Snažím se být pedagogický optimista, říká oceněný učitel

Snažím se být pedagogický optimista, říká oceněný učitel

16
Pardubický kraj
Lanškrounská
kopa nabízí
trasy, výstavy
i koncerty
LANŠKROUN Zítra vyrazí na trasu
„stovkaři“ a poté v sobotu ráno s
doprovodem dechovky další pěší
turisté, cyklisté, běžečtí turisté i
in-line bruslaři. Dálkový pochod
Lanškrounská kopa se koná po
osmačtyřicáté, jeho kulturní a společenskou oblohou budou městské
slavnosti. „Jedná se o největší sportovní, kulturní a společenskou akci
v Lanškrouně. Pochodu se v posledních letech za příznivého počasí
účastnilo více jak 5 tisíc lidí,“ uvedla mluvčí radnice Petra Brejšová.
V pátek vystoupí na centrálním
náměstí děti ze základních a mateřských škol Lanškrounska a kapely
Pirate Swing Band, -123 minut,
Anna K. a další. V sobotu se mohou
návštěvníci těšit například na Cocotte Minute, Šlapeto, Big band Lanškroun, Čankišou, Low Riders,
Františka Černého s Markétou Poulíčkovou a Argemu. Ale také na jarmark, floristickou show, výstavu
automobilů veteránů, přehlídku
skautských dovedností, soutěže
pro děti i ohňostroj. (jah)
Vysoké Mýto
Město zve na
Gymjam
i Stromboli
Dvoudenní městské slavnosti ve Vysokém Mýtě zahájí páteční studentský festival GymJam a večerní koncert Litomyšlského symfonického
orchestru v Šemberově divadle.
Gymnázium bude odpoledne otevřené i pro veřejnost, studenti zamíří průvodem do amfiteátru, kde
vypukne hudební program od 16
do 23 hodin. Sobotní program na
náměstí Přemysla Otakara II. nabídne od devíti hodin Kujebácký jarmark a sérii koncertů českých i zahraničních kapel. Vyvrcholí večerním koncertem legendární skupiny
Stromboli v obsazení Michal Pavlíček, Bára Basiková, Jiří Veselý,
Klaudius Kryšpín a Vendula Kašpárková. (jah)
Pardubice
V aréně zazní
dechovka
Porter arenu, která vznikla v areálu bývalého lihovaru naproti pardubickému vlakovému nádraží, by
v sobotu měli vyhledat všichni příznivci dechové hudby. Od 18.30 hodin zde totiž zahraje Moravanka
Jana Slabáka, která své první rozhlasové snímky natočila v roce
1971. Vstupenky za 200 Kč jsou
k dostání v předprodeji v síti Ticketportal nebo v pardubickém infocentru. Na místě před koncertem
budou lístky o 50 Kč dražší. (gg)
Během srpna vyjeli
hasiči více než
500krát
Hasiči Pardubického kraje vyjížděli
během srpna celkem k 539 událostem. Nejvíc, 298krát, zasahovali
u technických událostí, u dopravních nehod 132krát. V průběhu srpna likvidovali 78 požárů, největší
se škodou kolem 50 milionů korun
ve chvaletické elektrárně. (jah)
INZERCE
Zaměstnání - Nabídka
Přivýdělek: www.pracedoma.cz
111171
Pardubický kraj DNES
Najdete nás i na Facebooku
facebook.com/PardubickyDnes
Snažím se být pedagogický
optimista, říká oceněný učitel
Cena pro pedagogy
2016, kterou uděluje
Nadace Neuron a Učená společnost České republiky, putuje do Pardubic. Získal ji Vladimír Vícha z Gymnázia
Dašická, který patří
také mezi popularizátory vědy.
Lenka Štěpánková
redaktorka MF DNES
PARDUBICE Učí čtyřiatřicátým
rokem. Přesto Vladimír Vícha, fyzikář na Gymnáziu Dašická, na svou
práci nikdy nezanevřel, i když díky
svým úspěchům měl jiné nabídky
zaměstnání. Jeho práce ho totiž stále baví. „Našel jsem cesty, jak žákům předat své znalosti, vyrobil
jsem spoustu pokusů, které rád
předvádím. A vždy mě baví, když
jim mohu ukázat něco, co ještě neviděli. Učitelství se vzdávat nechci,“ říká Vícha.
Jak vzniklo rozhodnutí, že se stanete učitelem?
Když jsem byl na základní škole, bavila mě matematika. Poté jsem se
nedokázal rozhodnout, jakou školu bych chtěl dělat, takže jsem si
zvolil gymnázium. Můj kamarád se
pak chystal na Matematicko-fyzikální fakultu, což je fakulta, která má
svůj zvuk. Řekl jsem si, že bych to
také mohl zkusit. Tolik jsem se ale
necítil na odbornou matematiku,
takže jsem zvažoval učitelství matematiky. Vyrůstal jsem v oddíle Zálesák, kde jsem později dělal vedoucího. Byl jsem zvyklý připravovat
pro děti program. Spojil jsem svou
zálibu v práci s dětmi s matematikou a fyzikou, která se mi poté také
zalíbila.
Byla doba, kdy jste si říkal, že budete dělat něco jiného než učitelství?
Určitě. V průběhu studia jsem kolísal mezi různými obory, bavila mě
deskriptivní geometrie, takže jsem
uvažoval o kreslení konstrukcí, jeden čas jsem přemýšlel o chemii,
ale to jsem rychle opustil. Až v maturitním ročníku jsem se rozhodl
pro fyziku.
Doteď jste mluvil hlavně o matematice. Čím vás nakonec zlákala
fyzika?
Fyzika je na vyučování náročnější v
tom, že pokud chcete zaujmout, potřebujete dělat experimenty – musíte je umět předvést tak, aby se podařily, a ukázat na nich to, co chcete. Dá samozřejmě práci ty pomůcky vyrábět, obsluhovat a neustále
je nosit do hodin. Ale má to větší
šťávu..
Právě fyzika je předmět, který
nepatří mezi nejoblíbenější...
Pardubice
MLADÁ FRONTA DNES ❘ čtvrtek 8. 9. 2016
Vladimír Vícha
Středoškolský učitel fyziky se narodil 28. srpna 1958. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Na Gymnáziu
Dašická učí 34. rokem. Od České
učené společnosti a Nadačního
fondu Neuron získal Cenu pro pedagogy 2016. Rád tráví čas s rodinou a vnoučaty, mezi jeho koníčky
dále patří orientační běh, jízda na
kole, tenis a hra na kytaru. Je ženatý, má dvě dcery a pět vnoučat.
Člověk si musí udělat pořádek ve
výuce. Když nastoupíte po vysoké
škole, máte v hlavě spoustu vědění,
ale ve chvíli, kdy to máte předat žákům, zjistíte, že to musíte říkat nějak jinak. Hodně let mi trvalo, než
jsem nalezl cestu, která mi přijde,
že je pro studenta přijatelná. Když
to budete vykládat složitě, studenti
v průběhu odpadnou. Velmi rychle
zjistíte, že už vás nikdo nesleduje a
říkáte si to jen pro sebe. Je potřeba
také umět ukázat správné úlohy,
aby nebyly ani moc lehké, ani moc
těžké – aby mohli zažít pocit, že
něco vyřešili. Protože umění vyřešit problém je vlastně radost. Snažím se jim ukazovat co nejvíc aplikací, aby nikoho ani nenapadlo, že fyzika je nepotřebná. Aby bylo jasné,
že prorůstá do tolika oborů, že bez
ní bychom nebyli tam, kde jsme.
Je nějaký experiment, o němž
víte, že vždy bude mít úspěch?
Takových experimentů je spousta.
Před časem jsme s kolegy dělali experimenty, o nichž si myslíme, že
studenty osloví. Fotili jsme je a natáčeli a udělali jsme si z toho interní
Wikipedii. Podle fotografie si pak
učitelé připomenou, že to jsou experimenty, jak se hází kuličky, vystřeluje kroužek, roztaví olovo a podobně.
Sedm vašich studentů se zúčastnilo mezinárodní fyzikální olympiády. V čem tkví tento úspěch?
Je to v systému přípravy, který na
škole máme, není to jenom můj
úspěch. Dobře tady fyziku učíme,
ale to nestačí. Talentům je potřeba
se věnovat i mimo vyučování. Mnoho let tu máme zavedený systém,
že si rozdělíme jednotlivé ročníky,
kterým se věnujeme. Se studenty je
potřeba udělat návodné úlohy, které jim pomohou v soutěži. Když
jsou dobří, víme o nich a za rok si je
hlídáme. Ten, kdo má další ročník,
ví, že se jim musí věnovat, protože
mohou růst dál.
Se svými studenty jste na střeše
gymnázia vybudoval stanici pro
detekci spršek sekundárního
kosmického záření vysokých
energií. Co to je za projekt?
Původně vznikl v Kanadě na University of Alberta, kde se dělá výzkum
kosmického záření. Vymysleli projekt, že by připravili stanici, kterou
by mohly mít různé střední školy
na svých střechách. Data z toho by
šla do společného úložiště, kde by
k tomu měl každý přístup. Studenti
by se tak mohli zapojit do vědeckého výzkumu. S profesory z University of Alberta se seznámili pracovníci Ústavu technické experimentální
fyziky ČVUT v Praze. Vybrali si nás
jako školu, kde by projekt mohl začít. Od roku 2006 sbíráme data.
K čemu se ta data dají využít?
Kosmické záření nás z vesmíru zásobuje neustále. Jestliže přiletí velké množství nabitých částic, může
to ovlivňovat život na kosmických
stanicích a zničit družice. Pokud
člověk bude chtít letět k Marsu,
musí se mimo jiné vyrovnat s tím,
že mu kosmické záření může narušovat techniku a zdraví. Zkoumáním kosmického záření se zjišťuje,
jak kosmonauti budou zatíženi. Zajímavé na tom je, že zatímco u Slunce víme, jak záření vzniká, u toho,
které měříme, to zcela jisté není. Je
to základní výzkum vesmíru, který
je obestřen tajemnem.
Za to vše jste obdržel Cenu pro
pedagogy 2016. Co pro vás toto
ocenění znamená?
Je to cena Učené společnosti České
republiky a Nadačního fondu Neuron, jež se uděluje učitelům, kteří
se věnují talentovaným studentům,
připravují je na mezinárodní soutěže a pečují o jejich vědecký růst. Vidím, že moji studenti jsou úspěšní a
něčeho ve vědě dosáhli a že společně s kolegy jsme k tomu nějak přispěli. Když člověk pracuje se studenty, nedělá to kvůli ceně, ale protože ho to baví a má radost, že to
baví studenty. Když se potom najde někdo, kdo si toho povšimne a
člověka ocení, je to milé, potěší to a
zahřeje a ukáže, že jeho práce není
zbytečná. Nic to ale nemění na mé
práci. To, co jsem dělal, budu dělat
dál.
Učitelství se věnujete více než
30 let. Lze nějak srovnat, jak se
změnil přístup studentů k fyzice
a škole obecně?
Že by se jejich vztah k fyzice zlepšoval, nebo zhoršoval, si netroufnu
říct. Co se změnilo hodně, je schopnost studenta vypořádat se s přístrojovou technikou a měřením na
počítači. Když jsme v roce 1999 vybudovali učebnu fyziky a přidělali
jsme tu měřicí karty, které jsou zavedené do počítače, musel jsem napsat velmi podrobné návody, kam
je potřeba kliknout. Kopíroval jsem
tam ikony, kreslil šipky… Fyzikální
práce mě bavila, ale psát popis mě
unavovalo. Jenže jsem věděl, že
bez něj to nepůjde. Dnes už je to
dávno pryč.
Říká se také, že mladá generace
pořád zlobí, nedává pozor a neučí se...
Na tohle si stěžovali už v antice. Je
ale pravda, že teď je to asi významnější. Mají sebevědomí a svá práva
znají velmi dobře. S povinnostmi
už je to trochu horší. Ale nechci jim
všem křivdit. Na naší škole je to na-
Uznávaný pedagog Vladimír Vícha už tři desítky let vyučuje na pardubickém Gymnáziu Dašická. Foto: Radek Kalhous, MAFRA
štěstí tak, že to jsou spíše výjimky.
Většina studentů chce pracovat,
takže nemusím řešit žádné extrémy. Ale rozhodně se to celkově posouvá ke směru, o kterém jste mluvila.
Čím to podle vás je?
Dřív byl pan učitel někdo. Učitelské
povolání ale dnes nemá příliš vysokou prestiž. Když dítě před lety dostalo rákoskou, snažilo se to doma
zatajit, v dnešní době by se rodič
šel okamžitě soudit. Chceme po žácích docházku a výsledky. Když to
nedělají, snažíme se jednat s rodiči,
aby došlo k nápravě. Většina rodičů ví, co je pro dítě důležité, a spolupracují s námi. Ale neustále přibývá těch, kteří se spíše spojí s dítětem proti škole a podepíší mu cokoli – jenom proto, aby zažehnali aktuální situaci, aniž by přemýšleli, že
se jim to časem vymstí. Pokud rodiče nemají na dítě čas, řeší vše rychle, krátkodobě a nevýhledově. Jsou
ke svým dětem nekritičtí, nechtějí
spolupracovat se školou.
Je ještě něco, co vás po tak dlouhé praxi dokáže překvapit?
Určitě. Mám radost z toho, že mě
překvapují příjemně – svým zlepšením. Pád dolů je bezproblémový,
to jde každému. Většinou je to spojeno s problémy v rodině, kterých
přibývá. Děti to nemají jednoduché. Mají se ve škole soustředit a zároveň třeba vidí, že se rodiče rozvádějí. Když se z toho pak někdo dostává, mám z toho vždy radost. Takováto překvapení mám nejraději.
Snažím se být pedagogický optimista.
Přišel někdy okamžik, kdy jste
chtěl svou práci vzdát a řekl si,
že to nemáte zapotřebí?
Úplně ne. Když narazíte na nesebekritické rodiče, kteří jsou kritičtí akorát k vám, říkáte si, jestli to
máte zapotřebí. Zabolí vás to. Ale
takových chvil není zase tolik. Jezdím do Prahy na ČVUT, kde neučím, ale dělám odbornou práci.
Už mi několikrát nabízeli, jestli
bych tam nechtěl přejít na plný
úvazek. Je to lákavé – ve školství je
člověk svázaný spoustou věcí. Ale
už jsem jim několikrát řekl, že
učím rád a nechci se učitelství
vzdát.
Proměna křižovatky neprošla. Byla by drahá
SVITAVY Debaklem nakonec ve
Svitavách skončila snaha zvelebit
největší kruhový objezd, kterým
projíždí denně tisíce řidičů. Městu
nevyšlo to, co se podařilo před třemi lety v Moravské Třebové, kde za
pár korun vyzdobili střed kruhového objezdu imitovaného do podoby lesa, ve kterém stojí starý důlní
vozík z bývalých šamotových závodů. Žádná ozdoba se však ve Svitavách neobjeví.
Svitavská radnice chtěla do
zkrášlení dosud zeleného placu ne-
chat promluvit studenty výtvarných škol, ze kterých před půl
rokem v soutěži vybrala komise
dva vítězné návrhy. O tom, zda budou řidiči v budoucnu objíždět ocelová klubíčka, symbolizující textilní
tradicí města, nebo čtyři metry vysoký hranol zapíchnutý v zemi
s „rozházenými“ písmeny z názvu
města, rozhodli sami obyvatelé.
Z 810 hlasů nakonec u lidí zvítězil
první návrh s 342 hlasy, na druhou
stranu 224 respondentů oba modely odmítlo. K této variantě se přiklo-
nilo nakonec i vedení města. Jak se
ukázalo, návrh by razantně prodražily bezpečnostní požadavky dopravní policie. Namísto milionu,
který mělo město na akci
v rozpočtu, by se úpravy vyšplhaly
na milionů pět. „Nechali jsme si
dílo nacenit a celou záležitost jsme
konzultovali i s dopravním inspektorátem. Po posouzení informací
jsme vyhodnotili, že prvky nesplňují bezpečnostní požadavky a náklady jsou příliš vysoké,“ uvedl starosta Svitav David Šimek.
Připomínky města, že v Moravské
Třebové šla taková akce realizovat
bez větších bezpečnostních úprav,
vyšla vniveč. „Kruhovým objezdem v Moravské Třebové jsme argumentovali, odpovědí nám bylo,
že tam je situace jiná,“ dodal starosta.
Podle opozičního zastupitele Miroslava Sedláka mělo vedení města
levnější variantu zvolit hned na začátku. „Osobně se domnívám a určitě nebudu sám, že lze vše vyřešit daleko prozaičtěji. Oslovit dvě až tři
zkušenější zahradnické firmy
s požadavkem na vytvoření dobře
udržovatelné skalkové výzdoby
s celoroční barevností. Dá se odhadnout, že by vše mohlo být brzy hotovo, nehledě na odhad nákladů,
za zlomek deklarované ceny,“ řekl
Sedlák.
Město teď bude hledat náhradní
řešení, které má být levnější a mělo
by se stihnout do příštího roku, na
kdy Ředitelství silnic a dálnic plánuje opravu silnice u objezdu.
— Radek Latislav