Evangelík 47 - Farní sbor Českobratrské církve evangelické

Transkript

Evangelík 47 - Farní sbor Českobratrské církve evangelické
Úterý
10:00 setkání maminek (1., 3. a příp. 5. úterý v měsíci)
17:00 konfirmandi
19:00 mládež
19:30 sbor. diakonie (1x za 2 měsíce)
20:00 třicátníci (1x měsíčně)
Středa 15:00 děti
Čtvrtek 15:00 senioři (1x měsíčně)
17:00 biblická hodina
19:30 studijní biblická hodina (1x měsíčně)
Neděle 09:30 bohoslužby
souběžně nedělní škola pro děti
Zveme vás na bohoslužby o Velikonocích
13. dubna Květná neděle
09:30 bohoslužby
17. dubna Zelený čtvrtek
15:00 velikonoční setkání seniorů
19:00 pašije s vysluhováním sv. večeře Páně
18. dubna Velký pátek
18:00 bohoslužby s vysluhováním sv. večeře Páně
20. dubna Boží hod velikonoční
09:30 bohoslužby s vysluhováním sv. večeře Páně
. . . . . . . . .
. Ježíš
. .říká:. Já.jsem. ta.cesta,
. .
. pravda
. . i .život.. . . . .
. J .14,6. . . . . . .
. . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
e
va
n
g
e
l
í
K
47
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
v Praze 6–Střešovicích
Náměstí Před Bateriemi 22, 162 00 Praha 6
FARNÍ SBOR
ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE
EVANGELICKÉ
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Sborový program . . . . . . .
......................
KontaK t y . . . . . . . . . . . . . .
......................
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 6-Střešovicích
Náměstí Před Bateriemi 22, 162 00 Praha 6
Telefon fary a faráře Pavla Pokorného: 224 312 107, 731 314 689
farářky Lenky Ridzoňové: 222 361 121, 605 081 279
kurátora Tomáše Fendrycha: 725 594 400
e-mail sboru: [email protected]
sborová internetová adresa: http://evangelik.cz/
Osobní setkání a úřední záležitosti po telefonické domluvě
Návštěva z Oss
Sestry a bratři z holandského partnerského sboru
v Oss budou u nás ve Střešovicích od čtvrtka
24. do neděle 27. dubna. Tématem letošního
rozhovoru je modlitba. Zveme k účasti na
setkání, výletě, bohoslužbách.
Ordinace Jany Plíškové
Presbyterka Jana Plíšková bude synodním seniorem
Joelem Rumlem ordinována ke službě Slova a svátosti. Slavnostní bohoslužby se konají v neděli
11. května v 15:30 hodin.
Sborový kantor Jiří Schneider
Střešovický sbor má nově sborového kantora, bratra
Jiřího Schneidera. Do služby bude ve sboru povolán
při slavnostních hudebních nešporech na svatodušní
neděli 8. června v 15 hodin. Tohoto odpoledne se
zúčastní také celocírkevní kantor Ladislav Moravetz.
Konfirmace
Zveme vás na
konfirmaci,
která v našem
sboru bude
v neděli
22. června.
Znamení Shůry? . . . . . . . . .
......................
Potom Gedeón prosil Boha: „Chceš mou rukou vysvobodit Izraele,
jak jsi prohlásil? Hle, rozprostírám na humně ovčí rouno. Bude-li
rosa jenom na rouně a všude po zemi bude sucho, poznám, že mou
rukou vysvobodíš Izraele, jak jsi řekl.“ Tak se také stalo. Nazítří za
časného jitra rouno vyždímal a vytlačil z něho plný koflík rosy. Gedeón dále prosil Boha: „Nechť proti mně nevzplane tvůj hněv, když
promluvím ještě jednou. Rád bych to s rounem zkusil ještě jednou.
Kéž je jenom rouno suché a všude po zemi rosa!“ A Bůh to tak té
noci učinil. Jenom rouno bylo suché, zatímco všude po zemi byla
rosa. (Sd 6,36–40)
Kdo nezná tuhle nejistotu? Co mám dělat? Co je správné? Jsem ten,
kdo má zrovna tohle udělat? Modlíváme se taky: Ukaž mi, Bože, co
mám dělat!?
Gedeón si vyžádá od Boha znamení, aby měl jistotu. A dokonce opakovaně. A Bůh mu vyhoví. Podobný příběh nacházím také v knize
Genesis – Abrahamův služebník hledá nevěstu pro syna svého pána.
Přichází ke studni a modlí se: Jestliže dívka, která na mou prosbu,
aby mi dala napít, odpoví ochotně a napojí mne i velbloudy, uvidím
v tom znamení, že je tou pravou. A vše se odehraje tak, jak služebník prosí.
Slyšel jsem historku o Janu Karafiátovi, jak se mu líbila jedna dívka
(či snad žena). Karafiát na ni hleděl z okna a říkal si: jestli se teď
ohlédne, budu vědět, že je mi Hospodinem přislíbena. Neohlédla se,
Karafiát ji nikdy neoslovil a nikdy se neoženil. Nevím, jestli tuto příhodu tlumočím přesně a jestli odpovídá skutečnosti, ale vím docela
jistě, že podobné modlitby – prosby o znamení shůry – někteří lidé
vysílají k nebi dodnes.
Přinejmenším dva takové příklady v Bibli tedy najdeme. Mohou nás
povzbuzovat k tomu, ať si také znamení vyžádáme. Jenomže proti
tomu mluví některé novozákonní texty. Jedním z nich je příběh z Matoušova evangelia (Mt 12,38–41): Tehdy mu (Ježíšovi) na to řekli
někteří ze zákoníků a farizeů: „Mistře, chceme od tebe vidět znamení.“ On však jim odpověděl: „Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá
znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše. Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak
bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání – a hle, zde je více než Jonáš.“ Ninivané byli
pohané. Jonáš mezi nimi nedělal nic jiného, než vyřídil Hospodinovo
slovo, slovo kritické k jejich způsobu života. Pouhé kázání bez spektakulárních projevů zapůsobilo a přivedlo je k životnímu obratu.
Ježíš nám tím klade nepříjemnou otázku: nežádáte znamení proto,
abyste mohli uhnout před nárokem pravdy? Není vlastně už teď dost
jasné, co byste měli dělat, co po vás Bůh chce? Žádáte znamení, kladete si podmínky, jen abyste mohli smlouvat – tohle ještě není to
pravé znamení, chceme něco jiného, něco víc (a takhle to můžete
natahovat do nekonečna). (?)
Dalším příběhem, který ukazuje podobným směrem, je podobenství
o boháči a Lazarovi (L 16,19–31). Boháč za svého života nechává
lhostejně trpět před svými dveřmi Lazara. Po smrti trpí boháč a tu
prosí Abrahama, ať pošle Lazara, aby varoval boháčovy bratry, nač
mají za svého života dbát, aby nedopadli stejně jako on. Závěr podobenství zní takto: Ale Abraham mu odpověděl: ‚Mají Mojžíše
a Proroky, ať je poslouchají!‘ On řekl: ‚Ne tak, otče Abrahame, ale
přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘ Řekl mu: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby
někdo vstal z mrtvých.‘ Ježíš ústy fiktivního Abrahama upozorňuje
na to, že z příběhů a z ustanovení Tóry (pěti knih Mojžíšových)
a z příběhů a slov proroků naprosto jasně vyplývá, že nelze lhostejně
míjet trpícího bližního. K tomu, jak se správně rozhodovat a jak jednat, není třeba ničeho dalšího, žádných mimořádných zjevů ani autorit z jiného světa. Může být hlasem Mojžíše a Proroků pro nás
evangelíky dnes hlas Bible a kázání? Jsou to dost jasné zdroje? Spolehlivé, dostačující?
Oč se tedy modlíme, když neprosíme o znamení shůry? Co čekáme?
Možná můžeme prosit o pokoru, abychom dovedli rozpoznat, jak
a v čem jsme vedeni svými strachy, svými sobeckými zájmy, svým pokušením uniknout před odpovědností. Můžeme prosit o pokoru, abychom dovedli přijmout pravdu a brát ohled na druhé, především
slabé a ohrožené. Můžeme prosit o porozumění věci, problému, situaci, která je před námi, o schopnost vidět ji v perspektivě Božího
slova. Můžeme prosit o Ducha svatého – o víru, naději, lásku. O inspiraci a tvořivost pro své další kroky. O odvahu a sílu rozhodnout
se, jednat a nést důsledky svých rozhodnutí...
Pavel Pokorný
Tato úvaha o modlitbě zůstává nedokončená, otevřená. Může to být tím, že nevím, jak dál. Anebo tím,
že rukopis už musí jít do tisku. Ale ta neukončenost je
vlastně výhodou – mohu vás pozvat k pokračování.
Modlitba bude tématem našeho setkání s bratry a sestrami z našeho partnerského sboru v nizozemském
Oss. Přijedou k nám do Střešovic ve dnech
24.–27. dubna. Rozhovor o modlitbě
připravujeme na pátek 25. 4. v podvečer.
Bohoslužby v holandském Oss
milí přátelé,
SeStry a bratři . . . . .
.................
je dobře, že se střešovickému sboru dobře daří, máme
jistě také štěstí – jsme zkrátka v hlavním městě
a patříme k velkým sborům. V loňském roce byla
průměrná účast při bohoslužbách celých 119
návštěvníků! Za to patří dík Pánu Bohu.
Našemu Pánu jsme také vděčni za to, že je mezi námi
dost ochotných a nezištných, kterým není naše
společenství lhostejné a kteří vědí, co pro nás všechny
v pravý čas udělat.
Přirozeným začátkem i koncem všeho dění jsou nedělní
bohoslužby. Máme radost, že nám službou slova a svátosti mohou pravidelně sloužit hned dva faráři, Pavel
Pokorný a Lenka Ridzoňová. A od října roku 12 do září
roku 13 u nás působil vikář Ondřej Zikmund, který je
nyní farářem v Kutné Hoře.
Děti mají během kázání svůj program v nedělní škole;
věnovalo se jim našich 16 učitelů (podle abecedy): Olga
Brožová, Martin Čech, Kristina Karasová, Tomáš Kočnar,
Markéta Kočnarová, Romana Kuboňová, Jonáš Plíšek,
Matěj Pokorný, Ráchel Ridzoňová, Ondřej Roskovec, Petr
Ryšavý, Benjamin Schneider, Klára Schneiderová, Dora
Tichá, Vladimír Urbánek, Anna Zemánková a Viktor
Žárský. Se sestrou farářkou se učitelé třikrát ročně
scházejí k poradě.
A co se u nás kromě nedělních setkání pravidelně dělo?
Nejrušnější den je úterý. Na faru přicházely jednak
maminky s malými dětmi (a jde o setkání ekumenické),
jednak konfirmandi. A týž den večer (nebo ve středu) se
scházela mládež, jejíž schůzky vedli Michael Pfann,
Jonáš Plíšek a Šimon Pokorný. Probírali obtížná místa
Pěti knih Mojžíšových a také zjevení Janovo. A někdy
zvali i zajímavé hosty.
Jednou měsíčně se scházeli k biblickým i jiným programům „třicátníci“. Lence Ridzoňové, která má tyto
večery na starosti, by udělalo radost, kdyby se jich
účastnilo širší osazenstvo a kdyby někdo dal této
skupině jiné označení, jež by ji tak věkově nevymezovalo.
Řidčeji, ale také zvesela a ochotně se scházely s oběma našimi faráři
sestry ve sborové diakonii. Jde o neprofesionální sociálně zaměřenou
službu především pro naše seniory; kdo by chtěl o věci vědět víc, ať
se obrátí na sestru farářku.
Ve středu se k biblické hodině scházely děti a jednou měsíčně byla
pak schůze staršovstva.
Ve čtvrtek odpoledne byla jednak týdenní sborová biblická hodina
a dvě setkání se potom konala v měsíčním intervalu:
Odpoledne měli svůj pořad naši milí senioři; organizaci a zvaní hostů
zařizuje sborová diakonie, jen pro příklad jmenujme program Emy
Janečkové nejen o Rumunsku, Dagmar Klingerové o její cestě do
Íránu a Etiopie, Věry Váchové o architektu Kozákovi nebo Bohumila
Doležala předvolebně o českých politických mravech. Ráda také
zdůrazňuji zářijovou návštěvu v botanické zahradě v Troji. Zajímavým
nápadem Pavly Keprtové byly návštěvy generálních zkoušek divadelních představení za relativně malé ceny.
Skupině nadšených pro klasickou hudbu zas nabízela lístky na
generálky setra Nechvátalová.
A ve čtvrtek večer se potom k slovu s našimi faráři dostali účastníci
biblické hodiny „studijní“ (letos ji v našem zpravodaji naleznete
s názvem „večerní“). Na ní jsme se vždy zamýšleli nad textem chystaného nedělního kázání. Škoda že tato příležitost k hlubšímu
vhledu do Písma zůstává stále stranou zájmu většiny tak velkého
sboru.
Zbývá pátek, kdy byly zhruba každých 14 dní zkoušky pěveckého
sboru, který vede Jiří Schneider.
I tento rok se několikrát sešla skupina již bývalých „pátečníků“,
v červnu jako vždy na zahradě u manželů Roskovcových.
Těší nás, že se relativně hojná účast na sborovém dění dotvrzuje
takřka každoroční konfirmací. Bylo to tak i loni – tentokrát se jednalo i čistě dívčí sestavu, v níž byly (podle abecedy) Mariana Bouřilová, Magdalena Fendrychová, Jana a Kateřina Michalíkovy a Ema
Pospíšilová. Všichni konfirmandi spolu loni strávili i dva mimopražské
víkendy – na Hvozdnici a v Kutné Hoře; slavnost konfirmace se
potom konala první adventní neděli.
K živému křesťanskému společenství náleží nepochybně hudba.
Už jsme zmínili zkoušky pěveckého sboru. Zpívají nám i hrají na nástroje ale také děti; skupinu hudebně vedou Martin Lepšík s Lukášem Kuboněm, o organizaci se stará Monika Ryšavá.
Hudební večer se konal hned na počátku roku – byl to koncert Tříkrálový žáků základní umělecké školy Jana Hanuše z Břevnova.
Uspořádali jsme také tři „koncerty na kopci“, při nichž vystoupili studenti Pražské konzervatoře, hudební skupina Oboroh a nakonec var-
haník Martin Matyska se zpěvačkou Anežkou Mišoňovou. Výtěžek ze
všech koncertů náleží středisku Diakonie Ratolest v Praze 10.
Udála se spousta dalšího – ať na faře, nebo mimo ni.
Vyznavači zimních sportů o jarních prázdninách opět strávili jeden
týden v našem středisku v Janských Lázních.
V dubnu se potom několik maminek s dětmi vypravilo do dalšího
evangelického střediska, do Herlíkovic; je třeba říci, že tento celocírkevní podnik se stává výrazně střešovickým.
1. května jsme vyrazili „sborově“ na výlet na kolech a vzápětí se někteří vydali na obvyklou cestu k našim holandským kamarádům
v Oss. Tématem rozhovoru byla tentokrát „Láska“.
A ještě na konci května jsme v našem kostele mohli zhlédnout hezký
program při Noci kostelů – až do půlnoci.
Naše děti toho během roku také zažijí víc. I loni dvakrát přespaly na
faře, stojí za zmínku, že tématem k debatě jim byla Bible kralická.
Ale hlavně se zase všichni vydali na tábor, tentokrát do Zvolenovic
u Telče; táboru velel bratr farář se svojí ženou a s vedoucími ze skupiny mládeže.
Zmiňme ještě jednu vydařenou letní výpravu – mládež s bratrem farářem podnikla spolu s dětmi z Německa cestu do rumunského Banátu, znamenající poučné seznamování s tamními národnostními
a náboženskými menšinami; s Čechy, Slováky a Němci.
Početná sestava se sešla jako vždy na konci září v evangelickém středisku v Chotěboři.
Pokud jde o kulturní dění, ve sborové místnosti jsme loni uspořádali
čtyři výstavy; viděli jsme obrazy Olgy Brožové, Stanislava Matouška,
Krišana Petrescu a fotografie Jiřího Čujana a Michaela Dusa.
Na přelomu let 2012 a 13 se v našem kostele odehrávaly ještě literárně-hudební večery, nazvané Bible čtená, jejichž autorkou je členka
našeho sboru, Milena Nečásková. Centrem pořadu je biblické čtení
s odborným výkladem a hudebním a výtvarným doprovodem; mělo
oslovit především necírkevní kulturní veřejnost. Pět částí cyklu jsme
hostili v našem kostele, pro malou návštěvnost se ale pořad přemístil
k evangelickému Salvátoru a dnes pokračuje v Chodovské tvrzi na
Jižním městě.
Zde je třeba upozornit i na naše knihy a dalším tiskoviny: O sborovou knihovnu pečuje sestra farářka, katalog knih je k vidění i na naší
internetové stránce. Lenka Ridzoňová má pro nás i knihy na prodej.
Sborovou kroniku po sestře Štamberské převzal Petr Ryšavý, ke kterému se váže ještě jedna zajímavost – u nich doma se schází výhradně mužská skupina ke společnému šití. A není to samoúčelný
počin, pánové například ušili pytlíky na dárek právě pro loňské konfirmandky (!). A ještě jedna čistě pánská záležitost – již potřetí se
o červnovém víkendu konalo stanové setkání tatínků
s dětmi; je překvapivě početné, naposled, v Josefově
Dole, se jich sjelo dvanáct s čtyřiadvaceti dětmi!
Čas od času se neobejdeme bez širší pomoci našich
členů při brigádách, v kostele se pořádala jedna
v květnu, druhá potom v říjnu na našem evangelickém hřbitůvku v Ruzyni. Brigády nám přinášejí nejen
užitek, ale i radost. Členům sboru proto doporučujeme se jich účastnit hojněji, je to smysluplná příležitost k setkání s druhými.
Někteří z nás se věnují službě kaplanské. Bratr farář
spolupracuje s týmem pražského domácího hospice
Cesta domů, bratr Pavel Kočnar je kaplanem věznice
ve Vinařicích, kterou už leckdo z nás navštívil, dobrovolníky ve věznicích jsou Viktor Žárský a Jana Plíšková.
A co se dělo v čase adventu a vánoc?
Krabice od bot, neboli „děti darují dětem“ – hezký
a velice přínosný nápad faráře Mikuláše Vymětala:
Děti plní krabice od bot věcmi, které chtějí darovat
a které potěší děti z chudých rodin nebo ze sociálně
vyloučených komunit.
Čtvrtou adventní veděli jsme potom viděli nejprve
pěkně připravenou i pěkně zahranou vánoční hru dětí
o ženách z Ježíšova rodokmenu a odpoledne divadlo;
tentokrát šlo o ztvárnění Homérovy epické básně
Odysseia.
Kolem třiceti z nás se pak spolu během Silvestra veselilo ve Strmilově v jižních Čechách.
Jistě významným počinem roku 13 byla také anketa,
týkající se nejen celoplošně diskutovaných otázek církevního financování za nových podmínek, ale i názorů na další život našeho sboru. Dost z nás k této
anketě vyplňovalo dlouhý dotazník; za odpovědi vám
děkujeme.
A ještě několik peněžních záležitostí:
Zorganizovali jsme sbírku pro děti zesnulé farářky
Ireny Škeříkové, ustavil se pro ně takzvaný „fond
Irena“. Další sbírka byla určena obětem tajfunu na Filipínách a další mířila do střediska Diakonie ve Vsetíně. A jak jsme už řekli – při koncertech se zase
sbírají peníze pro středisko Ratolest z Prahy 10.
Nakonec bychom výslovně a rádi poděkovali:
Pavlu Gregorovi a Patriku Pospíšilovi za varhanní doprovod,
Jiřímu Schneiderovi za totéž a také za vedení pěveckého sboru,
pěveckému sboru a dalším hudebníkům, též dětskému pěveckému
sboru • Jaroslavu Vetterovi, Pavlu Kočnarovi a Petru Hudcovi za hostovská kázání • Miloši Janáčkovi, Lídě Pospíšilové a Patriku Pospíšilovi za službu pokladníků • učitelům Nedělní školy • sestrám Lídě
Janské, Vendule Prokošové, Lydii Roskovcové a Monice Žárské, které
navštěvují klientky Ústavu sociální péče ve Vlašské ulici • brigádníkům • sestrám ze sborové diakonie • Tomáši Tichému, který rukou
restaurátora vyčistil pamětní nápis, visící na kruchtě, který je vztažen
k otevření našeho kostela v roce 1939 • a přirozeně spoustě dalších, kteří sborovému společenství přispěli a přispívají, ale nelze
je všechny jmenovat.
Opravdu rádi se s vámi se všemi v neděli na bohoslužbách i jindy
potkáváme. Všeho co pro sbor děláte, si vážíme a děkujeme vám
za sounáležitost.
Na samý závěr ještě zdůrazňujeme, že se spolu cítíme dobře také
na schůzích staršovstva a pevně věříme, že i nová sestava, kterou
zvolíme, bude semknutá a tvořivá.
S díky za Boží požehnání a za všechny vaše modlitby,
střešovické staršovstvo (za staršovstvo Jana Plíšková)
výroČní Sborové
ShromáŽDĚní . . . . . . . . . . .
......................
svolává staršovstvo na neděli 23. března 2014.
Zahájení 9:30 bohoslužbami.
Program:
ustavení shromáždění
zpráva o životě sboru
hospodářská zpráva a návrh rozpočtu na rok 2014
revizní zpráva
volba staršovstva
volba revizorů
rozprava
usnesení o zprávě, rozpočtu a případných návrzích
modlitba a píseň
Volba staršovstva ovlivní život sboru na příštích 6 let.
Účast členů sboru na této volbě je výrazem jejich odpovědnosti
za sbor.
Volit může člen sboru starší 18 let, zapsaný do seznamu členů sboru
s hlasovacím právem.
Život Sboru v ČíSlech . . . . .
......................
bohoslužby 56x, průměrná účast: 119
vysluhování večeře Páně 14x, průměrná účast 94
přistoupili: 12
křty: Bohumil Doležal, Henrik Petr Syruček, Jonáš Kupilík, Jáchym Česálek, Berenika Veronika Břeňová, Ester Magdalena Břeňová, Ela Posoldová, Ellen Hořínková, Mariana Bouřilová, Ema Pospíšilová a Jiří
Adámek
svatby: Jonáš Plíšek a Barbora Koubínová, Victor Candia Munoz
a Alžběta Benčová
pohřby: Libuše Sobolová, Květoslava Adamcová, Pavel Bohuslav,
Jan Šafr, Ludvík Gabesam
Silvestr ve Strmilově
Zpráva o hoSpoDaření
FS Čce praha Střešovice
Za roK 2013
a roZpoČtu na roK 2014 . . .
......................
75 % ročních celkových výdajů a veškeré personální náklady jsou 25
%, budou se personální náklady postupně zvyšovat na stejnou úroveň jako náklady provozní.
Fond dostavby: na konci roku 2013 činí jeho stav 20.878,01 Kč.
Fond byl v loňském roce bez pohybu. V účelové sbírce na stavební
práce bylo v roce 2013 vybráno celkem 101.200 Kč. Celkem je na
tomto účtu k dispozici 204.766 Kč.
Staršovstvo se v loňském roce zabývalo hospodářskými otázkami
více než jindy: hlídali jsme rozpočet, hledali jsme úspory, v rámci celocírkevní debaty jsme se zamýšleli nad budoucím fungováním našeho sboru.
V roce 2013 pracovala finanční komise ve složení Štěpán Nadrchal,
Patrik Pospíšil, Miloslav Klimeš, Eva Kurnasová, Romana Plischková,
Tomáš Fendrych, Pavel Pokorný. Komise aktivně přispěla k formulaci
odpovědí v ekonomické části celocírkevní diskuse o budoucnosti
sborů a samofinancování naší církve.
O sborovou pokladnu se v loňském roce starali Miloš Janáček, Ludmila Pospíšilová a Patrik Pospíšil.
Účetnictví sboru vede i nadále pan František Kutiš.
Hospodaření střešovického sboru v roce 2013 skončilo s přebytkem
248.323 Kč.
Náklady celkem činily 807 tisíc oproti 928 tisíc v roce 2012.
K úspoře nákladů významnou měrou přispělo snížení ceny za elektřinu a plyn, kterého jsme dosáhli změnou dodavatele v rámci elektronické aukce organizované MČ Praha 6. Očekáváme, že konečné
vyúčtování energií tuto zprávu potvrdí. U běžné údržby, kam patří
i stavební opravy, jsme uskutečnili jenom to, co jsme považovali za
nutné: z rozpočtu, který činil 158 tisíc, jsme realizovali polovinu. Na
opravy a údržbu jsme uspořádali účelovou sbírku, která probíhala
v druhé polovině roku a vynesla celkem 101.200 Kč.
Příjmy v roce 2013 byly 1.055.257 Kč, to je o 50 tisíc víc než v roce
předchozím.
Chrámové sbírky vzrostly o 70 tisíc a salár 566 tisíc byl o 42 tisíc
vyšší než loňských 524 tisíc. Plátců saláru bylo 117 oproti 111 v roce
2012, průměrná výše saláru činila 4.836 Kč oproti 4.718 Kč.
Celková obětavost sboru činila 940 tisíc a vzrostla o 186 tisíc proti
roku 2012. Děkujeme úplně všem dárcům nehledě na výši daru.
Od Městské části Praha 6 jsme obdrželi dotaci ve výši 15.000 Kč na
provozování Koncertů na kopci.
Staršovstvo připomíná, že hlavním zdrojem sborových příjmů je
salár; jeho zvýšením bychom měli v budoucnu postupně směřovat
k soběstačnosti: jestliže dnes činí podíl nákladů na provoz sboru asi
Péče o sborové budovy
Na sborové budovy a nemovitosti (připomínáme, že sbor je vlastníkem někdejšího tolerančního hřbitova v Ruzyni) dohlíží stavební komise (David Kupilík, Radek Matulík, Pavel Keprta, Pavel Pokorný,
Tomáš Fendrych). V současné době máme za sebou opravy interiéru
kostela a fary, i exteriér budov je zatím v uspokojivém stavu. Je však
třeba včas myslet na větší opravu fasády, která nás čeká během 5–
10 let, a na blížící se nutnou výměnu plynových kotlů pro vytápění
kostela: oboje dohromady bude stát více než jeden milion Kč. Pro
tyto účely navrhujeme fond oprav postupně každoročně doplňovat
podle hospodářského výsledku: každoročně by to mělo být 150 až
200 tisíc korun. V rámci oprav a údržby našich budov chceme letos
konečně zřídit stání pro kola. Náklady na údržbu a opravy budou
hrazeny přímo z položky běžná údržba v rozpočtu.
Poznámka: běžný účet u České spořitelny byl na začátku roku 2014
zrušen a převeden na b.ú. u Fio banky.
Závěr
Staršovstvo navrhuje sborovému shromáždění, aby schválilo výsledky
hospodaření sboru za rok 2013.
Staršovstvo navrhuje sborovému shromáždění, aby schválilo:
Z hospodářského výsledku 248.323 Kč převést 150.000 Kč do fondu
oprav;
z nerozděleného zisku 410.921 Kč z minulých období převést částku
42.000 Kč do rezervního fondu a částku 368.921 Kč do fondu
oprav; příspěvek do fondu oprav tak bude činit celkem 518.921 Kč.
Prostředky fondu oprav budou účetně sloučeny s prostředky na účtu
Účelová sbírka – stavební práce, které činí 204.766 Kč. Na fondu
oprav tak bude celkem shromážděno 723.687 Kč;
z hospodářského výsledku 248.323 Kč převést 50.000 Kč do fondu
sociální pomoci;
zbývající část hospodářského výsledku ve výši 48.323 Kč převést do
rezervního fondu. Rezervní fond tak bude činit celkem 90.323 Kč.
Rozpočet navrhujeme jako přebytkový
(209.000 Kč). Hlavní část příjmů očekáváme z platby
saláru (580.000 Kč), sbírek pro sborové potřeby
(190.000 Kč) a darů (80.000 Kč).
Staršovstvo děkuje všem členům sboru, kteří se aktivně obětavou prací nebo odbornou radou na sborovém hospodaření podíleli.
Staršovstvo střešovického sboru, 5. 3. 2014
(Úplná verze tohoto textu i s přehlednými tabulkami
je na naší internetové stránce www.evangelik.cz.)
vaše příSpĚvKy
na Sborové potřeby . .
.................
Do sbírek můžete přispívat při návštěvě kostela,
všechny ostatní formy včetně saláru (s výjimkou nedělní chrámové sbírky) je možno vyřídit též individuálně u našich pokladníků (bratři Patrik Pospíšil, Miloš
Janáček nebo sestra Lída Pospíšilová) nebo bankovním příkazem.
Sbor má od roku 2011 účet u Fio banky.
Číslo: 2000275839/2010.
Variabilní symbol (vyjadřuje účel)
salár . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 684
Jeronymova jednota . . . . . . . . . 911
varhany (údržba, opravy) . . 682 007
fond oprav . . . . . . . . . . . . . 682 008
sborová diakonie . . . . . . . . 682 011
Fond dostavby má účet 2600120515/2010
Salár je dobrovolný příspěvek člena církve; doporučená výše je 5% celoročních čistých příjmů; doporučený způsob úhrady je měsíční (nebo čtvrtletní) trvalý
příkaz z bankovního účtu.
Specifický symbol (není nutný, napomáhá však
identifikaci dárce) – použijte své osobní číslo (pod
kterým jste evidováni jakožto členové našeho sboru);
toto číslo najdete na titulní straně velkého Evangelíka
na adrese vedle svého jména; také vám je na požádání sdělí bratr farář Pokorný (tel. 224 312 107 nebo
731 314 689 nebo e-mail: [email protected]).
co můŽe říci
ČeSKá reFormace
ČeSKému ČlovĚKu DneS . . . .
......................
Protestantské církve prožívají období „velkých výročí“ – vydání Bible
kralické (1613), prvního vysluhování podobojí (1414), mučednické
smrti Mistra Jana Husa (1415) a Jeronýma Pražského (1416). Jaký
význam mají tyto a další osobnosti a události české reformace pro
dnešního člověka?
Česká reformace, pokud jde o myšlenkový obsah, začala Husem. Jan
Hus jednak vycházel z myšlenek anglického reformátora Johna Wycliffa (1320?–1384), jednak navazoval na své domácí předchůdce.
Odmítal uctívat osoby a věci, hlásal nadřazenost poznané pravdy inspirované Biblí nad jinými autoritami, byl ochoten za ni položit život.
Ve výkladu českých dějin je česká reformace často spojována s husitstvím, které bývá hodnoceno buď jako vrchol českých dějin, nebo
jako ničivé vandalské hnutí. Husitské války byly ovšem převážně vedeny na obranu svobody svědomí a samostatnosti země proti opakovaným křižáckým výpravám. Česká reformace nebyla násilná,
nezapomínejme na Petra Chelčického a jeho stoupence – pozdější
Jednotu bratrskou. Husitské války byly jen krátkou epizodou – ve
srovnání s českou reformací jako myšlenkovým hnutím. To se rozvíjelo
dvě stě let až do Bílé hory a přineslo některé pozoruhodné plody.
Čtyři pražské artikuly byly programem husitství, na němž se usnesly
v roce 1419 všechny husitské strany. Od zvěstování Slova Božího bez
překážky (1. artikul) lze odvozovat svobodu slova vůbec. Přijímání
podobojí (2. artikul) odstranilo rozdíl mezi privilegovaným kněžstvem
a ostatními. Zásadu že církev nemá mít světský majetek (3. artikul),
můžeme chápat jako odpor k zneužívání moci a hromadění majetku.
Trestání hříchů ve všech stavech (4. artikul) zavedlo rovnost občanů
před zákonem. Rovnost byla zdůrazněna oslovováním „bratře, sestro“ u husitů i později v Jednotě bratrské bez rozdílu stavů. V programu husitství tak můžeme najít prvky, které ukazují k modernímu
demokratickému uspořádání společnosti.
Tomu odpovídá i důraz na vzdělání pro všechny. Aeneas Sylvius Piccolomini, budoucí papež Pius II., byl odpůrcem husitství. Přesto konstatoval, že kdejaká husitská žena zná Písmo svaté lépe než mnohý
římský kněz. Touha po obecné znalosti Písma vedla husity a později
Jednotu ke snaze opatřit moderní překlad Bible do národního jazyka
i s vysvětlivkami pro laiky (Bible Kralická, šestidílka 1579–1593, po-
slední jednosvazkové vydání 1613) a k pozoruhodnému rozvoji
vzdělání. Vedle základního školství vznikaly v české reformaci
i střední školy (školu v Praze u Salvátora např. financoval Petr Vok
z Rožmberka). Vrcholem myšlenkového úsilí české reformace je Jan
Amos Komenský. Jeho všenápravné snahy o lepší uspořádání lidských věcí budí respekt dodnes.
Unikátní v české reformaci byly mírové snahy a náboženská tolerance. Jejich předchůdcem byl už Petr Chelčický, který brojil proti násilí uprostřed husitských válek. (Od Chelčického se odvíjí zajímavá
cesta nenásilné myšlenky dějinami: Chelčický průkazně ovlivnil Tolstého, ten Gándhího, ten M. L. Kinga.) Jiří z Poděbrad od roku 1462
usiloval o mírové sjednocení Evropy – o unii, která by vnitřní spory
řešila jednáním, nikoli válkou. Doma Jiří donutil bojující strany k míru
a po jeho smrti se usnesení, že rozdíly ve víře se nesmějí rozhodovat
bojem, stalo zemským zákonem (Kutnohorský náboženský mír
1485). Tento zákon vedl k zrovnoprávnění katolíků a kališníků
v zemi dříve, než v Evropě vůbec začala reformace a s ní náboženské
války. Zcela mimořádné je i společné vyznání dvou církevních organizací – církev podobojí a Jednota bratrská vytvořily roku 1575 společnou Českou konfesi. Konečně Rudolfův majestát z roku 1609
potvrdil svobodu vyznání i pro poddané. Bylo to něco naprosto převratného, když všude kolem platila zásada cuius regio, eius religio,
což znamenalo, že poddaní se museli přizpůsobit víře pána.
Česká reformace byla po Bílé hoře mocí potlačena, přesto její vliv
zůstal silný. Dál zněly bratrské písně, které už v 17. století přebíraly
katolické kancionály. O duchovní obsah české reformace se opírali
obrozenci i moderní česká společnost, jmenovitě T. G. Masaryk. Ale
nakolik tyto ideály zůstávají platné dnes? Všechny vize české reformace – důrazy na společenskou rovnost, vzdělání, svobodu svědomí,
toleranci i mírové snahy – se během staletí staly v euroamerické civilizaci samozřejmou součástí jejího myšlenkového světa. Přesto se
o jejich uskutečňování v praxi musí stále znovu svádět zápas.
V české reformaci však bylo ještě něco podstatného, co dnes, jak se
zdá, postupně ztrácíme. Byl to důraz na věrnost poznané pravdě (dosvědčený nejvýrazněji Husem, navzdory koncilu, který ho umlčel
a odsoudil k smrti). Tato pravda ovšem nebyla chápána v duchu současných úvah o tom, že „každý má svou pravdu“. Hus měl na mysli
pravdu Páně, kterou nevlastníme, která je nade všemi, je vyšším
principem, který je závazný pro svědomí a nakonec zvítězí. Tuto
pravdu Páně smíme poznávat, nebo lépe: tato pravda Páně se nám
dává poznávat, když ji pokorně hledáme. A pak stojí za to vyznávat
ji, žít ji a bránit až do smrti. A to i tehdy, když „někdy na čas poražena bývá“ (jak prý říkal Jiří z Poděbrad).
Současná euroamerická civilizace je v nebezpečí, protože ztrácí jednotící ideály. Když chybí vyšší princip,
který by byl nad jednotlivcem, relativizují se morální
hodnoty a rozmělňují se cíle. Stará moudrost však učí,
že kdo rezignuje na vyšší cíle, neuspěje ani v malých.
Česká reformace, vedena ideálem svrchované pravdy,
dokázala vidět daleko dopředu. Za pokusy uskutečnit
něco z těchto ideálů se obvykle platí krutá daň, jak
ukazují i dějiny české reformace. Přesto se jich nelze
vzdávat, protože rozpad společných hodnot nebo rezignace na ně ohrožují samu existenci společenství.
prosinec 2013
Na textu pracovali Miloš Calda, Jan Čapek, Gerhard
Frey-Reininghaus, Jindřich Halama, Daniela Hamrová,
Miloš Hübner, Ladislav Pokorný a Tomáš Růžička za
předsednictví Zdeňka Susy.
90. narozeniny Ludmily Nechvátalové
Se seniory v botanické zahradě
buDoucnoSt Sboru
a Financování círKve
.................
V atmosféře nedobré medializace církevních restitucí
jsme se 10. ledna sešli, abychom na otevřeném zasedání staršovstva společně formulovali postoj střešovického sboru – jak si představujeme jeho budoucí
směřování i směřování celé naší církve, a to nejen ve
věcech ekonomických. Potěšující je, že na setkání přišlo poměrně dost lidí, sborová místnost byla plná
a převažovala střední generace, reprezentující pravidelné účastníky bohoslužeb. Nejprve jsme v menších
skupinkách jednotlivé otázky ze sborové ankety
znovu probrali, abychom upřesnili znění odpovědí.
V další části schůzky jsme pak k nejdůležitějším otázkám, adresovaným sboru, sestavili odpovědi. Zde jsou
tyto odpovědi v plném znění:
Jak by se sbor choval v případě vývoje Personálního fondu podle základních typů scénářů
B, C, D, případně E?
B: V případě vývoje personálního fondu podle scénáře
B, tedy postupného zvyšování odvodu do PF v průběhu 17 let meziročně v průměru asi o 5 %, je střešovický sbor schopen tento model finančně
akceptovat. Nejlépe totiž odpovídá situaci ČCE, ve
které se aktuálně nachází – nastává období pozvolné
úplné odluky od státu. Cesta k samofinancování vede
jedině přes zvýšení obětavosti, se kterým je třeba
začít hned. Je třeba si uvědomit, že podíl ČCE na finanční náhradě, dojednané mezi církvemi a státem, je
mnohonásobně větší, než by byl její faktický restituční
nárok. Respektujme, že smlouva se státem byla podepsána a je platná a že vedení církve mělo k vyjednání a k podpisu smlouvy oprávnění. ČCE by však
měla přijatou finanční náhradu vnímat spíše jako
něco, co jsme dostali navíc a co nás zavazuje být více
platní svému okolí, než jako příležitost co nejlíp zabezpečit svoji další existenci do budoucna. Model B
počítá s využitím restitučních peněz v plné míře na
diakonické projekty a jiné náklady mimo mzdový sys-
tém církve. Takové řešení bychom považovali za správné a korektní,
kdyby existovala k naznačeném účelu využití
těchto peněz konkrétní představa. V tomto směru je nám však zatím
známo pouze vymezení, že prostředky z finančních náhrad nemají
být určeny na podporu činnosti Diakonie ČCE. Pokud existuje představa, že tyto restituční peníze mohou napomoci vzniku nových
„diakonických“ aktivit přímo ve sborech ČCE, obáváme se, že dojde
k efektu v Čechách mnohokrát vyzkoušenému: generují se projekty,
které slouží hlavně k utracení příslušné disponibilní částky peněz;
projekty drahé a málo efektivní.
C: Tato varianta je podle našeho názoru pro odpovědně uvažující
sbor nepřijatelná.
D: Ústupová varianta k variantě B; vzhledem k akceptovatelnosti
ekonomicky nejostřejší varianty B je i varianta D pro střešovický sbor
ekonomicky představitelná.
E: Varianta vhodná pro nejbližší období, zabrání spotřebování restitučních finančních prostředků v průběhu třicetiletého období jejich
vyplácení; vzniknou-li smysluplné „diakonické projekty“, navrhujeme
postupný přechod z modelu E do modelu B. Zásadní podmínkou je
zajištění profesionálního nakládání s vytvářenými fondy.
Kterou z naznačených cest B, C nebo D by váš sbor
preferoval a proč?
Ve střešovickém sboru k tomuto tématu proběhly diskuse ve staršovstvu a ve finanční i stavební komisi a pak následovala dotazníková
anketa mezi všemi členy sboru. Po vyhodnocení a shrnutí ankety se
10. ledna konalo otevřené zasedání staršovstva, na kterém se upřesňovaly odpovědi na otázky z manuálu a uskutečnil se i rozhovor
k budoucnosti sboru a naší církve.
Propojení dvou problémových okruhů, tedy ukončení závislosti ČCE
na státu deklarované od roku 1993 a připojení ČCE k nárokům na
vrácení někdejšího církevního majetku, pod společným tématem církevních restitucí nepovažujeme za zcela šťastné.
Výzvu k rozhovoru o budoucnosti naší církve a cestě k jejímu samofinancování chápeme jako jedinečnou příležitost k sebereflexi a pohledu do budoucna sboru o jednu celou generaci. Z této perspektivy
bychom měli mít na mysli především to podstatné, proč tu sbor a církev je: Nejsme spolek, občanské sdružení nebo nadace, které hledají
projekty pro svoji budoucí existenci. Nemá se církev především starat, aby bylo svobodně kázáno Boží slovo?
V rozhovorech v našem sboru se několikrát ozval důraz na to, že by
se církev v budoucnu měla umět hlavně postarat o to, aby měla povolané, kvalitní a motivované kazatele, aby měla vůli, schopnost
a možnost stále rozvíjet jejich vzdělání a způsobilost k službě.
I k tomu by měly být finanční prostředky k dispozici.
Českobratrská církev evangelická se připojila k dohodě mezi státem
a církvemi, která vešla v platnost a začala být státem plněna. Poměrně dlouhou dobu jsme čekali, jak věc dopadne, a teď jako bychom byli zaskočeni. Vůči okolní společnosti jsme v defenzívě:
restituce jsou vnímány jako nespravedlivé, a my je neumíme obhájit.
Neumíme ani říci, jak se získanými prostředky naložíme. Jedním
z možných řešení jsou blíže nespecifikované „diakonické projekty“,
jejichž bližší určení by mělo vzejít z diskusí ve sborech a seniorátech.
Přitom nemá jít o projekty Diakonie ČCE, k tomuto účelu naší církví
zřízené. Tomu nerozumíme a nejasnost, která tím vzniká, se dá těžko
vysvětlit komukoli mimo naši církev; interní zdůvodnění, že bychom
přišli o dosavadní zdroje financování pro tuto instituci, navíc nepovažujeme za přesvědčivé. Přimlouváme se za to, aby ČCE a Diakonie
ČCE vážně prozkoumaly a analyzovaly možnosti použití restitučních
náhrad na existující projekty.
Z nabízených ekonomických modelů, vzhledem k neexistenci připravených „diakonických projektů“, preferuje střešovický sbor model E jako
přechodné stadium. V případě že i po přehodnocení možností rozumného využití restitučních náhrad pro projekty Diakonie ČCE vznikne
prostor pro podporu aktivit nových, navrhujeme neomezovat určení těchto aktivit na projekty diakonické, ale rozšířit je na obecně prospěšnou činnost směřovanou do okolí místních sborů ČCE. Navrhujeme
především vytvořit včas rámec jasných pravidel pro vznik nových
obecně prospěšných projektů – vytvořit systém grantového financování, realizovaný církevní grantovou agenturou – přihlášené projekty
projdou řízením na udělování grantů formou grantové soutěže.
Projekt do soutěže by po vyhlášení dílčího kola mohl přihlásit sbor
ČCE nebo „kdokoli“ z jeho okolí, avšak prostřednictvím místního
evangelického sboru; vítězné projekty by získaly x procentní finanční
podporu, která by podléhala podmínce transparentního vyhodnocení
projektu po stanovené době. V rámci celosborového rozhovoru jsme
slyšeli také námět, zda by ČCE neměla z části získaných prostředků
finanční náhrady vytvořit fond na obnovu zachování historicky nebo
architektonicky hodnotných budov a tento fond vhodným způsobem
propojit se stávajícími církevními projekty, například Jeronýmovou
jednotou. Tolik k otázkám, „jak utratit či neutratit finanční prostředky z restitučních náhrad“.
Zbývá druhá část – co bude se sbory, které už teď jen tak tak přežívají, které stagnují a do budoucnosti bez dosavadní podpory státu
hledí s obavami. Domníváme se, že bude muset být mnohem více
uplatňován prvek solidarity a podpory, a k tomu se hlásíme i my ve
Střešovicích. Kromě této připomínky a důrazu na sounáležitost evangelických sborů bychom uvítali, kdyby
v rámci pokračujících úvah o naší budoucnosti a soběstačnosti vybízely senioráty i církevní ústředí jednotlivé sbory k tomu, aby samy vypracovaly projekty
své dlouhodobé udržitelnosti.
Ještě připojujeme úryvek z průvodního dopisu seniorátnímu výboru, kterému jsme celou zpracovanou anketu odeslali:
Milé sestry a milí bratři, my střešovičtí jsme si vědomi,
že patříme k těm šťastnějším bohatším nerozhádaným evangelickým sborům, a považujeme za samozřejmé, že do našich úvah o budoucnosti sboru a celé
církve patří určitý závazek solidarity s těmi sbory, kterým se tak dobře nedaří a potřebují pomoc duchovní,
morální, přátelskou, hmotnou i finanční, potřebují
modlitbu nebo také ochotné ruce.
Tomáš Fendrych, kurátor sboru
V postní době sbíráme potraviny do potravinové banky
bible hrou
...
......................
Víte, co se píše ve Starém zákoně o Velikonocích?
Vyberte jednu odpověď:
Co slavili Izraelci na Velikonoce?
a) seslání zákona
b) posvěcení chrámu
c) vyvedení z Egypta
d) ukřižování Ježíše
Izraelci byli v Egyptě:
a) zemědělci
b) otroky
c) převozníky
d) kněžími
Co udělali Izraelci před odchodem z Egypta?
a) nakrémovali si boty
b) rozloučili se se sousedy
c) najedli se
d) sebrali Egypťanům zlaté šperky
Jaká slavnost připomíná židům vysvobození z Egypta?
a) hod beránka
b) slavnost stánků
c) díkčinění
d) vánoce
d) chanuka
Čím si měli Izraelci v Egyptě potřít veřeje, aby je minul
anděl zhoubce?
a) velbloudím trusem
b) krví beránka
c) balakrylem
d) vonnými mastmi
Přespávání dětí v kostele
Mát-li přístup k internetu, navštivte stránky biblehrou.cz
Na těchto stránkách si můžete hrát a přitom se dozvědět (nebo si
zopakovat) něco o knize jménem Bible. Jsou zde kvízy, hry, doplňovačky, křížovky a mnoho dalšího. Stránku připravuje poděbradský
farář Martin Fér.
ceSta Do holanDSKa oČima
Dvou KonFirmanDeK . . . . . .
......................
Do Holandska je cesta dlouhá, ale když tam přijedete, uvítají vás milí
Holanďané z partnerského sboru v Oss. Známá jízda na kole po holandské rovině se nám líbila až na jednu srážku se stromem. Zatímco
dospěláci šli na procházku, pro mládež byla připravena jízda v kajacích. Poté jsme se odebrali do pěstírny hub, kde jsme společně připravovali skvělé jídlo. Prvním chodem našeho jídelníčku byla
papriková polévka s grilovanými krevetami, následovala tortilla se
zeleninou a sýrem. Též jsme si připravili dva dezerty, a to jablečný
koláč a krém s ovocem. Před večeří jsme si házeli s létajícím talířem
a zahráli fotbal, aby nám pořádně vyhládlo. V pěstírně hub jsme si
houby prohlédli a poslechli si o nich v angličtině a pro zájemce
v němčině a holandštině. V sobotu jsme se sešli ve sborové místnosti
kostela a povídali jsme si o novinkách, které sbory mají. Náš sbor
představil Tomáš Fendrych, nechyběla ani fotka vikáře Ondřeje Zikmunda a fotka naše – nás úžasných konfirmandek. V neděli jsme šli
do kostela na bohoslužby. Kázání bylo
pro nás přepsáno i do češtiny. Odpoledne jsme s naší ubytovací rodinou navštívili krásné město Utrecht a v pondělí
ráno nás čekala namáhavá cesta zpět.
Františka Keprtová a Marie Zemánková

Podobné dokumenty

1 Ctihodný Ludvík z Granady: Průvodce hříšníků

1 Ctihodný Ludvík z Granady: Průvodce hříšníků podobným nám ve všem kromě hříchu, a snášel tělesné i duševní utrpení. O tom není možné mlčet, aby to neznamenalo nevděčnost, ani o tom není možné mluvit, aby to neznamenalo neschopnost. A poněvadž...

Více

Dnes v listech

Dnes v listech výši přesahující 10 milionů korun. V letošním roce pak byly nákladem zhruba 15 milionů korun vybudovány nové chodníky, povrch vozovky a veřejné osvětlení. Na část ulice Křížova se nakonec podařilo ...

Více