něco osobního

NěCO OSOBNÍHO
Carpe diem – využij dne!
Malé přesýpací hodiny měly pro mě svérázné kouz­
lo. Jako dítě jsem je často zamyšleně držela v rukou
a dívala se, jak se jemný písek n
­ ezadržitelně sype
úzkým skleněným krčkem. Horní polovina je zpo­
čátku úplně plná, ale písku v ní pomalu ubývá. Hrd­
lem propadne poslední zrníčko a je klid. Při pohle­
du na tyto hodiny jsem jako malá poprvé pochopila,
co je to čas: drahocenný dar, kterého máme každý
den o něco méně.
Přesýpací hodiny mi nepřipomínají jen rychlé
ubíhání času, ale také to, že se jednou rozpadneme
v prach. Naše dny jsou sečteny. Tato myšlenka nás
plní steskem.
My lidé jsme mistry v tom, jak potlačovat sku­
tečnost, že náš čas tady na zemi je omezený. Pro­
to s ním zacházíme tak neopatrně. Zabíjíme ho ne­
smyslnostmi, marníme ho, jednáme s ním, jako by
byl náš nepřítel. Kolik z nás považuje nabitý kalen­
dář za dobře využitý čas!?
Co by se stalo, kdybychom věděli, že máme před
sebou už jen týden života? Každá minuta by nám
byla nesmírně drahá! Mnohé z toho, co teď pova­
žujeme za důležité, by se najednou stalo bezcenným
– majetek, peníze, kurzy na burze, oblečení, prázd­
né řeči, povrchní zábava – bylo by škoda tím vším
utrácet čas.
Královna Alžběta I. prý na smrtelné posteli řek­
la: „Celý svůj majetek dám za chvilku času!“ To je
něco
tragédie! Tolik lidí chce žít, a přitom nestárnout,
­zatímco ve skutečnosti stárnou, aniž by žili. Děláme
všechno pro to, abychom dosáhli vyššího věku, mís­
to abychom se v těch letech, které máme k dispozici,
snažili vést opravdový život.
Herec Raquel Welch jednou řekl: „Dosáhl jsem
všeho, po čem jsem toužil – bohatství, slávy, velko­
lepé kariéry – a přesto se cítím nepopsatelně uboze.
Měl jsem báječné děti a vedl fantastický životní styl
– a přesto jsem byl hluboce nešťastný. Velmi jsem
se zděsil, že je možné to vše mít a přitom se ­cítit tak
prázdný.“
O co vlastně v životě jde?
Ježíš řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve
mě, i kdyby umřel, bude žít!“ (Jan 11,25) Život mů­
žeme mít jen od toho, kdo sám je život. Bůh je ko­
nečný dárce. Smrtí a vzkříšením Božího Syna na
kříži nezískáváme chvilkový, ale věčný život. J­ ežíš je
mostem do vztahu s Otcem, mostem do na­plně­ného
života, cestou k našemu skutečnému určení. Tento
život získá ten, kdo se odevzdá tomu, který je věčně
živý. Když náš život přijde do styku Ježíšem, napl­
ní jej smysl a láska. Pavel píše Koloským (2,9): „Ne­
boť v něm tělesně přebývá veškerá plnost božství.“
Člověk sám o sobě nemá nic. Život i čas dostává
k tomu, aby jej prožil v závislosti na svém Stvořiteli.
Náš život se naplní, když přijmeme Boží lásku, když
na ni reagujeme a předáváme ji dál. n
osobního
„Při pohledu na přesýpací hodiny
jsem jako malá poprvé pochopila, co je to čas:
cenný dar, kterého máme každý den o něco méně.“
Yvonne Schwengelerová, (1946),
­vdaná, čtyři dospělé děti, dlouholetá
­šéfredaktorka časopisu Ethos
ethos 4 I 2013
3