docStáhnout zde - Svobodné noviny na internetu
download 
Stížnost Transkript
Stáhnout zde - Svobodné noviny na internetu
6. ÈÍSLO ØÍJEN - PROSINEC 1998 ROÈNÍK III. Volební rok vrcholí ... Konèí rok 1998, nepøíli vydaøený jak ve svìtì, tak zejména u nás. Nekompetentní, k rùzným tlakùm ze zahranièí servilní vlády mnoho dùvodù ke spokojenosti nedaly. A pro obèana jít tøikrát k urnám, ani by to jemu pøineslo nìjaké zlepení, také pøíli nepotìilo. Jarní volby skonèily nakonec stejnì patem a opozièní smlouvou. Co byl puè, lehce pøipomínající uchvácení moci v roce 1948. Jetì tìstí, e obì smluvní strany jsou natolik vládychtivé, e nemùe mít dlouhého trvání. Podzimní volby jen vymìnily pár tváøí v Senátu a na radnicích, bez zásadních zmìn. Byl to jen boj tìch nahoøe o lepí místo na slunci pro nì samé. Obèan, kromì povinnosti zaplatit to tìm nebo onìm, z toho nic nemá. Politici se bohuel nestarají o to, co je tøeba dìlat, ale jak se prodrat k moci. A aby nestihli zruení ètrnáctého platu nebo aby nemuseli o Vánocích schvalovat rozpoèet. e tím republice kodí, je jim srdeènì jedno. Tak proè se má voliè angaovat? Zùstal radìji doma. Pøipustíme-li, e to vlastnì bylo neoficiální referendum spokojenosti volièù se souèasnou politickou situací u nás, je to pro nae politiky debakl. Z tohoto hlediska je diskutabilní, zda by v naí Ústavì nemìlo být stanoveno, e volby jsou platné jen pøi nadpolovièní úèasti volièù, aby souèasného stavu nìkdo nezneuil. Tøeba jako Hitler v Nìmecku. Souèasné nechutné souboje o rozpoèet, o post praského primátora nebo o pøedsedu Senátu jen ukazují dekadentní charakter stranického systému. Obèan u zjistil, e strany jsou jen výtahem k moci a jemu samému nepøináejí nic ne jen dalí zdraení a výdaje. Nikdy v historii naich republik nebyl ná stát tak chudý, aby nedostatek penìz na základní potøeby byl tak fatální, e pøímo ohrouje zdraví i jiné atributy ivota národa. Ona tolik vychvalovaná svoboda, pøináí jen to, e si mùeme ve volbách svobodnì vybrat mezi èasto i stovkou neznámých jmen, z nich máme vylosovat ty astné, kterým budeme pøítí volební období financovat jejich sladký ivot. To se obèanùm v kontrastu se stále se zvìtujícími ivotními náklady zaèíná zajídat. Platy bìných profesí jsou zhruba trojnásobné, ale ceny pøinejmením desetinásobné. Obèany u nestaèí strait socialistickým pøerozdìlováním, kdy oddluováním vytunelovaných bank a podnikù se vlastnì dìlá toté. Jen s tím rozdílem, e peníze obèanù se teï nepøerozdìlují vem, ale mizí v èíchsi soukromých rukou. Obèanova trpìlivost dochází, soudì i podle sílících pochyb, zda ti nahoøe jsou ti praví. Pomalu, ale jistì zaèíná pohasínat svatozáø kolem pánù Havla, Klause, Zemana i ostatních. Zejména prezidentovo soukromí by nemuselo být bestsellerem. Mìl by si uvìdomit, e míra osobní imunity je vyváena stejnou ztrátou soukromí a mìl by jednat podle toho. Václav Klaus by si zase místo vystavování se na megabillboardech mìl pøeèíst svoje èlánky, ve kterých obvykle kritizuje právì to, co sám dìlá. Snad by si uvìdomil, e nejvìtím netìstím èeské ekonomiky je, pøes vechno své úsilí, právì on. Nelibost vyvolávají i pokusy obou pánù z Prognostického ústavu vrátit se k totalitním praktikám stranické nadvlády. Nepotìily ani aféry poslední doby, a u v osobním selhání, nebo selhání vládních orgánù. Aféra Zilk nebo bianko lustraèních osvìdèení jen dokazuje, co vechno je u nás moné. Jsou to neradostná zjitìní, a nelze proto hodnotit tento rok nijak kladnì. Èas ale pokubává oponou a dává najevo, e by mìly být koneènì potrestány nejen zloèiny komunismu, ale také ty novodobé z postkomunismu. Tedy ze souèasné nebo nedávno minulé doby. A e by se mìlo úèinnì zabránit dalím, tøeba i pøísahou poctivosti nebo novým pojetím zastupitelské demokracie, o kterých píeme uvnitø listu. 27. 11. 1998 REDAKCE 7 Kè NEZÁVISLÝ ÈTVRTLETNÍK Spiknutí proti nepoctivosti Iniciativa SVOBODNÝCH NOVIN v rámci akce Èisté ruce V naí spoleènosti se díky liberální- to proti ní jistì nic namítat. Bude naopak gument, e u existuje Ústavní slib, není mu pøístupu k morálce a povinnostem jistým puncem èi zárukou jejich jednání. postaèující, protoe u lidí tohoto raení se obèana, získaným jednak ètyøicetiletým Oddìlí se tím ale viditelnì od tìch, kteøí sliby slibují èasto bez váného úmyslu je ivotem v dobì pøedstírané loajality ke to o sobì jen tvrdí, pøísahat na to ovem dodret. Pøísaha je pøísaha. Ta je zcela nekomunismu i vlivem získané svobody jed- nemohou. Zejména, je-li s pøísahou spo- kompromisní a není bezzubá jako zákonání v postkomunismu, rozmohl nedob- jen souhlas k tvrdé sankci v pøípadì její- ny, které si oni pro sebe pøipravili. Èili: podle absence pøísahy, nejen podle peøí, rý pøístup ke cti, morálce a povinnostem ho neplnìní. Jejich reakce je ji pøedem známá - poznáte je! obèana, nazývaným obecnì slunost. Takovouto pøísahu by Bezohlednost ke spoluobèamìli povinnì skládat v bunùm, neúcta k dodrování zádoucnu vichni státní funkciokonù i spoleèenských pravidel, náøi a úøedníci: od starosty vidina snadného zisku a získáobce, pøes policisty, soudce, ní Moci jako pøístupu k nim zdeústavní èinitele a po prezidenformovaly podvìdomí pøíli veta. Souèasní ústavní èinitelé, liké èásti spoleènosti na to, aby chtìjící mìnit Ústavu a mající to neohroovalo spoleènost k tomu potøebnou vìtinu samu. v dosavadním parlamentu, Nechceme analyzovat pomají tedy pøíleitost prosadit drobnì pøíèiny, je k tomu vedzmìnu velice uiteènou. Komu ly, ani dìlat pogrom na ty, kteby se zdála taková pøísaha zbyøí na tom mají hlavní podíl viny. teèná a nedùstojná, tomu jde Vedlo by to jen k novému lusjen o zachování souèasného trování a stejnì nedobrým výtristního stavu. Je to stejné, sledkùm, jaké vidíme doposud. jako kdyby lékaø odmítal sloJe vak tøeba pouít obdobit Aeskulapovu pøísahu. Také ných metod, jakými pracují ti, by k nìmu nikdo asi nechodil. co nám kodí. Oni pouívají Protoe vak bude bezpometod tajnì organizovaného chyby dlouho trvat, ne se tazloèinu, pøi nich zneuijí kakový zákon prosadí, navrhuji, dé skulinky, aby obrátili nai aby kadý obèan, který soutolerantnost a slunost proti hlasí s duchem pøísahy poctinám. Musíme jim tedy odpovìvosti, ji sloil do rukou nadøídìt také organizovanou, ale zeného orgánu a jím a svìdky nezneuitelnou veøejnou akcí. potvrzenou ji viditelnì vyvìsil Tak, abychom se my zøetelnì na svém pracoviti. Jde o akci, a nezamìnitelnì oddìlili od která bez zvlátních nákladù nich, a vytlaèili je tak na okraj mùe v krátké dobì ozdravit spoleènosti. nedobré pomìry na naí poliVechny sliby razantních tické a ekonomické scénì. zásahù vlád, policie i finanèních Nelze vak poèítat s podporou úøadù vèetnì akce Èisté ruce stávajících orgánù, které bujsou odsouzeny pøedem k zánidou zajisté dìlat mrtvého brouku. Darebáci, zlodìji, spekulanti ka, protoe ohrouje mnohým a podvodníci, bez ohledu na Pøed 80 lety, dne 28. øíjna 1918, byla vyhláena z nich jejich dosud vydobyté stranickou i profesní pøísluÈeskoslovenská republika. Jejím prvním prezidenpozice. V tom pøípadì bude nost, drí pospolu a vrána vrátem byl zvolen Tomá Garrigue Masaryk. nutné vytvoøit k tomu úèelu nì oèi nevyklove. Nemohou (O tom viz èlánek na str. 5) pøíslunou organizaci, jako vak zabránit oddìlení se od Reprofoto: archiv SN napøíklad Hnutí za obèanskou této nedobré èásti spoleènosti poctivost, a sloit pøísahu tím, e poctiví obèané se ostentativnì, dobrovolnì a veøejnì zaváí spo- budou argumentovat Listinou lidských u nich. Je mi naprosto jasné, e to, co navrleèensky tak závaným aktem, jakým je práv a svobod, absencí takové povinnosnavrhovaná pøísaha poctivosti (viz s. 8). ti v zákonech, omezením osobní svobo- huji, je slovo do rvaèky. Mnohý èeský Ti, kteøí jednají u teï poctivì, se tím dy a spoustou jiných argumentù, jen aby obèan se bude dret stranou a èekat, jak k nièemu novému, ne je jejich bìný nemuseli pøiznat, e oni jmenovitì tako- to dopadne. Jsme-li ale takový národ srazpùsob ivota, nezavazují. Nebudou pro- vou pøísahu podepsat nemohou. Ani ar- bù, kteøí se bojí pøihlásit i ke své pocti- vosti jen proto, e poøád jetì pøeívá komunistické Kdo nekrade, okrádá rodinu (povýené na Kdo si umí nahrabat, je úspìný podnikatel), a bojí se, aby nebyl prohláen za hloupého, èi dokonce nebyl za to perzekvován, ten si nezaslouí nic jiného ne prohláení, e máme takovou vládu, jakou si zaslouíme. Jsme-li u toho parlamentu. Pøi posledních volbách se opìt ukázalo, jak je stranický systém jen kolbitìm stranických mafií v boji o Moc a prebendy z ní ply- (Pokraèování na str. 8) UVNITØ LISTU: OPERACE GOLGOTA (TAJNÝ PLÁN PERESTROJKY) V pøítím èísle: ivé pochodnì (30. výroèí) První øeditel Národního divadla 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 SVOBODNÝCH NOVIN! 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 SVOBODNÉ NOVINY jsou jed12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 ním z posledních dosud vycházejí12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 cích periodik v Èeské republice, kte12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 rá jsou skuteènì nezávislá a necen12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 zurovaná. 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 V zájmu zachování svobody tis12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 ku u nás podpoøte dalí vydávání 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 SVOBODNÝCH NOVIN nejen tím, e 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 je budete kupovat a èíst, nýbr i for12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 mou penìních darù! 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 Své dobrovolné finanèní pøí12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 spìvky mùete poukázat sloenkou 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 typu A z kadé poty na území ÈR, 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 nebo pøevodem ze svého bankov12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 ního úètu na adresu: 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 SVOBODNÉ NOVINY 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 Pøetlucká 31 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 100 00 Praha 10 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 Bankovní spojení: 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 Komerèní banka - poboèka Praha 10 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 expozitura V Olinách 104 12345678901234567890123456789012123456 12345678901234567890123456789012123456 ho. Pøesnì o kolik se zvýí výdaje státního rozpoètu a tím 12345678901234567890123456789012123456 èíslo úètu: 3678220297/0100 12345678901234567890123456789012123456 i produkt veøejného sektoru, o tolik se sníí produkt sek- 12345678901234567890123456789012123456 REDAKCE 12345678901234567890123456789012123456 toru soukromého. Celkový domácí produkt zùstane v ideálním pøípadì nezmìnìn, ale protoe výdaje státního rozpoètu jsou vyí ne jeho pøíjmy, rozpoètový deficit trvale narùstá. V praktickém pøípadì vak dojde náK hlasování poslancù Parsledkem sníení produkce soukromého sektoru ke zvýelamentu Èeské republiky ke vstuní nezamìstnanosti a znaèná èást vládou vypùjèených fipu do NATO viz opravu na str. 4. nanèních prostøedkù pak praskne na podporu v nezamìstnanosti. Zvýení produktu veøejného sektoru bude REDAKCE mení ne velikost státního dluhu a domácí produkt poklesne. Nedostatek penìz v soukromém sektoru (v dùsledku rozpoètového deficitu) rovnì zvyuje úrokové míry z úvìrù a tím sniuje rentabilitu podnikání. Pøitom sníení poptávky v soukromém sektoru mùe tìce postihnout nìkteré podniky ji dnes upadající v dùsledku nedostatku odbytu. Pokud vláda pouije na poèáteèní zvýení výdajù peníze od centrální banky, k deficitu nedojde, protoe se A. Bìlohoubek ... Podpoøte vydávání Rozpoètová past aneb Expanzívní deprese Expanzívní rozpoètová politika podporuje rùst domácího produktu na základì zvýení výdajù státního rozpoètu. To je známá keynesiánská ekonomická politika. Ta vyvedla Ameriku z hluboké hospodáøské krize ve tøicátých letech a stejnì tak po hospodáøské krizi nastala na jejím základì nejdelí ekonomická konjunktura v USA (po nástupu J. F. Kennedyho na prezidentský úøad). Pøísloví vak øíká: Kdy dva dìlají toté, není to toté. To znamená, e ne kadé zvýení výdajù státního rozpoètu je expanzívní rozpoètová politika, respektive, názor, e expanzívní rozpoètová politika znamená deficit státního rozpoètu, je nesprávný. Proto ani Parlamentem schválený deficitní rozpoèet sociálnìdemokratické vlády expanzívní není. Odpor proti zvyování rozpoètových výdajù údajnì proto, e by vznikl rozpoètový deficit - státní dluh, který by musely splácet budoucí generace (nebo pøi nedostatku rozpoètových pøíjmù si vláda pøece musí vypùjèit peníze), je u nás dlouhodobì íøená banální demagogie uvádìjící lidi (a hlavnì mnohé politiky a poslance rozhodují- Rychle a levnì nakoupíte jen v drogerii LENKA BARVY - LAKY V Olinách 46a Praha 10 - Stranice Tel.: 673 11 917 Prodej za hotové i na fakturu. cí o ekonomické politice státu) v omyl. Proto v dùsledku nízkých rozpoètových výdajù, nae ekonomika neprosperuje. Stejnému omylu vak podlehla i souèasná vláda, kdy si na své zvýené výdaje pùjèuje od obyvatelstva 31 mld. Kè, a domnívá se pøitom, e nastartuje ekonomický rùst. Zde jsme u zásadního rozdílu mezi deficitní rozpoètovou politikou, která není expanzívní, ale restriktivní, zatímco expanzívní rozpoètová politika k zadluení státu (ani budoucích generací) nevede. Rozdíl je pouze v nepatrné malièkosti, zda si vláda na své zvýené výdaje pùjèuje peníze od obyvatelstva - takzvané dluhové financování, nebo si vypùjèí od centrální banky, pøípadnì pouije státní finanèní aktiva v centrální bance (kterých je v souèasné dobì pøes 50 miliard korun) - takzvané penìní financování. Pøi dluhovém financování státního rozpoètu (pokud nedojde ke zvýení soukromých úspor na krytí rozpoètového deficitu) se domácí produkt nezvyuje, nebo úspory obyvatelstva plynou namísto do financování investièní èinnosti v soukromém sektoru do sektoru vládní- Do 31. 12. 1998 práce zdarma! 12345678901234567890 12345678901234567890 REJSTØÍK NÁPRAVY 12345678901234567890 12345678901234567890 12345678901234567890 12345678901234567890 12345678901234567890 12345678901234567890 12345678901234567890 12345678901234567890 Z obsahu: (Pokraèování na str. 7) Pøestavby PC CPU: IBM PR233 MMX, TX98 Baby-AT MB: 512kB cache, 4×PCI, 1×AGP, 2×ISA, 2×DIMM RAM: 1×32MB DIMM 10ns 6.755,- Kè Uvedené ceny vèetnì DPH. CPU: IntelCeleron© 300MHz Baby-AT, support 100MHz MB: 4×PCI, 1×AGP, 2×ISA, 3×DIMM RAM: 1×32MBDIMM-100MHz CAD-KONZULT 9.755,- Kè 02-20182358,12; 0602-317084; 0603-233027; [email protected] ... str. 2 Rozhovor... ... str. 3 F. L. Rieger... ... str. 5 Fáze C... ... str. 6 2 6. ÈÍSLO ØÍJEN - PROSINEC 1998 Ètenáøi nám píí Ètenáøi nám píí Ètenáøi nám píí My, kteøí jsme proili kriminály 50. let... Prohláení k èeskému národu Hanáka Papierové hlavy apod. Taková je pravda, pane bývalý ministøe Rumle, pánové Fendrychu a ubrte, novináøi Bendo a Spurný a vy ostatní nejmenovaní, kteøí musíte jetì hodnì na sobì pracovat, abyste vùbec alespoò trochu zasvìcenì mohli seznamovat nai ètenáøskou obec, která rychle zapomíná. Na druhé stranì bych chtìl podìkovat novináøùm, jako je P. Sirotek, D. rámek, E. Mandler, J. Bene a øada redaktorù Svobodné Evropy, stejnì jako publicistùm B. Køianové, L. Kohoutovi, obìtavé K. Vlachové i scénaristce paní Hanauerové ze skupiny J. Platze za pøekrásné zpracování libreta a reii dvou pøípadù vrad P. Sitteho a Dr. Koreise. Moná e jsem vynechal i jiné, ale pamatuji si hlavnì ty, se kterými ÚDV do konce roku 1994 spolupracoval. Váený pane éfredaktore [dopis je adresován Pavlu afrovi - pozn. red. SN], nevím, zda pøes výzvy v Lidových novinách mùj pøíspìvek zveøejníte. Jetì zdaleka neijeme v demokratické spoleènosti a historie nás uèí, e v kadém pøechodovém období se derou do popøedí hochtapleøi a diletanti rùzných stupòù, jak to dnes bohuel vidíme kolem sebe. My, kteøí jsme proili kriminály 50. let a zachovali si pøitom èisté svìdomí, jsme více citliví na nepoøádky kolem a máme také pøísnìjí kritéria mravní. Pøikládám fotokopii inkriminovaného èlánku, fotokopii sdìlených obvinìní do roku 1994 a jako pøíklad zpracování dokumentaristy pøípadu Daniel - Prase, který byl ihned vyetøovatelem obvinìn. S pozdravem Jak u vichni víme, v listopadu 1989 byl na nás spáchán velký podvod tzv. sametovou revolucí. Ale jetì vìtí nebezpeèí, ne je tunelování nemovitostí s následným rozprodáváním cizím spoleènostem nebo zcela sprosté rozkrádání, nám hrozí ze strany zdravotnictví. Je tiché, plíivé a tím nebezpeènìjí. Neléèí se tady vnitøní skrytá zánìtlivá onemocnìní. Lékaøi tyto nemoci bagatelizují, a pøitom se jedná o ivotnì dùleité orgány. Mùete mít plíce zcela pokozené, a jak tomu øíkala paní doktorka v Obloukové ulici v r. 1984, splasklé, a tím pádem máte omezené dýchání, protoe kapacita plic je malá, ale do lékaøské zprávy se napíe, e nález je v mezích normálu. Ledviny máte od zánìtu u pomalu celé svratìlé, ale do zprávy se napíe, e ledviny jsou pøimìøené velikosti. Vìtinou se jedná o infekce, take se nemoc íøí jako mor a pokraèuje pomalu a do úplného konce. Èlovìk se cítí pøi zánìtu unavený a bývá pøi nìm mírnì zvýená teplota. Øíká se tomu teï syndrom únavy. Pøitom se tyto nemoci - jak akutní, tak chronické - dají léèit a vyléèit. Jak mùe takto nemocný èlovìk být plnohodnotným èlenem spoleènosti? Jak mùe naplno pracovat? Po roce 1968 se postupnì upoutìlo od preventivních vyetøení i léèení. Lékaøi dostávali jen samé pøíkazy, jaké léky smí nebo nesmí pøedepsat a jak dlouho léèit. Není to tedy otázka penìz, jak se dnes tvrdí. Je to úmysl. Kdyby se pacienti léèili v zaèátku nemoci a vyléèili se, stát by daleko více uetøil. Zdravý èlovìk vykoná daleko více práce ne nemocný, unavený. Proto se lidé obracejí na léèitele. Léèí se bylinkami, v horím pøípadì psychofarmaky, a se z toho dostanou do Bohnic. Co to tedy znamená? To, e jsme urèeni k totálnímu vyhlazení. A tak je to se vím, kam se podíváte. Vechny obory a jejich odvìtví jsou udupávány. Pan Dienstbier se svými kolegy udìlali velikou hloupost, kdy li honem po listopadu 1989 pøestøíhávat hranièní dráty. Mìli nejdøíve udìlat v zemi poøádek. Vyhlásit Èeskoslovensko právním státem a vydat zákon s právy a povinnostmi pro vechny obèany stejnými. Dodnes tomu tak není. Dodnes nemùe být øeèi o právním státì. Kdy tady nemá jedinec ádná práva, nemùe mít práva ani celá spoleènost. Soudy nic nevyetøí, protoe stále kryjí ty, co tady vládnou a co vydávají ty nesmyslné pøíkazy a zákazy. Stále jsme v podruèí nìkoho jiného. A to jsou ty politicky pøísnì tajné vìci, které se nesmí vyzradit - a my se je nesmíme nikdy dozvìdìt. A nemyslete si, e nový pan ministr spravedlnosti JUDr. Otakar Motejl nìco zmìní. To jsou samé staré struktury, jak sami sobì po r. 1989 øíkali. Záleí teï jedinì na nás vech, co s tím provedeme, protoe jinak budeme odcházet systematicky tie jeden po druhém, pomalu, ale jistì. EU ani NATO nám v tom nepomohou. 2. 2. 1998 2. 11. 1998 (Ohlas na èlánek M. Pávové: Zloèiny komunismu letos pøed soud - LN 2. 4. 1997) Jako bývalý øeditel Úøadu pro dokumentaci a vyetøování èinnosti StB do 31. 12. 1994, kdy dolo ke slouèení s Koordinaèním centrem pøi MS ÈR, a vzhledem k rozíøení kompetencí i k novému názvu slouèeného úøadu od 1. 1. 1995, po dlouhém váhání reaguji na výe uvedený èlánek. Vinou neznalosti a nezkuenosti novináøky Martiny Pávové je èlánek napsán na základì nepravdivých tvrzení Václava Bendy, který si zcela neoprávnìnì pøisvojuje zásluhy jiných. Skuteènost, e se prùbìhem roku ÚDV zámìrnì zbavil vech obèanských pracovníkù, bývalých politických vìzòù 50. let, kteøí mìli rozhodující zásluhy na stíhání bývalých pøísluníkù StB na zloèinech 50. let, rozhodla o tom, e jsem se cítil povinen veøejnì se ozvat. Ve vech jmenovaných pøípadech bylo sdìleno obvinìní ji v roce 1994. Vìtina trestních podání musela být uzavøena z objektivních dùvodù (pachatelé ji neili, dùkazní nouze). Pøesto se vak podaøilo sdìlit obvinìní ve 44 pøípadech. Jeden z nejznámìjích zloèincù, Pich-Tùma, po doruèení obvinìní spáchal 8. ledna 1995 sebevradu obìením, take k soudnímu øízení ani nemohlo dojít. Ostatní pøípady se ani vechny k soudnímu projednání jetì nedostaly. Pøitom prakticky èasovì nejnároènìjí období - tisíce výslechù a studium desetitisícù stran archivních ma- teriálù - probìhlo v letech 1993-1994. Pøed soudem do konce roku 1994 probìhly 4 pøípady, z nich nejzávanìjí bylo objasnìní vrady P. Konopiského, kdy vrah byl odsouzen k dlouhotrvajícímu trestu odnìtí svobody. To se nerozepisuji o potíích se získáváním dùkazních materiálù z archivù MV a BIS, které se zvìtily po nekvalifikovaném a hloupém výroku Václava Klause o vázanosti výjezdù vìdeckých pracovníkù na stáe a studijní pobyty v zahranièí za komunistického reimu. Hlavní tìitì práce ÚDV vak spoèívalo v dokumentaèním zpracování okolo 2000 podání, z nich do konce roku 1994 bylo zpracováno 1055. Namátkou lze uvést pøípady: nezákonné vìznìní italského novináøe V. Ochetta, pokus o atentát na J. Pelikána v Øímì, únos syna bývalého náèelníka výzvìdné sluby Dr. Tomana, zatèení a smrt v moskevském vìzení ministerského pøedsedy bývalé Podkarpatské Rusi Voloina (bylo pochvalnì kvitováno mezi emigranty dodnes ijícími v Kanadì a USA), ubití krátce po zatèení Dr. Ing. Sochorce a Dr. Koreise, proetøení vrady obèana USA Ch. Jordana v r. 1967, proetøení únosu a smrti B. Laumana, spolupráce s orgány prokuratury Ruské republiky pøi etøení èinnosti bývalého sovìtského poradce Bojarského, proetøení osudù dìtí narozených ve vìzení, objasnìní a dokumentace èinnosti jednoho z nejnebezpeènìjích agentù StB JUDr. Chalupy (zpùsobil zatèení více ne 700 obèanù), znovupøeetøení okolností smrti Jana Masaryka, zdokumentování zavradìní P. Sitteho, spolupráce s prokuraturou v Brnì pøi objasòování záhadné smrti Pavla vandy, aktivní spolupráce pøi natáèení dokumentù i celoveèerního filmu Duana JUDR. ING. LUBOMÍR BLAEK JANA SEVERINOVÁ, PRAHA 10 ZADÁNO PRO ANTONÍNA BÌLOHOUBKA, j e d n o h o z p r v n í c h s i g n a t á ø ù C h a r t y 7 7 Potupnost a pustoivost zastupitelské lidemokracie Zastupitelská lidemokracie neskonèí, dokud ulechtile výbojný hnìv vùèi tìm, co nám ji vnucovali a vnucují, patøiènì nezesílí. A tento hnìv bude slabý do té doby, dokud vìtina ovládaných nepochopí dost jasnì, v èem spoèívá potupnost a pustoivost zastupitelské lidemokracie. Èastou námitkou proti rozhodování o podstatných vìcech referendem je, e prý jde o záleitost hodnì nákladnou. Z toho je zøejmé, e vìtinì lidí dosud uniká, e zastupitelská lidemokracie je patností tak velikou, e ekonomické námitky proti referendu jsou zcela nepatøièné. O potupnosti a pustoivosti zastupitelské lidemokracie je proto nutno mluvit znovu a znovu. 1. POTUPNOST zastupitelské lidemokracie spoèívá pøedevím v tom, e individua chorobnì domýlivá, chorobnì cynická a chorobnì chtivá moci povaovala a povaují miliony lidí za rozumovì i mravnì nezpùsobilé spolurozhodovat o podstatných vìcech pøímo, bez zástupcù. Jde z jejich strany o hanebnost tak velikou, e kdo na ni pøistupuje, ten duevnì ménìcenný svým zpùsobem SKUTEÈNÌ JE! Snad nejvìtí vinu tady mají prodejní publicisté a prodejná masmédia. Místo aby potupnì ovládaným otevírali oèi Prohláení stoupencù pøímé demokracie è. 15 Aby se naim politickým recidivistùm u víckrát nestalo toté, co se jim stalo pøi prvních volbách do Senátu (to jest, e víc ne dvì tøetiny oprávnìných volièù tyto volby ignorovaly), budou skoro najisto volby do zákonodárných sborù spojovat s volbami do místních zastupitelstev. Ménì pøemýlivé lidi pak ani nenapadne, aby dùslednì odliovali zastupování ve vìcech zásadních (volby zákonodárcù) a zastupování ve vìcech druhého øádu (volby do místních zastupitelstev). Vybízíme nae spoluobèany, aby se zúèastòovali jen voleb do místních zastupitelstev. Volby do zákonodárných sborù ignorujte, trvejte na poctivé demokracii pøímé. Pøemýlivìjí lidé by mìli nevraivost cynických vládcù a prodejných publicistù nad tím, e volby do Senátu ignorovali, vnímat jako VYZNAMENÁNÍ! Je to pøece poklona jejich nezaslepenosti a neotrlosti. Mìli by také vìdìt, e mluvèí stoupencù pøímé demokracie jim k takovému poèínání GRATULUJÍ! Vybízíme je, aby slepým a otrlým volièùm chorobnì domýlivých a cynických stádníkù opakovali znovu a znovu: Nebude a nemùe být dobøe, dokud se budou miliony lidí dávat zastupovat i pøi rozhodování o podstatných vìcech, dokud se budou vydávat na milost a nemilost politickým stranám, to jest tlupám politických recidivistù více nebo ménì zlotøilých! PROZATÍMNÍ REPUBLIKOVÍ MLUVÈÍ STOUPENCÙ PØÍMÉ DEMOKRACIE: JIØÍ MESICKI ANTONÍN BÌLOHOUBEK a rovnali jim páteøe, pøímo i nepøímo je køiví a ohlupují. Dìlají to hlavnì tak, e ovládané zahlcují bezduchou zábavou a záleitostmi podrunými. O vìcech podstatných prostì a sprostì mlèí. Konkrétnì: mlèeli a mlèí k tomu, e v poctivém referendu by vìtina Èechù nepochybnì byla: pro zákaz zloèinecké organizace, která si øíkala komunistická strana, pro skoncování se zachováním kontinuity bolevického práva rudého, pro odchod bývalých komunistù ze vech klíèových funkcí ve státní správì, z vysokých kol a z masmédií, pro spravedlnost jak vùèi obìtem zvùle komunistù, tak vùèi tìm, kteøí se vùèi nim zvùle dopoutìli, pro vypoklonkování z významných funkcí kadého, kdo nebyl v tìkém konfliktu s darebáky komunistickými a není v takovém konfliktu ani s darebáky polistopadovými, pro dùsledné rozliování èistých a pinavých penìz, pro odchod vech dùstojníkù, kteøí souhlasili s okupací naí zemì v roce 1968, pro takové zákony, které by neodrazovaly mnohé nae emigranty od návratu do Èech, pro zohledòování kritérií politických a mravních i pøi privatizaci, pro vypoklonkování z významných funkcí vech, kterým nevadili a nevadí ani pinaví lidé, ani pinavé peníze, ani pinavé poèínání, pro vyprázdnìní vech køesel zákonodárcù, která pøipadají na podíl tìch, co volby v zastupitelské lidemokracii ignorovali, pro dùsledné dodrování hlavní zásady demokracie, to jest respektování vùle vìtiny oprávnìných volièù. (Pak bychom nemìli ani dnení lisenát, ani dnení lisenátory.) Referendum o kadé z tìchto otázek by nemuselo probíhat kadé zvlá, ale o øadì otázek najednou. To by také výraznì oslabilo oprávnìnost námitky o nákladnosti rozhodování prostøednictvím referend. Pøemýlivìjím lidem navíc nepochybnì neuniklo, e nekonáním referend o vyjmenovaných záleitostech pøila nae spoleènost o mnohem víc, ne kolik by stála tato referenda. 2. PUSTOIVOST zastupitelské lidemokracie je rovnì vícenásobná. Nekonání referend o vyjmenovaných vìcech nás pøilo hodnì draho, nejen ekonomicky, ale i politicky a mravnì. Pøemnozí si u zvykli na to, e v podstatných záleitostech je rozhodováno o nich bez nich. Zvykli si také na porovnávání souèasné mizérie jen s mizérií pøedlistopadovou, místo aby porovnávali PØEDEVÍM s tím, jak by u nás mohlo být, kdyby probìh- la zmínìná referenda. Nemìli bychom zapomínat ani na to, e pustoivost zastupitelské lidemokracie není jen záleitostí dneka. Sahá do minulosti i do budoucnosti. V poctivém referendu by pøece vìtina lidí rozhodnì nebyla ani pro kapitulaci pøed Hitlerem (jak se vinou naich zástupcù stalo v roce 1938), ani pro kapitulaci pøed Gottwaldem a spol. (jak se stalo vinou naich zástupcù v roce 1948), ani pro kapitulaci pøed Brenìvem a spol. (jak se stalo vinou naich zástupcù v roce 1968). Vìtina lidí by v poctivém referendu rozhodnì nebyla ani pro ignorování spravedlnosti, jak se vinou naich zástupcù dìlo a dìje po listopadu 1989. Pustoivé dùsledky tohoto ignorování spravedlnosti jetì ani zdaleka neskonèily! Vyjmenované skuteènosti by nezaslepené a neotrlé lidi mìly o potupnosti a pustoivosti zastupitelské lidemokracie pøesvìdèit dostateènì. Mìlo by jim být zøejmé, e mizérie politická i nepolitická je ZASLOUENÝM trestem za nerozum a nemravnost milionù lidí, kteøí se v zastupitelské lidemokracii pøi rozhodování o podstatných vìcech znovu a znovu vydávali a vydávají na milost tlupám politických recidivistù. Závìrem: Mohutná vzpoura proti dosud mocným darebákùm je nádherná! Odporné vak bylo, je a bude, kdy místo pøechodu HOØKÉ MEDICÍNY t Úmìrnì tomu, jak vybøedáme ze slepoty a z otrlosti, ze píny a z hlouposti, narùstá nae zdìení a zhnusení, ná ulechtile výbojný hnìv nad kdeèím i kdekým, nae ízeò po ivotì ulechtilém. t Zrazování toho lepího v nás - není snad právì toto daleko nejvýstinìjí pojmenování podstaty ivota skoro vech lidí? t Podstatné je, e homo sapiens v bytost ulechtilou vyrùst mùe. e se to dosud podaøilo jen výjimkám dosti vzácným, to berme jako výzvu k následování. t Slepá a otrlá stáda potupnì ovládaných, vydaných a vydávajících se na milost a nemilost více nebo ménì zlotøilým stádníkùm politickým i nepolitickým TAKOVÝ je stav homo sapiens i na prahu dalího tisíciletí! Kdo tvrdí, e tomu tak nebylo a není, je slepý a otrlý také. t Za prodejného pøikrèence, za vìtího nebo meního pinavce mìjme KADÉHO publicistu, který potupnì ovládaným znovu a znovu nepøipomíná POKRAÈUJÍCÍ polistopadové zloèiny i hod- nostáøù sametových. t Václav Èerný od nièemù hodnì provinilých oèekával alespoò stud a mlèení. - Dovedete si pøedstavit stud a mlèení u Václava Havla a spol., u Václava Klause a spol., u Miloe Zemana a spol.? t Spolehlivý znak prodejného pøikrèenectví: takto se postihujícím neduivcùm pøipadá výraz chorobnì domýlivé zrùdy a výraz vícenásobní zloèinci na adresu i hodnostáøù polistopadových (také oni pøece mrzaèili ivoty MILIONÙ lidí!) jako trestuhodnì pøehnané. t Zaèarovaný kruh: publicisté píí a mluví pøedevím o tom, co zajímá slepé a otrlé zuboence. Tím se jejich slepota a otrlost prodluuje a nezøídka i zvìtuje. Hoøké pravdy je nutno potupnì ovládaným øíkat NAVZDORY tomu horímu v nich. t Napsat a vydat knih, o kterých i prodejní publicisté a prodejní zábavníci budou MUSET mluvit s respektem. Moje Hoøké medicíny (a se najde nakladatel tak odváný a tak poctivý, e jejich vydá- (16. èást) ní bude povaovat za svou povinnost vùèi tomu lepímu v sobì i v jiných) takovou knihou snad budou. t Slepí a otrlí, pinaví a hloupí a po pøistupování na zastupitelskou lidemokracii, a po prodejné pøikrèenectví, a po zalíbení ve kdejaké pínì. Jaký trest by tady byl trestem NEZASLOUENÝM?! t Vina prodejných pøikrèencù NENÍ o moc mení ne vina pùvodcù zla! t Pohorených kritikù naí mizérie politické i nepolitické se ptejme: A jakou sumou jste pøispìl na zachování SVOBODNÝCH NOVIN, to jest dnes u JEDINÝCH novin vskutku poctivých a vskutku odváných? t Dovedete si pøedstavit vìtí zhanobení Nobelovy ceny, ne by bylo její udìlení chorobnì domýlivé zrùdì a vícenásobnému zloèinci - Václavu Havlovi?! t Stejnì jako kdyby nebylo prostitutek, kdyby nebylo pinavcù, kteøí si je kupují, tak by nebylo ani politických recidivistù, kdyby nebylo tìch, co se jim znovu a znovu vydávají na milost a nemilost. k poctivé demokracii pøímé následuje pokraèování v zastupitelské lidemokracii. To jest, kdy se vzbouøenci OPÌT vydávají svévoli nièemù ponìkud odliných v podrunostech, v tom nejdùleitìjím vak stejných - ve chtivosti vládnout milionùm lidí opìt jen více nebo ménì potupnì a pustoivì, protoe opìt formou zastupitelské lidemokracie. Opakujme proto znovu a znovu, e èas stoupencù pøímé demokracie je tady U TEÏ! Nepøichází a ve chvíli oné vzpoury. U TEÏ mìjme miliony lidí ke skoncování se zastupitelskou lidemokracií! Prohláení stoupencù pøímé demokracie è. 16 Devìt let po listopadu 1989 vnímejme jako: léta a zrùdné zámìny protikomunistické revoluce za prokomunistickou kolaboraci, léta a obludného ignorování spravedlnosti a tím i pokraèujícího rozvratu vekeré mravnosti, léta pokraèujícího mrzaèení ivota pøemnohých, léta pokraèujícího panování zlotøilých stádníkù nad slepými a otrlými stády, léta pokraèujícího køivení a ohlupování potupnì ovládaných prodejnými publicisty a prodejnými zábavníky, léta celé série zloèinù politických i nepolitických, léta kolosálního zlodìjství politického i nepolitického, léta pokraèující slepoty a otrlosti v ohledu politickém i nepolitickém, léta vzdìlancù zrazujících i zrazovaných, léta tlusté a sprosté èáry nejen za zloèineckou minulostí komunistù, ale i pøed dùraznými antikomunisty (do funkcí opravdu významných je nepustili), léta ostudného smíru se pinavci politickými i nepolitickými, léta uctívání hlavních pùvodcù polistopadových zloèinù, léta zmarnìné monosti pøechodu od zastupitelské lidemokracie k poctivé demokracie pøímé, léta prodejného pøikrèenectví, léta pokraèujícího pøistupování na potupnou a pustoivou zastupitelskou lidemokracii, léta tupé spokojenosti a jen pøikrèenecké nespokojenosti, léta zabøedání do konzumentského oberství a do zalíbení i v jiné pínì, léta zakrnìlé vùle k ivotu ulechtilému, léta porovnávání pouze s tím, jako bylo pøed listopadem 1989, místo porovnávání pøedevím s tím, jak by pøi poctivém respektování spravedlnosti, rozumu a mravnosti být mohlo, léta zdìení, zhnusení, a muèednického strádání poctivých buøièù. PROZATÍMNÍ REPUBLIKOVÍ MLUVÈÍ STOUPENCÙ PØÍMÉ DEMOKRACIE: JIØÍ MESICKI ANTONÍN BÌLOHOUBEK 3 6. ÈÍSLO ØÍJEN - PROSINEC 1998 Dáváme pøednost lidem s odbornou erudicí ne se stranickou legitimací, Sekal pøináí téma ø í k á J a n V A L E N T A , p ø e d s e d a N á r o d n ì d e m o k r a t i c k é s t r a n y ( N D S ) , krajní bezvýchodnosti (Recenze) v e x k l u z i v n í m r o z h o v o r u p r o S V O B O D N É N O V I N Y Jan VALENTA (nar. 16. 1. 1948), pøedseda Národnì demokratické strany, zaloené 27. 3. 1863 a obnovené 29. 3. 1991. n Prozatím nejste pøíli známou politickou stranou, i kdy vae tradice je podstatnì delí, ne je veøejnosti známo. Jakou úlohu své strany pøedpokládáte v souèasné politické situaci? Je tady obrovské vakuum. Na rozdíl od jiných zemí èeská politická scéna má evidentnì stranu, která dùslednì hájí národní zájmy tohoto státu. V tom je úloha Národnì demokratické strany nezastupitelná. Jsme nejstarí politickou stranou v Èechách, stranou mladoèeskou, která se oddìlila od staroèechù v roce 1863. Vdy jsme byli stranou, podporující mladou generaci. Nejinak tomu bylo i tìkých dnech v roce 1938, kdy se mladé vedení strany jednoznaènì postavilo proti mnichovskému diktátu. Nechci citovat slova Dr. Raína [Ladislava, syna bývalého ministra financí Aloise Raína - pozn. red.], ale skuteènì: Kdyby nebylo Mnichova, nae strana by pokraèovala v procesu razantního omlazování, moderní politiky ve prospìch tohoto národa nebo národù tehdejího Èeskoslovenska a zøejmì by se stala jednou z nejvýznamnìjích politických stran. Výsledky rozhovorù mezi tehdejí sovìtskou vládou a Beneovou exilovou vládou vedly k pøijetí podmínek omezené demokracie. Po roce 1945 nebyly obnoveny tradièní politické strany, jako agrární a národnì demokratická - vèetnì toho nesmírného potenciálu inteligence a mladých lidí. Ti museli pøejít jinam. Dolo k obrovskému generaènímu vakuu, které se dá nazvat problémem dvou generací. Chtìl bych ovem zdùraznit jednu podstatnou vìc: Je a s podivem, e kromì pamìtníkù se o nai minulost, ideje a cíle zaèala zajímat právì mladá generace. n Jak se hodláte prosadit v dané situaci, kdy napøíklad tzv. koalièní smlouva mezi ÈSSD a ODS vytlaèuje de facto malé strany na okraj velké politiky? Jsou malé strany, které nemají ideu. Jejich programy jsou témìø totoné s nìkterými proklamovanými hesly obou dohodových stran. Z evropské praxe víme, e právì nìkteré obnovené historické strany, jako napø. Norská pokroková národní strana nebo Polská národní strana, se stávají souèástí vládního establishmentu a jsou vlastnì garan- ty proti urèité globalizaci v neprospìch národù tìchto zemí. To znamená, e praktická renesance naí strany spoèívá v pochopení její úlohy, idejí a samozøejmì programu, který není nikterak zamlován, ale je zøejmý odspodu, nikoli odshora. Jestlie jsme mluvili detailnìji o komunální politice, víc ne nìkteré jiné politické strany, tak to chápejte jako vìc obèanskou. Není to vìc kastovní, ale obèanská. Rádi bychom napravili takový ten patný dojem o tzv. rozdìlení politické scény na jakousi pravici a jakousi levici. Protoe: jakási pravice se odnárodnila a jakási levice provádí politiku prokomunistickou, a to s ohledem na poèet funkcionáøù v tìch dohodových stranách. Jestlie chce nae strana vstoupit do tøetího tisíciletí a do povìdomí lidí tohoto národa, tak nutnì s jasným programem hájení národních zájmù, osvìtlení èeské politiky do budoucnosti, pøijetí logiky vývoje i hospodáøských vztahù mezi samotnými zemìmi støední Evropy, tak i ostatních zemí Evropy a celého svìta. Povaujeme se za partnery vech zemí svìta jako Èei, protoe èeský národ vdy byl komunikativní, a ochrana naich národních zájmù je pro nás v tomto bodì naprosto prioritní. Nejsme proti celosvìtové spolupráci ani evropských národù, ale na zásadách rovnosti. Co mùeme nabídnout? Reálné vìci, jako je otázka bytové výstavby pro mladé lidi, jejich zlevnìní, naprosto odborné zhodnocení, odborná hlediska, ne politická, èeho jsme byli svìdky v letech normalizace, ale i v posledních devíti letech. I na naich kandidátkách dáváme pøednost lidem s odbornou erudicí ne se stranickou legitimací. To bylo vlastní národní demokracii i za první republiky: dávala pøíleitost lidem, kteøí nebyli politicky organizováni. Tuto zásadu zastáváme i dnes a jsme moná jediná, by i malá politická strana, která v tomto ohledu nikoho neomezuje. Ani odliné názory, které by znamenaly omezení schopnosti zástupcù svobodnì jednat, jako je tomu v pøípadì kartelové dohody mezi ODS a ÈSSD, kdy tyto strany zavazují své poslance, bez ohledu na osobní názor, bez ohledu na znìní ústavy, hlasovat i proti svému svìdomí. Svoboda projevu je u nás urèena i tímto faktorem. n Zmínil jste se o globalizaci. Jaký je vá pøístup k jejím výhodám i nevýhodám? Pøedevím si musíme poloit jednu zásadní otázku - to se netýká jenom jedné politické strany, ale vlastnì reality dneka. Souèasnou reálnou ekonomickou situaci nezavinil v podstatì nikdo z nás, ale el vládní establishment, který naordinoval jakýsi ekonomický nesystém, vládnoucí zhruba est let, co zapøíèinilo souèasné hospodáøské potíe. Nemùeme proto ani tzv. levicovou vládu v dobì stodenního hájení obviòovat ze veho, co zpùsobila vláda pøedelá. Podotýkám, e vechny politické strany, které se údajnì hlásí k jakési pravici, pro nás pravicovými stranami nejsou. Potlaèují základní logiku pravice, jako je hájení èeských národních zájmù, ochrana ekonomiky, jasná legislativa, zákonnost. Jestlie bývalý premiér Klaus prohlásí, e mu nesmrdí pinavé peníze, tak se v podstatì dostává na úroveò Al Caponù z let tøicátých ve Spojených státech. To je jednotný názor politického grémia mé politické strany. Zákonnost je devizou pravice a urèité zvolnìní je devizou levice. A teï si tedy vyberte, jaké hodnoty u nás pøevládají! My tvrdíme, e nae deviza je jiná: morálka, odpovìdnost, odbornost a vládní iniciativa. n Jinými slovy: v podstatì propagujete tøetí cestu...? Ano. Ta je ve svìtì moderní a národní demokracie se jí nevyhýbala ani v kritických dobách pøed Mnichovem v roce 1938, kdy pøijala na tehdejí dobu nejmodernìjí ekonomický program, o kterém se mluví. Moná si leckterý ètenáø vybaví doma v knihovnì Baùv program Èeskoslovensko, zemì 20 milionù a podobnì. n Baa sám o sobì, jeho pøístup by se mìl vrátit...? Samozøejmì. Jak se øíká, serióznost ve vztazích k podnikatelské sféøe, poøádek v bankovní sféøe. To vechno tady není. Není tu nic, co by pøipomínalo liberální støed, protoe ten de facto neexistuje. A ani orientace naí sociální demokracie nesmìøuje ke standardnímu pojetí sociálních demokracií - viz Velká Británie a Francie. n Vae tuby a názory jsou velice chvályhodné. Problém ovem bude, jak je uplatnit. Mùete nám øíci, jakou o tom máte pøedstavu? Národní demokracie je stranou, která se vyvíjí. Je sice pravdou, e tady máme padesátitøíleté vakuum, ovem to není pro vývoj politické strany, by s takovými omezenými monostmi, jaké se nám naskýtají dneska, nevýhodou. Naopak. Moná, dalo by se øíci, nemáme problémy s financováním - tak jako klíèové politické strany, nebo ve je hrazeno z nadení èlenù, nikoliv jejich zitnosti. V tom jsme inspirující i pro ty vrstvy obyvatel, zejména mladé lidi, kteøí pøímo odsuzují to, èím velké politické strany ijí: zkorumpovaností. To je cizí mladé generaci. Domnívám se, e nae chvíle teprve pøichází právì s pøílivem mladé krve, tìch lidí, kteøí jsou nezatíení minulostí nebo deformacemi, a to jak z období Mnichova, tak z období normalizace. n Mohl byste nám øíci nìco o historii vaí strany, o tom, kolik máte èlenù a kam zamìøujete svoji èinnost? Nae strana prakticky existuje se zmínìnou nucenou pøestávkou zhruba od roku 1863, kdy se oddìlila od tehdej- í strany staroèeské. Byli to vlastnì pøedstavitelé nového proudu, kteøí v letech 1893 a 1897 v øíském snìmu dali jasnì najevo rakouskému mocnáøství, zejména císaøi, e èeská otázka je otázkou státního práva. Ná podíl na tvorbì Mafie do vzniku Èeskoslovenské republiky a vlastnì urèování domácího odboje proti svìtové válce a Habsburkùm je neoddiskutovatelný v tom, e dnes je zvýrazòován zahranièní odboj, tzn. Masarykùv a Beneùv, ale potlaèován národní odboj, který byl veden Dr. Kramáøem a Dr. Raínem. Kramáø byl prvním ministerským pøedsedou svobodného Èeskoslovenska. V prvních dvaceti letech svobodné republiky se mùeme pochlubit výraznými hospodáøskými úspìchy koalièní vlády. Nae ministerstva byla vzorová po stránce kurzu koruny, poøádku v bankách apod. Vechny bankovní aféry byly velmi tvrdì øeeny. Ovem to neznamená, e se chceme vrátit k praktikám první republiky. Napøíklad i student Jan Opletal, vùdce demonstrace proti okupaci na podzim roku 1939, byl èlenem mladé generace naí strany. Perspektivou strany je právì mladá generace, která zaèíná chápat, e jedinì kosmopolitní pojetí cestování do rùzných zemí není ve. Mladí lidé poznávají právì tou volností cestování i jiná hlediska. Najednou zjiují, e jim chybí to zásadní - národní povìdomí. Èeská mláde je tomuto pøístupná a navíc to dokazuje, kromì nìkterých excesù, i praktickými èiny: zaèíná se zajímat o vìci veøejné, zaèíná chápat ekonomické souvislosti souèasné ekonomické, ale i politické krize. Jsme tady pro nastupující generaci neboli: jsme moderní, perspektivní politickou stranou, která má jasno i v té otázce tøetí cesty. Domníváme se, e tzv. starí modely ekonomiky se pøeily a v podstatì nastupuje nová generace ekonomù, která razí urèité modifikace sociálnì trní ekonomiky. Ale ne takové, jak si to pøedstavují sociální demokraté. Samozøejmì - to je zcela zkreslené a zastaralé, nemoderní. Je to vidìt i na vìkovém prùmìru naí souèasné vlády. Vyèítáme jí nemodernost a zastaralost tzv. partajsystému, nebo ten je ji pøekonaný. Budoucnost mají takové strany, které jsou pøístupné modernímu pojetí jak evropské, tak i svìtové politiky. n Dìkuji Vám za rozhovor. 20. 10. 1998 PTAL SE: I NG. V LADIMÍR VESELÝ Hned první zábìry filmu Je tøeba zabít Sekala (ve sluncem zalitém poli záøícím zralou úrodou si hrají luèní kobylky) diváka pøesvìdèují, e do kina nepøiel na prvoplánovou záleitost, ale na umìní, které ho vcelku nenásilnì pøivede k zamylení nad hlubími otázkami ivota. Snímek reiséra Vladimíra Michálka vnímavého diváka pohltí nejen skvìlými hereckými výkony, ale také napínavým pøíbìhem, který nezadritelnì plyne k jedinému monému konci (smrti obou hlavních protagonistù) a zároveò nabízí øadu rùzných interpretací celkového smyslu a poselství. Nevyhnutelnost smrti pøináí osudové téma zaloené na krajním dilematu: zabít, nebo být zabit. Variace rùzných pohledù pramení z neèernobílosti postav. Scénárista Jiøí Køian vykresluje vìrohodné psychologické typy, které se projevují (demaskují) ve vypjatých okamicích ivota. Zatímco obì hlavní postavy, drsný bídák Sekal (mstí se za svùj nemanelský údìl) a dìtsky naivní Jura Baran, mají víceménì stálý a dobøe èitelný charakter, vlastnosti místních sedlákù se dramaticky promìòují. Snahu zbavit se spoleèného nepøítele Sekala øeí nemravným èinem: pod hrozbou udání donutí váleèného uprchlíka Barana zabíjet. Mravní pøevaha nad tamním pøíivníkem a zloèincem se rozbije o jejich zbabìlost a bezpáteønost. Vradící Baran i Sekal jsou v závìreèné symbolické scénì biblického ukøiování oèitìni, ve smrti a pøed Bohem jsou si rovni - skuteènými viníky a pùvodci zla jsou pokryteètí vesnièané, kteøí pøed strachem z udání nechávají ranìného Barana v bolestech zemøít. Nejen mravnì, ale také herecky vynikali nad tamními sedláky oba hlavní hrdinové, jejich dramatické osudy ztvárnili Poláci Olaf Lubaszenko (na karlovarském festivalu ocenìn za nejlepí muský herecký výkon) a Boguslaw Linda. Ve stínu jejich hereckého koncertu nezùstal jen civilní projev Vlasty Chramostové a knìskou rolí ukáznìný Jiøí Bartoka. Reisér Vladimír Michálek, proslavený snímkem Zapomenuté svìtlo, se tentokrát, snad z vìtí úcty ke scénáøi, vyvaroval patetických scén a nechal své hrdiny mluvit jasným a strohým jazykem. koda jen, e se místy neubránil zbyteènému vysvìtlování a pøíliné explicitnosti, jako napøíklad pøi hlasitém upozornìní, e se lidská zrùda Sekal vyzpovídal místo knìzi svému soku Baranovi. Borisùv patný den Tak naslezenou, pitla Maøka a koketnì zavrtìla ètvrtým èlánkem. Znechucený Boris protáhl své unavené tìlo a oural se dál po neprodyném kvádru. Zatracená dlaba... Potkáváte tady samé pochybné existence a nemùete se ani v klidu zavrtat. Od toho drsného tøení bude mít zase mozoly po celém bøie. Kdyby aspoò vìdìl, co po nìm tak mùou chtít... Mìli se ozvat a po kladení, tohle je hrozná nezodpovìdnost, durdil se a vzteky se celý skroutil. Zase ty køeèe... Co mu radili, e má dìlat...? Cítil podezøelé teplo, které mu sálalo ze zarudlého tìla. Hlavnì klid, musí to rychle vyøídit a doma se z toho u nìjak dostane. Koneènì nìkdo otevøel ty dveøe. Skrèil se a mocnými stahy se proplazil do temného prostoru. Místo pøíjemného tepla nadýchané zeminy, v ní je radost rochnit se a do úplného vyèerpání, ho vak pohltilo dusné sucho. Cítil, jak se scvrkává. Kdyby mu tak nìkdo pomohl do tìch schodù. Staèilo by do prvního patra, pak u to nìjak zvládne. Hlavnì se u musí hnout z místa, nebo tady doèista uschne. Z posledních sil se opøel o spodní èást tìla a hlavu vystrèil do prostoru. Jeho zoufalý pokus ale nikdo neocenil a Boris se ten den nahoru nedostal. MILAN EISENHAMMER MILAN EISENHAMMER Èolek Lysý sliz v mìlèinì mlèí høejivì své údy rozál zlatý mráz Bledý pøelétavec strnulý pohyb eptá chorál umu a pláèe chuchvalce slepých bol èeká a se jich znovu dotknou stigmata básníkova -me- Vzpomínka bývalého mukla na rok 1949 (Fejeton) Bylo krásné letní odpoledne, nìkdy koncem èervna. Slunce svítilo, vzduch byl prosycen onou svìestí zaèínajícího léta, kdy ptáci ve vìtvích krásnì zpívají, nìkde na lukách poletují asi motýli a holky v plavkách chodí na plovárnu. Asi. Já to zrovna nevidìl. Psal se toti rok 1949 a já jsem si odbýval tøi mìsíce pøísné izolace na Borech, na samotkách C 2. Vy nevíte, co je to pøísná izolace? No, to znamená, e jste nìkde nìco provihli, naruili jste vìzeòský øád nebo co a za trest vás zavøeli na samotku o ploe 9 metrù ètvereèních, co obnáí sedm krátkých krokù ode dveøí pod okno a stejný poèet krokù ke dveøím. Na dveøích cely byla zvenèí cedulka Pøísná isolace, a kdy vás vyvedli na vycházku, tak est krokù pøed vámi a est krokù za vámi nesmìl nikdo jít, chodili jste se zrakem upøeným pøed sebe a s rukama za zády. No, a onoho krásného dopoledne, které mám na mysli, pan strámistr Venca Maek nás, samotkáøe, zaèal strkat do dvo- jic, co znamenalo, e izolace skonèila. A moje nálada stoupla úmìrnì tomu sluneènému dopoledni. e ta izolace skuteènì skonèila, potvrdilo to, e po návratu z vycházky na oddìlení samotky C 2 jsem u na dveøích nemìl tu ceduli Pøísná isolace. Ten druhý mukl, který se mnou chodil tenkrát na té vycházce ve dvojici, byl starí ne já a byl to policajt jetì z první republiky, který slouil v Bartolomìjské ulici, tedy na povìstné ètyøce. Ale nebyl to takový policajt, kteøí za první republiky chodili v uniformì, v bílých rukavicích a se avlí po boku. Byl buï u kriminálky, nebo spí ve zpravodajském oddìlení, protoe mìl pøístup do vech archivù, i do tìch tajných. A teï opusme Bory, prozáøené letním sluncem, a vrame se do první republiky. Dnes u se o Milanu Rastislavu tefánikovi moc nemluví. Kdybyste se nìkoho z mladých lidí zeptali, kdo to byl, tak jenom málokterý z nich by snad vìdìl, e v prvním odboji pomáhal T. G. Masarykovi a E. Beneovi prosazovat mylenku samostatné- ho Èeskoslovenska a e pøi návratu do vlasti tragicky zahynul. Ovem tenkrát, za té první republiky, se nikdo netajil s tím, e dolo k tragickému omylu a e tefánik byl omylem sestøelen vlastní, èeskoslovenskou protileteckou baterií. Bylo to krátce po první svìtové válce, vztahy s Maïarskem byly velmi, velmi napjaté, výsostné barvy na tefánikovì letadle byly sice italské, ale ty jsou stejné jako maïarské, jene v jiném poøadí. Prostì: baterie vidìla cizí letadlo, pøelétávající èeskoslovenské hranice, tak se s tím moc nepárala a ratatata..., letadlo bylo dole. Na to, e tefánik byl sestøelen, mùete vzít jed. Jako ák obecné Budovcovy koly na Malé Stranì jsem se jednou zúèastnil kolní vycházky do Vojenského muzea na Hradèanském námìstí a tam jsem vidìl viset ve sklenìné vitrínì roztrhanou a prostøílenou leteckou kombinézu z první svìtové války s velkými, tmavými skvrnami od zaschlé krve. Pod tou kombinézou v té vitrínì byla tabulka Kombinéza M. R. tefánika. Díry po projektilech byly tak velké, e jste jimi mohli prostrèit palec. To jsem vidìl na vlastní oèi jako kluk. A teï se vrame do onoho proslunìného rána roku 1949 na Borech, kde na vìzeòském dvoøe, s rukama za zády, chodíme bok po boku s oním bývalým zpravodajcem jménem Karel. Jeho pøíjmení si pamatuju, nebojte se, ale nechci ho zveøejòovat, i kdy pøedpokládám, e Karel u neije. A jak si tak povídáme, tak nevím u jak, pøila øeè na tefánika, na jeho smrt a já jsem se Karlovi pochlubil, e jsem jako kluk vidìl tefánikovu leteckou kombinézu, ve které ho sestøelili. Na to mi Karel opáèil: Já ti teda nìco øeknu, ale nemusí to rozkecat. Koneckoncù tady ani nemá komu. Já jsem mìl pøístup do vech archivù, i do tìch tajných, a jednou, jak se tam prohrabávám lejstry, nael jsem celej spis o vyetøování tefánikovy smrti. Mezi jiným tam byla i protokolární výpovìï velitele tý protiletecký baterie, která tefánika sestøelila. A ví, co ten vypovìdìl a vlastnoruènì podepsal? Ten tam tvrdil, e den pøedtím, ne se to stalo, dostal z Prahy dálnopisem zprávu, e následujícího dne, pøiblinì v tolik a tolik hodin, poletí takový a takový letadlo. A rozkaz znìl: sestøelit. Von nevìdìl, co je to za letadlo, nevìdìl, kdo v nìm sedí. Dostal rozkaz sestøelit, tak ho sestøelil. Vycházka konèila, slunce svítilo dál a my jsme se pod bedlivým dozorem pana strámistra Vency Maka vraceli na oddìlení samotky C 2. Vím, e teï sedíte, kroutíte hlavou a øíkáte: Ts, ts... Nebo: No, tohle! Ten chlap si vymejlí! Anebo jetì nìco horího. Ta kombinéza v muzeu u, myslím, není. Ten svazek o smrti M. R. tefánika u asi nìkdo dávno skartoval. Karel u zøejmì neije. Jene Karel tenkrát nemìl nejmení dùvod, aby lhal. Vdy jsme tenkrát nevìdìli, jestli vùbec pøeijeme a dostaneme se nìkdy ven. Já mìl doivotí a Karel asi 25 let nebo kolik. Ani teï, kdy vám to tu vyprávím, nechci se dìlat zajímavým ani nemám v úmyslu rozvíøit nìjaké nové vyetøování smrti M. R. tefánika. Je to jenom vzpomínka jednoho mukla na jedno hezké, sluneèné dopoledne na Borech v roce 1949. 18. 10. 1998 JIØÍ MESICKI, PRAHA 2 4 6. ÈÍSLO ØÍJEN - PROSINEC 1998 jak to vidí obèané a volièi? jak to vidí obèané a volièi? Co s krizí ve zdravotnictví? Bohuel je dnes ji jasné, a to kdo chce, nebo nechce pøipustit, e vìtina zdravotnických zaøízení, jak lùkových, tak ambulantních, ji není schopna v souèasné dobì zajistit nejen mimoøádnou, ale ani øádnou potøebnou zdravotní péèi pro vechny nae obèany. Zaèíná to být zøejmé nejen zdravotníkùm ale ji i mnoha obèanùm. A koneènì i nìkterým politikùm. Bohuel názory na pøíèiny tohoto stavu a z nich vyplývající návrhy na øeení kritické situace se velmi rùzní, a to nejen mezi politiky ale i mezi zdravotníky. Mnozí toti jetì nepochopili, e celý problém, související na první pohled jen s nesprávným financováním zdravotnictví, je úzce svázán s chybným systémem zdravotní péèe a nemùe být vyøeen, pokud se nezmìní celý tento systém. Dokud si ale pøedkladatelé rùzných návrhù na øeení neuvìdomí, e pøíèiny jsou jinde ne jen ve financování zdravotnických zaøízení a ve vyuívání prostøedkù zdravotního pojitìní, a nepøipustí to, nemùe se nic vyøeit. Pouhé odstraòování nebo jen opravování jednotlivých projevù krize je jen záplatováním chatrného, dìravého kabátu a nemùe dlouhodobì nic vyøeit. Bohuel ale vechna zatím navrená øeení, vèetnì pokusù minulých MZd (pokusù proto, e se nedalo mluvit o nìjakých solidnì zdùvodnìných a z rozboru situace vyplývajících návrzích, vycházejících navíc z nìjaké koncepce zdravotní péèe), byla jen dílèí, a proto neúèinná. Nela toti na koøen vìci, ale snaila se jen poopravit nebo vylepit financování systému, který je vadný jako celek. Proto by jejich realizace nemohla mít ani krátkodobý a tím ménì pak dlouhodobý efekt. Jen málokdo si uvìdomuje, e základní pøíèinou souèasné krize naeho zdravotnictví je nesprávná státní zdravotní politika. To není politizování zdravotnictví (protoe péèe o zdraví je sama o sobì politikum), to je holá skuteènost. Nae státní zdravotní politika toti mylnì est let vycházela z pøedpokladu, e zdravotní péèi o vechny obèany státu negarantuje stát (i kdy vude jinde v Evropì ji garantuje), ale øeí ji trh zdravotnických slueb (podobnì jako u komunálních slueb, mezi nì zdravotníky zaøadil totalitní reim) svými trními mechanismy. Málokdo toti pochopil, e zdravotní péèe není soukromopodnikatelská èinnost, ale e je to èinnost veøejnì prospìná a e stát musí vytváøet i ve svém vlastním zájmu (aby v nìm ili zdraví obèané, schopní vytváøet materielní a duchovní hodnoty) podmínky pro poskytování základní zdravotní péèe, co mu kromì jiného ukládá i Listina základních práv a svobod, obsaená také v naí ústavì. Tìmto mylným pøedstavám bohuel podlehla i znaèná èást zdravotníkù. Z mylné, pouze trní pøedstavy (je je ale, jak se ji jasnì ukázalo, navíc v rozporu s lékaøskou etikou a etikou zdravotníka vùbec) vzela jako hlavní premisa pøedstava, e základem zdravotní péèe u nás má být soukromé zdravotnictví. Bez vytvoøení jakékoliv koncepce zdravotní péèe, projednané na odborné úrovni, bylo pak zcela subjektivisticky rozhodnuto, e jediná moná forma odstátnìní totalitního zdravotnictví je privatizace a vytvoøení jen soukromých zdravotnických zaøízení. Vùbec se pøi tom nebralo v úvahu, e existuje také monost pøedání zdravotnických zaøízení obcím, okresùm a vyím územnìsprávním celkùm (a budou vytvoøeny), kde se jich vyuije pøi zøízení sítì veøejného zdravotnictví, co je také odstátnìní, ale ne privatizace, protoe privatizace je pøedání majetku do rukou soukromých osob, jimi obce nejsou. S variantou zavedení veøejného zdravotnictví, která je bìná ve vech ostatních evropských zemích, se (na první pohled zcela nelogicky) vùbec nepoèítalo. A aby náhodou nìkomu nenapadlo ji prosazovat, úmyslnì se zdùrazòovalo, e neexistuje ádná jiná varianta ne na jedné stranì bývalé totalitnì-státní zdravotnictví a na druhé stranì pouze soukromé zdravotnictví. Kromì toho se úmyslnì mátly a matou pojmy, kdy se za veøejné zdravotnictví vydává pouhá hygienickoprotiepidemická èinnost. Pøitom skuteèné veøejné zdravotnictví, zajiující v zaøízeních ve své síti poskytování vude a vem obèanùm státu dostupné základní zdravotní péèe - léèebné i preventivní a hygienicko-protiepidemické èinnosti (ji dnes na úrovni praktických lékaøù nikdo nedìlá, co nutnì jen pøispívá ke vzniku a rozvoji epidemií), fungovalo i u nás pøed druhou svìtovou válkou. Místo toho, aby skuteènì konzervativnì jednající vláda navázala na veøejné zdravotnictví z první republiky (èím není ovem myleno, e by se mìla organizace veøejného zdravotnictví a jeho sí beze zbytku kopírovat), pøistoupilo se v duchu totalitních revoluèních tradic k nesmyslnému experimentu s pouze soukromým zdravotnictvím, pro nì navíc nebyly (a nadále nejsou) ekonomické podmínky mezi obèany, kteøí jsou vìtinou málo majetní, take skuteèných soukromých pacientù mùe být jen minimum. Stát se vzdal jakéhokoliv vlivu na zdravotnictví, pøestoe odpovídá za zajitìní zdravotní péèe pro vechny obèany. To ve se dìlo podle pøedstav pseudoliberálù, kteøí si spletli liberalismus s anarchií, je pak nutnì vedla k voluntarismu a následnému chaosu. V dùsledku tohoto jednání se jen dokázalo, e trh ve zdravotnictví je nesprávný a vede jen k neetickému jednání zdravotníkù. Tím se ovem prokázala medvìdí sluba celému zavádìní trního hospodáøství u nás (je otázka, zda to nebyl nìèí úmysl). Z této chybné premisy vyplynulo i chybné financování zdravotnictví. Protoe se stát samozøejmì finanènì nepodílí na chodu zaøízení soukromých podnikatelù, neuplatòoval se u nás základní princip, který platí vude ve veøejném zdravotnictví, e se toti stát podílí finanènì na zajitìní chodu zdravotnických zaøízení v síti veøejného zdravotnictví, ale vycházelo se z toho, e lékaø jako soukromý podnikatel musí ve financovat ze svého pøíjmu, jeho zdrojem se stalo pouze zdravotní pojitìní. Pøitom se ale zapomnìlo zcela na to, e se pøi projektování veobecného zdravotního pojitìní v roce 1991 vycházelo z vícezdrojového financování zdravotnictví, je mìlo spoèívat v tom, e provoz zaøízení v siti veøejného zdravotnictví, který spotøebovává asi 30% prostøedkù na zdravotní péèi, bude financován ze státních finanèních prostøedkù a ze zdravotního pojitìní bude financována jen èinnost zdravotníkù (jejich odmìna za práci) a vlastní zdravotní péèe, co èiní asi 70% prostøedkù na zdravotnictví. Podobnì toti bylo u nás financováno zdravotnictví za první republiky - pokud se týká státních obvodních lékaøù, veobecných veøejných nemocnic a specialistù v síti veøejného zdravotnictví. Protoe ale souèasné veobecné zdravotní pojitìní nebylo dimenzováno na to, aby samo zajistilo chod celého zdravotnictví, dolo k tomu, k èemu nutnì dojít muselo, e toti prostøedky urèené na 70% potøeb zdravotnictví nemohou staèit na financování celých 100% potøeb zdravotnictví. V dùsledku toho jsou prakticky vechny zdravotní pojiovny ve finanèním propadu, protoe mají platit i to, na co nemají podle pùvodních propoètù z roku 1991 prostøedky, a lùková i ambulantní zdravotnická zaøízení se dostala do dluhù, protoe musí platit ze zdravotního pojitìní i provoz, který z nìj pùvodnì platit nemìla. V dùsledku nesmyslné veobecné ploné privatizace dolo navíc k plýtvání prostøedky zdravotního pojitìní, z nìho se nakupovalo vybavení zdvojených a èasto zbyteèných zdravotnických zaøízení, jen aby byla konkurenceschopná. Prostøedky zdravotního pojitìní se plýtvá také tím, e se z nìj platí trní nájmy, které majitelùm objektù musí pøinést výdìlek, co u neziskových organizací nepøichází v úvahu. Kdyby provoz zdravotnických zaøízení, jejich objekty by jim patøily, platily obce, okresy, kraje a stát ze státních prostøedkù, jako je tomu vude jinde pøi realizaci veøejného zdravotnictví, staèilo by tìchto prostøedkù na zajitìní kvalitního provozu daleko ménì. V dùsledku chybné ploné privatizace také dolo k tomu, e je skuteènì nadbytek zdravotnických zaøízení, nikoliv ale nadbytek lékaøù, protoe absolutní vìtina lékaøù pracuje na dvou i více pracovitích, která vechna se snaí, aby mìla smlouvu se zdravotní pojiovnou, co je nutný pøedpoklad jejich existence. Pøi zavedení systému neziskového, vícezdrojovì financovaného veøejného zdravotnictví bude staèit na financování zdravotnictví celkovì ménì prostøedkù, je budou navíc úèelnìji a správnìji vyuity, pøièem se nebude muset omezovat rozsah zdravotní péèe, a naopak bude zajitìna taková kvalita a úroveò zdravotní péèe, na jakou jsme si ji zvykli a jaká je bìná v okolních státech, a bude zajitìno i daleko lepí odmìòování zdravotníkù. Vícezdrojové financování ovem vyaduje i zmìnu daòového systému, aby se do regionù, okresù a obcí dostávalo více finanèních prostøedkù z existujících daní. Ministerstvo financí by pak ovem nemìlo z èeho sanovat beztrestnì rozkradené banky. Se základní chybnou premisou souvisí i zhorená péèe o spoluobèany pro neexistenci sítì zdravotnických zaøízení, vytvoøené státem podle objektivních ukaza- telù. To, e je nutno vytvoøit sí zdravotnických zaøízení, zpoèátku MZd popíralo, pozdìji to sice uznalo, ale mylnì pøedalo její organizaci VZP ÈR, která pro to není ale kompetentní, protoe má pouze financovat zdravotní péèi. Nejhorím dùsledkem chybné zdravotní politiky je neetický postoj k pacientùm v dùsledku èistì trních vztahù ke spoluobèanùm (soukromý podnikatel dìlá jen to, co mu pøináí zisk, a ne to, co je obecnì potøeba, jinak se chová k solventnímu a jinak k nesolventnímu klientu, nepeèuje o zdraví spoluobèanù, ale prodává výhodnì svoji práci). Co je tøeba udìlat, aby dolo k nápravì kritického stavu ? Je tøeba souèasnì pøistoupit v zásadì ke dvìma druhùm krokù. Je nutno uskuteènit jednak opatøení smìøující k tomu, aby se organizaènì a ekonomicky nezhroutilo poskytování zdravotní péèe, ne nastartuje nový systém zdravotní péèe, jednak zásadní systémové kroky, které zajistí dlouhodobì fungování zdravotnictví hodného konce 20. století. V prvé øadì je nutno pøedloit vládì, poslancùm a senátorùm pravdivou, nièím nezkreslenou obírnou zprávu o skuteèné souèasné situaci ve zdravotní péèi, aby vechny tyto orgány pochopily vánost situace a z ní vyplývající nutnost zásadních zmìn systému zdravotní péèe, je budou nutnì spojeny i s urèitými ekonomickými opatøeními. Dále je tøeba zastavit jakákoliv opatøení smìøující k ruení zdravotnických zaøízení, dokud není vypracována koncepce zdravotní péèe jako celku a jednotlivých oborù, aby se pozdìji nevytváøela znovu potøebná zaøízení, je byla krátce pøed tím zruena (co by bylo velmi nákladné), a zastavit privatizace zdravotnických zaøízení, aby se jetì více nezkomplikovalo následné vytvoøení sítì veøejného zdravotnictví. Ze systémových opatøení je nutno v první øadì s vyuitím výe uvedené zprávy zpracovat koncepci zdravotní péèe, je by mìla vycházet z pøedpokladu, e stát garantuje vem obèanùm základní zdravotní péèi, jasnì stanovenou zákonem, ji zajiuje prostøednictvím vícezdrojovì financované sítì veøejného zdravotnictví, je je jen doplnìna soukromými zdravotnickými zaøízeními. Z této koncepce musejí vycházet nové návrhy jednak zákona o poskytování zdravotní péèe, jednak zákona o veobecném zdravotním pojitìní. Protoe 31. 12. 1999 pøestane platit zákon è. 48/1997 Sb., je nutno prodlouit jeho platnost do 31. 12. 2000. Pak by ji mìly platit výe uvedené nové zákony. Na základní zákon o poskytování zdravotní péèe pak musí navázat dalí z nìj vycházející zákony - napø. zákon o organizaci zdravotnictví a síti veøejného zdravotnictví, o financování zdravotnictví, o veobecném veøejném zdravotním pojitìní a jeho organizaci, o dobrovolném, nepovinném zdravotním pøipojitìní, o léèivech, o vzdìlávání zdravotnických pracovníkù a dalí. K zajitìní zdravotní péèe do rozbìhnutí nového systému je tøeba udìlat nìkterá nesystémová jednorázová opatøení, o nich by bylo mono napsat v dalím èlánku. Èasu je málo, ale dá se ve zvládnout, pokud se zaène ihned. Dojde-li ke kolapsu zdravotnictví, nezvládne obnovu zdravotní péèe, hodné konce 20. století, sebelepí ministr zdravotnictví ani sebelepí vláda. 19. 11. 1998 MUDR. JULIUS MÜLLER, PRAHA 10 OPRAVA Ve SN è. 4/1998 (pøíloha, str. II) jsme otiskli pøehled nìkolika hlasování poslancù PSP ÈR. Dodateènì jsme si ovìøili, e údaje o nìkterých poslancích nebyly pøesné. V pøípadì hlasování o vstupu ÈR do NATO nebylo pøítomno celkem 8 poslancù, z nich tøi (F. Èech, S. Titz, J. ika) byli na døíve plánované cestì ve védsku, dalí tøi (J. Zachardová, L. Rajsiglová, M. Ransdorf) byli omluveni pro nemoc. Poslanec V. Latùvka byl omluven ze závaných rodinných dùvodù a J. Bláha rovnì omluven - bez udání dùvodù. (Dle informace ÈTK ze dne 15. 4. 1998.) REDAKCE LIDÉ, DOBA, SKUTEÈNOSTI Uctìní i neuctìní 28. øíjna 1998 (Dokumentace a zpráva urèená redakci domácího zpravodajství ÈT) Domnívám se, e pro dnení zpravodajství i pro dokumentaèní úèely by bylo vhodné zaznamenat obrazem, jak bylo uctìno 80. výroèí naí nové státnosti. Dávám nìkolik doloitelných návrhù na subjekty a objekty v Praze. A) Bez sebemení vlajkové výzdoby: 1. ÈTK, Opletalova 5-7, Praha 1, aèkoli právì 28. 10. slaví (?) 80 let od svého vzniku (také loni bez vlajek); 2. Prof. Ing. Václav KLAUS, CSc., Kubiova 2 (loni bez vlajek), soukromý byt; 3. Sdruení podnikatelù, krétova 6, Praha 2; 4. Konfederace politických vìzòù, krétova 6, Praha 2, aè u oken ve 3. patøe monost upevnìní praporkù; 5. ZEMSKÉ NOVINY, Øímská 14, Praha 2; 6. MELANTRICH, Václavské nám. (loni jetì s vlajkami). B) Bez státních vlajek, jen dva rudé prapory s pìticípou rudou hvìzdou nad prùjezdem domu: Budova KSÈM a redakce Haló novin, Politických vìzòù 9, Praha 1. C) Letos i loni - vzorné vlajkové uctìní státního svátku: 1. ÈESKÝ ROZHLAS, Vinohradská 12, Praha 2; 2. Rádio Svobodná Evropa, Vinohradská 1, Praha 1; èeská vlajka vpravo od vlajky USA - na èestném místì. Letos je více vlajek na bankách, ale i v oknech jednotlivých obèanù. Té pro publicistický poøad by byly vhodné rozhovory s nìkterými z nich. Pravdìpodobnì nedemonstrují svou lásku k vlasti sáhodlouhými èlánky v Lidových a jiných novinách nebo na letácích a billboardech. 28. 10. 1998 -BH- Práce Èeské televize a odkaz 17. 11. 1989 (Z dopisu generálnímu øediteli ÈT Mgr. J. Puchalskému) Nedávný 28. øíjen i blíící se 17. listopad daleko více ospravedlòují snahu dovolávat se odkazu tìchto významných výroèí. Jene ne podle slov, ale podle skutkù poznáme se. Øada øeèníkù se zøejmì znovu bude zaøíkat i jménem toho, za co mùj otec obìtoval ivot na komunistickém popraviti, za co jsem napø. 17. 11. 1989 el v èele manifestace s transparentem SVOBODU PRAVDIVÉHO SLOVA / Jan OPLETAL, Jan PALACH. Bohuel, od té doby jsem vícekrát cítil mravní povinnost demonstrovat v tomto duchu, proti státotvorné servilitì a vychytralé lhostejnosti. Tøeba 71 hodinovými demonstracemi u pietního místa obìtí komunismu: od 9. 5. do 18. 7. 1998 (za svobodu slova, proti licomìrnosti p. Jiøího Rumla, tolerované éfredaktorem Lidových novin), ohláenými i do ÈT, ale bez sebemení glosy naich sdìlovadel (mimo deníku pígl a mìsíèníku SVOBODNÉ NOVINY). Ob- dobných pøípadù bych mohl uvést více, i z doby, kdy jsem ve FS ÈSFR prosadil zákon o dobì nesvobody 1948-1989, èíslo 480/1991 Sb. atd. Jistìe to mrzí osobnì, ale se souèasným vìdomím objektivní nutnosti posoudit výhrady oponentù. Bohuel vak nejde pouze o mou osobu, ale o doloitelnì íøící se jev, kterému Jan Werich øíkal: Vimnout nechat. Databanka mého PC je naplnìna mnostvím podobných postupù vùèi jiným lidem, jako: 28. 10. 1998, pøi kladení kytic u sv. Václava, jenom TV Prima letmo postihla nìjaké demonstranty. Ovem bez jakéhokoli vysvìtlení. ÈT a TV NOVA vìc vùbec ignorovaly. Take informace ádná. Podobnì vechen denní tisk následujícího dne. Toliko deník pígl uvedl, e lo o Unii otcù a o národní sociály. 13. 11. 1998 -BH- Otevøený list Petiènímu výboru PSP ÈR JUDr. Cyril Svoboda, pøedseda výboru Praha 20. 11. 1998 Vìc: Zhodnocení ústavnosti KSÈM podle jejích stanov - petice Váený pane pøedsedo, dosavadní pùsobení KSÈM nese mnohé znaky nejasnosti a nevìrohodnosti, které jsou v rozporu s platným právním øádem, zakazujícím u jenom hlásání jakékoli formy násilí: 1. KSÈM na jednu stranu tvrdí, e ctí lidská práva, a pøitom se nedistancuje ani názvem, ani odmítavým stanoviskem od násilnických proklamací Komunistického manifestu Marxe a Engelse, jeho se nehodlá zøíci. Dokladem je dopis ÚV KSÈM z 2. 9. 1998, str. 4 (viz pøíloha této petice). 2. KSÈM zavádìjícnì mate veøejnost na- prostou nelogièností a neupøímností. V programovém prohláení toti stanoví za svùj cíl socialismus, ani by vak socialismus dala do svého názvu. Naopak, rozporuplnì, avak o to víc ostentativnì se KSÈM charakterizuje názvem prùkaznì totalitní ideologie a moci. Váený pane pøedsedo, není tøeba dalích úvodních slov tam, kdo promlouvají historická i souèasná fakta. Právì pod dojmem tìchto pouèení, s dùrazem na klasické Audiatur et altera pars, ádám poslance celého politického spektra o poctivé øeení této závané problematiky. Pamatujme vak, e i Hitlerùv Mein Kampf nebyl jenom nekodnou fikcí nacistické ideologie a praxe. Proto dodnes s právem jsou v civilizovaném svìtì postihovány recidivy této nelidskosti. V úctì BOHUSLAV HUBÁLEK, PRAHA 9 Obèanská hovorna (Èeský rozhlas, stanice PRAHA - 23. 11. 1998 v 8.00 hod.) Redaktor: PhDr. Boris RIEGLER. Hosté: Ing. Antonín BÌLOHOUBEK, signatáø Charty 77; PhDr. Rostislav JANOÍK, éfredaktor SVOBODNÝCH NOVIN; pan Jiøí MESICKI, politický vìzeò komunismu; MUDr. Julius Müller, skautský vedoucí. V pùlhodinovém poøadu zaznìly kritické výtky na souèasné dìní i na záporné události minula. V souvislosti s aférou bývalého starosty Vídnì byl shodný názor: odtajnit vechny materiály StB - ke vzniku aféry pøispìlo zejména selhání Kanceláøe prezidenta ÈR. A. Bìlohoubek propagoval pøímou demokracii. Negativnì hodnotil úlohu nekomunistických signatáøù Charty 77, Ing. Rudolfa Battìka a PhDr. Václava Bendy - také v bývalém Federálním shromádìní ÈSFR (FS ÈSFR). Tehdejí poslance rozdìlil toliko do dvou nechvalných kategorií, v podstatì neteèných, cynických lidí. Nedolo na pøedstavitele pøínosných pøístupù. R. Janoík uvaoval o monosti morálního soudu nad provinivími se utlaèovateli. Poukázal na závané postøehy, které otisknou pøítí SVOBODNÉ NOVINY pod názvem Operace Golgota. J. Mesicki na mnoha pøímìrech, srozumitelných podobenstvích, dokreslil záitky z komunistických kriminálù, ale i tzv. posametové doby: jestlipak pan L. ADAMEC a jemu podobní musí namáhavì pracovat, aspoò jako topièi nebo umývaèi oken? Té poukázal na køesanství a na jeho praktický význam, pokud by se uplatòovala základní vyznání víry: Desatero atp. Skautský vedoucí J. Müller obohatil diskusi nadìjnými poznatky ze souèasného skautského ivota. B. Riegler na závìr vyzval posluchaèe, aby vyjádøili svùj názor a pøípadné pøipomínky. Proto by bylo uiteèné v dalích poøadech upøesnit vyøèená slova aspoò rámcovým dokladováním. A u se to týká práce bývalého FS ÈSFR, nebo rozporuplné situace v Konfederaci politických vìzòù (KPV) atd. 23. 11. 1998 BOHUSLAV HUBÁLEK 5 6. ÈÍSLO ØÍJEN - PROSINEC 1998 Z GALERIE ELITY ÈESKÉHO NÁRODA O národu, jen mìl být zapomenut, o jeho minulosti i budoucnosti FRANTIEK LADISLAV RIEGER, POLITICKÝ VÙDCE NÁRODA Frantiek Ladislav RIEGER (10. 12. 1818 - 3. 3. 1903) Motto: Svoboda mylenek nemá ádné ceny, není-li spojena se svobodou projevu. (F. L. Rieger) Dvojí jubileum vùdce národa Letoní osmièkový rok je pomìrnì bohatý na nejrùznìjí výroèí. Patøí mezi nì také 180. výroèí narození a 95. výroèí úmrtí Frantika Ladislava Riegra. el bohu, právì na nìho se v naich sametových sdìlovacích prostøedcích jaksi zapomíná. Snad proto, e i on poznal na vlastní kùi, jak se v Èechách dobro a zásluhy o vlast nezøídka odmìòují závistí, nevdìkem a osobními útoky. F. L. Rieger, jeden z pøedstavitelù èeské liberální politiky 2. poloviny 19. století a ze historika F. Palackého, vstoupil do povìdomí nejirí veøejnosti jako politický vùdce národa. Stal se osobností, která právem vzbuzovala veobecnou úctu. T. G. Masaryk o nìm napsal: Pøed èím se vichni sklánìli, byla láska a vìrnost Riegrova jeho politickým ideálùm, neúmornost jeho práce, jeho osobní poctivost a nezitnost. To jsou vlastnosti, které bychom rádi vidìli také u naich dneních politikù. O èeských dìjinách Pøipomeòme si nìkteré mylenky F. L. Riegra, které jsou výsledkem jeho hluboké znalosti èeské národní povahy, historie i vlastních zkueností z politického ivota. Nejen pøíbuzenský vztah k F. Palackému ho opravòoval k tomu, aby vyslovoval na veøejnosti své úsudky o èeských dìjinách. V projevu v rakouské øíské radì v r. 1861 mimo jiné øekl: Kdo nae dìjiny zná, ten zajisté ví, e pro vechny èasy, kdy svoboda se v naí vlasti povznesla, i nae národnost a nae národní literatura mohutnì pokroèily, a kdykoli u nás vlády se zmocnil absolutismus, tu ly za ním i germanizace a potlaèování národnosti. Nepøipomíná vám to nìco? Pokud ano, nabízí se otázka, zda jsme ji v novém absolutismu, nebo zda k nìmu teprve mílovými kroky spìjeme. A s onou germanizací je tomu podobnì. Morální tlak postaèí? F. L. Rieger, tøebae si byl vìdom nìmecké hrozby, zùstal po celý ivot stoupencem pokojné cesty vývoje, jak o tom píe v r. 1864: Zkuenost nás uèí, e vyjma nìkteré zvlátní pomìry nebývá ani radno, ani potøebno národùm, aby dobývaly práv svých násilnými cestami, jeto morální tlak jejich inteligence a materielní moci obyèejnì dostaèuje, aby obhájili jich cestou míru a zákona, anebo bojem toliko duchovním. Tyto øádky napsal F. L. Rieger na základì zkueností s nesjednoceným Nìmeckem. Co dokázalo Nìmecko sjednocené pod Bismarckem a Hitlerem, netøeba pøipomínat. Jak se chovalo znovusjednocené Nìmecko po pádu elezné opony v reii H. Kohla a K. Kinkela, máme jetì v ivé pamìti. Jaké pøekvapení nám pøichystá ná západní soused po volebním vítìzství sociálních demokratù v nedávných volbách, je nadále velká neznámá. F. L. Rieger by se moná divil, v jakém svìtì to ijeme. Dva pilíøe svobody Jako mladý, zaèínající politik si byl F. L. Rieger vìdom také toho, na èem stojí základy moderní evropské demokracie. Na øíském snìmu v Kromìøíi to charakterizoval tìmito slovy: Chcete-li zbudovati svobodì bránu vítìzoslavnou, pomnìte, e spoèívá na dvou mocných sloupech: jedním jest soud porotní, druhým svoboda tisku. Uvate to dobøe, ne pøipustíte výjimky, jimi se sloupy tyto zeslabují, aby snad celá velkolepá budova svobody nezøítila se nad hlavou vaí. Co by vùdce národa asi øíkal naim JUDr. Frantiek Ladislav RIEGER se narodil dne 10. 12. 1818 v Semilech v rodinì mlynáøe. Navtìvoval gymnázium v Jièínì, odkud v r. 1833 pøestoupil na Akademické gymnázium v Praze (jeho uèitelem byl J. Jungmann) a dále pokraèoval ve studiu na filozofii. V Praze se seznámil s øadou osobností tehdejí kultury (J. K. Tyl, K. J. Erben, K. H. Mácha, A. J. Vrátko aj.). Zprvu pracoval v otcovì mlýnì a pøi tom studoval práva: zpoèátku tajnì, posléze se souhlasem otce. Kdy studium ukonèil, nastoupil v r. 1841 k trestnímu soudu, avak ji o nìkolik mìsícù pozdìji byl zatèen kvùli podezøení z pomoci polským emigrantùm. Po vynuceném odchodu ze státní sluby se pøipravoval na sloení doktorátu (1847). Aktivnì se zapojil do revoluce 1848-49 do boku liberálních politikù F. Palackého a K. Havlíèka; stal se èlenem Národního výboru a poslancem øíského snìmu. Po poráce revoluce cestoval po západní Evropì (1849-1851) a v r. 1853 se oenil s dcerou F. Palackého - Marií. I v tìkých èasech Bachova absolutismu neustával ve veøejné èinnosti: v r. 1860 zaèal vydávat Riegrùv slovník nauèný a od 1. 1. 1861 se podílel na vydávání nových èeských politických novin - Národních listù. Po dobu tøí desetiletí stál spolu se svým tchánem F. Palackým v èele èeské politiky. Konzervatismus staroèechù a zejména neúspìch pøi tzv. punktacích a následná poráka ve volbách v r. 1891 vedly k odchodu F. L. Riegera z aktivní politiky. Èeský národ pøesto na svého politického vùdce nezapomnìl. A do své smrti (3. 3. 1903) zùstal F. L. Rieger uznávanou autoritou mezi politiky, kteøí zasvìtili svùj ivot mylence emancipace èeského národa. sloupùm svobody? První nemáme vùbec a ten druhý stojí na velice vratkých základech. Ostatnì, vechno je v lidech. Tìko si pøedstavit, e bývalí normalizaèní novináøi se pøes noc pøerodí v pravé demokraty. Nìkteøí se o to ani nepokusili. Dnes u tu máme zase informaèní monopol. Pøít se mùeme jen o stupeò provládní vstøícnosti, kterou kdosi pøed èasem v televizní Arénì trefnì nazval rektálním horolezectvím. Proti trestu smrti Nejen nae cesta k obnovì svobody a demokracie po listopadu 1989 vedla pøes poadavek zruení trestu smrti. Nejinak postupoval i mladý poslanec øíské rady F. L. Rieger o 140 let døíve, kdy prohlásil: Pøi zloèinech politických je trest smrti na jisto ukrutným a nepøimìøeným, nebo tu obrací se èasto proti lidem nejlechetnìjím, a kdekoli stát uvaluje trest smrti na politické zloèiny, nejeví se nám jako nestranný vykonavatel spravedlnosti, jen by váil práva obou stran váhou stejnou. A protoe F. L. Rieger byl nejen právník, ale i vlastenec, jeho stanovisko vyjadøuje zájmy národa: Je-li idea, pro kterou mu v boj se poutí, ideou pravou, je-li potøeba, pro kterou zápasil, skuteènou potøebou jeho národa, pak bylo by to zloèinem státu, kdyby jej mìl odsouditi jako zloèince k trestu smrti... Riegrovy obavy o osudy politických vìzòù v období po poráce revoluce 1848/49 byly naprosto oprávnìné. Dokonce jetì o 100 let pozdìji, poèátkem 50. let naeho století, mnozí z budoucích chartistù a apotolù sametové revoluce (J. Ruml, A. J. Liehm, È. Císaø, O. ik, M. Galuka, P. Kohout, E. Kadlecová, S. Machonin, L. Lis, J. Taussigová, M. Hübl, M. Vaculík, V. Knapp, J. Pelikán, Z. Hejzlar, B. imon, L. Mòaèko, L. Kundera aj.) obhajovali rozsudky smrti nad agenty imperialismu a sionismu a nad bandou Slánského! Osudové støetávání: Èei a Nìmci Jako èervená nit se èeskými dìjinami táhne problém souití Èechù a Nìmcù. F. L. Rieger o tom v r. 1867 napsal: Co se nás Èechù týèe, nae situace jest velmi jednoduchá. Nae historie, bohuel, jest témìø po tisíciletí jediný boj o zachování naí individuality a naí národnosti proti atrakci a expanzi ivlu nìmeckého. To jest faktum nepopiratelné, a pokud národ èeský bude íti, pokud v sobì bude cítiti jakousi sílu ivotní, bude pøedním úèelem jeho chrániti tuto existenci a národnost svou, aby nezahynula v tom moøi nìmeckém. Národ s roubíkem a zavázanýma oèima Doba pobìlohorská bývá nazývána dobou temna. Tìko se hledá výstinìjí oznaèení pro toto období národního poníení a postupné likvidace. Charakteristika této kapitoly èeských dìjin z pera F. L. Riegra nepostrádá v sobì prvky originality: Vechny ty proudy krve a ty haldy mrtvol a velijaké to netìstí, je tehdá potkalo národ ná, by se bylo mohlo napraviti bìhem èasu. Ale to, e páleny byly nae knihy na tisíce, e nae vzdìlanost byla zahubena násilím, to se nedalo napraviti a do dneního dne. (...) Tenkráte zavázali národu naemu oèi, aby nevidìl, zacpali mu ústa, aby nemohl mluviti, svázali ho a mrtili jím, abych tak øekl, do kouta nevìdomosti, aby byl zapomenut. (...) Vìda je pro kadý národ jako svìtlo ivota, které ho zachovává a iví. Jako kvìtina kadá, která jest zbavena slunce, vadne, kròaví a hyne, tak té národ, který nemá slunce vìdy vlastní, slábne, sprosaèí a hyne... Jinými slovy: národ bez vìdy je odsouzen k závislosti na jiných, pøestává být sa- mostatný a nakonec je pohlcen národem silnìjím a vzdìlanìjím. Spoleènì s Moravany a Slováky Dávno pøed vznikem samostatného Èeskoslovenska, v programu Národních listù z 1. 1. 1861, nastínil F. L. Rieger vizi budoucích vztahù Èechù, Moravanù a Slovákù. Poté, kdy dolo k rozdìlení èeskoslovenské federace, znìjí jeho slova zároveò jako varování pøed monými úskalími budoucího vývoje ve støední Evropì. F. L. Rieger tehdy napsal: Bratrùm Slovákùm pøejeme vroucnì, aby i jim se dostalo rovnoprávnosti a dùstojného postavení v mezích království uherského. (...) Pøejme si, aby zachováno bylo i budoucnì spojení nae se Slováky, zakládající se ve spoleèném literárním a vìdeckém jazyku. (...) Jako pak Èech pokládá Slovana za bratra, Slováka za blíence svého, je nám Moravan takoøka alter ego - sám druhý Èech. Moravan rodem a krajinou, Èech národem! Jejich sláva je nae sláva, jejich utrpení nae netìstí. (...) Jako jsme z velebného Velehradu pøijali køesanství pospolu, jako jsme od vìkù ili a bojovali pospolu, jako na Bílé hoøe klesla samostatnost nae pospolu: tak povzneseme èest a blahobyt svùj zajisté, jen kdy opìt pevnì budeme pospolu. Neznajíce dosah událostí budoucích, pøejeme si, aby spojení nae, zaloené na právu historickém a národním, stávalo se vdy blií a jako vniternìjí. Historické zkuenosti z tisíciletého souití Èechù a Moravanù v jednom státì a 74leté manelství se Slováky jen potvrzují Riegrova slova. Není tìké uhodnout, komu poslouilo rozdìlení Èeskoslovenska ani kdo si zahrává s mylenkou na moné odtrení Moravy od Èech. Mnohokrát v dìjinách jsme tu situaci u zaili: kdy se dva perou, tøetí se smìje. Proti útokùm mladoèechù Je trpkou, staletími ovìøenou pravdou, e doma není nikdo prorokem a e v Èechách byl úspìch toho druhého vdy smrtelným høíchem. O tom se mohl ostatnì pøesvìdèit na vlastní kùi také F. L. Rieger. Jeho politiètí odpùrci mu nedokázali odpustit zejména to, e prosadil stavbu Prozatímního divadla v Praze. A tak zahájili boj proti autoritám a proti nedùstojné boudì, jak Prozatímní divadlo nazývali. Ve skuteènosti vak nelo o ádnou boudu, ale o samotnou osobu F. L. Riegra, který se stal nepøekroèitelnou pøekákou pro rychlejí postup ambiciózních mladých muù smìrem k vyím metám. Na útoèný èlánek mladoèechù s názvem Pravda o národním divadle, který uveøejnily Národní listy, odpovìdìl F. L. Rieger obsáhlou statí, je vznikla dne 18. 8. 1875 na jeho velkostatku v Malèi. Pøíznaèné jsou ji první vìty Riegrovy obhajoby: Ano, jsem starým vlastencem, ji od oné doby, kdy se z vlastenectví jetì nedal v niádné formì udìlati keft... Dnení vlastenci to mají mnohem snadnìjí. A hlavnì: není to zadarmo! Rieger pokraèuje: ... Vdy je známo, e jsem vdy peèlivì vyhledával a cenil talenty politické a odporouèel i uvedl na pùsobitì dùleitá i mue takové, kteøí se mi pak odslouili jízlivým nepøátelstvím! A na jiném místì konstatuje: Kdy jsem pøed 40 lety u jen s malým poètem vrstevníkù podnikl boj za vìc národa, nelákala nás tato vìru ani rùovými nadìjemi, ani prospìchy, ani slávou, a pøece jsem jí zasvìtil celý ivot svùj, kdeto jiní, kteøí teï velké slovo vedou, slouili jetì dlouho jiným bohùm, anebo byli snad jetì v plenkách a nemìli by snad posud zdání o povinnostech k národu, kdyby nebylo nás, jim nyní pøedpisovati chtìjí, kde jakou obì máme pøináeti vlasti... Pokud vám toto trpké zjitìní zklamaného vlastence F. L. Riegra nìco pøipomíná z naí polistopadové pøítomnosti, pak to není podobnost vùbec, ale vùbec náhodná. Vìènì neomylní Èei Jsou slova, pøi jejich èetbì si jen tak pro sebe øekneme, e jsou jakoby uitá na dnení dobu, tøebae od jejich napsání uplynulo více ne 120 let. K nim patøí i tato slova F. L. Riegra, jimi odpovídá na útoky diktované ctiádostí hrabivou a závistivou a jízlivou nenávistí proti osobì mé. Rieger píe: ... Takoví jsou ji ti nai radikální demokraté, e si osobují právo vládnouti vím lidem, vím národním jmìním, a nedopustiti, aby nìkdo smìl jinak obecnému dobrému slouiti, ne oni rozkazují. K tomu jsou ti neomyláci v demokracii tak do sebe zamilováni, e jim ani na okamik nenapadne, e by se mohl národ opováit pochybovati o tom, jsou-li právì oni co do pravdy, schopnosti a obecné dùvìry povoláni vládnouti národním jmìním. Jedinì národ smí rozhodnout... Vùdce národa by nebyl hoden svého èestného titulu, kdyby nenael zpùsob, jak z té lamastyky ven. Øíká: Snad by se národu naemu vedlo lépe, kdybychom vichni byli dokonalejí, obìtavìjí, ménì sobeètí, a tudí i svornìjí. Na jiném místì Rieger navrhuje obrátit se k národu a nebát se pøiznat, e politikové jsou s rozumem v koncích. Jetì je tu vdy génius národa, který si za vech okolností ví rady: Nastane-li Vám chvíle, kdy nebudete moci dále s dílem svým, neskládejte vinu na jiné, nezuøte marnì, ale apelujte na národ a dejte mu monost, aby se pronesl svobodnì, komu chce svìøiti vìc svou a jakými cestami ji chce vésti dále. Neboli: Demokracie znamená nejen zodpovìdnost, je to i umìní prohrávat ve volbách a odejít vèas z politické scény. Není nutno se bát názorù lidí a je tøeba jim dát monost, aby formou referenda sami rozhodli o tom, co povaují za ivotnì dùleité. Politická závì Kdy na poèátku bøezna 1903 F. L. Rieger ve vìku nedoitých 85 let zemøel, zanechal èeskému národu poselství, oznaèované jako politická závì. V nìm se praví: Národu svému pøeji z té due, aby se sám neopoutìl v malomyslnosti, ani nezpýchal v domýlivosti. Pøeji si dále, aby se národ mùj nikdy nespoutìl snah ideálních a køesanských, vìèných pravidel cti a pravé lidskosti. Koneènì si pøeji, aby národ ná vemonì dusil, ba mrtvil v sobì høích závisti. Budou-li vìrní synové a dcery národa naeho podle tìchto zásad vdy horoucnì a svornì, bez závisti peèovati o vestranné zvelebení jeho, pak dùvìøuji, e jej zesílí duevnì, mravnì i hmotnì, take odolá vem událostem a vem pøevratùm politickým, jejich smìr a tlak napøed vymìøiti a nebo podle své vùle obrátiti národu, zvlátì malému, jako ná, není dáno. Památka F. L. Riegra bude natrvalo ít v srdcích vech èeských vlastencù. 17. 11. 1998 PHDR. ROSTISLAV JANOÍK FOTO: ARCHIV AUTORA Poznámka autora: Citace uvedené v èlánku pocházejí z tìchto publikací: Politické výroky a zásady F. L. Riegra o pomìrech a budoucnosti naí v Rakousku. Sestavil J. J. Langner, Praha 1898; F. L. Rieger: Slovo o národním divadle. Otisk z Pokroku, 1875. Osmdesát let od vzniku ÈSR Dne 28. øíjna si pøipomeneme 80. výroèí vzniku a uznání Èeskoslovenské republiky v novodobých dìjinách Evropy a celého svìta. Za nae politické a hospodáøské osamostatnìní z 300leté nadvlády Rakousko-Uherska vdìèíme spojencùm: Anglii, Francii a USA. Byl to americký prezident W. Wilson, který dal podnìt k osamostatnìní malých národù v Evropì. O nai samostatnost se velkým dílem zaslouilo 200 000 legionáøù na vech frontách Evropy: v Rusku, ve FRancii a v Itálii v èele v prof. T. G. Masarykem, M. R. tefánikem, Dr. E. Beneem a silným odbojem doma, vedeným Dr. K. Kramáøem, Dr. A. Raínem, A. vehlou a dalími vlastenci Sokola a ostatních organizací. Mùeme být hrdi na to, e ná národ si udrel vùli po svobodì, e odolal tlaku svých výbojných sousedù. Po tolika letech nesvobody je to argument dostateènì silný k tomu, aby èeský národ obnovil svoji samostatnost jako stát. Je pro tento lid dùleité pøipomenout si vechny ty, kteøí se o obnovení naí samostatnosti zaslouili, jako i vechny nae padlé a ijící legionáøe. Obnovení hospodáøského ivota v nové republice bylo velmi obtíným úkolem, ale díky vlastenectví, nadení a odbornému vedení naí ekonomiky se brzy ukázala síla èeského národa. Ministr financí tehdejí republiky, Dr. A. Raín, uzavøel dne 26. února 1919 hranice, dal okolkovat vechny bankovky a èást z nich zadrel jako státní pùjèku, byl naøízen soupis majetku obèanù ke dni 1. 3. 1919 a vypsána dávka z majetku. Díky této Raínovì ekonomické politice si vydobyla Èeskoslovenská republika uznání celého vyspìlého svìta a zakrátko po svém vzniku se stala státem s jednou z nejvyspìlejích ekonomik na svìtì!!! Dne 5. 1. 1923 byl Dr. Raín zákeønì postøelen pøed svým domem komunistickým fanatikem a 18. 2. 1923 na následky atentátu zemøel. Stalo se tak v dobì jeho nejvìtího úspìchu, který vykonal pro svou vlast. Zradou západních velmocí, Anglie a Francie, a to podepsáním Mnichovské dohody s Hitlerem dne 30. záøí 1938, ztratila mladá republika pohranièní území. Dne 15. 3. 1939 byl zbytek republiky pøepaden nìmeckými vojsky a byl zde zøízen Protektorát Èechy a Morava. Slovenský prezident Tiso získává se souhlasem Hitlera samostatnost Slovenska, Podkarpatskou Rus obsadili z velké èásti Maïaøi. Samostatnost naí republiky byla obnovena vítìzstvím spojeneckých vojsk Anglie, Ruska a USA nad Nìmeckem a jeho kapitulací 8. 5. 1945. Po válce byla slibnì se rozvíjející demokracie opìt poraena v r. 1948 únorovým puèem komunistù, kteøí za pomoci Ruska uchvátili moc v naí zemi. Pro národ nastalo jedno z nejhorích údobí jeho existence. Vlastní zrádci naeho lidu zaèali zavírat, muèit a popravovat ve jménu komunistické ideologie nejlepí vlastence tohoto národa. Staèilo být pouze èlenem nìkteré vlastenecké organizace, napø. Skautu, Sokola, Orla atd., co mìlo za následek i fyzickou likvidaci celých rodin. Toto smutné údobí naich novodobých dìjin skonèilo roku 1989, kdy dochází opìt k obnovení demokratických práv v naí zemi. Tolik oèekávanou obrodu demokracie a ekonomického rozvoje zkalila skuteènost, e za vlády premiéra V. Klause, do nìho lidé vkládali nadìje, nedolo k potrestání viníkù hrùz komunistických represí a ani ekonomice se nedaøí. Tolik oèekávaný ekonomický vzestup byl vystøídán útlumem. Jedinì bývalí komunistiètí pohlaváøi jsou dnes ekonomickými pièkami této zemì, kam je vynesla sametová revoluce a kde je dokonale ochránila Klausova vláda. Ve srovnání s A. Raínem a první republikou pùsobí posametová ekonomika jako ekonomický puè komunistù a jejich ochráncù. Nejvìtí bolestí souèasné republiky je nedodrování ani tìch zákonù, které byly vytvoøeny po r. 1989. Nadìjí pro tuto zem je vak duchovní síla národa. ZA KAN JAROMÌØ: JAROSLAV EMBERK 6 6. ÈÍSLO ØÍJEN - PROSINEC 1998 Názory Stanoviska Ohlasy Názory Stanoviska Ohlasy Dopis pøedsedkyni OS v Ostravì JUDr. Renatì Prausové V Ostravì 9. 10. 1998 Váená paní pøedsedkynì okresního soudu, v pøíloze tohoto dopisu Vám zasílám dopis, který jsem odeslala na adresu OS v Ostravì panu Potùèkovi. Zároveò se ostøe ohrazuji proti tomu, jakým zpùsobem funguje v Ostravì soudnictví. V pøípadì mojí osoby mohu s klidným svìdomím prohlásit, e se jedná spíe o inkvizièní soudy. Kauzy, které projednával OS, týkající se OSSZ a ivnostenského úøadu, byly potvrzeny tak, e soudy nekonaly dle práva. Potvrdily pouze rozhodnutí tìchto státních institucí, ani by zkoumaly pravdu. OSSZ i Ú vycházely ze zcela livých a nepravdivých skuteèností, zcela ignorovaly zákon è. 71/1967 Sb., správní zákon, který ukládá povinnost zjistit skuteènou pravdu a teprve na základì takových pravdivých informací mùe vydat nìjaké rozhodnutí. Jednání øeditele OSSZ v Ostravì Keky mi pøipomnìlo zpùsob rozhodování státních soudù v 50. letech v bolevickém Èeskoslovensku. Zøejmì nepadlo jablko daleko od stromu. V únoru 1994 jsem produkovala zpravodajské oty s Martinem Mrnkou a Janou Lorencovou o podvodech s lehkými topnými oleji. Pøi natáèení tìchto zpravodajských otù a dále publicistického poøadu Na vlastní oèi s Janou Lorencovou jsem moc dobøe pochopila, kdo je viníkem tìchto podvodù. Nebyli to lidé typu nìjakého Hanáka z Vrbna pod Pradìdem, místního øezníka, kterého jeho rodièe v dobì, kdy jsme u nich natáèeli, vidìli naposledy koncem roku 1993 a nikdy více, ale Ministerstvo financí, Ministerstvo prùmyslu a obchodu, v té dobì øízené soudruhy Koèárníkem a Dlouhým. V dobì do èervna 1994 jsem byla èlenkou ODS, byla jsem i v radì MS Ostrava-jih, protoe jsem si naivnì myslela, e ODS je pravicovou stranou, e bude dodrovat zákony a povede zemi k prosperitì. Vìøila jsem lidem, kteøí v této stranì byli. Proto jsem to, co jsem zjistila pøi natáèení, spolu s videokazetou s natoèeným materiálem, který byl odvysílán TV NOVA, pøedala prostøednictvím pana L. Vodièky na sekretariát ODS. Vidìl to i soudruh Koèárník, který byl na jakémsi zasedání, upøesní Vám to pan Hamza. V èervnu 1994 jsem vstoupila do DEU, protoe s ODS jsem ji nechtìla mít nic spoleèného. ODS ovem v dobách své neomezené moci (1992-1996) si poèínala tak, e dosazovala své lidi na vechny státní instituce. Jací lidé v ODS v Ostravì byli a jsou, vím moc dobøe. Moje asistentka produkce Jana Nováková pracovala ve výrobì zpravodajských poøadù ve sdruení Polar TV, jeho jsem byla od samého poèátku èlenem. Dopadla jsem tak, e mne Jaroslav Korytáø a spol. okradli, dále prodávali TV NOVA obrazový materiál, který neplatili, a nakonec vyhodili na hodinu paní Novákovou z práce. Ovem vekeré finanèní záleitosti s její mzdou a s vrácením dotace Úøadu práce jsem musela uhradit já. Staèí uèinit dotaz na ÚP v Ostravì, e jsem závazek vùèi nim uhradila øádnì a vèas. Kdy jsem se snaila s Korytáøem dohodnout o vyrovnání dluné èástky, vyhrooval mi. Potom mi OSZ, ve které v té dobì øediteloval soudruh JUDr. Keka, poslala vyúètování toho, e jsem pøesnì na den neodvedla sociální pojitìní za paní Janu Novákovou. Mzdu paní Novákové vypoèítávala mzdová úètárna POLAR TV (Clipper) a také inkasovala za obrazový materiál, koupený TV NOVA, peníze. Já jsem nedostala nic, i kdy jsem natáèení podvodu s LTO financovala já. Rovnì jsem nedostala platbu za svoji práci producenta. Dalí inkvizièní rozsudek je spojen s ivnostenským úøadem v Ostravì, rovnì obsazeným bolevicko-odesáckou kamarilou. Filmovému producentovi pøili jednoho dne v roce 1995 zkontrolovat provozovnu. Nemám ponìtí, jakou provozovnu musí filmový producent mít, ale bylo tøeba Dostálové dát za vyuèenou, protoe byla moc zvìdavá a zajímala se o film Infarkt ocelového srdce, který byl natoèen v roce 1989 o tzv. listopadové revoluci v Ostravì. V dobì, kdy jsme slavili 5. výroèí této pøevratné události, jsem chtìla vyuít zábìrù z tohoto filmu, a proto jsem napsala do Krátkého filmu Praha. Tento podnik mi osobou nepodepsanou odepsal, e takový film nemá, a se obrátím na ÈST nebo Filmový archiv. Protoe jsem vak film Infarkt ocelového srdce finiovala v Krátkém filmu v Ostravì a v roce 1991 pøedávala pøi ukonèení pracovního pomìru v KF studio Prométheus, na VHS kazetì svému kolegovi Èapkovi, vìdìla jsem, e Krátký film Praha film má. Tato korespondence probíhala v mìsících záøí, øíjen a listopad 1994. Dalí problém, který nastal v Hotelovém domì Jindøich, kde jsem od èervna 1994 mìla kanceláø, byl s telefonem (neustále jsem reklamovala kvalitu telefonní linky, nemohla jsem se dovolat z kanceláøe a ke mnì byl také problém se dovolat) a dále s tím, e jsem s vìdomím provozního vedoucího p. Kuèoka oznaèila moji kanceláø také jako sekretariát DEU. Moná tento problém souvisel s tím, e jsme jako DEU uveøejnili v MSD inzerát o sekretariátu DEU a moje telefonní èíslo. Dne 8. 12. 1994 a 13. 12. 1994 jsem se v této øádnì najaté a øádnì placené místnosti dusila, musela jsem vyhledat lékaøskou pomoc. Dne 13. 12. 1994 kolem 16.30 hod. jsem byla v kanceláøi è. 506 také s panem Ladislavem Vodièkou, Bøenkova ul., Ostrava-Zábøeh, a byl to on, kdo se zaèal dusit jako první. Museli jsme z kanceláøe doslova utéci, protoe se tam nedalo dýchat. Bohuel se nemohu dobrat spravedlnosti, i co se týèe vyetøování trestního oznámení z 20. 12. 1994. OSZ v Ostravì, pan Korta, Vám mùe podat informace o tom, e lékaøi, které jsem v souvislosti s útokem na zdraví èi ivot musela vyhledat, mne oetøili, øádnì vyplnili výkaz práce, který odevzdali v Mìstské poliklinice v Hrabùvce k proplacení Veobecné zdravotní pojiov- nì. Údaje o jejich práci se ovem k VZP nedostaly, o èem mám dùkaz v podobì Pøehledu èerpání zdravotní péèe v roce 1994. Prokazatelnì evidovaná data 8. 12., 13. 12. a dalí dny v prosinci 1994 v tomto pøehledu nejsou. Byla ve výpoèetním støedisku Polikliniky na nìèí pøíkaz a nebo pøímo pachatelem smazána, zlikvidována, znièena. Protoe vak nejsem tak naivní, jak si nìkdo pøedstavoval, kdy spustil tyto likvidaèní akce, o vech tìchto zjitìních, která jsem od roku 1994 uèinila a o nich existují písemné dùkazy a svìdectví osob, jsou prùbìnì informováni kolegové z politických stran, se kterými nadále spolupracuji, napø. VRS a dále zahranièní novináøi pan Milo Komínek a pan Jaroslav Gajda, OI-OK. Toto je jen ve struènosti vylíèení rozhodných událostí, které svìdèí o tom, e jsem byla prostøednictvím tìchto výe uvedených státních institucí a politické strany ODS politicky a profesnì diskriminována. Protoe mi jednáním tìchto lidí vznikly kody na zdraví, v èinnosti mého podniku, v rodinných vztazích, budu se rozhodnì a dùraznì bránit za pouití stávajících zákonù. Obracím se na Vás proto, abych Vás poádala o to, zdali byste se seznámila se vemi kauzami, které na OS jsou, a rozhodla o tom, zdali se jedná o uplatòování práva, spravedlnosti, anebo o diskriminaci z dùvodù jiného politického smýlení a o likvidaci nezávislé filmové a TV produkce a nakladatelství, jeho jsem majitelkou. Jednání tìchto lidí hrubì naruuje obèanské souití a dále poruují svými èiny základní lidská práva, jako je právo vyznání, politického pøesvìdèení, právo zvolit si své povolání, právo svobodnì vyhledávat a íøit informace, právo umìlecky tvoøit. Pouiji v této souvislosti citát Petra Cibulky: Komunista zùstane komunistou, i kdyby trakaøe padaly. Aèkoliv se po listopadu 1989 tzv. bývalí rozlezli do vech politických stran, i tzv. pravicových, svými èiny se odhalili. Nemuseli jsme hnout ani prstem, udìlali to sami. Protoe tito lidé, které není problém jmenovitì dosadit, jednali v období let 19941997 proti mojí osobì zákeønì, podle a jako zloèinné spolèení, ádám prostøednictvím OS o policejní ochranu. Nebudu ít dále ve strachu, èeho veho jsou tyto kreatury jetì schopné, kdy v roce 1996 mi selhaly brzdy v autì, kterým jsem vezla na prázdniny svoji dceru a neteø. Protoe iji ve státì, který nemá nic spoleèného se skuteènou demokracií a právním státem, posílám tento dopis do sdìlovacích prostøedkù. Vechna zde uvedená tvrzení doloím listinnými dùkazy a svìdeckými výpovìïmi. S pozdravem YVETA DOSTÁLOVÁ, NEZÁVISLÁ PRODUCENTKA A VYDAVATEL NAKLADATELSTVÍ 89® Fáze C Na podzim roku 1995 jsem napsal tezi Øetìz A.B.C.A.. Proto, aby dnení ètenáø nemusel hledat ve starých èíslech exilových novin èi jinde, zopakuji krátce, èeho jsem si tehdy viml: Komunistická strana (kterou nazývám A), kdy u vìci nejdou vùbec dobøe, ponìvad systém zdegeneroval a korupce a nepotismus je u neúnosný, pøedá sametovì vládu komunistické stranì B. V naem èeskoslovenském pøípadì jsme vidìli sametové pøedání moci neokomunistùm B vládì Václava Klause. Napsal jsem dále doslova: Jenome hra, jak vidíme, pokraèuje. Debakl dnení politické garnitury (pozn. red.: fáze B) je nabíledni, a tak pøichází komunistická strana C - Ing. Milo Zeman a jeho ÈSSD. A a národ znovu zakusí, e tohle vechno selhalo (ponìvad internacionální vláda má své zákonitosti: vykoøisuje!), pøedá ve slavnostních zaruèenì demokratických volbách mandát komunistické stranì A. C a A bratrsky splynou (pozn. red.: jako se stalo po roce 1948). Øetìz A.B.C.A. se uzavøe. Hoøejím deseti tisícùm, kteøí se stále støídají u korýtek v posluné servilnosti nadnárodním vládcùm, se nic nestane. Národ bude dále dímán proto a jen proto, aby nìkdo ukájel své zloèinné a nemocné choutky a bezedné kapsy financující vechen neøád svìta. Tezi o Øetìzu A.B.C.A. jsem také v malé úpravì pøednesl na zakládajícím snìmu Vlastenecké republikánské strany dne 14. øíjna 1995 v Národním domì na praských Vinohradech (Dùm eleznièáøù) a zdùraznil jsem tehdy, e tento øetìz bude velmi tìké pøeseknout. Nyní, kdy máme informace generála Ljubimova o Operaci Golgota (pøetitìno v tomto èísle tìchto novin pozn. red. SN), vidíme, e celý ústup komunistù od moci byl skuteènì peèlivì plánován. Celý samet byl opravdu jen podvodem nejen u nás (a na nás), ale samozøejmì i v SSSR s jeho specifickou perestrojkou a ve vech sovìtských satelitních státech. Události se nám zaèaly utøiïovat do chápatelných obrysù, a kdo má dobrý zrak, vidí, e celý politický vývoj je dlouho pøipravovanou manipulací. Ljubimovovo odhalení v Operaci Golgota potvrdilo Analýzu Miroslava Dolejího i mùj odhad vývoje A.B.C. a zpìt k A. Ing. Milo Zeman a jeho sociálnì demokratická ÈSSD (komunistická strana C) je po letoních pøedèasných volbách u moci. Nevím, zda vichni èetí sociální demokraté zde v Anglii mají radost, ale nìkteøí jistì. Bude to pøedevím zastánce nevìdomého spolupracovníka StB, komunistytrockisty z Londýna, Jana Kavan, a krycím jménem KATO (nyní ministra zahranièí), a doporuèovatel na jeho finanèní podporu z Amerického fondu NED (National Endownment for Democracy) Profesor Emeritus JUDr. Jaroslav Krejèí z Lancasteru (viz mùj èlánek Amerièane, za Tvoje peníze, otitìný napø. v Nedìlním Hlasateli ze 4. záøí 1988!). Dr. Krejèí byl tehdy pøedsedou Spoleènosti pro vìdu a umìní (SVU) v Londýnì. A kdo jetì? S ním to budou Krejèího podpùrci a zastánci, kteøí ho do køesla pøedsednictví SVU dosadili a udrovali, a samozøejmì podporovatelé nevìdomých podporovatelù, kteøí stále (i z kazatelny!) ostentativnì chválí novì nabytou svobodu a slávu sametové revoluce a jejích nositelù. Nepíe se mi lehce to, co øíkám, a rozhodnì ne jako osobní hoøkost z proitého èi ironii, ale jako dùleitou poznámku pro historický záznam, a abychom si pøipo- mnìli. Jednou u musíme zaèít øíkat i nepøíjemnou pravdu! Dnes také vysvítá, proè jsem já osobnì v dobì rozpadu Èeskoslovenska, kdy jetì málokdo tuil, co bude, byl tak vehementnì zván do Zemanovy stínové vlády. Musel bych jako èlovìk s reputací a neposkvrnìným jménem potøásat rukou p. Kavanovi a dnes mu dìlat alibi jako situace znalý èlovìk z Londýna. Vimnìme si, e zahranièní globalista Kavan nebo Lánský byl vybrán a urèen nìkým jiným ne Zemanem a nikdo ho nemùe sesadit, i kdyby vyboural deset aut. Koneènì: jako nikoho, za kým stojí jedna a tøi rozvìdky (tajné sluby), a dokud nebude odepsán jimi. Sám Ing. Zeman mluví dnes po vládì (mismanagementu) prof. Klause o naí zemi jako o spáleniti, ale místo toho, aby potrestal háøe, co by mìlo být logické a normální, uzavøe s ním smlouvu. U mu nejde po krku! Není tohle jen pokraèující komedie?! A.B.C.A.. Oni vichni jsou vykonavatelé hry svého cizozemského, globalistického pána. Proto se ádnému z nich nic z rukou soudruhù nestane. Ledae by se probudil Stalin. A tedy budeme plakat, nebo si hrát na to, e nám je to volný, øetìzec posloupnosti A.B.C.A. se dostal do fáze C. Nikomu se ho nepodaøilo pøeseknout, a i Vlastenecká republikánská strana (VRS), která se po tøi roky zoufale snaila, je dnes po rezignaci Ing. Jiøího Spruila a nìkolika èlenù pøedsednictva prakticky v troskách. Jsme jen pár krokù vzdáleni od posunu k fázi A pøíkazného managementu, øeèeno ulechtile, èi zcela nepokryté diktatuøe a zbrusu nové totalitì, chceme-li být ve vyjadøování nesmlouvaví. V této situaci vùbec nerozumíme prohláení Èeské biskupské konference (ÈBK), e: Výsledek voleb hodnotí biskupové jako dùkaz o celkovém zrání naí spoleènosti. !!! (Viz moravský katolický týdeník Svìtlo z 19. èervence 1998, str. 5.) Je snad ÈBK církevní klub ÈSSD? Jakou podporu mùe èekat katolická církev od tìce zkoueného národa po takovýchto prohláeních svých vrcholných pøedstavitelù? Jak musí být znièeni ti národnì cítící biskupové, jejich svìdomí je pøehlasováno demokratickou vìtinou ÈBK!?! Zdìenì pøihlííme a nìkterých se zmocòuje apatie. To ale jen nahrává nepøátelùm èlovìèenství! Nezapomínejme, e jsou to vládcové se vemi svými plány, triky, taktikami a vekerou manipulací, kdo jsou v úzkých!!! Podívejme se na ostudnou komedii prezidenta Clintona, pøistieného s kalhotami dole. Podívejme se na taktiky opilce Jelcina. Svìt se vdy potácel na ostøí noe a je stále od poèátku stvoøení na spadnutí do propasti. Aè mìl tisíckrát pøíleitost, zatím nespal. Od poèátku svìta máme co èinit s osobním høíchem, vradou a touhou po moci. ílenstvím a vzpourou proti Bohu. Zápas stále pokraèuje. Nevìme hlavu! Kdyby existence naeho národa závisela na papaláích, vrcholných pøedstavitelích veho druhu, prezidentech a politicích, tak u jsme dávno neexistovali. My ale jsme, byli jsme a budem!!! V dnení dobì záleí stále více na tom, jak my sami, jako jednotlivci, navzdory mismanagementu vìcí veøejných, pùjdeme èestnì svojí cestou a s mravenèí pílí budeme pracovat pro dobré svých bliních a modlit se za odputìní svých høíchù. Snait se ujít svùj dobrý krok! Spoléhat musíme u jen na sebe a s oèima upøenýma na ideál Boího království prosit Boha o pomoc. Musíme se pøipravit na velmi nepøíjemné. Blesková výmìna vlády v Rusku v nedìli 23. 8. 1998 tomu jen nasvìdèuje. 24. 8. 1998 EURING. DR. BOHUMIL KOBLIHA, LONDÝN Èeská republika po listopadu 1989 (5. èást) oèima bývalého poslance Federálního shromádìní ÈSFR Stoupající nezamìstnanost mezi poèetnou pracovnì nejménì produktivní èástí naí spoleènosti povede k dalímu rùstu kriminality. A jestlie se stát nebude schopen vypoøádat s ní cestou zákona, mùe nastat doba, kdy obèané vezmou spravedlnost do vlastních rukou. Právní stát musí chránit obèany u proto, e oni si na vlastní bezpeènost svými danìmi platí a plným právem ji poadují. Není-li toho stát schopen, vystavuje se nebezpeèí rozkladu. Ostatnì soudím, e rozdíl v postavení obèana v totalitì a postavení obèana v demokracii spoèívá v tom, e zatímco v totalitì je zde obèan pro stát a vùèi státu stojí v postavení poddaného, v demokracii je tomu naopak - tam existuje stát pro obèana. Avak, zaè stojí stát, v nìm se obèan musí starat pouze sám o sebe a kde se stát zbavuje odpovìdnosti za obèana? Demokratický právní stát mùe prosperovat pouze tehdy, existuje-li v nìm právo, které platí pro vechny stejnì a je-li øízen intelektuálnì i mravnì vyspìlými lidmi, kteøí jsou schopni demokratické a fungující struktury státu øídit a spravovat. Avak nemohou být zárukou demokracie a tvorby právního státu lidé, kteøí zde vìdomì, cílenì a programovì budovali ètyøicet let stát totalitní. Nemùeme být povaováni za právní stát, jestlie ti, kteøí se dopoutìli zloèinù justièních vrad a zloèinù proti lidskosti, zùstali nepotrestáni. Je tøeba, aby se obèané a pøedevím pracující lid, jeho se komu- nisté pøi páchání svých zloèinù nejvíce dovolávali, dovìdìl, jakých zloèinù se komunistická strana dopoutìla na vlastním národì a jaké zloèiny páchala ve jménu pracujícího lidu. Dìjiny komunistické strany jsou dìjinami zrady, násilí a tekoucí krve. Je to ideologie li a násilí, zaloená na tøídní nenávisti. Komunisté slibovali tomuto národu astné zítøky, ale zùstala po nich pouze temná minulost. Komunisté zrazovali stát v roce 1948, kdy se známým protistátním puèem zmocnili vlády v tomto státì na dlouhých ètyøicet let, zrazovali národ v roce 1968, kdy si na lid vlastní zemì povolali armády Varavské smlouvy. Zrazovali u v roce 1945, v dobì Praského povstání. Tehdy generál Patton vyslal do Prahy své vyjednavaèe, kteøí Èeské národní radì sdìlili, e Amerièané jsou pøipraveni osvobodit Prahu bìhem nìkolika hodin, jestlie Národní rada o to poádá. Tehdy, pøi následném hlasování o tomto návrhu, se komunisté postavili proti. V dùsledku zrádného hlasování soudruha Smrkovského Praha nebyla osvobozena Amerièany, kteøí stáli v Rokycanech, 70 km od Prahy, a v Praze musela téci krev èeských lidí jetì plné dva dny a dvì noci. Protoe Praha musela být osvobozena Rudou armádou, protoe musel vzniknout mýtus Rudé armády-osvoboditelky. Komunistùm nikdy nezáleelo na tom, tolik vyteèe krve, jde-li o uchvácení moci. Nebýt pøedcházející dohody o demarkaèních èárách a okupaèních pásmech, setkaly by se sovìtská a americká armáda nikoliv v prostoru A-Cheb-Karlovy Vary-Plzeò-TachovÈeské Budìjovice, ale v prostoru Èeskomoravské vysoèiny. Komunistùm vak vdy lo pouze o uchvácení moci, bez ohledu na to, kolik vyteèe krve. Kdy se nám po válce vraceli vìzni z nacistických koncentraèních táborù, pozastavovali jsme se nad tím, jak se mohlo stát, e kulturnì a civilizaènì vyspìlý nìmecký národ klesl a do hlubin barbarství, kde vládne rasismus a krevní msta. Avak po nástupu komunismu byl tento stát ovládán ideologií tøídní msty a byly opìt budovány koncentraèní tábory a do tée hlubiny barbarství klesl i národ Husùv, Komenského a Masarykùv. Nic takového by se vak nemohlo stát, kdyby se i v tomto národì nenalezlo dostatek psychicky labilních a charakterovì vadných lidí s vrozenými sklony ke zloèinnosti, jim totalitní komunistický systém umonil uplatnìní jejich nejbliích ivoèiných pudù. My jsme se vak s tìmito zloèinci neumìli vypoøádat. Nechápu, proè nebyl postaven pøed øádný soud prokurátor soudruh Urválek, který tak smutnì proslul v procesu Horáková a spol., v procesu Slánský a spol., kde byly vynáeny rozsudky smrti a kde tekla lidská krev. Proè nebyl postaven pøed soud soudruh Bi¾ak, jeho podpis je evidentnì na tzv. zvacím dopise? Proè nebyli postaveni pøed soud ti, kteøí se podíleli na utrpení politických vìzòù v komunistických vìznicích a koncentraèních táborech? Volání bývalých politických vìzòù po spravedlnosti není aktem msty, ale vyrovnáním se s minulostí. My ovem, namísto toho, abychom s tìmito zloèinci zavedli øádné soudy, poskytujeme bývalým estébákùm a stotisícové odstupné a na druhé stranì politickým vìzòùm, kteøí se po mnohaletém vìznìní vraceli do civilního ivota, pokud se vùbec doili a ve vìzení nezemøeli, s podlo- meným zdravím, neposkytujeme ani haléøe za pokozené zdraví, které v dùsledku svého vìznìní utrpìli. Na to soudruh Koèárník peníze nemá. Na estébáky ovem ano! Onu nepostiitelnost komunistických zloèinù by mìl zodpovìdìt ministr spravedlnosti. Byla nae sametová revoluce proto tak sametová, e vlastnì nelo o revoluci, ale o pouhé pøedem sjednané pøedání moci politické za cenu zachování moci ekonomické? Staøí komunistiètí aparátníci sedí dosud, by ji v pøevleèených kabátech, na úøadech státní správy, jsou øediteli akciových spoleèností, øediteli továren, øediteli kol, kde dosud vychovávají nai mláde v duchu marxismu! Kdo za tento stav nese odpovìdnost? Jako svobodní obèané jsme mìli ji nìkolikrát monost projevit svou vùli ve svobodných volbách. Avak z naí svobodné vùle musí vyplývat i nae odpovìdnost za vìci pospolité. Svoboda bez odpovìdnosti je anarchie, která otevírá dveøe totalitì, a u totalitì levé, èi pravé, hnìdé, èi rudé, èi jakkoliv zbarvené. *** Po ètyøicetiletém spektru levém se jazýèek na vahách pøesunul vpravo. Avak nae nová Národní fronta pravice provádí dnes stejnou kuloárovou politiku, jakou pøed listopadem 1989 provádìla levice. Pøi absenci politického støedu dolo ke støetu politických sil levých a pravých. Tento støet nesmìøoval k vytvoøení podmínek pro fungující právní stát, ale naopak vyústil v rozpad státu. Historie je velkou uèitelkou ivota, ovem pouze pro ty, kteøí jsou ochotni se z historie pouèit. Ti, kteøí to nedokáí, bývají právì historií donuceni si ji znovu zopakovat. Souèasné politické síly jsou rozloeny mezi pravici a levici. Pravice zklamala oèekávání, která do ní národ vkládal, levice se jeví jako nekonstruktivní. OH propadlo ve volbách, KAN se mohl dostat do parlamentu jen za cenu uzavøení koalice s KPV ÈR, která vak prohlauje, e je nadstranická, LSU nepùsobí pøíli dùvìryhodnì u proto, e na postech této strany dominují ultralevé síly. Sládkovi republikáni jsou roztìpeni a navíc jim schází politická kultura. Strana sexu a strana piva jsou stranami-nestranami, které pouze tøítí politickou strukturu, ani aby ji stmelovaly. KDS, která la do prvních parlamentních voleb roku 1990 spoleènì s Lidovou stranou pod oznaèením KDU, se spojila s pravicovou ODS a je ochotna se spojit kdykoliv s kýmkoliv, kdo by zaruèil teplé místo pro její funkcionáøe, a to i za cenu likvidace vlastní strany. Lidová strana, pod nic neøíkajícím oznaèením KDU, mìla jedineènou pøíleitost zbavit se stínù minulosti z období národnì-frontovní politiky a vytvoøit silnou Unii køesanských politických sil v tomto státì; místo toho za slib ministerských køesel sama jednotu tìchto sil pomáhala rozbít. Ani po pøijetí, èi spíe usurpaci oznaèení KDU, nikdy ádnou Unii køesanských politických sil nevytvoøila a i nadále zùstala tím, èím byla vdy: klerikální a pøevánì katolickou. Ledae bychom pøipustili monost, e vytvoøila Unii sama se sebou. Co je ponìkud schizofrenické. Navíc její ministøi zpùsobili zmatky v kultuøe a bývalý lidovecký ministr sebeobrany, stejnì jako ministr zemìdìlství se ukázali být v politice naprostými diletanty. MGR. JOSEF TOMSA, JAROMÌØ (Pokraèování pøítì) 7 6. ÈÍSLO ØÍJEN - PROSINEC 1998 Dokument Dokument Dokument Dokument Dokument PRVNÍ MEZINÁRODNÍ KONGRES O PØÍMÉ DEMOKRACII (Pøíbram, 25. - 27. 8. 1998) Doufejme, e tímto kongresem zaèal být u koneènì odpoèítáván èas nerozumu a nemravnosti v podobì zastupitelské lidemokracie! A doufejme také, e toto odpoèítávání nebude trvat a ostudnì dlouho. SVOBODNÉ NOVINY pøetiskují úvodní slovo hlavního organizátora tohoto kongresu - Dr. Jiøího Poláka. Pøetiskujeme také pøíspìvek, který pro úèastníky kongresu napsal Ing. Antonín Bìlohoubek. REDAKCE Úvodní proslov Dámy a pánové, drazí pøátelé, jménem naí skupiny, Hnutí za pøímou demokracii, mám velké potìení pøivítat Vás na tomto kongresu, prvním tohoto typu, který se kdy konal v kterékoli zemi. Mezi naimi mezinárodními úèastníky chci zvlátì pøivítat Prof. Theodora Beckera, profesora politické vìdy na Univerzitì v Auburn v Alabamì a Dr. Christu Slaton, vìdeckou pracovnici z USA. Prof. Becker a Dr. Slaton laskavì svolili organizovat druhý a tøetí den, jako i øídit jednání tohoto prvního dne. Jsem hrdý na to, e mohu øíci, e ve Washingtonské deklaraci z r. 1918, toti v dokumentu, který vyhlaoval vznik Èeskoslovenské republiky, byla ji obsaena idea pøímé demokracie, to jest právo na obèanskou iniciativu a na závazná referenda. Tento dokument podepsal, mezi jinými, první prezident této zemì, T. G. Masaryk. Následující politický vývoj zhasil tuto jiskøièku nadìje. Dnes, osmdesát let pozdìji, jiskra je znovu vznícena a brzy rozpoutá poár. Moná e je nìco symbolického ve skuteènosti, e první kongres o pøímé demokracii se koná právì v této zemi, po výcarsku první, alespoò v Evropì, kde nejvyí pøedstavitelé formálnì pøijali princip pøímé demokracie jako ideologický základ jejich rodícího se státu. Myslím, e tento kongres by se mohl stát historickým, e by v budoucnu mohl být povaován za událost vyznaèující zahájení nové éry, éry skuteèné demokracie. Chtìl bych Vás teï struènì informovat o skupinì, která organizuje toto setkání, toti MDD (Movement for direct demokracy) - Hnutí za pøímou demokracii. Myslím, e nae hnutí se lií od vìtiny podobných dvìma charakteristickými rysy. Zaprvé - aèkoliv jsme aktivní v Èeské republice, nepokouíme se ovlivnit politiku této zemì. Naí ambicí je vytvoøit kanály pro mezinárodní spolupráci a pøispìt k vyvinutí teorie pøímé demokracie, formulovat stanoviska, na nich by se vìtina DD aktivistù mohla shodnout. V tomto smìru je ná pøístup podobný snahám Dr. George Sagiho, s ním doufáme nastolit plodnou spolupráci. Rozdíl mezi námi a Dr. Sagim je v tom, e on se pokouí vybudovat dosti formální organizaci, zatímco my máme na mysli pouze sí neformální, avak pomìrnì pravidelných mezinárodních kontaktù. Tento kongres by mohl být prvním krokem v tomto smìru. Bude-li to finanènì moné, chceme zaèít vydávat (v angliètinì) ètvrtletník DD bulletin, obsahující informace o DD iniciativách v rùzných zemích a o jejich pokrocích. Toto je první aspekt, který chci vyzdvihnout. Druhý charakteristický rys je nae zamìøení na problémy ivotního prostøedí. Teoretickým základem naí èinnosti jsou práce tøí odborníkù a mé vlastní. Pøed nìjakými pìti lety jsme se rozhodli slouèit nae úsilí za úèelem formulace nìèeho, co by se dalo nazvat strategie pøeití. Pro nás je pøímá demokracie nejen zpùsob, jak zvýit monosti obèanù zúèastòovat se politického procesu. Jak to vidíme, je moná pøímá demokracie jedinou realistickou cestou k pøekonání nejhorí krize v dìjinách lidstva. Tradièní stranické systémy se zamìøovaly a zamìøují - pøedevím na rozdìlování hmotných statkù. V diktaturách je toto rozdìlování vynucováno shora, pøi potlaèení vekeré opozice. V takzvaných parlamentních demokraciích a prezidentských systémech dochází k rozdìlování cestou konfliktù mezi rùznými kategoriemi obèanù, jako i konfliktù (a do jisté míry i pokoutní spolupráce) mezi malými elitními skupinami, v prvé øadì vedeními politických stran. Tento systém mohl fungovat uspokojivì bìhem posledních zhruba sta let a byl nejvìtím pøiblíením se demokracii, jakého bylo mono v této historické epoe do- sáhnout. Po skonèení studené války se situace silnì zmìnila. Místo hrozby nukleární války jsme si uvìdomili jinou a jetì horí hrozbu pøicházející z naeho okolí. Víme teï, e nae civilizace mùe být v kterémkoli okamiku smetena velkým meteorem. Experti øíkají, e toto nebezpeèí mùe být ve vìtinì pøípadù odvráceno, vybudujeme-li systém teleskopù pozorujících celou oblohu dnem i nocí a vyvineme-li potøebnou technologii. To bude vak vyadovat mnohem vìtí prostøedky, ne jaké je vìtina politikù zatím ochotna pro tento úèel poskytnout. Jetì zøejmìjí je hrozba pøibliujícího se vyèerpání pøírodních zdrojù naí planety a rychle se zhorujících ivotních podmínek. Pøekonání tìchto hrozeb bude vyadovat spolupráci velké vìtiny obèanù. Nemá to nic spoleèného s tradièní pravo-levou dimenzí politických systémù. Stranická politika je neschopna øeit takové problémy, ponìvad je zaloena na konfliktech, jejich úèelem je dosáhnout krátkodobé výhody i za cenu toho, e si spoleènost, v delí perspektivì, øíká o netìstí. Vìtina stranických politikù je neochotna - a v praxi i neschopna pøevzít zodpovìdnost za pøeití, protoe jejich strategie nesahají dále ne k pøítím volbám. Jsme pøesvìdèeni, e pøeití mùe být zajitìno pouze tím, e se zodpovìdnost pøenese na úroveò øadového obèana jako jedince místo jako pøísluníka té které kategorie. Vìøíme, e v pøímé demokracii si obèané zvolí strategie pøeití, i kdy to bude znamenat radikální zmìnu ivotního stylu v nìkterých oblastech. (Pozn. red.: O této problematice viz èlánek J. Ohnutka Globální program pøeití, otitìný ve SN è. 5/1998.) Tento ekologický pøístup k pøímé demokracii byl vyvinut dvìma èleny naí skupiny, Prof. Josefem majsem, profesorem filozofie na Masarykovì univerzitì v Brnì, a Ing. Jaroslavem Koèím, významným ekonomem a konstruktérem. Dalí specialista, patøící k naemu krouku, je Dr. Milan Valach, jeho práce se zamìøují na demokratizaci ekonomických systémù, pøesnìji: na demokratizaci systémù podnikového vlastnictví. DR. JIØÍ POLÁK Buøièovy postøehy o demokracii v Nedejme se mást chválami, které slepí a otrlí mudrlanti pronáejí a sepisují o údajné vyspìlosti naí civilizace! Pozornì naslouchejme tìm, co jsou mínìní hodnì odliného. Katastrofy politické, hospodáøské, ekologické a mravní nás k tomu pøímo vybízejí. v Nerozumu a nemravnosti je i na prahu dalího tisíciletí u homo sapiens spousta. patností klíèovou, onou ábou na prameni je nerozum a nemravnost v podobì zastupitelské lidemokracie. v Miliony potupnì ovládaných, kteøí se prostøednictvím zastupitelské lidemokracie vydávají na milost a nemilost tlupám vícenásobných zloèincù - TAKOVÝ je stav homo sapiens - èlovìka moudrého i na prahu dalího tisíciletí! v Èas rozumu a mravnosti nezaène, dokud nepomine zastupitelská lidemokracie. v A katastrofální nedostatek lidí schopných pøemýlet na patøièné úrovni se dnes projevuje pøedevím v tom, jak málo je buøièù útoèících proti zastupitelské lidemokracii a horujících pro poctivou demokracii pøímou. v Degradovat miliony lidí na tvory nezpùsobilé spolurozhodovat o podstatných vìcech pøímo, to je zloèin Z NEJVÌTÍCH! A právì na nìm stála a stojí zastupitelská lidemokracie. v Zastupitelská lidemokracie je zloèinem pøedevím z hlediska mravního (z lidí mravnì ne dost silných dìlá prodejné pøikrèence, tvory mravnì rozbøedlé), A PAK je zloèinem i z hlediska politického. v Prodejné pøikrèenectví milionù potupnì ovládaných je hanebností nejrozíøenìjí a svým zpùsobem i nejpustoivìjí. v Kadé volby v zastupitelské lidemokracii jsou vlastnì znovu a znovu opakovaným Mnichovem, znovu a znovu prodluováním stavu, kdy o podstatných vìcech rozhodují chorobnì domýlivá individua o nás bez nás. v Kritérium poctivosti politikù je natìstí prostinké: chtìjí, nebo nechtìjí poctivou demokracii pøímou? Kdo ji nechce, toho mìjme za chorobnì domýlivého cynika nebo chorobnì domýlivého hòupa, který je plný choutek smýkat slepými a otrlými zuboenci. v Kdo pøistupuje na to, aby byl zastupován i pøi rozhodování o podstatných vìcech, jako kdyby on sám byl duevnì ménìcenný, ten duevnì ménìcenný svým zpùsobem SKUTEÈNÌ JE! v Volièùm v zastupitelské lidemokracii opakujme znovu a znovu: Podporovat jedny darebáky proti darebákùm jiným, to je sprostota a darebáctví TAKÉ! v Chorobnì domýliví PODLIDÉ. V novodobé historii k nim na prvním místì patøili, patøí a budou patøit politiètí recidivisté v zastupitelské lidemokracii. v Zastupitelská lidemokracie stojí na tolerování politického zlodìjství. A toto zlodìjství potupnì a pustoivì ovládaní tolerovat pøestanou, zastupitelská lidemokracie skonèí. v Vyjádøeno matematicky: Zastupitelská lidemokracie se rovná: stáda tvorù slepých a otrlých plus chorobnì domýliví stádníci. Kdo toto konstatování odmítá, je slepý a otrlý také. v Smír, který je u naich souèasníkù snad nejostudnìjí: smír se zastupitelskou lidemokracií, to jest smír s tlupami politických recidivistù, kteøí se nestydí parazitovat na slepotì a otrlosti milionù lidí. v K propagátorùm zastupitelské lidemokracie patøí vlastnì i ti její ZDÁNLIVÍ odpùrci, kteøí na ni útoèí (a horují pro pøímou demokracii) na intelektuální a mravní úrovni hodnì pokleslé. v Kdo je proti poctivé demokracii pøímé, toho mìjme za sluhu nerozumu a nemravnosti. Jestli si tak poèíná ze slepoty a z otrlosti nebo z prodejnosti, to povaujme za podruné. v Jen více nebo ménì slepý a otrlý je kadý, kdo výrazy tlupy vícenásobných zloèincù a tlupy politických recidivistù vnímá jako poválivé nadsázky. v Zastupitelskou lidemokracii nám vnucují nejen chorobnì domýliví stádníci. Vnucuje nám ji svým zpùsobem kadý, kdo na ni pøistupuje. v Poctivé demokracie pøímé se báli a bojí jak mocní nièemové komunistiètí, tak kapitalistiètí. Báli a bojí se jí ze stejných dùvodù - e by znamenala konec jejich svévole, jejich zlotøilého parazitování. v íøení tupé spokojenosti uprostøed píny a hanby politické i nepolitické naimi masmédii patøí k tomu NEJÚÈINNÌJÍMU køivení a ohlupování potupnì a pustoivì ovládaných. v Politická pornografie na konci tohoto tisíciletí nejrozíøenìjí: chvály zastupitelské lidemokracie. v Uívat si pøízemního tìstíèka uprostøed píny a hanby politické i nepolitické, to pøenechme prodejným pøikrèencùm. My stateènì odporujme, probouzejme vechny, kteøí jsou probuzení schopni. v Nebude a nemùe být dobøe, dokud prodejné pøikrèenectví pøemnohých nevystøídá jejich ulechtile výbojný hnìv vùèi pinavcùm politickým i nepolitickým. v Tlupy vícenásobných zloèincù je tøeba zbavit politické moci. Kdo se nad nimi jen znovu a znovu pohoruje, ten si jejich øádìní zaslouí! v Podobnì jako se zloèinù nedopoutìl a nedopoutí komunismus, ale komunisté, tak se zloèinù nedopoutìla a nedopoutí ani zastupitelská lidemokracie sama, ale ti, co nám ji vnucovali a vnucují. v Kdo zastupitelskou lidemokracii pro její potupnost a pustoivost neodmítá, ten si ji jako trest z nejhorích svým zpùsobem ZASLOUÍ! v Zastupitelská lidemokracie je pøedevím nerozum a nemravnost. A PAK je i vydatným pøedplatným na katastrofy politické, hospodáøské, sociální a ekologické. v V moci poctivé demokracie pøímé je jak skonèení se svévolí politickou, tak se svévolí hospodáøskou, sociální, ekologickou a mravní. PROTO se jí tak intenzívnì brání nièemové politiètí i nepolitiètí. v K poctivému respektování vùle oprávnìných volièù patøí nepochybnì také to, aby køesla pøipadající na podíl tìch, co volby ignorovali, zùstala v zákonodárných sborech prázdná. e tomu tak není, to je jen dalí dùkaz o sprostotì a cynismu politických recidivistù. A publicisté, kteøí tuto pinavost nepranýøují, jsou jen a jen pinavci také! v Poté, co byla konstatována a doloena potupnost i pustoivost zastupitelské lidemokracie, je NEOMLUVITELNÉ neusilovat o poctivou demokracii pøímou! v Bez výbojné síly vìtiny dosud potupnì ovládaných poctivá demokracie pøímá nezvítìzí. Ulechtilí buøièi by mìli tuto sílu vybuzovat a zdatní organizátoøi ji pøivést k vítìzství. v V dnení politické i nepolitické pínì a hanbì je poctivá demokracie pøímá snad tou NEJVÌTÍ nadìjí, jakou máme. Chápou to dosud jen dosti vzácné výjimky. ING. ANTONÍN BÌLOHOUBEK (Napsáno pro první mezinárodní kongres o pøímé demokracii, který se konal ve dnech 25.-27. 8. 1998 v Pøíbrami.) ÈESKÉ DÌJINY V OBRAZECH (Seriál z dobových vyobrazení) Karel IV. - otec vlasti (620. výroèí úmrtí) Tímto pojmenováním oznaèil M. Vojtìch z Jeova èeského a øímského krále a nìmeckého císaøe z rodu Lucemburkù - Karla IV. Stalo se tak ve smuteèní øeèi v den jeho pohøbu 15. 12. 1378. Podle dobových údajù se koncem listopadu 1378 zhorilo Karlovo tìké onemocnìní dnou. Horeèka vyvolala prudký zánìt plic, jemu oslabený organismus nedokázal vzdorovat. Císaø Karel, zcela vyèerpán tzv. suKarel IV. Lucemburský chou zimnicí a obklopen svými nej(Vyobrazení podle busty Petra bliími, skonal dne 29. 11. 1378, tøi Parléøe v trifóriu katedrály hodiny po západu slunce. Podle nedávno provedené antrosv. Víta na Praském hradì, pologicko-lékaøské expertizy bylo na 2. pol. 14. stol.) poèátku Karlovy nemoci, konèící smrFoto: archiv SN tí, tìké zranìní levé nohy: zlomenina krèku stehenní nohy, která ho natrvalo upoutala k lùku, z nìho ji nevstal. Panovníkovo mrtvé tìlo bylo balzamováno a podle pøání zesnulého odìno do mniského hábitu. Velkolepé pohøební obøady trvaly 17 dní. Po jejich skonèení byly Karlovy ostatky uloeny do královské hrobky pod chrámem sv. Víta na Praském hradì. 3. 12. 1998 - RJ - MINIPOVÍDK INIPOVÍDKYY Kouzlo mikuláského veèera Kdy byl v roce 1946 vyhláen vládní dekret o nasazení roèníkù narození 1927 a 1928 do zemìdìlství, byla jsem s kamarádkou v jednom statku. Byla to døina, brzy ráno se vstávalo a celý den bylo co dìlat. A veèer po veèeøi jsme obì padly na postel a spaly a spaly - jako Karafiátovi brouèci. V té dobì jsme daleko od svých blízkých proívaly také blíící se Vánoce a Mikuláe. Napadlo mne, e dìtem ve vesnièce udìláme radost, kdy pùjdeme za Mikuláe, andìla a èerta. Syn statkáøe byl urostlý, a tak se z nìho stal Mikulá - s dlouhou vousatou bradou z papíru, kterou si nalepil. Kamarádka byla andìl, pro- PRO MAMINKU toe mìla dlouhé svìtlé vlasy. A já jsem byla zase èertík, který si pomazal sazemi oblièej a nasadil rádiovku s papírovými rohy. V pøedveèer sv. Mikuláe jsme si vzali koík, do kterého nám rodièe dìtí dali dárky, a zasnìenou vesnièkou jsme se ubírali od stavení ke stavení. Dìti za chvíli pobíhaly za námi a pokøikovaly: To jsou Tomkovic brigádnice! Bylo plno radosti, my jsme vak zùstali inkognito, aby se veèer plný mikuláského kouzla nezkalil. Dnes, kdy vidím, jak se ta pìkná tradice dodruje, mám radost, e mezi Èechy nic dobrého hned tak nevymizí. A to je dobøe. EVA COUFALOVÁ, PRAHA 10 Rozpoètová past aneb Expanzívní deprese (Pokraèování ze str. 1) jedno, jaká je struktura státního rozpoètu, nebo jeho te- v dùsledku tohoto autonomního zvýení poptávky zvýí celková velikost domácího produktu a tím vzniknou vìtí rozpoètové pøíjmy. Celkovým výsledkem penìního financování státního rozpoètu je, e celé zvýení rozpoètových výdajù se po urèitém èase stane trvalým pøíjmem státního rozpoètu na základì zvýení velikosti domácího produktu a pøíjmù obyvatelstva. Penìní financování vyích rozpoètových výdajù je tedy pouze krátkodobé a vzniklý deficit nepatrný. Rozpoètová politika minulých vlád byla restriktivní nejen v dùsledku sniování rozpoètových výdajù, ale i proto, e byla deficitní. I kdy státní rozpoèet byl navrhován jako vyrovnaný, èást skuteèných výdajù státního rozpoètu (jak výdajù rozpoètovaných, ale i jiných výdajù státu nezahrnutých v oficiálním státním rozpoètu) nebyla financována z rozpoètových pøíjmù, ale z prodeje státních aktiv - státního majetku. Vedle tohoto neoficiálního, ale faktického deficitu hospodaøení státu konèil zejména v posledních letech i oficiální státní rozpoèet deficitem. Hospodaøení dnení vlády by mìlo být lepí, protoe skuteènì sleduje potøeby naí ekonomiky a na to potøebuje peníze (chce provádìt zemìdìlskou i prùmyslovou politiku, co minulé vlády odmítaly). Sociálnìdemokratická vláda tedy (poctivì) zakomponovala deficit do návrhu státního rozpoètu pøímo. To je vak z makroekonomického hlediska toté jako rozpoètová politika minulých vlád. Pøitom je prakticky oretická prorùstovost v dùsledku zvýení podílu investièních výdajù (která se mùe projevit a v dlouhém èasovém horizontu) je souèasnì negována sníením investièních výdajù v sektoru soukromém. Deficit státního rozpoètu tedy vysává peníze ze soukromého sektoru a brzdí jeho rozvoj. V tom má Václav Klaus absolutní pravdu, ale jeho pravdivá argumentace fakticky pùsobila jako obratný judistický manévr, aby vláda, jako opozice ODS, tím vehementnìji prosazovala opak souèasného (tentokrát správného) stanoviska ODS a tím de facto provádìla toté, jako ODS po celou dobu své vlády. (Pozn.: Celé stanovisko ODS vak správné rovnì není, nebo se snaí, poukazováním na nesprávnost deficitního financování, pouze co nejvíce sníit objem státního rozpoètu. Takový zásah vak pùsobí rovnì restriktivnì.) Naskýtá se tedy otázka, zda deficitní financování rozpoètu nebude slouit jen jako dobøe uloené úspory nìkterých finanèních kruhù (státní dluhopisy toti dávají vyí úrok ne termínované vklady a hlavnì nemohou zbankrotovat, nebo stát je vdy povinen své závazky plnit). Navíc jsou tyto úspory, na rozdíl od termínovaných vkladù, kdykoliv pouitelné na levné zakoupení podnikù soukromého sektoru, kdy se následkem sníení poptávky v dùsledku rozpoètového deficitu ocitnou v bankrotu. JAN K UKAÈKA Zùstaneme na ocet (Fejeton) Pestrobarevné skvrny, nad nimi plesá smutné oko poutníka, nejsou dílem bezbøehé fantazie snícího básníka, ani íleného impresionistického malíøe, ale rezavého tìtce matièky pøírody. Do èeských luhù a hájù vstoupil majestát Podzimu a èeský èlovìk vyrazil na houby... Moná vás pøekvapím, ale podle výzkumu Èeské mykologické spoleènosti se k houbaøské váni pøihlásilo na 80% èeské populace. Jsme tedy nejen národem muzikantù a nevyléèitelných závistivcù, ale také náruivých houbaøù. A jak by ne, vdy houby rostou poslední dobou jako vzteklé. Najdou vichni - mladí nebo staøí, pozorní i dalekozrací. Les je ke vem stejnì tìdrý, ostatnì patøí pøece nám vem, tak jaképak cavyky. Jedinou vadou na kráse je to, e s kolektivním vlastnictvím máme neblahé zkuenosti. Známou Jahelkovu premisu: Kdy je to nás vech, vichni krást nemùeme. pro ná pøípad pøíznaènìji parafrázuji takto: Kdy je to nás vech, nikdo se o to nestará a vichni to vyuíváme do úplného vyèerpání. Tento zpùsob mylení, který z mnohých mozkových závitù nevykoøenil ani køehký samet naí retardované demokracie, se mi zdá ponìkud nebezpeèný. Nechci dìlat z velblouda stohlavou obludu a nabízet apokalyptické vize zániku èeského lesnictví, jeho bohatství plundruje bezhlavá tìba èi dokonce organizované stádo nenasytných houbaøù. Chci se jen svìøit s vlastním pocitem - èeské lesy (a nejen ty) vypadají z dálky lépe. Pøi pohledu zblízka mì napadá, abychom si nakonec místo plných koíkù hub neèistili vlastní svìdomí. Pak u si budeme moci naloit leda nohy do láznì a vichni zùstaneme na ocet. MILAN EISENHAMMER 8 6. ÈÍSLO ØÍJEN - PROSINEC 1998 S K O R O V Á N Ì HOROSKOPNAPROSINEC SKOPEC (21.3.-20.4.) Hvìzdopravci Vám radí jít na vánoèní nákupy. Potøebujete na nì klid, a ne ovlivnìní reklamou èi mínìním jiných. BÝK (21.4.-20.5.) Máte starosti s láskou? Nedìlejte si je a milujte, pokud to nenaruuje Vai práci. Nepøekraèujte vak spoleèenské hranice. BLÍENCI (21.5.-21.6.) Je to dobrý mìsíc. Dává Vám èas zbavit se patných návykù, jako jsou drogy èi cigarety. Doporuèí-li Vám Støelec nìjakou soutì, nechte se zlákat a vìøte, e aspoò neprohrajete. RAK (22.6.-22.7.) Pro Vás je prosinec patný mìsíc: nemoci, migréna a patná nálada. Moná se nevyhnete ani neschopence èi pobytu v nemocnici. Je to osud, nemoc Vás ovládla. LEV (23.7.-23.8.) Sledujte potu. Moná e nìkterý dopis pro Vás by nemìli èíst jiní. První a tøetí pátek v mìsíci neèiòte ádná závaná rozhodnutí ani v práci. PANNA (24.8.-23.9.) Èekejte problémy: moná Vás nìkdo pomlouvá a chce se Vás zbavit. Nesnate se ho hned znièit, pøijde to samo. Pozvání do divadla pøijmìte, ale se skrytou láskou èi obdivem nepoèítejte.. VÁHY (24.9.-23.10.) Hvìzdy Vám slibují peníze skrze neznámého èlovìka. Pokuste se je získat. Nesmíte vak být zbrklí, nebo o nì pøijdete. TÍR (24.10.-22.11.) Máte pøed sebou konkurs nebo zkouku. Pøipravujte se. Nevyjde-li to dnes, snad jindy. Jiný tír Vás moná pozve do hry o peníze. Nedejte se zlákat: výhra by byla malá. Èeské zdravotnictví zachránìno! Èeské zdravotnictví bylo tìsnì pøed krachem zachránìno geniálním nápadem! Zbavme se demokratickým zpùsobem teroru a pøehnaných mzdových poadavkù tudovaných doktorù! Proè máme být vydíráni tím, e doktorské studium je nákladné a trvá léta, kdy mohou jejich práci zastat mnohem lacinìjí felèaøi, nadaní samoukové a bylinkáøi! Nepomáhaly snad pijavice nebo poutìní ilou? Neumìl by snad zkuený øezník obratnì uøíznout nohu nebo vyøíznout slepé støevo? Truhláø spravit zlomenou nohu dlahou? Vdy sroste sama! A staletá praxe bylinkáøù je také k nièemu? Dobré rady a zaøíkávání si dnes mùeme pøece poutìt doma z CD-ROMù na poèítaèi a vyléèit si tak lehèí pøípady sami jako spoluúèast k pojitìní! Nai poslanci zøejmì takovou spoluúèast mají, protoe mení nemoci do pùl roku se jim nepoèítají! Vezmìme si pøíklad z naí vlády! Co nestaèilo panu Stráskému, kdy byl ministrem dopravy, jako dostateèná kvalifikace, e si v mládí hrával s mainkami? A pozdìji jako ministru zdravotnictví, e vìdìl, kdy si vzít aspirin? Nebo jiným praxe topièe, aby mohli zatápìt jiným, praxe pasáka krav, aby mohli vést stádo obèanù, èi zkuenost odkulovaèe sudù, aby se nedali odvalit ze své funkce? Odjakiva pøece platilo, e komu dal Pánbùh funkci, tomu dal i rozum. Máme demokracii a mùeme si svobodnì zvolit ty nejlepí z nás, kteøí to budou dìlat lépe a lacinìji! Za takovýchto podmínek nám peníze na nae zdravotnictví urèitì postaèí. Moná e i zbude na sluné odmìny zaslouilým! LEETÍNSKÝ KOVÁØ, T. È. NEZAMÌSTNANÝ (ZN. KLETÌ NA TRHÁNÍ ZUBÙ MÁM!) Dalí morová rána dopadla na Èeskou republiku! Èetí senátoøi, cestující pilnì po svìtì, zavlekli zøejmì do vlasti symptom ílených krav, který nakazil velkou èást Senátu. Projevilo se to tím, e nejprve senátor Kavan vypustil poplanou zprávu o iráckém teroristovi, prý nekodnou. Poté senátor Benda tvrdil, e má nezvratné dùkazy o konfidentství vídeòského starosty Zilka, ale nechce øíci, odkud to ví. Naplno vak propuklo ílenství u senátorù, kteøí zaèali ádat doivotní funkci emeritního senátora. Jako pauální náleitosti prý hodlají poadovat pro kadého jeden pøepychovì vybavený zámek nebo hrad se sluebnictvem a vesnicí nevolníkù. Za samozøejmé povaují auto, vrtulník a golfové høitì. Oèekává se, e se pøidá i prezident s podobným poadavkem a nárokem na Lány a Challenger. Poslanci prý budou poadovat automatický pøechod do Senátu po skonèení svého funkèního období, aby si také uili. Je to nehoráznost a zneuití funkce v osobní prospìch! Koneènì tedy víme, proè je tak nutné zvýit sociální pojitìní! -JEZ- PF ´99 STØELEC (23.11.-21.12.) Osud Vás táhne do kuchynì, abyste zkusili nový recept. Nebojte se a puste se do toho. Snad se to podaøí. Vae zdraví bude v normì. KOZOROH (22.12.-20.1.) Ocitli jste se v nových pomìrech - na novém místì, po uzdravení se apod. Pomìry se sice èásteènì od pùvodních nelií, ale nedìlejte ze sebe staré znalce. Bude pøíleitost to dokázat èinem, nikoli slovy. VODNÁØ (21.1.-19.2.) Pøestaòte být pasivní a zkuste nìco nového: nìjaký èasopis, jídlo èi pracovní postup. Moná nìco i pokazíte. Je-li koda na cizím majetku malá, snate se ji napravit. RYBY (20.2.-20.3.) Èeká Vás asi nenadálá a nezvyklá cesta. Nebojte se toho. Dívejte se kolem sebe. Je mnoho zajímavých a krásných vìcí i mimo výlohy obchodù. Redakce SN pøeje svým ètenáøùm úspìný rok 1999. Spiknutí proti nepoctivosti (Pokraèování ze str. 1) noucí. Pohrdání zákony a pøedpisy v pøedvolební kampani i zpùsob jejího vedení, jako i povolební boje o ovládnutí praské radnice a Senátu, nenechaly nikoho na pochybách, e tudy cesta nevede. Jak málo se to lií od snahy komunistù obsadit klíèová místa absolutnì poslunými straníky, na jejich osobních vlastnostech a schopnostech u nezáleí. Stát je potom v moci hrstky stranických éfù, dirigujících Parlament ÈR, Senát i vládu podle svých zájmù, nebo i podle zájmù nìkoho jiného, kdo je má na provázku. V Parlamentu ÈR je proto tøeba opustit dosavadní stranický systém a nahradit jej systémem zastupitelù volebních okresù. Ti by byli voleni pøímou volbou pøi komunálních volbách a byli souèasnì èleny okresního zastupitelstva. Zde by také v dobì, kdy nezasedá parlament, pracovali, nejspíe jako vedoucí okresu, nebo jeho zástupce. Znali by tedy dobøe problémy a potøeby svého okresu a ty by pak jako poslanci v parlamentu obhajovali. Na druhé stranì by ovem museli být také schopni obhájit spoleèná usnesení parlamentu a pøijetí zákonù pøed svými volièi. Tento systém zastupitelské demokracie by byl mnohem jednoduí, lacinìjí a k obèanùm spravedlivìjí. U proto, e poslanec by byl skuteèný zastupitel volièù a nejenom elitní vzorek, jednající podle svého uváení. Pøi správné kontrole, napø. obecnì pøístupným videozáznamem z jednání parlamentu, ale hlavnì pøi pravidelných poslaneckých dnech pro obèany okresu, kde by pøímo sledoval zájmy svých volièù a musel zdùvodnit v pøípadì potøeby, proè co obhajoval, by poslanec nemìl ani jinou monost, ne jednat v zájmu svých volièù. Urèitì se vyskytne i námitka, e takto sestavený parlament by nebyl schopen tvoøit nové zákony. Je to pravda, ale nemylme se: ani souèasný parlament je netvoøí. Vìtina souèasných poslancù toho také není schopna. Ty tvoøí legislativci v pozadí a jsou pak jen diskutovány a schvalovány podle návodu odborných poradcù poslancù ve Snìmovnì. Takovou èinnost mohou do problémù lépe zasvìcení poslanci podle návrhu konat také a lépe. Ale zákony, které by byly tvoøeny podle jejich poadavkù Legislativní radou, sloenou z nezávislých a fundovaných odborníkù, by asi nebyly tak dìravé a úèelové. A jsme u dalího problému. V naí Ústavì nejsou oficiálnì na voleného zastupitele kladeny jiné poadavky, ne dosaený vìk a obèanství. I na øízení malé- Pøísaha sluební poctivosti Pøísahám na svou èest a svìdomí, e: ve své funkci budu vdy sledovat jen spoleèný zájem vech obèanù tohoto státu, budu se jí vìnovat s plným nasazením a nebudu vykonávat soubìnì jiné funkce èi zamìstnání, které nejsou její souèástí; nejsem a nebudu èlenem ádné organizace nebo skupiny, jejich zájmy by byly jiné, ne je prospìch mého národa, a e jsem se nezavázal k ádné takové slibem poslunosti; neutajuji ádný èin, jeho prozrazením bych mohl být donucen konat v jiném zájmu, ne ve prospìch svého národa a nepodvolím se ádnému nátlaku v tomto smìru; nebudu zneuívat vìdomosti a informace, získané pøi své funkci v osobní prospìch svùj, ani nikoho dalího, a to ani po skonèení mé funkce; nebudu jednat neoprávnìnì zitnì ani ve svém, ani v cizím zájmu a ani to nikomu nedovolím. Pokud bych poruil tuto pøísahu, odstoupím ze své funkce, podrobím se spravedlivému trestu a nahradím ze svého majetku vechny kody, které jsem svým jednáním zpùsobil. ho motocyklu musíme prokázat, e jsme toho schopni, øídit stát vak mùe zøejmì kdokoli, kdo neváhal naskoèit do zlatého koèáru, kdy jel okolo (na zpùsobené dopravní karamboly má pak imunitu!). Proè by nemìlo být pro øízení státu poadováno pøísluné vzdìlání, jak je to zvykovým právem v zavedených demokraciích? U nás ale staèí myslet jinak, pøísluná stranická legitimace a poslunost. Praxe z bývalé nomenklatury, diplomatických slueb nebo dvojí obèanství jsou ovem doporuèením. Tím volám po tom, e konkrétní vládu by mìli provádìt lidé k tomu vykolení, kteøí navíc prokázali, e k tomu mají potøebné schopnosti. Je tedy nutné, aby byla zøízena kola pro manaery a správní úøedníky, kde by byli vybíráni a vychováváni absolventi s potøebnými schopnostmi a znalostmi problematiky vedení podnikù, úøadù, ministerstev a státu. Úspìní absolventi tohoto studia by mìli povinnì skládat podobnou pøísahu jako lékaøi, e nezneuijí svých vìdomostí proti obèanùm, nebo zneuitelnost takových vìdomostí a zodpovìdnost z toho plynoucí je více ne zøejmá. Z nich pøedevím by potom byli v konkurzu vybíráni vedoucí vládní úøedníci do úrovnì ministrù. Ti prùmìrní by nali místa na niích stupních samosprávy a na vyí posty by se mohli vypracovat. Pøísaha poctivosti by vak mìla být (pro ty, kteøí nesloili profesní pøísahu po absolvování studia) od starosty obce a po prezidenta povinná. V souèasné dobì, kdy jetì není uzákonìna, ji nelze povinnì vyadovat. Kdo ji vak sloit nebude chtít, asi ji ani sloit nemùe. Je to akce, která bez zvlátních nákladù a úèinnì mùe ozdravit státní orgány. Mít ji sloenou by mìlo být ctí pro kadého pøísluníka státního aparátu. S tím vím ovem souvisí problém nekompromisní kontroly práce takovýchto úøedníkù nezávislými orgány. Jedním z nich musí být referendum. Referendum na tøech úrovních - místním, okresním a státním. Vechny ústavní zákony by mìly být schváleny státním referendem nebo nelze poadovat od obèanù, aby se podrobovali zákonùm, se kterými vìti- na neprojevila souhlas! Prostøedkù na referenda bude dost, uvolní se peníze, které jsou dnes urèeny na volby do parlamentu! Funkce Senátu by byla vlastnì nahrazena institucí referenda. Lze jej vak zachovat jako radu moudrých s èestným èlenstvím pro pøípadné krizové situace s hlasem poradním. Senátory by mìli být jmenováni zaslouilí úspìní obèané státu, a u politici, èi z jiných oborù. Senát by se scházel jen v pøípadì nutné potøeby. Ve vysoce akutních pøípadech by mohl Senát vydat své doporuèení na základì elektronické konference senátorù, kterou lze uskuteènit do nìkolika hodin. Prezident by mìl být volen pøímou volbou z kandidátù s prokázanými pøíslunými schopnostmi a vzdìláním, jeho rozhodnutí vak musí podléhat ratifikaci parlamentem. Vláda by pak sestávala z odborníkù s patøiènými schopnostmi a vzdìláním v oboru, vybraných v konkurzu plénem parlamentu. Byla by úkolována a kontrolována parlamentem, jemu odpovìdná a jeho prostøednictvím vemu lidu. Rozhodnutí o zpùsobu, jak splnit uloené úkoly (tedy moc výkonná), vak musí pøísluet v plném rozsahu vládì. Navrhovaný ústavní systém je ponìkud neobvyklý, ale mohl by fungovat i v souèasných ne právì ideálních podmínkách ekonomických i personálních. Tím, e má øadu pojistek proti zneuití a maximální vazbu na vùli a kontrolu volièi, by mohl pøeklenout svou drsnou nekompromisností období transformace souèasného nevyhovujícího systému do nìjaké lepí obdoby. Pøedkládám jej jako návrh do diskuse nebo k pøípadnému pouití. Byl bych velice rád, kdyby alespoò trochu pøispìl k pøiblíení se obèanské spoleènosti. 25. 11. 1998 ING. VLADIMÍR VESELÝ Sloupek HROZÍ NÁM NÁVRAT K BOLEVISMU? Turbulentní události posledních týdnù víøí nejen na stránkách denního tisku, ale jsou tématy také pro lidová fóra v èeských hospodách. A to je na pováenou. V èeských hospodách se odjakiva probírají jen dùleitá témata. Zatímco na televizních obrazovkách polemizují politici o informaci, zda bývalý vídeòský starosta Helmut Zilk byl èi nebyl agentem komunistické StB a jestli rozhodnutí prezidenta Havla neudìlit Zilkovi øád bylo èi nebylo správným rozhodnutím, na hospodských diskusních fórech je jasno jetì z dob totality. Snad jen èeským politikùm zùstalo utajeno, e sami estébáci uívali pro svou rakouskou agenturu názvu První správa StB Vídeò. Mezi Èechy, ijícími v cizinì, se také doporuèovala zvýená opatrnost pøi cestách do Rakouska, zejména do Vídnì, kde zvýenou mìrou operovali dùstojníci StB, stejnì jako agentura, o které se proslýchalo, e je nejsilnìji zastoupena v øadách vídeòské policie. Nejnovìjím okem, jak informovala televizní stanice NOVA, je skuteènost výskytu negativních lustraèních osvìdèení, podepsaných bianko bývalým federálním ministrem vnitra Ing. Langoem, kam si zájemce mùe své jméno dopsat sám. Rozkaz souèasného ministra vnitra Grulicha k provìøování Úøadu dokumentace a vyetøování zloèinù komunismu ji jen doplòuje øadu toho, co je pro obèana, nezatíeného podílnictvím na zloèinech komunistické totality, nepochopitelné. Stálé utajování svazkù StB pochopitelnì vzbuzuje u obèanù, jejich minulost není zatíena, otazníky. Je tady sice zákon è. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického reimu a odporu proti nìmu, ale ten je, podle zkueností, aplikován jen velice zøídka. Dnes se ukazuje, e i vechny probìhlé lustrace byly naprosto zbyteèné. I kdy sám lustraèní zákon je od svého poèátku bezzubý! Je naivní ten, kdo vìøí, e bývalí estébáci pøijali po 17. listopadu 1989 ztrátu svých pozic a e se identifikují s nastoupenou cestou k demokracii. Roziøovaný názor o jejich dùchodovém vìku je scestný a zavádìjící. Stejnì tak pøekvapuje názor o zbyteènosti Úøadu dokumentace a vyetøování zloèinù komunismu. Dokonce je scestné i tvrzení, e kadý druhý obèan byl èlenem zloèinecké KSÈ. Ke zjitìní této cílenì roziøované nepravdy staèí znalost malé násobilky! Nevìøím také tomu, e by sám bývalý ministr Ing. Lango vìdomì umonil existenci bianko formuláøù lustraèních osvìdèení. Spíe si myslím, e se jednalo o práci estébácké agentury na Ministerstvu vnitra, která tak zajiovala své soukmenovce, etablované ve významných funkcích. Bývalý ministr vnitra Jan Ruml k èistým lustraèním osvìdèením v televizi prohlásil, e nová revoluce je nemyslitelná. Plnì s ním souhlasím, ale na druhé stranì je nemyslitelné existenci falených lustraèních osvìdèení pøehlíet! Pro Èeskou republiku by pøehlíení tìchto skuteèností mohlo mít nedozírné následky. V krajním pøípadì i návrat k bolevismu a totalitì. Rozhodnutí, jak situaci øeit, leí pøedevím v rukou souèasného ministra vnitra. Je zøejmé, e v minulosti dolo k øadì chyb, ale i ty jsou napravitelné, pokud se ovem nechceme vrátit k bolevismu a totalitì. A to, myslím, není pøáním vìtiny. 19. 11. 1998 JAROSLAV GAJDA, ZAHRANIÈNÍ KORESPONDENT AKREDITOVANÝ U TISKOVÉHO ODBORU MZV ÈESKÉ REPUBLIKY STRUÈNÌ A JASNÌ: Dokud mohou vycházet SVOBODNÉ NOVINY, dotud existuje v naí zemi svoboda a vývoj smìrem k demokracii. REDAKCE NEZÁVISLÝ ÈTVRTLETNÍK VYDAVATEL A ÉFREDAKTOR: PHDR. ROSTISLAV JANOÍK ZÁSTUPCE ÉFREDAKTORA: ING. VLADIMÍR VESELÝ LAYOUT A GRAFIKA: MARTIN ZÁHORA PÍSEMNÝ KONTAKT: PØETLUCKÁ 31, 100 00 PRAHA 10 ( 628 08 20 FAX: 781 50 72 E-MAIL: [email protected] TECHNICKÁ PODPORA: JAMIZ REGISTRACE: MP-11/95 DISTRIBUCE: TRANSPRESS, S.R.O. UZÁVÌRKA TOHOTO ÈÍSLA: 3. 12. 1998 CENZURA JE NEPØÍPUSTNÁ. PUBLIKUJEME I NÁZORY, KTERÉ NEMUSÍ BÝT SHODNÉ SE STANOVISKEM REDAKCE. ZA OBSAH ÈLÁNKÙ A REKLAM ODPOVÍDÁ AUTOR. 6. ÈÍSLO ØÍJEN - PROSINEC 1998 Ètenáøská pøíloha SN Zeman a jeho Nepochopený rok 1968 a jeho odkaz Milo boys z rodné strany notu. Zejména bych odmítl úvahy o nìjaké zradì se strany naich tehdejích politikù, kteøí byli internováni do Moskvy. Nìkteøí se zachovali velmi stateènì, ale nemùeme po kadém chtít, aby se choval jako mistr Jan Hus a nechal se pro pravdu tøeba upálit nebo zastøelit, i kdy i tìchto pøípadù bylo nìkolik, hlavnì mezi mladými lidmi. Myslím, e existuje i nìjaká právní zvyklost, e nemùe být právoplatné, jestlie nìkdo podepíe nìco pod nátlakem èi v ohroení ivota. Pamatuji se také, e se s napìtím oèekávalo, jak se zachová prezident USA. Pøila vak zpráva, e v dobì invaze vojsk do Èeskoslovenska odjel na své letní sídlo. Pøestoe nemìl k Èeskoslovensku ádný závazek, dal tím najevo, e nìjaké Èeskoslovensko jej nezajímá a zachoval se tak podobnì, jako nai spojenci Velká Británie a Francie pøed druhou svìtovou válkou. edesátá léta pøed rokem 1968 byla jedna z nejlepích po padesátých letech, která se vyznaèovala tvrdou kolektivizací, znárodòováním a represí proti odpùrcùm socializace. V edesátých letech dolo k urèitému uvolnìní, zejména v kulturní sféøe, a v roce 1968 se pak rýsovalo uvolnìní také ve sféøe politické. V tisku i médiích byla ostøe kritizována hlava státu - prezident Antonín Novotný, co vedlo a k jeho odstoupení. Pomìrnì dlouho se hledal vhodný nástupce na úøad prezidenta. Nakonec padlo slovo na generála Ludvíka Svobodu, který pøed tím také prodìlal období diskriminace tím, e byl odklizen a pracoval jako zamìstnanec v jakémsi JZD. Poèaly se rozbíhat i soudní rehabilitace a z podnìtu tehdy mladé generace se otevøel i velmi podezøelý pøípad smrti Jana Masaryka (syna prvního prezidenta T. G. Masaryka), který byl od roku 1945 ministrem zahranièí ÈSR. Causa Jana Masaryka, který údajnì spáchal sebevradu, nebyla nikdy spolehlivì objasnìna a v roce 1968 bylo zcela nepochybnì jetì dost vlivných lidí, kteøí mìli zájem na tom, aby byla poskytována falená svìdectví nebo matoucí hypotézy. Budemeli se ptát: V èí prospìch mohla být a komu mohla poslouit smrt tohoto politika? a uvìdomíme-li si, e ke smrti dolo 10. bøezna 1948, to je krátce po vítìzném únoru 1948, kdy moc ve státì pøevzali ji komunisté, osoba ministra Jana Masaryka byla pro nì pøíli nepohodlná. Komunistickému vedení musela nejvíce vadit obliba Jana Masaryka mezi lidem a také to, e setrval ve vládì a oficiálnì se hlásil k novému politickému smìru. Komunisté mu nemohli vìøit, zejména pro humanistické a demokratické zásady jeho otce a navíc mohl být potencionálním horkým kandidátem na úøad prezidenta republiky. Musíme si uvìdomit, e v té dobì byl prezidentem jetì Dr. Eduard Bene, který v kvìtnu 1948 odmítl podepsat Ústavu 9.kvìtna, 7. 6. 1948 abdikoval a teprve 14. 6. 1948 byl zvolen novým prezidentem Klement Gottwald, který ji nemìl ádného vhodného protikandidáta. Novì zvolený prezident nastolil teror a zbavoval se dalích nebezpeèných protivníkù ji oficiálními monstrprocesy (viz klika Rudolfa Slánského a dalí). Myslím, e alespoò nìkteré èásti dìjin se opakují a já vidím i jistou obdobu s osobou Alexandra Dubèeka, který byl hlavní postavou obrodného procesu v roce 1968 a získal neobyèejnou podporu a pøízeò lidu. V dobì srpnové invaze lidé naprosto spontánnì odstraòovali nebo zabìlovali názvy ulic pro dezorientaci cizích armád a vude psali pøedevím: Dubèekova nebo Svobodova ulice èi tøída. Dubèek byl pozdìji odsunut do pozadí, aby se na nìj pozapomnìlo, ale nelo to ji tak snadno, aby národ zapomnìl. V dobì sametové revoluce se znovu objevil. Úèastnil se opìt politického ivota jako poslanec a pøedseda FS a do své tragické a také ne dost dobøe vyetøené smrti v záøí 1992. To znamená, e zemøel jetì pøed rozdìlením republiky, a dá se øíci, e by mohl být také horkým kandidátem na úøad prezidenta republiky, a to jak prezidentem oèekávaného oddìleného samostatného Slovenska, tak i nerozdìleného Èeskoslovenska. Je tøeba vzít v úvahu i to, e tehdejí i souèasný prezident Václav Havel v dobì krize abdikoval a právì Alexander Dubèek mohl být tím èlovìkem, který by mohl v roce 1992 jetì udret oba národy ve spoleèném státì. Dubèek byl reformním komunistou, který il do 17 let s rodièi v Sovìtském svazu, co byla jeho výhoda a dobrý pøedpoklad k tomu, aby mohl pracovat ve vedoucí stranì. Nestal se vak tuctovým straníkem, vidìl i nedostatky a chyby ve vedení, které dovedl pojmenovat a hlavnì øeit. Ve svém politickém programu razil pøedevím heslo: socialismus s lidskou tváøí. První odkaz je právì ta lidská tváø, kterou nutnì musí mít kadý reim; je jedním z nejdùleitìjích odkazù roku 1968, který zùstává dosud nenaplnìn. Právì prosazováním lidské tváøe se Dubèek velmi pøiblíil humanismu naeho prvního prezidenta Tomáe G. Masaryka. Právì nad touto lidskou tváøí pronáeli mnozí souèasní komentátoøi pøi pøíleitosti tøicátého výroèí srpnových událostí, úsmìné poznámky a pochybnosti o tom, e rok 1968 dokázal pouze nereformovatelnost socialismu. Takovéto výroky jsou pro mne naprosto nepøijatelné a i nepochopitelné. Vdy je tìí nìco dobrého vytvoøit, ale znièit se to mùe velmi rychle. Praské jaro zùstalo nedokonèeno a jeho mylenky byly potlaèeny pøíli záhy, ne abychom mohli vynáet takovéto soudy. Pamatuji se dobøe na tu dobu pøed srpnem 1968. Na pracoviti jsme sledovali vechny dùleité události a diskutovali o nich. Nìkteøí lidé brali v úvahu i to, e by mohlo dojít k potlaèení reformních snah vojenskou silou a mùj starí kolega mi øekl, e kdyby se podaøilo Dubèekovi prosadit vechny reformy a dobøe by to fungovalo, bylo by to vìtí nebezpeèí pro Západ ne pro Sovìtský svaz a východní blok. To, e nás Brenìv nakonec umlèel, byl vlastnì zaèátek jeho pádu a poráky v takzvané studené válce. Nechci se tímto zastávat nìjakého komunismu nebo socialismu, ale dluno jetì dodat, e jsem také nìkdy v tìch dobách slyel názor, e by bylo moné budovat socialismus bez komunistù. A v dnení dobì jsem zjistil, e lidem vlastnì ani a tak pøíli nezáleí na tom, jak se ten reim bude jmenovat a kdo bude u vlády, ale hlavnì jen kdy to bude fungovat a bude to lidský reim a také pro lidi. Druhý odkaz spoèívá ve slovech naeho tehdejího prezidenta Ludvíka Svobody, která pronesl ve svém pohnutém projevu k národu, kdy se vrátil po srpnové invazi z Moskvy. Tehdy (podle svých zkueností) pøirovnal situaci k horolezci, který chce dosáhnout vrcholu a musí obèas za tím úèelem sestoupit níe nebo se pohybovat traversem, ne najde jinou vhodnou cestu vzhù- Navzdory básník zpívá kladu selhání evropské demokracie. Je sice svatá pravda, e Hitler naèapal evropské demokratické státy v nedbalkách, leè evropská demokracie se z toho úleku velmi brzy vzpamatovala a nakonec utìdøila nìmeckým náckùm zcela nezapomenutelný výprask. Ten výprask vak rozhodnì nemìl být dùvodem k tomu, aby byla Èeskoslovensku násilím vnucena demokracie sovìtská se Stalinovým hospodáøstvím tureckým. Tohle tedy básníkova generace pochopila opravdu patnì. Neomylnì veden svou slepou Múzou, bez uzardìní snová básník dál svou sloku. Dovídáme se mimo jiné, e hlavní tíhu protinacistického odboje prý nesli komunisté (bez komentáøe), a v prvních pováleèných svobodných volbách prý zvítìzila levice, která obdrela 53% hlasù. Zde básník pøipoèetl k hlasùm odevzdaným komunistùm (39% v Èechách, 30% na Slovensku) i hlasy odevzdané ve volbách v kvìtnu 1946 sociálním demokratùm. Má ovem pravdu, kdy tvrdí, e u v roce 1946 jsme si svobodnì vybrali. Zapomíná jen dodat, e 60% Èechù a 70% Slovákù i v tìchto polosvobodných volbách odmítlo socialismus se sovìtskou tváøí, jaký pro Èeskoslovensko u mìla narichtovaný básníkova rodná KSÈ. Prùbìhem 60. let, po letech tápání, básník koneènì prozøel. Své intelektuální selhání, jak to eufemisticky nazývá, srovnává básník Kohout s jinými intelektu- Sledoval jsem vzpomínání a komentáøe k tøicátému výroèí srpnových událostí v roce 1968. Byl jsem ale velmi zklamán tím, co se o událostech roku 1968 øíkalo a hlavnì pak hodnocením toho, co se v tomto významném roce událo. Ve bylo jaksi paualizováno a bagatelizováno, zejména co se týká významu a vlivu tìchto událostí na okolní svìt a na nás samotné. Vìtina lidí u rok 1968 sama nezaila nebo byla pøíli mladá a nedovede si dát dohromady urèité souvislosti a èasovou posloupnost a bohuel ti starí také asi ji dost zapomnìli. Ani pan prezident Václav Havel ve své úvaze k roku 1968 neøekl v podstatì nic dùleitého. To, e odpor veøejnosti proti srpnové okupaci nazval pozoruhodným fenoménem, mi pøipadá, jako kdyby napsal, e je to prostì záhada, jak a proè mohla naprostá vìtina národa, a navíc vcelku neozbrojená a nikým neøízená, vystupovat proti okupantùm tak jednotnì a svým zpùsobem také ukáznìnì. Události roku 1968 zapoèaly ji v lednu v samotném centru tehdejí komunistické moci a navenek se to projevilo poadavkem na rozdìlení nejvyích funkcí ve státì, to je oddìlit funkci prezidenta a funkci prvního (pozdìji generálního) tajemníka KSÈ. Nebyla to jednoduchá vìc, ÚV KSÈ se o tom radil v Moskvì a dostalo se mu tehdy jasné odpovìdi: Eto vae ïelo!. Komunisté se zaèali nazývat a rozdìlili se na takzvané konzervativní a progresivní. Tím bylo odstartováno povìstné jaro roku 1968 a Alexander Dubèek se stal nejvyím pøedstavitelem strany. Zpoèátku byli mezi lidmi jetì pochybnosti, e snad jde pouze o normální a v tehdejí dobì bìné pøerozdìlení koryt, ale potom a stále více a více se nové zmìny stávaly vìcí celého národa. Mezitím v Moskvì vládním èinitelùm dolo, e asi udìlali chybu a zaèali na nae stranické vedení útoèit, e podporují nebo umoòují kontrarevoluci, a byli nabádáni, aby zmìnili svoji dosavadní politiku. O této problematice se vedla øada jednání s naimi spojenci, zejména s Moskvou. Poslední probìhlo na hranicích se sovìtským svazem mezi Èiernou nad Tisou a Èopem v eleznièních vagónech. Po jednáních se zdálo, e je ve v poøádku. Krátce nato dolo k srpnové invazi spojeneckých vojsk Varavské smlouvy, pøedevím Sovìtské armády, která se jako jediná zabydlela dlouhodobì. Srpnová invaze (povìstný 21. srpen 1968) byla tragédií pro èeský i slovenský národ, kdy nás pøepadli a bez boje obsadili. Tato tragédie se dá srovnat snad jen s tragédií na Bílé hoøe, kde se alespoò bojovalo, a po ní následovala doba pobìlohorská. Aktivní i pasivní odpor vìtiny národa v dobì tìsnì po okupaci i pozdìji mìl prakticky jediný smysl, to je ukázat sobì i svìtu nai jednotu a nesouhlas se sovìtskou okupací. Nikdo pochopitelnì neoèekával a ani nemohl oèekávat, e by sovìttí vojáci uposlechli naich výzev a odjeli domù nebo do Moskvy, k èemu byli naimi obèany neustále vyzýváni. Ná odpor a nae pøijetí vojsk v Èeskoslovensku mìly pouze ponìkud demoralizující úèinek na cizí armádu a výsledek se dostavil v tom, e první sledy vojsk byly nahrazeny novými a ti ji nepøili tolik do styku s normálním obyvatelstvem. Ve ostatní, co se událo po 21. srpnu, se dìlo pod nátlakem a nemá pøíli velkou hod- 1 V rozhovoru pro Lidové noviny na poèátku letoních prázdnin naèal bývalý revoluèní bard Pavel Kohout [nar. 20. 7. 1928 - pozn. red. SN] zbrusu novou poému o jakési své generaci, která tu hned po válce nesla revoluci jako vlastní vìc. Tou vìcí asi mínil rudý prápor, odmyslitelnou to rekvizitu svých bývalých básní sepsaných dvacet let pøed vylouèením. Kdeto tou svou generací mìl asi básník na mysli zamìstnance sekretariátù OV, KV a ÚV ÈSM, kde vude pùsobíval ve funkci ústøedního stranického verotepce-agitátora, dnes bychom nejspí øekli: poety-managera. Básník vak doèista zapomnìl - aèkoliv ve svém poehnaném vìku si u nemùe pamatovat úplnì na vechno -, e kromì nìkolika svazákù sdruených v SÈM, co byla komunistická mládenická organizace bezúspìnì vnucovaná ès. mládei po r. 1945 namísto kuratoria, tu byly po válce skuteènì fungující milionové organizace ès. mládee, jako napø. Sokol nebo Junák-Skaut. Konec koncù ani mláde nár. soc. èi soc. dem. nemìla s básníkovými neviditelnými svazáky vùbec nic co do èinìní. 9 Básníkovu, do r. 1948 prakticky neviditelnou, svazáckou generaci prý formovala do její finální revoluèní podoby hospodáøská krize kapitalismu. Jestlie básník mínil krizi z roku 1929, tak ta v ÈSR skonèila ji na poèátku 30. let. Èeskoslovensko z ní vylo hospodáøsky posíleno, take u v polovinì 30. let jsme byli bohatý kapitalistický stát uprostøed Evropy, do které jsme tehda patøili i s dobøe fungujícím prùmyslem a vysoce výkonným zemìdìlstvím. O takové ivotní úrovni, jakou v tìch letech mìla Masarykova buroazní ÈSR, se lidem v Nìmecku, Maïarsku èi Polsku ani nesnilo. Ké bychom dnes ili v takové krizi, jaká formovala básníkovu témìø neviditelnou svazáckou generaci! Teprve po únoru 1948 mohla básníkova generace koneènì uskuteènit spolu se sovìtskými poradci onu vpravdì historickou pøemìnu: bohatou zemi uprostøed Evropy bìhem velice krátké doby pøetvoøila v chudou sovìtskou gubernii. Následky této revoluènosti básníkovy generace neseme vichni dodnes. Jiný básníkùv ver zpívá o Mnichovu jakoto pøí- 6 ru. Nemohl to tehdy øíci otevøenìji, ale pøipravil tím národ na to, e to bude dlouhodobá záleitost. Jinými slovy se dá øíci, e to byla hra o èas, a protoe jsme byli mylenkovì ponìkud napøed pøed naimi spojenci z Varavské smlouvy a ani Západ nae hnutí a pohnutky nemohl dobøe pochopit (ne aby nám mohl nìjak pomoci). Museli jsme na nìjakou dobu utlumit ná vývoj a poèkat, a dojde ke zmìnì mylení i jinde ve svìtì. Vìdìl jsem (nebo spíe jen logicky pøedpokládal), e k zásadnímu obratu mùe dojít jen tehdy, a dojde ke zmìnì v bývalém SSSR. Stejnì tak v dobì mnichovské zrady musel prezident Dr. Eduard Bene kapitulovat, protoe nebyl hazardér a potøeboval získat èas. Na rozdíl od roku 1968 nebyli pøipraveni nai spojenci a museli se teprve pøesvìdèit o svém tragickém omylu, e bude zachován mír podpisem mnichovských dohod. Pokud by prezident Bene doèasnì nepøijal mnichovský diktát a vzniklou situaci øeil vojenským odporem, nemuseli bychom si dnes klást otázky a øeit dilema, zda jsme se radìji nemìli bránit. Otázka by potom znìla: zda jsme radìji nemìli vèas kapitulovat?, ale nevím, kolik z nás by na tuto otázku mìlo vùbec monost odpovídat. Dám-li si dohromady pováleèné události z let 1945 a 1948 s událostmi po sametové revoluci od roku 1989 do roku 1992 nebo a do dneních dnù (1998), vychází mi z toho, e se a nápadnì opakuje stále stejná chyba: Pøíli se cítíme býti stále nìkomu za nìco vdìèni. Vdy to byla pøedevím nae snaha a ná zájem, aby padla takzvaná elezná opona, abychom se vymanili ze zhoubného vlivu Sovìtského svazu a Moskvy. Jak èasto jsme závidìli bratrské Jugoslávii, e je svobodná a není závislá na rozhodnutích Moskvy. Jugoslávie se také èasto stávala zemí, pøes kterou odcházeli nìkteøí nai spoluobèané na Západ nebo jinam do svìta. Kdybychom v tìch pováleèných letech hned odmítli Stalinùv model socialismu, tak jako to odmítl jugoslávský pøedstavitel Tito, byli bychom sice také krvavými psi, jako Tito, ale bylo by to ji o nìèem jiném. Z toho, co jsem naznaèil, vyplývá dùleitý poznatek, e musíme býti pøedevím sami sebou, musíme pøedevím hájit nae národní zájmy, øídit ná stát bez cizích vlivù, nenechat si vnucovat cizí pravidla a zákony, které nám nevyhovují na sto procent. Po sametové revoluci byla k tomu jedineèná pøíleitost a myslím, e stále jetì je. Jen se nesmíme bát budoucnosti a kadý jednotlivec musí pøispìt ke veobecnému rozvoji i naí lepí budoucnosti a v neposlední øadì usilovat i o lepí postavení naeho národa ve svìtì. Zanedlouho budeme vstupovat do tøetího tisíciletí naeho letopoètu a bude záleet jen na nás, s èím a jak do nového vìku vstoupíme. Èeský národ prodìlal ve své minulosti velmi mnoho, z èeho by bylo moné se pouèit. Z moderní historie bych chtìl pøipomenout období naeho národního obrození, ve kterém lo pøedevím o to základní: pozvednout nae národní vìdomí a znovu vzkøísit èeský jazyk. Nesmí zùstat bez pokraèovatelù práce naich buditelù z té doby. Nenechme se odradit stávající situací a neúspìchy zpùsobenými neschopnými politiky. Ani Velká francouzská revoluce nebyla hned, trvala øadu let a mìla nìkolik etap. 8 Milo Zeman se nijak netajil zámìrem zruit Úøad pro vyetøování zloèinù komunismu. Cítil to zjevnì jako niternou potøebu, a jak se zdá, i jakýsi dluh k pøátelùm. Dalo se proto s jistotou èekat, e bude vyuita první pøíleitost, aby se jeho sen naplnil. To, co zatím probíhalo skrytì, je dnes bez jakýchkoliv zábran, provádìno zcela otevøenì a okázale. Nai exkomunisté se vracejí k moci. Je jich u plná vláda a jsou dosazováni do vech klíèových pozic. Pod záminkou, e je tøeba povìøovat mocí ty, kdo jsou schopní, se opìt, pod taktovkou M. Zemana, derou k moci ti vehoschopní. Ti, kteøí mají samozøejmì dost dùvodù k tomu, aby jim Úøad pro vyetøování zloèinù komunismu jaksi nevonìl. Dokázali pøece profitovat patøiènì z podpory zloèinného komunistického reimu a získávat tak výhody skuteèným demokratùm nedostupné. A v obèanech narùstá opìt strach. Po dravém nástupu naich vyznavaèù násilí do pozic v ekonomice, následuje teï otevøený nástup k výkonné moci. Oni se opravdu neumí stydìt! A proè by se také mìli stydìt, kdy mají tak mocného patrona, který své sympatie k nim vùbec neskrývá? A jaký je dùsledek toho veho, kromì narùstajícího strachu obèanù z návratu praktik komunistického reimu? Nepochybnì dalí propad naí postkomunistické justice, kde ti èistí a nevydíratelní jsou zatím v naprosté meninì. Bude teï zøejmì jetì otevøenìji stranit vem tìm exkomunistùm, agentùm StB a hochtaplerùm veho druhu, sdrueným èasto v organizované skupiny, navzájem se podporující. Pan Grulich se u postaral o to, aby zabránil Úøadu pro vyetøování zloèinù komunismu v pøístupu i k té èásti materiálù, je nebyly jetì znièeny tìmi, kteøí k tomu mìli pádné dùvody. Je provokující, jak se usilovnì snaí pánové Zeman, Grulich a spol. chránit ty, kteøí zloèinný reim aktivnì podporovali, a jak se chytají kadé monosti, aby z Úøadu pro vyetøování zloèinù komunismu udìlali nekodný úøad, zbavený moností ty nebohé gaunery z øad StB, agenty StB a jejich pøisluhovaèe odhalovat. Vdy ti pronásledovaní uboáci, kteøí pøece plnili jen rozkazy rodné strany, mohou být tak uiteèní pøi budování demokratického a právního státu! STANISLAV CÁBA, 50. A 60. LET POLITICKÝ VÌZEÒ Citáty mìsíce Moudrý èlovìk mlèí o tom, co neví. (Sofoklés) Kadý okamik mùe být pøíèinou nezdaru. (Napoleon Bonaparte) Èasto bolí hlava toho, kdo ji ztratil. (S. J. Lec) ING. JIØÍ LAPÁÈEK, PRAHA 4 álními selhavci, kteøí o tøicet let pozdìji, a straníci, èi nestraníci, podepsali komunistickým tajemníkùm sté osmdesáté osmé mlácení prázdné slámy o míru, pøátelství na vìèné èasy (a nikdy jinak!) a dalích chystaných neviditelných úspìích. lo tehdy o zcela standardní propagandistický blaf, jakých básník sám sepsal celé desítky, mnohé dokonce vyvedl i v rýmech, blaf, na jaké si Strana nicménì potrpìla a které proto nikdo nemohl brát vánì, by by se i snail. Tento blaf, který nai nejznámìjí komunistiètí bojovníci proti komunismu, takzvaní osmaedesátníci, nazvali anticharta, mìl po roce 1989 vem exkomunistickým prominentùm poslouit jako generální alibi pro jejich tøídnì i politicky spolehlivé udavaèsko-stranické dvacetiletí 1948-1968. Tady básník pøehlédl, e pøece jen není podpis jako podpis. Kdy v roce 1977 nìkolik tisíc spolehlivì zastraených umìlcù a kulturních zamìstnancù se poníenì postavilo ve Zlaté kaplièce do øady, aby jim tam podepsali dalí popsaný papír (øíkalo se tomu ale jinak), èinili tak pod zjevným existenèním nátlakem. Kdo nepodepsal, ten prostì pøestal zpívat, hrát i publikovat. Tím bylo na obou stranách jasno. Kdeto kdy v roce 1948 básníci z generace Pavla Kohouta pìli své kolaborantské vere a díkùvzdání, dìlali to zcela dobrovolnì, bez nátlaku, ba pøímo s hyste- rickým nadením. Tak uvítali i první sovìtskou okupaci Èeskoslovenska zvanou Vítìzný únor, za co je sovìttí místodritelé v ÈSR prostøednictvím svých agentur KSÈ a StB øadu let patøiènì odmìòovali prebendami, privilegii a výnosnými místy. Mnozí z tìchto státnì stranických básníkù figurují rovnì v seznamech spolupracovníkù StB, kam je jakýsi vtipálek, samozøejmì e omylem, zanesl. Vskutku asi není podpis jako podpis; ostatnì pan Bi¾ak to taky øíká. Pro vìtí názornost si závìrem pøipomeòme pøíznaènou historickou paralelu. Byl jistì veliký rozdíl mezi Nìmci na jedné stranì, kteøí museli dobrovolnì v mundúrech wehrmachtu íøit po Evropì i v Africe nacistické panství, a Nìmci na stranì druhé, kteøí s nadením, dobrovolnì a hlavnì s nezkrotnou touhou po snadné koøisti po roce 1933 masovì vstupovali do elitních oddílù SA a SS. Lze pøedpokládat, e po nìmeckých vojenských úspìích u Stalingradu, Tobruku i po spojenecké invazi mnozí pøísluníci tìchto elit náhle zmoudøeli. Zcela urèitì by své intelektuální selhání dokázali nìmeckému národu i docela hezky vysvìtlit. Ale ta smùla: nìmeckým náckùm se nikdy nepodaøilo zinscenovat ádné berlínské jaro. VLADIMÍR PØIBSKÝ, PRAHA 6 II. 6. ÈÍSLO ØÍJEN - PROSINEC 1998 Co si myslí podnikatelé? Co si myslí podnikatelé? Co si myslí ponikatelé? Co se mi nelíbí na zpùsobu øízení hospodáøství a celkovém vedení státu? (Dokonèení z minulého èísla) Zamìstnanost Je v Èeské republice udrována na nezdravì vysoké úrovni. To s ohledem na trh práce není dobré, i kdy na druhou stranu kdo by si nepøál, aby vichni práceschopní a prácechtiví lidé mìli monost zastávat zamìstnání: a) spoleèensky potøebné; b) pro které se hodí díky svým dovednostem a kvalifikaci. Obzvlátì spoleèenská potøebnost pracovních míst je u nás znaènì problematická. Tìch pracujících, kteøí vytváøejí svou prací uiteèné výrobky, ádané na naem i zahranièních trzích, je velice málo v porovnání se zbyteènými úøedníky na mnohých úøadech, èasto neúèelnì zøízených. Velké procento práceschopných se zabývá pouze pøekupnictvím, jako dealeøi, popøípadì jako poradci. Mnoho pracovníkù je zamìstnáváno v megalomanských i meních, avak podnicích, jejich produktivita je více ne problematická. Udrování tohoto stavu je velice krátkozraké, protoe vyplácení mezd za témìø ádnou uiteènou práci, plýtvání energií, materiálem a náklady na údrbu podnikù, které vyrábìjí neuiteèné vìci nebo vìci o nízké technické a kvalitativní úrovni, znamená jen a jen ztráty, je zasahují celou spoleènost. Ovem tam, kde jsou kvalitní pracovníci nepostradatelní, jako je tomu ve kolství, zdravotnictví, dopravì, armádì a v dalích a dalích oblastech, se tito lidé vytrácejí v dùsledku nepøijatelných pracovních a platových podmínek, nesnesitelné kádrové politiky v dùsledku proteování nomenklaturních kádrù minulého reimu a z toho plynoucích nesnesitelných mezilidských vztahù nebo v dùsledku nesmyslného ruení pracovních míst. Ruí se koly, zdravotnická zaøízení, z rùzných pøíèin výrobní podniky, které by mohly prosperovat, eleznièní tratì... Velice patné je, e takto postiení lidé, kteøí odcházejí sami nebo kteøí ztrácejí místa z výe uvedených pøíèin, si nacházejí práci povìtinì úplnì mimo svùj obor, jejich vzácná kvalifikace pøichází vniveè. kolství Stát, jako spoleènost, která podceòuje dùleitost kolství, dopustí v této spoleènosti úpadek vzdìlanosti. V televizi bìí na pokraèování poøad, který byl zaøazen mezi zábavné a nazývá se Nikdo není dokonalý. V mých oèích moc zábavný není, spí ve mnì vzbuzuje pocit smutku. Podle výkonù dotazovaných, které jsou dány úrovní jejich odpovìdí, by tomuto poøadu mnohem více pøísluel název Ne mnoho je vzdìlaných. Vinu na stavu vzdìlanosti èeského národa, její úroveò je u mnohých a podivuhodnì nízká, nese øada vlivù a pøíèin. Jedná se v prvé øadì o vliv socialistického kolství, je nièilo charaktery, a protoe bylo tendenèní a socialisticky poblouznìné, bylo v mnohém prolhané. Pøíliná obecná vzdìlanost, drící krok se svìtovým pokrokem, nebyla zrovna ádoucí. Neomezený pøístup ke vzdìlání v nejirím a nejhlubím rozsahu mìli jen a pouze vyvolení. Aby mnozí hlupáci, avak kovaní komoui, mohli zastávat nomenklaturní posty, museli být vybaveni pøedepsanými vzdìlanostními dokumenty. Proto se zde èasto podvádìlo a tituly byly rozdávány za minimální znalosti, èasto za finanèní èi vìcné úplatky nebo protisluby. Naproti tomu mnohým schopným, avak v postavení politických indiferentù, vyí vzdìlání dovoleno nebylo. Po Vítìzném únoru 1948 bylo kolství postupnì deformováno: nesmyslnì se opoutìly staletími ovìøené principy pedagogiky a didaktiky, vytvoøené J. A. Komenským, které budily úctu celého vzdìlaného svìta. V prùbìhu tzv. socialistické éry bylo dílo zkázy dovreno. Náprava se oèekávala po r. 1989. Nestalo se tak a dále se vrí chyba na chybu: socialisticky orientované kádry v uèitelských sborech zùstaly, proto se staly pomìry na kolách pro mnohé, a hlavnì pro dobré uèitele, nesnesitelné kvùli nedobrým mezilidským vztahùm, rozporùm v pojetí uèebního procesu a uèebních postupù (to ve pro pozùstatky socialistických manýrù) a v neposlední øadì kvùli patným platovým pomìrùm, které stále nedovolují, aby se v uèebním procesu angaovalo více muù. Uèitelský sbor neustále stárne v dùsledku nutnosti zamìstnávat pøestárlé kantory-dùchodce, protoe mladí, ivitelé rodin, by je nezabezpeèili. Zcela jistì by se nalo mnoho dalích vìcí, je by se daly souèasnému kolství vytknout, ale i v této struènosti vyvstává hrozivá skuteènost o tomto resortu. Zemìdìlství a výroba potravin Úroveò a stav, ve kterém se nachází souèasné zemìdìlství, nejlépe odzrcadluje, jaká je dostupnost zemìdìlských a ostatních potravináøských produktù pro nejirí vrstvy obyvatel. Jako reklamy v médiích, stejnì tak zní doporuèení lékaøù, poukazující na nutritivní dùleitost ovoce a zeleniny, jako i dalích zemìdìlských produktù. Mohou si dovolit tyto produkty v potøebné nebo aspoò v dostateèné míøe kupovat a respektovat jejich dùleitost vichni? Zdaleka ne! V západních zemích je zemìdìlská èinnost výraznì podporována dotacemi, protoe jejich vlády jsou soudné, a proto uznaly, e zemìdìlství je nevyhnutelnì prodìleèné, a pøitom ale jeho existence nezbytnì nutná. Dotace jsou jediná cesta, jak udret cenovou úroveò potravin veho druhu na výi pøijatelné jak pro spotøebitele, tak pro výrobce. Takto se vak k zemìdìlství nestaví èeská vláda. Èetí, zejména drobní a støední zemìdìlci, jsou zcela vydáni na pospas osudu bez výrazné pomoci. Jakýmsi zpùsobem z podprùmìrného fondu pro rozvoj jsou témìø výhradnì podporovány jen podniky, které se odvodily od bývalých JZD, ale i ty pøes poskytnuté dotace nedokáí produkovat tak, aby si mohly dovolit pro spotøebitele pøijatelné ceny. Krom toho v mnohých z nich pøetrvávají socialistické manýry, jako málokde jinde. Navíc nízké (dumpingové) ceny zemìdìlských produktù z dovozu výraznì pokozují tuzemské zemìdìlce, a tak ohroují rozvoj èeského zemìdìlství. Dalím aspektem pro skomírání zemìdìlství je soustavný a výrazný nárùst cen vstupù do zemìdìlské výroby: energií (elektøina, plyn, uhlí), sadby a osiv, umìlých hnojiv, chemických prostøedkù pro ochranu plodin a rostlin, krmiv, pohonných hmot a mazadel. Rovnì ceny zemìdìlských strojù a náhradních dílù k nim závratnì rostou. Dùsledkem tohoto stavu je, e ceny masa veho druhu a té masných výrobkù vzrostly øádovì o stovky procent oproti roku 1989. Stejnì je tomu v oblasti výroby mléka a mléèných výrobkù. S cenami chleba a peèiva je tomu jakbysmet. Zemìdìlci jsou dreni v achu a vystaveni zlovùli zpracovatelských podnikù, napø. jatek, mlékáren, konzerváren, a to tím, e tyto zpracovatelské firmy od prvovýrobcù jejich produkty vykupovat nemusí. Díky této situaci si na úkor zemìdìlcù mohou zpracovatelské podniky a pøekupníci, kteøí ze situace, ji mocipáni tohoto reimu dopustili, úspìnì profitovat a spoleènì si mastit kapsy. Tedy díky této stupidní politice hospodaøení a øízení zemìdìlského sektoru trpí nejen spotøebitelé, ale co je absurdní, i prvovýrobci. Do oblasti zemìdìlství patøí i hospodaøení s lesy. Ty jsou plundrovány témìø výhradnì ploným vytìováním snad více ne v minulém, svreném reimu (øeknìme radìji: pøed 17. 11. 1989). Take o hospodaøení s lesy se v pravém slova smyslu snad ani hovoøit nedá. Také rybníkáøství sem patøí. Rybí maso je vskutku velice zdravé, protoe má vysokou nutrièní hodnotu. To je sice pìkné, ale má to své veliké ale. Pamatuji se, e 1 kg kapra byl bratru za 35,- Kès. Dnes se jeho cena blíí hodnotì 100,- Kè. Co je nárùst o 200%. A já se ptám: Kam mají chudáci lidé døív prachy vrazit? Mohou si prostí, obyèejní lidé své opasky jetì více utahovat? Ekologie Minulý reim, který nièivým zpùsobem ovlivòoval pøírodu jako celek, dílo zkázy zapoèal, a to prakticky ihned po 2. svìtové válce realizací Dvouletého plánu. Po jakéms takéms pádu socialistického reimu, po 17. 11. 1989, jsme vichni oèekávali, e i v této oblasti nastane radikální zmìna, která by vedla k nápravì. A opìt - nestalo se tak. Jetì nìkolik málo let po výe zmínìné válce byla pøíroda plná ivota. Lesy zdravé, pole tak èlenitá, e v nich mohla ít i drobná zvìø, její ivotní akèní rádius se pohybuje v rozmezí nìkolika málo hektarù. Katastrofa pro tuto zvìø nastala po idiotském rozorání mezí, znièením remízkù a zøízením kolosálních monokulturních lánù. Byly znièeny pøirozené úkryty a pøirozená monost pestrosti obivy této drobné zvìøe se stala nenávratnou minulostí. Za tìchto okolností jak tak obstála spárkatá zvìø. Neblahý vliv na ivotní podmínky zvìøe mìla v neposlední øadì i ztøetìná chemizace, vyvolaná poadavky na intenzifikaci v zemìdìlské velkovýrobì. Pouívané chemické prostøedky postupnì zvìø otravovaly a omezovaly u ní, a úplnì znemonily, její rozmnoovací schopnosti. Oslabená zvìø ztratila imunitu proti chorobám. Tím se ztratili v pøírodì její pøirození ochránci proti kùdcùm. Podobnì je tomu na tekoucích vodách. Potoky, døíve plné rakù, pstruhù i dalích ryb a ivoèichù citlivých na èistotu vody, jsou dnes v mnoha pøípadech mrtvé toky. To platí i o øekách. Jsou z nich páchnoucí stoky. Stále èastìjím jevem jsou úniky ropných produktù do vodních tokù, které dílu zkázy dávají korunu. Domnìnka, e ovzduí vysoko v horách je èisté, se ukázala velice mylnou. Tuto skuteènost snadno dokáe jednoduchá zkouka. Po roztavení snìhu, nabraného napø. na høebenech Krkono, se získá ohavná, inkoustu podobná tekutina. Díky naim i zahranièním fabrikám, zejména chemickým, a elektrárnám, které nás obklopují a je po r. 1948 vznikaly a roziøovaly se do obludných rozmìrù, se tak zhorila kvalita ovzduí do té míry, e lesy hynou - a nejen na horách. Také vude tam, kde je dokázáno, e tudy proudí exhaláty. Povodnì, je se zaèaly mnoit a nabírat na intenzitì, jsou dùsledkem devastace lesù. Dalím stupidním zásahem do pøírody byla megalomanie, která se nazývá meliorace. Úhyn lesù a meliorace zpùsobily, e na mnohých místech ÈR je nedostatek pitné vody. V mnohých oblastech je v dùsledku vysoké koncentrace prùmyslu a jeho nezabezpeèení proti únikùm kodlivin, spodní voda znehodnocena. Stejnì je tomu tam, kde hospodaøila slavná Sovìtská armáda. Ani po devíti letech kapitalistické éry v ÈR èistota ovzduí nedoznala zmìn k lepímu, spí naopak. Mnohá mìsta na severu a západì Èech a na severu Moravy suuje smog z elektráren a podnikù prùmyslové a chemické výroby. Prahu a mnohá jiná mìsta trápí zplodiny produkované motorovými vozidly, jejich provoz stále houstne. Jen málokde, kde se uskuteènila plynofikace, se ovzduí zlepilo. K dìsivým problémùm v oblasti ekologie patøí, a to v neposlední øadì, situace v odpadovém hospodáøství. patnì zabezpeèené oficiální skládky proti únikùm kodlivin nejsou vzácností. O divokých skládkách, kterých je po vlastech èeských jako máku, Nevesely, truchlivy ... (Kvazifejeton) Tak u je to tady. Zaèátkem øíjna oficiálnì pøiznaly sdìlovací prostøedky, e se nacházíme uprostøed svìtové hospodáøské krize. Mohlo by mne to v koutku due pøíjemnì høát, neb - aè nemám byt vytapetován èestnými doktoráty za ekonomii - hlásám tuto skuteènost u øadu let. Mohlo by, ale nehøeje. Nejsa majitelem tuèného konta ani ministerského platu, patrnì to odskáèu natvrdo jako vìtina normálních obèanù. A tak mi není nic platné ani to, e vývoj potvrdil jinou tezi, kterou (jsa povoláním ekonom) dávám do placu pouze v uím kruhu pøátel - e toti ekonomie, a ta liberální obzvlá, jakmile v teoretické èi praktické rovinì opustí bázi zdravého selského rozumu a monosti kapesní kalkulaèky se základními funkcemi, stává se pavìdou na úrovni vìtìní z køiálové koule. I kdy - vìtby z køiálové koule dosahují obèas lepích výsledkù ne makroekonomické modely... Pøiznání globální hospodáøské krize mùe být i (pokud si to kompetentní lidé budou ochotni pøipustit) pomìrnì pádným argumentem v diskusi o globalizaci jako takové. Diskusi, která se nám v uplynulém týdnu pøesunula z úrovnì street-party na Praský hrad jako hlavní téma druhého Fóra 2000, svolaného Václavem Havlem. Nevím, do jaké míry je toto setkání soukromé, faktem je, e sdìlovací prostøedky vìnovaly hodnì prostoru úèasti nìkterých osobností, ale postrádal jsem - tak jako u u minulého Fóra - vìtí ucelené mylenkové výstupy, a u ve formì pøetitìní nìkterých zajímavých projevù, èi skuteènì obsáhlých a zasvìcených zpráv komentátorù. Pravda, nevím, jestli po vìtinì komentátorù nepoaduji pøespøíli. Zdá se mi toti, e èásti z nich vlastní logické uvaování chybí a jiní daleko radìji pøejímají názory cizí, nebo je v tom mnohem ménì rizika. Také se nemohu zbavit pocitu, e nad vìtinou redakcí se vznáí nìco jako slovenský syndrom, tedy obava z brzkého návratu Václava Klause a následného zúètování. Nebo je to pouze dùsledek ikovné demagogické rétoriky výe zmínìného o tom, e kadá jiná z cest, kromì Cesty Modrých Ptákù, vede do pekel, e znaèná èást sdìlovacích prostøedkù pøela do opozice? Kadopádnì televizní komentování toho, e se nae nová vládní garnitura neumí oblékat, na rozdíl od Václava Klause, u mi pøilo jako øiolezectví. U jednou jsem se zmínil o tom, e v dnení dobì drahý padnoucí oblek vùbec není zárukou kvality svého nositele. Soukromì jsem mìl rád exministra Rumla, který, byl-li nucen mít na sobì sako a kravatu, vyjadøoval výrazem ve tváøi i celým tìlem výkøik: Tak za tohle jsem v disentu nebojoval! A pokud bych byl a svinstvu, je se válí po lesích, radìji pomlèím. Technická opatøení, jako jsou kompostovny a vysokoteplotní spalovny nebezpeèných odpadù, jsou v ÈR témìø vekeré ádné. A jak by to lo s odpady jednodue, rychle a jetì k tomu s uitkem vyøeit? lo, jene se nechce! Závìrem k tomuto závanému tématu, je zdaleka nebylo plnì vyèerpáno, lze konstatovat, e ani zde polistopadové vlády mnoho k dobrému neuèinily. Zastíráním skuteènosti o stavu pøírody umoòovaly a umoòují zneèiovatelùm a jiným nièitelùm pøírody dále v jejich zhoubném díle pokraèovat. Napøíklad umonìním a nebránìním drancování nerostného bohatství, jeho máme jako afránu. Drancování lesù je toho názorným pøíkladem. Kromì uvedených oblastí ivota v naí zemi, ve kterých se souèasný obèan Èeské republiky potácí, existují mnohé dalí (bezpeènost, soudnictví, armáda, pøistìhovalectví, romská otázka, prapodivné poslanecké aktivity, vládnutí vlády, obchod tuzemský a hlavnì zahranièní, prostituce, mafie atd.), do kterých na základì svých omezených moností vidím jen nedostateènì. Opìt: to málo, co prosákne sdìlovacími prostøedky a nebo s èím se èlovìk sám setká, vak dokazuje, e lze tìko najít nìco, kde by to silnì neskøípalo, e neexistuje oblast, která by si zaslouila sebemeního uznání, nato pochvaly. * * * Vím, e to, co je výe uvedeno, není zrovna pìkné ètení. A to i pøesto, e zde zcela urèitì jetì zdaleka není zahrnuta celá skuteènost. Tak, aby byla vyjádøena pravda zcela a beze zbytku o bídì, ve které se spoleènost v ÈR nachází a nadále do ní více a více zabøedá. Byl bych asten, kdybych se kardinálnì mýlil. Pokud ano, prosím pøedem za prominutí. Jen se obávám, e nebude odpoutìt co. Obhájci tohoto souèasného reimu tvrdí, e se nìkteré dobré vìci podaøily. Je to vskutku svatá pravda, e vìci opravdu jen nìkteré. Já dodávám, e toho, co se podaøilo a co mùe být oprávnìnì hodnoceno jako dobré, je málo. Kroky k nápravì a zlepení se nepodnikly témìø vekeré ádné, a v dùsledku lajdáctví, èi zámìrnì, a proto ve dobré bylo úplnì znehodnoceno. Take se naskýtají dva moné pøístupy k problémùm výe neumìle rozpitvaným: 1. Takový, který já osobnì zavrhuji: toti nechat ve na pospas pøírodì, spoléhat na zázrak a s rukama v klínì a s ústy otevøenými v oèekávání, e odnìkud pøiletí kýení peèení holubi. 2. Takový, který vidím jako jediný správný, i kdy bolestivý, zdlouhavý, namáhavý, ale znamenající zcela urèitì úspìch: vzít rozum do hrsti, vyhrnout si rukávy a setsakra fortelnì máknout. Aby se toto mohlo uskuteènit, je dle mé pøedstavy nutné vykonat následující kroky: Musí dojít k názorovému sblíení, a tím ke sjednocení sil, je jsou schopny ctít pozitivní mravní zásady. Poctivost a pokora se musí ocitnout na nejpøednìjím místì hodnot tìchto osob. To je pøedpoklad pro roziøování tìchto principù do celé spoleènosti. Musí být øeèeno: NE touze po moci, po politických postech, po význaèných funkcích; ANO pro odhození nízkých egoistických zájmù, zatemòujících soudnost, zamlujících pøehled o situaci, pro sejmutí klapek, které omezují íøi rozhledu, z oèí. To jsou podmínky pro vznik významné politické síly, která, vznikne-li, bude schopna, obraznì øeèeno, táhnout za jeden provaz a navíc stejným smìrem. Proti takové síle, nazvìme ji skuteènou pravicí, lpící na zásadách, je se v minulosti projevily kladnì a pro spoleènost byly prospìné, odmítající ve, co celé spoleènosti kodí, zvlátì bezohledné prospìcháøství jednotlivcù, by nemohli nìkdy napøíklad zvolen do parlamentu, budu tam klidnì dojídìt tramvají a v dínách, protoe se domnívám, e volby jsou o nìèem jiném ne konkurz na manekýna. Samozøejmì bych koukal, aby tam za mnou zùstal kus poctivì vykonané práce, co stále jetì viditelnì není problémem nìkterých playbojù z obrazovek. Miloi Zemanovi není co závidìt. Jeho vláda pøevzala stát v dost dezolátním stavu. Moná, kdyby mìl více trpìlivosti a støednìdobého strategického uvaování, e staèilo dát pokyn desítce vybraných poslancù, aby v rozhodujících momentech hlasovali s ODS a podreli tak Václava Klause u moci celé volební období. Na veøejnosti je mohl ostøe pranýøovat, ale po ètyøech letech mohl problém Modrý pták odkrtnout jako vyøízený jednou provdy. Protoe vláda ODS by se utopila v problémech ze své vlastní dílny. A patrnì by to dolo mnohem vìtímu procentu volièù. Nestalo se tak, dnes je Zemanova vláda víceménì v pasti. ODS, s arogancí sobì vlastní, má monost sestøelit prakticky mít vyznavaèi levého smìru anci! Skuteèná pravice by pak mìla tolik síly, e by dokázala svým vlivem a pùsobením na øízení státu prosadit taková zákonná opatøení, je by vedla k nárùstu spokojenosti obyvatel, touících ít a pracovat v dobrých a zlepujících se podmínkách. Mohl by pak nastat veobecný rozvoj iniciativy - jako pøedpoklad nárùstu bohatství jedincù a tím i celé spoleènosti. Ruku v ruce s ekonomickým rùstem, s mnohostranným zlepením podmínek ivota a podmínek pro veobecný rozvoj obyvatel, by dolo i k vylepení image ÈR, dnes tak poramoceného v oèích okolního svìta. Nové zákonné normy by naopak znemoòovaly øádìní nièemù a nakonec i znemonily jejich existenci v nebezpeèném rozsahu. Stát se èleny skuteèné pravice by mìli mít monost vichni, kteøí by dokázali svojí prací pro tuto organizaci toho opodstatnìní. Museli by být vytvoøeny takové mechanismy, aby se dala snadno rozkrýt fale. Taková opatøení, je by byla pojistkou proti zaèlenìní a setrvání neádoucích individuí. (Taková opatøení nedokázala vytvoøit ke své kodì strana DEU, èím odradila mnohé své pøíznivce a volièe.) Aby se mohli zapojit i ti, kteøí v zajetí své mladické nerozvánosti, a proto neschopni zralé úvahy, se zapletli s rudými bratry. Bylo by ádoucí, aby se ohleduplnì respektoval výrok W. Churchilla, který se pokusím citovat aspoò pøiblinì. Øekl: Kdo nebyl ve svých 19 letech komunistou, ten nemìl srdce. Kdo vak byl komunistou jetì ve svých 25 letech, ten nemìl rozum. Pokud by bylo pøijato takové hledisko, pak by se sbor pøíznivcù, podporovatelù, popøípadì èlenù skuteèné pravice mohl rozíøit na znaèné mnoství osob. Tìch, kteøí do KSÈ vstoupili okolo r. 1959, kdy u represe dost polevily a ráznì a z vlastní vùle vystoupili brzy po r. 1968, je urèitì nezanedbatelný poèet. Jsou to lidé, kterým èest nedovolila setrvat a podporovat zloøád a podraz nazvaný bratrská pomoc, nám poskytnutá 21. 8. 1968. Taková politická síla by vak musela dokázat oslovit nejirí vrstvy obyvatel tak zajímavým programem, který by ochotnì pøijali. Domnívám se, e jako vzor by k tomu mohl dost dobøe poslouit Program DEU, se kterým pøila tato strana pøed komunálními a parlamentními volbami. Tento program, který vypracovaly odborné komise DEU, pøedbìhl úrovní, kvalitou a náplní svoji dobu, je v èase jeho zveøejnìní jetì nenazrála. Jeho dùleitost a moný pøínos toho, kdyby byl tehdy pøijat, je patrný s odstupem èasu a v souèasné dobì. Byl tak dobrý, a zøejmì proto tak ohrooval zájmy tìch výteèníkù, kteøí jsou rozhodujícími èiniteli ve vládní koalici, e tito leví pravièáci nemohli pøipustit, aby Program DEU tehdy pronikl do povìdomí iroké veøejnosti Èeské republiky. Pouili tedy svoji moc a vliv ve vech moných sdìlovacích prostøedcích k totálnímu zablokování pro nì neádoucích informací. Z toho dùvodu jsem nabyl pøesvìdèení, e proraení informaèní blokády by bylo pro novou politickou sílu, skuteènou pravici, druhým stìejním úkolem, aby mohl být dosaen kýený úspìch. To ve. Jak jednoduché ve formì psané. Jestli vak uskuteènitelné a prosaditelné do reálného ivota, to je otázka, na kterou mohou dát odpovìï jen lidé, obyvatelé této, zatím jetì jak tak krásné zemì, pokud se jim vèas v hlavách rozbøeskne, strach a lenost, jemnìji øeèeno, pohodlnost je opustí a touha po skuteènì astném ivotì u nich nabude pøevahy. Jsem pøesvìdèen o tom, e k tomu tak akorát v souèasné dobì èas nazrál. Jakékoli otálení se stralivì vymstí. 19. 11. 1997 ING. JIØÍ LEMÍN, NOVÝ BOR vechna opatøení, která by vláda chtìla udìlat, vèetnì tìch skuteènì potøebných. A následnì prezentovat národu neschopnost a kodlivost sociální demokracie. Protoe, jak alespoò ze slovníku tvrdého jádra ODS plyne, pro národ je dobré pouze to, co je dobré pro ODS. Respektive: pro její pièky. e v tomto státì ijí normální lidé, jejich problémy narùstají geometrickou øadou? Kdo by se takovou podrunou záleitostí zabýval? Mnohem dùleitìjí, ne nìjaké zájmy národa, je pøece vyhrát pøítí volby a ukojit svoji uraenou jeitnost. Mimochodem, není to excelentní dùkaz dalí krize, kterou proíváme, a sice krize parlamentní demokracie, reprezentované politickými stranami? V této souvislosti nemohu nevzpomenout poouchlou, leè logiku nepostrádající otázku jednoho mého pøítele: Posly, jestli jsou politici hájeni sto dnù po volbách, znamená to, e jinak se mohou celoroènì støílet jako kodná? 19. 10. 1998 KAREL RÙIÈKA III. 6. ÈÍSLO ØÍJEN - PROSINEC 1998 NETRPME ZTRÁTOU PAMÌTI, ZAMEME SI PØED VLASTNÍM PRAHEM! (Zamylení k 80. výroèí vzniku samostatného Èeskoslovenska) A se dívám na ten ná bývalý èeskoslovenský stát z jakékoliv strany, vude vidím míru dvojího metru, která nakonec vyústila ve velezradu. Mùj dìdeèek za 1. svìtové války bojoval v rakouské armádì se svými tøemi syny, z nich jeden se stal ruským legionáøem od Zborova, ostatní dva se dostali do ruského zajetí a pøeili válku. Jeden pak kvùli následkùm nelidského zacházení zemøel po válce na tuberkulózu plic. Také dìdeèek zatracoval Dr. Benee pro jeho patnou politiku, která nakonec vedla k Mnichovu a k velezradì - zániku Èeskoslovenska. Poukazoval na jeho èachrování s komunisty a uvedení SSSR do Spoleènosti národù a vzpomínal naopak na zlaté èasy za c. k. Rakouska. Øíkával, e ze vech reimù, které proil, byl nejmoudøejí ten monarchistický. A tak vidíme, e slepí politici jsou u nás tradicí od samého poèátku budování státu a do dneních dnù. Tragické je na tom to, e si to vìtina èeských lidí neuvìdomuje, nebo má z pamìti vygumovanou historii národa. Historie je uèitelkou ivota. Proto to tak u nás dopadá: ode zdi ke zdi! Naí národní hrdosti, dá-li se tak jetì o tom dnes mluvit, by velmi prospìlo, kdybychom se dovedli stateènì vyrovnávat se svými vinami namísto neustálého vyvlékání se z vlastní zodpovìdnosti. Pak bychom nemohli mít tak pokøivený pohled na vìci minulé i souèasné. Na obrazovce ÈT pøed dvìma lety probíhal seriál o sibiøské anabázi èeskoslovenských legií a o jejich boji s boleviky. Ten byl spjat se jménem generála Radoly Gajdy. Nikdy jsem to jméno neuslyel v tomto seriálu. Èasto mi pøipadá na mysl, jak manipulátoøi s akademickými tituly, ozdobeni èasto komunistickými laury CSc. a DrSc., vygumovali z pamìti vìtiny národa epochu naí tisícileté historie a nahradili ji svými výplody ochablých mozkù. Pak bychom nemohli oplývat tolik proklamovanou nenávistí z vlastního patného svìdomí. Vlastenectví znamená také úctu k odkazu pøedkù, lásku k naim velikánùm v nejtìích dobách národa a také lásku k rodné hroudì. Kdyby se tím øídili i ti vlastenci z Klubu èeského pohranièí, nemuselo by to tak smutnì dopadnout v pohranièí po skonèení 2. svìtové války. Rodièe nikdy nespojovali pracovité nìmecké hospodáøe èeské státní pøíslunosti s nacistickými zloèinci. Byli to neastní lidé, kteøí oplakávali své padlé syny ve válce, kterou si sami nepøáli. Neházejme je do stejného pytle a drme se Boího pøíkazu: Co nechce èinit sobì, neèiò druhému! Nacistické zloèiny byly odsouzeny a padesát let je s nimi svìt seznamován. Pouívají se jako straák v poli a je to jasná snaha o manipulaci mylení veøejnosti. Podívejme se nyní pøed vlastní práh a spatøíme, jaký to rozdíl: nepotrestané zloèiny stále volají po soudu a kompetentní místa mlèí. Jak si mám pìstovat své národní sebevìdomí v tomto Augiáovì chlévì? Pøedstava, e bych mìl patøit do stejného pytle s nimi, by byla pro mì nesnesitelná. Není pravda, e vichni zradili ná stát. Dne 30. listopadu 1998 uplyne 60 let od zvolení JUDr. Emila Háchy prezidentem ÈSR. Po 40 let byl Dr. Hácha vydáván národu za symbol zrady a kolaborace. Kdo neznal historii a nebo nemìl odvahu zvednout hlas pro èlovìka Háchu, vzal toto jeho pauální odsouzení za bernou minci. Po dlouhém pøesvìdèování Rudolfem Beranem a Janem Syrovým, kteøí byli mezi prvními, s nechutí pøijal funkci prezidenta republiky, tøebae si byl velmi dobøe vìdom toho, e bude jednou muset vypít pohár historické hoøkosti a do dna. Vzal na svá bedra køí a vydal se køíovou cestou, aby doel na Kalvárii jako muèedník národa, který nikdy neoplýval úctou k Bohu, ani po vzniku Èeskoslovenské republiky v øíjnu 1918. Jaký národ, taková vláda! To platí dodnes. Dr. Hácha velmi dobøe znal spis francouzského politika Delbose Letat pour lexperiment (Stát na zkouku), který byl vydán ve Francii v r. 1921 a u nás pøísnì zakázán pod trestem rozvracení republiky. V ÈSR byla tvrdá cenzura jako za Bachova reimu, moná jetì horí ne za absolutismu. V této brource bylo psáno, e do takto vyumìlkovaného státního útvaru se nahrnuli do vlády nevyzrálí a samozvaní politici, neznámí západním velmocím, snad jenom na ètyøi osoby, které mají státnické vlohy øídit vìci republiky. Mocnosti proto rozhodnou po 20 letech o naí budoucnosti vèetnì Podkarpatské Rusi. Francie zde mìla vojenskou misi v èele s generálem Faucherem, velitelem vojenské akademie byl generál Jamet. Velká Británie mìla u nás svého pozorovatele Bruce Lockhardta, známého od Kolèaka. Kdy pak pøiel Mnichov 1938, vzali vichni nohy na ramena a nechali nás na pospas jako klátící se tøtinu ve vichøici násilí. Èasto vzpomínám na rozumy svého dìdeèka, který proel 1. svìtovou válkou a tvrdil u v r. 1930, e ta nová republika zajde brzo na oubytì. Na co potøebujeme u nás cizí generály, kdy máme spoustu svých? Na co nezamìstnanost, kdy je tøeba tolik práce udìlat a e to nahrává komunistùm? Kam jdou vechny peníze? Zbrojilo se celých 20 let, místo aby se peníze dávaly do sociální, zdravotní a kolské oblasti a na veøejné komunikace. Platy prostých lidí byly pøitom v Evropì jedny z nejniích. Kdy se za Protektorátu provalilo zatýkání zednáøù z lóe Bohemia a pokraèovalo zatýkáním dalích èlenùgenerálù v èele s Eliáem, byl generál Syrový dotázán Dr. Háchou na morální profil obvinìných generálù. Hácha byl tehdy v krizi. Syrový mu sdìlil, e od r. 1924 byli vichni ve vysokých vojenských funkcích v generalitì pøipoutáni absolutní posluností k Dr. Beneovi a e jeho samotného zachránila pøed Heydrichovým zúètováním osobní neúèast pøi spolupráci se zrádci národa, kteøí prchli pøed zodpovìdností za hranice. Takté i generál Krejèí. Oba odeli po Mnichovu do ústraní a odmítli spolupracovat s uteèenci, kteøí zklamali národ. Místo postavení se na odpor dal Dr. Bene, jako vrchní velitel èsl. armády, podpis pod kapitulaci. Výzbroj a výstroj pro 42 divizí v kvalitním sta- vu, vèetnì icích potøeb, byla bez boje sloena do klína Hitlera. Je pravdou, e Dr. Hácha byl zdrcen tím, co se událo, ale vzdor vítìzství Nìmcù byl pøesvìdèen, e je to jev doèasný. Jako katolík dobøe vìdìl, e kdo se nadøazuje nad Boha a koná násilí proti nevinným, skonèí patnì. Generál Syrový s republikánem Rudolfem Beranem byli po válce zameteni pod koberec na základì Beneových retribuèních dekretù. V r. 1947 za úèasti královéhradeckého biskupa Moøice Píchy a jièínského kaplana P. Václava Zemka byl Syrový v kartuziánském kostele sv. Bruna ve vìzení Kartouzy-Valdice pøijat do lùna katolické církve, ze které vystoupil v r. 1917, kdy se tvoøila I. divize Husitská z èsl. legionáøù na Svaté Rusi. Boí odplata neminula nikoho. Dolo i na ty z Koického vládního programu. Vradìní rudými gardisty neznalo mezí. Do pohranièí pøili z nich ti nejvìtí banditi. Zabili a znásilnili mnoho nevinných lidí. Nejvìtím netìstím byla existence Národní fronty, kde se postupovalo jednotnì - nejdøíve proti Nìmcùm. Snad to byla posedlost po krvi. Ta bývá vude pøi revolucích, ale u nás to trvalo dlouho a dospìlo to ke straným rozmìrùm pøi odsunech Nìmcù. Pachatelé hrùzných èinù byli omilostnìni v r. 1946 zákonem, který mluví o spravedlivé odplatì za èiny okupantù a jejich pomahaèù. Tento ostudný zákon pøijali poslanci Národního shromádìní dne 8. 5. 1946 a dodnes je souèástí naeho právního øádu. Pohranièí pøilo o mnohé dobré lidi, vìøící katolíky, sociální demokraty, kteøí nemìli nic spoleèného s nacismem, stejnì jako mnozí z nás s komunismem. Neházejme je do jednoho pytle s nièemníky! Pokøivený pohled na nae nedávné dìjiny nadále ohrouje právo na svobodu projevu, tisku a informací. Po kvìtnu 1945 bylo u nás zøízeno nìkolik set koncentraèních táborù, kde panoval teror a ohavné ukrutnosti. Byla to pøedehra ke komunistické diktatuøe. A to ve díky jedinému èlovìku, který stál na vrcholku mocenské politiky a do února 1948 Dr. Beneovi. Kdy u byl po válce zabrán tak velký majetek, proè z nìj nebyly tenkrát odkodnìny nae obìti 2. svìtové války? Èepièka mìl z nakradených obrazù soukromou galerii, kterou mu mohl závidìt i samotný kníe Schwarzenberk. Dodnes je ticho. Kam se podìlo po válce na 100 000 Èechoslovákù, odvezených s tichým souhlasem Beneovy vlády do SSSR? Jen hrstka se jich navrátila ze Stalinových gulagù. Nastolením vlády NF byla zlikvidována pravicová opozice s nejsilnìjími politickými stranami: agrárníkùrepublikánù a ivnostníkù. Dnení politická situace v mnohém pøipomíná pováleèné období z let do roku 1948. Právní stát je takový, který chrání práva vech obèanù, nejenom nìkterých, bez ohledu na rasu a národnost. A ten zde dodnes neexistuje! Nae pøijetí do Evropské unie je proto pøinejmením problematické. MUDR. JAROSLAV LHOTKA, JIÈÍN Svìdectví Josefa Frolíka o agentech StB ...Svìdectví majora Josefa Frolíka v Bezpeènostním výboru Spojených státù velice pøesnì dokumentuje, e ne kadý èlen umìlecké Prahy mìl takovou ctiádost. A události roku 1989 a dalích let pøinesly dalí pìknì dlouhou øádku jmen, vèetnì signatáøù Charty 77, blízkých spolupracovníkù Václava Havla, význaèných tlachalù ès. exilu a podobnì. Nezdá se, e by to nìkomu vadilo. Vyskytují se i nadále na obrazovkách, stránkách èasopisù, jevitích, pøípadnì ve funkcích umìleckých organisací, starají se o grafickou úpravu kniních vydání nekoneèných konelských úvah o morálce z pera Václava Havla. Frolík v písemné versi svého svìdectví v Bezpeènostním výboru uvádí tato jména z umìleckého svìta jako pøímé spolupracovníky StB; uvádí i jejich krycí jména: Pøemysl Koèí, Jiøí Kotalík, Karel Gott, Eduard Kohout, Jiøí Nìmeèek, Olga Schoberová, Eva Olmerová, Jiøí Mucha - oznaèen za hvìzdu velikosti Jevgenije Jevtuenka v KGB, ve sportu zase panoval Emil Zátopek, který neváhal donáet i na svou enu Danu, Eva Bosáková, profesor Dìdiè, Vova Zábrodský, Rudolf Baloun, Jindøich Kotal atd. Celkem Frolík dal k disposici na 22 000 jmen podle seznamù, které vyvezl. Osobnì ho øadím znaènì vysoko, mimo øadových defektorù, protoe se zpravodajskou slubou Spojených státù byl ve spojení, viz tý úøední materiál Senátu, po 20 let, i. e. u v dobì, kdy k vnitru nastoupil. Dùkaz pravdy samozøejmì podat nemohu. Jména od roku 1975, kdy Frolík svìdèil, jsou v Praze známá. Od exilového urnalisty, usilujícího o Havlovo znovuuvedení na kniní trh ji z exilu v roce 1989, pøes pìknou øádku osob zaskvìvích se ve funkci poradcù a po dlouhá léta zavøeného odborníka na humor za kadou cenu a nositele nesèetných uznání a doktorátù, nanetìstí vymylených. Podepsal pod nátlakem, aby se dostal z basy, slyíme o jednom. Nedával ale ádné podstatné zprávy, je obhajován dalí, podepsal to, aby dostal podmínku, omlouvá následujícího. Samozøejmì, jsem pøesvìdèen i o tom, e takový Karel Gott nemohl StB co agent nìjak prospìt. Údìsné je, e nejen on, ale vichni dalí prostì v zájmu své existence svolili. Zda to bylo výmìnou za podmínku, anebo za monost být, èím si být pøeji, je základ, který dával StB onu údìsnou monost být vude. Nemyslím si, e pan antovský, kdy prohlaoval, e zavøeme kadého, kdo by seznamy zveøejnil, byl na výi situace. Vysvìtlení, proè to kdokoli podepsal, zajisté mùe být hodnì, ale nemyslím si, e existuje také omluva... (Z knihy Jana BENEE Indolence, Praha 1993, str. 90-91) Z jihoèeského zápisníku FRANTIKA RÙIÈKY Vìrný obraz ODS Místopøedsedkynì ODS Libue Beneová se k obvinìní bývalého tenisty a nynìjího podnikatele Milana rejbra z trestného èinu zneuívání informací v obchodním styku vyjádøila nikoliv liácky, ale doslova alamounsky. Nechtìla bych se k tomu vyjadøovat, protoe o tom vùbec nic nevím a nemám se k èemu vyjadøovat, prohlásila. Strategie mrtvého brouka. Její úspìnost v naí polistopadové politice by se nechala vyèíslit v tisíci procentech. Nikdo nic neví, nikdo si nic nepamatuje. Jake, Bi¾ak, trougal, Lenárt, Lorenc, Obzina... Nepamatují si ani ti, co pøili po nich: Koèárník, Èalfa, Sládek, Stráský, Vacek a mnozí dalí. Dokonce snad i Havel. Nejlepí v naí demokratické spoleènosti je to, e si nesmí pamatovat ani ten poctivý. A pokud si chce pamatovat, pak o tom nesmí mluvit. Takový je i pøípad bývalého velvyslance ve védsku Petra Koláøe, který svým vyjádøením pøispìl k odhalení falených sponzorù ODS a rozpoutání loòského pádu Klausovy vlády. Protoe vak byl v diplomatických slubách, jeho povinností bylo zùstat loajálním. Mlèet i za hrob, by by stál po kotníky v tratoliti krve nespravedlivì politicky popravených, by by stál po kolena v hromadì nakradených dukátù. Poruení tohoto pravidla je povaováno za zradu a musí být ve jménu státu sv. Václavù po zásluze potrestáno. Kteøí ptáci vlastnì kálejí do vlastního hnízda??? * * * Havel humanista Chtìl jsem pùvodnì napsat Havel komunista, abych alegoricky vyjádøil jeho velký styl politického vùdce, který se po letech usilovného snaení v disentu vyplhal po zádech nìkolika naoko obìtovaných komunistù a na hradní nádvoøí, kde s nimi pak uzavøel pakt o neútoèení, mlèení a oboustrannì výhodné spolupráci. Jen tak si toti mùeme vysvìtlit jeho polistopadovou a souèasnou hradní politiku. Pøestoe KSÈ byla zákonem oznaèena za organizaci zloèineckou a zvlá zavreníhodnou, její nìkteøí (ti nejosvìdèenìjí) èlenové zaujali výsostná postavení ve vedení státu, vlády, parlamentu, senátu, bank a akciových spoleèností. I tìch, které mají z hlediska bezpeènosti státu strategické postavení. Za své vìznìní, kde jak sám pan prezident øíká, bylo vánì podlomeno jeho zdraví, se jim odmìnil lépe, ne to dokázali buditelé Boena Nìmcová èi Karel Havlíèek Borovský v pohádkové øíi, kde pøece jen vdy vítìzilo dobro nad zlem. Jen tak se mohlo stát, e pod hlavièkou èeské firmy, která ani nemá potøebnou licenci od Ministerstva prùmyslu a obchodu, se nìjakému tuctovému ruskému obchodníkovi podaøilo vyvézt do komunistické KLDR, stejnì rudé Èíny a stále bratrského Slovenska tolik armádních vozidel, jako je dní v roce. Stìejní èást tvoøily tìké Tatry 813 (nosièe raketometù) a pontonové mostní soupravy. Pøestoe se obchody uskuteènily v letech 1992-1997, dostávají se tyto zprávy na veøejnost a nyní. Víme, e v Severní Koreji umírají hladem tisíce lidí. Pøesto je tato zemì stálým zdrojem obrovského napìtí a nestability v asijském regionu. Jestlie se zároveò stále vyzbrojuje a ÈR jí v tom vìdomì (èi nevìdomì, pane prezidente a pane premiére?) pomáhá, je to problém související s ohroováním celosvìtové bezpeènosti a udrení míru. Hradní a vládní pièky dìlají humbuk kolem vstupu do NATO a pøitom jim pod zátitou jejich eroslepoty ujídí pøes bedlivì støeenou hranici celý konvoj tìké techniky jako posila pro nepøítele. Vojenské zpravodajské sluby vak mlèí. Nejspíe zámìrnì a já jsem zase o krok blíe k naplnìní svého proroctví: NATO nejlépe znièíme, kdy do nìj vstoupíme. To u byl ostatnì ulechtilý cíl vech komunistù, a ji dnes sedí kdekoliv. Na Hradì, ve vládì nebo a v Bruselu. * * * Svatohavelská tragédie Ne kadý bude vìdìt, e vìrozvìst Havel il na rozhraní 6. a 7. století. Narodil se roku 550 v Irsku, stal se øeholníkem, pùsobil ve Francii, Nìmecku a výcarsku jako horlivý kazatel víry. Zemøel kolem roku 645, na místì jeho pùvodního sídla byl roku 719 vybudován proslulý svatohavelský kláter. Podle dochované legendy mu pomáhal nosit døíví na stavbu i na oheò medvìd, kterému vyndal trn z nohy a dal mu i svùj chleba. Nechci svému ètenáøi dìlat výklad o svatých. Ale vidíte, jak to v tom Boím svìtì spolu vechno pìknì souvisí. V souèasném runém dìní a neutìeném ivotì prostého èlovìka se mnozí ptají, zda jsou bývalí pøísluníci StB pøínosem rùzných firem. Podle vyjádøení psychologù tito bývalí dokáí výraznì pùsobit na své okolí. Není bez zajímavosti, e nìkteré nìmecké firmy, které pøily do èeských zemí po listopadu 1989, se snaily pøijímat do zamìstnání právì bývalé pøísluníky StB. Pak se divme, kde se u naeho prezidenta Havla vzala ona shovívavost pro tyto zavreníhodné a zloèinecké ivly. Havlovu strategii ochranné ruky nad bývalými komunisty a pøísluníky StB pøijali mnozí øeditelé souèasných jihoèeských podnikù. A nelze se ani moc divit, vdy jsou to v mnoha pøípadech sami bývalí komunisté, námìstci øeditelù a zaslouilí komsomolci. Jejich krédem vdy bylo pøísnì zachovávat stranickou linii, poslouchat, nebouøit proti vrchnosti. Zákonitì se jim dostalo odborných znalostí, pro které jsou dnes cenìni. Ale i pro onu poslunost. I dnes jsou zavázáni a ani dnes nebouøí proti vrchnosti. Dejme za pravdu dùkazu, e bývalí pøísluníci StB jsou nesmírnì cílevìdomí a dokáí výraznì pùsobit na své okolí. Vdy právì pro tyto vlastnosti se stali vybranou ochrannou bezpeènostní slokou komunistického reimu. Morální hledisko dnes opravdu nerozhoduje. S tím se nepotkáte na Hradì ani v podhradí. Kdo má firmu, chce i úspìch. Cesta k nìmu není dùleitá. Pan primátor mìsta Èeských Budìjovic Miroslav Bene se v tisku vyslovil, e si nemyslí, e by tito lidé nemìli být zamìstnáni ve veøejné správì. Takového èlovìka prý nezamìstnávají ani u Policie ÈR. A tady máte konkrétní dùkaz, co poslanec ÈR, místopøedseda ODS a primátor jihoèeské metropole vùbec ví o skuteèném ivotì. Vy jste také skuteènì neslyeli o pravém opaku? Kolik bývalých pøísluníkù StB je v pracovním pomìru u Ministerstva vnitra, tedy i u policie? Vdy jsou to tak zdatní odborníci! A o morálku v naí spoleènosti pøece vùbec nejde. A my rebelové mùeme pøidat, e po listopadu 1989 ani nelo. Vdy takový byl odkaz naeho vìrozvìsta Havla! A lustraèní zákon? Ten pøece platí jen na jisté sluební úrovni. Ve státních podnicích, ve státních akciových spoleènostech (kde je podílníkem stát) se to bývalými ve vrcholových funkcích (s odmìnou za sluný peníz) jen hemí. Hmatatelných pøíkladù je nadbytek, ale není o nì zájem. Patøí pøece ke koloritu doby, který je jednoznaènì odvozený od nastolené svatohavelské strategie. O kádrovém sloení vlády národního porozumìní netøeba vést jen plané dohady. Vrcholné komunistické funkcionáøe a ústavní èinitele vystøídali komunisté bývalí, ti z druhé nebo tøetí garnitury, kteøí vèas odhodili svoji èlenskou legitimaci. Podle pøijatého zákona o protiprávnosti komunistického reimu je lze vechny povaovat za zloèince a jejich pùsobení za nelegitimní, pøesto se jim dostává poehnání hradní strategií. Tu v plném rozsahu podpoøil nestraník V. Klaus, a tak se ODS stala dokonce sluncem prozáøeným výminkem pro stovky bývalých. Pøipomeòme si galerku tìch nejerudovanìjích odborníkù. Jen oni jsou schopni vést demokratickou spoleènost a rozvíjet kapitalismus v èeském pojetí. V ODA to byli Tomá Jeek (otec privatizaèního podvodu), Vladimír Dlouhý (miláèek národa) a po jeho odchodu Boøek Valvoda. ÈSSD exkomunisty do svých øad doslova lákala, vzpomeòme jen ty nejkøiklavìjí osobnosti: aparátèíka loufa, bývalého pøedsedu KSÈM Svobodu, milicionáøe Valenèíka. Nelze se pak divit souèasnému obrazu pièky naí politické scény. Pøedseda Parlamentu M. Zeman byl èlenem KSÈ dva roky, vylouèen pøi èistkách v roce 1970. Pøedseda Senátu P. Pithart byl èlenem v letech 1960-1968, pozdìji podepsal Chartu 77 (jako správný komunista). Premiér Toovský byl èlenem KSÈ ètrnáct let, èlenství ukonèil a po sametovém podvodu. Ministr zahranièí J. edivý byl z KSÈ vylouèen, proputìn ze zamìstnání, odsouzen na 18 mìsícù za podvracení republiky, podepsal Chartu 77. Náèelník generálního tábu ÈSA B. Nekvasil skonèil s komunistickou pøísluností a po listopadu 1989, poté se stal nejvìtím odborníkem pro funkci v NATO. Je to opravdový voják - pùjde tam, kam jej stát pole (tøeba i støílet do dìlníkù). Policejní prezident Oldøich Tomáek byl èlenem KSÈ 17 let, vystoupil a po listopadu 1989. Jetì se snad divíte, e pan prezident se ji pøipravuje pozvat na Hrad k smysluplnému jednání zástupce KSÈM? Vdy to ani nejsou ádní zloèinci a proè si jetì dnes vùbec hrát na nìjaké bývalé? Jsme pøece vichni stejní, vichni z jednoho tìsta! 9. 7. 1998 FRANTIEK RÙIÈKA, ÈESKÉ BUDÌJOVICE IV. 6. ÈÍSLO ØÍJEN - PROSINEC 1998 Jak to vidí exil? Jak to vidí exil? Jak to vidí exil? Jak to vidí exil? Jak to vidí exil? Byl Gorbaèov skuteènì hlavní pøíèinou zmìn, které postihly bývalý SSSR a jeho spojence po celém svìtì? Desítky politikù a politických autorù tak vìøí. Píe tak N. Rykov (Perestrojka - dìjiny zrady), nebo J. Ligaèov (Hádanka Gorbaèov), B. Olejnikov (Kníe temnoty), Falin (Politické pamìti), W. Gerns (Øíjen a budoucnost lidstva), E. Honecker (Poslední zpovìï) a desítky dalích. Mýlili se vichni tito velcí politikové? Podle gen. Michaila Ljubimova se vichni mýlili, protoe hlavní pøíèinou nebyl Gorbaèov, který byl jen následkem. Hlavní pøíèinou byl døívìjí generální tajemník KSSS J. V. Andropov, který Gorbaèova v rámci skrytých aktivit KGB nechal zplodit-vybrat-nasmìrovat. Struèné vylíèení této tajné akce, nazvané samotným Andropovem Akce Golgota, nám v následujících øádcích podává generál KGB Michail Ljubimov, bývalý náèelník prognostického odboru První hlavní správy KGB, jeden z nejskrytìjích, ale také nejmocnìjích muù bývalého SSSR. Èlánky vyly v èasopise Soverenno sekretno è. 2/1995 a poprvé je u nás pøeloila a vydala bratislavská Alternativa. * * * V ten zamraèený únorový veèer roku 1983 jsem se díval na televizi. Bylo to celkem klidné politické údobí, poznamenané jen vnìjkovì neprojevovanými oèekáváními. V listopadu [1982] zemøel L. I. Brenìv a J. V. Andropov byl zvolen za generálního tajemníka ÚV KSSS. Zazvonil telefon. Za den jich bylo dost, ale kdy jsem zdvihl sluchátko, pocítil jsem podivnou pøedtuchu. - Dobrý veèer, Michaile Petrovièi, poznáváte mì? Promiòte, nepoznávám, popravdì jsem odpovìdìl. Nemám rád, pokud se mi lidé nepøedstavují. Vy u se asi nepamatujete na svoje analyticko-prognostické elaboráty? A volající udìlal delí pomlku, aby mi umonil dostat se ze oku. Proboha, Jurij Vladimiroviè?! Jste to Vy osobnì?! * * * Jak bych si nepamatoval ty neastné, prokleté prognostické elaboráty, kdy se s nimi vlastnì zaèalo! V roce 1980 jsem byl náèelníkem prognostického odboru na První hlavní správì KGB (nyní pøejmenované na Slubu zahranièní rozvìdky). Na rozkaz samotného Andropova jsme v mém odboru zaèali s vypracováváním analytické prognózy vech moných variant rozvoje SSSR. Na nejmodernìjích západních poèítaèích. Do této práce byly zapojeny nejen informaèní systémy KGB, Ministerstva obrany (zejména Hlavní správa rozvìdky), Státní plánovací komise a Rady ministrù. Dokonce i ASU, svatynì nejsvìtìjí v celé naí zemi - ÚV KSSS. Pøi práci jsem pouíval nejmodernìjí americké a nae metodiky. Programy braly do úvahy vlivy statisícù vnìjích i vnitøních faktorù, urèujících rozvoj SSSR. Po urèitém výbìru se mi tehdy dostalo na stùl deset variant. Vechny vyúsovaly do naprostého ekonomického a politického krachu naí zemì. Nebyla mezi nimi ani jedna varianta s ponìkud optimistiètìjím východiskem. Pøiznám se, e jsem byl ohromen, nìco podobného jsem neèekal. S velkými pochybnostmi jsem dokumenty odevzdal náèelníkovi Správy V. A. Krjuèkovovi, sice nároènému, ale spravedlivému èlovìku, aby se s nimi obeznámil. V. A. Krjuèkov si je ponechal dva týdny, co se stávalo dost zøídkakdy. Nakonec mi dokumenty s povzdychnutím vrátil. Budete osobnì referovat pøedsedovi! (= Andropovovi - pozn. aut.) chladnì pøikázal. Bylo zcela jasné, e ani Krjuèkov se nechce vystavovat, nebo je známo, e v Rusku se poslùm zlých zpráv stínají hlavy. Ji následující den jsem se vypravil z naeho Hlavního stanu v Jasnevì do pøedsedova pøijímacího salonu v Ljubljance. Pøijal mì celkem normálnì, mimoøádnì pozornì mì vyposlechl, i kdy jsem oèekával mimoøádnì ostrou diskusi s tím, e mì roznese za tyto nedobré prognózy. Byl velmi mlèenlivý, ale rozlouèil se se mnou pøátelsky. Tím vìtí bylo ale moje pøekvapení, kdy si mì za dva týdny zavolali na Správu kádrù a oznámili mnì, e jsem proputìný do dùchodu za pøesluhování. Na rozkaz samotného Andropova mì vykrtli ze záloh KGB a dokonce jsem byl zbaven práva na rezortní polikliniku. Mimoøádná tvrdost...! * * * Michaile Petrovièi, je u sice pozdì, ale nemohl byste za mnou pøijet? pokraèoval pøekvapivý veèerní rozhovor s Andropovem po telefonu. Samozøejmì, Juriji Vladimirovièi, ihned jsem souhlasil. Srdce mnì builo vzruením jako zvon. Jak se mohl cítit dùchodce vyhozený na smetitì, náhle vytaený pøímo na Ljubjanku?! Ne na Ljubjanku, ale na Kolpaèný. V zájmu utajení Vám nepolu auto. Peèlivì si provìøujte, zda Vás nesleduje stín, dobøe? Rozkaz, Juriji Vladimirovièi! Dlouhá sluba v rozvìdce mnì odnauèila klást nadbyteèné otázky, zejména v telefonu. V reprezentativní vile na Kolpaèném pereulke, kde kdysi sídlil náèelník SMERe, V. A. Abakumov, zastøelený ihned po Stalinovì smrti, jsem byl nìkolikrát na rùzných poradách s pøedstaviteli rozvìdek socialistických zemí. O hodinu pozdìji jsem ji maèkal zvonek na dveøích vily. K mému dalímu pøekvapení dveøe otevøel samotný J. V. Andropov. Byl jsem jako v mátohách. Nezmrzl jste nám cestou? mile se Andropov umíval. Stoupali jsme vzhùru do prvního poschodí, do kabinetu vyloeného oøechovým døevem, s mnostvím knih dokola. Sedli jsme si do køesel, Andropov zapnul samovar a z bufetu vyòal peèivo a suenky. Jak se Vám daøí v dùchodu? Co mám povídat...? I z polikliniky mì vyhodili. To ve jsem úmyslnì zaøídil já, abychom Vás izolovali od èekistického prostøedí, usmíval se Andropov. Neurazilo Vás to snad mnoho? Mlèel jsem. Leccos se nepøekousne lehce. Tak promiòte... Nepochopil jste, proè Vás vlastnì uvolnili? Myslím, e pro moje neastné prognózy, øekl jsem pøímo v oèekávání bouøky. Vae vynikající prognózy, opravil mì Andropov, èím dovril mùj zmatek. Nic úasnìjího jsem neèetl, potom jsem nìkolik nocí nespal. Jednoznaènì se skonèily moje dosavadní pochybnosti. Neexistuje východisko. Jste pøipraven splnit úkol mimoøádné dùleitosti, který Vám hodlám uloit? Nepochybnì, øekl jsem celkem upøímnì. Pøiznám se, e J. V. Andropova jsem vdycky bezvýhradnì zboòoval. Ptám se Vás stejnì jen formálnì. Chválabohu vím vechno o Vaem ivotì, o Vaich náladách, dokonce moná vás, ne víte sám. Nepochyboval jsem ani vteøinu o tom, co povídal. V krátkém dùchodu jsem zøetelnì pocioval, e se nacházím v nejaktivnìjím rozpracování, které bylo cítit vude. Celý mùj ivot byl pod soustavným dohledem. Vechno, co jste pøedpovìdìl, je stralivá, tragická pravda, pokraèoval Andropov. Tento proces je nezvratný a ji L. D. Trockij pøedvídal rozklad strany a Thermidor. Nae spoleèná strategická úloha je: nastolit skuteèný socialismus, který by byl zbavený vech nánosù minulosti, pokraèoval úvod do mých nových úkolù. Jste pøesvìdèený, Juriji Vladimirovièi, e ná lid takový socialismus potøebuje? dovolil jsem si trochu ideologické drzosti. Jsem zcela pøesvìdèen, e tato zemì je stvoøena pro kolektivní spoluití. Vìtina lidu, lidové masy, nemohou ít jinak ne na úkor energické, talentované, produktivní meniny. Vìtinovou masu nemùeme donutit pracovat, jinak se nám hned zaène bouøit. Jaké je tedy východisko? Zlikvidovat celý národ? To by byl stalinismus. Nezbývá nic jiného ne vytvoøit novou spoleènost! Promiòte mi upøímnost, Juriji Vladimirovièi, ale Vae první kroky coby generálního tajemníka podle mého názoru nemíøí ani v nejmením k takovému cíli. Pøece honìním povaleèù na ulici nebo dùslednou kontrolou pøíchodù do práce lidi pro výstavbu socialismu nezmobilizujeme! A Vae usnesení o sníení ceny vodky, které si získalo popularitu u lidí..., co to má být? Cynismus? zeptal se Andropov s úklebkem. Ano... rozohnil jsem se. Ale, Michaile Petrovièi, vyjasnil jste nám vynikajícnì strategickou úlohu, ale zatím jste stále nepochopil cesty, jak jí dosáhnout. Systém zemøel a obnovit ho není moné. Ani netøeba! Na co by nám byla ivá mrtvola? Úloha spoèívá v tom, abychom systém definitivnì znièili, urychlili jeho skomírání a místo nìho vybudovali skuteèný socialismus, který by podporoval vechen lid, a to prostøednictvím svobodných voleb. Pøiznávám se, Juriji Vladimirovièi, e Vám celkem nerozumím, nechápu. Nebude to velmi nebezpeèná manilovtina, uvìøit v socialistický entuziasmus lidu? Tak a tím pøicházíme k podstatì celé operace. Láska k socialismu u nás vyrùstá z nenávisti ke kapitalismu. Proto se Vám ukládá vypracovat plán nastolení kapitalismu v SSSR a pøitom ne mìkkého, védskosocialdemokratického typu. My musíme uvrhnout celou zemi do dravého, bezuzdného kapitalismu, kde vládne jen zákon dungle! Andropovovy oèi mne probodávaly, vyzaøovaly sílu pøesvìdèení. Vechno jsem pochopil, Juriji Vladimirovièi, nebude to vak a pøíli velké utrpení pro ná lid? pozvolna jsem kapituloval. Samozøejmì, neuvìøitelnì velké! Ale jiné cesty není! Nebo si snad myslíte, e nae ubohá, neefektivní propaganda mùe probudit nenávist ke kapitalismu? Musíme pouít vlastní zkuenost, protoe nae osvìta je neschopná k takovému úkolu. K tomu, abychom zákusek dobøe vychutnali, musíme ho nejprve sníst. To napsal jetì papá Friedrich (Andropov mìl na mysli Engelse - pozn. aut.). K Vaí dispozici Vám odevzdávám vechny Vae osobní ifry a právo pouívat resortní sledování, odposlouchávání a celou agenturu. Samozøejmì máte otevøeny nae resortní úèty v západních bankách. Zùstanete ve stínu a maskování si budete vybírat v závislosti od podmínek... Nechutnají Vám snad moje oblíbené suenky, Michaile Petrovièi? Andropov na mì hledìl pøes svoje brýle tak soustøedìnì, e jsem se cítil jako hypnotizován. Mùj mozek ji pracuje naplno, jak vech- no co nejlépe zvládnout a zorganizovat. Ze slunosti jsem si vzal suenku a trochu ji ohryzával. Cítil jsem se jako promìnìný, zachvátila mì chu pracovat. Tak, a pracujete a pøesnì za mìsíc v devìt veèer Vás tady budu èekat s prvními návrhy na realizaci operace... J. V. Andropov mì objal - nìco takového se mi nikdy v ivotì jetì nestalo - a doprovodil mì po schodech dolù a ke dveøím. Co je zajímavého u nás v kultuøe? zeptal se jetì cestou po schodech. Nedávno jsem vidìl film Sedmnáct zastavení jara, poznamenal jsem, podle románu S. Kuzmièe (Cviguna, podpøedsedy KGB - pozn. aut.). Tichonov je tam výborný. svobodu vem nejtemnìjím lidským instinktùm a homo sapiens, váený Michaile Petrovièi, na nae spoleèné netìstí je chamtivý, egoistický, podlý a naèisto neschopný ke kolektivnímu spoluití. V dosavadním systému jsme tvrdì, a nepøirozenì, potlaèovali podlou dui v homo sapiens. Proto, vìøte mi, staèí jen trochu nadzvednout stavidla a vechny výkaly rychle vyplavou ven na povrch! Ale pøece - kdo bude v èele øízení této první etapy? ptal jsem se J. V. Andropova, pøestoe po dùkladném seznámení s tajnými kádrovými materiály z ASU ÚV KSSS jsem ji mìl vcelku jasnou pøedstavu, na jaké osoby se bude sázet. Je velkým tìstím, e v bývalém systému prakticky nebylo vzdìlaných politikù a ekonomù. Na vysokých kolách výuka politické ekonomie socialismu, kterého, jak dobøe víme, de facto nebylo, úplnì zdeformovala mozky dokonce takovým naim vynikajícím ekonomùm, jako Aganbegijan nebo atalin. Bude potøeba celé nové pokolení k tomu, abychom ekonomice porozumìli, zejména pak trhu. Politiku v naí zemi také nemáme. Za politiku se povaují jakési zákulisní hry aparátu. Proto se do èela první etapy dosadí Gorbaèov, který byl na tuto úlohu pøipravován od zaèátku. Èlovìk pomìrnì mladý, nesmírnì ctiádostivý (vimnìte si, e nemùeme potøebovat vojáky, kteøí netouí být generály; takoví nemají v politice místo), hýøící pøitalivými, romantickými, ale líbivými hesly, jaké tvoøil Dubèekùv socialismus s lidskou tváøí. A propos, snad se pamatujete, jak perfektnì se mohlo celé slavné Praské jaro [1968] lehce udusit? Celá první etapa by byla stále zastavitelná! Gorbaèov má mnoho kritikù, kteøí tvrdí, e je mnohomluvným mluvkou a e je nerozhodný. Ale nebyl také Cicero mnohomluvný? Pøekáelo to snad jeho politické kariéøe? Naopak, historie nás uèí, e lid miluje vanila, zejména pokud slibuje ráj na zemi. A co se týèe nerozhodnosti? Michail Sergejeviè Gorbaèov chápe politiku jako nekoneèné lavírování mezi rùznými skupinami a seskupeními, co je dosti ideální typ pro stávající sovìtskou politiku: Souhlasím, Juriji Vladimirovièi, nadto je Gorbaèov jediným èlovìkem v naí zásobì trumfù, který mùe být pøijatelný pro Západ. Má uhlazené zpùsoby, je vdy dobøe, po evropsku obleèený. Má jediný nedostatek: svým podøízeným soustavnì tyká... Správné pøipomínky. Pokud jde o tykání, neznepokojujme se. V angliètinì neexistuje ty, a proto se tento nedostatek neprojeví negativnì na naich vztazích s hlavním partnerem - USA. Dále Raisa Maximovna - ze vech en naich mladých vùdcù nejvíce imponuje svojí elegancí a vkusem. A to je to, co zahubí i Gorbaèova. Ná lid tìko snáí vyparádìné eny naich pøedstavitelù. Ale pøesto, Juriji Vladimirovièi, stále mám jisté pochybnosti... Èím by bylo nejlépe zaèít reformy první etapy? zeptal jsem se. Zaèátek jsme si ji naèrtli, nestavte se nepozorným! Jde o velmi vánou vìc. Gorbaèov a jeho nejblií musí od samého zaèátku zkompromitovat stranu pøed Ruskem tím nejidiottìjím krokem. Bojem proti alkoholismu! Pozoruhodné je, e M. S. Gorbaèov sám nepije. Ale takový Ligaèov, aèkoli je pro plnì støízlivý zpùsob ivota, se nìkdy neudrí. Je to zcela èestný èlovìk a na jeho bedra padne celá tíha protialkoholické kampanì a tím i úplná diskreditace strany. Pamatujte si: boj proti alkoholismu nesmí být papírový, jak to ve stranì bývalo. Tøeba vykluèit vinohrady, zavøít a zdemolovat vinaøské závody, lihovary, likérky, vyluèovat ze strany, propoutìt z práce, pøípadnì soudit a zavírat za opilý stav na veøejnosti. Zaèátek Golgoty se musí projevovat krajním idiotismem - to je velmi dùleité. Neukodí na veøejnosti pøistiené opilce oblékat do pytlù a nechat celý den zametat ulice. Nekrvavá revoluce musí pracovat okujícími absurditami, nelogickými protiklady a do nebe volajícími zhovadilostmi. Nato jsme se rozlouèili. mezinárodní scénì, i kdy doma byl nahrazen Jelcinem. Ljubimov nezvauje globalistickou orientaci Jelcina a vech okolo nìho. To je dost zajímavé a vyvolává opìt otázku: proè? Celý komunismus a socialismus Ljubimov pøedkládá jako èistokrevný, pravdivý a spontánní úkaz historie. Jako by to vechno nemìlo svùj dávný zaèátek a dnení pokraèování. Jako by on sám nevìdìl, e celý plán svìtové revoluce byl kontemplován u filozofy osmnáctého století. e prakticky zapoèal akcemi svobodných zednáøù po roce 1717 a vykvetl jimi øízenou Velkou francouzskou revolucí. Jako by zapomnìl na hodiny marx-leninismu a nevìdìl o plánu na moderní komunistickou revoluci, nastínìnou geniálním idovským materialistickým stratégem Marxem. Lze vìøit tomu, e by Ljubimov skuteènì byl jen skvìlým technikem pro KGB akce, a jinak hlupákem, který nevìdìl nic okolo? Tìko. Co by ho tedy vedlo po deseti letech (kdy mnohý pociuje, e je vechno jiné a nic se nezmìnilo) k tomu, aby plán Andropova zveøejnil. Ljubimov byl a snad jetì je výborným mozkem pro strategické plánování akcí a takoví lidé neuvaují omezenì èi nekomplexnì. Nemohli by se toti vùbec udret v moøi rivalit a podrazù osobních i politických na tak vysoké rovinì. Kdyby byl jen technikem, dotáhl by to sotva na politruka. Proto jsem pøesvìdèen, e zde dochází ke zcela jiné vìci, kterou nazvìme: dezinformace pravdou - k diskreditaci pravdy. Dezinformace pravdou a skuteèností je u globalistických dezinformátorù, zdá se, u delí dobu velmi oblíbenou metodou manipulace a nástrojem ke kamuflování èi lépe øeèeno ke znevìrohodnìní skuteèností. Je skvìle vymylena a je svým zpùsobem hlavolamem i pro IQ. Musíme být opatrní pøi jejím pozorování a odkrývání. Je ale ve své podstatì a nasazení pomìrnì jednoduchá. Toti: kdy se zaèínají vìci zprùhledòovat, vyjevovat takové, jaké skuteènì jsou (a mohly by podrádit obèana-volièe a vyvolat pro vládce neádoucí reakce), pravda je prezentována tak, aby byla zkompromitována, uèinìna nevìrohodnou. Skuteènosti se pøedkládají tak, abychom nemohli vìøit vlastním oèím. Názornì, pro obèany z èeských zemí, nejsrozumitelnìjí ukázkou této metody je snad èinnost podivného Dr. Sládka. Pro svoji stranu vymyslel (byl mu vymylen) znak, který mluví harlekýnskou symbolikou. Toti: akovským kosodélníkovým barevným piké. Vkládá do podvìdomí, právì symbolikou (!), e republikáni mají nìco spoleèného s komediálním harlekýnem, tedy pøedevím nesolidnost. Tím kompromituje vechny poctivé republikánské ideje minulosti, první republiky i dneka. Pozor! Vidìný signál a staletá symbolika, akovské piké, je mnohonásobnì pùsobivìjí ne jakákoliv jiná informace!!! Pravdu, správná issue, závané otázky dne, zdravý a logický smìr (tedy vechno to, co by mohlo vadit, èi vadí, globalistùm v jejich manipulaci a plánu), kompromituje Dr. Sládek svojí dryáènickou a pøehrávanou a hysterickou prezentací. Podobnì pùsobí vechny jeho plakáty èi billboardy, a u lo napøíklad o NATO, èi cikánskou problematiku. Odrazuje! Tak technicky pracuje metoda dezinformace pravdou k diskreditaci pravdy. Dnes, kdy se z demokracie stal nejdokonalejí nástroj manipulace obèana, musíme kadý politický tah èi jev pozorovat ze vech stran. Jako ptáci v pøírodì umìlé krmení: není krmení návnada? Proto jsem doel k závìru, e jádro informace o operaci Golgota je pravdivé, samo zveøejnìní a i literární podání (!) chce ale zakrýt, zdiskreditovat skuteènost. Zatemnit pùvod a podstatu. Uèinit skuteènost nevìrohodnou. Zakrývá stopy globalistického, snílkovského plánu na pøevzetí moci nad svìtem. Ten je ovem øízen odjinud, a ne z Moskvy. Globalisté jsou v situaci malého chlapce, který hraje achy sám se sebou. Za sebe a zároveò za svého protivníka. Operace Golgota (Tajný plán perestrojky) Za Sedmnáct zastavení jara dostal Tichonov mimoøádnou cenu na XV. vesvazovém filmovém festivalu v Tallinu. Dali jsme tam ceny i Gabrielovièovi a Jutkevièovi za filmové ztvárnìní leninského tématu. Jak paradoxnì je zaøízen ná svìt! A Stirlitz, a Lenin - na plátnì naprosté fikce. Nic podobného v ivotì nebylo! A taková je tedy cena celého systému. K èemu nám je...? J. V. Andropov otevøel dveøe a pustil mì ven na ulici. Teprve nyní jsem si uvìdomil, e v celé vile jsme snad byli jen sami dva. * * * Prosím, a mi ètenáø odpustí, ale kvùli dodrení etických norem jsem nucen upustit od uvádìní skuteèných jmen pracovníkù agentury a celkem se neíøit podrobnìji o nìkterých zcela profesionálních technologiích naí práce. Proto konkrétní fakta se budou prolínat se zcela literárními fabulacemi a líèeními. Tajné schùzky s J. V. Andropovem jsem míval a do konce jeho ivota v únoru 1984. Skuteènì a do tohoto nejsmutnìjího dne v mém ivotì. Operace se stále podrobnìji propracovávala. Andropov plán podepsal krátce pøed svojí smrtí. Dostal kódový název Golgota a èlenil se na ètyøi èásti: 1. systémový rozklad souèasného politicko-ekonomického mechanismu v naí zemi, 2. pøevrat a protlaèení nastolení kapitalistického systému dravého typu, 3. usmìròované prodluování chaosu a zmatku jako prostøedku mobilizace rozvánìného davu pro boj s mocí pod socialistickými hesly, 4. socialistická revoluce, podporovaná vekerým lidem, radikální anihilace kompradorské buroazie a s ní spojených politicko-ekonomických struktur. Jistì, ji v tìchto fázích bychom mohli svrhnout vechny váené stariky, jako Èernìnka èi Griina, Solomenceva èi èerbického i s Kunajevem, ale ná plán musel mít urèité prvky idiotismu. V kadém pøípadì v první etapì je tøeba ponechat stále u moci tyto milé starèeky, to zapálí v lidech váeò pro reformy, my pak tyto vánì podpoøíme, a váeò pak bude pokraèovat ji sama. Celkovì je první etapa v urèitém smyslu nejzávanìjí, nebo je nutné probudit k ivotu síly, které jsou nyní zahnané do hluboké ilegality. Èím se ve skuteènosti odliuje socialismus od kapitalismu? Kapitalismus, hlásaje svobodu a demokracii, dává K Operaci Golgota Je to podvrh, není to podvrh? Kdy jsem poprvé dostal do ruky èlánek o Operaci Golgota, tajném plánu perestrojky, ve kterém se socialismus a komunismus naoko obìtuje, aby ústupem k dravému, zcela neregulovanému kapitalismu lid od kapitalistických smìrù nadobro odradil, a tak komunismus rehabilitoval a de facto zachránil, zvaoval jsem ho opatrnì. Je to varianta marx-leninské taktiky typu NEP? Krok vzad, dva kroky vpøed? Jaký mìl její autor, generál KGB Michail Petroviè Ljubimov, motiv k zveøejnìní? Mohl to být záchvat jeitnosti, e on jediný ví, jak to bylo, a tedy s tím musí ven? Byl to projev staøecké pravdomluvnosti ze strachu pøed smrtí, kdy si lidé urovnávají svìdomí? Tìko. Trénovaný vysoký pracovník tajných slueb musí sám sebe ovládat jako ovèáckého psa. Nemùe si dovolit normální lidské slabosti èi hnutí mysli. Jde o krk. Informace o Operaci Golgota samotné je velmi podobná pozorování a tezi o sametových revolucích naeho skvìlého politického analytika Miroslava Dolejího, jenome trochu jinak. Dolejí pojímá sametové revoluce jako globalistický projekt (!), a ne jako dílèí komunistický manévr. Dolejího teze o globalistickém pùvodu jsou prakticky doloeny a potvrzeny skuteèností obrovských pøesunù majetkù a národních jmìní do rukou globalistických velmoù. Znárodnìní a následné privatizace jsou velkolepé projekty globalistù k oebraèení celých národù. Kdo tohle není schopen pozorovat, ztratil zrak. Ljubimovem je naopak Operace Golgota pøedstavována jako èistì Andropovovo dítì. Je tomu skuteènì tak? Ljubimovùv pohled nezahrnuje dalí vývoj, který dnes proíváme a pozorujeme. Ljubimov napovídá a konèí tím, co Gorbaèov má udìlat. Gorbaèova samotného nezvauje jako globalistického konì, kterým skuteènì je, a jako takový se sám okatì exhibicionuje na * * * Z autorova deníku: Skon J. V. Andropova v únoru roku 1984 mi dodnes hlodá srdce. Na vytvoøení pøíznivých pøedpokladù pro realizaci Golgoty (èím je noc tmaví, tím jsou záøivìjí hvìzdy) byl urèen Èernìnko, který vak do roka zemøel. Dubnové plénum roku 1985 jsme uskuteènili v plném souladu s plánem Golgota: za generálního tajemníka byl zvolen M. S. Gorbaèov. Jetì za ivota Èernìnka zastupoval SSSR v prosinci 1984 na setkání s M. Thatcherovou v Anglii. Pro vytvoøení jeho mezinárodní reputace jsem pøed jeho návtìvou, pod cizím jménem, odjel do Anglie na setkání s místní agenturou, která zabezpeèovala vliv KGB na britskou vládu a na královský dvùr. Anglie byla obvykle vyuívána na diskreditaci urèených sovìtských èinitelù. Svého èasu byl do Anglie vyslán na sluební cestu bývalý éf KGB Alexander elepin, Brenìvùv rival, proti kterému byly s naí iniciativou zorganizovány velké protisovìtské demonstrace, co pochopitelnì natolik naruilo jeho pozici, e byl brzy nato vylouèen z politického byra. Protoe se o naí metodì dozvìdìly anglické tajné sluby, bylo nevyhnutelnì nutné zpùsoby vlivu zmìnit. Madame Thatcherové bylo vnuknuto, e její pøípadné pøíznivé výroky ve prospìch Gorbaèova definitivnì rozloí politické byro a podkopají sovìtskou moc, èím se velice potìila a pøipravila Gorbaèovovi vynikající reklamu. Samotné dubnové plénum roku 1985 se uskuteènilo bez jakýchkoli neoèekávaných pøíhod. Skupina starikù, která vsadila na Griina, se sice najeila, ale marnì. Nejvýznamnìjí úlohu sehrál na tomto plénu Gromyko. Jetì pøed plénem jsme zabezpeèili, aby se k nìmu pøes nai agenturu soustavnì dostávaly zprávy o tom, e Gorbaèov si vysoce váí nejen Gromykovovy zkuenosti v zahranièní, ale i v domácí politice (pøitom Gromyko nevìdìl o pomìrech ve vlastní zemi vùbec nic a na nìkterých zasedáních plén ÚV KSSS se tøeba divil, jak je to moné, e jsou mìsta, ve kterých není k dostání maso aj.) a e s ním poèítá jako se svojí oporou. Tak se dostal do èela øízení celé zemì Gorbaèov. Jeho oporou se stal Ligaèov a Rykov, který se sám povaoval za dobrého ekonoma, podobnì jako vichni nai øeditelé, kteøí umìli z celé ekonomie jen vechny moné zpùsoby, jak ádat o peníze a vydávat rozkazy nalevo a napravo. Zatím nebylo jasné, co se evarnadzem, který byl pøíli emocionální, ostatnì jako vichni Gruzínci. Zøejmì bude nutné postupnì na jeho bedra navalit tíhu vztahù se Západem. Mùeme si pak pøedstavit, jaký dojem asi vyvolá tento vznìtlivý Gruzínec u chladných západních pragmatikù? První fáze Golgoty ho bude ale v této pozici potøebovat! GEN. MICHAIL PETROVIÈ LJUBIMOV 15. 6. 1998 EURING. DR. BOHUMIL KOBLIHA, LONDÝN
Podobné dokumenty
vybledlá fotografie
Na Pankráci byl Radim na oddělení 1A, 9, pod velitelem Pudilem. Na cele byli tři: zloděj, retribučákNěmec a Radim.
Po osmi dnech, kdy se nic nedělo, Milana Jirouta
a Radima zavolali k tzv. žurnálu,...
Stáhnout zde - Svobodné noviny na internetu
informací o skuteèném pozadí politic- se nemohou uskuteènit jetì za svého i- Navíc implantovaný komunismus se ukákých zmìn poslední doby a jejich pøíèi- vota ovlivòují bìh svìta. Jejich pøáním je...
Říjen 10
jiní mìli slzièky na krajíèku. Popøála jsem jim co nejvíce úspìchù ve
vzdìlávání, uèitelùm a rodièùm trpìlivost a pevné nervy.
4.9. Rozpoètové urèení daní – semináø v Èeské národní bance se
mnou ab...
Město se rozpadá, starosta je v klidu Pochyby o zneužití
místa øeditele Základní koly Køiná.
"Pøíkladem zneuití politiky v osobní
prospìch je pak jednání paní radní PhDr.
Mileny Medkové za ODS, která jako radní
se svými kolegy ze strany a Rady vyhlási...
1/2010 - Hlas mučedníků
Kdy se jí novináøi ptali, zda vlastnila doma Bibli a zda si ji mohla koupit, ena se udivenì zeptala: „A co je to Bible?“ Øekli, jí, e je to svatá kniha
køesanù, podobnì jako mají muslimové korá...
SN č. 4/2009, str. 5 - Svobodné noviny na internetu
V příštím čísle:
Supervolební
rok 2010
Otakar Hostinský
(100. výročí úmrtí)
Podpořte vydávání
SVOBODNÝCH NOVIN!
Pojd-a-nasleduj-me-1
nitru. Stav lidského srdce zase záleží na vztahu se Stvoøitelem, který
jediný ví, co je v èlovìku, a který jediný dokonale rozumí svému
stvoøení, a to dokonce z pohledu vìèného života, který pro ná...
Vědomí odpovědnosti I
èlánky v denním tisku a èasopisech.
V rámci podpory kultury Praská energetika, a.s., ji prakticky od zaloení firmy vytváøí systematicky sbírku umìleckých dìl. Za dobu existence spoleènosti
bylo ...
Zpěv vznešeného heslo
19. Konej proto svou práci bez touhy po odmìnì a takto dojde k Nejvyímu!
20. Vdy i Danaka a jiní králové dosáhli dokonalosti právì tím, e vykonávali své povinnosti. Vichni lidé
jsou navzá...