TECHNOLOGIE MICOQUIENU V JESKYNI KŮLNĚ

Transkript

TECHNOLOGIE MICOQUIENU V JESKYNI KŮLNĚ
ISSN 0323-0570
Acta Mus. Moraviae, Sci. soc.
XC: 23–78, 2005
TECHNOLOGIE MICOQUIENU V JESKYNI KŮLNĚ
MICOQUIAN TECHNOLOGY FROM KŮLNA CAVE (SLOUP, SOUTH MORAVIA)
PETR NERUDA
MZM – ANTHROPOS
ABSTRACT
Micoquian collections from the Kůlna cave newly specify the share of the various methods of stone tool
production in the operation chain. Author has managed to describe different variants of the discoid and prismatic
method and the method of direct shaping in layers 7c, 7a, 6a. The analysis is complemented with a reconstruction
of the raw material distribution model of the individual Micoquian layers. The share of blades significantly
increases in the later periods. The characteristic features of Micoquian in Moravia include a relatively high degree
of standardisation, deepening over time and finally reaching the stage comparable with the following Upper
Palaeolitic cultures.
Key words: Micoquian, technology, typology, raw materials, distribution
ÚVOD
Technologické zpracování kolekcí kamenné štípané industrie patří k moderním postupům
výzkumu zejména proto, že poskytuje soubor komplexních dat, která lze vhodně kombinovat
s údaji z jiných oborů a rekonstruovat tak ekonomické chování našich předků. Neméně důležitým je fakt, že se kámen zachovává ve všech archeologických situacích a lze tedy vyloučit
omyly, vyplývající z rozdílného dochování jednotlivých složek inventáře. Rekonstrukce technologických a distribučních modelů jsou preferované zejména v problematice středního
a počátku mladého paleolitu, kdy se setkáváme s velice komplexními vztahy. Klíčovou lokalitou pro střední Evropu je jeskyně Kůlna v severní části Moravského krasu, neboť obsahuje
stratigrafickou sekvenci od přelomu rissu-eemu až do holocénu (obr. 1).
V rámci práce jsem analyzoval nálezy pouze z výzkumu K. Valocha z let 1961–1976
(VALOCH 1988) a záchranného výzkumu 1995–1997 (VALOCH 2002), tedy z prostoru vchodu až po skalní stupeň v pásu 19–20 (tj. sektory A–D, K, L, obr. 2).*
Hlavním důvodem pro zpracování artefaktů pouze ze vstupní části jeskyně byla skutečnost, že zde nalezené vrstvy mají mezi sebou jasný stratigrafický vztah a umožňují tak sledovat vývojové trendy bez nebezpečí chybného vyvození jejich vzájemného chronostratigrafického vztahu, k čemuž by poměrně snadno mohlo dojít ve vnitřní části jeskyně. Využitím prostorově omezeného nálezového celku se podařilo vysledovat určité vývojové trendy, které bude možné doplnit nebo otestovat v rámci dalšího zpracování.
1. PRINCIPY ZPRACOVÁNÍ KAMENNÉ INDUSTRIE
Technologická analýza středopaleolitických kolekcí je založená na podrobném popisu
předmětu podle předem stanovených kritérií, které byly zvoleny tak, aby postihovaly pokud
možno všechny důležité charakteristiky, určující zařazení předmětu do operačního schématu. Celou skupinu sledovaných znaků lze rozdělit na několik podskupin – lokalizační, morfologickou, metrickou a surovinovou. V rámci popisu předmětu se vyskytlo několik problé*
Práce byla podporována institucionálním výzkumným záměrem č. MK0000948620.
23
Obr. 1. Poloha jeskyní se středopaleolitickými nálezy v Moravském
krasu. (Position of caves with Middle Palaeolithic finds in
the Moravian Karst region). 1 – Kůlna, 2 – Balcarka, 3 –
Výpustek, 4 – Drátenická, 5 – Švédův stůl, 6 – Pekárna.
24
Obr. 2. Členění jeskyně Kůlny. A–H – hlavní sektory (main sectors), A–D2, K, L – analyzované sektory (analysed sectors).
mů, které je nutné vysvětlit předem v zájmu pochopení klasifikačního systému, popsaného
v následujících kapitolách.
Týká se to zejména znaků, definujících morfologii artefaktu, zejména pak odštěpů. Za
největší problém můžeme považovat jejich zařazení do výrobního řetězce, tedy zda předmět klasifikovat jako preparační, cílový, popřípadě reparační. Tato otázka vystupuje do
popředí zvlášť u předmětů, vyrobených diskoidní metodou, u které lze jednotlivá stádia rozlišovat jen obtížně. Vyplývá to z celkového charakteru metody, neboť při ideální exploataci jádra není nutné provádět preparační a reparační kroky pro opětovné zformování vhodného tvaru. Řešení tohoto problému spatřuji ve využití obecnějšího analytického popisu,
vycházejícího z kombinace morfologických znaků, takže použitý systém je dostatečně univerzální.1 V případě určení typu předmětu byla preferována jeho morfologie (odštěp
s bokem jádra, s laterální kůrou apod.). Jako redundantní k dalším údajům se zdají být
předměty definované jako odštěp s kůrou, odštěp bez kůry. Mezi takto definované předměty byly zařazeny ty, které neměly jiné výraznější morfologické rysy a chybí pro ně termíny
stejné hierarchické úrovně.2
Dalším morfologickým znakem, definujícím charakter popisovaného předmětu, je určení procenta kůry na předmětu a případně stanovení počtu negativů na dorsální ploše. Procento kůry je vyjádřeno skupinami po 25% procentech a počet negativů byl počítán bez
retuší a negativů vzniklých abrazí úderové hrany. Problém nastával např. u odštěpů s bokem
jádra, protože negativy nebo kůra mohou být i na ploše, která při půdorysném pohledu
z dorsální strany není vidět. V těchto případech byly negativy i kůra zahrnuty k těm na dorsální straně, jako by byly přímo viditelné, protože z morfologického hlediska se stále jedná
o dorsální stranu.
Klasickým případem determinačních problémů je stanovení kritérií pro čepele, zejména pak ve středopaleolitických kolekcích. Za primární znak jsem využil metrické kritérium
v kombinaci s orientací osy předmětu. Klasický poměr stran byl tak konfrontován s orientací předmětu. V některých případech totiž maximální rozměry předmětu bez ohledu na
orientaci patky umožňovaly klasifikovat artefakt jako čepel, ale při orientaci předmětu
vzhledem k patce, která tvořila základnu pro měření, se pak míry změnily a poměr stran
potom odpovídá úštěpu.
Tento přístup byl základem pro metrickou podskupinu údajů. Úderová patka se při
měření ztotožňuje s osou x (obr. 3A). Pro následující analýzy jsem použil i systém rozměrových skupin, které jsou založeny na porovnání plochy předmětu se soustřednými kružni-
25
Obr. 3. Principy měření
artefaktů (Princips of artefacts
measuring). A – měření
úštěpů (flakes), B – měření
patek (striking platform).
cemi s rozdílem poloměrů 2 cm. Tak je možné přesněji stanovit plošný rozsah artefaktu
a zároveň snadněji zohlednit délko-šířkový aspekt v kombinovaných grafech. Do metrické
podskupiny údajů patří i údaje o rozměrech patky a úhlu patky k ventrální ploše (obr. 3B).
Jádra byla klasifikována poměrně jednoduchým způsobem, neboť se ukázalo, že nejdůležitější technologické finesy a problémy nejsou strohým databázovým systémem jednoznačně popsatelné (viz příloha 2). Asi nejsubjektivnějším problémem je zařazení jader do
stádií výrobního procesu, zvláště pak v případě diskoidních jader, u nichž rozlišení mezi
preparací a těžbou není prakticky možné. Z opačné strany operačního řetězce je velice
vágní hranice mezi malými těženými jádry a zbytky jader. Rozhodující bylo kritérium, zda
je těžní plocha v rámci svých rozměrů ještě schopna následné těžby, či nikoli. V případě,
že těžní plocha nesla stopy po nezdařených odbitích ve formě zaběhnutí, zařadil jsem taková jádra do kategorie zbytků jader. Plně si však uvědomuji, že takto stanovené kritérium je
zatížené dosti velkou subjektivní chybou.
Výše popsané problémy patřily k hlavním, které bylo nutné taxativně vymezit pro vytvoření jednotného systému popisu.
Typologická analýza využitá pro popis retušovaných nástrojů z jeskyně Kůlny vychází
z Bordesova středopaleolitického systému, který identifikoval 63 typů (BORDES 1961).
Řada modifikací byla zahrnuta ve formě podtypů (cf. vruby). Jeho moderní použití však
naráží na řadu problémů, zejména při zpracování bifaciálních kultur střední a východní
Evropy (MARKS – CHABAJ eds. 1998, 5–6). Jejich podstatou je nepružnost systému při kla26
sifikaci předmětů, které vykazují znaky více typů i v mezích jedné typologické třídy. Tato
skutečnost je markantní zejména u drasadel, kde můžeme najít řadu předmětů, klasifikovatelných např. jako bifaciální drasadlo se ztenčeným hřbetem, úhlové ventrální drasadlo
apod. (NERUDA 2000). Samozřejmě, že k jejich popisu by byl vhodnější systém, využívající analytických postupů pro klasifikaci nástrojů. Ten však naráží na problém kompatibility
s jinými popisnými systémy, které nesou výrazné individuální rysy. V budoucnu ale jistě
bude vhodné provést podobný pokus s klasifikací analytického charakteru, který se např.
bude podobat kódu, využitému pro popis podobných industrií z Krymu.
Popisované industrie obsahují často množství bifaciálních předmětů, které jsou Bordesovým systémem rovněž těžce popsatelné. Typologickou klasifikaci bifaciální složky micoquienu řešil pro německý materiál G. BOSINSKI (1967), který jednotlivé typy přesně definoval. Jím stanovené hlavní bifaciální typy jsem do Bordesova tradičního systému začlenil
jako subtypy pod typologické číslo 63 (viz příloha č. 2). Přesněji jsem nerozlišoval jednotlivé subtypy klínových nožů, protože v jejich definici chybí obecná shoda a je otázkou, zda
stanovení jednotlivých skupin na jejich základě je skutečně dostatečně průkazné.
2. ROZBOR INDUSTRIE Z MICOQUIENSKÝCH VRSTEV
2.1. VRSTVA 7C
2.1.1. CHARAKTERISTIKA NÁLEZOVÉHO HORIZONTU
Nálezový horizont 7c se rozprostírá na větší ploše než nálezy z eemského souvrství 11
(NERUDA 2001a, b) a zabírá prakticky 1/2 rozlohy jeskyně. Osídlena byla v této době jak
vstupní část jeskyně (sektory A–D, K, L), tak i střed jeskyně od pruhu 19–20 severně (sektory E–H).
Vstupní prostor jeskyně byl v období tvorby vrstvy 7c již natolik zanesený sedimenty, že
lze vrstvu sledovat kontinuálně od vchodu směrem do jeskyně. Ve vstupní části jeskyně kryje
vrstva 7c podložní sedimenty posledního interglaciálu a würmského anaglaciálu, kdežto
v sektoru E se nacházela přímo na skále. Směrem do sektoru G vyznívá anebo se její charakter mění, takže byla označena některou z vyčleněných subvrstev a její kontinuita nebyla
správně rozpoznána. V sektoru F je pravděpodobně totožná s vrstvou 7α, ale postdepoziční procesy pozměnily jak stratigrafickou pozici, tak i strukturu sedimentu, takže nejsme
schopni tuto korelaci prozatím exaktně dokázat (VALOCH 2002, str. 12, tab. 1).
Na první pohled je významné, že geologická vrstva je málo mocná a musela být proto
vytvořena v relativně krátké době (srov. s vrstvou 11). Rovněž její charakter se dosti liší od
podložních i nadložních vrstev, takže ji bylo možné poměrně přesně rozpoznat, a tudíž se
minimalizuje možnost kontaminace zejména z nadložních archeologických vrstev, od kterých je navíc oddělena sterilní vrstvou 7b (obr. 4).
Z hlediska datace máme k dispozici několik významných údajů. První komplexnější datování určilo stáří vrstvy na základě ESR-analýzy mamutích a koňských zubů. Překvapivě jsou
všechna data velice mladá, okolo 22 000 BP (RINK – SCHWARCZ – VALOCH – SEITL – STRINGER 1996, Table 3, 4). Autoři práce sami konstatovali, že zuby zmíněných zvířecích druhů asi
nejsou ideální, protože lze u nich jen s obtížemi měřit některé hodnoty, a to nepříznivě ovlivňuje výsledné datování (o.c. 1996, 897). Druhý významný datovací pokus založený na metodě U/Th datuje horizont 7c mezi 50–69 ka (MICHEL in PATOU-MATHIS et al., preprint). Archeologické nálezy, které spojujeme s micoquienem zcela spadají do rámce, vymezeného absolutními daty. Nejnovější datování metodou OSL určilo stáří vrstvy na 70.500 ±5500, což
koresponduje s výše uvedeným datováním metodou U/Th (inf. L. NEJMAN a E. RHODES).
2.1.2. KAMENNÁ INDUSTRIE
Kamenná industrie vrstvy 7c z vchodové části jeskyně není příliš početná (tab. 1).
Nástroje dokonce převažují nad debitáží a odpadem, kterého je velmi málo. Tato skuteč27
Obr. 4. Stratigrafická situace micoquienských vrstev ve vstupní části jeskyně; a – profil č. 6, čtv. 8–13/K; b – profil č. 4, čtv. III-3/O. Stratigraphic position of Micoquian layers in the entrance of Kůlna cave. (podle
VALOCH 1988)
28
nost je interpretovatelná jinou funkcí osídlení než např. v taubachienské vrstvě 11 (NERUDA 2001a, b). Výrazným rysem kolekce je menší surovinová pestrost, podtržená tím, že jen
spongolit sehrává skutečně důležitou roli, protože je v kolekci zastoupen více než 64%. Zvyšuje se také procento zastoupení olomučanského rohovce, který přesahuje 8%. V případě
jader je surovinové spektrum ještě užší a význam olomučanského rohovce vystupuje do
popředí ještě výrazněji. Jádra jsou tak výhradně vyrobena ze spongolitu (50%) a rohovců
Moravského krasu. Vzdálenější suroviny se pak prezentují v kolekci hlavně v nástrojové
složce. Obtížně interpretovatelný je jediným kus křišťálu, který lze těžko považovat za
důkaz záměrného importu.3
Suroviny byly získávány podle charakteru kůry na debitáži především z říčních teras
(tab. 4b), a to i v případě spongolitu, což je výrazná změna např. oproti taubachienu, kdy
převažovalo využití především primárních zdrojů v okolí Velkého a Malého Chlumu.
Porovnáním metrických skupin debitáže s procentuálním zastoupením kůry vidíme, že
dominují odštěpy bez kůry v kategorii „b“ a „c“ (tab. 5). Kůra na odštěpech je častější
v případě větších rozměrů, přičemž v metrické skupině „d“ (jinak výrazně méně zastoupené, n=5) poměrově převažuje. Společně s malým procentem jader v preparačním stádiu
výrobního procesu to ukazuje na přípravu suroviny mimo lokalitu, tzn. že v Kůlně zpracovávali surovinu až od formy počátkových nebo již připravených jader (tab. 3). Jádra i debitáž kulminují v metrické skupině „c“, ale zřetelný je výrazný podíl odštěpů ve skupině „b“,
což odpovídá standardnímu poměru debitáže a jader v místech výroby polotovarů.
Jádra se zachovala v kolekci poměrně málo. Metodou těžby polotovarů z jader se zpracovávaly výhradně suroviny ze vzdálenosti 6-20 km, kam spadá spongolit a rohovce rudicko-olomučanské oblasti (tab. 3). Většina nalezených jader se nachází v konečných stádiích
výrobního procesu ve formě zbytků a zlomků. Oproti jiným kolekcím (vr. 11, 7a, 6a) můžeme konstatovat větší zastoupení diskoidních jader sensu stricto, tj. bez hierarchizovaných
ploch (klasická jádra podle definice cf. Boëda 1993) s dostřednou organizací negativů na
těžní ploše (obr. 5:1). Méně častá pak jsou diskoidní jádra s hierarchizovanými plochami
(diskoidní unipolární; obr. 5:2). Pouze jeden kus zastupuje jádra prizmatického typu
s paralelní těžbou, který se ale nachází v závěrečných fázích těžby, takže původní hlavní
koncept mohl být jiný. Jednoznačně tedy máme doloženou pouze jednu metodu exploatace jádra, a tím je diskoidní objemová metoda.
Tato jádra jsou vyrobena hlavně ze spongolitu v metrické skupině „c“, která je charakteristická i pro ostatní suroviny Moravského krasu (tab. 6a). Z hlediska rozměrů jsou si
všechny suroviny velmi podobné a nevykazují žádné signifikantní rozdíly.
Negativy na jádrech jsou orientovány více do středu těžní plochy (tab. 8). S tím souvisí malé zastoupení odštěpů s bokem jádra. Sledování procentuálního zastoupení kůry ukazuje, že i v případě vrstvy 7c se těžba zaměřovala na polotovary s malým množstvím kůry
nebo bez ní.
Srovnáním metrických aspektů debitáže vidíme, že spongolit a rohovec typu Krumlovský les jsou v kolekci největší. Ostatní rohovce jsou pak řádově o stupeň menší. Zcela odlišné charakteristiky má křemen, který vykazuje odlišnosti od ostatního materiálu i v jiných
aspektech. Z hlediska vztahu typu polotovaru a metrických skupin (tab. 9) jsou pak největší odštěpy s kůrou; odštěpy bez kůry a s bokem jádra se ocitají ve skupině o stupeň menších artefaktů. Toto rozdělení zcela odpovídá metrickým aspektům spojených s postupem
těžby jader, tj. že polotovary bez kůry budou o něco menší než s kůrou nebo jejími zbytky.
Negativy na předmětech jsou převážně všesměrné a dostředné (tab. 10). Osa je většinou
vychýlená od kolmice na patku. Všechny tyto znaky korespondují s výše popsanou diskoidní metodou těžby polotovarů.
Z hlediska techniky odbití převažuje použití tvrdého otloukače (tab. 11b). Úhel odbití
narůstá od 90° pro patky ze zachovaným starým povrchem k 100° pro prosté fasetované
patky a patky ploché preparované (tab. 11a). Naprosto převažují ploché preparované patky.
Zajímavý je nárůst fasetovaných patek, které se ale v kolekci neváží na produkty levalloiského způsobu sbíjení a jejich přítomnost souvisí s výrobou bifaciálních nástrojů.
29
Obr. 5. Vrstva 7c. 1, 2 – diskoidní jádra (discoid cores); 3 – úhlové drasadlo se ztenčeným hřbetem (offset scraper with thinned back); 4 – klínový nůž (backed knife); 5 – retušovaná čepel (retouched blade); 6 – listovitý klínek (leaf-shaped biface). (4–6 podle VALOCH 1988)
30
Nástroje představují nejpočetnější složku industrie. Tvoří téměř 45 % všech nálezů vr.
7c ze vchodu jeskyně (započítán je i odpad) (tab. 1). Nejpočetnější skupinou jsou drasadla, která společně s drasadlovými kombinacemi zastupují v kolekci téměř 60% (tab. 12).
Zejména kombinace různých drasadel na jednom kusu jsou charakteristickým rysem micoquienských souborů na Moravě (obr. 5:3). Druhou nejpočetnější skupinou jsou vruby
a zoubky dosahující téměř 27%. Nevýrazné zastoupení bifaciálních nástrojů je dané zřejmě
různou funkční organizací prostoru v jeskyni. Hlavní místo jejich výskytu v jeskyni Kůlně
se nachází v sektoru E a hlavně pak v sektoru F při pravé skalní stěně (vrstva 7α, která je
zřejmě ekvivalentem vr. 7c). Ze zpracované plochy vyniká listovitý klínek (obr. 5:6) a malý
klínový nůž s odlomeným hrotem (obr. 5:4). Po započítání použitých odštěpů (místní retuše a opotřebení) do skladby nástrojů se poměr zmíněných nástrojových tříd prakticky
nezmění, pouze „typy“ opotřebených odštěpů převažují.
Sledujeme-li závislost nástrojových tříd na použité surovině (tab. 12), pak můžeme konstatovat výraznou specializaci na spongolit, doplněný rohovci typu Krumlovský les (hojného
i pod kopcem Hády u Brna) a různými rohovci z Moravského krasu. Významné jsou hlavně
dva jevy, které určují charakter kolekce nástrojů a které představují výraznou změnu oproti
starším kolekcím. Na jedné straně to je výrazná specializace na více méně jeden hlavní druh
suroviny a v širším kontextu pak zaměření se na kvalitu suroviny, která se ale musí na lokalitu donášet z větší vzdálenosti. Zajímavá reflexe se objevuje při analýze drasadel,
u nichž jsou prosté jednoduché typy vyrobeny na více méně místním spongolitu, zatímco složitější typy se váží na vzdálenější zdroje. Jedna z drasadlových kombinací je vyrobená dokonce z glacigenního silicitu ze severní Moravy. Oba výše zmiňované bifaciální nástroje (obr. 5:
4, 6) jsou zhotovené (s velkou pravděpodobností) z rohovce z Krumlovského lesa, jehož zdrojová oblast je vzdálená více než 40 km a představuje tak již poměrně vzdálený import.
Z hlediska použitých polotovarů (tab. 13) převažuje využití odštěpů bez kůry anebo jen
s malým množstvím kůry mezi 1–25% (tab. 14a). U vrubů a zoubků to pak jsou hlavně odštěpy bez kůry, což je zvlášť překvapující, protože tyto typy nepatří k těm, které bychom považovali v kolekci za signifikantní. Je ale možné, že tato typologická třída vznikla sekundárně
použitím odštěpů s ostrými, neretušovanými hranami. Oproti starším kolekcím taubachienu
je novým prvkem i to, že nástrojová retuš je aplikována na i na dosti standardizovaných polotovarech, většinou pravidelných úštěpech a čepelích (obr. 5:5) nebo jejich zlomcích. Ve zpracovaném souboru nebyl jediný nástroj vyroben na polotovaru, klasifikovaném jako odpad.
Všechny tyto znaky naznačují, že forma a typ suroviny představovaly ve výběru polotovaru
důležitý činitel a že na rozdíl od vrstvy 11 začíná záležet na kvalitě použitého suportu.
Bifaciální nástroje a drasadla se zhotovovaly hlavně na polotovarech v metrické třídě
„c“, zatímco např. zoubky v třídě „b“ (tab. 14b). Toto pozorování může souviset s celkovou
převahou drasadel jako vůdčího typu nástroje. Zajímavé seskupení nástrojových tříd se jeví
při sledování poměrů délky, šířky a tloušťky. Velice podobně se jeví drasadla, vruby, zoubky a opotřebené kusy, což může souviset s jejich podobným technologickým použitím. Druhou metrickou skupinu představují bifaciální předměty s kombinacemi. Ze schématu těchto dvou skupin se zcela vymykají škrabadla. Rozměrové srovnání podle surovin ukazuje, že
rohovce vytvářejí jednu skupinu s podobnými metrickými charakteristikami, zatímco křemen se z tohoto schématu vymyká.
Z provedených rozborů vyplývá následující operační schéma. Surovina byla na lokalitu
donášena v již připravené formě. Převažují oblastní suroviny, přičemž zvláštní úlohu sehrával spongolit z říčních teras řeky Svitavy. V dalším procesu výroby byly přinesené kusy
rychle zformovány na žádaný tvar a následně exploatovány, asi výhradně, metodou diskoidní redukce jádra. Preparační ani těžební stádium výrobního procesu přesně neznáme,
protože se jádra zachovala hlavně ve formě zbytků a zlomků. Úštěpy byly odbíjeny převážně tvrdým otloukačem z křemene, ale asi byly použity i valouny droby, které mohou zkreslovat míru použití měkkého otloukače. Podstatné je, že těžba byla zaměřena na získání
mnohem standardizovanějších odštěpů s malým množstvím kůry a bez kůry. Tyto odštěpy
byly většinou kratší a širší, což opět odpovídá znakům pro debitáž diskoidní metody. Pře31
vážně takové polotovary vstupovaly do procesu zhotovení nástrojů, většinou drasadel,
vrubů a zoubků a často se používaly i odstěpy bez retuší, jak o tom svědčí vysoké procento opotřebovaných a místně retušovaných hran.
Druhou metodou výroby, která byla v materiálu ze vchodu zachycena, je metoda fasonáže, která se projevila dvěma bifasy, zhotovenými ze vzdáleného rohovce typu Krumlovský
les. Z prozatím provedeného rozboru není patrné, do jaké míry byl jejich tvar na lokalitě
modifikován. K této otázce bude nutné zpracovat šupiny a malé odštěpy se zaměřením na
morfologii patky. Dosud provedený rozbor indikuje vyšší procento prostých fasetovaných
patek, které mohou pocházet z redukce bifaciálních forem. Úhel těchto patek ale kulminuje v oblasti 100°, což spíše ukazuje na sbíjení z jader než z bifasů, u kterých by měl být úhel
otevřenější. Nové rozbory remontáží bifaciálních nástrojů naznačují, že při specifickém způsobu redukce tloušťky oboustranně retušovaného nástroje mohou vznikat i patky s úhlem
100° (NERUDOVÁ – NERUDA 2004; NERUDA – NERUDOVÁ 2005)). Rekonstrukce výrobních
postupů metodou přímého tvarování bude proto předmětem další, úžeji zaměřené analýzy.
Celková metoda výroby vykazuje rysy výrobní specializace a standardizace a v tomto
směru se blíží technologickým a ekonomickým znakům, srovnatelným s mladopaleolitickými soubory.
2.1.3. DISTRIBUČNÍ MODEL
Stejně jako technologie zpracování industrie, tak i distribuční model pro vr. 7c vykazuje
některé progresivní znaky, blížící se spíše mladopaleolitickému způsobu zásobování surovinou (srov. časně mladopaleolitické kolekce). Základním výrazným rysem je omezení pestrosti v surovinové skladbě ve prospěch několika hlavních, kvalitnějších surovin. Zjevná je
specializace na spongolit z říčních teras řeky Svitavy. Prozatím nejsme schopni vysvětlit,
proč se neandertálci odklonili od relativně nedalekých zdrojů in situ. V důsledku toho
nejsme schopni přesněji definovat zdrojovou oblast, protože řeka Svitava rozšiřuje území
výskytu. Nejbližší zdroj se nachází v říčních terasách řeky Svitavy v oblasti Rájce-Jestřebí
a Bořitova s aglomerací micoquienských stanic (OLIVA 1991a; OLIVA – ŠTROF 1985). Podle
charakteru kůry by v úvahu přicházely i zdroje v terciérních sedimentech v téže oblasti, stejně jako zdroje v tuřanské terase u Brna, které leží na spojnici Moravského krasu a Krumlovského lesa. Rohovce z této oblasti, stejně jako z prostoru Rudice-Olomučany, který je také
na této spojnici, doplňují poměrně jednoduchou skladbu surovin ve vrstvě 7c. Zároveň se
významně nevyužívaly místní zdroje, na rozdíl od taubachienu, v němž sehrávaly dominantní úlohu. Z tohoto úhlu pohledu se jeví jako pravděpodobná představa, která nepočítá
s oblastí Bořitovska a Rájce-Jestřebí jako s hlavní surovinovou oblastí. Zmíněná spojnice od
Kůlny k oblasti Krumlovského lesa naznačuje orientaci v zásobování spíše směrem k JZ.
Z hlediska distribuce a zpracování surovin na nástroje není zcela platný tradiční model,
který počítá s vyšším využitím na nástroje v poměru k narůstající vzdálenosti od zdroje
suroviny. Nejvyšší procento využití je ve vrstvě 7c doloženo pro vzdálenost od zdroje 40–50 km,
ale srovnatelná je i vzdálenost 6–10 km, z níž může pocházet preferovaný spongolit (tab.
15, 16). Za zajímavý můžeme považovat i fakt, že nejvíce využitá suroviná (40–50 km),
reprezentována zejména rohovcem typu Krumlovský les, se vyskytuje právě jenom ve
formě bifaciálních nástrojů a že i ostatní typy představují spíše složitější nástroje, jako je
tomu i v případě glacigenního silicitu.
Z hlediska vynesení distribučních přímek je nalezený soubor srovnatelný s vrstvou 11.
Porovnáme-li ale zastoupení vzdálených surovin, nemůžeme si nevšimnout, že ty nejvzdálenější jsou zastoupeny minimálním možným počtem – jedním kusem (radiolarit, křišťál),
maximálně dvěma kusy (glacigenní silicit). Odhlédneme-li tedy od těchto surovin s nejasnou distribuční strategií (vzhledem k jejich kvantitativnímu zastoupení), pak vidíme zřetelnou orientaci k surovinám Moravského krasu a směrem k jihu na oblast Brněnska a Krumlovského lesa. To podporuje i předpokládaný zdroj nejvíce využívaného spongolitu, který
pochází zřejmě z říčních teras a je hojněji zastoupený právě v oblasti Brněnska (obr. 6).
32
33
Polsko
Poland
Obr. 6. Distribuce kamenné suroviny ve vrstvě 7c v jeskyni Kůlně. (Raw materials distribution, Kůlna cave, layer 7c.)
Austria
Rakousko
Surovinové oblasti
Identifikovaná surovina
Spojnice mezi lokalitou a zdrojem suroviny
Nejisté spojnice mezi lokalitou a zdrojem suroviny
Poloha lokality
Hlavní území zásobovacích aktivit
Legenda
Slovensko
Slovakia
V případě vrstvy 7c z jeskyně Kůlny se stále nejedná o jednoznačnou shromažďovací
strategii získávání zdrojů a druh mobility stále odpovídá nejvíce Binfordovu rezidenčnímu
typu. Ve srovnání s vrstvou 11 však vidíme výrazný odklon od oportunistického využívání
zdrojů a nacházíme znaky směřování k mladopaleolitickým modelům. Vzhledem k tomu,
že není jasný mechanismus získávání surovin ze vzdáleností více než 90 km (minimální
počty kusů, menší procento využití), pak máme pohyb populace doložen hlavně v prostoru o průměru okolo 50 km, a to spíše směrem k jihu od jeskyně Kůlny.
2.2. VRSTVA 7a
2.2.1. CHARAKTERISTIKA NÁLEZOVÉHO HORIZONTU
V období tvorby vrstvy 7a využívali lidé v jeskyni Kůlně největší plochu. Nálezy byly
zachyceny prakticky ve všech sektorech, i když v různé hustotě. V práci jsou zpracovány
opět nálezy ze vstupní části jeskyně, tj. až po skalní práh v pruhu 19 a 20.
Vrstva 7a je z geologického hlediska sprašového původu, hnědé a tmavošedé barvy.
V sedimentu byla řídce roztroušena dosti velká, mírně zaoblená vápencová suť. Místy tato
vrstva dosahovala mocnosti 120 cm a její horní hladina byla postižena recentními zásahy.
Pro svoje makroskopické vlastnosti byla dobře odlišitelná i od podložní vrstvy 7b, která je
téměř bez suti. Přechod mezi vrstvami 7a a 6a je postižen kryogenními procesy, což může
indikovat možnost kontaminace, která je ale z archeologického hlediska obtížně kontrolovatelná. Charakter vrstvy, zachycený na jednotlivých dokumentovaných profilech napovídá, že geneze a postsedimentární procesy působily na sediment v ploše různým způsobem.
Pro tuto vrstvu musíme nepochybně počítat s delším časovým úsekem sedimentace než
v případě vrstvy 7c, a tedy i možným delším rozmezím datace nálezů.
Pro vrstvu 7a máme k dispozici nejkomplexnější soubor absolutních dat ze všech vrstev. Už pro potřeby monografického zpracování (VALOCH 1988) byly k dispozici nekalibrovaná data získaná metodou C14. Za směrodatný je považovaný vzorek GrN-6060 ze čtv.
29/H, který poskytl datum 45 660 +2850–2200 (MOOK 1988). Teoretická kalibrace poskytuje pro 2sigma časové rozpětí 41–55 tis. BP.4 Nová ESR data se pohybují v rozmezí 43–53 000
(RINK – SCHWARCZ – VALOCH – SEITL – STRINGER 1996, Table 3, 4). Zdánlivě hodně rozdílná data se po teoretické kalibraci konvenčního vzorku navzájem výrazně přibližují.
2.2.2. KAMENNÁ INDUSTRIE
Soubor kamenné industrie z vrstvy 7a patří k nejvíce reprezentativním celkům micoquienu na Moravě a zřejmě i ve střední Evropě. Jenom ve vstupní části jeskyně bylo nalezeno
několik tisíc artefaktů (včetně starých nálezů M. Kříže)5, z nichž jsem pro potřeby práce
použil 2637 artefaktů z výzkumu K. Valocha, které měly zachovány nálezové informace
o vrstvě anebo alespoň o sektoru. Nejpočetnější skupinu (tab. 17) tvoří úštěpy a jejich
zlomky (56,68%), následované nástroji a odštěpy se stopami použití (opotřebení). Jádra
představují více než 6%, což je ve srovnání s předcházející vrstvou 7c méně, ale jejich absolutní počet je statisticky dostatečně významný.
Z petrografického hlediska lze v souboru vyčlenit 15 druhů surovin, ale jejich skutečný
počet je ještě vyšší, protože makroskopická analýza v některých případech neumožňuje
přesnou determinaci. Surovinová skladba odpovídá (zejména u místních surovin) těm,
které jsme doposud poznali. Z blízkých místních surovin, tj. těch, které se daly nalézt často
v bezprostřední blízkosti jeskyně (vápenec, křemen, droba), sehrával důležitější roli jenom
křemen. Využití vápence je více méně náhodné a drobové valouny máme doložené hlavně
ve formě otloukačů a sekáčů (obr. 10; někdy obtížně rozlišitelné), které sehrávaly spíše
úlohu pomocných technických prostředků. Křemen byl naproti tomu zpracováván metodou těžby polotovarů z jádra (tab. 19, 28), takže jeho zapojení v rámci operačního schématu sehrávalo významnější roli, i když je doložený hlavně ve skupině nepoužité debitáže
a odpadu (tab. 18a). Stejně tak tomu bylo i v případě drahanského křemence. Shodně
34
s podložní vrstvou 7c, je i zde hlavní důraz kladený na využití spongolitu. Velmi významného zastoupení dosáhla silicitová hmota typu „Němčice“, která je doložená 70 kusy a dále
poněkud vzdálenější rohovce (moravské jurské rohovce), jejichž nejbližší zdroj je dosud
znám z oblasti Rudic ve střední části Moravského krasu.
Sledování morfologie kůry ukazuje (tab. 20b), že droba i křemen pocházejí hlavně z fluviálních sedimentů. Hladký povrch mají nejčastěji hlízy drahanského křemence, ale prozatím
jsem nerozlišoval původní hladký povrch od povrchu spojeného s činností vodního toku. Spongolit se na lokalitu donášel jak ze zdrojů in situ, tak i z fluviálních sedimentů, které však jako
zdroj dosti významně převažují. To bohužel rozšiřuje oblast možného zdroje na velkou plochu,
ale pro potřeby práce je brána v úvahu nejkratší vzdálenost k původnímu zdroji
v oblasti Velkého a Malého Chlumu na Bořitovsku. Moravské jurské rohovce mají nejčastěji
původní kůru, ale v několika případech se zdá, že mohou pocházet i z fluviálních sedimentů.
Z původních zdrojů určitě pochází „němčický“ silicit, který nevykazuje na povrchu znaky
sekundárního transportu. Jeho provenience je však přesto složitá (cf. OLIVA 2000; NERUDA –
VÁLEK 2002; NERUDA 2001a, b). Křišťál a záhněda mají na povrchu pouze původní krystalizační plochy, které indikují zdroje in situ, a ty se nacházejí v oblasti Českomoravské vrchoviny.
Místní a oblastní suroviny se na lokalitu přinášely v málo modifikované podobě (tab.
20a). I pro spongolit konstatujeme velké množství dekortikačních odštěpů. Podobně je
tomu i v případě moravských jurských rohovců. Výrazně méně kůry na povrchu mají vzdálené suroviny (rohovec typu Krumlovský les, Stránská skála, křišťál, záhněda). Lze říci, že
v případě vzdálených surovin odpovídá tato skutečnost standardnímu středopaleolitickému
schématu. V případě místních a oblastních surovin naproti tomu indikuje, že hlavní objem
zpracování suroviny a vyhotovování nástrojů probíhal přímo na lokalitě. S tím souvisí jak
četnost v souboru, tak i identifikace výrazných výrobních objektů v jeskyni. Rovněž poměr
plochy kůry a rozměrových skupin ukazuje na intenzivní exploataci na lokalitě, neboť
výrazně převažují produkty (odštěpy, jádra, nástroje) v metrické skupině „c“ a „b“,
a to s malým množství kůry nebo bez ní (tab. 21). O tom, že proces zpracování probíhal
prakticky celý na lokalitě svědčí i výraznější zastoupení větších předmětů („d“–„g“) oproti
vrstvě 7c. Dominantní je ale zastoupení jader a odštěpů v metrické skupině „c“ a „b“, kde
vykazuje podobné charakteristiky jako ve vrstvě 7c.
Ne všechny suroviny jsou v kolekci zpracovány formou exploatace jader (tab. 19). Obecně platí, že více jader známe ze surovin bližších zdrojů– křemene, křemence, „němčického“ silicitu, spongolitu. Vzdálenější suroviny se ve skupině jader projevují nanejvýš ve
formě zbytků a zlomků jader (rohovec typu Krumlovský les, Olomučany). Přestože zpracování suroviny pobíhalo v jeskyni od počátečních fází, pouze málo jader zůstalo v preparačním stádiu výrobního procesu. I v případě nejpočetněji zastoupeného spongolitu se jádra
dochovala ve formě zbytků a zlomků. To svědčí o dosti intenzívním a ekonomickém využití donesené suroviny.
Největší rozměrovou pestrost vykazují jádra ze spongolitu. Stejně tak dosahují v ojedinělých případech i největších rozměrů. Jádra z křemene a křemence jsou v nejpočetněji
zastoupených velikostních skupinách srovnatelné, ale byly opouštěny dříve než jádra z kvalitních surovin (tab. 22). Malá jsou rovněž jádra ze vzdálených surovin (rohovec typu Olomučany, Krumlovský les). Srovnání průměrných hodnot pro délku, šířku a tloušťku ukazuje, že se velikostně mezi sebou vzájemně podobají jádra křemene, spongolitu a moravských
jurských rohovců a z hlediska poměru jednotlivých metrických hodnot i „němčický“ silicit.
Rozdíly vykazuje drahanský křemenec, který je v průměru také největší. Odlišné charakteristiky mají i vzdálené suroviny (rohovec typu Krumlovský les a záhněda).
Zdá se, že typ jádra je nezávislý na použité surovině . Jednoznačně převažují objemová
jádra diskoidní metody (61,75%). Z této vrstvy pocházejí klasické typy diskoidních jader,
které sloužily pro původní definici, s bipyramidálním průřezem bez hierarchizace ploch
(obr. 7:1). Tyto typy sensu stricto jsou však spíše výjimkou. Častěji jsou zachytitelná ve
výrazně redukovaných formách a variantách, které jsem v rámci klasifikace shrnul do sku35
Obr. 7. Vrstva 7a. 1 – diskoidní jádro bez hierarchizovaných ploch (discoid core sensu stricto); 2–3 – subdiskoidní jádra s hierarchizovanými plochami –diskoidní unipolární (unipolar discoid cores).
36
Obr. 8. Vrstva 7a. 1 – pyramidální jádro s paralelní těžbou (pyramidal cores with paralel exploitation); 2–9 –
výběr čepelových polotovarů (blade supports); 2, 6 – čepele se stopami použití (blades with usewears).
37
piny subdiskoidních jader. Z nich dominují diskoidní jádra unipolární s hierarchizovanými
plochami (obr. 7: 2–3).
Významněji než v podložní vrstvě 7c se projevují jádra s paralelní těžbou (5,46%), která
v některých případech připomínají mladopaleolitické typy prizmatických jader. V jednom
případě je technologie exploatace natolik pokročilá, že vznikají určité pochybnosti o jeho
příslušnosti k micoquienu (obr. 8: 1). Jádro je výrazně pyramidální s výrazně abradovanou
úderovou hranou. Kontrabulby na těžní ploše indikují použití měkkého otloukače. Podle
všech těchto znaků by spíše přináleželo např. aurignacienu, ale kontaminace z mladších
vrstev je nepravděpodobná vzhledem k absenci aurignacienského horizontu v jeskyni
a k mocnosti nadložních sedimentů do možné úrovně interpleniglaciálního horizontu. Koexistence micoquienských a aurignackých prvků (někdy sdružených na jednom artefaktu) je
typická pro povrchové lokality na Bořitovsku (12 km záp. od Kůlny), kde ovšem nelze
vyloučit mladopaleolitické intruze (OLIVA 1987). Ve vrstvě 7a kulminují všechny typy jader
v metrické kategorii „c“. Nedá se tedy říci, že by určitý typ byl počátečním stádiem druhého (tab. 23). Do jisté míry může být tato skutečnost zkreslena tím, že máme k dispozici
málo jader z preparačního stádia výrobního procesu a zároveň, že většina jader se dochovala ve formě malých zbytků, takže je obtížné definovat přecházející výrobní postupy.
Kvantitavní zastoupení debitáže podle použitých surovin v podstatě odpovídá skladbě
celé industrie (tab. 17, 18). Nejpočetnější jsou odštěpy s kůrou a bez kůry. Kvantitativně
podobné zastoupení mají úštěpy s laterální kůrou a s bokem jádra. Odštěpy naznačující složitější výrobní postupy (hřebenové a podhřebenové čepele, obnovené těžní plochy) se váží
převážně na spongolit.
Odštěpy s kůrou, s laterální kůrou a s bokem jádra (mohou být taky se zbytkem kůry)
jsou nejvíce zastoupeny ve velikostní skupině „c“ oproti odštěpům bez kůry, které jsou
o jednu skupinu menší („b“) (tab. 24). Rozměry debitáže podle suroviny vykazují podivuhodnou jednotnost, jak z hlediska průměrných hodnot, tak i jejich poměrů.
Doposud popsané technologické znaky ukazují na větší pestrost výrobních postupů
těžby jádra, i když stále v rámci dvou základních metod – diskoidní a prizmatické. Poměr
mezi nimi činí na základě sledování orientací negativů na dorsální ploše odštěpů přibližně
10:1 (tab. 25), což zhruba odpovídá i poměru mezi dochovanými jádry.
Toto pozorování nás nutí zabývat se otázkou samostatnosti metody hranolových jader.
Čepelová debitáž není příliš početná, ale morfologicky se jedná o velice průkazné kusy,
dokládající perfektně zvládnutou těžbu mladopaleolitického prizmatického jádra (obr. 8:
2–9). Vyčlenění zmíněných artefaktů do samostatného souboru získáme sice poměrně
homogenní, ale „kulturně“ neúplnou komponentu, kterou jen obtížně vysvětlíme existencí
stratigraficky nerozlišené kulturní vrstvy nebo intruzí.
Úhel odbití (tab. 36) vykazuje více méně tradiční schéma. Nejvíce je zastoupený úhel
100°, ale např. u odštěpů s kůrou a bokem jádra je častější úhel 110°. Relativně početně jsou
doloženy i úhly od 120° výše. Můžeme je spojovat s předměty s ostrým úhlem na úderové
hraně, přičemž z nalezených předmětů takové morfologii nejvíce odpovídají bifaciální
nástroje a některé tvary diskoidních jader. Převažuje vychýlení osy předmětu od osy kolmé
na patku, ale ne v případě všech polotovarů. Sekundární vodící hrany jsou převážně symetrické. Rovněž odštěpy s laterální kůrou nejsou v poměru tak výrazně asymetrické, jako
např. odštěpy s bokem jádra.
Nejčastějším typem patky (tab. 27b) je plochá preparovaná, která výrazně převažuje
nad všemi ostatními. Kortikální a hladké patky s lesklou přirozenou kůrou potvrzují teorii
o zpracování suroviny přímo na lokalitě. Zajímavým jevem je výskyt hladkého typu patky,
tvarem připomínající levalloiský typ „chapeau de gendarme“, který vznikl tak, že druhý
úder byl vedený v ose předcházejícího. Naskýtá se otázka, jaký měl tento postup technologický význam. Faktem ale je, že se s tímto jevem setkáváme ve vrstvě 7a poměrně často.
Poměr těchto patek by byl ještě větší po započítání těch variant, které měly druhé odbití
posunuté přece jenom trochu mimo osu, takže byly zařazeny do skupiny plochých prepa38
rovaných patek. Poměrně velká skupina fasetovaných patek by mohla souviset s výrobou
bifaciálních předmětů. Stejně jako ve vrstvě 7c převládají jednoduché lineární fasetované
patky (F5), je ale s podivem, že právě fasetované patky nejsou zastoupeny ve skupině úhlů
nad 120° (tab. 27a). Méně obvyklým typem patky je lomená patka příčná, která může být
produktem varianty diskoidní metody – metody Quina, která je jakýmsi derivátem mezi
prizmatickým a diskoidním sbíjením (BOURGUIGNON 1998, 256, 268). Kvantitativní zastoupení těchto patek je ale příliš nevýrazné, než abychom na jejich základě konstatovali v jeskyni Kůlně existenci této metody sensu stricto (nemáme typické příklady jader).
Významnou složkou zkoumaného souboru jsou nástroje, kterých se ve vstupní části jeskyně podařilo identifikovat 426 ks a dalších 241 kusů představují opotřebené odštěpy (tab.
28). Typologicky je industrie charakteristická převahou drasadel (včetně charakteristických
složitých kombinací drasadel 34,82%; obr. 9:1, 3) a vrubů; nad 10% jsou zastoupeny ještě
zoubky. Výraznějšího procentuálního zastoupení dosahují, oproti starším vrstvám, bifaciální nástroje (6,35%) a mladopaleolitické typy (6,82%).
Vzhledem k celkové převaze spongolitu nepřekvapí výrazná preference této suroviny na
výrobu nástrojů téměř ve všech typologických skupinách. Drasadla se vyráběla především
ze spongolitu a ojediněle i z místních surovin, popřípadě z moravských jurských rohovců.
Vzdálenější suroviny se k výrobě drasadel využívaly naprosto minimálně. Z hlediska
podrobnějšího dělení převažují drasadla prostá přímá a konvexní. Kvantitativně srovnatelná jsou drasadla ventrální, která jsou většinou z technologického hlediska také prostá, protože je retuší upravena pouze jedna hrana. Dalším výrazným typem jsou drasadla bifaciální a úhlová. O něco méně se setkáváme s drasadly střídavými a se ztenčeným hřbetem.
Kromě těchto základních typů se ale objevilo velké množství drasadel, pomocně zařazených do skupiny „kombinací drasadel“, neboť se nedaly jednoznačně určit podle klasického Bordesova typologického systému (obr. 9:1, 3). Některé typy pak přecházejí až do tvarů
blízkých klínovým nožům, od kterých se liší buď nepřítomností bifaciálního ostří nebo tím,
že nejsou hrotité (k problematice NERUDA 2000).
Významnější využití místních surovin vidíme u jednoduchých typů jako jsou vruby
a zoubky nebo sekáče, vyrobených výhradně z místních drobových valounů, u nichž je tato
„specializace“ daná určitě morfologií výchozí suroviny a ne „kulturní tradicí“ (obr. 10).
Zcela opačný trend je zřejmý u mladopaleolitických typů a bifaciálních nástrojů, u nichž
výrazně převažuje využití surovin od 5–10 km („němčický“ silicit, spongolit, moravské jurské rohovce). Nejčastějším typem oboustranně opracovaných nástrojů je klínový nůž různých tvarových variant, následovaný pak plankonvexním klínkem. V obou případech se
jedná o předměty s asymetrickým ostřím, typickým pro moravský micoquien (BOËDA
1995). Kvantitativně méně jsou zastoupené micoquienské pěstní klíny, ale nalezené předměty představují charakteristické typy (obr. 9:2). Téměř všechny tyto předměty jsou vyráběny ze spongolitu a moravských jurských rohovců. Kvalita suroviny v případě tohoto typu
asi sehrávala důležitou roli. S bifaciálními předměty většinou spojujeme otázku mobility
populace a četné studie dokazují, že takové předměty podléhají ze všech typů největším tvarovým a rozměrovým modifikacím (ANDREFSKY 1998, 7.31, 7.32). Z distribučního hlediska
se na ně váží zejména vzdálené suroviny. Pro vrstvu 7a z Kůlny ale platí, že tyto předměty
nejsou až na jednu výjimku vyráběny z hodně vzdálených surovin.
Z hlediska použitých polotovarů (tab. 29) nelze konstatovat nějakou výraznější závislost nebo vazbu na tzv. „cílové polotovary“, za které se většinou považují odštěpy bez kůry.
Převahu takových polotovarů můžeme pozorovat snad jenom u mladopaleolitických typů
(škrabadlo, rydlo, vrták). Sledování polotovarů použitých pro zhotovování bifaciální
nástrojové složky ukázalo velkou variabilitu, kolísající od původních bloků suroviny přes
použití úštěpů s kůrou až po odštěpy bez kůry. Porovnání ale značně znesnadňuje opracování velké části povrchu suportu, takže je jeho původní technologická identifikace obtížná,
někdy nemožná (14 ks). Porovnáme-li tyto údaje s plochou kůry na polotovarech, pak vidíme, že ty s malým množstvím kůry nebo bez kůry sice převažují, ale tato převaha není ni39
Obr. 9. Vrstva 7a. 1, 3 – drasadlové kombinace (combinations of side scrapers); 2 – micoquienský pěstní klín
(Micoquian biface) (3 podle VALOCH 1988).
40
Obr. 10. Vrstva 7a. Sekáče (chopping tools) (podle VALOCH 1988).
41
Obr. 11. Vrstva 7a. Výběr kostěných předmětů se stopami manipulace (Manipulated bone artefacts). 1–5, 7–8 –
ryté (?) rýhy (engraved ? grooves); 6 – žebro s obroušenými (?) konci (cost with grind ? ends) ; 9 – retušovaná (?) štěpina kosti (retouched ? bone fragment); 10 – retušér z lamely mamutího klu (retoucher
from the mammoth task) (upraveno podle VALOCH 1988).
42
kterak výrazná. Z tohoto hlediska je tradiční představa o finálním polotovaru zřejmě
nesprávná. V rámci diskoidní technologie v rámci vrstvy 7a nesehrávalo procento kůry na
povrchu takovou roli, jak bychom se mohli domnívat. Tento znak můžeme považovat za
výrazný rozdíl oproti vrstvě 7c.
Zajímavým faktorem je využití čepelí na nástroje, které je nejvyšší v rámci všech zkoumaných micoquienských vrstev v jeskyni Kůlně (tab. 154). Nelze ale hovořit o nějaké preferenci pro výrobu specifického typu nástroje. Kupodivu jsou v jejich rámci doloženy nejčastěji vruby a zoubky a nemalé procento vykazuje opotřebení hran (obr. 8:2, 6). Podle
mého názoru to ukazuje na jejich využití hlavně v neretušované formě.
Metricky vykazují nástroje ve vztahu k použité surovině velice podobné charakteristiky
(tab. 30). Z nich se poněkud vymyká pouze rohovec typu Krumlovský les. Největší jsou
nástroje z droby (sekáče) a nejmenší pak z křišťálu. Rozdíly jsou ale dány charakterem
suroviny a v případě droby i typem, který vyžaduje minimální modifikaci (valoun) a tím
i malou ztrátu materiálu. Metrika nástrojů podle typů vykazuje také poměrně jednotné
schéma, ze kterého poněkud vybočují typy jako oškrabovač, alternující rydlový zobec
a sekáče. Toto pozorování potvrzuje i srovnání typů a velikostních skupin. Většina typů kulminuje v hodnotě „c“, kromě vrtáků, které jsou o 1 skupinu menší a sekáčů, které jsou
výrazně větší.
Operační schéma vrstvy 7a můžeme rekonstruovat na základě nalezených předmětů
poměrně přesně. Surovina se na lokalitu dopravovala v málo modifikované formě, takže její
hlavní zpracování probíhalo už od fáze dekortikace. V jejím rámci lze vyčlenit dva hlavní
směry zpracování. Prvním z nich je metoda přímého tvarování (fasonáže), kterou byly vyráběny hlavně sekáče a některé bifaciální předměty (např. pěstní klín, obr. 9:2) z málo modifikovaných bloků suroviny (další použití metody se promítne až ve zpracování polotovarů
z exploatace jádra). Pro výrobu sekáčů byla prakticky exkluzivně využita droba. Podle charakteru provedených retuší je zřejmé, že se při procesu výroby používaly měkké retušéry.
Jejich existenci máme doloženu ve formě kostěných štěpin se stopami obití na extremitách
(obr. 11:10).
Druhá metoda založená na těžbě polotovarů z jádra byla prakticky nezávislá na druhu
suroviny. Takové zpracování se uplatňovalo pouze na surovinách z bližších zdrojů. Parametrem pro výběr byla spíše velikost a jakost suroviny, kterou byli schopni získat. Používaly se
dva základní principy exploatace jádra. Dominantní metodou byla těžba z diskoidního
jádra klasického typu s se zaměnitelnými plochami A/B i subdiskoidní varianty s hierarchizovanými (nezaměnitelnými) plochami A/B (diskoidní unipolární).
Druhým základním uplatněným principem těžby polotovarů byla rovněž objemová
metoda těžby jádra, charakteristická paralelním principem sbíjení. Jednalo se jak o jádra
tzv. subprizmatická, u nichž se využívá jednoduchého paralelního sbíjení bez technologických fines vodících hran a reparací ploch, tak i o rozvinutější typy, které jsou indikovány
zejména hřebenovými, podhřebenovými a sekundárními vodícími hranami, které jsou
typickými polotovary mladopaleolitického principu prizmatického sbíjení.
Dosud nevyjasněná je otázka přítomnosti tzv. metody Quina, která v sobě spojuje principy diskoidního jádra s paralelním sbíjením v rámci jednotlivých sérií odštěpů. V kolekci
vrstvy 7a jsou zastoupeny kusy se změněnou orientací a několika paralelními negativy
a které mohou být jak představiteli prizmatických jader se změněnou orientací, tak i jader
typu Quina. Pro přesnější určení bude nutné provést skládanky se zaměřením na danou
metodu, protože pouze tento postup může dostatečně kodifikovat její existenci.
Přestože se zdá, že neandertálci v době tvorby vrstvy 7a netrpěli nedostatkem suroviny,
výrazným rysem kolekce jader je jejich velká „vytěženost“. Jinými slovy, těžba jednoho
jádra byla většinou velice intenzivní, a proto je obtížné přesněji určit zejména preparační
a exploatační postupy. Následné skládanky, které bude určitě možné provést v rámci výrobního objektu v sektorech B/C, pak určitě přinesou cenné poznatky o počátečních stádiích
redukce jádra.
43
44
Polsko
Poland
Slovensko
Slovakia
Obr. 12. Distribuce kamenné suroviny ve vrstvě 7a v jeskyni Kůlně. Distribution of raw materials, Kůlna cave, layer 7a.
Austria
Rakousko
Surovinové oblasti
Identifikovaná surovina
Spojnice mezi lokalitou a zdrojem suroviny
Nejisté spojnice mezi lokalitou a zdrojem suroviny
Poloha lokality
Hlavní území zásobovacích aktivit
Legenda
Polotovary vzešlé z těchto metod vstupovaly asi nezávisle do dalšího zpracování na
nástroje. Již jsme konstatovali, že výběr polotovaru byl závislý spíše na kvalitě suroviny, než
na morfologii kusu, i když převažuje využití polotovarů bez nebo s malým množstvím kůry.
Polotovary byly upravovány jednoduchou retuší nebo bifaciální retuší vycházející z principů metody přímého tvarování (fasonáže). Klínové nože a plankonvexní klínky mají často
asymetrický průřez, který souvisí s potřebou vhodného úhlu pro vytvoření funkční retuše
(BOËDA 1995). Zajímavým rysem kolekce nástrojů je velké množství typů, které v sobě spojují více znaků Bordesova deskriptivního systému, takže jsou obtížně zařaditelné. Prozatím
není jasné, co vedlo neandertálce k tvorbě funkčně podobných předmětů tak rozdílnými
metodami a hlavně s různě velkou mírou použité energie.
2.2.3. DISTRIBUČNÍ MODEL
Distribuční model odpovídá v zásadě běžnému evropskému standardu. Identifikovaných 15 druhů surovin se svou skladbou blíží spíše vrstvě 11 než vrstvě 7c. Opět se objevuje signifikantní využití zvláštního silicitu typu „Němčice“ a surovin z Českomoravské
vrchoviny (křišťál, záhněda, citrín). V kolekci se nepodařilo identifikovat glacigenní silicit,
ani porcelanit. Vyšší diverzita surovinové skladby asi souvisí s dlouhodobějším využitím
lokality, což naznačují i úplnější operační sekvence, zachycené ve vrstvě 7a.
Analogické rysy s taubachienským surovinovým modelem můžeme pozorovat jak
v surovinové skladbě, tak i ve vzdálenostech, ze kterých suroviny pocházejí. V rámci vrstvy
7a byla využita surovina ze vzdálenosti 0–100 km. Zcela odlišný je ale způsob využití na
nástroje, zejména pak ve vztahu k vzdálenosti od surovinového zdroje (tab. 31, 32), neboť
procento využití prakticky neklesá pod 40%. Výraznější využití místních surovin je způsobeno znovu objevením zdroje „němčického“ silicitu. Využití surovin ze vzdálenosti 6–10 km
je stejné jako ve vrstvě 7c. Vzdálené suroviny jsou na lokalitě přítomny hlavně ve formě
nástrojů, v popisované kolekci však vykazují přibližně stejné charakteristiky jako v případě
surovin z oblasti 6–10 km. Tento fakt by mohl naznačovat jiný druh mobility populace
a s tím spojený jiný typ zásobovací strategie při získávání vzdálených surovin, než tomu
bylo ve vrstvě 11. Zřejmě se v tomto případě nejedná o klasický případ rezidenční strategie, ale přinejmenším jde o doklad rozvinutějšího (komplikovanějšího) způsobu zásobování. Prozatím ale nejsme schopni určit mechanismy získávání vzdálených surovin. Domnívám se, v micoquienské vrstvě 7a a v taubachienském souvrství 11 se tyto mechanismy lišily.
Grafické znázornění distribučních přímek (obr. 12) vykazuje znaky souborů z obou
podložních vrstev (7c, 11). Na jednu stranu jsou zde patrné jasné kontakty na velkou vzdálenost, na druhou výrazná vazba na suroviny Moravského krasu s důrazem na jižně položené oblasti. Soudím, že toto smíšení znaků je dáno různou funkcí lokality. Podobnost
s vrstvou 11 je výsledkem dlouhodobého využívání stanice, oproti vrstvě 7c, která na zkoumané ploše vykazuje určité funkční odlišnosti (neúplné operační řetězce). S podložní vrstvou 7c má ale společnou strategii výběru a využívání krajiny.
2.3. VRSTVA 6A
2.3.1. CHARAKTERISTIKA NÁLEZOVÉHO HORIZONTU
Kulturní vrstva 6a zaujímá v jeskyni Kůlně prakticky stejnou plochu jako podložní vrstva 7a. Vrstva 6a se projevuje jako hnědavě žlutá spraš s hojnou drobnou sutí. Litologicky
se lišila od podložní vrstvy 7a, která vykazuje teplotní oscilaci v rámci stadiálního klimatu,
jehož výrazný nástup pozorujeme od tvorby sedimentu vrstvy 7b. Vrstva 6a (i 6b)6 je produktem eolické sedimentace v suchém prostředí, které odpovídá typickému stadiálu.
Vrstvy 6a i 6b se lišily mocností sedimentů (VALOCH 1988, Abb. 73). Zejména báze je
silně postižena kryogenními procesy (hlavně na kontaktu s vrstvou 7a, takže je nutné počítat se sekundárním přemístěním jednotlivých nálezů i s poškozením plošných situací,
45
neboť vrstva 6a není zachycena souvisle v celé ploše. Důležitým faktorem, který ovlivňuje
hodnocení některých jevů, je i skutečnost, že na několika místech byl horizont 6a litologicky nerozlišitelný od vrstvy 6 s magdalénienem (obr. 4b). K promíchání nálezů mohlo dojít
i v souvislosti s recentními zásahy během 2. světové války (obr. 4a – šrafované zásahy).
Datace archeologické vrstvy 6a je prozatím založená spíše na chronostratigrafické pozici
vrstvy než na absolutních datech. Geologicky spadá tento horizont do období mezi moershoofdským interstadiálem a hengelským interpleniglaciálem. Na základě současných poznatků
spadá začátek hengela do období okolo 39 000 let, což můžeme pokládat za horní hranici
datace. Datování na základě U/Th ukazuje na stáří menší než 50 ka (datace vrstvy 7a). Na
základě těchto údajů lze vyvodit, že období tvorby vrstvy 6a spadá do rozmezí 50–40 ka.
2.3.2. KAMENNÁ INDUSTRIE
Nepříliš početná industrie vrstvy 6a (tab. 33) z vchodu jeskyně je charakteristická vysokým procentuálním zastoupením nástrojů (31,05%) a opotřebených odštěpů, které je větší
než 43%. Nevyužité debitáže včetně zlomků odštěpů je více než 25%. Odpad je zastoupen
pouze 16%. Situace je v tomto směru obdobná jako ve vrstvě 7c.
V surovinové skladbě zcela dominuje spongolit, který dosahuje 67% zastoupení. Ostatní suroviny pak většinou nedosahují 10%, kromě křemene, kterého je však nejvíce v odpadu, zatímco v nevyužité debitáži je zastoupen pouze 1 kusem. Významný je i podíl rohovců Moravského krasu, které dohromady také představují 10% surovin. Z ostatních materiálů je nutné vyzvednout silicit typu „Němčice“. Nejvzdálenějšími surovinami v této vrstvě
pak jsou rohovec typu Krumlovský les a záhněda z Českomoravské vrchoviny, tj. materiály ze vzdálenosti mezi 40–50 km od jeskyně Kůlny.
Sledování morfologie kůry ukazuje (tab. 36), že nejbližší suroviny pocházejí ze sekundárně přemístěných zdrojů. Spongolit se v této vrstvě vyskytuje jak s původní kůrou, tak s
povrchem opracovaným vodou, a to v takovém poměru, že nelze stanovit preferovanou
zdrojovou oblast.
Surovina se na lokalitu dostávala zřejmě v nepříliš připravených formách, neboť procentuální zastoupení kůry na debitáži je vyšší než ve starších vrstvách (tab. 37). Vzhledem
k doloženým velkým kusům (metrická skupina „h“) můžeme konstatovat podobnost systému zásobování s vrstvou 7a. Tradičně převažuje rozměrová skupina „c“ a „b“, přičemž
podíl množství kůry přibývá s rozměry debitáže. V tomto směru je ale nutné zmínit i větší
množství malé debitáže s kůrou (přes 75%), což asi souvisí s preparací hrubších bloků,
možná i v rámci fasonáže bifaciálních kusů. S těmito poznatky koresponduje i větší počet
jader v preparačním a těžebním stádiu výrobního procesu, než je tomu u srovnatelné vrstvy 7c i 7a (tab. 35). Korelace rozměrových skupin debitáže, nástrojů a jader (tab. 40, 45,
47) ukazuje, že všechny skupiny kulminují ve skupině „c“. Srovnáním hodnot ale přece
jenom vidíme, že jádra jsou v průměru o něco větší. I to mimo jiné dokazuje, že surovina
byla na lokalitu donášena asi pouze ve formě několika údery testovaných bloků či počátkových jader, a hlavní preparace tvaru jádra probíhala přímo na lokalitě.
Jádra tvoří v kolekci pouze necelých 9%. Surovinové spektrum jader zcela koresponduje s výše uvedenými fakty (tab. 35). Převažují diskoidní jádra (obr. 13:3) s jednou, subdiskoidní variantou s hierarchizovanými plochami (diskoidní unipolární) (obr. 13:3) a jeden
kus jádra s paralelní těžbou prizmatického typu (tab. 38). Z analyzované vchodové části
jeskyně není tato metoda dostatečně doložena, ale ze střední části jeskyně pochází čepelové jádro těžené na hraně, přičemž za suport sloužil pěstní klín (obr. 13:5; srov. podobné
hybridní artefakty z pozdně micoquienského souboru z Bořitova V, OLIVA 1987). Již v preparačním stádiu výrobního procesu nám tedy nálezy indikují dva způsoby redukce jádra,
oba spadající do objemové koncepce.
Následující stádia ale dokládají pouze diskoidní způsob výroby s jedinou variantou
v podobě diskoidního unipolárního jádra s hierarchizovanými plochami (obr. 13:3). O preferenci diskoidní metody svědčí jistě i to, že jedině tato jádra máme doložena ve formě zbyt46
Obr. 13. Vrstva 6a. 1 – škrabadlo na retušované čepeli (endscraper on the retouched blade); 2–3 – subdiskoidní
jádra s hierarchizovanými plochami (subdiskoid cores with hierarchised surfaces – unipolar discoid);
4 – zlomek čepele se stopami použití (blade fragment with usewears); 5 – čepelové jádro na bifaciálním
předmětu (blade core on the biface suport). 1, 5 upraveno podle VALOCH 1988.
47
ků (tab. 38). Těžba jader je méně intenzívní než v případě vr. 7c, protože zastoupení zbytků a zlomků je relativně malé. Takové rozvržení výrobních stádií s menším zastoupením
spotřebovaných jader bychom očekávali na lokalitách s ateliérovou funkcí. Tato funkční
orientace může být dána polohou v rámci prostorového členění jeskyně. Přesněji bude
možné tento jev určit až po provedení rozborů celé vrstvy.
Z hlediska přípravy tvaru převažuje dostředný způsob preparace (tab. 39), opět charakteristický pro dominující typ jader. Úderová plocha je podle okolností plochá nebo lomená, u subdiskoidních jader i s kůrou.
Z metrického hlediska (tab. 40) představují jádra ze spongolitu a křemene první skupinu, která je i největší. „Němčický“ silicit a nerozlišené rohovce jsou menší, což je ale jistě
způsobené menším rozměrem vstupní suroviny.
I analýza debitáže ukazuje na dominantní postavení spongolitu (tab. 34a, b). Významnější roli měl možná rohovec z rudicko-olomučanské oblasti, případně drahanský křemenec, který však na lokalitě není zachycený ve formě jader, ale nástroje dokládají využití křemencových polotovarů. Křemen, který představuje druhou nejvíce zastoupenou surovinu
v debitáži (hlavně ve formě zlomků – odpadu), se jako polotovar prakticky nevyužíval.
Z hlediska typů odštěpů vidíme, že oproti starší kolekci 7c narůstá množství úštěpů
s větším množstvím kůry na povrchu, což zcela koresponduje s předcházejícími závěry,
které předpokládají proces dekortikace přímo na lokalitě (tab. 41). Zajímavé je i vyšší
zastoupení odštěpů s bokem jádra. Opět převažují odštěpy s vychýlenou osou (tab. 42),
i když ne tak výrazně, jak by se dalo očekávat v rámci diskoidní debitáže.
Otázkou je správná interpretace přítomnosti sekundární (reparační) vodící hrany
a podhřebenového odštěpu, případně dalších čepelí (obr. 13:1, 4), které obecně spojujeme
s existencí mladopaleolitické metody hranolového jádra, která se mezi jádry projevila
pouze ve formě připraveného netěženého jádra. Zmíněné produkty svědčí o pokročilejším
stádiu exploatace. Jak jsem se zmínil, ta se zřejmě koncentrovala spíše ve střední části jeskyně. Za další doklad zmíněné metody paralelního sbíjení můžeme považovat i orientaci
negativů na dorsální ploše odštěpů. Vedle typických všesměrných a dostředných negativů,
které převládají a které spojujeme obecně s diskoidní těžbou, se vyskytuje i značné množství odštěpů s uni- a bipolárními negativy (tab. 43). Těžba jader bude zřejmě komplikovanější, než se nám z jejich primárního rozboru zdá. Pro přesnější určení existence a významu čepelové metody bude proto nutné analyzovat celou vrstvu 6a, zejména pak i skládankami industrie.
Zajímavá je skutečnost, že v analyzované části vykazuje debitáž největší procento
zastoupení čepelí oproti úštěpům ze všech tří micoquienských vrstev. Oproti vrstvě 7a ale
není tento typ polotovaru kupodivu intenzívně využívaný (tab. 52).
Analýza techniky sbíjení ukazuje, že převažují ploché preparované patky, případně
patky fasetované a lomené, které společně tvoří druhou nejpočetnější skupinu a která souvisí s diskoidní metodou exploatace jádra (tab. 44). Úhel patek, zejména pak fasetovaných
prostých, neukazuje na tvarování bifaciálních předmětů, které jsou v kolekci zastoupeny
značně nevýrazně. Analýza přítomnosti abraze hrany mezi těžní a úderovou plochou rozdělila soubor na dva celky. Tato abraze není totiž zachycena společně s fasetovanými
a lomenými patkami a koreluje pouze s jednoduchými typy patek. Tuto úpravu spojujeme
rovněž s prizmatickou metodou.
Z metrického hlediska je zřejmé, že debitáž ze spongolitu a rudických rohovců vykazuje stejné charakteristiky (tab. 45). Z významnějších surovin je největší drahanský křemenec, který se však na lokalitu dostával především ve formě odštěpů s kůrou. Nejmenší předměty jsou naproti tomu vyrobeny ze silicitu typu „Němčice“ a ze vzdáleného rohovce typu
Krumlovský les.
Jak jsem již uvedl, představují nástroje v kolekci artefaktů ze vchodu jeskyně nejpočetnější složku industrie (tab. 33). Vzhledem k dominantnímu postavení spongolitu můžeme
konstatovat, že tato surovina tvořila hlavní ekonomickou bázi pro výrobu nástrojů (tab.
48
Obr. 14. Vrstva 6a. Sekáč
z droby. Chopper.
34b, 46). Proto je i obtížné vysledovat nějakou jinou závislost nástrojové třídy na surovině
(tab. 46). Oproti starší kolekci 7c, ale souhlasně s vrstvou 7a však vidíme, že mladopaleolitické typy byly vyrobeny na kvalitnějších surovinách, vzdálenějších od jeskyně (spongolit,
rohovec typu Býčí skála, rohovec typu Olomučany). Rozdíl oproti vrstvě 7a je pak v surovinové skladbě bifaciálních předmětů, které jsou vyrobeny převážně ze spongolitu a pouze
v jednom případě z neurčené chalcedonové hmoty. Kvantitativní zastoupení je ovšem tak
malé, že z těchto údajů nelze vyvozovat širší závěry. Početnější drobové sekáče nejsou zase
dostatečně morfolgicky ani kulturně signifikantní a představují spíše doplněk k hlavním
nástrojovým třídám (obr. 14).
Z hlediska rozměrových skupin (tab. 47) se využívaly hlavně polotovary velikosti „c“
a „b“, ale poměrně početná je i velikostní třída „d“. To je jistě dáno souvislostí se zachycenými fázemi těžby jader. Větší jsou středopaleolitické typy jako drasadla a vruby, mladopaleolitické typy jsou v průměru o 2 cm menší. Poměry metrických hodnot sice ukazují
metrickou homogenitu souboru, z níž se však poněkud vyčleňují rydla a vrtáky, a samostatnou skupinu tvoří bifaciální předměty.
Pro výrobu většiny nástrojů se používaly artefakty z preparačního a cílového stádia
výrobního procesu, i když podíl různých zlomků debitáže a odpadu je poměrně vysoký
(tab. 48). Drasadla můžeme spojovat s cílovými polotovary a poměrně často i s různými
zlomky odštěpů. Podíl nestandardizované debitáže je v této nástrojové třídě nejvyšší.
U mladopaleolitických typů naproti tomu převažuje využití standardizovaných polotovarů,
49
i když ne bez výjimek. V některých případech se objevují mladopaleolitické typy na čepelích, přičemž morfologicky jsou srovnatelné s aurignacienskými nástroji (srov. škrabadlo,
obr. 13:1). U všech typů převažuje využití polotovarů s kůrou. Tento jev může souviset s již
zmíněnou málo intenzívní těžbou jader. Výjimku tvoří mladopaleolitické typy, které jsou
téměř výhradně vyhotoveny na polotovarech bez kůry (tab. 49).
Operační schéma můžeme tedy popsat následovně. Pro zásobení lokality surovinou se
nejvíce využívala oblast Velkého a Malého Chlumu a výraznou roli hrály i rohovce Moravského krasu. Podobnou strukturu známe i z ostatních micoquienských vrstev. Transport
probíhal převážně ve formě testovaných bloků a hlíz, protože dekortikační stádium výrobního procesu se oproti jiným kolekcím projevuje dosti výrazně.
Hlavní metodou výroby byla exploatace diskoidních jader, která produkovala úštěpy
s částečnou kůrou, bez kůry a úštěpy s bokem jádra. Za paralelní výrobní postup můžeme
považovat mladopaleolitickou metodu hranolového jádra, která ale není podle mého názoru ještě dostatečně kvantitativně doložená. Podíl debitáže s paralelní těžbou, čepelí z preparačního a reparačního stádia výrobního procesu, stejně jako vyšší zastoupení abrazí
patek, je poněkud v rozporu s nalezenými jádry, které dostatečně nedokládají samostatnost
prizmatické metody těžby jádra. Situace je o to složitější, že v debitáži máme doloženu preparační i těžební fázi a příslušná jádra by se dala snadno odlišit. Jedna interpretace počítá
s tím, že původně čepelová prizmatická jádra byla dalším procesem exploatace přetvarována na jiné typy, nejvíce diskoidní. To se však zdá nepravděpodobné, vzhledem k technologickému rozvržení nalezených jader.7 Další možností je přenesení jader po preparačních
krocích na jiné místo, buď v prostoru jeskyně nebo i mimo ni. V tomto směru bychom
mohli považovat prostor vstupní části jeskyně za ateliér.
Další identifikovanou metodou výroby polotovarů pro nástroje je metoda přímého tvarování nástroje (fasonáž). Vzhledem k omezenému množství artefaktů tohoto typu je
poměrně obtížné přesněji specifikovat výrobní postupy. Vzhledem k tomu, že většina klasifikovaných bifasů je vyrobena z hlavní suroviny – spongolitu – můžeme předpokládat, že
tato metoda mohla být zcela samostatná, stejně jako mohla být součástí exploatace jádra,
z níž by využívala vhodné polotovary pro finální tvorbu nástroje oboustranným opracováním. Pro závěrečné zhodnocení bude nutné provést analýzu vrstvy z celé jeskyně.
Na rozdíl od ostatních srovnatelných vrstev se preparační a výrobní stádium výrobního
procesu projevuje mnohem výrazněji, oproti menšímu počtu jader v odpadu (srovnej s možnou ateliérovou funkcí vstupní části jeskyně – viz výše). Většina odštěpů se pohybuje
v metrické kategorii „c“ a „b“, jádra pak kulminují v „c“ a „d“. Vzhledem k tomu, že nástroje jsou zastoupeny hlavně v metrické třídě „c“ a „b“, se můžeme domnívat, že využívány
byly hlavně odštěpy s menším množstvím kůry.
Surovinově se využití polotovarů řídilo poměrně jednoduchými principy. Zákonitě byl
hlavně využíván spongolit, který dominuje v celé kolekci. Vzhledem k vyššímu použití
odštěpů s kůrou se lze domnívat, že tento faktor nebyl tím hlavním ve výběru vhodného
polotovaru. V případě drasadel to zřejmě nebyla ani morfologie odštěpu, protože se poměrně často využívaly i zlomky odštěpů a odpad. Jedině u mladopaleolitických typů pozorujeme jistou snahu o standardizaci polotovarů, směřující k využití formálních typů polotovarů bez kůry.
2.3.3. DISTRIBUČNÍ MODEL
Distribuční model souboru z vrstvy 6a je velice podobný tomu, který jsem popsal pro
vrstvu 7c. Z hlediska pestrosti surovinové skladby se podařilo identifikovat pouze 12 surovin. Stejně jako ve vrstvě 7a se i ve vrstvě 6a využíval „němčický“ silicit a rohovce Moravského krasu. Vzdálené suroviny zastupují pouze rohovce typu Krumlovský les a křišťál.
Jejich kvantitavní zastoupení je ale malé (1 ks), takže jejich ekonomický význam a vliv na
distribuční model je naprosto nejasný. Zcela chybí ve zkoumaném souboru suroviny ze
vzdálenosti větší než 50 km. Tato skutečnost bude ale souviset s prostorovým členěním jes50
51
Polsko
Poland
Obr. 15. Distribuce kamenné suroviny ve vrstvě 6a v jeskyni Kůlně. (Raw materials distribution, Kůlna cave, layer 6a).
Austria
Rakousko
Surovinové oblasti
Identifikovaná surovina
Spojnice mezi lokalitou a zdrojem suroviny
Nejisté spojnice mezi lokalitou a zdrojem suroviny
Poloha lokality
Hlavní území zásobovacích aktivit
Legenda
Slovensko
Slovakia
kyně, protože z vnitřní části je křišťál identifikován v 11 případech a radiolarit třemi kusy,
takže se pak celý model více blíží vrstvě 7a (VALOCH 1988, cf. Tabelle 20). Naznačená
podobnost s vrstvou 7a se projevuje i v procentuálním využití jednotlivých surovin na
nástroje, pouze s tím rozdílem, že podíl místních surovin je nižší a není zde patrné zastoupení vzdálených surovin, které by ale bylo jiné v případě zpracování celé vrstvy 6a.
Vrstvě 7a by se podobaly i distribuční přímky ke zdrojům surovin (obr. 15). Nižší
zastoupení a využití rohovců z Krumlovského lesa ale do určité míry naznačuje odklon od
orientace využití krajiny směrem k jihu.
Z výše uvedených údajů vyplývá, že distribuční model z vrstvy 6a odpovídá určitému
standardu, který můžeme pro micoquien definovat na základě vrstvy 7a. Hlavní prostor
ekonomických zájmů se pohyboval v okruhu 25 km od jeskyně s náznaky kontaktů směrem
k východní Moravě. Míra rezidenční mobility se zdá být menší, než v případě vrstvy 11.
3. ZÁVĚR
Charakteristickým rysem kůlenského micoquienu je tedy koexistence několika metod
výroby polotovarů a nástrojů. Za kulturně signifikantní považujeme metodu fasonáže, která
produkovala polotovary a nástroje bifaciálního typu (klíny, klínové nože, drasadla apod.).
Prozatím je obtížné definovat vývoj této metody v čase, ale zdá se, že charakteristickým
rysem je standardizace, která se projevuje úbytkem počtu typů ve prospěch jiných (NERUDA 2000). Odraz této tendence můžeme pozorovat v následné časně mladopaleolitické kultuře szeletienu, kde se tato metoda téměř výhradně podílí na produkci listovitých hrotů
(NERUDA – NERUDOVÁ 2005).
Sklon ke standardizaci forem můžeme sledovat i u druhé, objemové koncepce výroby
polotovarů. Ta je ve středopaleolitickém souvrství zastoupena především diskoidními jádry
a jejich deriváty. Klasická diskoidní jádra sensu stricto (BOËDA 1995) nejsou tak početná
jako jádra označovaná souhrnně jako subdiskoidní, nejčastěji v unipolární variantě s hierarchizovanými plochami. Množství jednotlivých variant postupně klesá ve prospěch klasických diskodních jader nebo jader diskoidních unipolárních.
Zajímavou složku tvoří jádra s paralelní čepelovou produkcí, která se vyvíjejí od jednoduchých subprizmatických forem až k typům morfologicky srovnatelným s aurignacienem.
Oproti vrstvě 7c výrazně narůstá v mladších vrstvách 7a a 6a počet čepelí. Výsledkem uvedeného trendu jsou industrie z nedaleké Lysické sníženiny (Bořitov, Doubravice, Ráječko),
kde však nelze vyloučit pozdější mladopaleolitické příměsi (OLIVA 1987; OLIVA – ŠTROF
1985).
Srovnáme-li zjištěné trendy s distribucí surovin a loveckými strategiemi, můžeme za
charakteristický rys micoquienu na Moravě považovat poměrně vysoký stupeň standardizace. Ta se s postupem času prohlubuje až dospívá do stádia, srovnatelného s následnými
mladopaleolitickými kulturami.
52
PŘÍLOHA Č. 1/APPENDIX N. 1
JÁDRA / CORES
A) FÁZE EXPLOATACE JÁDRA / CORE EXPLOITATION PHASE
I – surovina / raw material
Ia – kusy suroviny se stopami manipulace nebo manuporty / piece or manuport of raw
material with traces of the manipulation
Ib – zkouška / raw material with several testing blank scars
II – preparace / preparation
IIn – počátkové jádro – surovina nebo úštěp s několika údery, které již naznačují organizaci úderových a těžních ploch / precore – raw material or flakes with several negatifs (scars)
without clear established exploitation surface
IIo – upravené netěžené jádro – jádro již vykazuje zjevnou organizaci ploch, ale ještě
nejsou odbity cílové polotovary / prepared non-exploitated cores – hierarchised (defined)
surfaces without traces of exploitation
III Těžba / Exploitation
IIIl – těžené jádro – jádro s negativy po odbitých odštěpech / reduction-stage of core
IV Reparace / Repreparation
IVe – reparované jádro – obtížně rozlišitelná kategorie, protože jádra jsou v průběhu výroby reparována průběžně, takže zachycení jádra právě v tomto stádiu je výjimečné / core in
the reparation stage– unusual, difficult to distinguish
V Odpad / Waste
Vd – zbytky jader – jádra malých rozměrů nebo jádra s takovými technologickými nebo
surovinovými vadami, které neumožňují další těžbu. Při klasifikaci takových kusů se nevyhneme jisté subjektivnosti. / core rest – small core or core with step and/or hinge termination on the exploitation surface.
Ve – zlomky jader – kusy, které mají zachován kus těžní nebo úderové plochy, ale jejichž
rozměry nejsou kompletní. Většinou jsou rozpadlé po dynamických nebo mrazových puklinách, v některých případech jako výsledek termického šoku (přepálení) / core fragment
B) TYP JÁDRA / CORE TYPE
A – prizmatický – k tomuto typu byly v rámci středopaleolitického inventáře přiřazovány
i kusy, na nichž se nacházela těžní plocha s paralelně odbitými polotovary, ale které nevykazovaly striktně mladopaleolitický způsob přípravy a exploatace. V poznámce jsou tato
jádra označována jako subprizmatická. Podle dosažených výsledků bude nutné tyto typy
rozlišovat. V některých případech bylo jádro obtížně odlišitelné od typu G. / prismatic core
– parallel exploitation, also for cores without traces of upper palaeolithic treatment (crest
and/ or core rejuvenation flake).
B – kýlovitý / carinated (cf. carinated end scraper)
C – kuželovitý / cone core
D – tužkovitý – úzké jádro s paralelními boky / pencil-shape – thin core with parallel sides
E – rydlovitý / burin-like core
F – plochý – jádro plochého tvaru, které není možné přiřadit k jinému konkrétnímu typu
/ flat core
G – diskoidně-prizmatické (cf. Quina; BOURGUIGNON 1998: 249–246) / cf. Quina core
H – diskoidní – jádro s dvěma vzájemně zaměnitelnými plochami, které střídají použití
jako těžní a úderová plocha (cf. definice BOËDA 1993). Odbití odštěpů zároveň preparuje
tvar jádra, takže se jedná o objemový typ jádra. V některých případech je tento typ těžce
odlišitelný od typu „S“, v případě změny orientace dělící roviny mohou připomínat i typ
„I“ / discoid core – non-hierarchised surface, sometimes difficult to differentiate from the
type „S“ or type „I“ in the case of the reorientation of the axe
S – subdiskoidní – jádra, která splňují kritéria diskoidního jádra, kromě toho, že vykazují
hierarchizaci těžní a úderové plochy. Je tedy možné rozlišit úderovou a těžní plochu / sub-
53
discoid – principaly discoid but with differentiated surfaces (discoid unipolar or discoid
core with changed orientation)
I – polyedrický / polyhedric
L – levalloiské preferenční – levalloiské štítové jádro pro jeden odštěp (úštěp, hrot) / Levallois unidirectional core for the target flake or point
R – levalloiské rekurentní – jádro pro těžbu série odštěpů, nejčastěji čepele nebo úštěpy /
Levallois recurent core for blades or flakes series exploitations
J – nepravidelný / irregular
M – zlomek / fragment
X – nejasný / inexplicit
C) ORIENTACE – určuje orientaci negativů na těžní ploše nebo organizaci těžních ploch
/ scars patern or surfaces organisation
u – unipolární / unidirectional; b – bipolární / bidirectional; z – změněnou orientací / change orientation; c – dostředná / centripetal; k – konvergentní / convergent; d – divergentní
/ divergent; v – všesměrné / all-directional; x – nejasná / inexplicit
D) TĚŽENÝ PRODUKT / EXTRACTED PRODUCT– charakterizuje negativy odbité
z těžní plochy, rekonstruované na základě negativů / extracted product according scars
pattern
c – čepel / blade; h – hrot / point; k – odštěp (úštěp nebo čepel) / blank (v případě, že není
zachován celý kus, ale morfologie hran naznačuje možnost klasifikace jako čepel); u –
úštěp / flake; x – nejasný / inexplicit
E) FORMA SUROVINY / RAW MATERIAL FORM (Shape) – rekonstrukce původní
formy suroviny na základě dochovaných stop původního povrchu. Většinou lze takové
stopy najít pouze u jader z počátečních fází preparace a exploatace / reconstruction according rest of original surfaces
b – blok s přirozeným starým povrchem: jedná se zejména o ostrohranné, často mrazové
zlomky suroviny s částí původního povrchu / block (usualy frosting) with natural surface
m – přirozený úlomek: cf. výše bez původního povrchu / bloc (fragment) without natural
surfaces
p – ploténka: plochý tvar suroviny i se zaoblenými okraji. / flat block or pebble
h – hlíza: suroviny s nepravidelným povrchem / nodule
g – valoun / pebble
e – úštěp / flake
c – čepel / blade
k – odštěp / blank, removing
t – technické prostředky, např. zlomek otloukače / technical instrument (e.g. fragment of
hammerstone)
x – nejasný / inexplicit
F) ÚPRAVA PODSTAVY / STRIKING PLATFORM ADJUSTMENT
0 – přirozená (natural / cortex or frosting surface); 1 – jedním úderem / by one flake; 2 –
dvěma a více údery / by two or more flake adjustment; 3 – fasetovaná / facetted
G) PREPARACE TVARU / SHAPE PREPARATION – rovněž poněkud problematická
kategorie, zejména u intenzivněji těžených kusů, protože stopy po způsobech úpravy
původního tvaru výchozí suroviny jsou odstraněny těžbou.
a – zadní hřebenová / back chest; b – zadní plochá / back flat; c – centripetální / centripetal; d – laterální levá / left lateral; e – laterální pravá / right lateral; f – distální hřebenová /
distal crest; g – distální plochá / distal plat; h – distální fasetovaná / distal facetted; i – unipolární plochá / unipolar flat; j – bifaciální plochá / bifacial flat; k – konvergentní / convergent; n – nepreparováno / non-prepared; x – nesledováno / not clasified
54
H) TVAR PŘÍČNÝ / CROSS SECTION
A – čtvercový / square; B – obdélníkový / rectangual; C – pravidelný lichoběžníkový / regular trapeze; D – jednostranný lichoběžníkový / one-side trapeze; E – trojúhelníkový / triangular; F – kruhová výseč / sector; G – plankonvexní / plan-convex; H – oboustranně
vypouklý / biconvex; J – kruhový / circular; I – oválný / ovale; K – kosodélník / rhomboid;
P – bipyramidální / bipyramidal; L – levalloiský („želví krunýř“) / Levallois; M – mnohoúhelník / polygonale; N – nepravidelný / irregular; X – nesledováno / not classified
I) TVAR PODÉLNÝ / LONGITUDINAL SECTION
A – čtvercový / square; B – obdélníkový / rectangular; C – trapezoidální / regular trapeze;
D – jednostranný lichoběžníkový / one-side trapeze; E – trojúhelníkový / triangular; G –
plankonvexní / plan-convex; I – oválný / oval; J – kruhový / circular; M – mnohoúhelník /
polygon; N – nepravidelný / irregular; X – nesledováno / not classified
J) DŮVODY OPUŠTĚNÍ / REASON OF ABANDONMENT
T – technologická chyba (zaběhnutí, zlomení) / technological error (termination, fracture); V – vyčerpání (malé rozměry) / extraction (small dimension); S – surovina (kazy, inhomogenity) / raw material (inhomogenity); K – kombinace / combination; O – jiné / others;
N – nejasné / inexplicit
K) DÉLKA, ŠÍŘKA, TLOUŠŤKA / LENGHT, WIDHT, THICKNESS – maximální rozměry jádra. Rozměry měřeny při kolmém pohledu na těžní plochu
L) ZACHOVANÁ ČÁST / PRESERVED PART OF CORES
D – distální / terminal; P – proximální / proximal; M – mesiální / centre; C – celý předmět
/ total; R – rekonstruovatelný rozměr / reconstructed proportion; X – nejasná / inexplicit
M) POŠKOZENÍ / DAMAGE
P – původní / original; N – nové / new; B – přepálení / burned; M – mrazové / frost; Y –
nepoškozeno / total; X – nejasné / inexplicit
N) SUROVINA / RAW MATERIAL
Si – silicit jemnozrnný nerozlišený (cf. „pazourek“), v tabulkách sloučený do skupiny „R?“ /
fine silicite (cf. flint sensu stricto; compouned with „R?“); Sg – silicit glacigenní / erratic silicit (flint sensu lato); R? – rohovec nerozlišený (v tab. sloučený s „Si“), obsahuje i moravské
jurské rohovce / non-distinguish chert; coumpouned with „Si“ in tab.; contain moravian jurassic cherts; Ra – radiolarit / radiolarite; Kl – rohovec typu Krumlovský les / chert of Krumlovský les type; Ss – rohovec typu Stránská skála / chert of Stránská skála type; Sp – křídový
rohovec-spongolit / cretaceous chert - spongolite; Ol – rohovec typu Olomučany / chert of
Olomučany type; Bs – rohovec typu Býčí skála / chert of Býčí skála type; Zt - rohovec typu
Zdislavice-Troubky / chert of Zdislavice-Troubky type; Nč – silicit typu „Němčice“ / chert of
„Němčice“ type; Br – rohovce bašských vrstev / chert of Baška formation; Ls – limnosilicit /
limnosilicite; Sd – silicifikovaná dřeva / fossil wood; Qr – křemen / quartz; Qm – křemenec
/ orthoquarzite; Kř – křišťál / rock cristal; Zh – záhněda / smoke rock cristal; Mn – menilit
/ Menilite; Pc – porcelanit / Porcelanite; Jl – jílovec /Siltstone; Vp – vápenec / Limestone; Dr
– droba; G – hrubé místní / coarse inexplicit local rocks; ? – nerozlišené suroviny / inexplicit
O) KVALITA suroviny je určována pro každý typ zvlášť, protože ani kvalitní křemen není
možné srovnávat s jakostní stupnicí např. pazourku / respective raw material quality
f – jemnozrnný / fine; m – středně zrnitý / intemediate; n – hrubý, nekvalitní / coarse
PŘÍLOHA Č. 2 / APPENDIX N. 2
Debitáž a technické prostředky / debitage and technical instruments
A) FORMA POLOTOVARU / PRODUCT FORM
P – přirozený úlomek / natural fragment; S – původní forma (valoun, hlíza deska) suroviny / natural form of the raw material; U – úštěp / flake; C – čepel / blade; K – odštěp /
55
blank; B – bifaciální forma / bifacial form; O – odpad / waste; T – technické prostředky /
technical instrument; N – neurčeno / not clasified.
B) PŘEDMĚT (pro bifaciální formy použitý suport) / ARTEFACTS (for the biface used
support)
VL – valoun / pebble; HL – hlíza / nodule; PL – plotna / flat block; ZV – zlomek valounu /
pebble fragment; PB – přirozený blok / natural block; ZK – zkouška / test; MU – mrazový úštěp
/ frost flake; SK – odštěp s kůrou / cortex blank; BK – odštěp bez kůry / blank without cortex;
H1 – hřeben jednostranný / crest blank (one side); H2 – hřeben dvoustranný / crest blank (two
side); PH – podhřebenový odštěp / under-crest blank; LK – odštěp s laterální kůrou / blank
with lateral cortex; BJ – odštěp s bokem jádra / sidestruck blank; BF – bifaciální předmět /
biface; TB – tableta / core rejuvenation blank; OP – odražená těžní plocha / exploitation surface reparation blank; SH – sekundární hřeben / secondary crest blank; ZO – zlomek odštěpu
/ blank frg.; ZJ – zlomek, zbytek jádra / core rest or frg.; ZB – zlomek bifasu / fragment of biface; OD – odpad / waste material; SP – šupina splinter; RO – rydlový odštěp / burin blank;
OB – odštěp z bifaciálních nástrojů / blank from the bifacial reduction; OT – otloukač / hammerstone; RT – retušér / retoucher; PD – podložka / pad; X – nesledováno / not classified.
C) POČET NEGATIVŮ / NUMBER OF SCARS
Počet negativů 0, když je kus zcela kortikální anebo není rekonstruovatelný. Měří se
hlavní negativy, ne retuše. Number of scars
(retouch excluded), n. 0 – for pieces with
u
c
complete cortex dorsal surface.
D) ORIENTACE NEGATIVU / SCARS
PATERN (obr. 16)
i
u – jednosměrně paralelní / parallel unidirectional
s1
– protilehle jednosměrně paralelní /
parallel unidirectional opposite
b
b – obousměrně paralelní / parallel bidirectional
r – paralelní z příčné osy / parallel but
s2
r
from the cross ridge on the dorsal surface
h1–5 – z podélné osy (hřeben) / from the
central ridge(crest)
c – dostředné / centripetal
h1
v – všesměrné / all-directional
v
a – divergentní / divergent
k – konvergentní / convergent
h2
z – z boku jádra / sidestruck (from the core
a
side)
x – nesledováno / not classified
h3
E) ORIENTACE OSY / AXE
ORIENTATION – určuje, zda se kolmice
k
na patku kryje s podélnou osou předmětu /
h4
correlation of longitudinal axe of the blank
and perpendicular to the striking platform
(obr. 3 / fig. 3)
h5
z
F) PLOCHA KŮRY / CORTEX %
0 – 100 %; 1 – 100–75 %; 2 – 75–50 %; 3 –
50–25 %; 4 – 25 –>0 %; 5 – 0 %; 6 – neurObr. 16. Orientace negativu (Scars pattern).
56
čitelná: zejména u neúplných nebo výrazně retušovaných kusů / inexplicit (fragment or
most retouched tool)
G) TYP / TOOL TYPE – viz Příloha č. 3 see Appendix n. 3
H) DÉLKA, ŠÍŘKA, TLOUŠŤKA / LENGHT, WIDTH, THICKNESS
viz obr. 14 / fig. 14
I) ROZMĚROVÁ SKUPINA / METRIC GROUP – umístění do soustředných kružnic
s rozdílem 2 cm (A: 0–2 cm, B: 2,1–4 cm atd.) / Centre of mesured piece to the centre of
concentric circles (distatnce 2 cm)
J) ČÁST / PART – definuje zachovanou část polotovaru / preserved part of the artefact
A – levá / left; B – pravá / right; D – distální / distal; P – proximální / proximal; M – mesiální / mesial; C – celý / complet; R – rekonstruovatelný (když není celý rozměr, ale je aspoň
přibližně rekonstruovatelný, nejčastěji u nástrojů) / possible to reconstruct; X – nesledováno / not clasified.
K) POŠKOZENÍ (artefaktu) / DAMAGE (of the artefact) – má charakterizovat druh
poškození. V případě nástroje (např. silně retušovaného drasadla) je retuš chápána jako
původní „poškození“. / In the case of tool, retouch is determined as primary damage.
P – původní / original; N – nové / recent; B – přepálení / burned; M – mrazové / frost;
X – nesledováno / not clasified; Y – nepoškozeno / complete.
L) PATKA / STRIKING PLATFORM
C – s kůrou / cortical
Lg – hladká s přirozeným leským povrchem (kůrou) / plain platform remnant (natural smooth)
Lp – hladká preparovaná (s negativem odštěpu) / plain platform remnant (prepared)
D1 – lomená příčná / diedre
D2 – lomená podélná (cf. metoda La Quina) / diedre cf. Quina method
A – patka tvarově připomínající levalloiskou patku, typickou pro hroty, ale je hladká, nefasetovaná. Vzniká následným odbitím dvou odštěpů, přičemž body úderu jsou v jedné ose.
/ Plain platform, „chapeau de gendarme“-like shape, but without facette preparation
F1 – fasetovaná patka levá / facetted left
F2 – fasetovaná patka pravá / facetted right
F3 – klasická fasetovaná patka cf. levalloiský hrot / facetted „chapeau de gendarme“
F4 – lineární fasetovaná patka / facetted lineare
F5 – fasetovaná patka prostá, středová / facetted simple
Ln – lineární patka (u tohoto typu není měřena výška patky) / lineare
P – bodová patka / pointed
M) ŠÍŘKA A VÝŠKA PATKY / WIDTH AND HEIGHT OF THE STRIKING PLATFORM (obr. 14)
N) ÚHEL / PLATFORM ANGLE (obr. 14)
O) ABRAZE / ABRASION
Drobné odštěpky na hraně (dále úderová hrana) mezi úderovou plochou (patkou) a těžní
plochou. V poznámce uvedená „negativní abraze“ znamená úpravu úderové hrany do plochy patky, která je částečně zachována. Nezaměňovat s fasetáží patky.
P) TECHNIKA ODBITÍ / PERCUSSION TECHNIQUE
t – tvrdý otloukač / hard hammerstone; m – měkký otloukač / soft hammerstone; n – neurčitelná / inexplicite.
Q) SUROVINA / RAW MATERIAL
viz Příloha č. 1N) see Appendix n. 1N)
R) KVALITA / QUALITY
viz Příloha č. 1O) see Appendix n. 1O)
57
PŘÍLOHA Č. 3 / APPENDIX N. 3
Soupis typů / Tool type list
V použitém seznamu typů využívám v převážné míře názvosloví původního překladu
z francouzštiny (VALOCH 1965). Typy kurzívou jsem při typologické klasifikaci nepoužíva.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
25a
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
58
levalloiský úštěp
levall. úštěp nevýrazný
levalloiský hrot
levall. hrot retušovaný
pseudolevalloiský hrot
moustérienský hrot
moust. hrot protáhlý
dvojhrot
drasadlo přímé
drasadlo konvexní
drasadlo konkávní
dvojité drasadlo přímé
dvojité dr. vyklenuté-přímé
dvojité dr. vkleslé-přímé
dvojité drasadlo vyklenuté
dvojité drasadlo vkleslé
dvojité dr. konkávní-konvexní
hrotité drasadlo přímé
hrotité drasadlo vyklenuté
hrotité drasadlo vkleslé
úhlové drasadlo
drasadlo příčné přímé
drasadlo příčné vyklenuté
drasadlo příčné vkleslé
drasadlo ventrální
drasadlo ventrální příčné
drasadlo strmě retušované
drasadlo se ztenčeným hřbetem
bifaciální drasadlo
drasadlo střídavé
škrabadlo
škrabadlo nevýrazné
rydlo
rydlo nevýrazné
vrták
vrták nevýrazné
nůž s retušovaným bokem
nůž s retušovaným bokem nevýrazný
Nůž s přirozeným bokem
oškrabovač
příčná retuš
štípač
vrub
typical Levallois flake
atypical Levallois flake
Levallois point
retouched Levallois point
pseudo-Levallois point
Mousterian point
elongated Mousterian point
limace
single straight side scraper
single convex side scraper
single concave side scraper
double straight side scraper
double straiht-convex scraper
double straight-concave scraper
double convex side scraper
double concave side scraper
double concave-convex side scraper
convergent straight scraper
convergent convex scraper
convergent concave scraper
offset side scraper
straight transverse scraper
convex transverse scraper
concave transverse scraper
side scraper on ventral face
transversal scraper on ventral face
abrupt retouched side scraper
side scraper with thinned back
side scraper with bifacial retouch
alternate retouched side scraper
typical end scraper
atypical end scraper
typical burin
atypical burin
typical borer
atypical borer
typical backed knife
atypical backed knife
naturally backed knife
raclette
truncated blade or flake
Mousterian tranchet
notch
42a
42b
42c
42d
43
43a
43b
43c
43d
44
45
46
47
48
49
50
51
51a
51b
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62a
62c
62d
63
a
b
c
d
e
f
vrub dorsální
vrub ventrální
vrub alternující
vrub clactonský
zoubky
zoubky dorsální
zoubky ventrální
zoubky alternující
zoubkované drasadlo
alternující rydlový zobec
(alternující ozub se stříd. retuší)
úštěp s ventrální retuší
ú. se strmou vysokou retuší
ú. se střídavou vysokou ret
ú. se strmou nízkou retuší
ú. se střídavou nízkou ret.
retuš oboustranná
hrot archaický
hrot typu Tayac
hrot typu Quinson
trojboký úštěp s vrubem
pseudomicroburin
úštěp s terminálním vrubem
sekera
hoblík
hrot s řapem
nástroj s řapem
jednostranný sekáč
sekáč úštěpový (inverzní sekáč)
sekáč dvoulící
odštěpovač
opotřebení
zlomek nástroje
bifaciální nástroje
listovitý hrot
pěstní klín
pěstní klín plankonvexní
listovitý klínek
klínový nůž
listovité drasadlo
notch on dorsal face
notch on ventral face
alternated notch
Clactonian notch
denticulate
denticulate on dorsal face
denticulate on ventral face
alternate denticulate
denticulated side scraper
alternare retouched beaks
piece retouched on ventral face
abrupt retouched piece (thick)
alternate retouched piece (thick)
abrupt retouched piece (thin)
alternate retouched piece (thin)
bifacially retouched piece
archaic point
Tayac point
Quinson pont
notched triangle
pseudo-microburin
end-notched piece
hachoir
rabot
tanged point
tanged tool
chopper
inverse chopper
chopping tool
used tool
fragment of tool
biface
leaf point
handaxe
planconvex handaxe
small leaf-handaxe
bifacial backed knife
leaf side scraper
59
PŘÍLOHA TABULKY
Tab. 1. Vrstva 7c. Přehled hlavních skupin kamenné industrie ve vztahu k surovinám. Main groups of lithics and
raw materials. 1 – non used blanks, 2 – blank fragments, 3 – waste, 4 – tools, 5 – used blanks, 6 – cores,
7 – technical instruments; raw material. Abbreviationss see Appendix n. 1N.
Skup. artefaktů / Artf. group
1 – Nepoužité odštěpy
2 – Zlomky odštěpů
3 – Odpad
4 – Nástroje
5 – Opotřebení
6 – Jádra
7 – Techn. prostředky
Σ
%
Surovina / Raw material
Qr
Dr
Qm
Sp
2
18
2
1
6
2
5
1
9
1
30
13
7
2
7
7
2
83
5,43 5,43 1,55 64,34
R?
Ol
1
1
3
2
1
8
6,20
Bs
Kl
2
1
2
1
Kř
Sg
Ra
?
Σ
1
1
3
2,33
24
10
21
41
16
14
3
129
100
1
1
5
1
1
4
1
11
8,53
1
0,78
5
3,88
1
0,78
2
1,55
1
0,78
%
18,6
7,752
16,28
31,78
12,4
10,85
2,326
100
Tab. 2. Vrstva 7c. Přehled zastoupení nepoužité debitáže ve vztahu k surovině (a), přehled zastoupení použité
debitáže ve vztahu k surovině (b). Zkratky viz příloha č. 1N a 2B. (a) Non-used débitage and raw material
correlation, (b) used debitage and raw material correlation. Abbreviations see Appendix n. 1N and 2B.
a
Odštěpy / Debitage
sk
lk
bj
bk
Σ odštěpy / blanks
zo
sp
od
Odpad / Waste
Σ
%
Surovina / Raw material
Qr
Dr
Qm
Sp
2
2
2
2
2
6
10,34
1
5
5
5
8,62
1
1
2
3,45
R?
8
1
2
7
18
6
3
6
9
33
56,90
Bs
Ol
Kl
Kř
Sg
Ra
?
Σ
1
1
1
1
2
3,45
0
0,00
1
2
1
1
1
2
5
8,62
R?
Bs
Ol
1
0
0,00
0
0,00
1
1,72
1
1
1,72
0
0,00
9
1
2
12
24
10
6
15
21
55
100
Kl
Kř
Sg
Ra
?
Σ
0
0,00
4
19
1
14
3
13
3
57
100
1
1
1
%
15,52
1,72
3,45
20,69
41,38
17,24
10,34
25,86
36,21
100
b
Polotovar / Support
mu
sk
bj
bk
lk
zo
x
Σ
%
Surovina / Raw material
Qr
Dr
Qm
Sp
1
1
1,75
0
0,00
3
16
1
11
3
9
1
1
0
1
0
0
1
0
0
1
1
2
1
0
0
0
43
0,00 75,44
5
8,77
1
3
5
8,77
1
1,75
1
1,75
0
0,00
1
1,75
0
0,00
%
7,02
33,33
1,75
24,56
5,26
22,81
5,26
100
Tab. 3. Vrstva 7c. Přehled zastoupení jader (podle stádia výrobního procesu) ve vztahu k surovině. Zkratky viz
příloha č. 1A a 1N. Core exploitation phase and raw material correlation. Abbreviations see Appendix
n. 1A and 1N.
Jádra / Cores
2o
3l
5d
5e
Σ
%
60
Surovina / Raw material
Qr
Dr
Qm
Sp
0
0,00
0
0,00
R?
Bs
1
1
5
1
0
7
0,00 50,00
1
7,14
Ol
Kl
Kř
Sg
Ra
?
Σ
1
7,14
1
2
9
2
14
100
1
2
2
1
4
7,14 28,57
1
0
0,00
0
0,00
0
0,00
0
0,00
%
7,14
14,29
64,29
14,29
100
Tab. 4. Vrstva 7c. Vztah suroviny k ploše kůry u debitáže (a) a k charakteru kůry (b). N – přirozený povrch
(surovina ze zdroje in situ), W – surovina se stopami transportu ve vodě (hladký, zaoblený povrch),
G – mrazový povrch. Zkratky viz příloha č. 1N a 2F. Raw material and % of cortex (a) and character of
cortex (b) correlation. ChC – character of cortex; N – natural cortex (raw material from in situ source),
W – watter transport (cortex with watter transport marks (smooth, rounded surface), G – frost surface;
other Abbreviations see Appendix 1N and 2F.
a
b
% kůry / % cortex
1
2
3
Surovina / Raw material
Qr
Dr
Qm
Sp
R?
Ol
Kl
Kř
Sg
Ra
?
4
5
3
3
5
8
9
1
4
7
2
31
4
4
4
18
2
1
1
Σ
6
1
7
7
2
74
7
6
5
1
2
1
1
113
100
1
1
1
1
1
11
26
59
9,73 23,01 52,21
Σ
%
3
2,65
Σ
%
5,56 11,11 14,81 20,37 48,15
6
5,31
8
7,08
Charakter kůry / ChC
1
2
3
3
7
2
20
3
2
2
Charakter kůry – %
1
2
3
0
100
0
100
0
100
12
80
100
0
Σ
3
7
2
25
2
1
1
100
0
0
0
0
8
0
%
100
100
100
100
100
0
100
54
100
Tab. 5. Vrstva 7c. Vztah rozměrové skupiny k ploše kůry u debitáže. Zkratky viz příloha č. 2F a 2I. Metric group
and % of cortex correlation. Abbreviations see Appendix n. 2F and 2I.
% kůry / % cortex
1
2
3
4
5
1
1
3
13
3
3
5
8
12
2
2
1
3
6
8
11
26
5,56 11,11 14,81 20,37 48,15
Rozm. skupina / Metric group
B
C
D
Σ
%
Σ
%
18 33,33
31 57,41
5 9,26
54
100
100
Tab. 6. Vrstva 7c. Vztah suroviny k rozměrovým skupinám jader (a) a debitáže (b). Zkratky viz příloha č. 1N
a 2I. Correlation of raw material and metric group of cores (a) and débitage (b). Abbreviations see
Appendix n. 1N and 2I.
a
b
Surovina / Raw material
Qr
Dr
Qm
Sp
R?
Bs
Ol
Kl
Kř
Sg
Ra
?
RS-jádra/MG-core
B
C
D
Σ
1
4
1
1
3
1
2
RS-odštěpy / MG-blanks
A
B
C
D
5
1
1
2
3
1
2
2
27
39
6
1
4
2
1
2
2
1
1
3
2
44
53
E
1
1
1
1
2
9
2
6
8
1
2
Tab. 7. Vrstva 7c. Vztah výrobního procesu a typů jader v něm zpracovaných. Zkratky viz příloha č. 1A a 1B.
Core exploitation phase and core type correlation. Abbreviations see Appendix n. 1A and 1B.
Etapa výroby / Exploit. phase
2o
3l
5d
5e
Σ
A
Typ jádra / Core type
H
S
X
1
2
1
5
1
2
1
1
1
8
2
3
Σ
%
1 7,14
2 14,29
9 64,29
2 14,29
14
100
61
Tab. 8. Orientace negativů u různých
typů jader. Zkratky viz příloha č. 1B
a 1C. Orienation of core scars and
core type correlation. Abbreviations
see Appendix n. 1B and 1C.
Negativy/Negatifs
c
z
x
1
6
1
1
8
1
0
0
Core
A
H
S
X
Σ
%
Σ
2
1
2
5
0
%
1
8
2
3
14
0
7,143
57,14
14,29
21,43
100
Tab. 9. Vztah polotovarů a rozměrových skupin. Zkratky viz příloha č. 2B a 2 I. Support and metric group correlation. Abbreviations see Appendix n. 2B and 2I.
Rozm. skup. / Metric group
B
C
D
E
2
1
14
11
1
2
1
1
4
21
3
11
11
1
33
45
5
1
39,29 53,57 5,95 1,19
Odštěp / Blanks
bj
bk
lk
sk
zo
Σ
%
Σ
%
3 3,57
26 30,95
4 4,76
28 33,33
23 27,38
84
100
100
Tab. 10. Vrstva 7c. Vztah polotovarů a orientace negativů na dorsální ploše (a) a „ososti“ předmětů (b). Zkratky
viz příloha č. 2B a 2D. Correlation of a support, dorsal scar pattern (a) and orientation of axes (b). O.O.
– orientace osy předmětu. A.O. – Axes orientation. Abbreviations see Appendix n. 2B and 2D.
Odštěp / Blanks
bj
bk
lk
sk
Σ
%
Orientace negativů / Negatifs orientation
c
h2
k
u
v
z
3
9
3
1
9
1
9
14,75
1
1
1,64
1
4
6,56
1
7
2
19
3,28 31,15
x
3
4
4
14
5
21
8,20 34,43
Σ
3
26
4
28
61
100
%
4,92
42,62
6,56
45,90
100
O.O. / A.O.
a
n
9
2
3
14
26,92
3
16
1
18
38
73,08
Σ
3
25
3
21
52
100
O.O / A.O.
a%
n%
0
100
36
64
66,67 33,33
14,29 85,71
%
100
100
100
100
Tab. 11. Vrstva 7c. Úhel odbití ve vztahu k patce (a) a použté technice odbití (b). Zkratky viz příloha č. 2L. Platform type and platform angle correlation (a). Platform and hammer correlation (b). T – tvrdý (hard),
M – měkký (soft), N – neurčeno (indefinite). Abbreviations see Appendix n. 2L.
a
b
Patka / Striking platform
A
C
F1
F3
F5
Lg
Lp
P
Σ
%
Úhel patky / Platform angle
0
90
100
110
120
1
1
1
2
1
1
1
1
4
6
1
3
2
1
1
3
9
8
7
4
4
13
20
13
8
6,90 22,41 34,48 22,41 13,79
Σ
3
3
1
2
11
7
27
4
58
100
%
5,17
5,17
1,72
3,45
18,97
12,07
46,55
6,90
100
OT
T
M
N
2
1
3
7
4
2
3
1
2
18
3
5
33
9
9
64,71 17,65 17,65
A
C
F
Lg
Lp
Σ
%
51
100
Tab. 12. Vrstva 7c. Zastoupení typů nástrojů ve vztahu k použité surovině. Tool type list and raw material correlation. Number into the parenthesis (9–29) see Appendix n. 3; SsC – side scraper combinations, NC –
notch combinations. Abbreviations see Appendix n. 1N.
Typ / Type
Drasadlo prosté (9–11)
Drasadlo dvojité (12–17)
Drasadlo úhlové (21)
Drasadlo příčné (22–24)
Drasadlo ventrální (25)
Drasadlo typ 27 (27)
Drasadlo střídavé (29)
Drasadlové kombinace (SsC)
Škrabadlo (30–31)
Rydlo (32–33)
Kombinace s vrubem (NC)
Vruby (42)
Zoubky (43)
Bifaciální nástroje (63)
Σ
%
Opotřebení (62c)
Σ
%
62
Surovina / Raw material
Qr
Sp
R?
Ol
0
7
0
0
2
1
1
1
4
0
0
1
1
1
1
2
Kl
Kř
Σ
Sg
0
0
0
1
0
0
1
1
1
2
4
4
2
1
30
2,44 73,17
3
7,32
13
2
1
2
1
5
2,44 12,20
0
0,00
1
2,44
1
1
43
5
1
5
1
1
1,754 75,44 8,772 1,754 8,772 1,754 1,754
%
%
7 17,07 12,28
2 4,88 3,51
2 4,88 3,51
6 14,63 10,53
1 2,44 1,75
1 2,44 1,75
2 4,88 3,51
3 7,32 5,26
1 2,44 1,75
1 2,44 1,75
2 4,88 3,51
4 9,76 7,02
7 17,07 12,28
2 4,88 3,51
41
100 71,93
100
16
28,07
57
100
100
Tab. 13. Vrstva 7c. Zastoupení typů nástrojů ve vztahu k použitým polotovarům. Zkratky viz příloha č. 1N a 2B.
Tool type and support correlation. Number into the parenthesis (9–29) see Appendix n. 3; SsC – side
scraper combination, NC – notch combination. Abbreviations see Appendix n. 1N and 2B.
Polotovary / Supports
mu
sk
lk
bj
2
10
2
0
0
0
0
0
Typ
Drasadla (9–29)
Drasadlové kombinace (SsC)
Škrabadla (30-31)
Rydla (32-33)
Kombinace s vrubem (NC)
Vruby (42)
Zoubky (43)
Bifaciální nástroje (63)
bk
x
2
3
Σ
zo
0
0
1
%
%
21 51,22 36,84
3 7,32 5,26
1 2,44 1,75
1 2,44 1,75
2 4,88 3,51
4 9,76 7,02
7 17,07 12,28
2 4,88 3,51
41
100 71,93
100
5
0
1
2
1
1
Σ
%
3
14
7,32 34,15
Opotřebení (62c)
1
Σ
%
1
2
2
3
1
8
2,44 19,51
2
3
10
7,32 24,39
1
2
4,88
5
1
6
3
16
28,07
4
19
7,02 33,33
3
5,26
1
14
1,75 24,56
3
13
5,26 22,81
57
100
100
Tab. 14. Vrstva 7c. Zastoupení typů nástrojů ve vztahu k ploše kůry na polotovarech (a) a k metrickým skupinám
(b). Zkratky viz příloha č. 2F a 2I. Tool type and % of support cortex (a) and metric group (b) correlation. Number into the parenthesis (9–29) see Appendix n. 3; SsC – side scraper combination, NC –
notch combination. Abbreviationss see Appendix n. 2F and 2I.
a
b
Typ / Type (type number)
Drasadla (9–29)
Drasadlové kombinace (SsC)
Škrabadla (30–31)
Rydla (32/33)
Kombinace s vrubem (NC)
Vruby (42)
Zoubky (43)
Bifaciální nástroje (63)
Opotřebení (62c)
Σ
%
Plocha kůry / % cortex
1
2
3
4
1
2
3
5
0
0
0
0
0
0
0
1
1
0
5
1
0
0
6
3
2
1
1
0
1
2
2
6
2
3
6
8
13
3,509 5,263 10,53 14,04 22,81
a
7
1
1
1
2
5
1
2
5
25
43,86
Rozm.skupiny / Metric groups
B
C
D
E
0
5
14
2
0
1
2
0
1
1
1
3
0
5
2
0
0
1
0
1
1
1
3
11
2
0
17
34
6
0 29,82 59,65 10,53
Σ
0
0
21
3
1
1
4
7
2
2
16
57
100
0
0
0
0
Tab. 15. Vrstva 7c. Využití surovin na nástroje. Support economy and raw material correlation. SnU – support
non-used.
*
Σ Polotovary/Supports
Polotovary nepoužité (SnU)
Nástroje/Tools
% využití polotovarů (%EoS)
Surovina/Raw material
Qr
Dr
Qm
Sp
R?
8
5
2
119
12
7
5
2
76
7
1
0
0
43
5
12,5
0
0 36,13 41,67
Bs
Ol
0
7
0
6
0
1
0 14,29
Kl
10
5
5
50
Kř
Sg
2
3
1
2
1
1
50 33,33
Ra
?
1
1
0
0
Σ
0
169
0
112
0
57
0 33,73
Tab. 16. Vrstva 7c. Vztah vzdálenosti suroviny a jejího využití na nástroje. SnU – support non-used. Support economy and distance of raw material source correlation.
Vzdálenost zdroje (km) / Raw material distance (km)
1–5 6–10 10–20 20–30 30–40 40–50 50–60 60–70 70–80 80–90 90–100
*
0
Σ Polotovary / Supports
Polotovary nepoužité (SnU)
Nástroje / Tools
% využití polotovarů (%EoS)
12
1
12,5
2
0
0
83
6
48
1
77,8 14,29
6
6
100
3
1
33,33
63
Tab. 17. Vrstav 7a. Přehled hlavních skupin kamenné industrie ve vztahu k surovinám. Main groups of lithics and
raw materials correlation. 1 – non used blanks, 2 – blanks fragments, 3 – waste, 4 – tools, 5 – used
blanks, 6 – cores, 7 – technical instruments; raw material, abbreviations see Appendix n. 1.
Skup. artefaktů / Artf. group
1 – Zkoušky
2 – Odštěpy
3 – Zlomky odštěpů
4 – Odpad
5 – Nástroje
6 – Opotřebení
7 – Jádra
8 – Techn. prostředky
Σ
%
Surovina / Raw material
Vp
Qr
Dr
Qm
1
3
7
52
5
12
52
3
14
2
86
7
9
17
6
12
1
10
2
7
12
4
1
6
47
2
5
238
77
60
0,19 9,03 2,92 2,28
Nč
Sp
2
600
426
341
316
204
142
2
70 2033
2,66 77,12
R?
1
11
11
17
21
5
4
Bs
1
13
9
13
38
9
7
90
3,41
Ol
Ss
3
7
4
5
2
1
1
Kl
7
1
4
1
1
2
3
5
16
0,61
10
0,38
1
2
4
0,15
21
0,80
1
0,04
Kř+Zh
1
Mn
Ra
1
2
1
0
Σ
?
1
2
3
1
1
4
0,15
3
0,11
4
0,15
18
705
526
488
426
241
174
58
2636
100
%
0,68
26,75
19,95
18,51
16,16
9,14
6,60
2,20
100
Tab. 18. Vrstva 7a. Přehled zastoupení nepoužité (a) a použité (b) debitáže ve vztahu k surovině. Zkratky viz příloha č. 1N a 2B. (a) Non-used débitage and raw material correlation, (b) used débitage and raw material
correlation. Abbreviations see Appendix n. 1N and 2B.
a
Odštěpy / Débitage
Zkoušky
sk
lk
bj
bk
h1
sh
op
Odštěpy / blanks
ZO
sp
od
ro
x
Odpad / Waste
Σ
%
Suroviny
Vp
Qr
1
3
12
8
10
22
Dr
Qm
7
5
Nč
Sp
1
4
7
1
4
3
4
11
11
6
11
17
5
3
2
52
52
4
82
7
12
14
1
8
2
86
7
9
3
193
0,17 11,11
22
1,27
35
2,01
2
217
62
69
248
1
2
1
600
426
47
292
1
1
341
R?
Bs
Ol
Ss
Kl
1
6
Kř+Zh
1
Mn
3
1
7
13
9
4
9
2
3
3
3
7
1
2
7
1
3
1
2
1
1
4
13
Ra
Σ
?
1
2
18
256
72
82
291
1
2
1
705
526
70
415
1
2
488
1,04
14,74
4,15
4,72
16,75
0,06
0,12
0,06
40,59
30,28
4,03
23,89
0,06
0,12
28,09
2
0,12
1
0,06
1737
100
100
Ra
?
Σ
2
1
4
3
40 1369
2,30 78,81
36
2,07
2
0,12
14
0,81
0
0,00
12
0,69
4
0,23
Nč
R?
Bs
Ol
Ss
Kl
Kř
2
2
4
0,23
%
1
b
Polotovar / Support
1b
sk
lk
bj
bk
ph
op
sh
bf
zo
zj
ro
od
x
ot
Σ
%
Surovina / Raw material
Vp
Qr
Dr
Qm
1
6
1
7
9
3
1
9
3
1
1
5
0
1
1
1
0,15
64
3
10
2
27
4,05
1
8
1,20
3
1
5
1
1
1
2
2
19
2,85
Sp
10
146
43
43
108
1
1
2
108
10
1
28
19
26
520
3,90 77,96
4
13
3
4
5
0
2
0
1
0
1
Mn
2
1
1
2
1
4
1
1
1
6
2
3
8
47
7,05
2
0,30
5
0,75
1
0,15
2
0,30
5
0,75
0
0,00
1
0,15
3
0,45
%
27 4,05
190 28,49
51 7,65
50 7,50
133 19,94
1 0,15
1 0,15
4 0,60
1 0,15
129 19,34
13 1,95
1 0,15
35 5,25
30 4,50
1 0,15
667
100
100
Tab. 19. Vrstva 7a. Přehled zastoupení jader (podle stádia výrobního proces) ve vztahu k surovině. Zkratky viz
příloha č. 1A a 1N. Core exploitation phase and raw material correlation. Abbreviations see Appendix
n. 1Aand 1N.
Etapa expl. jádra
Core expl. phase
2n
2o
3l
5d
5e
Σ
%
Surovina / Raw material
Vp
Qr
Dr
Qm
2
6
2
2
12
6,90
0,00
Nč
1
3
0,00
1
4
2,30
1
1
1
4
2,30
Sp
16
3
37
46
40
142
81,61
R?
Bs
1
2
2
2
7
4,02
Ol
0,00
Ss
1
1
2
1,15
Kl
0,00
Zh
Mn
1
1
1
2
1,15
1
0,57
0,00
Ra
0,00
?
Σ
0,00
19
4
51
52
48
174
100
%
10,92
2,30
29,31
29,89
27,59
100
Tab. 20. Vrstva 7a. 20. Vztah suroviny k ploše kůry u debitáže (a) a k charakteru kůry (b). N – přirozený povrch
(surovina ze zdroje in situ), W – surovina se stopami transportu ve vodě (hladký, zaoblený povrch), G –
mrazový povrch. Další zkratky viz příloha č. 1N a 2F. Raw material and % of cortex (a) and character
of cortex (b) correlation. ChC – Character of cortex; N – natural cortex (raw material from in situ source), W – watter transport (cortex with watter transport marks (smooth, rounded surface), G – frost surface; other Abbreviations see Appendix 1N and 2F.
a
b
Surovina / Raw material
?
Bs
Dr
Ch
Kl
Kř
Mn
Nč
Ol
Qm
Qr
R,
R?
Ra
Si
Qm
Sm
Sp
Ss
Vp
Zh
Σ
%
Σ % kůry (cortex) 0–5
%
% kůry / % cortex
0
1
2
3
4
5
1
2
1
2
1
1
1
5
4
2
3
1
2
3
3
1
1
7
4
8
2
19
1
4
3
7
8
13
1
54
1
3
1
1
71
120
204
1
Charakter kůry (ChC)
1
2
3
2 Dr
70
2 Ch
1
67 Kl
7
Kř+Zh
3
4 Mn
4
3 Nč
32
1
2 Ol
1
1
1
40 Qm
4
33
13 Qr
3
124
24 R?
27
8
152 Sp
129
438
3
1 Ss
1
41
1
6
4
4
6
5
5
39
11
1
4
2
12
433
941
4
1
1310
100
1081
121
16
1,22
73
5,57
85
145
247
515
6,49 11,07 18,85 39,31
1,48
6,75
7,86 13,41 22,85 47,64
Tab. 21. Vrstva 7a. Vztah rozměrové skupiny k ploše kůry u debitáže. Zkratky viz příloha č. 2F a 2I. Metric group
and % of cortex correlation. Abbreviations see Appendix n. 2F and 2I.
Rozm. skupina / Metric group
B
C
D
E
F
G
Σ
%
% kůry / % cortex
0
1
2
3
4
5
3
24
26
48
83
275
7
32
40
70
118
196
3
11
13
23
32
37
5
6
3
11
4
3
3
1
1
1
1
16
73
85
145
247
514
1,48 6,76 7,87 13,43 22,87 47,59
%
Σ
459 42,50
463 42,87
119 11,02
29 2,69
7 0,65
3 0,28
1080
100
100
65
Tab. 22. Vrstva 7a. Vztah suroviny k rozměrovým skupinám jader. Zkratky viz příloha č. 1B a 1N. Correlation of
raw material and metric group of cores. Abbreviations see Appendix n. 1B and 1N.
Surovina / Raw material
Vp
Qr
Dr
Qm
Nč
Sp
R?
Ol
Kl
Zh
?
Σ
%
B
Rozměrové skupiny / Metric group
C
D
E
F
G
Σ
H
%
1 0,55
13 7,14
3 1,65
4 2,20
4 2,20
143 78,57
8 4,40
2 1,10
2 1,10
1 0,55
1 0,55
182
100
100
1
1
17
2
6
1
1
2
73
3
1
2
1
3
4
1
2
1
47
3
1
1
20
90
58
10,99 49,45 31,87
1
1
4
9
4,95
2
1,10
1
1
2
1,10
1
0,55
Tab. 23. Vrstva 7a. Vztah typu jádra a rozměrových skupin. Zkratky viz příloha č. 1B a 2I.Core type and metric
group correlation. Abbreviations see Appendix n. 1B and 2I.
Rozměrová třída / Metric group
B
C
D
E
F
9
1
1
10
43
30
1
1
1
1
2
11
13
2
12
65
45
3
1
9,52 51,59 35,71 2,38 0,79
Typ jádra / Core type
A
E
H
N
S
Σ
%
Σ
G
H
0
0,00
0
0,00
%
10 7,94
1 0,79
85 67,46
2 1,59
28 22,22
126
100
100
Tab. 24. Vrstva 7a. Vztah polotovarů a rozměrových skupin. Zkratky viz příloha č. 2B a 2I. Support and metric
group correlation. Abbreviations see Appendix n. 2B and 2I.
Rozměrové skupiny / Metric group
B
C
D
E
F
159
208
57
15
5
29
66
23
3
1
45
68
12
6
1
1
243
151
27
2
1
1
1
2
1
2
1
Odštěp / Blanks
sk
lk
bj
bk
h1
op
sh
bf
A
Σ
%
1
479
494
122
0,09 42,24 43,56 10,76
28
2,47
7
0,62
G
1
1
1
3
0,26
Σ
445
123
132
424
1
2
6
1
1134
100
%
39,24
10,85
11,64
37,39
0,09
0,18
0,53
0,09
100
Tab. 25. Vrstva 7a. Vztah polotovarů a orientace negativů na dorsální ploše. Zkratky viz příloha č. 2B a 2D.
Blanks and dorsal scar pattern. Abbreviations see Appendix n. 2B and 2D.
Orientace negativů / Negatifs orientations
a2
b
c
h1
h2
h3
2
4
2
25
2
1
1
5
9
16
9
2
1
93
1
1
1
Odštěp / Blanks
sk
lk
bj
bk
h1
op
ph
sh
a1
Σ
%
2
0,27
66
h4
h5
1
i
k
1
2
2
1
r
45
5
3
45
s1
1
2
u
3
1
1
2
v
8
7
5
z
91
23
74
163
34
17
1
6
2
6
0,82
4
132
0,55 18,13
18
2,47
1
4
17
2,34
1
0,14
1
0,14
5
0,69
1
98
0,14 13,46
3
0,41
7
0,96
2
20
355
2,75 48,76
58
7,97
%
Σ
219 30,08
61 8,38
116 15,93
322 44,23
1 0,14
2 0,27
1 0,14
6 0,82
728
100
100
Tab. 26. Vrstva 7a. Vztah polotovarů, úhlu odbití a „ososti“ předmětů. Zkratky viz příloha č. 2B. Correlation of
blanks, platform angle and axe orientation. O.O. – Orientace osy, A.O. – axe orientation. Abbreviations
see Appendix n. 2B.
Úhel odbití / Platform angle
90
100
110
120
130
140
64
97
113
53
8
23
36
34
8
23
31
41
16
1
73
120
99
40
9
1
1
1
1
2
3
4
24
16
5
187
312
306
122
19
1
19,75 32,95 32,31 12,88 2,01 0,11
Odštěp / Blanks
sk
lk
bj
bk
h1
ph
op
sh
zo
Σ
%
O.O. / A.O.
a
n
63
310
37
78
12
117
82
320
1
1
1
1
5
1
Σ
335 sk
101 lk
112 bj
341 bk
1 h1
1 ph
2 op
5 sh
49
947
100
Σ
373
115
129
402
1
1
2
6
O.O. / A.O.
%a
%n
16,89 83,11
32,17 67,83
9,302 90,7
20,4 79,6
0
100
0
100
50
50
83,33 16,67
%
100
100
100
100
100
100
100
100
Tab. 27. Vrstva 7a. Patka ve vztahu k úhlu odbití (a) a použitému otloukači (b). Zkratky viz příloha č. 2L. Platform type and platform angle correlation (a). Platform and hammer correlation (b). T – tvrdý (hard), M
– měkký (soft), N – neurčeno (indefinite). Abbreviations see Appendix n. 2L.
a
b
Úhel odbití / Platform angle
90
100
110
120
130
Patka / Striking platform
A
C
D1
D2
F1
F2
F3
F5
Lg
Ln
Lp
n
P
9
10
15
4
4
4
2
20
28
28
11
28
2
1
1
26
5
11
2
21
3
3
188
7
31
2
9
223
2
97
18
1
188
287
308
125
20,26 30,93 33,19 13,47
19
2,05
91
1
Σ
%
8
2
4
3
%
Σ
71
7,65
28
3,02
59
6,36
11
1,19
5
0,54
6
0,65
2
0,22
50
5,39
71
7,65
3
0,32
1 618
66,59
3
0,32
1
0,11
1 928
100
0,11
100
OT
T
140
1
1
A
C
D
F
Lg
Ln
Lp
M
Σ
N
44
10
10
20
0
8
45
8
14
43
7
9
73
6
14
7
2
10
418
67
104
650
100
169
70,73 10,88 18,39
Σ
%
64
28
67
59
93
19
589
919
100
Tab. 28. Vrstva 7a. Zastoupení typů nástrojů ve vztahu k použité surovině. Zkratky viz příloha č. 1N. Tool type
and raw material correlation. Number into the parenthesis (9–29) see Appendix n. 3; SsC – side scraper
combination, OthC – other combination. Abbreviations see Appendix n. 1N.
Surovina / Raw material
Vp
Qr
Dr
Qm
Typ / Type
Moustérienský hrot (6–7)
9
10
11
13
14
15
21
22
23
24
25
27
28
29
Drasadla (9–29)
Komb. drasadel (SsC)
Škrabadla (30–31)
2
1
Nč
1
1
1
1
1
Sp
2
1
1
1
1
1
6
1
2
3
6
1
2
16
15
8
1
1
1
6
1
2
1
19
4
8
4
87
26
9
R?
Bs
Ol
Ss
1
1
5
Kl
Kř
Ra
1
1
1
1
1
1
1
10
6
1
1
1
1
?
Σ
%
%
3 0,70 0,45
20
4,69
3,00
25
5,87
3,75
9
2,11
1,35
1
0,23
0,15
2
0,47
0,30
1
0,23
0,15
9
2,11
1,35
3
0,70
0,45
3
0,70
0,45
1
0,23
0,15
20
4,69
3,00
6
1,41
0,90
10
2,35
1,50
5
1,17
0,75
115 27,00 17,24
33 7,75 4,95
13 3,05 1,95
67
Tab. 28. Pokračování.
Surovina / Raw material
Vp
Qr
Dr
Qm
Typ / Type
Rydla (32–33)
Vrtáky (34–35)
Kombinace ostatní (OthC)
Oškrabovač (39)
Příčné retuše (40–41)
Vruby (42)
Zoubky (43)
Altern. rydlový zobec (44)
Quinsonský hrot (51b)
Sekera (55)
Hoblík (56)
Sekáče (59–61)
63b
63c
63d
63e
Bifaciální nástroje (63)
Zlomky nástrojů (62d)
?
%
Nč
Sp
1
1
R?
4
6
10
Bs
Ol
1
1
2
Ss
Kl
Kř
Ra
1
Σ
?
1
1
1
1
1
6
4
3
4
2
8
65
44
1
5
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
2
3
3
5
Opotřebení (62c)
?
%
1
1
1
12
2,82
0
0,00
17
3,99
6
1,41
1
10
2
7
1
0,15
27
4,05
8
1,20
19
2,85
2
1
1
2
6
3
38
8,92
1
0,23
204
9
1
26
520
3,90 77,96
47
7,05
2
0,30
9
2
15
2
38
21
316
4,93 74,18
5
1
1
1
1
1
5
1,17
1
0,23
5
0,75
1
0,15
1
0,23
5
1,17
0
0,00
1
1
1
1
3
0,70
1
2
0,30
5
0,75
1
0,15
3
0,45
%
%
8 1,88 1,20
8 1,88 1,20
14 3,29 2,10
1 0,23 0,15
10 2,35 1,50
85 19,95 12,74
52 12,21 7,80
2 0,47 0,30
1 0,23 0,15
1 0,23 0,15
2 0,47 0,30
5 1,17 0,75
7
1,64
1,05
4
0,94
0,60
1
0,23
0,15
15
3,52
2,25
27 6,34 4,05
46 10,80 6,90
426
100
100
241
36,13
667
100
100
Tab. 29. Vrstva 7a. Zastoupení typů nástrojů ve vztahu k použitým polotovarům. Zkratky viz příloha č. 2B. Tool
type and support correlation. Number into the parenthesis (9–29) see Appendix n. 3; SsC – side scraper combination, OthC – other combination. Abbreviations see Appendix n. 2B.
Typ / Type
Moustrienský hrot (6–7)
Drasadla (9–29)
Komb. s drasadly (SsC)
Škrabadla (30–31)
Rydla (32–33)
Vrtáky (34–35)
Kombinace ostatní (OthC)
Oškrabovač (39)
Příčná retuše (40–41)
Vruby (42)
Zoubky (43)
Altern. rydlový zobec (44)
Quinsonský hrot (51b)
Sekera (55)
Hoblík (56)
Dvoulící sekáč (61)
Bifaciální nástroje (63)
Zlomky nástrojů (62d)
Σ
%
Opotřebení (62c)
Σ
%
Polotovary / Supports
1b
sk
lk
bj
1
2
7
38
7
10
10
4
1
2
1
1
1
2
1
7
2
1
1
5
1
22
10
8
3
15
4
6
1
1
bk
h1
ph
op
sh
26
5
3
2
4
1
bf
zo
20
2
4
2
2
2
1
22
14
1
1
od
7
2
1
zj
x
Σ
1
0,23
1
14
8
29
6,81
3
123
25
13
8
8
14
1
10
85
52
2
1
1
2
5
27
46
426
100
2
241
36,13
1
0,15
31
4,65
667
100
100
zk
3
5
1
1
1
1
5
13
7
1
1
ro
5
1
1
1
1
1
1
4
4
4
1
10
22
120
5,16 28,17
4
1
3
28
6,57
70
23
26
190
3,90 28,49
51
7,65
29
80
6,81 18,78
21
1
0
0,00
1
0,23
1
0,23
0
0,00
1
0,15
1
0,15
53
50
133
7,50 19,94
3
0,70
20
1
77
0,23 18,08
1
6
26
6,10
1
52
9
4
0,60
1
129
0,15 19,34
35
5,25
1
1
0,23
7
1,64
1
0,15
13
1,95
6
Tab. 30. Vrstva 7a. Nástrojové třídy ve vztahu k metrickým skupinám. Zkratky viz příloha č. 2I. Tool type and
and metric group correlation. Number into the parenthesis (9–29) see Appendix n. 3. Abbreviations see
Appendix n. 2I.
Typ / Type
Moustrienský hrot (6–7)
Drasadla (9–29)
Kombinace (Comb.)
Škrabadla (30–31)
68
A
Rozměrové skupiny / Metric group
B
C
D
E
F
1
1
1
0
10
78
28
2
3
0
3
19
8
4
4
3
8
2
G
Σ
H
2
1
0
0
%
%
3 0,70 0,45
123 28,87 18,44
39 9,15 5,85
13 3,05 1,95
%
%
0,70 0,45
28,87 18,44
5,87 3,75
3,05 1,95
1,88 1,20
1,88 1,20
3,29 2,10
0,23 0,15
2,35 1,50
19,95 12,74
12,21 7,80
0,47 0,30
0,23 0,15
0,23 0,15
0,47 0,30
1,17 0,75
6,34 4,05
10,80 6,90
100 63,87
Tab. 30. Pokračování.
Typ / Type
Rydla (32–33)
Vrtáky (34–35)
Oškrabovač (39)
Příčná retuše (40–41)
Vruby (42)
Zoubky (43)
Altern. rydlový zobec (44)
Quinsonský hrot (51b)
Sekera (55)
Hoblík (56)
Dvoulící sekáč (61)
Bifaciální nástroje (63)
Zlomky nástrojů (62d)
Σ
%
Opotřebení (62c)
Σ
%
Rozměrové skupiny / Metric group
B
C
D
E
F
3
5
5
3
1
4
5
1
0
16
46
19
4
0
0
12
31
7
2
1
1
1
1
1
1
1
0
0
14
9
2
1
1
29
14
1
1
1
88
226
76
18
9
0,23 20,66 53,05 17,84 4,23 2,11
76
118
35
10
2
1
164
344
111
28
11
0,15 24,59 51,57 16,64 4,20 1,65
A
G
Σ
H
0
0
2
1
2
6
1,41
2
0,47
6
0,90
2
0,30
%
%
8 1,88 1,20
8 1,88 1,20
1 0,23 0,15
10 2,35 1,50
85 19,95 12,74
52 12,21 7,80
2 0,47 0,30
1 0,23 0,15
1 0,23 0,15
2 0,47 0,30
5 1,17 0,75
27 6,34 4,05
46 10,80 6,90
426
100 63,87
100
241
36,13
667
100
100
Tab. 31. Vrstva 7a. Využití surovin na nástroje. Využití surovin na nástroje. Support economy and raw material
correlation. SnU – support non-used.
*
Σ Polotovary / Supports
Polotovary nepoužité (SnU)
Nástroje / Tools
% využití polotovarů (%EoS)
Suroviny / Raw material
Vp
Qr
Dr
Qm
Nč
Sp
R?
Bs
Ol
5
408
38
88
98 3170
105
6
32
3
193
22
35
40 1369
36
2
14
2
215
16
53
58 1801
69
4
18
40,00 52,70 42,11 60,23 59,18 56,81 65,71 66,67 56,25
Ss
Kl Kř+Zh Mn
Ra
?
1
25
12
7
4
2
0
12
4
4
2
1
1
13
8
3
2
1
100 52,00 66,67 42,86 50,00 50,00
Tab. 32. Vrstva 7a. Vztah vzdálenosti suroviny a jejího využití na nástroje. Support economy and distance of raw
material source correlation. SnU – support non-used.
Σ Polotovary/Supports
Polotov. nepoužité (SnU)
Nástroje / Tools
% využití polotov. (%EoS)
Vzdálenost zdroje (km) / Raw material distance (km)
0–5
6–10 11–20 21–30 31–40 41–50 51–60 61–70 71–80 81–90 91–100
637 3275
39
37
11
293 1405
16
16
6
344 1870
23
21
5
54,00 57,10 58,97
56,76
45,45
Tab. 33. Vrstva 6a. Přehled hlavních skupin kamenné industrie ve vztahu k surovinám. Zkratky viz příloha č. 1N.
Main groups of lithics and raw materials correlation. 1 – tests, 2 – non-used blanks, 3 – blanks fragments,
4 – waste, 5 – tools, 6 – used blanks, 7 – cores, 8 – technical instruments; raw material Abbreviations
see Appendix n. 1N.
Skup.artefaktů / Art. group
1 – Zkoušky
2 – Odštěpy
3 – Zlomky odštěpů
4 – Odpad
5 – Nástroje
6 – Opotřebení
7 – Jádra
8 – Techn. prostředky
Σ
%
Suroviny / Raw material
Qr
Dr
Vp
Qm
Nč
Sp
R?
Ol
Bs
Kl
Zh
0
1
1
0
0
1
1
0
0
0
0
1
0
0
2
2
29
2
0
0
1
0
3
3
17
4
12
0
0
3
0
20
6
0
0
0
0
2
1
1
3
2
59
5
3
1
0
3
2
24
1
1
3
0
0
0
1
16
2
0
0
0
0
2
3
1
0
0
0
0
0
0
0
0
26
5
3
13
5
166
20
4
1
1
1
10,48 2,016 1,21 5,242 2,016 66,94 8,065 1,613 0,403 0,403 0,403
Σ
?
0
2
1
0
0
0
3
1,21
4
39
27
42
77
31
22
6
248
100
%
1,61
15,73
10,89
16,94
31,05
12,50
8,87
2,42
100
69
Tab. 34. Vrstva 6a. Přehled zastoupení nepoužité (a) a použité (b) debitáže ve vztahu k surovině. Zkratky viz příloha č. 1N a 2B. (a) Non-used débitage and raw material correlation, (b) used débitage and raw material
correlation. Abbreviations see Appendix n. 1N and 2B.
A
Suroviny / Raw material
Qr
Dr
Vp
Qm
1
2
Odštěpy / Débitage
sk
bj
bk
ph
zo
od
sp
3
12
Σ
%
16
14,81
Nč
3
3
0
0,00
0
0,00
Sp
Bs
Kl
Zh
8
7,41
Σ
R?
6
1
1
1
21
1
1
17
4
12
1
8
5
2
66
12
1,85 61,11 11,11
Ol
?
0
0,00
0
0,00
1
0,93
0
0,00
1
3
2,78
12
2
24
1
27
28
14
108
100
Nč
Ol
Bs
Kl
Zh
?
Σ
0
0,00
1
1
2
29
10
17
1
30
1
2
13
1
108
100
1
1
1
1
%
11,11
1,85
22,22
0,93
25,00
25,93
12,96
100
B
Suroviny / Raw material
Qr
Dr
Vp
Qm
1
Polotovar / Support
vl
hl
pb
sk
bj
bk
sh
zo
zb
zj
od
x
Sp
R?
1
1
1
1
24
9
13
1
23
1
1
9
1
83
76,85
3
1
2
1
1
2
Σ
%
5
4,63
1
1
0,93
1
0,93
5
4,63
2
1,85
1
1
2
1
1
1
1
1
1
5
4,63
4
3,70
1
0,93
0
0,00
1
0,93
%
0,926
0,926
1,852
26,85
9,259
15,74
0,926
27,78
0,926
1,852
12,04
0,926
100
Tab. 35. Vrstva 6a. Přehled zastoupení jader (podle stádia výrobního proces) ve vztahu k surovině. Zkratky viz
příloha č. 1B a 1N. Core exploitation phase and raw material correlation. Abbreviations see Appendix
n. 1B and 1N.
Suroviny / Raw material
Qr
Dr
Vp
Qm
1
Jádra / Cores
2n
2o
3l
5d
5e
Σ
%
Σ
%
70
3
13,64
1
0
0,00
0
0,00
0
0,00
Plocha kůry / % cortex
2
3
4
1
1
3
3
8
5
1
14
1
1
1
37
4
1
1
1
8
4,02
9
4,52
8,16
9,18 19,39 16,33 46,94
19
9,55
1
16
46
8,04 23,12
R?
Ol
Bs
Kl
Zh
?
Σ
0
0,00
3
3
9
5
2
22
100
2
2
9,09
0
0,00
0
0,00
0
0,00
0
0,00
%
13,64
13,64
40,91
22,73
9,091
100
Tab. 36. Vrstva 6a. Vztah
suroviny k ploše kůry
2 Qr
u debitáže (a) a k charak11 Dr
teru kůry (b). Zkratky viz
4 Qm
příloha č. 1N. N – přiro6 Nč+Ch
zený povrch (surovina ze
2 Sp
zdroje in situ), W – suro60 R?
10
vina se stopami transpor1
tu ve vodě (hladký, zaoblený povrch), G – mrazo3
vý povrch. Raw material and % of cortex (a) and
character of cortex (b) correlation. ChC – Cha1
racter of cortex; N – natural cortex (raw material
1
from in situ source), W – watter transport (cortex
101
50,75
with watter transport marks (smooth, rounded
98
surface), G – frost surface; other Abbreviations
100
see Appendix 1N.
6
1
2
2
13
1
Sp
2
3
7
1
2
2
1
16
4,55 72,73
2
Σ
%
Surovina / Raw material
Vp
Qr
Dr
Qm
Nč
Sp
R?
Bs
Ol
Kl
Zh
?
Nč
Charak. kůry / ChC
N
W
G
1
5
4
9
2
12
13
2
1
Tab. 37. Vrstva 6a. Vztah rozměrové skupiny k ploše kůry u debitáže. Zkratky viz příloha č. 2F a 2I. Metric
groups of débitage and % of cortex correlation. Abbreviationss see Appendix n. 2F and 2I.
Plocha kůry / % cortex
2
3
4
Rozm. skupiny / Metric groups
A
B
C
D
E
F
H
1
3
2
2
1
2
4
3
Σ
%
8
4,08
9
4,59
6
9
3
1
19
9,69
5
4
9
3
Σ
6
28
17
1
16
46
8,16 23,47
%
11 5,61
78 39,80
78 39,80
23 11,73
4 2,04
1 0,51
1 0,51
196
100
100
11
35
37
12
1
1
1
98
50,00
Tab. 38. Vrstva 6a. Vztah exploatační fáze jádra a typu jádra. Core exploitation phase and core type correlation.
Abbreviations see Appendix n. 2A and 2B.
A
2n
2o
3l
5d
5e
Typ jádra / Core type
H
S
X
1
Σ
3
1
1
6
5
3
2
1
12
3
6
4,545 54,55 13,64 27,27
Σ
%
%
13,64
13,64
40,91
22,73
9,09
100
3
3
9
5
2
22
100
Tab. 39. Vrstva 6a. Orientace negativů u různých typů jader (a), včetně úpravy úderové plochy (b). Zkratky viz
příloha č. 1B, 1C a 1F. Correlation of core type, core scar patern (a) and striking platform preparation
(b). Abbreviations see Appendix n. 1B, 1C and 1F.
Typ jádra / Core type
A
H
S
X
Σ
%
Orientace negativů
c
u
x
1
12
3
15
65,22
7
1
7
4,35 30,43
Úprava úderové plochy / PlP
01
1
2
x
1
12
1
2
1
1
1
2
1
1
1
3
16
1
4,35 4,35 13,04 69,57 4,35
0
Tab. 40. Vrstva 6a. Vztah suroviny k rozměrovým skupinám jader. Zkratky viz příloha č. 1N a 2I. Raw material
and core metric group correlation. Abbreviations see Appendix n. 1N and 2I.
Metrické skupiny / Metric groups
B
C
D
F
H
3
1
10
5
1
1
2
3
10
8
1
1
13,04 43,48 34,78 4,35 4,35
Surovina / Raw material
Qr
Nč
Sp
R?
Σ
%
Σ
%
3 13,04
1 4,35
17 73,91
2 8,70
23
100
100
Tab. 41. Vrstva 6a. Vztah odštěpů a plochy kůry na dorsální ploše. Zkratky viz příloha č. 2B a 2F. Blanks and %
of cortex correlation. Abbreviations see Appendix n. 2B and 2F.
Odštěp / Blanks
bj
bk
ph
sh
sk
Σ
%
1
Plocha kůry / % cortex
2
3
4
1
3
1
1
5
Σ
6
7
38
1
2
1
7
7
7,29
9
14
10
1
9
15
15
46
9,38 15,63 15,63 47,92
4
4,17
%
12 12,50
41 42,71
1 1,04
1 1,04
41 42,71
96
100
100
71
Tab. 42. Vrstva 6a. Vztah polotovarů, úhlu odbití (a) a „ososti“ předmětů (b). Zkratky viz příloha č. 2B. Correlation of a support, a dorsal scars orientation(a) and axes orientation (b). O.O. – orientace osy předmětu.
A.O. – Axes orientation. Abbreviations see Appendix n. 2B.
Odštěp / Blanks
sk
bj
bk
ph
zo
Σ
%
O.O. / A.O
Úhel odbití / Platform angle
100
110
120
130
9
13
6
1
2
4
6
1
7
16
5
3
1
1
1
2
1
17
36
18
4
4
21,52 45,57 22,78 5,06 5,06
Σ
90
a
31
11
32
1
4
79
100
sk
bj
bk
ph
O.O. / A.O.
Σ
n
20
4
18
1
18
8
21
38
12
39
1
a%
n%
52,63 47,37
33,33 66,67
46,15 53,85
100
0
%
100
100
100
100
Tab. 43. Vrstva 6a. Vztah polotovarů a orientace negativů na dorsální ploše. Zkratky viz příloha č. 2B a 2D.
Blanks and dorsal scar pattern correlation. Abbreviations see Appendix n. 2B and 2D.
Odštěp / Blanks
sk
bj
bk
ph
sh
Σ
%
Orientace negativů / Negatifs orientation
b
c
h1
k
s1
u
3
1
6
2
4
2
4
4
1
v
x
13
6
24
1
Σ
z
12
2
5
%
41 42,71
12 12,50
41 42,71
1 1,04
1 1,04
96
100
100
4
1
1
5
5
5
10
1
2
44
19
5
5,21 5,208 5,208 10,42 1,042 2,083 45,83 19,79 5,208
Tab. 44. Vrstva 6a. Patka ve vztahu k úhlu (a) a technice odbití (b). Zkratky viz příloha č. 2L. Platform type and
platform angle correlation (a). Platform and hammer correlation (b). T – tvrdý (hard), M – měkký
(soft), N – neurčeno (not clasified). Abbreviations see Appendix n. 2L.
Patka / Strik. platform
D1
D2
F1
F3
F5
Lg
Ln
Lp
P
Σ
%
90
Úhel odbití / Platform angle
100
110
120
130
1
4
1
2
1
2
6
3
10
24
16
1
17
36
18
21,52 45,57 22,78
OT
T
Σ
4
4
4
5,06
4
5,06
5
1
2
1
2
9
0
58
1
79
100
D
F
Lg
Ln
Lp
M
5
4
9
2
41
N
1
1
6
2
11
Tab. 45. Vrstva 6a. Vztah suroviny a rozměrových skupin u debitáže. Zkratky viz příloha č. 1N a 2I. Raw material and metric group correlation. Abbreviations see Appendix n. 1N and 2I.
Surovina / Raw material
Vp
Qr
Dr
Qm
Nč
Bs
Sp
R?
Ol
Kl
Zh
?
Σ
%
72
A
Rozměrové skupiny / Metric groups
B
C
D
E
F
H
1
1
2
7
3
1
2
1
1
4
5
3
1
1
2
2
1
3
55
57
16
2
6
7
3
3
1
1
1
1
2
11
78
78
23
4
1
1
5,61 39,80 39,80 11,73 2,04 0,51 0,51
Σ
%
2 1,02
13 6,63
4 2,04
13 6,63
5 2,55
1 0,51
133 67,86
16 8,16
4 2,04
1 0,51
1 0,51
3 1,53
196
100
100
Tab. 46. Vrstva 6a. Zastoupení typů nástrojů ve vztahu k použité surovině. Zkratky viz příloha č. 1N. Tool type
and raw material correlation. Number into the parenthesis (9–29) see Appendix n. 3; SsC – side scraper
combination, UpC – Upper Palaeolithic tool combination. Abbreviations see Appendix n. 1N.
Typ / Type
Drasadlo prosté (9–11)
Drasadlo úhlové (21)
Drasadlo příčné (22–24)
Drasadlo ventrální (25)
Drasadlo se zt. hřbetem (27)
Drasadlo bifaciální (28)
Drasadlo střídavé (29)
Kombinace s drasadlem (SsC)
Škrabadla (30–31)
Rydla (32–33)
Kombinace s mlad. nástroji
(UpC)
Vrtáky (34–35)
Příčné retuše (40–41)
Vruby-zoubky (42–43)
Sekera (55)
Sekáče (59–61)
Bifaciální nástroje (63)
Zlomky nástrojů (62d)
Σ
%
Suroviny / Raw material
Qr
Dr
Vp
Qm
2
1
Sp
10
3
R?
2
2
2
1
7
1
1
2
1
1
Ol
Bs
Kl
Ch
?
Σ
0
0,00
2 2,60 1,85
2 2,60 1,85
20 25,97 18,52
1 1,30 0,93
1 1,30 0,93
3 3,90 2,78
5 6,49 4,63
77
100 71,30
100
31
28,70
0
0,00
108
100
100
Zh
2
1
2
2
1
18
1
1
1
1
1
1
1,30
1
1,30
1
0,93
1
0,93
3
Σ
%
1
1
2
2,60
Opotřebení (62c)
Nč
5
4,63
3
3,90
2
1
4
2
59
2,60 76,62
2
24
5
4,63
2
83
1,85 76,85
1
4
5,19
3
3,90
1
1,30
0
0,00
1
1,30
1
0,93
0
0,00
1
0,93
0
0,00
1
4
3,70
1
4
3,70
1
0,93
%
%
14 18,18 12,96
3 3,90 2,78
1 1,30 0,93
2 2,60 1,85
2 2,60 1,85
3 3,90 2,78
1 1,30 0,93
10 12,99 9,26
2 2,60 1,85
3 3,90 2,78
2 2,60 1,85
Tab. 47. Vrstva 6a. Nástrojové třídy ve vztahu k metrickým skupinám. Zkratky viz příloha č. 2I. Tool type and
metric group correlation. Number into the parenthesis (9–29) see Appendix n. 3. Abbreviations see
Appendix n. 2I.
Typ / Type
Drasadla (9–29)
Kombinace (Combination)
Vruby (42)
Zoubky (43)
Škrabadla (30–31)
Rydla (32–33)
Vrtáky (34–35)
Příčné retuše (40–41)
Sekera (55)
Sekáče (59–61)
Bifaciální nástroje (63)
Σ
%
Opotřebení (62c)
Σ
%
Velikostní skupiny / Metric groups
B
C
D
E
F
6
16
5
1
1
3
3
4
0
0
3
3
2
1
3
5
1
1
1
1
2
1
2
1
1
1
Σ
H
%
%
40,28 28,16
13,89 9,71
12,50 8,74
13,89 9,71
2,78 1,94
4,17 2,91
2,78 1,94
2,78 1,94
1,39 0,97
1,39 0,97
4,17 2,91
100 69,90
1
0
1
1,39
29
10
9
10
2
3
2
2
1
1
3
72
100
31
30,10
27
53
18
3
1
1
26,21 51,46 17,48 2,913 0,971 0,971
103
100
100
1
2
19
34
14
26,39 47,22 19,44
8
19
0
3
4,17
0
0
0
1
1,39
4
Tab. 48. Vrstva 6a. Zastoupení typů nástrojů ve vztahu k použitým polotovarům. Zkratky viz příloha č. 2B. Tool
type and support correlation. Number into the parenthesis (9–29) see Appendix n. 3; SsC – side scraper combination, UpC – Upper Palaeolithic tool combination. Abbreviations see Appendix n. 2B.
Typ / Type
Drasadlo prosté (9–11)
Drasadlo úhlové (21)
Drasadlo příčné (22–24)
Drasadlo ventrální (25)
Drasadlo se zt. hřbetem (27)
Drasadlo bifaciální (28)
Drasadlo střídavé (29)
Polotovary / Supports
1b
sk
bj
bk
1
3
1
1
1
1
1
1
sh
zb
zj
zo
1
od
Σ
x
4
4
1
1
1
1
1
1
1
%
%
14 19,44 13,59
3 4,17 2,91
1 1,39 0,97
2 2,78 1,94
2 2,78 1,94
3 4,17 2,91
1 1,39 0,97
73
Tab. 48. Pokračování.
Typ / Type
Drasadla (9–29)
Drasadlové kombinace (SsC)
Škrabadla (30–31)
Rydla (32–33)
Kombinace mladopal. (UpC)
Vrtáky (34–35)
Příčná retuše (40–41)
Vruby, zoubky (42–43)
Sekera (55)
Sekáče (59–61)
Bifaciální nástroje (63)
Σ
%
Polotovary / Supports
1b
sk
bj
bk
1
4
2
3
3
1
2
1
1
zb
zj
zo
Σ
x
8
3
6
1
1
1
1
1
1
2
2
2
2,78
%
%
26 36,11 25,24
10 13,89 9,71
2 2,78 1,94
3 4,17 2,91
2 2,78 1,94
2 2,78 1,94
2 2,78 1,94
20 27,78 19,42
1 1,39 0,97
1 1,39 0,97
3 4,17 2,91
72
100 69,90
100
31
30,10
2
1,94
103
100
100
1
1
1
10
4
1
1
1
5
22
10
13
6,94 30,56 13,89 18,06
11
od
1
1
1
2
Opotřebení (62c)
Σ
%
sh
2
1
1,39
1
1
1,39
1
3
25
16
4,17 34,72 22,22
1
0,97
1
0,97
3
34
18
2,91 33,01 17,48
7
9
5
33
12
20
4,85 32,04 11,65 19,42
2
Tab. 49. Vrstva 6a. Zastoupení typů nástrojů ve vztahu k ploše kůry na polotovarech. Zkratky viz příloha
č. 2F. Tool type and % of cortex correlation. Number into the parenthesis (9–29) see Appendix n. 3; SsC
– side scraper combination, UpC – Upper Palaeolithic tool combination. Abbreviations see Appendix
n. 2F.
Plocha kůry / % cortex
2
3
4
1
1
4
3
1
0
2
2
Typ / Type
Drasadla (9–29)
Kombinace (Combination)
Škrabadla (30–31)
Rydlo (32–33)
Vrták (34–35)
Příčné retuše (40–-1)
Vruby, zoubky (42–43)
Sekera (55)
Sekáče (59–61)
Bifaciální nástroje (63)
1
Σ
%
Opotřebení (62c)
4
5,56
1
5
4,85
Σ
%
5
6
5
2
1
1
2
2
3
1
2
6
1
3
10
8
15
4,17 13,89 11,11 20,83
3
4
5
6
6
14
13
21
5,83 13,59 12,62 20,39
15
2
1
3
1
1
5
1
1
2
32
44,44
12
44
42,72
Σ
%
%
29 40,28 28,16
9 12,50 8,74
2 2,78 1,94
3 4,17 2,91
2 2,78 1,94
2 2,78 1,94
20 27,78 19,42
1 1,39 0,97
1 1,39 0,97
3 4,17 2,91
72
100 69,90
100
31
30,10
103
100
100
Tab. 50. Vrstva 6a. Využití surovin na nástroje. Support economy and raw material correlation. SnU – support
non-used.
*
Suroviny / Raw material
Dr
Vp
Qm
Nč
Sp
R?
Ol
Bs
Kl
Zh
?
Σ
21
1
1
13
4
149
17
4
1
1
1
3
216
16
0
0
8
2
66
12
0
0
1
0
3
108
5
1
1
5
2
83
5
4
1
0
1
0
108
23,81
100
100 38,46 50,00 55,70 29,41
100
100 0,00
100 0,00 50,00
Qr
Σ Polotovary/Supports
Polotov. nepoužité (SnU)
Nástroje/Tools
% využití polotov. (%EoS)
* Polotovary celkem tvoří součet debitáže použité na nástroje s nepoužitou debitáží a odpadem.
Odpad je započítán, protože i na něm jsou vyrobeny nástroje.
Tab. 51. Vztah vzdálenosti suroviny a jejího využití na nástroje. Support economy and distance of raw material
source Correlation. SnU – support non-used.
Σ Polotovary / Supports
Polotovary nepoužité (SnU)
Nástroje / Tools
% využití polotovarů (%EoS)
Vzdálenost zdroje (km) / Raw material distance (km)
0–5 6–10 11–20 21–30 31–40 41–50 51–60 61–70 71–80 81–90 91–100
40
166
5
2
26
78
0
1
14
88
5
1
35,00 53,01 0,00
50,00
* Polotovary celkem tvoří součet debitáže použité na nástroje s nepoužitou debitáží a odpadem.
Odpad je započítán, protože i na něm jsou vyrobeny nástroje.
74
Tab. 52. Vrstva 6a. Poměr využítí úštěpů a čepelí v micoquienských vrstvách v jeskyni Kůlně. Proportion of
blade/flake use in the micoquian layers in Kůlna cave.
Odštěpy (blanks)
% odštěpy (% blanks)
Nástroje (tools)
% nástroje (%tools)
Σ
%
Kůlna-vr.11 Kůlna-vr.7c Kůlna-vr.7a Kůlna-vr.6a
c
u
c
u
c
u
c
u
11
938
1
23
32 669
3
35
1,159 98,84 4,17 95,8 4,56 95,4 7,89 92,1
6
427
1,386 98,61
17 1365
1,23 98,77
1
2,7
2
3,28
36
97,3
59
96,7
15 404
3,58 96,4
47 1073
4,2 95,8
1
2
4
4,55
49
98
84
95,5
POZNÁMKY
1
2
3
4
5
6
7
V případě, že lze jednotlivá stádia rozlišovat (např. u levalloiské metody), lze takto učinit sekundárně na
základě morfologického určení předmětu.
Nazývat odštěp bez kůry např. cílovým odštěpem by ale opět předjímalo interpretační rovinu, odkloněnou od
morfologie předmětu. V budoucnu bude ještě nutné provést některé terminologické úpravy, které by lépe
postihovaly charakter středopaleolitické štípané industrie. Jako nezbytné se jeví stanovení českých ekvivalentů, např. pro odštěpy vzniklé v rámci diskoidní těžby.
Naskýtá se otázka, zda nepochází odněkud z okolí nebo prostoru jeskyně jako pozůstatek ze staršího osídlení. V hojnější míře je křišťál doložen například z vrstvy 11, ale ta je od vrstvy 7c oddělena dosti mocným souvrstvím sedimentů.
Kalibrace provedena programem OxCal, verze 3,50. Copyright C. Bronk Ramsey 2000. Hodnota je pouze
teoretická, neboť datum se pohybuje mimo rozsah reálné kalibrační křivky.
Nálezy zpracoval Valoch 1980c.
Vyčlenění vrstvy 6b mělo naznačovat jistou morfologickou odlišnost od vrstvy 6a, ale již v průběhu výzkumu
byla zjištěna jejich vzájemná příbuznost. V některých pozdějších pracích (VALOCH 1989, 15) je označení 6b
použito pro gravettienskou kolekci ze sektoru J, která je vřazena mezi polohu 6 (magdalénien) a 6a (micoquien).
Později se K. Valoch opět vrátil k původnímu označení dle nálezových deníků (VALOCH 2002a).
Je nutné počítat i s předpokladem, že v některých případech se může jednat o kontaminaci z mladších vrstev.
Interpretace vychází ze sedimentologické nerozlišitelnosti horizontu 6a a 6 v samotném vchodu jeskyně. Vzhledem k tomu přichází v úvahu kontaminace z magdalénienské vrstvy 6, případně i z gravettienského osídlení jeskyně. V případě nástrojů je taková příměs poměrně snadno odlišitelná, ale u debitáže mohlo dojít k chybám.
LITERATURA
ANDREFSKY, W., jr. 1998: LITHICS. Macroscopic approaches to analysis. Cambridge University Press.
BOËDA, E. 1993: Le débitage discoïde et le débitage levallois récurrent centripète. Bulletin de la Société préhistorique française, Tome 90, n°6, 392–404.
BOËDA, E. 1995: Caractéristiques techniques des chaďnes operatoires lithiques des niveaux micoquiens de
Kůlna (Tchécoslovaquie). In: Les industries à pointes foliacées d’Europe Centrale, PALEO – Supplément, Nş 1,
Actes du Colloque de MISKOLC – Juin, 57–72.
BOSINSKI, G. 1967: Die Mittelpaläolithischen Funde im Westlichen Mitteleuropa. Köln, Fundamenta Reihe A4.
BOURGUIGNON, L. 1998: Le débitage Quina de la couche 5 de Sclayn: éléments d’interprétation, in: M. Otte
– M. Patou-Mathis – D. Bonjean eds.: Recherchesaux grottes de Sclayn, volume 2, „L’Archeologie“, ERAUL
79, Liège, 249–276.
MARKS, A. E. – CHABAI, V. P. eds. 1998: The Middle Paleolithic of Western Crimea. Vol. 1. ERAUL, Paleolithic
of Crimea I., 84, Liège.
MOOK, W. G. 1988: Radiocarbon-Daten aus der Kůlna-Höhle. In: Valoch K. 1988b: Die Erforschung der KůlnaHöhle 1961–1976. Anthropos, 24, N.S. 16, Brno, 285–286.
NERUDA, P. 2000: The cultural significance of bifacial retouch. The Transition from Middle to Upper Paleolithic Age in Moravia, in: Orschiedt J. – Weniger G.-Ch.: Neanderthals and Modern Humans – Discussing the
Transition: Central and Eastern Europe from 50.000–30.000 B.P., Wissenschaftliche Schriften des Neanderhal
Museums, Bd. 2, Neanderthal Museum, 151–158.
NERUDA, P. 2001a: Le Taubachien de la grotte Kůlna (couche 11) et l’exploitation des matičres premières. Préhistoire et approche expérimentale, Préhistoire 5, 349–362. Montagnac.
NERUDA, P. 2001b: Využití surovin v taubachienu z jeskyně Kůlny (vrstva 11). Acta Mus. Moraviae, Sci. soc.
LXXXVI: 3–25.
75
NERUDA, P.: – NERUDOVÁ, Z. 2005: The development of the Lithic Production in the Early Upper Palaeolithic in Moravia, AR 57, 2, 263–292.
NERUDA, P. – VÁLEK, P. 2002: Němčice I. In.: Svoboda ed.: Prehistorické jeskyně. Katalogy, dokumenty, studie. Dolnověstonické studie, svazek 7, Brno, 306–312.
NERUDOVÁ, Z. – NERUDA, P. 2004: Les remontages des gisement szélétiens en Moravie, République Tchèque. Anthropologie, XLII/3, 297–309.
OLIVA, M. 1987: Vyvinutý micoquien z návrší Horky u Bořitova – první výsledky. Acta Mus. Moraviae, Sci. soc.
71, 21–44.
OLIVA, M. 1991a: The Micoquian Open-Air Site of Ráječko I. The Land Use in the Moravian Middle Paleolithic.
Anthropologie, XXIX, 1–2, 45–61.
OLIVA, M. 2000: Le Paléolithique moyen en Moravie: les industries lithiques et leurs matières premières. In: A.
Ronen and M. Weinstein-Evron (eds.): Toward Modern Humans, Yabrudian and Micoquian, 61–76 . BAR
int. ser. 850, Oxford 2000.
OLIVA, M. – ŠTROF, A. 1985: Přehled paleolitického osídlení Lysické sníženiny a blízkého okolí. PV AúB 1983,
10–17 a 10 tab.
PATOU-MATHIS, M. et al. preprint: PATOU-MATHIS, M. – AUGUSTE, P. – BOCHERENS, H. – CONDEMI,
S. – MICHEL, V. – MONCEL, M.-H. – NERUDA, P. – VALOCH, K.: Les occupations du Paléolithique
moyen de la grotte de Kůlna (Moravie, République Tchèque): nouvelle approches, nouveaux résultats.
RINK, W. J. – SCHWARCZ, H. P. – VALOCH, K. – SEITL, L. – STRINGER, C. B. 1996: ESR Dating of Micoquian Industry and Neanderthal Remains at Kůlna Cave, Czech Republic. Journal of Archaeological Science
23, 889–901.
VALOCH, K. 1965: Jeskyně Šipka a Čertova díra u Štramberku. Anthropos, 17, N.S. 9. Brno.
VALOCH, K. 1988: Die Erforschung der Kůlna-Höhle 1961–1976. Anthropos, 24, N.S. 16, Brno.
VALOCH, K. 2002a: Eine Notgrabung in der Kůlna-Höhle im mährischen Karst. AMM, Sci. soc., LXXXVII, 3–34.
SUMMARY
The work discusses findings from the Micoquian layers 7c, 7a, 6a in the Kůlna cave in Moravia, coming from
research by K. Valoch done in the years 1961–1976 and rescue research done in the years 1995–1997 (Fig. 1). The
discussion is limited to the entrance area as far as the rock level 19–20 (i.e. the newly defined sectors A–D, K,
L) (Fig. 2). The industry is analysed with the help of the system described in the appendices Nos. 1–3.
Layer 7c
The stone industry in layer 7c at the entrance area is not very numerous (tab. 1). Tools even prevail over
debitage and waste, which is very scarce. The operation scheme may be reconstructed as follows. The raw
materials was brought into the locality in a pre-treated form. Local materials prevail, with a specific role played
by cretaceous chert from the terraces of the Svitava river. In the subsequent manufacturing stage the delivered
pieces of the raw material were quickly formed to the desired shape and exploited, probably exclusively with the
method of discoid reduction of the core. We do not know exactly the preparation and extraction stage of the
manufacturing process, because cores were preserved mainly in the form of core rests and fragments. The flakes
were cut mainly with a hard stone-hammer of quartz and probably even psammite pebbles were used, affecting
the value of a more frequent use of the soft hammetr. It is important to note that the extraction focused on
acquisition of much more standardised blanks with little or no cortex. These blanks were mostly shorter and
wider, which again points to debitage of the discoid method. These objects mostly entered the process of tool
making, mostly including the side scraper, the notch and the denticule, and were often used without retouches,
as is evidenced by the high percentage of worn flakes with usewears.
Another method noticed in the material of the 7c layer at the cave entrance was fasonage, manifested with two
bifaces made of the remote chert of the Krumlovský forest type. The so far performed analysis does not show yet
to what extent their shape was modified at the locality. To answer this question waste flakes and small flakes will
need to be analysed with a focus on the morphology of the platform. Analysis indicates a higher percentage of facet
platforms that may come from reduction of bifacial forms. However, the angle of these platforms culminates in the
area of 100 degrees, which points to hammering from cores rather than from bifaces. In the latter case the angle
would be larger. These conclusions, however, will need experimental confirmation or rejection.
The overall manufacturing method shows signs of manufacturing specialisation and standardisation,
approaching technological and economic signs comparable to Upper Palaeolitic sets.
Layer 7a
The operation scheme at the Site may be reconstructed quite accurately on the basis of the found objects. The
set of stone industries from the 7a layer is one of the most representative assemblages of Micoquian in Moravia, and
probably even in Central Europe. Several thousand artefacts were found only in the entrance area of the cave. Out
76
of them 2,637 artefacts from research by K. Valoch were used. These were accompanied at least with information
such as the layer and the sector where they were found. The largest group (tab. 13) is formed with flakes and their
fragments (56.68%), followed with tools and blanks with traces of use. The cores represent more than 6%, which is
less in comparison with the previous layer 7c, but their absolute number is sufficiently statistically significant. The
raw material was brought into the cave in little modified form and so its main processing started from the decortication stage. As early as in those stages two main trends applied to their exploitation may be defined. The first
one – namely the fasonage method – was applied to manufacture of choppers and some bifacial objects from little
modified blocks of the raw material (other application of the method will be manifested as late as in the stage of
processing of supports from the core exploitation). Psammite pebbles were exclusively used for manufacture of the
choppers. The nature of the performed retouches reveals that soft retouchers were used in the manufacturing
process. Their existence is documented in the form of bone flakes with traces of hammering at extremities.
The second method based on extraction of supports from the core was practically independent on the raw
material type. Such processing was only applied to local raw materials. The parameters for selection rather
included the size and quality of the raw materials that could be gained. Two basic principles of core exploitation
were used. The dominant method was extraction from discoid cores, used in two basic variants – the traditional
one with interchangeable faces A/B and the one with hierarchised (non-interchangeable) faces A/B, denoted as
sub-discoid (discoid unipolar).
The other basic principle of the debitage method applied was the volume core exploitation method,
characterised with the principle of parallel knapping. This method involved both the so called sub-prismatic cores,
using simple parallel exploitation without technological refinements of the core crest and face reparation, and
more sophisticated types indicated mainly with crest blanks, secondary crest blanks and reparation crest blanks,
which represent typical supports of the Upper Palaeolitic principle of prismatic concept.
What is still unclear in the question of presence of the so called La Quina method, combining the principles
of discoid core and parallel exploitation of flake series. The collection of the 7a layer includes pieces with changed
orientation and several parallel negatives morphologically approaching the traditional cores of this method.
However, for a more precise codification reffitings will need to be performed for debitage does not reveal adequate
supports, with a few exceptions.
Even though the Neanderthals did not seem to suffer from lack of raw material in the period of creation of
the 7a layer, the significant features of the core collection include great intensity of extraction, which makes it
quote difficult to accurately specify mainly the preparation and exploitation procedures. The subsequent
reffitings, which will certainly be possible in the context of the manufacturing block in sectors B/C, will certainly
bring valuable findings about the initial stages of the core reduction.
The supports resulting from these methods probably independently entered the stages of further processing
of tools. As I have already mentioned, the support selection depended on the raw material quality rather than on
its morphology, even though use of supports with little or no cortex prevailed. The supports were treated with
simple unifacial or bifacial retouch based on the principles of the fasonage method. The backed knives and planconvex handaxes often show asymmetrical cross-section, connected with the need of a suitable angle for
functional retouch (Boëda 1995). Interesting features of the tool collection also include the large number of types
combining more signs of the Bordes descriptive system, which makes them difficult to classify.
It is not yet clear what made the Neanderthals to create functionally similar objects with so different methods
and amounts of applied energy.
Layer 6a
The not very numerous industry of layer 6a (tab. 46) from the cave entrance is characterised with a high
percentage of tools (31,05%) and used flakes, which exceeds 43%. The unused debitage including flake fragments
exceeds 25%. Waste is only represented with 16%. The situation is similar in this respect with layer 7c.
The locality was supplied mainly with cretaceous chert from the “Velký” and “Malý Chlum” area, with a
significant role also played by the Moravian Karst chert. A similar structure is also known from the other
Micoquian layers. The raw material was transported to the site mainly in the form of blocks with limited testing
and in the form of nodules, for the de-cortication stage of the manufacturing process is represented quite
extensively in comparison to other collections.
The principal method of manufacture was exploitation of discoid cores producing semi-cortex flakes, flakes
without cortex and flakes with the core side. Some supports even indicate existence of the Upper Palaeolitic
method of prismatic core, but this method is not sufficiently codified in the analysed collection. The proportion
of debitage with parallel extraction of blades from the preparation and reparation stages of the manufacturing
process, as well the higher percentage of platform abrasion, is somewhat in contradiction with the found cores,
which do not clearly document independence of the prismatic method of the core extraction, despite the fact that
they are noted in the preparation and extraction stages, i.e. at the moment when they should be morphologically
clearly distinguishable. This represents a certain problem of interpretation. One of the theories maintains that the
77
originally blade-shaped prismatic cores were reshaped in the process of further exploitation, mainly to discoid
types. This, however, seems unlikely, regarding the technological structure of the found cores.
Another identified method of support production for tool manufacture is the method of direct shaping of the
tool (fasonage). This method is only represented with a couple of pieces and even the flake platform analyses do
not yet sufficiently indicate independence of this method. As most of the classified bifaces was made from the
main raw material – cretaceous chert – one may assume that this method was part of the manufacturing process,
even though not significant from the quantitative point of view. For the final evaluation the layer analysis from
the whole cave will need to be made.
In contrast to other comparable layers the preparation and manufacturing stages of the tool-making process
are represented more, which in indicated, among other things, with the smaller number of waste cores. Most
flakes can be classified with the metric categories ”c“ and “d“, the cores culminating in the ”c” and “b” categories.
As the tools are mainly represented by metric categories “c” and “b”, one may assume that mainly flakes of these
sizes were used with little cortex, which was also confirmed by the tool analysis.
As for the raw material the use of supports was managed by relatively simple principles. The main raw
material used was cretaceous chert, dominating the whole collection. Regarding the higher percentage of used
flakes with cortex one may assume that this factor was not decisive in the selection of a suitable support. In the
case of side scrapers even formal morphology was probably not decisive for flake fragments and waste were also
often used. Just the Upper Palaeolitic types show a certain effort to standardise the supports leading towards use
of formal support types without cortex.
The distribution model of the 6a layer set is very similar to that described for the 7c layer. Regarding the raw
material structure just 12 raw materials were identified. Like in layer 7a the 6a layer also uses the “Němčice”
silicite and the Moravian Karst cretaceous chert. Imported raw materials are only represented by the Krumlovský
forest type chert and the rock crystal. Both raw materials, however, are only documented with a single piece each,
and so their economic significance and effect on the distribution model is unclear. The investigated set does not
include any raw materials brought from distances exceeding 50 km. This fact may be connected with the spatial
layout of the cave, for in the inside section the rock crystal is identified in 11 cases and radiolarite is represented
with 3 pieces, and so the whole model resembles layer 7a (Valoch 1988b, Table 20). When comparing the
investigated areas the abovementioned differences were found, though.
The indicated similarity to layer 7a is also manifested in the percentage of the individual raw materials in the
tool manufacture, with the only difference in the fact that the share of local raw materials is lower and imported
raw materials are not represented at all. The situation, however, would be different if the whole 6a layer was studied.
Similarity to layer 7a may also be found in distribution lines to raw material sources (Fig. 50). The lower
percentage of the Krumlovský forest cherts to a certain extent indicates a deviation from the orientation of the
landscape exploitation towards the south.
As follows from the abovementioned facts the distribution model of 6a layer corresponds to a certain
standard defined for Micoquian in the context of the discussion about the 7a layer. The main area of economic
interest covered 25 km around the cave, with indications of contacts towards Eastern Moravia. The level of
residential mobility seems reduced in comparison to layer 11.
The characteristic features of the Kůlna cave Micoquian therefore include coexistence of several
manufacturing methods applied to supports and tools. From the cultural point of view the most significant
methods include fasonage producing supports and tools of the bifacial type (handaxes, backed knives, side
scrapers etc.). It is still difficult to define development of this method in time but standardisation seems to be one
of the characteristic features, manifested with reduction of certain types in favour of other types. A reflection of
this trend may be observed in the subsequent Early Upper Palaeolitic culture of Szeletiean, where this method
nearly exclusively contributes to production of blade edges.
A trend towards form standardisation may also be observed in the other concept of support and tool
manufacture, the volume debitage method. In the central Palaeolitic stratum this method is mainly represented
with discoid cores and their derivates. The traditional discoid cores sensu stricto (Boëda) are not as numerous as
the cores together classified as sub-discoid with several variants. The most frequently represented variant is the
unipolar one with hierarchised faces, followed with discoid exploitation along part of the core perimeter, cores
with changed orientation and cores of the Quina type. The proportion of the individual variants drops in time in
favour of traditional discoid cores or unipolar discoid cores.
An interesting component is represented by cores with parallel blade production developing from simple subprismatic forms to types morphologically comparable to Aurignacian. The number of blades in layers 7a, 6a
increases in comparison to layer 7c, where the percentage of blades is much lower.
When comparing the discovered trends for example with raw material distribution and hunting strategies one
may say that the abovementioned standardisation and specialisation, manifested with the reduction of the number
of tool types, cores, numbers of hunted species etc. is a general sign of this culture, showing in the economic area
more and more signs comparable with the following Upper Paleolitic cultures.
78

Podobné dokumenty

Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů

Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů očekávali určitou míru uniformity těchto specifických nástrojů. Získané výsledky naznačovaly, že i na lokalitách ateliérového typu může být morfo-metrická variabilita hrotů poměrně vysoká, a tudíž,...

Více

Zhodnocení technologií výroby kamenných nástrojů

Zhodnocení technologií výroby kamenných nástrojů Užití kamene coby nástroje není v technologii nièím neobvyklým. Dokonce i nìkteré druhy opic (Westergaard 1995) kameny štípou, a tak vznikají artefakty podobné nejstarším nástrojùm pøíslušníkù rodu...

Více

ACTA SPELEOLOGICA Vol. 2/2011

ACTA SPELEOLOGICA Vol. 2/2011 opracovaných artefaktů (klínových nožů, pěstních klínů). Jejich prostřednictvím se nám podařilo propojit technologické postupy aplikované na různých typech materiálů. Některé situace byly zachyceny...

Více

Stáhnout příspěvek v pdf

Stáhnout příspěvek v pdf a rezonují s jinými prvky hudebního podkladu, přičemž v jediném tracku se nezřídka překrývají desítky zvukových stop. Příkladem nespojitosti v komplexním vztahu textu a hudby je synkopa, která bývá...

Více

Stavba listu II. - bifaciální list

Stavba listu II. - bifaciální list List je vegetativním, obvykle zeleným orgánem cévnatých rostlin, probíhají zde důležité fyziologické procesy (fotosyntéza, transpirace a výměna plynů). Listy se z hlediska své morfologicko-anatomic...

Více

scientiae sociales - Moravské zemské muzeum

scientiae sociales - Moravské zemské muzeum zastoupením šupin je způsobeno ponecháním části kořenového systému, takže v některých subčtvercích nebyl odebrán veškerý sediment. Nástroje nevytvářely tak výraznou nahromaděninu, jako v případě od...

Více

HODNOCENÍ KARTOGRAFICKÝCH DĚL MENTÁLNÍMI MAPAMI

HODNOCENÍ KARTOGRAFICKÝCH DĚL MENTÁLNÍMI MAPAMI hodnocení, syntéza a vyhodnocení výsledků hodnocení), v jednotlivých krocích se ovšem významně liší. Označení dalších odstavců odpovídá označení ve schématu na obr. 1, kde velkými písmeny jsou ozna...

Více

PDF version.

PDF version. širokými i jejich zlomky (obr.6:1,2,3,5,6,15,17). Převažujícím materiálem těchto artefaktů je rohovec typu Krumlovský les doprovázaný moravskými jurskými rohovci a rohovci stojícími svými vlastnost...

Více