Stájová lékárna pro první pomoc

28 KONĚ PRO VOLNÝ ČAS
Zemědělec 11/2013
Stájová lékárna pro první pomoc
Zákony po chovateli požadují, aby měl po ruce lékárnu, díky níž by mohl poskytnout první pomoc zraněnému nebo nemocnému zvířeti, tedy i koni ve své
péči. Ale nejde jen o zákony. Zdravý rozum radí rozumným majitelům koní a provozovatelům stájí, aby se zajistili pro tyto akutní případy.
Svým svěřencům lze podat pomocnou ruku právě díky kvalitnímu vybavení stájové lékárny.
Tu si ale musí sestavit sami; koně jsou poněkud větší než lidé
a vybavení lidské lékárničky pro
ně nestačí.
Koně mají velkou spotřebu materiálu i léčiv, proto je vhodné
zvažovat pečlivě, co má smysl
nakoupit a schraňovat, co lze využít víckrát a co se třeba může
hodit i pro ošetření jiných zvířat
(či dokonce lidí).
Obsah každé stájové lékárny
bude záviset na zkušenostech
majiteli zvířete a na potřebách jeho koně, přesto jsou některé nepostradatelné položky vhodnější
a účelnější než jiné.
Na základě svých i zprostředkovaných zkušeností proto navrhuji následující obsah „stájové lékárny“.
Obvazový materiál
a prostředky proti krvácení
Právě u obvazového materiálu
se ukáže velikost koní. Především při vážnějším poranění nebude rozhodně stačit pár ruliček
obinadla z autolékárny, takže
i když je obvazový materiál dost
drahý, ale stojí za to do něj investovat.
Přímo na ránu lze přiložit gázové čtverečky (kompresy), pro velkého koně doporučuji určitě o velikosti 10 x 10 cm nebo i větší. Využijete je i na opláchnutí zranění
nebo nanášení lokálního léku.
Pro zhotovení obvazu končetiny je potřeba kromě elastických
obinadel i dostatek podložního
materiálu, abychom tkáně nezaškrtili.
K tomu slouží nejlépe vinutá
obvazová vata (ideálně pár kilových rolí), ale poslouží i dostatek
nastříhaných kusů tenčího molitanu, měkké čisté prachovky nebo nové měkké fleesové bandáže (aspoň 4 roličky), kterými
končetinu obvážete.
"
„ Klíčové informace
„ Ve stáji nebo její těsné blízkosti by rozhodně měla být
k dispozici studená pitná a teplá voda. Potřebná je také hadice
s nastavitelným proudem alespoň studené vody.
„ V každé pořádné stáji by neměl chybět jeden nebo více čistých
a neděravých kbelíků. Ošetřující osoby (a samozřejmě
i veterinář) by měli mít možnost si v blízkosti stáje umýt teplou
vodou a mýdlem ruce.
„ V lékárně nebo na jiném známém a dostupném místě by měl
být seznam telefonních čísel na jednoho nebo více
veterinářů, na kováře, přepravce koní či koňskou záchranku,
popřípadě jiná důležitá čísla (například majitelů jednotlivých
koní, majitele stáje, ošetřovatele, policii, hasiče, okresní
veterinární správu).
Přes podložní materiál pak můžete utahovat elastická obinadla.
Rozhodně je nelze nahradit obinadly obyčejným, která nejsou
pružná, protože se s nimi špatně
manipuluje a nevyvíjejí rovnoměrný tlak. Ideální je šíře
10–12 cm podle velikosti koně
a počítejte aspoň s deseti ruličkami v zásobě.
Pokud by došlo k většímu krvácení, je velmi dobrým pomocníkem i rulička obinadla nepružného. Využijete je možná i na vypodložení kopyta či na přivázání
čehokoli k čemukoli. Mějte proto v lékárně i to, a to klidně celé
balení ruliček.
Vhod přijdou i různé náplasti,
ať už leukoplast nebo třeba kobercovka či známá a velmi
osvědčená „stříbrná páska“. Využití je skutečně široké.
Další materiál použitý
při poranění
Jako další materiál použitých
při poranění se uplatní především několik vypraných a důkladně vyžehlených kapesníků,
plen nebo utěrek, nejlépe bavlněných.
Vhodné je mít v lékárně i několik prázdných mikrotenových
sáčků či igelitových pytlíků (tašky, sáčky do odpadkových košů) a dále vatové tampony, špej-
le nebo rovnou „tyčinky na čištění uší“.
Zlomeniny končetin u koní nejsou příliš častým úrazem, avšak
pokud je v lékárně nebo vedle ní
místo, neuškodí mít po ruce několik provizorních dlah.
K tomuto účelu mohou dobře
posloužit dostatečně dlouhé novodurové trubky (nejlépe podélně rozříznuté napůl), pevné latě
nebo tyče.
Ošetření vnějších poranění
Pro ošetření vnějších poranění
budeme potřebovat nějaký dezinfekční prostředek. Velice spolehlivý a stále populárnější je roztok povidon-jodidu, který využívá velmi široké spektrum využijí
jódu. Díky tomu, že se jedná
o jód vázaný organicky, nikoli tedy lihovou jódovou tinkturu, tato
dezinfekce nepoškozuje v doporučeném ředění zdravé tkáně,
nepálí a dá se umýt i vyprat. Pro
vypláchnutí a ošetření běžných
ran stačí ředit podle oka – přilijte
do čisté pitné vody tolik povidonu, aby vznikl roztok o barvě
slabšího čaje.
Dobrým dezinfekčním prostředkem je i roztok hypermanganu, je však třeba přísně dodržet ředění: jen pár zrnek do kyblíku vody, aby výsledný roztok
byl slabě růžový!
Peroxid vodíku, Septonex, jodová tinktura a podobné další
„štípající“ dezinfekční prostředky nejsou ideální pro ošetření
koní, protože vyvolávají bolest
a ničí živé tkáně; mohou zhoršit
hojení ran.
Pro ošetření rány rozhodně
nelze doporučit ani různé „fialové spreje“, zásypy či masti – většinou ránu znečistí, uzavřou
a zhorší její další odborné ošetření či dokonce rychlé a kvalitní
zhojení.
Ošetření oka
Pro ošetření zraněného nebo
zaníceného oka je nutné mít speciální oční přípravek. Velmi dobře poslouží humánní volně prodejné léky Ophtal, kapky Ophtalmo-Septonex nebo čerstvě
připravená borová voda.
Určitě volte roztoky a ne masti;
většinu onemocnění či poranění
oka by stejně měl vidět a ošetřit
veterinář, oko umazané mastí
mu řádné vyšetření velmi ztíží.
Ochrana kůže
Někdy se může stát, že budeme potřebovat kůži chránit proti vodě nebo proti vysychání či
rozpraskání. K tomu bude dobrá nějaká neparfemovaná mast
nebo krém. Vhodný je například Dermazulen, který má
uklidňující účinek na kůži
a udrží ji mastnou a vláčnou,
a proto ji chrání před vodou
i popraskáním. Vhodná však
bude i nějaká jiná heřmánková
či měsíčková mast nebo i obyčejná bílá vazelína.
Teploměr a vše další
Pro základní vyšetření zdravotního stavu koně budeme potřebovat teploměr, možná i fonendoskop, na ruce nebo po ruce
bychom měli mít hodinky se sekundovou ručičkou nebo stopky. Bez těchto nástrojů nezjistíme tělesnou teplotu koně, jeho
dechovou a tepovou frekvenci,
pomohou při poslechu srdce
i plic a samozřejmě střevní peristaltiky.
Existuje ovšem celá řada dalších nástrojů a pomůcek, která
nám mohou výrazně usnadnit život – nejen v napjatých chvílích
okolo zraněného nebo nemocného koně, ale možná i při běžných každodenních činnostech:
injekční stříkačky různé velikosti (výplach oka, hlubších ran),
k výplachům větších ran nebo
zalévání obvazů či k jiným účelům se určitě hodí jedna nebo více plastikových lahví se šroubovacími uzávěry.
Dále by zde neměly chybět ostré nůžky (nejlépe s jedním koncem špičatým a druhým kulatým), nabroušený nůž na kopyta, štípací kleště, několik náhradních podkováků, kladívko, (kopytní) rašple, fungující baterka,
pinzeta, různé provazy a provázky (pevné), popřípadě i gumové
rukavice, či nástroje na fixaci koně, jako je nosní skřipec nebo
lonž(e).
Někde poblíž by měla být i dostatečně velká deka či plátěná
(bavlněná) plachta, pevný(é) popruh(y) nebo lonžovací obřišník(y).
Jak má lékárna vypadat
a kam ji umístit
Podle obsahu můžeme lékárnu udělat z kufru, bedny či skříně. Platí však jedna zásada: lékárna by měla být natolik pro-
storná, aby v ní byl přehled. Je
důležité, aby byla uzavíratelná
a v případě pobíhání dětí i uzamykatelná, čistá, přehledná. Protože některé léky nemají rády
světlo a horko, měla by být ve stínu a aspoň jedna její část by měla být zatemněná (například šuplík nebo malá neprůhledná bedýnka).
Při první pomoci nebudeme
obvykle potřebovat prostředky,
které musí být umístěné v ledničce. Přesto může být někdy
lednička s mrazícím boxem
v blízkosti stáje užitečná (led,
skladování některých léků od
veterináře).
Lékárna by neměla být přímo
ve stáji, protože stájové prostředí
není bezprašné, pohybuje se
tam mnoho lidí i zvířat. Nejlepší
je umístit ji do přilehlé, čisté
a větratelné místnosti (klubovna,
šatna).
Myslete na to, že lékárna kromě pravidelného úklidu potřebuje i pravidelnou kontrolu,
abychom zjistili, zda některé léky nemají prošlou expirační dobu nebo nejsou jinak znehodnocené.
Bude dobré pořídit si do lékárny sešit, kam se bude zaznamenávat, co jsme použili.
Díky tomu pak budeme moct
lékárnu průběžně doplňovat
a nestane se, že v kritické situaci nebudeme schopni sehnat
potřebný lék nebo pomůcku,
které tam ještě před několika
dny byly.
MVDr. D o m i n i k a Š v e h l o v á ,
Absolventka Veterinární a farmaceutické univerzity Brno působila
na tamní Klinice chorob koní a později v Ústavu normální
a patologické fyziologie. Během této doby stále aktivně jezdila,
účastnila se parkurových i drezurních závodů a veterinární,
jezdecké a chovatelské zkušenosti sbírala také při zahraničních
stážích a pobytech. V současné době publikuje a pořádá semináře
pro širokou laickou veřejnost. Nejvíce se věnuje oblasti preventivní
péče o koně a vším, co s ní souvisí.
Čejov: Vesnička má, koním zasvěcená
(kře) – Město Humpolec a nedaleký Čejov spojují jak historie, tak
současnost. První písemná zmínka o malé obci na Vysočině pochází z roku 1370. Ta poslední,
aktuální, je z konce letošního
února.
Zeman Ctibor dostal jméno vesnice poprvé na stránky kronik,
když platil daně pánům z Lipé.
Čejov vždy patřil k Humpolci
„farou a hřbitovem“ a tak to zůstalo v platnosti i na začátku 21.
století.
Posledních 30 let ale spojují obě
místa velmi podstatně také koně.
A významný podíl na tomto vztahu má v první řadě jejich velký
svátek, Zlatá podkova.
Jezdecký klub z Čejova byl založen v roce 1984 a má v názvu
zkratku GLOD. Ta vznikla z příjmení dvou přátel, Jaroslava
Grodla a Stanislava Dvořáka.
První z nich šéfoval koním v Čejově, druhý v Žirovnici. Zatímco
Grodl dosáhl v profesní kariéře téměř všeho, co lze dosáhnout, jeho
kamarád předčasně zemřel …
Majitel koní, trenér a funkcionář (a samozřejmě bývalý jezdce)
Jaroslav Grodl je už dlouho rovněž mezinárodním stavitelem tratí, rozhodčím, startérem dostihů
a komentátorem sportovních
soutěží a jezdeckých akcí.
Poslední únorovou sobotu se
stal na Galavečeru v Humpolci
navíc členem elitní společnosti
osobností seriálu Zlatá podkova.
Důvody jeho nominace nemá
cenu rozvádět, prostě si vstupenku do týmu „zasloužilých“ poctivě odpracoval. Je ale potřeba dodat, že bez spolupráce se svou
manželkou a dcerou by tak úspěšný zcela jistě nebyl.
Statek s číslem popisným 12,
kde Grodlův klub sídlí, je podstatně starší než značka GLOD.
Jak uvádí obecní kronika, na
tomto gruntu se hospodaří už od
roku 1648.
Ani to nepotřebuje další komentář.
„Od roku 1984 se naši jezdci
a koně prezentovali na mistrovstvích republiky, Evropy i světa.
Nejlepší žák všestrannosti v sezóně 2012 Michaela Balounová
Foto Zdeněk Bambuch
v sedle klisny Diamantixa z JK GLOD Čejov
Dohromady přivezli do Čejova tři
mistrovské tituly a čtrnáct stříbrných a bronzových umístění z republikového šampionátu ve všestrannosti. V oblastních přeborech získal klub přes šedesát medailí ze čtyř disciplín - drezúry,
skoků, všestrannosti a závodů
spřežení“, komentuje bilanci JK
GLOD jeho jednatelka Alena
Grodlová.
Sestava nejúspěšnějších koní,
významných jezdců JK GLOD
a zemí, které navštívili je pořádně
dlouhý a do tohoto příspěvku se
prostě nevejde.
Před 14 lety byl Markýzo vyhlášen Koněm roku ve všestrannosti a v roce 2009 ho následoval
Osvald.
V novodobé historii Galavečerů
všestrannosti a spřežení získal titul žák roku David Musil a mezi
mladými jezdci dvakrát triumfovala Jana Grodlová.
Zatím posledním jezdeckým
esem JK GLOD je nejlepší žák sezóny 2012 ve všestrannosti, Michaela Balounová. Frekventantka Sportovního centra mládeže
Kolesa závodí na koních Diamantixa a Mulenburk a za své dosavadní úspěchy je, jak sama říká,
vděčná své rodině a trenérce Janě Grodlové.
JK GLOD Čejov je pochopitelně i zavedeným pořadatelem jezdeckých závodů.
V malé vesnici u Humpolce
se konalo v roce 1991 Mistrovství ČR ve všestrannosti seniorů a čtyřikrát juniorský šampi-
onát ve stejné olympijské disciplíně.
Čejov se stal také jednou ze „zastávek“ na trati Zlaté podkovy
(a to dokonce šestkrát) a zajímavé jistě je, že místní klub pořádá
opět i jednu z kvalifikací letošního
48. ročníku - ale v brněnském areálu Panská lícha.
„Do pracovní náplně JK patří
kromě uvedených sportovních
aktivit velmi oblíbené letní jezdecké tábory (s dvacetiletou tradicí) a v roce 2013 k nim přibyla
škola pro nejmenší zájemce o pobyt v sedle. Příprava na zkoušky
základního výcviku jezdce je samozřejmostí naší nabídky,“ dodává Alena Grodlová.
Okolí Čejova přímo láká k vyjížďkám a klub tak nemá nouzi
ani o zájemce z řad turistů, kteří
chtějí navštívit na koni třeba nedalekou zříceninu hradu Orlík.
Zajezdit si, nebo se jen tak svézt
mohou jak děti, tak dospělí. „
Koně pro volný čas připravil Jiří Křepelka