Ámosek - speciál 2010 1.díl

Transkript

Milé čtenářky a čtenáři,
tentokrát vám předkládáme střípky z naší desetileté novinářské práce, které jsme poskládali do
zvláštního, jubilejního vydání: Ámoskovského speciálu. Aby mohl vzniknout, probíráme se v
novinářském kroužku již několik týdnů minulými čísly Ámoska, listujeme jimi, čteme jednotlivé
příspěvky, smějeme se vtipným nápadům a já „svým novinářům“ často odpovídám na různé
otázky, při nichž se mi vybavuje, jak to všechno začalo.
Takže: VÍTE - NEVÍTE?
Proč začal Ámosek vycházet?
Dneska si o dění ve škole přečtete třeba na jejích
webových stránkách, což před deseti lety nebylo
možné, a tak vydávat časopis byla příležitost, jak
nejen žáky, ale i rodiče a veřejnost informovat o
tom, co je ve škole nového.
Jak dostal náš školní časopis své jméno?
Byl to první domácí úkol pro děti, které se před
deseti lety přihlásily do novinářského kroužku.
Sešlo se asi dvacet návrhů, z nichž si pak děti
vybraly název Ámosek (podle učitele národů Jana
Ámose Komenského) .
Jak jsme přišli na to, co do Ámoska psát?
Nynější inspirace - podíváte se na internet a
najdete různé školní časopisy - tehdy neexistovala.
Mohli jsme se spolehnout jen a jen na sebe, takže v
Ámoskovi - co rubrika, to originál, nápady, s
nimiž děti přicházely nebo které jsme společně
vymýšleli či dotvářeli v kroužku. Když jsme
začali jezdit na exkurze do různých médií, získali
jsme nové poradce, redaktory - profesionály,
jakmile jsme začali jezdit na vyhlášení výsledků
soutěží školních časopisů, výměna zkušeností
mezi jednotlivými redakcemi byla samozřejmostí.
A co grafická stránka?
To byl tvrdý oříšek. Hlavně v začátcích. Přiznávám
se, že grafika není vůbec mou silnou stránkou.
Navíc před deseti lety nebyl počítač ani pro žáky
takovou samozřejmostí jako dnes, většina dětí se k
němu dostala jen ve škole, doma ho měl málokdo.
To také mnohé přilákalo do novinářského kroužku.
Postupem času děti získávaly potřebné dovednosti
ve vyučovacím předmětu informatika nebo se
zdokonalovaly samy doma.
Kdo platí veškeré náklady Ámoska?
Po celou dobu vydávání časopisu máme velkou
podporu od vedení školy. Náš pan ředitel rozhodl,
že veškeré náklady spojené s vydáváním časopisu
bude platit škola, a tak, zatímco na mnohých
školách si děti školní časopis kupují, my jsme v
tomto ohledu štědří,
časopis tiskneme a
svazujeme pro všechny, tedy i pro novináře,
zdarma, navíc barevně.
Ámoskovský speciál
Kolik Ámosků už vyšlo?
Každoročně vydáme 3 - 4 čísla, každé číslo má
přibližně 30 výtisků, každý výtisk kolem 15 stránek,
takže za těch uplynulých 10 let naše školní redakce
„vychrlila do éteru“ přibližně 1000 výtisků, což je
15 000 stránek Ámoska.
Kdo si může náš školní časopis přečíst?
Ve škole každý, kdo má o něj zájem - dáváme ho do
všech tříd, družin, sborovny, ředitelny, ale i do
mateřské školy, školní kuchyně, přečíst si ho může i
širší veřejnost - v místní knihovně nebo na internetu.
A co popřát Ámoskovi k jeho „kulatinám“?
Hodně šikovných a pracovitých redaktorů a
dopisovatelů se spoustou netradičních nápadů, hodně
čtenářů, zkrátka „samá pozitiva“, která budou
Ámoska posouvat stále dopředu.
Jana Radilová
-2-
Duben 2010
Letem světem, aneb jak šel čas
Jak se škola měnila zvenku i zevnitř
2000: O prázdninách bylo nově vybudováno sociální zařízení v přízemí i 1. patře staré školní
budovy.
Změny byly provedeny i na nové budově - cvičná kuchyně byla přestěhována do malé místnosti vedle
ředitelny, a tak počítačová učebna získala samostatnou místnost.
2001: O prázdninách se podařilo vyměnit okna v prvním oddělení školní družiny, do nových plastových
oken byly namontovány žaluzie.
2002: Nová plastová okna jsou od prázdnin ve 3. a 4. třídě a přilehlých kabinetech, vedle tělocvičny byly
zabudovány plastové vchodové dveře.
2003: K základní škole byla přistavěna mateřská škola
(28.6. byl slavnostně položen základní kámen a již 2.12. se školka
kolaudovala). Nově byly vybudovány sprchy u tělocvičny, do všech
tříd ve staré školní budově byla zavedena teplá voda, byla vyměněna
okna ve školní kuchyni.
2004: Díky sponzorskému daru byla vyměněna okna v kanceláři
vedoucí školní jídelny a v kabinetě 1. stupně.
Slavnostní otevření nové mateřské školy a s ním spojený Den
otevřených dveří v naší škole byly součástí setkání košetických
rodáků 26.6. 2004.
O letních prázdninách se hodně budovalo v nejstarší části školy, kde
byla provedena rekonstrukce vody spojená s bílením, nátěry
radiátorů a soklů.
2005: Na střeše nové školní budovy bylo nainstalováno 18 solárních kolektorů
pro ohřev teplé užitkové vody a předehřev vody ústředního topení.
Škola investovala do zabezpečovacího systému, kterým jsou chráněny
všechny její budovy.
2007: Na obou starých školních
budovách byla vyměněna střešní krytina.
V tělocvičně školy proběhla oprava
podlahy.
Od roku 2007 jsou postupně vybavovány
novým nábytkem jednotlivé třídy na 1.
stupni.
2008: Nová okna má 2. oddělení školní družiny, novotou září i vchodové dveře do staré školní budovy.
Škola nechala vypracovat projekt na nástavbu nad šatnami, na jeho realizaci však zatím nesehnala
peníze.
2009: Jeden ze tří kotlů na vytápění školy vypověděl službu, a tak musel být opraven.
-3-
Duben 2010
Kdo jsme a co jsme?
Od 1.1. 2006 se mění název a adresa školy na:
Základní škola a mateřská škola Košetice, 394 22, Košetice 165
Od 1.9. 2007 postupně najíždíme na školní vzdělávací program Škola pro všechny.
Novinky ze světa techniky
2000: Asi nejžhavější novinkou
je připojení školy na internet.
Naše e-mailová adresa je:
[email protected]
2001: Hned na začátku školního roku byla
doplněna a modernizována učebna výpočetní
techniky, která byla připojena na internet linkou
EURO ISDN, což značně urychlilo rychlost
připojení na internet (64 kb/s).
2002: Novinkou je televize Panasonic a video v učebně
9. třídy, takže v učebnách 8. a 9. třídy mají od letošního
školního roku televizi, video, radiomagnetofon s CD
přehrávačem.
2004: Do školní kuchyně byl zakoupen
konvektomat (zařízení, které nahrazuje troubu,
sporák a varný kotel).
2005: Od roku 2005 má i naše škola své
2006: Díky projektu na WI-FI síť získala škola peníze z webové stránky: www.zskosetice.cz.
fondů Evropské unie a mohla vybavit počítačovou učebnu Od tohoto roku máme novou e-mailovou
na 2. stupni. Bylo zde nainstalováno 15 počítačů, tiskárna adresu: [email protected]
a dataprojektor. Doposud zde používané počítače byly
instalovány v nově zřízené počítačové učebně na 1. 2009: Máme první interaktivní tabuli.
stupni. Ve škole bylo zřízeno informační centrum pro
veřejnost.
Současná rychlost připojení na internet je přibližně
512Kb/s.
Na údržbu okolí školy byl zakoupen nový malotraktor
John Deere.
2008: Všechny třídy jsou vybaveny elektronikou, přičemž
v šesti třídách jsou HI-FI sestavy.
2010: Abychom mohli lépe dokumentovat život ve škole,
pořídili jsme si dvě videokamery a dva digitální
fotoaparáty.
A počítače? Rychlost připojení na internet se neustále
zvyšuje, ta současná je přibližně 6Mb/s, tedy 100x větší než
v roce 2001.
A co naše chuťové pohárky?
2001: Akce ,,Školní mléko" byla rozšířena pro všechny žáky naší školy (dosud pily
„levné mléko“ jen děti na 1. stupni).
2003: Od září 2003 je možné si v naší škole kupovat svačiny, které pro nás připravují paní
kuchařky.
-4-
Duben 2010
2010: Žáci 1. - 5. třídy mají nárok na dotované ovoce a zeleninu zcela zdarma, a
to díky projektu Evropské unie a České republiky „Ovoce do škol“, takže od
března žijeme na naší škole zase o něco zdravěji.
Pel - mel
Během školního roku děti, hlavně z 1. stupně, připravují
kulturní vystoupení. Třeba čekání na Vánoce si krátí
přípravami živého betlému, adventního koncertu pro
Domov důchodců v Onšově a zpěvem koled, se kterými
vystupují při slavnostním rozsvícení vánočního stromu v
Košeticích.
Od ledna 2005 je na naší škole povolováno individuální
vzdělávání na 1. stupni. Během školního roku se o
všechny děti stará a rodičům pomáhá v úspěšném
zvládání domácího vzdělávání paní učitelka Kobrlová.
Děti vzdělávané doma se mohou přihlásit do zájmových
kroužků ve škole, případně se účastnit akcí jednotlivých
tříd nebo celé školy.
V roce 2005 vytvořili učitelé a žáci školy ekomapu, tedy mapu o
životním prostředí Košetic a okolí. Dozvíte se z ní třeba, jaké ohrožené
druhy rostlin a živočichů můžeme u nás při troše štěstí ještě vidět, jak
vypadá obecní zeleň na různých místech obce, či zajímavosti o
významných stavbách v obci. Ekomapa byla vydána v nákladu 1000
výtisků a slouží jako neprodejný propagační materiál.
Žáci prvního stupně naší školy
sbírají kaštany a žaludy, kterými
dělají radost zvířátkům. Motivací
pro sběratele je nejen pomoc
zvířátkům, ale také množství dárků,
jako např. pastelky nebo diplomy,
které děti, sběratelé, za tuto činnost
každoročně dostávají.
Snažíme se pomáhat těm, kteří naši pomoc potřebují.
K a ž d o ro č n ě s e z a p o j u j e m e d o n ě k o l i k a
charitativních sbírek. Za zmínku jistě stojí „Květinový
den“. Účelem této sbírky je nádorová prevence, zlepšení
kvality života onkologických pacientů, podpora
onkologické výchovy, výzkumu a vybavenosti
onkologických center. Dále spolupracujeme s
občanským sdružením Píšťalka a pomáháme dětem i
mladým lidem se získaným handicapem.
Stalo se tradicí, že slavíme : Den stromů, dýňování, čerty, Den Země,
čarodějnice, Den dětí, konají se běžecké závody na lyžích, děláme
sněhovou soutěž....
Umět poskytnout první pomoc se může hodit
každému. Proto každoročně osmáci absolvují
dvoudenní kurz, kde je školí odborníci z Českého
červeného kříže, Hasičského záchranného
systému a
Zdravotnického záchranného
systému.
Novinkou ve škole od podzimu 2004 je založení 3.oddělení školní družiny, které
je určeno pro žáky 5.- 9. třídy. Klub byl založen proto, aby i žáci druhého stupně
měli možnost vybít přebytečnou energii „užitečnými“ způsoby ve škole po
vyučování.
-5Duben 2010
Ámosek už má svého maksota
Do soutěže O nejhezčího maskota Ámoska,
vyhlášené v minulém čísle, se zapojili žáci z 1. 8. třídy, kteří v hodinách výtvarné výchovy
vytvořili vskutku originální dílka. Každá třída
společně s paní učitelkou vybrala dva až tři
nejhezčí maskoty, kteří putovali do finále.
Vítězného Ámoska vybírala porota tvořená
novináři z Ámoska, panem ředitelem a paní
učitelkami Kobrlovou, Pinkasovou a
Radilovou.
Nejvíce hlasů získal maskot, kterého
namaloval Jakub Prajs ze 7. třídy, 2. místo
obsadil nápad Markéty Šulcové, 3. místo patří
maskotovi Pavlíny Vlkové. Moc se nám líbili
všichni fináloví maskoti, „super“ byly práce
dětí z 1. stupně, ale vyhrát může jen jeden, a tak
jsme se rozhodli, že uděláme výstavku
maskotů, kterou si můžete prohlédnout ve
vitríně Ámoska.
Všem, kdo se do naší soutěže zapojili moc
děkujeme.
(novináři)
-6-
Duben 2010
Jak se soutěžilo o maskota Ámoska
Stolní tenis
Stolní tenis, neboli ping pong, pinčes či pinec si rád zahraje skoro každý. Kdo z
nás nikdy nehrál třeba obíhanou? Stolní tenis můžeme hrát amatérsky i
profesionálně, k oběma potřebujeme stůl na stolní tenis se síťkou, pálky a
pingpongové míčky. To jen tak na úvod. V letošním školním roce slaví košetický
časopis Ámosek 10. výročí svého vzniku. Tato oslava je doprovázena řadou akcí,
například turnajem ve stolním tenisu, kterého se zúčastnily základní školy Želiv,
Senožaty, Čechtice a pořádající Košetice. Naši školu reprezentovali Martin
Langr, Jan Nečada, Monika Pinkasová a Pavla Škrabová. Vedli si velmi dobře,
chlapci obsadili první místa ve svých kategoriích a děvčata byla na třetích
místech.
( Michal Březina )
Martin Langr v úvodním duelu se svým soupeřem ze
Senožat.
Monika P. svádí boj o první body v turnaji
Piškvorky
Pavla Škrabová s Monikou Pinkasovou
(3. místa)
Zúčastněná mužstva turnaje ve stolním tenisu
Košetice, Čechtice, Želiv, Senožaty
(foto: R.Vlachová, T. Langrová, text: S. Nebesařová)
Ve čtvrtek 4. dubna se příznivci jednoduché hry s kolečky a křížky sjeli na naši školu, aby poměřili své síly.
Oblastního kola se účastnili žáci z Čechtic, Senožat a samozřejmě i ti nejlepší z naší základky. Piškvorkové
dopoledne bylo jistě pro všechny zúčastněné příjemným zpestřením dne. Na vítěze čekaly diplomy a medaile
v podobě nového maskota časopisu Ámosek. I tato akce proběhla v rámci budoucích oslav našeho školního
časopisu.
(Karolína Kosová)
-7-
Duben 2010
Filip Dvořák z 8. třídy se nakonec stal
celkovým vítězem v kategorii starších žáků
I když Viktor hrál nejdéle ze všech, nakonec se mu to
vyplatilo a obsadil 1. místo v kategorii mladších žáků
Aby Pavel Žilka dosáhl co nejlepších výsledků,
každý den trénoval piškvorky doma na počítači
Jan Hanousek v souboji se svým známým z
letošních hor - Filipem Hnátem ze Senožat
Mladší žáky reprezentoval Martin Vejvoda ze 7. třídy
A to je Marek Pozner, který obsadil 3. místo
(foto + text: Soňa Nebesařová)
-8-
Duben 2010
S úsměvem jde všechno líp
Kdo je smíšek,
tomu dáme tipy:
Přečtěte si naše vtipy.
Každý z vás jistě tuší,
že mu úsměv velmi sluší.
Je třída v obřím akváriu a paní učitelka se ptá, z
jakého oceánu jsou tyto ryby. Je vyvolána Maruška,
ale stále mlčí. A paní učitelka: „Správně, je to Tichý
oceán!“
Po poušti běží blondýnka s černovláskou a honí je lev. Už už, je dohání, vtom černovláska vezme hrst
písku, hodí ji lvu do očí. Ten se zastaví a obě utíkají dál. Lev je po chvíli zase dohání. Černovláska mu opět
hodí písek do očí a utíká s blondýnou dál. Doběhnou k jediné palmě široko daleko a černovláska vyleze
nahoru, ale blondýna se zastaví, opře se o palmu a oddechuje. Černovláska na ni řve, aby vylezla nahoru,
nebo ji lev sežere. Blondýna se ohradí: „Mě?? Copak já mu házela písek do očí???“
Pepíček má ve škole skloňovat slovo
"houska".
Kdo, co: Houska.
S kým, čím: Se salámem.
Komu, čemu: Mně!
„Prosím“, hlásí se malý Pepíček: „Po stropě leze
pavouk!“ Učitel: „Tak ho zašlápni a nezlob!“
Ptá se učitelka Honzíka: „Který jediný savec nemá
zuby?“ A Honzík odpoví: „Můj děda.“
„Co říkal tvůj otec na vysvědčení?“„Strašně se zlobil, pane
učiteli, raději se mu koukejte vyhnout!“
Před školou se rvou dva kluci. Přijde k nim učitel a přikazuje:
,,Za trest každý z vás napíše stokrát svoje jméno.“ Vtom se však
jeden ozve:,,To je nespravedlivé, on je Ivo Suk a já Dobroslav
Podkrkonošský.“
„Představ si, mami, Mirek
včera přišel do školy špinavý a
paní učitelka ho za trest poslala
domů." „A pomohlo to?" „To se
ví, dneska přišla špinavá celá
třída."
Hlásí se žák: „Paní učitelko,
tatínek říkal, že pocházíme z
opice."
„Milý žáku, dnes chci
přednášet novou látku, takže
nemám čas řešit váš rodinný
problém....."
,,Mohl by nám někdo říci, jaký je rozdíl mezi větou hlavní a větou
vedlejší? Tak třeba Frantík?“ Frantík se postavil a řekl: ,,To, co řekne
máma, je věta hlavní, a co řekne tatínek, to je vedlejší.“
Otec se rozčílí na syna:
,,Zase jsi dostal pětku z
dějepisu!"
Syn se brání: ,,Táto, ale to
zavinil Alexandr Veliký!"
Tu vykoukne maminka z
kuchyně: ,,Tak si najdi
jiného kamaráda!"
Pepíček se vrací ze školy. Už u dveří volá:
,,Dneska jsem při matice paní učitelce odpověděl
jen já!" ,,Ano, a na co se ptala?" ,,Kdo nemá
úkol."
Pan učitel vysvětluje rozdíl mezi
neštěstím a nehodou. ,,Může mi
někdo z žáků říct nějaký příklad?"
Pepíček se přihlásí a povídá: „Sím,
pane učiteli, když ztratím žákajdu,
je to nehoda. Když ji táta najde, je
to neštěstí."
Malý Honzík přišel několikrát za
sebou do školy pozdě. Vymýšlel si
důvody - jednou mu vítr vzal čepici,
jindy se rozvodnila řeka. Jednou ho
dokonce přepadli lupiči. „Ale jdi! A
co ti sebrali?" ptá se učitel. Honzík:
„Domácí úkol."
Paní učitelka napsala do žákovské knížky: Smrdí,
umývat! Otec odepsal: Učit, nečuchat!
-9-
Duben 2010
Když soutěž Ámosek vyhraje, celá škola se raduje
Víte, co byl Freinet 2005?
V tomto školním roce se nám do ruky dostala přihláška do
celostátní soutěže školních časopisů FREINET 2005. Tím, že
pošleme několik Ámosků do této soutěže, nemůžeme přece nic
pokazit. Začátkem dubna jsme dostali zprávu, že jsme ve finále a
byli jsme pozváni na vyhlášení výsledků do Prahy. Dne 15. dubna
jedna z pražských škol doslova praskala ve švech. Na slavnostní
vyhlášení, které bylo spojené s Jarní školou žurnalistiky, se sjely
čtyřčlenné týmy zástupců redakcí školních časopisů ze všech
koutů naší republiky. S napětím jsme očekávali vyhlášení
vítězných redakcí. Už jsme v cenu nedoufali, když vtom vyhlásili
Ámoska jako časopis oceněný za nejlepší zpracování tématu
o Evropské unii. Byli jsme opravdu překvapeni. Přibližně ze stovky školních časopisů vybrala porota zrovna
nás!Vyhlášením výsledků ale program neskončil. Následovala beseda se zajímavými hosty třeba s novináři
Karlem Hvížďalou a Rudolfem Křesťanem. Pan Křesťan vyprávěl o svých fejetonech, pan Hvížďala o
svých knihách. Program pokračoval exkurzí do tiskárny MAFRA. Viděli jsme, jak se tisknou některé známé
deníky, jako třeba MF Dnes, Blesk, Reflex. Náš večerní program vyplnila práce s redaktory z Nového
prostoru, třeba natáčení videoklipů. I workshopy druhého dne byly super. Pracovali jsme třeba s Martinou
Štanclovou z rádia Impuls, nebo s moderátorkou TV Prima Štěpánkou Duchovou. Zpracovávali jsme
zprávy, točili jsme reportáže přímo na ulici mezi Pražany. Po počátečních rozpacích jsme se pro tyto aktivity
tak nadchli, že se nám z Prahy ani nechtělo domů.
(B. Skolková, I. Nebesařová, J. Jíša)
Naše perličky zabodovaly
Rok 2005 a soutěž: „Před katedrou, za katedrou budeme se smát“ byla pro naši
redakci výzvou. Proč to nezkusit, vždyť perliček máme dost a dost. Naši
redaktoři je sbírají přímo ve vyučovacích hodinách, kdy si pečlivě zapisují
vtipné odpovědi žáků na všetečné otázky učitelů. A tak jsme do nakladatelství
Albatros poslali perličky z košetických školních lavic. A výsledek soutěže?
Stali jsme se jedněmi z deseti vítězů. Pro ocenění jsme si jeli poslední školní den
do Paláce knihy v Praze. Perličky žáků košetické školy se staly „světoznámé“,
najdete je v knize, která má stejný název jako výše zmiňovaná soutěž.
(J.Štyxová, M. Zajíčková)
Plyn sice Košeticemi nevede, ale „plynárenská“ soutěž se povedla!
Když se nám dostane do ruky nabídka k účasti v nějaké soutěži školních časopisů, většinou ji neodmítneme.
„Co kdyby!“ říkáme si. Soutěž společnosti RWE Transgas, zaměřená na zpracování tématu "Plynárenství v
České republice,“ nás lákala o to více, že byla honorována zajímavými cenami. Dva roky po sobě jsme
dostali od Transgasu za úspěšné příspěvky spoustu věcných cen. Byli jsme spokojeni, ale lákala nás cena
nejvyšší, finanční odměna 10 000 Kč. Nic jsme nenechali náhodě, zapojili jsme třídní kolektivy i vyučující a
výsledek se dostavil.V roce 2005 jsme opravdu vyhráli 10 000 Kč. Ty jsme si nerozdělili jako předtím věcné
ceny, ale zakoupili jsme digitální fotoaparát, který od té doby využívá celá škola.
(V. Urbánek, Z. Duffek)
Ámosek se stal nejlepším školním časopisem Vysočiny
V úterý 21. 5. 2008 se zástupci redakce našeho školního časopisu
vypravili do Havlíčkova Brodu, kde v prostorách Staré radnice
proběhlo vyhlášení výsledků 1. ročníku soutěže O nejlepší školní
časopis Vysočiny. Náš Ámosek získal prvenství v kategorii základních
škol.
(K. Kosová)
-10-
Duben 2010
Počítač za zpracování tématu o třídění odpadu
Čtvrtek 11. prosince 2008 byl pro reportéry
Ámoska výjimečným dnem. Vyrazili do
pelhřimovského Domu dobrých dnů, kde převzali
cenu za 1. místo v soutěži školních časopisů týkající
se třídění odpadu. Pan Vaněk nám předal počítač,
monitor a tiskárnu. Takovou odměnu za naši práci
jsme opravdu nečekali. Moc se nám líbil i následný
program - prohlídka celého muzea. Pan Vaněk nám
ukázal třeba vázy ze sirek nebo stejným způsobem
vyráběnou loď a kytaru. Prohlídka to byla opravdu
netradiční, na rozdíl od běžných návštěvníků jsme
si mohli některé exponáty vzít i do rukou. Nestačili
jsme se divit, kam až sahají lidská šikovnost a
fantazie. Prožili jsme dopoledne plné nevšedních
zážitků a dalším příjemným překvapením bylo,
když jsme si o našem časopisu mohli číst v
pátečním vydání Pelhřimovského deníku. Počítač i
tiskárnu máme již nainstalované ve škole tak,
abychom je mohli využívat pro další novinářskou Druhé místo v soutěži školních časopisů
práci. (novináři ze 7.tř.)
I v letošním roce ( 2009) jsme se zapojili do soutěže O
nejlepší časopis Vysočiny. Po loňském prvenství se
nám podařilo obsadit 2. místo. I to je super, co říkáte?
(novináři ze 6. tř.)
Výlet do moravské metropole
28. listopadu (2009) se vypravila pětičlenná skupinka - nás novinářů společně s panem ředitelem a paní
učitelkou Radilovou do Brna na vyhlášení celostátní soutěže O nejlepší školní časopis v ČR. Do této soutěže
se zapojilo více jak 80 školních časopisů z celé země. Nám se podařilo dostat se až do finále. Protože jsme na
místo dorazili včas, mohli jsme si v klidu prohlédnout všechny časopisy, které zde byly vystaveny. Byla to
pro nás skvělá příležitost získat nové inspirace, a tím i zlepšit našeho Ámoska. Díky workshopům, do nichž
jsme se zapojili, jsme se něco přiučili o novinařině, o profesionálním fotografování a s mladými novináři z
různých koutů celé republiky jsme si vyměnili spoustu zkušeností. Po dobrém občerstvení nás čekalo
vyhlášení, při kterém jsme čekali se zatajeným dechem. Konkurence byla opravdu velká. Porota hodnotila
titulky, grafiku a celkový dojem časopisů. Myslíme si, že časopisy byly oceněny po zásluze, a i když jsme
nezískali žádnou z hlavních cen, už postup do finále celostátní soutěže a s ním spojený den strávený v Brně
byl příjemným oceněním naší práce.
(E. Buchtová, J. Koucká, M. Mašková, J. Strnad, V. Vlk)
-11-
Duben 2010
Prožíváme s nimi slasti i strasti
-12-
( E. Buchtová, zdroj: internet )
Duben 2010
Výpravy novinářů za profesionály a profesionálové u nás
16.5. 2007 V Pelhřimovském deníku
Dnešní schůzka novinářů školního časopisu Ámosek
probíhala poněkud netradičně. Ačkoli se běžně scházíme v
počítačové učebně školy, dneska jsme na schůzku vyrazili
do Pelhřimova, abychom poznali práci opravdových
novinářů. Navštívili jsme redakci Pelhřimovského deníku.
Zde nás již očekávala paní šéfredaktorka Marcela
Kohoutová, která okamžitě upoutala naši pozornost,
protože nám velice zajímavě vyprávěla, jak takové noviny
vlastně vznikají. Práci redaktorů nám pak přiblížil jeden z
nich, pan Vilém Doležal. Od obou jsme získali spoustu
cenných informací a námětů pro naši práci. Zároveň jsme
se přesvědčili, že psát noviny není vůbec jednoduché a
vyžaduje to nejen dostatek vědomostí, ale i slohovou
obratnost a znalost pravopisu, takže jeho osvojování ve
škole není vůbec zbytečné.
( J. Štyxová , 8. tř.)
28.5. 2008 V Českém rozhlasu Region
Příjemné dopoledne 28.5. strávil náš novinářský tým,
posílený o několik deváťáků, v redakci stanice Českého
rozhlasu Region. Zde se nás ujal Petr Palovčík, který nás
seznámil s chodem této jedné z nejmladších regionálních
stanic Českého rozhlasu, zodpověděl několik všetečných
dotazů, a dokonce nás vzal i do studia, kde jsme byli
přítomni živému vysílání v podání moderátorky Tamary
Peckové. Byl to skutečně nevšední zážitek, vždyť většina z
nás byla v prostředí skutečného rádia poprvé.
(K.Stehnová, 6. tř.)
3.6. 2009 V havlíčkobrodském novinářském centru
Když jsme přišli do školy, čekal na nás onšovský autobus, který
nás - děti z novinářského kroužku a deváťáky- zavezl do
novinářského centra v Havlíčkově Brodě. Tam se nás ujal
Milan Pilař, který nás seznámil se základy práce novinářů.
Dále jsme se naučili od Libora Blažka, kameramana televize
HBin, jak pracovat s kamerou, někteří z nás si vyzkoušeli
natočit krátkou reportáž. A protože košetický Ámosek se
zúčastnil soutěže o nejlepší časopis kraje Vysočina, ve které
skončil na 2. místě, novináři získali pěkné ceny, které si ve
škole mezi sebou rozdělili.
(M. Vejvoda, J. Stehno,
19.6. 2009 Znáte Tomáše Zdechovského?
Dnešní den začal novinářům a žákům 9. třídy zajímavou akcí. Školu navštívil pan Tomáš Zdechovský,
mediální poradce našich politiků. Po chvilce svého povídání si nás všechny získal svou bystrostí a vtipem.
Nejvíce nás zaujalo vyprávění z doby, kdy ještě studoval. Dozvěděli jsme se i mnoho informací o jeho
zkušenostech ze setkání s politiky. Například jsme si mohli vyzkoušet, jak by měly vypadat odpovědi na
nepříjemné otázky novinářů, které jsou často politikům pokládány. Nakonec jsme dostali užitečnou radu:
„Chce-li člověk něčeho v životě dosáhnout, musí na sobě tvrdě pracovat.“
(D. Dvořáková, L. Pinkasová, 9. tř.)
-13-
Duben 2010
12. 11. 2009 Václav Moravec u nás pro nás
Dneska mezi nás přijel moderátor Václav Moravec. Než
přišel do třídy, všichni si kladli otázku, jaký asi bude? Většina
z nás ho zná z televizního pořadu ,,Otázky Václava Moravce“,
a tak jsme si ho představovali odměřeného, vážného, který se
neumí ani usmát. Hned prvními větami nás přesvědčil, že
takový není. Vtipný, milý, přátelský, ale zároveň hodně
chytrý, zkušený, povídavý. Už samotný průběh besedy byl
pro nás příjemný. Několik jeho slov na úvod a pak prostor pro
naše dotazy. A že jich bylo! Dávali jsme mu otázky, které se
týkaly jeho moderátorské práce, ale i jeho školních let.
Dozvěděli jsme se mnoho o jeho práci. Také nás pozval do
studia České televize, kde pracuje. I když beseda s námi
nebyla jedinou náplní jeho dnešního dne, vůbec nechvátal a uspořádal i autogramiádu a pak nám ukázal i
svoji čtyřměsíční fenku labradora jménem Moly, která na něj čekala v autě.
(M. Pinkasová, M. Štyxová, 7. tř.)
16.11.2009 Nela Kyselová
V úterý nás navštívila redaktorka
Pelhřimovského deníku Nela Kyselová.
Tentokrát jsme si ji pozvali my na ryze
pracovní schůzku, které se zúčastnili
deváťáci a novináři. Tvořili jsme reportáž
o besedě s Václavem Moravcem.
Nejprve nám paní redaktorka řekla, co by v
článku nemělo chybět a čím si získat
pozornost čtenářů. Rozdělili jsme se do
skupin podle hlavních témat. Každá
skupina pracovala na článcích společně s
paní redaktorkou a paní učitelkou
Radilovou. Výsledky své práce jsme
zdokumentovali nejen slovem, ale i
obrazem. Naše fotografka Lucka nás v
průběhu akce fotila a vše dala na webové
stránky školy. Byla to prima akce plná
zábavy i poučení.
(M.Mašková, 8.tř.)
-14-
Duben 2010
Nejen učením živ je člověk
Když se školní akce sejdou,
všechny se do Ámoska vejdou.
Setkání s táborským gynekologem
Ve středu 26.11. se konala v zasedací místnosti Obecního úřadu Košetice přednáška s gynekologem MUDr.
Tomášem Svobodou z Tábora. Přednášky se zúčastnili žáci 7.- 9. třídy. Zprvu pan doktor všeobecně
pohovořil o věcech týkajících se dospívání a pohlavního života. Vypravoval zajímavě, obecnosti prokládal
příběhy ze své lékařské praxe, takže nás docela pobavil. Poté došlo na naše zvídavé dotazy. Těch bylo
požehnaně, někteří borci se ptali přímo, zvědaví stydlíni své dotazy formulovali písemně. Přespolní žáci
litovali, že v nejlepším museli odejít, patrně by jim totiž ujely autobusy. Dotazů bylo tolik, že nás v 16 hodin
musel pan ředitel zarazit, jinak by pan doktor asi odpovídal ještě dnes. Tento mladý gynekolog nás zaujal tím,
že k nám mluvil bez zábran a o všem, co nám vrtalo hlavou. Mluvil tak, aby tomu každý porozuměl. A kdo
něčemu přece jen nerozuměl, mohl se na případné nejasnosti kdykoli zeptat.
(Zdeněk Duffek,7. tř.)
Čáry-máry-fuk
Přijela k nám kouzelnická dvojice,
těšili jsme se na ni velice.
Publikum nadšeně je vítá,
a černá hůlka jen se kmitá.
Z černého šátku, kdo by to byl řek,
vylétl jasně žlutý papoušek.
Kouzlili s provazy a kruhy,
dovedně jako nikdo druhý.
S kartami také znali triky,
byly to pěkné okamžiky.
Snad přijedou k nám za rok zas,
rád uvidí je každý z nás.
( Václav Urbánek, 8. tř.)
Viktor Gulvaš
Zpěvák Viktor přijel k nám,
řekl: ,,Já vám zazpívám.“
Viktor pěje jako ďas,
neopustil nás úžas.
O legraci nouze nebyla,
jeho interpretace se nám líbila.
Superstar by mohla být z Viktora klidně,
zpívá hezky a vlídně.
Z davu se linulo: ,,Viktor umí!“
a tak zazpíval nám ještě jednu píseň svoji.
Představení skončilo,
nám se do třídy nechtělo.
(kluci z 8. třídy)
Písničkou jsme budili Boba,
Pohádkový svět
s Bobkem legrační byli oba.
Ve čtvrtek byl Dětský den,
U Vilíka a Máji jsme stromy
splnil se nám velký sen.
poznali,
Vůbec jsme se neučili,
nakonec sladké odměny dostali.
učitelé nás zkoušením „nemučili“.
Škola se proměnila v pohádkový svět,
dětem se rozzářil úsměv jak květ.
Všichni se moc těšili,
celý den si užili.
Vítali nás Šebestová a Mach,
později jsme však dostali strach.
V perníkové chaloupce jsme perníček trhali,
potom na koštěti slalom běhali.
U včelích medvídků jsme v pytlích skákali,
u Červené karkulky jídlo hledali.
-15-
Do lavic jsme radostně skočili
a celou akci jsme tak skončili.
Už se zase pilně učíme
a na další Dětský den se těšíme.
(novináři)
Duben 2010
Za zábavou i poučením
Dne 6.6. jsme jeli celý 1. stupeň na školní výlet na Lhotku u Černovic. Po příjezdu jsme si v chatkách
vybalili své věci. Paní učitelky nás rozdělily do smíšených skupin, ve kterých jsme pracovali na různých
úkolech, batikovali jsme trička, vyráběli jsme totemy z přírodnin, kreslili vlajky pro své skupiny, tkali
gobelíny, poznávali jsme rostliny, připravovali večerní program k ohni….. a ještě spoustu, spoustu dalších
zajímavých věcí. Když bylo hezké počasí, šli jsme se koupat do bazénu. Při všem jsme si užili hodně legrace,
dokonce i při službě v kuchyni.
(Jan Strnad, Tomáš Čermák, Jiří Vondráček, Lucie Zajíčková, 3., 4. tř.)
Hurá na výlet
Počátkem výletu bylo pondělní ráno
a my doma řekli: ,,Sbohem, mámo!“
Po příjezdu autobusu na svou stanici,
čekal nás přejezd přes košetickou hranici.
Cílem naší cesty byl kemp u vanovské obce
a my museli překročit četné kopce.
Táhli jsme s sebou těžké tašky,
mnozí museli přibalit i prášky.
Byl to velmi těžký den,
každý z nás byl unaven.
Proto jsme šli ležet k vodě,
nepluly tam žádné lodě.
Druhý den jsme jeli na exkurzi do výrobny potřeb
psacích,
navečer byla obloha zahalená v mracích.
Večer počasí ukázalo svou horší tvář,
od blesků šla jasná zář.
Ve středu jsme se vypravili do telčské galerie,
ale nám začaly docházet do telefonů baterie.
V autobuse nás bylo (109) a pes,
byl to pro nás velký stres.
Posledním bodem byl telčský zámek
a my začali shánět se suvenýry krámek.
A pak ještě na procházku lesem,
krásné zážitky si z výletu nesem.
(kluci z devítky)
A ještě jednou Vanov
Po hladkém přejezdu z Košetic do Telče jsme si i s batohy podrobně prohlédli místní
park. Ne že by to byl zrovna náš záměr, ale stál za to. Po testu inteligence jsme přece jen
vyrazili směr Vanov. Cestou jsme prokleli výrobce batohů, protože některé nevydržely
nápor svačinek a oblečků. V kempu obsadila děvčata jednu chatku, hoši druhou a pana
ředitele jsme zavřeli na samotku. Odvážnější polovička se neváhala vrhnout do vln
místního Pařezáku. Zdálo se, že odpoledne chcípne pes, ale našli jsme jen chcíplou
rybu. Večer nám zpříjemnil Honza Koller s Tomášem Rosickým, byť jen přes
obrazovku. Děvčata se snažila najít podobné typy na večerní diskotéce. Ryba nás
provázela i druhý den, k snídani byla rybí pomazánka. Při odpolední návštěvě Roštejna
jsme obdivovali výhledy do širokého a hlavně dalekého okolí. Večer klasický diskotéka. Trochu zklamání pro nás představoval Štramberk, kde jsme byli ve středu
dopoledne. Ze zříceniny zbylo tak málo, že jen cedule nás přesvědčila, že jsme na
místě. Večer opět ve znamení diskotéky. Ve čtvrtek zase s batohy do Telče, tam nás
čekaly nákupy dárků a vyhlášená pizzerie. Opravdu stála za to! Jako celý náš výlet.
(8.třída)
-16-
Duben 2010
Cyklisté na Lhotce
Osmá třída se potřetí vydala na cyklistický výlet do nedaleké rekreační základny Lhotka poblíž Černovic. I
když dlouho nepršelo, těsně před naším odjezdem se spustil déšť. Cesta v dešti nebyla příjemná, ale možná to
bylo lepší než velké vedro. Po příjezdu na naše stanoviště nás čekalo krásné počasí. Usušili jsme věci,
odpočinuli si a odpoledne jsme se věnovali koupání, různým hrám na hřišti a po setmění hře na schovávanou.
Druhý den jsme podnikli výlet do Chýnova, ale abychom nejeli jenom stále po silnici, cestu tam jsme
naplánovali lesními a polními cestami. Zpáteční cestu z Chýnova jsme absolvovali už po silnici. Odpoledne
předposledního dne je již tradičně ve znamení hry ( něco jako šipkovaná), ale stále tuto hru nemáme úplně
"vychytanou", proto příště ji musíme více zdokonalit. Večer patřil opékání klobásek a závěrečné noční hře.
Přestože jezdíme na stejné místo, stále objevujeme něco nového, něco, co dělá každý výlet jedinečným.
(Jana Štyxová, Míša Zajíčková, 8. tř.)
Bude se nám stýskat
Poslední školní rok byl ve znamení našeho nejdelšího školního výletu. Ráno 8. června, na Medarda,
postávala skupinka deváťáků s batohy u autobusové zastávky s přáním, aby dnes ani nekáplo a nenaplnila se
tak známá pranostika. Chtěli jsme si v kempu Konopáč u Heřmanova Městce užít pohodový týden naplněný
turistikou, sportem, prohlídkou památných míst i nicneděláním.
Počasí sice nevyšlo na sto procent, déšť nás občas smáčel, přesto jsme si užili spoustu legrace. Podnikli jsme
celodenní pěší výlet na zříceninu hradu Lichnice, odkud se otevírají krásné výhledy na krajinu Železných
hor. Navštívili jsme město perníku a dostihů - Pardubice. Zde jsme obdivovali krásné náměstí s radnicí,
sbírky střelných zbraní v muzeu na zámku a zaplavali si v krytém bazénu. Ve Slatiňanech se nám líbily
zámecké expozice věnované chovu koní. Škoda jen, že dost pršelo a nedostali jsme se k hřebčínu. Rozhledy
na krásnou krajinu se nám naskytly i z rozhledny Barborka, která stojí blízko kempu.
Celý týden byl báječný. Večery jsme věnovali kulečníku, zpívali jsme karaoke nebo jen seděli v chatkách a
povídali si. Všichni si uvědomovali, že toto je náš poslední výlet. Škoda.
(Klára Skolková, Lenka Pinkasová)
-17-
Duben 2010
Co se urodilo ve školních lavicích
V lavicích neroníme slzičky,
ale obdivuhodné perličky.
Ať červen či září,
vždy se nějaké podaří.
Přírodopis
V botanické zahradě jsou opice.
Nejtvrdší minerál je dynamit.
Vitamín A je v mase.
Hroch má jemnou srst.
Člověk může být alergický na vše, kromě
pravidelné vody.
Člověk si zdomácněl plejtváka.
Jak říkáme plejtvákovi obrovskému? Modrá
velryba.
Proč máme zuby? Abychom měli co čistit.
Krev máme proto, abychom nevyschli.
Druhy hub jsou: hřib, liška,
klouzek a jednohubka.
Odpadní plyny dýchacího
ústrojí jsou větry.
Velbloud je přizpůsobený
životu v poušti tím, že má
na hřbetě sádlo a že má
ploché nohy.
Keř, na kterém rostou maliny,
se jmenuje maliňáč.
Jehnědy jsou housenky.
Mládě krůty je krůček.
Jaké znáš nemoci? Běžné a vážné.
Kráva je užitečná tím, že žere mouchy.
Život se pěstuje v chladnějších oblastech.
Pes se skládá z kůže, masa, kostí a blech.
Cizopasník je třeba koza, která se pase na cizím.
otázka: Jaké znáš druhy antikoncepce?
odpověď: U mužů kondomy a ženy berou nějaké
prášky na uklidnění.
-18-
Český jazyk
Významy slova vlna: vlna na vodě a kozí vlna.
Věty máme holé a chlupaté.
Obojetné souhlásky jsou a, e, i, o, u.
Hřbitov je příbuzné ke slovu byt.
Jak se do lesa volá,
tak se z toho ochraptí.
Knihy mám velmi rád a
nejvíce mě na nich baví,
že se dají číst.
Na louce si děti hrály
s koťaty, kůzlaty a houslaty.
Druhý stupeň přídavného jména „dlouhý“ je
„široký a bystrozraký“.
„Nálepka“ je od slova „lebka“.
Karel Čapek napsal Černou nemoc.
Venku se lije z konve.
Hlavní hrdinové v románu Maminčiny oči byli
jeleni.
Malý princ se skamarádil s liškou a trosky jeho
letadla se našly až za 2 roky.
Zeměpis
V Maďarsku se vyrábějí Maďaři.
V Makedonii se těží synek.
Čechy se skládají z Polska, Německa a
Lucemburska.
V mírném pásu jsme my, borovice, bedla jedlá
a křižák pavouk.
Ve Švýcarsku leží Želetava.
Ústí nad Labem leží na řece Moravě.
V mírném pásu jsou zimy teplé a vlhké.
Jaké znáte podnebí? Teplo a zima.
V obci Včelnička se vyrábí
med (správně sklo).
V Dánsku se těží křídla.
Rok má 12 měsíců, některé
mají 30, jiné 31 dní. Únor
se však nepovedl vůbec.
Země je kulatá, dokážeme to tím, že globus
není krychle.
Duben 2010
Různé
Vy jste tak neukázněná třída. Za chvíli to tady bude jako
ve sborovně.
Ve stanu se mi líbilo, nikdo mi tam neříkal, že nemám
bouchat dveřmi.
Třídní schůzka bude první středu v úterý.
Dneska jsem se díval na hokej. Byl to krásný fotbal.
Vyboural jsem se na kolečkových bruslích a týden jsem
si na ně nemohl sednout.
Co by se změnilo, kdyby nebyl Měsíc?
Psi by neměli na co výt.
Večer by nedávali drastické filmy s hvězdičkou.
Co je chemická rovnice? Co
tam vychází, to taky uchází.
Zootechnik pracuje s auty.
Známou operou jsou Tři tety.
Mám-li být ve škole vyvolán,
zavřu oči, abych neslyšel.
Obránce je v brance.
Na zahájení si zazpíváme píseň na rozloučení.
Semafor mění barvy proto, aby nám bylo při čekaní
veseleji.
Matematika a fyzika
„Co je to za trojúhelník?“ „Kosočtverec“.
Číslo je normální a číslice je nenormální.
Zdrojem světla je zápalka.
Slunce nám dává světlo, teplo a tmu.
Dějepis
Prohlédli jsme si
vnitřnosti zámku.
Ve starší době
kamenné se člověk
živil breberkami.
V pozdní gotice byl postaven chrám
sv. Brambory v Kutné Hoře.
Groše se tiskly za Václava II.
Koně potřebují denně 1 kg ovcí.
Při válce se vojáci zblili.
Řekni rychle a správně, ale nezlom si jazyk!
Ne ta teta za tou tetou je támhleté tetě
tetou, to ta teta za tamtou tetou je téhleté
tetě tetou.
Kolouch, kohout s mouchou mnohou, s
hloupou chloubou houpou nohou, plavou
dlouhou strouhou ouzkou, chroupou oukrop
s pouhou houskou.
Když napíšeš, že napíšeš , tak napiš a nepiš,
že napíšeš, když nenapíšeš. To já, když
napíšu, že napíšu, tak napíšu a nepíšu , že
napíšu, když nenapíšu.
Kmotře Petře, nepřepepřete mi toho vepře,
jak mi, kmotře Petře, toho vepře přepepříte,
tak si toho přepepřeného vepře sám sníte.
Cukr - pudr - cukr - pudr.
Nenaolejuje -li tě Julie, naolejuji Julii já.
Petr Fletr pletl svetr. Pletl Petr Fletr svetr?
Svetr pletl Petr Fletr.
Zalyžařivší si lyžař potkal nezalyžařivší si
lyžařku.
-19-
Duben 2010
Řeč v zahraničí nás nezničí
Anglicky i německy učíme se s úspěchem,
ve světě se neztratíme, budem víckrát člověkem.
V dnešní době nás angličtina potkává opravdu na každém kroku: když zapneme rádio,
většinou uslyšíme písničku zpívanou anglicky. I o přestávkách si pouštíme naše oblíbené
songy, z nichž je také spousta anglických. Vždyť ta angličtina k hudbě patří. A což teprve,
když usedneme k počítači. To se ta anglická slovíčka na nás jen valí. Někteří se vůči nim již
naučili být imunní. Není to škoda? Angličtina je krásný melodický jazyk a poslouchat toho,
kdo jím opravdu vládne, je skutečně zážitek. Naučit se jej používat je pak opravdu dřina. Ale
s pomocí paní učitelky se to nechá docela dobře. Navíc nám teď naše hodiny zpestřují aktivity
na interaktivní tabuli, a to je opravdová zábava.
V našich řadách máme mnohé žáky, kteří by se ve světě neztratili. Co vzkazují nám ostatním,
kteří jsme teprve někde na začátku naší cesty?
Míša Mašková (8. třída): Nebojte se mluvit a jděte tvrdě za svými cíli, protože
úspěch se dostaví.
Karolína Kosová (9. třída): Člověk by si měl také přiznat, že něco neumí, a to,
co umí, by měl umět prodat.
Martina Šulcová (8. třída): Když vás něco baví, uvidíte , že to půjde samo.
Kačka Stehnová (8. třída): Věřte, že jazyk budete jednou určitě potřebovat a nebojte se
mluvit. Nikdo není dokonalý.
Kačka Smrčková (8. třída): Říká se, že kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.
Učením jazyků tedy obohacujeme svoje poznání.
Od sedmé třídy máme možnost zvolit si pro výuku jazyk druhý. To je dobře, vždyť se neučíme
pro školu, ale pro život, pro sebe samé. A na našich cestách světem se budeme chtít
dorozumět, popovídat si, sdělit zkušenosti. Tak proč nezačít časem studovat ještě jazyk třetí či
čtvrtý?
Milý Ámosku,
k tvému kulatému jubileu ti přejeme hodně pilných přispěvovatelů, vnímavých čtenářů a
spoustu nápadů.
We wish you many hard-working people in your team, a lot of nice and interesting
contributions and good ideas.
Zu deinem Jubiläum alles Gute, viele geschickte Korespondenten, fleissige Schüler und neue
Ideen.
Te deseamos muchas ideas bonitas, muchos fans de su revista y por alumnos, buen trabajo en
sus estudios de idiomas y prosperidad en anos próximos.
(Marie Skolková)
-20-
Duben 2010
Svět je z malých či větších zajímavostí
Nejen pro zvídavé jsou zajímavosti,
každý se z nich poučí dosti,
jak děti, tak dospělí,
aby více věděli
Zeměpisné rekordy
Z domova:
 Odkud kam je nejblíže - nejkratší vzdálenost k moři:
k Baltskému moři (Štětínská zátoka) ze Šluknova 326 km
k Severnímu moři z Aše 533 km
k Jaderskému moři z Vyššího Brodu 322 km
 Nejčastějším názvem našich obcí (nebo jejich částí) je Lhota
 Nejkratším názvem obce se mohou pochlubit západočeská Aš, jihočeská Eš (obec na Pacovsku).
 Nejdelší jednoslovný název obce má 13 písmen, nositelů tak dlouhého názvu je více např.
Hejtmánkovice (u Broumova), Mikulášovičky (ve Šluknovském výběžku) či Jindřichovice.
 Nejdelší víceslovný název obce má 28 písmen, např. Buková u Rožmitálu pod Třemšínem,
Albrechtice v Jizerských horách.
Ze světa:
 Nejvyšší místo na povrchu Země: Mt. Everest (Asie) 8848 m
 Nejnižší místo na povrchu Země (proláklina): Mrtvé moře (Asie) 400 m
 Největší nížina: Amazonská nížina (Jižní Amerika) kolem 5 000 000 km2
 Největší poušť: Sahara (Afrika) 7 820 000 km2
 Největší oceán: Tichý oceán o rozloze 180 000 000 km2
 Největší hloubka světového oceánu: Mariánský příkop v Tichém oceánu 10 924 m
 Nejdelší řeka: Amazonka (Jižní Amerika) 7025 km
3
 Nejvodnatější řeka: Amazonka, průměrný průtok v ústí 160 000 m /s
2
 Největší jezero: Kaspické moře, plocha 371 000 km
2
 Největší ledovec: Grónský, plocha 1 790 050 km
2
 Největší národní park: Wood Buffalo (Kanada) 44 807 km
(Ondřej Hunal, Martin Jíra, Martin Radil, 6. tř.)
Lidské rekordy
* Svaly jsou masem našeho těla.
* Kostra člověka má 206 kostí.
* V lidském těle je 640 svalů.
* Játra jsou největšími orgány v lidském těle.
* Holky mají 2,5% hmotnosti mozku a kluci 2%.
* Cévní síť má délku 150 000 km.
* Trávicí proces probíhá 24 hodin.
* Nejmenší kloub lidského těla se nachází v uchu.
* Nejmenší sval měří 0,127 cm.
* Nervový systém je dlouhý tak, že obtočí
dvaapůlkrát zeměkouli.
* Hltan je dlouhý 13 cm.
* Játra mají 250 funkcí.
-21-
* V těle je asi 230 kloubů.
* Hlava dospělého člověka váží 5 kg.
* Páteř má 33 obratlů.
* Kostra obličeje se skládá z 14 kostí.
* V lidské hlavě je 29 kostí.
* Kost obsahuje 22% vody.
* Játra mohou vážit 1,2 až 1,5 kg.
* Kyčelní kloub je největší kloub v lidském těle.
* Nejaktivnější sval je v oku a ten se dokáže
pohnout 100 000krát za minutu.
* Žlučník má objem 50 ml.
(Eliška Buchtová, 8. tř.)
Duben 2010
Máš-li nápad, neváhej, do Ámoska s ním pospíchej
Když se hlavy do přemýšlení dají,
dobré nápady obvykle mají,
žádné čáry ani hokusy,
naše literární pokusy.
Předmět, který mě těší
Vždy, když jdu do stodoly a podívám se do skříně se starými
botami, spatřím svoje úplně první kopačky, ve kterých jsem
vstřelil svůj první gól v životě. Podívám se na ně a ony mi
líbezným hlasem našeptávají: ,,Vezmi si nás, opět dáš gól.“
Tyto botičky se třemi proužky po stranách mi přilehly k
srdci tak, že jsem všem zakázal je vyhodit. Často se
přistihnu, jak si je chci, botky moje, opět nasadit, ale pak mě
zarazí velikost mojí nohy a malá délka kopačky.
(Jan Jíša, 8. tř.)
Kouzelný pavouček
Tak už byl červenec. Malá Marcelka sice ráda chodila do školy, ale teď se radovala z prázdnin. Jednoho dne
našla v parku pod keřem upředenou pavučinu, která byla posetá rosou a nádherně se třpytila. Ale byla
potrhaná. Marcelka byla smutná a chtěla pavučinu nějak spravit.V tom okamžiku se objevil kouzelný
pavouček. „Za to, že jsi mi chtěla pomoci, se ti odměním,“ zašeptal. Marcelka byla překvapená, že pavouček
mluví. „Pokaždé, když budeš potřebovat pomoci, zavolej mě,“ pokračoval. Zanedlouho jela Marcelka s
rodiči na dovolenou do Chorvatska. Pavoučka vzala samozřejmě s sebou. Když dorazili na místo, šli se
podívat, kde budou ubytovaní. Rodiče Marcelku nechali sedět v autě a řekli jí, aby nikam nechodila. Jenže
jako byste neznali Marcelku. Když rodiče zmizeli v hotelu, otevřela dveře a šla se podívat na moře. Vylezla si
na velký placatý kámen, ale v tom okamžiku vyšplíchla tak velká vlna, že Marcelku smetla. Marcelka začala
křičet, ale nikdo na pláži nebyl a rodiče o ní nevěděli. Naštěstí s ní byl její zvířecí kamarád, který se rozhodl
Marcelku zachránit. Marcelka se chytila jeho záchranného kruhu a hned byla v bezpečí. Když doplavala na
břeh, proměnil se pavouček ve fén a vysušil ji. Marcelka mu poděkovala a vrátila se s ním zpět do auta.
Rodiče ji už hledali a vyhubovali jí, že utekla z auta. Proto jim začala celou příhodu vypravovat. Svého
pavoučka už nikdy neopustila. Stal se jejím nejlepším kamarádem.
A poučení pro vás, děti? Blíží se prázdniny, doba výletů, táborů, dovolených, takže na sebe dávejte pozor,
pavouček zachraňuje pouze v pohádkách.
(Iva Pechová, 6. tř.)
Karel a pětka
Byl jednou jeden žák jménem Karel. Byl to rozený pětkař a do učení se moc nehrnul. Chodil do šesté třídy.
Liboval si v šikanování mladších kamarádů a ničení cizích věcí. Každý den přinesl alespoň jednu bajli.
Rodiče si s ním nevěděli rady. Ať se snažili, jak chtěli, Karel se neučil a neučil. Ve třídě byl všem pro smích a
nikdo s ním nechtěl kamarádit. Ani učitelé ho neměli příliš v lásce. Vyrušoval, mlátil kamarády pravítkem a
opisoval při prověrkách. Dostával spoustu zvláštních cvičení a rok co rok byla ve schránce obálka s
ředitelskou důtkou. Když dostával svou jubilejní stou sardel, napadlo ho, že by se z té sto první dala udělat
čtyřka. Po týdnu mu blesklo hlavou, že ze čtyřky by mohla být krásná trojka nebo dvojka. Pln
sebeuspokojení se každý den vracel domů. Učitelé se divili a rodiče ho chválili, kde mohli, a nedali na něj
dopustit. Tedy alespoň do té doby, než přišla třídní schůzka. Tam se rodiče dozvěděli, že je i jeho třídního
učitele přelstil úskočný lišák Karel. Celí udivení a zároveň naštvaní se vraceli domů. Požádali Karla o
vysvětlení. Ten vysvětloval, seč mohl, ale výprasku se nevyhnul. Dva dny si nemohl sednout. Od té doby se
začal učit, takže si své školní skóre polepšil na trojky. A hlavně: už nikdy si nepřepsal žádnou známku.
A poučení pro všechny školáky: Podvádět se nevyplácí.
( Zdeněk Duffek, Jan Jíša, 7. tř.)
Můj ráj
Představuji si nádherné azurově modré moře. Krásná příroda, veliký dům s
výhledem na palmy. Chtěla bych slyšet ranní zpěv ptáků a krásné šumění vln.
Ve svých představách vidím nádhernou vilu a u ní veliký bazén s křišťálově
čistou vodou. Často myslím na toto místo a někdy si říkám: „Chci zmizet na
opuštěný ostrov. Hodně daleko.“
(Magdaléna Pechová, 9. tř.)
-22-
Duben 2010
Příběh o traktorech
Oral jednou jeden traktor, který se jmenoval Lojza. Oral pole před setím.
Když ho dooral, zastavil se na kraji pole a odpočíval. Vtom dorazil druhý
traktor, který se jmenoval Ferda. Ten tahal secí stroj a po Lojzovi sel obilí.
Když uviděl Lojzu na kraji pole, přijel k němu. A že to bylo poslední pole,
tak si povídali až do večera. Potom jeli spolu domů. Ferda musel pole zasít
příští den.Vůbec mu to nevadilo, byl rád, že si povídal s kamarádem.
(Lukáš Čech, 4. tř.)
Variace na plynové téma
Zemní plyn je revoluce,
částečně i evoluce.
Když dinosauři žrali trávu,
vyvíjel jsem se však v málu.
Když už mě bylo hodně,
někteří už jedli koně.
Když však přišla prohibice,
proháněl jsem lidem plíce.
Teď už jsem těženej „jak bejk“,
lidé si na mně připraví i steak.
Pepík tiše na dvorku
zkouší škrtat zápalku...
Potom už jen bum,
zbořilo to dům.
Pepa těžce popálen,
do popela zahalen,
plyn už tiše proklíná,
krev mu kape do klína.
Plyn je mrška, já to vím,
ale bez něj ani do EU nevkročím!
(Tomáš Folejtar, Václav Urbánek, 7. tř.)
Běžný školní den
Každé ráno v pondělí
vyskočíme z postelí.
Hygiena na nás čeká,
vzpomínka na školu nás leká.
Čelíme však nátlaku
a vyrážíme z baráku.
Do školy se pomalu ploužíme,
v šatně úkoly rychle mastíme.
Do tříd běžíme jak závodníci,
abychom si dali učení na lavici.
Po zvonění ruce se nám třesou,
dva naši spolužáci prověrky nesou.
Po hodině zhluboka si oddechneme
a na další hodinu se připravujeme.
Po konečném zvonění
na oběd se řítíme,
jsme však velmi napjatí,
co na talíř dostaneme.
Domů rychle běžíme,
protože na procházku se už těšíme.
(Petra Malečková, 7. tř.)
Ranní záře
Probouzím se ze spánku, pozvolna otevírám oči. Z dálky slyším šumění vln, vycházející slunce šimrá můj
nos. Jako by říkalo: „Vstávej, prober se!“ Nad hlavou mi létají exotičtí ptáci, zralé kokosy na vysokých
palmách lákají k nakousnutí. Instinktivně sahám po obrovské mušli, kterou na pláž vyvrhly vlny oceánu.
Zadívám se do dálky, kde si slunce pohrává s azurově modrým mořem. Cítím se jako v prvotřídní lóži
luxusního divadla, kde společenská smetánka sleduje vrchol Shakespearova dramatu. ……. Vysoké palmy
se kývají do stran, hustý neprostupný prales láká k dobrodružství. Atmosféra ostrova zahaluje všechny mé
smysly. Mé tělo ovíjí lehký vánek, vlahá vůně je cítit všude kolem. Robinson Crusoe by mi mohl závidět.
……. Konečně se zvedám a rozhoduji se okusit chuť exotiky na vlastní kůži. Mé opálené tělo je polepeno
horkým pískem, mé nohy jsou omývány chladnou vodou...
(Klára Skolková, 9. tř.)
Kam chodím rád
Moje oblíbené místo se nachází u nás dole na konci zahrady. Roste tam
obrovská třešeň, kterou zasadil už můj pradědeček. Je sice stará, má na
svém povrchu mnoho boulí po uřezaných větvích, ale její mohutnost mě
uchvacuje. Nejraději sem chodím na jaře, kdy je celá obsypaná květy.
Ležím pod ní, a když pozoruji hemžení pilných včelek, připadám si jako v
úle. Skrz strom prosvítá jarní obloha, která je modrá jako pomněnky. Už
jenom čekám, až se květy promění v plody a já je budu moci sníst....
(Petr Veleta, 7. tř.)
-23-
Duben 2010
Neživý předmět vypráví svůj příběh
Ahoj,……jsem detektor kovů a Kuba Sojků mě dostal k Vánocům. Nejdříve jsem ležel v Pelhřimově v
obchodě. Co se kolem dělo, vlastně nevím. Byl jsem zabalený a zalepený v krabici. Jako ve vězení. Určitě
kolem chodilo hodně lidí, slyšel jsem dupot, hluk i křik. Bylo mi smutno. Tolikrát jsem myslel, že se
rozbrečím. Až 24. prosince se se mnou začalo hýbat a já poznal, že dnes dostanu svého majitele. Na chvíli byl
klid, ale stále jsem slyšel nějaké vrčení. To bylo auto. Pak to bouchlo a asi mě někdo někam položil. Bylo to
něco měkkého, zřejmě pohovka nebo matrace. Za několik hodin už jsem slyšel hlasy, cinkání skleniček a také
šustění papírů. Lepenka, kterou byla zalepena škvíra, se odlepila a já viděl velký vánoční stromeček a děti,
které se radovaly. To byli Kuba a Vítek, jsou to bratři, ale já jsem Kubův.
Celou noc jsem si myslel, že s hledáním budeme muset počkat do jara. Ale to neznáte Kubíka! Ráno přijde s
úsměvem a říká: „Tak pojď, kamaráde, jdeme na to!“ Hned mě seřídí a vyrážíme k nedalekému lesu. Dlouho
hledáme a nic se neděje. Najednou ucítím kov a začnu nahlas pípat. Kubík hrabe a křičí: „Je to stará rezavá
kosa!“ Nám to ale nevadí, i tak z ní máme velkou radost. Je to náš první nález!
Druhý den nám napadl sníh a Kuba slíbil, že hned jak roztaje, budeme opět hledat. Oba se moc těšíme na naše
společné nálezy.
( Jakub Sojka, 5. tř. )
Kdyby ženy vládly světu, nebyly by války?
Kdyby ženy vládly světu, nebyly by války? Bez
nadvlády mužů jako vůdců kmene, resp. v dnešní
době rodiny, bych si to asi nedokázal představit.
Samozřejmě takto odpovídám i z toho důvodu, že
jsem sám mužského pohlaví. Ale zamysleme se
také nad tím, co by se změnilo, kdyby přece
jenom ta druhá polovina populace dostala moc do
svých rukou.Možná by se válčilo méně, ale....
Vláda žen! Co by to znamenalo pro ostatní?
Vsadím se, že ve velkých městech bychom
nenašli ani jeden sportovní stadion. Tedy možná
by se tam nějaký našel, ale určitě by to nebyly
fotbalové ani hokejové stadiony, ale světové
modelky by si z nich vybudovaly přehlídková
molla a nejlepší návrhářky z celého světa by tam
vystavovaly své módní výstřelky. Místo
zakouřených hospod, do kterých, jak známo,
většina mužů ráda chodí, by vznikaly různá
módní centra a salónky krásy, kde by se ženy
scházely a konverzovaly o novinkách ve světě
módy. Autosalony s luxusními vozy by si asi
nechaly, protože řídit umí a potrpí si na luxus. Ale
zamysleme se nad tím, co by dělali muži? Pro ně
by to bylo asi utrpení. Nezajít si občas na fotbálek
nebo do hospůdky, to by asi stěží rozdýchali.
Myslím si, že takhle, jak to je nyní, je to naprosto
vyhovující a já bych to tak nechal i do budoucích
let. Akorát by to muži s tím fotbalem a hospodami
neměli přehánět a spíše si udělat čas na rodinu. A
nezodpovězená mi zůstává ještě ta prvotní
otázka, totiž, zda by vláda žen vymýtila války. O
tom silně pochybuji. Určitě by si nejednou nějaká
nepříliš inteligentně vyzrálá žena usmyslela, že k
dosažení svých cílů použije násilí. A kovy by
řinčely. Zkrátka války byly, jsou a budou, a jak
moc budou, to nezáleží na tom, zda vládne muž,
či žena, ale na tom, jak rozumní jsou lidé, kteří
jsou „u vesla“.
(Tomáš Folejtar, 9. tř.)
Nejhezčí cesta, po které jsem kdy šla
Myslím si, že na toto téma nelze dát jasnou odpověď.
Každý se už za svůj život vydal po mnoha cestách,
silničkách a stezkách a ani si neuvědomuje, jak jsou
některé z nich krásné. Já bych uvedla cesty do
vzdálených krajů, kam jsem dorazila naprosto
vyčerpaná, strmé a klikaté horské stezky, které jsou tak
úzké, že dva lidé by se na ně těžko vešli, nebo nádherné
cesty k moři, z nichž se mi vybaví jedna obzvláště
krásná, ozářená zapadajícím sluncem. Ale nejhezčí pro
mě navždy bude cestička k domovu. I když je to jen
obyčejná silnice, znamená pro mě více než chodník ze
zlata vedoucí do pohádkového zámku. Mám k ní
zvláštní vztah, který ani nelze vyjádřit. Už když ji vidím,
mé srdce zajásá a já se cítím hned lépe, uvolněněji,
šťastněji. I samotná cesta mi připomíná všechny ty
krásné chvilky strávené v teple domova, v bezpečí a
naprosté pohodě. Někdo by si řekl: „Taková stará
silnice, co je na ní zajímavého?“ Ale já mu můžu dát
odpověď: v létě rozžhavena slunečním žárem, v zimě
pokryta sněhem, ale vždy tak zvláštní, elegantní a svá. Je
to součást mého domova, součást mě samotné. Když se
v podzimních sychravých dnech dívám z okna, vždy si
vzpomenu, jak čisté bílé sněhové vločky dopadají na
hladký povrch silnice, která je přijme pokaždé tím svým
neopakovatelným způsobem. Myslím si, že úplně každý
si najde cestu, která bude jen „jeho“ a vždy ho uvítá
pocitem domova, klidu, bezpečí a kouzelné atmosféry. I
lidé, kteří nikdy nepocítili lásku k vlasti a rodnému kraji,
mají v hloubi duše ukryté krásné vzpomínky na svůj
domov a ty jim navždy zůstanou.
(Barbora Skolková, 8. tř.)
-24-
Duben 2010

Ámosek - speciál 2010 1.díl

Transkript

Podobné dokumenty