Celý článek si můžete přečíst zde.

astrobiologie mimozemské civilizace
Volání
Když vědci hovoří o brzkém nalezení
mimozemského života, většinou
nemají na mysli inteligentní bytosti,
ale mikroorganismy z jiných planet
a měsíců Sluneční soustavy
kosmických
bratrů
Kateřina Vašků
Pokud si myslíte, že lidé nejsou v kosmu sami, máte štěstí. Dnes už se totiž
nemusíte bát nařčení z kacířství ani pobytu v psychiatrické léčebně. Život, který
hledáme, má však zřejmě úplně jinou podobu, než nám říkají zažité představy
10
20/2013
100+1 zahraniční zajímavost
„Půda“ pro život
Samotný vznik pozemského života,
tzv. biogeneze, představuje dosud ne
zcela objasněný proces, v jehož průběhu
se z neživé hmoty stala živá, která si
začala s okolím vyměňovat energii, látky
a informace, rozmnožovat se a vyvíjet.
Její chemický základ přitom tvořily především sloučeniny uhlíku. A právě uhlík
je dnes stavebním kamenem cukrů,
tuků, nukleových kyselin a proteinů –
zkrátka všech myslitelných organických
sloučenin v živých organismech.
Aby se ovšem život ve vesmíru vůbec
mohl vyvinout, potřeboval k tomu
určitou živnou půdu – v našem případě
Pokud mimozemšťané použijí
rádiové vlny, mohli bychom
s pomocí radioteleskopů jejich
signál zachytit
nebeské těleso, jako je planeta, měsíc
nebo asteroid. Život se přitom mohl zrodit jedině na takovém tělese, které je ve
srovnání s mateřskou hvězdou chladné
a disponuje pevným povrchem, případně vodou. Planeta musela být zároveň
dostatečně velká a hmotná, aby si díky
gravitaci udržela atmosféru. Tento plynný
FOTO Shutterstock, Wikipedie, NASA, ESA
F
enomén UFO (Unidentified
Flying Objects) patří k 20. století
stejně jako třeba studená válka.
Řada z těchto podivných úkazů však
již byla vysvětlena zcela prozaicky, bez
nutnosti do všeho tahat mimozemské
civilizace. Jednalo se například o pozorování planety Venuše, dále o tzv. sundog
(„druhé“ Slunce vznikající zrcadlením),
komety a meteority, světla letadel, vznícený bahenní plyn nebo jevy provázející
polární záři. Ale co ty ostatní? Jsou
všechny historky o tajemných létajících
discích pouhými výmysly snílků, nebo
za pozemskými humny skutečně existuje
život? A pokud ano, jakou má podobu?
A dokážeme se vůbec s těmito „mimozemskými biologickými entitami“, jak
vědci naše potenciální kolegy z vesmíru
nazývají, nějak dorozumět?
mimozemské civilizace astrobiologie
obal je totiž z hlediska života naprosto
nezbytný – jednak chrání vše živé před
ničivým kosmickým zářením, ale také
umožňuje látkovou výměnu čili dýchání.
V případě člověka a jiných živočichů jde
o kyslík, existuje však celá plejáda tzv.
anaerobních tvorů, kteří kyslík nepotřebují. To nahrává spekulacím, podle nichž
by například na jednom ze Saturnových
měsíců mohly organismy „dýchat“ i něco
jiného, například metan.
Darwin v kosmu?
Odhady vědců se poněkud různí, nicméně jen v naší Galaxii se patrně nachází
100–400 miliard planet. Naše sousedy
můžeme ovšem hledat pouze na těch
z nich, které se pohybují v tzv. obyvatelné
zóně. S pomocí Hubbleova dalekohledu pak vědci odhadli počet takových
planet na neuvěřitelné dvě miliardy,
a to mluvíme pouze o Mléčné dráze!
Jenže fakt, že někde panují příhodné
podmínky pro život, ještě samozřejmě
neznamená, že se tam nutně musel
vyvinout. Koneckonců, lidstvo dodnes
„Wow“ čili kosmické smetí
V roce 1977 zaznamenal americký
astronom Jerry Ehman prostřednictvím radioteleskopu v Ohiu netypický
signál. Poselství, které se později
proslavilo jako „signál Wow“, mělo
pocházet odněkud z hlubin souhvězdí
Střelce a trvalo asi 72 sekund. Signál
byl zhruba třicetkrát silnější než
DNA objevil ve vodních hlubinách naší
planety asi před čtyřmi miliardami let.
Nutná chemická reakce
Většina biochemiků se domnívá, že nemuselo jít o žádnou jedinečnou náhodu,
nýbrž o přirozený vývoj – život vzniká
z anorganických vrstev všude tam, kde se
mu naskytnou příhodné podmínky. Tak
se měl v dávných praoceánech zažehnout
jeho plamen v podobě molekul obsahujících uhlík, které vytvořily jeden druh
nukleové kyseliny. Společný prapředek
všeho živého, k němuž směřují veške-
pozadí a nejprve zesiloval, poté slábl.
Dekódování odhalilo kombinaci číslic
a písmen, konkrétně 6EQUJ5. Podle
všeho mělo jít o vysílání mimozemského původu. Jenže podle skeptiků
se jednalo prostě jen o pozemský
signál odražený od „kosmického
smetí“. plynům. Mohl tak začít postupný vývoj
složitějších forem života až do podoby,
v jaké je známe dnes.
Podle této teorie vznikl život na Zemi
pomalou, jasně danou a nevyhnutelnou
posloupností chemických reakcí. Mohl se
tedy podobný proces odehrát také na
některém z oněch dvou miliard dalších
vesmírných kandidátů na život? Zákon
pravděpodobnosti tvrdí, že ano.
Na počátku byla panspermie
Jenže co když bylo všechno úplně jinak?
Život k nám totiž podle jiných teorií
Abychom osobně pozdravili nejbližší možné
sousedy, museli bychom urazit stomilionkrát
větší vzdálenost než při letu na Měsíc
nedokázalo přinést jednoznačnou odpověď ani na zcela zásadní otázku týkající se
života, která by nám v odhalování našich
mimozemských souputníků výrazně
pomohla, totiž – jak vlastně vznikl ten
náš, pozemský?
Zrozeni z hvězdného prachu
Země se zformovala do podoby protoplanety asi před 4,6 miliardy let z prachoplynného disku obíhajícího kolem
Slunce. Ještě dlouho poté byl její povrch
bombardován zbylým materiálem a různě
se přetvářel. Těžké prvky jako železo
klesaly vlivem gravitace do středu planety
a vytvořily jádro, lehké se zase podílely
na vzniku zemské kůry. Během první
miliardy let unikla z atmosféry převážná
část vodíku a helia (základních stavebních
prvků vesmíru), které planeta nedokázala
gravitací udržet. Neustálé dopady komet
také zvyšovaly obsah vodních par v atmosféře. Následkem dešťů postupně vznikaly
první oceány a voda umožnila navázání
uhlíku do hornin, což mělo později vliv
na zrod života, který se podle analýzy
ré analýzy DNA i RNA, dostal název
LUCA (Last Universal Common Ancestor, tedy Poslední univerzální společný
předek) a tvořil zřejmě dobře vyvinutou
buňku. Z ní se postupně zrodily první
primitivní organismy, které pak daly
vzniknout atmosférickému kyslíku, jenž
do té doby patřil v atmosféře k vzácným
mohl doputovat už v podobě mikroorganismů přímo z vesmíru. Jak? Například
srážkami s meteority, které nám ho jednoduše předaly. Země, stejně jako miliony
dalších exoplanet, tak mohla být vlastně
„kontaminována životem“, který se
zde následně rozvinul díky příznivým
podmínkám.
Na Saturnově největším měsíci Titanu se
našlo první mimozemské kapalné jezero –
netvoří je však voda, ale metan
20/2013
100+1 zahraniční zajímavost
11
astrobiologie mimozemské civilizace
nikat do vesmíru. Co tedy brání navázání
spojení s našimi kosmickými bratry?
Bratři vzdálení biliony
kilometrů
Podle teorie panspermie zažehly
život na Zemi a dalších planetách
meteority nesoucí na povrchu
mikroorganismy Tato tzv. teorie panspermie nepředstavuje žádnou novinku – její základy
položil již v 5. století př. n. l. řecký filozof
Anaxagorás, ale aktuálním tématem je pro
mnohé vědecké instituce i dnes. Nejvíce důkazů nám v tomto směru přináší
zkoumání meteoritů, jež dopadly na Zemi.
Dosud jsme jich zaznamenali na 24 tisíc,
přičemž většina pochází z hlavního pásu
planetek mezi Marsem a Jupiterem. U některých z těchto tajemných černých kamenů pak vědci údajně prokázali přítomnost
mimozemských aminokyselin.
Velká kosmická rodina
I když se dnes k teorii panspermie
přiklání řada vědců včetně věhlasného
fyzika Stephena Hawkinga, jednoznačný důkaz v rukou stále nemáme. Je
tedy život na Zemi pouhou náhodou,
nevyhnutelnou chemickou reakcí, nebo
dílem „oplodnění“ kosmickou panspermií? Nevíme. Ať tak či onak, předpokládejme, že zmíněné prvotní buňky ožily
i jinde než na naší planetě. Jak by se pak
tamní život mohl vyvíjet?
Spektrální analýza záření, které k nám
přichází ze vzdálených objektů vesmíru,
naznačuje, že zřejmě i v nejzazších koutech
kosmu platí tytéž fyzikální zákony kvantové mechaniky, elektrodynamiky, termodynamiky a gravitace jako na Zemi. Podle
většiny odborníků tak lze předpokládat, že
se hypotetický mimozemský život bude ke
složitějším formám vyvíjet podobně jako
u nás. Mohl tedy dospět
do obdobného, nebo
dokonce mnohem vyššího stadia technické
civilizace, která
má stejně jako
my snahu pro-
12
20/2013
100+1 zahraniční zajímavost
Problémem samozřejmě zůstává otázka
vzdálenosti obyvatelných exoplanet od
Země. Vždyť nejbližší kandidát na život,
planeta Alpha Centauri Bb obíhající
hvězdu Alpha Centauri B, se nachází
asi 4,37 světelného roku od Slunce.
Kdyby k nám tedy tamní kosmičtí bratři
skutečně dorazili, znamenalo by to, že se
jim podařilo překonat více než 41 bilionů
kilometrů, jen aby se s námi pozdravili.
Člověk se zatím osobně dostal do vesmíru
do maximální vzdálenosti 400 171 km
při přeletu kolem odvrácené strany
Měsíce, takže možnost navštívit byť nej-
Podle
některých
tvrzení již
lidstvo s jistotou
zachytilo více
než čtyřicet
mimozemských
signálů
bližší obyvatelnou exoplanetu je pro nás
momentálně nedosažitelná, zvlášť když
mnohé další putují stovky, případně tisíce
světelných let daleko.
Haló, tady Země!
Když se tedy s našimi vesmírnými sourozenci nepozdravíme osobně, nemohli
bychom k nim alespoň vyslat signál, či
zachytit ten jejich? Také touto otázkou se
vědci zabývají již řadu let. Jenže jaký jazyk
pro komunikaci s mimozemšťany použít? Nevíme,
a tak můžeme zatím
doslova jen „střílet“
naprázdno.
Pomyslnou
zašpuntovanou
láhev se vzkazem vhodili přitom vědci do
kosmického oceánu už v roce 1974. S pomocí radioteleskopu Arecibo v Portoriku
vyslali směrem k hvězdokupě Messier 13
v souhvězdí Merkura informace o naší
planetě a Sluneční soustavě, schéma
DNA a náčrtek lidské postavy. Vše
zašifrovali do binárního kódu, zpráva byla
odeslána na vlnové délce 12,6 cm a na
místo určení poputuje 25 tisíc let.
Beethoven za hranicí
Sluneční soustavy
Ještě zajímavější překvapení možná připravili vědci našim kosmickým bratrům
vypuštěním sondy Voyager I, která letos
v září – po 36 letech cesty vesmírem –
dokonce opustila Sluneční soustavu.
Poselství na její palubě bylo zakódováno
do „nesmrtelné“ měděné gramofonové
desky, jež má vydržet až miliardu let.
Mimo základní informace obsahuje
i hudební skvosty od Bacha, Beethovena či Mozarta stejně jako zvuky
přírody a některých zvířat. A kdyby ani
to nestačilo, mohou se případní mimozemšťané potěšit pozdravem pozemšťanů
celkem v šedesáti jazycích, včetně češtiny.
Speciální jazyk „na tělo“ neznámým
bytostem vynalezl v roce 1960 profesor
matematiky Hans Freudenthal. Nazval
jej Lincos (Lingua Cosmica) a jedná se
vlastně o abstraktní schéma jazyka, jež
může být přizpůsobeno aktuálním technickým podmínkám. Dobrou zprávou pro
obyčejné smrtelníky je jistě fakt, že některé
společnosti dnes umožňují poslat vzkaz do
kosmu prakticky komukoli.
Proč vesmír mlčí?
Nechceme-li však na odpověď čekat
tisíce let, musíme se pokusit aktivně
zachytit mimozemský signál. Otázkou
samozřejmě zůstává, jakou technologii by
naši vesmírní společníci pro komunikaci
zvolili. Vědci doufají, že by šlo o rádiový
signál, neboť cestuje rychlostí světla, má
velký dosah a relativně snadno se
vysílá. Kosmičtí sousedé by
V roce 1984 byl
v Antarktidě
nalezen meteorit
Allan Hills 84001.
Elektronový
mikroskop
odhalil v jeho
složení údajný
pozůstatek bakterií
pocházejících z Marsu
mimozemské civilizace astrobiologie
Americký astronom Frank Drake je
tvůrcem Drakeovy rovnice, která určuje
počet mimozemských inteligentních
druhů ve vesmíru – údajně by mohlo jít
až o několik milionů
jej mohli emitovat v úzkém frekvenčním
pásmu, aby se odlišil od jiných pásem
i vesmírného šumu.
Podle amerického astronoma
profesora Franka Drakea již koncem
20. století člověk zaznamenal celkem
čtyřicet signálů, které lze považovat
za poselství z jiných světů. Jiní hovoří
o ještě mnohem vyšším počtu. Na místě
je ovšem skepse, neboť nejrůznější „signály“ může ve skutečnosti způsobovat
celá plejáda ruchů a pozemských šumů.
S definitivní platností tedy zatím žádný
kontakt s naším vesmírným okolím
potvrzen nebyl, což ovšem rozhodně
neznamená, že by lidé boj o kosmickou
komunikaci vzdali. Naopak – dnes se
může například v rámci velmi populárního programu SETI@home pokoušet
rozeznat mimozemské signály na vlastním počítači úplně každý.
Život je jinde
Mnoho astrobiologů hovoří o tom, že
mimozemský život může být objeven
každou chvíli. Jenže pozor: mají tím na
mysli především velmi primitivní mikroorganismy na některé z planet Sluneční
soustavy a ty mají ke „klasické“ představě
mimozemšťanů s velkou hlavou a kulatýma očima skutečně daleko. K nejžhavějším kandidátům na možný život v naší
soustavě patří rudá planeta. Informace
o tom, že se na meteoritech z Marsu
nacházejí mimozemské aminokyseliny,
periodicky burcují vědecký i záhadologický svět již desítky let.
Dalším kandidátem na mimozemské
sousedy je náš souputník – Měsíc. Vědci
v jeho kráteru Cabeus objevili nejen
nečekanou zásobárnu zmrzlé vody, ale
také stopy stříbra, rtuti a dalších prvků
a sloučenin. Na listinu možných sousedů
můžeme připojit Saturnův měsíc Titan,
kde by mohl existovat život diametrálně
odlišný od toho našeho. Místo vody
by stavěl na metanu, který by místní
organismy „dýchaly“ podobně jako
pozemšťané kyslík. Vědci tam dokonce
objevili první kapalné jezero mimo
Zemi – ovšem metanové. V úvahu
přichází i další ze Saturnových měsíců
Enceladus. V tamní zmrzlé vodě se našly
uhlovodíky, tedy látka nezbytná pro
život pozemského typu.
Nelze vyloučit ani Jupiterův měsíc
Ganymed, kde se nachází zmrzlý oceán
i atmosféra bohatá na kyslík, a jeho
menšího kolegu, měsíc Europu. Zmrzlý
led s příměsí křemičitanového prachu
nahrávající existenci života byl objeven
také na některých asteroidech. inzerce
20/2013
100+1 zahraniční zajímavost
13