Pošetilá malá holka - SaM!ne | SaMfiction

Pošetilá malá holka
*
Foolish little girl, a fickle little girl, / you didn’t want him when he wanted you.
*
Venku bylo teplo. Květen pomalu končil, ale větve stromů stromů byly pořád obtěžkané květy, jako by se tak úplně nechtěly vzdát
té nadějné atmosféry začátku; jako by se pro včely stále chtěly cítit žádané; jako by na světě neexistovala událost, pro kterou by
byly ty pestré, svěží živé barvy nevhodné.
Susanně ty barvy přišly nemístné. Byl to bezelstný výsměch tomu peklu, které právě prožívala. Kdyby ty stromy jen tak nevoněly,
kdy to mohla odříznout aspoň zavřením očí a zacpáním si uší. Ale ta vůně tady byla a způsobovala, že chtěla křičet a řvát vztekem
a bezmocí a bolestí zároveň.
Pamatovala si jen jedno jaro tak zarputile odmítající přejít v léto, před dvěma roky. Pamatovala si Frankovu velkou ruku, jak svírá
její, když ji přitáhl k sobě, jeho dech na její tváři, jak se zapotácela – ten poslední panák byl možná příliš – a zapřela se dlaněmi do
jeho ramen. Dívala se do Frankovy tváře, ale on měl oči sklopené k jejím rtům, a jejich srdce bila tak, že dohromady vydávala jen
táhle dunění. Cítila Franka, jeho tělo přitisknuté k jejímu; vůni stromů, která ji dělala opilejší než ten alkohol v hlavě, všechno
bylo tak bolestivě jasné a akutní a intenzivní a… Odstrčila ho, zapotácela se nazad, Frank sklonil a hlavu a nikdy víc se to
neopakovalo.
Potřebovala jen trochu času, potřebovala si v tom udělat pořádek, potřebovala vědět, co vlastně cítí a jestli to jde ze srdce nebo jen
z klína. Potřebovala mít jistotu v sebe a že to, co riskuje, riskuje pro něco ještě lepšího, ale nikdy ji neměla. Čím víc nad tím
přemýšlela, tím víc jí to unikalo, ztrácelo se, a… – nač to řešit, když měla Franka po svém boku? nač to riskovat?
Teprve teď měla pocit, nač by to měla riskovat, proč by to měla chtít. Teprve teď věděla, že neměla hledat vysvětlení, na něm to
nestálo, nebylo potřebné. Teprve teď pochopila, že neměla tehdy odstrčit Franka, ale jen tu paniku a zmatení, které v ní vyvolával.
Kdyby Franka tehdy chytila a už nikdy nepustila, nikdy by se kolem něj neomotala ona.
*
He’s found another love, it’s her he’s dreaming of / and there’s not a single thing that you can do.
Vlastně ani nevěděla, proč se na to zeptala. Snad nuda; šéfová je zase jednou za trest poslala na sledovačku a jejich cíl byl
obzvláště líný. Právě teď vyspával ve své posteli, kde mohla být taky, kdyby nebyl její ctěný partner mamlas, kterému neměli dát
řidičák ani napodruhé. Zpětně by oddálila tu chvíli, kdy se zeptala, ale tehdy ještě nevěděla.
„Tak co je zač, ta tvoje Dani?“ převalila to jméno na jazyku s určitým despektem, který si normálně rezervovala pro fiktivní
postavy z Frankových komiksů. Frank to ve své rozespalosti nezaznamenal.
„Proč se ptáš?“ protáhl unaveně.
„Je tak,“ pokrčila rameny. „Nudím se.“
„Dani je učitelka v mateřský školce,“ řekl, napřímil se v sedadle a jako by ožil. Susannou projela vlna nevole. „Je hezká. Taková
drobná, hodně… prostě pořádná ženská,“ vymáčkl se konečně a Susanně cukl koutek. „Taky rázná, ale hodná. Má krásný modrý
oči, takový živý. Vůbec je taková… když někam vejde, tak co celý ožije, pořád se směje – má krásnej úsměv,“ otočil se k Susanně,
jako by o tom snad pochybovala, „a… musela bys ji poznat. Vlastně – “ znovu k ní zalétl očima a chvíli váhal. „Chtěla by tě
poznat.“
„Mě?“ Susannino obočí vylétlo vzhůru. Něco jí na tom celém nehrálo, něco bylo jinak. Nikdy dřív před ní o žádném svém úlovku
nemluvil, a teď najednou byla ta Dani všude a všichni o ní věděli. „Jak dlouho spolu jste?“
„Uh…“ Traber se poškrábal na hlavě. „Víš, jak jsem tehdy vyhrál tu cestu kolem světa?“
Susanna kývla. Tehdy ji na ni zval, ale ona odmítla, v hlavně pořád zmatek z toho téměř polibku pod rozkvetlými stromy, který se
odehrál pár týdnů předtím.
„Tak tam, na lodi,“ odpověděl Frank. „Na stejný reklamní akci to vyhrála její babička, ale ta se na to cejtila stará, takže Dani
jela místo ní. Seznámili jsme se první den, pak se párkrát viděli, no a… od té doby jsme spolu.“
„Franku, to je skoro rok,“ vydechla Susanna. „Proč jsi mi o ní doteď neřekl?“
„Chtěl jsem,“ pokrčil rameny Frank. „Ale tys mi nechtěla věřit, že je skutečná, tak jsem si řekl, že prostě počkám, až se s tebou
bude dát mluvit…“ Zadíval se na ni. „Dani by tě fakt ráda poznala, Sus,“ řekl a sklopil oči, tváře se zahanbeně. „Moc by pro mě
znamenalo, kdybyste si rozuměly. Mám ji fakt rád.“
Susanna cítila, jak jí někdo zarazil skalpel do zad, pečlivě s ním obtáhl páteř po obou stranách a pak ji vytrhl z jejího těla. Seděla
zhrouceně v sedadle spolujezdce a rozdýchávala to. Učitelka ve školce, kterou si namluvil už před rokem a ona celou tu dobu
neměla tušení, že měl Frank přítelkyni. Celou tu dobu žila v domnění, že… Zalétla očima k Frankovi – pořád ještě se díval dolů,
jako když mumlal svoje doznání, a přitrouble se usmíval. Polkla.
Proboha, on byl opravdu zamilovaný.
*
But I love him! / No, you don’t, it's just your pride that hurts .
I still love him! / If you got him back again, you’d go right out and do him good…
Susanna si protřela paže oděné lehkým kašmírem; byla jí zima, kterou teplé jaro nemohlo zahnat, šla zevnitř. Nejhorší bylo, že
doteď vlastně nevěděla, co k Frankovi cítí. Jediné, co byla schopná přesně identifikovat, byla ta bolest a bezzubý vztek, když se
Dani cpala mezi ně a tlačila ji od něj dál. Dřív byli jen oni dva – v práci, na bowlingu s kolegy, na grilovačce, někdy prostě jen oni
dva. Ale teď tam vždycky byla Dani. A když tam nemohla být osobně, jako při službě, tak tam byl její přízrak mezi nimi, jako
kousek pryže mezi dvěma magnety.
Úplně Franka ovládla a sebrala ho Susanně. V tom krátkém čase, než Dani osobně poznala, byla odhodlaná tu mrchu vypudit,
nenechat na ní nit suchou, získat Franka zpátky pro sebe, ale jakmile se poprvé podívala do té srdcovité, bezelstné tváře drobné
brunety, která mohla na jejím partnerovi oči nechat, všechna síla ji opustila a na chvíli zůstala jen duchem té, kterou byla dřív. Ať
se snažila sebevíc, nemohla na Dani najít nic, co by mohla objektivně nenávidět. Byla krotká, milá, hodná, neustále veselá a
optimistická. Trochu naivní, občas natvrdlejší než sám Traber, ale zamilovaná až po uši a odhodlaná udělat, co Frankovi na očích
uvidí.
Byla přesně taková, jakou by Susanna nikdy nebyla.
Stáhla se tedy na pozadí dávajíc si pozor, aby si Frank její odtažitosti k němu a k jeho nové přítelkyni nevšiml. Nebylo to tak
těžké, Traber se na Dani díval jak na svatý obrázek a nic kolem nevnímal. Snažila se zvyknout si na tu myšlenku, ale všechna její
síla padla na to, aby neprovedla nějakou podlost. Kdyby byla ta zatracená Dani aspoň trochu vypočítavá, aspoň trochu
neupřímná… Ale takhle to bylo jako kopat do štěněte. Nemohla jí ublížit, protože by ublížila i Frankovi, a to bylo to poslední, co
na světě chtěla.
Musela se s tím smířit a po půl roce měla pocit, že dělala dobrou práci. Nakonec se přestala vyhýbat místům, kde Franka a Dani
viděla spolu, a za chvíli to přebolelo. Polkla pýchu, přiznala si, že Franka vlastně nikdy neměla a to především díky tomu, že ho
nikdy nechtěla tolik, aby riskovala bezpečí, které jí jejich zavedený vztah dával, a teď to byla jen otázka času, než to skousne
úplně. Vždyť by to nikdy nefungovalo, oni dva. Nevydržela by s ním, byli úplně jiní. Dani se k němu hodila mnohem víc.
Susanna si tedy připadala vyrovnaná.
Až do dnešního večera.
Až do chvíle, kdy přišli na Tomovu oslavu narozenin ruku v ruce, a Dani s těma svýma hloupýma, dětsky rozzářenýma očima
ukazovala trochu stydlivě každému, kdo si o to řekl, malý jednoduchý prstýnek s kamínkem, který jí zdobil levý prsteníček.
Susanna tam nechtěla být, nechtěla se na to dívat. Chtěla na místě shořet, vypařit se, proměnit se v rosu a vsáknout se do země. A
křičet, chtělo se jí tak hrozně křičet…
Až teprve v té chvíli, kdy sledovala čerstvě zasnoubený pár, připustila si, že pořád čekala – myslela si, doufala, modlila se – že se
nakonec rozejdou, že to není navždycky. Nevědomky do té možnost vkládala tolik nadějí, i když Frankův výraz, který s časem
nepolevoval, mluvil pro opak. Frank si chtěl vzít malou, naivní, trochu oplácanou Dani, a ona ani netušila, proč to tak hrozně bolí.
Nemělo to tak bolet, vždyť to byla jen její pýcha, ne?
Ne?
*
But I love him! / It’s too late to have a change of heart.
I still love him! / Tomorrow is his wedding day and you’d keep quiet if you’re smart.
Uběhly dva měsíce od Tomovy osudné oslavy narozenin a Susanna nemohla uvěřit tomu, že pořád ještě podvědomě doufala, že se
něco stane. Něco, co zítřejší svatbu překazí. Každý den byla zoufalejší a zoufalejší, dnes přímo zralá rozběhnout se proti zdi, aby
konečně nastartovala to probuzení, které muselo přijít. Doufala, že bude náhle ležet ve své posteli, vstane, půjde do práce a Frank
nebude znát žádnou Dani a bude se na ni zase dívat a usmívat, jako to dělal kdysi, než se ta hloupá malá holka objevila v jeho a
tím pádem i jejím životě.
Škubla sebou, když se ozval domovní zvonek. Chvíli zněl jako její budík; teprve když se zazvonění ozvalo podruhé, uvědomila si,
že za ní někdo přišel, a po cestě ke dveřím si sáhla na čelo, aby zjistila, jestli nemá horečku, která by to bláznění vysvětlovala.
Otevřela je a hrklo v ní, když za nimi viděla Franka. Vypadal rozrušeně, prošel kolem ní bez pozvání dovnitř a zastavil se až
vprostřed obýváku. Následovala ho a snažila se uklidnit srdce. Rozešel se s ní? Sešlo ze svatby? Uvědomil si, že…?
„Proč nemáš Dani ráda?“ vyhrkl Frank a tvářil se tak upřímně nechápavě, až se Susanně chtělo smát. „Ona tě má fakt ráda,
myslela si, že jste kamarádky – já si myslel, že jste kamarádky – ale pak mi řekla, že když tě zvala na rozlučku se svobodou, nějak
hloupě ses vymluvila a vyhýbáš se jí a… Já upřímně nevím, co ti mohla tak hroznýho udělat?“
„Neudělala mi nic, já vážně nemám…“ Nedokončila tu větu, zněla hrozně hloupě. Bylo na ní zoufale vidět, že nic nedělala,
nemělo cenu mu lhát a vnucovat mu, že nemá čas, má jiný program, jak se pokusila namluvit Dani.
„Já vím, že jste obě jiný, ale to jsme my dva taky, a myslel jsem si, že když vycházíš se mnou a se všema ostatníma, Dani není zas
tak jiná a fakt tě má ráda, tak proč…?“ Bezmocně rozhodil rukama. „Je pro mě hrozně důležitý, abyste spolu vycházely, obě pro
mě hrozně moc znamenáte a já nesnesu vidět, že se tak trápí.“
„Je mi to líto, Franku, nechtěla jsem…“ Susanně odumřel hlas, nevěděla, jak pokračovat. Nesměla mu to říct, vždyť v tom sama
neměla pořádek, a on byl tak šťastný. Měla by mlčet, to byla ta jediná rozumná a dospělá věc.
„A?“ zamračil se Frank. Stál teď tady místo aby byl na své rozlučce se svobodou, protože jeho snoubenku něco mrzelo. Byl tak
hrozně zamilovaný… Byl víc, než zamilovaný, on ji prostě miloval. To byla konečná. Nic, co by mohla Susanna udělat, už to
nikdy nezmění. Možná je mohla rozdělit, ale k čemu by to bylo?
„Jde jenom o to, že – “
„Nepokračuj,“ přerušil ji Frank překvapivě ostře. „Já poznám, když kecáš, a cokoliv mi teď chceš říct, je výmysl. Co se to s tebou
sakra děje? Ty nejsi taková, tak… krutá.“
„Krutá?“ zopakovala po něm Susanna dutě.
„Chovala ses k Dani jak kamarádka, celý dny jsem neposlouchal Susanna to, Susanna ono, jak kdybych to roky neposlouchal v
práci, a pak ji tak odřízneš? Dani si neumí myslet o nikom nic špatnýho a každýho má hned ráda. Ty to moc dobře víš, takže jestli
jsi ji z nějakýho důvodu jenom tahala za nos, tak je to prostě jenom krutý. Zvlášť teď, před svatbou, hrozně to prožívá a…“
Frank se sám zarazil a zůstal na ni hledět s pusou chvilku pootevřenou; zjevně i jeho natvrdlost měla svoje meze. Několikrát
pohnul rty naprázdno a díval se na ni jako něčím praštěný. „Susanno,“ řekl nakonec a polkl. „Vysvětli mi to.“
„Co chceš vysvětlovat?“ pokrčila Susanna rameny a cítila, jak jí po tváři stekla slza. Rychle ji otřela a strčila ruce do kapes kalhot.
Nedokázala se dívat na něj. „Jen… mám nepořádek v tom, co cítím a…“ Znělo to hloupě; znělo to tak hloupě.
„Co to meleš?“ vydechl Frank. „Ale proč teda… Proč jsi s ní byla taková kamarádka, než…?“
Susanna se na něj podívala a i přes situaci se jí z hrdla vydralo krátké, suché zasmání. Pokrčila znovu rameny. „Já prostě doufala,
že tě to nakonec přejde, neměla jsem důvod dělat dusno zvlášť, když… A teď jsem to prostě nezvládla a nechtěla jsem to ani
jednomu z vás kazit – “
„To je blbost!“ vyhrkl Traber s překvapivým vztekem v hlase. „Ani jednomu z nás kazit? Tys věděla moc dobře, že jí to ublíží. Ty
sis… tys doufala, že mě to nakonec přejde? Ty sis přála, aby to nevyšlo, abych o Dani přišel?“ Nevěřícně kroutil hlavou. Susanna
pootevřela rty, chtěla se obhájit, neuvědomila si, že to formulovala takhle – že jí z úst omylem vyklouzla celá hnusná pravda – ale
nedokázala promluvit. Frank s vytřeštěnýma očima kroutil hlavou. „Ty jsi jenom rozmazlená malá holka, co jí někdo bere
hračku… Bože… ty jsi hnusná. Ty jsi tak hnusná, že ani nevíš jak moc.“
Otočil se na patě a prudce se vzdaloval ke dveřím. Susanna se konečně pohnula; rozběhla se za ním a chytila ho za paži. Vztekle
se jí vyškubl, ale zůstal stát a hledět na ni. Začala drmolit ze strachu, že odsud teď odejde a už se na ni nikdy nepodívá jinak, než
jak se na ni dívá teď. Plný bolesti a odporu.
„Je mi to líto, Franku, hrozně líto. Nechci být taková, nikdy jsem nechtěla být taková, a proto tady teď sedím sama. Protože
kdybych tam šla, tak bych mohla udělat něco, čeho bych hrozně litovala, protože by to ublížilo tobě a Dani a já… já se s tím
potřebuju jenom vyrovnat, potřebuju jenom trochu času. Já chci, abys byl šťastný, přeju si to z celého srdce, jenom se těžko
smiřuju s tím, že… to nejsem já, s kým jsi šťastný.“
„Já to nechápu,“ přizval Frank a najednou byl prostý jakéhokoliv vzteku, jakékoliv zuřivosti. Díval se na ni poraženě a lítostivě.
„Vždyť nikdy nic nebylo. Vždyť… jsi mě odstrčila a odmítla tu cestu a… Tys mě nikdy nechtěla, Susanno. Možná sis to myslela,
možná jsme si to oba mysleli, ale ne doopravdy. Možná bysme spolu chvilku spali, ale jsme tak hrozně jiní…“
„Jak to můžeš vědět?“ vyhrkla Susanna trochu vztekle. Jak mohl zpochybňovat všechnu tu bolest, co cítila?
„Protože všechny ty momenty, kdy se něco mohlo stát, něco se skoro stalo, ale nikdy nestalo… Kdyby to mělo být, kdybysme to
oba chtěli, stalo by se to. Kdyby to byla láska, pak bysme se na sebe podívali a věděli, nebo si to aspoň uměli představit. Ale…
nikdy to tak nebylo, nebo jo?“
Susanna zakroutila hlavou. Popravdě řečeno nevěděla, nevěděla teď vůbec nic; hučelo jí v hlavě a bylo jí špatně od žaludku. Ale
nemohla ho vidět tak zkroušeného kvůli něčemu, za co nemohl, co nebyla jeho vina. Takže zakroutila hlavou, aby už konečně šel
a přestal ji mučit racionalitou, která nedělala nic s tou pažravou bolestí v jejím nitru.
„Já… Co s tím teď mám dělat? Já ji miluju, Susanno, ale nemůžu tě vidět… takhle. Já…“
„Běž už,“ zašeptala Susanna tiše. „Běž a nech to být, já se dám dohromady. Jak říkáš, není to jak kdybych měla zlomené srdce.“
Pokusila se na něj usmát. „Vypadni, máš poslední večer na svobodě.“ Díval se na ni, pak udělal krok k ní a jeho dlaň vyrazila k
jejímu lokti, aby se jí dotkl, ale Susanna ustoupila. „Běž už,“ zopakovala mnohem vážněji.
„Susanno, já…“ řekl ještě s rukou na klice. „Jestli tam zítra nechceš jít, já to chápu. Nějak to zařídím. Nechci, aby…“
Nedomluvil, přikývl si, jako kdyby si mentálně odškrtl položku, a pak za ním cvakly dveře.
Zůstala stát na tom místě ještě deset minut, jako by doufala, že se vrátí.
*
There’s not a single thing that you can do.
Možná se měla chytit té nabízené ruky a přijmout Frankovu nabídku. Riskovat, že řekne všem, že chytila střevní chřipku, a prostě
zůstat doma utopená ve své sebelítosti. Ale potřebovala to vidět. Potřebovala slyšet ta „ano“, potřebovala vidět Franka s
rozzářeným obličejem v kvádru, tentokrát úplně apatického vůči faktu, že ho tento typ oblečení škrtí, s očima jen pro svou
nevěstu. Susanna seznala, že znovu nemá co vytknout; Dani vypadala krásně.
Seděla na židli ozdobené krémovou mašlí z organzy a sledovala, jak Dani natahuje na Frankovu tlapu tenký zlatý kroužek.
Sledovala první manželský polibek a s potěšením kvitovala, že se jí tentokrát nezahoupal žaludek. Pořád to bolelo, ale byl to fakt,
se kterým už nemohla nic dělat. Už to nešlo změnit. A proč by vlastně měla? Pořád si nebyla jistá, kolik pravdy bylo na tom, co
Frank řekl, ale měl pravdu v tom, že by spolu nikdy nebyli šťastní.
Pokud mohl tolik milovat Dani – a víc než rok vídala dennodenně důkaz, že to tak bylo – pak v jeho srdci nemohla být ona. I
kdyby se tehdy pod rozkvetlými stromy rozhodla jinak a udělala krok k němu místo od něj; i kdyby si to všechno uvědomila dřív,
než si našel někoho nového, kdo se nebál dát mu celé své srdce, k čemu by to bylo? Dani nikdy nebyla záplata za ni, náplast na
odmítnutí. Dani byla ta pravá.
Bylo to tak prosté.
Prostší, než malá násobilka, a ta svatba jí to konečně umožnila vidět.
Už neexistoval žádný prostor pro interpretaci; nebyla už proměnná, kterou by mohla dosadit, aby výsledek zvrátila. Bylo jen jedno
možné řešení a to měla před očima.
A nebylo to tak špatné řešení – dva šťastní lidé a jedny definitivně zavřené dveře, nad nimiž už nemusí dál dumat a ztrácet energii.
Nikdy nic nebylo a nikdy nic nebude.
Vyšla před radnici spolu s ostatními jen matně vnímajíc, že je do ní zavěšená šéfová, která také neměla doprovod. Ale byla si jistá,
že ten kontakt nebyl vyvolaný sounáležitostí, ale lítostí. Možná to dokázala skrývat dlouho před všemi ostatními a dokonce i před
Frankem, ale nemohla uniknout Anně Engelhardt. Raději se na ni nedívala, protože se bála, že se jí přes to všechno pod tíhou té
definitivy zhroutí do náruče a rozbrečí se.
Před radnicí zavládla nejistota. Na ženicha a nevěstu měl čekat vůz, ale nikde nebyl. A pak se ozval klapot koňských kopyt; zpoza
rohu vyjel kočár, který táhli dva bělouši. Dani s vytřeštěnýma očima, ve kterých se začaly formovat slzy dojetí, zírala na Franka,
ale na manželově tváři poznala, že to není jeho dílo. Začala těkat očima kolem, aby mohla v nadšení poděkovat; radovala se jako
dítě. Frankovi to chvíli trvalo, ale pak věděl hned.
Zvedl oči k Susanně a usmál se na ni, jak si myslela, že už se na ni po tom včerejším rozhovoru nikdy neusměje. Susanna kývla s
lehce zvednutým koutkem. Věděla, že je bezpředmětné dělat radost jemu, o to nestál. Chtěl, aby Dani akceptovala jako
nevyhnutelnou součást jeho a tím i jejího života, v nemoci i ve zdraví, v chudobě i bohatství, dokud je smrt nerozdělí, a ona to
udělala. Bude chvíli trvat, než v tom bude i její srdce, ale nakročila správným směrem – opačným od těch zavřených dveří.
Dani následovala manželův pohled a usmála se na ni, zvedaje ruku, aby jí zamávala. Vypadala, že by se byla rozběhla za ní, ale
Frank držel svou nevěstu za ruku pevně a směřoval ji ke kočáru. Susanna věděla, že to udělal kvůli ní, a byla mu za to vděčná,
Dani blízko sebe by neustála.
Klapot kopyt se vzdaloval a vzdaloval a pak už je nebylo slyšet.
Anna stiskla Susanně ruku.
Forget him ‘cause he don’t belong to you.
Poznámky:
– užitá píseň je Foolish Little Girl od Dionne Bromfield: http://www.youtube.com/watch?v=wF–sWaOEe4s (originál je od The
Shirelles: http://www.youtube.com/watch?v=8zAX5StHD6A)
– „Bože… ty jsi hnusná. Ty jsi tak hnusná, že ani nevíš jak moc.“ – “God, you’re awful and you don’t even know how awful you
are.” (The Good Wife, 5.05 Hitting the Fan) – Kontext je mimo, ale věta skvělá se skvělým nábojem, musela být použita.