šmoulovo–filmové listy

šmoulovo–filmové listy
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
úterý 28.07.2015
2
3
4
5
Mafiánský slovníček
Pozvánka na: Zlatá šedesátá
Rozhovor: Juraj Herz
Dotazník: Eva Blažková
7
8
9
10
Mohsen Makhmalbaf
Policejní film po italsku
Odposlechnuto v Hradišti
English friendly page
K PŘ
O I
M Z
I S NÁ
A N
ŘE Í
r.
R
D E PR P O
→ am P U O LI C
S p ú ian B L K U E J
or ter o D I K R Á N Í
Y TO H
t ý
15 ovn 28 am
RO O
. 3 í h .0 ian
V
0 a 7. i
I
la
5
Mix
Stane se
Mafiánský slovníček
Každá uzavřená skupina si časem vypěstuje svůj vlastní jazyk, který se zvenku může zdát nesrozumitelný. Mafiáni a gangsteři, s nimiž se můžete díky sekci Inventura: Filmová čítanka: Polizia, giustizia, mafia! setkat i tady v Hradišti, nejsou výjimkou.
Když vám capo di tutti capi
(mafiánský boss všech bossů) řekne:
znamená to:
„Obchoduji s olovem a poskytuji vzorky zdarma.“
„Vyjedeme si na výlet.“ „Právě jsem si koupil olivový olej v akci.“ „Dal bych si spaghetti carbonara s extra slaninou.“
Zabiju tě.
„Zabiju tě.“ Zabiju tě.
Zabiju tě.
Zabiju tě.
Zabiju tě.
Soutěž
I letos se vám pečlivé sledování filmů může zatraceně vyplatit! Konkrétně vás může obohatit o festivalové tašky, trička nebo hrnečky. Přečtěte si naše dvě italské otázky a správné odpovědi pošlete
na mail [email protected]. Pak už to chce jen trochu štěstí při slosování a výhra je vaše!
1. Záběrem na co končí snímek Milán nenávidí: policie nemůže
střílet? Zjistit to můžete dnes od 12.00 na projekci ve Sportovní hale.
2. V kolika ze třinácti snímků v sekci Inventura: Filmová čítanka:
Polizia, giustizia, mafia! se ve výrazné roli objevuje herec Gian
Maria Volonté ?
a) ve dvou
b) ve třech
c) v šesti
Anketa
Dostali jste někdy nabídku,
která se neodmítá?
Tereza Čechová
studentka
Jednou mě úplně cizí pán pozval
na projížďku jachtou, a že prý
můžu i přespat. Nejdřív mi to
přišlo nebezpečné, ale kamarádi
si opsali číslo lodi, a tak jsem
s neznámým pánem strávila noc
na jachtě – a bylo to super.
Josef Abraham
student
Jistý gang mi učinil nabídku,
abych jim odevzdal něco, co mi
bylo velice drahé – konkrétně
pytel trávy. Ta nabídka opravdu
nešla odmítnout, takže jsem ji
přijal, trávu jim dal a byl jsem
volnej.
Debata u kávy
s Kamilem Filou
↓
Kavárna Respekt / 16.00
Jaké to je ztrhat niterné snímky rozervaných filmařů? Mají
recenzenti špatné svědomí?
A rozbrečel se už někdo z tvůrců po jedovatém textu, z něhož
ironie kape po litrech? Zeptejte
se fundovaného odborníka Kamila Fily, jenž je po Mirce Spáčilové nejznámějším českým
filmovým kritikem.
Kraťasy ze
Slamdance
↓
Kavárna Respekt / 17.00
Hoďte do sebe pivo a přijďte
zkouknout anarchy filmy, které protestují proti dominantním kulturním vzorům. Syrové
avantgardní kraťasy vás nicméně možná překvapí tím, že boří
všechny zavedené předsudky,
jež vůči tomuto žánru panují. Ostatně přesvědčit se o tom
můžete na LFŠ opakovaně –
kromě dneška ještě ve čtvrtek
a v pátek.
Malý Pán
↓
Galerie Slováckého muzea,
malý sál 1. patra / 17.00
Vtloukejte svým dětem, co je
to kultura, už odmala a vezměte je na vernisáž k snímku Radka Berana Malý Pán. Vystaveny
budou loutky, scény i fotografie z natáčení. Vizuální koncept nové české pohádce vtiskl
výtvarník František Antonín
Skála.
Tomáš Absolon:
My Taste in Women;
Tadeáš Kotrba:
Damn I Love You
↓
Galerie Slováckého muzea,
přízemní sál / 17.00
Další dnešní vernisáž představí výtvarný dialog dvou malířů, absolventů hradišťské SUPŠ
a AVU v Praze. Oba tvůrci se již
etablovali na současné umělecké scéně. Ačkoli každý z nich
inklinuje k jinému způsobu práce, výstavu koncipovali spolu a snažili se v ní propojit svá
osobní témata.
Martin Zálešák:
Malba a kresba
↓
Galerie Slováckého muzea,
velký sál 1. patra / 17.00
Třetí a poslední dnešní vernisáž
nabídne výstavu obrazů a kreseb Martina Zálešáka, rodáka z Uherského Hradiště, jenž
je známou osobností výtvarné scény a získal řadu ocenění na mezinárodních výstavách
a soutěžích. Tematicky vychází z venkovské reality, především pak zkoumá strukturu
přírodních organismů, kterou
přehodnocuje v monumentální
a nadčasové metafory.
Koncert Michala
Hrůzy
↓
Kolejní nádvoří / 20.00
Bývalý frontman kapely Ready Kirken, který se už před časem úspěšně vydal na sólovou
dráhu, se letos na jaře vrátil
po osmi měsících od ostravského úrazu zpět na pódia. Pokud
se tedy dnes nebude Hradištěm linout hromadný chorál
„Má bílá velryba uhání, je pořád krásná“, nejste žádní pořádní fanoušci! (aka)
Omluva
Tým LFŠ se omlouvá
za zrušení včerejší ranní
projekce Fantoma opery.
Důvodem byly technické
potíže. Diváky zveme
na promítání téhož snímku
ve čtvrtek ve 14.30
do Slováckého divadla.
Děkujeme za pochopení.
2
Odborný program
3
Němá kapela
Sítě
Vrchol dnešního odborného programu vás čeká hned na začátku –
Lekce filmu podle Mohsena Makhmalbafa (na fotce). Legenda
íránské kinematografie představí v Redutě 2 od 11.30 svou bohatou
tvůrčí cestu od Cyklisty až po Prezidenta.
Dalším dílem pokračuje Letní filmová akademie, zaměřená
dnes na střih – tradičně se filmařská profese představí na příkladu
vzniku snímku Domácí péče. Od 13.30 v Redutě 2 promluví o tajích
střihu Vladimír Barák, opakovaně nominovaný na Českého lva (naposledy za intimní drama Zdeňka Tyce Jako nikdy).
V 15.30 se v Redutě 2 rozpřednáší Věroslav Hába na téma Autorská imaginace versus ideál fotografického realismu – mluvit
bude o klasice Občan Kane v kontextu dobového Hollywoodu
a technického pokroku.
O významu politického filmu v Itálii v první polovině 70. let
na stejném místě od 17.30 pohovoří profesor Christian Uva z univerzity Roma Tre – řeč přijde na angažované gangsterky, melodramata, komedie i spaghetti westerny.
Ve Slováckém divadle se po skončení představení inscenace
pražského Zábradlí Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J. rozběhne
diskuse o Juráčkových denících a jejich převodech do různých žánrů. Debata za účasti Jana Lukeše, Martina Šulíka či Aleše Římana
začne ve 20.45. (šk)
Android
Váš hlas
a obraz
Hradiště
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
@lfskola
letnifilmovaskola
iOS
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
Taguj #lfs2015
Windows
Aktuální informace
a program 41. letní
filmové školy Uherské
Hradiště najdete
na www.lfs.cz.
Pro návštěvníky je také
letos připravena pohodlná mobilní aplikace
LFŠ – Letní filmová
škola vytvořená firmou
Ackee.cz, s programem, novinkami a informacemi o filmech.
Sítě jsou projektem Jana Tomáše a Jana Kašpara, dvou hudebníků spojených s královéhradeckou
scénou, kteří žánrově vycházejí z drone music. „Sítě znějí už
ve své koncertní podobě velmi filmově: hutné atmosférické ambientní plochy jsou často doprovázeny videoprojekcemi na pozadí.
Doprovod k němému snímku se
tak vyloženě nabízel,“ řekl nám
hudební dramaturg LFŠ Zdeněk
Blaha. V Hradišti dostaly Sítě
na starost hitchcockovský thriller Její zpověď, v němž postava
ztvárněná českou hereckou star
Anny Ondrákovou nechtěně zabije muže a pak musí čelit pocitu viny i vydírání. Snímek zvládl
Hitch ještě v roce 1929 přetočit
a udělat z něj první britský zvukový celovečerák. My vám ale
ve 14.30 v kině Hvězda pustíme
jeho restaurovanou němou verzi,
která byla ve své době u publika
úspěšnější. (ivp)
Pozvánka na:
Zlatá šedesátá
„Už to začalo. Jelikož jsem byl
ze všech československých režisérů propuštěn jediný, nestal
jsem se v očích filmově veřejného mínění hrdinou, nýbrž blbcem,“ poznamenal si Pavel Juráček do deníku v období, kdy se
i na Barrandově projevil duch
nastupující normalizace, 13. července 1971. Zápisky tohoto významného tvůrce – čelné osobnosti československé nové vlny
a režiséra snímků Postava k podpírání či Případ pro začínajícího
kata – představují svébytné literární dílo a syrovou dokumentaci doby i autorovy duše. Knižní vydání Juráčkových deníků
adaptoval v Divadle Na zábradlí
Jan Mikulášek pod titulem Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J.
Inscenace následně získala Cenu
Alfréda Radoka za rok 2013. Návštěvníci Filmovky mají šanci ji
zhlédnout dnes od 19.00 ve Slováckém divadle a poté se zúčastnit i následné debaty. „Nyní tedy
už rozumím, když je mi naznačováno, že jsem si všechno zavinil
sám. Nemusel jsem – jak mi říkají – trvat na svém, mohl jsem se
na to ,VYKAŠLAT‘. To je pravda,
mohl. Ale zdálo se mi, že bych se
tím vykašlal i sám na sebe, a to se
mi nechtělo,“ zní Juráčkův zápisek z 3. srpna 1971. (šk)
Rozhovor
4
JURAJ HERZ:
CHYBÍ MI ČÁST
ŽIVOTA
ŠTĚPÁN KUČERA
Dlouhá fronta diváků stála včera
v šapitó Letní poloha na podpis
Juraje Herze. Slovutný autor
desítek snímků představil v Hradišti
svou vzpomínkovou knihu
Autopsie (pitva režiséra) a v rámci
sekce Letní kino: Zapomenutý
nezapomenutelný Rudolf Hrušínský
uvedl svého Spalovače mrtvol,
podle mnohých jeden z nejlepších
československých filmů všech dob.
Do natáčení Spalovače mrtvol
vjely ruské tanky a vám se
prý následkem toho ztratil
představitel hlavní role Rudolf
Hrušínský.
On se schovával v nějaké továrně
poblíž své chalupy. Během pražského jara se angažoval, měl svobodomyslné proslovy a potom se
bál vrátit do Prahy, že ho zavřou.
Já nevěděl, kde se skrývá, ale přes
prostředníky jsem mu vzkazoval,
aby přijel, že na něj všichni čekáme a potřebujeme dotočit film
– měli jsme hotové skoro všechno kromě několika interiérových
scén. Nakonec se nechal přemluvit a Spalovače jsme dodělali.
V mnoha rozhovorech jste
říkal, že vás na Fuksově knize
Spalovač mrtvol zaujal víc její
titul než obsah. Proč jsou pro
vás tak důležité názvy?
Jsou pro mě důležité nesmírně.
Film podle knížky Václava Duška Druhý dech jsem pojmenoval
Křehké vztahy, protože v úvodní
scéně střelí jedna z postav krávu jateční pistolí do hlavy – a v tu
chvíli se na plátně objeví titul
Křehké vztahy. Takové hříčky
mám rád.
5
Jako milovník „brakových“
západních žánrů jste měl stálé
problémy s dobovou cenzurou.
Proč jste se vlastně rozhodl
emigrovat až na konci 80. let?
S mou první ženou nebyla emigrace možná, lpěla na věcech
a nesnášela změny. Byla celou
dobu i proti tomu, abychom se
přestěhovali z našeho stísněného jednopokojového bytu, kde
jsme si museli udělat z komory
sprchu a z koupelničky kuchyň –
ona v tom bytě ostatně bydlí dodnes. A taky jsem měl syna, takže jsem čekal, až dostuduje. On
mi potom vynadal, proč jsem se
nerozvedl dřív, dokud byla máma
mladá a mohla se znovu vdát.
Emigroval jsem, teprve když
jsem se dal dohromady s herečkou Terezou Pokornou, která mi
řekla, že se mnou půjde kamkoli.
Pár let před emigrací jste
natočil Straku v hrsti, film, který
s Pražským výběrem a chartisty
v komparzu byl něco jako facka
do tváře režimu…
Když jsme ten film točili, říkali
jsme si při každém druhém záběru, že až to komunisti uvidí,
tak se poserou. Věděl jsem, že to
ohrozí mou další kariéru, ale nelámal jsem si s tím hlavu. Když
přišli na to, co vlastně točím, ani
mě to nenechali dokončit. Chodil
jsem pak za ředitelem Barrandova, aby mi dal aspoň trochu času
na postprodukci. Dostal jsem víkend, takže výsledek logicky nebyl dobrý. A že ve Strace v hrsti
hráli chartisti? Potřeboval jsem
zarostlé chlapy. Nevěděl jsem
nic o jejich politickém smýšlení,
já je ani neznal jménem – něco
mi o nich prozradili až estébáci,
když mě vyslýchali.
Z vašich filmů se spousta scén
musela vystříhat. Pátral jste
po jejich osudu? Třeba po té
z Upíra z Feratu, pro niž Jan
Švankmajer vytvořil kufr upířího auta ze zvířecích vnitřností?
Všechny tyhle scény jsou nenávratně pryč. Nejdřív je uložili
do trezoru. A pak, jak se na Barrandově střídali ředitelé, tak je
asi ze strachu z možných problémů definitivně zničili.
Ani po odchodu do emigrace
jste ale nezačal točit snímky
podle svých představ…
Odcházel jsem do Německa plný
optimismu, ale natrefil jsem
na nejhoršího možného producenta, který mi ani nezaplatil.
Musel jsem se s ním soudit a on
nakonec skončil ve vězení. Dal
mi štáb, jenž sestával ze všech
možných lidí, jenom ne z profesionálů. Byl jsem tím, co se děje
na Západě, velice zklamaný.
Před pěti lety jste natočil dobře
přijatý snímek Habermannův
mlýn. Nebyl pak ten pravý
čas začít pracovat na vašem
filmovém snu, komedii
z koncentračního tábora?
Na to už nemám dost sil – takový
projekt vyžaduje velké nasazení.
Po smrti mého dlouholetého producenta a kamaráda Karla Dirky,
s nímž jsem měl rozjednaný jeden výborný filmový projekt, taky
nemůžu najít toho správného producenta. Kvůli emigraci mi chybí
část života a část vztahů.
Ve své knize Autopsie (pitva
režiséra) kritizujete současnou
filmovou kritiku. Proč?
Za normalizace jsme četli Hospodářské noviny, protože stály
tak trochu bokem a schovávala se
tam řada výborných autorů, kteří poučeně psali i o umění. Když
jsem po revoluci natočil film Pasáž, vyšla v těch samých novinách recenze od nějaké mladičké studentky nebo absolventky,
která mě strašně rozčílila. Zavolal jsem jí a pozval ji na schůzku,
abychom si o tom filmu popovídali, a ona odpověděla, že je teď
hrozně nemocná, že se ozve, až
se uzdraví. Samozřejmě se neozvala. Dneska v novinách pracují lidé, kteří nemají šajn o filmu.
Sledujete současný světový
film? Prý vás v poslední době
oslovily Grandhotel Budapešť
a Gravitace…
U Gravitace jsem si říkal, že to
už není můj svět. Je to úžasně
natočené, technikou, které nerozumím, a u nás se to vytvořit
stejně nedá, protože by se na to
nesehnaly peníze. V Grandhotelu Budapešť se mi líbil černý humor a naopak jsem byl příjemně
překvapený, jak dokázali filmaři
za relativně malé peníze udělat
spoustu muziky.
← Lifebox
JURAJ HERZ je milovník
kouzel, hororů a erotiky –
horší předpoklady pro
uplatnění v socialistické
kinematografii si těžko
představit. Přesto se mu
povedlo vyvzdorovat
mnoho osobitých a novátorských snímků, jež, byť
ohlodané cenzorskými
nůžkami, slavily úspěch
u českých i zahraničních
diváků. Sám autor si ze své
tvorby považuje hlavně
dvou titulů: Spalovače
mrtvol (1968), kterého
včera uvedl na Filmovce
v rámci pocty Rudolfu
Hrušínskému, a porevoluční Pasáže (1996).
Bratrstvo neohrožených:
Eva Blažková
Zeptali jsme se lidí, kteří
připravují Letní filmovou
školu, na pár zvídavých,
ale co si budeme zase
nalhávat, jinak docela
zbytečných otázek.
Dnes je hostem rubriky
marketingová ředitelka
festivalu Eva Blažková.
Co je na vaší práci
nejzábavnější?
Někdy je v ní hodně vášně.
U jakého filmu jste
naposledy brečela?
Když jsem se chtěla v televizi
podívat na Fargo. Dabovaný
Steve Buscemi byl k pláči.
A u jakého jste brečela,
ale stydíte se za to?
Já brečím ráda, asi bych se
nestyděla. Každopádně mě
překvapilo, že jsem brečela
u Romea a Julie. To bylo ale
divadlo. SKUTR.
Kam v Hradišti po filmu
na jídlo?
K babičce.
Co je váš šestý smysl?
Většinou chodím na schůzky
včas. Bez ohledu na to,
kolik jich mám. Někdy mi to
přijde hodně zajímavé, jak
vše vychází, přitom to spíš
jen pozoruju, nejsem žádný
velký plánovač.
Jaké by bylo vaše
mafiánské jméno?
Body Count.
Kdyby o vás natočila
dokument Helena
Třeštíková, jak by se
jmenoval?
Eva.
Björk, nebo Amy?
Obě.
Chuck Norris, nebo
Jean-Claude Van Damme?
Jean-Claude Van Damme,
líbil se klukům.
Je Miroslav Donutil
nespolehlivý vypravěč?
Nespolehlivý bych neřekla.
Doporučujeme
CO DĚLÁME PRO LÁSKU
→ Kino Hvězda / 11.00
Pokud diváka dostane do kolen už úvodní pasáž, má režisér zpravidla vyhráno. Samotářský
snílek Toivo, který by mouše neublížil, brázdí
Finsko s lavičkou na střeše auta a je naprosto spokojený, když ji může na různých místech nerušeně fotografovat. Bez lidí. Ale jen
do chvíle, než na ni usedne temperamentní, až
nesnesitelná Ansa, jež přes svou povahu, nebo
možná právě kvůli ní, láme srdce jednomu
muži za druhým. Do toho vstupují bratři Ismo
a Martti, které byste rozhodně nechtěli mít
za příbuzné, a jejich děti. Melancholické drama snad díky obrovskému kontrastu s ostatními filmy uváděnými ve finském fokusu evokuje
spíše americký či britský nezávislý počin, ačkoliv je prostoupeno dlouhými záběry finské
i norské krajiny. (bb)
JOHN SMITH SE PROBOUZÍ
→ Kino Reduta 1 / 11.30
Druhý hraný snímek Jiřího Weisse, stejně jako
ten první natočený v anglickém válečném exilu, začíná jako vtipná konverzační komedie
o obyčejném knihkupci Johnu Smithovi a jeho
lapáliích se zákazníky. Ale když Smithe na ulici porazí auto, zdá se mu „kafkovský“ sen, že Anglii ovládli nacisté… V tu chvíli nálada snímku značně promrzne a humor zčerná. „Probuzení“ z titulu filmu má pak samozřejmě dvojí význam – vedle prostého procitnutí z denní
můry jde i o prozření, že proti zlu je třeba bojovat všemi silami, i když člověk zatím necítí bezprostřední ohrožení. Pro mladého, ani
ne třicetiletého režiséra byl tento apel cennou
zkušeností s hraným filmem, kterou zúročil
ve své pozdější československé tvorbě. (šk)
JEJÍ ZPOVĚĎ
→ Kino Hvězda / 14.30
Thriller o dívce v nesnázích si Britové pamatují jako svůj první zvukový film, Češi jako nejslavnější titul herečky Anny Ondrákové a fanoušci Alfreda Hitchcocka jako kousek typický
pro jeho ranou tvorbu. Hlavní hrdinka je totiž
blond, zaplatí za svou lehkovážnost a k tomu
chodí s detektivem, který je ochotný kvůli své
lásce pozapomenout na vlastní profesní čest.
Smrt, výčitky, ostrý nůž, vydírání (jak zní původní název), honička na střeše Britského muzea, krutě cynický závěr – co víc by si divák
od Hitchcockova filmu mohl přát? A pokud
jste fanoušci ambientní kapely Sítě, pak si můžete – zcela jedinečným způsobem – v Hradišti
užít i ji! Aby byla dobře slyšet, promítneme Její
zpověď v němé verzi. (ivp)
KOZA
→ Kino Hvězda / 20.30
Režisér Ivan Ostrochovský chtěl původně natočit dokument o bývalém slovenském boxerovi
Peteru Balážovi, kterému se přezdívá Koza (prý
kvůli tomu, že ho jeho babička, jež ho vychovávala, nutila pít hodně kozího mléka). Do scénáře se mu však přimotávalo čím dál tím víc
inscenovaných situací, až se Ostrochovský
rozhodl zpracovat látku jako hraný film, který
je Kozovým životem pouze inspirován. Hlavní
role však připadla samotnému Balážovi, čímž
se hranice mezi fabulací a realitou ještě více
rozostřila. Drama vyniká především obrazovou
složkou – režisér i kameraman Martin Kollár
mají výborný cit pro zkratku a obrazovou pointu. Koza tak výrazně převyšuje většinu česko-slovenské produkce, minimálně v letošním
roce. (klk)
DŮM HRŮZY
→ Sportovní hala / 21.30
Na drama pozoruhodného polského filmaře
Wojciecha Smarzowského by měli jít povinně
všichni ti čeští filmaři, kteří točí dramata z nedávné minulosti a ztroskotávají na tom, že jejich látky jsou pouhým zábavným katalogem
dobových symbolů. Smarzowski na to jde chytřeji. O politickém kontextu v jeho snímku odehrávajícím se na přelomu 70. a 80. let nepadne skoro ani slovo, přesto lze vyčíst z pečlivě
budované atmosféry. První část sleduje příběh jedné pitky, jež přeroste v tragédii. O pár
let později je tento případ vyšetřován. Tady se
do popředí dostávají postavy poručíka a zkorumpovaného prokurátora. O rozuzlení však
nejde ani jednomu. Mnohem důležitější je tu
mocenské přetahování a zamlčování. (klk)
ČERNÝ NARCIS
→ Kino Hvězda / 23.30
Pokud byste náhodou zapomněli, že se pod
řeholními rouchy sester neschovávají roboti bez citů, tužeb a talentu k intrikaření, je
tady technicolorový skvost Michaela Powella
a Emerika Pressburgera Černý narcis. V něm
skupina jeptišek, jež vysoko v Himálaji budují školu pro potřebné, odhalí, že vtípky o ženských kolektivech mohou klidně aplikovat
i na sebe. V horách sice čelí mnoha protivenstvím, nejvíce s nimi ale zacloumá sexy Angličan Dean v proklatě krátkých šortkách. Ano,
budou se vyškrabovat oči, ano, bude se shazovat ze skály. Černý narcis je film o pohledech, které řeknou vše, ale i poctou holandským mistrům plátna. A na konci si budete
klást jedinou otázku: Proč ještě neexistuje reality show z kongregace? „Ona mi rozstříhala
růžence!“ (jš)
6
Program
Zvláštní uvedení:
Pocta Mohsenu
Makhmalbafovi
INTELEKTUÁL,
KTERÝ SE NEBÁL
ZMĚNIT NÁZOR
JAN ŠKODA
„Když mi bylo sedmnáct, zatkli mě z politických důvodů
a ve vězení jsem nakonec strávil pět let,“ říká íránský režisér a host
LFŠ Mohsen Makhmalbaf. „Tam jsem pochopil, že demokracie
se nedobereme pouze tím, že budeme bojovat s diktaturou nebo
s diktátorem. Musíme změnit myšlení lidí, vytvořit kulturu pro
demokracii. To je důvod, proč jsem se rozhodl točit filmy.“
7
Předchozí věty uvedl jako komentář ke svému nejnovějšímu dramatu Prezident, jednomu ze čtyř snímků, které LFŠ zařadila
do sekce Zvláštní uvedení: Pocta Mohsenu Makhmalbafovi. Film vypráví o padlém
diktátorovi, jenž s vnukem sleduje bouřlivou revoluční dobu, v níž hrozí, že noví vládci budou ještě brutálnější a nelítostnější,
než byl svého času on. Íránský režisér tak
reaguje na události tzv. arabského jara, kdy
mnoho zemí prošlo radikální proměnou politického uspořádání.
Rozhodně nejde o Makhmalbafův první angažovaný film; za svou kariéru natočil
na třicet snímků, které jsou v Íránu všechny zakázány. „Lidé však jeho práci milují
a sledují ji. Vždycky byl také velmi známý
a populární mezi intelektuály,“ komentuje
režisérovo postavení v rodné zemi filmový
kritik Mehdi Abdollahzadeh, jenž Mohsena
Makhmalbafa do Hradiště doprovodil.
Mohsen v yrostl v silně nábožensk y
a politicky založené rodině, což ho dovedlo
i k jeho pozdějšímu přečinu (pobodal policistu) a zatčení. Z vězení se pak dostal přímo do víru islámské revoluce. Nejprve jí
fandil. Ve druhé polovině 80. let ale poznal,
jak neblahý vliv mají islámští fundamentalisté na íránskou společnost, a otočil.
Zatímco předtím ve svém díle především
zapáleně obhajoval náboženské principy,
filmy natočené po roce 1985 jsou už více
kritické vůči dění kolem. Na LFŠ z nich bylo
k vidění emocionálně strhující drama Cyklista o vztahu k přistěhovalcům. Ty reprezentuje afghánský chudák Nasim, jenž potřebuje získat peníze na léčbu své ženy, a tak
se vsadí, že vydrží sedm dní bez přestávky
jezdit v kruhu na kole.
Z devadesátých let pochází dokument Salaam Cinema, v němž tak trochu napálil pět
tisíc lidí. Ti totiž přišli na konkurz na roli v jeho filmu, který ale nikdy nevznikl.
Makhmalbaf je při konkurzu natáčel, chtěl
po nich, aby na povel plakali. Výsledkem je
titul, který se zamýšlí nad podstatou kinematografie či herectví. I sem se však vetřela politika – podle režiséra íránská vláda
po obyvatelích chtěla, aby více brečeli, a dostali se tak blíže k bohu.
Letošní LFŠ uvádí i vizuální báseň Gabbe, jeden z mála Makhmalbafových apolitických snímků, který čerpá především ze
starých perských mýtů. I Gabbe však v Íránu zakázali…
Makhmalbaf odešel ze své domoviny
poté, co se k moci dostal radikální prezident Mahmúd Ahmadínežád. Odstěhoval
se do Paříže a později přesídlil do Londýna. Jeho snímky se už předtím s úspěchem
promítaly na festivalech po celém světě –
v Cannes, v Benátkách nebo v Locarnu. Osmapadesátiletý rodák z Teheránu tak patří
mezi nejuznávanější i nejznámější režiséry
tzv. íránského filmového zázraku. Celebritou se stal díky svým filmům, knihám a veřejným vystoupením i doma.
„Když se podíváte na jeho kariéru, zjistíte, že se nikdy neopakoval. Ani ve struktuře, ani v obsahu, ani v úhlu pohledu. To je
na jeho práci nejdůležitější. Je velmi progresivní a odvážný v tom, že se nebojí změnit
názor. To z něj dělá opravdového intelektuála,“ uzavírá kritik Abdollahzadeh.
lu… Panahí mezitím po partyzánsku natočil
tři snímky, ten poslední, Taxi, letos vyhrál
v Berlíně Zlatého medvěda. Podle íránského
filmového kritika usazeného ve Švýcarsku
Mehdiho Abdollahzadeha ale Panahího postavení v Íránu není tak jednoznačné, jak se
to jeví na Západě.
„Oficiálně má stále zákaz pracovat u filmu, ale v Íránu nemůžete něco natočit, aby
o tom tajná služba nevěděla. O jeho posledních třech snímcích taky věděli, ale už je ne-
stopli, protože prostě nechtěli,“ tvrdí Mehdi.
Panahí se podle něj chová oportunisticky.
„Perzekuce mu přináší pozornost celého světa a jemu tenhle stav vyhovuje. Proto se mi
jeho chování nelíbí. Na začátku jsme se mu
snažili všichni pomoct a podpořit ho, ale teď
už nás to, co dělá, nezajímá. Vím, že pokud
by chtěl v Íránu natočit další film, nic mu
v tom nebrání. Tamní úředníci mu řekli, že by
mu to i písemně potvrdili, kdyby chtěl, ale on
to odmítl.“ (ivp)
Nikdy se neopakoval
Gabbe (režie: Mohsen Makhmalbaf)
→ čtvrtek 30.07. / Slovácké divadlo / 08.30
Prezident (režie: Mohsen Makhmalbaf)
→ středa 29.07. / Kino Hvězda / 08.30
Kauza Džafar Panahí
Zřejmě nejznámějším současným perzekvovaným íránským režisérem je Džafar Panahí.
Režisér titulů Bílý balónek nebo Offside byl
v roce 2010 odsouzen k šesti letům nepodmíněně (později mu byl trest zmírněn na domácí vězení) a dvacetiletému zákazu režírování,
psaní scénářů či poskytování rozhovorů. Velká část filmového světa následně začala protestovat, včetně Kena Loache, Juliette Binocheové, bratrů Dardennů, Evropské filmové
akademie, Berlinale, karlovarského festiva-
Rozhovor
A KOLEM SAMÍ
MRTVÍ
Inventura:
Filmová čítanka:
Polizia, giustizia,
mafia!
ZBYNĚK VLASÁK
Konspirační thrillery i trefné
alegorie. V inventurní sekci LFŠ
Filmová čítanka: Polizia, giustizia,
mafia! najdete třináct rozmanitých
italských snímků z prostředí
permanentního společenského
konfliktu.
Terorismus je dnes pro nás něco, co se odehrává většinou daleko za našimi hranicemi.
V Itálii 60. a především 70. let tomu ale bylo jinak. Jak nedávno v Praze vyprávěl filosof Václav Bělohradský, který tam část té
doby prožil, terorismus byl pro Italy něco
důvěrně známého, něco, s čím se můžete
setkat na univerzitě, kde přednášíte, u sousedů v ulici, u manželky v zaměstnání. Terorismus jako politický nástroj, jako módní
doplněk mafiánského řádění, jako v reálu
prožívaný thriller. Politické násilí si v onom
období vyžádalo téměř 2000 mrtvých.
Bělohradský rovněž vzpomínal, jak vypadala jeho tehdejší posluchárna: napravo zapálení katolíci, nalevo komunisté s citáty Maa
na rtech a uprostřed dva tři cyničtí liberálové.
Země, od konce války vedená pořád výhradně těmi samými konzervativními, křesťanskodemokratickými premiéry, byla prolezlá
korupcí. Klientelismus se nevyhnul ani policii
Velké vydírání (režie: Enzo G. Castellari)
→ úterý 28.07. / Kino Reduta 1 / 21.00
či justici, což radikální nálady na univerzitách, v ulicích a v desítkách ozbrojených
skupin hlásících se k pravici i k levici nijak
neuklidňovalo.
Po italsku
Žánr tzv. policejního filmu po italsku, který
se letos na LFŠ představuje a kam lze zařadit širokou škálu snímků, z výše popsaného
prostředí tehdy zákonitě vyrůstal. Najdete
zde akční drama Enza G. Castellariho Velké
vydírání, jež bylo dobovou levicovou kritikou
označeno za fašistickou oslavu násilí, dále
třeba konspirační thrillery o propojení státních struktur a organizovaného zločinu jako
Mám strach Damiana Damianiho či Ctihodné mrtvoly Franceska Rosiho i dvě levicové
(ale levicovou kritikou nepřijaté) alegorie Elia
Petriho: oscarové Podivné vyšetřování, kafkovsky laděný příběh o neomezenosti policejní moci, a groteskní obžalobu vládnoucích
struktur Todo modo, kde se tajně setkávají představitelé politického, ekonomického
a náboženského života, načež je Petri s gustem nechá vyvraždit.
Jenže s filmem Todo modo se pojí ta
smůla, že vznikl už ke konci 70. let, a zatímco Elio Petri nepřestával provokovat, společnost v Itálii stále více toužila po zklidnění situace, zvlášť když navzdory všemu
životní úroveň obyvatel rostla. V atmosféře tzv. historického kompromisu, pokusu
o bližší spolupráci do té doby znepřátelených křesťanskodemokratických a komunistických politiků, nebyl o veřejné promítání
Todo modo zájem. Byla to předzvěst pomalu
se blížícího konce jedné éry (i když ten definitivně přijde až později).
Řečeno spolu s cynickými liberály, sedícími uprostřed univerzitní posluchárny:
60. a 70. léta za sebou v Itálii nechala řadu
mrtvých – a taky řadu výborných filmů.
Jak Petri „předpověděl“ smrt Alda Mora
Todo modo Elia Petriho se dodnes považuje
za asi nejvíc neprávem opomíjené dílo italské
kinematografie. Přesto kolem něj vznikla jistá
legenda. Dva roky po premiéře byl totiž Rudými brigádami unesen a posléze zabit dlouholetý italský premiér, křesťanský demokrat
Aldo Moro. A z Petriho filmu, kde politici
umírají o sto šest, bylo najednou proroctví.
I proto, že jedna z hlavních postav, anonymní prezident, gesty i projevem jako by Aldovi
Morovi z oka vypadla. Jenže tahle podobnost
nebyla režijním záměrem, byl to výsledek
snahy zbavit se jednoho otravy. Prezidenta
si totiž zahrál Gian Maria Volonté, jeden ze
symbolů epochy (natrefíme na něj v šesti ze
třinácti v hradišťské sekci uváděných filmů),
velký rebel, jenž se nenechal snadno odbýt.
Za Petrim dojížděl už při psaní scénáře a pořád chtěl slyšet, o čem Todo modo bude.
Režisér byl z Volontého zoufalý, a aby se ho
zbavil, řekl mu, ať si zapne televizi a nastuduje si nějaké křesťanskodemokratické politiky.
Když se pak Volonté objevil na place, Petri se
prý vyděsil. Jenže s hereckou star, která byla
kromě všeho ještě tvrdohlavá, prostě nic nehnulo. (zbn)
Todo modo (režie: Elio Petri)
→ čtvrtek 30.07. / Klub kultury / 11.30
8
Stalo se
Výroční cena pro Mohsena Makhmalbafa
„Moc vám za toto ocenění děkuji, věnuji ho svým přátelům, umělcům, již jsou v Íránu vězněni.“ S těmito slovy převzal včera večer v kině Hvězda slavný režisér Mohsen
Makhmalbaf Výroční cenu AČFK. Vysloužil
si ji „za klíčovou roli pro vývoj íránského filmu a jedinečný cit a humanismus zkoumající hrdiny v mezních situacích, stejně jako samotné filmové médium“. Na LFŠ Makhmalbaf
představuje čtyři snímky, včetně nejnovějšího, Prezidenta, v němž alegoricky tematizuje
události tzv. arabského jara. Všech třicet titulů
předního představitele tzv. íránského filmového zázraku je v jeho rodné zemi zakázáno. (jš)
9
Trapno v Berlínské škole
Včerejší projekce německého dramatu režisérky Maren Adeové Všichni ostatní v Redutě 1
poskytla divákům další, zpřesňující vhled
do sekce Spektrum: Berlínská škola. Filmy z ní
mají společné především to, že se s chladným
odstupem zaměřují na německou současnost
a zabydlují ji obyčejnými, neprivilegovanými
lidmi. „Ústřední hrdinové snímku Všichni ostatní, partneři Gitti a Chris, jsou přesně takoví.
Hledají své místo ve společnosti i sami sebe.
Ve vzduchu zde navíc visí určitá trapnost, které se oba snaží uniknout pomocí ironie, moc
se jim to ale nedaří,“ řekl v rámci úvodu hlavní
dramaturg LFŠ Jan Jílek. (jš)
v Redutě 2 Jan Jendřejek, dramaturg LFŠ.
„Weiss chtěl svou tvorbou vyburcovat britské
obyvatelstvo, které si ještě po napadení Polska odmítalo připustit, že by pro ně Hitler mohl
být hrozbou. Protože ale Británie neuznávala československou exilovou vládu, nesměl
se jeho první film zpočátku vůbec promítat,“
vysvětlil Jendřejek, jenž se režisérovi věnoval
ve své diplomové práci. Přednášku doplnilo
i promítání snímku Uloupení Československa,
který můžete zhlédnout v rámci prvního Weissova bloku dnes v 11.30 v Redutě 1, ale také
jeho další dokument Děti ve vyhnanství z roku
1943 zachycující fungování školy pro české
děti ve Walesu. (bb)
Petriho cesta do zapomnění
Italský filmový historik Andrea Minuz provedl včera uherskohradišťské publikum zákoutími tvorby svého krajana Elia Petriho. Tento
režisér to neměl jednoduché, zejména radikální levicová kritika mu v 60. a 70. letech vyčítala propojení angažovaného umění a komerčně vděčných žánrů. „Dnes už víme, že to
propojit lze, vezměte si třeba seriál House of
Cards. Ale v Petriho době se podobné pokusy neodpouštěly,“ prohlásil Minuz. I nepřízeň
kritiky byla jedním z důvodů, proč Petri v Itálii
postupně upadl do úplného zapomnění. A to
přesto, že v roce 1971 získal Oscara za svůj
snímek Podivné vyšetřování. (zbn)
Drsné osudy z Mazurska
„Kdybychom tento film nepromítali v rámci
retrospektivy Wojciecha Smarzowského, určitě bych ho vybral do sekce Válka skončila?,“
uvedl projekci dramatu Růžena dramaturg
LFŠ Petr Vlček.
Čtyři roky starý snímek vzpomíná na poválečné zacházení s obyvateli Mazurska,
kteří za druhé světové války patřili do Říše,
a jež proto bez ohledu na jejich smýšlení
Rusové i Poláci po roce 1945 dál považovali za Němce. Film obsahuje scény znásilnění, rabování i mučení. „Diváci po jeho promítání bývají pod vlivem emocí a nechtějí
moc mluvit. Mě ten film dostane pokaždé,“
svěřil se Włodzimierz Niderhaus, producent
snímku, který mimochodem v Rusku zakázali. Publikum v Hradišti se však vzpamatovat dokázalo a debatu se podařilo docela
pěkně rozproudit.
Exilová tvorba Jiřího Weisse
O snímcích jednoho ze zakladatelů české dokumentaristické školy, Jiřího Weisse, natočených ve válečném exilu pohovořil včera
Odposlechnuto
v Hradišti
Všichni jsme
šmíráci!
ADÉLA KABELKOVÁ
Na Filmovce se odehrává příliš mnoho
osudů, které dohromady utváří opravdu bizarní směs. Někdy se k některým
nachomýtneme omylem, jindy s radostí
stalkujeme předmět svého zájmu a nenápadně posloucháme.
Ve frontě na pivo nebo v kinosále se nechtěně
stáváme součástí mikrosvěta jiných lidí. A nemusí jít jen o opilé milenecké dvojice, jež si ve dvě
ráno mají potřebu vyčítat protivné příbuzné či
zdánlivě dávno vyřešené úlety, které se přece
neměly počítat.
„Loni jsem kompletně změnila svůj život,
vykopla toho idiota, co mě pořád okrádal
a z našeho obýváku si udělal varnu,“ podala
nevyžádanou informaci servírka k objednávce tří piv a vrácení obligátní otázky, jak se
daří. Pokud by o ni měla zájem Helena Třeštíková, jsme ochotni poskytnout kontakt.
Odposlechli jsme i historku o aktivním
úchylovi, který si stoupl na přisunutou lavičku a šmíroval sprchující se dámy ve sportovní hale. Když byl zpacifikován, pokrčil
(ivp)
rameny, sbalil si vercajk a lavičku a odešel
lovit jinam.
Odlišné filmové preference zase odhalil
mladý pár během projekce jímavého dramatu Cyklista. Dívka dokázala snést deset minut
a poté špitla svému příteli: „Jdem pryč, mě to
nebaví.“ Mladík ji romanticky chytil za ruku
a poprosil, aby nebohému muži, jenž musí
týden v kuse jezdit dokola malého náměstí,
dala ještě šanci. Děvče se zavrtělo a za dalších pět minut neoblomně hlásilo: „Okamžitě pojď, říkám ti, že je to blbost.“ Chlapec mlčel, což není nikdy dobrá taktika. Slečna se
ostentativně zvedla a pronesla: „Jestli chceš
mít dneska kde spát, tak se okamžitě zvedneš!“ A co myslíte? Zvedl se.
Spousta z nás se vydala na Filmovku hledat nejen letní lásku, ale i životního partnera.
„Já si zamlouvám tu blonďatou, ona se vždycky rychle opije,“ prohlásil pro změnu ve frontě na palačinku o své cestě za štěstím náctiletý hiphoper. Ale nestyďme se za to, mít
v sobě kus slídila ještě neznamená konec světa. Pokud tedy s sebou netaháte lavičku.
English friendly
WHAT
TO SEE
JOHN SMITH WAKES UP
→ Kino Reduta 1 / 11.30
The second Weiss’s feature film,
just as the first one also shot in
British exile, starts as a conversation comedy about an ordinary bookseller John Smith and
his troubles with customers. But
when one day Smith is hit by the
car, he dreams a kafkoid dream of
a Nazi occupation of England… In
that moment the atmosphere gets
freezing and the humour blackens. Thus the “waking up” in the
title refers to both rousing from
the dream and the comprehension of the fact that evil must be
fought with all weapons.
BLACKMAIL
→ Kino Hvězda / 14.30
A thriller of a girl in troubles is
being remembered by the Brits
to be their first sound film, by
the Czechs to be the most famous title of Anny Ondráková,
and by the Hitchcock’s fans to
be his characteristic piece from
his early career. The main character is blond, pays the price for
her recklessness, plus she is seeing a policeman, who for the
sake of love is able to forget
about his professional honour.
Death, remorse, sharp knife,
blackmailing, a chase on the roof
of the British Museum, and severely cynical conclusion – one
would wish for nothing more
from Hitchcock. The screening
of the silent version will be accompanied with music by a band
called Sítě. ↴
BLACK NARCISSUS
→ Kino Hvězda / 23.30
Michael Powell’s and Emeric
Pressburger’s Technicolor pearl
Black Narcissus points to the
fact that the monastic garments
don’t conceal heartless robots
with no passion and talent to intrigues. A group of monastery sisters in Himalayan Mountains suffer a lot of hardships. And a sexy
Englishman in really short shorts
is the most dreadful one. Indeed,
there will be quarrels and fights,
and there will be pushings off
the cliffs. Black Narcissus is both
a film about the definite sights,
and a great honour to the Dutch
masters. ↴
Juraj Herz:
I’m missing a part of my life
A lot of people were queuing in front of šapitó Letní poloha
yesterday, waiting for Juraj Herz‘s signature. A film director
and an author of more than thirty movies arrived in Hradiště
in order to present his official autobiography entitled
Autopsy (Dissection of a Director) and, within the section
of Forgotten Unforgettable Rudolf Hrušínský, introduce his
feature The Cremator, which is considered one of the best
Czechoslovak films ever.
ŠTĚPÁN KUČERA
UPCOMING
EVENTS
MASTERCLASS
→ Kino Reduta 2 / 11.30
Mohsen Makhmalbaf’s Masterclass is the highlight of the today’s
experts’ programme. The legendary Iranian film director will depict his artistic journey from
The Cyclist to The President.
MICHAL HRŮZA CONCERT
→ Kolejní nádvoří / 20.00
A former frontman of Ready Kirken, who launched his successful
solo career a while ago, returns to
the stage after having recovered
from his injury. And you won’t be
real fans unless we hear the popular chants flowing above the
town’s roofs.
The shooting of The Cremator
in 1968 was interrupted
by Russian tanks and that,
supposedly, caused vanishing
of the starring actor Rudolf
Hrušínský.
He was hiding in some factory close to his cottage.
He was actively engaged in
the Prague Spring giving
free-thinking speeches, so
then he was afraid of being
jailed and didn’t want to return to the city. I didn’t have
an idea where he was, but
somehow, via other people,
I communicated with him and
told him to come back, that
we’d been waiting for him
because of the shooting. We
were almost done, except for
a couple of scenes. In the end,
we managed to persuade him
and completed the film.
As an admirer of “trashy”,
western genres, you were
in a constant conflict with
the censorship. Why did you
emigrate as late as in the late
1980s?
I couldn’t emigrate with my
first wife, as she was strongly
attached to things and disliked
changes. Plus we had a son,
so I was waiting until he completes his studies. Later on, he
told me off for I hadn’t got divorced earlier, when his mum
was younger and could have
got married again. I emigrated after I had met actress and
dancer Tereza Pokorná, who
told me she would have followed me everywhere.
However, your emigration
still didn’t mean the absolute
freedom in making films…
I was full of optimism when
leaving for Germany. Sadly enough, I bumped into the
worst possible producer there.
I didn’t even get paid. I had to
take it to court and he was finally imprisoned.
Five years ago, you directed
the positively acquainted
Habermann’s Mill. Wasn’t
that the right moment
to get down to your
dream, a comedy set in
a concentration camp?
I think I can’t gather enough
strength for that anymore.
Such project requires great
energy. After the death of my
long-life friend and producer
Karel Dirka I’m unable to find
the right producer. And that’s
because of my emigration – I’m
missing a part of my life and
relations.
10
Kecy po dvou deci
Můj táta je fakt trapnej. Když
jsem po něm chtěla ajfoun šestku,
tak mi řek, že ještě nevybral
výpalný z heren na Václaváku
a ať počkám ještě tejden.
To můj je ještě horší.
Nedávno jsem po něm
chtěla, aby bratránka
sundal z houpačky.
A ten blb do něj vystřílel
celej zásobník.
Dopito
POSTAPOKALYPTICKÁ
FILMOVKA
ADÉLA KABELKOVÁ
Poprvé jsem si toho všimla ještě během čtvrtečních příprav LFŠ.
Sežehnuté, vyprahlé pláně kolem sportovní haly, vojenský stan rozbitý před betonovým monumentem kina Hvězda a polonazí lidé
v kapsáčích. Poslední Mad Max mě naprosto zblbnul a nějak jsem
začala vnímat Filmovku jinak než obvykle. Hypermarket se změnil v potravinovou banku, v níž mám tendenci skoupit dvacet plechovek s vepřovým ve vlastní šťávě a prodávat je na černém trhu
ve Smetanových sadech za desetinásobek ceny. Nad ránem je to
totiž k nejbližšímu hladovému oknu přece jen daleko. Navíc riskujete možné střetnutí s vrávorajícími kanibaly, kteří se dají snadno zaměnit za chudáky, co prostě jen přebrali. Kola a koloběžky sice nebudou vystřídány recyklovanými auťáky ze šrotiště, ale zkouknout
v narvaném, vydýchaném sále Cyborga může vašemu životu dodat
s dávkou fantazie zcela nový směr. Každé pořádné postapo je založeno na výměně sociálních rolí, kdy se k válu dostává utlačovaný lid
a nepohodlné elity mizí v propadlišti dějin. A tak i tady má jedno libero větší moc než třikrát promovaný biochemik. Budoucnost nicméně patří šílencům, takže zkusme z téhle Filmovky za těch pár dní
vytřískat co nejvíc. Doma nás totiž bude čekat zas jen ten obyčejný,
nudný Kaufland.
Filmové listy pro vás připravili: Klára Kolářová (šéfredaktorka), Iva Přivřelová (zástupkyně šéfredaktorky), Zbyněk Vlasák (editor), Barbora Bednaříková, Adéla Kabelková, Štěpán Kučera,
Jan Škoda (redaktoři), Veronika Pleskotová (korektury), Irena Křiváková (překlad), Štěpán Malovec (grafika), Jaromír Hárovník (sazba), Helena Fikerová, David Kumermann, Marek Malůšek
(fotografové), Michaela Churavá (asistentka), Jakub Plachý (kresba komiksu), Adéla Kabelková, Klára Kolářová (scénář komiksu), Agentura NP (tisk).
místo
place
název
title
sekce
section
úvod
introduction
host
guest
08.30
Kino Hvězda
Punkový syndrom
F
host: Milja Mikkola
08.30
Slovácké divadlo
Rašómon
S
Eva Chlumská
09.00
Kino Reduta 1
Cesta do strachu
I
Michael Málek
09.00
Klub kultury
Mirage
V
Štěpánka Ištvánková
09.30
Sportovní hala
My tři králové
F
Štěpánka Ištvánková
10.00
Divadelní stan
Tvoříme pískové obrazy
11.00
Kino Hvězda
Co děláme pro lásku
11.00
Slovácké divadlo
Katalin Varga
11.30
Kino Reduta 1
Jiří Weiss: I. etapa
F
↴
V
Jan Jendřejek
V
John Smith se probouzí
V
OP
Kino Reduta 2
Klub kultury
Comeback
Milja Mikkola
host: Peter Strickland
Věčná Praha
11.30
el. české
titulky
el. české
titulky
el. české
titulky
V
host: Mohsen Makhmalbaf
el. české
titulky
el. české
titulky
země
country
rok
year
•
66
85
Finsko, Norsko,
Švédsko
2012
88
Japonsko
1950
69
USA
1943
•
73
95
Maďarsko,
Slovensko
2014
•
114
105
Finsko
2008
•
65
95
156
Kino Mír
Macbeth
I
Iva Hejlíčková
12.00
Sportovní hala
Milán nenávidí:
policie nemůže střílet
I
Christian Uva, Aleš Říman
13.30
Kino Reduta 2
Letní filmová akademie – Střih
OP
14.00
Divadelní stan
DP
14.30
Kino Hvězda
Divadlo Koráb:
Sindibádova dobrodružství
Její zpověď
hudební doprovod: Sítě
15.00
Kino Reduta 1
Svatba
V
Petr Vlček
15.00
Klub kultury
Děti
V
hosté: Jaroslav Vojtek,
Matyás Prikler
Z
hosté: Vladimír Barák,
Slávek Horák
95
Finsko, Norsko
2013
82
Rumunsko,
Velká Británie
2008
64
el. české
titulky
sluchátka /
česky
host: Miro Remo
12.00
I
min.
120
S
V
11.30
el. české
titulky
DP
Uloupení Československa
Lekce filmu podle
Mohsena Makhmalbafa
jazyk
language
strana brožury
brochure page
čas
time
english friendly
ÚTERÝ / Tuesday
el. české
titulky
el. české
titulky
66
•
98
•
101
16
Velká Británie
1940
•
101
9
Velká Británie
1940
•
101
39
Velká Británie
1940
•
101
•
145
83
Slovensko
2014
89
USA
1948
100
Itálie
1974
90
113
•
145
90
155
120
Věroslav Hába, Zdeněk Blaha
el. české
titulky
el. české
titulky
74
81
84
Velká Británie
1929
•
85
101
Polsko
2004
•
104
100
Slovensko, ČR
2014
•
113
hosté: Martin Šulík, Jan Lukeš
58
Česká republika
2002
host: Věroslav Hába
90
Christian Uva, Aleš Říman
101
15.30
Kino Mír
15.30
Kino Reduta 2
15.30
Sportovní hala
Klíč k určování trpaslíků aneb
Poslední cesta Lemuela Gullivera
Autorská imaginace versus
ideál fotografického realismu
Přiznání policejního komisaře
prokurátorovi republiky
16.00
Kavárna Respekt
Debata u kávy s Kamilem Filou
OP
60
152
17.00
Galerie Slováckého
muzea
Martin Zálešák: Malba a kresba
DP
30
167
Malý Pán
DP
30
166
T. Absolon: My Taste in Women,
T. Kotrba: Damn I Love You
DP
30
167
OP
OP
I
Itálie
iShorts
60
Roura
Z
host: Vitalij Manskij
116
Rusko, ČR,
Německo
2013
128
17.30
Kino Reduta 1
Milchwald
S
host: Christoph Hochhäusler
87
Německo
2003
91
17.30
Kino Reduta 2
Význam politického filmu
v Itálii v první polovině 70. let
17.30
Klub kultury
Majster kat
Z
Martin Palúch
18.00
Kino Mír
Cyborg – režisérský sestřih
I
Jiří Flígl
18.00
Sportovní hala
Takovou jsi mne chtěl
F
Olaf Möller
19.00
Slovácké divadlo
Divadlo Na zábradlí –
Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J.
DP
150
159
20.00
Divadelní stan
Buchty a loutky – Don Šajn
DP
75
159
20.00
Kolejní nádvoří
Michal Hrůza
DP
AČFK
Koza
20.45
Slovácké divadlo
Zlatá šedesátá –
diskuze po představení
I
Andrea Minuz, Jan Šulc
21.00
Kino Reduta 1
Velké vydírání
S
host: Peter Strickland
21.00
Klub kultury
Berberian Sound Studio
21.00
Šapitó Letní poloha
DJ Růžový partner
21.30
Letní kino
Smetanovy sady
Sportovní hala
21.30
Waterloo
Dům hrůzy
DP
V
1966
75
USA
1983
•
87
102
Finsko
1944
•
59
•
ČR, Slovensko
2015
110
Itálie
1976
92
Velká Británie
2011
el. české
titulky
162
121
145
30
el. české
titulky
el. české
titulky
180
hosté: Jan Lukeš,
Martin Šulík, Aleš Říman
Petr Vlček
127
Československo
75
L
OP
145
90
120
hosté: I. Ostrochovský, M. Urban,
M. Leščák, J. Konečný, P. Baláž
Kino Hvězda
20.30
el. české
titulky
82
•
98
•
164
99
Československo
1967
134
105
Polsko
2009
104
133
Česká republika
2015
22.00
RWE letní kino
Masarykovo nám.
Fotograf
22.00
Divadelní stan
Koza Party
23.30
Kino Hvězda
Černý narcis
I
Iva Hejlíčková, Věroslav Hába
100
Velká Británie
1947
23.30
Kino Reduta 1
S borovou šiškou pod zády
F
Olaf Möller
89
Finsko
1966
63
23.59
Klub kultury
Fénix
AČFK
Jan Jílek
98
Německo
2014
120
23.59
RWE letní kino
Masarykovo nám.
Ghoul
L
89
Česká republika
2015
137
23.59
Sportovní hala
Delta Force
124
USA
1986
23.59
Kino Mír
LFŠ Midnight Party
L
I
DP
137
•
DP
Jiří Flígl
el. české
titulky
el. české
titulky
AČFK –
AČFK uvádí
Z –
Zvláštní uvedení
L–
Letní kina
OP –
Odborný
program
DP –
Doprovodný
program
152
Kraťasy ze Slamdance
Kino Hvězda
106
V –
Visegrádský
horizont
80
1970
Kavárna Respekt
host: Christian Uva
S –
Spektrum
126
17.00
OP
I –
Inventura
145
17.00
el. české
titulky
sluchátka /
česky
F–
Fokus: Finsko
•
STŘEDA 29.07.
RANNÍ PROJEKCE
Prezident
Kino Hvězda
08.30
Občan Kane
Slovácké divadlo
08.30
V pondělí uděláme
okna
Kino Reduta 1
09.00
Čaroděj ze země
Oz
Klub kultury
09.00
Zombie a vlak
duchů
Sportovní hala
09.30
165
78
•
86
•
165
Veškerý program
včetně odborného
je veden v českém
jazyce, případně
tlumočen, projekce
doprovází české
titulky.