Nadační listy č. 19: únor 2010

Transkript

Nadaèní listy
è. 19/únor 2010
osobnost
Jaroslav Tomsa
historie
Poèátky kinematografu
vzpomínka Míla Myslíková
FRANK
WILDHORN
HUDBA
JACK
MURPHY
TEXTY
NORMAN
ALLEN
LIBRETO
GABRIEL
BARRE
REŽIE
PŘÍBĚH ZPRACOVALI EGON KULHÁNEK A ADAM NOVÁK
Vstupenky v síti TicketArt a CK Čedok,
v obvyklých předprodejích a v pokladně divadla
Křižíkova 10, Praha 8, tel.: 221 868 666
[email protected]
WWW.HDK.CZ
ENGLISH SUBTITLES
Slovo úvodem
Obsah
Také v únorovém vydání se nám sešla krásnì pestrá
témata, i když pøi bližším zkoumání zjistíte, že jsou
vlastnì svým zpùsobem propojena. Co mùžou mít
napøíklad spoleèného taneèník David Stránský
s kaskadérem Jaroslavem Tomsou? Oba zaèínali jako
malí kluci hokejem. Sportem, který je pøíznaèný pro
mìsto Kladno, v jehož Støedoèeském divadle pùsobila
i hereèka Míla Myslíková.
NADACE ŽIVOT UMÌLCE
Mezinárodní rozhlasová
soutìž Concertino Praga
2
Hovoøí Ivan Pazour
6
Se staletou hornickou tradicí se seznámíme v jednom
velmi zajímavém skanzenu, více než stoleté období
si pøipomeneme také v souvislosti s významným
výroèím narození Jana Wericha èi v poèátcích
kinematografických obrázkù.
Avšak nejen obrazem, ale i hudbou je èlovìk okouzlen.
Ta, kterou hrají èlenové Èeské filharmonie, patøí
k nejkrásnìjším, budeme si o ní povídat s nadaèním
hostem Ivanem Pazourem. S hudbou, nebo lépe
øeèeno s podmínkami Mezinárodní hudební soutìže
Concertino Praga, nás zase seznámí její vedoucí
MgA. Tomáš Chmelár.
A co øíci závìrem? Snad už jen to, aś se vám únorové
vydání líbí a pøi jeho listování si dejte tøeba kousek
kvalitního sýru nebo sklenièku dobrého vína...
TALENT
David Stránský
10
OSOBNOST
Jaroslav Tomsa
14
KRÁSY NAŠÍ ZEMÌ
Mìsto Kladno
20
ZDRAVÍ
Není sýr jako sýr
26
HISTORIE
Poèátky kinematografie
28
CO MOŽNÁ NEVÍTE
32
Výroèí narození Jana Wericha
VZPOMÍNKA
Míla Myslíková
34
KAM ZA KULTUROU
38
Alexandra Stušková, DiS.
šéfredaktorka
Nadaèních listù
Šéfredaktorka:
Alexandra Stušková, DiS. , [email protected]
tel: 739 077 131, www.nadace-zivot-umelce.cz
Grafická úprava:
Blanka Roubíčková
Redakce:
Lýdie Soldánová, Mgr. Justina Kašparová, Pavel Sršeň,
Antonín Růžička, Miroslava Pelnářová
Nakladatelství STUŠKOVÁ
IČ: 742 66 756, DIČ: CZ6757020127
R. č.: MK ČR E 18180
měsíčník č. 19/únor 2010, vychází 24. 2. 2010
příští číslo vyjde 24. 3. 2010
Tiskárna v Ráji s.r.o., V Ráji 906, 530 02 Pardubice
Poděkování inzerentům: Hudební divadlo Karlín, Český rozhlas – Concertino Praga, Pražský komorní balet Pavla Šmoka, Ateliér Winterová –
Kladno, Francouzskésyry.cz, kino MAT, Městská divadla pražská, Herecká asociace.
1
N A DAC E Ž I V OT U M Ě LC E
Č L E N O V É S P R ÁV N Í R A DY:
Vladimír Prošek – předseda,
dramaturg, hudebník,
zástupce Uměleckého sdružení Artes
Prof. Jiøí Hlaváè – profesor HAMU
zástupce Asociace hudebních
umělců a vědců.
Mgr. Vojtìch Jouza – člen České
filharmonie, zástupce UNIE Odborový
svaz orchestrálních hudebníků ČR
RNDr. Jan Komín – hudebník,
zástupce Svazu autorů a interpretů
Miroslav Svoboda – člen sboru Statní
NADAC
Mezinárodní rozhlaso
Po reportážních stranách minulých dvou vydání, týkajících se slavnostních setkání výkonných umělců SENIOR PRIX, se nyní zaměříme opět na událost specifickou
pro jednotlivý umělecký obor, konkrétně obor hudební.
NADACE ŽIVOT UMĚLCE podporuje spoustu hudebních
projektů. K těm se řadí i Mezinárodní rozhlasová soutěž
mladých hudebníků Concertino Praga, na kterou nadace po dobu pěti let přispívá částkou 50 000 Kč.
opery Praha, zástupce UNIE
Odb. svaz profesionálních zpěváků ČR
Marek Vašut – herec,
zástupce Herecké asociace
Č L E N O V É D O ZO R Č Í R A DY:
Ing. Michal Krùšek – předseda
člen Pražského filharmonického
sboru, zástupce UNIE Odborový svaz
profesionálních zpěváků ČR
Ivan Pazour – člen orchestru
České filharmonie, zástupce UNIE
Odb. svaz orch. hudebníků ČR
Cyril Jeníèek – hudebník,
zástupce Svazu autorů a interpretů
A PA R ÁT:
Ing. Dagmar Hrnèíøová
výkonná ředitelka nadace
Lýdie Soldánová – tajemnice
REDAKČNÍ RADA:
Ing. Dagmar Hrnèíøová
výkonná ředitelka nadace
Mgr. Daniel Rùžièka – šéfproducent,
Centrum vzdělávacích pořadů ČT
Ing. Martin Maøan
ředitel společnosti INTERGRAM
2
Tuto soutěž pořádá Český rozhlas již od roku 1966!
Od roku 1993 pak ve spolupráci s Evropskou vysílací
unií (EBU). Concertino Praga je také členem Evropské
unie hudebních soutěží mládeže (EMCY). Vlastní soutěž
se nekoná „fyzicky“. Účinkující v zahraničí nahrávají soutěžní snímky v příslušných rozhlasových stanicích sítě
EBU a poté je zasílají do Českého rozhlasu. Soutěžícím
v České republice nahrává snímky přímo Český rozhlas.
Mezinárodní soutěži předchází nejprve Národní
rozhlasová soutěž České republiky, na které se sejde
pětičlenná porota, složená z renomovaných českých
umělců. Těm jsou v poslechové místnosti anonymně
přehrány jednotlivé snímky, které posoudí a vyhodnotí.
Porota zná pouze čísla nahrávek a repertoár, kdo je interpretem netuší. Teprve po udělení všech cen se dozví
jména kandidátů, kolik jim je let, odkud pochází apod.
Nemůže tak dojít k žádnému upřednostňování konkrétního jednotlivce.
Na letošním 44. ročníku národní soutěže Concertino
Praga se dne 8. ledna 2010 sešla v prostorách Českého
rozhlasu porota složená z těchto členů: kytarista Milan
Zelenka (byl jejím předsedou) a houslista Jiří Tomášek,
oba profesoři Akademie múzických umění v Praze, dále
člen pražského kytarového kvarteta Marek Velemínský,
klavírista Ivo Kahánek a violoncellista Petr Nouzovský.
Poslední dva jmenovaní se této soutěže v minulosti sami
úspěšně zúčastnili. K poslechu jim bylo předloženo cel-
CE ŽIVOT UMÌLCE
ová soutìž Concertino Praga 2010
Ceny Heleny Karáskové) se pak stala mladičká ruská klavíristka
Anastazia Vorotnaya,
která získala I. cenu
a také zvláštní cenu za
nejlepší provedení poCyklus soutěže je vždy tříletý. V následujícím vinné skladby.
ročníku (2011) budou soutěžit: flétna – hoboj –
klarinet – fagot – trubka; a o rok později (2012) Mezinárodní rozhlasová soutěž Concertino Prakomorní soubory: duo – trio – kvarteto – kvinte- ga probíhá každoročně v únoru. V červnu pak
to. Stejné pořadí se bude opakovat i v následu- laureáti vystoupí na společném slavnostním
jících letech. Od roku 2011 však bude jednotná koncertu v pražském Rudolfinu, za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu
věková hranice pro všechny obory 18 let.
Mezinárodní porota zasedala v budově Čes- (SOČR). Koncert je vysílán také v přímém překého rozhlasu v sobotu 13. února 2010. Byla nosu, a to Českým rozhlasem 3 – Vltava nebo
složena z těchto členů: Frank Reich (Německo), prostřednictvím audiovizuální techniky na inkterý byl předsedou ternetových stránkách Českého rozhlasu. V zasoutěže, zároveň je také hraničí jej vysílá Evropská vysílací unie (EBU).
prezidentem Evropské
unie hudebních sou- Kromě otevření krásné slavnostní Dvořákovy
těží mládeže (EMCY), síně pražského Rudolfina se výhercům otevídále
Čeněk Pavlík rají i jiné dveře. Jaké?
Na to už jsme se zeptali osoby
(Česká republika), Pavel Steidl (Česká republinejpovolanější, vedoucího souka), Raphael Wallfish (Velká Británie), Marián
těže MgA. Tomáše Chmelára.
Lapšanský (Slovensko), Alina Velea (Rumunsko
Na slavnostní koncert v Rudolfi– EBU) a Marco Mauceri (Itálie – EBU). K poslenu, který se uskuteční 20. června
chu jim bylo předloženo celkem 18 soutěžních
nahrávek: klavír (5×), housle (7×), violoncello od 19.00 hod. a vítěze na něm bude doprovázet
(2×) a klasická kytara (4×). Nahrávky pocházely Symfonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR),
z Běloruska, Bulharska, České republiky, Chorvat- navazuje poté Jihočeský festival Concertino Praska, Kanady, Irska, Rakouska a Ruska – člověka ga. Ten začíná 21. 6. v Českém Krumlově, pokrapřitom bezděky napadne známá myšlenka, že čuje 22. 6. v Bechyni, 24. 6. v Třeboni a končí 25. 6.
hudba opravdu spojuje národy. Je proto krás- v Jindřichově Hradci. Koncert v Třeboni se koná
né, že ze šesti českých postupujících čtyři v me- v barokním divadle, ostatní pak v překrásných
sálech na místních zámcích. Účastníkům se tedy
zinárodní soutěži uspěli.
těch „krásných dveří“ otevře opravdu hned někoMagdaléna Hrudová (obor klavír, získala Čestné uznání)
Barbora Brabcová (obor klavír, II. cena)
lik… (smích) Na tomto koncertním turné získáJulie Svěcená (obor housle, I. cena)
vají mladí umělci nové, a domnívám se, že i velmi
Veronika Hrdová (obor klasická kytara, I. cena)
cenné zkušenosti. Dále všichni laureáti (držitelé
Absolutním vítězem Mezinárodní rozhlaso- 1. a 2. cen) obdrží kompilační CD se svými souvé soutěže Concertino Praga 2010 (držitelem těžními nahrávkami, které mohou použít ke své
kem 12 soutěžních nahrávek, v oborech klavír
(3×), housle (3×), violoncello (1×), klasická kytara (5×). Věkový limit soutěžících byl u klasické
kytary 19 let, u ostatních oborů 16 let. Kytara
byla do soutěže začleněna teprve v roce 2007,
kdy přibyla k výše jmenovaným oborům.
3
propagaci. Absolutnímu vítězi navíc natočíme
a zdarma vydáme vlastní CD. To je pro spoustu
účastníků vysněnou metou, a pokud se jim tento
sen splní, velmi si ho váží. Dále v průběhu roku
zveme vítěze (zejména ty české) i na řadu jiných
koncertů a podobných akcí. Rád bych zmínil také
kooperaci s festivaly Moravský podzim, Za poklady Broumovska, Talichův Beroun aj. Rýsuje
se i dlouhodobá spolupráce s festivalem „Rozhlasový podzim“, který pořádá Český rozhlas.
Nejvíce vystoupení míváme samozřejmě v České republice, ale nezřídka se podaří zorganizovat i koncerty v zahraničí. V minulém roce jsme
za pomoci českých
ambasád a českých
center se svým programem
vystoupili
v Bulharsku a na Slovensku. Vítězce z roku
2008, Denise Gřonkové, jsme zajistili účinkování ve World Youth
Orchestra a European Union Youth Wind Orchestra, s nimiž vystoupila na koncertech v Turecku,
v Nizozemí a v Lucembursku.
Je těžké uspořádat takovou soutěž?
Ačkoli se to nezdá, práce je na celý rok. V lednu zasedá národní porota, v únoru pak mezinárodní. Následuje tisková konference a od té
doby probíhají intenzivní přípravy na červnové
koncertní turné (dramaturgie koncertů, CD,
kontakt se spolupořadateli, příprava festivalového katalogu, plakátů, propagace aj.). Do toho
vyhlašujeme následující ročník soutěže, který
propagujeme jak v ČR, tak i v zahraničí. V červnu vše vrcholí, nejprve tisková konference, zkoušení s orchestrem a našimi korepetitory a pak již
hlavní program – koncert v Rudolfinu a festival.
Prázdniny jsou celkem klidné (probíhá vyúčtování festivalu, archivace). Od září do listopadu
opět natáčíme snímky do následujícího ročníku
soutěže a vytváříme podmínky soutěže dva roky
dopředu, propagace, sponzoři apod. A tak to jde
každý rok.
Jak dlouho jste vedoucím soutěže a jak jste se
k této práci vlastně dostal?
Vedoucím jsem od roku 2006, přičemž v prostředí
soutěže a festivalu se pohybuji již od roku 2001.
V té době jsem studoval obory klavír a hudební
management na Hudební fakultě Akademie mú-
4
zických umění v Praze. Concertino Praga bylo
tématem mé ročníkové práce, později i práce
diplomové. K soutěži mám tedy osobní vztah
a do funkce vedoucího jsem nenastoupil jako
úplný nováček. Když jsem ještě studoval na pražské konzervatoři, chtěl jsem se s triem zúčastnit
soutěže komorních souborů. Bohužel jsem byl asi
o dva měsíce starší, než povolovala pravidla. Mí
kolegové však limit splňovali, a protože o účast
v soutěži hodně stáli, našli si za mě náhradu. Doteď mne trošku mrzí, že jsem se nemohl zúčastnit
a zažít festival jako oni.
Jaké jsou podmínky k přihlášení do Mezinárodní soutěže Concertino Praga?
Přihlásit se může každý, kdo splňuje věkovou hranici 18 let, nastuduje povinný repertoár a volný
program dle vlastního výběru v rozmezí 10–15
minut a odešle nám přihlášku do 24. září 2010.
Podrobné podmínky, včetně přihlášek a často
kladených otázek, pak zájemci naleznou na webových stránkách soutěže www.rozhlas.cz/concertino. Podmínky rozesíláme na jednotlivé školy
také v tištěné podobě.
Co byste vzkázal všem, kteří by se chtěli do
soutěže příštím rokem přihlásit?
Příští ročník se týká dechových nástrojů, konkrétně oborů flétna, hoboj, klarinet, fagot a trubka.
Všechny hudebníky, kteří o soutěži uvažují, bych
chtěl povzbudit, aby se nebáli zúčastnit, neboť
kdo nic nezkusí, ten také ničeho nedosáhne. V letošním ročníku čtyři z šesti postupujících Čechů
získali v mezinárodní soutěži cenu, a to je přece
velký úspěch!
A poslední otázka. Hudebníci, kteří by se chtěli přihlásit, musí studovat nějakou hudební
školu nebo mohou být i takříkajíc i z ulice?
Může to být víceméně kdokoliv, ale musí svůj nástroj dobře ovládat a mít hudební cítění. Vždyť
Bedřich Smetana byl také samouk a kam až to
dotáhl! (smích)
redakènì zpracováno
foto: Èeský rozhlas, Concertino Praga
Concertino Praga 2011
flétna
fl
étna hoboj klarinet fagot tru
trubka
rubka
•
•
•
•
Îeský rozhlas vyhlašuje
)272
)27
)
272'
'(
(6,*
(6,
6,*15
6
15(
1
5(
5
5
5(
(*
*(7
(7
(
URÏQ¯N
0H]LQ£URGQ¯
UR]KODVRY«VRXWÝŀH
PODG¿FKKXGHEQ¯Nı
9HKěHMH
6ODYQRVWQ¯Y\VWRXSHQ¯
Y5XGROᅼQX
vysílané Îeským rozhlasem
a Evropskou vysílací unií.
.RQFHUWQ¯WXUQ«
QD-LKRÏHVN«PIHVWLYDOX
umení výýletu
1HMOHSģ¯PX]9£V
QDWRÏ¯PHDY\G£PH&'
3ěLKODVWHVHGR੶੶ • Îeský rozhlas – Concertino Praga • Vinohradská 12 • 120 99 Praha 2
.RQWDNW\ 22 155 1511 • 724 020 583 • [email protected] • www.rozhlas.cz/concertino
5
Hovoøí
Ivan Pazour
Na setkání se èlenem dozorèí rady
NADACE ŽIVOT UMÌLCE a také èlenem
orchestru Èeské filharmonie a prezidentem
UNIE Odborového svazu orchestrálních
hudebníkù Èeské republiky, Ivanem Pazourem,
jsem se vypravila do pøekrásného prostøedí pražského Rudolfina… A jak bývá
u nadaèních rozhovorù zvykem, povídali jsme si nejen o samotné nadaci, ale také
o hudbì, o rodinì, o práci… a o životì vùbec.
Právě tady, v Rudolfinu, probíhalo v červnu
roku 1992 slavnostní zahájení činnosti NADACE ŽIVOT UMĚLCE, organizace, ve které působíte coby člen dozorčí rady. Co má taková
rada za úkol?
Hlavním úkolem dozorčí rady je kontrola finančních prostředků, zda byly vynaloženy
účelně a prospěšně, dále namátkou vybíráme
a zkoumáme příklady sociálních výpomocí
a různých projektů, dohlížíme, zda jsou dodržována pravidla určená statutem nadace
apod. Účetní správnost kontroluje audit, de
facto účetní firma, která to umí profesionálně
vyhodnotit, takže většinou žádné chyby nenacházíme. Vzácná shoda je také v tom, že správní rada, ať už ta minulá či ta současná, vždy
jednala férově a objektivně.
Představte si situaci, že Vy sám by jste měl velkou, ale opravdu velkou spoustu peněz. Na co
byste je vynaložil?
(smích) Tak o tom jsem nikdy nepřemýšlel, protože to se mi stát nemůže. Ale kdyby… jelikož
je mi blízké „živé“ hudební umění, asi bych
podporoval nějakého nadějného sólistu. Tím,
že bych pro něj třeba koupil krásný hudební
nástroj, což by zároveň byly i dobře investované peníze. Stal bych se vlastně takovým jeho
mecenášem. Ještě za první republiky tady bývalo běžné, že movitější lidé někoho podporovali, ať už hudebníky, malíře nebo výtvarníky.
Dnes podporují sami sebe. Ale takový druh
mecenášství by se mi opravdu líbil, tomu bych
rozuměl.
6
To je hezké, škoda že dnes už to tak není. Ale
přejděme nyní od „materiálních věcí“ k věcem
duchovním, a to k hudbě. Právě jste přišel ze
zkoušky České filharmonie – co zkoušíte?
Zkoušíme na abonentní koncerty, které probíhají pravidelně vždy každý týden ve čtvrtek
a v pátek.
V pondělí začínáme zkoušet, v úterý by to
mělo být v celistvějším stadiu, ve středu už bychom to měli znát a ve čtvrtek a v pátek hrát.
Teď konkrétně zkoušíme stěžejní dílo příštího
koncertu, jedenáctou symfonii g moll Dmitrije
Šostakoviče.
Na jaký hudební nástroj hrajete?
Na violu. Jako malý chlapec jsem začínal na
housle, ale na konzervatoři už jsem studoval
hru na violu. S tímto hudebním nástrojem nelze
začínat jako malé dítě, protože viola je moc velká. I hraní na ni je dost namáhavé, zejména pak
na krční páteř, neboť viola se drží pod bradou.
Volba hudebního nástroje bývá zpravidla
něčím nebo někým ovlivněna. Jak tomu bylo
u Vás?
Ano, to máte pravdu, vždycky vás nějak ovlivní okolí. My měli rodinného přítele, který hrál
v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu
(SOČR), znal mě, věděl, jak hraju, a jednou mi
půjčil violu se slovy: „Zkus to, violistů je málo.“
A tak jsem to zkusil a už na ni hraju 45 let. Vzpomínám si, to mi bylo 15 let, jak mi pan profesor
Zdeněk Benda, velmi výrazná osobnost České
filharmonie, vynikající hráč na kontrabas a zároveň profesor na Pražské konzervatoři, říkal:
„Ukaž, jak už máš velké prsty, jestli tě nevezmou
na violu, tak já tě vezmu na kontrabas.“ (smích)
Vy jste se nakonec, stejně jako pan profesor
Benda, stal také hráčem České filharmonie –
významného českého hudebního tělesa.
Jsem rád, že to tak vnímáte, neboť dnes ta reprezentativní úloha České filharmonie, coby
předního českého tělesa vyvážejícího naši kulturu, jako by úplně vymizela. Je to velká škoda.
Například takové Německo má jako jedinečný
vývozní artikl Berlínskou filharmonii, stejně
tak je tomu u vídeňských filharmoniků, jejich
Novoroční koncert je úžasná vizitka města Vídně a vlastně celého Rakouska. Celý svět o nich
najednou ví. Kdežto když se řekne Česká filharmonie, tak si to lidé pletou, nevědí ani, co
přesně Česká filharmonie je, nehledě na to,
že i na samotném názvu participují různé jiné
orchestry. Kdo se v tom pak má vyznat. A lidé,
kteří by o tom měli rozhodovat, zejména naši
politici, pro to nedělají vůbec nic. Letos na
podzim jsme například měli hrát na světové
výstavě v Šanghaji. Je ekonomická krize, šetří
se, nepojede se nikam. Chápu to, ale kdyby se
šetřilo všude, nejen na kultuře. Nakonec to asi
dopadne tak, že do Šanghaje poletí jenom politici, prezentovat sami sebe.
Bohužel známá věc, že tam, kde se má šetřit,
se nešetří a naopak. Pojďme ještě malinko do
doby, kdy ekonomická krize nebyla, kdy Česká filharmonie častěji cestovala a reprezentovala… Měl jste možnost navštívit spoustu
zemí.
Ano, těch zemí byla celá řada. Jsou místa, kam
se už léta jezdí pravidelně, například do Ra-
Z nahrávání filmové hudby
pro Kevina Costnera
kouska, Anglie, Německa, Španělska nebo také
do Japonska, kde začal velký zájem o českou
hudbu narůstat už v sedmdesátých letech. Naopak jsou místa, do kterých se nejezdí a nejezdilo, například severské země: Norsko, Finsko,
Švédsko… Je to škoda.
Čím si to vysvětlujete?
Buď je to dáno tím, že ty společnosti jsou více
uzavřené, nebo to může být i naším managementem, malou snahou, nepokoušíme se více
do těch zemí proniknout, navázat s nimi kontakty. Uvidíme, snad se to jednou podaří.
A která země z těch, které jste navštívili, Vás
osobně zaujala nejvíce?
Byl jsem s Českou filharmonií jednou jedinkrát,
v roce 1991, v Austrálii. Tam to bylo opravdu
nesmírně zajímavé… i lidsky, neboť jsme se
často dostali do společnosti Čechoaustralanů,
kteří nás vítali s otevřenou náručí a byli velmi
vděční za to, že s námi mohli pobýt. Oni jsou
přece jen od kulturního dění ostatního světa
trochu odtrženi, proto mají radost z každé nové
události. Zejména když přijedou krajané. Ale
takový zájezd není jednoduché zorganizovat,
je to velmi nákladná záležitost. Určitě by byla
snaha tam jezdit častěji, ale v dnešní době, kdy
nejsou finance, se to asi hned tak nepodaří.
Jak dlouho působíte v České filharmonii?
Zrovna před měsícem jsem dostal od nového
ředitele dopis s gratulací k významnému pracovnímu jubileu, ke třiceti letům působnosti
v České filharmonii.
Třicet let! Panečku, to už je doba.
To je. Ani se to nezdá. Já jsem se při svém nástupu setkal ještě převážně s poválečnou generací. Do filharmonie jsem přišel v době, kdy
ji vedl šéfdirigent Václav Neumann. To byla
zlatá éra České filharmonie, hodně se nahrávalo a jezdilo, všude byla velká poptávka, stát
měl enormní zájem na tom, aby se bylo čím
prezentovat. My jsme byli pro Československo
jedním z hlavních vývozních artiklů, asi jako
hokejová reprezentace, když se jí dařilo. Žádné
velké peníze se z koncertních turné asi nevozily, mnohdy to bylo možná i prodělečné, ale
když se řeklo Česká filharmonie, mělo to všude
velkou váhu.
7
V té době jste byl ještě svobodný?
Ne, už jsem byl ženatý a měl i první dceru Lindu. K mým začátkům nástupu do filharmonie
se váže i spousta úsměvných zážitků. Já jsem
například nosil dlouhé vlasy a to se pochopitelně nelíbilo řadě, zejména starších kolegů.
Vždycky mi říkali, že mám alespoň nosit koncertní stužku, která by barevně ladila k mému
fraku. (smích) Nakonec jsem se stejně ostříhal.
S dcerou Natalkou 2009
ně nevážná, provokující či žertovná. A klasická?
Kdo jsou klasici? V každé době někdo jiný.
Ať už tedy vážnou nebo klasickou, hudbu
máte jistě rád.
Mám ji velmi rád a stále mě moc baví. Hudbu
se učíte chápat po celý život. Například skladby, nad kterými jsem v mládí kolikrát ohrnoval
nos, si dnes zahraju s chutí a rád. Nemusel jsem
třeba moc Brahmse, Beethovena nebo Brucknera, ale po čase v jejich skladbách nalézám
velkou krásu a hloubku.
Myslíte, že ji nalézají i dnešní mladí lidé?
Já myslím, že ano, protože celkem radostně
musím říci, že poslední dobou se například
i na našich koncertech objevuje čím dál mladší
obecenstvo. Návštěvnost je poměrně slušná
a věkově vyvážená.
Zmínil jste dceru – také se věnuje hudbě?
Já mám dcery dvě. Ta, o které jsem mluvil, je
z prvního manželství a hudbě se nevěnuje.
Dříve hrávala trošku na piano, zpívala i v Kühnově dětském sboru, se kterým dokonce byla
už v jedenácti letech i na dlouhém turné po
Japonsku. Z druhého manželství mám dceru
Natálku, hraje celkem slušně na flétnu a na
piano, ale nijak intenzivně se tomu nevěnuje.
Moje manželka Barbara hraje, jako já, v České filharmonii, na harfu, a přestože jsme oba
profesionální hudebníci, rozhodně nepatříme
k těm ctižádostivým rodičům, kteří trvají na
tom, že jejich dítě musí nutně vystudovat hudební akademii a vyhrávat různé hudební soutěže apod. Záleží jen na ní, co ji bude v životě
bavit.
S manželkou, bratrem a bratrancem
Povězte mi, říká se hudba vážná nebo klasická?
Říká se oboje, i když ani jedno vyjádření není
moc dobré. Ona i ta vážná hudba umí být pěk-
8
Hrajete také v Pražském barokním souboru,
jak sám název napovídá, barokní hudbu.
Ano, soubor byl založen z podnětu hobojisty
Vojtěcha Jouzy v roce 1982. Naší specializací
je hudba pozdního barokního období, tozn.
Bach, Händel, Vivaldi nebo Zelenka, kterou
provádíme v různých nástrojových sestavách.
Pražský barokní soubor
To je krásná hudba, měla by být slyšena ze
všech stran. Tak jako slýcháme čím dál častěji například hudbu muzikálovou. Líbí se Vám
muzikály?
Dnes je to velký byznys a na kvalitě příliš nezáleží. Často jsou ta představení neuvěřitelně kýčovitá, a přesto, anebo právě proto, na ně chodí ještě dost lidí. Je škoda, že muzikály téměř
vytlačily klasickou operetu. Takové Karlínské
divadlo mělo svou operetní prestiž a úroveň.
V podstatě jako by dnes v tomto žánru přestalo existovat. To ve Vídni, tam si operetu drží
pořád a jsou na ni patřičně hrdi.
Máte pravdu, tímto pohledem jsem se na to
nikdy nedívala... Už jsme tedy spolu probrali
vážnou hudbu, muzikály, operetu – co třeba
rock?
Samozřejmě hudba, kterou si velmi rád poslechnu. Vždyť jsem vyrůstal, jako řada lidí mé
generace, v době, kdy se rocková hudba rodila. Moje začátky, to jsou Jimi Hendrix, Jethro
Tull, Jim Morrison a Doors, Led Zeppelin apod.
A také jsem rád, že i dnešní mladí začínají této
hudbě znovu přicházet na chuť, ale takovému
tomu klasickému rocku, ne co přišel potom.
Když si třeba pustíte po létech Pink Floyd, tak
to je opravdu zážitek.
Tak to vám musím rychle položit jinou otázku, neboť i já bych si o rockové hudbě dokázala povídat celé hodiny a tolik místa ani času
bohužel nemáme… Přejděme tedy pozvolna
zpět k pracovním činnostem. Deset let působíte také coby prezident UNIE Odborového
svazu orchestrálních hudebníků České republiky.
Ano, jsem statutárním zástupcem, který je
volený vždy na tříleté období. Unie orchestrálních hudebníků České republiky se skládá
z pětadvaceti základních organizací, které jsou
v jednotlivých orchestrech, a má celkem přes
tisíc členů. Já mám za povinnost několikrát do
roka svolat Radu, na jejímž zasedání řešíme
problémy, které se objevují, anebo naopak,
které si i sami vymyslíme. Už několik let se snažíme uzavřít kolektivní smlouvu se zaměstnavateli, která by se týkala všech profesionálních
orchestrů v oblasti tzv. vážné hudby. Velký zájem z jejich strany není. Neuvědomují si, že by
Pražský barokní soubor
to byla užitečná věc i pro ně, zejména by mohl
být vyřešen problém specifické pracovní doby
umělců. Stává se, že do divadla, do opery nebo
do orchestru přijde nový ředitel z jiné sféry
a obvykle se moc diví, proč nenaplňujeme čtyřicetihodinovou pracovní dobu a co děláme
po zkoušce nebo po koncertě. Ale my se přece
musíme také někdy naučit orchestrální noty,
pracujeme doma i o víkendech. Nedá se nijak
spočítat, kolik času té práci věnujeme. Dá se to
přirovnat ke sportovcům. Ty také při tréninku
nikdo nevidí, nikdo neví, jak dlouho a jak intenzivně trénují, ale pak podají výkon a to je
ten jedině měřitelný výsledek jejich práce.
U nás je tím výsledkem koncert nebo operní
představení.
Ale znalý ředitel snad pochopí.
Ano, když je to člověk z oboru, tak ano. My bychom ale rádi docílili i jistých principů, které
dnes žádný zákon neřeší. Ne že bych se chtěl
nějak vracet do minulosti, ale dříve například
existovalo něco jako metodický pokyn Ministerstva kultury nebo školství, nebo něco
podobného, který takové věci v orchestrech
částečně řešil. Nebo si třeba vezměte divadelní
zákon, i když nebyl moc dobrý, celou oblast výkonného umění nějak ošetřoval. Brzy po revoluci byl zrušen a nic místo něj neexistuje. Teď se
razí teze, že kultura si má poradit sama, všichni
vidíme, jak to dopadá. Ale zpět k té mé funkci
v Unii. Těch věcí, které máme na starosti, je samozřejmě více, například se musíme zabývat
autorským zákonem a vším, co s ním souvisí,
často řešíme různé snahy o likvidaci některých
orchestrů, zabýváme se pomocí našim členům
v sociální nouzi, ať už prostřednictvím nadace
nebo přímo naší profesní organizace apod.
Rád konstatuji, že hudebníci jsou opravdu velmi solidární.
Stejně jako NADACE ŽIVOT UMĚLCE, ke které
jsme se během našeho rozhovoru zase krásně obloukem vrátili. A tak na závěr vaše přání
nadaci…
Přál bych NADACI ŽIVOT UMĚLCE, aby nezapadla její myšlenka zřízení domova pro seniory. Doufám, že se dočkám dne, kdy budou
osamělí umělci na penzi mít možnost trávit
své stáří se svými kolegy v pěkném prostředí
a s kvalitním servisem.
Děkuji za rozhovor.
text: Alexandra Stušková, DiS.
foto poskytl: Ivan Pazour
9
talent
Umìní je odvozeno od slova umìt. Pokud nìkdo umí, øíkáme mu umìlec. A ten tvoøí
umìní. Nìkdy lépe, nìkdy hùøe, nìkdy více, nìkdy ménì. Nìkterý druh umìní mùžeme dìlat po celý život, jiný jen do urèitého vìku, tøeba takový tanec – konkrétnì
balet. A právì o nìm si budu povídat s taneèníkem, hercem a také choreografem,
který umí… je totiž talentem od narození.
David Stránský
Pojďme k tomu narození. U kolébky vám stály
určitě múzy pohybu, stáli tam ale také rodiče...
To oni vám dali do vínku pohybové nadání?
(smích) Přímo do vínku ne, ale čím dnes jsem,
za to vděčím jednoznačně mamince. Pocházím
z hodně sportovně založené rodiny, kde už od
dětství hrají všichni chlapi hokej. Ani mě tedy
hokejka neminula, jenže běhání za pukem mě
nebavilo. Trenér mě pak ještě chtěl dát do brány, ale k tomu už nedošlo. Zkoušel jsem pak
ještě i judo, neboť v rodině máme příbuzného
trenéra v judu, ale jelikož nejsem žádný rváč,
ani u toho jsem nevydržel… Až jednou mě
maminka u nás v Jihlavě zavedla do tanečního
kroužku. Poradila jí to její kamarádka, jejíž dcera tam už tancovala, když se jí maminka svěřila, že doma pořád hopsám u televize. Bylo mi
tehdy osm let a pamatuji si to jako dnes, když
jsme tam prvně přišli. Doslova mi spadla brada
a zíral jsem s otevřenou pusou. Věděl jsem, že
to je ono, to mě bude bavit. Horší to však bylo
doma s tátou, ten nadšený nebyl. Pořád měl
nějaké narážky, že to není pro kluka apod.
Možná to bude tím, že u nás panují o tanečnících zažité předsudky, že téměř všichni jsou
gayové, přitom vy jste zářným příkladem
toho, že tomu tak není, máte rodinu, děti…
To určitě, navíc pocházím z malého města, kde
se bere všechno jinak, a pak také… to tátovo
zklamání, že nejsem hokejistou, jako většina
kluků v naší rodině.
Vaše začátky mi velmi připomínají britský
taneční film Billy Elliot. I tam byl tatínek od
samého začátku proti tancování svého syna,
chlapi si ho v práci dobírali, chtěl z něj mít boxera. Pak, když měl v závěru filmu Billy už jako
dospělý hlavní roli v Labutím jezeře a vyskočil
na jeviště, jeho tátovi stékaly v hledišti slzy po
tváři a byl na něj neuvěřitelně pyšný. Je to pře-
10
krásný film. Stejně tak musel být pyšný táta
i na vás, když seděl spolu s maminkou v roce
2006 v hledišti Národního divadla a vaše jméno se četlo v nominaci na Cenu Thálie.
Ano, to máte pravdu. Byl to nádherný pocit, jak
určitě pro mé rodiče, tak i pro mě samotného,
pro mou manželku, která tam byla se mnou,
pro známé, kteří to sledovali… Musím upřímně říct, že jsem opravdu nikdy nedoufal, že se
mi jednou něco takového podaří. Ten pocit, že
stojíte na pomyslném stupínku tří nejlepších,
které hodnotí odborná porota, to je něco neskutečného. Ale můj táta mě na rozdíl od toho
filmového začal nakonec podporovat dříve
a na stranu maminky se postavil už při přijetí
na konzervatoř. (smích)
Co všechno se událo v období mezi tanečním
kroužkem v Jihlavě a již zmiňovanou Thálií?
Tak toho bylo opravdu hodně. Po základní škole jsem se vyučil pekařem, neboť i můj děda byl
pekařem, ale bylo mi líto, že už škola skončila,
a chtěl jsem ještě něco studovat. Tak jsem si při
práci podal přihlášku na Nástavbové studium
umělecko-řemeslných prací, myslel jsem, že by
mě to mohlo bavit. Ale školu jsem nedodělal,
osud to zaonačil jinak.
A jak? Stále hledám tu souvislost s baletem.
(smích) Už se k tomu pomalu dostávám. Pořád
jsem totiž chodil i do toho Jihlavského tanečního kroužku. Jmenovali jsme se Hotch – Potch a uměli jsme skoro všechno. Dodnes na tu
dobu velmi rád vzpomínám. Opravdu hodně
jsem se tam naučil. Po čase jsem dokonce začal dělat i pomocníka vedoucí kroužku a sem
tam také nějaké choreografie… Jednou přišla
jedna z mladších členek souboru s tím, že by
chtěla jít na přijímačky na soukromou taneční konzervatoř do Hradce Králové. Samozřejmě bylo podmínkou, že musí něco předvést.
Měli jsme hotový duet na Flashdance a ona za
mnou přišla, že se jí to moc líbí, jestli bych ji to
naučil a nejel pak do toho Hradce s ní. Tak jsme
to nacvičili a jelo se… A dopadlo to nakonec
tak, že nás na tu konzervatoř přijali oba.
To jednoznačně, poněvadž vaše jména dnes
v taneční oblasti něco znamenají.
Děkuji. Nechci, aby to vyznělo nějak vychloubačně, ale na konci studia jsme dokonce dostali s Tomášem i Cenu pro nejlepší studenty,
což bylo tenkrát nevídané, protože většinou to
dostávali jen studenti z klasického odvětví.
Tak to je paradox. Netušila jsem, že v Hradci
Králové je konzervatoř.
Už není. A to je vlastně další životní paradox…?
Ještě než jsem na tu školu nastoupil, oslovil
jsem svého kamaráda, také jihlavského rodáka, Tomáše Rychetského (známý člen baletu
Národního divadla v Praze – pozn.), jestli by to
nezkusil se mnou. Přijali nás oba, ale už během
prvních tří měsíců jsme zjistili, že se na té škole
děje něco divného, a tak jsme si i s Tomášem
podali žádost o rozdílové zkoušky na Taneční
konzervatoř hl. m. Prahy. Když to pak po nás
udělala i řada ostatních, komise začala zjišťovat důvod odchodu tolika studentů a objevila
opravdu spoustu nejasností, takže tu konzervatoř později zrušili.
S Tomášem jsme se do Prahy dostali, a to byl
velký životní posun, ke kterému by v Hradci
nedošlo. Průběh našeho přijetí byl zajímavý.
Taneční konzervatoř hl. m. Prahy, to je totiž
klasika, a kdo na ní studuje, tancuje už nejméně od pěti let. V době, kdy jsme se tam hlásili
my dva, byla už škola rozdělena na dva tábory.
Na ty z oboru klasického, kteří nás absolutně
odsuzovali, a pak na tzv. modernisty a lidovkáře, kteří nás zase absolutně podporovali. Přijali
nás i díky tomu, že na konzervatoři už probíhal program speciálka – tedy specializace na
moderně-lidový tanec. První ročník už byl ale
pryč, tak nás vzali na zkoušku, na 14 dní, rovnou do ročníku druhého, s tím, že jestli nám
to nepůjde a nebudeme se snažit, vyhodí nás.
Nemusím vám říkat, že jsme se oba snažili, jak
nejlépe jsme uměli.
Máte raději tanec nebo choreografii?
Neumím to rozlišit. Pro mě je to jeden celek.
Choreografie je vlastně jakési vyústění pocitů,
které se ve vás nashromáždí a chtějí ven. To
samé dáváte do tance.
Pojďme nyní opět k vám samotnému. Uvedla jsem, že děláte tři profese: tanečník, herec,
choreograf. Jdou nějak chronologicky za sebou nebo probíhají souběžně?
Myslím, že jdou naprosto ruku v ruce, je to takový přirozený vývoj. Nehraju čistou činohru,
ale v podstatě každý tanečník musí být zároveň dobrým hercem.
Máte nějakou nejoblíbenější roli?
Mám jich hodně, ale
nejvíc asi Sen noci svatojánské, za který jsem
byl vlastně nominován
i na Thálii. Je to dáno
i tím, že choreograf
Libor Vaculík mi tam
nechal velký prostor
k improvizaci, a to mě
opravdu bavilo.
Když se řekne Pavel Šmok…
V prvé řadě velká osobnost. Pod jeho vedením
jsem tančil spoustu choreografií, ve kterých
Pavel Šmok dokázal vždy věrně zachytit a vystihnout české nebo všeobecně slovanské poměry, to co je nám všem blízké a srozumitelné.
Jeho odkaz dodnes stále velmi dobře funguje,
neboť on skoro jako jediný jezdil s tancem po
celé republice, aby si získal srdce všech lidí,
i v těch nejzapadlejších vesničkách. Ukazoval
jim, že tanec není jenom klasický balet, ale je
to něco, co může pochopit každý. To byla velmi
cenná práce, a opravdu, ať už přijedeme s prezentací jména Pavel Šmok kamkoliv, vždycky je
tam plno. Myslím, že z nás má radost.
11
talent
MEDAILONEK
David Stránský se narodil 22. 7. 1978
v Jihlavě. Tančí od osmi let. Úspěšně absolvoval Taneční konzervatoř
Praha v oboru moderní a lidový
tanec. Hned po studiích se stal členem Pražského komorního baletu.
Od roku 2005 přešel do souboru
Laterny magiky a od roku 2008 se stal opět členem Baletu Praha – Pražského komorního baletu
Pavla Šmoka, již pod vedením Lucie Holánkové.
Tančil v choreografiích předních českých i světových umělců – P. Šmoka (Záskok, Zjasněná noc,
Sinfonieta, Golem, Stabat mater, Svatby) J. Kyliána
(Šest tanců), Ch. Bruce (Sen seržanta Erlyho), L. Vaculíka (Sen noci svatojánské, Don Juan, Slovanské
dvojzpěvy, Edit Piaf), P. Zusky (Sonáta, Mariin sen),
B. Taylora, R. Northa, J. Kodeta, P. Delacroixe, V.
Kuneše, J. Bubeníčka a dalších. Choreografii se
věnuje již od dob studií na Taneční konzervatoři,
kde spolu s Tomášem Rychetským vytvořil choreografie Extáze, Vlasy, Kdysi, Alterego, Šťastná sedma.
Později oba založili TODAnce comany o.k. a představili choreografie Pozitivní…?, Čtyři a Nanopicture.
V roce 2005 byl v širší nominaci na Cenu Thálie
za výkon v představení Time of pain (chor. B. Roznos) a v roce 2006 byl nominován na Cenu Thálie
za roli Puka v baletu Sen noci svatojánské (chor.
L. Vaculík). Od roku 2007 působí jako pedagog na
Taneční konzervatoři hl. města Prahy. Choreografie
Za oponou je jeho třetím a největším samostatným
projektem po Chyť mě a Bjerkely-Březový háj (2008).
Je šťastně ženatý, otcem dvou synů.
Organizace takových zájezdních vystoupení
není jednoduchá.
To není, ale snažíme se. Velkou zásluhu na
fungování Pražského komorního baletu Pavla
Šmoka má zejména naše dramaturgyně Ladislava Jandová, jejíž organizační schopnosti jsou naprosto neuvěřitelné. Stejně velkou
zásluhu má i vedoucí souboru Lucie Holánková, a tak bych mohl jmenovat dále, v podstatě všechny, díky kterým se podařilo PKB po
různých peripetiích obnovit a osamostatnit.
Dneska se uživit tancem není totiž vůbec jednoduché. Současný trend, podporovaný ještě
i vládou a politiky, směřuje k tomu, že umění
a kultura nic nepotřebuje, ale tak to není. Umění dává obrovskou možnost rozvoje každému
jednotlivci a svědčí o kulturní vyspělosti daného národa. Je to vlastně zrcadlo doby, a kdo to
nechce vidět, dělá velkou chybu. To přece není
možné, aby se z nás stali takoví kulturní barbaři, kteří si budou umět zapnout jen televizi.
12
Co u vás doma? Děti zapínají televizi?
Jsou ještě malinké, samozřejmě sledují Večerníčka. (smích) Ale jinak se snažíme s nimi být co
nejvíce venku, sportovat, jezdit na výlety, chodit na procházky. Filípkovi budou v březnu čtyři a Adámkovi jsou necelé dva roky. Ten starší
miluje divadlo a ten mladší – stačí, když cinkne
lžička v hrnku, a už začíná tancovat. Tak doufejme, že jen vysedávání u televize jim nehrozí.
Jak dlouho jste ženatý?
S manželkou Lenkou spolu chodíme už od
patnácti let, ve vztahu
jsme 16 let a brali jsme
se po deseti letech. Je
také z Jihlavy, ale s tancováním nemá nic společného – je lepší, když
je každý z jiného oboru.
Máme krásné a šťastné manželství, to je také
pro práci hodně důležité – mít dobré zázemí.
Moc hezky mluvíte o své rodině… a také
o svých kolezích a kolegyních. Co byste vzkázal Lucii Holánkové, která je na Cenu Thálie
nominována letos?
Ať si to moc užije, protože ten pocit je nádherný. Je to ohodnocení celé naší práce, u které si
uvědomíme, že má a dává smysl. Moc jí přeju,
aby tu cenu získala.
A co byste na závěr vzkázal klukům, kteří by
chtěli začít s tancem?
Ať jdou do toho, ať zahodí všechny předsudky.
Hodně lidí se naučilo znát tanec pouze ve formě baletu, spojují si to vždy s tím, že vidí kluka
v elasťákách pobíhat po jevišti a dělat pohyby,
kterým ani sami nerozumí. Nic si nenalhávejme, spoustu tanečníků jsou gayové, a je to
svým způsobem i pochopitelné, neboť tanec,
zejména baletní, je určitou formou zjemnění,
které musí tělem projít, a k tomu tito kluci sklon
mají. Ale samozřejmě to není pravidlem… a už
vůbec ne podmínkou. Takže, ať do toho ti kluci jdou, ale s naprostou pokorou. Vůči umění
i vůči třeba tomu úplně nejprvnějšímu učiteli.
Protože k tanci ta pokora neodmyslitelně patří,
bez ní daleko nedojdou...
text: Alexandra Stušková, DiS.
foto: Ivan Malý, rodinné David Stránský
PRAŽSKÝ KOMORNÍ BALET PAVLA ŠMOKA ®
TANEČNÍ KOMORNÍ VEČER 4 CHOREOGRAFŮ
OKNA DO DUŠE / VEČER MARTINŮ
dne 28. února a 24. března v 19 hodin
Divadlo v Dlouhé
Nominace sólistky a umělecké vedoucí souboru Lucie Holánkové
na Cenu Thálie 2009 za mimořádný umělecký výkon v duetu Lyrická.
Program:
Jan Kodet: Doteky snáře
Lucie Holánková: Tobě ztracena, sobě zatracena.
Petr Zuska: Lyrická
David Stránský: Za oponou
Zakoupení vstupenek on-line:
www.rezervace.divadlovdlouhe.cz
Večer Martinů vznikl za finanční podpory Ministerstva kultury, Magistrátu hl.města Prahy,
Nadace Život Umělce a Nadace Bohuslava Martinů.
www.balet-praha.cz
13
osobnost
V umìleckých kruzích nalézáme osobnosti
herecké, pìvecké, hudební, taneèní…
a co kaskadérské? Jedná se v tomto
pøípadì také o umìní? Bezesporu ano, je
to umìní nebezpeèné, vzrušující, dobrodružné, zábavné. Umìní, bez kterého by
nemohl být natoèen témìø žádný film…
a nebýt filmu, nebylo by hercù, nebýt
hercù, nebylo by hereckých osobností.
A tak jsme se dostali opìt na zaèátek,
k osobnostem z øad hereckých… a také
kaskadérských. Obojí zastupuje únorový
oslavenec,
pan Jaroslav Tomsa
Rozhovor s kaskadérem jsem ještě nikdy nedělala, jsem malinko nervózní, nevím jak začít, logicky asi otázkou sportovního zaměření.
Nemýlila jsem se, pan Jaroslav Tomsa je sportovcem téměř od „narození“. (smích) „Myslím,
že přesněji od doby, kdy jsem se naučil chodit
a běhat, tak mi to alespoň říkávali rodiče. Prý
jsem byl už odmalička abnormálně pohyblivé
dítě. Avšak největší zásluhu dalšího sportovního vývoje přisuzuji mému o rok a půl staršímu
bratrovi Mášovi (Tomáš – pozn.), který začal
s různými dětskými sporty velmi brzy, a díky
němu jsem tak v ještě dřívějším věku začal
i já, v těsném závěsu za ním. Byl to takový můj
tahoun, prostě starší brácha. Všechno jsme
začínali spolu. Klasické dětské sporty; fotbal,
hokej, i když ten o maličko později, neboť „mičudu“ vlastní téměř každý kluk, kdežto hokej je
co do vybavení přece jen náročnější a my byli
dva kluci, nic nebylo zadarmo.“
S bratrem Tomášem (Mášou)
1932
14
Pan
Jaroslav
Tomsa se narodil
19. února 1930
v pražských Holešovicích. Je tedy
přímo „křtěný Vltavou“. Jeho křest
mu
zabezpečil
dlouhý a plodný ži-
vot. Letošní osmdesátník je plný energie, síly
a optimismu. Bohužel takové štěstí neměl jeho
bratr Máša, který v pouhých dvaatřiceti letech
tragicky zemřel na otravu plynem. Dříve byly
tyto případy v bytech velmi časté (podobně
zahynul také Jiří Šlitr) a dlouho se s tím nic nedělalo. Ještě dnes se tu a tam něco takového
přihodí. Bohužel životy těm lidem už nikdo
nevrátí, ale můžeme na ně alespoň s úctou
zavzpomínat. Pan Tomsa vzpomíná na svého
bratra velmi rád. „Jsem opravdu pověrčivý
a věřím i na osud, co se má stát, to se stane,
neboť celá ta událost byla neuvěřitelná. Bratr
byl stejně jako já boxerem, potom také ještě
trenérem Slavoje Žižkov. Boxovali jsme ligu
a ten osudný den jsme měli zápas v Karlových
Varech. Byl už odpoledne, takže do Prahy jsme
se ten den vrátili poměrně brzy. Nechtělo se
nám domů, a jak už to po zápasech bývá, šli
jsme ještě posedět. Ale ne všichni, někteří kluci jeli rovnou domů, šli jsme jenom já, brácha,
Láďa Hrbek a Pavel Cechl. Seděli jsme, klábosili
a pak že půjdeme ještě k bráchovi. Bydlel tehdy
na Letné, v bytě, kde jsem dříve bydlel nějakou
dobu po svatbě i já. On byl sice starší, ale v ženitbě jsem ho předběhl, a to mě tehdy možná
i jistým způsobem zachránilo. Jak jsme totiž
přišli k tomu baráku, mně se to najednou nějak rozleželo v hlavě a povídám: ,Hele brácho,
já asi půjdu domů, žena by zas měla řeči, také
ráno vstávám do práce, necháme to na jindy,‘
vrátil jsem se na tramvaj a jel domů. Kluci šli
nahoru. Druhý den ráno jsem bráchovi volal,
nikdo mi to nebral. To bylo divné, a tak jsem se
tam rozjel. Vejdu do baráku a vidím – dveře od
bytu zalepené... a to už mi paní správcová se
slzami v očích běžela naproti: ,Jaroušku, stalo
se neštěstí, dva jsou mrtví.‘ Pořád jsem si opakoval, dva mrtví, to znamená jeden živý, to je
určitě Máša, absolutně jsem si nepřipouštěl, že
by to tak nebylo. Bohužel bylo.
S bratrem jsme měli velmi silný
vztah, pořád jsme byli spolu. Byl
to velmi chytrý a nadaný kluk.
Vždycky se dobře učil, dobře
sportoval. Chybí mi, ale to je
bratr Máša
osud, asi to tak mělo být.“
Chvilku mlčíme, až mě mrazí v zádech. Jsou
chvilky, kdy je člověk opravdu smrti na dosah.
Kdyby pan Jaroslav tehdy nejel domů, asi by
tu dnes se mnou neseděl. Paradoxně si ještě
vybral povolání, které svým způsobem někdy
se smrtí hraničí, jako by se jí za bratra vysmíval.
Mám samozřejmě na mysli povolání kaskadérské. Předcházela mu ale ještě řada událostí…
a doslova i ran. Třeba ledním pukem nebo
boxerskou pěstí. „Já hokej miloval, doslova
jsem na zimáku spal, i s kamarádem Mirkem
Novým, se kterým jsme pak coby ještě dorostenci vyjeli s prvním mužstvem na utkání do
Švédska a Finska. To mi bylo čerstvých osmnáct. Ve Finsku jsme odehráli pět zápasů, další
jsme pak měli odehrát ve Švédsku, ale byl únor
1948, takže z toho nakonec sešlo a k zápasům
nedošlo. Z Finska jsme se pak přes Švédsko vraceli domů, dva z nás tam zůstali. Kolikrát se mě
ptali, proč jsem nezůstal také, ale copak člověk
v osmnácti už věděl, co chce, co bude dál?“
HC stadion dorost leden 1947, J. Tomsa první zleva
Aktivní hokej přišel na řadu ve čtrnácti. K tomu
ještě fotbal a spolu s bratrem box. Oba sou-
rozenci zřejmě museli mít i sportovně založené rodiče, ale pan Tomsa mě vyvádí z omylu
a rodiče mi „představí“. „Táta Josef byl mechanikem, stejně jako můj dědeček a poté i já.
Měl mechanickou dílnu, ale když přišly různé
ekonomické krize apod., začal pracovat jako
vedoucí v podniku Primosa, to byla továrna
na zlato, stříbro a podobné výrobky tohoto
druhu. Já jsem tam byl pak po vyučení s ním,
jako jemný mechanik, a musím říct, že mě ta
práce opravdu bavila. Také jsem sám vyrobil
svojí ženě šperkovnici,“ ukáže mi pan Tomsa
téměř umělecký kousek i s takovým detailem,
jako je jeho fotografie
na víku. Která z nás by
takový dárek nepřijala? Ale zpět k tatínkovi.
„Žádný velký sportovec
to nebyl,“ vzpomíná
pan Jaroslav, „ale co po
celý život neskutečně miloval a čeho byl velký
fanda, to bylo divadlo. Léta hrál jako ochotník
a podílel se i na založení hereckého spolku Domoviny v Holešovicích. Maminka Antonie také
nijak nesportovala, byla ženou v domácnosti,
jak tehdy bývalo běžné, a myslím, že s námi
dvěma neposednými kluky měla práce až až.“
A z neposedných kluků se stávali skvělí sportovci. Jak jen by pohybová činnost prospěla
i dnešním klukům, trávícím hodiny a hodiny
u počítačů. Tehdy naštěstí počítačové hry nebyly, zato byly sportovní kluby a oddíly, soutěžilo se, zápasilo, hrálo se. Mladý Jaroslav
Tomsa to dotáhl až do nejvyšší československé
hokejové ligy za klub I. ČLTK (později Motorlet Praha – pozn.). Hrál hokej, fotbal, boxoval.
Lze vůbec tyto tři náročné sportovní disciplíny
nějak skloubit dohromady? „Tehdy to ještě šlo,
dnes už ne, poněvadž hokejová sezona trvá cca
10 měsíců, dříve tak dlouhá nebyla,“ vysvětluje
mi všestranně nadaný sportovec Tomsa. „Takže hokej jsem hrál v zimě, fotbal v létě a boxu
se věnoval celoročně. Před nástupem na vojnu
jsem pak byl v napjaté situaci, budu-li povolán
k boxerům nebo k hokejistům. Bylo mi jasné,
že o tom nebudu rozhodovat já, ale jiní. Čekal
jsem, co pro mě vyberou… a vybrali box.“
A v tom dosáhl mladý Jaroslav opravdu vrcholu. 11. října 1951, těsně před vojnou, v pouhých 21 letech, se utkal v narvané pražské
Lucerně v boxerském zápasu s olympijským
15
osobnost
vítězem Julou Tormou. „To bylo krásJ.Tomsa
né období. Rád na
støední váha
1951
to vzpomínám. My
jsme boxovali nejdříve v Komárně, kde už
jsem tajně doufal, že
se s Tormou utkám,
bohužel z nějakého
důvodu tehdy nenastoupil, něco měl. Byl jsem
trochu zklamaný, neboť Torma byl pojem, sen
každého boxera se s ním utkat. To se mi nakonec
podařilo doma, v Praze. V Lucerně byla odveta,
kde bylo potvrzeno, že Torma opravdu přijede.
Byl jsem v sedmém nebi, že s ním budu zápasit.
Prohrál jsem na body, ale i to byl úspěch. U boxerů vždy hodně záleží na soupeři, nejen kvůli
tomu, kolik vydrží a jak je dobrý, ale mezi samotnými boxery se často hodnotí i to, s kým byl
zápas dobrý a s kým ne. Tento zápas byl dobrý
po obou stranách a jsem na něj pyšný. A nebyl
jediný, za rok jsem měl to štěstí podruhé, na
Mistrovství republiky.“ Zápasy byly dobré i po
stránce přátelské, neboť
světový boxer
Jula Torma se
nakonec stal
i svědkem na
Svatební foto 1957, svìdek Jula
Tomsově druTorma A J. Vojíø
hé svatbě.
Díky vynikajícím pohybovým schopnostem se
Jaroslav Tomsa začal pozvolna dostávat i do
prostředí filmového, ať už v roli herce, kaskadéra nebo poradce. Jeho úplně prvním filmem
byli Ledoví muži
(1960). „Ano, v této
branži se objevila
moje všestrannost,
i když tento můj první
film ještě nebyl o kaskadérské
činnosti,
ale o hokeji. V Ledových mužích jsem měl jen
malou roli hokejisty. Hokej byl u mě vlastně,
z hlediska filmu, začátkem úplně všeho. Pak
přišla nabídka na další film Tarzanova smrt
16
6
(1962), kde už se prosadily náročnější kaskadérské kousky, následoval Limonádový Joe
(1964) a další. Ono v těch dřívějších filmech
tolik kaskadérských scén nebývalo, sem tam
nějaká facka, když však začaly scénáře postupně nabývat na intenzitě, bylo zapotřebí i více
kaskadérů. Nebezpečnost narůstala a bylo
nutné zajistit bezpečnost. Například v tom Limonádníkovi (Limonádový Joe – pozn.) si mě
už zavolal pomocný režisér Tomáš Svoboda,
který o mně věděl z předchozích filmů, abych
mu poskytl pár kaskadérských rad. Takové to
kaskadérské zázemí, technika pro kaskadéry,
bezpečné provedení akcí, to vše se začalo při
natáčení filmů postupně stávat nutností. Když
se pak začal v roce 1968 natáčet film Most
u Remagenu, bylo zapotřebí někoho, kdo by
s americkým koordinátorem pracoval, poněvadž on ty naše kluky neznal. V té době začala
vznikat i první ucelenější kaskadérská skupina,
a protože už svým prvním filmem jsem měl
oproti ostatním klukům trochu předstih a také
jsem byl jeden z nejstarších, došlo postupně,
řekl bych, k prvnímu oficiálnímu šéfovství ve
vznikající kaskadérské skupině filmového studia Barrandov, předchůdci pozdější kaskadérské agentury FILMKA.“
Ètyøi vraždy staèí,
drahoušku, 1970
Jáchyme, hoï ho do stroje, 1974
Kkaskadérská bitka
S Ivanem Pokorným ve filmu
Koncert, 1980
Akce U Hybernù
Ještě než se dostaneme k představení samotné
agentury FILMKA, jsem zvědavá a zajímá mě
divoké prostředí filmového zákulisí, ve kterém
pan Tomsa, zpočátku externě, později na plný
úvazek, léta pracoval. Na jaké filmové zážitky
či osobnosti vzpomíná nejraději? „Poznal jsem
spoustu zajímavých osobností, je určitě těžké vybrat a vzpomenout jen na jednoho. Kdo
na mě ale zapůsobil asi nejvíce a s kým se mi
nejlépe pracovalo, byl režisér Karel Kachyňa.
Působil velmi přirozeně, na nic se nehrál. Vzpomínám si na jednu historku, to jsme zrovna
natáčeli v Paříži film Poslední motýl, a tam
byla scénka, kdy měla mladá kaskadérka přelézt z balkónu v druhém patře na rampu a na
další balkón. Přelezla to a chtěla pak po záběru odejít, a vtom Kachyňa zvolal: ,Néé, znovu,
počkej, neodcházej.‘ Tak ona počkala, Kachyňa
šel nahoru, my mysleli, že jí jde ukázat, jak se
má správně chytit nebo něco takového, a najednou vidíme, jak to zábradlí přelézá sám.
Ukázal jí to rychle a rázně, ostatně jak bylo
jeho zvykem, a to už nebyl v tu dobu nejmladší.“ Setkání s Karlem Kachyňou by byl jistě zážitek pro každého. Ať už přímo s ním nebo s jeho
„neobvyklými detailními nápady“. Pan Tomsa
by mohl vyprávět. A také vypráví. „Nebo se
točil film Smrt krásných srnců. Přišli za mnou
z produkce, že Kachyňa chce, abych mu půjčil
co nejvíce fotografií z boxerských utkání. Ptám
se, jestli i nějaká konkrétní jména, a že ne, že
jenom spoustu fotografií. Tak jsem mu to poslal. Pak mě zavolali v natáčecí den, ať se přijedu podívat… a ony ty fotografie byly všechny
vylepeny v maringotce, všude dokola, kolem
postele, a záběry na nich sloužily k milostné scéně. To znamená, on byl dole, ona
nahoře a přitom se dívala na ty fotografie.
Takový byl ten Kachyňa detalista.“ (smích)
Pan Jaroslav Tomsa se ale neobjevoval jen
na fotografiích. Například ve slovenském
filmu ze 70. let Víťaz, hrál přímo hlavní roli
bývalého boxera. Na Slovensko vůbec jez-
dil hrát i dělat poradce často. A odtud pochází
i další historka, která mě opravdu pobavila. „Do
Bratislavy jsem jezdil často. Jednou mi volali, že
by chtěli udělat pád, ale že to nebudu dělat já,
že mají nějakého svého sportovce. Chtěli jen,
abych mu k tomu řekl všechno potřebné, kolik
je zapotřebí krabic na dopad apod. Tak jsem
jim to hlavní vysvětlil, a jelikož jsem s nimi už
dříve něco dělal, tak jsem se o to více nestaral
a považoval svoji radu za hotovou. A oni vám
na druhý den přivezli krabice od bot. Snad tisíc
jich bylo. Mě by vůbec nenapadlo jim ještě říkat, že to mají být krabice kartonové. Tak jsem
jim pak řekl, že do toho bych si tedy netroufl
skočit ani já.“ (smích)
e ská
ká
O hodně úspěšněji už dopadla poradenská
mu
činnost u Tomsova nejoblíbenějšího filmu
86 rere
z boxerského prostředí Pěsti ve tmě (1986,
mě daa
žie J. Soukup). Těch filmů bylo samozřejmě
Pìsti ve tmì
eb
boťť
leko více, ale na tento se ptám záměrně, neboť
bo era
box
mě zajímá, jak se podařilo udělat z „neboxera
oxe
xe a –
– herce“ Marka Vašuta dokonalého „boxera
cí,í takakk
herce“. „Markova maminka byla tanečnicí,
ssobě.
bě
že i ten kluk měl pohybový předpoklad v sobě.
sam
moo
Kdyby ho tam neměl, tak bych to z něj sa
samoole
zřejmě nikdy nedostal. Než byl však do téé role
Souk
oukup
up
obsazen, probíhal casting, na který mě Soukup
ch…
h…
… to
zavolal, a při těch kamerových zkouškách…
ich
h
bylo teda něco. Povětšinou boxeři, každýý z n
nich
néé p
ecchtěl tu roli dostat, tak do toho šli na plné
pecec y…
eck
…
ky, a já už toho měl za chvíli také plné pecky…
a
Soukupovi se však pořád nikdo nezdál a naett toho
to
oho
ho
konec mi povídá: ,Hele, budeme zkoušet
pad
a alo
Vašuta a já potřebuju, aby to fakt vypadalo
tá
á
opravdově,‘ tak jsem ho začal trénovat. N
Natáoxery,
ry
čelo se to v Polsku, Poláci mají špičkové box
boxery,
a i ti pak oceňovali, co je to za ,herce – boxera‘,
že je tak dobrý. To byla vlastně i pro mě velká
17
osobnost
pochvala. A od té doby nás také pojí s Markem
Vašutem přátelství.“
Pan Jaroslav Tomsa má spoustu přátel, neboť
je to člověk přátelský, upřímný a také veselý.
Bylo mu však vždy do smíchu? Co třeba při některé z mnoha kaskadérských scén? Nebál se
někdy? Neměl někdy strach? „Jednou“ ano. To
bylo ve filmu Hrozba. Nejnebezpečnější scény
pro kaskadéra jsou totiž ty, které nemůže sám
nijak ovlivnit, a to se přihodilo právě tady. Natáčeli jsme v Ostravě scénu, kdy prchám po
plynovém potrubí. Ve spoji toho potrubí pak
jakože ucházel plyn a vznikl velký požár. Já
jsem měl doběhnout těsně k tomu ohni a pak
spadnout dolů do krabic. Jenže tady zasáhla
příroda. Najednou zafoukal vítr a oheň šel na
úplně opačnou stranu, než jsme předpokládali. Nemohl jsem nic dělat. K ohni jít nešlo, dolů
skočit nešlo, poněvadž jsem ještě nebyl nad
těmi krabicemi… ale pak už štáb dole zjistil,
co se děje, rychle natočili záběr a já v poslední chvíli spadnul. Tím ohněm jsem byl už ale
celkem dobře ,olíznutý‘.“ A to jste na sobě neměl žádný ochranný oblek? divím se. „Neměl,
nikdo s něčím takovým nepočítal. Jak říkám,
jsou prostě situace, které nepředpokládáte
a neovlivníte.“
Díky herecké a kaskadérské činnosti se pan
Tomsa podíval také do světa. Například při natáčení seriálu Třicet případů majora Zemana
to byla Kuba. Velmi známá je scénka z epizody
Rukojmí z Bella Vista, kde Jirka Hradec (v podání Rudolfa Jelínka) zápasí na lodi s mužem,
který přepadne přes palubu. Tím mužem nebyl
nikdo jiný než Jaroslav Tomsa. „V době natáčení
jsem právě točil v Bratislavě již zmiňovaný film
Víťaz, kde jsem měl hlavní roli. Na Kubu mě sice
pustili, ale s tím, že se mi nesmí nic stát. To víte,
roztočený film, kdyby se něco stalo, tak to byly
velké peníze. Při natáčení Zemana jsem měl
dvojí úlohu. Za prvé koordinační, tzn. vymyslet
scénu tak, aby působila věrohodně, a za druhé
ještě zahrát ten pád do vody. Místní domorodci
nás však naštěstí varovali, že ve vodě jsou velmi nebezpečné ryby, a tak jsem nakonec do ní
nešel, filmovým střihem jsem padal do plachty.
Hlavně, že mě ještě v Bratislavě varovali, že se
mi nesmí nic stát, a oni by mě tam málem hodili žralokům.“ (smích)
18
Major
Zeman
Kaskadérská práce, to jsou pády z výšky, rány
pěstí, průchod ohněm, automobilové honičky
a spousta dalších napínavých akcí. V začátcích
pana Jaroslava Tomsy, coby kaskadéra, byli
všichni jemu podobní většinou samouci, nikdo je nic neučil. Ani jak mají vypadat údery,
ani jak mají sebou házet či dopadat. Jak však
postupně přibývalo nebezUSA Vlci
pečných a čím dál akčnějších scén, přibývalo také
nároků na kaskadéry. Možná si málokdo uvědomuje,
že čeští kaskadéři patří ve
světě k absolutní špičce.
Jak mi pan Tomsa potvrdil,
například na takovém natáčení velkofilmu Titanic v roce 1997 zůstali v konečných, nejnebezpečnějších scénách už jen
kaskadéři z Čech a Ameriky. Naši filmoví kaskadéři pochází většinou z kaskadérské agentury
FILMKA, jejímž zakladatelem je právě Jaroslav
Tomsa. Tuto agenturu pak předal svému mladšímu kolegovi Ladislavu
Lahodovi, který ji vede
stejně tak zodpovědně
a úspěšně, o čemž ostatně svědčí i trojí prestižní nominace na cenu
Taurus,
hollywoodského kaskadérského
Oscara, v letech 2002,
2006 a 2009.
S Láïou Lahodou,
nástupcem
P.Bozdìch,
R.Brùna, R. Vrba,
L. Lahoda,
nominace
kaskadérský oskar,
cena Taurus 2006
Kaskadérem však nemůže být každý, kdo si to Sozanský, a opět… to jsou takové zajímavé žio sobě myslí. Je velmi
votní cesty, já ho kdysi
V roce 2000 obdržel Jaroslav Tomsa SENIOR
legrační, když mi pan
trénoval na box, a on
PRIX. Cenu, kterou uděluje každoročně
Tomsa předčítá pár doje dnes uznávaným
NADACE ŽIVOT UMĚLCE jako poděkování za
pisů případných uchamalířem,
sochařem
dlouholetou uměleckou činnost.
zečů, nebo spíše jejich
a grafikem, a ten mi
důvody, proč chtějí být
tedy přinesl kus mědi,
kaskadérem. „Je to legrace, to nám třeba přišel jehlu a ať to prý zkusím. Tak jsem to zkusil…“
dopis od kluka, který píše, že by chtěl dělat kas- A z této „zkoušky“ vznikla i zdařilá vernisáž
kadéra proto, že chce podniknout cestu kolem výstavy mědirytin. Další výstavu chystá pan
světa, a u nás by si na to prý vydělal. Anebo Jaroslav Tomsa 4. březdalší, že se rozešel s holkou a už mu nezáleží na v 19 hod. v galerii
na životě. A nejvíc mě pobavilo, kdy nám jistý NORA, v Truhlářské ulici
zájemce napsal, že si myslí, že na tu práci urči- v Praze. Všichni jsou srtě má, že by byl ze všech nejlepší a že se nám dečně zváni, my přijdeohlásí hned po výstupu… já si říkal, po výstu- me určitě také, ale nyní
S Jiøím Sozanským, 2007
pu z čeho? A ono to na další stránce pokračuje, je čas odejít…
že až bude vystupovat z vězení… (smích)
Naše povídání je čím dál veselejší a zajímavěj- Pan Jaroslav Tomsa byl dvakrát ženatý, poprší. Je toho tolik, na co bych se ještě ráda zepta- vé se ženil už v osmnácti a bezmála po roce se
la, bohužel opět málo času a málo místa. Kdo rozvedl. Zato druhé manželství s paní Alenkou
by si však chtěl o (nejen) kaskadérském životě trvá už 53 let! Mají spolu dvě dcery – Zuzanu,
pana Jaroslav Tomsy přečíst více, může si půj- která žije v Praze, a Jáju, trvale žijící v Němecčit, sehnat či zakoupit knihu Františka Černo- ku. Když jsem se našeho slavného kaskadéra
cha Pestrý život kaskadéra Jaroslava Tomsy,
na úplný zákde se toho dozví více.
věr zeptala,
jak to dělá,
Ještě ale stihneme alespoň krátce zmínit dalže je ve
ší činnost pana Tomsy, a to je hra na foukací
svém věku
harmoniku, se kterou se zúčastnil dokonce
stále
tak
i soutěže na mistrovství světa. „To jsem měl
svěží a dobManželé Tomsovi, 2009
ještě před vojnou kamaráda Pepíka Höniga,
ře vypadá,
už je bohužel také ,nahoře‘, který byl vynikají- usměvavá paní Alenka z křesla zvolala:
cím ,foukačem‘. Chodili jsme spolu do kavárny „Protože má slušné zacházení!“
Canada (pozdější název Ural – pozn.), kde se
konaly hudební pořady pod názvem Volná tri- Takže, milý pane Tomso, všechno nejlepší
buna, prostě kdo se přihlásil, ten zahrál, zazpí- k narozeninám a to slušné zacházení ještě nejval apod. Pepík tam pravidelně chodil, založil méně do sta let!
Text: Alexandra Stušková, DiS.
foukací skupinu ve čtyřech a pak přibrali jako
Foto: Alena Tomsová a archiv J. Tomsy
pátého i mě. ,S foukáním‘ jsme se v té době dostali například i do Belgie nebo do Švýcarska.“
Fotbal, hokej, box, také tenis, nohejbal, k tomu
foukací harmonika, a aby toho nebylo málo,
pan Tomsa se stal nakonec ještě i malířem
a grafikem. (smích) „To bylo právě v době,
kdy jsem přestal dělat kaskadérskou činnost
a agenturu přenechal Láďovi Lahodovi. Nedokázal jsem prostě najednou jen tak sedět
a nic nedělat. Tak jsem si začal nejdříve vyřezávat a potom malovat. Uviděl to můj přítel Jiří
19
krásy naší země
Kladno – to je to mìsto...
Město, které je možná více než jiná česká města svědectvím doby nedávno minulé, jakýmsi
skanzenem tvořeným architektonickými protiklady. Má však svoji specifickou atmosféru, pro
kterou jsme se ho rozhodli navštívit a alespoň
kousek té atmosféry pro vás zachytit.
Kladno neupoutá bohatou historií, tak jako
je tomu u jiných českých měst, neboť jeho
rozkvět je spojován až s druhou polovinou
19. století, kdy se stalo významným centrem
těžkého průmyslu. Dříve bylo vesnicí a teprve
postupně se připojováním okolních obcí stávalo malým městem.
Dnes je okresním městem s aglomerací celé
řady obcí. Kladno je vzdáleno od Prahy 25 km
a je zasazeno do Kladenské tabule, téměř ze
všech stran obklopené lesy. Samotný název
města je prý odvozen od slova kláda a vychází
z domněnky, že původní vesnice byla vystavěná z klád. O něco rozšířenější je však druhý
výklad, který upozorňuje na význam klády jako
označení pro vzrostlý les, a odkazuje tak na lesnatou polohu někdejší osady.
První zmínka o Kladně pochází z roku 1318,
kdy bylo jako ves v držení rytířského rodu Kladenských z Kladna. Ti v ní vlastnili tři tvrze.
Jména dvou šlechticů Jana a Přecha Kladenského si můžeme dodnes přečíst na dochovaných náhrobcích v přízemní chodbě zámku,
kam byly přemístěny z původního kladenského kostela. Za připomenutí stojí i poslední
příslušník rodu Zdeněk Kladenský, který panství odkázal svému synovci Oldřichu Žďárské-
20
mu ze Žďáru a jeho čtyřem synům. Oldřichův
třetí syn se zasloužil o povýšení Kladna na
městečko. Roku 1561 dostalo Kladno právo
pořádat trhy a byl mu udělen znak (půlený
modrý štít s polovinou stříbrné orlice pocházející z rodu Žďárských a s rysem v přirozených
barvách). O umístění rysa do štítu se dodnes
vedou spory. Většina se však přiklání k názoru,
že rys byl v 16. století pro hluboké kladenské
lesy natolik typickým zvířetem, že se stal heraldickou figurou. Vraťme se ale ještě zpět k Oldřichovi, který nechal na Kladně v roce 1566
vybudovat renesanční zámek a proměnil ho
v reprezentativní sídlo hodné jeho postavení.
Z rodu Žďárských bychom mohli vzpomenout
ještě Ctibora Tiburcího a jeho manželku Sibylu,
kteří mimo jiné založili první zdejší školu a špitál. Žďárští vlastnili Kladno do roku 1670, kdy
rod vymřel po meči.
Zámek
Po smrti posledního mužského potomka Františka Adama Eusebiua Serafika bylo rozsáhlé
panství rozděleno mezi pět jeho sester. Kladenská část byla později prodána hraběnce
Cestovní
kanceláře nabízejí
lákavé dovolené i poznávací zájezdy téměř po celém světě.
Kdo má dostatek financí, může si
bez problémů zaletět skoro do všech
koutů planety. Zná však člověk zajímavé
kouty a zákoutí své vlastní země? Česká
(a také Slovenská) republika má tolik
přírodních krás, historických památek,
měst a vesnic, že určitě stojí za to
je navštívit. A nebudete k tomu
potřebovat ani drahou letenku… ani vízum.
Toskánské, která ji postoupila řádu břevnovských benediktinů. V této době se Kladno opět
pozvedlo, zásluhou Kiliána Ignáce Diezenhofera dostal novou podobu i zámek. Barokní
úpravou prošla také Floriánská kaple a náměstí ozdobilo mariánské sousoší.
Poklidný život městečka změnil kolem roku
1840 objev uhelných ložisek. Prvním dolem
byla šachta Kateřina Josefa (1846–47) založená v místech, kde Jan Váňa poprvé nalezl uhelnou sloj. Nedlouho poté byla v roce 1855 zapálena první vysoká pec ve Vojtěšské huti,
vůbec první kladenské huti majitele Vojtěcha
Lanny. Její ředitel Karel Wittgenstein založil
v roce 1889 další závod, Poldinu huť, kterou
pojmenoval podle své manželky Leopoldiny.
Wittgensteinovo působení dodnes připomíná
tzv. Poldihaus – secesní budova pro ředitele
Poldiny huti, vystavěná podle návrhu architekta Josefa Hoffmanna.
Hornické město se záhy změnilo na hutnické,
neboť na přelomu 19. a 20. století se hornictví na Kladně dostalo do krize a téměř všechny
doly byly uzavřeny. Město se rázem stalo jedním z průmyslových center Čech a rychle rostlo
počtem obyvatel, rozlohou i významem. Těžký
průmysl však významně poznamenal zdejší
životní prostředí. Po roce 1989 zasáhla zdejší
průmysl neúspěšná privatizace, která znamenala ukončení řady provozů. S ekonomickými
i ekologickými následky se město vypořádává
dodnes.
Ačkoli je panoráma Kladna dosud zčásti tvořeno industriální architektonickou kulisou,
uvnitř města se již nepochybně prosazuje
dlouhodobá snaha proměnit je v turisticky
přitažlivou lokalitu i příjemné prostředí pro
život zdejších obyvatel. Svědčí o tom nejen
investice do opravy historických památek, ale
také revitalizace rozsáhlých sídlišť a bývalých
průmyslových zón. Město se postupně vymaňuje ze značně zrezivělých okovů minulosti
a pokouší se vyzdvihnout své přednosti. V jeho
centru náš první pohled upoutal novorománský kostel Nanebevzetí Panny Marie a novorenesanční budova radnice. Dominantu náměstí Starosty Pavla dále dotváří mariánské
sousoší. V těsné blízkosti náměstí se nachází
nejvyhledávanější turistické místo – zámek
s menším parkem a medvědáriem. Z glorietu zámeckého parku je při dobré viditelnosti
vidět hora Říp stejně jako další výšiny českého
středohoří. Naplánujete-li si návštěvu Kladna o něco
později než my,
potěšíte se i medvědicemi, které se
v březnu probudí
ze svého zimního
spánku a zabydlí Medvedice Marta a Misa
opět svůj venkovní
výběh. Přijedete-li však dříve, můžete si projít
expozice zámku – zrekonstruovanou domácí
kapli sv. Vavřince a věrnou kopii hornické sloje v zámeckém sklepení. Při prohlídce se dozvíte mnoho zajímavého z historie zámku i města,
většinu z vás jistě překvapí také méně známé
detaily ze života horníků. Poutavý výklad v působivém prostředí zaujme dospělé i děti. Zájemcům o církevní památky doporučujeme
navštívit kapli sv. Floriána na ulici T. G. Masaryka, kostel sv. Jana Křtitele na Dříni nebo
kostel sv. Mikuláše ve Vrapicích.
21
krásy naší země
Vraťme se však zpět do Kladna. Na ulici
T. G. Masaryka jistě nepřehlédnete novorenesanční budovu bývalé lékárny U České koruny. V roce 1891 ji přestavěl Václav Krotký, který
k výzdobě fasády přizval malíře Mikoláše Alše.
Jistou zajímavostí je, že Mikoláš Aleš se bál
výšek, proto konečnou výmalbu na patrovém
domě raději přenechal malíři Josefu Bosáčkovi. Významnou kulturStøedoèeské divadlo Kladno
ní institucí města je
Středočeské divadlo
Kladno postavené v letech 1910–1912 podle
projektu Emila Hraběte a Jaroslava Rősslera. Okolí divadla tvoří
park se sochou Antonína Dvořáka. Z dalších sochařských děl, která zdobí kladenská veřejná prostranství, je asi
nejpopulárnější sousoší horníků od Ladislava
Nováka, které se nachází před gymnáziem a jehož součástí je tzv. Váňův kámen – mohutný
buližníkový balvan, který původně označoval
Váňovu náleznou šachtu. Milovníky industriálních památek zaujme jistě i unikátní hornický
skanzen Mayrau v nedaleké obci Vinařice.
V prostorách bývalého
Dùl Mayrau
dolu si připomenete
historii těžby uhlí, podobně jako v zámecké
expozici se projdete řetízkovými šatnami, koupelnami, lampovnou, známkovnou a dostanete se až k samotné těžní jámě. Vápenné pece
Návštěvníkům je zpřístupněno
i 130 m důlních chodeb. Malé
děti se zase mohou vydat do
strašidelného podzemí. Dalším symbolem Kladna jsou
také vápenné pece, Koksovny Vojtěšské huti či vrátnice
Poldi Hűtte.
22
Velmi významné postavení má
na Kladně sport. Zimní stadion je místem velkých úspěchů
kladenských hokejistů. V této
souvislosti nemůžeme nezmínit významného kladenského
rodáka Jaromíra Jágra. Dalším
velkým sportovištěm je Aquapark Kladno.
Jak už bylo řečeno, bezprostřední okolí Kladna
bylo z velké části zasaženo vlivem těžebního
průmyslu. Přesto však zůstalo několik zelených
zón, do nichž lze vyrazit na procházku či na
cyklovýlet. Příjemný odpočinek nabízí přírodní vodní park Čabárna se záchrannou stanicí pro drobné živočichy. Zachovalý fragment
kladenské přírody představuje i 12 zastávek
Drvotovy naučné stezky, jejíž historicky cennou součástí jsou zbytky náspu koněspřežky
z 1. poloviny 19. století. Nejvýše položenou
lokalitou v blízkosti Kladna je Kožová hora
s nadmořskou výškou 456 metrů. Na jejím
vrcholu je možné navštívit turistickou chatu
s rozhlednou.
Mezi významné kladenské rodáky patří malíř
Cyril Bouda či ilustrátor Zdeněk
Miler. Žil zde i pátý československý prezident Antonín Zápotocký,
kterého život na Kladně inspiroval
k sepsání několika děl, mimo jiné
i známé Barunky. Pobýval zde také
básník Jiří Kolář a málokdo ví, že
zde žili i rodiče Antonína Dvořáka.
Jeho matka Anna je tu dokonce
pochována.
Ať už se do Kladna vypravíte za jakýmkoli
účelem, věříme, že nebudete zklamáni. Město prochází řadou příznivých proměn a nabízí
množství neopakovatelných zážitků. Ostatně
písňový text skupiny Yo Yo band
mluví za vše… „Kladno, to je to
město, Kladno, to je ten hit! Kladno, to je to město, Kladno můj tajnej tip!“ A náš také…
text: Mgr. Justina Kašparová
zdroj: I. Vaverková: Kladno 2008,
S. Krajník: Kladno 1993
foto: Josef Seifert a Mgr. J. Kašparová
Ateliér Winterová
T.G.Masaryka 7, 272 00 Kladno
e-mail: [email protected]
tel. 777 565 465
www.atelierwinterova.cz
Hledáte výjimečný dárek?
Nevšední a originální dárky pro Vaše blízké i pro Vaše obchodní partnery najdete
v útulné a oblíbené galerii "Ateliér Winterová", přímo v centru Kladna na pěší zóně.
Keramické plastiky, užitková keramika, bytové doplňky, stříbrné a vintage šperky,
obrázky a pletené oděvní originály, to vše pochází přímo z vlastní tvorby majitelky
a výtvarnice Blanky Winterové nebo z jejích návrhů.
Kromě maloobchodní prodejny nabízí také spolupráci bytovým studiím, hotelům
a restauracím.
Pro firmy vytváří netradiční dárky pro jejich významné klienty.
Otevírací hodiny:
pondělí–pátek 9.00–17.00, sobota 9.00–12.00
23
Hornický skanzen Mayrau byl zøízen na tehdy ještì fungujícím dole
v srpnu 1994 pøi oslavách 120. výroèí zahájení hloubení jámy Mayrau.
V prosinci téhož roku byl areál dolu prohlášen kulturní památkou.
Díky tomu i po definitivním ukonèení tìžby v kladenském revíru, v roce
2002, zùstalo alespoò jedno místo, kde se mùžete doslova dotknout
historie zdejšího kamenouhelného hornictví.
Hornický skanzen Mayrau
Pokud se tedy město Kladno rozhodnete navštívit, určitě si zajeďte i o pár kilometrů dál,
do těsného sousedství města, respektive jeho
městské části Švermova. Ať už vlastním vozem,
nebo autobusem MHD č. 9., který jezdí mezi
Kladnem a Slaným. Zastávka Důl Mayrau je
tou nejlepší tečkou za putováním po hornické oblasti Kladenska.
Trocha historie
V roce 1775 Václav Burgr a Jakub Oplt z Buckova našli na úbočí vrchu Vysoký u Vrapic výchoz uhelných slojí, které se staly základem
dolů buštěhradské vrchnosti. Tento nález je
opředen pověstí, ve které hraje významnou
roli krtek, jenž měl vynést na povrch spolu
s hlínou i kousky uhlí, které Burgr s Opltem
našli a donesli je ke kováři Václavu Linhartovi
do Brandýska. Ten hodil lesklé černé kamínky
do kovářské výhně, kde jasně vzplanuly. Ale
ať už kousky uhlí vynesl na denní světlo krtek
nebo je nálezci objevili jinak, jejich historická
úloha je nepopiratelná.
Ve 30. letech 19. století se v souvislosti s dolováním na buštěhradském panství znovu
objevuje jméno brandýského kováře Václava
Linharta (snad syna či vnuka výše zmíněného),
který se stal jedním ze společníků Václava Černého z Buštěhradu, jenž rozšířil vyhledávání
uhlí také směrem k Dubí. Přes všechny úspěchy v hledání se ale největší slávy kladenských
dolů nedožil. Věhlasu dosáhli až Antonín Vítek
a Václav Novotný z Prahy, kteří
do svých služeb angažovali jako
dozorce nad kutacími pracemi
Jana Váňu. Ten v roce 1846 narazil v Újezdu pod Kladnem na
Jan Váòa
uhelné ložisko, které bylo o rok
24
později úřady přiřknuto Václavu Novotnému.
V té době však společník Novotného, Antonín
Vítek, zemřel – a na scénu jako noví partneři vstoupily osoby, které se v příštích letech
nesmazatelně zapsaly do dějin průmyslu na
Kladensku – českobudějovický loďař a velkoobchodník s dřívím Vojtěch Lanna a bratři
František a Albert Kleinové, stavitelé železnic
ze Sobína na Moravě. Novotný, Lanna a bratři Kleinové založili v roce 1848 Kladenské
kamenouhelné těžařstvo a jeho jménem si
podali žádost o povolení ke zřízení železáren.
V dubnu 1854 byla zahájena stavba první
vysoké pece v Kladně a 8. ledna následujícího roku byla zapálena jako vůbec první
vysoká pec na koks v Čechách.
Původní kutací společnost se v roce 1857 přeměnila na Pražskou železářskou společnost,
která začala v roce 1874 na vrchu Homolka
u Vinařic s hloubením jámy. Uhelná sloj o mocnosti devět metrů byla odkryta 28. září 1877
v hloubce 515,2 metru. Důl byl slavnostně pojmenován po tehdejším předsedovi správní
rady PŽS JUDr. Kajetánu Mayerovi
z Mayrau.
A více už vám
z historie neprozradíme.
Zajeďte si do
Vinařic sami
a další sled historických událostí se v tamním
skanzenu určitě dozvíte…
na areál dolu a jeho okolí z ptačí perspektivy.
A pokud se nebojíte, můžete se vypravit i do
podzemí, které je plné strašidel a strašáků.
Díky spolupráci s občanským sdružením Arteum najdete v Hornickém skanzenu Mayrau
i neustále doplňovanou industriální galerii, kterou tvoří díla Kurta Gebauera, Tomáše Kůse, ad.
Souèasnost
… a nejen to. Budete moci navštívit také řetízkové šatny, těžní budovu jámy Robert, v Homoli projdete asi 130 metrů štoly s původním
vybavením, v budově dýmnice zhlédnete expozici báňského záchranářství. Uvidíte také tři
těžní stroje v původních strojovnách. K největším pokladům Hornického skanzenu Mayrau
však patří nejen unikátní technické vybavení,
ale především lidé, kteří v něm pracují. Návštěvníky tu provázejí bývalí horníci, kteří
jinak „mrtvé“ prostory dokážou oživit příběhy
a zážitky ze své dlouholeté práce v podzemí.
Těžba na Dole Mayrau byla ukončena
30. června 1997, některé prostory však zůstaly uchovány přesně tak, jako by je právě horníci opustili. Model posledního pracovního
dne je základním motivem prohlídky, kterou Hornický skanzen Mayrau nabízí.
Také areál skanzenu je velmi zajímavý. Byla
v něm zřízena naučná stezka po někdejší haldě, která se po skončení těžby stala domovem
některých druhů chráněných rostlin a živočichů. Z bývalé budovy záplavu je úžasný pohled
Na začátku ledna 2010 Hornický skanzen Mayrau odkoupil Středočeský kraj od společnosti
RPG RE Property, a. s. Ostrava a předal areál do
správy Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně.
Adresa:
Hornický
skanzen Mayrau, Vinařice u Kladna
Otevřeno denně
(pondělí – neděle) od 9.00 do 15.00.
» Od května do září je o víkendech otvírací doba
prodloužena až do 17.00.
» Poslední prohlídka je hodinu před koncem otvírací
doby.
» Vstupné plné 40,– Kč, snížené 20,– Kč (senioři, děti
do 15 let, studenti a předplatitelé časopisu Dějiny
a současnost).
» Zdarma držitelé průkazů ZTP, ZTP-P, AMG, ICOM.
Nabídka programů pro školy:
» od dubna do října
GEOLOGICKÁ DÍLNA „ZKAMENĚLÉ DĚJINY“
seznámení se s geologickou a industriální historií
Kladenska prostřednictvím výzkumu
» na haldě (délka programu asi 4 hod.)
» od března do listopadu
EXPEDICE HORNÍKŮM V PATÁCH
» procházka s průvodcem stezkou Po lesních cestách
do historie dolování uhlí na Kladensku; začátek
u kostela sv. Mikuláše v Kladně – Vrapicích (délka
vycházky asi 5 hod.)
» K programům jsou připraveny pracovní listy. Časový
plán lze upravit. Rezervace nutná na tel. 312273067,
312274126. Více na www.omk.cz
V druhé polovině roku 2006 bylo založeno Občanské sdružení Klub přátel hornických tradic – Kladno. Svým působením navázalo na činnost kladenské pobočky Klubu přátel Hornického muzea v Ostravě. Klub sdružuje zájemce
o hornickou tematiku a ve své sbírkové činnosti polupracuje především s Hornickým skanzenem Mayrau a Národním technickým muzeem v Praze. Mimo jiné si členové klubu 23. září 2008 připomněli například důlní neštěstí na
Dole Nosek, kde v roce 1960 při požáru zahynulo 20 horníků. Protože v té době se informace o důlních neštěstích
utajovaly a mrtví horníci nebyli nikde připomenuti, členové Klubu přátel hornických tradic – Kladno ve spolupráci
s Hornickým skanzenem Mayrau instalovali malý pomníček s pamětní deskou v areálu skanzenu.
25
zdraví
Zdraví – velmi rozsáhlý pojem na tematické èlánky. Mùžeme psát o sportu, o relaxaci, o zdravém pohybu… anebo
také o zdravé stravì. Minule jsme mìli rybièku, co si dnes
dát sýreèek? A k tomu sklenku dobrého vína. Vždyś øada
umìlcù, aś už malíøi, výtvarníci, herci èi zpìváci, je napøíklad svojí sklenièkou vína povìstná. Takový Miroslav
Horníèek nebo Jan Werich dokonce øíkávali, že teprve
až po sklence dobrého vína se jim zaènou bystøit smysly a napadají je vznosné
myšlenky. Proè si tedy také nezbystøit mysl a k tomu si ještì nepochutnat na
nìèem dobrém a navíc i zdravém? Sklenièka dobrého vína je lék.
Talířek
dobrého sýra je j
kter
kt
eré
é trávicí
tráv
tr
ávic
icíí ústrojí dokáže dobkteré
stře
sst
ře
eba
bat.
t. Totéž platí pro vápník
ře vvs
vstřebat.
váza
vá
z ný n
za
naa aaminokyseliny. Sýry obvázaný
sahu
sa
hu
ují rovněž
rrov
ovně
n velké množství betaně
sahují
karo
ka
rotte
enu
nu (vitaminu
(v
karotenu
A), postrádají
po
p
ou
uzze vi
vvitamin
tam
ta
m C a vlákninu. Avšak
pouze
spol
sp
spol
olu
lu s dostatkem
dostat
dost
do
stattke
st
kem o
ov
voc
oc a zeleniny vytvářejí
spolu
ovoce
témě
té
émě
měř do
d
doko
oko
kona
nale
alle
ev
yv
y
vá
ážž
téměř
dokonale
vyvážený
jídelníček.
Není
Ne
N
enníí sýr
sýr
ýr jako
jak
ako sýr
ako
ssýýr
Sýr je
je jedním
jed
dní
ním z nejstarších
ním
nejs
ne
jstaarš
jsta
ršíc
í h druhů
drruh
uhů
ů potravin
po
otr
trav
aavvin
vin vvyyy-ráběný člověkem. První důkaz o sýrech podává
již sumerský rukopis z období kolem roku 3000
př. n. l. Ze stejné doby nejspíš pochází i nářadí
na výrobu sýra, jehož pozůstatky byly objeveny v Evropě a Egyptě. Můžeme se však pouze
dohadovat, kdo a kdy položil základy sýrařství.
Podle nejpravděpodobnější teorie se tak stalo
před 10 000 lety př. n. l., kdy zdomácněly ovce
a kozy a první pastevci začali využívat toho, že
kyselé mléko se přirozeně odděluje na pevnou
hmotu, sraženinu a syrovátku. Po odkapání,
vytvarování a vyschnutí poskytla sraženina
prostou a výživnou stravu. Sýry z kravského
mléka jsou o dvě či tři tisíciletí mladší, protože
skot zdomácněl podstatně později.
Výživná hodnota sýra
Pro svou vysokou výživnou hodnotu se sýr
doporučuje dětem i starším lidem. Ve srovnání
s mlékem obsahuje stejné živiny ve vyšší koncentraci, konkrétně tuky, bílkoviny, minerální
látky (vápník, fosfor), vitaminy (A, B) a méně
vody. Bílkoviny jsou změněny v aminokyseliny,
26
Pro
P
Pr
ro výrobu
ro
výro
výro
vý
r bu
u většiny
vě
ěttši
šiiny
n sýrů
ny
sýýrr se využívá zejména
mléko kravské, kozí a ovčí. Podle technologie vysrážení mléčné bílkoviny a vzniku sýru
se pak rozlišují sýry přírodní (sladké a kyselé)
a sýry tavené (připravované tavením ze sýrů
přírodních). Avšak není sýr jako sýr. U mléčných výrobků se často nahrazuje mléko nebo
smetana rostlinným tukem a dochází tak k výrobě alternativ másel i sýrů. Imitace sýrů se
konkrétně vyrábějí z kaseinů, rostlinného tuku,
soli a vody. Mléčná bílkovina bývá nahrazena
bílkovinou rostlinnou nebo škroby, což výrobek zlevňuje, tudíž i výrobky s náhražkou bývají levnější a mléko jako základ byste v nich
hledali marně.
Nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit kupovat levné věci… a my dodáme – které nám
pak nechutnají, nesníme je a následně vyhodíme. Stále platí, že nejkvalitnější sýry lze koupit pouze u speciálních prodejců. Třeba máte
takovou prodejnu právě za rohem, ani o ní
nevíte a denně ji míjíte. Zkuste vejít a my vám
zaručujeme, že se do ní rádi vrátíte…
Jeden z mála obchůdků, kde dobře nakoupíte,
se nalézá v Husinecké ulici na Žižkově a v pražské tržnici na Vinohradech. Malý rodinný podnik
patří sympatické manželské dvojici, která různé
druhy vynikajících sýrů, výběrového skvělého
vína, ale i jiných dobrůtek dováží přímo z Francie, kde si je sama vybírá od konkrétních výrobců. Ne však od nějakých velkofirem, ale od
malých farmářů, kteří již po generace své sýry
vyrábí kvalitně a s poctivostí.
Francouzské farmářské sýry podléhají přísné
klasifikaci, obdobné jako u vín (AOC – Appella-
jeho doplňkem
tion Original Contrólée). Je přesně vymezeno,
z jakého mléka, v jakém ročním období a jakými postupy má být sýr vyroben. Sýry se vyrábějí
ručně podle tradičních receptů a obvykle z nepasterizovaného mléka (výjimka v EU – u nás
je výroba z nepasterizovaného mléka zakázána), což dává sýru rozmanitou chuťovou škálu.
Skoro každá vesnička má „svůj“ sýr, druhů
jsou desetitisíce.
A na závìr malá rada od majitele
Pro dobré uchování: nejlépe se sýru daří ve
schránce na zeleninu. Sýr má být jen lehce
překrytý, aby mohl „dýchat“. V tom je velký
rozdíl oproti komerčním produktům, které koupíte v běžném obchodě. Sýr z nepasterizovaného mléka se stále vyvíjí, a tak podobně jako
víno, má-li dobré podmínky, vydrží i několik
měsíců, přičemž se jeho chuť stále proměňuje. Před samotnou konzumací je sýr zapotřebí
„připravit“, proto ho nechejte hodinku v pokojové teplotě.
Přejeme dobrou chuť
Vinohradský Pavilon – suterén
Vinohradská 50, Praha 2
otevřeno denně 12.00–21.00
Husinecká 3, Praha 3
otevřeno pondělí až pátek
13.30–18.30
www.francouzskesyry.cz
Malá ochutnávka
COMTÉ (100 g, 59,– Kč)
Patří mezi nejoblíbenější a nejkomplexnější tvrdé sýry ve
Francii. Vyrábí se v pohoří Jura, na jeden bochník (okolo 35 kg) se spotřebuje denní produkce mléka 30 dojnic.
Povrch sýra je plochý s vlhkou kůrou v odstínech šedé,
žluté a hnědé. Na řezu je
hmota pevná a vláčná, na jazyku se rozplývá a zanechává sladkou chuť. Slanost je
vyvážená, s oříškovými tóny.
Comté je všestranně využitelný sýr do salátů, výborně chutná s ovocem, v toastu
či jako fondue, hodí se k přípravě slaných koláčů i pro
přímou konzumaci. Pije se k němu sladké či aromatické
bílé víno.
CHAOURCE (250 g, 148,– Kč)
Podle znalců je jedním z nejchutnějších francouzských
sýrů. Pochází ze Champagne
a Auxerrois, kde se vyrábí již od
středověku. Měkký, kulaťoučký
sýr s hebkým až sametovým povrchem, ukrývá jemnou a krémovou chuť plnotučného mléka krav pasoucích se na šťavnatých zelených loukách. Po vysrážení se sýry nechávají
20 hodin odkapat ve formách a poté se solí. Svou ovocnou příchuť a oříškové odstíny uvolňují po dvou až třech
týdnech zrání na žitných podložkách. Dobrý Chaource
voní po čerstvé smetaně a žampionu. K tomuto sýru se
pochopitelně hodí nejlépe Champagne.
SELLES-SUR-CHÉRE (150 g, 136,–Kč)
Vyrábí se z plnotučného syrového kozího mléka plemen
Alpine a koz Sánských v okolí stejnojmenného městečka. Po vysrážení mléka se hmota ručně vkládá do forem.
Mladý sýr se lehce postříká směsí soli a popela z dřevěného uhlí, zraje 10 dnů až 3 týdny. Jde o jemný, měkký
sýr s hutnou strukturou. Chuť je rafinovaná a mléčně
svěží s nádechem lískových oříšků. Sýr se podává na
toastech jako předkrm nebo zákusek. Při konzumaci
se neodstraňuje povlak popela, protože ten dává sýru
zvláštní a mimořádnou chuť. Pije se k němu mladé červené víno, nejlépe Gamay.
ROQUEFORT (100 g, 78,– Kč)
Přírodní sýr vyrobený z ovčího nepasterizovaného mléka. Výskyt roquefortu je zaznamenán v díle z roku 79.
Jde o první francouzský sýr s doložkou AOC. Za roquefort lze označit pouze sýry, zrající nejméně 3 měsíce
v jeskyních hory Mont Combalou poblíž stejnojmenné
obce. Jeho chuť je jedinečná,
výrazně slaná, pikantní a komplexní, hmota pak vlhká a drolivá, proto je dobré sýr krájet nahřátým nožem. Nejlépe chutná v závěru jídla spolu s bílým Sauterne, ale lze
k němu podat i Muscat.
27
historie
Po historiích rùzných pøedmìtù a vìcí významných nebo zajímavých pro
život èlovìka èi ovlivòujících technický vývoj spoleènosti se vracíme opìt
k historii umìlecké. K historii, týkající se prostøedí filmového, divadelního,
hudebního, malíøského a øady podobných oborù. Ode dneška se tak budete
po nìkolik dalších vydání postupnì seznamovat napøíklad s historií prvních
filmových páskù, prvních divadelních kulis, prvních zvukových záznamù…
seznámíme vás se vzácnými archivními materiály èi dávno zapomenutými umìleckými obrazy a fotografiemi. Budeme si povídat se zajímavými lidmi z té èi
oné umìlecké branže, zavzpomínáme na ty, kteøí po sobì zanechali významný
odkaz pro nás ostatní. Vìøíme, že novì pojatá rubrika Historie vás zaujme
stejnì, jako nás zaujala myšlenka na její realizaci.
Spousta našich čtenářů nás opakovaně žádá o úplně první vydání
nadačních listů ŽIVOT UMĚLCE, kde jsme mimo
jiné psali o velmi zajímavé historii kinematografu. První čísla jsou již bohužel beznadějně
rozebrána, ale snad malinko vyhovíme alespoň tím, že na uvedený článek, jehož hlavními
hrdiny byli vynálezci bratři Lumièrové či náš
slavný Jan Kříženecký, navážeme a rozšíříme
ho o spoustu dalších zajímavých informací.
část první
Purkyòùv Phorolyt
s obrázkovými kotouèky
Purkyòùv Kinesiskop
K četným vynálezům, mimo jiné Reynaudova
praxinoskopu a Edisonova fonografu, které
předcházely zrod kinematografu, přispěl zásadním způsobem i český vědec Jan Evan-
28
Kotouè s fotografickým
portrétem J. E. Purkynì
Kotouè s kresbou tepajicího
lidského srdce
gelista Purkyně, když zdokonalil stroboskop
a nazval ho phorolytem (kinesiskopem). Stroboskop byl mechanický přístroj, který sloužil
k syntéze pohybu rozloženého na jednotlivé
fáze, ty byly zakresleny na obvodu točícího se
kruhu. Purkyně kreslené obrázky nahradil fotografiemi a tím se na rozdíl od jiných vynálezců
více přiblížil iluzi skutečného pohybu. Jistou
zajímavostí je, že jediný známý exemplář kinesiskopu na světě byl objeven v roce 1937
v Písku. Přístroj byl zprvu využíván samotným
Purkyněm k demonstračním a popularizačním
účelům. Zachycoval například let motýla nebo
běh ještěrek. Slavnější je však až jeho pozdější
využití jako pomůcky pro přiblížení krevního
oběhu anebo tepu lidského srdce.
Vůbec první kinematografická představení se
datují od roku 1985. Za nejvýznamnější je do-
dnes považováno veřejné představení bratří
Lumièrů z Lyonu, které se uskutečnilo 28. prosince 1895 na bulváru Kapucínů v Paříži.
Lumièrové svůj vynález zpočátku neprodávali,
najali si několik kinooperatérů, kteří jezdili po
světě natáčet významné události, jež byly poté
prezentovány na zájezdech po různých evropských městech. Například u nás američtí agenti
filmové společnosti bratrů Lumièrů poprvé natáčeli v roce 1897 tzv. Hořický pašijový film.
Jednalo se o záznam pašijového představení
v Hořicích na Šumavě.
Po čase Lumièrové opustili svoji zásadu přístroje neprodávat a začali s nimi hojně obchodovat. Jejich zásluhou se ještě v roce 1896
dostal kinematograf do celého vyspělého světa, tedy i Rakouska-Uherska, jehož byly České
země součástí. První filmová projekce na našem území se uskutečnila 15. července 1896
v Karlových Varech.
Brzy
následovala
i představení v dalších českých městech, v Mariánských
Lázních, Brně, Ústí
nad Labem a Moravské Ostravě. Prahu
navštívily francouzské a anglické filmové podniky až v říjnu
a listopadu.
kem 15 licencí. Skutečné
číslo by ale bylo pravděpodobně mnohem vyšší,
neboť řada vlastníků kinematografu o povolení ani
nežádala. Zkrátka promítal
každý, kdo měl dostatek
obchodní kuráže a komu
to finanční prostředky dovolily. Kolik podnikatelů se
tímto způsobem zrodilo, se
dnes už ale není možné dopátrat. Jisté je, že velká většina z nich dříve či později
narazila na finanční anebo
technické problémy. Mezi
našimi prvními známými
putovními kinematografisty byl Ignác Schächtl nebo
Viktor Ponrepo. Ti však ještě vlastní filmy nenatáčeli,
pouze přejímali aktuality od
Lumièrů.
Projektor bøí. Lumièru
pøedvedený v Praze roku 1895
Pùvodní plakát bratøí Lumièrù
Vývìsní oznámení
Schächtlova kinematografu
Věrně reprodukovaný pohyb „oživené fotografie“ okouzlil i řadu českých podnikatelů, kteří
zažádali o udělení kinematografické licence.
Filmoví historikové uvádějí, že v období let
1896–1898 bylo na našem území uděleno cel-
Živnostenský list
Ignáce Schächtla
Obecně můžeme říci, že film
byl ve svém počátku spíše zábavnou podívanou (atrakcí)
než uměleckým vyjádřením.
Proto dnes rané období kinematografie označujeme jako
film atrakcí. Film je v tomto
období mnohem více obrazovou podívanou než vyprávěním příběhu. Důležitou úlohu
mají tzv. filmové aktuality,
které naplňovaly touhu „ukazovat svět na dosah ruky“. Z toho
29
historie
důvodu asi také výrazně převládají
nad hranými filmy, které se jednoznačně orientovaly na komediální
žánr. Po vzoru divadla se vše natáčelo v jednom statickém
záběru, snímaném nehybnou kamerou.
Jan Køíženecký
Výstavní párkaø a lepiè plakátù natoèený
roku 1898
Josef Šváb Malostranský
Vznik prvních českých filmů se datuje až od roku 1898, kdy byl v rámci Výstavy architektury a inženýrství
v Praze představen i tzv. Český kinematograf, iniciovaný zaměstnanci
vystavovatele Janem Kříženeckým
a Františkem Pokorným. Byl to právě Jan Kříženecký, kdo přišel s nápadem oživit výstavu kinematografem
zakoupeným od bratří Lumièrů a vytvořit s ním vlastní filmy. Své první aktuality natáčel už přímo v prostorách
výstaviště a v jeho bezprostředním
okolí. Podle francouzských vzorů pak
natočil sérii dokumentárních snímků,
které ovlivnily jeho hrané filmy: Pražský párkař a lepič plakátů (krátký žert
ústící ve rvačku lepiče s párkařem),
Švábovo zmařené dostaveníčko (anekdota o dotěrném švihákovi) nebo
Sólový výstup pana Švába
(zachycení tváře přecházející od smíchu k pláči).
Jak už názvy napovídají,
hlavním protagonistou
prvních Kříženeckého
filmů byl tehdy populární kabaretiér Josef
Šváb Malostranský, známý spíše z pozdějších němých filmů, v nichž
ztělesňoval tzv. fráternický typ.
30
Malostranského lze současně považovat za
našeho prvního filmového herce.
Po skončení výstavy Kříženecký v natáčení nepokračoval, až teprve v roce 1907 vytvořil filmové reportáže z Všesokolského sletu a záběry z pražského života, které však nepřestaly mít
povahu pouhé atrakce. Skutečnost, že Kříženecký natočil první filmy už v roce 1896,
staví naši domácí kinematografii v počátečním období na přední místa v Evropě.
Teprve po Praze se začaly točit filmy v okolních
metropolích – ve Vídni, Budapešti a v Krakově.
Na druhou stranu je však nutné zmínit, že filmy vznikaly pro potřeby výstavy, jako pouťové
atrakce, a nestaly se proto základem systematické filmové výroby.
Mnohaleté přestávky v Kříženeckého tvorbě, finanční problémy
a další okolnosti, nakonec vedly
k zaostání za jinými evropskými zeměmi, kde se z filmu jako
z pouťové atrakce postupně stávalo samostatné umění. Naše kinematografie tak ustrnula ve stadiu prvních slibných filmových
krůčků – a zpoždění, projevující
se v oblasti technické, ekonomicko-organizační a umělecké,
dohonila až na počátku 30. let.
Počáteční opojení filmovým
pohybem postupně pomíjelo,
neboť programová i tematická
nabídka kinematografů se neměnila a stávala se pro diváka
nudnou. Filmová představení
musela být stále častěji doplňována kouzelnickými, kabaretními nebo hudebními výstupy.
Po roce 1907 došlo k postupnému úpadku kočovných kin a ke
vzniku stálých biografů. Nejen
o nich, ale i o vzniku prvních
českých filmových společností
si napíšeme příště.
Text: Mgr. Justina Kašparová
zdroj: L. Ptáèek, Panorama èeského filmu.
Olomouc – Rubico, 2000
J. Brož, Historie ès. filmu v obrazech
1898–1930.
Praha – Orbis, 1959
Karlovo náměstí č. 19. Praha 2
Máme rádi film.
Co vy?
Pak přijměte naše pozvání.
MAT – to je ...
• filmová restaurace
• kino na špičkové technické úrovni
• DVD bar, DVD půjčovna
• salonky
MAT – nabízí ...
• snídaně, obědy, večeře
• prostory pro TK, semináře, firemní
prezentace, abiturientské večírky, svatby
• rauty, catering (u nás i u vás)
Promítání pro veřejnost – denně od 18.00 a od 20.30 hod.
v sobotu a v neděli dětská představení od 15.00 hod.
V případě delších filmů mohou být časy pozměněny.
Pokladna je otevřena:
» říjen–duben od 14.00 hod.
» květen–září hodinu před začátkem
prvního představení.
více na www.mat.cz, tel.224913688
Ve všední dny od 9.00 do 17.30 hod.
si lze kinosál pronajmout k pracovním
či soukromým projekcím případně
k tiskovým konferencím.
S určitým časovým předstihem je možné
si kinosál pronajmout i ve večerních
hodinách.
Těšíme se na vaši návštěvu
31
co možná nevíte
Jak jste si jistì povšimli, tuto pravidelnou rubriku jsme tentokrát umístili na ponìkud nezvyklé strany a s ponìkud odlišnìjším obsahem než minule. Ale klíèová
otázka zùstává stále stejná: Co možná nevíte? Odpovíme v souvislosti s nedávnou velmi významnou událostí, o které vìdìl opravdu málokdo.
Právě před 105 lety, dne 6. února 1905, se v Praze narodil jeden z nejvýznamnějších
českých filmových a divadelních herců, spisovatel, dramatik a filmový scenárista, významný představitel meziválečné divadelní avantgardy a poválečné české divadelní
kultury – Jan Werich.
Spolu se svým společníkem Jiřím Voskovcem odpočívá na Olšanských hřbitovech
v Praze 3, na místě, které má už sedmým rokem v opatrovnictví NADACE ŽIVOT UMĚLCE.
Dvě slavné postavy poválečné avantgardy se spolu mohly tímto způsobem znovu „setkat“ až po
revoluci, v roce 1990, kdy byla na Olšanech za účasti členů rodiny uložena po boku Jana Wericha
i urna s popelem Jiřího Voskovce. Desky na zemi, které tehdy místo označovaly, byly pouhým
provizoriem, ale přetrvaly třináct let. Až v roce 2003 vyhlásila NADACE ŽIVOT UMĚLCE sbírku na
vytvoření důstojnějšího pietního místa odpočinku obou těchto našich velikánů a myšlenka se
v průběhu stejného roku stala skutečností. O slavnostním odhalení náhrobku jsme vás informovali již v zářijovém čísle nadačních listů, nyní se vrátíme k události nedávné.
Přesně v den výročí Werichova narození, 6. února, uctili na zasněženém hřbitově zástupci NADACE ŽIVOT
UMĚLCE, výkonná ředitelka Ing. Dagmar Hrnčířová a člen správní rady Mgr. Vojtěch Jouza, spolu se
zástupci sdružení Werichovci, odkaz jednoho z největších umělců naší kultury… a na Jana Wericha
společně zavzpomínali.
Pietní akce se kromě nich zúčastnila asi desítka lidí. Hned v úvodu přednesl krásný proslov zástupce sdružení Werichovců, herec Jiří Brož, s ním přišla i pražská bidelnice tohoto sdružení,
paní Eva Gutová, dále byl přítomen pan Jiří Mihule, vynikající
český hobojista a bývalý hráč České filharmonie, také pedagog
Akademie múzických umění v Praze a velký znalec české filmové historie, obdivovatel umění Voskovce a Wericha. Zúčastnil
se rovněž zástupce ČTK a několik náhodných návštěvníků.
32
My věříme, že si cestu na toto pietní místo naleznete také. Abyste zavzpomínali… a třeba si i připomenuli jeden z mnoha slavných Werichových citátů. Ten, který jsme vybrali, se nám zdá pro
dnešní dobu nejpříznačnější.
„Když už èlovìk jednou je, tak
má koukat, aby byl. A když
kouká, aby byl a je, tak má být
to, co je, a nemá být to, co není,
jak tomu v mnoha pøípadech je.“
Jan Werich (6. února 1905 Praha – 31. října 1980, Praha)
S Jiřím Voskovcem vytvořili dvojici v roce 1926. Nejprve spolupracovali v redakci časopisu Přerod, brzy nato
začala i jejich divadelní spolupráce v Osvobozeném divadle a trvala až do roku 1935. V letech 1935–1937
ppůsobili
pů
soobi
bilili ppod
od hhla
lavi
vičk
čkou
ou ttzv. SSpoutaného
poutaného
ho divadla,
ddiv
ivad
adlla, poté se vrátilii k Osvobozenému
Osvo
Os
vobo
boze
zené
nému
mu divadlu. To bylo v roce
hlavičkou
1938
19
38 uzavř
uzavřeno.
řeno. Werich, Voskovec a jejich hudební autor Jaroslav Je
Ježe
Ježek
žekk by
bylii nnuc
nuceni
ucee opustit Československo.
V roce 1945 se pokusili Osvobozené divadlo
lo oobn
obnovit,
bnov
ovitit, av
avšak vz
vzhl
vzhledem
h ed
edem
em k ppol
politické
olititicické
ké situaci to bylo nemožné.
V roce 1950 Werichův partner Jiří Voskovec
Voskkov
Vo
ovec
ec emigroval
eemi
migr
grov
oval
al do
do USA.
USA.
A
Jiří Voskovec (19. června 1905, Sázava – 4. července 1981,
Pear Blossom, Kalifornie, USA)
Spoluzakladatel Osvobozeného divadla. I přesto, že žil ve třech zemích, stále tvrdil, že se narodil a byl
vychován jako Čech. V roce 1955 se stal občanem USA, to už byl v Americe známý pod jménem George
Voskovec. Poslední rok svého života prožil v Kalifornii, Jana Wericha přežil o pouhých osm měsíců.
NADACE ŽIVOT UMÌLCE si letos pøipomene
také 105. výroèí narození Jiøího Voskovce,
a to 19. èervna v 10 hodin na místì jejich
odpoèinku, na Olšanských høbitovech, a také
30. výroèí úmrtí Jana Wericha, dne 31. øíjna
v 10 hodin tamtéž.
Všichni jsou na tento pietní akt srdeènì zváni.
redakènì zpracováno
foto: NŽU a archiv ŽU
33
vzpomínka
Známá a oblíbená hereèka, na
kterou budeme dnes vzpomínat,
má s hereèkou minulého vydání
totožný mìsíc narození i úmrtí…
Zvláštní souhra náhod? Osud?
Kdo ví, jak tomu bude u další
vzpomínky, v bøeznu. Každopádnì
u obou jmenovaných bychom byli
radìji, kdyby tu s námi ještì nìjaký èas pobyly a i nadále rozdávaly
radost a smích…
Velmi krásnì se kdysi umìla smát
hereèka
Míla Myslíková
To „kdysi“ je bohužel příznačné ještě i pro život paní Myslíkové. Na jeho sklonku se už totiž
moc nesmála, vlastně se nám vytratil z obzoru
nejen její zářivý smích, ale i ona sama. Málokdo
ví, jak smutný měla konec. Pojďme ale nejprve
zavzpomínat na radostné začátky.
Míla (vlastním jménem Bohumila) Myslíková se
narodila 14. února 1933 v Třebíči. Dětství prožila v rodinné půjčovně krojů, kostýmů a masek, kterou založila její babička a poté převzala i maminka. Malá Míla zde často pomáhala,
a od kostýmů a masek pak už byl jen krůček
k divadlu. Svoji první roličku dostala v třebíčském ochotnickém spolku Tyl. Hrála tehdy
„vítr“, který v lese všechno rozechvívá. „Muselo to být úděsné, holčička při těle představovala
v bleděmodrých šatičkách něžný vánek…, navíc
se mi podařilo při jedné zkoušce propadnout do
nápovědní budky. Premiéru jsem sice dohrála,
ale tradovalo se, že nemám talent,“ vzpomínala
s úsměvem paní Myslíková při různých rozhovorech a setkáních na své první začátky. Přesto
se ani po tomto „nezdaru“ divadla nevzdala,
na nějaký čas objevila loutkové divadlo, kde
34
propůjčovala dřevěným hercům „alespoň svůj
hlas“.
Míla Myslíková se od útlého mládí toužila stát
také spisovatelkou, jelikož ale neměla představu, o čem by měla psát, rozhodla se nakonec
pro herectví. Inspirována prostředím rodinné
půjčovny kostýmů, přihlásila se
na
brněnskou
JAMU… a zde
již započala její
dlouholetá herecká kariéra. Brzy
pak přešla do Prahy jako členka hereckého souboru
Čs. filmu a Filmového studia Barrandov. Po absolvování JAMU získala nejprve
angažmá v Divadle bratří Mrštíků, poté prošla
Státním divadlem Brno a v roce 1964 nastoupila do Divadla Jaroslava Průchy v Kladně (dnes
Středočeské divadlo Kladno). Zde vytvořila
řadu postav, především v klasickém reperto-
áru. Jejímu naturelu odpovídaly role komediální i charakterní. Hrála např. Kuličku Guy
de Maupassanta, Emílii v Shakespearově
Othellovi, ráznou Kláskovou v Jiráskově Lucerně a mnoho dalších krásných rolí. Její doménou však byl film a televizní obrazovka.
Už jako studentka si v roce 1954 zahrála po
boku Vlasty Buriana malou roli Květy, ve
svém prvním filmu Nejlepší člověk, v režii
Václava Wassermana a Iva Nováka. Filmové
prostředí ji natolik očarovalo, že ačkoliv měla
divadlo opravdu ráda, po třinácti letech jeviště
kladenského divadla opustila. Od roku 1977 se
pak stala herečkou na volné noze.
Míle Myslíkové nikdy nedělalo problém hrát
tzv. druhé housle. Svůj herecký talent uplatňovala stejně dobře v rolích malých i velkých.
Těch neustále přibývalo. Její korpulentní postava se stávala velmi přitažlivou v úlohách
vitálních a temperamentních žen, skvěle dokázala zahrát také naivky, ale snad nejvíce jí
seděly ženy starostlivé a chápavé.
Po debutu Nejlepší člověk
a dvou malých roličkách ve filmech Nevěra (1956) a U nás
v Mechově (1960) se Míla Myslíková zaskvěla počátkem 60.
let v roli Anny ve filmu Kde
řeky mají slunce (1961), který
podle předlohy Marie Majerové
Nejkrásnější svět natočil Václav
Krška. Velkou příležitost dostala
také od režiséra Jiřího Menzela,
jenž ji obsadil do role paní Kateřiny, záletné manželky Rudolfa
Hrušínského v adaptaci Vančurova Rozmarného léta (1967).
Rozmarné
léto
Záletná paní
Kateøina
S Rudolfem Hrušínským v Rozmarném létì
(1967)
35
vzpomínka
Do dějin kinematografie se výrazně zapsaly
i další role. Měla totiž štěstí, že i když to nebyly role nijak velké, rozhodně patřily k „velkým
filmům“. A tak její nápadnou postavu a nenapodobitelný hlas můžeme vidět a slyšet v takových snímcích jako: Spalovač mrtvol (1968), kde
hrála hloupou ženu v klobouku, po boku Vladimíra
Menšíka, ve Skřiváncích
na niti (1969) měla roli
trestankyně Elzy, ve filmu
Petrolejové lampy (1971)
roli Hilmarové. Zahrála
si také starostlivou maminku ve filmu Metráček
(1971), další role maminky
jí byla svěřena v Dívce na
koštěti (1971), neminulo
ji ani obsazení ve slavné
pohádce Tři oříšky pro
Popelku (1973). Jako rázná vedoucí skladu
se projevila ve filmu
Holky z porcelánu
(1974) a opět rázná, ale i starostlivá
byla coby maminka
Kroupová v úsměvném filmu Marečku, podejte mi
pero! (1976). K neMaminka Kroupová ve filmu Mareèku, smrtelným postapodejte mi pero!
vám Míly Myslíkové
patří bezesporu role Její Excelence Matyldy ve vodnické komedii Václava Vorlíčka
Jak utopit doktora Mráčka
(1974), kde si s chutí zahrála
po boku Miloše Kopeckého.
A tak bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho.
Výčet větších i menších filmových rolí paní Myslíkové
čítá bezmála stovku, k tomu
se řadí ještě role televizní, například v seriálu Hříšní lidé města pražského
(1970), mohli jsme ji vidět i v řadě inscenací,
třeba v Moskalykově zpracování Babičky
(1971), kde hrála paní Proškovou, či v bláznivém sci-fi seriálu Bambinot (1984).
36
Nejslavnější postavou Míly Myslíkové, jíž
se zapsala do srdcí diváků nejvíce, už ale
asi navždy zůstane především laskavá
a starostlivá maminka Štěpána Šafránka
v prvních čtyřech dílech filmové série o bás-
S Milošem Kopeckým, Jak utopit dr. Mráèka
nících. Díky pokračování „Básníků“ se pak ještě párkrát na plátnech kin nebo na televizní
obrazovce objevila, avšak už jen velmi zřídka.
Její život začínal dostávat jiný směr. Páté pokračování „Básníků“ již odmítla. Jejím posledním filmem byl v roce 1993 Konec básníků
v Čechách. Když se jí přátelé ptali, zda nelituje přerušení herecké práce, říkávala, že nikoli,
a k tomu ještě dodávala: „A to je dobře, že mě
v Básnících pohřbili, alespoň budu dlouho živa.“
Maminka Štìpána Šafránka
Po listopadové revoluci si začala Míla Myslíková plnit své sny z mládí. Například cestování.
Podívala se do Řecka nebo do Finska, kde objevila nádherné mýty a magický svět plný skřítků. Začala také koketovat s dřívější vysněnou
kariérou spisovatelky. Svoji první knihu vydala
už v roce 1982 pod názvem Finský maraton.
Pojednává o tom, co by měl člověk vědět, když
se chystá do Finska, doporučuje poznat lidi,
kulturu, umění, literaturu, architekturu i dějiS Josefem Kemrem, Parta hic
života, čím dál víc. Podle slov její neteře byla
teta hodná a laskavá, ale také velmi důvěřivá
a naivní. Byla i silně věřící, a tak se ke všemu
dala lehce omámit i slovy jisté náboženské
sekty, které věnovala téměř veškeré své úspory. V okruhu Míly Myslíkové se čím dál častěji
nacházeli lidé, kteří její dobroty a naivity zneužívali a chtěli ze života kdysi slavné herečky
alespoň něco vytěžit.
Míla Myslíková byla velmi krátce vdaná za brněnského herce Štěpána Zemánka. Děti bohužel neměla, jen pár příbuzných a milovanou
fenku Bětušku, která zemřela krátce před její
smrtí. V té době už herečka ztrácela sílu žít. Na
vině byly také zdravotní problémy, v posledních letech trpěla cukrovkou a Parkinsonovou
chorobou.
Tato kdysi slavná
a usměvavá herečka
žila ve svém pražském bytě sama.
Údajně neměla ani
televizor, „pohyblivé
obrázky“ ji přestaly zajímat, obrázky, ve kterých
kdysi tak excelovala. Dávala přednost knihám
a uzavírala se čím dál víc do sebe. V závěru
svého života žila doslova na pokraji chudoby.
Na ty nejnutnější výdaje dostávala podpory od
nadací. Lidé, kterým rozdávala radost a smích,
ji nakonec podvodem o vše připravili. Ti, kterých se to týká, se však nikdy nepřihlásí, a tak je jen
na nich, jak se jednou oni
sami vypořádají se svým
svědomím …
V roce 2003 obdržela Míla Myslíková SENIOR
PRIX. Cenu, kterou každoročně uděluje NADACE
ŽIVOT UMĚLCE jako poděkování za celoživotní
uměleckou činnost.
ny. U finské tematiky
pak zůstala i u následně vydané publikace V zemi Kalevově. V ní
vypráví o životě Finů, kteří si váží svých venkovských tradic, rozvíjí je a staví na nich svou
budoucnost. Další knihy paní Myslíkové pak
vznikaly na náměty lidových písní. Za každou
pohádkou jsou noty nějaké české skladbičky.
Tímto způsobem bojovala za lidové písně, aby
se opět dostaly do popředí. Knihy vyšly pod
názvem Lásko, Bože, lásko, Ta naše písnička
česká a V dobrém jsme se sešli, z nichž první
byla roku 1998 oceněna Zlatou stuhou za originální využití folkloru v dětské literatuře.
V roce 2000 jí byla publikována kniha Narodil
se nám spasitel – téměř autentické vyprávění
o jednom roce života betlemáře z doby, kdy
v Třebíči žili význační výrobci betlémů. V roce
2003 ještě chystala vydání knihy Koupím já si
koně vraný a pár dnů před svým „odchodem“
odevzdala jistému nakladatelství také knihu
svých pamětí, v níž vzpomíná na dětství, hereckou kariéru i na své přátele. Ze strany nakladatele však došlo k nepříjemným nesrovnalostem, souvisejícím s financemi. Tvrdí se, že paní
Myslíková naletěla podvodníkům. Těch bylo
ostatně kolem ní, zejména na sklonku jejího
Text: Alexandra Stušková, DiS.
Foto: filmový archiv Antonína Rùžièky
Míla Myslíková zemřela 11. února 2005 v Praze na opakovaný
záchvat mozkové mrtvice. Její
ostatky jsou uloženy na hřbitově
v Polné u Jihlavy.
37
k am za kulturou
Kam za kulturou
Praha
11. března / David Harrower – Blackbird. Dramatické setkání muže a ženy, jež kdysi pojila velká
láska, za kterou muž zaplatil vězením. Premiéra v Divadle Kolowrat od 19.00 hod.
www.narodni-divadlo.cz
25. března–3. dubna / Febiofest 2010. Mezinárodní přehlídka filmů, televize a videa. Součástí
festivalu bude také výstava sochaře Jaromíra Šimkůje.
www.febiofest.cz
Mariánské
Lázně
2. března–30. dubna / Prostorem a časem. Výstava stereofotografií 2. poloviny 19. století, kterou
si můžete prohlédnout za použití 3D brýlí. Přenesete se do zlatého věku Mariánských Lázní a spatříte
město v prostoru i v podobě dávno minulé.
www.muzeum-ml.cz
Líbeznice
u Prahy
5. března 2010 / Mezinárodní festival moderní magie – součástí 7. ročníku přehlídky českých
a zahraničních kouzelníků je i vyhlášení Velké ceny Divadla kouzel 2010 v Líbeznicích.
www.divadlokouzel.cz
Hradec
Králové
11. března / Wagner – Siegfriedova idyla, Zimmermann – B. A. Hobojový koncert, Rihm – Hudba
pro hoboj (Vilém Veverka) a orchestr, Beethoven – Symfonie č. 8. Koncerty diriguje A. S. Weiser v sále
Filharmonie Hradec Králové. Začátek od 19.30 hod.
15. března / Verdi – Simon Boccanegra. Slavnou operu v režii Michala Taranta diriguje Martin
Doubravský. Jedná se o inscenaci libereckého Divadla F. X. Šaldy, oceněnou na festivalu Opera 2009.
Začátek v 19.00 hod. v sále Filharmonie Hradec Králové.
www.fhk.cz
Třebíč
27. března / Třebíčské loutkářské jaro. 44. ročník tradiční soutěžní přehlídky amatérského
loutkového divadla.
www.mkstrebic.cz
Plzeň
27. března / Velikonoční koncert Jaroslava Svěceného. Společně s cembalistkou Jitkou
Navrátilovou zahrají v Korandově sboru od 19:00 hod. skladby českých i zahraničních houslařů.
www.plzen.eu
Tábor
Listopad 2009–31. března 2010 / Ty děti mi největší starost dělají… Výstava fotografií věnovaná
rodině Boženy Němcové ke 130. výročí úmrtí Josefa Němce. Expozice přináší vůbec poprvé příležitost
nahlédnout do životních příběhů potomků Boženy Němcové.
www.sechtl-vosecek.ucw.cz
Železný
Brod
prosinec 2009 – březen 2010 / Zimní sklářské pátky v Železném Brodě. Přijeďte v zimě do
města s dlouholetou sklářskou tradicí. Budete moci sledovat předvádění různých sklářských řemesel
a zároveň nakoupit české sklo za nejlepší ceny přímo od výrobců.
www.zeleznybrod.cz
kulturní výbìr sestavila: Mgr. Justina Kašparová
38
Kalendárium
Pan Bøetislav Ludvík (Unie – Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR)
dodateènì blahopøeje všem
uvedeným jubilantùm k jejich
narozeninám.
Pan Jiøí Bezdìkovský (Unie – Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR)
narozen 3. 2. 1920, SENIOR PRIX udělena v roce 2000
Únor 2010
SENIOR PRIX – cena,
kterou udìluje NADACE
ŽIVOT UMÌLCE jako
podìkování za celoživotní
umìleckou èinnost.
Pan Karel Dragoun (Unie – Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR)
Pan Karel Urbánek (Herecká asociace)
Pan Jaroslav Tomsa (Herecká asociace)
Pan Ivo Dominák (Svaz autorů a interpretů)
Paní Božena Böhmová (Herecká asociace)
narozena 22. 2. 1925, SENIOR PRIX udělena v roce 1995
Pan Karel Petr (Společnost koncertních umělců)
Pan Rudolf Jelínek (Správní rada NADACE ŽIVOT UMĚLCE)
_ ___ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __________________
PØEDPLATNÍ LÍSTEK NA NADAÈNÍ LISTY ŽIVOT UMÌLCE
Nadaèn í listy
Nadaèní listy
Nadaèní
listy
Nadaèní listy
Nad aèní listy
Nadaè
N
d è níí listy
Nadaèní listy
Na daè ní list
y
JAR OS LAV
ÈEJKA
básník
pohybu
ZITA
JJiøí
Jiø
øøíí
SUCHÝ
S
SUC
SU
U
UC HÝ
Ý
Gentlemanem
Ge
entlemanem
KAREL
FIALA
v kkaždé
aždé dobì
zpíval lidem
ze støech...
28.5.2008 9:33:41
-slo 2 final.indd
zpíval lidem
ze støech...
Zo rk a Ko
Antonie
nie
ohho
o
h outo vá
dech
e ovky
Hegerlíková
r l íkko
o v á Královna èeské dde
o
Dáma (nejen)
nneejen) s kam
kaméliemi ...
è.4/08 èervenec
srpen
è.6/08
è.6/0
08–øíjen
Nadaèní listy
è.4/08
8 èervenecc – srpen
è. 19/únor
2010
1
è. 11/duben 2009
è.7/08
èè.7/0
.7
7/0
7/08
7/08
/0
08
8 listopad
llis
listo
isto
stoppad
paadd
8 8:41:18
15.4.200
Nadaèní listy
ty
è. 14/èervenec–srpen
14/èerven
/èervenec–srp
èervenec–srpen
pen 2
2009
009
Nadaèní
N
Nad
d
listy
è. 16/øijen 2009
Nadaèní listy
Jaroslav
Jarosla
Jaro
oslav
slav
l vS
Suchánek
á n ek
Eva Hruškováá
Eva Pilarová
ill a rová
… ctí
ct èeský
skýý jjazyk
azyk
az
– šśastná Popelka
ellk a
èè. 13/èerven 2009
9
è.8/prosinec 08–leden 09
osobnost
Jaroslav Tomsa
historie
Ema Skálová
Krása a temperament...
osob
osobnost
vzpomínka Waldemar
vzp
ar Matuška
fenomén Z
Zlatý
latý Slavík
la
vzpomínka Míla Myslíková
Nadaèní listy
osobnost
Soòa
S
oò Èervená
Mikulov
Václav Žilka
krásy naší zemì
krá
vzpomínka
vzpo
osobnost
talent
è. 12/kvìten 200
2009
09
Nadaèní listy
è 15/záøí
è.
15// áøí 2009
2009
Nina Jiránková
Jan Hofman • vzpomínka Nelly Gaierová
TAJENKA: první film Jaroslava Tomsy
Tajenka: Ledoví muži
_____ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __________________
PØEDPLATNÍ LÍSTEK
NA NADAÈNÍ LISTY ŽIVOT UMÌLCE
...............................................................................................................................................................................
Jméno a příjmení objednávajícího
...............................................................................................................................................................................
Adresa a PSČ
...............................................................................................................................................................................
Telefon / e-mail
půlroční předplatné 150 Kč
roční předplatné 300 Kč
V ceně je zahrnuto balné a poštovné
Kupon zašlete na adresu: A. Stušková, Mánesova 983/36, 120 00 Praha 2, Vinohrady.
Předplatné zašlete na uvedenou adresu nebo na číslo účtu 1830237001/5500,
variabilní symbol: 20042008
Datum ......................................................
40
Podpis ..................................................................
VŠE O MÉ MATCE
poprvé na českém jevišti
Adaptace slavné filmové předlohy španělského režiséra Pedra Almodóvara
o pouti matky, kterou postihla nejtěžší životní ztráta, za novou nadějí, byla
na prknech Divadla ABC uvedena v české premiéře v režii Petera Gábora
20. února 2010.
Španělský režisér Pedro Almodóvar (narozen
1949) má na kontě přes dvě desítky filmů.
Vše o mé matce z roku 1999 patří podle
kritiků k přelomovým snímkům tohoto tvůrce.
Enfant terrible evropské kinematografie dokáže
překvapovat a šokovat. Nikoli tím, jaká si volí
témata, ale tím, do jakých hloubek je schopen
zajít při jejich zpracovávání. Nezastaví se na
hranicích konvenčního vnímání a konvenčního
vkusu, překračuje veškerá tabu. Cílem však
není pohoršovat či děsit, Almodóvar, přes
všechnu svou kontroverznost, patří k tvůrcům
něžným a laskavým. Nechce měnit svět, ale
díky otázkám, jež ve svých filmech pokládá,
mění úhel pohledu a ukazuje jej v naprosto
nečekaných souvislostech. Výsledkem je
nová naděje a nová šance.
Cesta k uvedení Vše o mé matce na jevišti Divadla ABC nebyla jednoduchá: „Práva na oscarové
drama Pedra Almodóvara nám trvalo získat dva roky. S autory jsme museli konzultovat nejen obsazení,
ale například i velikost písma na propagačních plakátech či v programu, ale trpělivost i několikaleté
úsilí se vyplatilo“ prozradila dramaturgyně MDP Věra Mašková.
V inscenaci Petera Gábora se v hlavní roli Manuely představí
Dana Batulková, jejím synem Estebanem je Viktor Dvořák.
Krásné herecké příležitosti čekají také např. na Danu
Syslovou (Huma), Evellyn Pacolákovou (sestra Rosa)
či hostujícího Vladimíra Marka, jež svou Agrado vidí jako
mnohovrstevnatou postavu: „Jako muž podstoupila operaci,
protože se chtěla živit jako prostitutka a věděla, že se tak velmi
dobře uživí. Je to pragmatická bytost. Je praktická, ironická, je
s ní sranda. Rychle mění nálady – urazí se, ale vzápětí vychladne.
Miluje všechny kolem sebe, i když jí mnozí ublížili, ráda pomáhá
a dává lidi dohromady.“
Inscenaci Vše o mé matce, jež Městská divadla pražská uvádí
v české premiéře, můžete vidět v Divadle ABC 1., 3. a 24. března.
Více informací najdete na www.mestskadivadlaprazska.cz
HERECKÁ ASOCIACE
Senovážné nám. 23, 110 00 Praha 1
tel.: 224 142 672, www.hereckaasociace.cz

Nadační listy č. 19: únor 2010

Transkript

Podobné dokumenty

Nadační listy č. 18: prosinec 2009 – leden 2010

Dita Kaňková Slovnik libereckých autorů

Divadelní hromada (podzim 2015)

Nadační listy č. 2: květen 2008

Člověk musí nejdřív skočit, Naďa JOHANISOVÁ

nápoje na pitný režim

3 ks

ZITA KABÁTOVÁ - Nadace Život Umělce

Teze k dějinám do 1918

Výroční zpráva – 2005