JUDA INFO - Křesťanské společenství Juda

Komentáře

Transkript

JUDA INFO - Křesťanské společenství Juda
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
JUDA INFO
září 2005
Evangelium Božího království je Boží mocí - Tomáš Korčák
Na počátku devadesátých let jsme v naší zemi zažili úžasné veliké evangelizace, na kterých bylo kázané Boží slovo
doprovázeno mnohými uzdraveními a mocnými činy. Evangelisté jako Mahesh Chavda, Mark Brazee, Steve Ryder a další
byli pro nás skutečným povzbuzením. Četli jsme knihu Johna Wimbera „Evangelizace Boží mocí“. Lidé přijímali Krista,
avšak církve na to nebyly dostatečně připraveny. Když toto nadšení ochladlo a skrze naše ruce se dělo tak málo (jestli
vůbec něco), rezignovali jsme, opustili krystalovou jasnost evangelia Boží mocí a připustili v tom rozmělněné myšlení.
Přestali jsme dychtit po zázracích, které dosvědčují Boží evangelium. Myslím, že si na nás vzhledem k evangelizaci Boží
mocí lehl duch rezignace, letargie a zaslepení. Zlenivěli jsme a tudíž netoužili a nenárokovali si to, co nám Bůh zaslíbil a
co nám stále chce dát. Duch svatý volá Boží lid v této zemi ke zvěstování evangelia ztraceným a burcuje k touze a
horlivému žádání Boží moci, která má jednoduchou dobrou zprávu o Ježíši Kristu doprovázet. Následující studie si klade
za cíl vrátit se k syrovým výrokům Písma a vyburcovat k zvěstování evangelia s projevy Boží moci. Věřme výrokům
Písma, žádejme Otcovy skutky, vykročme a modleme se s nevěřícími. Nenechme se již ničím odradit a uspat.
Evangelium proměněné kulturou nebo kultura proměněná evangeliem
Božím plánem nikdy nebylo, není a nebude, aby kultura té které země určovala evangelium, ale aby se Boží království v
moci prolomilo do každé země a každého národa. V naší zemi (a ve velké části Evropy) jsme velice určeni řeckou filosofií a
osvícenstvím. Naše kultura je směsicí různých filosofií, nebiblických náboženských systémů a pohanských tradic. Již velmi
vzdáleně probleskne odkaz obrácených předků milujících Písmo. Boží království však není z tohoto světa a v mnohém odporuje
hodnotám tohoto světa. Potřebujeme proměňovat svoje myšlení a jednání podle nové „kultury“ Božího království. To vyžaduje
odvahu, píli a pokoru. Potřebujeme uznat, že již nejsme měřítkem všech hodnot a že Boží myšlení vysoko přesahuje myšlení naše.
Když přijmeme lásku k pravdě zjevené v Písmu a v osobě Ježíše Krista, staneme se nositeli Božího království.
Bůh nás konfrontuje se svým slovem, které se nám stává zrcadlem. Písmo jasně ukazuje na přítomnost nadpřirozeného
světa a na důležitost znamení, divů a zázraků v postupu Božího království. „Osvícený“ Evropan s tím však má velké problémy. I v
církvi najdeme různá vysvětlení a teologické koncepty, které však vycházejí z kulturního a filozofického pozadí a ne z Božího
království.
Jednou z hlavních kvalit Božího království je moc. Je to Boží dynamická a životodárná síla, která činí zázraky, konfrontuje
bezbožné kulturní struktury a proměňuje lidské životy.
Ježíš řekl královskému úředníku: "Neuvidíte-li znamení a divy, jistě neuvěříte." (J 4,48) Poté uzdravil jeho umírajícího
syna a uvěřil úředník i celá jeho domácnost. Kontext tohoto Ježíšova výroku je zcela jasný - Ježíš to myslel zcela vážně! Přečtěte
si to pozorně!
Apoštol Pavel říká, že ho Kristus poslal hlásat evangelium, a to ne moudrostí slov, aby nebyl vyprázdněn Kristův
kříž (1K 1,17). Pavel staví do protikladu moudrost světa a moudrost Boží, která je světu bláznovstvím, ale ve které je Boží moc.
„Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží. Je napsáno:
‚Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.' Kde je moudrý? Kde je znalec Písma? Kde je řečník
tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost tohoto světa bláznovstvím? Neboť když svět v Boží moudrosti nepoznal skrze
svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří.“ (1K 1,18-21) Slovo kříže evangelium je Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří (srov. Ř 1,16).
„Neboť Židé žádají znamení a Řekové hledají moudrost, my však hlásáme Krista ukřižovaného: Židům
pohoršení, pohanům bláznovství, ale těm, kteří jsou povoláni, Židům i Řekům, Krista - Boží moc a Boží
moudrost.“ (1K 1,21-24)
Pro některé je zvěst o Kristu pohoršením (doslova skandálem), pro jiné bláznovstvím. Pro nás je však Kristus Boží moc a
moudrost!
Page 1
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
Ježíše jednou následovaly velké zástupy a on je všechny uzdravil. Tehdy byl k němu přiveden démonizovaný, který byl
slepý a němý. Ježíš ho uzdravil, takže ten němý mluvil a viděl. Všechny zástupy byly doslova u vytržení. Farizeové však Ježíše
obvinili, že vyhání démony s pomocí vládce démonů. Poté někteří ze zákoníků a farizeů Ježíše žádají: "Učiteli, chceme od tebe
uvidět znamení." Znamení žádali ti, kteří předtím viděli uzdravení všech ve velkém zástupu a konkrétně uzdravení slepého a
němého člověka. Těmto pokrytcům Ježíš odpovídá: "Pokolení zlé a cizoložné vyhledává znamení, ale znamení mu nebude
dáno, leč znamení proroka Jonáše." (viz Mt 12,15-42) Ježíš nemluví proti znamením, ale proti převrácenosti farizeů, kteří pro
svoji zlobu a závist neviděli ta úžasná znamení, která Ježíš předtím ukazoval skrze uzdravení nemocných.
Podobně Ježíš odmítl Heroda. Pilát poslal zajatého Ježíše před jeho ukřižováním k Herodovi. Když Herodes Ježíše
uviděl, velmi se zaradoval; neboť už dlouho si přál ho vidět, protože o něm mnoho slyšel, a doufal, že od něho uvidí
nějaké znamení. Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpověděl. (L 23,8-9) Bůh již mluvil k Herodovi skrze Jana
Křtitele, ten však zatvrdil své srdce a zmanipulován svojí ženou dal Jana popravit. Teď Bůh v Ježíši již mlčí. Ježíš nečinil žádné
zázraky pro ty, kteří ho chtěli jen zkoušet, nebo chtěli vidět zázraky pro svoji zábavu.
Víra založena na Boží moci a ne na lidské moudrosti
Apoštol Pavel dále pokračuje: „Neboť co je u Boha bláznivé, to je moudřejší než lidé, a co je u Boha slabé, to je
silnější než lidé. Vidíte, bratři, jak vás Bůh povolal: není mezi vámi mnoho moudrých podle těla, ani mnoho mocných,
ani mnoho urozených. Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si
vybral Bůh, aby zahanboval silné; a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral dokonce i to, co
není, aby zrušil to, co je, aby se žádné tělo nemohlo chlubit před Bohem. Vy však jste z něho v Kristu Ježíši, jenž se
nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením i vykoupením, aby se stalo tak, jak je napsáno: ‚Kdo se
chlubí, ať se chlubí v Pánu.'“ (1K 1,25-31)
Bůh si se zvláštním zalíbením používá lidi, kteří jsou v očích tohoto světa blázniví, slabí, neurození a méněcenní a naplňuje je
svojí nadpřirozenou autoritou a mocí. Dělá to proto, aby se žádný člověk nemohl chlubit před Bohem a aby bylo zjevné, že
moudrost a moc patří Pánu.
Následující Pavlova slova jasně konfrontují „evropské (či západní) evangelium“, které je založené především na lidských
argumentech, přesvědčivých logických a vědeckých důkazech a rozumových postulátech. Logika, apologetika a jiné vědní obory
nejsou špatné, avšak „evangelium Božího království“ je Boží mocí a řídí se jinými pravidly.
Tedy Korintským Pavel, který měl výborné filosofické a teologické vzdělání té doby, říká: „Také já, bratři, když jsem
přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství vznešenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se, že nechci
mezi vámi znát nic než Krista Ježíše, a to toho ukřižovaného. A byl jsem u vás ve slabosti, v bázni a v mnohém chvění.
Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesv ědčivých slovech lidské moudrosti, ale v ukázání (nebo: dokázání) Ducha a
moci, aby vaše víra nebyla založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci.“ (1K 2,1-5)
Naše zvěstování evangelia má spočívat na dokázání Ducha a moci. Víra posluchačů musí být založena na Boží moci a ne na
lidské moudrosti! Centrem zvěsti je Ježíš Kristus a jeho dílo kříže. Tato zvěst hýbe nebem a otřásá peklem!
Upřímně si odpověz na následující otázky: Co je centrem tvé zvěsti o Ježíši? Na čem spočívá tvé zvěstování evangelia? Na
jaké základy stavíš víru těch lidí, kterým zvěstuješ evangelium? Potvrzuje Duch svatý svojí mocí tvé hlásání evangelia? Zvěstuješ
„kulturní (české, evropské) evangelium“ nebo „evangelium Božího království“, které má v sobě moc proměnit jakékoli kultury?
Pavel, tento muž Slova, říká: „Neboť Boží království nespočívá v řeči, ale v moci. (1K 4,20) Naše evangelium k
vám nepřišlo jen ve slovu, ale i v moci a v Duchu Svatém a v plné přesv ědčivosti“ (CEP v přesvědčivé plnosti, KR v
jistotě mnohé, NBK v naprosté jistotě) (1Te 1,5). Je to Boží moc, která se projevuje radikální proměnou lidských životů,
uzdravováním, vyháněním démonů, kříšením mrtvých a různými dalšími divy, znameními a zázraky. Ježíš doslova říká: „Jestliže
však já vyháním démony s pomocí Ducha Božího, pak už k vám přišlo království Boží.“ (Mt 12,28; srov. L 11,20)
Vyhánění démonů je jeden ze základních projevů a důkazů Božího království. Je mezi námi Boží království?
Jednou někteří farizeové varovali Ježíše před Herodem a nabádali ho, aby před ním utekl. Ježíš jim řekl: "Jděte a řekněte
té lišce: Hle, vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dokonám." (L 13,31-33) Je to úžasný popis Ježíšovy
služby z jeho vlastních úst. Pohleďte na tento výrok. Jak pro Ježíše bylo důležité vyhánění démonů, uzdravování a dokonání jeho
poslání. Beze strachu před úklady nepřátel koná Otcovy skutky a zjevuje moc a slávu Božího království.
Další popis Ježíšovy služby nacházíme při Petrově kázání v Korneliově domě: Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí
Page 2
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
Ježíše, toho z Nazareta, jenž procházel zemí, činil dobře a uzdravoval všechny, kteří trpěli pod mocí Ďábla, protože
Bůh byl s ním. (Sk 10,38) Sám Petr, když kázal evangelium, doslova seznamoval posluchače s mocí Pána Ježíše Krista (viz 2Pt
1,16).
Pavlovo letniční kázání ukazuje také na důležitost svědectví skrze mocné činy: „Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše
Nazaretského, muže od Boha vám dosvědčeného mocnými činy, divy a znameními, které Bůh uprostřed vás skrze
něho učinil, jak sami víte, tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce
bezbožníků přibili na kříž a odstranili. Ale Bůh ho vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, protože nebylo možné, aby byl od
ní držen.“ (Sk 2,22-24)
A v dopise Hebreům čteme: „Proto musíme věnovat mnohem větší pozornost tomu, co jsme slyšeli, abychom
nebyli strženi proudem. Neboť jestliže slovo, které bylo řečeno skrze anděly, bylo pevné a každé přestoupení a každá
neposlušnost došly spravedlivé odplaty, jak my unikneme, zanedbáme- li tak velikou záchranu, která má svůj původ v
tom, co říkal Pán, a byla nám potvrzena těmi, kteří to slyšeli, za Božího spoludosvědčování znameními a divy,
rozmanitými projevy moci a udělováním Ducha Svatého podle jeho vůle?“ (Heb 2,1-4)
Písmo klade velký důraz na divy, znamení a zázraky. Čtěme Písmo bez předpojatosti a kulturních brýlí, které přeceňují
lidský rozum. Soustřeďme se na nadpřirozeno v Písmu a budeme „vyvedeni z míry“. Nepotřebujeme však vše rozumově pochopit
a vysvětlit!
Když Jan Křtitel ve vězení zapochyboval o Ježíši a poslal k němu své učedníky s otázkou: "Ty jsi ten, který má přijít, nebo
máme očekávat jiného?", Ježíš odpověděl: "Jděte, podejte zprávu Janovi, co jste uviděli a uslyšeli: Slepí opět vidí, chromí
chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blahoslavený je ten,
kdo by se nade mnou nepohoršil." (L 7,18-23)
Skrze Boží moc se přiblížilo království Boží
Ježíš hlásal Boží evangelium a říkal: "Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží; čiňte pokání a věřte
evangeliu." (Mk 1,14-15) Boží království se přiblížilo právě v projevech moci, divech, zázracích a uzdraveních. Potřebujeme
nově porozumět tomu, co říká Písmo o Božím království. Potřebujeme zdravé biblické učení o Božím království. Co se skrze nás
přibližuje k druhým?
Ježíš dal svým učedníkům moc a autoritu nad všemi démony, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc i každou slabost
(srov. L 9,1; Mt 10,1). Nejprve vyslal svých dvanáct učedníků a nařídil jim: „Cestou hlásejte: ,Přiblížilo se království
Nebes.' Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte, malomocné očišťujte, démony vyhánějte; zadarmo jste vzali,
zadarmo dejte.“ (Mt 10,1-8) Potom poslal ještě jiných sedmdesát dva a podobně jim přikázal uzdravovat nemocné a říkat jim:
‚Přiblížilo se k vám království Boží.' (L 10,1-9)
Nakonec vzkříšený Ježíš vyslal všechny, kdo uvěří: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás." (J 20,21;
srov. J 17,18) "Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit
novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí- li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou
vzkládat ruce a ti se budou mít dobře." (Mk 16,17-18) Stejným způsobem jako byl od nebeského Otce vyslán Ježíš, jsme i
my vysláni Ježíšem. Stejný způsob a stejné prostředky vypůsobí stejné výsledky. Potřebujeme odvahu a pokoru ke změnám!
Celá prvotní církev tomu velmi dobře rozuměla a při pronásledování a zastrašování od Židů kvůli zvěstování evangelia
pozdvihla jednomyslně hlas k Bohu a volala: "A nyní, Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým otrokům se vší otevřeností
mluvit tvé slovo; vztahuj svou ruku k uzdravování a k tomu, aby se dála znamení a divy skrze jméno tvého svatého
služebníka Ježíše." (Sk 4,29-30)
Ježíš s velikým důrazem řekl (a myslel to zcela vážně): "Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit
skutky, které já činím, a bude činit ještě větší než tyto, neboť já jdu k Otci. A oč byste požádali v mém jménu, to
učiním, aby byl Otec oslaven v Synu. Požádáte-li mne o něco v mém jménu, já to učiním." (J 14,12-14) Mocné skutky
oslavují Otce. Nepřijdou však automaticky, musíme si je žádat - doslova nárokovat. Nabízí se zde srovnání přenosu pomazání z
Elijáše na jeho po Bohu hladového učedníka Elíšu. Nenechal se odradit a odvést od svého jasně vytýčeného cíle - mít na sobě
dvojnásobný díl Elijášova ducha. Běžní Izraelci o tom nic nevěděli, charismatičtí proročtí žáci pouze zdáli přihlíželi, jenom radikální
a extrémní Elíša dosáhl svého - činil větší skutky než jeho mistr (viz 2Král 2). Dokonce i po smrti Elíši pomazání, které ještě
spočívalo na jeho kostech, vzkřísilo mrtvého (viz 2Král 13,20-21).
Page 3
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
Bůh obnovuje apoštolský a prorocký základ církve
Bůh povolal Pavla za apoštola a zjevil mu též, jaká jsou znamení apoštolství. Pavel byl v tom sám dobrým příkladem.
Znamení apoštola byla mezi vámi uskutečněna ve vší vytrvalosti znameními, divy a mocnými činy. (2K 12,12) Tato
znamení jsou čtyři: všechna vytrvalost (zřejmě je pro apoštolskou službu potřebná všechna), znamení, divy a mocné činy. Pán v
této poslední době obnovuje apoštolskou službu. Apoštolská služba však nese jasná znamení, která jsou jistě něčím větším, než
jen uzdravit něčí migrénu jednou za rok. Pravidelné neobvyklé mocné činy, podobně jako činil Pavel v Efezu (Sk 19,11 - výraz
neobvyklé předpokládá, že Boží lid koná obvyklé mocné činy). Jestli je někdo povolán do apoštolské služby, pak si nesmí
dovolit důležitost těchto znamení ignorovat. Musí si je horlivě žádat!
Apoštol Pavel píše křesťanům do Říma: „Mám se tedy čím chlubit v Kristu Ježíši ve věcech, které se týkají Boha.
Neodvážil bych se mluvit o něčem, co by Kristus nevykonal skrze mne k poslušnosti národů, slovem i skutkem, v
moci znamení a divů, v moci Ducha Božího, takže od Jeruzaléma a dokola až po Illyrii jsem dovršil zvěstování
evangelia Kristova.“ (Ř 15,17-19) Jinde říká, že se ve všem představujeme jako Boží služebníci a jednou z věcí, která nás
charakterizuje je moc Boží (srov. 2K 6,4-7).
Když Pavel popisuje uspořádání církve, říká: „A v církvi Bůh ustanovil nejprve apoštoly, za druhé proroky, za třetí
učitele, potom moci, potom dary uzdravování, pomoci, vedení, druhy jazyků.“ (1K 12,28) Že Bůh chce formovat církev
především skrze apoštoly a proroky, si začínáme pomalu uvědomovat. Jistěže místní církve vedou starší, avšak apoštolové a
proroci slouží místním církvím. Že mají v církvi též zásadní důležitost učitelé, je nám již také srozumitelné. Avšak poté Pavel hned
jmenuje moci a dary uzdravování. Boží lide, velice jsme tyto dary podcenili. Pán je však velice oceňuje. Skrze ně se totiž
prolamuje Boží království do naší kultury a Boží dílo je na postupu. Jak se povedlo nepříteli skrze různé nebiblické evangelikální a
liberální teologické koncepty odvést Boží lid od Boží moci a uzdravování.
Teprve poté jsou jmenováni pomocníci a pak vedoucí (vedoucí totiž bez pomocníků svedou velice málo a Pán je velmi
oceňuje). A potom hned na dalším místě různé druhy jazyků. Jak potřebujeme tyto dary rozvíjet a používat osobně i ve
shromáždění. Nenechme jazyky ležet ladem a nebraňme mluvit jazyky (viz 1Tm 4,14-15; 1K 14,39).
Co s tím? Písmo ukazuje na zásadní potřebu těchto projevů moci a jistě též ukazuje na cestu k nim. „Vy však usilujte o
větší dary milosti. A ukazuji vám ještě mnohem vzácnější cestu.“ (1K 12,31) Velice nepozorní a povrchní čitatelé Písma
kladou dary Ducha do protikladu s ovocem ducha a zvláště láskou. Pavel zde však říká něco zcela jiného. Usilujte o větší dary
milosti. Horlivě si žádejte růst a rozvoj v duchovních projevech a přitom jděte po správné cestě lásky. „Usilujte o lásku a
dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali.“ (1K 14,1) Jestliže jste plni Boží lásky, pak toužíte
po budování církve, po povzbuzování svých bratří a zastavení a proměně nevěřících, kteří by jinak zahynuli. Jsem přesvědčený o
tom, že charismatičtí a letniční křesťané v naší zemi, ještě biblicky vytrvale a s velikou žízní po duchovních projevech nedychtí.
Avšak evangelium Božího království s tím úzce souvisí. Jinak nám zůstane pouze evangelium kulturně upravené, uhlazené a
neúčinné.
Potřebujeme si projevy moci horlivě žádat a pak také budovat v ně víru. Studovat Písmo, naslouchat dobrému vyučování,
které víru probudí. Pavel se ptá Galatských: „Tedy ten, který vás vystrojuje Duchem a působí mezi vámi mocné věci, činí
tak na základě skutků Zákona, nebo na základě slyšení víry?“ (Ga 3,5) Máme doslova slyšet víru a na jejím základě bude
Bůh mocně jednat.
Naše města potřebují mocné činy. Asi všichni považujeme Sodomu za vzor a vrchol bezbožného města propadlého Božímu
soudu. Avšak Ježíš přináší šokující prohlášení. Tehdy začal kárat ta města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných činů,
že nečinila pokání. "Běda tobě, Chorazin! Běda tobě, Betsaido! Protože kdyby se byly v Týru a Sidónu staly ty mocné
činy, které se staly u vás, dávno by v žíni a popelu učinili pokání. Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude v den soudu
snesitelněji nežli vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do podsvětí budeš strženo! Neboť
kdyby se byly v Sodomě staly ty mocné činy, které se staly v tobě, zůstala by až do dnešního dne. Ale pravím vám, že
sodomské zemi bude v den soudu snesitelněji nežli tobě." (Mt 11,20-24) M ěsta Sodoma, Týr a Sidón potřebovala mocné
činy, aby lidé v nich učinili pokání.
Zřejmě se vždy naleznou jednotlivci i dokonce celá města, která evangelium Božího království odmítnou a která i kdyby
viděla vzkříšení z mrtvých, pokání neučiní (viz L 10,10-15; L 16,31; J 12,37-41). I kdyby uvěřila jen desetina z těch, kteří slyšeli
a viděli Boží království, Ježíši to stojí za to zjevovat svoji moc. Uzdravil deset malomocných a jenom jeden se v uctívání vrátil a
stal se jeho učedníkem (srov. L 17,12-19).
Mocné činy mají své zásadní a nezastupitelné důvody
Page 4
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
Ježíš sám na jednom místě vysvětluje velice podivným způsobem důvody svých mocných činů: "Otec miluje Syna a
ukazuje mu všechno, co sám činí. A ještě větší skutky než tyto mu ukáže, abyste vy žasli. Jako totiž Otec křísí mrtvé
a obživuje, tak také Syn obživuje ty, které chce." (J 5,20-21) Důvod Božích mocných skutků je, aby v lidech vyvolaly údiv.
A údiv má pak vyvolat zastavení, obrat, proměnu života a navázání vztahu s milujícím Bohem. Lidé jsou zastaveni skrze údiv, slyší
Boží slovo a znovuzrodí se. Když pročítáme evangelia i Skutky apoštolů setkáváme se velmi často s touto reakcí lidí na
evangelium, které je Boží mocí. Ježíšova znamení vedou k víře a k životu v jeho jménu (viz J 20,30-31).
První znamení Ježíš učinil v Káně Galilejské až poté, co byl pomazán Duchem svatým (viz J 2,11). Ježíš totiž činil divy a
zázraky ne proto, že byl Boží Syn, ale proto že byl naplněn a pomazán Božím Duchem a mocí (viz Lk 4,18-21). Lidské tradice,
že Ježíš dělal zázraky již jako chlapec, odporují Písmu. Boží Syn se ponížil a stal se podobným lidem. I v tomto máme následovat
Ježíše a přijmout naplnění Duchem svatým a skrze prozkoušenou víru vstupovat do moci Boží (viz Lk 3,21-22; 4,1-15). Také na
nás Bůh vkládá své pomazání, což je něčím zcela zásadním pro službu každého Božího dítěte. (Každému doporučuji si přečíst
vynikající knihu od Petera Tana: Pomazání Ducha Svatého, Vydavatelství Voda života 1993.)
Vraťme se do Kány Galilejské. Ježíš zde proměnil více než 600 litrů vody určené k umývání ve výborné víno. A čteme:
Toto Ježíš učinil v Káně Galilejské jako počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. (J
2,11) Zde je popsáno to hlavní ovoce znamení, divů a zázraků - zjevení Boží slávy a víra lidí v živého Boha. To vidíme na
mnoha dalších místech Písma (např. J 2,23; J 6,2; J 6,14; J 7,31).
Podívejme se na důvody vzkříšení Lazara, které uvádí Písmo:




abychom se divili (J 5,20-21 - o tomto Ježíšovu výroku jsme již hovořili. Ježíš ho vyslovil poté, co uzdravil 38 let
chromého člověka a mluví o ještě větších skutcích - totiž vzkříšení mrtvých.)
aby byla zjevena Boží sláva a aby Boží Syn byl oslaven (J 11,4.40)
abychom uvěřili v Boha, který činí zázraky (J 11,15 - Ježíš dal tímto zázrakem svým učedníkům výbornou lekci o moci
víry)
abychom uvěřili v Ježíše, že ho Bůh poslal (J 11,41-42.45; 12,11)
Je také velice důležité poukázat na reakci farizeů, se kterou se jistě budeme setkávat i dnes. Musíme být pravdiví,
nepřehánět, nevymýšlet si, avšak tito převrácení pokrytci budou závidět vliv a budou ve své skepsi zpochybňovat všechno. Budou
zpochybňovat zázraky, nebo tvé motivy anebo zdroje mocných činů. Jejich jednání je skutečně tragické. Přední kněží a
farizeové shromáždili veleradu a říkali: "Co uděláme? Vždyť tento člověk činí mnohá znamení. Jestliže ho necháme
tak, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou nám toto místo i národ." (J 11,47-48) Takovým Ježíš s určitým
humorem říká: "Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od mého Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?" (J
10,32)
Náboženští lidé, kteří mají démona nevěry, ať vidí jakékoli znamení, stejně nevěří. Ačkoli před nimi učinil taková
znamení, nevěřili v něho; a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: ‚Pane, kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla
zjevena Pánova paže?' Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl: ,Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima
neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil.' To řekl Izaiáš, protože spatřil jeho slávu a mluvil o
něm. Přece však i mnozí z vůdců v něho uvěřili, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze
synagógy. Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží. (J 12,37-43)
"Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi!"
Chci vám předložit ještě několik velice šokujících výroků Pána Ježíše v Janově evangeliu. Ježíš zázračně rozmnožil chléb a
nasytil jím velký zástup. Lidé se ho pak chystali zmocnit a učinit pozemským králem. Ježíš před nimi sám odešel na horu a pak
zázračně přešel moře za svými učedníky do Kafarnaum. Zástupy tam druhého dne též dorazily a hledaly Ježíše. Když ho nalezly,
Ježíš jim odpovídá: "Amen, amen, pravím vám, hledáte mne ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli z těch
chlebů a nasytili jste se. Pracujte ne pro pokrm, který hyne, nýbrž pro pokrm, zůstávající k životu věčnému, který vám
dá Syn člověka; neboť jemu Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť." (J 6,26-27) Boží strategií bylo (a stále ještě je!), aby lidé hledali
Ježíše, protože viděli divy a zázraky. Divy a zázračná znamení měly přivést lidi k Ježíši jako Pánu a Zachránci. Zde však byli lidé,
kteří tomu neporozuměli a přišli k Ježíši jako k výkrmně, lacinému automatu a politickému vůdci.
Zázraky, uzdravení a mocné činy jsou Božím svědectvím, potvrzením Božího slova a projevem Božího království. Ježíš o
Page 5
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
svých mocných skutcích říká: "Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není platné. Je jiný, kdo o mně svědčí, a vím, že
svědectví, které o mně vydává, je pravdivé." (J 5,31-32) "Já však mám svědectví větší než Janovo: skutky, které mi
dal Otec, abych je vykonal. Právě ty skutky, které činím, svědčí o mně, že mne poslal Otec. A sám Otec, který mne
poslal, vydal o mně svědectví." (J 5,36-37) "Jsem to já, kdo svědčí o sobě, a svědčí o mně také ten, který mne poslal,
Otec." (J 8,18) "Skutky, které já činím ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí." (J 10,25) "Já jsem se proto narodil a
proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." (J 18,37)
I nás Pán povolává k vydávání svědectví o Kristu a zaslibuje nám svědectví Ducha svatého. "Až přijde Zastánce,
kterého vám pošlu od Otce, Duch Pravdy, jenž vychází od Otce, ten o mně vydá svědectví. Ale i vy budete svědčit,
neboť jste se mnou od počátku." (J 15,26-27) Moc Ducha svatého - to je to, co zůstávalo na Ježíši a jeho službě.
Následující slova Pána Ježíše jsou skutečně skandálem a pobouřením pro dnešní křesťanství a západní (české, evropské)
zvěstování evangelia. On to však myslel zcela vážně! "Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi! Jestliže je však činím, a
nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a dále poznávali, že Otec je ve mně a já v Otci." (J 10,37-38) Zázraky
a mocné činy jsou pečetí naší služby. Kdyby Ježíš nečinil skutky svého Otce, nevyžadoval by od lidí víru. Nečekejme a
nevyžadujme od lidí víru, jestliže naše služba není v moci Ducha svatého! Znamení a mocné činy vedou k víře a poznání Ježíše
jako Syna Božího.
Podobně Filipovi Ježíš říká: "Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím
sám ze sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte
aspoň pro ty skutky." (J 14,10-11) Ježíš o těch, kteří ho pronásledovali, řekl: "Kdybych byl mezi nimi neučinil skutky,
které nikdo jiný neučinil, neměli by hřích. Ale nyní viděli, a mají v nenávisti jak mne, tak mého Otce." (J 15,24)
Hospodin se nezměnil a nikdy nezmění (viz Mal 3,6). Též Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes i na věky (viz Heb 13,8). Ti,
kdo potřebují mnoho změn, jsme my! Proč si myslíme, že Pánovy způsoby a strategie zjevené v Písmu neplatí pro naši kulturu a
čas? Asi proto, že když jsme se o to pokoušeli, tak nám to nefungovalo. Potřebujeme se pokořit a poddat Pánu svoji
všerozebírající a vševysvětlující mysl. Potřebujeme čerstvě hledat Pána, čerstvě zkoumat Písma s Duchem svatým, žádat Boží moc
a tlouci na dveře mocné a účinné služby evangelia Božího království, dokud nenalezneme, nedostaneme a nebude nám otevřeno.
Závislost na Otci jako zdroj moci
Pokora, poddanost a poslušnost jsou podle myšlení tohoto světa vlastnosti pro slabochy. Písmo však ukazuje na něco
zcela jiného. Jsou to vlastnosti Krále všech králů - Pána Ježíše Krista. Tato největší osobnost celých dějin lidstva byla totálně ve
všem poddána svému Otci v nebesích. To je též vysvětlení a zdroj jeho moci a zdaru v jeho službě.
Rozjímejme nad následujícími výroky Ježíše. Vycházejí z velmi důvěrného vztahu s nebeským Otcem. V těchto Ježíšových
vyznáních jsou pro nás ukryty klíče Boží moci. Ztotožněte se s nimi, vždyť Kristus je ve vás. Učiňte je svými vyznáními.
"Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí on, to činí stejně
i Syn. Neboť Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám činí." (J 5,19-20)
"Já sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou
vůli, ale vůli toho, kdo mne poslal." (J 5,30)
"Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal." (J 6,38)
"Mé učení není mé, ale toho, který mne poslal. Bude-li někdo chtít činit jeho vůli, pozná, zda je to učení z Boha,
nebo mluvím-li sám ze sebe. Kdo mluví ze sebe, hledá vlastní slávu. Kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je
pravdivý a není v něm nepravosti." (J 7,16-18)
"Až vyvýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že Já jsem a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě
naučil můj Otec. A ten, kdo mne poslal, je se mnou; nezanechal mne samotného, protože já stále činím to, co se jemu
líbí." (J 8,28-29)
"Já mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce." (J 8,38)
"Kdybych já oslavil sám sebe, má sláva by nic nebyla. M ůj Otec to je, kdo mne oslavuje." (J 8,54)
Page 6
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
"Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal přikázání, co mám říci a co
promluvit. A vím, že jeho přikázání je život věčný. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec." (J 12,49-50)
"Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky." (J 14,10)
"Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám tak, jak mi Otec přikázal." (J 14,31)
Uzdravování a mocné činy jsou naším pokrmem
Ježíš syrofenické ženě řekl, že uzdravování a osvobozování od démonů je chlebem Božích dětí (viz Mk 7,26-28). Jíš tento
chléb? Je to úžasné účinně sloužit lidem v jejich trápeních a mařit tak ďáblovy skutky. Nést lidem mocné evangelium Božího
království je radost a poslání pro každého z nás. Je to centrum našeho určení - žít pro Boha, činit jeho vůli a dokončit to poslání,
které pro každého z nás má. Sám Ježíš řekl: "M ůj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a dokonal jeho
dílo." (J 4,34) "Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal." (J 17,4) A o nás
říká Duch svatý: "Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil,
abychom v nich žili." (Ef 2,10) Je před námi připraveno ohromné množství uzdravení, mocných činů a zázraků, které zjeví Boží
slávu a založí víru mnohých na Boží moci.
Jak začít? Začni tam, kde se nacházíš. Tvým misijním polem jsou tvoji příbuzní, sousedé, spolupracovníci, spolužáci, rodiče
spolužáků tvých dětí, poštovní doručovatelka, pokladní v supermarketu, prodavač v benzínové stanici ... Buduj vztahy, zvěstuj
evangelium a nabídni modlitbu za uzdravení nebo jiné potřeby. Ježíš je v tobě a chce se skrze tebe projevovat. Bude se skrze tebe
projevovat, neboť to zaslíbil. Ty jen ve víře vykroč a měj otevřené oči pro příležitosti každého dne. Vstupuj do nich a budeš tím
stále více a více povzbuzován. Nechť také skrze tebe pokračuje ta dobrodružná kniha Skutků apoštolských, která začíná slovy
Pána Ježíše: "Přijmete moc Ducha Svatého..., a budete mi svědky..." (Sk 1,8)
Skandální a pobuřující slova Ježíše Krista o divech a zázracích v Janově evangeliu:
1,50-51; 2,1-11.23.25; 4,34.39-42.45-54(48!); 5,1-16.17-21.30-32.36-37; 6,2.5-14.19-21.26.38.64; 7,16-18.21-23.31;
8,18.28-29.38.54; 9,1-38(3-4); 10,25.32.37-38!; 11,1-47(4.15.40!); 12,9-11.17-18.37-43.49-50; 13,19; 14,10-14!.29.31;
15,24.26-27; 17,4.18!; 18,37; 20,21!.27-29.30-31; 21,25
Projevy moci, znamení, zázraky a uzdravování ve Skutcích apoštolů:
1,1-11; 2,1-21; 2,22; 2,32-33; 2,42-47; 3,1 - 4,22; 4,23-33; 5,1-11; 5,12-16; 5,17-25; 6,8-15; 8,4-17; 8,39-40; 9,1-19;
9,32-35; 9,36-43; 10,34-48; 11,20-21; 12,1-11; 12,23-24; 13,4-12; 14,1-7; 14,8-18; 14,19-20; 15,12; 16,16-40; 19,8-20;
20,7-12; 20,24; 22,6-21; 26,12-18; 27,21-25; 28,1-10
Projevy moci, znamení, zázraky a uzdravování v dopisech apoštolů:
Ř 1,16; 15,17-19; 1K 1,17-31; 2,1-5; 4,20; 12,4-11.28-31; 14,1.12.24-25; 2K 6,4-7; 12,12; Ga 3,2.5; Ef, 2,10; 1Te 1,5;
1Tm 5,21-25; Heb 2,1-4; 13,8; Jk 5,14-16; 1Pt 2,24; 2Pt 1,16; 3J 2
Zpět na seznam
Page 7
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
JUDA INFO
září 2005
Všechny tvoje děti budou Hospodinovými učedníky - Tomáš Korčák
Písmo velice jasně ukazuje na zásadní význam výchovy dítěte pro jeho celý život. Dětství určuje ryzost a přímost člověka.
Když není dítě vychováváno a dobře formováno, zůstane tato deformace do dospělosti, kde se projeví v celé své nahotě. V knize
Přísloví (20,11) je řečeno: Už na chlapci se z jeho způsobů pozná, zda bude v jednání ryzí a přímý. Ponechané sobectví,
rozmazlenost, vybíravost v jídle, útěk před úkoly a zodpovědností, neřešené strachy a tak dále, pokřiví a deformují člověka až do
dospělosti. Bogner překládá: Už podle her se dá u dítěte poznat, zda bude jeho dílo čisté a poctivé. To, jak dítě jedná a
dokonce i to, jak si dítě hraje, ukazuje na správný nebo špatný vývoj charakteru. Charakter je formován správnou výchovou
rodičů. Čím dříve se začne se zdravou a důslednou výchovou, tím větší naděje na proměnu a tím dřívější sklizeň.
Protože je dětství pro zdravý život každého člověka tak důležité, král Šalomoun v knize Přísloví dále pokračuje (22,6):
Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne. Máme vyučit své děti na počátku (doslova u
vstupu) jejich cesty, což znamená od jejich prvních kroků. Takový člověk se až do svého stáří od zdravého směru, formy a zvyků
neodvrátí. Též nemáme do svých dětí promítat svá přání a své cesty, ale máme je uvádět do jejich cest - což je Hospodinova
cesta s jeho specifickým posláním a určením pro každého člověka.
Je zásadně důležité vést své děti k osobnímu vztahu s Bohem skrze přijetí Ježíše. Když své děti nebudeme vést a ovlivňovat
zdravým a pozitivním způsobem podle Bible, bude je vést a ovlivňovat tento svět se svojí špínou a perverzí. Utéci před svojí
zodpovědností za výchovu svého dítěte do hesel typu: „Nechme dítě až bude samo chtít, hledat a zajímat se o Boha,“ nám, ani
našim dětem zcela jistě neprospěje. Buď je formujeme my, nebo někdo jiný. Nejsou totiž v žádném vzduchoprázdnu, nebo ještě
lépe řečeno „vlivuprázdnu“.
Známý biblický učitel Derek Prince říká: „První věcí pro děti i rodiče je spasení - vědět, že jste spaseni - vědět, že
vaše hříchy vám byly odpuštěny - vědět, že Bůh je váš Otec - že máte domov v nebi a pokud zemřete nepůjdete do pekla,
ale půjdete do nebe. Mnoho rodičů ke mně přichází a říkají: „Modli se za mé dítě.“ A já se ptám: „Je dítě spaseno?“ Oni
řeknou: „Nevím?“ „Jakto že nevíte? Čí je to starost? Kolik je dítěti? Šest nebo sedm?“ Víte, když je dítě dostatečně
staré, aby zlobilo, tak potom je dostatečně staré pro spasení. Pokud dítě zlobí a požádá rodiče o odpuštění, pak také
může požádat o odpuštění Boha. V základě je to odpovědnost rodičů a hlavně otců, aby dali návod svým dětem o pravdě
evangelia a spasení. Bůh nikdy nepředal tu odpovědnost na nikoho jiného - ne na učitele nedělní školy nebo vedoucího
mládeže nebo na pastora. Každý rodič je zodpovědný za duchovní disciplínu a vyučování svého dítěte. Kdyby rodiče
přijali tuto zodpovědnost, pak bychom neměli problematické děti.“ (Děti od věku od 5 do 11 let - pokyny pro osvobození
rodičů a jejich dětí, audio B 6008)
„Jsme dnes ve smrtelném nebezpečí, když podceňujeme duchovní kapacitu mladých lidí a zacházíme s nimi
způsobem, který je celkem vzato dětinský. Je dokonce sklon vytvářet v dnešních mladých lidech dojem, že Bůh má pro ně
nějaký zvláštní druh křesťanství s menšími požadavky a nižšími měřítky, než se klade na dospělé.“ (Základ víry, Základy
I, str. 44)
Dále je velice důležité, aby se děti naučily pokoře, poddanosti a poslušnosti a co ještě více, aby si tyto vlastnosti
zamilovaly. Podle myšlení tohoto světa jsou to vlastnosti pro slabochy. Jestli je ve tvém životě ještě duch, myšlení a hodnoty
tohoto světa, poznáš mimo jiné právě podle svého vztahu k těmto vlastnostem. Miluješ pokoru, poddanost a poslušnost, nebo ti
jsou tyto vlastnosti protivné? Písmo ukazuje, že to jsou vlastnosti Krále všech králů - Pána Ježíše Krista. Tato největší osobnost
celých dějin lidstva byla totálně ve všem poddána svému Otci v nebesích a v každém detailu ho poslouchala. Proto Ježíš zcela
naplnil své životní poslání a jeho život byl plný moci a Boží slávy. Ježíš sám o svém vztahu k nebeskému Otci řekl: "Neboť jsem
sestoupil z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mne poslal." (J 6,38) "Ale svět má poznat, že miluji Otce
a jednám tak, jak mi Otec přikázal." (J 14,31)
Duch svatý skrze Jeremjáše říká: Dobré je muži, jestliže nosil jho už ve svém mládí. (Pl 3,27) Je velice dobrým
vkladem pro každého člověka, jestliže se ve svém dětství naučil nosit jho - tedy byl poddán autoritám a poslouchal je, a to nejen
na oko, ale srdcem. Takový člověk je dobře připraven zvláště na různé životní těžkosti a v důvěře v Hospodinovo milosrdenství
vždy vítězně obstojí (viz kontext tohoto verše - Pl 3,26-33 - zřetelné v Kralickém překladu).
Page 8
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
Jedno z nejkrásnějších zaslíbení pro naše děti, které se můžeme modlit a nad nimi vyznávat, nacházíme u Izajáše (54,13):
Všichni tví synové budou Hospodinovými učedníky; hojnost pokoje zjednám tvým synům. Naším hlavním cílem ve
výchově všech našich dětí má být, aby byly Hospodinovými učedníky a též lidmi pokoje.
Jak k tomuto cíli dojdeme? Podívejme se nejprve, jak tento verš pokračuje: Podpírat tě bude spravedlnost, zbavena
útisku nepocítíš bázně, děs se k tobě nepřiblíží. A kdyby se kdo proti tobě srotil, nebude to pocházet ode mne. Kdo se
proti tobě srotí, v boji proti tobě padne. (54,14-15) Máme tedy chodit ve spravedlnosti, beze strachu a v důvěře v Boží
pomoc. Spravedlnost nám byla v Kristu darována a skrze víru v ní chodíme. Spravedlnost je často spojená s pokojem, protože
jestliže chodíš bez viny a odsouzení v Boží spravedlnosti, pokoj vládne ve tvém životě a tato hojnost pokoje přechází i na tvoje
děti.
Dále se podívejme, co tomuto úžasnému zaslíbení o našich dětech jako Hospodinových učednících předchází. O čtyři
kapitoly dříve prorok Izajáš popisuje postoje pravého Hospodinova učedníka: Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků,
abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci.
Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět. (50,4-5)
Abychom mohli v modlitbě nárokovat Boží zaslíbení o učednictví a hojnosti pokoje pro naše děti, musíme se nejprve sami
stát Hospodinovými učedníky. To znamená:



mít jazyk učedníků, abychom uměli zemdleného podpírat slovem
mít probuzené a otevřené uši, abychom slyšeli jako učedníci
nevzdorovat ani neuhýbat nazpět (když k nám Bůh mluví a máme udělat to, co nám přikazuje)
Především naše děti musí být našimi učedníky. Pavel říká svým duchovním dětem: Prosím vás tedy: Napodobujte mě!
(1K 4,16) Napodobujte mě, jako i já napodobuji Krista. (1K 11,1) a Ježíš říká svým učedníkům: Dal jsem vám příklad,
abyste i vy činili, co jsem já učinil vám. (J 13,15 ) Existuje princip, že děti napodobují svoje rodiče a to v dobrém i ve zlém.
Proto je rodičovství tak zodpovědný úkol, ve kterém nám však velice touží pomoci náš nebeský Otec.
Jestliže jsme sami Hospodinovými učedníky a děti jsou našimi učedníky, pak je přivedeme do bodu, kdy se sami stanou
Hospodinovými učedníky. Takovým Pavel říká: Napodobujte tedy Boha jako milované děti. (Ef 5,1) Napodobujeme pak
především svého nebeského Otce a prožíváme, že jsme jeho milované děti.
Teprve nedávno jsem v Písmu uviděl nádhernou pravdu, že to, že sloužíme Bohu nevychází jen z toho, že je naším Pánem,
ale především naším Otcem. Sloužíme Bohu, protože je naším Otcem! Duch svatý o tom hovoří na začátku, uprostřed a na
konci Bible.
Hospodin řekl skrze Mojžíše faraónovi v Egyptě: Izrael je můj prvorozený syn. Propusť mého syna, aby mi sloužil.
(Ex 4,22-23) Bůh chtěl vyvést Izrael z otroctví v egyptské zemi, aby mu sloužil, protože byl jeho synem.
To se plně shoduje s dalším místem z Malachiáše (3,16-18): Tehdy ti, kteří se bojí Hospodina, o tom rozmlouvali;
Hospodin to pozoroval a slyšel. a byla před ním sepsána pamětní kniha se jmény těch, kteří se bojí Hospodina a mají
na mysli jeho jméno. "Ti budou, praví Hospodin zástupů, v den, který připravuji, mým zvláštním vlastnictvím, budu k
nim shovívavý, jako bývá shovívavý otec k synu, jenž mu slouží." Potom uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a
svévolníkem, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu sloužit nechce.
V Božím řádu zdravé rodiny syn slouží svému otci. Je to něco, co v dnešní humanistické době tahá za uši, avšak my se
budeme držet více Písma, než moderních výchovných trendů, které v praxi dobré ovoce nepřinášejí. Jedním z hlavních cílů
dnešního světa je seberealizace. Peter Wagner velice dobře říká: „Prakticky celá generace přijala seberealizaci jako svůj
životní cíl. Všimněme si ale, co to přináší. Jsem-li seberealizován, pak to znamená, že tě vlastně nepotřebuji. Jsem svou
konečnou autoritou. Má konečná poslušnost je nasměrována ke mně samému. Nepotřebuji poslouchat tebe ani nikoho
jiného.“ (C.P.Wagner: Test svatosti: Poslušnost, Překročit hranice, září 2002) Naším cílem však seberealizace není, a to ani
ve světě, ani v církvi. Naším cílem nebo životním programem je služba Bohu. Pro něj jsme stvořeni my i naše děti.
Malachiáš říká, že Bůh bude shovívavý k lidem, kteří se ho bojí a mají na mysli jeho jméno, jako bývá shovívavý otec k
synu, jenž mu slouží. K dětem, které nám slouží, máme být zvláštním způsobem shovívaví. Stejně tak je k takovým dětem
Page 9
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
shovívavý i sám Bůh. Nebeský Otec hledá u svých dětí srdce služebníka. Hledá člověka, který ochotně a rád slouží Bohu a
druhým lidem. Člověka, který nesmýšlí světským způsobem funkcí a pozic, ale vidí okolo sebe příležitosti ke službě, pomoci a
zbudování druhých. Lidské ambice něco znamenat před lidmi vystřídá čistá touha líbit se Bohu a naplnit jeho poslání. Jestliže již
máme děti s tímto služebným a učednickým duchem, mají od nás zakoušet větší shovívavost.
Třetí místo najdeme v Pavlově epištole Filipenským (2,19-22): Doufám v Pánu Ježíši, že vám brzo pošlu Timotea,
abych i já byl dobré mysli, když se dovím, co je s vámi. Nemám nikoho jiného stejně smýšlejícího, jenž by se upřímně
staral o vaše dobro; neboť všichni hledají svých věcí, a ne věcí Ježíše Krista. Víte sami, jak se Timoteus osvědčil;
vždyť sloužil se mnou ve službě evangelia jako dítě otci.
Zde na příkladu vztahu Pavla a Timotea velice pěkně vidíme neoddělitelnou spojitost služby syna otci a učednictví. Ten,
kdo slouží svému otci, je zároveň jeho učedníkem. Jde o vztah srdcí. Jen tímto způsobem může docházet k plnému a
účinnému předávání dobrého vkladu a vlivu na další generaci, aby ta později mohla jít ještě dále. Pavel toto předávání připomíná
Timoteovi následujícími slovy: Ty však jsi sledoval mé učení, můj způsob života, můj úmysl, mou víru, trpělivost, lásku,
vytrvalost, pronásledování a útrapy, jaké mne stihly v Antiochii, v Ikoniu a v Lystře. Jaká pronásledování jsem
přestál, a ze všech mě Pán vysvobodil! (2Tm 3,10-11)
Ježíš jako Mistr a Pán sám svým učedníkům sloužil a předal nám tak příklad, který máme následovat (viz Mt 20,25-28; J
13,12-17). Učedníkům, kteří mu z lásky a ze srdce slouží, říká: Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, a kde jsem já,
tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí Otec. (J 12,26)
Zpět na seznam
Page 10
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
JUDA INFO
září 2005
Požehnaná puberta - Petr Stoy
Toto zamyšlení je určeno hlavně pro rodiče s malými (předpubertálními) dětmi. V poslední době přemýšlím nad dětmi a
pokusím se vám nastínit moje myšlenky.
S dětmi je to jako s hřivnami. Jsou to poklady, které jsou nám svěřeny, a my je máme nejenom opatrovat, ale také dál
zdokonalovat a rozvíjet. Chcete-li se v pokoji přenést přes problematické dospívání, tak vám nezbývá nic jiného, než že se na to
začnete chystat již v době, kdy jsou vaše děti v raném stádiu vývoje. Později toho již mnoho nezmůžete. Mám za to, že tudy vede
cesta.
Když jsem se kdysi na to, jak mi budou dospívat děti, chystal teoreticky, tak jsem četl jednu knížku, v níž bylo napsáno, že
autoři té knížky prožívají nebo prožívali nádherné chvíle se svými dospívajícími dětmi a že na to rádi vzpomínají. Já jsem si v té
chvíli říkal: „Ti se mají a jsou asi dobří ve výchově, já bych to tak chtěl mít taky.“ A tiše jsem jim záviděl a chystal jsem se na naši
„pubertu“ tak, že to prostě nějak musíme přežít, moc se neposekat a neublížit si. A víte, co jsem zjistil? Že ono to opravdu jde, žít
s dospívajícími v klidu a s tím, že na to budu vzpomínat v dobrém. Ovšem nutno podotknout, že je k tomu nutné pár věcí udělat a
dodržovat.
Pomohl bych si jedním příkladem. Když chcete něco vypěstovat na poli, tak nestačí k tomu poli občas chodit a říkat: „Tak
kdy budou ty brambory? Už aby byly brambory! Kde jsou ty brambory? Vidím samou trávu!“ Sami uznáte, že tímto způsobem se
brambor nedočkáme, ale že pro to musíme něco udělat. Úplně nejlepší je, jestliže na podzim předchozího roku pozemek pěkně
pohnojíme a zoráme. Na jaře musíme sehnat sadbu, nechat naklíčit, potom upravit pole, vsadit a… atd. Teprve v létě si můžeme
pochutnat na nových brambůrkách.
A tak nějak to funguje i s našimi dětmi. Nechci se vás nijak dotknout, že vaše děti jsou nějaké brambory, ale spíše mi jde o
časovou náročnost celého procesu. To, jak se přeneseme přes pubertu, začíná již někdy v útlém dětství, kdy si myslíme, že na vše
je dost času. Ale mohu vás ujistit, že času je málo a velmi rychle utíká. Každý máme své povinnosti, ale věnujte se svým dětem,
co nejvíc to jde, nebudete toho litovat. Užijte si je a vychutnejte si čas strávený s nimi, dokud to jde.
S tím souvisí další věc. Vaše děti jsou vašimi kopiemi – nejenom fyzicky, ale poté i vašimi vlastnostmi. Některé vlastnosti
lze celkem zásadně ovlivnit. Děti vás pozorují a kopírují a mají zvláštní schopnost odhalit vaše slabé stránky a bez váhání toho
využijí. Pak mají ještě jeden instinkt – velmi rychle poznají, když rodiče tzv. netáhnou za jeden provaz, to znamená, že jeden z
rodičů něco rozhodne a druhý to bez domluvy a rozmluvy změní. Děti toho opět využijí, potažmo toho zneužijí a nemá to na ně
dobrý vliv.
Chceme-li dobře vychovat naše děti, začněme nejdříve u sebe. Poctivě a upřímně zhodnoťme sami sebe a pokud se nám
něco nebude zdát, tak začněme nejprve u sebe a teprve až potom začněme s výchovou našich nejmenších. Opět jeden příklad za
všechny. Těžko můžete dítě naučit, aby bylo pořádkumilovné, když maminka má na kuchyňské lince permanentní chaos ve věcech
a tatínkův pracovní stůl nebo koutek je jedna nesourodá hromada věcí. Pokud vaše dítě není zrakově postižené, tak to vidí a má
to za normální stav a těžko mu můžete cokoliv vyčítat a hubovat mu za nepořádek v jeho pokojíčku. Podobné je to se slibováním.
Dávejte si pozor na bezmyšlenkovité a odbývající (třeba i dobře myšlené) sliby, které nebudete moci dodržet. Uvede to dítě do
zmatku a může to být příčinou vnitřního zranění dítěte s dalekosáhlými následky. S tímto souvisí i to, abychom byli důslední
nejenom vůči dětem, ale také hlavně vůči sobě v našem běžném životě. Nebudu uvádět žádný příklad důslednosti či nedůslednosti,
ale jenom jednu poznámku: Příklady táhnou – buďte si toho vědomi.
Suma sumárum, co jsem vám chtěl vlastně říct. Asi jsem vám nepředložil nic světoborného a převratného, ale docela známé
věci. Ale jak se říká – opakování je matka moudrosti a trošku moudrosti určitě není na škodu a občas se hodí. Přijměte proto
povzbuzení do vašeho nelehkého, ale zároveň krásného úkolu. Přeji vám trpělivost a moudrost při tvoření charakteru vašich dětí.
Pracujte nejenom na nich, ale i na sobě samých. Vaše prostředky investované do potomstva se vám vrátí a budete prožívat pěkné
chvíle i v „divokých -nácti letech“.
Všechny rodiče zdraví Petr Stoy
Page 11
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
Autor je vedoucím nedělní školy pro předškolní děti ve farnosti Mikulov a otcem čtyř dětí. Článek vyšel v čísle
5/2004 Sborového časopisu, měsíčníku mikulovské farnosti ECM. Otištěn se souhlasem autora.
Zpět na seznam
Page 12
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
JUDA INFO
září 2005
Jak je to s Halloweenem? - Martin Lang
Ještě před pár lety se nám zdálo, že svátek Halloween (31. říjen) je záležitostí čistě americkou. U nás by se přece něco
takového nemohlo ujmout. A vida, stejně jako se k nám tlačí obtloustlý Santa Claus, pozvolna a nenápadně přichází i tento,
doposud dosti exotický, svátek. Zatím se to, díky Bohu, projevuje jen prodejem nejrůznějších strašidelných rekvizit s
halloweenskou tématikou, ale není vyloučené, že zejména pod vlivem amerických filmů a seriálů se slavení Halloweenu zanedlouho
rozšíří i u nás.
Na úvod musím poznamenat, že se ve svém článku zdržím vyjádření osobního názoru na přejímání těchto amerických
zvyků. Nemám v úmyslu zde polemizovat o tom, zda jsou vhodné a vkusné, a zaměřím se na jedinou věc: Co stojí v pozadí
Halloweenu?
Dávné rituály
Nemylte se, tento svátek nevznikl původně v Americe. Pochází od nás, z Evropy. Jeho zakladateli byli starodávní keltští
kněží, zvaní druidové. O těch je známo, že se dost intenzivně zabývali okultismem a čarodějnictvím. V lesích uctívali přírodu a
duchy zemřelých. Z dochovaných hmotných i písemných pramenů je zřejmé, že Keltové vzhledem ke své víře dodržovali ve
vztahu ke smrti a k pohřbu velmi přísná rituální pravidla a obřady.
Jejich hlavním bohem byl Samhain, což lze přeložit jako Pán mrtvých. Právě 31. říjen byl hlavním svátkem uctívání
Samhaina a bohyně Beltane („Velké matky Země“). Je to předvečer 1. listopadu, kterým začínala zimní polovina roku a zároveň
keltský nový rok. V tento den ke cti zmíněných božstev zapalovali veliké ohně a věřili tomu, že se v tuto noc mrtví vydávají mezi
živé. Hranice mezi reálným světem a zásvětím přestala na dvanáct hodin existovat.
Druidové věřili, že zapálením obrovských hranic přilákají duchy lidí, kteří zemřeli v předchozím roce. Skrze zaklínadla a
magické rituály se měli duchové přiblížit až k ohňům a být tam rozvázáni. Potom měli mít celou noc na to, aby se mohli volně
potulovat po zemi a buď činit dobré skutky nebo se mstít svým nepřátelům. Ráno si je měl Samhain opět odvést do své říše. V
zájmu „účinnosti“ těchto rituálů se druidové nezdráhali do ohně vhazovat živá zvířata a dokonce i lidi – duševně nebo tělesně
postižené, zločince a válečné zajatce!
V tento večer se k druidům přidávali i vesničané. Než odešli večer do lesů, uhasili oheň v krbu. Po skončení rituálů jim
kněží dali uhlíky z obětního ohně, aby si jimi mohli své krby znovu zapálit a tak uklidnit zlé duchy, pokud by se zrovna nějací
potulovali okolo.
Svatý večer a Památka zesnulých
Uplynula staletí a Římskokatolická církev, vedená snahou připomínat si zesnulé svaté z církevní historie, ustanovila svátek
„All Hallows“ – Svátek Všech svatých. Původně se slavil v květnu (na památku zasvěcení římského Pantheonu Panně Marii a
všem svatým mučedníkům), ale v 8. století ho papež Řehoř přesunul na 1. listopad. Z tohoto důvodu lidé někdy mylně spojují
vznik svátku Halloween (předvečeru Všech svatých) s křesťanstvím. Jak jsme si ale ukázali, jeho kořeny leží někde zcela jinde.
Celou řadu zvyků ze svátku Samhaina převzaly od pohanů dokonce i „křesťanské“ Vánoce. Patří mezi ně například rituální
vyklízení příbytků, vylévání špinavé vody, ukládání posledního snopu z pole pod stůl, pojídání ořechů a červených jablek či různé
formy předpovídání budoucnosti.
Následující den po Všech svatých, tedy 2. listopadu, je Památka zesnulých, tzv. dušičky. Poprvé se tento den slavil v roce
998 ve francouzském benediktinském klášteře v Cluny, kde jej zavedl opat Odillo. Podle tradice je to vzpomínka na zesnulé, kteří
ještě nejsou dokonale připraveni na vstup do Božího království a jsou teprve ve fázi očišťování. Učení o tomto očistci zastává
dodnes Římskokatolická církev. V tento den lidé už odedávna navštěvují hřbitovy a hroby svých zemřelých, zdobí je květinami,
věnci a svícemi a modlí se za mrtvé a za spásu jejich duší. Důvodem, proč tyto dva svátky následují bezprostředně po sobě, je
údajně vnitřní spojení církve vítězné na nebi, církve trpící v očistci a církve bojující na zemi.
Page 13
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
Jak je vidět, keltský svátek mrtvých plynule přešel do „křesťanského“ svátku zesnulých. A dokonce se shoduje i doba,
kdy se tyto svátky slaví.
Zvyky a tradice
Pohané věřili, že duchové zemřelých se vracejí, aby strašili a působili lidem zármutek. Proto se snažili všemožně duchy
upokojit. Na 31. října tedy vždy připravili velkou hostinu, na které by se najedli jak živí, tak i mrtví. Potom si oblékali kostýmy,
jež měly představovat duchy, a v průvodu odváděli skutečné duchy na okraj města, pryč od svých domovů. Tím vším chtěli
předejít tragickým událostem, aby jim například nezemřel dobytek, mléko se nestalo jedovatým, nezkazilo se jídlo, nikdo jim
neukradl jejich děti nebo aby nikdo z rodiny nezemřel.
Další věcí, zvláště na vesnicích, bylo, že lidé dávali na schody před své domy sladkosti a jiné dobroty k pohoštění duchů,
aby ti vesničanům nijak neuškodili. Věřili, že pokud by to neudělali, duchové by na ně jistě připravili nějakou lest nebo podvod. V
tento večer se vyprávěl příběh o muži jménem Hrozný Jack. Ten byl údajně tak zlý, že ho po smrti nechtěli ani v pekle. Jeho
osudem se tedy stalo chodit o Halloweenu po zemi a hledat následovníky. Na cestu si prý svítíval vydlabanou dýní, ve které
hořela svíčka. Tak vznikl původní anglický název pro tuto tradiční halloweenskou lucernu – „Jack-O-Lantern“ (Jackova lucerna).
Dnes se jí ale říká jednoduše jen „pumpkin“ (dýně).
Zvyky přetrvaly. I dnes si lidé v zemích, kde je tato tradice rozšířena, zdobí o Halloweenu svá obydlí motivy čarodějnic,
černých koček, kostlivců a bludiček. Děti si chodí od domu k domu pro sladkosti a každému dají na výběr: „Trick or treat.“ (Lest
nebo pohoštění). Je to vlastně stejný výběr, jaký měli lidé kdysi, když připravovali pohoštění pro duchy…
Říká se, že v tento den je vše dovoleno. Oblíbený je i maškarní rej. Ale co je to za masky? Nejoblíbenější jsou duchové,
příšery v krvavých hábitech a doktoři, kteří mají místo skalpelu obrovský papírový nůž. Zvukovou stránku obstarávají nejrůznější
skřeky a celé se to samozřejmě nemůže obejít bez velikých zapálených ohňů. O kletby také nebývá nouze. To v případě, že v
nějakém z domů k dětem nejsou dost štědří.
A co na to Boží lid?
V předchozích odstavcích jsem stručně charakterizoval kořeny, ze kterých Halloween vychází. Je vidět, že naprosto nic z
těchto pohanských okultních obyčejů nemůže být pro nás tak lákavé, abychom kvůli tomu činili kompromis se svou vírou. Vždyť
v knize Jozue čteme: „Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým
sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit
Hospodinu.“ (Joz 24,15).
Použitá literatura:
Bruce L. Johnson: Halloween. Zdroj textu: www.prayer.cz.
Jitka Vlčková: Encyklopedie keltské mytologie. Praha: Libri, 2002. 324 stran.
Jan Slíva: New York, New York. Týden, ročník 2001, č. 46, str. 40–41.
Doris Wagnerová: Děti a okultismus. Joel News International 340. Zdroj textu: www.prayer.cz.
Zpět na seznam
Page 14
This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.
JUDA INFO
září 2005
Hodina pokušení, která má přijít na celý svět (Zjevení 3,10) - Ludmila Hallerová
Stále jsem si myslela, že to teprve přijde až s vládou antikrista, kdy se věřící budou rozhodovat pro nebo proti. Jenže to už
zde Církev asi nebude, ale bude slavit Beránkovu svatbu v nebi po svém vytržení.
Ale několik událostí z poslední doby mne zbavilo tohoto omylu. TA HODINA UŽ NASTALA A TÝKÁ SE (mimo jiné)
HROZNÉHO SEXUÁLNÍHO ZMATENÍ NA CELÉM SVĚTĚ.
1. Nedávno jsme pořádali seminář o pastoraci manželství, který mi ukázal, jak velice jsou manželství ohrožená.
2. S hrůzou jsem se dověděla o jednom vyznavačském sboru, kde žena pastora má vztah se starším sboru a nic se s tím
nedělá!!!
3. Jedna sestra misionářka se mi svěřila se svým postojem, který je asi postojem většiny žen: když je pouze v přítomnosti žen,
mluví a chová se normálně. Stačí však, aby tam byl jediný muž a chová se vyzývavě se zaměřením na něho (podvědomě,
ale Pán jí to ukázal jako hřích).
4. Čím dál nestydatější programy v TV a v kinech (např.: Big Brother - Nova; VyVolení - Prima)
5. Dětem na školách se radí, aby si sex vyzkoušely a jako alternativa se jim přednáší homosexualita jako normální.
6. Lidé v tomto ohledu opravdu pijí nepravost jako vodu. Samozřejmostí jim jsou kdejaké sexuální zvrácenosti.
7. Čím dál častější zneužívání dětí příbuznými.
8. Hromadné šíření pornografie tiskem, internetem, videem...
9. Nemravná móda, vystavování nahoty.
10. Lavinovitý nárůst ženské i mužské prostituce mladých lidí ze všech společenských vrstev jako snadný výdělek.
Pán mi v té souvislosti připomněl sen, který jsem měla, když mé děti (dnes 41 a 36) byly ještě předškoláky: Tehdy se mi
zdálo, že jsem jela někam taxíkem . Taxikář mne sexuálně obtěžoval; hned jsem ho zastavila a vystoupila. Na náměstí, kde jsem
rozčilená vypadla z taxíku, stál dav lidí, smáli se mi a ťukali si na čelo, že si neužívám, když mám k tomu příležitost. Probudila jsem
se vyděšená. Pán mi řekl, že tak to bude brzy vypadat, všichni lidé budou pít nepravost jako vodu. "Pane, a co mé děti?" Tu mi
Pán začal ukazovat, jak své lidi chrání: Josefa v Egyptě, Mojžíše na faraónově dvoře, Daniela a jeho přátele v Babylóně...
Jak? O tom je ve Zj 3,10: ostříhal jsi slova Mého: zakotvenost v Božím slově a nekompromisní poslušnost Božích
norem v něm obsažených.
Věřící ženy musí dbát na cudnost v oblékání a chování, věřící muži hlídat své oči.
Možná musíme společně pozvednout hlas proti ohavnostem v TV, které podkopávají morálku a ruinují rodiny.
(Má prý běžet další pořad, kde si manželé vzájemně vymění partnery, také pořad o sexu se zvířaty!!! - z neověřených zdrojů)
Ale církev mlčí. Nikdo nepozvedne hlas, neozve se, nepostaví hráz záplavě nemravností. Navštívili mne přátelé, kteří
nejsou nijak náboženští, ale byli zděšení pořady v TV a divili se, jak je to možné, proč to někdo nezakáže?
Vyzývám vás k modlitbám za manželství.
Zpět na seznam
Page 15

Podobné dokumenty

JUDA INFO 2 / červenec 2000

JUDA INFO 2 / červenec 2000 nás: Abychom přijali nový Boží dotek, musíme být ochotni naslouchat a poslouchat. Pán hledá srdce, která jsou připravená přijímat a ochotná jednat podle jeho slova. 3. Byla rozhodnutá, dotknout se ...

Více

studie Inovace sortimentu trvalek

studie Inovace sortimentu trvalek Květnatá louka je společenství rostlin původní území střední Evropy s velkou druhovou rozmanitostí. Louky provázejí lidi už po mnoho tisíc let, ale nebylo běžné je zakládat z cíleného výsevu semen....

Více

Člověk a jeho vztahy

Člověk a jeho vztahy atd.) Nežádá od tebe pocit a emoce, ale především rozhodnutí. Svěř každého z nich do Kristových rukou. Jen On sám vidí do jejich srdce a zná všechny důvody jejich jednání. Modli se za ně a řekni: P...

Více

Uzdravující armáda

Uzdravující armáda První (ze začátku nejpočetnější) byla tvořena z lidí, kteří měli v srdci neustále rostoucí touhu po tom, aby se projevovala zde na zemi Boží sláva skrze uzdravování nemocných, jako tomu bylo v evan...

Více

Test evangelizačních stylů - Křesťanské společenství Juda

Test evangelizačních stylů - Křesťanské společenství Juda budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkláda...

Více