pres_normandii_po_dnesek

Přes Normandii
po dneš
dnešek
Letošní červen byl ve znamení kulatého výročí od doby, kdy Spojenci na
plážích francouzské Normandie podnikli doposud největší vyloďovací
operaci všech dob. Vojáky a část vybavení prvních sledů z plavidel k břehu
dopravovaly vyloďovací čluny charakteristických tvarů s příďovými sklopnými rampami. Přestože od zmíněné
události uplynulo 60 let, tato vyloďovací technika neztratila na svém významu a používá se i dnes.
48
A
čkoli přeprava jednotek a vybavení z moře
na pevninu je dnes možná za pomoci vrtulníků i vzduchem, rozhodující objem se
samozřejmě přesouvá po mořské hladině. Zde
jsou k dispozici tři typy základních prostředků.
Tím nejmodernějším a nejrychlejším jsou bezesporu mohutná vznášedla, kterými dnes disponují především USA a v menší míře i Rusko.
Americká námořní pěchota používá od druhé
poloviny 80. let 25 m dlouhý typ LCAC (Landing
Craft, Air Cushion), který je vzhledem k nosnosti
až 68 t schopen přepravovat nejtěžší techniku,
včetně tanků M1A1. Navíc může vyloďovací loď
opouštět daleko od pobřeží, protože při cestovní rychlosti 65 km/h má dosah více než 500 km.
Jeho další významná výhoda spočívá v možnosti
přepravit svůj náklad nikoli pouze na pobřeží,
ale do určité hloubky ve vnitrozemí, protože se
může pohybovat nad běžným terénem a nevadí
mu ani sníh, písek či bažiny. Zásadní nevýhodou
vznášedel jsou vedle jejich složitosti především
značné pořizovací a provozní náklady.
Druhým prostředkem jsou obrněná obojživelná vozidla, která však mají podstatně omezenou kapacitu (řádově okolo dvou desítek
osob), malou rychlost plavby, dosah i některá
provozní omezení při vyšších vlnách. Typickým
příkladem je americké 8m vozidlo AAV7A1
pro přepravu prvosledových jednotek (až 25
osob), které by za několik let měl začít nahrazovat typ nové generace EFV, dříve známý pod
zkratkou AAAV. Toto devítimetrové vozidlo
Vyloďovací člun Mk10 může pojmout tank nebo až 120 námořních pěšáků.
s bojovou hmotností téměř 35 t se může
pochlubit revolučním uspořádáním i neobvyklými výkony. Po vjezdu do vody částečně
zatáhne (resp. přimkne) pásový podvozek
do korby. Z přídě i zádě se sklopí rozměrné
desky, takže se z něj stane jakýsi vodní kluzák.
Výsledkem bude v porovnání s AAV7A1
více než čtyřnásobná rychlost plavby (až
45 km/h), nejméně desetinásobný akční
rádius na vodě a nesrovnatelné manévrovací
schopnosti. Zkrátka voda pro EFV již nebude
představovat jen nutnou překážku pro překonání, ale prostor pro uskutečnění taktického
manévru. Velmi dobré výkony však má mít i na
zemi, kdy jeho maximální rychlost a pohybli-
vost v terénu bude srovnatelná s tanky M1A1.
Dosažení zmíněných možností však bude opět
vykoupeno velmi vysokými finančními náklady.
Třetím a bezpochyby nejuniverzálnějším prostředkem zůstávají tradiční vyloďovací čluny.
Jejich konstrukce a vzhled se od dob Normandie
příliš nezměnily. Tyto „velké kovové necky“ mají
v zadní části motor a prostor pro kormidelníka
a jinak celý prostor slouží pro přepravu vojáků,
vozidel nebo nejrůznějšího nákladu. Jedou tak
dlouho ke břehu, až plochým dnem najedou na
mělčinu. Vzápětí se sklopí rampa a lidé i technika je opouštějí. Pak obsluha zařadí zpětný
chod, zvedne rampu a vyloďovací člun se vrací
pro novou várku. V porovnání se vznášedly či vr-
tulníky poněkud archaické, ale na druhou stranu
spolehlivé, ověřené a efektivní řešení pro opakované použití.
Samozřejmě že postupem času se vylepšila
jak konstrukce a možnosti vyloďovacích člunů,
tak především vyloďovacích plavidel, která tyto
čluny vezou. Jako příklad lze vzít dvě nejmodernější britská doková vyloďovací plavidla ALBION
a BULWARK. Ta se svým technickým vybavením,
možnostmi a v neposlední řadě úrovní komfortu
pro převážené vojáky či techniku již vůbec nepodobají plavidlům z dob 2. světové války.
Každé z těchto dvou plavidel pojme 4 nové
vyloďovací čluny LCU (Landing Craft Utility)
Mk10. Na první pohled se příliš neliší od typů
z války nebo z 60. let, avšak několik změn samozřejmě mají. Pro urychlení nakládky nebo
vykládky disponují sklopnou rampou nejen na
přídi, ale i na zádi. Jsou poháněny nejmodernějšími úspornými vznětovými motory, které
v porovnání s doposud používaným britským
člunem Mk9 umožňují zdvojnásobit akční rádius až na více než 1100 km, tak i zvýšit rychlost plavby na 20 km/h. Člun Mk10 má slušnou
přepravní kapacitu, protože pojme buď tank,
čtyři vozidla nebo až 120 vojáků. Konstrukce
příďové i záďové rampy umožňuje spojení dvou
člunů Mk10, čímž lze dosáhnout větší stabilitu
při vykládce jednoho z nich. Dvě rampy u každého člunu a konstrukce zaplavitelného doku
uvnitř lodí ALBION a BULWARK dovolují nakládání všech čtyřech vyloďovacích člunů prakticky
současně.
Speciální 50t vozidlo BARV pro operace v pobřežním pásmu dokáže vyprostit uvázlou techniku
nebo vyloďovací čluny.
49
O nových vyloďovacích člunech uvažuje
i americké námořnictvo, které dnes disponuje
asi 35 čluny LCU 1600 z 60. let. Nyní probíhají studie nového typu, který by se měl vyznačovat skutečně pozoruhodnými výkony, ať již
z hlediska předpokládané přepravní kapacity
až třech tanků, dosahu okolo 2000 km bez nutnosti doplňovat palivo či předpokládané rychlosti 35 km/h.
Plážoví zachránci
V souvislosti s vyloďovacími čluny je nutné
zmínit u nás jeden zcela neznámý druh techniky. Jedná se o specializované obrněné pásové
Moderní vyloďovací plavidlo ALBION
je 176 m dlouhé, má výtlak 18 500 tun
a je schopné přepravit a vylodit více než
300 vojáků, 6 tanků nebo 30 pásových
vozidel. V případě nutnosti pojme dalších 400 vojáků.
50
vozidlo určené pro činnost v malé hloubce pobřežního pásma. Dokáže vytáhnout z vody na
břeh vozidla, jež po opuštění člunu například
uvázla v písku nebo za jinou překážkou, nebo
naopak příliš na břeh najetý vyloďovací člun
odtlačí zpět do větší hloubky. Jednoduše řečeno, jedná se o vozidlo, které při vyloďování
zajišťuje to, aby se na mořském břehu nezastavil pohyb. Právě takový typ nyní zavedli do
výzbroje Britové. Má označení BARV (Beach
Armoured Recovery Vehicle) a využívá podvozek
tanku LEOPARD 1A5, který do jeho konečné
podoby přestavěla firma Alvis Hägglunds.
Vzhledem k tomu, že podvozek zůstává při
běžné činnosti spíše pod vodou, musí být náležitě utěsněn, chráněn proti korozi, samozřejmě
musí mít jiný systém chlazení, přívodu vzduchu
a další nezbytné úpravy. Namísto věže se nad
střední částí korby tyčí vysoká pancéřovaná nástavba, ve které se nachází kabina řidiče a dalších dvou členů osádky. Toto řešení umožňuje,
aby se BARV mohl pohybovat v hloubce do
2,9 m, což je výrazně více než hloubka, ve které
běžně dochází k přistávání člunů a k vlastnímu
vyloďování. Vozidlo dlouhé 7,5 m a 4,1 m vysoké
má hmotnost 50 t a může vyvinout tažnou sílu
250 kN. To postačuje k vyproštění a odtažení až
50t soupravy těžkého terénního vozidla 8 x 8
s přívěsem nebo k odtlačení vyloďovacího člunu
Mk10.
Americký vyloďovací člun LCU se po opuštění lodi NASSAU vydává na cestu k pobřeží. Typ LCU je 41 m dlouhý a 8,8 m široký
a dokáže pojmout až 125 t nákladu, který může tvořit i nejtěžší
technika včetně tanků. Vznětové motory o výkonu 680 k umožňují
dosáhnout maximální rychlost 20 km/h, cestovní rychlost je
15 km/h. Při cestovní rychlosti 15 km/h je LCU schopen překonat
vzdálenost téměř 2000 km. Posádku tvoří 14 osob.
Nejen pro vyloďovací operace, ale i k běžným transportním účelům
se používají vyloďovací čluny. V tomto případě jsou na palubě LCU
příslušníci americké námořní pěchoty z 31. expediční jednotky, kteří se po 5měsíčním nasazení v Iráku vracejí na palubu lodi ESSEX.
Pak je již čeká cesta domů.
Tento snímek zachycuje vyloďovací člun LCU v části ohromného
zaplavitelného doku v zádi lodě PELELIU. Toto plavidlo patří do
třídy TARRAWA, která si svými rozměry, výtlakem a přepravní
kapacitou nezadá s novější třídou WASP, oproti které je například
pouze o 3 m kratší. Pro snadnější a rychlejší nakládání nebo vykládání mají čluny LCU sklopné rampy jak na přídi, tak i na zádi.
Největšími vyloďovacími plavidly dneška jsou americké lodě třídy
WASP. Každá ze sedmi postavených jednotek (osmá a poslední loď
bude dokončena v roce 2007) má délku 253 m, šířku 32 m a výtlak
okolo 41 000 t. Díky ohromné vzletové palubě může vojáky a vybavení na pevninu dopravovat vzduchem (až 20 vrtulníky) nebo
po vodě velkými vznášedly či klasickými vyloďovacími čluny, které
vyplouvají z rovněž ohromného zaplavitelného doku na zádi. Loď je
schopna ve svých útrobách přepravit až 1900 příslušníků námořní
pěchoty a pro vlastní obranu nese dvě odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel SEA SPARROW, 2 raketové systémy RAM
a 3 kanonové komplety PHALANX pro obranu proti protilodním
řízeným střelám. Výzbroj ještě doplňuje obvykle 6 víceúčelových
letounů s krátkým startem a svislým přistáním AV-8B HARRIER.
Na snímku je druhá v pořadí vyrobená loď ESSEX.
Foto: BAE Systems, US Navy,
Alvis, Crown Copyright
51