raid

Válečný
en
Válečný d
de
>> raid
Transorientale 2008
OFFROAD MAGAZÍN / 78 / www.ioffroad.cz
V DÁLKOVÝCH MARATÓNECH SE ZAČALA PŘED MĚSÍCEM PSÁT NOVÁ KAPITOLA. TO, JAK BUDE VYPADAT BUDOUCNOST ZÁVODU TRANSORIENTALE, JE VE
HVĚZDÁCH, ALE JEHO PRVNÍ ROČNÍK NAZNAČIL, ŽE BY MOHL BÝT ADEKVÁTNÍ NÁHRADOU ZA „NEJISTÝ“ DAKAR, KTERÝ SE ODSTĚHOVAL DO DALEKÉ JIŽNÍ
AMERIKY.
Náročnost
tratě, její
délka
a celkový čas strávený na cestách–
necestách se Dakaru hodně přiblížil
a v některých aspektech jej i překonal. Zprvu se závod nevyhnul organizačním problémům, ale na ty jsme při
francouzské patronaci již zvyklí. Ono
uřídit takový kolotoč bez zaváhání by
asi bylo nemožné, a tak jen díky “bláznivé“ a dobrodružné povaze několika
frantíků s mottem: „ono to nějak dopadne!“ se tento závod asi mohl uskutečnit. Na druhou stranu, zajistit hladký přechod rusko-kazachstánských
a následně i čínských hranic je téměř
nadlidský úkol. Navíc se snad poprvé v historii podařilo dostat na území a do vzdušného
prostoru Číny čtyři organizátorské helikoptéry,
bez kterých by se soutěž konat nemohla. Takže „klobouk dolů“ za odvahu s jakou do toho
šel René Metge a celý jeho organizační tým.
Po čas závodu jsem si psal průběžné zprávy,
které asi nejlépe vystihují atmosféru tohoto
nevšedního závodu. Nebude se tedy jednat
o standardní reportáž, kdo s jakým vozem jel
a jak to probíhalo obecně, ale o subjektivní
pohled do účinkování jednoho českého týmu.
Jak dopadli jednotlivé etapy si můžete najít na
internetu, pokud vám budou chybět potřebné
„statistické údaje“, předem se omlouvám. Pro
úplnost dodejme, že na startu stálo 164 strojů
(motorek, čtyřkolek, aut či nákladních vozů)
a do cíle jich dorazilo 81. Úmrtnost byla
více než poloviční! Největší konkurence byla
v kategorii kamionů. Na startu jich stálo 35
a do cíle dorazilo pouze 14 klasifikovaných
strojů. Náš MAN TGA 18.480 v kategorii
T4.1 (nákladní auta s minimálními úpravami)
nezklamal a dovezl nás až k Velké Čínské Zdi
u Pekingu a to na skvělém 8. místě celkově.
Na premiérovou jízdu s náklaďákem je to heroický výkon. Jsme historicky prvními Čechy,
kteří absolvovali a dojeli maratón rally raid
s jiným vozem než je Tatra či Liaz. Česká účast
nebyla špatná. V motorkách nás reprezentoval Dušan Randýsek na Yamaze, na čtyřkolce
stejné značky jel Josef Macháček, v osobních
vozech s Hummerem H2 startoval Jiří Jestřáb
s Petrem Hášou a v náklaďácích jel s Liazem
ještě Martin Macík. Společnost v kabině mu
dělali Josef Kalina a Josef Valtr. Naše posádka ve složení Miroslav Zapletal, Míla Janáček
a Martin Mikulenčák obývala po celou dobu
kabinu zmíněného MANu. Nesmíme zapomenout na Jaroslava Katriňáka na KTM ze
raid <<
en
ík
eník
OFFROAD MAGAZÍN / 79 / www.ioffroad.cz
Slovenska, který patřil k velkým favoritům v kategorii motocyklů. Pojďme se tedy podívat, jak
to vypadalo na trati den po dni. Nejdelší maratón Světa začínal 11.6. v Petrohradu a končil 28.6. u Velké Zdi nedaleko Pekingu:
>> START ST. PETERBURG
– RAMPA PŘED ERMITÁŽÍ
Všechno začalo večer 11. 6. po technických
a administrativních přejímkách velkolepou
přehlídkou v Petrohradu na náměstí před Zimním Palácem, tedy známou Ermitáží. Motorky
a osobní auta přejela přes rampu, kamióny
samozřejmě vedle, zatroubilo se, zamávalo
a rychle zpátky do hotelu. Byla už půlnoc,
takže se šlo honem spát. Další den jsme před
sebou měli 840 km směrem k Moskvě! Motorkáři vstávali už ve čtyři ráno, neboť první vyjížděl už na pátou.
>> ETAPA 1, ST. PETERBURG
– ROGAČEVO
My naštěstí startovali až v 7.44h. Čekal nás
160 km dlouhý přejezd na RZ a pak první
ostré kilometry našeho MANu i naše. Je to
oproti malému Mitsubishi opravdu velký rozdíl. Sedíte o více jak metr a půl výše, kabina je
odhlučněná jako v osobáku, a tak na přejezdech ani nemusíme používat jinak nezbytná
sluchátka. MAN si spokojeně přede, ale už
přejezd nám připadá jako RZ, neboť je na něj
krátký časový limit a jen v koloně na výjezdu
z Petrohradu zůstáváme téměř dvě hodiny.
Premiérový start se tedy odehrává v lehké
„hektice“. Musíme ještě upevnit na korbě bedny a vyrážíme. Tři, dva, jedna start… ticho…
my sice jedeme, ale kromě mé navigace není
slyšet prostě nic… opravdu nezvyklé! Kvičení
motoru V6 v Mitsubishi L200 či převodovky
v Pajeru nám chybí. Helmy nás úplně
odřezávají od reality a přijde nám, jako
bychom sledovali nějakou videohru.
Učíme se. Mirek za volantem hledá
optimální kvalty pro jízdu na písečných
lesních cestách a zjišťuje, co si nechá
podvozek na výmolech líbit. Já se přepínám do optimální polohy navigace
a snažím se příliš nezatěžovat nedávno zlomenou nohu. Martin sleduje trať
a kurz na GPS tak, abychom neztráceli
správný směr. I on si užívá svou vůbec
první závodnickou zkušenost! První RZ
má jen 72 km, je celkem technická, namotaná po vojenském prostoru, a tak je
o zábavu postaráno. Po jejím absolvování máme smíšené pocity, ale hlavní je,
že to máme za sebou. Alespoň pro dnešek. Teď nás ještě čeká více jak 600 km
dlouhý přejezd do Rogačeva nedaleko
OFFROAD MAGAZÍN / 80 / www.ioffroad.cz
>> raid
Transorientale 2008
Moskvy. Dorážíme sem v deset večer, autu
ani nám zdá se nic není, a tak si dáváme
spokojeně malou slivovici před spaním. 19.
místo v kamiónech bereme s rezervou a ani
nás po pravdě řečeno moc nezajímá. Jsme
tu proto, abychom to doválčili až do Pekingu a ne abychom honili Čagina, Staceyho
nebo De Rooye. Martin Macík dojel první
etapu jedenáctý. Motorky ovládli favorité.
Vede Ullevaseter o vteřinu před Katriňákem. Dušan Randýsek skončil po prvním
dni na skvělém 5. místě, Pepa Macháček
na čtyřkolce dojel dvaadvacátý. V autech
zaváhal favorizovaný Eric Vigouroux s Pro-truckem a po technických problémech byl
rád, že může pokračovat v závodě. Vyhrál
další z favoritů Španěl J.L. Monterde na
Schlesser-buggy, před Němcem Mathiasem Kahlem na další buggy (Fast speed
Honda) a třetí byla pro změnu další buggy,
tentokrát SMG s Francoisem Delecourem
za volantem. Do spacáků zalézáme brzy,
bivak je na rozmáčené louce a komáři štípou.
>> ETAPA 2, ROGAČEVO
– PETROVSKI
Druhý den nás čeká téměř to samé. Nejdříve dlouhý přejezd 420 km a poté kratší,
94km dlouhá RZ, a na závěr ještě 220 km
do bivaku. Přejezd jsme absolvovali bez
problémů, a tak v půl třetí odpoledne startujeme. Po sedmi kilometrech nás ale zastavují hlídkující vojáci, neboť se u prvního
kontrolního bodu propadl most a trať je
neprůjezdná. Po dvouhodinovém chaosu
je rozhodnuto. RZ odstartuje znovu od druhého CP. Startujeme a máme před sebou
už jen 63 km. Opět žádný problém, trať je
podobná, tedy lesní úseky a písčitá cesta,
jen je to zpestřené tankodromem. Bohužel!
Jízda po krátkých vlnách, navíc plných
smradlavého bahna je opravdu silným zážitkem! Houpeme se do rytmu a pomalu
si zvykáme na „výletní“ tempo, kterým se
>> Česko-Slovenská trojka na startu: Dušan Randýsek,
Josef Macháček a Jaroslav Katriňák
budeme snažit dostat až k čínské zdi! Před
mořskou nemocí nás vysvobozuje cíl. Sundaváme helmy a vyrážíme se zabláceným autem do bivaku. Po cestě tankujeme asi 350
litrů na další den a snažíme se najít myčku.
Marně, ale nakonec by to bylo zbytečné.
Bivak je sice na krásném místě u obrovské
Volhy, ale přehnala se nad ním bouřka s krupobitím, a tak je to tu jak v řašeliništi. Bezpečně na suchu parkujeme, jdeme se najíst
a zjišťujeme, že další den byla RZ zrušena
právě kvůli vodě, a tak se bude jen přejíždět.
Komárů je tu opět požehnaně a bláta ještě
>> Martin Mikulenčák s Mirkem Zapletalem
lepí na masku MANu startovní číslo 419,
které je provázelo až do cíle závodu.
víc. Pátek třináctého nepřinesl žádný zásadní
problém.
>> ETAPA 3, PETROVSKI
– JELABOUGA
Dnes jsme jen sedli do našeho kamiónu
a přejeli po “kvalitních“ ruských cestách dalších 500 km východním směrem. Po cestě
jsme nepotkali nic zajímavého. Bylo jen trochu víc času na sledování přírody, ale protože Míra je závodník a ručička rychloměru
je většinou i na přejezdech někde okolo 120
>> Jaro Katriňák na startu 9.
raid <<
– 130 km/h, moc jiného než cestu a okolí
zrychleně sledovat nestíháme. Krátká pauza
na kafe, jedno tankování – dalších 350 litrů – a jsme v městečku Jelabouga. Na jeho
okraji je konečně rozumný bivak s výhledem
na deltu řeky Kama. MAN dostává první servis. Je třeba rozchodit v blátě zatuhlé uhlíky
u alternátoru, což se po pár hodinách daří.
Jdeme spát, druhý den bude náročnější.
etapy již vedl průběžné pořadí
motocyklů
>> ETAPA 4, JELABOUGA
– MRAKOVO
>> ETAPA 5, MRAKOVO
(RUS) - BOGOTSE (KAZ)
Ihned po ránu se vyráželo na náročný spe-
ciál měřící (opět po zkrácení) 125 km. RZ
vedla nádhernou přírodou úpatí Uralu. Přes
pár náročných technických (až trialových)
pasáží kličkujeme strmě dolů k řekám, následuje brodění řek a pokračujeme krkolomnými, nekonečnými a hlavně opravdu
prudkými výjezdy zase vzhůru. To nám
ale vyhovuje a dostáváme se do dobrého tempa. Na osmdesátém kilometru nás
za jedním horizontem čekalo překvapení.
Stálo zde asi dvacet aut a vrtulník. Při vyprošťování jednoho auta s čínskou posádkou prasklo lano a kovové oko s hákem
zasáhlo jezdce Xu Langa do hlavy. Podle
pravidel by měl mít stále na hlavě helmu,
ale bohužel neměl. My jsme se snažili spolu s ostatními dostat přes rozbahněný úsek.
Postupně jsme s Martinem Macíkem vytáhli
>> Den volna věnovala posádka MANu preventivní údržbě vozu a ten je
za tuto péči dovezl až do Pekingu.
OFFROAD MAGAZÍN / 81 / www.ioffroad.cz
Celá etapa měřila opět téměř 700 km a z toho rychlostní test činil 125km. Tedy činil… měl
činit, ale na to už jsme si začali zvykat. Neprůjezdný úsek v lese nedaleko startu způsobil
hromadný přesun celého pelotonu na CP2,
kde vzniknul provizorní start. Z původních
125 km zbyla skoro polovina. Nevadí nám
to, dále se učíme ovládat našeho MANa. RZ
zvládáme bez zaváhání a držíme se stále na
konci druhé desítky, tady na 18. - 19. místě.
Výkonný motor dává tušit velké možnosti, ale
jsme limitováni celkovou hmotností, neboť vezeme věci Dušanu Randýskovi a náhradní
díly na Hummer posádky Jestřáb – Háša.
Hledáme optimální rozložení váhy, tlaku
v pneumatikách či řazení 4x4. Ono se řekne náklaďák, ale když se jedná o závodní
nářadí, je třeba s ním zacházet trochu v rukavičkách. Skvělé zázemí máme u továrního týmu, který nám poskytuje cenné rady.
OFFROAD MAGAZÍN / 82 / www.ioffroad.cz
>> raid
Transorientale 2008
>> V Rusku byl problém dostat se z bivaku stojícího na
podmáčené louce
z hlubokého bláta pár bezmocných buggy,
které mají pohon pouze na zadní nápravě,
a tak se tu moc nechytají. Pak zapadnul
i Maritn Macík, společnými silami dostáváme jeho Liaz z bahna a vyrážíme do cíle
etapy. Našim posádkám byla za pomoc
ostatním odpuštěna penalizace a dán náhradní čas, neboť v opačném případě jsme
překročili stanovený limit na průjezd rychlostky. Ještě po RZ nás čeká náročný přejezd 520 km s přechodem Kazachstánské
hranice. Do bivaku dorážíme pozdě, ale
musíme ještě vše připravit na následující
maratónskou dvojetapu. Nevadí nám to
a s dobrým pocitem jdeme po náročném
a dlouhém přejezdu spát..
>> ETAPA 6, BOGOTSE
– ARKALIK
Poprvé se setkáváme s katastrofálními silnicemi Kazachstánu! Přesuny jsou snad
náročnější než rychlostní zkoušky samotné.
Pokud jsme si mysleli, že nemůže být nic horšího než Ruské silnice, hodně jsme se pletli!
To, čemu v Kazachstánu říkají “silnice“, se
nedá popsat. To se musí zažít. MAN ale
drží skvěle, a tak po osmdesáti kilometrech
přijíždíme ke startu speciálu. Přejezd jsme si
okořenili prvním defektem. Premiérově tedy
měníme obří michelinku na zadním kole.
Dostat připečenou roztrhanou a horkou
pneumatiku z disku je celkem oříšek, celá
operace trvá 35 minut. Čas přejezdu ale
stíháme, a tak penalizace nehrozí. Díky
náhradnímu času stejně startujeme celkem
vzadu, ale nevadí. Před námi jsou rozsáhlé stepy a rychlostní průměr se na prvních
150 km SS pohybuje okolo 110km/h. A to
se bavíme o kamiónech! Osobní auta jsou
ještě o něco rychlejší. De Rooyovi s jeho
kamiónem Iveco už se ale podařilo vyhrát
SS celkově! Nás to nechává v klidu a jedeme si tu svou tak, abychom neudělali chybu
a neublížili technice. Cesta do Pekingu je
ještě dlouhá. Na dvoustém kilometru, však
čekalo další z mnoha překvapení. Bylo
zde asi dvacet různě kličkujících aut, která
hledala nejbližší možný přejezd hodně
široké řeky. Jediný brod, který byl v roadbooku, byl po průjezdu prvních pěti vozů
nepoužitelný, a tak začal boj o dobytí
druhého břehu. Vydali jsme se tak jako
ostatní vpravo a asi po deseti kilometrech jsme našli cestu vedoucí k vodě.
Napadlo nás, že se zde bude nacházet
další brod. Byl tam, ale v něm zapadl velký Renault Kerax týmu Dessoude France.
Vytáhli jsme jej zpět na náš břeh a pokusili se zdolat vodu sami. Povedlo se
napoprvé. Poté jsme přátelsky přetáhli
i zmíněný Renault a již po druhém břehu
se vraceli k výchozímu brodu, abychom
mohli dle roadbooku pokračovat v cestě do cíle. Vše se povedlo na výbornou
ři také nestíhali, neboť motorkáři ještě
o půlnoci čekali v bivaku na své batohy
s oblečením a spacáky. Promrzlí se přikrývali bočnicemi od stanů nebo tím, co
jim zapůjčili kamarádi z aut a kamiónů.
V jednu ráno jsme se po příjezdu prvních
organizátorů dozvěděli, že následující
RZ bude zrušena a bude jen přejezd do
dalšího bivaku. Bohužel i toto patří k náročným maratónům…
>> ETAPA 7, ARKALIK
– BOTAKARA.
cíle v Pekingu jako jediný
čtyřkolkář.
Na 90 km krátkém ranním přejezdu jsme
se ještě probouzeli, abychom v 10h14h.
vyrazili do 450 km dlouhé RZ. Délka etapy je hrozivá, ale cesta ubíhá velmi svižně.
Nekonečné stepy, ve kterých nepotkáte
i více než sto kilometrů ani živáčka, zvedají
rychlostní průměr vysoko nad 100 km/h,
a tak se zadrháváme až při přejezdu nedalekého pohoří. Cesta se začíná klikatit
a nepříjemný prach brání předjíždění ostatních, ale i ostatním nás. My volíme tempo
opět tak, abychom hlavně neublížili autu.
Zítra se má přejíždět do Číny a my tam
prostě chceme! Do cíle dorážíme na 15.
místě, které si držíme i v celkovém pořadí.
Motorky stále vede Jaro Katriňák před Ullevaseterem. Dušan Randýsek se před šestou
etapou sice probojoval na 3. místo celkově, ale po lehkých navigačních chybách
se propadl o 2 příčky dolů na 5. místo.
Technika mu zatím drží. Náročné přesuny
zvládá s lehkostí i Hummer H2 Jirky Jestřába, a tak i on zítra překročí Čínskou čáru.
Tým Kamaz Master dnes ohlásil, že i když
etapu celkově vyhrál Vladimír Čagin, rozhodl se kvůli tragické události z předvčerejška odstoupit ze závodu. Jeho kolegové
Kabirov i Mardějev na dalších Kamazech
v týmovém duchu též odstupují. Kategorie
kamiónů tak přišla o velká jména a boj o vítězství se bude pravděpodobně odehrávat
jen mezi Gerardem De Rooyem a Hansem
����������
�������
OFFROAD MAGAZÍN / 83 / www.ioffroad.cz
a k našemu údivu jsme zde byli jako jedni z prvních. Náš čas nás řadil na 7. místo
v kamiónech a 15. absolutně tento den.
Naše nadšení v depu ochladlo poté, co
jsme se dozvěděli o smrti francouzského
motorkáře Phillipe Tonina, kterého srazil
Vladimír Čagin s Kamazem. Navíc přišla
zpráva, že v nemocnici podlehl zranění
hlavy čínský jezdec Xu Lang. Na jeden
den toho bylo trochu moc. Organizáto-
OFFROAD MAGAZÍN / 82 / WWW.iOFFROAD.CZ
>> Pepa Macháček dojel do
Původních 750 km kvůli společnému přesunu po silnicích narostlo na útrapných
940 km na místních komunikacích. Ani se
nám nechce věřit, že jsme tuto vzdálenost
zvládli urazit za 11 hodin. A to jsme ještě
v hlavním městě Astana tankovali a měli
zde zastávku u pódia pro diváky a novináře. Byla to spíše jedna dlouhá RZ, ale
v běžném provozu. V bivaku jsme se setkali
s posádkou Hummeru a sdělovali si dojmy
za poslední dva dny. Jako vždy to ale nemohlo být dlouho do noci, neboť jsme již
v 5.30h vstávali na zatím nejdelší speciálku
závodu. Martin Macík bohužel zjistil, že mu
zdejší silnice úplně vymlátili přední kardan
a protože jej nemá, je nucen ze závodu odstoupit. Pokračovat do Pekingu tedy bude
s naším Hummerem H2 a dalšími doprovodnými vozy po asistenční trase.
>> ETAPA 8, BOTAKARA
– AYAGUZ
raid <<
> zveme vás
����������������������������
�����
��������
�
�
��������
�
�������
� �����
�
��������
�
>> Ani zkušený Franz Echter, tovární pi-
lot MANu, se nevyhnul položení svého
vozu na bok. Nakonec dojel na 5. místě.
OFFROAD MAGAZÍN / 84 / www.ioffroad.cz
>>raid
Transorientale 2008
>> Matthias Kahle si na Honda buggy připsal dvě etapová vítězství a celkově se radoval
z bronzu.
Staceym na MANu. Zatím má navrch oranžové Iveco, ale věřím, že tým MAN ještě
zamíchá kartami. V autech tak trochu chybí
velká jména, a tak dle očekávání vede J. L.
Monterde na Schlesser Buggy, druzí jsou
bratři Gibonové na Bowleru a třetí Jerome
Pelichet také na voze Bowler. Skvěle měl
závod rozjetý i Lotyš Saukans na Oscaru,
ale dnes utrhl rameno a ztratil mnoho času
opravou. Eric Vigouroux na Pro-trucku si
vybral další „den blbec“ a musel na trati
s ulomeným pravým zadním kolem počkat
na svou rychlou asistenci.
>> ETAPA 9, AYAGUZ (KAZ)
– KARAMAY (CHIN)
Poslední etapa na území Kazachstánu měři-
la 530 km. Rozlučková speciálka měla jen
85 km, ale zato vedla krásnou přírodou po
úzkých horských cestách plných kamení.
Kličkovali jsme mezi kopci nahoru a dolu
a brodili horské potoky a řeky. I když RZ
neměla příliš mnoho kilometrů, byla navigačně velmi náročná a někteří tak ztratili
mnoho cenných minut. Nám se naštěstí
chyby vyhýbaly, a tak jsme v poklidu dojeli na 11. místě. V průběžném pořadí jsme
se posunuly do top ten. MAN zvládl trasu
skvěle a my se mohli vydat na přejezd vedoucí ke státní hranici s Čínou. Úděsné cesty Kazachstánu nás vyprovodili asi 150 km
na hranici s Čínou. Čekání 4 hodiny na
opuštění této země nás trochu zaskočilo,
stejně jako naopak rychlá a perfektní organizace Číňanů při vyřizování celních formalit na druhé straně. Jiný kraj, jiný mrav. Vy-
>> Systémem start – cíl zvítězil
J.L. Monterde na Schlesser buggy
fasovali jsme ještě čínskou SPZku a vystavili
nám každému i čínská řidičská oprávnění.
Všichni se na nás usmívali a po důkladné
prohlídce všeho možného jsme vjeli na území Číny. K našemu překvapení nás přivítaly
skvělé silnice a dálnice a také neskutečné
množství mávajících dětí a lidí podél cest.
Během prvních dvaceti kilometrů jsme jen
s vlaječkami a kytkami viděli mávat snad
milión Číňanů. Jejich spontánní radost je až
zarážející a chvílemi se nám zdá, jakoby to
dostali příkazem. Do bivaku dorážíme před
půlnocí. Opět se nám posouvá čas o dvě
hodiny vpřed, takže máme další kratší noc.
Skvělé, když víte, že ráno vstáváme okolo
šesté..
>> ETAPA 10, KARAMAY
– TURFAN
Další osmistovka! Ráno jsme se na briefingu
dozvěděli, že se bude startovat později. Organizátoři podcenili přechod hranic a čekalo se na vrtulníky, které jsou nezbytné k zajištění trati. RZ měla mít 342 km, ale když
jsme dorazili na start, bylo nám sděleno, že
se bude startovat až z bodu CP3, tedy že
se trať opět zkrátila na necelých 100 km.
Pokračovali jsme tedy dalších 100 km po
cestách k novému startu. Motorkáři již měli
natankováno a mohlo se závodit. My se
tak dostali na trať až ve čtyři odpoledne.
V dobrém závodním tempu jsme vše bez
problémů dovezli do cíle a po krátké pauze za cílem jsme osvěžení vyrazili na další
nekonečný třísetkilometrový přejezd k městu Turfan. Na RZ se nám podařilo urazit na
zadní nápravě čidlo k uzávěrce, a tak jsme
jej zatím provizorně zaaretovali a vyrazili
s tím, že jej v den volna vyměníme. Opět
dorážíme před půlnocí, dáváme si něco
k jídlu a na oslavu dojezdu až do volného
dne povídáme a sedíme při vínu asi do
dvou do rána. Pepa Kalina, navigátor od
Martina Macíka a starý dakarský pardál,
má v zásobě nepřeberné množství historek
nejen z Dakaru, ale i dalších závodů. Zalézáme do spacáku s pocitem, že se popr-
raid <<
vé můžeme trochu vyspat. MAN září jako
nový, neboť se nám jej podařilo poprvé od
startu závodu umýt. Zaslouží si to!
>> ETAPA 11, VOLNÝ DEN
– TURFAN
Tento den se pracuje na tom, co se zatím
nestíhalo. Přehazujeme přední kola za zadní, snažíme se marně opravit nepříliš spolehlivé dofukování kol, takže jej nakonec
zavíráme „natvrdo“ a budeme raději spoléhat na manuální práci s tlakem v obřích
pneumatikách. Dále měníme zmíněné čidlo
na zadní nápravě a prolézáme co se dá.
Víme, že nás čekají ty nejtěžší etapy a vypadá to, že i když jsou mezi prvními velké
odstupy, závod zde prakticky začíná.
>> ETAPA 12, TURFAN
– HAMI
>> Soliska jsou zrádná a kamión pohltí během chvíle. Dostat se
však ven trvá o poznání déle…
udělal chybu v navigaci a když se snažil
vedle tratě vrátit pro neprojetý waypoint,
podařilo se mu s jeho buggy SMG zapadnout do soliska. „Ukecává“ nás, a tak
zajíždíme na kraj soliska, abychom se ho
pokusili vytáhnout. Opatrně krokujeme,
abychom zde nezůstali také. Horní krusta praská, Míra přidává a snaží se odtud
rychle dostat pryč. Marně! Zapadáváme
levou stranou asi metr do soliska a zůstáváme tu bezmocně ležet také. Nadáváme
si za naší dobrosrdečnost a běžíme k cestě
zastavit další kamión a přesvědčit ho,
aby nás vytáhl. Tři projíždí bez
povšimnutí, ale naštěstí se
nám daří zastavit posádku jednoho Unimogu. Ten na třetí škubnutí dostává náš MAN
zpět na pevný podklad! Vše nakládáme
a rychle mizíme. Přijíždíme k prvním dunám
a musíme uznat, že se chvíli přemlouváme
k prvnímu sjezdu. Přeci jen pustit dvanáct
tun do 100 m hluboké díry připomínající
výtahovou šachtu chce trochu kuráže! Navíc je třeba přesně odhadnout nájezdovou
rychlost, neboť duny jsou měkké a vyškrábat se na její hranu chce trochu rychlosti,
ale opravdu jen trochu, aby se člověk
neskutálel dolů. To se samozřejmě již prvním jedincům podařilo. My jsme nakonec
odvahu našli a sjeli si první vysokou dunu.
Nahoře pocit strašný, dole skvělý! Také je
třeba najet přesně kolmo na hranu a když
se to daří, kamión se dole téměř zapichuje
na čumáku, ale poté se narovnává a pokračujeme dál. Pomalu si zvykáme na novou
zkušenost. MAN kráčí v měkkém
OFFROAD MAGAZÍN / 85 / www.ioffroad.cz
Do rychlostky se tentokrát startovalo hned
za depem, takže odpadnul únavný přejezd
a hned se začalo závodit. 412 km slibovalo rychlé pisty, prach a písek. Severní Čína
(v dávné minulosti Jižní Mongolie) představuje také část pouště Gobi. Jízda ve vyschlých řečištích mezi krásnými scenériemi
kaňonů by si zasloužila zvolnit a vnímat ty
krásy okolí, ale my přijeli závodit, takže vše
míjíme rychlostí okolo 110 km/h. Ještě než
přijíždíme k prvním dunám, přibíhá k nám
po pistě
Etienne Smulevici, který
>> Dušan Randýsek dojel na
OFFROAD MAGAZÍN / 86 / www.ioffroad.cz
>> raid
Transorientale 2008
písku skvěle. Další hodinu je to jak na houpačce – nahoru a dolů. Čekali jsme písek,
ale tohle nás překvapilo. Kdybychom věděli co ještě zažijeme… V táhlém stoupání se
nám daří zapadnout a užíváme si premiérové vyhrabávání. Nájezdy a lopaty létají
vzduchem a za 20 minut pokračujeme
v jízdě. Tlak v pneu snižujeme postupně až
na 1,2 baru. Prvním “lehlým“ kamiónem
byl rychlý Hans Stacey, kterého ale týmový
kolega Franz Echter rychle zvedl zpět na
kola. Ztratil jen 30 minut, což ho nemohlo
ohrozit. Jen mechanici měli v depu celou
noc co dělat. Pro zahřátí se v dunách jelo
25 km, další dny se má přitvrdit. Do cíle
dorážíme v poklidu, plni nových zážitků
z premiérové jízdy s kamiónem v dunách.
Trochu nás zdržuje nefunkční automatický
systém upouštění a dofukování kol, takže
musíme vždy před pískem vyběhnout z auta a odfouknout na potřebný tlak. To nám
bere v průměru asi 15 minut. Časový limit
stíháme přes všechna zdržení s téměř dvouhodinovou rezervou.
>> ETAPA 13,
HAMI – QUINGUAN
Celková délka etapy měla hodně přes
700 km a rychlostka opět přes 400 km.
Náročnost se stupňovala kilometr po kilometru. Písku přibývalo a okolní skály
měnily barvu téměř za každým kopcem.
Maximální časové limity stanovené na
etapu jsme viděli jako nereálné, ale nakonec jsme se do času vešli. Podařilo
se to ještě dalším šesti kamiónům. Tento
den jsme jeli asi 80 km v těžkých dunách.
Kousek za prvním CP potkáváme stát
speciál mladého De Rooye. Spolu s ním
zde stojí i jeho rychlá asistence. Vypadá
to na něco vážnějšího. Později se v bivaku dozvídáme, že Gerard De Rooy měl
poruchu na motoru, proto tým De Rooy
skvělém 8. místě a mohl si
vychutnat pódium u Velké
Čínské zdi
ostoupil ze závodu z prvního místa. Do
vedení se dostal opět Hans Stacey na
MANu, my se posunuli na 9. místo absolutně. Katriňák si drží svůj náskok nad Norem Ullevaseterem a taktickou jízdou mu
nedává šanci dostat se do vedení. Třetí
Kolomytzin z Ruska je rád za své umístění, Dušan Randýsek zatím drží páté místo,
ale tlačí se na něj dva Italové.
>> ETAPA 14, QUINGUAN – ALXA YOUQI
Vstávali jsme brzy ráno, abychom se
řádně unavení přesunuli na další speciál.
Měl sice “jen“ 280 km, ale z toho téměř
120 km v dunách. A ne ledajakých. Je
jich čím dál víc a jsou pořád větší. Písek
je tu jemný jako pudr. Pomalu se jimi prokousáváme kilometr po kilometru, opět si
zkoušíme, co je to vykopat lopatou tohle
monstrum z jemného písku, nájezdové
plechy už dávno nejsou rovné, ale bereme to jako součást závodu. Vyprošťování
zapadlého kamionu je únavné. V klidu,
vždy tak ve čtyřicetistupňovém vedru, vylezeme ven, pot z nás lije, takže na sebe
lijeme jednu láhev vody za druhou. Ta
má snad ještě více stupňů, než je venku,
ale aspoň ze sebe člověk dostane písek
a prach. Díky písečné bouři na začátku
je tahle etapa hodně náročná na navigaci, ale my s orientací nemáme probléme,
díky čemuž získáváme na soupeře cenné
minutky… No, o minutky tu nejde, ale
máme z toho alespoň dobrý pocit! Před
dunami, kdy vylézáme z vozu a trávíme
ušetřený čas odfukováním pneumatik, nás
zas zbloudilé vozy a kamióny předjíždí.
Jedeme si svoje tempo a nenecháváme
se nervově rozhodit. Přestože neděláme
zásadní chyby, vidíme, že časový limit
6h58min je nereálný. Přijíždíme za dunami k CP3 a dostáváme vytoužené razítko. Zde nám oznámili, že v tomto bodě
etapa končí. Ušetřených 80 km jsme rádi
oželeli. Asi 150 km přejezdu do bivaku,
>> ETAPA 15, ALXA YOUQI – BAYAN HOT
>> ETAPA 16, BAYAN
HOT – HOHHOT
Na tu přejíždíme dalších 325 km, takže
v autě pomalu dospáváme a psychicky
se připravujeme na závěrečných 125 km.
Pro změnu se jede opět v písku. Před star-
tem odfukujeme na standardní 2,0 baru.
Uvidíme, co to udělá. Od organizátorů
se dozvídáme, že v minulých dvou etapách skončilo mnoho aut a náklaďáků.
Úmrtnost je v naší kategorii v tuto chvíli
více než 60%, což je opravdu hodně!
V autech je tomu podobně, motorek je na
startu asi polovina. Nevíme, čím to je, ale
závěrečný test, i přes to, že organizátoři před ním varovali, tak náročný nebyl.
Možná jsme se během minulých čtyř dní
i trochu vyjezdili a nemůže nás už nic
překvapit. Snažíme se jet na jistotu, ale
když za sebou máme po dvou hodinách
jen 45 km musíme chtě nechtě přidat. Časový limit je zase šibeniční, 4h10min. To
bychom nestihli. CP1 je na 75. km, kam
se dostáváme za 3 hodiny. Doufáme, že
se pak trať zrychlí. Dvakrát se nám opět
podařilo domáčknout pneumatiku, ale
stačilo ji jen dofouknout a jelo se dál.
Ztráta po pěti minutách neznamenala nic,
ale běžel neuvěřitelně rychle. Zvyšujeme
tlak v pneu na 2,4 baru a přidáváme.
Chytli jsme skvělé tempo a závěr závodu
si užíváme. Předjíždíme Behringera, Verzellettiho a pár osobních vozů. Kousek
>> Dokázali jsme to! Premiéra
s náklaďákem a hned 8. místo
v takové konkurenci se dá považovat bez nadsázky za fantastický výkon.
OFFROAD MAGAZÍN / 87 / www.ioffroad.cz
Opět vstáváme brzy ráno, ale nemůžeme
si stěžovat, neboť motorkáři jsou na tom
ještě hůř. Startovalo se po 75 km dlouhé přejezdu rovnou do písečných dun.
Kousek za startem leží kamión Franze
Echtera, stojí tu už další dva vozy, a tak
po krátké konzultaci zjišťujeme, že jsme
tu zbyteční a vyrážíme dál. Pomalu jsme
se dostali přes první dunová pole a najeli jsme mezi dva pruhy vysokých dun.
Když říkám vysokých, myslím tím duny
300 až 500 m vysoké. Mezi nimi zůstáváme prakticky celý den. Každých 10 km
nás pak čeká přejezd menších či větších
dun. Na horizontech vidíme nekonečné
písečné kopce. Než jsem odjížděl, viděl
jsem Krausův pořad „Uvolněte se prosím“ a hned jsem si při pohledu na nekonečná dunová pole vzpomněl na frázi,
kterou se jej snažil naučit lektor čínštiny.
Jeho slova zněla: „Čína je velká, Japonsko malé.“ Nevím jak moc je Japonsko
malé, ale jistě vím, že Čína je fakt veliká
a v této části i neobyčejně krásná. Když
jsme prvních 100 kilometrů zvládli za 5
hodin, bylo nám jasné, že nesmyslný limit
6h43min. nemůžeme stihnout. Nechávalo nás to v klidu, neboť takových byla
v kategorii kamiónů opět většina. Dvakrát
jsme upouštěli kolo, ale naštěstí už jsme
věděli jak na to, a tak jsme si nepřipsali výraznou časovou ztrátu. Za 18 minut
jsme jeli dál. Opět jsme pomohli několika soupeřům z prekérních situací, neboť
sami moc dobře víme, že tady je třeba
si pomáhat. Před CP2 vytahujeme beznadějně zapadlý MAN Francouze Jacquota a jedeme dál. Dvakrát zůstáváme
viset na hraně duny, používáme měchy
na zvednutí zadní nápravy a pokračujeme. V pozdějším odpoledni písek pomalu
chladne a už není tak jemný jako v poledne. Stále si ale musíme dávat pozor.
Obzvlášť záludné duny je třeba najíždět
na několikrát. Někdy je nutné jet hodně
rychle, jinak se kamion nahoru nevyškrábe. Velbloudí tráva prorůstající pískem je
nebezpečná při sjezdech a předek auta
dostává zabrat. Spolehlivost MANu byla
neuvěřitelná. Pomalu ale jistě jsme se prokousali přes obrovské duny a velbloudí
trávu až k CP3. Ještě před ním se snažíme
pomoci Verzelettimu s Unimogem. Přestal
mu řadit. Když jsme přetrhli druhou kurtu, vzdali jsme to. Od CP3 na 144. km
konečně duny ustupují, cesta se zrychluje
a zbývajících 60 km absolvujeme ve sviž-
ném tempu. Slunce zapadá a my musíme
zastavit a narovnat zohýbanou rampu
s přídavnými xenonovými Hellami, neboť
hlavní světla jsou kvůli tvrdým dopadům
nepoužitelná. Do cíle dorážíme ale nikdo
nás nevítá! Škoda, ale chápeme, že na
nás v půl jedenácté asi nikdo čekat nebude. Sundaváme helmy a vyrážíme na
únavný 300 km dlouhý přejezd. Do bivaku dorážíme ve tři ráno! Zde se dozvídáme, že limit byl posunut na 9h45min,
neboť se do původního nevešel ani vítěz
etapy Mathias Behringer na MANu. I tak
máme smůlu a dostáváme další 3 hodiny
penalizace. Nevadí, hlavně že jedeme
dál. Penalizovaných je opět naprostá většina. Na sprchu nemáme “morál“, vstáváme v 6h30min. a je před námi poslední
měřená etapa!
raid <<
bylo již pohodových, ale zvládli jsme stejně dojet až po půlnoci. Sprcha a rychle
spát, další etapa má být to nejhorší, co
program rallye nabízí. Časový limit dnes
zvládly pouze první tři kamióny a my dostáváme první penalizaci 3 hodiny. Jsme
ale klidní, neboť takových je nás většina.
Někteří jsou na tom hůř a dostali další 3
hodiny za neprojeté kontrolní body.
OFFROAD MAGAZÍN / 88 / www.ioffroad.cz
>> raid
Transorientale 2008
>> LIAZ dojel do Pekingu bohužel již mimo soutěž. Spaní
ve stanech je klasikou dálkových rallye.
před cílem i zapadlého Francoise Delecoura, který tak přišel o třetí místo v absolutním pořadí. Zadní poloosa na jeho
buggy SMG nevydržela. Přijíždíme k cíli
v čase 4h53min. s úsměvem na tváři.
Máme to za sebou. Nyní nás čeká další
přejezd dlouhý 300. Bivak v jednu ráno
skoro nemůžeme najít. Dozvídáme se, že
ráno vyrážíme na společný přejezd do
Pekingu již v půl páté ráno. Ještě se zba-
vujeme všech zapůjčených přístrojů v autě (iritrack, gps – ertf, sentinel, balise)
a jdeme spát. Nemůžeme ale vynechat
slavnostní přípitek.
>> ETAPA 17, HOHHOT
– BEIJING
Vstávat se nám nechtělo, únava z předchozích dní se nastřádala, a tak byl
665 km dlouhý přejezd, navíc zorganizovaný jako hromadný, téměř k nepřežití.
Mirek střídající se na přejezdech s Martinem zvládl prvních 150 km, pak jsem
zaskočil za volant i já, protože Martin
nebyl k probuzení. Postupně jsme se prokousávali k Pekingu a někdy okolo páté
dorazili k Velké Čínské Zdi na vyhlášení
a závěrečný slavnostní ceremoniál. Focení týmů, vyhlášení a předávání cen se
protáhlo až do půlnoci a my mohli šťastně zkonstatovat: „Byli jsme při tom! První
ročník Transorientale 2008 je úspěšně
za námi. Dojeli jsme do cíle na 8. místě
v kategorii kamiónů. V této kategorii jsme
navíc jeli úplně poprvé a stali se tak prvními Čechy, kteří při dálkovém závodě
cross country rallye použili jinou techniku než domácí Tatru či Liaz. Osmý dojel
i Dušan Randýsek, který se v posledních
etapách trochu trápil s technikou své Yamahy, ale nakonec i on mohl vyskočit na
pódium u Velké Zdi. Pepa Macháček dojel jako jediný čtyřkolkář celkově na 17.
místě (startovali dva) a pokud budeme,
tak jako každý večer v bivaku, jedna rodina, musíme zmínit i fantastické vítězství
slovenského jezdce Jaro Katriňáka na
KTM! Už se připravuje nový ročník Transorientale 2009 a ten asi rozhodne o budoucnosti závodu. Více fotek najdete na
www.offroadsport.cz a další informace
na www.transorientale.com.
Text Mílo Janáček
Foto autor
>> 1. Lotyš Saukans byl hodně vidět – 8.místo
2. Bratři Gibonové jeli skvěle a stříbro bylo zasloužené!
3. Spokojený Dušan Randýsek před startem 7.etapy
>> Eric Vigouroux jistě pomýšlel
na víc než jen 12.místo v cíli