kuška pole

KUŠKA POLE
Jmenuji se Jaroslav Hiřman, narodil jsem se 6.9.1962 ve Strakonicích, ale své mládí jsem s rodiči prožil
v Horažďovicích. Po studiích na vysoké škole jsem přesídlil do Prahy, kde žiji doposud.
S blížící se padesátkou jsem se začal intenzivně zajímat o původ svých předků, odkud přišli, jak a
kde žili s myšlenkou najít kořeny své rodiny. Nejdříve jen informativně, časem podrobněji jsem začal sbírat
informace z nejrůznějších matrik, gruntovních listů, prostudoval jsem dostupné rodné, oddací i úmrtní listy.
Nyní sleduji celkem osm větví-rodů.
Hiřman po otci (Lažany Defurovy), kam také patří Preis (Kotouň a okolí), Mautner a Sábor (tady zatím
nejsou informace úplně dostupné).
Kuška po matce (Pole) a spolu s ním další větve Raška, Čada a Gregorides (vše Kotouň a okolí).
Zatím nejvíce mám zpracovaný rod Kušků ze Lnářska.
Upozorňuji, že text je nedokončený, chci ho časem zpracovat do obsáhlejšího popisu rodu Kušků včetně
historie Pole, což ovšem vyžaduje nejen další čas, ale i nové informace.
Proto Vás chci také všechny, kdo se k tomuto textu a rodokmenu dostanete a pokud máte jakékoliv údaje,
vzpomínky, dokumenty nebo fotografie, které by mně mohly pomoci, poprosit o jejich sdělení či zapůjčení
na okopírování. Slibuji diskrétnost, co se týká údajů, zvláště žijících osob.
Jedná se mi také o jakékoliv novější údaje o členech rodu z doby 20.století, protože není možné nahlížet
např. do tzv.živých matrik(narození, úmrtí, svatby, bydliště, držitelé gruntů a stavení, vojna, povolání atd.)
Dále prosím o shovívavost k textu, spisovatel nejsem. Založením jsem spíše technik.
Předem moc děkuji.
První zmínka o jméně Kuška je pravděpodobně z cca konce 14.stol., kdy na pražsko-rokycanské cestě
řádil loupeživý rytíř Kuška a to někde v okolí Svojkovic.
V současnosti se na území České republiky vyskytuje 294 osob tohoto příjmení (142 mužů, 152 žen).
Nejvíce Praha, Hořovicko, Berounsko, Plzeň, ale také Zlín a Vyškov.
Berní rula 1654 zmiňuje několik osob s příjmením Kuška.
1. Tomáš Kuška, Mnichov, soudní okres Mariánské lázně, měšťan a sedlák, v té době dost bohatý. Měl
celkem 9ha a 6 potahů.
2. Mikuláš Kuška – zahradník, ves Nezamyslice, okr. Sušice, 1 strych pole, 2 voli, 1 kráva, 2 ovce, 3 svině
3. Jan Kuška – sedlák, ves Hředle, panství Točník, 22 strychů půdy, 15 strychů luk, 1 potah, 1 krávu, 3
ovce
4. Jan Kuška – Lochovice, okr.Hořovice
5. Řehoř Kuška – sedlák,Vrbno,Kadov,panství Lnáře, 21 strychů polí, 1 koně, 2 voli, 2 krávy, 4 jalovice, 1
ovce, 4 svině. Vyhořelý,defalcírován k 4.kvartálu 1670, vyhořel def.1689, dtto 1690
A to je asi nejstarší známý Kuška tohoto rodu, bydlící na tzv. Kuškovském gruntě ve Vrbně č. 15 jako
rolník. Dle záznamu v pozemkové (gruntovní) knize je v roce 1695 novým majitelem Jiří Vodička a grunt je
šacován na 20 kop. Vzhledem k stáří a nemohoucnosti Jiřího Vodičky se 15. 6. 1697 hospodářství ujímá
Jan Bízek. V zápisu je stále vedeno, že z částky 20 kop náleží sirotkům po Janovi Kuškovi, Šimonovi,
Janovi, Ludvíkovi a Markytě po 5 kopách.( viz. př. 1). Z toho se dá usuzovat, že Řehoř Kuška byl otcem
Jana, který zemřel 24. 7. 1678, a jelikož dědil, tak Řehoř zemřel někdy před rokem 1677.
1
áíoé=´=péoiíéZápis z gruntovní knihy
o dědickém podílu dědiců Jana Kušky
Co se týká Pole, je nejstarším držitelem gruntu č. 2(dnes 12) v r. 1654 Vít Kuška. Bohužel, zatím nemám
doložené vztahy mezi Řehořem, Janem a Vítem. Jisté je, že rod opustil Vrbno a pokračoval v Poli.
To vše znamená, že rod Kušků patří v Poli k nejstarším, jako jsou rody Kovář, Dráb, Chlouba, Čad,
Brejcha, Krejčí, Řehoř, Šmákal, Švec, Klepsa a další.
Jan Kuška je zatím nejstarší osoba, u které mám nějaký životopisný údaj. Narodil se někdy v letech 16251640 ve Vrbně a zemřel 27.7.1678 v Poli. Se svou ženou Anežkou měl s největší pravděpodobností 6 dětí.
Nejstarší Anna se narodila v r. 1661 a Jakub v r. 1663 ve Vrbně. Asi se nedožili vyššího věku, protože
nejsou uvedeni jako dědicové. Dále to byl Jan, Markyta, Šimon a Ludvík.
Dále existuje záznam svatby Ondřeje Kušky,syn asi Řehoře z Vrbna, s Dorotou Brejchovou z Pole
6.11.1661.
2
Svatba Ondřeje Kušky
27.juli usnul v Pánu
Jan Kuška z Vrbna byl opatřen
Jakub, syn Jana
Kušky nar. 9.7.1663 ve Vrbně.
Syn Jan se narodil 11.11.1665 ve Vrbně a 13.11.1701 se oženil s Annou, dcerou Jana Řehoře z Pole.
Jan,syn Jana Kušky nar,11.11.1665
14.4.1706 se ujímá dle zápisu (viz.obr.) tzv. Švehlovského gruntu (č.19, nové 30), na kterém hospodařil
Jan Tkalec. Po jeho smrti hospodářství pustlo, proto ho vrchnost dědičně darovala Janu Kuškovi, který
svým dílem zapůsobil, aby ho pozvedl a na něm dobře hospodařil. Grunt byl šacován na 25 kop. Asi to byl
vážený muž, protože v letech 1706 – 1742 vykonával funkci rychtáře. Zemřel 16.1.1742 v Poli.
Měl asi 4 děti – Matěj, Rosalia, Josef a Václav (ten zemřel ve 2 letech).
3
Zápis v gruntovní knize Lnářského panství
Dcera Markyta se narodila 3.7.1667. Dle dalšího úpisu podílu na gruntu ve Vrbně z r. 1721, kdy se její
podíl dělí mezi bratry, zemřela v r. 1720 – 1721, ale jinak o jejím osudu mi není nic známo.
Markyta, dcera Jana, nar. 3.7.1667
Syn Šimon se narodil 29.10 1669 a 23.1.1701 se oženil s Alžbětou Zachovou(1672-1730). Dle zápisu
v gruntovní knize je v roce 1695 hospodářem na gruntu č.2 (nové 12). Měl 10 dětí.
Zemřel 24.4.1726 v Poli. Po jeho smrti přebírá hospodářství jeho žena Alžběta.
Šimon,syn Jana oddán s Alžbětou
Zachovou 23.1.1701 v Poli.
4
O posledním synovi Ludvíkovi nevím vůbec nic,jenom je uveden jako dědic. Mohl být adoptován??
Dále se budu věnovat potomkům Šimona Kušky, což je moje větev.
Syn Vít (nar. 21.7.1702 v Poli) se 10.5.1744 oženil s Annou,dcerou Martina Šmákala z Pole 12,kde se na
krátkou dobu stává hospodářem. Dál nevím, jestli umírá nebo někam odchází. Možná byl odveden.
Synové Jan (1704), Václav (1708) a dcera Uršula (1713) umírají záhy po narození.
Syn Jan (27.8.1706-?) se r.1732 žení s Marií Magdalenou a měl 4 děti.
Dcera Marie Anna umírá svobodná v 68 letech (29.6.1734 – 19.4.1803).
Syn Václav (17.9.1737) pokračuje v naší větvi.
Syn Martin (? - ?) se žení 22.11.1778 v Poli s Alžbětou a stěhuje se do Předmíře,kde má 4 děti a pokračuje
ve vlastní větvi.
Syn Bartoloměj (nar. 1712) se 6.11.1725 oženil v Poli s Marií Annou,dcerou Jana Kadlece. Pokračuje na
gruntu č.2 (nové 12) po svém otci. Má celkem 6 dětí. Umírá 19.4.1762 v Poli.
Syn Tomáš (1743 – 1783) pokračuje na gruntu v Poli č.2.
Syn Šimon (1749-1810), se r.1773 oženil v Málkově s Annou Bízkovou (1752-1812), se kterou měl 3 děti a
založil větev ve Lnářském Málkově.
Syn Vojtěch (1743 - 1743) zemřel v dětském věku, o Janovi (1741 - ?) a dcerách Voršila (1736 - ?) a
Petronile (1743 - ?) nevím zatím více.
O dalších dětech Šimona Marii, Dorotě, Václavovi a další dceři nemám zatím žádné informace.
Pokračujeme Václavem Kuškou ( nar.17.9.1737),synem Jana (27.8.1706-?).
Václav se 13.9.1772 v Poli žení s Kateřinou Chaloupkovou a má 14 dětí (8 se jich nedožije dospělosti).
Hospodaří na č.37 (dnes 35).V letech 1780-1783 je rychtářem.Zemřel 16.5.1818 v Poli 35 stářím.
Syn Josef ( 1.3.1775 - ? ) se 19.3.1802 v Blatence žení s Annou Doubkovou ( 1763 – 1833 ) z Mračkova a
společně se 4 dětmi se usazuje v Blatence 1.
Syn Adalbert ( 22.4.1782 - ?) se také po sňatku s Kateřinou…. usazuje v Blatence.
Syn Vojtěch ( 1782 – 3.4.1847) se 22.5.1810 po návratu z vojny žení v Blatence s Marií Křížovou a také
tam zůstává. Po smrti Marie v roce 28.2.1811 při porodu uzavírá 14.5.1811 nový sňatek s Kateřinou
Klímovou (1791 – 1863) z Radošic a jejich 7 dětí zakládá silný rod v Blatence 3.
Dcera Magdaléna (24.9.1768 - ?) se 7.11.1815 vdává za Vojtěcha Fialu, slouhu z Pole.
O Janovi (26.6.1776 - ?) nemám žádné informace. Děti Jan, Bartoloměj, Marie, Kateřina. Petr, Matěj a
Tomáš zemřeli buď záhy po porodu nebo v dětském věku.
Má větev pokračuje synem Bartolomějem (nar. 27.1.1789), který k sedlačině ještě provozuje krejčovské
řemeslo. 10.6.1817 se v Blatence žení s Barborou (1794 – 10.4.1853), dcerou Víta Brejchy, chalupníka
z Blatenky. V roce 1818 začíná hospodařit na gruntu Pole č. 35. V roce 1852 předává hospodářství své
ženě. Umírá 26.1.1853 v Poli 35 na zápal plic. Má celkem 9 dětí, z nichž se František, Jan, František a
Barbora nedožijí dvou let.
5
Soupis poddaných 1845 z Lnářského panství, obec Pole
Potomci Bartoloměje:
Nejstarší syn Václav (2.3.1819 - ?) se 13.5.1862 žení v Kvášňovicích s Josefou, dcerou Matěje
Landmana, sedláka s Dobrotic, usazuje se v Mileči a působí tam jako školní učitel na filiální škole. Nejspíš
nemá mužského potomka, který se dožil dospělosti.
Druhý syn Josef (10.3.1821 – 15.8.1873) se 29.1.1850 žení v Kadově s Kateřinou (1828-1851), dcerou
Františka Kohla, sedláka z Kadova, která umírá 17.2.1851, dva dny po porodu syna Josefa (ten umírá za
půl roku). Josef se podruhé žení s Annou (1813 - ?), dcerou Jakuba Renče, kováře z Dobrotic. Od r. 1854
hospodaří v Poli 35 po své matce Barboře. S manželkou Annou má celkem 9 dětí.
Dcera Marie (26.1.1826 - ?) se 30.10.1849 vdává za Josefa Smolíka, kováře z Maňovic.
Dcera Anna (5.1.1829 - ?) si v r.1852 bere Josefa Anderleho, domkaře z Bezděkova.
Třetí syn Karel Kuška (vlastně můj prapradědeček) se narodil 20.10.1830 v Poli 37. Byl krejčí. V roce
1865 postavil chalupu č.p.51, kde hospodařil až do smrti. 6.2.1866 se žení s Annou Forejtovou, nar.
8.2.1842. S ní má 4 děti, které však umírají brzy po narození. Anna umírá 11.3.1872 na souchotiny. Karel
se 20.8.1872 v Blatence žení podruhé s Annou Jánskou s Thořovic. S ní má 8 dětí.
Potomci Karla Kušky,mého prapradědečka:
První dcera Antonie (nar. 22.6.1873) odjíždí do USA, kde 7.6.1922 v Illinois umírá. Po smrti své sestry
Anny se vdává za svého švagra Karla Rozhona.
6
Druhá dcera Marie (nar.12.11.1875) se vdává 28.11.1899 v Kadově za Karla Rozhona, řezníka a uzenáře
z Blatné. Společně odjíždí do USA, kde se jim narodí tři dcery. Umírá 23.8.1906 v Chicagu ve věku 30let.
Třetí dcera Anna (9.3.1878 - ?) se vdává za Josefa Bartoně.
První syn Karel (nar.9.3.1878) umírá ve dvou letech.
Druhý syn Josef se narodil 31.10.1880 v Poli 51. 26.4.1910 se v Kotouni oženil s Marií nar. 28.10.1889
v Řesanicích, dcerou Josefa Rašky, chalupníka z Řesanic a Anny Vaněčkové z Hvožďan. Měli spolu 9 dětí,
jedno zemřelo brzy po narození. Dcera Marie, synové Josef, František, Karel, Jan, Václav, Jaroslav a
Bohuslav. Zemřel 5.7.1943 v nemocnici v Blatné na rakovinu. To jsou naši přímí předkové.
Třetí syn Karel (nar. 25.1.1883) zemřel hned po narození.
Čtvrtý syn František se narodil 20.2.1884 v Poli 51. V roce 1901 odjel z přístavu Rotterdam do USA, kde
byl roku 1912 naturalizován. 5.10.1908 se v Chicagu žení s Bessie Kolárovou a mají spolu sedm dětí Anna (1909-?), Frank (1910-1930), Bessie (1912-?), Sylvia (1914-?), Josephina (1916-?), Francis (1919?), Maria (1927-?). Umírá 23.6.1934 v Chicagu.
Poslední syn Karel (nar. 13.4.1889) přijíždí 15.10.1902 lodí Kronprinz (vyplul z Brem) do New Yorku.
Naturalizován je v r.1920. 12.7.1914 se v Chicagu žení s Barborou Rozhonovou (3.9.1894 – list.1969). Má
3 dcery – Anna Bertha (1915-1989), Helen (1917-?), Emily M. (1921-2000). Umírá v lednu 1985 v Kane ve
státě Illinois.
7
Pokračování – potomci Josefa Kušky (mého pradědečka):
Josef (6.3.1911 - ?) se oženil s Alžbětou Zátkovou (9.11.1914 - ?). Má 3 dcery – Stanislavu (9.5.1937),
Marii (20.2.1942), Janu (11.2.1947).
František (21.3.1912 – 4.4.1993), můj dědeček, se oženil s Annou (24.12.1910 – 16.2.1971), dcerou
Františka a Marie Čadové z Kotouně. Měl dvě děti – Marie (19.5.1939), moje maminka, František
(31.1.1947).
Marie (19.9.1913 – 20.6.1988) se vdala za Josefa Klepsu (22.5.1909 – 4.10.1977) a měla 3 děti – Marie
(11.7.1936), Josef (22.8.1938), Slávek (15.7.1940).
Karel (27.2.1916 – 2.4.1999) se oženil s Marií Kozákovou (11.5.1915 – 3.9.1996). Měli 3 děti – Karel
(25.3.1940 – 29.4.1990), Helena (10.3.1942), Hana (17.12.1945).
Jan (8.12.1917 – 31.8.1993) se oženil s Boženou Klepsovou (9.1.1924). Měli 2 děti – Jana (9.5.1948),
Miroslava (8.12.1954).
Václav (8.12.1916 – 30.12.2005) se oženil s Jiřinou Kozákovou (10.8.1923). Měli dvě dcery – Alenu
(7.5.1942) a Danu (12.11.1948).
Jaroslav (28.12.1921 – 17.8.2010) se oženil s Annou Chárovou (24.9.1924). Měli dva syny – Václava
(28.8.1948) a Jiřího (5.12.1943).
Bohuslav (28.12.1921 – 23.10.1989) se oženil s Janou Jungvirtovou (12.2.1928). Měli dvě dcery – Danielu
(22.4.1950) a Milenu (20.1.1957).
Z této větve rodu Kuška, která zůstala v Poli bych se rád ještě zmínil o druhém synovi Bartoloměje,
Josefovi (10.3.1821 – 15.8.1873).
Jeho první syn Václav (15.8.1852-?) hospodaří v Poli 35 se svojí ženou Barborou roz. Kolářovou z Pole
(1851-?), (odd. 26.11.1878). Narodí se jim celkem 12 dětí.
Syn Václav (nar. 21.1.1878) se naloďuje v r. 1910 v Brémách na loď George Washington a 30.5. přistává
v USA. S ním přijíždí Josefa Zachová (1878-1959), se kterou je 25.4.1912 v St.Ludmilla, Chicago, Illinois
oddán a má s ní celkem 9 dětí. Zemřel 30.10.1938 v Chicagu.
Václav Kuška
8
Josefa Zachová
Jeho syn George P.Kuska se narodil 18.4.1912 ve farnosti St. Ludmila Parish v Chicagu,Illinois.
Studoval v r. 1926 benediktinskou školu v Lisle, Illinois. Novicát složil v opatství sv.Jana a slib skládal
28.7.1933. Během studia působil jako prefekt a učil angličtinu na střední škole. Na kněze byl vysvěcen
28.5.1939 v Bishop Bernard Shell in Quigley Seminary Chapel. Učil na řádových školách a sloužil na
několika farnostech : St. Procopius in Chicago a St. Mary of Celle Berwyn. Za 2.sv. války byl armádním
kaplanem v Evropě. Službu ukončil v r. 1947. Vrátil se do kláštera v Lisle a v letech 1950-1958 působil jako
asistent pastora farnosti sv.Víta v Chicagu. Zemřel 6.5.1999 v nemocnici Veteran Hines v Maywood.
Rod Kuška – Lnářský Málkov
Šimon Kuška (12.10.1749 – 14.2.1810) se 27.4.1773 přiženil na grunt Málkov 4 k Anně Bízkové (1752 –
14.3.1812) a začal tam hospodařit.
Syn František, nar. 30.8.1775, zemřel 8.6.1776 v Málkově 4.
Dcera Veronika, nar. 4.1.1784, jinak žádné informace.
Syn Vít, nar.19.5.1779 v Málkově 4, polosedlák, se 23.1.1816 žení ve Slatině s Marií Lhotákovou (1786 –
14.5.1852) z Čečelovic. Mají spolu 3 děti.
Marie (28.8.1816 - ?) jako svobodná matka rodí syna Josefa, který umírá záhy po narození.
Syn Jan (10.5.1821) umírá ve třech letech.
Pokračovatelem rodu je Tomáš, nar.16.12.1818 v Málkově 36, polosedlák, který se 15.11.1842 oženil
v Kadově s Marií Vávrovou (1823-1881) z Málkova 16. Mají spolu 8 dětí. Dcera Barbora a synové Josef a
Jan se nedožili dvou let.
Dcera Marie (1848 – 1873) se vdává za Jana Řehoře z Málkova, Petronila (1850 – 1933) za Františka
Kadlece také z Málkova.
Syn Tomáš (nar.25.11.1843), rolník, se 16.11.1869 žení v Málkově s Annou Řehořovou (23.2.1846 –
19.3.1918) z Málkova 9 a mají celkem 8 dětí. Umírá 18.5.1918 v Málkově.
Soupis poddaných 1845 lnářského panství obec Málkov
9
Jeho první syn Josef (nar.1870) jako první z bratrů odchází v r.1885 do USA, kde se v r.1897 žení
s Kateřinou Podlešákovou. Mají 7 dětí. Zemřel 19.7.1930 v Nebrasce na infarkt při mlácení slámy.
Další z bratrů Jan (nar.19.8.1876) odjíždí lodí SS Kaiser Wihelm from Breman do Baltimoru, USA,kde se
vyloďuje 12.7.1891 a je naturalizován 12.3.1924 ve Fillmore County, Nebraska. V roce 1900 se ve Fillmore
žení s Mary Štětinovou (1879-1959), se kterou má 4 děti, 3 dcery a 1 syna. Umírá 23.6.1961 v Exeteru
v Nebrasce.
Poslední z bratrů odjíždí lodí Gera to Baltimore v roce 1901 František (nar. 24.10.1882). Naturalizován je
v r.1914. V roce 1909 se žení s Mary H. Svecovou (1891-1935). Narodí se jim 2 dcery, Helen a Marie.
Umírá 21.8.1944 v Chadronu v Nebrasce.
Čtvrtý syn Tomáš (nar.4.12.1879) zůstává v Málkově, kde si 24.11.1903 bere Marii Stejskalovou (18811965) z Málkova 9. Zde rodina poté hospodařila. Mají celkem 6 dětí. 3 syny a 3 dcery. Zemřel 16.6.1951
v Málkově 9.
Dalším synem Tomáše (nar. 16.12.1818) je Antonín (nar. 5.11.1852) v Málkově 36. Ten přistává v New
Yorku v květnu 1881 společně se svojí budoucí ženou Alžbětou Kolářovou (8.3.1860 – 24.6.1838) také
z Málkova. Tu si bere ještě ten rok za manželku. Narodí se jim celkem 8 dětí (2 zemřou v raném mládí).
Antonín umírá 9.12.1939 na své rodinné farmě v Milligan v Nebrasce a je pohřben na Českém národním
hřbitově v Milliganu v Nebrasce (Bohemian National Cemetery, Milligan, Nebraska).
Citace z nekrologu (Antonín Kuška), který byl uveřejněn v krajanských novinách (volný překlad):
Dospíval v obci, kde se narodil. Od svého strýce, Jana Vávry, se naučil obuvnickému řemeslu. V roce 1872
nastoupil k vojenské službě do dělostřeleckého sboru císaře Františka Josefa I. a zúčastnil se tažení proti
různým revolučním hnutím v Bosně, Dalmácii a Uhrách. Později byl převelen k zdravotní službě,kde byl až
do svého propuštění 11.4.1811 za vzornou službu. Část služby strávil s mobilní jednotkou, kdy cestoval po
útvarech a bral míry na vojenskou obuv. Ke konci služby se se svým raněným důstojníkem dostal do
Prahy.
Hned po propuštění z armády emigroval do Ameriky. Do New Yorku přijel v květnu 1881, pak odešel do
Chicaga a potom do Nebrasky. V Exeteru pracoval chvíli jako obuvník. Později působil na farmě
v Milliganu.
17.9.1881 se žení s Alžbětou Kolářovou ze stejné vesnice, jejíž rodina emigrovala ve stejnou dobu.
Z tohoto spojení se narodilo osm dětí, sedm synů a jedna dcera.
Mladý pár začal manželský život na farmě Josefa Kotase dvě míle severozápadně od Milligan. Následující
rok se přestěhovali do současného domácího hospodářství, které koupili. Toto zůstalo jejich domovem po
celý jejich život. Zde děti dospívaly.
Pan Kuška byl jeden z těch progresivních průkopníků ze západu a vybudovali na pláních obrovskou
zemědělskou „říši“. Země byla nová. Nové plodiny a nové metody musely být přizpůsobeny novým
podmínkám. Vysadil velký ovocný sad s novými odrůdami. Pečlivě se o něj staral, napájel jej nesčetnými
barely vody, aby doplnil sporé srážky. Po několika letech to byl pohled – majestátní stromy obtěžkané
ovocem uprostřed kvalitní trávy….
….Mnoho let dřiny, často strádání, přineslo vysokou míru prosperity, přesto netoužil po bohatství a moci,
kterou si mohl za bohatství koupit. Věřící ve význam vzdělání, nehledě na sebe, umožnil všem svým synům
vzdělání na Státní univerzitě.
V pozdějších letech se stalo jeho zálibou kovářství a vyráběl řadu užitečných věcí ze železa.
Asi před třemi lety kvůli selhání zraku a slabosti věku byl nucen vzdát se veškeré činnosti a zůstat doma,
nakonec prakticky nemohoucí. 3.prosince byl zasažený finálem své nemoci a krátce poté umírá.
Jeho přežili dcera Marie Poch z Glengary černošské čtvrti,pět synů, Emil Anton z okolí Exeter, Valentine z
Omahy, Joseph Benjamin z Colby Kansasu, Henry z Chicaga, a Clement, kteří se dva a půl roku o rodiče
10
starali, třináct velkých dětí a celá řada dalších příbuzných a přátel. Dva synové, James a George, zemřeli v
dětství. Jeden vnuk, William Earl Kuška zemřel před dvěma lety.
Jeho manželka Alžběta (Kolar) Kuska zemřela 24. června 1938 na věku 78 let…..
Emil Anton (1882-1971) je úspěšný farmář, u kterého začíná mnoho českých emigrantů. Joseph Benjamin
(1890-1983) je agronom, Clement (1897-1972) se stává na celý život námořníkem, Henry(1897-1976)
středoškolským učitelem.
Ale nejslavnější je asi Valentyne Kuska (14.2.1887 - 21.5.1972).
Do školy chodil v Milligenu a vystudoval Vysokou školu zemědělskou na univerzitě v Nebrasce. Nasbíral
bohaté zkušenosti z řízení farem v Nebrasce, Wyomingu a Coloradu, studoval zemědělské postupy při
cestě po Evropě. Po službě v 1.sv. válce se jako uznávaný expert věnuje kolonizování zemědělské půdy
podél železnic. Organizuje vzdělávací kampaně o nových zemědělských technikách pomocí zvláštních
vlaků, které cestují po zemi a kde odborníci předávají nové poznatky kolonizátorům. Byl uznávaným
odborníkem na zavlažování a rekultivaci, zvýšení výnosů a chov dobytka. Pracoval také na systému
státních a regionálních podpůrných projektů pro zemědělce. Do důchodu odchází v r.1957 a v r.1961 je
jmenován do síně slávy státu Nebraska. Umírá v Lincolnu 21.5.1972.
11
Valentyne Kuska
Celkem do USA odešlo cca 10-12 osob z rodu Kuška. Např. jen z obce Pole odešlo do USA v letech 18521905 112 osob, z velké části se jednalo o mladá svobodná děvčata.
Jednalo se samozřejmě o ekonomickou emigraci, ale zase nemohli odcházet ti nejchudší, protože cesta
lodí a prostředky do začátku vyžadovali většinou mít nějaký majetek na prodej.
Na přelomu 19. a 20.stol. se Kuškové z Pole nachází v Poli, Ln. Málkově, Předmíři, Zahorčicích,
Zahorčičkách, Blatence, Blatné, Praze a samozřejmě v USA. Možná i jinde, ale o tom zatím nemám další
informace.
Tohle je samozřejmě jen malý výtah (asi možná poněkud nepřehledný) přímé otcovské linie mé matky.
Celý výpis potomků nejstaršího Jana Kušky je přiložen.
Ještě něco málo k dalšímu rodu Kušků ze Hředlí na Berounsku.
Zatím nejstarším Kuškou dle soupisu poddaných panství Točník je Jan (umírá cca 1665-1670), který má
s manželkou Dorotou asi 8 dětí. Během dalších století se rod dělí do Bzové, Březové, dále Kladno, Zdice,
Kařez atd.
Obec Hředle vešla do dějin tragédií (dle článku v tehdejším tisku):
O tragedii, která postihla obec Hředle se dozvěděly celé Čechy z novin. V roce 1872 v sobotu 25. května,
den před poutí ve Zdicích, se v dopoledních hodinách začala obloha zatahovat a bylo slyšet vzdálené
burácení hromů. Po poledni nastalo úplné šero prosvětlené chvílemi blesky. Kolem 13. hodiny se spustil
nebývale silný déšť, který nejen neustával, ale s přibývajícím časem sílil. Tehdejší učitel Tykal pustil děti ze
školy dříve domů, předvídajíc blížící se katastrofu. Na ulicích bylo v té době po kotníky vody a děti bydlící
na druhé straně Stroupinského potoka už přejít nemohly. Liják a blesky nepřestávaly. Nejvíce vody se valilo
na Hředle od Vraní skály. Po 15 hodině se protrhly hráze rybníků v Žebráce a obrovská vlna se valila
údolím od Točníka na obec. Vzhledem k uzavřené kotlině, kterou potok protéká, nebylo prostoru, kam by
se voda mohla rozlít.
První nával vody pocítil statek Václava Sklenáře. On sám se zachytil kruhu upevněného ve stropě. Zkřehlý
a vysílen přežil. Jeho žena a tři děti nalezly hrob v dravé vodě. V domě číslo 20 se utopila babička Anna
Hošková spolu s 5 vnoučaty. Obecní kovárna byla smetena s povrchu země a jen špalek s kovadlinou
připomínal místo kde stávala. Nejkrutěji zasáhla povodeň dům číslo 63, kde zahynulo 9 členů rodiny havíře
Karla Šilhavého. Škola byla zatopena až ke stropu. Učitel a okolní sousedé si zachránili život na půdě
školy. Na obecní hrušce uprostřed obce si zachránilo život dalších 9 osob. Déšť ustal až druhého dne ráno.
Bilance hředelské apokalypsy byla drastická. Zahynulo 29 lidí, z toho jen 13 osob bylo nalezeno a důstojně
pohřbeno. Ostatní zůstali nezvěstní a jejich ostatky se nikdy nenašly. Ze 75 domů jich 10 zmizelo úplně, 25
jich bylo zdevastováno a mnoho jiných poničeno. Utonulo 68 kusů hovězího dobytka, 270 ovcí, 3 koně, 30
vepřů a 27 koz. Tak o tragédii hovoří dobové záznamy.
Odhadnutá škoda na majetku podle Světozoru dosáhla 90 600 zlatých.
12
Jak jsem uvedl v úvodu, zpráva o tragedii ve Hředlích se rozšířila novinami po celých Čechách a pro
poškozenou obec se konaly na řadě míst dobrovolné sbírky. Získáno bylo na 5 649 zl. Stát poskytl
postiženým bezúročnou půjčku v hodnotě 28 180 zl. Na památku této tragedie nechala obec s přispěním
občanů namalovat obraz hrušky s osobami, které se v její koruně zachránily a nad ní sv. Trojici. Obraz byl
umístěn ve slepém okně místní školy.
O rok později se u školy shromáždili hředelští občané, aby vzpomněli těch svých spoluobčanů, kteří
katastrofu nepřežili. Podle tehdejšího kronikáře si za vzpomínku a následné požehnání nechala církev od
obce zaplatit 2 zl.. Na přírodní katastrofu se v obci nezapomnělo dodnes. Označení na domech č. 37 a 38
ukazuje, kam až voda o této povodni vystoupila. Snad od této doby, a možná že už dříve lidé vypozorovali,
že nejhorší bouře a lijáky přichází pro tento kraj ze západního směru od hradu Točník.
Snad nejznámější osobou z rodu Kušků z Hředel je
Msgre. ThDr. Josef Kuška (24. února 1873, Zdice – 25. ledna 1953, Liberec) byl český římskokatolický
kněz, generální vikář české části litoměřické diecéze v období druhé světové války a oběť komunistického
režimu.
Kněžské svěcení přijal v roce 1895 a poté působil jako kaplan ve Vejprtech (1895-1897), ve farnosti u
kostela Nejsvětější Trojice v pražské Spálené ulici (1897-1899) a v Kladně (1899-1909). Od roku 1909 byl
farářem v Kováni, kde se angažoval také politicky – několik desetiletí byl členem mladoboleslavského
okresního zastupitelstva a v roce 1920 kandidoval za Československou stranu lidovou do Poslanecké
sněmovny Národního shromáždění ČSR. Byl také jmenován čestným kanovníkem Katedrální kapituly u sv.
Štěpána v Litoměřicích, papežským prelátem a osobním arciděkanem.
V průběhu druhé světové války se stal generálním vikářem české části diecéze litoměřické se sídlem v
Kováni. Po válce působil ještě krátce jako litoměřický generální vikář a následně byl ustanoven
administrátorem arciděkanství v Mladé Boleslavi. Zemřel na následky mučení jako oběť pronásledování
katolické církve v Československu ze strany komunistického režimu.
Msgre. ThDr. Josef Kuška
13
Pokud jde o další potenciální větve, tak Nezamyslice s největší pravděpodobností vymřeli po meči a
možná také u některých je možné zkomolení jména.
Mnichov u Mariánských Lázní čeká na prostudování, ale zde to vypadá na fonetickou změnu příjmení snad
na Kustka….
Březina u Rokycan, fara Stupno, zde jsem zjistil, že se jedná o živý rod (účast v legiích). V současné době
začali digitalizovat matriky, tedy snad bude snadnější ho zpracovat.
Pár zajímavostí
Důležitou osobou ve fungování obce byl rychtář. Byl dosazován vrchností a většinou to byla obecně
vážená osoba, obvykle s větším hospodářstvím. Po složení přísahy obdržel tzv. právo, což byla krátká
dřevěná hůl omotaná řemínky a zdobená lesklými knoflíky. Právem uděloval slovo na schůzích a také jím
vykonával tělesné tresty.
Rod Kušků měl hned několik rychtářů.
Kuška Jan (1706-1742+)
Kuška Josef (1761-1763)
Kuška Václav (1780-1783)
Kuška Josef (1788-1798)(1813+)
Dle dobového zápisu:
R. 1719 na sv.Annu dva židé kasejovští chtěli Dorotu Svobodovou o jisté peníze ošiditi. Šel totiž Šalamoun
Volyňský s pacholkem Saulem Löblem z jarmarku kasejovického a s nimi ovdovělá Dorota Svobodová . Od
Svobodové koupil Žid punčochy s vínkami, potom však na cestě žádal od Svobodové peníze zpátky.
Svobodová mu peníze dala, ale žid nechtěl punčochy s vínkami vrátit. To stalo se na cestě u vsi Pole. Židi
se smluvili a vedli ji k rychtáři Janu Kuškovi na právo, že kapsářku a zlodějku. Však polský pastýř je viděl a
běžel k rychtáři. Ten však nebyl doma. Dle výpovědi pastýře zle ti židé té ženě mluvili, nejednou než
mnohokráte v oči ji naplival ten starý žid i pastýře poplival, když u ní stál a vždycky kapsářek a zlodějek
nadával.Ten starý žid rádly by utekl, jak svědčil pastýř, ale týž dával na něj pozor a odvázal od vozu řetízek
podpěrák a tím je oba spjal. Chlouba starý a Jiřík Urbánkovic je hlídali.
Žena vypovídala, že jí ten starý Žid vzal na cestě punčochy a hedvábí. Já mu pravila, by to vyndal. Žid
zase namítal, že to má dobře opatřené, aby se nestarala, že to není její, že to ukradla. Já (pastýř) na žida,
by to vyndal. Nejprv vyndal 4 černé vínky, potom dva blýskavé. Já vzal všech šest do ruky, ta žena pravila,
že jich má víc. Žid pravil v kapse. Těch 6 vínků zase mně z ruky vytrhl, svinul a do kapsy dal. Ta žena
chtěla, abych šel s ní k p. hejtmanu (lnářskému direktoru), že půjde žalovat. Žid zase chtěl, aby byla
arestována, že na to 50 zl. vsadil, že je kapsářka.
Rychtář Kuška nebyl doma, byl u sv. Trojice (ve Lnářích v klášterním kostele). Když přišel domů, byli již
židé sroceni. Ptál se jich, proč se toho dopustili, proč jsou sobě jinde nestíhali nežli na cestě? Židé všecko
zapírali svědkům, té ženě kapsářek, zlodějek nadávali, což celá obec dokáže. Rychtář na to dal židovi přes
hubu a udeřil ho třikráte právem, načež je oba do chléva zavřel. Ta žena chtěla, aby je dovezl do Strakonic,
ale rychtář poslal k p. hejtmanu do Lnář ,co má s nimi dělat. Hejtman mu vzkázal, aby je přivezl do zámku.
Potom je vedli do Lnář.
Žid celou cestu mluvil, že Svobodová je kapsářka a zlodějka, že ukradla stučku plátna a jemu ji přinesla,
aby ji koupil.
14
Ze Lnář dodáni do Kasejovic k útrpnému právu ex puncto roborariae a vězením zjištěni. Vyslýcháni byli
dne 27.června t.r..Starý žid všechno zapíral.
Dne 2.října pohrozeno mu mistrem popravním a když se nechtěl přiznati, mělo se přikročiti ad ignem (k
mučení). Dne 12.října vyslýchán byl opět. A poněvadž se nechtěl dobrovolně znáti, byly mu od mistra
popravního (kata) před oči představeny všechny nástroje k mučení.
Potom přikročení k mučení samému. Toto rozděleno bylo na 3 stupně a mezi každým mučením byla asi
čtvrthodinová přestávka. V prvním stupni, v kterém mučený tak pevně svázán byl provazy, že uzly až do
kostí pronikaly, žid nic neodpovídal.
Na to po čtvrt hodině přistoupeno k druhému stupni vložení pálečnic. Byly to dva šrouby železné, kterými
palce u rukou ta silně byly staženy, že až nehty do kůže odstupovaly. I při tomto stupni byl žid zatvrzelý a
ač velikou bolest měl, přece zapíral a na to začal nohami dupat a křičeti.
Při třetím stupni dány mu šněrovací boty čili španělské boty. Byl to strašný nástroj. Ve vnitřní ploše byly
ostré železné hřeby, které k noze přiloženy byly a stáhnuty by vše až do kostí pronikaly. Při tomto stupni
přišla na žida těžkost a zblednul, na čež ho mistr popravní myl. Po třetím stupni nemohlo se s ním
pokračovati ve výslechu, poněvadž byl velice mdlý. Odložil se tudíž výslech na druhý den.
Když mistr popravní šroubovací boty mu sundal a ho namazal, krev se mu z nohy pustila.
Dne 14.října vhozen na žebřík.
Mučení toto náleželo v tom, že delikvent natažen byl na žebřík tak, až všechny kosti byly v těle jeho viděti.
Na kladené otázky nechtěl se k činu přiznati, křičel zle bědoval. Potom na něj zase přišla velká těžkost, tak
že nemohl býti dále tažen a proto ze žebříku sundán byl.
Všecky jeho výpovědi při mučení zapisoval krevní písař do takzvané smolné knihy, zvané proto, že někdy
smůla z pochodně ukápla, anebo že se jich užívalo tehdy, když se smolnice k mučení rozžehaly.Taková
kniha zachovala se také v Kasejovicích.
Výsledek tohoto mučení poslán do Prahy k appellačnímu soudu, odtudž dne 9.listopadu přišlo poučení, že
žid až posaváte podle jejich nařízení in banco juris examinován nebyl a proto, aby týž examen jeho
v dobrovolnosti na místě právním s ním budoucně opáčeti dali. A k tomu dodal soud ještě tu poznámku, by
se ve všech zprávách každý zvláštné jméno podepsali. Při protokolu s ním zavedeném žid zase všechno
popřel, o čemž dána dne 16.listopadu zpráva appellačnímu soudu.
Rozsudek appellační vydán dne 27.listopadu a nařízeno, aby ho na místě publicizovali, aby trest svůj vystál
ve Volyni, kamž také podána o něm zpráva. Volynští k tomu dopisu odpovídají, že ortel a specifikaci outrat
obdrželi a chtějí se dle poučení onoho zachovati. Spolu také zdělují, že dali sobě ženu onoho arestanta
zavolati a jí jakož i všechno deputýrovanému židovskou v kraji prácheňském, Markovi Heršlovi, židu ve
Volyni zůstávajícímu přednesli.
Vidouce chudobu téhož arestanta a jeho manželky, že odtud vzešlé outraty platiti nemůže a spolu
manželka odolávajíc se na to deputyrované židovstvo, poněvadž arestant pro vychování dle instrukce
Josefínské denního platu mimo 1 zl. 13 kr. vybral, do chudoby největší a ruiny přišel, též specifikací outrat
a pacholkem jeho se jemu zvětšuje, by v outratech nějaká ulevení učiniti sobě oblíbili, žádají.
Starostové obce Pole od r.1850.
Jan Běhavý
František Kuták
Václav Slavíček
Jan Běhavý
Antonín Houška
Václav Běhavý
Václav Šmákal
Václav Běhavý
František Kuták
Václav Běhavý
Vojtěch Řehoř
1851-1855
1856-1860
1864-1866
1867-1869
1870-1873
1874-1877
1877-1880
1880-1883
1883-1888
1888-1894
1894-1896
15
František Slavíček
František Augustýn
Václav Běhavý
Josef Slanec
1899-1902
1902-1908
1908-1926
1926-
Zámek v Poli a menší památky v Poli – trocha historie
Pole patří mezi nejstarší obce na Blatensku. Připomíná se již v r. 1228.
Polský dvůr v Poli vznikl ze
čtyř selských usedlostí.
Významnou dominantou
vesnice je zámeček, který je
dnes bohužel velmi zchátralý.
V zámku byla v 17. století
kaple. Při zámku bývala také
zahrada.
V roce 1669 zde byla
založena ovocnářská školka –
první na velkostatku Lnářském.
V Poli byl také pivovar. Pivo se tam
vařilo jen v zimním období a
výroba piva se datuje až do roku
1859, pak byl pivovar zrušen. V místě, kde je rybník Chmeličný, bývala chmelnice.
Malá barokní kaplička, která leží u cesty z Pole do Kadova byla vysvěcena v 18. století.
Stojí tu také pomník památce osvobození americkou armádou.
Mlýn v Poli při rybníku stál již v 17. století.
Ves se objevuje v písemných zprávách jako majetek jeptišek řádu sv. Bernarda kláštera při kostele sv.Jiří
na Pražském hradě již roku 1228. Klášter založil kníže Vratislav I. v roce 915. Ke statkům kláštera náležely
tehdy dle listiny z r.1228 potvrzené papežem Řehořem I. Také zde v kraji Hradiště, Zaboří, Zamlýní,
Bratronice, Podruhlí, Drahonice, Lučkovice atd. Zde se uvádí název „na Poli“. Přibližně o sto let později
byla z klášterního zboží odprodána a vznikla zde dřevěná tvrz, obehnaná příkopem a náspem. Tím se stalo
Pole sídlem vladyckého rodu, jenž měl ve znaku dva klíče postavené zuby nahoru. Nejstarší známý člen
této rodiny je Bušek z Pole, který je zmiňován v listinách v letech 1359 a 1360. V letech 1465 -1577 se Pole
stalo součástí lnářského panství. V r.1577 bylo ale znovu prodáno Zikmundu Doupovi z Doupova a na
Hlavňovicích. Tento rytíř zemřel r.1588 a je pohřben v kvášňovickém kostele. Po jeho smrti se stal pánem
Jan Dobeš Doupovec z Doupova. Někdy před rokem 1595 ves Pole nakonec odkoupil majitel nedalekých
Bratronic Jan Horčice, nejstarší z Prostého, hejtman Prácheňského kraje. Tomu patřil také Bezděkov,
Bratronice, kde postavil zámek, Jintřichovice, Kátovsko, Mirotice a jiné statky. Právě Janovi staršímu je
připisován vznik nového renesančního sídla v Poli, které nechal postavit zřejmě po roce 1603 (kdy bylo
dokončeno jeho sídlo v Bratronicích) jako vdovské sídlo pro svoji manželku Kateřinu rozenou z Kokořova,
které zapsal i celou ves a polovinu sousedního Kadova. Ta zemřela r.1608 a je pochována v kostele
v Zaboří.Byl vyhlášeným hospodářem a na tehdejší dobu velice zbožným a štědrým pánem. Zemřel
v r.1616 ve věku 63 let a je pochován v cínové rakvi v kostele v Zaboří. Po jeho smrti se stává pánem na
Poli Adam Vratislav z Mitrovic, pán ze Spáleného Pořičí, který se oženil s jedinou dcerou Jana Horčice,
Saloménou. Ten zřídil ze čtyř gruntů panský poplužný dvůr v Poli a vystavěl při něm současný zámeček o
jednom poschodí, do kterého umístil také kapli…V jižním štítu umístil sochu rytíře, kterému se říkalo
místními Vratislav. Dle zpráv zemřel Vratislav v r.1624 v neděli druhou postní, v noci na pondělí mezi
devátou a desátou hodinou na celém orloji a pochován jest v kostele Zabořském . Manželka ho přežila.
Byla podobojí a až později se vrátila ke katolické víře. Zemřela r.1630 a je pochována vedle svého manžela
v zabořském kostele, v rakvi, označené písmeny S.W.Z.P.(Saloména Vratislavka ze Sprostého).
16
Dne 24.července 1631, byl statek prodán paní Kateřině Polyxeně, provdané za Václava Vratislava na
Lochovicích a Lítni za 21.000 kop grošů míšenských.
Ta statek prodala roku 1635 Albrechtovi Nebedovi z Nečtin. Ten zůstal za stavovských bouří věren císaři
Ferdinandovi II., za což byl jmenován císařským radou, přísedícím zemského soudu, hejtmanem
Pražského hradu a nejvyšším berníkem. Po jeho smrti r. 1655 připadl statek v Poli Jiřímu Zdeňkovi
Vratislavovi z Mitrovic, povýšeném do panského stavu rodu starožitných. Zemřel 18.prosince 1656 v Poříčí.
Majetku se ujímá vdova Maxmiliána Kateřina, která se kolem r.1660 vdala za Kryštofa Karla ze Svárova a
na Těnovicích, kterého ale pro jeho prohřešky na poddaných zbavila spoluvlády na poříčském panství.Ten
zemřel r.1668 a paní se v r.1670(1671) ve věku 48 let provdala potřetí za Františka Euselia hraběte Khuna
z Lichtenberga. Po smrti Kateřiny roku 1874 se hrabě Khun stává poručníkem (pastorním dědem dědice)
jejího nezletilého syna Josefa Euseb Vratislava, ale je pro neschopnost zbaven poručnictví a na jeho místo
nastupuje r.1689 Václav Hynek Vratislav z Mitrovic. Roku 1682 byl statek Polský prodán Tomášovi, hraběti
Černínovi z Chudenic a stal se znovu a již natrvalo součástí tehdy Černínského panství ve Lnářích a to až
do roku 1850. Tvrz v Poli přestala být panským sídlem. Tvrz leží dnes uprostřed bývalého dvora a jako
soukromý majetek není běžně přístupná veřejnosti.
Pozoruhodné renesanční sídlo v Poli je v mnoha ohledech stavebně velmi blízké již zmíněné tvrzi
v Bratronicích a zřejmě jde o dílo téhož zednického mistra. To napovídá velmi podobné celkové rozvržení
dispozice, použití kleneb s kamennými stlačenými valenými klenbami nebo např. řešení dvouramenného
schodiště. Velmi zajímavé je ozdobné řešení pilastrů, hlavic a čučků renesančních štítů, z nichž jižní nese
ještě zajímavou postavu halapartníka (rytíře Vratislava); u většiny z těchto prvků se již projevuje poněkud
lidové podání. Dalším velmi pěkným architektonickým detailem je vstupní portálek se štítky stavebníků
v nadpraží a vlysem s rozetami a maskaronem.
Boží muka
Obyvatelstvo Pole bylo vždy věrné katolické víře. Svou víru vyznávali jak svým životem, tak skutky, o čemž
je řada dokladů. Na polském zámečku byla v druhé polovině 17.století kaple a za časů Kryštofa Karla ze
Svarova fungoval zámecký kaplan Vitalis, který byl členem karmelitánského řádu. Z toho důvodu nebyla
dlouho v obci kaplička. Pouze ve dvoře byl zvonek, kterým se zvonilo nejen klekání, ale také se jím
svolávalo na robotu nebo k požáru.
Na návsi stál kříž, který byl dle ústních informací umístěn na cestě do Hradiště. Byl vysoký, kamenný a
v rozích ramen byl vytesán letopočet 1770.
Od nepaměti stávala ve vsi boží muka, o kterých jsou zmínky ve starých matrikách. Roku 1692 byla
posvěcena muka ve vsi Pole poblíž hospody a byla zasvěcena sv. Vítu,mučedníku a sv.Bartoloměji,
apoštolu. Dne 31.6.1693 posvětil farář Boží muka za vsí k e cti a chvále sv. Vavřince.
V polovině 18.století byla posvěcena barokní kaplička, umístěná před vsí u cesty do Kadova a u ní
postavena socha sv. Jana Nepomuckého, k níž se pravidelně konalo procesí z Kadova. Lípy, které do
dneška stíní kapličku, byly vysazeny zároveň.
Krčma
Při staré zemské cestě stála krčma. Cesta vedla r.1737 z Horažďovic na Babiny, odtud na Komušín, na
Svéradice, Slatinu, Kadov, Pole a na Tchořovice, Bělčice, Březnici a dále do Milína a ku Praze. V r.1825
byla postavena nová silnice od Oselce na Velký Bor a do Horažďovic, z Velkého Boru na Svéradice,do
Málkova na Kadov, Pole a odtud ke Lnářům.
Hospoda v Poli stála od nepaměti. Z r.1717 je popsaná jako z „kamene zbudovaná s dobrou střechou a pro
cestující velmi vhodně zařízená. Inventář vnitřní vykazoval 3 okna do volova osazené, jedny kamna, stůl a
4 lavice. V hospodě byly dvě světnice, komora, zahrada, stodůlka, maštal, chlív a sklep. Rolí náleželo
k hospodě pod 5 štrychů a 3 věrtele a byly na čtyrech kusech:za mlejnem po 2 str., u Kubova 2str., za
skalkou 1 str. a u spody 3 věrtele. Z luk bral v skopaným 1 vůz, u kadovského pastouchu 1 vůz, mezi
robotami půl vozu a pod Blatenským čtvrt vozu. V celku 2 a tři čtvrtiny vozů sena. Též k hospodě patřil malý
rybníček pod Blatenským.
Z hospody vrchnosti čtvrtletně 2 zl. a 30 kr. či ročně 10 zl.“
17
Nejstarší známý krčmář byl Jakub Řehoř 1652-1661. Dále známe:
Jan Řehoř 1667
Václav Devaterý 1679-1683
Jan Jedlička 1683-1688
Radil Jan 1695
Beranová Kateřina 1696-1698
Jakub Fořt 1700-1705
Jan Fořt 1724
Jan Jedlička (Batěk) 1725-1739
R. 1747 koupil hospodu za 236 zl. Jakub Běhavý, po něm ji držel jeho syn Jan 1783 a jeho vnuk Josef,
truhlář 1805-1820. Vdova Barbora se provdala za Vojtěcha Sedláčka, jehož rodu pak hospoda náležela.
Dnes tam opět pracuje rod Běhavý.
Kovárna
V obci byla také kovárna. Kováře si najímali hospodáři za byt a za užívání obecních pozemků, za což
musel pracovat za mírnější mzdu. Kovář býval také zvěrolékařem, léčil koně, pouštěl jim žilou. Léčil také
lidi, trhal jim vykotlané zuby a prováděl menší operace.
Pastuška
K pasení skopového a vepřového dobytka měla obec pastýře či slouhu. Slouha se najímal na sv. Ondřeje a
měl byt v pastušce. Mzdu dostával od majitelů dobytka v naturáliích.
Ponůcka (ponocný)
Ponůcku obstarávali si sousedé sami a střídali se v ní majitelé stavení. Oznamování se dělo ponůckou, tj.
troubením. Tomu, na koho přišla řada ponocovali, odevzdána ponůcka ten ji druhého dne předal
sousedovi.
O chudé se sousedi starali tím, že je živili středou, tzn. v každém stavení dle velikosti gruntu byli několik
dní, až se všichni vystřídali. Zvláště na pohřbech se pamatovalo na chudé.
Mlýn
Obilí vozili do mlýna, který stál na konci obce u rybníka. Mlýn byl v Poli od r.1659.
Paměti (výtah)
R. 1605 o žních přepadli dva lotři děvečku ze vsi mezi Polem a Blatnou, znásilnili ji a zakopali při stezce
v nějakém hájku. Lotři byli chyceni a popraveni dne 15.listopadu r.1606 při právu rokycanském.
R. 1660 vyhořely 3 selské grunty: Jiřího Klepsy č.20,Jiřího Brejchy č.21 a Štěpána Hubáka č.19.
R. 1664 prý vyhořela celá vesnice i se dvorem.
R. 1680 zuřil v osadě kadovské velký mor.
R. 1687 padali v červenci kroupy a nadělaly mnoho škody.
R. 1691 na sv.Trojici den poté pomrzlo obilí tak,že proto ubohý lid do velké chudoby přišel
R. 1692 byly velké mrazy. Vrchnost lnářská přišla o mnoho ryb, jakož i zimou zahynulo v ovčínech na tisíce
ovcí. Obilí zimní trpělo dlouhotrvajícím sněhem a také červy, kteří na mnoha místech mnoho škody nadělali
(larvy chroustů).
R. 1693 utonula v rybníce Alžběta, manželka Jiřího Jiřince, mlynáře.
R. 1707 byl velmi suchý a neúrodný.
R. 1708 počal velkým zemětřesením.
R. 1709 byla velmi přísná zima, takže mnoho lidí, ptáci, dobytek a zvěř tu na polích tu v lesích zahynuli.
R: 1713 počal mor ve Vídni a rozšířil se do Čech. I na osadě kadovské mnoho lidí morem zahynulo.
R. 1715 byla velká úroda švestek. V Praze se prodávalo 300 švestek za 1 kr.
R. 1718 dne 23.června bylo velké krupobití a škoda veliká učiněna, jak na obilí ozimém tak na jařích, ten
rok bylo velké sucho.
R. 1729 dne 1.října oslavováno po Čechách blahoslaveného Jana Nepomuckého za svatého.
18
R. 1736 uvedeny jsou pole a grunty „na rovnost“ při zdejší obci.
R. 1741 – 1742 zaplavilo zdejší krajinu vojsko francouzko – bavorské a obyvatelstvo mnoho jim pak na
penězích i přírodninách odváděti muselo.
R. 1745 byla velká neúroda a drahota. Chléb za 3 kr. byl tak velký jak dvougrešlové kolečko v okně a ještě
byl ten chléb tak nízký a placatý.
R. 1750 vyšlo nařízení královské, že každý sedlák v celém Českém království odvedl 12 vrabčích hlav.
Kaple
Kaple sv. Martina v Poli se začala stavět v r. 1914 pod vedením mistra zednického z Dožic. Po dokončení
střechy byla stavba přerušena, protože řemeslníci narukovali do 1.sv. války a mistr ve válce padl. Ve
stavbě pokračoval až v roce 1925 mistr Šimůnek z Kasejovic , který ji také dokončil. Na úhradu byla v obci
provedena peněžitá sbírka, které se zúčastnila každá chalupa. Prkna na podlahu dali místní občané, oltář
zhotovil mistr truhlářský V.Kareš z Pole. Bylo odhlasováno zasvěcení sv. Martinovi. Obraz světce
namaloval zdarma páter Josef z kláštera ve Lnářích a věčné světlo zakoupil a obci daroval p.Slavíček,
který se usadil v č.27. Téhož roku byla kaple vysvěcena.
1. sv. válka
26.července 1914 byla v obci vyhlášena mobilizace. Odpoledne byly vyvěšeny mobilizační listiny na lípě u
“Zachů“ a na obecní kovárně.
Hned 27.července narukovali:
1.Jan Slavíček, nar.1877 z č.p.57 – padl na ruské frontě 30.8.1914 u Oplce
2.Josef Houška, nar.1881 z č.p.22 – padl na ruské frontě
3.Václav Houška, nar.1885 z č.p.22 – padl na srbské frontě
4.Josef Tesař, nar.1885 z č.p.20 – padl na srbské frontě
5.Antonín Kulák, z č.p. 17 –padl na srbské frontě
6.Václav Čad, nar.1878 z č.p.14
7.Josef Růt, nar.1884 z č.p.5 – zajat v Rusku
8.Josef Opalecký, nar. 1879 z č.p.3 – zajat v Rusku
9.Karel Běhavý, nar.1884 z č.p.26
10.Antonín Martínek z č.p.40
11.Josef Novák, nar.1882 z č.p.1
12.Jan Pavlík, nar.1879 z č.p.29 – padl na ruské frontě
13.Karel Houška, nar.1884 z č.p.48,odveden později v r.1916
14.Josef Slanec, nar.1879 z č.p.33
15.Václav Slanec, nar.1884 z č.p.33 – padl na srbské frontě
16.Eduard Sedláček, nar.1886 z č.p.36
17.František Slavíček,nar.1886 z č.p.23
18.Vojtěch Běhavý, z č.p.26 – padl na ruské frontě 31.8.1914 u Opole
19.Jan Čad, z č.p.14
20.Václav Kareš, nar.1875 z č.p.58
V září 1914 narukoval
21.Vojtěch Loula, nar.1872 z č.p.41 – padl na srbské frontě
Odvedeni na jaře 1914 a narukovali 25.8.1914
22.Antonín Doubek, nar.1893 z č.p.19
23.Josef Brauner, nar.1893 z č.p.43
24.Augustýn T z č.p.1 – italská domobrana
Dále byli odvedeni a narukovali:
25.Vojtěch Dušek, nar.1897 z č.p.11
26.Jan Blažek(lesní) zč.p.56 – zajat v Rusku
27.Fabián Kočár, nar.1884 z č.p.55
28.František Kuták, nar.1884 z č.p.17 – italský legionář
29.Václav Vodička, nar. 1884 z č.p.15 – zajat v Rusku
30.Karel Kuška, nar.1886 z č.p.35 – zajat v Rusku
31.Josef Majer z č.p.31 – padl, přejet vlakem
19
32.Karel Slavíček, nar.1898 z č.p.47 – zabit pádem z vagónu
33.Václav Tesař, nar.1877 z č.p.24 – zajat v Rusku
34.Jan Dušek z č.p.11 – italský legionář
35.Karel Liška, nar.1898 z č.p.1
36.Vojtěch Lívanec, nar.1866 z č.p.1
37.Vojtěch Loula, nar.1866 z č.p.53 – zemřel na ruské frontě v Minsku
38.Vojtěch Majer, nar.1866 z č.p.1866
39.Josef Majer, nar.1887 z č.p.1
40.František Martínek, nar.1897 z č.p.31
41.Jaroslav Kolář z č.p.32
42.Jan Šroub z č.p.1
43.František Majer, nar.1898 z č.p.31
44.Josef Kuška, nar.1880 z č.p.51
45.František Augustýn, nar.1898 z č.p.12 – italská domobrana
46.Václav Valach, nar.1869 z č.p.2
47.Josef Klepsa, nar.1882 z č.p.20 – italský legionář
48.Josef Čad, nar.1877 z č.p.54 – zajat v Rusku
49.František Slavíček, nar.1870 z č.p.47
50.Alois Linhart, nar.1900 z č.p.50 – italská domobrana
51.Václav Běhavý, nar.1900 z č.p.52
52.Václav Pracna, nar.1900 z č.p.30
53.František Sádlo, nar.1876 z č.p.28
54.Václav Buchal, nar.1876 z č.p.10
55.Jan Lomický, nar.1873 z č.p.42
56.Václav Slavíček, nar.1898 z č.p.21
Hasičský sbor byl založen v Kadově v roce 1889 a v Poli byla 1.četa.
V r.1892 byla pro obec zakoupena stříkačka a v roce 1896 byl ustanoven vlastní sbor dobrovolných hasičů
v Poli. Prvním velitelem byl p.František Slavíček, rolník z č.p.23.v r.1898. Sbor měl v r.1898 33 členů a 14
přispívajících.
V r.1902 zakoupil sbor divadelní jeviště a v r.1912 se v obci konal župní sjezd.
V r.1926 byla sborem uspořádána oslava narozenin profesora Masaryka.
13.6.1926 bylo v obci konáno okresní veřejné cvičení na oslavu 30-ti letého trvání sboru. Sbor měl 45 členů
a 12 členek.
Na smontovaném jevišti se pravidelně pořádala divadelní představení a dožínky.
Vývoj obce:
r.1654 – 11 gruntů,1 grunt zkažený, 4 gr. zpustlé,1 stavení, 4 zahradníci (domkaři). Celkem 20 domů.
r.1682 – 13 celých sedláků,1 poloviční sedlák,1 pustý grunt, 4 chalupníci, 4 chalupy pusté. Celkem 21
domů.
r.1695 – 14 celých gruntů, 2 poloviční grunty, 3 chalupy,1 hospoda,1 pustý grunt. Celkem 21 chalup.
r.1716 – 13 gruntů,12 chalup. Celkem 25 domů.
r.1736 – 16 sedláků,11 chalupníků. Celkem 27.
r.1770 – 14 sedláků, 4 polosedláci, 2 chalupníci, 13 domkařů,1 hospoda,1 kovárna,1 pastuška,1 mlýn,1
zámek s dvorem,1 ovčín.Celkem 39 čísel.
r.1815 – 7 celoláníků, 4 pololáníci, 4 chalupáři, 20 domkařů. Celkem 35 čísel.
r.1825 – 44 domů, 259 obyvatel.
r.1843 – 45 domů, 323 obyvatel.
r.1853 – 49 domů, 394 obyvatel.
r.1860 – 50 domů, 394 obyvatel a 4 židé.
r.1873 – 54 domů, 410 obyvatel.
r.1890 – 56 domů, 402 obyvatel.
r.1900 – 56 domů, 343 obyvatel(165 mužů,178 žen)
r.1920 – 57 domů, 412 obyvatel.
r.1940 – 57 domů, 324 obyvatel.
r.1960 – 57 domů, 210 obyvatel.
r.1970 – 57 domů, 171 obyvatel, (74 mužů, 97 žen).
20
21
22