idol David achilles Beckham

Hlavní město Plakát čísla:
fotbalu
3 Pavel nedvěd
8
Polepšený
chuligán 15
FO T Ba lOV ý OBČa sník
3
ČíslO
idol David
achilles Beckham
na ŠE T ém a
Troufnete si říct, kdo je nejlepší fotbalista na světě?
Zeptejte se kluka z Česka, německa, anglie nebo
Brazílie. rosický? ronaldinho? rooney? Ballack?
monžá. ale spíš se Češi s němci, italy, Francouzi,
Brazilci nebo třeba kamerunci na nikom neshodnou, i když padnou desítky jmen a desítky argumetnů. ale víte, co nejspíš na stejnou otázku odpoví
severoameričan? Tedy, když ho ujistíte, že mluvíte
o „socceru“, ne o fotbalu, který se hraje s šišatou
merunou. řekne, že nejlepší fotbalista je David
Beckham.
kopni do
kokosáku
a nevyhraj
Kdo potřebuje vyhrávat?
Všichni!
ST R A NA 4
ČíslO Čísl a
20
tisíc
ST R A NA 5
Aut_2_07.indd 1
Běžný úředník nebo jiná kancelářská krysa spotřebuje za
rok 20 tisíc stránek papíru a4,
z nichž drtivá většina skončí
v koši, aniž by je kdokoliv četl.
20.6.2007 23:41:07
2.
Str ana
Luboš Hykl
Fotbal nemá
logiku
Není tomu tak dávno, co se
diváci na stadiónech počítali
na stovky, místy dokonce na
desítky. Pak fotbal vybouchnul na MS v Německu, liga
je zbědovaná tak, že kdo má
nohy, odejde do třetí rakouské
ligy – a světe div se – navzdory
neschopnému vedení diváků
přibylo. Chtělo by se až říci,
čím hůře tím lépe.
Fotbal je odrazem jak
politiky, tak ekonomiky země.
Z politiky si bere to nejhorší,
hašteření, pomluvy, neschopnost rozhodnout se v dlouhodobějším časovém horizontu
– zatímco ekonomicky řečeno
to vypadá na pěkný růst, a to
růst divácký! V poslední sezóně návštěvnost na stadionech
výrazně stoupla, a to často
přes trapné výkony na hřišti.
Nezbývá než poděkovat všem,
kteří letos na fotbal poctivě
chodili, a popřát jim do další
sezóny, aby skauti našich prvoligistů dohlédli dále než na Slovensko a aby kvalita soutěže
stoupla alespoň na takovou
úroveň, že naši nejlepší vydrží
déle než do maturity.
Hrdinové vydání:
ZŠ Teplice, Edisonova 1732/9
s et k á n í s t a l e n t y
V lednu 2006 naše
základní škola podepsala
smlouvu s městským úřadem v Teplicích a s místním fotbalovým klubem
o zřízení a rozšiřování
smíšených sportovních
tříd – kluci fotbal, holky
míčové hry.
Od školního roku 2006/07 u nás
fungují dvě třídy, kluci kopou za Junior
Teplice a postupně přecházejí do FK
Teplice. V zásadě to znamená, že mají
víc hodin běžného tělocviku, k tomu
specializované tréninky s fotbalovým trenérem a rehabilitaci.
Spolupráce s teplickým fotba-
Knock–OUT
lovým klubem je naplánovaná na
dlouhé roky dopředu, bude pokračovat
a rozvíjet se.
Starší žáci (6.D) letos vyhráli krajské
kolo v halové kopané, mladší vyhráli
okresní McDonald’s Cup a v krajské
soutěži skončili třetí, když v semifinále
smolně vypadli na penalty s Mostem.
Příští rok to jistě bude ještě o trochu
lepší.
Vladimír Mašek, ředitel školy
14
Jmenuji se Jirka Zemánek a jsem
členem hudební skupiny
Wohnout. Je tedy zřejmé,
že to bude o kultuře.
Foutball
hra
13
x
T lustá m eru na t rucu je
3.
Aut_2_07.indd 2
20.6.2007 23:41:17
3.
Str ana
Hlavní město fotbalu
David Shakes
Kdepak leží hlavní město
fotbalu? Je to Madrid a slavný San
Bernabeo, nebo Barcelona s Nou
Campem, či milánské San Siro,
nebo snad Londýn s Wembley? Kdepak. Pravé hlavní město fotbalu leží
hluboko v ve východním Pákistánu,
v městečku Sialkot v blízkosti hranic s Indií. V tomhle městečku totiž
vzniká převážná většina věcí, bez
kterých není možné fotbal provozovat, ačkoli nikde okolo se fotbal
vůbec nehraje. Ročně se zde vyrábí
na 45 miliónů fotbalových míčů, 85
– 90 % celosvětové produkce.
Jak se stalo, že se většina fotbalových míčů šije v oblasti, kde
o fotbale nemají ponětí a kde je
sportem číslo jedna kriket a hned
po něm pozemní hokej?
Výroba sportovních náčiní má
v Sialkotu dlouholetou tradici, již
britští koloniální úředníci rozhodli, že využijí rukodělné zručnosti
místních obyvatel a nízkých nákladů
na práci.
Od poloviny 70. let se sem postupně soustředila produkce fotbalových míčů, protože místní výrobci
začali dostávat víc a víc zakázek
od všemožných sportovních firem.
Výroba se zároveň zvolna stěhuje
z domácích dílen do velkých továr-
1970/71
1980/81
1990/1991
2000/01
počet vyrobených míčů
1,4 mil.
5,2 mil.
19,7 mil.
40,3 mil.
počet „šičů”
1,5 - 2 tis.
5 - 7 tis.
21 - 25 tis.
50 - 55 tis.
ních hal. V posledních 10 letech tam
přední výrobci postavili takových hal
desítky. Pracuje v nich přes dva tisíce
“šičů”. Výroba sportovního náčiní
představuje 3,5 % veškeré průmyslové výroby Pákistánu, z toho jde v 70
% o fotbalové míče. Aby klasický míč
sešitý z 20 šestiúhelníků a 12 pětiúhelníků dostal požadovaný kulatý
tvar, je potřeba 690 stehů.
Hlavní vadou na kráse výroby fotbalových míčů je zneužívání dětské
práce. Od sedmi ráno do noci tu pěti
ed i to r i a l
Pár vzkazů
z redakce
magazínu Out
Být obdivován...
„Dneska je těžký bejt bezvadnej
chlap, aby měla tě ráda, aby celej
svět měl tě rád...“, zpívá se v písni
skupiny Vltava. Trefili to opravdu
přesně. Být „sekáč“, „kolík“, „frajer“
nebo „bourák“ už zdaleka není tak
snadné jako kdysi, protože na to už
delší dobu neexistuje jednoznačný
návod. Ty tam jsou doby rytířského
ideálu, kdy každý dobře věděl, co
musí a co nesmí, aby byl obdivován,
a to dokonce jak mezi chlápky, tak
mezi dámami. Společenská shoda
Aut_2_07.indd 3
o tom, co znamená být „obdivuhodný“, je ta tam, po něčem takovém
se nám může leda zastesknout. Nic
to ovšem nemění na tom, že všichni
nadále toužíme být hrdiny. Přestože
často marně hledáme jak a ještě
marněji pro koho. Zoufalství z marnosti takového hledání pak může ve
vyhrocených případech vést až
k zastřelení dvaatričeti spolužáků
jako nedávno v americké Virginii
– častěji však naštěstí ke zmatku
a bolesti z nízkého sebevědomí.
Potřebu obdivu opravdu není
dobré podceňovat, i když je jasné, že
ne každý může být hrdina, dokonce
ani antihrdina. Každý si ho potřebuje nějak zařídit, a když to nejde tak,
půjde to jinak – a cena, kterou jsme
ochotni zaplatit, bývá vysoká! Není
to snadné téma, přesto se v tomto
čísle Outu pokusíme hledat alespoň
některé odpovědi, které by nás
v uvažování o něm mohly posunout
o kus dál.
Obecný přístup asi nejvýstižněji
shrnuje jeden z hrdinů loutkového
westernu Promisstown od Teatro
Truhla: „A jak to tedy udělat? ...
Nebýt srab a nebýt sráč...“.
Příjemné čtení, těšíme se na
reakce,
redakce Out
[email protected]
Buď IN, čti OUT!
Redakční rada OUT magazínu:
Luboss, Panpeta a Spokojenda
[email protected]
20.6.2007 23:41:21
4.
Str ana
... hlavní město fotbalu
až třináctileté děti šijí kulaté balóny,
za kterými se potom honí jejich vrstevníci po celém světě. Ti sialkotští
bohužel čas na hru nemají. Přitom
jejich mzda sotva pokryje životní
náklady - ve srovnání s prodejní
cenou fotbalového míče
v Evropě jde sotva o 2 – 4 %.
FIFA sice nedávno konečně
přijala opatřeni, že na oficiálních
turnajích, které pořádá, se smí hrát
jedině s míči, které nepocházejí
z dětské práce, ale to je jen první
vlaštovka a zavedenou praxi velkých
značek to těžko změní. To by museli
pořádně zatlačit spotřebitelé – tedy
my. Přitom už dnes se dají koupit
balony označené „fair trade“. Jejich
výrobci zaručují, že je nešily děti a že
za ně výrobce zaplatil mzdu, ze které
se dá vyžít.
Pokud byste po takovém
míči zatoužili, mrkněte na
www.gepa3.de.
Kdo potřebuje vyhrávat?
Všichni!
Jan Hejl
Cestopis nebo spíš diář Bengta
Danielsona Rajský ostrov o životě na
korálovém ostrově v jižním Pacifiku
v době, kdy se tam teprve začínají
projevovat stopy západní civilizace,
upoutá v mnoha ohledech – pro nás
bude ovšem bezesporu nejzajímavější kapitola věnovaná specifikám
místního fotbalu.
Tak co? Taky na vás tenhle kousek volá: kopni si?
Aut_2_07.indd 4
Pravidla, možná spíše zvyklosti
opravdu stojí za pozornost:
Hraje se s kokosovým ořechem,
jiný míč k dispozici není, alespoň tenkrát nebyl a bylo by zajímavé zjistit,
jestli se stále drží tradice nebo už
i do tak odlehlých míst dávno doputoval gumák „made in China“. Musí
to docela bolet, takže je jasné, že hra
bývala spíše technická, žádné dlouhé
pasy a hra hlavou nejspíš vůbec
nepřipadala v úvahu. Na rohy se
nehrálo, to víme. Hřiště totiž nebylo
ohraničeno žádnými čárami, čili
– a to je zajímavé obzvlášť pro čtenáře tohoto časopisu – se nikdo nemohl
dostat do autu, navíc vhazování by
mohla být až příliš snadná pomsta.
Brány byly vždycky dvě kokosové
palmy bez sítě a góly platily z obou
stran.
To jsou ale pořád jen okrajové rozdíly. Podstatná odlišnost je v něčem
jiném. Nejdůležitější postavou utkání
je rozhodčí, který sedí na bedně, má
všeobecný respekt, píská góly
a konec zápasu. Fauly se nepískají
– asi proto, že máloco bolí víc než
kopání do kokosáku. Zápas není
dělený na půlky a jeho délka není
předem daná. Rozhodčí odpíská
konec zápasu ve správnou chvíli.
Správná chvíle nastane, když si
všichni dobře zahráli a už začínají
být unavení, a hlavně když je utkání
nerozhodně. Tato podmínka je
bezpodmínečná a k jejímu dosažení
má rozhodčí právo přeřazovat podle
potřeby hráče z jednoho mužstva do
druhého. Čili, když jedno mužstvo
moc vede, převelí rozhodčí jednoho
nebo i více hráčů vedoucího mužstva
k prohrávajícím a pak včas odpíská
konec zápasu. Tak to prý mají všichni
místní rádi a mohou pak společně po
zápase do sytosti oslavovat. A dobrá
společná oslava je mnohem důležitější než vyhrát.
Pro Evropana je to velmi vzdálené, ale zkuste si to aspoň na chvíli
představit: hru, ve které je důležitější
si zahrát než vyhrát. A může být
někdo po takovém utkání opěvovaným hrdinou?
Jak vyrovnaný asi člověk musí
být, aby ho něco takového bavilo?
20.6.2007 23:41:26
5.
Str ana
n
a
še
t
é
Idol David Achilles Beckham
m
a
Petr Skokan
A vlastně proč ne. Koneckonců
David Beckham, to je ta jediná
a opravdová superstar současného
fotbalu. Fotbalu, který je pořád
skvělou hrou dvaadvaceti mužů
mezi dvěma brankami, ale je také
velkovýrobnou masové zábavy, průmyslem, který produkuje a prodává
hrdiny, jejich příběhy, vítězství
a pády. Nikdo v tomto ohledu dnes
není lepším objektem než Beckham.
Co mají společného David Beckham
& Achilles?
Představují typ hrdinů, kteří kloubí fyzickou krásu se skvělými dovednostmi. Vynikající fotbalista
a vynikající válečník. Leccos se dá najít podobného i v jejich soukromí. Tak
například Beckhamova žena Victoria
je celebritou světového showbyznysu,
obletovaná krasavice. Stejně tak byla
podle legendy Achillova žena Deidameia půvabnou královskou dcerou.
Paralelu je možné hledat i v kariéře
obou reků. Beckham oslnil nejprve
v klubových barvách Manchesteru
United, aby později vedl k úspěšným
bitvám i anglickou reprezentaci. Achilles se rovněž nejprve proslavil coby
vůdce svých Myrmidonů v různých
menších bitvách, než jej ithacký král
Odysseus přemluvil k „reprezentační“ výpravě spojené armády řeckých
králů proti Tróji. U trojských hradeb
Achilles předvedl několik skvělých
výkonů, ale nepohodl se s vůdcem
Řeků Agamemnonem a s „reprezentačním týmem“ na čas skončil. Až
po smrti svého přítele Patrokla se
do války vrátil, zabil Hectora, ovšem
poté byl sám zabit. David Beckham
se rovněž po svém přestupu do Realu
Madrid nepohodl s trenérem národního týmu a z reprezentace se vytratil,
aby se do ní před nedávnem rovněž
slavně vrátil. V prvním utkání po
návratu, což byl zároveň premiérový
zápas národního týmu na novém
stadionu ve Wembley, proti Brazílii
(1:1) zazářil. Znovu si nikdo nedokáže
představit anglické mužstvo bez něj.
Teď ale Beckham odchází z Realu Madrid do podřadného klubu Los Angeles
Galaxy. Nebude to u hollywoodských
„hradeb“ jeho fotbalová smrt?
Aut_2_07.indd 5
Jeho příjmy z reklamy dávno přesáhly jeho fotbalové výdělky. O jeho
soukromí se ví více než o jeho fotbalových výsledcích. Je asi jediným
současným fotbalistou, jehož jméno
bude spolehlivě znát obchodník
s knihami v Praze i v newyorském
Brooklynu. Možná už mu to tolik
nekope jako kdysi, ale jeho kouzlo
zůstává. Právě proto nyní přestupuje
do Spojených států amerických, aby
tam pozvedl mizivou popularitu
tohoto jinak světově nejoblíbenějšího sportu.
David Beckham je další legendární postava. To, co o něm víme,
možná vůbec nevypovídá o tom,
jaký opravdu je. Ale tak už to
v legendách někdy chodí. Rozdíl
oproti dávným dobám je, že básně
o hrdinech nezpívají slepí básníci
jako v časech Homérových, ale
scénáristi z Hollywoodu a novináři
z Blesku. Homér básnil o Achillovi,
polobožském Řekovi, který oblečen
v zlaté zbroji zabil slavného Trójana
Hectora. Achilles pak u trojských
hradeb rovněž našel smrt, když jej
trefil šíp, vystřelený Hectorovým bratrem Paridem. Šíp namířený do paty,
jediného místa na Achillově těle,
které jeho matka nestačila smočit do
vody nesmrtelnosti v řece Styx.
O novodobém hrdinovi Beckhamovi kolují sice možná poněkud
méně dramatické, ale rovněž barvité
historky. I jeho noha je slavná. Stačí
zmínit projev, který ve filmu Love
Actually (v Česku známý jako Láska
nebeská) pronáší britský premiér
v podání herce Hugha Granta před
americkým prezidentem. Po výčtu
všemožných důvodů, pro něž mají
být Britové na svou zemi hrdi,
udeří hřebíček na hlavičku, když
praví: „Jsme zemí levé nohy Davida
Beckhama.“ A po krátké odmlce
dodá: „Jsme
i zemí pravé
nohy Davida
Beckhama.“ Beckham
je jako Achilles mužem
obdařeným silou a talentem. Achilles byl skvělý
v zacházení s oštěpem a mečem,
Beckham má skvělou kopací techniku zejména levou nohou. Hm,
takových je – všichni cítíme, že to
je málo. To hlavní bude někde jinde.
Beckham je stejně jako Achilles
hlavně frajer, hezoun s přidrzlým
výrazem. Vyhlášený módesman stejně jako do zlata oblečený Achilles.
Magnet pro ženy i muže. První po
něm touží, druzí jej obdivují nebo
mu závidí. O takových chlapech se
vždycky mluví víc než o těch, kteří
jsou prostě jen dobří, i když mohou
být dokonce v mnoha ohledech lepší
než oslavovaní idolové. Vždyť
i z Homérových bájí se zdá být lepším člověkem a možná i bojovníkem
hrdina Hector než náladový, pyšný
a ještě navíc bohy chráněný Achilles.
Současná Evropa neplodí idoly
ve válkách, bitkách a loupežných
přepadeních, ale v zápasech o body
a o medaile a na stránkách médií. To
je relativní novinka a jinde na světě
to zdaleka neplatí. A tak je snadné si
nad dnešními idoly uplivnout. Říct
si, jak můžete srovnávat Beckhama a Achilla! Zbláznili jste se? Ne,
zatím ne. Jistě, hrdinové Antiky
se jeví důstojnější, protože jsou
obrazem jednoty tehdejšího sdíleného vnímání světa, kdežto dnešní
hrdinové jsou především obrazem
jeho roztříštěnosti, individualizovaného zmatku. Být hrdinou upadlého
světa ale na legendárnosti neubírá
– alespoň pro tuto chvíli. Kdo si na
Beckhama vzpomene za pár tisíc let,
to ať ukáže čas. I pro hrdiny platí, že
máme takové, jaké si zasloužíme.
20.6.2007 23:41:28
6.
Str ana
Milionový chlapec Petr Čech
Mluví jednoduše a plynně, nezvyšuje hlas. Ten člověk nemůže
mít nepřátele, říkám si a myslím na jeho rodiče, kterým asi nikdy
nedělal starosti. Ještě pořád má plzeňský přízvuk a asi se ho jen
tak nezbaví, protože tak mluví i jeho žena Martina. Ani trochu
nedává najevo, že mluvím s mimořádně úspěšným a mimořádně
bohatým mladým mužem. Chová se obyčejně a přirozeně, bez
jediné hvězdné manýry. Netápe, je klidný a rozvážný. Ví, co dělá
a proč to dělá. Oženil se v jedenadvaceti. Je brankářskou jedničkou
londýnské Chelsea FC a české reprezentace.
Jak vysoko dosáhnete, když zvednete
ruku?
Přesně dva metry padesát.
O šest centimetrů výš, než je branka?
Ano, tu přesáhnu.
Je důležitá výška u brankáře?
Hodí se, ale někdy se dá nahradit
i mrštností.
Jak jste se vlastně dostal do branky?
Náhodou. Jednou nepřišel na zápas
ani jeden brankář, tak do branky
poslali mě.
To bylo ještě v Plzni?
Ano, ve Viktorii Plzeň, ale tehdy se
jmenovala Škoda Plzeň, a otec ve
Škodovce dělal. Někdy v osmi letech
mě tam přivedl jen tak si vyzkoušet
jeden trénink a už jsem tam zůstal.
Do té doby jsem hrál jen hokej.
Byl jste někdy s tátou ve Škodovce?
Byl jsem se tam za ním jednou
podívat, když jsem byl malinkej - to
jo. Ale ani si to moc nepamatuju, mě
spíš lákalo být venku, hrát hokej,
fotbal nebo jiný sporty, než se chodit
dívat, co kdo dělá.
Oženil jste se v jedenadvaceti letech.
Proč tak brzy?
Všichni se divili, chlapi se prý dneska
mají ženit až okolo třiceti. Jenomže
já jsem neměl na co čekat. Cítil jsem
se opravdu připravený a dost dospělý.
Martinu jsem znal už dlouho a vzali
jsem se v době, kdy jsme spolu už
čtvrtý rok žili. To nebylo tak, že bychom se po půl roce známosti zbláznili a řekli si: Teď to super funguje,
tak se vezmeme. Ne, my jsme spolu
opravdu žili hodně dlouho, znali jsme
se a věděli, že už to jinak nebude.
Vy jste určitě neměl dvojky z chování,
že ne?
Ne, dvojku z chování jsem nikdy
neměl. Nevyhledával jsem žádný
konflikt, ani jsem nedělal naschvály.
Spíš jsem se snažil všechno projít tak
nějak v klidu.
Jdete občas na diskotéku?
To nejde. Museli bychom jít do
nějakého vyloženě privátního klubu,
jinak bych z toho nic neměl. Určitě
by mě poznali a to se mi nechce.
Jdeme spíš někam na večeři, ale ne
moc často. Hraju každý druhý den
zápas, tak na ponocování nemám
podmínky.
Ještě můžete chodit po ulici, aniž by na
vás lidi doráželi?
Lidi mě poznají, ale v Anglii je kultu-
Petr Čech
Narodil se 20. května 1982 v Plzni.
Od šesti let hrál hokej, od osmi hraje
fotbal
1989 - 1999 FC Viktoria Plzeň
1999 rodiče podepisují první
profesionální smlouvu
s FK Chmel Blšany
2001 - 2002hraje za Spartu Praha, která ho z Blšan koupila za 22
milionů korun; v té době
poprvé chytá za národní
mužstvo
2002 odchází do Francie a hraje
dva roky za FC Rennes,
které za něj Spartě zaplatilo 150 milionů korun
2003 oženil se, jeho žena Martina cvičí aerobik; žijí spolu
v Londýně a mají psa Maxe
2004 přestupuje do londýnské
Chelsea FC, která patří
Romanu Abramovičovi;
ten za něj zaplatil v přepočtu 400 milionů korun
Aut_2_07.indd 6
20.6.2007 23:41:30
Ti chlapi!
Kopačky Evy Tutterové
Tak jsem napsala takový dlouhý
a úderný článeček o melounech, fotbalovém hřišti, penězích z městského
rozpočtu, opravě kanalizace, úrovni
maloměstského fotbalu, ctižádosi
a uplácení v (podle mého mínění)
nehorázných sumách (když se jedná
ra jiná. Když sedím v restauraci
a jím, nikdo mě neobtěžuje. Počkají,
až dojím, pak třeba pozdraví nebo
k něčemu pogratulujou. To je na
rozdíl od jiných fotbalových národů veliké plus. Třeba Pavel Nedvěd
nemůže s rodinou do restaurace
vůbec, protože by mu u stolu stálo tři
sta lidí. Italům je to úplně jedno.
Třeba drahé hodinky?
Hodinky zrovna patří k tomu, co
jsem říkal o reprezentaci. Ale nejsem
sběratelem hodinek, že bych měl šestery a bral si je podle toho, jestli mám
sako nebo tepláky. Ono všechno
souvisí se vším. Dávám si pozor i na
svoje vlastní webové stránky, protože
pomáhají kontaktu s fanoušky.
Dáváte si pozor na to, jak se oblékáte?
Nejsem maniak do módy, nesleduju
trendy oblékání, to ne, ale na druhou
stranu jsem rád hezky oblečený.
Pokud si nemusím obléct sako, tak si
ho samozřejmě neoblékám, ale uvědomuju si, o co jde. Nejsem sám za
sebe, ale reprezentuju i úroveň klubu
a třeba i národní tým, takže bych
podle toho měl být i oblečený.
Dívala jsem se na ně a našla tam rubriku Napište Petrovi - odpovídáte sám?
Samozřejmě. Pohlídal jsem si i nové
DVD. Ten nápad udělat DVD vlastně
vyšel z dopisů. Fanoušci jsou zvědaví, jak žiju, takže je tam všechno,
rozhovory, ukázka mého rodinného
života, mluví tam můj manažer,
spoluhráči.
Umíte rozhazovat peníze?
Utrácím peníze za pragmatické věci.
Někdy si udělám radost, ale že bych
koupil něco jenom proto, že nevím,
co mám dělat - to vůbec ne. Kupuju
jen věci, které využiju.
Aut_2_07.indd 7
Přemýšlíte o tom, že jste jeden z mála
lidí na světě, u kterého obchodníci přesně určili, jakou má cenu?
Ta cena existuje, ale těžko se komentuje. Někdy se cítím spíš v roli
takovýho rohlíku, který si může
kdokoliv koupit, a já do toho nemůžu
moc mluvit. Být rohlíkem není úplně
příjemné.
o úroveň nižší soutěže). A bylo mi
řečeno, že je to depresivní, protože
tam nemám žáné světlo na konci
tunelu, žádnou naději, že se poměry
ve fotbale změní. A Petr Čech se rozpovídal a ještě ta britská královna...
Takže článeček bude příště, doplněn
o optimistický poprázdninový závěr.
Zatím se mějte báječně.
Potkáváte toho, kdo si vás koupil
- Romana Abramoviče?
On je obrovský fanoušek a chodí
prakticky na každý zápas, pak za
námi přijde do šatny většinou pogratulovat, občas se zeptá, co ho zajímá,
ale že by se mnou nebo s jiným hráčem vedl rozpravy, tak to ne.
Pomýšlíte na to, co bude, až jednou
s fotbalem skončíte?
To snad nehrozí brzy, tedy pokud
mě nepotká nějaký zranění. Jsou
brankáři, kteří vydrželi hrát až do
čtyřiceti let.
Ale to bývají muži na vrcholu profesní
kariéry - a vy teprve začnete?
Doufám, že budu mít tu výhodu,
že si budu moct vybrat práci, která
mě bude bavit a zajímat, což se moc
lidem nepodaří. Ale v tuhle chvíli je
těžké říct, co budu dělat, protože to,
co bych chtěl dělat dneska, může být
za tři roky totálně out.
Marcela Pecháčková, přetištěno s laskavým svolením časopisu Instinkt
20.6.2007 23:41:38
© foto O. Pýcha
Out: Pavel Nedvěd
Aut_2_07.indd 8
maga zín
20.6.2007 23:41:47
pe r ličk a
Kdybys chtěl spálit kalorie
z jedné tabulky čokolády, musel
bys hodinu a půl běhat – píše
se v různých letácích o zdravé
výživě, o dietách a obezitě. Hm.
Aktivní a bystrý člověk, který
čte tenhle magazín samozřejmě
moc dobře ví, že to je naprosto
marné tvrzení, protože kalorie
z čokolády spálí, i kdyby se
náhodou zrovna celé odpoledne
válel a hrál s kámošem foutbal.
Aut_2_07.indd 9
20.6.2007 23:41:48
10.
Str ana
j a k n a c h y t a t u č i te l e
Volily by ženy
Turky či nevolily
by ženy Turky...
P
oslední dobou se
hodně mluví o Turecku, protože se zvažuje
jeho přijetí do Evropské unie.
Názory se různí, nový francouzský prezident, který přijetí Turecka není nakloněn,
možná ještě značně zamíchá
kartami, takže v této chvíli
nikdo nedokáže odhadnout,
jak to dopadne...
My v této rubrice nebudeme
rozebírat, jestli Turecko do
Evropské unie patří nebo
nepatří. Fotbal hraje dobrý
a UEFA už hraje.
Máme pro vás jen další tip,
jak zaručeně nachytat některého z učitelů.
Chrámy a svatyně:
Vršovický ďolíček
Dannerův ďolíček
plný klokanů
V r šov i c k ý ď o l í če k
Ad r e s a :
Už ta libozvučná zdrobnělina
„Ďolíček“ napovídá, že fandové
a hráči Bohemians Praha mají ke svému stadionu jaksi osobnější vztah než
bývá zvykem u jiných klubů. Dnes je to
chátrající stánek, tak trochu staveniště,
ani osvětlení nemá, ale stejně se jeho
tradici a atmosféře málokteré české
hřiště vyrovná.
9 000 diváků (3 800 sedících)
V
ršovická 31, Praha 10
do p r ovoz u : 27. 3. 1932
k a pa c i t a :
u vede n
v Praze, ale celé republice. Měl za
sebou slavnou výpravu do Austrálie,
kde mimořádně úspěšně reprezentoval
Československo a přivezl si jak název
Bohemians (od původně latinského
označení naší země Bohemia), tak
i dvojici klokanů jako dar pro prezi-
Z
eptejte se schválně
učitele zeměpisu nebo
společenských věd,
jestli v Turecku zavedli volební právo pro ženy dřív než
v Evropě nebo později.
Pokud nečtou Out, budou
skoro určitě tvrdit, že volební
právo žen bylo všude v Evropě zavedeno mnohem dřív
než v Turecku.
J
enže to vůbec není
pravda. Na Turecku je
totiž mimo jiné zajímavé,
že oficiálně přiznalo volební
právo ženám už v roce 1934,
mnohem dřív než ve Švýcarsku, v Itálii, v Řecku, ve
Francii a v Belgii.
Poslední bylo Švýcarsko, kde
bylo všeobecné hlasovací právo pro ženy schváleno až na
začátku sedmdesátých let 20.
století, když ještě v roce 1959
hlasovaly dvě třetiny Švýcarů
proti parlamentnímu návrhu
na tuto novotu.
Jako první přiznali ženám
hlasovací právo Finové na
samém počátku 20. století.
V Čechách je dámy získaly
po první světové válce jako
ve většině evropských zemí
(v našem případě po vzniku
První republiky).
Jan H e j l
Aut_2_07.indd 10
Historie Ďolíčku začala v době, kdy
ještě Vršovice byly pražskou periferií.
Místní klub AFK, založený roku 1905,
hrál první roky po různých pláccích,
než se na něj usmálo štěstí v podobě
přízně zámožného podnikatele Jaroslava Waldese, zakladatele a majitele
dodnes známé firmy Koh-i-noor se sídlem ve Vršovicích. Továrník ještě spolu
s tehdejší Občanskou záložnou obstaral
klubu pozemek pro výstavbu vlastního
stadionu. Bylo to poblíž továrny Tesla
Vršovice v Kodaňské ulici, v takzvaném ďolíčku. Malému, nicméně pěknými tribunkami ohrazenému škvárovému hřišti se od té chvíle neřeklo jinak.
Jak ale už jistě tuší znalci místopisu
Prahy, tohle není to místo u Botiče, kde
Bohemka hraje nyní. K potoku se klub
přestěhoval až v roce 1932, v době, kdy
jeho obliba kulminovala nejen
denta T. G. Masaryka. Že se klokan stal
od té doby neoddělitelným maskotem
klubu, je snad každému jasné.
Klub byl v tu dobu tak oblíbený, že
starý ďolíček už vůbec nestačil náporu
fanoušků natěšených na každý zápas.
A když se pod namačkaným davem
šesti tisíc lidí v derby se Spartou roku
1930 začaly hroutit ochozy, bylo jasné,
že klokani musí jinam. Tentokrát se
o nový stadion zasloužil jiný bohatý
muž, předseda Bohemians a hlavně
uznávaný prvorepublikový finančník,
ředitel Vršovické záložny Zdeněk Danner. Koupil pro klub pozemek u Botiče,
na němž nechal vybudovat stadion
pro 18 tisíc diváků s hlavní tribunou
pro sedící, na níž se velkými písmeny
skvělo „Dannerův stadion Bohemians“.
Byl slavnostně otevřen 27. března 1932
20.6.2007 23:41:50
11.
Str ana
Jan Ovečka
Ekologické
okénko
dvojzápasem Bohemians – Slavia
a Viktoria Žižkov – Teplitzer FK. Samozřejmě bylo vyprodáno do posledního
místa, desetitisíce dalších lidí mohly
poslouchat alespoň přímý rozhlasový
přenos. Bohemka prohrála s tehdy těžko
porazitelnými červenobílými 1:3, ale
to nikoho netrápilo. Klokani měli nový
hrdý domov. Na starém ďolíčku od té
doby hrál nově založený klub AFK Waldes
a novému stadionu zelenobílých, který
je mimochodem umístěn také v jakémsi
ďolíčku, se začalo říkat Dannerák.
Jenže přišly hubenější roky. Pan
Danner se ocitl v jakési kauze
s finančními machinacemi, klub se
s ním ve zlém rozžehnal a v roce 1935
Bohemka spadla z první ligy. Vrátila se
až za války v roce 1940. V protektorátu
Böhmen und Möhren uhájila alespoň
částečně svůj název, místo anglického
Bohemians ale přišla méně provokující
Bohemia. Klub válku přežil celkem bez
problémů i přesto, že Dannerák dostal
zásah při bombardování Prahy
v únoru 1945.
Ani Bohemce se po roce 1948, kdy se
v zemi ujali vlády komunisté, nepodařilo vyhnout zběsilému přejmenovávání
tradičních klubů. Z klokanů se stali
Železničáři a z Danneráku zmizel nápis
„Dannerův stadion Bohemians“. Možná
i proto se mu pomalu ale jistě začalo
znovu říkat Ďolíček.
Klub se pohyboval mezi druhou
a první ligou, a tak hlavní radostí mohla
být nejspíš jen postupná kultivace stadionu. Pokládá se nová tráva, instaluje
se nové umělé osvětlení. A v roce 1964
se vrací starý název Bohemians. V roce
1970 je klub sice znovu v druhé lize, ale
pomalu začíná svítat na lepší časy. Na
místě staré hlavní tribuny vyroste nová,
na rozdíl od menší předchůdkyně je
vystavěna po celé délce hřiště. Klub se
nadechuje k nejslavnější etapě své historie. Tým postupuje znovu do ligy
Aut_2_07.indd 11
a v druhé polovině sedmdesátých let často zaplněný Ďolíček aplauduje skvělé hře
týmu trenéra Pospíchala, postaveného
kolem hvězdného Panenky. Klub hraje
na špičce ligy i v evropských pohárech.
Panenka sice v roce 1981 odchází, ale
o dva roky později se ve Vršovicích
dokonce slaví první a dosud poslední
titul mistra ligy. V této éře se v Ďolíčku
hrají slavné pohárové zápasy s Ipswichem, Tottenhamem či Ajaxem Amsterodam.
Sinusoida špatných a lepších časů se
ale zase pomalu začíná ubírat směrem
dolů. V devadesátých letech přichází
znovu pád do druhé ligy, pak ještě krátký vzmach a nakonec téměř fatální katastrofa. Bankrot klubu, ohlášený zánik,
handl se značkou Bohemians. Historie
fanouškovské záchrany klubu je už zase
na jiný článek. Zbývá dodat, že málem
nepřežil ani samotný Ďolíček. V roce
2002 se zbourala dlouhá tribuna k stání
a v době zdánlivého zániku se uvažovalo
dokonce o zbourání celého stadionu
a využití pozemku k jiným účelům. Teď,
když je klub zpět v první lize, je otázka,
co s Ďolíčkem dál, znovu žhavá. Přísným
ligovým podmínkám jeho stav zdaleka
nevyhovuje. Ale i teď to vypadá jako
před více než sedmdesáti lety na záchranu od štědrého boháče. Nový majitel
Bohemians, firma CTY Group, stadion
letos v dubnu odkoupil od bývalých majitelů klubu a hodlá investovat miliony do
jeho rekonstrukce. Klokani prezidenta
Masaryka by jistě znovu skákali radostí.
„Ekologická stopa“ je
způsob nebo nástroj, jak
spočítat kolik přírodních
zdrojů lidé vyčerpávají tím,
že žijí, jinými slovy jakou
plochu půdy a vody by
potřebovali k zajištění stávající spotřeby, včetně uložení
odpadů. Ideální stav by
samozřejmě byl, kdybychom
zatěžovali Zemi jen v takové
míře, aby se z toho stačila
vzpamatovávat, aby měla
dost síly a času na regeneraci. To je princip, kterému
se říká „udržitelnost“ nebo
„udržitelný rozvoj“.
V uplynulých letech
planeta Země nabízela
každému člověku asi 1,7
hektarů. V celosvětovém
průměru lidé v současné
době spotřebovávají o 23 %
zdrojů víc – jinými slovy,
Země potřebuje rok a dva
měsíce, aby se vzpamatovala
z toho, co si z ní lidé vezmou
za jeden rok. Průměrný
Evropan dnes potřebuje
bezmála 5 hektarů – čili
z roku našeho života se
Země vzpamatovává pět let.
To znamená, že v této chvíli
spotřebováváme zdroje,
které budou potřebovat naši
potomci.
Mnohem víc se dočtete
na www.footprintnetwork.
org a můžete si tam dokonce svou vlastní ekologickou
stopu změřit – jen musíte
umět anglicky.
eko numero
10
hodin můžeš žhavit svůj notebook, když zrecykluješ 1 hliníkovou plechovku od limonády
– tolik energie ušetříš.
20.6.2007 23:41:55
vs.in
Fotbalista bez ksichtu,
musí dělat lobbistu.
Jáchym Jakeš
„Hlavně že má číro na hlavě, když do toho neumí ani
kopnout!“ Neříká vám to něco? Podobné hlášky slýchám
od vedlejšího stolu v hospodě, když v bedně zrovna běží
fotbal. Většina takto míněných narážek zpravidla pochází
od pupkatého padesátníka a vysvětlit si je můžeme tím,
že v duchu jim vlastně závidí.
T R ENDY
A co? Mládí? Peníze? Úspěch? Nejspíš to všechno dohromady, i když
tento typ fotbalového fandy bude
bezpochyby tvrdit, že jemu se „klucí
na hřišti“ zavděčí jedině kvalitní
hrou, což je také ten nejférovější,
tedy „nejfotbalovější“ přístup.
Fotbalisti jsou dnes vzorem pro
spoustu lidí, zejména životním stylem. Drahé káry, astronomické platy,
dámská společnost na hotelových
pokojích. To chce přece každý. Vedle
hollywoodských hvězd jsou fotbalisti
nejčastěji pokládáni za chlapy „jak
maj bejt“. Na druhé straně simulují,
fňukají, faulují, nadávají si a rozčileně dupou nožičkou při každém
překročení vápna nebo sporném
rohovém kopu. Na hřišti přitom
vypadají, že víc času věnují soláriu
než přípravě na utkání. Kam se ti
„chlapáci“ najednou poděli?
Jde pochopitelně o dva extrémy:
na jedné straně stojí miláček žen,
věčně dojatý a uplakaný manchesterský Ronaldo a na druhé „fotbalová
mlátička“, sběratel červených karet,
Gatusso z AC Milan. Ani jedno není
pravda. Mluvíme tu o mediálním
obrazu fotbalistů, nikoliv herních
kvalitách. Každý slavný hráč nebo
jeho manažer našel něco, co u
publika zabírá. A když to zabírat
přestane, můžete se za pár milionů
stát maskotem fotbalového klubu
v San Franciscu. A z „fotbalovýho
hára“ se mezitím stane běžně vžitý
pojem a nikdo už ani nevzdechne,
že kdysi charakteristický rozlišovák
mezi „pankáčema“ a „těma druhejma“ bezostyšně ukradli fotbaloví
krasavci a z vyjádření názoru se stal
bezvýznamný módní výstřelek. Jen
bylo potřeba „číro“ navonět, barevně
vyladit a nablejskat tužidlem.
kou moc, protože média by po nich
opakovala prakticky cokoliv, jenže
zatím se k ní nikdo z nich nedokázal
postavit – nikdo neměl odvahu stát
se vzorem, o kterém má smysl přemýšlet a který má smysl následovat.
A to že se pár lidí nechalo koupit do
volební kampaně, nepočítám. Takže
pánové, my čekáme!
Každej mlaďoch chce dobře vypadat a inspiraci čerpá mimo jiné
u čutálů. Pak se často stane, že přijdete v pátek do klubíku a od vedlejšího stolu si vás prohlíží dva Barošové
a naproti se baví Rosa s Ujfalušim.
Kde končí inspirace a začíná bezduchá kopírka? A vyberu-li si za svůj
vzor chlapíka, kterej má sice nejnovější žihadlo a krásnou brunetku, ale
každý jeho pozápasový rozhovor se
dá shrnout v rozmezí výroků „chybělo nám štěstíčko, ale srdíčko tam
bylo“, dá se vůbec o inspiraci mluvit?
Je na tom snad cokoliv obdivuhodného? Vždyť jsou to jen obyčejní kluci,
stejní maníci jako my. S jediným dost
podstatným rozdílem: oni mají vel-
Va še dop i s y
Vážená redakce,
proč se deklarujete jako časopis pro
mladé? Mně bude na podzim 36 a taky
se mi váš časopis moc líbí, jenže když
tvrdíte, že je pro mladé od 12 do 16 let,
tak si pak připadám trochu divně, že si
většinu článků s chutí přečtu a užívám
si je. Myslím, že obsah je dost univerzální a že byste klidně mohli rozšířit záběr
i na dospělé fotbalové nadšence, kteří
fotbalem žijí, ale taky si nemyslí, že mít
Aut_2_07.indd 12
rád fotbal automaticky znamená být
nevzdělaný trouba, který nemá žádný
rozhled. Co vy na to? Třeba by to i zvýšilo prodej.
Jiří Dolejš, 35 let, Poděbrady
Milý Jirko,
díky moc, jsme samozřejmě moc
rádi, že se ti náš časopis líbí. Není se
zač stydět. Redakci Outu bude
v průměru asi jako tobě a taky
si články rádi čteme (dokonce je
píšeme!) – a klidně se k tomu veřejně
hlásíme. Nicméně to, co píšeš je velmi podnětné a my ti můžeme slíbit,
že tuhle variantu přes léto zvážíme
a promyslíme. No a kdo ví, třeba
po prázdninách skutečně začneme
vycházet v rozšířené podobě pro širší
okruh čitatelů.
redakční rada magazínu Out
20.6.2007 23:42:00
Pravidla Foutbállku najdete na poslední straně – strana
Aut_2_07.indd 13
16
20.6.2007 23:42:01
14.
Str ana
k u lt u r a
Knock–OUT
Vážená folbalumilovná
mládeži, dobrý den!
Jirka Z e m á n e k
Z kulturního okénka vám opět
kyne taneční mistr Omar Kvasnička
alias Jirka Zemánek. Je mi jasné, že
se ode mě očekává kultura, nejvíc asi
muzika, jenže já jsem kromě festivalů, na kterých jsme hráli s Wohnoutama, za poslední měsíc nenavštívil
jedinou kulturní akci, která by stála
za zmínku a tak si dnes napíšeme
o vzhledu fotbalového hráče, přesněji
o účesu. I Vzhled je u hráče jeho kulturní vizitkou a navíc to dobře ladí
k celému tématu čísla.
Když jsem byl asi dvanáctiletý
hošík, mělo devadesát procent fotbalových hráčů na hlavě účes zvaný
deka. Těch zbývajících deset procent
tvořili hráči kudrnatí nebo plešatí, na
které se zmíněný účes nedal aplikovat. Jak deka vypadala? Na přední
a horní straně hlavy se vyjímal ježek,
který bylo na cestě do společnosti
potřeba odpovídajícím způsobem
nagelovat. Zadní partie, tedy temeno
byla skrytá pod pásem nestřižených,
pečlivě učesaných vlasů sahajících
někam do úrovně ramen. U pozvolna plešatících hráčů vypadal tento
pás – díky holému kolečku ve středu
hlavy – jako plnovous zezadu.
Už tenkrát mi to připadalo velmi
nepěkné. Později jsem si začal říkat,
proč to vlastně hráči nosili. Jestli to
třeba nemělo nějaký vliv na výkon?
Začal jsem sledovat i jiné sporty, ale
nikde nebyl tento účes zastoupen tak
jako ve fotbale. Pojal jsem podezření,
že je to výmysl nějakého komunistického funkcionáře – to bylo v té
době běžné. Ale vypátrat se mi ho
nepodařilo a tak hypotéza zůstala
neověřená.
Až nedávno jsem přišel na to, kde
se ten ohavný účes vzal. Možná, že
se mýlím, ale průkopníkem tohoto
výtvoru byl západoněmecký stoper
Pierre Litbarsky. Jeden šikovný
malý obránce ovlivnil nevkus tisíců
našinců. Chápu, že v tehdejší době
nebylo moc možností, ale přesto!?
Vždyť snad nic hnusnějšího už na
hlavě člověk mít nemůže, nebo jo?
Dneska je všechno jinak a je naprosto
velvyslanci tohoto umění ve světě.
Jednoho ale přece máme. Nezasloužil
si to sice svým uměním, ale doba mu
přála, a tak nějak ze setrvačnosti je
ve fotbale dodnes.
Luboš Hykl
Nekaž tátovi dobré
jméno
Snad každý měl na fotbalovém
mači alespoň jednou pocit zmaru.
Někdy za to může terén, jindy soupeř, pak zase nebyli ve své kůži hráči
a nakonec je tu samozřejmě vždycky
ještě sudí: ten černý panáček
s neomezenou mocí na hřišti, který
má utkání řídit. Může přispět ke
kvalitě předvedené hry, nebo utkání
úplně zazdít. Historie naší kopané
nemá mnoho arbitrů, kteří by byli
Aut_2_07.indd 14
normální, že se chce někdo podobat
někomu jinému. To je princip módy:
lidi se chtějí cítit in a originální, tak
dělají a nosí to, co všichni. Cokoliv,
co frčí, už je vlastně z módy, protože
v té chvíli už to dělají a nosí všichni... a tak někdo musí přijít s něčím
novým. Nevím jak vám, ale mně to
přijde jako úplná kravina. Jak kdysi
zpíval Karel Gott. „Zůstanu svůj na
tom nejvíc záleží, pjapadapá...“ No,
nakonec se nám to zvrtlo od účesu ke
Goťákovi, který svůj nikdy nebyl, tak
ho raděj nechám dál vstávat z hrobu
popmusic a děsit všechny lidi dobrého vkusu a rozloučím se. Jo,
a buďte sví. Čus.
V roce 1988, v zápase, o kterém se
pak dlouho mluvilo, proti sobě stáli
Bohemians se Spartou. Bohemka
inkasuje už po dvaceti sekundách od
Skuhravého, klokanům jsou vyloučeni Belák a Tymich, Griga dává neregulérní gól a kapitán Sparty
a reprezentace Josef Chovanec plive
do obličeje Tymichovi, rozhodčí Stiegler to velkoryse přehlíží... Tolik
z dobových zpráv.
I teď máme možnost se s panem
Stieglerem setkat. Již není rozhodčím
– dnes rozhodčí hodnotí. O tom se ale
nebudeme víc rozepisovat, není to
nic objevného.
Nedávno jsem však zavítal na
zápas Sedlice – Bělčice, pískal ho mla-
dý kluk a to z mého pohledu velice
slušně. Domácím se dařilo, ale jak už
to ve vesnickém fotbale bývá, emoce
plály na obou stranách. V zápase
padlo několik žlutých karet kvůli
nesportovnímu chování, domácím
i hostům. Z hlediště se začalo čím dál
častěji ozývat: „Nekaž tátovi jméno!”
Divil jsem se a zeptal křiklounů, kdo to píská? „Mladej Stiegler,“
řekl mi jeden z nasupených diváků.
„Aha,“ povídám si, „takže když se
to hodí, všichni rychle zapomenou,
jakou práci „táta“ odváděl a ohánějí
se jeho dobrým jménem!“ Jako divák
musím uznat, že mladík na svůj
věk nepískal vůbec špatně, naopak.
Utkání se mu povedlo a nakonec
všichni odešli spokojení. Rád bych
tedy mladému panu Stieglerovi
popřál, aby mu to vydrželo a aby ho
diváci posuzovali jen podle toho, jak
si počíná na hřišti a ne podle toho čí
je syn. Zatím totiž podle mého táta
kazil jméno synovi.
20.6.2007 23:42:04
15.
Str ana
j a z y k ov é v y c h y t áv k y
Kdo je tu
hrdina?
Jáchym Jakeš
Klacek
Tentokrát jsem se rozhodl nepátrat
v paměti po slavných vítězstvích
a porážkách na trávníku nebo v ochozech,
ale podělit se o zážitek úplně čerstvý. Navíc
jsou tématem čísla hrdinové a já jsem psal
o hrdinech v minulém čísle, takže tentokrát
jsem článek pojednal jinak.
po l epše n ý c h u l i g á n
Kdo sledoval předcházející čísla
ví, že v mládí jsem fotbalem žil
a nevynechal jedinou příležitost
vyrazit na zápas, ať na Letnou nebo
někam na výjezd. Ty časy jsou nicméně
v nenávratnu a dneska mě do ochozů
zláká máloco. Nedávno jsem ale dostal
od kamaráda pár volných lupenů na
poslední kolo Sparta : Most. Soupeř
sice nic moc, ale vidina zisku mistrovského titulu překonala lenost – a tak
sem vyrazil. Ten den přišlo u nás nevídaných 19 tisíc lidi a atmosféra byla
vynikající. Měli jsme luxusní místa
s dobrým výhledem na pažit i na kotel.
Zápas začal dobře. Po dvaceti minutách
Sparta vedla 2:0 a Most se odevzdal
osudu. Předváděná hra ovšem v ničem
mistrovský tým nepřipomínala. Aspoň
jsem měl čas sledovat dění v ochozech.
Kotel se činil. Mně to nedalo,
a tak můj dnes již netrénovaný hlas za chvíli ochraptěl.
Chtělo by to pivo. Sedm
minut před koncem půle
jsme na něj vyrazili.
Fronta už byla nedohledná
a pivo jen nealko, ale žízni
neporučíš, a tak jsme se
zařadili na konec. Čekání
nebralo konce.
Dlouhou
chvíli jsme
si krátili
pozorováním na
mol opilých fanoušků, kteří
by si těžko
vzpomněli, jak
se jmenují. Typicky
český alibismus: čepuje se nealko a všichni
jsou na mraky. Fronta
skoro nepostoupila
a už začala druhá půle.
Aut_2_07.indd 15
Tak se sakra pohněte! Mám žízeň
a chci vidět i fotbal! Ohlušující řev! 3:0.
A já to neviděl, protože s tolika
zájemci o nápoj se prostě nepočítá.
Skandál. Konečně piju a můžu zase
řvát. Přišel jsem o třetinu druhý půle.
Atmosféra graduje. Padá další gól
a stadión obíhají vlny. Nádhera! Jenže
najednou slyším: „Jude Slavie, Jude
Slavie“, skanduje kotel. Hanbou bych
se propad. Dementi vypatlaný! Víte co
to vůbec znamená?!! A za chvíli zas
„Huhuhu!“ na černého hráče Mostu.
Nepochopitelná logika primitiva.
Vždyť za Spartu taky hraje černoch
a tomu tleskají. Mám chuť se rvát a těm
zmetkům rasistickejm vymlátit zuby.
Padá patý banán. Jo, radost mám,
ale rasismus mezi našimi fanoušky
mě fakt znechutil. Jak je možný, že
to nikdo neřeší? Nebo snad tímhle
chtějí nalákat víc diváků? Sudí
píská konec a lidi vbíhají na
trávník. Jsme mistři! Tak
hurá, no...
» Coolhust «
naprostej machr, týpek, co má
všechno pod palcem, všechno
ví, všechno zná a všichni to
o něm vědí; synonymum je
Hustcool.
» Menzák «
čili inťouš; jeho genialita
často hraničí až s pomateností.
(odvozeno od sdružení Menza,
které seskupuje mozky z celé
republiky)
» Gajdy «
jesle, housky, párky… jednoduše prostrčení meruny mezi
nohama soupeře.
» Imho «
tahle zkratka se dá použít
prakticky v jakékoliv situaci
jako citoslovce údivu. Dá se sní
okořenit běžný rozhovor (např.
spojením – imho lol ); v překladu je to zkratka anglické fráze
„in my humble opinion“ („podle
mého skromného názoru“),
kdežto lol je v hráčské a chattařské hantýrce z anglického „lots
of laughts“ („spousta smíchu“)
» Pimpin «
neboli „pimpování“, znamená
užívat si, mít to na háku; nejoblíbenější záliba coolhusta je
právě pimpovat.
A pointa? Tématem
čísla jsou hrdinové a podle
mého je dneska největší
hrdinství koupit si lístek na ligu,vystát
tam půlhodinovou
frontu
na
nealko
pivo,
poslouchat
rasistický
pokřiky
a k tomu
koukat na podprůměrnej fotbal.
To už si žádá celýho
chlapa!
Jen pozor na
srdíčko, hřbitovy jsou
plný hrdinů!
20.6.2007 23:42:12
16.
Str ana
3
Trojka
Srdce běžného člověka za život tluče
asi t ř i miliardy krát.
t ř i k r á t a dost! – je hloupý legislativní koncept, který bezdůvodně
předpokládá, že když někdo něco
udělá počtvrté, je to mnohem horší,
než když to udělal poprvé, podruhé
a potřetí, když je přitom jasné, že
jestli je něco špatného, pak je to
poprvé stejně špatně jako kdykoliv
potom.
zlé věci v domě? Kouř, štěnice
a zlá žena. Dánské přísloví
tři
jsou králové, kteří kdysi vyrazili
za hvězdou a akorát včas přinesli
dárky do Betléma.
tři
jsou nohy od verpánku, protože
tři nohy stačí, aby něco stálo bez vůle
stát.
tři
je krásná číslovka, která
vypadá jako prsa nebo jako zadek.
dělají společnost – alespoň tak
praví Britské přísloví.
Ke psaní musí být t ř i věci: pero,
inkoust a rozum
Jsou t ř i druhy mužů, kteří nerozumí ženám: mladí, dospělí a starci
t ř i čtvrtiny chycených ryb se sní,
zbytek se používá na výrobu různých
věcí, jako je lepidlo, mýdlo nebo
hnojiva.
jídla ve vyspělém světě se
prostě vyhodí.
t ř et i n a
hr a m aga zínu ou t
Kompletní pravidla Foutballu
1
vykopává se od brankáře; o úvodní výkop si hoďte korunou; pak se hráči
střídají; po gólu rozehrává ten, kdo inkasoval
2
hraje se obyčejnou tužkou nebo propiskou a kope se tak, že hrot pisátka umístíš na místo, odkud kopeš, namíříš
a sklouzneš pisátko po papíře, přičemž ve chvíli, kdy se hrot pisátka začne pohybovat, nesmíš
pisátko držet v prstech, ale mít už jen jeden prst
opřený o zadní konec pisátka
3
míč dojede tam, kde se čára poprvé přeruší nebo tam, kde přestane být
vidět; míč vyznač puntíkem, kolečkem, šipkou,
křížkem... doporučujeme při každém novém
útoku používat jinou značku
4
u přihrávky, která projede tvým hráčem, se můžeš rozhodnout, jestli
přihrávku stopíš = dál hraješ odkudkoliv
z obrysu dresu hráče, který přihrávku dostal,
nebo pustíš do běhu = dál hraješ z místa, kam
doletěl míč (z konce čáry); to může být užitečné
při zakončení
Aut_2_07.indd 16
Kdyby si všichni na světě žili tak nad
poměry jako my v Čechách a ve zbytku Evropy, potřebovali bychom t ř i
Zeměkoule, aby nás všechny uživili.
Práce od nás zahání t ř i velké nepřátele: nudu, neřest a nouzi
Kdo šetří, má za t ř i .
Existuje vůbec někde mince nebo
bankovka s hodnotou t ř i ? (jako
třeba „tříkoruna“)
trojka
tři
je křesťanský bůh
– otec, syn a duch svatý tvoří takzvanou Svatou trojici.
t r o j j ed i n ý
5
střílet na bránu můžeš ve chvíli, kdy
jsi propojil všechny hráče v poli;
hráč, který zakončuje, musí střílet rovnou na
bránu nebo si může pustit přihrávku do běhu
– nesmí si ale nahrávat do prostoru před bránu
(tam nikdo není, čímž se má za to, že míč chytil
soupeřův brankář, takže pokud nedostřelíš od
útočníka do brány, musíš si míč přihrát zpátky
k jednomu z útočníků a zkusit to znovu); když
trefíš brankáře, rozehráváš z libovolného rohu
na jednoho z útočníků; když mineš bránu, rozehráváš od jakéhokoliv hráče na vlastní polovině
– střílet na bránu musí v tomto případě opět
hráč, který před tím minul bránu
6
faul je, když se čárou dotkneš hráče soupeře a znamená, že jedno kolo
nehraješ a pak rozehráváš z místa, kde jsi
protnul obrys soupeřova hráče; když v průběhu jednoho útoku fauluješ stejného hráče
dvakrát, vrací se navíc míč k hráči, od kterého
jsi rozehrával naposled; když v jednom tahu
nejdřív strefíš svého hráče a pak i hráče soupeře, můžeš se rozhodnout balon stopit
a faul to nebyl
trojku
nosí kapitán AC Milán Paolo
Maldini
Na fotbale jsou zpravidla t ř i vylosované vstupenky, výhry však stojí
většinou za prd. Naposledy vyhrávali
diváci vysoušeče vlasů
muži ve člunu je legendární
kniha od Jerome Klapky
tři
t ř i sestry jsou veselá kapela a také
hra od Antona Pavloviče Čechova.
7
když zahraješ míč do autu, vhazuješ
z místa, kde jsi přejel postranní čáru
směrem k nejbližšímu hráči ve směru k vlastní
bráně; pak ale můžeš rovnou pokračovat, kam
chceš
8
doporučujeme hrát na „dva vítězný”,
takže utkání končí 2:1 nebo 2:0; při
každém novém útoku musíš své hráče propojit
v jiném pořadí než při posledním útoku – to
znamená, že alespoň dva hráči musí být při
každém útoku propojeni v jiném pořadí
Hra tužkou má výhodu v tom, že si hřiště
můžete na další utkání vygumovat; hraje se
o přestávkách, případně o nudných hodinách.
Jakékoli připomínky k pravidlům, náměty
a vylepšení posílej na [email protected] – čím
líp to vychytáme, tím líp si zahrajem! A třeba nás
už brzo čeká světovej pohár v Out fotbálku! Díky,
Luboss, Panpéťa, Spokojenda
Vydává: Mousehouse, s.r.o. • Koncept
Česká
fotbalová škola ,
a redakční rada : občanské sdružení
Luboss, Panpeta, Spokojenda • R edakce: Luboš
Hykl, Jáchym Jakeš, K lacek, Jan H ejl, Petr Skokan, M arek Pohárek,
Eva Tutterová, Jirka Zemánek • Design: Kostička • Grafická
úprava :
Eda
& K ristýna Staňkovi • Editor: Petr Skokan • K resby: Štěpán A dámek •
Náklad 2500 kusů • Z a obsah článků odpovídají autoři. Recyklujte!
M agazín OUT objednávejte na adrese: [email protected]
www.outmagazin.cz
20.6.2007 23:42:19