Je slovo „vlast“ prázdným pojmem?

Komentáře

Transkript

Je slovo „vlast“ prázdným pojmem?
Je slovo „vlast“ prázdným pojmem?
PO Box 18
Hodkovice nad
Mohelkou
463 42
E-mail:
[email protected]
Website:
www.narmyslenka.cz
Šéfredaktor
Milan Špinka
Redakce:
Jiří Hojer
Jan Maloušek
Přispívající redaktoři:
Miroslav Červenka
Ondřej Šlechta
Tomasz Jaźwiński
(Varšava)
Redaktor přílohy:
František
Nonnemann
© Copyright
Národní myšlenka 2006
Názory autorů vyjádřené
v článcích se nemusejí
shodovat s názory redakce
Národní myšlenky
Nevyžádané příspěvky
se nevracejí
Redakce si vyhrazuje právo
zkracovat články
a měnit jejich názvy
Vytištěno, vydáno
a distribuováno
o. s. Národní myšlenka,
PO Box 18,
463 42 Hodkovice n. M.
Číslo účtu:
51-0944120237/0100
Cena 30 Kč
(při zaslání poštou
se poštovné připočítá)
Vychází čtvrtletně.
Číslo 33 vyšlo v březnu 2006
2
C
o to je, když se řekne „vlast“? Pojem pro stát,
kde žijeme? Či snad název pro zemi, ve které
jsme se narodili? Osobně si myslím, že odpověď je
dvojaká. Vlastí pro nás samozřejmě může být jak
stát či země, ve které žijeme, tak místo, kde jsme se
narodili. Ale také nemusí. Vezměme v úvahu
příklad, kdy nějaký člověk bude pracovat v Německu, bude mít tuto zemi rád, ale za vlast ji považovat nebude. Proč? Bude Čech a mateřské pouto
bude cítit se svou rodnou zemí. Proto si myslím, že
vlast je pro nás (nebo by měla být) země, ke které cítíme rodové pouto, ale také zodpovědnost za její budoucnost. Málokdy se stane, že člověk žijící v jiné
zemi ztratí ke své původní domovině vztah a pojme za svou „vlast“ jinou zemi.
V současné době relativizace hodnot se však nabízí otázka, zda má dnes, v době globalizace a politické integrace, „vlast“ jako taková smysl a
význam. Dříve bylo například naprosto samozřejmé padnout třeba i ve válce, v boji za svůj kraj a národ a považovalo se to za čest. Ale vlivem nástupu
všemožných „pokrokových“ ideologií a postojů začal být vlastenecký postoj označován za dávno překonaný přežitek z dob minulých a nacionalismus
za politováníhodné zlo, plodící války. Hlavně díky
problematice Evropské unie, potažmo evropské integrace, získává dnes tato otázka zcela nový rozměr. Mnozí se dnes totiž vzhlédli v módní
ideologii evropanství. Lidé, kteří se dnes s pýchou
nazývají „Evropany“, považují rozdělování na
„vlasti“ a „národy“ za zpátečnické a bojují za
„novou nadnárodní Evropu“. Ale uvažujme, nebylo to náhodou vzedmutí právě patriotismu a národního cítění, co uspíšilo porážku nacistického
Německa coby aspiranta na Velkou Evropu? Ačkoli se dnešní snaha federalizovat Evropu samozřejmě nedá plně srovnávat s Hitlerovým plánem na
„Gross deutsches Reich“, či se Sovětským svazem,
který také aspiroval na vytvoření celoevropského
celku, jisté kořeny dnešního „evropanství“ najdeme právě zde. Není pochyb, že jak komunismus,
tak nacismus jsou ideologie protinárodní a protivlastenecké. Ani jednomu, ani druhému se
vlastenectví a národní cítění porobených národů
příliš nehodilo. Samozřejmě, při cestě k moci jak nacismus, tak komunismus pojmy jako vlastenectví a
národ nadšeně používaly, bylo to však jen populistické gesto, sloužící k získání mas. Jakmile se tyto
ideologie k moci dostaly, zmíněné pojmy z jejich
slovníku najednou zmizely. Proč? Komunisté si
nemohli dovolit rozbíjet ideologii „beztřídní
společnosti“ důrazem na vlast a nacistům se národní cítění nehodilo proto, že dle jejich rasových
teorií měla být polovina evropských národů buď
zlikvidována, nebo odsunuta.
Jeden známý český euroskeptik kdysi v nějaké
internetové diskusi prohlásil, že „evropanství je jako marxistická dialektika“. Měl tím patrně na
mysli jednu věc. Stejně jako Marx ve své filozofii
hovoří o dialektice dějin, o přechodu od otrokářství přes kapitalismus až ke „zlatým zítřkům komunismu“,
tak
nadšení
„Evropané“,
či
„europeisté“ (použiji–li oblíbený obrat Václava
Klause) dnes podobně mluví o přechodu ke „zlatým zítřkům jednotné Evropy“. Pojďme si tedy jen
ve stručnosti připomenout výroky jistých nechvalně známých osobností a posuďme, zda
podobné výroky dnes (byť v trochu pozměněné
podobě) neslýcháme též.
Kupříkladu Lev Trockij, guru evropského komunismu, jednou řekl: „Úkolem evropského proletariátu není zachovat na věky hranice, nýbrž je
naopak revolučním způsobem zrušit. Žádný status
quo, nýbrž Spojené socialistické státy evropské.“
Že s pojmem „Spojené státy evropské“, občas
kalkulují i některé bruselské elity, snad netřeba dodávat. Mě ale osobně trochu mrazí v zádech, když
z úst „proevpropských“ politiků slýchám slovní
obrat, který se až příliš podobá jednomu výroku,
který kdysi pronesl protektorátní ministr národní
osvěty Emanuel Moravec. Tento kolaborant totiž
jednou doslova řekl: „Spíše než Čech jsem Evropan a socialista.“
Současná světová situace a výzvy globalizace
samozřejmě vyžadují spolupráci mezi jednotlivými státy. Z tohoto hlediska odmítám izolacionizmus stejně jako „evropanství“ či vytváření
v praxi neuskutečnitelného „evropského národa“.
Ať však jde o volnou spolupráci suverénních evropských států založenou na spontánním řádu a
ne na direktivách z jednoho centra. Dnes z Bruselu. Já osobně jsem v této otázce velmi nakloněn názorům prezidenta Klause a jeho „Evropě vlastí“.
Ke svým rodným zemím a národům bychom ve
vlastním (existenčním) zájmu měli zachovávat vřelý vztah. Měli bychom ctít symboly své země a ne
se je snažit nahrazovat různými fanglemi, které
nejsou očividně vítány (případ Kocáb & Šípek). Nehledejme spásu pro budoucnost ve všelijakých
postmoderních pseudo–koncepcích. Nalezneme ji
v návratu ke starým hodnotám, jako třeba v návratu k vlastenectví. Neboť jak říká staré moudro:
Progresivismus tě nezavede nikam, stará moudrost ti ukáže cestu do budoucnosti.
Pro mě osobně (a jistě nejsem sám) tedy pojmy
jako „vlast“ a „národ“ nejsou ani na prahu 21.
století mrtvé, ba naopak. Považuji je za klíč
k lepší budoucnosti. Jedině na bázi suverénních zemí je podle mě možné vést nějakou spolupráci napříč národy. Jakákoli jiná snaha vytvářet nějaké
„super–nadnárodní“ celky vždy selhala. Ani
dnešní EU, směřující ke stále větší unifikaci, na
tom není nijak růžově. Navíc si myslím, že svým
zemím jsme toho moc dlužni na to, abychom je
mohli odhodit jen proto, že si někdo vzpomene, že
vlastenectví je údajně zastaralé. Není tomu tak.
Ondřej Šlechta

Podobné dokumenty

25 nmr valtice

25 nmr valtice Markus Husa,* Julia Schwarz, Martin Kratzel, Claudia Valenta, Hanspeter Kählig

Více

27 nmr valtice

27 nmr valtice TENUIS XYLOSE REDUCTASE COMPLEXES Micheal Vogl, Regina Kratzer, Bernd Nidetzky, and Lothar Brecker

Více

Úvodník - Národní myšlenka

Úvodník - Národní myšlenka 24..Ze světa pravice Názory autorů vyjádřené v článcích se nemusejí shodovat s názory redakce Národní myšlenky Nevyžádané příspěvky se nevracejí Redakce si vyhrazuje právo zkracovat články a měnit ...

Více

Hlas odporu 3/2005

Hlas odporu 3/2005 funkcích byli a jsou lidé jejichž původ je židovský. Stačí jen zapátrat po jejich skutečných jménech. V některých zemích Evropy dokonce platí zákon, podle kterého může být odsouzen i historik jenž ...

Více

OBČASNÍK SPUSA

OBČASNÍK SPUSA hlásí k liberalismu (sociálnímu liberalismu), v americkém slova smyslu se tedy řadí k politické levici, z evropského pohledu je však strana ekonomicky středová (centristická) a sociálně středně kon...

Více