tak tudy ne, maruško! 10/08

10/08
zpravodaj ks hradec králové
www.kshk.cz
říjen 2008
684 slova na říjen
TAK TUDY NE, MARUŠKO!
Na můj život má (povětšinou) dobrý vliv
hned několik žen: Karolínka - moje žena;
Eliška - moje dcera; Jiřinka - čili maminka a
v neposlední řadě Marie - moje oblíbená
biblická postava. Vlastně oblíbené postavy.
Těch Marií je v Bibli víc. Tentokrát bych
chtěl upozornit na Ježíšovu mámu a na to,
jak jí Bůh třikrát napomenul. Jsou to totiž
důležité lekce pro nás všechny…
Když si přečtete Lukášovo evangelium
2,41-49, najdete tam příběh o „ztraceném“
Ježíši. Zkuste se vžít do kůže mámy, jejíž
syn se ztratil a ona ho hledá tři dny! Mně se
jednou Eliška zatoulala v Tescu a zažil
jsem si perných pět minut, než jsem ji našel. Ale tři dny?! Když rodiče svého syna
konečně objeví, je to Marie, kdo se chápe
iniciativy a rozčiluje se: „Synu, co jsi nám to
udělal? Podívej se, jak jsme s tátou vystrašení.“
A co na to Ježíš? Ten se diví: „Jak to, že
jste mě hledali? To jste nevěděli, kde budu?“ Za jeho slovy se ale skrývá víc. Já
jsem, mami, na správném místě. To vy jste
vyrazili moc brzo. Já jsem tu dobře. A neříkej, že jsem se vám ztratil z dohledu. To vy
jste mě spustili z očí; ztratili jste mě a věci
mého Otce ze zřetele.
Marie dostala od Boha lekci… My se někdy
ptáme podobně: „Bože, kde jsi? Jak to, že
tu nejsi se mnou? Kam ses mi ztratil?“ A
Bůh odpovídá: „To je jinak. Já jsem dobře,
to ty jsi se zatoulal/a ode mě. To ty jsi mě
ztratil/a z očí. Já na tebe čekám na správném místě. Budeš se muset vydat tam, kde
jsme se viděli naposledy.“
V Janově evangeliu 2,1-4 najdete můj hodně oblíbený příběh o svatbě v Káně Galilejské. Často o něm mluvím jako o „průšvihu
v Káně Galilejské“. Ženich špatně zabezpečil přípravy na svatební hostinu a dopustil
se jednoho z největších faux pas, jaké se
na židovské svatbě může přihodit. Ježíšova
matka Marie na to hned reaguje. „Už nemají víno,“ šeptá Ježíši. Jinými slovy - nastal problém, udělej s tím něco, Ježíši!
Vzhledem k Ježíšově reakci lze mezi řádky
Mariiny prosby číst: Udělej s tím něco, a to
hned! Ale Ježíš Marii napomíná: „Jsou
chvíle, kdy se tvoje a Boží hodinky rozcházejí. Co to po mě chceš? Ještě nepřišel ten
správný čas.“
Na svatbě v Káně měli starosti. Problém,
který vyžadoval Ježíšův zásah. Kolikrát
máte ve svých starostech podobný pocit
jako Marie: Bože, zasáhni teď hned! Kolikrát Boha přesvědčujete, že by si měl přeřídit
hodinky podle vás?
Může to znít jako laciná
fráze či prázdné utěšování. Ale on to bude
nakonec fakt: Boží načasování je vždycky
perfektní. Boží hodinky
se ani nepředbíhají, ani
nezpožďují…
Dostáváme se ke třetímu napomenutí, které
uslyšela Marie z Ježíšových úst. Pročtěte si
Markovo evangelium,
třetí kapitolu od desátého verše dál. Marek
nám tu líčí scénu, jak
Ježíš uzdravuje a vymítá. Není to nic tichého.
Žádná klidná spořádaná
bohoslužba. Mnoho lidí zarazilo, že by se
takhle projevoval Mesiáš. Ježíšovi příbuzní
si dokonce myslí, že se zbláznil. Chtějí mu
zabránit, aby tímhle svým stylem pokračoval. Ani Ježíšova máma tomu nerozumí.
Chce svého syna přemluvit, aby toho nechal. Respektive, aby svůj styl změnil,
uklidnil se a svoji mesiášskou službu pojal
jinak. Je přece jeho starostlivá máma, má
svoje představy, jak by to mohlo vypadat.
Třeba se jí podaří dodat Ježíši dostatečné
argumenty, aby přehodil výhybku.
Reakce Ježíše Krista je však jednoznačná.
„Kdo je má matka, kdo ke mně patří do
rodiny? Ten, kdo přijímá ten Boží styl a je s
ním spokojený; ten, kdo přijímá a činí Boží
vůli a nesnaží se prosazovat
tu svoji.“ Žádné „udělej to
jinak, Bože. Udělej to po
mém.“
Kéž si vezmeme k srdci to,
co slyšela Marie. Kéž nikdy
nespustíme z Ježíše a z
věcí Jeho Otce ani na vteřinku oči. Ať se nám Ježíš
neztratí!
Když ve svých starostech
voláš o pomoc, nedívej se
netrpělivě na hodinky. Jen si
je seřiď podle těch Jeho.
Neboj se, Ježíš nebude mít
zpoždění!
A když se nám něco nezdá
na Božím jednání? Kéž je
z církve slyšet: ne má vůle,
ale Tvá vůle se staň!
V Kristu váš Jakub Limr
zpověď
BLANKA NOVOTNÁ ZPOVÍDÁ JITKU BAJTALONOVOU
Máš nějaký zážitek s Bohem, o který by
ses s námi podělila? Jaký?
Určitě to nebyla náhoda, ale Boží záměr,
když jsem dostala Bibli v okamžiku, kdy
jsem ji nejvíce potřebovala. Byl už čas,
abych se podívala na sebe do zrcadla a na
chyby, které jsem v životě dělala. Díky
Bohu za poznání.
K čemu se cítíš Bohem povolaná?
Asi bych lhala, kdybych teď řekla, že cítím
být Bohem povolána. Časem budu ráda,
když ucítím, k čemu jsem povolána. Zatím
se snažím pracovat sama na sobě, abych
se Bohu líbila. Často zakolísám, ale uvědomím si, že jsem to měla udělat nebo říct
jinak, pak mě to mrzí.
Existuje v současné době nějaký problém, který tě hodně trápí?
Nejvíce mě trápí nynější rodinný stav, za
který si zčásti můžu sama. Kdybych mohla
Boha poznat dřív, nemuselo to zajít tak
daleko. Rozvod beru jako svoji největší
životní prohru. Udělala bych nevím co,
kdyby to šlo vzít zpět.
Je něco ve sboru čeho si vážíš a líbí se
ti a naopak, kde bys uvítala změnu?
Vážím si, že vůbec sbor existuje a že na
světě jsou lidé, kteří ten sbor vedou. Volný
čas tráví pro dobro druhých lidí a to si myslím, že je nádherný. Zároveň musím poděkovat Jakubovi za přednášky, které dělá.
Myslím, že ne jenom mě se dotýkají a nutí
k zamyšlení. Velice důležitou součástí je i
kapela a chvály, které si také moc vážím.
Opravdu mě vždy jejich CD dokázalo pohladit na duši, i když mi nebylo nejlépe.
Prostě nádhera. Díky Bohu.
Co děláš opravdu ráda a co vůbec nemusíš?
Ráda trávím čas s dětmi, ráda se o ně
starám. Ráda vařím, peču i jím. Nebaví mě
mytí oken.
Co tě potěší ze všeho nejvíc?
Když jsou děti spokojené, zdravé. Společně posedíme u čaje a zahrajeme si třeba
karty.
Máš nějaké větší přání do budoucna?
Poznat víc Boha, jít jeho cestou.
Čím tě kdo naposled nejvíc rozesmál?
Často mě rozesmějí děti.
Jaký je tvůj největší dosavadní životní
úspěch?
Vlastníma silama jsme si postavili dům.
Samozřejmě větší zásluhou manžela, pomáhala jsem mu občas zdít a házet do
míchačky.
Kolik členů má tvoje domácnost?
Čtyři.
(Foto: M. Vlk)
Prozraď nám, kdy a kde jsi uvěřila.
Uvěřila jsem v listopadu v roce 2007 díky
své dobré kamarádce Hance Taláckové
z Hlinska, která je dlouholetou křesťankou.
To ona mi prvně podala Bibli a doporučila
tento sbor. Za to jsem jí moc vděčná.
Oblíbené jídlo?
Jelikož ráda jím, nevím, co mám napsat
nejdříve.
Kde v současnosti pracuješ, co tam
děláš a líbí se ti tam?
Pracuji v soukromé firmě Milpex - Piletice.
Je to sklad značkového prádla. Práce to
není špatná, ale co nás dali do úkolu, dá
nám dost úsilí si vydělat. Kolektiv je dobrý.
Oblíbená kniha?
Právě čtu knihu Maxe Lucada „On i dnes
odvaluje kameny“.
Řekla bys nám, kde se ti zatím nejvíc
líbilo (dovolená, výlet, hrad, zámek)?
Nejvíce se mi líbilo na svatební cestě
v Tatrách. Je tam krásná příroda.
Oblíbená hudba?
Mám ráda muzikály. Nejvíc ale poslouchám
Citadelu – tu řadím na první místo.
Máš nějaký oblíbený příběh z Bible,
který tě zatím v životě hodně oslovoval?
Příběh o marnotratném synovi. V tomto
příběhu je vidět velká láska otce a odpuštění. Myslím, že odpuštění je nejdůležitější
v životě, aby člověk mohl jít dál.
Oblíbené barvy?
Různé.
Oblíbený film?
Želary, Cesta z města, Václav.
Oblíbená biblická postava?
Ježíš – obětoval se za hříchy všech lidí.
Oblíbený verš?
Nedělej druhému, co nechceš, aby dělal
tobě.
Věřit Bohu znamená… být si jisti tím, co
nevidíme.
střípky
CO ŘEKLI SLAVNÍ...
Henri Nouwen se prý jednou zeptal Matky
Terezy, zda pro něj nemá nějakou duchovní radu. Údajně mu odpověděla: „Každý
den hodinu přemýšlejte o tom, jak je Kristus úžasný, a nikdy neudělejte nic, o čem
víte, že je to špatné nebo o čem jste na
pochybách.“
(Zdroj: http://dan.drapal.org ).
Charles Spurgeon o vyučování dětí: „Při
sázení fazolí bylo starou praxí vložit do
každé jamky tři fazole: jednu pro červa,
druhou pro vránu a jednu, která má žít a
vyprodukovat úrodu. Ve vyučování dětí
musíme dávat řádek na řádek a poučku na
poučku, opakovat pravdu, abychom ji vštěpovali tak dlouho, až by bylo nemožné, že
by ji dítě zapomnělo. Můžeme dát lekci
jednou a očekávat, že dětská křehká paměť ji ztratí; dvakrát a odhadovat, že ďábel,
stejně jako ten zlý pták ji ukradne; třikrát a
doufat, že zapustí kořeny a přinese ovoce k
Boží slávě.“
(Z knihy úvah „Feathers For Arrows“ přeložil Tomáš Kurfüst)
pastýřský list
JAKO JELEN DYCHTÍ
Jako dychtí jelen po vodních tocích, tak
dychtí má duše po tobě, ó Bože! Má duše
žízní po Bohu – po živém Bohu! Kdy předstoupím, abych se ukázal před Boží tváří?
(Žalm 42,2-3).
Pán Ježíš řekl, že kdo by okusil té vody,
kterou on mu dá pít, nebude už nikdy žíznit. (srovnej Jan 4,14). Nad 42. žalmem mě
napadá myšlenka zdánlivě opačná: Kdo už
okusil Boha, ten bude žíznit stále. Věřím
tomu, že jednou, na druhé straně nebes, už
nebudeme žíznit. Zde však Bůh probouzí
naši žízeň – tedy pokud se probudit dáme.
Mnohdy nám dojde až zpětně, že jsme se
setkali s Bohem. Rádi bychom se vrátili na
ta místa – či do toho času – kde jsme se s
ním setkali, protože bychom si přáli lépe jej
poznat. A zdá se nám, že pokud se znovu
s Bohem nesetkáme, zůstane náš život
prázdný. Pokud uděláme podobných zkušeností více, naše žízeň se jen prohlubuje.
Kdo se to Davida ptá na Boha? Z tohoto
verše to není zřejmé – stejná otázka se
ovšem vrací ve verši 11, s tím upřesněním,
že jsou to Davidovi nepřátelé. Mohou to být
konkrétní lidé, mohou to být i myšlenky z
pekla. Dnešní věřící – pokud ovšem o své
víře mluví – to zpravidla zná také: „Kde je
ten tvůj Bůh?! Tak mi ho ukaž!“ Někdy v
takových situacích podléháme pokušení
tvářit se, jako že Bůh je pro nás přece hned
za rohem, a vytasíme se třeba s nějakým
svědectvím o Božím uzdravení či jiné zázračné pomoci. Jenže ouha! Nefunguje
nám to vždycky. Nepodléhejme svodu a
posměšnou otázkou „Kde je ten tvůj Bůh“
se nenechme vyprovokovat k tomu, abychom Boha nějak dokazovali. Pokud nás
pokouší přímo satan, je docela dobře možné, že ví lépe než my sami, kde ten náš
Bůh je.
Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve
mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha –
vždyť budu znovu vzdávat chválu za spásu
jeho tváře (v. 6).
Někdy potřebujeme své duši připomenout,
co vírou víme. Emocionálně si David připadal opuštěný; vírou však věděl, že Bůh ho
jistě neopustil navěky. Chodit ve víře znamená mnohdy spolehnout se na předchozí
zkušenosti s Bohem a s jeho slovem – tedy
na to, co už jsme jednou poznali – a nenechat se ovládnout zdivočelými emocemi. A
je-li nám těžko, je dobré si opakovat Boží
zaslíbení, jako to činí David.
David své duši připomíná, co jediné má v
dané chvíli smysl („na Boha čekej“), a co
určitě nastane, když nepodlehne nepřátelským svodům a nepřestane ve svého Boha
doufat. „Vždyť budu znovu vzdávat chválu
za spásu jeho tváře, za svého Boha“.
Obraz dychtícího jelena má asi v Izraeli
větší naléhavost než v dobře zavlažované
české a moravské zemi. I když klima bylo
před třemi tisíci lety v Izraeli patrně o něco
vlhčí, přesto byly vodní toky vzácnější než
u nás. Jelen dychtil po něčem, co se nerozumělo jen tak samo sebou, a stejně je
tomu s člověkem, který dychtí po Bohu. Ví,
že setkání s Bohem jsou svým způsobem
vzácná, a ví, že bez těchto setkání dozajista zahyne.
Slzy jsou mi chlebem ve dne i v noci, když
mi říkají každého dne: Kde je ten tvůj Bůh?
(v. 4).
nebudu se tvářit jako velký hrdina, který na
něj může kdykoli zavolat a požádat ho, aby
se projevil. Jen pokud jsem upřímný, mám
naději, že někdy zakusím něco podobného
jako Eliáš na Karmelu, který zavolal a Bůh
mu před zraky všech skutečně odpověděl.
Víte, jak to dopadlo? Jistěže víte. Jen si
přečtěte jiné žalmy: David opět vzdával
Bohu chválu za spásu jeho tváře.
(Ill. foto: Gabriel Currie )
David na tuto otázku kupodivu odpovídá
pláčem, ne dokazováním, že Bůh je určitě
blízko. Mnohokrát už jsem v různých souvislostech říkal, že Bůh touží především po
naší upřímnosti. Když Boha právě necítím,
Dan Drápal
(Redakčně kráceno. Převzato s laskavým
svolením z autorova webu http://
dan.drapal.org, kde můžete článek najít
celý. Autor je emeritním seniorem KS v
ČR).
humor
Jsem si docela jistý, že se měl vejít velbloud do jehly,
a ne jehla do velblouda.
Dejte si dvě kapitoly z Jana a ráno mi zase zavolejte.
jak jsem to prožil
JEDEN ČTVRTEK VE STUDIU RADIA 7
Ve čtvrtek jsme se vydali s reverendem
(pro nezasvěcené: s Kubou Limrem, pozn.
red.) do Brna, abychom v pořadu Pohovka
vyprávěli o festivalech a hlavně o Freakfestu. Cesta probíhala trochu zdlouhavě
(samá zácpa a objížďky), ale v autě byla
fakt sranda... až náš reverend vyprskával
smíchy. Jo, takže cestou jsme si připravovali odpovědi na otázky, a tak sumírovali, o
čem že budem mluvit. Dorazili jsme do
Brna a hned se vydali do studia Radia7
(www.twr.cz). Tam nás přivítala Gina (čili
Jiřka Markovová), která pořad Pohovka
uvádí a musim přiznat, že jsme na ni možná trochu té naší dobrý nálady přehodili,
protože jak nám sama přiznala, taky měla
trochu trému.
Pořad trval jednu hodinku, a jak to dopadlo,
to jste možná někteří slyšeli. I když jsem
byl ve studiu trochu outsider (Gina i reverend už mají s živým vysíláním zkušenosti),
snad to nebylo zas až tak moc poznat.
Potěšil mě taky email kámoše Páji (http://
pseudofotograf.blog.cz), který do studia
napsal, že poslouchá :-)
Pohovka utekla hodně rychle a ani jsme
skoro všechno nestihli, ale to nevadí... Po
vysílání jsme ještě pokračovali v pokecu o
Freakfestu a okolo desátý jsme chtěli vyrazit domů. Jenže jsme ještě měli hlad, a tak
jsme cestou sháněli nějakej ten Mack nebo
KFC. Nakonec se to povedlo. Jenže já
potřeboval na záchod, a to byste neřekli,
jak těžký je najít v nočním Brně nějakej
funkční záchod. McDonald i KFC měly
záchody zavřený (fakt nechápu!), a tak
jsem nakonec dorazil až na hlavák. To byla
úleva :-)
Bylo to tak příjemný, až jsem z toho začal
usínat :-)
Cestou zpátky už jsme tak komunikativní
nebyli, a tak Kuba hodil do přehrávače
písničky Svěráka a Uhlíře a přitom zpíval.
Patrik Soukup
Převzato s laskavým svolením z http://
patrisuv.blog.cz. Redakčně kráceno.
Takže takový byl čtvrtek - myslim, že se to,
díky Bohu, povedlo a že jsme si to všichni
včetně Giny užili...
ze života církve
HRADEC MÁ NOVOU CÍRKEV
V sobotu 20. září 2008 byl oficiálně založen
sbor Církve adventistů sedmého dne Hradec Králové - Trinity. Jeho členskou základnu tvoří patnáct lidí a v jeho čele stojí
Jindra Černohorský.
Základ tohoto společenství vznikl roku
2003, kdy se několik členů z několika sborů
Církve adventistů sedmého dne rozhodlo,
že chtějí více sloužit potřebám lidí v našem
městě, zejména pak na jeho největším
sídlišti Moravské Předměstí a založit tam
komunitní centrum. Dnes na Benešově
třídě již pátým rokem funguje centrum Bé
plus (www.hledani-hk.cz), které nabízí
všem zájemcům vzdělávací a volnočasové
aktivity. Ti z pracovníků, dobrovolníků a
příznivců centra Bé plus, kteří věří v Boha,
se pak v jeho prostorách scházejí k pravidelným sobotním bohoslužbám a říkají si
společenství křesťanů Trinity.
Více jak dvouhodinová ustanovující bohoslužba se nesla v slavnostní atmosféře a
na programu kromě chval či kázání předsedy Českého sdružení církve adventistů
Pavla Zvolánka měla i takové věci jako
čtení vyznání sboru Trinity či pantomimu
„Kým jsem já“. Na shromáždění přijali
pozvání zástupci několika hradeckých církví. Dita Targoszová (AC Element) a Jakub
Limr (KS Mozaika) se dotkli několika biblických míst, skrze něž požehnali vznikajícímu adventistickému sboru. Denis Doksanský (KC Sion) se nakonec nemohl zúčast-
nit, tak alespoň přítomné pozdravil dopisem.
Sobotní program pokračoval neformální
odpolední slavností v Bé plus centru na
Benešově třídě. Kromě spousty jídla se
objevilo velké množství fotografií, které
doprovázely vzpomínání na první akce a
vůbec první myšlenky na vznik nového
sboru.
= red=
Fotografie ze slavnostní bohoslužby a ze
života nového adventistického společenství
najdete na webových stránkách http://
trinityhk.cz.
ze života sboru
DĚTI V BOŽÍM DOMĚ
Na začátku všeho byla
vlastně potřeba. Ačkoli jsme
jako sbor měli ještě před
pár lety velkou a fungující
dětskou službu, která dokonce expandovala za hranice
sboru
(služba
v Azylovém domě), na jaře
letošního roku z ní nezbylo
vůbec nic. Ďábel dokázal
ničit a působit na dvou frontách: útočil na jednotlivé
vedoucí a zároveň jednal
v postojích jednotlivců vůči
dětem. Jak umíral náš zájem, umírala služba jako
taková. Nakonec nezbylo
vůbec nic. Děti bezcílně pobíhaly po chodbách.
Letos na jaře to vypadalo, jako by si Bůh,
stojící zatím potichu vedle nás, tiše ale
důrazně odkašlal. Je smutné, že Duch
svatý musí občas udělat „Ehm“, aby si
křesťané všimli, kde On je a kde není. Toto
byla jedna z věcí, ze kterých jsme jako sbor
činili pokání. Naši pozornost si ale Bůh
získal úžasným způsobem: nenápadně a
bez velkého humbuku k sobě přivedl řadu
předškolních děti z našeho sboru a mnohým z nich dal také dar Ducha svatého. Je
fantastické, že v době, kdy jsme jako sbor
dětem nesloužili, přišel On a jasně ukázal,
že je Pánem a Králem našich životů. Ukázal, že my potřebujeme Jeho. Zároveň nám
také položil otázku: „Co s tím teď uděláte?“
Najednou jsme nestáli před úkolem přivést
děti ke Kristu, ale blíže je seznámit s Tím,
kterého už pozvaly do svých životů. Tam
také směřovaly naše modlitby a hledání
způsobu vedení dětí.
Od začátku jsme toužili po jedné věci a
také se ji snažíme naplňovat: Nestaví-li
dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný. (Ž 127,1). Jako vedoucí se
maximálně snažíme hledat konkrétní vedení do konkrétních věcí v dětské službě.
Snažíme se nenechat mluvit své zkušenosti a pochybnosti, ale Ducha svatého. Je to
velmi obtížné. Jako lidé máme ve zvyku
hledat Boží vůli až ve chvíli, když něco
přestane fungovat. Bůh nás ale chce naučit
nejdříve hledat Jeho a potom se teprve
pustit do práce. Co vymyslel On, to také
požehná.
vstupovala trochu s nejistotou, jestli to je
právě ten čas, který Bůh připravil a jestli to
jako rodina prakticky a časově zvládneme.
Přece jen Kuba je ještě malý a já osobně
bych asi ještě chvíli čekala. Ale okolnosti
tomu chtěly jinak... nebo Bůh?
Druhou neděli, kdy jsem
měla službu s Miládkou
Mádrovou mě Bůh mile
překvapil, a dal mi na
začátek dáreček v podobě
šikovných, hodných a
nadšených dětiček, které
jsou zvědavé na každé
vaše slovo a k tomu několik zapálených pomocnic,
(Miládka + mamky malých
holčiček Lenka a Monika)
se kterýma byla super
spolupráce. Z minulých let
besídek, kdy jsem byla
většinou u velkých dětí,
jsem tak trochu očekávala
„krocení
dravé
zvěře“ (obzvlášť po prázdninách je to znát, že jsou děti rozdováděné),
ale bylo to úplně jinak. Tento čas s malými
dětmi mi připadal jako relax :-))) Takže
super!!!
Foto: M. Vlk
Se začátkem školního roku začala v rámci
našeho sboru opět fungovat služba pro
předškolní a školní děti. Jejímu vzniku
předcházelo několik měsíců modliteb a
hledání Boží vůle. Řada z vás se účastnila
celosborových modlitebních setkání a nebo
jste se připojili alespoň
modlitbami doma.
Jak tedy proběhl první měsíc? (Teď budu
psát o skupince malých dětí, kde sloužím).
Měli jsme příležitost zjistit, že děti jsou
opravdu otevřené a přístupné jednání Božího Ducha. Také jsou ochotné naslouchat a
nechat se tvarovat námi. Jinými slovy: co
do nich budeme vkládat, to má velkou šanci v nich zůstat. Duch svatý jejich srdce
připravil. Cítím, že je potřeba odložit nezdravou opatrnost a zbytečně nefiltrovat a
neředit pravdy Božího slova. Našim záměrem je děti naučit chodit Duchem, obstávat
v každodenních bojích a radostně sloužit
svými obdarováními. Nová koncepce také
počítá s tím, že jim v tom budou pomáhat
větší kamarádi ze skupinky školních dětí.
K tomu budou sloužit shromáždění dětské
církve, která budou probíhat každou čtvrtou
neděli, paralelně s „dospěláckým“ shromážděním.
Děti můžeme ale naučit jen to, co sami
umíme a známe. Učí se tedy nejen děti. I
my dospělí musíme zůstávat ve škole Božího Ducha. Být citliví a pružní, abychom
našim dětem přinášeli jen to nejčerstvější a
nejvýživnější. Pokud my budeme znát a
milovat Ježíše, máme velkou šanci to předat dětem.
DOJMY
VEDOUCÍCH MALÝCH DĚTÍ PO
PRVNÍM MĚSÍCI
Jana Halbrštátová: Do této služby jsem
A ještě něco ke společnému dětskému
shromáždění. Je to něco nového, co se
rodí, nevíme přesně jak to má vypadat, ale
chceme, aby se děti mohly setkávat s živým Bohem... A tak jsem byla lehce nervózní jak to dopadne, obzvlášť po těch
všech útocích, které v týdnu před tím přicházely. Musím říci, že i přes všechny
„mouchy“, jsem z toho měla dobrý pocit.
Určitě je hodně věcí, které by mohly nebo
měly být jinak, ale to je právě ve výstavbě...
:-))) Tak se za nás prosím modlete, ať
naplníme Boží vůli pro děti v našem sboru.
Znovu jsem si uvědomila jak Bůh děti miluje a má pro ně speciální plány, ve kterých
nechci chybět.
Jo a abych nezapomněla: Leni, díky za
spolupráci při chvalách. Moc dobře se mi s
tebou chválilo.
Martin Rak: Byl jsem mile překvapen reakcemi dětí na znovuobnovení dětské služby.
Jejich touha po Boží přítomnosti mi říká, že
jdeme dobře.
Karolina Limrová
jak to vidím
DARWIN BY MĚ NEMĚL RÁD
Šla jsem tento týden ve čtvrtek po Masarykově náměstí. Už, když jsem přicházela
postranní ulicí, zaslechla jsem vzdáleně
mužský hlas, nadšeně něco hlásající. Až
když jsem přišla blíž, slyšela jsem slova o
Bohu, o tom, že na nás čeká, ať neváháme
jít za ním. Nevím, čí to byla akce, ale
nadšení těch mladých lidí, kteří se postavili
doprostřed náměstí i s malými varhánky a
hráli a evangelizovali, mě dojalo.
Kolem mě procházela elegantní postarší
paní a utrousila poznámku asi v tom smyslu, že nejsou normální. Zeptala jsem se,
proč si to myslí. Neodpověděla mi. Vešly
jsme do stejného obchodu. Uvnitř se paní
chovala jako vedoucí nebo spolumajitelka.
Aspoň se tak tvářila. Ona jako obchodnice
nabízí své zboží a přitom jí přišlo divné, že
křesťané evangelizují. V podstatě i oni
nabízejí to své, i když to u nich není ob-
chod. Tak jsem si říkala, že jsme si ještě
nezvykli na to stát uprostřed davu a ozvat
se; nezvykli jsme si projevit naplno svůj
názor.
Pokud jsme mezi křesťany, mluvíme o
Bohu klidně a se samozřejmostí, ale jakmile jsme „v jiných vodách“, jsme zticha, protože se bojíme reakce okolí. Ne proto, že
bychom se obávali potrestání, ale stále u
nás není zvykem tolerovat odlišné názory.
Rychle jsme si zvykli na nové obchody,
spoustu zboží, volnou cestu do zahraničí
za krásnou dovolenou, ale změna režimu je
změna dostupnosti toho dříve zakázaného,
ať už je to zboží, dovolená v západní zemi
a nebo i názorová volnost a svoboda. A tím
i svoboda víry.
někdo mluvit o Bohu, připadá to spoustě
lidem podivné. Ptám se tedy proč? Jsem
vděčná svému nebeskému Otci za život,
lásku a milosrdenství. A názor těch, kdo si
myslí, že se vyvinuli z lidoopů podle britského přírodovědce Darwina, naprosto
respektuji. Mají na to právo. Pro mě je
daleko přijatelnější být dcerou Boží. Zrovna
tak, jako by ta paní za minulého režimu
mohla těžko podnikat, zrovna tak by s velkou těžkostí mohli ti statečnější evangelizovat veřejně.
Tak, to jsem měla na srdci.
Jolana Vavřinová
Převzato s laskavým svolením z http://
jolany.blog.cz.
Na ulicích se stali samozřejmostí dealeři,kteří nabízejí různé zboží, ale když začne
jak jsem to prožil
DO ANGLIE NEJEZDÍM KVŮLI HRANOLKÁM S OCTEM
KS Mozaika má tu výsadu být jedinou zahraniční partnerskou církví britské sítě
sborů Ground Level (GL). Naše spojení s
křesťany z Anglie není o tom, že by GL nad
námi chtělo přebírat autoritu. Je o vzájemných vztazích (již více jak šest let kamarádíme s Dennisem Bavisterem), o tom, že
se můžeme doplnit a být si požehnáním
(několikrát do roka pastoři GL káží u nás ve
sboru; Jakub Limr kázal v Anglii během své
poslední návštěvy již potřetí) a také se jako
KSHK můžeme radit se služebníky, kteří
mají víc zkušeností a cestu za Bohem mají
prošlapanější.
Jakub se na konci září zúčastnil další pastorálky Ground Level a také - jak už bylo
řečeno - sloužil v jedné z GL církví - v Pennistone Community Church, kterou vede
Dyfrig Hughes. Jakub si na cestě psal deníček, z jehož stránek jsme vybrali i něco pro
vás. Kuriózní je, že jej ťukal do anglické
klávesnice, která nezná českou diakritiku...
SETKANI
PASTYRU Moc se tesim, az se
Elisky ve skolce zeptaji, co dela jeji tatinek.
Elinka na takovou otazku odpovida, ze
jsem pastyr. Pastor pro ni bylo tak nejak
slozity a pastyr se ji libi. Mne ostatne taky.
A tak jsem poslední zarijovy ctvrtek vyrazil
do hotelu Charnwood na setkani pastyru.
Stuart Bell - vedouci GL - ocenil, ze jsem
dorazil a vubec to, jak KSHK investuje do
tohodle mezinardniho pratelstvi. Nacez mi
zaridil ovace ve stoje (tedy, stal jsem ja ostatni tleskali a sedeli :)
Konference pastoru zacala v 10 hodin, a to
Stuartovym kazanim. Mluvil na tema, s
nimz jsem se za poslednich tydnu setkal uz
nekolikrat. Vubec mi to ale nevadilo, protoze Stuart uchopil Elijasuv pribeh z 19. kapitoly 1. Kralovske jinak, nez jsem zvykly. Vic
vam ale neprozradim, protoze to, co jsem
nacerpal, poslu dal nekterou z listopadovych nedeli... Rozhodne to bylo prvni z
duchovnich osvezeni, kvuli kterym mimo
jine v Britanii jsem.
Po nezbytne pauze na kavu a kapku caje
vzal mikrofon do ruky Paul Mulligen,
texassky
businessman a starsi v
cirkvi. Take velmi
dobry kazatel s
jednoduchym
a
pritom
hlubokym
vhledem do Bible.
Jeho tematem byl
„pokoj“ v ruznych
podobach. Hodne
mluvil o Jezisi a
jeho pristupu k nebeskemu Otci. Jezis
se srdcem ditete, ktere na 100% spoleha
na sveho Tatu. Zadny strachy, Tata to
zvladne! Tohle kazani ke mne mluvilo moc.
Pokoj, ktery potrebuji; pokoj, ktery muzu
sirit kolem sebe - hlavne v rodince (mam
pocit, ze si ho se mnou v posledni dobe
moc neuzili).
Obed v podobe obrich hranolku a ruznych
sandwichu (k memu zklamani nebyly hranolky s octem - coz je moje milovana mistni
specialita - ale s kecupem a tatarkou),
obed nas prekulil do zaverecne casti konference. Paul Mulligan v klidu - jak jinak :) dokoncil sve kazani o pokoji. Pak zaznelo
jeste par oznameni o chystanych akcich a
nekolik svedectvi. Jedno me fakt dostalo…
(Pokračování na následující straně)
Jeden z pastoru vypravel o divce z jejich
cirkve, ktera v poslednich mesicich ztratila
vice jak 60% zraku. Tydny se za ni modlili
a nic. Jednu nedeli bylo kazani o tom, jak
Jezis uzdravil oci slepeho tim, ze mu potrel
oci blatem (prestoze jde o potirani, jako
lecebna metoda mi to prijde dost neotrele :)
Kazatel mel pripravenou misku s blatem,
archy papiru a papirove rucniky. Lide meli
prstem namocenym v blate psat na papir,
za co se chteji modlit. Na konci ale nekdo
vstal s tim, ze si mysli, ze by se meli vedouci sboru modlit za onu spatne vidici
divku presne jako Jezis v Bibli. Po chvili
rozmysleni se pastor s chvejicim, od blata
umazanym prstem modlil za divciny oci.
Kratce po modlitbe uz byla schopna cist
drobne pismo. Radost velika! Ti, kdo u toho
byli, to chteli hned rict ostatnim. Pastor ale
rekl: "Vydrzte tyden. Az na pristim shromazdeni." Chtel pockat, az se uzdraveni
potvrdi, a overit, ze zlepseni nepochazi jen
z aktualniho nadseni. V nasledujicim tydnu
byla divka u sveho ocniho lekare, ktery ji
pred tim castecnou ztratu zraku diagnostikoval. Pro tentokrat se zdrahal verit svym
ocim. Jeho vysetreni potvrdilo, ze divciny
oci jsou zdrave na 100%! Jezis je proste
fantastickej!
„NE,
NEZLOBTE SE, CAJ SI OPRAVDU
NEDAM,“ statecne jsem na ruznych setka-
nich. Navstevy rodin z penistonske církve
byly totiz nejcastejsi naplni programu mych
dalsich dni. A k anglicke navsteve nezbytne patri jidlo a predevsim caj. Toho jsem
byl ale uz druhy den znacne prepity.
Cim dal tim vic chapu, jak prisel J. R. R.
Tolkien (autor Pana prstenu) na ruzolici
bodre hobity, kteri stale jedi a porad, ale
opravdu porad piji caj. Popularni anglicky
spisovatel se proste jen rozhledl kolem
sebe. Dyfrig je nervozni, kdyz nedrzim v
ruce hrnek nebo aspon sklenicku. Divi se,
ze nic nechci a ze je mi porad fajn. Vzdyt k
tomu, aby mi bylo fajn mi musi chybet caj.
(Ne, fakt ne!). Kdyz se vratime z obeda
(predkrm, hlavni chod) neustale se omlouvaji, ze jsme nemeli cas na dezert a zjistuji,
kdy bych si asi tak dal svacinu. Pul hodinu
po svacine, zahlasi „Tea time“ a k salku
caje s mlekem mi nabizeji buchticku. Proc
ja se, blahovy, pred cestou schanel po
nejakem pasku, aby mi tu nepadaly kalhoty?!
SHEFFIELDSKE
V sobotu
jsem se tesil na navstevu v sheffieldskem
muzeu. Na to, ze uvidim obri mraveniste a
obri vceli spolecenstvi, vse snimano kamerami. V Sheffieldu (vice o meste se muzete
docist napr. zde) bylo moc prima, ale protoze jsme se dost zdrzeli na obede :)) muzeum uz jsme nestihali. Mozna se mi to podaMRAVENISTE
takova anglicky kulturacek (o dost hezci nez
Medium :) Shromazdeni
a chvaly vede Dyfrig.
V tymu jsou s jeho klavesami jeste dva nastroje: housle a mandolina. Shromazdeni probiha v takove rodinne
atmosfere. Myslim, ze
mi se do ni s kazanim
podarilo trefit, a kdyz si
po nem ohmatavam
dusi a nasloucham
Typický obrázek ze Sheffieldu reakcim, mam pocit, ze
se mi povedlo nejlip, jak
to slo. To nepisu proto, abych se chlubil;
ri dohnat v pondeli, nez mi pojede vlak. Co
ale proto, ze vim, ze zasluhu na tom maji i
jsem ale v Shefieldu videl, byla (pry) kaskadoma - vsichni ti, co se za me modlili.
derska show. Ehm, chlapek z Francie stal
na bagru a tocil se s nim dokola. Od divaku
Bylo to moc fajn videt se zas s temi,
sklidil nadseny potlesk. Asi jim pripominal
s nimiz se znam. Porad se vyptavali na
zdejsi nejoblibenejsi TV hvezdu: Borka
rodinku, na hradecky sbor. Pripadal jsem
stavitele. Hm, ten dela na bagru podobny
jako na rodinne oslave, ktera se kona jedkousky… Shefield by byl rajem pro nasi
nou
za cas, a tak si vsichni sdeluji novinky.
Elinku. Spousta vodotrysku! Zmrzlinu jsme
Neprestava
me fascinovat, jakym Bozim
si pak dali v hodne zajimavy obrovitansky
vynalezem
cirkev
je. Vsichni penistonsti
zimni zahrade. Potom uz byl cas vyrazit.
s Dyfrigem v cele vas moc a moc pozdraPrede mnou byla totiz dalsi navsteva vuji.
tentokrat v rodine Nicka a Joe. A po ni? Po
ni jsme se pripravoval na svou nedelni
Nedelni odpoledne a vecer byl prvni a zasluzbu. Moje treti kazani v anglictine v
roven posledni opravdu odpocinkovy cas
zivote!
v Anglii. Hodne jsem si cetl, v TV shledl
klasiku z viktorianske Anglie (a protoze to
byl serial, musel jsem pozdeji v HK navstiNEDELE V PENISTONU
vit knihovnu, abych se dozvedel, jak to
s hlavni hrdinkou dopadlo). Take jsme si
s Karolinkou zavolali, za co se budeme
modlit, abychom si pak dali modlitebni
rande před Bozi tvari – ona doma, ja ve
svem prechodnem domove u Hughsovych.
TESIM
Sheila se připravuje na službu mezi dětmi
Mam trochu tremu, priznavam. Hodne moc
me bavi kazat, ale kazat v anglictine,
z toho jsem porad jeste dost nejistej. Tentokrat jsem se ale maximalne venoval priprave anglickeho zneni. Bohosluzba zacina
v 10 hodin, tak si kazani tak trikrat ctyrikrat
prochazim, nez se ocitnu mezi asi tricitkou
krestanu, ktera se na shromazdeni schazi
v St. John Penistone Community Center –
SE DOMU …a to de facto celou
dobu, co jsem v Anglii. Ale nejintenzivneji
to prozivam posledni den. Nakoupit par
darecku v Sheffieldu, pak na vlak (sehnat
misto k sezeni bez mistenky – nemozne),
pak jeste pul hodinky autobusem na letiste,
kde pak sedim a sedim… A sedim… protoze letadlo ma vic jak hodinu zpozdeni (ve
vzduchu nabere dalsi minuty, takze do
hradecke postylky se dostavam kolem pul
druhe v noci). Diky zpozdenemu letu aspiruji na zapis do Guinessovy knihy rekordu
za snezeni nejvetsiho poctu muffinu na
letisti. Mnam!
Jakub Limr
ze života sboru
CAFÉ 3:16 BEZ TALÁRU
V pátek 19. září proběhla již třetí kavárna
na jeden večer, jejíž název odkazuje do
třetí kapitoly Janova evangelia.
Café 3:16 nemá ambice prvoplánově evangelizovat. Spíše vytváří prostor pro setkání
s věřícími i nevěřícími přáteli, při čemž ke
stolu a k povídání je pozvaný také Ježíš.
Další „porci“ Jeho přítomnosti by měli přivézt také hosté, kteří jsou do kavárny pozvaní, aby něco zahráli, ale také aby vyprávěli o svém setkání a setkávání s Bohem,
vítězstvích i prohrách. Těmito hosty se v
září staly folková zpěvačka a multiinstrumentalistka Katka Šarközi a její velmi dobrá kamarádka a vynikající houslistka Klára
Valentová.
Autorské písně prokládaly obě protagonistky povídáním ze svého života. Moderátorského mikrofonu se chopil Jakub Limr, a
tak se Klára Valentová, mimo jiné nymburská soudkyně, musela hned na začátku
poprat s otázkou, proč nepřijela v taláru.
Kromě historek ze světa právníků
(například o hudebním setkání se známým
zpívajícím právníkem Ivo Jahelkou) nebo
umělců, zazněly příběhy o tom, jak barevný
je život s Bohem.
Podle ohlasů „publika“ to bylo nejvydařenější Café 3:16. Škoda jen, že ho zažilo
méně lidí než obvykle.
Další Café 3:16 se chystá na prosinec tentokrát bude zabalené do vánočního
papíru...
Velký dík patří všem obsluhujícím a pomáhajícím! O nápoje i něco k zakousnutí se
staral vícegenerační tým pod vedením
Renaty Špačkové. Všichni odvedli skvělou
práci!
= red =
(Foto: Martin Vlk; obrázek byl pořízen na
úplně prvním Café 3:16)
ze života sboru
KONCEPCE DĚTSKÉ SLUŽBY
O dětské službě už jste si v tomto vydání
jeden článek přečetli. V tom následujícím,
bychom vás rádi seznámili s tím, jakou
podobu budou mít „dětské“ neděle...
MENŠÍ DĚTI
V této dětské skupince počítáme
s dětmi v rozmezí od tří do šesti let
včetně. Není ale výjimkou, že se
přijdou
podívat
i
maminky
s mladšími dětmi, které třetí narozeniny oslaví až za rok. Pro děti je
každou neděli připraven program,
ve kterém se snažíme vyvážit kvalitní biblické vyučování a čas na zdravé dětské vyřádění. Při vyučování
se klade důraz na praktičnost a
využitelnost v osobním vztahu
s Bohem.
Čtvrtá neděle je věnována velkému
dětskému shromáždění. Toho se
velké i malé děti účastní společně.
Jeho náplní je jednak srozumitelné
předávání Božího slova (např. for-
mou maňáskového divadla), modlitby a
chvály a také soutěže, které nějakým způsobem vycházejí z aktuálně probíraného
tématu. Do budoucna chceme více klást
důraz na budování vzájemných vztahů dětí.
VĚTŠÍ DĚTI
Tato skupina je určena dětem od sedmi do
asi čtrnácti let. Nová koncepce počítá
s postupným zapojováním větších dětí do
života sboru. Chceme jim pomoci
hledat jejich obdarování a dát jim
možnost uplatňovat je. Každou první neděli v měsíci počítáme s tím,
že větší děti budou součástí
„dospěláckého“ shromáždění a že
se do něj postupně aktivně zapojí.
Druhá neděle je určena pro biblické
vyučování, které bude letos zaměřeno právě na osobu Ducha svatého a
duchovní dary. Třetí neděli jsem
naplánovali jako čas příprav na
velké dětské shromáždění. Děti
připravují rekvizity, secvičují divadlo
a přemýšlejí, čím osloví své mladší
kamarády. Čtvrtá neděle je věnována právě společnému shromáždění
dětí.
Foto: M. Vlk
Karolina Limrová
mozaikové neděle
Neděle 12. října 2008
DAR, O KTERÝ MNOHO LIDÍ NESTOJÍ
Dokázali byste rozšifrovat jméno Nátan,
které najdeme v Bibli? Znamená to „Boží
dar“. A právě Nátan bude hlavní postavou dnešního kázání. Byl to člověk, který
uměl říct druhým pravdu nekompromisním, přesto laskavým způsobem. I my
potřebujeme kolem sebe takové lidi, i
když – upřímně – ne vždy o tenhle dar
od Boha stojíme.
Neděle 19. října 2008
HOST V KSHK Emeritní senior Křesťanských společenství Dan Drápal s námi
nestihl oslavit zářijové Mozaikové narozeniny. O to víc se na něj a na jeho kázání můžeme těšit v polovině října.
Neděle 26. října 2008
CO CHCE BŮH VĚDĚT Bůh si s námi
chce povídat. Někdy mlčí a dává prostor
nám. Jindy mluví a chce, abychom mu
naslouchali. Můžeme za ním přijít se svými otázkami a čekat na jeho odpověď.
Jindy se nás na něco přijde zeptat On.
Tentokrát o Božích otaznících…
Neděle 2. listopadu 2008
V BOŽÍM DOMĚ: ZVONEK U DVEŘÍ
Seriál volně inspirovaný knihou Maxe
Lucada „The Great House of God“ vás
zve k Bohu domů. Bereme si s sebou
modlitbu Páně jako mapu a nahlížíme do
každého kouta nejúžasnějšího domu,
který kdy byl. Na zvonku u Božích dveří
vidíme jméno majitele domu…
Neděle 9. listopadu 2008
HOST V KSHK Radní KS Marek
Prosner, kterého jsme před časem požádali o nadsborovou službu s námi stráví
druhý listopadový víkend. Mimo jiné bude také kázat na nedělní bohoslužbě.
ze života církve
JAK SE DAŘÍ BETELU V ČR
V každé Mozaice se snažíme prezentovat
zpravodajské střípky z církví či organizací,
s nimiž máme něco společného. Jednou
z nich je i Křesťanská misijní společnost
(náš sbor je členem KMS), pod jejíž hlavičkou misionaří rodina Tichých ve středisku
pro narkomany Betel v Kralupech nad
Vltavou. Právě od nich jsme dostali následující dopis…
Naši milí,
je to přesně tři roky, co jsme se s dětmi
přestěhovali do Kralup nad Vltavou. Těžko
se nám věří, že místo zahrady jsme měli
zaneřáděnou džungli, byli jsme bez elektriky, topení, teplé vody a splachovacího
záchodu. Dnes máme veškerý „luxus“,
fungující podnikání a středisko, kde se
alkoholici a narkomani uzdravují ze závislosti a poznávají Ježíše Krista. Děkujeme
našemu Pánu za to, že je věrný a přes
všechny překážky nás dovedl až sem.
Asi největší novinkou je, že už nejsme na
všechno sami, ale přidali se k nám James
a Míša Wrightovi. James je bývalý narkoman z Betelu v Anglii a Míša je Češka
z Křesťanského společenství Praha. Vzali
se v Anglii letos v dubnu a měli vizi nám
přijet do Kralup pomáhat. Bylo ale nutné
jim zajistit ubytování. Začali jsme
s vestavbou do stodoly, kde měli mít byt
2+KK. Přijeli dva týmy z Ameriky, které se
stavbou začaly. Bohužel v průběhu došly
peníze a stavbu jsme museli pozastavit.
Modlili jsme se, aby Pán dal peníze, protože jsme opravdu zoufale potřebovali pomoc Jamese a Míši. Pán Bůh nás překvapil úplně jiným řešením. Místní katolický
farář nám nabídl pronájem katolické fary
ve Velvarech (10 min od nás), kde je zre-
konstruovaný pěkný byt 3+1. Podmínky,
které stanovil, jsou více než výhodné.
K bytu patří ještě malý dvorek a další prostory, které chce pan farář také zrekonstruovat a my je případně budeme moci využívat pro kontaktní centrum apod. Pán má
vždycky připravené zázračné řešení. James a Míša přijeli minulý týden a zabydlují
se. Modlete se za ně, aby si brzy zvykli a
rychle převzali všechny své povinnosti.
Doufáme, že jejich pomoc nám zajistí více
času na oblasti služby, na které nebyl čas.
Jedna z věcí, které bychom rádi podnikli,
jsou návštěvy v církvích. Rádi bychom
představili Betel i ve vaší církvi. Rádi bychom také zopakovali „Den otevřených
dveří“, na který minule přijelo asi deset lidí.
Pokud byste měli zájem Betel navštívit a
prohlédnout si středisko, je to po předchozí
domluvě možné. Když bude více zájemců,
navrhneme různé termíny.
Úspěšně jsme dokončili rekonstrukci střechy stodoly a teď pracujeme na nové betonové podlaze v našem dobročinném obchodě. Obchod se díky ní zvětší i zkvalitní.
Jako rodina se máme moc dobře. Jakub
v září oslavil osmé narozeniny a Hance
bude teď v říjnu šest. V Kralupech jsou
zvyklí a mají to tu rádi.
Děkujeme za váš zájem o naší službu.
Pište, mailujte, volejte, ptejte se! Nově
můžete také navštívit naše webové stránky, kde se o nás dočtete všechny důležité
informace na www.betel.org/cz.
S láskou Petr, Veronika, Jakub a Hana Tiší
nechte se pozvat
Pátek 17. října 2008
VEČER CHVAL ...s Citadelou 365.
• Kde: Pardubice (9:00–15:15, sbor CB –
Archa)
• Kde: KD Médium, HK (19:30 hod.)
• Stránky věnované akci: www.cb.cz/
deti/konf_rodice
Sobota 18. října 2008
DUCHOVNÍ ŽIVOT RODINY Setkání pro
všechny, kteří chtějí duchovně vychovávat své děti, hledají inspiraci a povzbuzení, ať jsou pokročilí či začátečníci. Hlavní
řečníci: Ken Pitcher, Hana Pinknerová.
Témata: Rozvoj manželství; Aby z nich
nerostli spratci…; Nenahraditelná role
otce v rodině (seminář pro muže); Hlavně
se nezbláznit! (seminář pro ženy).
22. - 23. října 2008
STUDENTSKÉ FÓRUM 2008 ...a jako
host významný evangelista a apologeta,
evropský ředitel organizace RAVI ZACHARIA TRUST Michael Ramsden z
Oxfordu. Vystoupí s dvěmi přednáškami:
• 22.10. Dobrý Bůh, svět plný utrpení?
18:30 konferenční sál SVK, 5.patro
• 23.10. Mohu vědět, že Bůh existuje?
18:00 aula Univerzity HK, Nová budova, ul. Hradecká
Neděle 16. listopadu
BESÍDKA - BONUS - BRAUN
B1: starší děcka z KSHK a spol.
B2: třikrát do roka si užijeme pět nedělí v
měsíci. První nás čeká 16. listopadu. V
tuto „přestupnou neděli“ podnikneme
výpravu.
B3: ...na Kuks
Soutěže, foto, GPS, sport, záhady, Bůh...