Kótování oblouků, děr, koulí, kuželů, jehlanů, sklonu a sražených hran

Kótování oblouků, děr, koulí, kuželů, jehlanů, sklonu a sražených hran

Kótování oblouků, děr, koulí, kuželů,
jehlanů, sklonu a sražených hran
1. Kótování oblouků – veškeré oblouky kružnic se kótují
poloměrem a jedním z těchto rozměrů:
- středovým úhlem
- délkou tětivy
- délkou oblouku – nad kótu délky oblouku se kreslí značka
oblouku (oblouček délky min. 3,5 mm)
Podle ČSN 01 3130 se při kótování délky oblouku se středovým úhlem
do 90° kreslí pomocné kótovací čáry rovnoběžné s osou středového
úhlu.
Při kótování délky oblouku se středovým úhlem větším než 90° se
kreslí pomocné čáry ze středu oblouku. Pro jednoznačné kótování se
připíše za lomítko za kótou navíc hodnota poloměru kótovaného
oblouku.
2. Kótování poloměrů
Kótovací čáry se ukončují jednou hraničící značkou umístěnou
uvnitř nebo vně oblouku kružnici a dotýkající se čáry oblouku.
Vedou se buď z vyznačeného středu oblouku nebo ve směru
do středu oblouku.
Před hodnotou poloměru oblouku kružnice se jako nedílná
součást kóty vždy umísťuje písmeno R (Radius). Jestliže je střed
oblouku mimo kreslící plochu, lomí se kótovací čára k ose.
Jsou-li obloukem kružnice, napojeným tečně, spojeny dvě
rovnoběžné úsečky, jejichž vzdálenost je zakótovaná, pak se
poloměr znázorní značkou R v oblých závorkách
Podle ČSN 01 3130 se poloměry velmi malých zaoblení, která se
neznázorňují, kótují od hrany a hraničí se šipkou.
Poloměry zaoblení hran, které jsou na výkrese viditelné, se
znázorňují dle obrázku.
3. Kótování průměrů
Průměr válcového nebo kruhového prvku, který se v průmětu
zobrazí, jako kružnice se kótuje:
 Kótou umístěnou v obraze
 Kótou umístěnou vně obrazu
 U kružnic malých průměrů kótou umístěnou
k prodloužené kótovací čáře nebo kótou umístěnou na
odkazové čáře ukončenou šipkou na obrysu kružnice nebo
kótou na odkazové čáře vedené z průsečíku os
nezobrazené kružnice
 Průměr kruhového prvku, který se v průměru zobrazí jako úsečka,
se kótuje délkou této úsečky s připsáním identifikačního znaménka
průměru
 Není-li kružnice celá nebo kótuje-li se více průměrů
v obrazu rotačního předmětu, který by byl pomocnými a
kótovacími čarami přeplněn, užije se neúplných
kótovacích čar s jednou hraničící šipkou.
4. Kótování koulí – při kótování kulové plochy předchází značce
průměru nebo poloměru písmeno S (zkratka angl. Slova SPHERE
= koule) a kulová plocha se kótuje:
 Průměrem, je-li zobrazena větší část než polovina koule
 Poloměrem, je-li zobrazena menší část než polovina koule
5. Kótování kuželů – při kótování funkčních kuželů se vychází
z následujících zákonitostí:
 Hodnota kuželovitosti se zapisuje na odkazové čáře se
značkou kužele a odkazová čára je ukončena na obrysové
čáře kuželové plochy šipkou
 Značka kuželovitosti se orientuje shodně s označovaným
kuželem a kreslí se tlustou čarou
 Hodnota kuželovitosti se udává hodnotou C
 C=
𝑫−𝒅
𝑳
 Jde-li o kótování komolého kužele, pak tento může být
určen:
- dvěma průměry a délkou
- jedním průměrem, délkou a polovičním vrcholovým
úhlem
- dvěma průměry a vrcholovým úhlem
- dvěma průměty a sklonem površky kužele
- jedním průměrem, délkou a hodnotou kuželovitosti
6. Kótování jehlanu
 Hodnota jehlanovitosti se zapisuje poměrem CP
 CP =
𝑻−𝒕
𝑳
= 2tg
𝜷
𝟐
 Odkazová čára se vždy na obrysové čáře ukončuje
šipkou
 Značka jehlanovitosti je orientována shodně
s označovaným jehlanem
7. Kótování sklonu
 Sklon plochy nebo přímky se zapisuje poměrem S
 S=
𝐇−𝐡
𝑳
= tgβ
 Sklon se zapisuje:
- Na praporek odkazové čáry vedené od skloněné
obrysové čáry a ukončené na ní šipkou
- Značka sklonu je orientována shodně se sklonem
plochy nebo přímky
- Sklon lze předepsat také v procentech nebo
promile, přip. V úhlových stupních
8. Kótování sražených hran – sražení se kótuje
 Délkovým a úhlovým rozměrem
 U rotačních součástí se může kótovat též malým
průměrem a polovičním vrcholovým úhlem
 U nerotačních součástí lze kótovat také dvěma délkovými
rozměry
 Zkosené hrany pod úhlem 45° se kótují součinem velikostí
zkosení a úhlu (např. 2×45°)
 Malá nezobrazená zkosení lze kótovat na odkazové čáře ukončené
šipkou směřující proti zkosení
Otázky k opakování:
1.
2.
3.
4.
5.
Na příkladech aplikujte základní pravidla pro kótování oblouků
Na příkladech znázorněte jednotlivé případy kótování poloměrů
Vysvětlete základní způsoby kótování průměrů
Na aplikačních případech znázorněte kótování koule
Objasněte kótování kuželovitosti, jehlanovitosti, sklonu a
sražení hran
Použitá literatura
Technické kreslení a deskriptivní geometrie, J. Švercl, Scientia 2003
Technické kreslení, Ing. Václav Slanař, Nakladatelství J&M Písek 1999
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Iveta Konvičná
Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz; ISSN 1802-4785, financovaného z ESF a státního
rozpočtu ČR. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro
další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).