Rozhovor: Výtvarník Josef Ruszelák

Komentáře

Transkript

Rozhovor: Výtvarník Josef Ruszelák
Vydání 4. • březen 2014 • Vydavatel: Smile by horse o.p.s. • tisk: Tiskárna Kyjov • Neprodejné
přináší úsměv
Michal Ruszelák
ALCHYMISTA
Možná znáš to tajemství, kdy se čas tak zvláštně zastaví, a kdy myslíš si, že jenom sníš.
Pak se vše tak zpomalí, a myšlenky se ti sbíhají, tam kde stíny dnem se tiše plouží.
Možná znáš to tajemství prosté, možná znáš ty kouzla z knížek.
Možná znáš to tajemství prosté, možná znáš i Východ z pouště…
Tak dnes chodíš po špičkách, a z duše si vyhnal strach, a připínáš si křídla z pápěří.
Když se ticho rozhostí, a když se pak v tobě utiší křik světa, …no toho, co ještě nesmí snít, myšlenky
se tam sbíhají, jak vítr zlobný, laskavý, jenž vane tou rozbořenou zdí.
Možná znáš to tajemství prosté, možná znáš ty kouzla z knížek.
Možná znáš to tajemství prosté, možná znáš i Východ z pouště.
Petr
Rozhovor:
Výtvarník Josef Ruszelák
2
smile úvodník
Milí naši čtenáři,
v tomto čísle bych chtěla strašně moc
poděkovat jedné skromné a dobré
duši, a to paní učitelce Hesové, která
nám naprosto nezištně náš Smile
rediguje.
A také všem našim kamarádům,
kteří nás slovem či skutkem neustále
podporují.
Nám je taky někdy smutno … a trápíme se pro druhé. Takže dobře padne
mít pár přátel, kterým upřímně není
líto dobrého slova nebo skutku :-)
A těm všem děkujéééém !!!
smile Srdcaři
Zajímavé je, že ti opravdu čistí a slušní a upřímní
lidé jsou v dnešní společnosti vnímáni jako „outsajdři„ a musí bojovat o své místo na slunci aspoň
tak, aby žili svůj spokojený život. Já jsem strašně
šťastná, že jsem jich hodně za poslední čtyři roky
poznala, a mám dojem, že se to nějak kumuluje
:-). Pokud bych je tady chtěla jmenovat… je jich
tolik, že bych si určitě na spoustu nevzpomněla.
Takže všichni naši srdcaři už ví, že jim děkujeme,
protože bez nich bychom nebyli my.
Váše Smile by horse
smile Dobrůtkárna
Mňamózní
vajíčkový salát
Natrvdo uvařená vajíčka rozčtvrtíme podélně a jemně zamícháme
do připravené marinády: kyselá
smetana, majonéza (pomalu kapeme
do syrových žloutků olej - ne olivový!
a neustále do krémova mixujeme,
přisolíme, plnotučná hořčice (trošku),
pár kapek citrónu a já přistrouhnu
ještě trošičku limetkové kůry), kyselé
okurky, mladičká cibulka, bílý pepř
a sůl, možná trochu citrónového pepře... a špetička kurkumy. No a pak si
už dochucujeme podle své chuti. Přeji
dobrou chuť. Bílá bagetka postačí :-)
Benefiční Koncert LÁSKY Marka Baloga
Ama Da Le Photo
Nádherný večer plný lásky, tolerance a velkorysosti máme zdárně za sebou! Děti z Dětského domova Hodonín v závěru koncetu dojímavě obsypaly Marka a Martinku růžemi a naprosto profesionálně odprezentovaly svá díla v dražbě, kterou svým dílem korunoval Miloš
MLHA Uhrin. Srdečně děkujeme všem laskavým "úžasňákům" za jejich nezištnou podporu,
všem dražitelům a zaměstnancům Městského muzea a gelerie Břeclav. A především Markovi Balogovi a Martince Kostolanské za nádherný umělecký zážitek.
sbh
3
smile Osobnosti rakouské a české kultury
Vážení a milí přátelé a čtenáři Smile,
jak se vám daří? Užíváte si teplého únorového počasí? Já osobně docela ano, až na skutečnost, že většinu času trávím domácí přípravou
na druhé zkouškové období zimního semestru. K tomu přidejte další pracovní a volnočasové aktivity a hle, nemám ani čas na naši
novou rubriku. Já vás však i tentokrát nakrmím menším soustem informací. V tomto čísle se budeme zabývat důležitou osobností
zejména slovanských dějin. Slovanských?...a nebyl on náhodou Frankem?
Sámo – Sámova říše
O Sámovi se dozvídáme hlavně z „Kroniky tak řečeného Fredegara scholastika knihy IV.“, která byla napsána neznámým
autorem. Vzniku Sámovy říše však předcházela jedna důležitá
událost. Stěhování národů, při kterém se stěhovali také naši
předkové, Slované. Začátkem 6.st. se tento pohanský národ
začíná hrnout ze Zakarpatí do střední Evropy. Na tuto skutečnost odkazují archeologická naleziště a také tehdejší byzantští
kronikáři z období vlády císaře Justiniána. Ten se jim také snažil
zamezit v invazi do své říše.
Když západní Slované organizovaně obsadili území, ležící mezi
západním Franckým královstvím a Avarským kaganátem, byl
veškeré organizaci konec. Ne, že by jednotlivé slovanské kmeny
mezi sebou bojovaly, ale západní Slované byli silně ohroženi
hlavně ze strany Avarského kaganátu, který byl nebezpečný
svými útočnými nájezdy. Západní Slované potřebovali silného
vůdce – tím se stal Sámo.
Roku 623 se proti avarským nájezdníkům zmobilizovalo zapadoslovanské obyvatelstvo a shodou okolností v dané oblasti
pobýval i francký kupec Sámo se svou družinou. Sámo nabídl
Slovanům spojenectví a při bojích upozornil na své vůdcovské
schopnosti – Avaři byli poraženi. Slované zvolili Sáma svým
představitelem a později vznikl nadkmenový svaz – Sámova
říše.
Roku 631 byla Sámova říše napadena Franky, kteří si chtěli říši
podmanit. Sámo se však ubránil a útok odrazil u Wogastisburgu.
Dokonce zorganizoval dvě úspěšné odvetné výpravy do Durynska. Od té doby panoval mezi Franky, Sámovou říší a Avary mír.
Roku 658 Sámo umřel a jeho říše nedlouho po něm zanikla.
Zajímavost: Sámo žil v polygamii (12 žen), což poukazuje na to,
že pokud chce být Miloš Zeman úspěšný a všemi uznávaný, možná by si měl pořídit několik slovanských dívčin...nejlépe by je
však měl dostat za své vůdcovské a reprezentativní schopnosti...
hmm, no tak dobře, už toho nechám...
Sámova říše zasahovala i do území dnešních Korutan, takže
ovlivnila pravděpodobně i život předků našich rakouských
sousedů.
Gregor Mikesa
Zdroj: http://www.edejiny.cz/samova-rise/
Zdroj foto: http://www.moraviamagna.cz/
4
smile rozhovor
Josef Ruszelák,
malíř klaunů a stromů, křtěný Moravou
Narodil se roku 1938 v Nětčicích na Hané
a dětství prožil v Těšnovicích u Kroměříže, nedaleko řeky Moravy. Střední uměleckou průmyslovku vystudoval v Uherském Hradišti, kudy Morava protéká,
a dnes žije ve Zlíně, blízko Dřevnice, která se do Moravy vlévá. A po toku řeky ho
to často táhne na jih. 35 let pracoval jako
výtvarník ve zlínském divadle. Je členem
renomovaných uměleckých sdružení,
uskutečnil osm desítek samostatných
výstav a více než stovky kolektivních
výstav se zúčastnil. Graficky upravil
mnoho knih a vytvořil řadu plakátů.
V roce 1994 byl oceněn stříbrnou medailí
2. evropského trienále Praha Graphic
´94, v letech 2005 a 2007 získal cenu
poroty Bienále drobné grafiky GRAFIX
v Břeclavi.
Kdy do tvého
světa bezstarostných milenců
a klaunů vstoupily stromy?
Klauni a milenci
– to jsou poetická
témata, která
mne inspirovala a odrážela,
co jsem v různých
obdobích prožíval. Dokonce jsem
zjistil, že mají
mnoho společného. Ale zasáhl
osud. V listopadu
1981 nám umřel
čtrnáctiletý syn
Michal. Čtyři
roky jsme bojovali o jeho život a vůbec jsme si nepřipouštěli, že bychom měli prohrát. Žili
jsme na plné obrátky. Michal náročnou
léčbu leukémie zvládal statečně a během
nemoci velice vyspěl. Ale vraťme se
k lesu. Michalovi bylo něco málo přes deset, když se svým bratrancem Tomíkem
založil Klub ochránců přírody s vlastními
stanovami a legitimací. Jednou z hlavních povinností bylo starat se v zimě
o drobnou zvěř. Obdivoval jsem, s jakou
houževnatostí nosil v zimě ve sněhu
ke krmelcům kaštany a žaludy. Když zemřel, utíkal jsem do toho jeho lesa, kterému dodnes říkáme Michalův. V lesích
jsem nacházel klid k rozjímání a stromy
jsem objímal s přáním, aby mi daly novou
sílu. V obrazech o nich vyprávím už třicet
let a zalesnil jsem mnohé galerie, včetně
hodonínské.
Vím, že Michal měl rád stejně jako doma
i v nemocnici kolem sebe kamarády
a že pro ně všechno možné vymýšlel…
Michal nikdy nemyslel jen na sebe. Často
pobýval v nemocnici v Brně, kde musel
vydržet i týdny náročné léčby. Uměl si
ten čas vyplnit kreslením i vyřezáváním.
Vozil jsem mu, co k práci potřeboval: papíry, barvy, dlátka, lipové dřevo. Jednou
mne pokáral: „Tati, ty jsi přivezl materiál
jenom pro mě, ale podívej se, kolik nás
tu je, tak příště nezapomeň.“ Vzal jsem si
to k srdci. A doma? Na naší zahradě bývalo často velice rušno. U táboráku Míša
pořádal střelecké závody ze vzduchové
pistole na pohyblivé terče, které vyrobil
a řídil. Kamarádi ho respektovali. Nikdy
jsem nemusel zasahovat. Byl rozumný
a odpovědný.
Vystavoval jsi v Praze, Brně, ve světě. Nedávno skončila tvoje výstava v Hodoníně.
Jaký máš k hodonínské galerii, která leží
mimo velká kulturní centra, vztah?
Když jsem se toulal po lesích, chtěl jsem
být sám, ale stalo se něco, co jsem vůbec
nečekal: začal jsem potkávat lidi, kterým
se moje obrazy stromů tak líbily, že mne
zvali malovat do „jejich“ lesů, a taky jsem
našel přátele mezi lesáky, kteří mi otevírali závory. Taky na mé první výstavě
na téma STROMY v hodonínské galerii
v roce 1986 jsem hned na vernisáži
dostal pozvání malovat majestátné duby
v lužních lesích. Má nedávná výstava
k půlkulatinám Galerie výtvarného umění v Hodoníně na konci minulého roku
byla už moje třetí; pokaždé jsem tu zažil
vstřícnost a ochotu. Pro každého malíře je
dobré vidět svou práci v tak jedinečném
prostoru.
Odkdy jezdíš do Moravské Nové Vsi
zásadně vlakem?
Jet autem do Hodonína po silnici Otrokovice - Břeclav je doslova šoférské utrpení.
Mám nezapomenutelný zážitek z doby
velkých povodní v roce 1997, kdy jsem jel
za tebou pracovat na Almanachu JAMU
do Moravské Nové Vsi vlakem, protože
jsem měl strach, že kvůli postupujícím
záplavám bych autem vůbec neprojel.
Byl jsem však úplně okouzlený, jak je
„Ferdinandova trať“ skvěle vymyšlená,
když jsme se vznášeli nad okolními zatopenými loukami. Od té doby nejezdím
na moravský jih jinak. Sotva se vlak v Otrokovicích rozjede, už si vychutnávám
krajinu: most přes Moravu, napajedelský
zámek, a když se na obzoru objeví buchlovské panoráma, srdce zaplesá. Zadívám
se i na Polešovice, kam jsem jezdíval
namlouvat si svoji nynější manželku,
potom přijdou ty voňavé borové lesy
a pískové duny – prostě mám co dělat,
abych nepřejel Moravskou … tak ta cesta
uteče. A já se už těším na sklípek Milana
Uhra a jeho svěží vínko.
Vaše dcera Ivana byla dlouho zamilovaná
do koní…Zkoušel jsi je malovat?
Ivanka milovala koně a trávila dost času
na jízdárně od dětských let i za doby studií. Svoji lásku přenesla na dceru Arletku
(11). Když v minulém roce o prázdninách
přijely z Prahy k nám do Zlína, už měly
vymyšlený program: celé dny na jízdárně.
Další dvě zlínská vnoučata, Honzík (12)
a Kačka (10), se musela přidat. Já coby
děda jsem měl za úkol každé ráno všechny na jízdárnu zavézt. Při návratu mi
sdělovali zážitky a hádali se o „své“ koně,
čí který je.
Namalovat koně v pohybu dovedl Michal
od malička líp než já, tak jeho obrázek
přikládám.
Zlínská vnoučata…?
Když Michal odešel, po čase jsme se
dohodli, že si vezmeme do pěstounské
péče chlapce z dětského domova - a tehdy
osmiletý Pavel nám hned padl do oka.
Brali jsme si ho na víkendy a pak už u nás
zůstal. Nebylo to s ním vždycky jednoduché, ale vyučil se tiskařem a dnes už má
dvě děti – naše vnoučata. Těším se, že je
v létě přivezu – jak jinak než vlakem
- za novoveskými koníčky, kteří dělají
dětem radost.
Ptal se Miroslav Plešák
5
smile zdraví
Nová cesta – vše najdete ve sklenici vody
Nic není náhoda a snad ani to, kdo vám
v životě přijde do cesty, koho potkáte. Je
na vás poučit se z toho. Poslední významné setkání s člověkem ve mně zanechalo
něco, co pojmenovalo dnešní druhou
kapitolu o naší Nové cestě.
Jdeme, hledáme a už máme pocit, že jsme
TO našli. Je to dobře, mít ten pocit
a vědět, že je to tady. Základem všeho je
- j e d n o d u c h o s t. Slyšíte to? Přemýšlejte a opakujte si to slovo a mluvte
sami k sobě, co se vám vybavuje? Mně se
vybavilo to, co mám napsáno a nalepeno
na svém pracovním stole. „Pořádek a řád
okolo, pořádek a řád ve mně.“ Cítíte tam
tu souvislost?
Otevřete svoji šatní skříň a podívejte se
na ramínka, na košile a věci, které vám
tam visí. Jsou tam všechny ty, které rádi
nosíte? Nebo mezi nimi visí i ty, co jste
roky na sobě neměli? Budete je ještě
někdy nosit s radostí tak jako košile, které
jste si koupili nedávno? Je potřeba uklidit
a nechat tam jen ten oděv, který máte
oblíbený a nemáte z něj pocit, že vám
tam zabírá místo. Už pomalu chápete?
Tak stejně to udělejte ve svém počítači,
na pracovním stole a ve věcech, které používáte pro svého koníčka. Věřím, že se
denně setkáváte s věcmi, které jste roky
nedrželi v ruce a nepoužívali je. Neříkám vyhodit, přemýšlejte, komu by věc
posloužila. Mohou to být knihy, které jste
roky nečetli a víte, že už ani číst nebudete. Jsou to dnes už nepoužitelné soubory
ve vašem PC, k čemu vlastně zabírají
paměť?
Jednoduchost, pořádek, řád a systém.
Tak jak na stole a ve skříni, tak i ve Vás.
Teď si představte tu sklenici vody. Většina
z nás ji má plnou a často neví proč. Jsou
tam věci, které jsme už velmi dlouho
nepoužívali a ani nepoužijete. Co s takovými věcmi? Vylít? Přesně tak, zbavit
se a nechat tam jen to, co potřebujeme
a používáme.
Co tím získáme? Každý den proběhne naší
myslí desetitisíce a možná i víc myšlenek
a vjemů. Když máme naši paměť plnou,
co se nám podaří si uložit? Zřejmě nic
moc. Co se však stane, když je tam místo?
Hodně místa? Je velká pravděpodobnost
si věci uložit a zapamatovat, používat
a tím se posunout dál. Uvědomovat si věci
okolo sebe a to, že se skutečně lépe žije
s čistou myslí nebo čistým stolem. Pro mě
to byl objev století a denně si říkám,
děkuji.
Když se zamyslíte nad našimi předky.
Co měli a jak žili? Jejich svět byl obvykle
velmi jednoduchý a věcí měli tak akorát.
Obklopovalo je to, co jim dávalo smysl.
Dnešní svět je přetechnizovaný a vzbuzuje v nás pocit, že musíme vše vědět. Ono
je ale vše jinak. Co vám říká intuice? Obklopte se věcmi, které vám dělají radost.
Vše, co potřebujete, je ve vás. Podívejte se
ven. Každý den je jiný, jedinečný a už se
nikdy nebude opakovat. Hledejte radost
a rozmanitost v přírodě. Z té jsme vzešli
a tam patříme. Obdivuji rozmanitost
květů, které mráz kreslí na sklo, každý je
jiný. Stejně tak stromy v aleji, i když stejného druhu, každý je originálem.
Když si vy uvědomíte svoji jedinečnost
a najdete cestu k sobě, jste zase o malý
krůček k sobě blíž. Dává vám to smysl,
už chápete? Je to na vás, zda to uděláte,
můžete to udělat v podstatě kdykoliv.
Důležité je začít, ale dříve než začnete,
je důležité si uvědomit, že je to potřeba.
Potřeba nebo vlastně uvědomění si toho,
že je to v náš prospěch. Mnoho kroků je
nepopulárních na první pohled. Těžko
se zbavujeme věcí a zvyků, které jsme
překračovali a neřešili mnohdy i desítky
let. Jsou to věci, které jsme na sebe nabalili a neměli potuchy, zda nám k něčemu
budou, a přesto si je nalili do naší sklenice. Uzdravujte svoji mysl, základem je
jednoduchost, kterou dosáhnete jakousi
vnitřní inventurou toho, co v sobě máte.
Výsledkem je vnitřní harmonie.
Příště si řekneme, jak se starat o zdravého
ducha a tělo.
PeTy
6
smile Dravci
Poštolka obecná
Dnešní povídání začnu trošku netradičně: Chléb náš vezdejší.... Pokaždé,
když krájím čerstvý bochník voňavého chleba, vzpomenu si na jednoho
usilovného tvorečka. Řeknete si, jakou
souvislost má chléb s dravcem? Krásnou... Budeme si totiž povídat o dravci,
kterého hlavní potravu tvoří hraboši,
vyskytující se na polích, kde roste obilí.
Kdyby právě tento u nás nejvíce se
vyskytující draveček neexistoval, myši
by nám moc obilí na chleba nenechaly.
Poštolka obecná, slovensky Sokol myšiar
(Falco tinnunculus) je nejrozšířenější
sokolovitý dravec u nás. Vyskytuje se
v celé Evropě, v Africe ( kromě Sahary)
a velké části Asie. Je to částečně stěhovavý pták, v jižnějších oblastech zůstává
celoročně, z těch severnějších odlétává,
ale není to pravidlem. I u nich je to jako
u lidí, někteří zůstávají a někteří rádi
cestují. Je přibližně velká jako holub, má
zbarvení do rezava, sameček má šedou
hlavu a ocásek. Spatřit ji na obloze je celkem jednoduché. Když uvidíte menšího
dravce třepotajícího se na místě, tak si
ji nespletete, protože toto je pro její let
charakteristické. Využívá tzv. třepotavého letu k většímu rozhledu za potravou. Tu tvoří, jak už jsem vzpomněla,
převážně malí polní hlodavci jako
třeba hraboši, loví také hmyz, ještěrky
a ve městech může i mláďata holubů.
Samička snáší kolem 4-6 vajíček a vysedí
je za cca 4 týdny. V tomto období má
sameček mnoho práce se sháněním
potravy pro samičku, sebe a následně pro mladé. Když vezmete v potaz,
že dospělý jedinec potřebuje k nasycení
až 3 drobné obratlovce, musíte uznat
sami, že je to důležitý a užitečný pták.
Původním prostředím k hnízdění
pro poštolky obecní byla skalní města
a dutiny starých stromu. Dnes takhle
hnízdi poměrně vzácně. Často obsazuje
hnízda strak a vran, nebo výklenky
či skuliny hradu a zřícenin. Běžně ji
můžete vidět ve městech, kde hnízdí
na kostelních věžích, římsách vysokých
budov, výklencích dálničních mostů
nebo také ve vyšších patrech paneláků
třeba v truhlíku na balkóně. Jako všichni
dravci i poštolka obecná je zákonem
chráněná. Nejvíce je ohrožena likvidací hnízdních příležitostí, nelegálními
odstřely a používáním chemických
přípravků k likvidaci hrabošů. Také
se často stává obětí srážky s autem,
protože loví i v blízkosti cest. Praktickou pomoc pro její ochranu můžeme
zabezpečit chráněním jejích hnízdišť
a biologickou likvidací hlodavců. Když
jí chceme být nápomocní, udělejme jí
například bidýlko ve tvaru písmene
T někde na poli, kde nemá přirozené
místo na sezení. Určitě tím pomůžete
i ostatním dravcům, např. káňatům.
Co se týče sokolnictví, poštolka obecná
je sice menší sokolovitý dravec, ulovit
dokáže malou kořist, ale pravděpodobně každý začínající sokolník měl poprvé
na rukavici právě poštolku. A co je
vlastně sokolnictví? Podle staré moudrosti je to umění lovu pomocí dravců,
čili „De arte venandi cum avibus“. A tím
by se měl řídit každý sokolník. Je to
i o přípravě výstroje, výcviku dravce,
starostlivosti o něj, chovu cvičné kořisti.
Mnoho dalších činností kolem, až někde
na konci toho všeho je samotný lov.
U nás v lednickém zámeckém parku
na ukázkách loví kličkujícího hraboše
a můžete u nás vidět i poštolku rudonohou ( Falco vespertinus) a poštolku
vrabčí ( Falco sparverius). A nezapomeňte, až budete mít čas, vypravit se
do přírody od konce února do března,
pozorně sledujte dění na obloze. Je totiž
velkou radostí sledovat při zásnubních
letech jejich letecké umění, kdy za hlasitého křiku Kli-kli-kli předvádí své
plachtění a hloubkové lety.
Andrea Dušínská
SUCHÉ STAVBY - SÁDROKARTONOVÉ PRÁCE
KVALITNĚ - SPOLEHLIVĚ - S CERTIFIKÁTEM
www.sadrokartony-suchy.4fan.cz
+420 608740309
7
smile Povídání
Povídání kaštanové
Koupit si kornout pečených voňavých kaštanů patřilo,
a pro někoho stále patří k, příjemným zimním zvykům.
Budeme si tedy dnes povídat o kaštanu a možná trošku
napomůžeme tento příjemný zvyk obnovit a rozšířit.
Kaštanovník setý nebo, chcete-li, jedlý kaštan. Překrásný
dlouhověký, chutné plody rodící strom. Patří do čeledi
bukovitých, podobně jako buk nebo dub. Na naše území se
dostal s Římany, kteří jej používali jako potravinu i léčivo
a rozšířili jej po celé evropské části jejich říše. Jeho pravlast
je však pravděpodobně v oblasti Malé Asie. Nemusím jistě
připomínat, že kaštanovník nemá nic společného s tím
stromem, který roste v parcích a jehož plody na podzim
sbírají děti. Jírovec maďal, slovensky výstižněji pagaštan
koňský, náleží do čeledi jírovcovitých a jeho plody nám
asi těžko budou chutnat.
Kaštanovník setý je strom vysoký až do 30 metrů, kulovité
koruny, v mládí s červenohnědou kůrou, v pozdějším věku
šedou až černou, síťovitě rozbrázděnou borkou. Listy jsou
dlouhé až 20 cm, kopinatě eliptické, s pilovitým okrajem. Kaštanovník kvete v červnu ozdobnými dlouhými
jehnědami stříbřité barvy, které obsahují samčí i samičí
květy. Plody dozrávají v září až říjnu a jsou to většinou tři
nažky, uložené v ostnité, neobyčejně pichlavé číšce. U nás
nejznámější úpravou kaštanů je pečení, při němž získávají
nenapodobitelnou vůni a stejně tak i chuť. V jižních zemích, kde je běžně rozšířen jako například u nás jabloň, se
z kaštanů vyrábí mouka, která se přidává do chleba a pečiva, dělají se z ní různé krémy, zmrzlina, na Korsice nebo
ve Švýcarsku dokonce vyrábějí kaštanové pivo. Známý je
krocan plněný kaštanovou nádivkou. Kaštanovou mouku
nebo pyré z uvařených kaštanů lze přidat do chlebového
těsta a troufám si tvrdit, že chutnější chleba snad není.
Dokázali byste si představit místo obilného pole za domem
třeba takový kaštanový les? To zní přitažlivě, viďte? Příznivci permakultury, tedy trvale udržitelného hospodaření, propagují jedlý kaštan jako plnohodnotný doplněk
a částečnou náhradu obilí, navíc s mnoha pozitivními
vedlejšími efekty. Plody jedlého kaštanu jsou velice zdravé,
detoxikují játra, pomáhají proti průjmům, psychickým
poruchám a stavům úzkosti. Obsahuje hodnotné cukry
a mnoho minerálních látek, jsou výbornou, energeticky
bohatou potravinou. Listy se používají proti kašli, suché
číšky, jehnědy a slupky kaštanů lze použít k barvení látek.
Na našem území se kaštanovník pěstoval už před mnoha
lety, nejstarší kaštany dosud rostou v Chomutově, kde byly
vysázeny v 17. století. Největší kaštanovníkový sad (kaštanka ) roste v Nasavrkách u Chrudimi, pochází z konce
18. století. Ačkoli u nás má kaštanovník poměrně dobré
podmínky k pěstování, není tu zdaleka tak rozšířen jako
na Slovensku, kde se pěstuje na větších plochách po mnoho let. Pokud byste si chtěli kaštanovník zasadit, můžete
si jej zakoupit roubovaný nebo jej zkusit vypěstovat ze semene, klíčí dobře. Podrobné informace o kaštanu a jeho
pěstování naleznete na www.jedlykastan.cz.
Co se týká dřeva, moc toho o něm nevím, dosud jsem se
k němu nedostal a usilovat o to za každou cenu ani nechci.
Svými vlastnostmi je prý podobné dubu, dělají se z něj
sudy na víno, kůly do vinic, vyrábí se z něj nábytek. Na fotografii je pár plodů z loňské úrody a v levé ruce oříšky
lísky turecké, o níž si někdy také povíme.
O kaštanovníku by se dalo napsat ještě mnoho, přimlouvám se za to, abychom mu věnovali pozornost a rozšiřovali
jej, určitě si to zaslouží. Můžeme tak naše zahrady, parky
a krajinu celkově obohatit o krásný dlouhověký strom
a náš jídelníček o chutné a zdravé plody.
Co napsat závěrem? Snad jen ... KAŠTAN BUDIŽ POCHVÁLEN!!!
Filip Šumbera
Tomáš Kosík - přeprava a doprava osob
+420 776 256 156
Jeďte s Kosem
!
za svým nosem
e-mail: [email protected], facebook.com/PrincExpres
8
smile představujeme vám
Dobrý výběr školy – základ spokojeného života „?“
ničí, nejčastěji v Rakousku. Kombinace obojího se střetává např.
u Jakuba Osičky, žáka čtvrtého ročníku: “Ještě přesně nevím,
co budu dělat, rýsují se mi různé možnosti. Chtěl bych zkusit
podnikání a až bych se finančně zajistil, možná se dám na další
studium“. Velká část žáků plánuje, že budou po škole hodně
cestovat a teprve pak, po získání zkušeností, si budou hledat
uplatnění, nejlépe vyhovující jejich naturelu.
„Co z tebe, prosím tě, bude? Čemu se chceš v životě věnovat?“
… jsou nyní otázky starostlivých rodičů adresované ratolestem
opouštějícím základní školu. Kam s nimi, jaké mají možnosti,
když … na gymnáziu je to moc těžké a technické obory na průmyslovce je nezajímají?
Je tady taková škola, ne zbytečně velká, s příjemným a vstřícným
personálem? Dobře technicky vybavená a nedaleko od bydliště,
aby rodiče měli kontrolu a mohli pomáhat? Bez strašáku přijímaček a s přijatelným školným? Aby byl absolvent připraven jít
po maturitě hned do práce, ale v případě zájmu pokračoval dál
ve studiu?
Našli jsme: Soukromá SOŠ manažerská a zdravotnická Břeclav,
s. r. o. Přesně splňuje zadané parametry. V minulém roce oslavila
již dvacet let své existence. Sídlí v historické budově v centru
města, v bývalém Národním domu, z jehož balkonu byla v roce
1918 vyhlášena republika. Původní budova byla upravena ke stávajícímu účelu, ale při rekonstrukci byly zachovány historické
prvky.
Ale pojďme do současnosti – škola nabízí dva zajímavé obory:
„Obchodní manager“ a „Zdravotnický asistent“, oba představují
čtyřleté denní studium zakončené maturitou. Náplň výuky sestává z povinného všeobecného základu a odborných předmětů,
profilových pro příslušný obor. Maturitní zkouška se skládá
ze dvou částí: v té první, společné, všichni žáci absolvují testy
z českého jazyka a literatury, cizího jazyka (anglického nebo
německého) a matematiky nebo informatiky.
Obchodní manager
Druhá, profilová část maturitní zkoušky, zahrnuje u tohoto
ekonomického oboru management a marketing, ekonomiku
a účetnictví a praktickou zkoušku z odborných předmětů.
Možnosti uplatnění jsou široké: absolvent bude schopný pracovat v různých řídících funkcích nebo si založit vlastní firmu,
popř. se realizovat ve státní správě. Získané vědomosti lze zúročit i na postu účetního a ekonoma. Samozřejmě lze pokračovat
ve studiu na VOŠ nebo VŠ. S jakýmkoli dalším vzděláním vzrůstá
cena absolventů na trhu práce a rozšiřuje se spektrum možností
lukrativního zaměstnání. Určitě vás bude zajímat, jaké plány
do budoucna a představy o svém uplatnění mají naši žáci:
Někteří budou pracovat v rodinných firmách, jiní plánují, že si
založí vlastní. Asi polovina přemýšlí o dalším studiu na VŠ. A ti,
kteří nemají tyto ambice, si po škole chtějí hledat práci v zahra-
Zdravotnický asistent
K profilovým předmětům zdravotnického oboru, ze kterých
se maturuje, patří psychologie a komunikace, ošetřovatelství
a ošetřování nemocných. Během studia se naučí vše podstatné
o lidském těle, v rámci praxe zvládnou veškeré odborné výkony
zdravotní sestry, péči o pacienta na interním, chirurgickém
a neurologickém oddělení. Uplatnění najdou i ve speciálních
oborech jako je pediatrie, gynekologie, onkologie, ORL, oční,
...atd. Uplatnění v praxi je skutečně široké a má budoucnost.
Kromě povolání zdravotnického asistenta je možné se realizovat v sociálních službách, v domovech důchodců a dlouhodobě
nemocných, domech s pečovatelskou službou, ale také věnovat
se těm nejmenším na různých odděleních. Poptávka po zdravotnických službách ve společnosti vzrůstá, lidé nepřestanou
být nemocní a populace stárne … A jaké představy a plány mají
o své budoucnosti současní žáci? Například Tereza Hochmanová z prvního ročníku se svěřila: „ Nevěděla jsem, co za obor
si vybrat. Rozhodlo, že je škola v místě mého bydliště, a tím se
vyřešila otázka dojíždění či internátu.
Přemýšlím o práci fyzioterapeutky nebo psycholožky. Záleží na tom, pro co se dál rozhodnu. Vzhledem k mým plánům
počítám s dalším studiem. Své plány byl ochotný prozradit Petr
Kocián z druhého ročníku: „Jsem vyučený elektrikář silnoproudař, ale věnuji se masážím, a tak jsem si chtěl rozšířit znalosti
v oblasti anatomie. Náplň předmětů zatím splňuje má očekávání.
Ještě si nejsem stále jistý, co bych chtěl dělat. Uvidím, na co budu
mít peníze. Láká mě fakulta vojenského zdravotnictví. Pobíral
bych plat a dělal to, co mě baví. Kdyby to nevyšlo, mám se pořád
k čemu vrátit“.
Závěr: Vidíte, že oba obory jsou zajímavé a mají budoucnost.
Stačí jen přijít, dveře jsou otevřené. Paní ředitelka PaedDr. Dana
Neprašová s ostatními učiteli vám ráda odpoví na jakékoli otázky. Další informace naleznete na webu školy: www.mzbv.cz nebo
využijte telefonní číslo 519 326 067.
Nikdo neví, co bude v životě potřebovat a jaké nástrahy mu osud
připraví. Ale každý přece ví, že náhoda přeje připraveným!
RNDr. Eva Šupinová
9
smile Rozhovor
Radovan Cibere
nejenom vynikající „parkurák“, ale i skvělý trenér
Rado, prozraď nám, kdy ses poprvé posadil na koně a co Ti na
tom tak moc učarovalo?
Bylo to asi v 5 letech, a jako každému dítěti mě učarovali koně
samotné.
Jsi velmi úspěšný. Je to len o odříkání a dřině, nebo dá se i z pádů
radovat?
Neřekl bych, že je to jen o odříkání, protože je to můj životní styl
a všechnu dřinu beru jako samozřejmost. A každopádně, všechny pády mě posunují o krok dál. :-)
Máš oblíbeného koně, nebo plemeno?
V mém životě bylo hodně koní ale momentálně je to Dollar look
a Zacate cas, tudíž holandský a belgický teplokrevník.
Poznamenal Tě nějaký koník, nebo zážitek "na celý život?"
Nepříjemná vzpomínka, na kterou asi nezapomenu je uhynutí
mého koně, kterého jsem měl od juniorských let. Teď už je to
Dollar, na kterého jsem pyšný, jelikož ho mám od hříběte a zatím
za své nejlepší výsledky vděčím právě jemu.
Který z Tvých úspěchů je pro Tebe ten nej?
Zatím mezi ně patří úspěchy na mezinárodních závodech, hlavně
reprezentace SR na CSIO Bratislava. Každopádně mám radost
z každého dobře odskákaného parkuru.
Kam se ubírá Tvá cesta?
Mým nejbližším cílem je kvalifikace na Mistrovství Evropy. Mít
vedle sebe dobré lidi a dovést své svěřence tam kam se chtějí
dostat. :-)
Co by si nikdy nechtěl zažít?
Nikdy bych se nechtěl dostat do situace, že bych musel prodat své
koně.
Vzkážeš něco našim svěřencům - dětem z dětského domova?
Mějte pevnou vůli a ať se vám splní vaše sny :-)
Sbh
Belgický teplokrevník
Belgický teplokrevník je jedním z nejmladších členů evropské
rodiny teplokrevníků a v poměrně krátké době dosáhl pozoruhodných úspěchů, a to jak v drezuře, tak ve skokových soutěžích.
Historie plemene začíná v roce 1950, kdy byl lehčí belgický
zemědělský kůň s dobrým fundamentem křížen s gelderlandem,
a tak vznikl těžký jezdecký kůň. Toto křížení na převážně chladnokrevném základě bylo přiměřeně úspěšné, vzniklo robustní
zvíře, vynikající silou, ale nepříliš jezdecky a pohybově nadané.
Křížení s gelderlandy pokračovalo asi deset let, až se vytvořila
dostatečně dobrá základna pro další zušlechťování. Nyní byl
využit holštýnský kůň a mnohem sportovnější Selle francais, obě
plemena význačná čistým rytmickým chodem. Tím se postupně
zlepšovala kvalita, odraz a volnost pohybu, které jsou nezbytné
k úspěšnému přijetí krve plnokrevníků. V šlechtitelském procesu
byli využití také angloarabi a holandský teplokrevník, obě
plemena velmi zdravá, s klidnou povahou. V Belgii se dnes rodí
asi 4500 hříbat, plemeno dosahuje v mezinárodních konkursech
vynikajících výkonů a je úspěšně exportováno do celé Evropy.
Belgický teplokrevník je mohutný, úsporně se pohybující kůň,
vysoký asi 168 cm, vyznačující se velkou obratností, dobrými
končetinami, zdravými kopyty. V chovu jsou povoleny všechny barvy. Hlava je ušlechtilá, suchá a podobá se plemenu Selle
francais. Bedra jsou široká, pevná, záď je šikmá a silná, mohutně
osvalené jsou zejména bérce. Nohy jsou dlouhé, štíhlé a mají
středně velké klouby. Krk je dlouhý a půvabný, trup je dobře
utvářený. Plemeno se vyznačuje klidnou povahou, koně se snadno dokážou vyrovnat se stresem na jezdeckých závodech. Koně
se vynikajícím způsobem prosazují ve sportu - drezuře a skokových soutěžích.
Obrazová encyklopedie koní - Elwyn Hertley Edwards
10
smile Hudba
NASYCEN - „Víno chutná nejen při cimbálu“
- pochvaluje si
baskytarista rockové
skupiny Nasycen Ilja
Kučera ml. Kapela se
po předlouhé pauze
dala v pozměněné
sestavě opět dohromady před dvěma lety.
Na sklonku loňského
roku vydala nové
album pojmenované
jednoduše Nasycen
a neúnavně brázdí
republiku křížem
krážem po klubových
koncertních i festivalových pódiích. „Stejně
tak jako je pestrá
naše muzika, jsme různorodí i my, parta posbíraná z nejrůznějších koutů Čech a Moravy“ dodává.
„Frontman kapely, zpěvák, klávesista a autor
většiny repertoáru Raven žije ve středních Čechách
na Slapech nad Vltavou. Bubeník Pavel Ivanovský
je ze Zlína, ale část přízně má i na jihu Moravy,
konkrétně v Moravské Nové Vsi. Předky ze Zlínska
má i kytarista Zdeněk Divoký a já jsem Pražák.
Musím ovšem potvrdit, že jsou dvě věci, na kterých
se stoprocentně shodneme, to je muzika a dobré
víno. Především to z jihu Moravy. Je nezbytnou
součástí našich kapelních schůzí a porad, a ty jsou
pak o to delší a o to krásnější.“
Ilja Kučera ml., který je „civilním povoláním“
moderátor Českého rozhlasu, s oblibou vzpomíná, jak v Moravské Nové Vsi v roce 2007 uváděl
o prvním květnovém dnu na náměstí Den lidových
řemesel. “Taková spousta báječné lidové muziky
a dobrých vín v jednu chvíli na jednom místě, to
se člověku nepoštěstí každý den. Ale i když máme
všichni v Nasycenu velice rádi dobrý folklór, odvažujeme se tvrdit, že kvalitní víno si náramně rozumí
i s rockovou muzikou. Schválně to zkuste.“
Jak bylo řečeno, nová deska skupiny Nasycen je
stylově, a dalo by se tedy říci chuťově, velmi pestrá.
Najdete tu stejně tak melodické písničky a působivé balady jako rockové vypalovačky nebo kousky
až ironicky poťouchlé. Kompletní materiál z alba
také Nasycen představuje na svých živých vystoupeních, snaží se při tom, aby se přes energii koncertního podání neztratila ani barvitost a propracovanost typického zvuku skupiny. Nakonec, když
budeme chtít, i tady najdeme srovnání s dobrým
vínem. Chuti by mělo být svěží i plné a hlavně
patřičně vyvážené. Zda se to Nasycenu daří či ne,
můžete nejlépe sami zjistit jak z nového CD, tak třeba z chystaných jarních koncertů.
JB
smile Music zone
Dnes zase o ROCKU
Rock je žánr populární hudby, který se
do hlavního proudu dostal v 60. letech
20. století. Má kořeny v rock and rollu,
rhythm and blues a country hudbě 40.
a 50. let, ale je také ovlivněn folkem,
jazzem a vážnou hudbou. Jako nástroje
se nejčastěji používají elektrická kytara,
baskytara, bicí nástroje a klávesové nástroje jako hammondovy varhany, klavír
nebo od konce 60. let syntezátor. V rocku
se často objevují kytarová, ale někdy
i klávesová, saxofonová nebo harmoniková sóla. Na konci 60. a na začátku 70.
let se z rocku vyvinulo několik podžánrů. Spojením s folkem vznikl folkrock,
smícháním s blues blues-rock a rock
s jazzem stvořily jazz fusion. V 70. letech
rock ovlivnily soul, funk a latinskoamerická hudba. V tomto období také vznikly
další podžánry jako soft rock, glam rock,
heavy metal, hard rock, progresivní rock
a punk rock. V 80. letech syntézou punk
rocku s mnoha dalšími styly vznikla
tzv. nová vlna, na druhou stranu se punk
rock zradikalizoval za vzniku hardcore,
což položilo základy alternativnímu rocku
a grunge. V 90. letech britský alterna-
tivní rock vykrystalizoval v britpop,
indie rock. V Americe vznikl nu metal.
Skupina hudebníků soustřeďujících se
na rockovou muziku se nazývá rocková
kapela. Mnoho rockových kapel se skládá
z kytaristy (hrajícího na elektrickou
kytaru), hlavního zpěváka, basáka a bubeníka, takže tvoří kvartet. Některé kapely
jednu nebo více z těchto rolí vynechají
nebo využijí zpěváka i na hraní na nějaký
nástroj, takže tvoří trio nebo duo; některé
naopak nějakého hudebníka přidají. Rockové kapely nějakých žánrů, hlavně těch
založených na rock and rollu, používají
i saxofon. Méně často se používají strunné
smyčcové nástroje jako housle nebo violoncello a žesťové nástroje, jako trubka
nebo pozoun.
Roman Suchý Příkazský
11
smile Folkór a tradice
Vydavatel:
Smile by horse o.p.s.
Anenská 551,
691 55 Moravská Nová Ves
[email protected]
Fašanky, fašanky, velká noc bude ...
www.smilebyhorse.cz
IČ: 29369541
ev.č.: MK ČR E 21411
Redaktor:
Regina Lanová
[email protected]
tel: +420 725 113 100
tisk:
Tiskárna Kyjov
Pište nám
Vyhrazeno právo na úpravu textu.
Neprodejné
REGION (JaŠ) - Masopust neboli fašank je rozverný a nevázaný svátek, provoněný koblihami,
slaninou a pálenkou. Je to čas zabíjaček a lidového veselí. Fašank začíná 6. ledna svátkem Tří
králů a v minulost vrcholil v pondělí a úterý před popeleční nebo škaredou středou, čtyřicet dní
před svátky velikonočními. V současnosti v důsledku pracovního procesu probíhají největší oslavy o víkendu před popeleční středou. Tehdy chodí obcemi nebo městy fašankový průvod masek,
který končí fašankovou zábavou. Posledním dnem tohoto období je Škaredá neboli Popeleční
středa, začátek půstu. Počátky fašanku a fašankových obchůzek je třeba hledat v předkřesťanském kultu zimního slunovratu. Původně šlo o pohanské svátky, antické slavnosti, tzv. saturnálie, což je jeden z nejvýznamnějších a nejradostnějších svátků římského náboženství slavený
na zimní slunovrat k poctě Saturnově. Karneval tedy souvisí patrně s předkřesťanskými oslavami
obnovy přírody na začátku jara. Název Popeleční středa je od tzv. "udílení popelce". Popelec je
popel ze starých ratolestí jehněd, posvěcený na Květnou neděli předešlého roku. Moravské pojmenování fašank vzniklo zkomolením německého Fasching. Lze se domnívat, že tradice fašanků
a masopustu vznikla právě na německém území někdy kolem roku 1133. V Německu je totiž tato
tradice dodnes velmi silně zakořeněna a průvod masek je jednou z největších událostí roku.
Nejstarší zmínka o fašanku a masopustu slaveném v Čechách pochází z druhé poloviny třináctého století. Fašank byl ukončením zimních zábav a také dokončováním prací hospodářského
roku, jakož i přípravou na rok příští. Každá maska mívala dříve svůj význam a funkci - to však
během doby zcela ztrácelo smysl. Nejznámější fašankovou maskou byla maska medvěda, jemuž se
přisuzovaly magické vlastnosti a to především plodnost, která mohla být přenesena na ženy i celé
hospodářství. Při každé zastávce si s ním tedy hospodyně a děvčata musela zatancovat, odepřít
mu tanec bylo nemyslitelné. Medvěda na provaze vodila jiná maska – medvědář či žid. Další nezbytnou postavou byl policajt, který průvod vedl. Ženy se maskovaly za muže a muži za ženy – ti
hlavně za nevěsty nebo za matky s dítětem. Masky představovaly zástupce různých profesí a někdy i konkrétní osoby. Fašanková maškara byla často prostředkem výsměchu a kritiky některých
lidských vlastností a neřestí. Většinou novějšího původu jsou naopak zvířecí masky, mezi nimiž
nechyběl ani velbloud, slon či opice. Běžné byly i pohádkové postavy, masky démonické - smrt
a anděl – ty patří k nejstarším typům masek. Na Moravě nosí chlapci dřevěné šavle se kterýma
tančí tanec zvaný Podšable. Večer probíhala vždy fašanková zábava a zde se tančí typické fašankové tance jako vyhazovaný valčík, vytleskávaný valčík, třasák Židovka a jede sedlák do mlýna.
O půl noci se pochovala Barbora Ubručaná Smyčcová(basa) a následoval čtyřicetidenní půst.
Jara Švach
Z celého srdce děkujeme::
SHEAN s.r.o., Tiskárna Šiki Kyjov, Farma Rudimov, Agromoravia a.s., Jezdecká stáj Borový Dvůr

Podobné dokumenty

Dobrovolnická Regionální Agentura DoRA má nové - UMO 1

Dobrovolnická Regionální Agentura DoRA má nové - UMO 1 s vámi rád podělil o několik postřehů, které se týkají parkování. V ČR je registrováno téměř 4,5 milionu osobních aut, tedy přibližně 1 automobil na každé dva občany; v osmdesátých letech bylo v ČR...

Více

Slovenské Národné Divadlo: LOUSKÁČEK

Slovenské Národné Divadlo: LOUSKÁČEK a i u poslední krůpěje budeme vždycky prví. A někdy i poslední u té mladé, prvé, když na návsi se rozední a my až po hrdlo budeme plní ještě mladší krve.

Více

Otevřít - CITROËN Magazín

Otevřít - CITROËN Magazín modelů v devadesátileté historii značky charakterizoval. A vzápětí dodal: „Je to v každém případě dobré auto za dobré peníze. Auto určené pro ty, kteří se na trhu orientují podle ceny, ale zároveň ...

Více

Bluegrassové listy 04/2008

Bluegrassové listy 04/2008 moc tradiční sice nebyli, ale byla to příjemná změna a předvedli nám svého nového basistu Davida Koutského. Poslední se na scéně objevila Sunny Side. Plánovaný Reliéf se bohužel kvůli členům, kteří...

Více