MZ 55 - Koruna Česká

Monarchistický
zpravodaj
Zpravodaj Koruny České
(monarchistické strany Čech,
Moravy a Slezska)
Číslo 55/2013
DEUS * REX * PATRIA
Z obsahu čísla: 2-3:
HLÍDKA / Český zemský sněm
4-5:
Český král v Brandýse
6: Operace Ferdinand Zvonimír
7-8: OZNÁMENÍ A DĚNÍ V KČ / před sednictvo,
narozeniny české královny
9-12:
MONARCHISTÉ V ZAHRANIČÍ /
nový nizozemský král (Matěj Čadil)
aktivity Schwarz Gelbe Alianz
Nové
13-15::
článek Katolický otec vlasti (Radomír Malý)
15-18: rozhovor s PhDr. J. Rakem – Češi
a vlastenectví
18: MARKRABSTVÍ MORAVSKÉ
19-21: CÍRKEV A MONARCHIE / ma-
sloup – průvod Prahou
riánský
Článek
Milana Glasera
22-28: MONARCHISTÉ V UNIFOR Sdružení Radecký
MÁCH
akce
vysloužilců a dalších KVH
hřbitovy na Soči
29: monarchistické značky na autech
30-31: LITERATURA / Jan Drnek – Zla (nová monarchistická detektivka)
té hovno
32: KONTAKTY
33 - 42: NÁZORY / články a úvahy:
Jana Drnka – o vzniku 1. Světové války
Rozhovor pro Parlamentní listy
Ondřej Neff – Koho vlastně zrušit?
Politiké strany jsou strany a tím je řečeno vše. Strana je jen část celku.
Je to skupina lidí sdružených kvůli prosazení nějakého společného
zájmu a dosažení společného cíle. Celek státu a národa je více, než stra‐
na či skupina. Kdykoliv část ovládne, kontroluje a manipuluje celek, je
tento celek pochopitelně degradován na pouhý nástroj této jeho části a
jejích zájmů. Chybí zde někdo, kdo by reprezentoval zájmy celku… Kdykoliv se na něco dívám, uvědomuji si, že je pravděpodobně mno‐
hem důležitější to, co nevidím. Jsem dítě 60tých let a období vzdoru
jsem prožíval za normalizace. Když mi něco ukazují, nemohu v tom ne‐
vidět záměr. Proč mi ukazují právě tohle? Chtějí, abych se nedíval ji‐
nam? Je to manipulace? Kdo mi to ukazuje a jaké jsou jeho cíle? JD HLÍDKA – červen 2013
XII. ČESKÝ ZEMSKÝ SNĚM KORUNY ČESKÉ 2
Ve dnech 10. a 11. května 2013 se v již tradičním termínu druhé soboty měsíce května konal XII. český zem‐
ský sněm Koruny České. Sněm se konal v Pardubicích v Pardubickém salonku hotelového komplexu Labe. Lokalita konání ČZS byla, jako v letech předchozích, vybrána záměrně. Jedním z důvodů byla snaha podpořit snahu místních nových členů KČ znovuobnovit činnost naší politické strany v tomto konkrétním regionu a znovuobnovit zdejší MS. Dalším důvodem byla i obecná snaha podpořit regiony a v neposlední řadě i velmi dobrá dostupnost jak silniční tak železniční či autobusová. XII. ČZS KČ byl do jisté míry průlomový v tom smyslu, že o jeho konání byly v dopřed informovány nejenom orgány místní samosprávy, ale prostřednictvím cílené inzerce v místním tisku i široká laická veřejnost. Součástí sněmu, v rámci tzv. doprovodného programu v předvečer hlavního jednání, se uskutečnila procház‐
ka monarchistů historickým centrem města s odborným výkladem, zakončená položením kytice u památníku padlým ve Velké válce. Tato akce byla rovněž jako politická demonstrace oznámena místním úřadům, jejichž zástupci byli i pozváni. Na zakoupené kytici bylo na stuze vepsáno : Monarchisté padlým za Boha, císaře a vlast a v proslovu ku příležitosti položení kytice bylo zdůrazněno, že konečně po dlouhých létech, historicky možná poprvé od jejich skonu, byly padlý uctěni v souladu s tím, jak skutečně položili své mladé životy před téměř sto lety. Bohužel z laické veřejnosti ani orgánů místní samosprávy o naši politickou akci neprojevil ni‐
kdo zájem. Dle konstatování českého zemského hejtmana KČ p. Konečného to bylo ve výsledku dobře, neb ani z vlastních řad KČ o doprovodný program ČZS téměř nikdo neprojevil zájem a celé akce se zúčastnili pouze čtyři monarchisté, včetně p. předsedy Václava Srba a ČZH. Vlastní pracovní část sněmu proběhla v sobotu od ranních hodin a probíhala až do pozdních hodin odpoled‐
ních. Sněmu se zúčastnilo 19 řádných členů KČ z království a 2 hosté ‐ členové KČ z markrabství. Hosty byli p. MZH dr. Andrš, který byl přítomen pouze večernímu doprovodnému programu a p. předseda MS KČ Strážnice dr. Čížek. ČZS KČ byl zahájen císařskou hymnou a následným úvodem ČZH p. Jaroslava Konečného, který mimo jiné ve svém projevu zmínil fakt, že stranických akcí pořádaných KČ se v posledních časech zúčastňuje velmi málo kmenových členů strany, viz např. velmi nízká účast na posledním Pochodu monarchistů Prahou (2012), kte‐
rého se zúčastnilo snad pouze cca 20 kmenových členů, zatímco díky facebookové kampani dalších cca 80 neznámých příznivců monarchie. Dále pak tristní účast na polické demonstraci pořádané jako protest proti inauguraci presidenta Zemana dne 8. března, nevyjímaje však ani poslední GS KČ (2012) a právě probíhající XII. ČZS KČ. V souvislosti s tímto tématem se později v průběhu sněmu rozproudila plodná diskuse, která vy‐
ústila ve formulaci a schválení jednoho z usnesení sněmu. V úvodu ČZS byly také předneseny zdravice příznivců monarchie ku zdárnému průběhu sněmu. Například zdravici O. S. Sdružení monarchistů Brno přednesl p. ČZH KČ, další pak p. předseda KČ. Poté byl schválen program jednání sněmu, a to jednomyslně. Následovali zprávy MS KČ z království. Své příspěvky přednesli zástupci MS Praha 1 a 5, MS Praha 2, 3 a 10, MS Praha 4, MS Praha 6, 7 a okolí, MS Střední Čechy, MS Svitavy, MS Pohleď a za doposud nefunkční MS Par‐
dubice nový člen KČ p. Dittrich. V této souvislosti byl přivítán a představen plénu úplně nový člen KČ z Pardu‐
bic p. Fibich, pro něhož byla účast na sněmu ve straně premiérou. Diskuse na téma práce MS v posledním roce se dále zúčastnili i členové MS Teplice, kteří na jednání dorazili až později v diskusní části sněmu. Ostatní MS KČ v království neměli na sněmu své zástupce, ani nezaslali své příspěvky a poznatky na celostranickou výzvu ČZH KČ uskutečněnou měsíc před konáním sněmu. Ve zprávách z MS zazněla spousta zajímavých příspěvků. Namátkou z MS Praha 6, 7 a okolí o výrazném úspěchu stran podpory snah o obnovení pomníku Radeckého, z MS Praha 4 o využívání pořádaní audio a vi‐
deo konferencí při schůzi MS v případě, že někdo z MS se nemůže schůze fyzicky účastnit, či o podpoře MS Střední Čechy ve volbách do Zastupitelstev Krajů kandidátky TOP 09 Mgr. Novákové, která byla těsně zvolena zastupitelkou Kraje a v níž má KČ na jedné krajské radnici "svého" příznivce. Dalším příspěvkem z činností MS byl např. příspěvek p. Tichého, že se osvědčilo dávat místním organisacím, např. museím, drobné spon‐
zorské dary jménem KČ a tato může být v seznamu sponzorů prezentována na veřejnosti a v regionálních či místních médiích a t d. a t d… V odpolední, diskusní části sněmu byla diskutována mnohá témata, jako např. nadcházející "supervolební" rok 2014, web KČ, členské příspěvky, velké množství tzv. pasívních členů i MS, osvětové kulturní akce, jichž se naši členové účastní či na nich přímo spolupracují a pod… Jedním z iniciovaných témat, které bylo okamžitě realizováno, bylo roznášení propagačních letáků KČ před sídlem českých králů při příležitosti výstavy korunovačních klenotů, a které bylo na sněmu dohodnuto i s při‐
hlášením prvních dobrovolníků. Dále pak tzv. "operace Zvonimír", jejímž koordinátorem byl ustanoven před‐
kladatel nápadu p. Dittrich a která spočívá v připomenutí 16. narozenin JCKV arcivévody Ferdinanda Zvoni‐
míra v co nejširším měřítku v denním tisku v den narozenin 21. 6. a ve výběru prostředků na blahopřejné in‐
zeráty a dalších souvislostí… V průběhu ČZS byly schváleny k daným tématům 4 usnesení, z toho 3 jednomyslně. V průběhu ČZS bylo plénum seznámeno se stavem členské základny a registrovaných příznivců, se stavem stranického účtu i statistikou výběru členských příspěvků. Podrobnou zprávu na toto téma přednesl p. No‐
votný, člen Předsednictva pověřený dočasným výkonem funkce Generálního sekretáře KČ a funkcí hospodáře KČ. V průběhu sněmu byly prodávány propagační materiály, např. odznaky a kniha "Blahoslavený český král Karel I. z Domu Rakouského…“. Dále pak např. tematické nálepky na auto (císařský a královský znak…). Před závěrem sněmu bylo poděkováno ČZH p. Konečným plénu za plodnou a konstruktivní diskusi, nesoucí se po celou dobu průběhu v přátelské atmosféře v duchu hesla VIRIBUS UNITIS a snad i díky laskavému po‐
hledu z obrazů našich panovníků, včetně současného JCKV arcivévody Karla Habsburského, zajištěných p. ČZH KČ. Sněm byl slavnostně zakončen poslechem císařské hymny a vzájemným utvrzením ve vůli se i nadále společně podílet na stranické práci! PŘIJATÁ USNESENÍ: č.1/ Český zemský sněm KČ tímto zadává Českému zemskému hejtmanovi úkol prověřit stav nefunkčních MS KČ v království a ve lhůtě do GS KČ 2013 provést jejich nápravu uvedením do souladu se Stanovami KČ (schů‐
ze 1x do roka, převolba orgánů MS 1x za 4 roky, min. počet 3 členové…). Dále ČZS KČ doporučuje předsednic‐
tvu KČ zrušit na návrh českého zemského hejtmana takové MS, které do GS 2013 nesplní podmínky Stanov. Dále ČZS KČ doporučuje předsednictvu strany v rámci organizační struktury nalézt v místech, která nejsou pokryta fungujícími MS tzv. regionálními koordinátory, kteří budou pro dané oblasti kontaktními osobami pro nové členy. č.2/ Český zemský sněm KČ doporučuje předsednictvu KČ vypracovat návrh na postupné zvýšení členských příspěvků a na GS KČ 2013 předložit vypracovaný návrh ke schválení, aby členské příspěvky mohli být ve změněné výši platné od kalendářního roku 2014. č.3/ Český zemský sněm KČ doporučuje předsednictvu KČ iniciovat vnitrostranickou finanční sbírku za kon‐
krétním účelem úhrady volebních kaucí v nadcházejících volbách do PS PČR v r. 2014. Pokud nebude za tímto konkrétním účelem do konání GS KČ 2013 vybráno 50 % částky potřebné k pokrytí kaucí ve všech krajích vč. hl. města Prahy, tj. 105 000,‐kč a pokud nebude jisté, že KČ bude schopna postavit kandidátky ve všech těchto krajích, vč. hl. města Prahy, tj. ve všech volebních obvodech a to bez ohledu na počet kandidujících a vzhledem k faktu, že PS PČR je orgánem s celostátní působností, Český zemský sněm nedoporučuje předsednictvu stra‐
ny a GS strany se voleb do PS PČR v r. 2014 účastnit. č.4/ Český zemský sněm Koruny České, monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska děkuje presidentu České republiky za to, že i v tak hrozném stavu dostál své povinnosti odemknout komoru s českými koruno‐
vačními klenoty. Jaroslav Konečný, Český zemský hejtman Koruny České. Dne 27. července 2013 v 11.00 hod.
Alena Kudějová a Zdeněk Bohdanecký
přijmou svátost manželství
v kostele Panny Marie Sněžné na Jungmannově nám. v Praze 1
„Milovat znamená být světlem pro toho druhého.“ KRÁL PŘIJEL DO BRANDÝSA Pátek 26. dubna
v zámecké kapli
19.00 Vzpomínkové setkání při příležitosti 135. výročí narození
Audience u císaře Karla I. – Setkání tří a 40. výročí úmrtí hraběnky Theresie Korff - Schmising –
panovníků Kerssenbrockové, která doprovázela rodinu císaře a krále
Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, 26. – 27. Karla I. na cestách osudu
dubna 2013 v zámecké restauraci Renesance
19.00–23.00 C. a k. beseda (posezení s hudbou, historické
toalety vítány, p. důstojníci v salónních uniformách)
—–
Sobota 27. dubna
v zámecké zahradě
11.00 Slavnostní nástup k Audienci u císaře Karla I. dopro vází Ústřední hudba Armády ČR, Posádkové velitelství Praha
11.30 Průvod do Staré Boleslavi
v chrámu Nanebevzetí Panny Marie
12.00 Audienční mše sv. u Palladia země české a relikvie
blahoslaveného krále Karla I. Mše G-Dur D 167 Franze Schu berta pro sóla, sbor, orchestr a varhany provede komorní or chestr Far Musica a Chrámový sbor Václav dirigent František
Macek,
sbormistr Marie Nohynková
na
Mariánském
náměstí
12.00
Polední
zastavení
spojených vojsk
13.00
Příjezd
Jejich
Veličenstev
Františka I., Alexandra I. a
Bedřicha
Viléma
III.
do
Staré
Boleslavi
Průvod do Brandý sa nad Labem a vjezd mocnářů na zámek
v zámecké zahradě
16.00 Vivant Imperatores! Slavnostní vítání tří panovníků
vojensko-historické představení k 200. výročí brandýské ná vštěvy přehlídka spojených vojsk manévry za účasti dělostře lectva a kavalerie
v zámecké zahradě po celý den
Život ve vojenském táboře doby napoleonských válek projížď ky koňmo a kočáry
výstava v Rudolfínské chodbě
Vážení, v novinách nic, v TV nic (alespoň jsem nic „Historie a současnost napoleonského válčení“
nenašel); a tak budiž čest a sláva panu Jiřímu Koťát‐ Napoleonika v dokumentech fotografie Michaely Wecker
kovi jun., fotografu Hospodářských novin, za zachy‐ v zámecké expozici
cení dějů a jejich umístění na web. Jan „Brandejs Garnison“, expozice vojenské historie a císařské
apartmány jsou otevřeny k prohlídkám
http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1‐59779590‐ve‐
nádraží v Brandýse nad Labem
valecnych‐uniformach‐z‐dob‐monarchie‐v‐
Historický parní vlak „Karel I.“ s lokomotivou „Šlechtičbrandyse‐vzpominali‐i‐na‐cisare‐karla‐i na“ jede v sobotu 27. dubna 2013 na trase Praha-Bráník /
U příležitosti Audience u císaře Karla I. V Brandýse Brandýs nad Labem / Mělník a zpět jízdní řád na
nad Labem předal JCKV Karel II. pěti vybraným www.infocentrum-brandysko.cz
symbolickým zástupcům našich společných snah —–
pamětní medaili s dekretem k dvousetletému výročí neděle 28. dubna
setkání tří panovníků v Brandejse. Mezi oceněnými kostel Obrácení sv. Pavla, Brandýs nad Labem
byli čtyři vojáci, kteří symbolicky reprezentují histo‐ 8:30 Slavnostní mše sv.
rické jednotky různých zemí bývalé monarchie, a Missu Brevis Zdeňka Lukáše provede Kris Kros Kvintet,
jeden civilista, který symbolicky reprezentuje sbormistr Jana Puterová
všechny nevojenské historické spolky a společnosti. Koruna česká je poctěna, že tímto představitelem civilních spolků je ing. arch. Jan E. Bárta, sekretář MS
pro Prahu 6, 7 a okolí. Ing. arch. Bárta především
věnuje enormní úsilí obnovení pomníku maršála
Radeckého jako předseda občanského sdružení Ra‐
decký 1766 – 2016. Panu Bártovi k udělení medaile ze srdce gratulujeme
a sdílíme s ním radost z této pocty. Plzeňští Pětatřicátníci se svým nejvyšším velitelem
JCKV Karlem Honasbusrsko Lotrinským v Brandýše v zámecké restauraci.
JCKV Karel s princeznami Eleonorou Jelenou a Glorií Marií. JCKV Karel s princeznami ve slavnostním průvodu.
Plzeňští Pětatřicátníci, prapor a velitel.
Čestná salva. Dole pochod do St. Boleslavi
Dne 21. 6. 2013 oslavil své 16. narozeniny JCKV Ferdinand Zvonimír Habsbursko - Lotrinský. Koruna Česká, monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska mu
vyjádřila přání všeho nejlepšího nejen zasláním osobního
blahopřání, ale též akcí uveřejnění přání formou plošné celostátní inzerce. Tuto akci můžeme s určitým nadhledem přirovnat k uveřejnění přání k narozeninám v době
hluboké totality budoucímu presidentovi Václavu Hlavlovi.
Vážení monarchisté, členové a příznivci, Dovolte, abych Vás touto cestou informoval o stavu
akce Operace Zvonimír. Předem bych rád jménem celé Koruny České chtěl
velice poděkovat všem, kteří se akce zúčastnili a zaslali na účet svůj finanční příspěvek. Díky Vám všem jsme
schopni celou akci zorganizovat. Inzerát vyšel 21. 6. 2013 ve všech regionálních muta‐
cích deníků vydavatelství Vltava‐Labe‐Press a pokryl tak naprosto celou Českou republiku. Mimo inzerátu bylo JCKV Ferdinandovi Zvonimírovi také odesláno
jménem Koruny České písemné blahopřání k jeho na‐
rozeninám. K dnešnímu dni se sbírkou podařilo nastřádat 23
805,‐Kč. Dle původní kalkulace zaslané p. Dvorským z
Mělnické redakce mělo stát vydání inzerátu o velikosti 45 x 60 mm cca 18 500,‐Kč. Tímto samozřejmě děkuji p. Dvorskému za zajištění kontaktu a cenové kalkulace. S ohledem na místo bydliště, jsem využil možnost po‐
dat inzerát v Nymburské redakci. Zde při mém dotazu a probírání všemožných možnos‐
tí inzerce bylo nabídnuto nečekané. Neuveřejnit inze‐
rát jako komerční plošný inzerát, ale jeho umístnění přesunout do inzertní rubriky do sekce přání a ozná‐
mení i bez ohledu na to, že je podáván právnickou
osobou a nikoliv fyzickou. Toto řešení spojilo několik
výhod. Inzerát byl téměř dvojnásobně veliký 90 x 50
mm, nezapadl mezi dalšími inzeráty na nábytek, řeme‐
slné služby apod., ale zejména má radikálně nižší cenu.
Náklady na uveřejnění inzerátu v celé ČR, jsou ve výši
3 640,‐Kč Dovolte abych Vás všechny, kteří jste přispěli, tímto
požádal o poskytnutí souhlasu s ponecháním zůstatku
na akce podobného charakteru (v lednu má narozeni‐
ny král, oznámení o konání pochodu v říjnu, atd). Vě‐
řím, že tato velmi zákaznicky vstřícná paní bude v Nymburské redakci pracovat i nadále. Ještě jednou tímto děkuji velice všem, kteří tuto akci
podpořili. Přispěli: : Jaroslav Konečný 2.000,‐ Ing. Arch. Jan Bárta 1.000,‐ Michal Cingroš 1.000,‐ Mgr. Vitězslav Dittrich 1.000,‐ Bohumír Frelich 1.000,‐ JUDr. Zdeněk Koschin 1.000,‐ Ondřej Liška 1.000,‐ Romana Nejdlová 1.000,‐ Svatopluk Novotný 1.000,‐ Mgr. Ing. Josef Pejřimovský 1.000,‐ RNDr. Bedřich Pola 1.000,‐ Václav Srb 1.000,‐ RNDr. Radim Špaček 1.000,‐ Lenka Rottová 800,‐ Michal Karltreu 555,‐ Jan Brodníček 500,‐ JUDr. Karel Marcel 500,‐ PhDr. Bedřich Marjánko 500,‐ Zdeněk Svoboda 500,‐ Ing. Petr Tichý 500,‐ Josef Trlica 500,‐ Miroslav Vaněk 500,‐ Martin Váňa 500,‐ Ivo Zajíc 500,‐ Matěj Čadil 400,‐ Jan Kopecký 400,‐ Ing. Jan Kropáček 400,‐ Ing. Jana Navrátiolová 400,‐ Jiří Válka 400,‐ Zdeněk Jeřábek 300,‐ Jan Krček 300,‐ Lukáš Thun 300,‐ Tomáš Thun 300,‐ Bedřich A. Jelen 200,‐ Jaroslav Kolbek 200,‐ Filip Vorba 150,‐ Petr Fibich 100,‐ Zdeněk Martínek 100,‐ Svatopluk Novotný. Oznámení a dění v KČ – červen 2013
Předsednictvo KČ opakuje výzvu, aby se hlásili zájemci o práci
GENERÁLNÍHO
SEKRETÁŘE KČ. Dle stanov je GS KČ členem
Předsednictva,
ale bez hlasovacího práva. Potřebujeme člověka
obětavého,
důsledného (až pedantického), pečlivého, samozřejmě
- minimálně v běžném uživatelském standardu práce s PC
znalého
internet atd.).
(e-maily,
*
Předsednictvo
KČ zasedalo dne 9. 5. 2013 v Praze U Valšů
4 členů. Po kontrole plnění úkolů projednávalo:
v počtu
textu dopisu JCKV Karlovi předložený předsedou V. Srbem
1. návrh
a jeho překlad do němčiny.
2. návrh
textu inzerátu k narozeninám korunního prince JCKV Ferdinanda
Zvonimíra vypracovaný Mgr. Dittrichem.
3. schválení
4 nových zájemců o členství, které bylo učiněno usne sením. 4. návrh
neměnného a trvalého stanoviska KČ k Benešovým dekretům. Předložený
návrh je však v jurisdikci Generálního sněmu a
předsednictvo
se
rozhodlo doporučit předložený návrh GS ke
schválení.
5. byl schválen návrh na průběh vymáhacího procesu dlužných
částek na členských příspěvcích za roky 2011 a starší. Byla předložena celková zpráva o platební morálce členů KČ a současné výši
výběru členských příspěvků.
6. p. Novotný
předložil zprávu o hospodářských výsledcích a účatní
závěrce
za
rok
2012.
7. byla projednána organizace rozdávání letáků u příležitosti výstavy korunovačních
klenotů dle návrhu koordinátora a předsedy V.
Srba. Předsednictvo
KČ zasedalo dne 13. 6. 2013 v Praze ve vinárně
U Posledního
soudu
v počtu 6 členů. Po kontrole plnění úkolů pro jednávalo:
1. obnovení
Zemské společnosti Slezsko (možnosti jsou v současné
době nulové).
2. převod
kapličky pod Barrandoven do správy KČ.
3. vypracování
výzvy představitelům státu k návratu Horní Lužice do
svazku Zemí koruny české.
4. vypracování revize programových dokumentů KČ.
5. předseda V. Srb upravil dopis arcidomu s informacemi o posto jích KČ během prezidentských voleb.
6. prověřování postojů Moravanů k volbám do PS, EP a krajů (dotaz
na spolupráci
byl odmítnut).
MS Praha 6 s propagací akce k 200 výročí bitvy národů u
7. pomoc
Lipska.
8. návrh
tiskového prohlášení k akcím ÚOOZ na úřadu vlády.
9. schválení 1 nového zájemce o členství v KČ.
a aktivity v jednotlivých MS.
10. zápisy
11. projednání
usnesení XII. ČZS. Zejména se jednalo o informaci
MZ hejtmana
MUDr. Andrše o uajištění úhrady kaucí ve volbách do
PS v roce 2014 za Jihomoravský, Zlínský, Moravskoslezský a Olomoucký
kraj. Předsednictvo odsouhlasilo vyhlášení sbírky na úhradu kaucí
ostatních krajů a zřízení samostatného volebního účtu.
12. ukončení
členství u 48 osob neplatících členské příspěvky za
roky 2012
a
starší
k 13. 6. 2013.
13. ČZ hejtman pan Konečný informoval o akci k obnovení pomníku
FJ I. konané 17. 8. Ve Šluknově pod záštinou Spolku C. K. vojenských vysloužilců.
3
7
14. uspokojivý stav sbírky na uveřejnění blahopřejného inzerátu
korunnímu princi JCKV Ferdinandu Zvonimírovi v denících Bohemia.
15. návrhy vyjádření k aktuální politické krizi ve vládních kruzích.
*
Předsednictvo vyzývá členy, kteří ještě nezaplatili
členské příspěvky na rok 2013, aby tak neprodleně
učinili.
*
Tisková zpráva Koruny České (monarchistické st rany Čech, Moravy a Slezska) k zásahům Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚO OZ) v Pra­
ze a na dalších místech ČR. Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) vyjadřuje svoji plnou morální podporu všem statečným, na politice a politicích skutečně nezávislým policistům, pracovníkům ÚOOZ, státním zástupcům a soudcům, kteří se odhodlali, či ještě odhodlají bojovat proti korupci a zločinu a prošetřit důsledně a důkladně všechna podezření a indicie v této souvislosti. Zejména vysoce oceňujeme fakt, že při svém konání dbají navý‐
sost důležité zásady "padni, komu padni". Bez jejího rovněž důsledného a důkladného dodržování by totiž podobné akce neměly vůbec smysl. Toto naše zásadní stanovisko se týká nejen právě probíhajícího případu, ale i všech budoucích, které zákonitě a logicky musí dříve či později nastat, chceme‐li žít v zemi, za kterou se nebudeme muset stydět. Za KČ Václav Srb, předseda Jarmila Štogrová (MS Praha 6) oznámila v reakci na množící se
zájemce o vojenské čepice c. k. armády z doby světové války,
že jejich ušití se ujala Regula Pragensis.
Čeká se tedy na objednávky na tel.: 732 232 097. Je zapotřebí
mít změřen obvod hlavy. Barvy mohou být – šedá, šedomodrá a
khaki. Cena kolem 200,-Kč za kus.
Přeji dobrý den, z pověření paní poslankyně Peckové si Vám dovoluji poslat pozvánku na seminář, který při příležitosti výročí 1150 let příchodu Cyrila a Metoděje do našich zemí, po­
řádá paní poslankyně v Poslanecké sněmovně 19. 6. od­
poledne. Pokud najdete čas a chuť, budete srdečně vítána Vy i případně další zájemci. S přáním pěkného dne. Ing Milena Hanušová asistentka paní poslankyně Peckové Veřejný dluh České republiky
K aktuálnímu datu a hodině najdete na:
www.verejnydluh.cz
Předseda Koruny České pan Václav Srb děkuje čle­ Při platbě je důležité uvést variabilní symbol, a to a příznivcům jménem strany za pomoc s rozdá­ buď Vaše rodné číslo či číslo členské legitimace, je‐li nům váním informačních letáků
o Koruně České lidem stojí‐ Vám známé a dále specifický symbol, který je v přípa‐
cím ve frontě na Korunovační klenoty. dě členských příplatků na rok 2013: 1112013. Např. Letáky byly od pondělí 13. 5. k disposici ve vinárně U spec. symb. začínající trojčíslím 222 je pro sponzorské Posledního soudu, Jagellonská 8 denně od 11.00 do 21.45. dary. Konečné čtyřčíslí je pak rokem, za který příspě‐
rozdávány lidem stojícím na Starých zámeckých vek poukazujete. Co si budeme povídat, mnoho lidí Byly schodech již několik hodin před otevřením brány Jižních platí dost pozadu... zahrad Pražského hradu (9.00). Po otevření brány v 9.00 Dále byste měla ještě vědět, že členské příspěvky jsou pokračovalo rozdávání v Jižních zahradách, na jejichž na ten který rok splatné do 31. 3. každého roku, jinak bylo občas problematizováno Hradní stráží (což by takovému "neplatiči" je automaticky v Databázi území členů KČ "pozastaveno" členství ve straně, a to již ovšem nemá, jak jsme zjistili, žádný právní podklad). Rozdávání letáků je osvědčená, smysluplná a do značné dle závazného Usnesení Generálního sněmu KČ 2009. účinná propagace naší věci. Již při třech minulých Upozorňuji totiž, že KČ "žije a pracuje" pouze ze člen‐
míry ských příspěvků a drobných sponzorských darů výstavech k. klenotů prověřená! členů a příznivců, nemáme žádné "generální" sponzo‐
ry. Také byste měla vědět, že v případě hmotné nouze, Dobrý večer, posílám jediný odvysílaný televizní příspěvek z mo­ těžké životní situace a podobně, máte možnost požá‐
narchistické demonstrace konané 8. března 2013 na dat Předsednictvo (kontakty na členy Vám sděluji v
Hradčanském náměstí. Odvysílala jej nezávislá čínská te‐ kopii adresáře tohoto e‐mailu) o mimořádné prominu‐
tí členského příspěvku na daný rok, s doložením dů‐
levize "monarchistick" New Tang Dynasty. http://www.ntdtv.cz/zrusme‐prezidenty‐vyzyva‐koruna‐
vodu proč tak činíte. Předsednictvo by pak na ceska‐behem‐inaugurace‐prezidenta‐milose‐zemana nejbližší schůzi mělo Vaší žádost projednat a vyrozu‐
(http://www.ntdtv.cz/zrusme‐prezidenty‐vyzyva‐
mět Vás). Této možnosti však doposud nikdo nevyužil.
koruna‐ceska‐behem‐inaugurace‐prezidenta‐milose‐
Číslo účtu KČ je: 1928428359/0800 a je každý měsíc zemana) uváděno např. v elektronickém měsíčníku KČ, tzv. Zdravím Otakar Ryšavý Monarchistickém zpravodaji KČ, který je odesílán všem členům a registrovaným příznivcům, je‐li známa jejich funkční e‐adresa (divila byste se, kolik je v Data‐
Vážení, v novinách nic, v TV nic (alespoň jsem nic nena‐
bázi KČ adres neaktualizovaných jejich majiteli...). a tak budiž čest a sláva panu Jiřímu Koťátkovi jun., Za členský příspěvek, příspěvek registrovaného sym‐
šel); fotografu Hospodářských novin, za zachycení dě
jů a jejich patizanta, zejména za drobný finanční sponzorský dar, umístění na web. za který v případě, že přesáhne 1 000,‐kč obdržíte po‐
http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1‐59779590‐ve‐
tvrzení pro účely daň. odpočtů, nesmírně děkujeme. valecnych‐uniformach‐z‐dob‐monarchie‐v‐brandyse‐
S pozdravem a v úctě Jaroslav Konečný, český zemský vzpominali‐i‐na‐cisare‐karla‐i hejtman, člen Předsednictva KČ. Jan E. Bárta Upřesnění ohledně platby členských a jiných příspěvků Koruně České: Členský příspěvek kmenového člena strany je za každý kalendářní rok 500,‐kč. V případě důchodců (invalidních i starobních) a studentů je to 200,‐kč. Nově od rozhodnutí Předsednictva KČ 2/2013 je to 50,‐ kč, resp. 20,‐kč (důchodci, studenti) za každý započatý měsíc členství u nově přijatých členů, maximálně 500,‐ kč/200,‐kč. To proto, aby nově přijatí členové nebyli dis‐ kriminováni tím, že když např. vstoupí v září, nemuseli za ten kalendářní rok hradit celých 500,‐kč, resp. 200,‐kč u důchodců/studentů, ale pouze poměrnou část odvíjející se od data jejich vstupu do KČ. Stanovy KČ doposud tuto nuanci neřešili a docházelo k nejednoznačnému výkladu. Nově je také zaveden (2/2013) institut tzv. registrova‐ ných příznivců KČ, tedy lidí, kteří se chtějí na práci v KČ oficiálně podílet, být adresáty oběžníků, pozvánek apod., a platit členské příspěvky, ale z nějakého důvodu nechtějí či Vážení monarchisté, nemohou být členy politické strany. Ti nově jsou povinni 7. 6. 2013 oslavila své narozeniny naše královna,
také hradit členské příspěvky, ovšem ve výši snížené čás‐ JCKV Francesca von Habsburg.
ti, tedy 200,‐kč za rok, resp. 20,‐kč za každý započatý mě‐ https://www.facebook.com/pages/Francesca‐von‐
Habsburg/193685590676604
síc členství u nově přijatých, max. 200,‐kč za rok. Monarchisté v zahraničí – červen 2013
9
Lang leve de koning! Ať žije král! Nizozemsko slaví! Královna Beatrix abdikovala a předala trůn svému nejstaršímu synovi; po 123 letech se tak v
čele Nizozemského království znovu ocitá muž. Není Vám
také trochu líto, že nám takové oslavy chybí? Pro Nizozemské království byl letošní 30. duben svátkem
celonárodní radosti, země se oděla do oranžové barvy a
oslavuje; královna Beatrix se rozhodla dát prostor nové
generaci a odstoupila ve prospěch svého nejstaršího syna,
prince Willema‐Alexandra. Dopoledne jsme mohli být
díky přímému přenosu svědky podepsání abdikační listi‐
ny a prvního vystoupení nového krále Willema‐Alexandra (nebo chcete‐li Viléma‐Alexandra) na balkoně královské‐
ho paláce. Divákům jistě neuniklo dojetí na tváři odstupu‐
jící královny, předávající svému synovi jeho životní roli,
nervozita nastupujícího krále ve velký den jeho života,
pohnutí jeho krásné manželky, nové královny, a dojemná
lidská gesta mezi jednotlivými účastníky. V odpoledních hodinách pak proběhla slavnostní inaugu‐
race krále před oběma komorami parlamentu a před vy‐
stavenými korunovačními klenoty v amsterdamském No‐
vém kostele. Nadšený dav shromážděný na náměstí před
palácem spontánně jásá a slaví, stejně jako zbytek národa
na náměstích po celé zemi před velkoplošnými obrazov‐
kami i doma u svých televizí a počítačů. Ne snad, že by se
Holanďané radovali z toho, že se staré královny konečně
zbavili; z reakcí lidí je zřejmé, že sváteční nálada je plna
stejně tak vděčnosti královně Beatrix za oddanost své zemi během jejího třiatřicetiletého panování, jako nadšení
z nového královského páru s jeho třemi roztomilými prin‐
cezničkami, který dává monarchii opět novou tvář. Zdá se Vám to jako malování kýčovitého obrázku růžo‐
vými barvami? Bohužel, v našich krajích jsme podobným
oslavám během 20. století poněkud odvykli, nebo se na ně
pod dojmem povinných komunistických oslav díváme s
nedůvěrou. Přitom jsme i my měli staletou tradici králov‐
ských korunovací a má národní hrdost mi říká, že ve Sva‐
tovítské katedrále a na Pražském hradě by se takový ob‐
řad vyjímal ještě mnohem lépe než v amsterdamském
Nieuwe kerk. A takové oslavy a momenty společné radosti každý národ potřebuje, a tak nám v Českých zemích ne‐
zbývá, než slavit Nový rok nebo příležitostné vítězství
českých hokejistů. Ale při vší úctě ke sportovním výko‐
nům posuďte sami: Co má pro život lidí i v následujících
letech větší význam; změna hlavy státu, nebo vítězství
jednom sportovním utkání? Přímo se ovšem nabízí otázka: Jak to, že mohou Nizo‐
zemci takto radostně oslavovat nástup nového krále, stej‐
ně jako v minulých letech oslavovali Britové či Švédové
své královské svatby, zatímco nám je takové štěstí ode‐
přeno? Copak jsme snad nenahradili královskou funkci
zcela adekvátně funkcí prezidenta? Nebo dokonce ještě lépe, protože prezident se opírá o vůli lidu a nikoli o něja‐
ké rozmary dědičnosti? Copak by demokraticky zvolený prezident neměl být ještě větším důvodem k oslavám než
nějaký panovník? Zeptejte se sami sebe; měli jste po volbách chuť oslavo‐
vat? A to nemá být žádná protizemanovská agitace (byť nezastírám, že protikandidát mi přišel jako přijatel‐
nější ze dvou nevhodných možností). Dávají vůbec volby lidem někdy příležitost spontánně oslavovat? Zřídkakdy. Maximálně těm, kdo se identifikují se stranou, která zrovna vyhrála, ovšem to je pak trochu jiný druh oslavy: Naše strana vyhrála, náš kandidát vyhrál, My jsme vyhráli! Vy jste prohráli! A takové oslavě jeden zásadní moment chybí. Nebo jinak řečeno, chybí jí ta část obyvatel, která volila ji‐
nak a místo oslav truchlí kvůli své porážce. Prezident, stejně jako všichni ostatní politici, je totiž z podstaty své funkce osobou, která rozděluje. I kdy‐
by ho volilo 90 % lidí (a současného čeho prezidenta volilo jen 41 %), pořád tu bude těch 10 %, kteří hla‐
sovali aktivně proti němu, a ti jej jen těžko přijmou za svého. Přitom hlava státu by měla spojovat, sjednoco‐
vat, reprezentovat celek. To se také zpravidla od pre‐
zidentů čeká, ale právě proto, že prezident je jenom politik, nevyhnutelně pak přichází zklamání. V čes‐
kých poměrech je to neobyčejně dobře vidět; prezi‐
dent, který úřaduje v sídle českých králů, má už od dob T. G. Masaryka tradičně téměř královskou autori‐
tu a tomu odpovídající očekávání. Každý nově na‐
stoupivší prezident se těší neobyčejně vysoké důvěře, protože lidé doufají, že to konečně bude ten moudrý panovník, ale postupem času během funkčního období s různými šlamastykami tato popularita postupně více a více upadá. Tak Václavu Klausovi se podařilo na konci svého funkčního období srazit důvěru v prezidentský úřad na pouhých 26 %. I Václav Havel, který rozhodně nebyl typickým stranickým prezidentem, ztratil ke konci svého působení většinu své původní popularity. šedesáti pro‐
Miloš Zeman nastartoval opět se solidními centy, takže je spousta místa pro pokles a můžeme se těšit na to, jak budou lidé z jeho politických aktivit postupně poznávat, že to není žádný zázračný moudrý tatíček, ale pořád ten starý známý Zeman. Ale není to žádná česká specialita; v sousedním Německu byli dokonce dva po‐
slední prezidenti kvůli různým skandálům nuceni před‐
časně odstoupit z funkce. A teď si to porovnejte s podporou občanů v monarchiích, například norskému králi Haraldovi V. i po dvaadvaceti letech vlády vyjadřuje podporu 93 % lidí. A i tam, kde se na osobu panovníka snáší jistá míra kritiky (jako v po‐
slední době ve Španělsku či Švédsku), lidé spíše podporují abdikaci ve prospěch následníka trůnu a tím zajištění kontinuity, než aby byla královská funkce nahrazena pre‐
zidentem. Přitom by to i u nás mohlo být jinak. Jak už bylo zmíněno, máme tisíciletou tradici české monarchie, proti níž je de‐
vadesát let republiky jen pouhou epizodou. Máme nád‐
herné korunovační klenoty, které budou paradoxně právě u příležitosti zvolení nového prezidenta vystaveny pro na Pražském hradě (a schválně sledujte, kolik veřejnost lidí si přijde prohlédnout tyto symboly monarchie, které by teoreticky v republice nikoho zajímat neměly). Máme jako zemského patrona knížete svatého Václava a za nej‐
většího Čecha považujeme císaře a krále Karla IV. Máme mnohé jemné monarchistické symboly přítomné v běž‐
ném životě, počínaje korunami v našich peněženkách. Samozřejmě nevíme, jaká část lidí by si obnovení České‐
ho království přála. Pravděpodobně by to po desítkách let republikánské výchovy zatím nebyla většina, ale možná by to také bylo překvapivě vysoké číslo. Je škoda, že se na toto téma nedělal (pokud vím) v ČR žádný seriózní prů‐
zkum. Podíváme‐li se však za hranice do Německa, které stejně jako my přišlo o svou monarchii v roce 1918, uvi‐
díme výsledky, které asi mnohé překvapí: Podle průzku‐
mu veřejného mínění z roku 2010 se 13 % Němců vyslo‐
vilo pro obnovu monarchie, překvapivě mezi mladými lidmi byla podpora nejvyšší 19%. Nyní, o tři roky později, byl uskutečněn nový průzkum, který ukázal zajímavý po‐
sun: Celková podpora monarchie vzrostla už na 19 % a mezi nejmladší generací dokonce na 34 %. Uznejte sami, to už opravdu není zanedbatelné. Zbývá samozřejmě položit si jednu zásadní otázku: Po‐
kud bychom chtěli mít zpět České království, kdo by měl být tím českým králem? Odpověď se nabízí sama: Pokračujme v tradici, kterou zosobňují svatý Václav a Karel IV., kterou zosobňuje i po‐
slední český král, blahoslavený Karel I., a držme se rodové linie. Právě konec letošní konec dubna nám k tomu nabídl jedinečné povzbuzení; krásnou tradiční akci Audienci u císaře Karla I. v Brandýse nad Labem 27. dubna navštívil císařův vnuk a jmenovec, arcivévoda Karel, který tu udělil vyznamenání představitelům historických vojenských a civilních spolků, které vykonávají záslužné dílo v připomínání našich dějin. Doprovodily jej jeho dvě dcery, taktéž krásné princezny, i když už o něco od‐
rostlejší než ty holandské. Tato krásná každoroční brandýská akce plná histo‐
rických uniforem představuje příjemný závan nikoli jenom historie, ale i trochu jiného pojetí současné společnosti, než na jaké jsme zvyklí z médií. I takové‐
to akce dávají v menší míře ochutnat pocit sounáleži‐
tosti a spontánní radost z oslavy, která neznamená vítězství jedné strany a porážku druhé. Měli bychom se zamyslet nad tím, jestli lpěním na současné podobě státu a státního zřízení jako repub‐
likánské demokracie s od‐
voláním na to, že hlavou státu musí být za každou cenu volený prezident, ne‐
přicházíme o jistý podstat‐
ný rozměr, který by zdravá společnost měla mít. Matěj Čadil
Publikováno na blogu cadil.blog.idnes.cz a na webu Pro monarchii. http://cadil.blog.idnes.cz/c/335747/Lang‐leve‐de‐
koning‐At‐zije‐kral.html Rakouští monarchisté lákají (nejen) Čechy do nové velmoci 11.07.2013 07:15 http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/rakousti‐monarchiste‐lakaji‐nejen‐cechy‐do‐nove‐
velmoci_276098.html Uvítali byste, kdyby znovu ožilo Rakousko­Uhersko (zaniklo r. 1918) či kdyby ve střední Evropě vznikl nový státní útvar plus minus na c. a k. způsob? Pokud ano, tak by vás nejspíše s otevřenou náručí uvítali v hnutí Die Monarchisten – Schwarz ­ Gelbe Allianz (SGA), jež chce kandidovat v podzimních volbách do rakouského parlamentu, Národní rady.
Aby se však rakouští monarchisté Černo‐žluté aliance dostali na volební kandidátku, musejí nejprve sehnat podpisy 2600 občanů, přesněji jejich prohlášení (Unterstützungserklärung), že podporují SGA. Že to není snadný úkol, ukázal už rok 2008, kdy se také, a to poprvé, snažili získat křesla v dolní parlamentní komoře. Neuspěli. Jak to se sbíráním signatur vypadá nyní, nesdělují. Zjevně jich ale požadovaný počet ještě stále nemají, přičemž čas se nachyluje. Musejí je získat do 17. hodiny 3. srpna. V rakouském politickém systému to lze považo‐
vat za určitou nespravedlnost (aneb ne všichni jsou si rovni), neboť partaje, které už sedí v Národní radě (SPÖ, ÖVP, FPÖ, BZÖ, Grüne a Team Stronach), žádných 2600 podpisů shánět nemuse‐
jí. Stačí, když je do voleb podpoří tři kolegové poslanci. Volební program monarchistů, v jejichž čele stojí profesorka a lingvistka Helga Verenová, nepostrádá jistou přitažlivost, hlavně jeho ústřední část. Vedle snah o obnovení monarchie, jak také u monarchistů jinak, usiluje SGA o vytvoření svazku států, či dokonce státu spolkového, který by vznikl na základě někdejšího Rakouska‐Uherska. Jaké by měl takový útvar slepený z Rakouska, Maďarska, České republiky, Slovenska, Slovinska a Chorvatska výhody? Tak třeba v rámci EU by mohl vystupovat směrem k Bruselu ne šesti spíše slabými hlásky, ale jedním mohutným hlasem. Ostatně, nač si vydržovat šest drahých prezidentů a jejich ansámbly, když je může nahradit hlava jedna ‐ mnohem levnější a přitom silnější a efektivnější. Pro SGA je ideálem parlamentní monar‐
chie. A kdo lepší by mohl stanout v jejím čele než někdo z famílie Habsburků. Od roku 2007 stojí v čele rodu Karel Habsbur‐
sko‐Lotrinský (též Karel Habsburský), vnuk posledního rakouského císaře Karla I. a syn Otty Habsburského, který před dvěma lety zemřel. Karel Habsburský ale k Černo‐žluté alian‐
ci nepatří a ani ji nepodporuje. Jde jinou politickou cestou. Členy SGA jsou však jiní potomci posledního císaře v přímé linii. Občanské hnutí, které chce stmelit ná‐
slednické státy dunajské monarchie, však nelpí na tom, aby byl vládce případného nového státního útvaru z domu Habsburského. Může jím být i jiný šlechtic, tedy třeba i z Čech, Moravy či Slezska. Ostatně, SGA úzce spolupracuje s monarchisty z Koruny české. Na možném svazku států nebo státu spolkovém by se, přirozeně, mohly podílet také regiony, které kdysi patřily k monarchii, ale dnes leží v zemích, jež nebyly součástí střední Evropy v historickém smyslu, uvádějí monarchisté na svém webu. Jsou to například Jižní Tyrolsko, Slezsko, Halič anebo Bukovina. Pokud jde o další body politického programu Černo‐žluté aliance, zmiňme referenda o stavbách jaderných elektráren, zavedení daně na počítačové hry oslavující násilí, legalizaci marihuany a ochranu rakouského jazyka a dialektů před cizími vlivy. Do učebních plánů budoucí monarchie by byly začleněny i řeči sousedů. "Rakousko nekončí tam, kde se přestává mluvit německy," uvedl minulý týden na tiskové konferenci koordinátor volebního boje SGA Alexander Simec. "Jsme tu zase," prohlásil na tiskovce ve Vídni mluvčí Černo‐žluté aliance Lacy A. Milkovics. Dvaasedmdesátiletý chlapík je na "pouhého" mluvčího monarchistů osobou z nejpovolanějších. Byl posledním generálním tajemníkem Panevropské unie za Richarda hraběte Coudenhove‐Kalergiho a v letech 1964 až 1990 byl pravou rukou Otty Habsburského. Jestliže prohlašuje, že "zůstane monarchistou až do posledního dechu", lze mluvčímu SGA věřit. Dodal J. Čížek Španělský server Profesionales por la Ética / Una iniciativa de servicio zveřejnil výzvu k podpoře Maďarska ohledně změn v ústavě. Vyzýváme všechny české monarchisty, aby tuto iniciativu podpořili. http://www.monarchista.cz/nazory/politicke‐komentare/367‐podpora‐madarske‐ustave Výzvu naleznete na adrese http://matrimonioyfamilia.com/. Níže uvádíme překlad výzvy do češtiny: Jsme všichni velmi znepokojeni těžkými útoky z různých míst EU vůči Maďarsku kvůli jeho čtvrté změně nové ústavy, chránící rodinu a manželství jako svazek mezi mužem a ženou. Chceme jim ukázat naši podporu. Útoky jasně vycháze­
jí z mylných představ a z ideologické manipulace.
Maďarská ústava je založena na základních normách demokracie, právního státu a dodržování lidských práv. Reflektuje a respektuje evropskou ústavní praxi, a může sloužit jako model pro mnoho evropských národů, zejména v důsledku prudké hospodářské, morální a demografické krize, ve které se většina zemí nachází.
Žádáme vás, abyste se zastali Maďarska a odeslali své vyjádření podpory na e­mail premiérovi Viktoru Orbánovi a členům jeho vlády. Můžete to snadno udělat vyplněním formuláře, na e­mail bude odeslán automaticky:
Text v odesílaném formuláři: Vážený pane, beru na vědomí, že útoky, jimž Maďarsko čelí kvůli své čtvrté změně nové ústavy, jsou založeny na nepochopení a ideologické manipulaci. Vaše nová ústava je založena na základních normách demokracie, právního státu a lid‐
ských práv. Reflektuje a respektuje evropské ústavní postupy a může složit jako model pro mnoho evropských národů, zejména v důsledku prudké hospodářské, morální a demografické krize, které většina zemí čelí. Blahopře‐
ji, děkuji za novou ústavu a dávám vám svou plnou podporu. S pozdravem, ... Příjmení Jméno E‐mail Stát Dovolujeme si Vás pozvat na
POUTNÍ MŠI SVATOU
U BLAHOSLAVENÉHO KARLA
RAKOUSKÉHO NAD BRANIŠOVEM
konanou u příležitosti výročí posvěcení kaple.
Mše svatá v tradičním římském ritu bude sloužena
v sobotu 20. 7. 2013 od 14.00 hodin. Radomír Malý: Katolický Otec vlasti 14 květen 2013 Tři roky musí ještě uplynout, abychom mohli důstojně oslavit 700. výročí od narození nejvýznamnější postavy českých dějin. 14. května 1316 se totiž narodil budoucí císař římský a král český Karel IV. Za těch 700 let prošla česká země mnoha peripetiemi, obdobími slavnými i mé­
ně slavnými, nutno však říci, že období vlády Karla IV. zůstává nezpochybnitelně obdobím nejsvětlejším. Při pří­
ležitosti 697. výročí narozenin tohoto významného krále a člověka uvádíme článek Radomíra Malého a doufáme, že současný stav naší země dozná za zbývající tři roky k tomuto důležitému výročí změny pozitivnějším směrem než se dosud děje. jsem se v létě v katedrále Notre Dame v Lucem‐
Ocitl burku. A nebyl bych správným Čechem, kdyby mé kroky ihned nezamířily do krypty, kde očekává své vzkříšení tělo Jana Lucemburského, českého krále let 1310–46. Honosný pozdně barokní náhrobek připomíná slávu tohoto panovníka, z níž jeho národ neměl vůbec nic. Jan získával uznání v cizině svým bojovým uměním, zatím‐
co doma na nejvyšších úřadech korupce rozkvetla do velikosti lotosového květu a lapkové zde měli svůj ráj. Jakoby ironií osudu latinský nápis na náhrobku zní: „Zde leží král Jan, řečený slepý....“ Slepota nebývá jen fyzická, jak bylo těžkým údělem tohoto
vládce, ale i du‐
chovní, která je často ještě horší. Oč skromněji vypadá náhrobek jeho syna Karla, pů‐
vodně Václava, ve svatovítské katedrále v Praze! Jako by jeho sláva neznamenala nic ve srovnání se slávou otco‐
vou. A je to pravda, skutečně neznamenala. Český král a římský císař Karel IV., vládnoucí v letech 1346–78, dbal o jinou než světskou slávu. Karl Marx nazval tohoto panovníka hanlivým němec‐
kým termínem „Pfaffenkönig“ podle anglického středo‐
věkého heretika Williama Occama. V češtině se vžil zce‐
la špatný překlad tohoto slova: popský král. Ten přešel i do komunistických učebnic dějepisu. Jenže Karel IV. neměl zhola nic společného s ruskými pravoslavnými popy, i když podporoval staroslověnštinu jako liturgic‐
ký jazyk. Chorvatští hlaholáši, které přivedl do Emauz, byli řádnými katolickými mnichy řehole sv. Benedikta. Německé der Pfaffe neznamená v českém překladu „pop“. Je to nadávka, přeložitelná českým výrazem „flanďák“, „kněžour“ apod. Karel IV. tak měl vstoupit do ději
n jako „flanďácký“ král, stranící „fafům“ a prosazují‐
cí jejich zájmy. Ale „po ovoci poznáte je...“. Tento vládce trávil denně několik hodin na modlitbách v kapli. Zatímco jiní pa‐
novníci sbírali lovecké trofeje, on hromadil svaté ostat‐
ky, aniž blíže zkoumal jejich pravost. Zatímco králové té doby se honosili úlovky šestnácteráků nebo třícento‐
vých kňourů, Karel se chlubil sbírkami třísek z Kristovy trnové koruny a kostičkami sv. Šebestiána. Morbidní! Případ pro psychiatrickou kliniku! Tak by asi reagoval i leckterý současný církevní hodnostář. Jenže jak vysvět‐
lí, že právě on, Karel, dokázal v den své smrti 29. listo‐
padu r. 1378 předat synu Václavovi kvetoucí zemi s rozvíjejícími se městy, s množstvím hradů, s bezpečný‐
mi cestami, kde se nemuseli poutníci ani obchodníci bát přepadení lapků, a hlavně – s velkým počtem charita‐
tivních zařízení a s lidmi, kterým nehrozilo hladovění? Jak to, že Čechy té doby přitahovaly cizince nejen kvůli vysoké úrovni Karlem založené pražské univerzity, ale vůbec kvůli celkové kvalitě života, jak dosvědčují svorně kronikář Beneš Krabice z Weitmile a jeho vrs‐
tevníci, v novověku potom historikové počínaje F. M. Pelclem a konče Zdeňkem Kalistou? Byla Karlova vášeň pro svaté ostatky opravdu jenom zálibou hraničící s patologií? Nebo je zde paradoxně souvislost mezi ní a Karlovým zvelebením Českého království? Dejme slovo jemu samotnému. On je mj. též autorem životopisu sv. Václava, k jehož odkazu se nadšeně hlásí. Zajímavé, že tuto biografii nejznámější‐
ho českého světce zahajuje nikoli příběhem Bořivoje a Ludmily. Jde mnohem dál – až ke Kainu a Abelovi a Romulovi a Removi. Bere si v tomto příklad z De civi‐
tate Dei sv. Augustina, jehož filosofii dobře zná. Od Augustina se naučil myslet přísně historicky, v duchu úzké kontinuity s minulostí. Pochopil, že má‐li České království vzkvétat jako pravá Christianitas, pak je nezodpovědné pouštět se do experimentů neprověře‐
ných dějinami. Jedinou cestou k duchovnímu, mravní‐
mu a potažmo ekonomickému růstu země může být pouze tradice, návaznost na všechno pozitivní, co již zde vzniklo a osvědčilo se. Nejdůležitější jsou křesťan‐
ské hodnoty. Tuto ideu kontinuity tradice mu připo‐
mínaly právě ostatky, které ho nejen duchovně, ale též fyzicky pojily s velikány minulosti: mučedníky, vyzna‐
vači, biskupy, králi, ano, i se samotným Ježíšem Kris‐
tem. Karel pochopil, že zvelebení státu může nastat pouze na bázi katolického křesťanství, kdy vládce je v ohledu duchovním a mravním podřízen Církvi, kon‐
krétně papeži. Zde se projevuje vliv jiného církevního učitele – sv. Tomáše Akvinského. Znamená to ale u Karla absenci jakékoliv kritiky pa‐
peže? Nikoliv, on sám to svým jednáním popírá. Tento zbožný a hluboce Církvi oddaný muž se vzepřel aná‐
tům, přemrštěným ročním poplatkům, které papežové, sídlící tou dobou ve francouzském Avignonu, vybírali od biskupů i vladařů. Rovněž tak Karel dal najevo ne‐
souhlas s pobytem papežů pod mocí francouzského krále a požadoval jejich návrat do Říma, což zdůrazňo‐
val zejména Klementu VI., svému učiteli a vychovateli v dětství. Císař Karel si byl vědom, že kritika papeže je oprávněná pouze tehdy, když se papež nechová jako papež. Má mu pomoci, aby jednal jako zástupce Kris‐
tův, aby skutečně byl papežem a ne poníženým loka‐
jem francouzského dvora a velkým bankéřem, jak se tenkrát lidé na papeže dívali. V tom se liší katolická kritika papežů od kritiky heretiků. Ti nekritizují pape‐
že pod zorným úhlem toho, aby se choval opravdu jako Karel se s jeho dílem seznámil v době pobytu v Paříži papež, nýbrž odmítají papežství jako instituci a chtějí ji ve dvacátých letech třináctého století a plně je akcepto‐ takovou zničit. val. Píše o tom ve svém vlastním životopise, o jeho zá‐ Karlova vláda se kryje s úpadkem Církve, na němž se vislosti na sv. Tomáši se zmiňuje i kronikář Přibík Pul‐ mj. podepsal i pobyt papežů v Avignonu. Císař a český kava. Karel sám v listě německému panovníkovi Ludví‐ král proto podporoval reformní kazatele. Můžeme ku Bavorovi cituje slova sv. Tomáše: „...z žádostivosti směle prohlásit, že tak jako dnes jsou média (údajně) slávy vznikají nebezpečná zla, neboť mnozí, hledajíce „hlídacími psy“ demokracie, ve středověku plnili tuto nezřízeně slávu ve věcech válečných, uvedli sebe i svoje úlohu vůči Christianitas reformní kazatelé. Přesto ale v záhubu...“ Též Karlem navržený zákoník Majestas Ca‐ mezi oběma tkví nebetyčný rozdíl. Zatímco současná rolina odráží Tomášovu státoprávní teorii. Karel zde média usilují většinou pouze o senzaci, o to, jak dotyč‐
klade do protikladu „bonum commune“ (obecné dobro) nou osobnost „zviditelnit“ a morálně zničit, velcí stře‐
a „bonum principis“ (dobro vládce). „Bonum commune“ dověcí reformátoři Církve, např. sv. Bernard z Clair‐
je termínem sv. Tomáše z jeho spisu De regimine prin‐ vaux, sv. František z Assisi, sv. Dominik, sv. Raymund z cipum. Karel zdůrazňuje, že panovník, který sleduje jen Peňaforte, sv. Vincenc z Ferrary, Jindřich z Bitterfeldu, dobro vládce, čili své dobro, vede lid do záhuby. Pouze Alvarez Pelayo aj., při vší ostrosti své kritiky nikdy takový, jenž má na mysli dobro obecné, dobro svých nelámali nad kritizovaným hříšníkem (hříšníky) hůl, poddaných, prospívá lidu a zemi. Jak na hony je vzdále‐ vyzývali k pokání a k nápravě, dávali šanci. Takovým no takové pojetí od Macchiavelliho, který naopak byl za Karlovy vlády i proslulý Jan Milíč z Kroměříže. Tvrdost kázání často přeháněl, jednou ukázal dokonce upřednostňuje dobro vládce před obecným dobrem! S tím souvisí i Karlova péče o chudé. Jeho závislost na prstem na přítomného císaře a označil ho za „Antikris‐
nauce sv. Tomáše se projevuje i zde. Andělský učitel ta“. Logickou reakcí vládce by bylo uvrhnout odvážné‐
píše, že „král i každý pán musí, má‐li být jeho stát za‐ ho kazatele do žaláře a odsoudit k smrti pro „urážku chován, pečovati o to, aby ze státní pokladny se dostalo majestátu“. Karel jednal jinak. Nejenže Milíče nedal zaopatření chudým“. Dále sv. Tomáš konkretizuje, že to zavřít, on ho dokonce bránil až u papeže v Avignonu, znamená též péči o veřejné cesty, mince a spravedlivé když byl nespravedlivě obviněn z kacířství. míry a váhy. Přesně odtud pramení smysl císaře Karla Odkud se vzala tato prostým rozumem nepochopitel‐
pro sociální spravedlnost, který snad nejlépe ilustruje ná tolerance? Odpověď najdeme v Karlově vlastním životopise. Dočteme se tam mj.: „...jakožto slušie k krá‐
stavba tzv. Hladové zdi v Praze na Petříně. Těmto vysokým mravním požadavkům na panovníky lovskému důstojenství, aby lid jemu poddaný byl po‐
překáží však moc a její pokušení. Ta proto nesmí být slušen jeho, taktéž slušie, aby král byl snažen o stavu neomezená a každý má být podroben jinému, daleko jich viece nežli o svém...“ Tedy – přeloženo z dobové silnějšímu: Bohu a jeho zástupci, tj. papeži. Z toho dů‐ češtiny do dnešní – král, i když má právo vymáhat od vodu se Karel IV. staví kriticky k počínající renesanci, poddaných poslušnost, je povinen dbát více o jejich která tento řád popírá a nadměrně zdůrazňuje moc pa‐ blaho než o své. Urážka, kterou mu vmetl před shro‐
novníků na úkor moci papežské. I když si vážil Danta mážděným davem rozohněný Milíč, se týkala pouze pro jeho La Divina Commedia, neváhal veřejně spálit jeho, Karlova blaha. On však jako služebník blaha lidu jiný spis tohoto otce renesance De monarchia, neboť musel v prvé řadě dbát na ně. A toto blaho si vyžado‐
nadřazoval moc panovníků moci papežů. Podobně nalo‐ valo, aby Milíč mohl svobodně kázat a připomínat žil i s knihou Defensor pacis Marsilia z Padovy, právníka všem stavům bez rozdílu, panovníkovi, šlechtě, ducho‐
u dvora Ludvíka Bavora, protože upřela papežům jaká‐ venstvu, měšťanům i sedlákům, jejich hříchy. Karel ve koliv práva. Karel IV. ve svém díle Moralitates (Mravy) a svém životopise popisuje své neřesti v mládí a přizná‐
ve své korespondenci projevuje sice vstřícný zájem o vá, že je velkým hříšníkem. Milíčův emfatický výkřik o nový literární a umělecký styl, proto např. udržuje přá‐ Antikristovi jeho pokornou duši vedl spíše k tomu, aby telské styky s básníkem Petrarkou, ale jako správný si uvědomil své nedostatky, než k dilematu, zda Milíče katolík odmítá renesanční filosofii, jež papežský úřad nechat za tuto nebetyčnou a sprostou troufalost stít, oběsit nebo upálit. znevažuje a snižuje. Karlovo zvelebení Českého království uznávají se skří‐
pěním zubů i čeští odpůrci Církve, i když kritizují jeho přilnutí ke katolické víře. Nechtějí porozumět, že vyso‐
ký sociální, mravní a kulturní řád, který se podařilo Kar‐
lovi v Čechách vytvořit, je důsledkem jeho katolicismu. Liberální učebnice dějepisu za první republiky psaly místo toho o Karlově vlastenectví jako o skutečné příči‐
ně pozvednutí Českého království. Jejich autoři však zapomněli, že i patriotismus tohoto panovníka úzce souvisí s jeho katolickou vírou. Ne na‐
darmo se Karel hlásil k odkazu sv. Václava, patrona Ze‐
mě české, který mu byl osobním vzorem jednání. Karel citově přilnul k Čechám a jejich lidu. Řídil se přitom tex‐
tem sv. Tomáše Amor Patriae z jeho De regimine princi­
pum, kde Andělský doktor přirovnává lásku k vlasti k lásce Ježíše Krista ke svému národu. Své vlastenectví, zejména lásku k české řeči a jí příbuzným jazykům, dá‐
vá nejvýstižněji najevo ve svém listu papeži Klementu VI., kde žádá o povolení zřídit klášter se staroslovan‐
ským bohoslužebným jazykem. Všechno krásné a ušlechtilé, co Karel IV. vykonal, je neoddělitelné od jeho hluboké víry a zakotvenosti v Církvi. Historikové, kteří nemohou negovat jeho vladař‐
ské zásluhy, by nejraději popřeli toto sepětí; to ale ne‐
lze. Proto jiní naopak dělají z bílého černé a klady vy‐
světlují jako zápory. Byli to zejména němečtí historiko‐
vé devatenáctého století (Treitschke, Lagarde aj.) –
a v jejich šlépějích ideologové. Karel IV. se jim stal solí v očích pro svůj český patriotismus. Ne náhodou byl nenávistným odpůrcem Karla IV. jiný Karel – Karl Marx, jinak velký nepřítel Slovanů a zejmé‐
na Čechů. O Karlu IV. napsal v jedné své quasistudii: „To staré hovado vstoupilo do Prahy – a zdechlo.“ Všimně‐
me si, kdo je adresátem této „pocty“ a kdo odesílatelem. Karel IV. na rozdíl od většiny svých vladařských vrstev‐
níků se neopíjel, žil skromně a střídmě. Životní osud mu nadělil trojí ovdovění a čtyři sňatky. V dějinách jeho dlouhé vlády chybí levobočci a konkubíny, kteří na ji‐
ných dvorech představovali neodmyslitelnou dekoraci. Odesílatel této „lichotky“ dokázal naopak prohýřit vše‐
chen majetek své ženy‐šlechtičny a ještě udržoval po‐
měr s její služkou. Zakladatel marxismu se patrně spletl (snad v deliriovém opojení?) a ze skutečného adresáta udělal odesílatele. Marxova nadávka Karlu IV. je jen jedním ze symptomů totálního zvratu hodnot, k němuž došlo v důsledku no‐
vověké dechristianizace. Morálně dobré, ušlechtilé a správné se stává „zhovadilým“, zatímco všechno „žum‐
povní“ a hnusné neodmyslitelně patří k „lidské svobo‐
dě“. Karel IV. reprezentoval autentické křesťanské ideá‐
ly. Smíme věřit, že je spasen, i když blahoslaveným do‐
sud (bohužel) prohlášen nebyl. Proto máme také právo prosit ho o pomoc a přímluvu u Pána, aby český národ, který tolik miloval a pro nějž tolik vykonal, nepodlehl zkáze relativismu, materialismu, konzumismu a dalších satanských ‐ismů. Kéž B
ůh dá! Zdroj: Te Deum 5/2008
Češi proškrtali dějiny, tak mají potíže s vlastenectvím http://aktualne.centrum.cz/blogy‐a‐
nazory/komentare/clanek.phtml?id=779001 Foto PhDr. Jiřího Raka - Ludvík Hradílek
Když je člověk delší dobu v cizině, má radost, když najednou uslyší češtinu... Myslím, že vlastenectví v tomhle smyslu je cit naprosto přirozený a zdravý, kte‐
rý se jenom nesmí přehánět," říká historik Jiří Rak. Rozhovor: Všechno jsme zbourali, jsme totálně vyprázdnění, nemáme se k čemu hlásit. Jediné, co nám zbylo, je ta česká královská koruna, ta proplula dějinami vítěz­
ně, říká historik Jiří Rak v předvečer výstavy ko­
runovačních klenotů na Pražském hradě. Kontinuita v národních dějinách podle něj Čechům zoufale chybí. Jen ve 20. století jsme zažili tolik výkla‐
dů vlastní historie, že už lidé dějepisu nevěří. Jinak ovšem vidí Čechy střízlivě, jako národ, který nemá víc chyb než jiní. A rozhodně prý není žádný důvod k ře‐
čem o Švejcích a Kondelících. Aktuálně.cz: Po pěti letech teď budou zase na Hradě k vidění korunovační klenoty. Půjdete se taky podívat? Jiří Rak: Asi ne. Už bych tam nevydržel ty hodiny stát. Viděl jsem je dvakrát, poprvé v roce 1958 a pak po‐
druhé v roce 1978 na výstavě k 600. výročí smrti Karla IV. Vzpomenete si, co jste tenkrát při pohledu na ně cítil? Koruna, žezlo, jablko, královské symboly, to byla pro desetiletého kluka především pohádka. Jako dospělé‐
mu se mi do toho pak mísily úvahy o tom, k čemu je ta výstava využívána… Ale že jsou to symboly státnosti, k nimž by měla být nějaká úcta, to jsem chápal už jako dítě. Když přijde v neformálních debatách na Čechy, dokážeme o sobě mluvit s takovým despektem ja­
ko snad žádný jiný národ na světě: „To se může stát jenom u nás, to by se v Německu (Francii, Ang­
lii, Polsku…) nikdy nestalo, to je to čecháčkov­
ství…" Ale když se pak vystaví symboly české státnosti, jsou lidé schopni jet stovky kilometrů a stát hodiny ve frontě, aby je viděli. A většin
ou i pociťují úctu, o níž jste mluvil. Čím to? Nám zoufale chybí v národních dějinách kontinuita. Od roku 1918 se pohled na dějiny mnohokrát změnil, každý režim je šíleným způsobem přehodnocoval. Rok 1918 popřel Rakousko‐Uhersko. Druhá republika po‐
přela první republiku. Protektorát popřel Rakousko‐
Uhersko i první republiku ‐ a tak dále. Každý si udělal vlastní výklad dějin a výsledek je, že už lidé dějepisu nevěří. Jediné, na co si nikdo netroufl, je česká státnost. Což je abstraktní pojem, kdežto ty klenoty, koruna, žezlo jako její symbol, to je pevný bod, ke kterému se můžeme upnout. Potřebujeme prostě ten velký historický pří‐
běh, který se dneska nepíše. A pak, je to vzácná příležitost, korunovační klenoty
nejsou k vidění každý den. Myslíte, že jsou Češi schopni podívat se na sebe věcně, střízlivýma očima, bez komplexů? Mě tyhle debaty moc netěší, protože většinou kdykoliv někdo říká ‐ obvykle s notnou dávkou kritiky ‐, že Češi jsou takoví a takoví, vždycky tam z toho čouhá: Ale já ne, na mě se to nevztahuje. Češi jsou normální evropský národ, ani horší ani lepší než jiné. Má ve svých dějinách věci, na které může být hrdý, i věci, na které by rozhodně hrdý být neměl. Ale ničím se nevymyká, není ani nejlepší, ani nejhorší, i když právě to si v různých dějinných obdobích rád na‐
mlouvá. A co česká povaha ­ existuje vůbec něco jako typic­
ká národní vlastnost nebo vlastnosti? U Němců se například traduje smysl pro pořádek a disciplínu… Myslím, že jsou to z velké části klišé a mýty, stejně jako třeba národní zájmy a podobně, které se navíc vyvíjejí. Podívejte, už na přelomu 17. a 18. století vycházely v Evropě příručky pro mladé šlechtice, kteří vyráželi na kavalírské cesty, v nichž jim autoři psali, nač mají být u jednotlivých národů připraveni. A jedna francouzská příručka z té doby říká o Němcích, že jednak hrozně chlastají, a pak je tam úžasná věta: že by z nich byli do‐
cela dobří vojáci ‐ kdyby ovšem měli větší smysl pro disciplínu. Tak asi tak. Ale i ty mýty a klišé z něčeho vyrostly, takže něco typického tu bude, ne? Určitě máme něco, čemu bychom mohli říkat „smysl pro přežití malého národa". Ten bývá v časech svobody a volnosti dehonestován jako něco nedůstojného, jako přikrčení ‐ ale co měl tedy ten malý národ dělat, aby přežil? Z toho pramení i jistá nechuť k veřejnému an‐
gažmá, do ničeho se neplést, protože kdo se do něčeho zapletl, ať už na kterékoliv straně, vždycky na to dopla‐
til. Ale to je normální věc a bude trvat dobu, než se pře‐
koná. Myslím, že to jsou postoje, které najdeme všude, ako‐
rát z nich ty větší národy nedělají dominantní rysy ná‐
rodní povahy. Slyšel jste, že by o sobě Britové říkali, že jsou národem Pickwicků? Nebo Francouzi národem Tartarina z Tarasconu? Ani náhodou, ačkoliv jsou to v podstatě stejné typy, jaké my máme ve Švejkovi, v Kon‐
delíkovi a jiných. Ale jen u nás se říká, holt my jsme ti kondelíkové, ti švejci ‐ což mimochodem ukazuje i na Foto: Jan Langervětší
špatně pochopeného Švejka… Když mluvíme o naší povaze a našem pohledu na svět, zapomínáme na historické kořeny. A to je chyba, protože moderní česká povaha nebo moderní česká mentalita se utvářela v 19. století, v časech Rakouska‐
Uherska, to je období, které mělo určující vliv. Jak nás ta doba zformovala? Důležité jsou dvě okolnosti: nebyli jsme v privilego‐
vaném postavení, ale nebyli jsme ani utlačováni jako třeba Irové ‐ ti by mohli vyprávět, co si zažili v 19. sto‐
letí. A pak, veškerý pokrok, modernizace společnosti šly seshora, počínaje Josefem II. a jeho reformami. Už o první ústavě se v roce 1848 v Čechách psalo, že dobrý král neposlechl ty své zlé poradce a svým národům daroval ústavu. A takhle to šlo celý zbytek 19. století ‐
Češi rozlišovali mezi vládou, vůči níž byli v opozici, a císařem, k němuž byli loajální. Ovšem proti vládě mohli protestovat, protože jim to ústava umožňovala, mohli si to dovolit. Takže tu nešlo o skutečný útlak, Čechy nic netlačilo k nějaké radikální akci odporu, spíš k tomu, spolehnout se na to, že moudrý vladař všechno zařídí. To by chtělo konkrétní příklad na dokreslení. Studentům říkávám, že ani Národní divadlo se nesta‐
vělo v ilegalitě, nebylo to tak, že by Češi za noci potají nosili cihly a pak jednoho dne stáhli plachtu a bum, stála by tam tahle obrovská budova. Jistě, národ se na ně skládal a k tomu je potřeba mít úctu ‐ kdo by to dneska udělal? Ale jen z těch vybraných krejcarů a zlatek by se nepostavilo. Byly tam velké dary císařské rodiny, šlechty, zemské subvence… A pak je to taky trošku pomník českého kapitalismu, protože kromě těch velkých jednorázo‐
vých darů největší částkou přispěl vznikající český průmysl, český kapitál ‐ cukrovary, lihovary, pivovary, záložny… A když už mluvíme o Národním divadle, tak po jeho požáru se psalo v českých novinách o tom, jak ještě v noci do redakcí po celé Praze chodili lidé a nosili zlat‐
ky a krejcary, národ se semkl a znovu sbíral peníze… Ale už se moc nezdůrazňovalo, že místodržitel zprávu o požáru divadla hned telegrafoval do Vídně a císař obratem telegraficky poukázal dvacet tisíc zlatých na jeho obnovu. Říkám to na dokreslení, v čem Češi tehdy skutečně žili a co je formovalo a co z toho pak udělaly mýty a legendy… Jak to, že ty mýty a legendy tak dlouho přežily? Jak říkala už paní profesorka Pešková, mýty jsou velmi
důležitým rozměrem duchovní existence každé společ‐
nosti, každé komunity. Každá si vytváří své vlastní mýty
a legendy, potřebuje je, ale zároveň je to zeď, která stojí
mezi námi a snahou o skutečné poznání minulosti. Ono samozřejmě objektivní poznání úplně možné není, pro‐
tože vždycky se na ty děje budete koukat ze své per‐
spektivy. Nejde o to, bořit mýty za každou cenu. Civilizovaný ná‐
rod je dá do muzea, ne na smetiště. Nevezmete kladivo
a nepůjdete do Národního divadla otlouct Alšovy lune‐
ty, protože český pravěk vypadal jinak. Ale víte, že jsou
dokladem myšlení 19. století, a ne skutečným obrazem minulosti. A dovedeme s nimi vždycky takhle zacházet? Právě že úplně ne. A důsledkem je, že nám schází ta
kontinuita dějin, o níž jsem mluvil. Ten velký národní příběh, který se vytvořil za národní‐
ho obrození, se nadlouho stal závazným a dlouho neby‐
lo možné ho zpochybnit. A když už by to bývalo šlo,
vždycky přišla nějaká katastrofa, která oživila tenhle
starý model, protože fungoval. Už Havlíček psal, že je mu milejší zdravý český kluk
než všechny staré pergameny, protože v něm je bu‐
doucnost. Ale pak přišel Bach. Na konci 19. století už tu byl hotový moderní český
národ se vším všudy, a pak přišla první válka a ožilo to
zase. Pak první republika, stát s moderní ideologií ‐ a přišel protektorát a situace se zase opakovala. A nakonec dorazil Zdeněk Nejedlý, vzal ten obrozenec‐
ký model, otočil ho ještě víc doleva a natřel ho načerve‐
no. Z husitství udělal sociální revoluci, Ktož jsú boží
bojovníci si hrály lidové milice jako svůj pochod… A tím
to všechno naprosto zdiskreditoval. Mariánský sloup, pomník Radeckého, všechny ty pa‐
mátky na Rakousko jsme zbourali také, jsme totálně
vyprázdnění, nemáme se k čemu hlásit. A tím se oblou‐
kem vracím na začátek ‐ jediné, co nám zbylo, je ta čes‐
ká koruna, ta proplula dějinami vítězně. Hlásili se k ní
katolíci i protestanti, staročeši, mladočeši, všichni. Myslíte, že je chyba bourat pomníky? Myslím, že ano. Bourat by se neměly, protože je to do‐
kument doby. Samozřejmě to chápu, když jde o vylože‐
né zločince. Je mi jasné, že člověk, který byl zavřený v
50. letech, by dneska těžko chodil kolem Stalina, Got‐
twalda nebo Felixe Dzeržinského. Ale když si vezmete, kolik pomníků jsme postavili, zbourali, zase postavili a
zase zbourali ‐ myslím, že s výjimkou těch Leninů, Stali‐
nů a Gottwaldů mohly všechny zůstat. Podívejte se na třeba Francii, kolik ta má tradic! Kelt‐
skou, křesťanskou tradici ludvíkovskou, tradici revo‐
luční Francie i tu konzervativní monarchistickou tradici.
Všechno to dokázali integrovat. A tohle my nedovedeme, tady je všechno postaveno
proti sobě, až to někdy vypadá, jako by český panteon
měl vyměřený počet míst, a když tam chceme dodat
nového velikána, musíme někoho jiného vyšoupnout.
Francie se dnes hlásí ke svaté Janě i k Voltairovi. Kdežto
my vždycky někoho škrtneme. Řekl byste, že jsme vlastenci? Má vůbec pojem český vlastenec ještě nějaký obsah? Co si pod ním představit? Etymologicky je ten pojem trochu rozporný, protože se vztahuje k vlasti, ale my tím míníme češství, vztahu‐
jeme to k národu, ne k zemi, takže správnější by bylo asi nacionalismus. Ale ten v minulosti získal ošklivé konotace a stalo se z něj slovo, které se ve slušné spo‐
lečnosti neříká. Když je člověk delší dobu v cizině, má radost, když najednou uslyší češtinu… Myslím, že vlastenectví v tomhle smyslu je cit naprosto přirozený a zdravý, kte‐
rý se jenom nesmí přehánět. A že lidé jeho potřebu mají, to vidíte třeba při hokeji. Akorát že se to všechno redukuje na „kdo neskáče, není Čech"… Ale i to má svou logiku, tady můžete svou národní hrdost projevit beztrestně, aniž by se vás kdo pokusil zesměšnit. Když napíšete, já nevím, intelektuální esej o úctyhodných českých výkonech po stránce kulturní, jichž národ dosáhl v letech 1814 až 1914 ‐ a že to byly výkony! ‐ vždycky tam stejně může najít někdo něco, co zpochybní, kvůli čemu se vám vysměje. Kdežto když jde o nastřílené branky, tam je to 3:0 a nikdo s tím nic nenadělá. A navíc, postavit se skandujícímu davu, to si taky nikdo nedovolí. A co vy? Jste hrdý, že jste Čech? Já nemůžu za to, že jsem Čech, nijak jsem se o to ne‐
zasloužil. Mám být hrdý na to, čeho jsem dosáhl, pří‐
padně se za to stydět, ale že jsem se narodil do tohohle prostředí, to není zásluha. Můžeme si říct, ano, tohle naši předkové dokázali a není to špatné. Ale zase ‐ hledat ve všem za každou cenu něco českého, jak se to dělalo v 19. století ‐ nebo německého, jak to dělali nacisté za protektorátu ‐ sna‐
žit se všechno si přivlastnit, to taky není zdravé. Pro‐
tože to pak dojdete k naprostému nihilismu. Petr Par‐
léř byl ze Švábska, Matyáš z Arrasu zase Francouz ‐ a co vám pak při tomhle pohledu zbude z té slavné české gotiky? "Skutečný národní zájem? Kultura, jazyk, památky, přírodní prostředí. To věděli už v 19. Století. Oni sem byli pozváni, přišli, usadili se tu, našli tu domov a tady vytvořili svá velká díla, která jsou součástí naší kultu‐
ry. Tak bychom to měli brát. Ve světle právě řečeného ­ existuje skutečně něco jako český národní zájem? O národních zájmech jste mluvil jako o klišé… A taky to tak ve smyslu, v jakém to používají politici, je. Udělám malou odbočku, ale není od věci. Lídři euros‐
keptických stran po celé Evropě mají národních zájmů, slušně řečeno, plná ústa. Ale když se podíváte, o co se v Unii vedly ty největší spory, drtivá většina z nich se týkala jídla. Nenecháme si vzít ty naše klobásky, nene‐
cháme si vzít tohle a támhleto… Francouzi, Němci, všichni. Podle toho byste s trochou nadsázky skoro mohl říct, že národní zájmy se redukují na oblíbená národní jídla. Skutečným národním zájmem ‐ ne státním, protože státní zájem je zájem vládnoucí partaje ‐ by měla být kultura, jazyk, přírodní prostředí, památky, protože to je to, co opravdu umožňuje přežití malému národu, to věděli už v 19. století. Jenže právě na to dnes skoro všichni kašlou. Ty památky a vztah k nim jsou zrovna dobrý příklad. Staráme se o Karlštejn a Konopiště, protože nám leží na srd‐
ci, co by tomu cizí turisté řekli, kdybychom se nestarali. Ale jak něco není v itineráři cestovních kanceláří, necháme to klidně spadnout. PhDr. Jiří Rak (*1947) Historik a vysokoškolský pedagog specializující se na období 19. století, zejména pak na pozdní habsburskou mo‐
narchii a fenomén českého národního obrození. V současnosti přednáší na Institutu mezinárodních studií Fakulty
sociálních věd Univerzity Karlovy. Autor a spoluautor několika knih, mj. Bohuslav Balbín a jeho místo v české kul‐
tuře (s Janem P. Kučerou); Bývali Čechové. Historické mýty a stereotypy; Ve stínu Tvých křídel. Habsburkové v
českých dějinách (s I. Čor
nejovou a V. Vlnasem); České evropanství. České národní dějiny v evropském kontextu. 9. 5. 2013
Viktor Vondra
18
MARKRABSTVÍ MORAVSKÉ – červen 2013
Z květnových oslav konce 2. světové války v Přerově. Vážení přátelé,
včera jsem se dověděl o veřejném přístupu do mat­
Při příležitosti oslav konce války je na přerovském hřbi‐
rik z internetu. Šlo o projekt krytý snad i z dotací z EU tově u pomníku por. Oldřicha Vodičky vždy vzpomenuto a doporučuji ho všem, kteří pátrají po svých předcích, obětí komunistického režimu a hrdinů, kteří proti zloči‐
necké a zavržení hodné komunistické strany KSČ bojo‐ eventuálně si sestavují svoj rodokmen. Jinak tento por‐
vali. V tomto roce 20l3 je to již od roku 1995, kdy byl tál je poměrně dosti obsazený a využívaný. Ostatně pomník vybudován, je to již 18 let. Místní, přerovské můj kamarád mi sdělil, že na něj chodí až po půlnoci, organizace KAN a KPV a primátor města Přerova ing kdy se mu to rychleji načítá. Nicméně mně to fungovalo i přes dnešní den docela slušně. Lajtoch položily za přítomnosti asi dvaceti občanů kytky na pomník. Po té, bylo přítomným nabídnuto místo ke Jde o stránky: http://actapublica.eu
krátkému proslovu, které nebylo využito. Krátce pro‐ Docela slušná nápověda, já už tam leccos vyhledávám
Jedinou závadou je však fakt, že scany se nedají stáh‐
mluvil jen předseda Klubu angažovaných nestraníků ing nout, ale já to osobně řeším přes utilitu MW Snap, kte‐
Bezděk. Tento zejména upozornil na politický názor ob‐
rou si to na monitoru vyfotím a potom si to v programu čanů tím, že po tolika létech boje proti komunismu nám malování scelím a udělám jednostránkový velký do‐
zoranžověly, nebo zrudly kraje a za prezidenta nám ne‐
kument. Možno stáhnout s adresy: vadí bývalý komunista. Již se jen hledá spisovatel, který http://www.stahuj.centrum.cz/grafika_a_design/zachy
by popsal cestu zemí českých ,,Od komunismu ke komu‐
nismu,,. Vyslovil naději, že v příštích volbách se voliči covani_obrazovky/mwsnap/ vzpamatují. Krátká vzpomínka byla po té ukončena a A mám to bez hledání v MZA a poplatků. Každému zá‐
účastníci se odebrali k pokračování oslav v Želátovské jemci doporučuji, a vedení SM bych to navrhl dát do
nějaké rubriky na našich stránkách. ulici. S pozdravem Miroslav Pauřík
V Přerově dne 8. 5. 2013 KAN Přerov. Návštěva zámku Eckartsau 18. 5. 2013 J. Čížek CÍRKEV A MONARCHIE – červen 2013
19
Náboženský Mariánský průvod Prahou 4. května 2013 Nábožensko‐historickýprůvod za obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze je prakticky jedinou platformou pro vyjádření zájmu věřících občanů o jeho obnovení. Program: 11.30 – Litanie k českým patronům v basilice Nanebevzetí P. Marie na Strahově 11.50 – odchod v průvodu k soše Panny Marie z exilu 12.00 – Polední modlitba, litanie, modlitba k Panně Marii z Exilu v zahradě premonstrátů 12.30 – Průvod do kostela sv. Karla Boromejského pod Petřínem 13.00 – Mše svatá za obnovení Mariánského sloupu v kostele sv. Karla Boromejského 13.45 – průvod na Staroměstské náměstí se zastávkami k modlitbám v pražských kostelích 16.00 – Litanie k Božímu milosrdenství před vystavenou Nejsvětější Svátostí Oltářní, Te Deum a svátostné požeh‐
nání v kostele Panny Marie před Týnem 16.30 ‐ Zakončení v Týnském chrámu "Dokud nebude sloup na svém místě, dokud lidé neuznají, že tehdy udělali chybu a nebudou toho litovat, nemůžeme doufat, že překonali naši nedávnou minulost a že nás tento starý hřích nestáhne zase dolů. Rozumíme tomu tak, že sloup je nejen symbolem našeho návratu ke slušnosti a tradicím křesťanské Evropy, ale především, že vyrovnání tohoto dluhu může naší zemi dát teprve naději, že opět neupadneme do područí, ať už tupého násilí a bídy z východu nebo konzumního ateismu ze západu." Kardinál Tomášek ( Bradna J., Kavička K., Praha, Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, Velehrad 2008, ISBN 978‐80‐86157‐23‐8). Mariánský sloup byl postaven na Staroměstském náměstí v Praze v roce 1650 z vděčnosti Panně Marii za její pomoc k vítězství pražských měšťanů a studentů nad Švédy v roce 1648 a na poděkování za ukončení 30leté války (1618 ‐ 1648), jejíž poslední bitvou byla v roce 1648 právě bitva o Prahu. Na základě nepravdivé propagandy, že byl postaven na památku vítězství císařských vojsk na Bílé hoře 8. listopadu 1618, byl 3. listopadu 1918 stržen zfanatizovaným davem jako domnělý symbol Rakousko‐Uherské monarchie v souvislosti s vyhlášením Českoslo‐
venské republiky 28. října 1918. Byla tak zneuctěna Matka Boží, která Pražanům pomohla a zničena významná kulturní památka. Mariánský sloup byl rovněž schránkou ochranného obrazu Panny Marie Rynecké ‐ Palladia Evropy. Proto stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze bylo barbarské násilí na českém, slovenském, polském, německém a dalších národech Evropy. Akce byla technicky připravována od 30. října 1918, k jeho stržení došlo 3. listopadu 1918. Nešlo o spontánní „odčinění“ Bílé Hory českými vlastenci, ale o předem plánovanou akci, ke které byl přistaven hasičský vůz se žebříkem a dalším vybavením. Následně byl odstraněn mohutný podstavec sloupu, ve kterém bylo umístěno palladium Evropy, kamenné čtvercové zábradlí s anděly a kamenné čtvercové schodiště. V sousedství Mariánského sloupu byl postaven v 19. stol. pomník M. Jana Husa, ctitele Panny Marie, který se dívá směrem k ní. Toto sousedství nebylo důvodem k jeho stržení a nemůže být důvodem k jeho neobnovení. Bylo by naopak vhodné, kdyby v sousedství pomníku M. Jana Husa, byla socha té, kterou tolik uctíval a o pomoc vzýval: Abychom mohli vybřednout z hříchu, vzývejme pomoc Panny Marie a pozdravujme ji. Já ubohý, jak budu schopen chválit slavnou Pannu, která je větší než všechna chvála? Nikdo nemůže dostatečně pozdravit tu, kterou pozdravil anděl, kterou Syn uctivě poslouchal, jíž se svěřil Duch svatý, kterou obdivuje celý svět... Máme k ní tedy přistupovat s bázní a s úctou a chválit ji. Jestliže spravedliví nejsou hodni, jak budou hodni hříšníci? A přece by ani spravedliví, ani hříšníci neměli ustávat v její chvále. Neboť v ní je všechna milost Otce, Syna i Ducha svatého, je v ní plnost milosti pro ni samu i milost, která se vylévá na nás.– Mistr Jan Hus (Fol. 69b n) Magistrát Hl. m. Prahy na petici z roku 2010 na obnovu Mariánského sloupu s podpisy nejen z Česka, ale i ze zahraničí, (Slovenska, Německa, Polska a dokonce Španělska) reagoval spojením obnovy sloupu s rozhodnutím o celkové revitalizaci Staroměstského náměstí. V současné době došlo k posunu, v plánu je obnova zboře­
né gotické části Staroměstské radnice, historické kašny a Mariánského sloupu. V místě Mariánského sloupu bude letos proveden archeologický průzkum a v příštím roce bude znovu postaven sloup v původní podobě, jehož součásti jsou již zhotoveny. Od roku 2010 jsme se při poutích za obnovu Mariánského sloupu setkávali s poutníky ze Slovenska, kteří organi‐
zují pouti a tak podporují snahu o obnovení Mariánského sloupu. Zejména v předloňském roce byla slovenská pouť mnohem početnější než česká. Děkujeme Slovákům za to, že se pravidelně jezdí modlit za český národ a Evropu na místo, kde stál Mariánský Sloup. Současně ale zjištujeme aktivity odpůrců obnovy, kteří stále opakují staré, nepravdivé argumenty. Prosíme proto o vaši co nejhojnější účast, aby bylo patrné, že obnova Mariánského sloupu, vyjádřená peticemi z let 2009 a 2010 s cca 18 000 podpisy má trvalou podporu. Bez obnovení historické památky, bez obnovení úcty k Panně Marii, jako záštity míru, není možné v Evropě budo‐
vat sousedské vztahy v lásce a porozumění. Náboženský Mariánský průvod připravujeme již tradičně na 1. sobotu v květnu, která je letos 4. května a srdečně na ni zveme všechny ctitele Panny Marie. Církevní korouhve, předměty úcty Pražského Jezulátka, Panny Marie a svatých vítány. Přijďte svojí účastí a společnými modlitbami podpořit obnovu sloupu! Jaroslav Hnátek, Josef Pejřimovský Milí přátelé, posílám fotografii kapličky v Hořovičkách, zastavila jsem se tam v sobotu. Kaplička je v pořádku, jen před ní je nějaké náletové křoví. Pánové z Reguly měli teď spoustu jiných starostí, jejich knihovna v Podbabě byla vyplavena. Dala jsem do výklenku alepoň kytici a svíčku za Ferdinanda Zvonimíra a Karla I. Srdečně zdravím! Jarmila Štogrová Vážení příznivci a přátelé, Fórum Karla Schwarzenberga zahájilo činnost. Byl bych rád, kdybyste přijali pozvání k účasti, a přispěli tak ke zlepšení stavu naší politické scény. Od úvodního happeningu, který zahájil činnost Fóra Karla Sch‐
warzenberga, uplynul téměř jeden měsíc a nás velmi těší, jak vel‐
ký zájem nová platforma vzbudila. Již nyní máme více než 2 800 registrovaných příznivců, kteří se chtějí různými formami podílet na našich společných aktivitách. Denně se na nás obracejí další zájemci, kteří chtějí s Fórem spo‐
lupracovat a ptají se, jak se mohou zapojit. Proto si dovolujeme připojit odkaz na vstupní dotazník, po jehož vyplnění automatic‐
ky zaregistrujeme každého nového příznivce. Dotazy klademe proto, že nás zajímají vaše názory a podněty. Pomáháte nám tak‐
to definovat okruh témat, kterými se Fórum bude zabývat.
http://volimkarla.us5.list‐
mnage.com/track/click?u=631fb1457fe321cffa6ae1f8a&id=fed1
87b80d&e=25b5fad6f5> Již brzy se vám ozveme s nabídkou spolupráce na prvních kon‐
krétních projektech, které připravujeme na následující podzim. Oceníme, pokud nám pošlete i svoje další postřehy a náměty. Bu‐
deme také velmi rádi, pokud tuto výzvu předáte ve svém okolí lidem, o kterých víte, že je zajímá politika a společenské dění a koho by mohly naše aktivity oslovit. Každý, kdo má zájem a sou‐
hlasí s principy, na kterých je Fórum založeno, je vítán.
www.karlovoforum.cz FACTA NON VERBA Jan E. Bárta Demokratické volby nejsou výběrem mezi dob‐
rem a zlem nebo pravdou a lží. Jsou něčím úplně ji‐
ným. Jsou masovým profánním rituálem, jehož vý‐
znam nespočívá ani tak v možnosti lidí chopit se účas‐
ti na rozhodování o konkrétních ekonomických a so‐
ciálních krocích, které se jich týkají, jako spíše v mož‐
nosti dosáhnout dojmu, že tomu tak je. Je to ovšem
jiný druh pocitu účasti na vládě než jaký mohl člověk
zakoušet ve středověku, kdy onu sympatii s vládnou‐
cím panovníkem mohla sytit pouze pravda křesťan‐
ské víry v Boha vládnoucího světu skrze tajemství
prozřetelnosti. Moderní účast na vládě má hlavně
psychologický rozměr, třebaže víra přitom rozhodně
nemusí zůstávat stranou. Pro nemalou část lidí navíc
po volbách nastupuje potřeba vyrovnat se s faktem,
který nemá nic společného s racionálně podpořenou
náboženskou vírou, nýbrž má povahu téměř živočiš‐
nou. Je to početní většina, která se stále více stává
kritériem přístupu člověka k realitě, a to nezřídka
nejenom té politické. Patrně v každém demokratickém státě je zkušenost voliče stejná. Po volbách prší zákony a v domácí i za‐
hraniční politice se dějí věci, které voličům ani na my‐
sl nepřišly, natož aby s nimi souhlasili. Pokud jde o
kvalitu těchto povolebních pocitů, nepřináší obyčejně
žádnou změnu ani možnost volit příště jinak. To
ovšem člověka nutně vede buď k frustraci a rezignaci
anebo k většímu zapojení se do politiky a usilovněj‐
šímu budování politické většiny cestou mediální
tvorby sympatií. Obojí však ponechává stranou zá‐
sadní hledisko transcendentního smyslu lidského
života, tedy Pravdy, z níž vírou člověk čerpá svobodu.
Demokracie mu nabízí jen amputovanou svobodu.
Skutečnou svobodu totiž dává jedině Bůh Stvořitel a
to bez ohledu na politické zřízení, ve kterém člověk
žije. Právě svoboda je však terén, kde se odehrává
drama dějin spásy. A největším pokušením demokra‐
cie zakládané stále více na náboženském a morálním
relativismu je gnostická iluze vykoupení lidského ro‐
du vlastními silami. Ta je člověku nabízena v měřítku
stále globálnějším jako náhradní varianta Kristova vykoupení. Ekonomie spásy je nahrazována ekonomií a společenství víry pouhou politikou. Tyto rádoby
samospasitelné discipliny lidského pokroku ‐ ekono‐
mie a politika ‐ přitom zůstávají značně neprůhled‐
nými a to jak v totalitním, tak v demokratickém zříze‐
ní, jak se lze snadno přesvědčit. I v demokracii je ob‐
tížné dohledat relevantní informace, týkající se kon‐
krétního fungování měnového a bankovního systému
a státního dluhu, a namísto toho je k dispozici jen in‐
formační šum, z něhož může běžný občan pochopit
jen tolik, že nerozumí ničemu, přičemž může jen věřit, že odpovědi na tyto a podobné otázky znají usmívající se političtí představitelé. Jejich mlčení pak ovšem mu‐
sí vnímat jako onu příslovečnou z nouze ctnost anebo
jako zasvěcené tajnůstkářství. Ve středověku byli pa‐
dělatelé peněz trestáni panovníkem, který měl vý‐
hradní právo na ražení peněz. Technický pokrok však
vnesl změny také do této oblasti. Zakladatel největší
světové bankovní dynastie řekl již v 18. století: Dejte
mi moc emitovat peníze a nebude mě zajímat, kdo
tvoří zákony (Mayer Amschel Rothschild). Nelze však říci, že by se pak on a jeho následovníci nezajímali o obsahy zákonů, které legalizují bankovní a měnové operace nápadně připomínající podvodné praktiky. Komplikovanost a neprůhlednost těchto procesů, s nimiž je dnešní člověk neustále konfrontován, stále naléhavěji nabízí ono demokracií stíněné východisko, kterým je křesťanská víra. Jedině v její perspektivě může člověk čelit tomu, co později zavražděný americ‐
ký prezident, John Fitzgerald Kennedy označil ,,za mo‐
nolitickou a nelítostnou konspiraci, založenou zejména na tajných ujednáních a prostředcích... Je to systém, který investoval značné materiální a lidské zdroje k vytvoření vysoce efektivního mechanismu, který usku‐
tečňuje provázané vojenské, diplomatické, špionážní, ekonomické, vědecké a politické operace, jež nejsou zveřejňovány, nýbrž utajovány; omyly se neobjevují v titulcích, ale jsou ukrývány. Jeho odpůrci nejsou chvá‐
leni, nýbrž umlčováni. Žádné výdaje nejsou doloženy, žádná záhada není vyjevena. Právě proto aténský zá‐
konodárce Solón stanovil, že vyhýbání se konfrontaci je pro každého občana zločin. Samotné slovo utajení bylo zapovězeno. Žádám tedy každého vydavatele, každého redaktora a každého novináře tohoto národa, aby pře‐
hodnotili své vlastní standardy a prohlédli podstatu nebezpečí, které hrozí naší zemi..." (21. dubna 1961)
Tato slova prezidenta Kennedyho (http://www.youtube.com/watch?v=RhkjYJAHCjM) jsou zatím poslední, kterými státník oficiálně denunco‐
val konspiraci ve vlastní zemi. A jistě ne
ní bez zajíma‐
vosti se nad nimi zamyslet. [email protected])
Milan Glaser (mailto:
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17754
Dobrý večer všem.
Ještě jsem chtěl oznámit smutnou novinu, že dnes v dopoledních hodinách jsem se za politickou stranu Ko­
runa Česká, zúčastnil pohřbu našeho váženého a dlou­
holetého člena pana plukovníka Zdeňka Řepky, který zemřel ve věku 81 let. Pan Řepka byl vojákem z povolání, v r. 1968 byl vyho­
zen z armády, neboť odmítl jako důstojník okupaci so­
větskými vojsky a následně byl 20 let perzekvován a pracoval jako řidič nákladních vozů. Po r. 1989 byl re­
habilitován, povýšen do hodnosti plukovníka a byl čle­
nem komise pro odsun sovětských vojsk. Byl členem Panevropské unie jako JCKV dr. Otto Habsburský a byl jedním z prvních lidí, kteří JCKV doprovázeli po Praze, Karlově mostu i jinde v r. 1990 při jeho první návštěvě ČR. Dále byl i čestným členem 14. dragounského regi­
mentu v Brandýse nad Labem a mnoha dalších spole­
čenských organisací. Byl pražským rodákem a feno­
menálním znalcem její historie. Například také inicio­
val snahy o návrat trasy tramvají pře Václavské ná­
městí, kudy kdysi jezdily... Vždy byl loajálním členem KČ a legitimistou a věřícím člověkem. Za KČ jsem vy­
pravil důstojný věnec s nápisem a kondoloval pozůsta­
lé rodině, manželce a dvěma synům s rodinami. Ještě před 8. březnem jsme se domlouvali na jeho účasti na chystané demonstraci KČ ku příležitosti inaugurace presidenta republiky. Byl tedy do posledních chvil spo­
lečensky velmi aktívním člověkem. Bohužel krátce po­
té se výrazně zhoršil jeho zdravotní stav a po několika týdnech zemřel. Jeho odchodu je mi hluboce líto... S pozdravem Jaroslav Konečný. MONARCHISTÉ V UNIFORMÁCH – červen 2013
Radecký 1766 - 2016,
občanské sdružení
Cílem je obnova pomníku Jana Václava Josefa, hrabě­
te Radeckého z Radče na Malostranském náměstí v Praze u příležitosti 250. výročí jeho narození. Naším webmasterem je Matěj Čadil, adresa pro emaily je [email protected]. Za Radu o. s. Radecký 1766 – 2016 Jan Bárta, Jarmila Štogrová www.radecky.org Zpráva o Audienci u císaře Karla I. v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi ve dnech 26.–28. dubna 2013 Vážené dámy, vážení pánové, kdo z Vás se zúčastnil letošní Audience u císaře Karla I. na zámku v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi, mi dá jistě za pravdu, že jsme byli účastni historické, a možná přelomové události. Letošní Audience byla totiž příležitos‐
tí setkat se osobně s Jeho Císařskou a Královskou Výsostí Karlem II. Habsbursko‐Lotrinským, jenž se na pozvání organizátorů účastnil dopoledního programu spolu se dvěma svými dcerami princeznami Eleonorou Jelenou a Glorií Marií. Na přiložených vybraných fotografiích si mů‐
žete znovu připomenout své zážitky z Brandejsa v sobotu dne 27. dubna 2013. Následující text s obrázky je věnován i těm, kteří se Audi‐
ence ke své škodě neúčastnili. Audience se zúčastnili příslušníci naší české šlechty, Lobkoviczové, Černínové, Adrienne a Kristina Korff‐
Kersenbrock a další; přítomen byl velvyslanec Rakouska hrabě Trautmannsdorf. Přehlídce historických vojsk velel nadporučík M. Heres, pochody a hymny již tradičně hrála Ústřední hudba české armády. Celý sobotní program z tribuny rovněž sledoval ministr obrany generál Picek s chotí. Událost měla výrazně mezinárodní charakter, pří‐
tomni byli i vojáci uherští, ruští a pruští, představeni byli se svými vojsky i panovníci František II. (I.), ruský car Alexander I. Pavlovič a pruský král Friedrich Wilhelm III. Pořadem celého dne prováděl jeho hlavní autor a organi‐
zátor vážený pan PhDr. Milan Novák. JCKV Karel II. ještě před svým odjezdem v odpoledních hodinách poskytl neformální „audienci“ všem, kteří se s ním toužili pozdravit, a stáli frontu na jeho podpis. Byl velmi srdečný a myslím, že odjížděl spokojený. Doufejme proto, že se bude do Čech vracet častěji. Celá akce byla již tradičně dokonale organizována, za což patří velké uznání a dík váženému panu PhDr. Mi­
lanu Novákovi z Brandýsa a jeho týmu spolupracovní­
ků. Naše Sdružení Radecký 1766 – 2016 o.s. letošní Audienci spolupořádalo, zajišťovali jsme stavbu slav­
nostní slavobrány i historický automobil pro JCKV Karla. V té souvislosti patří velký dík panu ing. Tomáši Horáčkovi za sponzorské zajištění montáže potřebné­
ho stavebního lešení a panu Bc. Karlu Ksandrovi, ge­
nerálnímu řediteli Národního technického muzea za pomoc při zapůjčení historického automobilu od sou­
kromého sběratele. 22
Dokonce i počasí, pesimisticky předpovídané již řadu dní před Audiencí, nebylo deštivé ani bouřkové – vše se jako zázrakem odložilo až po ukončení slavnosti. Nakonec se vyznávám ze svého osobního mimo‐
řádného zážitku, kdy jsem jako jeden z pěti vybra‐
ných symbolických zástupců našich společných snah (čtyři vojáci, symboličtí reprezentanti historických jednotek z různých zemí býv. monarchie a jeden civilista jako symbolický reprezentant všech nevo‐
jenských historických spolků a společností) obdržel z rukou JCKV Karla II. pamětní medaili s dekretem k dvousetletému výročí setkání tří panovníků v Brandejse v roce 1813 (tedy onen civilista jsem byl prosím já; medaile není ale jen moje, je především uznáním všech, kteří v občanských spolcích podpo‐
rují vědeckou práci historiků při šíření objektivního výkladu českých a evropských dějin, demýtizaci Habsburgů i Podunajské monarchie. Z našich patronů se kromě pana dr. Jiřího Raka a dr. Milana Nováka nezúčastnil (tedy pokud se mi podařilo zjistit) nikdo, členů a podporovatelů naše‐
ho sdružení rovněž bylo jen málo. Věřme, že napřesrok se nás sejde při slavnostní příležitosti Audience víc. A úplně na konec slovo do našich řad, členů a podporovatelů O. S. Radecký 1766 – 2016: Vážení a milí, nemám přesnou statistiku a v zástupech diváků bylo skoro nemožné se potkat; ve své pozvánce jsem pravděpodobně nepřesně ur‐
čil místo našeho srazu a tím se stalo, že jsem více‐
méně náhodně potkal jen některé z vás; jediný, kdo pomohl jak s fotodokumentací, tak i distribucí naše‐
ho letáku, byl pan Zdeněk Martínek, budiž mu za to dík. Plán na prodej naší pohlednice a masivnější rozdávání letáku se tedy letos bohužel neuskutečnil. Doufám, že za rok, kdy bude tématem začátek Velké války 1914, se polepšíme a budeme v Brandejse více vidět. V letošním roce se bohdá sejdeme častěji (po‐
zvánky budou průběžně distribuovány), určitě však v Lapidáriu NM ve středu 13. 11. 2013, kdy si při‐
pomeneme svátek 155. výročí odhalení pomníku maršálu Radeckému dne 13. 11. 1858. Jan E. Bárta, předseda O. S. Radecký 1766 – 2016.
Vysloužilci – Ostrostřelci – KVH
Milí kolegové ve zbrani a další příznivci. Podařilo se nám obnovit další spolek v Rakovníku a to: Spolek vo‐
jenských vysloužilců arcivévody Rainera pro Rakovník a okolí. Letos bude 130. výročí založení spolku (1883). Chceme důstojně oslavit toto výročí, obnovení spolku a svěcení nového spolkového praporu a to 21. září (so‐
bota) 2013 v Novém Strašecí u Rakovníka. Chceme to oslavit společně s Vámi, kamarády a příznivci. Toto je zatím předběžná pozvánka. Chceme zjistit, kolik by Vás asi na akci přijelo. Potřebujeme to vědět samozřejmě z organizačních důvodů, zhotovení pamětníchj medailí, praporových stuh, kvůli občerstvení a ubytování atd. Pro Vaši informaci ‐ občerstvení v naší režii a ubytování pro případné zájemce bude zajištěno určitě. Potřebu‐
jeme tedy alespoń orientačně, kolik se Vás zúčastní a kdo bude chtít přespat. Program bude začínat v 9.00 hod a končit odpoledne posezením s přáteli za hudebního doprovodu. Konec akce v odpoledních až večerních ho‐
dinách si určíme dle chuti, nálady a sil. Oficiální pozvánku samozřejmě ještě od nás dostanete. Snažíme se to dát trochu dohromady, než začnou dovolené a prázdniny, což je za chvíli. Díky tedy, těšíme se na Vás a hlavně na zprávy od Vás, abychom se mohli zařídit.VIRIBUS UNITIS. Za spolek Lt. Jindra Lipecký, představený. Rakovničtí vysloužilci na Pražském hradě Na den 4. 5. 2013 jsme byli jako Spolek rakovnických vysloužilců pozváni našimi kamarády ze Svazu vyslou‐
žilců zemí Koruny české a další vojensko historickou jednotkou – 8. zeměbraneckým plukem z Prahy na svě‐
cení praporů jejich spolků. V 10 hodin jsme od Schwarzenberského paláce pochodovali společně s jinými po‐
zvanými jednotkami ze zemí Koruny české a z Rakouska do kostela sv. Jana Nepomuckého v areálu Pražského hradu. V kostele byly vysvěceny oba prapory. Pak následoval pochod před kasárna pražského zeměbranecké‐
ho pluku a byli jsme společně vyfotografováni. Při pochodech vyhrávala hudba rakouské armády břiskné do‐
bové pochody včetně známého Radeckého marše. Po obědě a posezení s přáteli byli účastníci dekorováni pa‐
mětní medailí vysloužileckou i zeměbraneckou jako upomínku na tuto slavnostní akci. Za nás rakovnické ‐ KVH a vysloužilce byli přítomni Vašek Kochánek, Josef Pánek, sl. Lenka Glogovská a autor článku. Na velmi vydařenou a perfektně zorganizovanou akci máme krásné vzpomínky a naším společným pochodem byli vidi‐
telně mile překvapeni i přítomní návštěvníci pražského hradu a jeho okolí. J. Lipecký Svěcení praporů 8. LIR Prag a Svazu c. k. vysloužilců 4. 5. 2013 Vysloužilci s JCKV Karlem II. Druhý z leva Jan Brouma z řad Spolku vysloužilců arcivévody Rainera a Milan Va­
šíček. Společná fotka c. k. vysloužilců "zemských" a vysloužilců z Rakovníka (foto Lenka Glogovská) Jako rakovničtí vysloužilci jsme se zúčastnili v Brandýse n. L. 27. 4. t. r. významné události ‐ setkání vojen‐
skohistorických jednotek z naší republiky, Rakouska, Německa, Chorvatska a dalších zemí v rámci Audience u císaře Karla. Tato setkání jsou každoroční ‐ pod záštitou ministerstva obrany ČR, ministerstva kultury ČR, krajských i městských orgánů a velvyslanectví Rakouské republiky. Letošní akce se nesla v duchu 200. výročí setkání tří panovníků ‐ rakouského císaře Františka II., ruského cara Alexandra I. a pruského krále Fridricha Viléma III. Bylo to právě v roce 1813 v Brandýse n. L. před bitvou u Lipska s Napoleonem. Na slavnostní tri‐
buně byl m. j. ministr obrany ČR generál Picek, velvyslanec Rakouska Dr. Trauttmansdorf a zejména vnuk na‐
šeho posledního císaře Karla I. a syn nedávno zesnulého Otty Habsburského Karel II. Byli zde i zastoupeni příslušníci staré české historické šlechty např. Lobkoviczowé a Czernínové. Po pochodu vojenskohistorických jednotek do Staré Boleslavi byla sloužena v kostele mše a v odpoledních hodinách se uskutečnilo slavnostní defilé jednotek před tribunou s vzácnými hosty z ČR i zahraničí. Následovaly ukázky válčení z napoleonských válek. Na zámku byla k zhlédnutí krásná výstava zaměřená právě na napoleonské války. Podařilo se nám na‐
vázat další kontakty s kolegy od nás i ze zahraničí. V uniformách c. k. rakovnických vysloužilců jsme byli čtyři a k tomu jedna naše dáma v krásných dobových červených šatech. Setkání bylo velkým zážitkem a přínosem nejen pro nás, ale jistě i pro diváky, kterých bylo při poměrně hezkém počasí opravdu hodně. Český zemský hejtman KČ J. Konečný s vyslou­
žilci v Brandýse Dne 13. července 2013 proběhne ve Varnsdorfu znovuodhalení pomníku padlým a zemřelým vojákům v první světové válce. Pomník, který se nachází na hřbitově, několik desetiletí chátral a teprve po impulsu na‐
šeho Svazu, ve spolupráci s varnsdorfským radním a patriotem, panem Jiřím Suchardou, proběhla celková rekonstrukce, kterou finančně zastřešilo Město Varnsdorf. Po 88. letech se vrací pomníku jeho původní účel i krása, což je potěšitelné, neboť se jedná o jedinou památku připomínající padlé vojáky ve Velké válce, která se ve městě Varnsdorfu dochovala. V sobotu 13. července se v 10:00 hod. sejdeme před restaurací Střelnice, od‐
kud půjdeme ve slavnostním průvodu k pomníku na hřbitově. Zde bude pomník slavnostně odhalen a požeh‐
nán, následovat budou proslovy zástupců města i našeho Svazu. Po čestné salvě si vyslechneme Rakouskou císařskou hymnou a na závěr bude pro pozvané hosty připraveno pohoštění v restauraci Střelnice. Zvláštní poděkování za uskutečnění rekonstrukce pomníku patří zastupitelům Města Varnsdorf a hlavně panu Jiřímu Suchardovi. Dne 17. 8. 2013 proběhne na Křížovém vrchu ve Šluknově vysazení Císařského dubu a zároveň i slavnostní odhalení původního památníku, připomínajícího 60. leté výročí vlády císaře Františka Josefa I. Tento pomník ve Šluknově vybudovali vojenští vysloužilci, avšak zřejmě po převratu v roce 1918 byl odstraněn. Členové našeho Svazu jej nalezli v závěru roku 2011 zabudovaný v hrázi rybníka, kde byl použit jako levný stavební materiál a odsouzen k zapomnění. Jen shodou okolností se jej podařilo zachránit a za pomoci města Šluknova pro něj nalézt důstojné místo, kde by mohl být opět vztyčen. Akce se mimo členů našeho Svazu účastní i další uniformované jednotky klubů vojenské historie, zástupci vedení města Šluknov, zahraniční hosté a samo‐
zřejmě zveme i širokou veřejnost. Vážení kolegové, Dovouji si Vám předložit informaci o akci IDET na Výstavišti Brno. V rámci přehlídky špičkové vojenské techniky se objevila na výstavišti obrovská propagace legií. Ministerstvo obrany ČR v úzké součinnosti s Čs.
obcí legionářskou již letos zahájilo masivní propagaci nákladného projektu LEGIE 100. Ten už na svou pod‐
poru získal řadu sponzorů a také historiků k řadě přednášek. Na mnoha místech výstaviště se pohybovali
mladíci v legionářských uniformách a rozdávali letáčky na akce, které probíhají v rámci IDETu. Zvali je na
návštěvu své nemalé expozice. Ta se v podobě dvou vagonů s výstavou textů, fotografií i dalších artefaktů k legiím a Masarykově péči o čs. armádu za první republiky, nacházela mezi pavilony "F" a "V". Doplněna byla
plošinovým vagonem s replikou obrněného automobilu a legionářským polním ležením. Zatím jsem nezaznamenal scenář KČ, jak zareagujeme na tuto situaci. Jak vysvětlíme veřejnosti postoj k le‐
giím z pozice monarchisty a legitimisty. Masivní akce jsou naplánovány na roky 2014 ‐ 2018. Předpokládám, že již při volbách v roce 2014 budou legionáři jedním z bodů předvolební kampaně většiny stran, které mají masivní podporu voličů. My se v současné době zajímáme o blahopřání korunnímu princi k narozeninám.
Podle mne by tato akce měla smysl, kdyby byla podložena účastí prince na nějaké akci pořádané monarchis‐
tickou organizací (ne politickou stranou) ‐ přednáška, výstava atd. potom, v rámci propagace této akce, by
mohlobýt zveřejněno blahopřání korunnímu princi k narozeninám. Do 21. 6. 2013 to již samozřejmě nelze
stihnout. Podle zveřejněných fotografií je princ příznivec motoristického sportu. Možná by neodmítl pozvání na Velkou cenu do Brna. Rozhodně by to zajímalo i novináře. Při této příležitosti bychom mu mohli klidně
blahopřát a novináři by nám jistě sami dali prostor k vysvětlení kdo to ten korunní princ Ferdinand Zvonimír
vlastně je. S pozdravem B. Frelich 3. července 2013 proběhl sněm České korouhve. Zelenky Hajského 17, 130 00 Pra‐
gue, Czech Republic Vážení příslušníci vojensko – histo­
rických jednotek, prislo mi "pozvání" na akci v Kali­
ningradu (Královec ­ Rusko) 3 ­ 4. srpna, je to cca 1 000 km, což by se ještě autem dalo, drtivá většina cesty je po Polsku, Ruskem cca 100 km. Akce zaměřena na rok 1914. Chtějí Rakušáky a Němce (Rusů maji evi­
dentně dost: D). Příspěvek na dopravu ­ ANO, možná ne v plné výši. Zbraně + munici ­ zajisti organizátor
Jídlo ­ zajistí organizátor Zdravím Vás, pane Vondrovský! Vízum ­ zajistí organizátor Před chvílí jsem dostal od svého dobrého známého, pana MUDr. Karla Ubytováni ­ polni tábor Martinka od Hradce Králové, kterému také padl jeho dědeček na Soče, Je možno udělat výlety po okolních článeček, který bvste také mohli zveřejnit ve Vašem Monarchistovi. muzeích. Blížící se 100. výročí by bylo dobré připomínat třeba krátkými zprávič‐ www.militarie­repliky.cz kami o I. světové válce. Ať se lidé pomalu připravují na ono neblahé Petr Schleiss výročí! Váš A. Rehberger ([email protected])
Dobrý den, pane inženýre! Jistě Vás potěší, že i my, potomci 18. pěšího pluku, se připravujeme k blížícímu se výročí 2014. Na všech třech hřbitovech IR 18 v Krnském pogorje budou ještě letos instalovány desky s fotografiemi a texty. Desky by měly být instalovány před každoroční vzpomínkovou mší, která se opět bude jako vždy konat ke konci srpna na Mrzlém vrchu. Všimněte si, že zmiňujeme i hřbitov Baon III / IR 35 na planině Medrje pod Sleme. Fotku základů pomníku, který stával na hřbitově "pětatřicátník" přikládám. Srdečně Vás zdraví Karel Martinek 18. pěší pluk byl založen roku 1682 a od roku 1830 doplňován z okresu Hradec Králové (Čechy). Prapor byl od počátku konfliktu s Itálií (květen 1915) nasazen na Mrzlém vrchu a Sleme ve 3. horské brigádě, načež v říjnu 1917 byl převelen do 15. horské brigády. Masivní dělostřelecká palba ani nesčetné krvavé útoky Italů nezlomily odpor praporu, jenž dva roky statečně držel své pozice na nejvíce atakovaném úseku Krnského pohoří. Tento úsek fronty v Krnském pohoří byl považován za nejkrvavější. V období od 21. VII. 1915 do 23. V. 1916 bylo zde pochováno 118 vojáků, padlých především na planině Pretovč (jeden z pohřbených patřil ke stavebnímu praporu V/38). Jména většiny z nich jsou vzpomenuta na stěnách kaple sv. Ducha na Javorce v údolí Tolminky. Na Nové planině, později nazvané Medrje, se nacházel hřbitov II. praporu c. a k. 18. pěšího pluku. Na východním svahu Mrzlého vrchu se také nacházel hřbitov II. praporu c. a k. 18. pěšího pluku. V období od 16. VI. 1916 do 21. IX. 1917 zde bylo pohřbeno 66 vojáků. Prapor se vyznamenal ve 12. sočské bitvě, kdy dne 24. X. 1917 prapor útokem přes kótu 1 100 prolomil italskou linii na jižním svahu a v 9 hodin ráno obsadil údolní ves Gabrje. Tím umožnil 12. německé divizi průlom u Kobaridu, jenž, jak známo, vešel do dějin 1. světové války. V tento historický den prapor ztratil 23 vojáků, pohřbených kdesi u kóty 1 100 na jižním svahu. Ve 30. letech minulého stol. byly ostatky padlých hrdinů exhumovány a přeneseny do společného hrobu na ústředním hřbitově v Loče (Tolmin). Poznámka: asi 80 metrů níže po svahu se nacházel hřbitov III. praporu c. a k. 35. pěšího pluku z Plzně (Če‐
chy); dochoval se pouze základ pomníku. Na kótě 551 pod Vodil vrchem se nacházel hřbitov III. praporu c. a k. 18. pěšího pluku. Prapor byl na Vodil vrch‐Zatolmin přesunut v rámci skupiny Wasserthal z Korutan na výpomoc před 3. italskou ofenzivou (listopad 1915). Až do března 1916, kdy se vrátil do Korutanských Alp, bránil Tolminské předmostí v údolí říčky Tolminky nad strategickou cestou Stöger‐Steinera. V období od 23. XII. 1915 do 14. II. 1916 bylo zde pochováno 21 vojáků královéhradeckého praporu společně se 13 vojáky z jiných útvarů (IV/30 IR, IV/37/IR a stavebního praporu V/38). Jména většiny padlých hrdinů jsou vzpomenuta na stěnách kaple sv. Ducha na Javorce v údolí Tolminky. Ve 30. letech minulého stol. byly jejich ostatky exhumovány a přeneseny do společného hrobu na ústředním hřbitově Loče (Tolmin). Zveme Vás na výstavu věnovanou osobě JCKV Františka Josefa I. Výstava přibližující více než 60leté období panování ra‐
kouského císaře prostřednictvím dobových mobílií, tisko‐
vin, obrazů, pohlednic a trojrozměrných předmětů Místo konání: Zámek Bžeznice u Příbrami Období : 3. 5. – 31. 10. 2013 Více informací na : http://www.zamek‐breznice.cz Ve videocyklu „Národ sobě“, který na internetu uvádí historik PhDr. Jiří Rak, přibylo několik dílů, z nichž ten po‐
slední z 11. 6. pojednává o maršálu Radeckém a jeho po‐
mníku. Odkaz na cyklus: http://www.stream.cz/narodsobe Přímý odkaz na díl o Radeckém: http://www.stream.cz/narodsobe/818763‐narod‐sobe‐
marsal‐radecky Od pana Jirouta a pana R. Skopka jsme obdrželi stanovisko a návod, jak jednat v případě komplikací s uží­
váním korunních a jiných monarchistických značek a samolepak na našich autech. Zásadní je nic neplatit na místě a trvat na projednání ve správním řízení. Už v tom okamžiku policista nejspíš zchladne. Pokud ne, správní řízení dotyčný velmi pravděpodobně vyhraje. Celá věc se řídí několika zákony. Vycházet je nutno z několika základních ustanovení: Předně je tu zákon o přestupcích, který v §2 praví: 1. Přestupkem je zaviněné jednání, kte­
ré porušuje nebo ohrožuje zájem spo­
lečnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde­li o jiný správní delikt postižitel­
ný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. Zavinění prozatím ponechme stranou a podívejme se na to, v jakém zákoně a jak je za přestupek výslovně označeno jednání, které připadá v úvahu u pře‐
lepení euro svatozáře. Zákon 56/2001 Sb: §83 1. Fyzická osoba se dopusti přestupku tim, že... b) jako provozovatel silničního moto­
rového vozidla nebo připojeného vozi­
dla v rozporu s § 7 odst. 2 neumístí na vozidlo tabulku s registrační značkou. Pro úplnost dodávám, že §83a toto jednání u podnikající fysické osoby či osoby právnické označuje za správní delikt. Nicméně to evidentně není náš případ. Tabulka na autě je. Dále zde máme zákon o provozu na pozemních komunikacích: §125c praví, že: 1. Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích a) řídí vozidlo, na němž v rozporu s jiným právním předpisem [výše uvedený zákon] není umístěna tabulka státní poznávací značky (dále jen "registrační značka") nebo je umístěna tabulka registrační značky, která nebyla vo­
zidlu přidělena. 2. jehož tabulka registrační značky je zakryta, nečitelná nebo upravena anebo umístěna tak, že je znemožná na nebo podstatně ztížená její čitelnost… První bod se na nás evidentně nevztahuje. Druhý si zaslouží krátký komentář: Tento paragraf se často používá proti zakrývání značek, nebo proti různým doma vyráběným značkám (vizte např. případ bývalého ministra Bárty). Zakrytí euro svatozáře ovšem nijak novlivňuje čitelnost značky. Při výrobě domácích značek tiskem správní orgány operují tím, že značka má jiný font, jiné odrazné vlastnosti apod. a dochází tedy k podstatnému snížení čitelnosti automatickým systémy, které jsou nastavené na určitou charakteristiku materiálu, velikost a druh písma apod. V našem případě je ovšem toto ustanovení opět ne‐
podstatné, protože značka je originál a její čitelnost není nijak omezena. Přelepení euro svatozáře tedy nenaplňuje ani formální znak přestupku. Kromě toho je nutné, aby jednání bylo ,,jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti". Sám stát zcela jasně demonstruje, že absence euro svatozáře na tabulkách registračních značek nepředstavu‐
je nejmenší problém tím, že umožňuje neomezený provoz vozidel se staršími tabulkami bez tohoto symbolu. Zda je absence svatozáře důsledkem přelepení nebo věku tabulky není důležité. Jediné, na co je třeba dbát je to, aby při výjezdu z českých zemí (tedy té jejich části, momentálně okupované republikánským režimem), bylo vozidlo vzadu vybaveno oválnou mezinárodní poznávací značkou. Toto je povinnost docela stará, naposledy stvrzená Pařížskou smlouvou z roku tuším 1960. V praxi s provozem automobilu na takto upravených značkách není nejmenší problém. Máme takto uprave‐
no už asi 5 aut. Výhrady k úpravě projevila zatím pouze jedna policejní hlídka, která ale záležitost nechala být po upozornění, že se o přestupek nejedná a trvá‐li policie na svém názoru, chce řidič věc řešit ve správním řízení. Osobně mám s takto upravenou značkou najeto několik desítek tisíc kilometrů po českých zemích, Horních Uhrách, Polsku, Německu, Holandsku a Anglii. Během této doby jsem absolvoval několik přechodů hranic (NL‐
UK), celních kontrol v Německu apod. a nikdy nebyl nejmenší problém. Pouze v Holandsku jsem byl jednou zastaven policistou, protože oválná mpz byla poškozena a policista byl v nejistotě stran původu auta. Srdečně jsme si zanadávali na EU, asi za pět minut jsem mohl bez dalších komplikací pokračovat v jízdě. 7
LITERATURA – červen 2013
30
Jan Drnek vydal další ze svých detektivek s poetickým názvem ZLATÉ HOVNO. Nakladatelství Naše vojsko si tentokrát dalo záležet jak na obálce, tak i na jazykové korektuře. Příběh je nejen pátráním po zločincích, ale tak tro‐
chu i pátráním po monarchistech, respektive po tom, co znamená být monarchistou v této době a v Če‐
chách. To, jak současné monarchisty vnímá veřej‐
nost, odráží v příběhu sama hlavní postava detektiva a vypravěče, kterým je mírně střelený stařík považu‐
sám sebe za dvorního vyšetřovatele současného jící českého krále JCKV Karla Habsbursko‐Lotrinského. Svému panovníkovi posílá detektiv téměř denně souhrnná hlášení a pozorování o situaci ve svém okolí, v Zemích koruny české v době interregna. De‐
tektivem je bývalý náčelník plzeňské mordparty, který byl před léty poslán do důchodu, zřejmě právě kvůli tomu, že jeho monarchistické smýšlení překro‐
čilo hranici oficiálně schválené společenské normy pro mentální zdraví. Nicméně detektivovy postřehy jsou poměrně přes‐
né a výstižné, pod zdáním pomatenosti dřímá nena‐
rušená schopnost logického uvažováíní, analýzy a zdravého selského vhledu do situace. Jakkoliv je za‐
níceným monarchistou, nechybí mu kritické postoje k současným českým monarchistům, ke šlechtě i k samému národu. Jedinou nekritizovatelnou jistotou a oporou ve zmateném světě je pro něho idylická postava panovníka. Autor se pohybuje na hraně humorného bláznovství a vážného úsilí o nápravu poměrů v Zemích koruny české, přičemž obě polohy se nekompromisně mísí v typicky českém světě, v němž jsme možná blázny tak trochu i my všichni. Náhodný banální případ únosu vesnického starosty přivede detektiva i jeho přátele a spojence na stopu převratného objevu, který má potenciál v krátké době dramaticky změnit pohled veřejnosti na českou šlechtu a na myšlenku monarchie jako takové. Příběh se navíc odehrává ve vypjaté atmosféře prvních všeobecných prezidentských voleb v roce 2012, což autorovi umožňuje ukázat běžnou mo‐
narchistickou problematiku ve vyhraněných a k absurditě dotažených polohách. Všem monarchistům se tento příběh zcela určitě líbit nebude, ale je možné, že ve skutečnosti učiní myšlenku monarchie v očích české veřejnosti mnohem pochopitelnější, lidštější a přijatelnější, než by ji učinily celé stohy oficiálních propagačních materiálů. Ukázka: Ne, Vaše Výsosti. Už se nedivím. Vždycky mne trochu trápilo, že Vaše Výsost nikdy nepodpořila ani nezmínila naši monarchistickou stranu, ale už se nedivím. Název monarchistická strana Vaši Výsost nikterak nezmýlil a neobelhal. Všichni víme, že je to vlastně jen jiná lidová strana a lid nikdy monar‐
chii nenastolí, ani kdyby se zaklínal monarchismem. Lid puštěný ze řetězu produkuje jen chaos a svár. Monarchismus nastolený lidem bude mít charakter revolučního teroru. Jsme tak přízemní a so‐
bečtí. Každý hrajeme jen pro sebe a na svoji hromádku. Pak náhle, jako pramen na poušti se objeví možnost něčemu společně přitakat, opět prožít to extatické opojení masové vůle, jednoty a zajiště‐
nosti davem, opustit svou osamělost a rozdat se, a my vezmeme kosy a sudlice a jdeme. Od malosti se osvobozujeme tím, že pácháme veliké nesmysly a hrůzy. S českým monarchismem je to jako s každým českým ismem. Do ušlechtilých myšlenek a idejí se promítnou všelijaké osobní ambice, pocity méněcennosti, mocenské, majetkové a jiné touhy. Dovedu si živě představit, jak to bude u nás v Čechách probíhat, až se panstvo pomocí své nové zbraně chopí moci v tomto státě a až národu dojde, že vzestup šlechty či návrat monarchie je nezastavitelný. Pod‐
pora tu bude masová. Žalář národů, Bílá Hora, robota a tisíciletý útisk poddaných, vše bude rázem zapomenuto. Z největších pitomců se rázem stanou nejzuřivější monarchisté. Na veřejných hranicích se bude pálit Jirásek a Hašek. Davy začnou kácet legionářské i Masarykovy pomníky. Archivy a matri‐
ky budou plné samozvaných badatelů, kteří prosmýčí každý list papíru, jen aby nalezli nějakého uro‐
zeného předka. Češi se začnou předhánět, kdo je větší monarchista a ve jménu krále likvidovat své odpůrce či jen sousedy, kterým něco závidí, na které žárlí. Budou organizovat monarchistické soudy, udávat nedostatečně monarchisticky smýšlející spoluobčany, budou se navzájem přezkušovat z monarchismu a obviňovat z republikanismu, shazovat se ze schodů před palácem, ušlapávat každé‐
ho, kdo nejde s davem, vyřizovat si účty a šplhat jeden druhému po zádech, podlézat nahoru a zpup‐
ně likvidovat směrem dolů. Stádu je jedno, jestli mu sypou do komunistického, kapitalistického nebo monarchistického koryta. Sekta fanatiků, která se již formuje kolem ikony knížete, nejprve zlikviduje nás, monarchisty, kteří to myslí vážně a vidí to trochu jinak. Pěkně podle našeho oblíbeného hesla: Kdo nejde s námi, jde proti nám. Již delší dobu si myslím a tvrdím, že na monarchii je v Čechách příliš brzy, leda by to byla monarchie absolutní a Vaše Výsost by osobně zavedla pořádek. Monarchismus v Čechách se neobejde bez dlou‐
hodobé systematické kultivace národa v každé nové generaci. Na příchod krále musí být národ při‐
praven a musí ho být hoden. Úkolem monarchistické strany proto vždy bylo, aby se stala zárodkem oné dlouhodobé kultivace. Namísto toho je plná ctižádostivců, narcisů a netrpělivých manažerů úspěchu. Namísto programů kultivace hledá cesty k reálné moci. Namísto trpělivé a cílevědomé tý‐
mové práce hledá zkratky na výsluní, k opojení a k povrchnímu úspěchu. Namísto přesvědčování se rozhodli lidi pobláznit. Stále jsou to víc husité, než cokoliv jiného. A v duchu starých tradic tentokrát vyvolávají pro změnu monarchistickou revoluci. Vidím, jak se stupňuje předvolební šílenství bičované najatými agitátory. Velmi brzy se z Koruny České stane jen pouhá služebná agentura knížete. A nejen z Koruny České. Toho se účastnit nechci. Proč bych měl lézt knížeti do zadku, když můj rod je starší než jeho? Proč bych se toho měl účastnit, špinit se tím a topit se v tom, jako nešťastný mladý Steiner ve Votýpkově žumpě. Mohu vystoupit ze strany, ale jak se dá vystoupit z národa? Jak říkávala má babička: Na chudý lidi musí bejt přísnost. Petr Čornej a kolektiv Osudy Českých králů a královen – od Přemyslovce Vra­
tislava II. K Habsburkovi Karlu I. Publikace nehodlá rozmnožovat počet knih přinášejících pouze senzační odhalení ze životů schopných i méně schop‐
ných vládců a jejich manželek, ani předkládat strohé údaje encyklopedického charakteru. Její ambice jsou jiné. V rámci biografického žánru chce seriózně a zároveň poutavě po‐
stihnout osobnosti a dějinný význam všech českých koruno‐
vaných i nekorunovaných králů s přihlédnutím k osudům je‐
jich manželek a v některých případech též dětí, na něž se často a neprávem zapomíná. KONTAKTY – červen 2013
Specifické symboly pro platby v KČ
Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí
specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat účel
vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme!
Platby ve prospěch KČ:
účel
specifikace
specifický symbol
chod strany
členský příspěvek
1112013*
chod strany
dary a příspěvky příznivců
2222013*
ML
vydávání ML
333
ML
inzerce v ML
322
ML
příjmy z prodeje ML
300
ML
předplatné ML
311
reklamní předměty
odznaky KČ
444
Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo.
*Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.
VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ
Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru):
32
DŮLEŽITÉ KONTAKTY
Koruna Česká
(monarchistická strana Čech, Moravy a
Adresa:
Senovážné nám. 24, 110 00, Praha
e–mail [email protected]
internet www.korunaceska.cz
IČ 44266740
č. účtu: 1928428359/0800 (CZK)
IBAN: CZ2808000000001721719263
předseda
Václav Srb
+420 603 412 671
[email protected]
generální sekretář
zastupující Svatopluk Novotný
http://www.primaplana.net/
Monarchistický zpravodaj KČ
Periocidita: Měsíčník
http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i
Redakční rada:
Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.:
Jan Drnek (šéfredaktor)
http://www.franz-josef.cz/
[email protected]
Stránky František Ferdinand d´Este:
Mgr. Petr Nohel (redakce a grafika)
http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II./
[email protected]
Stránky Habsburkové a jejich země:
Monarchistický zpravodaj je stranickým
http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory
periodikem založeným za účelem propagace a šíření monarchistických
Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net/
myšlenek a informací pro členy a příznivce
Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie):
http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemi strany. V žádném případě není prostorem
pro spory a polemiku.
d=1
O zveřejnění příspěvků rozhoduje předPetici - Zrušte prezidenty podepisujte na adrese:
sednictvo Koruny České.
www.zrusmeprezidenty.cz
Stránky císařovny Sisi a její rodiny:
Dar politické straně si můžete odečíst od základu daně dle ustanovení § 20, odst. 8. zákona č. 586/92 Sb. o daních
z příjmů. Pokud např. přispějete 10 tisíc, zaplatíte na daních jako fyzická osoba o 1500,- méně, jako právnická o
2000,- méně.
Všechny dary použije Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) na propagaci strany. Provozní
výdaje jsou hrazeny z členských příspěvků a z příspěvků příznivců.
Chcete-li podpořit naši stranu darem, vyplňte a vytiskněte si návrh darovací smlouvy na webu Koruny České.
Darovací smlouva pro právnické osoby: Formát PDF; Formát DOC
Darovací smlouva pro fyzické osoby: Formát PDF; Formát DOC
Dar poukažte na bankovní konto Koruny České: 1928428359/0800
Pokud proti obsahu darovací smlouvy nemáte námitek, doplňte do ní identifikaci dárce a darovanou částku, vytiskněte
dvě vyhotovení, podepište a zašlete obratem na adresu: Koruna Česká, Senovážné náměstí 24, 110 00, Praha 1.
Obratem Vám zašleme námi potvrzený výtisk zpět.
Nahlédněte do publikačních počinů Josefa Štogra: http://revuetrivium.cz/ (srovnávací studie a úvahy na křesťanská témata) http://www.moznost.wz.cz/cisla.html (filosofie všedního dne, hravost, radost z prožívání světa) NÁZORY
Články a příspěvky v této rubrice nemusí být v souladu s oficiální linií KČ.
Dotaz z webu: Myslíte si, že monarchie mezi sebou méně válčí? Jak se díváte na 1. sv. válku, kde proti sobě bojovali bratranci? Odpověď: Přibližně do třicetileté války spolu v Evropě neválčily ani tak monarchie, jako spíše panovníci. Je‐
jich armády byly tvořeny panskou ozbrojenou hotovostí, tedy feudálními profesionály. Lidu země se válka týkala pouze tehdy, pokud devastovala dané území. Feudální hotovost postupně nahradily žoldnéřské profesionální armády. Pro panovníky bylo výhodnější chtít po svých manech (panstvu) peníze na nájem vojska namísto trvalého vydržování hotovosti. Množství marodérů po třicetileté válce nutilo panovníky zřizovat stálé trvale vydržované pluky, které pak likvidovaly drancující di‐
voké žoldnéře. Mnohem důležitějším zvratem bylo vyznění Vestfálské mírové smlouvy, která již pojímala stát jako celek existující i bez panovníka nebo s jakýmkoliv panovníkem (ve středověku stát existoval jen ve smyslu državy panovnického rodu, jinak ne). Po roce 1648 se smlouvy uzavíraly již mezi státy. Exis‐
tence státu byla garantována nikoliv již uznáním okolních panovníků, ale uznáním ze strany okol‐
ních států. To vedlo k postupnému zapojování obyvatelstva do státních aktivit, také vojenských. Armáda přestala být výhradní doménou profesionálů a šlechty. Byly zavedeny první konskripčí od‐
vodní systémy, ale ty se dlouho týkaly jen velmi malé části převážně venkovských synků. Armády byly závislé na důkladném manévrovacím a taktickém výcviku, proto byla služba doživotní a pak dlouholetá. Přednostně byli odváděni problematičtí a agresvní jedinci, zločinci apod. Armády byly málo početné, protože odpovídaly schopnosti vlády a panovníka je financovat. Válka byla uměním svého druhu. Dalším zlomem se staly války revoluční Francie a Napoleona Bonaparta. Francie zapojila masy obyvatelstva, radikálně zvyšovala počty vojsk a mocnosti musely reagovat. Od této doby začaly po‐
čty vojsk radikálně stoupat, války a bitvy se stávaly masovější. Vlády, které již nezvládaly financo‐
vání válek, si musely začít půjčovat u soukromých bankovních domů na vysoký úrok. To značně po‐
sílilo bankovní systém, který chtěl na válkách vydělávat i nadále a proto je začal mocí svých peněz sám vyvolávat. Postupně banky dosáhly závislosti států a vládců na sobě samých a nakonec začaly státy ovlivňovat či dokonce ovládat. Prusko, které nemělo dostatečnou mobilizační základnu obyvatelstva, zavedlo v 19. století všeo‐
becnou vojenskou povinnost, aby dosáhlo základního výcviku všech schopných mužů království a mohlo tak postavit kdykoliv armádu srovnatelnou s armádami mocností. To mu pomohlo vyhrát válku v roce 1866 a Rakouko bylo přes veškerou nechuť nuceno zavést všeobecnou vojenskou po‐
vinnost roku 1867. Tím byla do války zapojena již skutečně velká část obyvatelstva. Nastupovaly motivační pojmy jako vlastenectví, čest a povinnost apod. Velké armády měly velkou spotřebu zbraní, potravy i materiálu a v případě války se jejich logistic‐
kou základnou i týlem stával celý stát. Narůstající technologizace zbraní vyžadovala průmysl, ob‐
chod a také zdroje surovin. Státy do značné míry již ovládané finančníky byly používány k boji za ovládnutí trhů a zdrojů surovin. 1. světová válka nebyla již ani tak válkou panovníků, jako spíše vál‐
kou ekonomicko‐obchodních celků o zdroje a trhy v níž byly nasazeny a použity celé státy s veškerým obyvatelstvem. Svou roli sehrál záměrně rozdmýchávaný nacionalismus (panovnické rody byly internacionální vrstvou). V roce 1914 již neměli panovníci mocností příliš na vybranou. Jeli v rozjetém vlaku, v některých zemích již ani o válce nerozhodovali. Byli v pasti, která byla nalí‐
čena již o 100 let dříve. Byli pod tlakem nacionalizovaných mas, vlastních finančně ekonomických komplexů a přebujelých generálních štábů, pro které válka znamenala kariérní vzestup a zvýšení vlastní důležitosti. Kdyby v budoucnu vznikaly v Evropě opět monarchie, jejich schopnost, ochota či tendence válčit by záležela na faktickém rozložení politických sil uvnitř státu. Na tom, zda by měl panovník vůbec možnost o válce a míru rozhodnout, o koho by se při tom mohl a nemohl opřít. Záviselo by to také na moci a existenci nadnárodních sil, které si válku přejí a na tom, jak dalece mohou tyto síly kont‐
rolovat a ovlivňovat státy jako takové. Po 2. světové válce byl franko‐německou regulační smlouvou o uhlí a oceli a souvisejícími akty na‐
sazen zcela jiný kurs. Zrušením celních preferencí se finanční a kapitálové síly přestaly vázat na konkrétní státní útvary. O trhy a zdroje se začalo bojovat na čistě ekonomickém poli a války vyvolá‐
vající síly přestaly potřebovat masové armády i celé státy k prosazení svých zájmů. Teoreticky pře‐
staly potřebovat válku jako takovou a z armád se staly opět nepočetné vysoce sofistikované skupiny profesionálů. Protože se blíží 100leté výročí vypuknutí 1. světové války, dovolím si na toto téma ještě jednu zá‐
sadní úvahu: Obligátní vlastenecká pohádka o tom, jak Rakousko – Uhersko rozpoutalo první světovou válku, je typickým příkladem toho, že dějiny píší vítězové. Rakousko – Uhersko především nemělo na světové válce naprosto žádný zájem. Nemělo žádné územní požadavky vůči Francii a Rusku, nehodlalo zřizovat koloniální říši a Itálii v roce 1914 pova‐
žovalo stále ještě za potenciálního spojence. Je pravdou, že Němeká říše na válce zájem měla, alespoň v některých aspektech. Tušení, že konti‐
nentální válce se stejně nelze vyhnout, vedla císaře Viléma a jeho poradce ke kalkulaci – má‐li válka být, tedy raději dříve, dokud není dokončeno přezbrojení ruské armády. Němci na upevnění a rozší‐
ření koloniální říše zájem měli a byli si také vědomi faktu, že Francie baží po pomstě za porážku z roku 1870, nikdy se nevzdala nároků na Alsasko a Lotrinsko, a tedy by bylo lépe Francouze praštit přes prsty dříve, než bude situace pro Němce nepříznivá. Rakousko – Uhersko a císař František Jo‐
sef I. ovšem tyto zájmy s Německem nesdíleli. František Josef I., a nejen on, naopak vnímali silné Německo jako pohromu pro habsburskou říši, jako začátek Neumanovy Mittleeuropy, německého protektorátu nad celou střední Evropou. Habsburkové rozhodně netoužili dostat se do podřízeného postavení pod Hohenzollerny. Součástí vlastenecké pohádky je epizoda červnového setkání na Konopišti, kde německý císař Vi‐
lém II. navštívil následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d´Este, toho času generálního inspektora ozbrojených sil monarchie a rakouskou vrchní generalitu, a kde byla údajně upečena agresívní válka proti mírumilovnému zbytku Evropy a také proti vůli starého císaře Františka Jose‐
fa I. Tato pohádka má jednu zásadní vadu. František Ferdinand nebyl blázen a jako následník trůnu měl zájem vládnout říši samostatně a nezávisle na Hohenzollernech. Byl si vědom skutečnosti, že na rozdíl od etnicky kompaktního Německa, je habsburská monarchie konglomerátem národů, národ‐
ností, etnik a náboženství, že její stabilita závisí na rovnováze a vyvažování zájmů těchto nacionál‐
ních skupin. Věděl, že převaha německého vlivu by jeho říši zničila stejně spolehlivě, jako převaha Slovanů. Již proto musel být s agresí a s připojováním dalších etnik a území nanejvýš opatrný. Jít s Němci do války proti alianci Dohody a zvítězit v této válce, by znamenalo konec nezávislosti jeho vlastního trůnu. Prohrát v této válce by znamenalo rozpad monarchie. František Ferdinand nepotřeboval velkou válku. Potřeboval docela malou bezpečnou válku, která by národy říše sjednotila ve společných zákopech a odměnila je vítězstvím. Taková malá, omezená expediční válka by také vhodně zahájila jeho vládu a posílila prestiž monarchie. Její základní pod‐
mínkou bylo ovšem to, že bude vybojována vlastními silami, nanejvýš s morální podporou Němců, nikoliv s jejich přímou účastí. K takové malé válce by ovšem musela být dána dostatečně věrohodná a mezinárodně akceptovatelná příčina. Téhož názoru byla i rakouská generalita v čele s generálem Conradem von Hötzendorf a František Ferdinand si patrně nikdy neuvědomil, že nejlepší záminkou by byla jeho vlastní smrt rukou zákeřných atentátníků. Atentát v Sarajevu je dodnes zahalen jistým tajemstvím a doprovázen mnoha podivnými okol‐
nostmi. Arcivévoda František Ferdinand se v Sarajevu neocitl náhodou, ale naplánoval si návštěvu, coby oslavnou tečku za svou účastí na dvoudenních manévrech XV. armádního sboru v Tarčinu ji‐
hozápadně od Sarajeva. Císař uznával, že manévry konané v tuto dobu tak blízko srbských hranic, musely působit na tamní nacionalisty jako provokace. To ale nemělo být důvodem k vraždě. Fran‐
couzský vyslanec sice hlásil do Paříže, že v Bosně se soustřeďuje 100 000 vojáků se záměrem pří‐
mého ohrožení Srbska, ale manévrů se ve skutečnosti účastnilo asi jen 22 000 mužů a byly konci‐
povány nikoliv jako rozvinutí operace proti 80 km vzdálenému Srbsku, ale zcela na opačnou stranu, proti případnému nepřátelskému námořnímu výsadku v Dalmácii. Byly tedy spíše zaměřeny proti Itálii, než proti Srbsku. Srbská vláda byla o cílech a velikosti manévrů informována předem. Náčelník c. k. generálního štábu Conrad von Hötzendorf, ze zcela záhadných důvodů, ihned po ukončení manévrů, odeslal zvláštním rozkazem celou doprovodnou důstojnickou skupinu arcivé‐
vody Ferdinanda na náhlou služební cestu do Chorvatska. Arcivévoda tak zůstal v Sarajevu osamo‐
cen, přestože nebezpečí bylo předvídáno a kalkulováno. Samotní Srbové, jakkoli měli velmocenské zájmy o připojení části Bosny a Hercegoviny ke svému státu, nemohli mít v této chvíli žádný zájem na provokování Rakouska – Uherska, neboť i ruský spo‐
jenec jim dával najevo, že by je momentálně nemohl vojensky podpořit. Ani představitelé Uher neměli zájem na anexi a připojení Srbska k monarchii, neboť nové slovan‐
ské etnikum na jihu by oslabovalo jejich pozici v říši. Ministerský předseda Uher hrabě Tisza pak oponoval záměru trestné expedice do Srbska. Františka Ferdinanda však Maďaři doslova nenávidě‐
li, neboť znali jeho záměr na ukončení dualistického uspořádání monarchie. František Ferdinand si pro svůj slavnostní vstup do Sarajeva zvolil takzvaný Vidov Dan, pro Srby posvátný smuteční den památky na katastrofální porážku Srbů Turky v roce 1389 na Kosově poli. Vyšetřováním bylo zjištěno, že atentátníci sice přišli ze Srbska, ale nešlo o srbské, nýbrž o bosen‐
ské občany a Františka Ferdinanda tak zabili jeho vlastní poddaní. Bylo také zjištěno, že atentátníky podporovala srbská tajná služba, ale ta v poslední chvíli atentát odvolala, a atentátníci jednali na vlastní pěst proti srbským zájmům. I přes to, že se o průniku atentátníků do Sarajeva vědělo, nebyla učiněna žádná bezpečnostní opatření na následníkovu ochranu, dokonce ani poté, kdy došlo k prvnímu neúspěšnému pokusu, který arcivévodu minul. Celé oblasti velel generál Potiorek, který se v pozdější rakouské ofenzívě proti Srbsku projevil jako naprostý packal a vojenský diletant. Kdyby byl dal František Josef I. bezprostředně po atentátu pokyn k okamžitému zahájení trestné výpravy do Srbska, pravděpodobně by tento krok nevedl k vypuknutí války, a evropští monarchové i oligarchové by potrestání anarchistů spíše zatleskali. Měsíční diplomatická mezihra a váhání však poskytly velmocím prostor k rozehrávání strategických her, ze kterých teprve válka vzešla. Franti‐
šek Josef I. zřejmě vůbec nepostřehl, jak se za onen měsíc mezinárodní situace změnila. Čtyřleté válečné peklo v létě 1914 nemohl čekat a předpokládat vůbec nikdo. Všechny minulé vá‐
lečné konflikty po Krymské válce (1850 – 1855) měly rychlý průběh a zpravidla bylo rozhodnuto za několik týdnů, nanejvýš měsíců, v několika, nebo jen jedné rozhodující bitvě. To se týkalo italské války v roce 1859, rakousko‐pruské války v roce 1866, německo‐francouzské války v roce 1870 i obou balkánských válek, naposledy v roce 1912. Naprosto nic nenasvědčovalo blížící se katastrofě. Nikoho z tehdejších představitelů a státníků nelze obvinit, že si krveprolití přál nebo s ním jakkoliv kalkuloval. Naopak, nelze žádný z evropských národů roku 1914 označit za mírumilovný, neboť vlastenecké a nacionální nadšení pro válku projevovali příslušníi všech těchto národů. Císař ihned 5. července, týden po atentátu, odeslal osobní list císaři Vilémovi, který do Berlína od‐
vezl Berchtoldův sekretář hrabě Hóyos. V dopise nevyzýval k válce, jen zvažoval situaci. Připustil, že nechce prokazovat přímou vinu Pašičovy srbské vlády na spáchání atentátu, ovšem, na druhé stra‐
ně, že mu srbské snahy o sjednocení jižních Slovanů proti habsburskému domu, dělají vrásky. V mi‐
nulých letech to byl právě německý císař Vilém II., který Františka Josefa zdržoval od války se Srb‐
skem, kdykoliv vypukl konflikt. Nyní však rakouský vyslanec v Berlíně, hrabě Szöqyényi referoval, že tentokrát si Berlín válku přeje a nejen tu se Srbskem. Rusko prý bude na válku připraveno teprve v roce 1917 a pak by pro Němce bylo již pozdě. Konečně, hned 6. července přivezl Szöqyényi Vilé‐
mův jednoznačný vzkaz: Neváhejte s vojenskou akcí. Rusko bude v každém případě nepřátelské, ale jsme připraveni. Můžete si být jist naší spojeneckou věrností. To mohlo Františka Josefa I. uklidnit jen velmi málo. Všeobecná válka pod německou patronací musela nutně znamenat posílení německého vlivu na úkor Vídně a především posílení vlivu vyso‐
kých vojenských kruhů. Militarizaci ani germanizaci své říše si císař rozhodně nepřál. Německý cí‐
sař okamžitě sezval do Postupimi představitele vojenského i námořního velení a upozornil je na vysokou pravděpodobnost rychlého vypuknutí války.
Vilém II. měl všechny důvody věřit, že Velká Británie zůstane mimo případný konflikt. Berlín pěs‐
toval s Londýnem v posledních letech velmi přátelské vztahy plné ohledů a ústupků. Tentýž přístup uplatňovala i britská germanofilská vládní klika vedená Lordem Morleyem vůči Německu. Bylo do‐
saženo snadných dohod při vytyčování albánské hranice. Byla oprášena a revidována smlouva z roku 1898 mezi VB a Německem o rozdělení portugalských kolonií, změněna v srpnu 1913 ve prospěch Německa, které dostalo celou Angolu. Dohody byly podepsány právě nyní v červenci 1914. Němci uznali Britskou zájmovou sféru okolo Perského zálivu a podepsali s Londýnem dohodu o procentech podílů obou zemí při těžbě nafty, výhodnou pro Londýn. Britové se oplátkou postarali o ukončení překážek pro postavení bagdádské železnice Němci, kteří se zase zavázali její poslední část odevzdat Britům. Na jaře sice král Jiří V. s ministrem zahraničí Grayem navštívili Paříž, aby uklidnili Francouze a Poincarého, znepokojeného příznaky anglo‐německého sblížení, ale šlo jen o gesto. Na druhé straně, právě ztroskotaly snahy o vyjednání britsko ruské námořní dohody. Britové tedy zřejmě válku nechtěli. František Josef I. si ale pamatoval, že stejně mírumilovně se Britové tvářili v roce 1853, kdy ruský car provokoval na Balkáně a vše vypadalo tak, že by s ním mohla válčit jen Francie a Turecko. Jakmile potom car zahájil válku a projevil se jako agresor, Britové zahodili neutralitu a vrhli se na Rusy. Britové vždy vytvářeli dojem, že do války nepůjdou, neboť tím lákali do války toho, kdo by si jinak dal pozor, a koho především chtěli oslabit. Francie nebyla velkým obchodním konkurentem Británie. Tím bylo Německo. Britové zcela jistě čekají, až se Německo stane agresorem a pak mu skočí za krk, zaštítěni velkou aliancí Trojdohody. A Rakousko‐Uhersko na tom prodělá kalhoty. František Josef mohl vzápětí sledovat, jak si Berlín rychle obstarává alibi. Němečtí politikové od‐
jížděli na dovolenou, jakoby žádné vyhrocení situace nepředpokládali. Oficiální německý tisk hovo‐
řil o Srbech a o atentátu v jaksi neobvykle smířlivém tónu. Císař i jeho nejbližší si uvědomili, že i když je Německo podpoří, vina za rozpoutání války padne na Vídeň. Tento dojem se promítl 7. čer‐
vence do zasedání císařské ministerské rady obou částí monarchie, jejíž členové se shodli, že by Srbsku mělo být nejprve zasláno jakési ultimátum a teprve jeho jednoznačné odmítnutí by mohlo ospravedlnit válku. Hrabě Tisza se postavil i proti tomuto řešení. V rámci rady zastupoval válečnou frakci především Conrad von Hötzendorf, ale také ministr spo‐
lečných financí Ritter von Biliňski, správce Bosny a Hercegoviny. Pro válku byl pochopitelně také ministr války Ritter von Krobatin a sám ministerský předseda Karl Graf Stürgkh. Ministr zahraničí Berchtold silně vnímal nebezpečí, že konflikt nezůstane lokální, ale rychle přeroste ve všemi očeká‐
vanou ničivou válku mocenských bloků. Nebyl však vojákům schopen účinně odporovat. Kategoric‐
ky proti vystupoval pouze uherský ministerský předseda hrabě István Tisza. Rakouská expanze na Balkáně se mu jevila nebezpečnou i v případě, že by zůstala lokálním konfliktem a že by uspěla. Při‐
pojení nových zemědělských území k říši by pro agrární Uhry znamenalo větší a lacinější konkuren‐
ci, nehledě k posílení slovanského živlu uvnitř říše. Srbové integrovaní do říše by se vnitropoliticky stali okamžitě spojenci Chorvatů a advokáty jejich touhy po odd ělení se od Uher. Nehodlal také dráždit Rumuny. 23. července odevzdal rakouský vyslanec v Bělehradě baron Giesl provokativní ultimátum se 48 hodinovou lhůtou. Srbská vláda měla veřejně odsoudit a zakázat protirakouskou propagandu a agi‐
taci, a to i v armádě královským rozkazem. Měly být rozpuštěny protirakouské organizace, propuš‐
těni důstojníci, úředníci a učitelé usvědčení z této činnosti, rakouské orgány se měly na srbském území tohoto usvědčování účastnit a vyšetřovat zde okolnosti vedoucí k atentátu. Srbsko se oka‐
mžitě obrátilo s žádostí o pomoc ke svému spojenci Rusku. 25. července předal Pašič Gieslovi srb‐
skou odpověď na ultimátum. Byla formulována velmi diplomaticky. Srbsko neodmítalo vyzývavé požadavky Vídně a přijalo všechny body, kromě jediného. Nemohlo připustit účast rakouských vy‐
šetřovatelů na srbském území a zaručilo se, že vlastními silami objasní celé pozadí atentátu, neboť v tomto případě by se jednalo o porušení ústavy. Nato rakouská diplomatická mise opustila Běle‐
hrad. Rusko dostalo první poplašné signály od vyslance Benckendorfa z Londýna a z římského vyslanec‐
tví. Italové informovali o výhružném postoji Vídně. 20. července, přicestoval do Petrohradu z Paříže Poincaré, aby cara ujistil, že Francie splní své spojenecké závazky v plném rozsahu, jakmile do hry vstoupí Německo. Carská vláda ustoupila před nebezpečím celoevropského konfliktu již několikrát, v letech 1909, 1912 a 1913 za balkánských válek. Tentokrát se rozhodla neustoupit. O významu ruského postoje pro Vídeň, svědčí skutečnost, že se císařská vláda rozhodla posečkat s odesláním ultimáta Srbsku mež Poincaré opustí Rusko. 24. července si ultimátum přečetl ruský ministr zahraničí Sazonov a nabyl přesvědčení, že válce se nelze vyhnout. Ministerská rada doporučila Srbsku, aby se dovolalo mezinárodní arbitráže a zpro‐
středkování velmocí ve sporu. Bez prodlení byla vyhlášena mobilizace čtyř ruských vojenských okruhů. S německým vyslancem se v Petrohradu jednalo tvrdě. Bylo to tedy Rusko, kdo jako prvý v Evropě vyhlásil mobilizaci, byť pouze částečnou. V letech 1908 – 1913 vzrostly britské výdaje na zbrojení o 30 %, zatímco ruské o 53 %, rakousko‐
uherské o 14 %, německé o 69 % a francouzské dokonce o 86 %. Bylo to tedy právě Rakousko – Uhersko, kdo v předválečných letech nejméně zbrojil a nejméně myslel na válku. Jestliže ovšem kontinentální velmoci takto překotně zbrojily, diktovala britská obranná doktrína obvyklou strategii. Zájmem Londýna byla velká vzájemná válka na kontinentu, která by tamní moc‐
nosti vzájemně vyčerpala a oslabila. Británie ztrácela dech i v mírové ekonomice. Roku 1860 pro‐
dukovala 25 % veškeré světové průmyslové výroby. Roku 1913 to bylo již méně než 10 %, zatímco Německo samo pokrývalo 15 % a to i bez koloniální říše. Tento nepříznivý vývoj mohla ve prospěch Británie zvrátit jenom a pouze celoevropská válka. Británie nemohla mít zájem na míru v Evropě. Pouze nechtěla být sama agresorem. Ještě 6. července vysvětloval německý vyslanec Lichnowský ministru Greyovi v Londýně, že ra‐
kouská válka vůči Srbsku nemá být vedena za účelem územní expanze a zisku, pouze za účelem za‐
jištění vlastní bezpečnosti. Grey se nechal uklidnit, ale již 8. července sám přesvědčoval ruského vyslance Benckendorfa o vážnosti situace, která tentokrát neodvratně spěje k válce s Německem a jeho spojenci. 9. července opět Gray popisoval Lichnowskému mírumilovnou náladu Ruska a ujistil jej, že Británie nemá k Rusku či k Francii žádných spojeneckých závazků a i když si nepřeje zničení Francie, má volnost jednání. Takto cílevědomě lákal Grey Němce do pasti války. Po doručení rakouského ultimáta Srbsku odmítl Grey výzvu Sazonova ke společnému působení Ruska, Francie a Británie na umírněnost Vídně. S rakouským vyslancem Mensdorffem se poprvé setkal až 23. července a vyjádřil lítost pouze nad krátkou lhůtou ultimáta. Mensdorff hlásil do Vídně, že Anglie má pro rakouské dilema porozumění. Již 24. července však Grey Mensdorffovi nad textem ultimáta řekl, že se jedná o nejstrašnější dokument v dějinách diplomacie, ale před ním i před ně‐
meckým vyslancem Lichnowským oznámil, že pokud se bude jednat o izolované střetnutí Rakouska se Srbskem, pak se Británie tato válka nikterak netýká. Naproti tomu Benckendorff 25. července referoval do Petrohradu, že nic nenasvědčuje britské neutralitě v případě války. Spojenci Dohody tedy věděli dobře, na čem jsou, Centrální mocnosti nikoliv. Pouze František Josef tušil. Klíčovým prvkem pro vznik války nebyla rakouská trestná expedice, ale vstup Německa do války, a toho chtě‐
li dohodoví spojenci dosáhnout. 22. července oznámil Enver bez vědomí většiny členů turecké vlády německému vyslanci Wange‐
nheimovi, že v případné válce se Turecko přikloní k Německu. Připravovala se německo‐turecká spojenecká smlouva. Navenek však turecká vláda vydávala prohlášení o neutralitě. Enver jednal také s Rusy a nabízel spojenectví za cenu znovupřipojení egejských ostrovů a části bulharské Thrá‐
cie. Sanonov se však bál takto otevřeně vehnat Bulharsko do náruče Německa. Enver ve skutečnosti jednáním pouze získával čas, neboť očekával připlutí německých lodí schopných uzavřít a bránit úžiny. Britové si naproti tomu nepřáli nepřátelství s Tureckem, neboť jim šlo o postoje indických mohamedánů, kteří uznávali tureckého sultána jako kalifa. Diplomatická jednání probíhala horečně na všech úrovních. Spíše než o řešení situace ovšem čím dál tím více běželo o vyjasnění příštích pozic, spojenectví a koalic. Jistou záhadou doposud zůstával postoj Británie. 26. července rozmlouval král Jiří V. s bratrem německého císaře Jindřichem Prus‐
kým a ujistil jej, že vláda Velké Británie, i kdyby konflikt se Srbskem vypukl, se jej pokusí lokalizovat na jediné bojiště. V Petrohradu si naopak byli již 25. července jisti, že Británie neutrální v žádném případě nezůstane, že nenechá padnout Francii a zcela jistě nedovolí narušení neutrality Belgie. Německý vyslanec Lichnowsky tuto skutečnost pochopil a sdělil do Berlína až 27. července. Britský ministr Gray navrhoval k řešení krize ustavení orgánu čtyř velmocí, Německo odmítalo, domnívaje se, že Dohodovým mocnostem jde pouze o získání času k vlastnímu dozbrojení. Home fleet dostala rozkaz admirality přesunout se ve vší tajnosti z Portlandu na válečnou základnu ve Scapa Flow. Nálada uvnitř monarchie se na prvý pohled také nejevila zle. 24. července bylo ultimátum ozná‐
meno v uherském parlamentu a vzápětí si Gyula Andrássy, coby pověřenec opozičních stran, pospí‐
šil vydat ujištění, že navzdory všemu, co opozici dělí od vládní politiky, svou vlasteneckou povin‐
nost všichni beze zbytku splní. Mihály Károlyi, vůdce Nezávislé strany, přednesl v parlamentu návrh na dočasné zastavení politických sporů. Válečné úsilí monarchie by jistě podporovali Chorvati, zvláště pak, kdyby se nepřátelsky projevila Itálie. Rozhodně by za Vídní stáli Poláci v Haliči, již tradičně naladění protirusky. Česká politická reprezentace vyděšená tím, že nyní je to doopravdy, přestala s obstrukcemi i výkřiky a předháněla se v projevech loajality k trůnu. 28. července svolal císař František Josef I. do Vídně poradu obou vlád říše. Na této poradě převážil názor válečné strany a císař kývl na omezenou trestnou expedici do Srbska, kterému Rakousko‐
Uhersko ještě téhož dne vyhlásilo válku. Císař nemohl v této chvíli počítat s ničím jiným, než s početně a časově omezenou výpravou do Srbska a tak byl akt vyhlášení války Srbsku také ozná‐
men. Rakousko – Uhersko, vzhledem ke stavu armády a hospodářskému potenciálu monarchie, ne‐
mohlo ani pomyslet na nějaké velké válčení s Ruskem, případně ještě s dalšími státy. Ihned byla vy‐
hlášena mobilizace, ovšem mobilizace pouze podle plánu B, tedy značně omezená mobilizace pouze pro válku se Srbskem a s Černou Horou. Na válečný stav bylo převedeno 9 armádních sborů, tedy jen polovina rakousko ­ uherských branných sil. Kdyby byli císař a císařský generální štáb předem počítali s velkou válkou s podporou Německa, byla by ihned mobilizována celá armáda mo‐
narchie. Rakousko – Uhersko touto omezenou mobilizací dávalo najevo, že se do žádné velké války nechystá. Téhož dne večer (28. 8. 1914) dostal německý generální štáb zaručené informace o tom, že Velká Británie zcela jistě vstoupí do evropské války na straně Dohody. Vilém II., který s takovou variantou konfliktu vůbec nepočítal, začal horečně obnovovat vztahy s bratrancem ruským carem Mikulášem II. a dokonce nařídil rmádě odevzdat Francouzům některé sporné pohraniční pevnosti. Ani Ně­
mecko se tedy v této poslední chvíli do žádné velké války nehrnulo, naopak se jí snažilo za­
bránit. Ještě večer 28. 7. však ruský car nařídil vyhlášení rozšířené mobilizace a teprve toto se stalo sku‐
tečnou roznětkou světové války. Německo ani RU si v této chvíli nemohli dovolit riskovat, že Rusko získá časový předstih ve shromažďování svých armád. Teprve v této chvíli byl překročen Rubi­
kon a v této chvíli se stalo zřejmým, že rakouská válka proti Srbsku nezůstane omezena jen na tuto jedinou válečnou akci. Kdyby Rusko nevyhlásilo tuto mobilizaci, pravděpodobně by válka nevypukla. Rakouský kontingent by v Srbsku narazil na zuřivý odpor a Potiorkova ofenzíva by byla odražena. Monarchie by si uřízla ostudu a vše by pravděpodobně skončilo příměřím a mezinárodní konferencí. 30. 7. vyhlásilo Rusko úplnou mobilizaci. Teprve 31. 7. tedy Rakousko – Uhersko nařídilo úplnou mobilizaci, ale kromě Srbska ještě nikomu jinému nevyhlásilo válku. Teprve 1. 8. vyhlásilo Německo válku Rusku a současně úplnou mobiliza‐
ci. Současně vyhlásila úplnou mobilizaci Francie a nyní již nikdo z hlavních aktérů nemohl čekat a zůstávat stranou. 2. 8. byl německým vojskům vydán rozkaz k pochodu do Belgie a Německo se ocit‐
lo ve válečném stavu s Francií. 4. 8. vyhlásilo Německo válku Belgii a téhož dne večer vyhlásila Vel‐
ká Británie válku Německu. Teprve 6. 8., poté, kdy si všechny velmoci navzájem vyhlásily válku, a bylo jasné, že není cesty zpět, vyhlásilo Rakousko – Uhersko válku Rusku. Do konce týdne obdržela Vídeň vyhlášení války od Francie a Velké Británie. Zmatené přesouvání rakouských sil nejprve k Srbsku a poté odtud do Haliče dostatečně ukazuje, že Rakousko – Uhersko skutečně s válkou proti Rusku nepočítalo, jinak by své jednotky od počátku mobilizovalo a směrovalo jinak. Boje v Srbsku začaly kolem 6. 8., boje v Haliči 25. 8. 1914. Až do 6. 8. dávalo Rakousko – Uhersko najevo, že hodlá válčit jen proti Srbsku. Pak byla vyhlášena válka Rusku, ale opět nikomu jinému. Těžko lze Rakousku – Uhersku přičítat vinu na vypuknutí první světové války tím, že se rozhodlo uskutečnit omezenou intervenci proti nepřátelsky naladěným Srbům. Jen o dva roky dříve docháze‐
lo na Balkáně k mnoha takovým ozbrojeným intervencím ze strany Srbska, Rumunska, Bulharska i Ruska a žádná světová válka kvůli žádné z nich nevypukla. Císařská vláda neudělala 28. 7. 1914 nic, co by bylo v kontextu doby a situace na Balkáně neobvyklé. Vážení a milí čtenáři Zpravodaje, jak je již obecně známo, republikánsky a nacionálně smýšlející kruhy chystají na roky 2014 – 2018 mohutnou a státem dotovanou kampaň věnovanou legiím a stoletému vý‐
ročí jejich založení i působení. Můžeme tuto kampaň vnímat jako agónii toho, co odchází a amo se rozpadá před očima, jako zoufalství, jímž vrcholí krize české identity, historické kontinuity a české otázky vůbec, nebo jen jako dobrý kšeft (pro někoho) za peníze daňo‐
vých poplatníků. Nemusíme však trpně čekat a pouze se dívat. Radakce zpravodaje vyzývá ke spolupráci historiky i zástupce tradičních vojensko‐
historických jednotek. Jde o to, abychom alespoň zde ve Zpravodaji podrobně zdoku‐
mentovali období první světové války, prozatím alespoň rok 1914. Budeme shromažďo‐
vat články a úvahy na toto téma. Budeme uveřejňovat vzpomínky a zápisky bývalých cí‐
sařských vojáků a důstojníků. Rádi bychom získali představu o tom, jak mobilizaci a za‐
čátek války procházely jednotlivé historické pluky a jednotky, jejichž historie již jsou zpracovány. Pokud se najde dost materiálu ještě do září tohoto roku, mohl by být sesta‐
ven Kalendář na rok 2014 s touto přílohou. Redakce Rozhovor pro Parlamentní listy 8. 7. 2013 (Václav Fiala – Zpč. syndikát novinářů) 1, Jak se jako aktivní monarchista díváte na současno vládní peripetii? Neznamená to, že po­
litické strany jsou přežilé a že je třeba nalézt jiné řešení? Kdykoliv se na něco dívám, uvědomuji si, že je pravděpodobně mnohem důležitější to, co nevidím. Jsem dítě 60tých let a období vzdoru jsem prožíval za normalizace. Když mi něco ukazují, nemohu v tom nevidět záměr. Proč mi ukazují právě tohle? Chtějí, abych se nedíval jinam? Je to manipulace? Kdo mi to ukazuje a jaké jsou jeho cíle? Celý národ může aktivně prožívat estetické drama zánměru stavby knihovny na Letné, která se podobá chobotnici, a nevšimnout si, že prakticky v témže místě se bez veřejné diskuse hloubí obrovský kráter a tunel do nitra země, který je mnohonásobně fi‐
nančně i esteticky problematičtější. Celý národ může v televizi prožívat drama pádu vlády a ne‐
všimnout si toho, že dočasně jmenovaná úřednická vláda odprodala 80 % státního zlatého pokladu německé bance za dluhopisy, a uvedla tím celou zemi do závislosti na prosperitě Německa. Jako konzervativec nesleduji tu či onu konkrétní vládu a pokládám ukazovanou politiku za svého druhu divadlo. Vždy se ptám, co se zde děje doopravdy. Vidím loutky, ale chci vidět loutkáře a chtěl bych nahlédnout do scénáře. A to ještě není vše. Chci vědět, co zatím dělají ti druzí, kteří divadlo zorganizovali a pohybují se kdesi mimo sál. Politiké strany jsou strany a tím je řečeno vše. Strana je jen část celku. Je to skupina lidí sdruže‐
ných kvůli prosazení nějakého společného zájmu a dosažení společného cíle. Celek státu a národa je více, než strana či skupina. Kdykoliv část ovládne, kontroluje a mnipuluje celek, je tento celek po‐
chopitelně degradován na pouhý nástroj této jeho části a jejích zájmů. Chybí zde někdo, kdo by re‐
prezentoval zájmy celku. Kdokoliv je volený (včetně prezidenta), je vyslancem a reprezentantem části, nikoliv celku. Strany nejsou přežitky a v nějaké podobě vždy existovaly a existovat budou. Kdo ale ohlídá zájmy národa a státu v perspektivě staletí (ne jen volebního období), které jsou nad stra‐
nami? Strany ani prezident to nedokážou, protože zájmy celku pochopitelně ztotožňují se svými zájmy. Zájmy celku může ohlídat jen ten, kdo není součástí celku a přece mu o tento celek jde. Zájmy stromu ohlídá njlépe zahradník, nikoliv některá jeho větev, kořen či list. Zahradník není součástí stromu, ale strom je v jistém smyslu celý jeho dílem a vizitkou, zdrojem plodů a podobně. Zahradník má strom rád a své schopnosti vidět zájmy celku má od Boha. Když strom bude volit, zvolí jednu větev, která sežere všechnu mízu a živiny a nechá ostatní větve uschnout, pak se prohlásí za strom. Parlament větví nikdy neschválí nepopulární jarní prořezávání koruny, které bolí v zbuzuje nevoli větví. A přece je to nutné a celku stromu prospěšné. Pro zahradníka je dobré znát názor parlamentu větví, kořenů a částí stromu, ale rozhodnout musí on. Zahradník není humanista a umí říznout, ale ví, co stromu prospívá a chce jeho prospěch, protože ten je i jeho prospěchem. A proto jsem monar‐
chista. Proto považuji moderní monarchii za perspektivní a pokrokovou formu vládnutí (nikoliv jen ovládání). Dříve či později si to uvědomíme. 2, někdo by vám mohl v názoru oponovat, že v dnešní době i i šlechta není, co bývala a o církvních retitucích ani nemluvě... Šlechta neboli panstvo, není totéž, co monarchie. Je ale úžasným dokladem procesu kultivace moci a vlády. Proto je důležitá. Vždy představovala elitu, která měla sílu a moc hýbat věcmi. Bez panovní‐
ka měla ale šlechta tendenci vytvářet stavovské sněmy, parlamenty a šlechtické polorepubliky, což bylo prakticky totéž jako vytvářet politické strany. Bez konfrontace s panovníkem se ztrácel pohled zahradníka na prospěch celku a jednotlivé rody či jejich aliance měly tendenci přizpůsobit králov‐
ství svému omezenému zájmu. Kabinetním příkladem je Polsko, kde se to díky slabým králům po‐
dařilo a výsledkem byl zánik staré Rzecpospolity, která zeslábla v lokálních potyčkách a zájmových přích i intrikách. Šlechtické rody jsou nosnými větvemi koruny, ale je třeba hlídat, aby tyto větve rostly správným směrem a vytvářely jen plodonosné výhonky. Ty jalové a dravé (vlky) musí král ‐ zahradník jednou za čas nemilosrdně odřezat a ostříhat. Česká šlechta má nesmírnou tradici kultivace moci a nikdy ji neztratila. Šlechty je zapotřebí si vážit a učit se od ní v tomto ohledu. Jde také o nenahraditelnou tradici hospodaření a kultivace panství. Jak říkal Exupéry: Panství, to není jen souhrn budov, polí a stád. Panství je menší celek ve větším celku, a celek je vždy více, než jen suma jeho částí. Vršit a hromadit majetky je totéž, co házet kame‐
ny na hromadu. Šlechta ale ví, že když bude mít k dipozici vhodné pojivo, postaví z kamení katedrá‐
lu, tj. cosi, co má záměr, strukturu, myšlenku a ducha, něco, co slouží všem. Šlechta je vynikajícím učitelem vrcholných forem služby a co není službou, to nemá smysl. I lidský život, i jakékoliv užívá‐
ní moci má smysl jen tehdy, když je zároveň službou, jinak jde o prázdnou marnost. Obyčejný člo‐
věk i šlechtic musí mít komu a čemu sloužit. A to je to, co nám neukazují, co v televizi neuvidíme. Televize nám ukáže karikaturu zpupného podkrkonošského Trauttenberga, ale neukáže nám ob‐
rovský hospodářský a kulturní vzestup Podkrkonoší pod vládou Harrachů. Jasně definovaná služba sjednocuje všechny síly k jednomu vrcholu a užitku. Bez pojetí moci jako služby nastává rozklad. V katedrále se dá modlit, v budově žít. V hromadě kamení či majetku se dá jen pohřbít. Materiál, po‐
jivo a služba, vše sjednoceno záměrem, duchem a strukturou, to je pro mne monarchie. Panství je formou katedrály. Bezúčelně nahromaděné kamení na účtech v bankách není ničím. Moc, která není zároveň dobrou službou celku, je nakonec marnou a pokřivenou formou zbytnělého plebejství a buranství. Ovládání není totéž, co vládnutí. Proto potřebujeme šlechtu. Panství potřebují šlechtu, země potřebuje krále. 3, Jak se na nás dívá podle vá zahraničí, například Rakousko? Cestoval jste nyní po Balkánu, vímají tam nějak naši krizi? Balkán je jedna nepřetržitá krize sama o sobě, tedy z pohledu středoevropana. Jde o naproto jinou kulturní matrici a mentalitu. Zatímco v Evropě můžete uvažovat nad tím, co by se vám chtělo a ne‐
chtělo, na Balkáně jste součástí tvrdé mocenské struktury a musíte dělat vše, abyste netrpěl. Je to úplně jiný rozvrh života. Evropské peníze na tom nic nezmění, jen posilují tamní mocensku struktu‐
ru, kterou bychm my asi nazvali mafiánskou. I myšlenka monarchie tam má jiný význam, než u nás. Udržuje se tam ale velká religiozita a náboženská víra zde mírní zpupnost moci a je oním pojivem, které dělá z hromady kamení stavbu. Jinou, než jakou bychom stavěli my, kdybychom měli dostatek pojiva. Když se v Rumunsku chvilku díváte na televizi, okamžitě vás uhodí do oka naprosto stejná struktu‐
ra stanic, pořadů i konkrétních projevů komentátorů a herců, jako u nás doma. Nepotřebujete pře‐
kladatele, je to téměř stejná unijní nalejvárna jako zde. Unifikace na postupu, spolu s evropskými penězi. 4, Jak se díváte jako člen Koruny české na Evropskou unii? Vždyť za Rakouska­Uherska to taková unie vlastně byla...? Jel jsem do rumunských hor i nazpět euroexpresem a narazil jsem na jedinečný příklad toho, čím je Evropská Unie. V euroexpresu byla odstraněna otevíratelná okénka a byla nahrazena systémem klimatizace. Tuto klimatizaci ovšem ovládá ve vlaku jedna osoba a je zcela na její vůli, kdy ji zapne a kdy vás nechá uvařit se ve vlastní šťávě nebo zmrznout. Ti, kdo se ohánějí demokracií, vzali cestují‐
cím svobodu vyvětrat si sami podle potřeby a dali jim systém, který je ovládán z centra. Samozřej‐
mě pro naše pohodlí a dobro. Jinými slovy, byla vytvořena závislost, která někomu dala moc nad naším dýcháním. To je jen jeden příklad za všechny. To je manipulace a ovládání pod fanglí pokro‐
ku. V onom expresu mi také ješden moudrý pán vyprávěl, jak nyní probíhá jakýsi proces vyvlastňování majetku. Nelze si toho nevšimnout. Za krátké poslední období proběhly milióny soudních exekucí. Statisíce osob přichází kvůli poměrně malému dluhu o velké nemovité majetky, o domy, byty, auta i celé firmy a živnosti. Nejde o to, že bychom nechtěli kulaky. Jde o to, že bankám se nejlépe obchodu‐
je s dluhy a s virtuálními produkty. Zabavené domy a byty nemá kdo za co koupit, nelze je prodat, ale budou v nich nadále bydlet nájemníci a platit nájem. Jsou údajně vytvářeny bankovní majetkové fondy, které vynáší zisk. Banky prý vytváří portfolia, na nichž si bohatý člověk může zakoupit podíly a tedy část trvalé renty. Také ze souhrnů dlužníků a jejich dluhů jsou vytvářena portfolia, na nichž si můžete zakoupit podíl. K čemu to povede? K tomu, že během krátké doby spadne velká část obyva‐
telstva do kategorie faktických nemajetných nevolníků, lidí s věčným a nekdy nesplatitelným dlu‐
hem, kteří nebudou smět nikdy nic vlastnit a vše, co vydělají nad životní minimum, jim bude odňato. Stačí jen uzákonit dědičnost dluhů a máme zde dědičné otroctví či nevolnictví. Peníze se na účtech pomalu mění v kredit, tedy v něco, co není již zcela naše, co ovládá někdo jiný a za jistých podmínek nám z toho dovoluje něco odčerpat. Jak dlouho bude trvat, než nám onen vlast‐
ník kreditů začne klást podmínky, na co smíme čerpat a za co a kde smíme jedině utrácet? Dnes sice není uzákoněna robota, ale každý z nás dělá polovinu týdne či roku na daně. Co je to ji‐
ného, než robota? Ani trh s odpustky nezanikl. Vezměmě si například onen úžasný a nemravný byznys s emisními povolenkami, tedy s odpustky za značišťovánmí. Zatímco stará monarchie se postupně liberalizovala a spěla k větší svobodě svých obyvatel, při‐
čemž hlásala zásadu různosti v jednotě, tento evropský moloch spěje k opětovnému zavedení ne‐
volnictví, roboty a dalších vymožeností. Zatímco stará monarchie spěla k jednotné úřední správě, ale k zachování národních a kulturních odlišností, tento moloch vše unifikuje a taví na bezbarvou spotřebitelskou masu. Bohužel se ukazuje, že žádní demokraté nejsme, už proto, že si to necháme líbit, nezajímáme se, neděláme si vlastní názor a masově se necháme manipulovat. Já sám jsem do‐
spěl k závěru, že demokracie je pouze přechodnou politickou formou v období střídání elit. Bohužel bude možná trvat opět celá staletí, než se nové elity začnou kultivovat. Skryté či otevřené ovládání, skrytá či otevřená diktatura, jsou krátkodeché systémy a neudrží se dlouho. Moc a vláda vyžadují legitimitu a částečný souhlas ovládaných. Moc se vždycky zákonitě zformuje do pyramidové struktury. Nelze ji dlouhodobě udržet rozloženou do veřejnosti, aqniž by se kumulovala. Faktická moc lidu bude nahrazena chlebem a hrami, protože lid žádnou moc nemá a neudrží. Faktická moc bude vždy spojena s klaněním se a službou nějaké modle. Dnes jsou to peníze a majetky, přičemž peníze se pomalu mění ve virtuální záležitost, možná již magické a duchovní podstaty. Z pouhé směnné jednotky se stávají univerzálním měřítkem čehokoliv. Nejbohatší lidé dnes obchodují s tím, co nemají (s dluhy a úroky), s virtuálními entitami. Cosi jako monarchie je te‐
dy nevyhnutelné. Za císaře Oktaviána Augusta si také všichni Římané mysleli, že žijí v republice a přitom již desítky let žili v monarchistickém nepojmenovaném novotvaru později nazvaném césar‐
ství. Vzdorovat příchodu monarchie je podle mne nesmyslné. Přijde tak, jako tak, nebo už v ní žijeme, jen to ještě nevíme. Úkolem českých monarchistů je usilovat o to, aby tato monarchie byla jasně de‐
finovaná, transparentní a kultivovaná, aby kameny měly pojivo, aby struktura katedrály byla jasná a všem zřejmá, aby moc směřovala k její stavbě a aby mocní a architekti sloužili stejné stavbě jako kameníci a nosiči, abychom nebyli stádem hnaným k propasti, ale společníky na stavbě a cestě do výšky. Tím podle mne stará monarchie byla a Evropská Unie není. Bez osoby panovníka (zahradní‐
ka) se ovšem nebude jednat o monarchii, nýbrž o diktaturu. Odpovídal Jan Drnek Ondřej Neff – Koho vlastně zrušit 28. červen 2013 Herec Tomáš Hanák se nechal slyšet, že by bylo dobře zrušit český národ a nechat jen Jágra jako symbolické‐
ho zástupce národa kdysi existujícího. Hned mě napadlo, zdali by nebylo schůdnější zrušit Tomáše Hanáka a nechat český národ na pokoji. Nicméně jsem věc nepustil z hlavy a dále o ní přemýšlel. Navrhuje absolutní změnu systému a vyznal se ze sympatie k monarchiím. Líbí se mu v Holandsku a v Británii a rád by tedy viděl korunovanou hlavu u nás, jenom neví, kdo by to měl být. Taky nevím, kdo by to měl být. A shodně s ním mám slabost pro monarchie a také si myslím, že královský dvůr je lepší a efektivnější národní reprezentace než fotbalová jedenáctka. V klenbě národní stavby je taková národní královská rodina něco jako svorník. Drží stavbu pohromadě. Kdybychom tak měli našeho národního panovníka! Třeba by se podařilo z nějaké přemyslovské tkáně vyklonovat následníka trůnu. Třeba se najdou láptě Přemysla Oráče, ty někdo ukradl a možná jsou někde schované a v nich by mohl být pozůstatek DNA našeho praotce. Takový národní panovník by pak měl být uveden zpátky na Vyšehrad, aby se necítil cize. Jak je to tedy s národními panovnickými rody v Evropě? Zde je monarchií dvanáct, když budeme počítat An‐
dorru, Monako, Vatikán, Lucembursko a Lichtenštejnsko. Těch pořádných monarchií, s územím jak se patří velkým, je sedm, Belgie, Dánsko, Nizozemsko, Norsko, Španělsko, Švédsko a Británie. Bylo by pěkné se k nim přiřadit. Po převratu k tomu měli blízko Rumuni. Jejich dvaadevadesátiletý král Michal I. se vrátil do vlasti a usadil se na rodinném sídle, které se pěkně jmenuje Peleš. Rumunští monarchisté to mají lepší než ti naši ‐ král tu je, byť stařičký, stačí jen ukázat prstem. Jak bychom se zachovali my, kdybychom měli, dejme tomu v Českém Krumlově, potenciálního českého panovníka? Českého panovníka. On ten rumunský panovník je Hohenzollern. Zdalipak bychom snesli panovníka habsburského? Ostatně i ta skvělá Alžběta II., které můžeme pogratulovat k vítězství jejího koně v Ascotu (stalo se to poprvé, kdy kůň z královské stáje vyhrál), je sice z rodu Windsorského, ale to je tak trochu podfuk. Rod je ve skutečnosti SachsenCoburg‐Gotha a na Windsor ho nechal změnit Jiří V. na konci první světové vál‐
ky, aby to neznělo tak protivně německy. Ostatně ze stejného německého rodu pocházejí i králové belgičtí. Dánská konstituční monarchie se opírá o rod HolsteinSonderburg‐Gücksburger, kdežto dánská královská ro‐
dina náleží k větvi Schleswig‐Holstein‐SonderburgGlücksburg, stejně jako rodina norská. Ve Španělsku nemají německého panovníka. Ano, Juan Carlos I. je Bourbon. Švédsko je hrdé na svého krále. Jeho předkové ne‐
veslovali na vikingských drakenech. Zakladatelem současné švédské dynastie byl synek krejčího ve francouz‐
ském Pau, který se vypracoval na Napoleonova maršála a usadil se na švédském a tehdy ještě norském trůnu. Takže cizinec. Třeba taky půjdeme touhle cestou. Taky budeme mít korunovanou hlavu cizího původu. Co byste říkali třeba Japonci? LN, 24. 6. 2013