MZ 49 říjen 2012

Monarchistický
zpravodaj
Zpravodaj Koruny České
(monarchistické strany Čech,
Moravy a Slezska)
Číslo 49/2012
DEUS * REX * PATRIA
www.korunaceska.cz
Z obsahu čísla:
Hlídka (Volby 2012)
2-4
*
Dění v KČ
5
*
Pochod za monarchii
6-7
(Zlatá bula sicilská)
*
Markrabství Moravské
7
*
Akce
8
*
Monarchie ve světě
9
(zemřel princ Albert Saský)
*
Monarchie v uniformách
(Sdruţení Radecký,
ostrostřelci a oznamy,
Isonzo 1916,
článek)
10-15
*
Literatura
15-17
(anonce - Ţáby v Bouři a
ukázka z knihy J. Drnka)
*
Kontakty
18
*
Názory (příloha):
19-23
MODLITBA
K BLAHOSLAVENÉMU KARLOVI
Blahoslavený císaři Karle,
Ty jsi ve svém ţivotě přijal nesnadnou sluţbu
panovníka i tíţivé úkoly jako pověření od Boha
a svěřoval jsi všechno své myšlení, rozhodování
a jednání Trojjedinému Bohu.
Prosíme Té, přimluv se za nás u Boha a vypros
nám důvěru a odvahu i v nejtěţších situacích našeho ţivota, abychom neklesali na mysli, ale abychom věrné následovali Krista.
Vypros nám milost, ať jsou naše srdce přetvořena podle Nejsvětějšího Srdce Jeţíšova. Pomáhej
nám, abychom se soucitem a s odhodláním pomáhali chudým a potřebným a neohroţeně usilovali
o pokoj doma i ve světě. At naše ţivoty v kaţdé
situaci s důvěrou vkládáme Bohu do rukou, abychom mu mohli patřit a k němu dojít jako Ty,
skrze Krista, našeho Pána.
HLÍDKA – říjen 2012
KRAJSKÉ A SENÁTNÍ VOLBY 2012
Volby do Senátu Parlamentu:
Jediným kandidátem KČ byl předseda strany Václav
Srb ve volebním okrsku č. 26 (Praha 2), kde obdržel
319 hlasů z celkem odevzdaných 22 702 platných hlasů (1,40%), tj. 10. pořadí z 13 kandidátů.
Volby do zastupitelstev krajů:
Plzeňský kraj:
Zástupci KČ se (spolu s KDU-ČSL a Stranou soukromníků) účastnili voleb na kandidátce Koalice pro Plzeňský kraj, která získala 7 758 hlasů, tj. 4,65 %. (V minulých volbách získala samostatná kandidátka KČ 1 174
hlasů, tj. 0,65 %). O pouhých 0,38 % hlasů se zástupci
koalice nedostali do krajského zastupitelstva.
Olomoucký kraj:
Samostatná kandidátní listina KČ s 60 kandidáty získala 1 404 hlasů (0,79 %). Oproti minulým volbám v
roce 2008 (741 hlasů, 0,38%) se jedná o nárůst na
zhruba dvojnásobek.
Jihomoravský kraj:
Samostatná kandidátní listina KČ s 19 kandidáty získala 746 hlasů (0,21 %).
Zlínský kraj:
Samostatná kandidátní listina KČ s 3 kandidáty získala
378 hlasů (0,20 %).
Nezapomínejme, prosím, pravidelně (1 x měsíčně)
hlasovat na: www.volebnipreference.cz
Vážení monarchisté a příznivci, dámy a pánové,
těm z vás, kteří bydlíte na území senátního volebního obvodu č. 26 (Praha 2 bez N. Města a Vyšehradu, Praha 3, Hloubětín, Hrdlořezy a část Malešic) si
dovoluji na základě níže uvedeného doporučit jít i
ke 2. kolu a dát hlas p. Liboru Michálkovi proti
JUDr. Křečkovi (ČSSD). Zeptal jsem se p. Michálka,
jak bude v Senátu hlasovat o euthanasii, adopci
homosexuálními páry a liberalizaci či legalizaci
drog. Prohlásil, že je věřící, přislíbil, že v případě
euthanasie bude striktně proti, v případě drog pro
velmi opatrnou legalizaci užití pro léčbu. Aniž bych
se ho na to ptal, vyjádřil se současné podobě zákona o církevních restitucích. Nutnost restitucí uznává, jenom vidí problém v nedostatku fundovaných
podkladů a informací k současné verzi. Za prioritu
považuje skutečně efektivní boj proti korupci. Na
závěr jsem mu položil otázku, zda bude ochoten V
Senátu prosazovat opatření ve prospěch malých
stran, například náš návrh na změnu financování
stran. V této věci reagoval velmi kladně a živě: je to
prý jedna z jeho programových priorit.
Václav Srb
2
Vážení monarchisté a příznivci,
obracím se na vás v tuto chvíli především proto,
abych na tomto fóru vyjádřil svůj upřímný dík a hlubokou vděčnost všem, kdo se uvolili kandidovat v nastávajících krajských volbách, všem, kdo pomohli s
volební kampaní apod. Na prvním místě musím vyzdvihnout obrovskou práci, kterou vykonal p.
designovaný moravský zemský hejtman MUDr. Pavel
Andrš. Inicioval a praktickými kroky, především systematickou, neokázalou a hlavně neupovídanou prací
se postaral o podání našich kandidátek v Olomouckém, Zlínském a Jihomoravském kraji, přičemž
kandidátka v kraji Zlínském je naplněna zcela. Kdo se
někdy jakkoliv prakticky konkrétně podílel na přípravě naší účasti v jakýchkoliv volbách (tedy nejen jako
pozorovatel, glosátor či negátor), zajisté ví, o čem
mluvím. Zaplnit kandidátku desítkami kandidátů je
mnohdy velmi obtížné i pro strany parlamentní partiokracie. Pan MZH měl v pokročilém stadiu rozpracovanosti i kandidátku za kraj Moravskoslezský, kde
však, žel, jeho úsilí, práce a čas byly v poslední chvíli
zmarněny. Samozřejmě, že pan MZS má obětavé pomocníky. Jmenuji např. pana MVDr. Čížka, předsedu
MS KČ Strážnice (jemuž rovněž děkuji za reprezentaci
našich idejí a programu v jihomoravském vydání Politického spektra na Čt 24), paní hraběnku Salmovou,
atd. atd. Děkuji také p. hlavnímu volebnímu koordinátorovi mgr. Krátkému. Vřelý dík patří rovněž p.
designovanému českému zemskému hejtmanovi Janu
Drnkovi za zorganizování kandidatury KČ v Plzeňském kraji (v rámci koalice), za psaní internetovéhoMonarchistického Zpravodaje a především za vyhotovení po dlouhé době prvních tištěných VOLEBNÍCH
Monarchistických listů.
Neméně děkuji všem, kdo pomohli ve finále volební
kampaně, například s rozdáváním letáčků či přeposíláním emailů apod. Obdivuhodná byla rychlost a nasazení týmu, který se postaral o převoz a distribuování ML z Plzně do Prahy a na žádoucí místa Moravy.
Rád bych v této souvislosti zdůraznil, že ke kandidatuře do Senátu jsem se rozhodl opravdu za vteřinu 12,
a to především proto, že nikdo jiný v žádném senátním obvodě kandidovat za nás nechtěl. Těm z vás,
kteří mě "nemusí", bych rád zdůraznil, že nevnímám a
nekoncipuji svoji kandidaturu jako prezentaci své
osoby, ale jako další díl našeho společného boje. Od
Programu KČ jsem se nikdy neuchýlil ani o píď a do
svých prohlášení jsem nikdy nevnesl ani řádku, ba ani
písmeno, jež by nebyly v souladu s rozhodnutími Generálních sněmů KČ a Programem KČ. V přítomné
volební kampani jsem absolvoval všechny kroky, které jsem absolvovat měl sám osobně - dostavil jsem se
do všech rozhlasových studií, kam jsem byl pozván,
zodpověděl jsem všechny dotazy, jež mi byly adresovány, vyplnil všechny ankety, volební kalkulačky
apod. těším se na naši další společnou akci, totiž na
Pochod za monarchii 28. října.
Václav Srb, předseda Koruny České
Václav Srb:
Svět neřídí politici, ale pár rodinných klanů
Článek z: První zprávy CZ, 19. 10. 2012
http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/srbsvet-neridi-politici-ale-par-rodinnych-klanu/
Kandidaturu do horní komory parlamentu považuje
Václav Srb, předseda monarchistické strany Koruna
česká, za svoji povinnost. Do souboje o voličské hlasy
nastoupí v Praze 2, kde jsou jeho protikandidáty například Jiří Payne, Libor Michálek, Stanislav Křeček, Karel
Berka či Vladimír Dbalý.
Kromě vedení monarchistické strany pracuje V. Srb v
oboru cestovního ruchu a pohostinství. "Hovořím několika jazyky, jsem znalcem a milovníkem historie Prahy,
zejména Královských Vinohrad a Žižkova," říká o sobě
pro Prvnizpravy.cz.
Kromě úsilí o naplnění hlavního cíle – návratu panovníka na trůn jeho předků - by rád inicioval změnu volebního zákona, respektive odstranění jeho diskriminačních pasáží vůči malým stranám.
"Usiloval bych také o navrácení historických znaků městům a obcím, které jsou postupně nahrazovány vesměs
odpudivými logotypy," říká. Navrátit by chtěl městům i
jejich historické názvy - z Vinohrad by podle něj měly
být opět Královské Vinohrady.
Bojovat chce prý i proti "nebezpečným a umělým konstruktům", jakými jsou multi-kulti, politická korektnost,
genderová korektnost. "Usiloval bych o zrušení registrovaného partnerství, zasazoval bych se o ochranu a propagaci tradiční rodiny, negoval bych naši vysloveně propotratovou politiku, bojoval bych za rehabilitaci křesťanství a postupoval bych v duchu svého hesla – ´veškerá
práva menšinám, ale nikdy ne na úkor většiny! Stop majorizaci minorit!," přiblížil V. Srb pro Prvnizpravy.cz
svůj politický program.
V. Srb o sobě tvrdí, že není eurooptimistou, ale spíše
"něco mezi euroskeptikem a eurorealistou". "Když ale v
EU jsme, je potřeba usilovat o to, aby se tato instituce
přestala idiotsky vzdávat svého nesporného duchovního
základu – křesťanství," tvrdí.
"Globalizaci, zejména její dopady, vnímám velmi negativně. Státní suverenita je skutečně základním fundamentem pro zdárnou existenci národů. Ale všechny hodnoty na našem území byly vytvořeny nejen jedním národem. Druhý zemský národ, který zde žil a tvořil skoro 8
staletí, byl bestiálně postihnut stalinským konceptem
kolektivní viny, oloupen, v mnoha případech vražděn a
vyhnán," říká Srb, v narážce na německou menšinu.
Jinak se ale považuje za "hrdého Čecha", miluje svůj
jazyk a nesmírně ho "bolí jeho současné prznění".
"Světová vláda, na jejíž nebezpečí upozorňujete a jejíž
příchod předvídáte a varujete před ní, by mi byla proti
mysli velmi ostře - stal bych se proti ní disidentem. Ale
ona už vlastně funguje, jen se tak nenazývá. Vždyť je přece zřejmé, že světovou politiku neřídí politici, ale několik
rodinných klanů,"souhlasí předseda Koruny České.
Redakce se také kandidáta zeptala, koho by volil za
prezidenta. "Monarchista nemůže podpořit žádného (!) z
dalších potenciálních usurpátorů Pražského hradu, sídla
našich knížat, králů a císařů, a to ani toho nejslušnějšího,
jde přece o zradu krále, jde o duchovní královraždu,"
odpovídá Srb rezolutně. Kdyby prý ale monarchistou
nebyl, volil by, patrně Jiřího Karase nebo Vladimíra
Franze.
Je ale otázka, do jaké míry myslí V. Srb svá slova vážně. Redakce Prvnizpravy.cz už několikrát psala o tom,
jak se V. Srb kriticky stavěl ke konzervativní platformě,
která v Koruně české přesně tyto hodnoty zastávala a
která posléze svůj boj vzdala a ze strany odešla. V. Srba
představitelé této skupiny charakterizovali jako havlistu liberálního smýšlení.
(abb, foto: arch.)
Vážený pane senátore,
k sobotní sms gratulaci, kterou jsem Vám zasílal z
Vídně, jakmile jsem se z netu dozvěděl výsledek,
připojuji ještě tuto písemnou.
Vaše vítězství bylo opravdu výrazné. Doufám, že
jsem k němu spolu s mými voliči, přáteli, příznivci
a profesními kolegy a členy Koruny České přispěl
nikoli zanedbatelným dílem. Nehodlám tuto pomoc
nikterak zveličovat a přeceňovat, neboť je zřejmé,
že značná část výše uvedených socioprofesních
skupin by Vás ve 2. kole volila i bez mého doporučení, ale věřím, že jsem přispěl k tomu, aby těch,
kdo Vás volili a vůbec se nechali vytrhnout z panující letargie a k volbám šli, bylo více.
Přeji Vám mnoho štěstí, zdaru a Božího požehnání
ve Vaší senátorské činnosti a po určitém čase si dovolím zaslat Vám podněty a návrhy na téma protikorupčního boje, financování politických stran atd.
Rád bych Vás pozval na XXI. Generální sněm Koruny České, který se koná 24. 11. 2012 od 10.00.
Podrobnější pozvánku zašlu během několika dní.
S pozdravem Viribus unitis!
Václav Srb, předseda Koruny České
Vážený pane předsedo,
velmi Vám děkuji za podporu, gratulaci i pozvání.
V současné době vedu intenzivní jednání s dalšími
zvolenými senátory ohledně vytvoření klubu.
Jen co se vyřeší tyto organizační záležitosti, uvítám Vaše legislativní návrhy.
S přáním hezkého dne Libor Michálek
Volby v Čechách příliš neprožívám. KČ je ideovou
stranou a v této zemi o ideje moc neběží. Bronzová
socha J. K. Tyla, B. Smetany, Františka Josefa I., stejně
jako T. G. Masaryka či K. Gottwalda má v očích velké
části obyvatelstva hodnotu několika stovek, které by
za ni obdrželi ve sběrně surovin. Můj syn, vystudovaný sochař, se živí tím, že brigádnicky kope bazény
pologramotným zbohatlíkům. Kromě toho je národ
něco jako skvělá záminka k dobré rvačce a vybití
agresivity. Mávat prapory, stavět sochy a psát historické statě je činnost zoufalců. Nemůže nic vydělat.
Nepřinese nic praktického, co by se dalo sníst, uložit
na konto nebo nějak užít. Takovými ideovými činnostmi se zabývají blázni, kteří vůbec nevědí, o čem
je život a kteří nestojí nohama na zemi. Vůbec všechno, co není obchodem, kontraktem či ziskem, je v
životě zbytečné a mohou se tím zabývat ti, kdo mají
dost času a peněz. Jak říkali marxisté, je to nadstavba
onoho základního, praktického, materiálního a existenčního. Taková musí být i politika a volby, jinak by
nemělo smysl se tím zabývat. Politika je divadlo a
byznys. Jiný druh podnikání, a jen blázni to neví.
Mám souseda. Zdědil pozemek vedle mého. Nerozumí stromům, ani půdě. Nechal pozemek zpustnout,
protože nikdy nic nekultivoval. Jen na podzim přijede
posbírat jablka do pytlů a prodat je do sběrny. Když
můj syn venku tesá sochu, zajímá ho, za kolik by se
dala prodat. Když vydám knihu, zajímá ho, kolik se na
tom dá vydělat. Nikdy celou knihu nepřečetl. Jediné,
o co se pečlivě stará je plot – vymezení vlastnictví.
Pokusil se pozemek prodat, ale nedokázal to. Ať mu
nabízeli sebevíc, stejně si vždycky začal vyčítat, že
mohl usmlouvat ještě alespoň o korunu víc, takže
nikdy neřekl konečné slovo. Je mu přes sedmdesát a
za pár let či měsíců zemře, odejde ze světa. Dívám se
na něj z okna, jak pajdá po svém pečlivě oploceném
pustém pozemku sám bez cíle. Celý život prokšeftoval. Nemá přátele a děti a vnuci za ním nejezdí, jen
někde v dálce čekají, až budou jeho konta k dispozici.
Když za mnou přijedou kamarádi, když sedíme u
ohně venku, hrajeme a zpíváme, postává za plotem a
nechápe to. Na tom se přece nedá nic vydělat. Je zmatený. Něco mu chybí, něco důležitého mu v životě
uteklo a on neví co. Cítí tu rostoucí prázdnotu, to nic,
které tu po něm zbude. Celý život byl pilný, neflákal
se, dělal, co mohl, aby byl úspěšný a také byl úspěšný,
jenže nikdy nic nevytvořil a nevybudoval. Jen zvětšoval číslo na výpisech z konta. A že mu něco chybí?
Měl by zjistit, kde to prodávají a koupit to. Určitě na
to má. K volbám nechodí a nikdy by nešel. Politika ho
nezajímá, protože v tomto oboru nepodniká. Neví,
jaké tu máme strany a co chtějí. Je mu jasné, co chtějí
– přece vydělat na tom, jako všichni. Politika a volby
jsou pro ty, kdo v tom podnikají, kdo na tom mohou
vydělat. Bůh, národ, obec, politika, tradice, dějiny…
Kde se v lidech berou takové zbytečné věci? Co to jen
nutí některé blázny, aby se věnovali něčemu, na čem
se nedá vydělat? A proč je to tak znepokojující? HD
Řád pro monarchistu
Ve čtvrtek 11. 10. 2012 byl na velvyslanectví Rakouské
republiky dekorován panem velvyslancem dr. Trautsmansdorfem náš sympatizant a velká osobnost a znalec
historie společného státu před rokem 1918, pan PhDr.
Milan Novák z Brandýsa nad Labem rakouským státním
vyznamenáním "Zlaté čestné vyznamenání za zásluhy o
Rakouskou republiku" v řádovém stupni rytířského kříže
1. třídy (Goldenes Ehrenzeichen für Verdienste um die
Republik, Osterreich, Ritterkreuz 1. Klasse).
Slavnostnímu aktu byli přítomni zástupci arcidomu,
katolického kléru a české šlechty, a přátelé pana PhDr.
Nováka.
Sdílíme radost z tohoto ocenění a přejeme Milanu Novákovi mnoho sil a vytrvalosti, které budeme mít i my
všichni zapotřebí spolu s trpělivostí zejména v této době,
kdy se vláda Zemí koruny české začíná vracet ke
kormidlu levice skutečně levá.
http://de.wikipedia.org/wiki/Ritterkreuz
Jedná se o řád Rakouské republiky, který obdržel monarchista (sympatizant) pan Novák od českorakouského
šlechtice Trautsmanndorfa za zásluhy o rozvoj vztahů
České a Rakouské republiky, mimo jiné i za vybudování
muzea Habsburské monarchie na císařském zámku v
Brandýse nad Labem. Jak už někdo kdysi říkával, to jsou
paradoxy!
J. E. Bárta)
Muž, který se stal rytířem
Stopáž: 22 minut – Rok výroby: 2010 Milan Novák a výzvy
přítomnosti. Režie J. Brichcín
Díky dokumentárnímu filmu J. Brichcína máme možnost
nahlédnout do soukromí muže, kterému papež Benedikt
XVI. udělil 25. listopadu 2009 Řád svatého Řehoře. Řád a
jmenování rytířem převzal PhDr. Milan Novák z rukou
kardinála Miloslava Vlka na svatého Štěpána 26. 12.
2009 v basilice sv. Václava se Staré Boleslavi. Milan Novák je osobností vskutku renesanční. Výtvarník, vedoucí
správy zámku Brandýs nad Labem, vedoucí Odboru kultury městského úřadu Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, spoluzakladatel Matice staroboleslavské. Mezi jeho
největší zásluhy patří i obnovení Národní svatováclavské
poutě ve Staré Boleslavi, která se stala jednou z největších duchovních akcí v Čechách.
Prohledéněte si dokument České televize o PhDr.
Milanu Novákovi
http://www.ceskatelevize.cz/program/1026753657616.05.2010-18:00-2-cesty-viry-muz-ktery-se-stalrytirem.html
Veřejný dluh České republiky
K aktuálnímu datu a hodině najdete na:
www.verejnydluh.cz
Oznámení a dění v KČ – říjen 2012
3
5
* Předsednictvo KČ opakuje výzvu, aby se hlásili zájemci
o práci GENERÁLNÍHO SEKRETÁŘE KČ. Dle stanov je GS
KČ členem Předsednictva, ale bez hlasovacího práva. Potřebujeme člověka obětavého, důsledného (až pedantického),
pečlivého, samozřejmě znalého - minimálně v běžném uživatelském standardu práce s PC (e-maily, internet atd.).
Přeposílám zprávu z Vídně. Pro neněmčináře stručný
obsah sdělení:
V sobotu 6. 10. plánovali monarchisté shromáždění v
centru Vídně v doslechu hradní kapely, která tam každou sobotu až do poloviny měsíce hrává. To jim ale
bylo úřadem zakázáno a proto zvali k alternativní dopolední procházce (oblečeni v monarchistických barvách: černožlutá barevná kombinace, kravaty, trička,
* Předsednictvo KČ zasedalo dne 19. 10. 2012 v Praze.
odznáčky atd,) centrem Vídně, kde si neoficiálně poPo resignaci pana M. Štěpána se provizorně ujal webových strá- slechli již zmíněnou kapelu, popovídali si s kolemjdounek, do předání správy novému webmasterovi, pan RNDr. Radim
cími a užili si hezké počasí.
Špaček.
Začali v 10 hod modlitbou u Kapucínů.
Zasedání bylo věnováno přípravě Pochodu za monarchii.
Vivat Rewx! Jan E. Bárta
* Jarmila Štogrová (MS Praha 6) oznámila v reakci na množící se zájemce o vojenské čepice c. k. armády z doby světové
války, že jejich ušití se ujala Regula Pragensis.
Čeká se tedy na objednávky na tel.: 732 232 097. Je zapotřebí mít změřen obvod hlavy. Barvy mohou být – šedá, šedomodrá a khaki. Cena kolem 200,-Kč za kus.
Regula Pragensis (organizace, která stála již u zrodu KČ)
sídlí v Podbabě, Praha 6 (vpravo za viaduktem od Vltavy do
Lysolaj)
Pan ing. Milan Polák, ředitel nakladatelství MILPO
MEDIA s. r. o., nabídl Koruně České pomoc při šíření
letáků a propagačních materiálů. Nakladatelství se věnuje již 20 let šíření a vydávání pragensií a zaměřuje se
za zákazníky, které oslovují myšlenky a ideje šířené i
Korunou Českou. Pan Polák nabízí velmi zajímavý a
významný počin, totiž vkládání materiálů KČ do těchto
knih a publikací. Dále nabízí propagační příležitost na
posledních stránkách publikací, a to vše zdarma.
Předseda KČ pan V. Srb se již s panem Polákem sešel a
dohodl
konkrétní spolupráci. Za Monarchistický Zpra. Pan doktor Zvěřina má zajisté kus pravdy, ne-li celou,
vodaj
můžeme
na oplátku nabídnout bezplatnou inzerkdyž už před volbami se vyjadřoval, že lidi jsou zhnuseni
ci
vydavatelství
na našich stránkách.
red
hlavně ostudným zlodějským chováním politiků na všech
stupních, od těch nejnižších až po ty nejvyšší. Člověku připadá, že ztratili pud sebezáchovy a zkoušejí, co všechno si ti Dobrý den,
chtěl bych se na vás obrátit s prosbou. Rádi bychom
dole ještě nechají líbit.
Já osobně jsem naopak z hloubi duše pro obnovu staré pozvali vás, či jiného člena vaší strany na besedu v rámci
dobré monarchie, neboť moudří vládci velice dbali blaha semináře politologie pro poslední ročníky gymnázia
svých poddaných, jsouce si dobře vědomi, že pokud budou Elišky Krásnohorské Ohradní. Myslím si, že vaše názory a
poddaní spokojení, budou i oni prospívat, což bylo lepší než cíle v dnešní nepříliš politicky průhledné době jsou velmi
čelit vzpourám a pokusům o jejich svržení. Pravda, byli i zajímavou alternativou pro mladé lidi (voliče). Seminář
takoví vládci, co si počínali nemoudře a dopouštěli se i osu- z politologie je povinně volitelný předmět, který si
dových chyb, ale kdo z lidí je bez chyb? Je však třeba uznat, studenti zvolili, protože mají o politologii, politiku
že udělali mnoho dobrého ve prospěch krajiny. Za své vlády zájem. Zabýváme se analýzou současné politické situace
se chytrý a schopný panovník snažil svůj majetek rozhojnit, a co můžeme se situací sami udělat. Z toho pohledu by
pečoval o své pozemky a neraboval přírodní bohatství, ctil byla beseda s vámi, či s jiným členem vaší starany, pro
zákony boží i světské. Ten moudrý, dbalý slušného chování nás velmi zajímavá a prospešná.
na veřejnosti i v soukromí, vědomý si toho, že jeho jednání a Děkuji za odpověď, Vít Volný, Oktáva Gymnázium
Elišky Krásnohorské.
chování lid prostý sleduje.
Ale pohleďme do zemí, kde se monarchie dodnes zachovala. Žijí tam lidé dneška, ale zločinnost tam není tak okatá a
rozšířená, přeci jen asi tam zákony jednak lidé asi více ctí,
ale i vnímají, že spravedlnost dopadne tam, kam má. Žebříček hodnot života v různých zemích jen dokládá, že země
jako Švédsko, Norsko, Británie, jsou dost vysoko, zatímco
naše země má co dohánět.
Platilo a dodnes platí starořímské Verba movent, exempla
trahunt. Příklady opravdu přitahují. Dávají ti naši nahoře
opravdu dobrý příklad?
Přála bych zemím českým dobrého, moudrého, čestného
panovníka, byť s lidskými chybami, ale který by ctil zákony
a dovedl naši zemi ne ke snědenému krámu, ale ke spokojenému životu v prospívající zemi.
Clarová Eva (dodal Jiří Čížek)
Uvádím odkaz na stránky polských monarchistůlegitimistů:
http://www.legitymizm.org/ogloszenie-pomnikfranciszka-jozefa
Václav Srb, předseda KČ
Chtěl bych vám nabídnout zhlédnutí Musea Franz
Josefa: www.franz-josef.cz. Případně, po dohodě
použít některé exponáty v propagaci. Pokud vám síly a
vůle budou příznivě nakloněny. Pomozte v rozšíření o
existenci těchto stránek. S pozdravem Museum Franz
Josefa. cid: [email protected]
V. POCHOD ZA MONARCHII
28. října 2012 v 13,00 hod. u pomníku sv. Václava! Trasa povede přes Karlův most k pomníku
Radeckého. Okolo 16,00 odjezd z Kampy monarchistickým parníkem po Vltavě.
Od 11,00 bude na Václavském nám. Stát monarchistický stánek s podpisovou akcí Zrušme prezidenty.
.
.
28. října roku 1918 došlo v Praze a v jiných městech i
obcích Zemí koruny české ke spontánnímu shromažďování obyvatelstva, které oslavovalo skutečnost, že se i
jejich země, kapitulací říšských ozbrojených sil, ocitla
mimo utrpení světové války. Tohoto davového shromažďování zneužily mocenské a nacionalistické kruhy, které
se pasovaly na zástupce veškerého obyvatelstva Čech,
Moravy a Horních Uher, a večer onoho dne, předstírajíce,
že jim davy v ulicích poskytly mandát, vyhlásily revolučním aktem odtržení ZKČ od celku Rakousko-Uherské monarchie. Revolucionáři nevzali v potaz dekret císaře a českého krále Karla III. (I.), (který již 16. října udělil ZKČ samostatnou vládu i parlament) a pokusili se strhnout moc
v zemi na sebe. Tímto revolučním aktem se fakticky dopustili velezrady na svém legitimním panovníkovi. O několik dnů později tento Revoluční národní výbor (nikoliv
parlament), svévolně a bez mandátu obyvatelstva prohlásil Čechy, Moravu a Slezsko za republiku, ke které později
za pomoci ozbrojených sil vítězných mocností připojil
odtrženou část Horních Uher. Následky tohoto činu vedly
k vpravdě apokalyptickému utrpení všech národů nového
a umělého státního útvaru po celý zbytek 20. století, vedly
k periodicky se opakujícímu okrádání různých a vrstev a
skupin obyvatelstva, ke ztrátě paměti i kontinuity s vývojem evropské civilizace, k válkám, ztrátám samostatnosti
a křivdám i k nacionálnímu rozeštvání tisíciletého národa
Bohemie.
Také dnešní politicko-vládní garnitura se státním svátkem hlásí k tomuto ostudnému revolučnímu aktu, ačkoliv
republika, která jím vznikla, zanikla nejpozději 14. března
roku 1939, a ačkoliv dnes žijeme ve zcela jiném státním
útvaru.
Na tyto skutečnosti se Koruna Česká snaží upozornit
svými pochody pořádanými 28. října v centru Prahy.
První z těchto pochodů byl uspořádán v roce 2008 a
pátým pochodem bude letošní, v roce 2012.
Od roku 2009 začínají tyto pochody shromážděním a
projevy na Václavském náměstí a předchází jim dopolední setkání na Malé straně, které má podpořit návrat pomníku velkého českého vojevůdce maršála
Radeckého z Radče na jeho původní místo.
Roku 2011 byla pro účastníky pochodu uspořádána
poprvé plavba parníkem po Vltavě s výkladem o historii vltavských mostů.
Letos bude pochod s kapelou a také s parníkem.
Vyzýváme zejména příslušníky historických jednotek a ostrostřeleckých spolků.
Za obnovení pomníku maršála Radeckého je
třeba bojovat.
MARKRABSTVÍ MORAVSKÉ - říjen 2012
Stalo se již tradicí, že v Brně v Královské kapitule v
předvečer sňatku JCKV bl. Karla I. Habsbursko – Lotrinského se Zitou Bourbon – Parma jest s organizačním
přispěním SM sloužena první z celé série mší za tohoto
blahoslaveného, posledního markraběte moravského, vévodu slezského, krále českého, císaře rakousko – uherského etc. Tentokrát byl z kalendářních
důvodů termín určen s větším předstihem (Sňatek 21.
10. 1911).
Již od 17. hodiny se začali před konsistoří scházet členové historických spolků, organizací a dalších sdružení
ke společnému setkání v Domu Páně.
Hlasem zvonů a poté zvonci byla zahájena v pořadí již
čtvrtá mše, v jejímž úvodu přivítal 4. kanovník kapituly
brněnské d. p. ThLic. Petr Šikula iniciátory, tedy Sdružení monarchistů Brno, dále Královský řád Moravských
rytířů Sv. Rostislava a Kolumbana, zástupce křesťanských sdružení, historických vojenských a četnických
celků, jakož i řádové řeholnice, řeholníky a širokou veřejnost.
Vedle obvyklých součástí každého bohoslužebného
obřadu bylo především oslovující kázání, kde na životních postojích a skutcích bylo zdůrazněno jeho sociální
cítění, hlubokou víru coby inspiraci pro dnešního člověka. (Úplný text zveřejníme po souhlasu celebrujícího
ku vhodné příležitosti). Část myšlenek lze najít i v Novéně k blahoslavenému Karlovi Rakouskému, kterou v
roce 2009 přeložila MUDr. Balharová.
I přes polovinu zaplněnosti katedrály se k přijetí Těla
Páně utvořila úctyhodná fronta, což bylo znamením
především návštěvy lidí věřících.
Po závěrečném požehnání zazněla v plné kráse a velebnosti mistrně instrumentálně podaná hymna „Zachovej nám Hospodine…“ Jest nám i potěšením, že tradičně pořádané mše jsou určitým oživením, jak nám
prezentoval jistý nejmenovaný zdroj.
Přátelská setkání před i po akcích podobného typu
jsou oboustranně prospěšná, a není tajemstvím, že jsou
jedny z nejvýraznějších impulsů neustále rozvíjející a
rozrůstající se úspěšné spolupráce za čež bezpochyby
vděčíme i přímluvám blahoslaveného Karla. A nakonec i
my všichni doufáme v jeho brzké svatořečení… Závěrem upozorňujme na 2. doplněné vydání knihy od Josefa Pejřimovského: „Blahoslavený český král císař Karel
I. z domu Rakouského“
Miroslav Pauřík
Člen řídící rady Sdružení monarchistů
7
Jiří Čížek – MS Strážnice, se zúčastnil předvolebního
boje v rámci pořadů ČT a reprezentoval Korunu Českou.
Šlo o sérii předvolebních reportáží z Jihomoravského
kraje. Konkrétně o pořad Politické spektrum, vysílaný v
sobotu 6. října od 15:30 na programu ČT24. Pořad měl i
několik repríz.
ČT24 sobota 6. 10. 2012 15:30
ČT24 sobota 6. 10. 2012 03:00 repríza
ČT24 neděle 7. 10. 2012 11:31 repríza
ČT24 pondělí 8. 10. 2012 05:24 repríza
AKCE – říjen 2012
7. mše svatá ku cti blahoslaveného Karla Rakouského
z domu Habsburg – Lotringen, se uskutečnila v pátek 19.
10. 2012 v Plzni v dominikánském chrámu na Jiráskově
náměstí. Z§častili se členové plzeňské MS Koruny České,
dále…
POUTNÍ MŠE SVATÁ
ke cti blahoslaveného Karla Habsburského, rakouského císaře a českého krále, bude sloužena v tradičním římském ritu v neděli 21. 10.
2012 od 14. 00 hodin v kapličce bl. Karla
nad Branišovem u Kdyně.
Pouť se koná při příležitosti slavení liturgické památky
stanovené na 21. 10., v den svatby císaře Karla a císařovny Zity.
Viribus unitis!
Nejdl Oldřich
8
Muzeum Novojičínska, příspěvková organizace
– Muzeum a pamětní síň Sigmunda Freuda
v Příboře si Vás dovoluje pozvat na přednášku
Návštěvy císařské rodiny Habsburků
na Příborsku
a Novojičínsku
Středa 7. listopadu 2012 v 17,00 hodin
přednáškový sál v Příboře.
Přednášející: Radek Polách
Muzeum Novojičínska
Vstupné 15,-Kč
www.muzeum.novy-jicin.cz
Pod patronátem Dr. Floriana Hauga,
reditele Rakouského kulturního fóra v Praze
dovoluje si Vás mesto Terezín a tradicní c. a k.
regimenty pozvat na
Císarsko Královský bál
konající se 9. 2. 2013 od 19. Hodiny v dustojnickém kasinu pevnostního mesta Terezín v KD
Námestí CSA 85.
U pánů požadována uniforma, smoking nebo
cerné šaty, u dam požadována velká vecerní toaleta. Za spolecenskou úroven adjustace mužstva
ručí páni velitelé.
Cena vstupenky ciní 250 Kč.
Účast a rezervaci vstupenek laskavě potvrďte
nejpozdeji do 1. 2. 2013 na e-mail: [email protected], Tomáš Bezchleba mobil: +420
776 625 557.
Ubytování v Terezíně možno domluvit individuelne:
[email protected], tel: +420 416 782 260.
Plánované zájezdy KČ
Budapešť a země Koruny sv. Štěpána
Doprava: luxusní bus. Uvažovaná zastávka: Brno, Břeclav. Ubytování: solidní hotel 3+++
Program: královská Budapešť, Gödöllö, Pannonhalma atd.
Realizace, odborná garance a průvodce: PhDr. Georgína Klárisová, tlumočnice, překladatelka, licencovaná průvodkyně a provozovatelka cestovní agentury, členka Koruny České. Cena a podrobný program následují co nejdříve. Spotřeba dovolené: 2 dny.
Rezervujte si, prosím, v případě zájmu, termíny!
Zájezd – pouť na Madeiru se odkládá na příští rok z důvodu
nepříznivé ceny letenek v letošním roce.
Viribus unitis!
Václav Srb, předseda KČ
Arciv. František Karel
Císař František Josef I.
Císař Karel I.
Arciv. František Salvátor
Arciv. Rainer Ferdinand
MONARCHIE VE SVĚTĚ – říjen 2012
9
Zesnul princ Albert, vnuk posledního
saského krále
© Josef Brtek, 2012
V Durynsku,
Míšeňsku,
Pliseňsku,
Osterlandu,
Wittenbersku, Anhaltsku, Fojtsku atd., v území od
povodí Sály po Krušnohoří a střední Polabí, kam se z dn.
Dolního Saska časem přesunul název Sasko, po staletí
vládla dynastie Wettinů. Přežila Ottony, Sálce, Štaufy,
ale i Přemyslovce, Jagellonce, Lucemburky a jiné slavné
panovnické domy. Od 11. stol., kdy si k ovládání
dobytých krajů Posálských Slovanů jimi na skále nad
řekou Sálou dala vystavět dosud stojící rodový hrad
Wettin, patří rod k nejstarším vladařským dynastiím
Evropy. Původně dosazení správci Míšeňské marky
v území porobených Polabských Srbů, pak říšská
knížata, od 15. stol. s právem volit císaře a s dědičnou
hodností říšských arcimaršálků, od německé reformace
do poč. 18. stol. předáci říšské luteránské šlechty, v l.
1697-1763 saská knížata, kralující též polskolitevskému státu, v l. 1806-1918 dědiční saští králové…
Právě vnuk posledního, revolucí po 1. světové válce r.
1918 svrženého saského krále Bedřicha III. Augusta,
princ Albert Saský zesnul v sobotu 7. října ve věku 79
let v Saské Kamenici (Chemnitz). Dr. Albert Saský, jenž
se s rodinou do země svých předků vrátil k delším
pobytům teprve po znovusjednocení Německa, byl
znám svou zálibou v historii, a to nejen v bohatých
dějinách vlastní dynastie, ale
též středověké i
novověké, měl v oblibě šlechtickou genealogii a
heraldiku, sfragistiku i faleristiku, plynně ovládal řadu
cizích jazyků a v některých historických disciplínách
dosáhl téměř encyklopedických znalostí. Byl také
patronem řady společností a spolků, m.j. Řádu Jindřicha
III. Osvíceného, sdružujícího nejen saskou, anhaltskou a
durynskou šlechtu. Svého času princ uvažoval o
zastávání nějaké veřejné funkce a v drážďanském
zemském kancléřství ho v únoru 2011 přijal saský
premiér Tillich. Být viděn i focen s princem královské
krve však vábilo i mnohé snoby, hochštaplery, populisty
a drzé demagogy, kterých i Němci mají dost, a tak se
opět stáhl do ústraní.
Protože pro zisk polské koruny přešli r. 1697
luteránští Wettinové ke katolictví s podmínkou stavů, že
Sasko zůstane luteránské, dal zřídit saský kníže a polský
král August Silný (+1733) pro sebe a katolické členy
rodu i dvora v Drážďanech katolický tzv. Dvorní kostel.
V drážďanské čtvrti Friedrichstadt nechala r. 1720 jeho
snacha Marie Augusta. V pátek 12. října od 16. hod. tam
za přítomnosti ovdovělé princezny Elmiry Saské budou
ostatky jejího chotě uloženy do hrobky vedle hrobu
skladatele C. M. von Webera, dirigenta v Praze i hosta
českých lázní. V sobotu 13. od 13,30 se pak ve Dvorním
kostele bude konat uzavřená rodinná pietní bohoslužba
Wettinů, u níž bude mít po hodině možnost být
přítomna i veřejnost.
V Drážďanech se proto očekává víkendové smuteční
setkání výkvětu evropské šlechty, neboť starobylý rod
je příbuzensky spjat se širokým spektrem historických
rodů včetně panovnických. „Nevíme ještě, kolik hostů
dorazí,“ sdělil médiím princ Rydkéř (Rüdiger), 59letý
synovec zesnulého. Odchodem prince, posledního
mužského potomka posledního saského krále, vyhasíná
po meči přímá linie Wettinů, ale jeho vnoučaty a jinými
příbuznými tento německý vladařský rod, kdysi
spřízněný i s Jiřím z Poděbrad, trvá dál.
Přílohy:
Albert a Elmíra Saští s portrétem jeho děda, posledního
saského krále Bedřicha III. Augusta. Fotoarchiv O. von
Neuendorfa.
Drážďany, katolický Dvorní kostel. Foto H. J. Lücking, 2011
MONARCHISTÉ V UNIFORMÁCH - říjen 2012
10
Radecký 1766-2016,
občanské sdružení
Cílem je obnova pomníku Jana Václava Josefa,
hraběte Radeckého z Radče na Malostranském
náměstí v Praze u příležitosti 250. výročí jeho narození.
Naším webmasterem je Matěj Čadil, adresa pro emaily
je [email protected].
Za Radu o. s. Radecký 1766 – 2016
Jan Bárta, Jarmila Štogrová www.radecky.org
* Prezentace na výstavě PAMÁTKY 2012, která se
konala ve dnech 4. až 6. října v Průmyslovém paláci
Výstaviště v Holešovicích, od 9,00 do 17,00, v sobotu do
15,00.
Rada sdružení zde zajistila skromný stánek, v němž
veřejnost seznamovala s fakty, týkajícími se osudů
pomníku maršála hraběte Radeckého na Malostranském
náměstí a přibližovala osobnost Václava Radeckého z Radče
a jeho dobu. Z členů Koruny české se zúčastnili členové MS
Praha 6, zejména členové předsednictva pánové Špaček a
Pejřímovský a pan Konečný.
http://www.facebook.com/media/set/?set=a.10151469
654079502.586492.327490359501&type=3
* Vážené dámy, vážení pánové, po dohodě s dosavadním
pořadatelem listopadových schůzek s Radeckým v Lapidariu NM by Občanské sdružení RADECKÝ 1766 2016 chtělo navázat a vytvořit trvalou tradici připomínek maršálových narozenin. Letos se ujmeme uspořádání
V tuto chvíli jsme pouze dvě soukromé osoby se snad jisjiž třetího setkání, a nejbližším vyvrcholením budiž
tým vzděláním a zkušeností jak z akademické půdy tak
2. listopad 2016, v roce 250. výročí maršálova navzdělávacích projektů tak praktického obchodu. Každorození v Třebnici.
pádně děkuji za odpověď. A zůstávám s pozdravem
Nyní se jedná o programu.
Jiří Strasser
Dobrý den pane Drnku,
obracím se na Vás ve věci chystaného diskusního panelu s
pracovním názvem 1. světová válka a konec uspořádání stř.
Evropy. Rádi bychom vzhledem k blížícímu se výročí 1. sv.
války uspořádali diskusní panel, který by mněl být pouze
startem diskuse na téma stř. Evropy a některých stále mýticky hodnocených otázek C. a K. monarchie vzniku ČS republiky a důsledků pro středoevropský prostor až do dnešních dnů.
Snažíme se uspořádat tento panel a případně (v což doufáme) v něm pokračovat, jde nám o pokus vysvětlení pohledu na naše dějiny a reflexi do dnešní situace. Pochopitelně
nám jde i o praktické výstupy, ať už budou představovat
cokoli.
Vaši případnou účast, stejně jako účast politických stran
(relevantních), zástupců akademické obce, chceme konstituovat diskusi, kterou vníváme jako velmi chybějící.
Blíží se každoročně opakovaná akce Koruny České
Pochod za monarchii, která se uskuteční přímo
28. října letošního roku.
Součástí této odpolední akce je setkání příznivců
myšlenky na obnovení pomníku maršála Radeckého z Radče na Malostransklém náměstí.
Vyzýváme proto příslušníky vojensko - historických jednotek, aby si 28. října letošního roku udělali čas a podpořili v uniformách v co nejhojnějším
počtu (beze zbraní), nejlépe v celých jednotkách
svou účastí tuto akci.
Je zapotřebí dát najevo, že zájem na obnovení pomníku nemá jen hrstka monarchistů, že jde o širší zájem
české a moravské veřejnosti.
Občanské sdružení Radecký 1766 - 2016
POZVÁNKA
NA SETKÁNÍ U PŘÍLEŢITOSTI 246. VÝROČÍ NAROZENÍ
POLNÍHO MARŠÁLA JANA JOSEFA VÁCLAVA ANTONÍNA
FRANTIŠKA KARLA, HRABĚTE RADECKÉHO Z RADČE.
Již 3. setkání v pátek dne 2. 11. 2012 od 16,30 do 18,00 v Lapidariu
Národního muzea, u bronzového sousoší bratří Josefa a Emanuela
Maxových, součásti dočasně odstraněného maršálova pomníku.
Pořadatelé děkují touto cestou vedení Národního muzea za umožnění
setkání a za odbornou péči, kterou uchování originálu této památky
Muzeum věnuje.
V Praze dne 19. října 2012
Rada o. s. Radecký
1766 – 2016
PROGRAM
Zahájení přesně v 16,30
Fanfáry
1 – zahájení, uvítání hostů – ing. arch. Jan Bárta, předseda O. S.
Radecký 1766 – 2016
2 - promluva paní PhDr. Dany Stehlíkové, CSc., kurátorky sbírek
Lapidária Národního muzea
Císařská hymna
3 – představení Občanského sdruţení Radecký 1766 – 2016 - ing.
arch. Jan Bárta, předseda sdruţení
4 – promluva paní PhDr. Kateřina Bečkové, předsedkyně Klubu
Za starou Prahu, patronky o. s. Radecký 1766 – 2016 „Pomník
Radeckého v dobové ikonografii“
Pochod Radeckého Johanna Strausse jun.
5 - do 18,00 hodin přátelská debata se skromným občerstvením
z vinárny U Posledního soudu.
Setkání doprovodí reprodukovaná hudba
Monarchistické listy 2012
CENTRÁLNÍM BODEM DISTRIBUCE PRO PRAŽSKÉ ČLENY A PŘÍZNIVCE JE VINÁRNA U POSLEDNÍHO SOUDU, JAGELLONSKÁ 8,
Praha 3 - Královské Vinohrady (metro "A" Jiřího z Poděbrad, stejnojmenná zastávka tramvaje č. 11, zástavka tramvají č. 10 a 16 "Vinohradská vodárna", zastávka tramvají 9, 5 a 26 "Olšanské náměstí"). Vinárna je otevřena od 10 do 22, o sobotách, nedělích a svátcích od 17 do 22, což jistě poskytuje škálu možností k vyzvednutí
více než značnou.
ML byly vytištěny především k použití v předvolební propagaci. V
tomto smyslu bylo ze strany Předsednictva (p. místopředseda
RNDr. Radim Špaček, Jan Drnek a opět MUDr. Andrš zajistili
promptní přesun poloviny nákladu do markrabství) a aktivních
spolupracovníků vykonáno, co bylo možno. ML jsou ale vytvořeny
univerzálně, to znamená, že je lze využívat i k propagaci strany
mimo volby, prakticky kdykoliv.
Je tedy nyní záležitostí jednotlivých MS a jejich předsedů, aby si o
ML řekli a zajistili si jejich vyzvednutí.
Red
Vysloužilci Rakovník - Ostrostřelci Rakovník - KVH Rakovník
Rád bych Vás pozdravil a pozval na již tradiční akci
Den VÁLEČNÝCH VETERÁNŮ v Kraselově.
Akce proběhne v sobotu 10. 11. 2012 od 14:30 před OÚ
Kraselov. Program bude také již tradiční - položení věnců k pomníku, malé zamyšlení, vzpomínka na ty, kteří
položili život za svou Vlast a čestná salva hrdinům.
Letos mám vyšel vstříc i místní duchovní a odslouží bohoslužbu za padlé. Obzvláště pak doporučuji přednášku
pana Pulkrábka o staré Šumavě. Tak se nestyďte být
vlastenci a na shledanou v Kraselově. Hoch Kaiser!
Kropy
Vážené dámy, vážení pánové, přátelé a kamarádi,
Také vojenští vysloužilci se zúčastnili bitvy Isonzo srdečně vás zveme na
1917 v Třemošné 6. 10. 2012.
třetí Císařsko Královský bál do Terezína,
konati se bude 9. února 2013.
V úctě na shledanou Tomáš Bezchleba hornist IR 28
http://ir28.cz/
Vzpomínka na kamaráda Vaška Pelce
Střelby OZKČ Senomaty 15. 9. 2012.
Dne 15. 9. jsme se zúčastnili s velmi dobrým dlouholetým
přítelem a zakládajícím členem Sboru rakovnických ostrostřelců npor. Václavem Pelcem střelecké soutěže OZKČ
(ostrostřelců zemí Koruny české) v Senomatech u Rakovníka. Bohužel pro našeho kamaráda to byla soutěž poslední. Následně odjel do Kadaně na sraz od školy a pak už
jsem ho živého neviděl. Vašek byl obětavým místopředsedou Spolku ostrostřelců, členem výboru Muzejního spolku
v Rakovníku, dlouholetým a nadšeným členem Archeologické společnosti české. Byl ctitelem starých a dobrých
tradic - zejména naší c. k. monarchie. V této souvislosti i
nositelem odznaku monarchistické strany Koruna Česká, i
když nebyl přímo jejím členem, ale sympatizantem. Byl
dlouhodobým členem našeho Klubu vojenské historie v
Rakovníku, kde se s námi ostatními naposledy aktivně
podílel na výstavě KVH k 1. a 2. sv. válce v KD ve Slabcích.
To bylo při příležitosti "Country soutěže" v minulých týdnech. Do posledních okamžiků svého života žil a pracoval
pro své blízké, byl činným ve své stavařské profesi, aktivně rozvíjel své zájmy a koníčky. Na cestě mezi těmito činnostmi jeho život skončil. Nikdy na něho nezapomeneme.
Čest jeho památce.
Jindřich Lipecký
Na prvnímm fotu ze Senomat je Václav Pelc s ostrostřeleckými přáteli z Tucholy v Polsku (vpravo). Druhé foto je
také ze Senomat - kde Vašek Pelc je poslední vpravo.
Poslední foto: Vašek Pelc zcela vlevo v uniformě 1. jízdního pluku ruských legií (carská uniforma), druhý je Prinz
Albrecht von Croy, třetí je předseda KVH ing. Jiří Svoboda
v uniformě plukovníka armády USA z 2. sv. války a vpravo
J. Lipecký jako poručík Sboru Rakovnických ostrostřelců.
Z výstavy KVH ve Slapcích u Rakovníka 11. 8. 2012.
Dopisovatel Zpravodaje Jindřich Lipecký je v rámci Sboru
rakovnických ostrostřelců poručíkem a historikem, v rámci
KVH Rakovník místopředsedou KVH a vedoucím sekce rakouské a RU a v rámci této sekce i předsedou Spolku vojenských vysloužilců v Rakovníku.
K. und k. Infanterie Regiment No. 35 - 2. kompanie • ČS 35. pluk střelecký, 25. protiletadlová raketová
brigáda Strakonice • KVV Plzeň • Město Třemošná pořádali
Isonzo 1917
aneb 35. pěší pluk za světové války
6. října 2012
MÍSTO KONÁNÍ - Pole u nádraží ČD v Třemošné
PROGRAM
13:00 Ukázka polního opevnění a přednáška o 1. sv. válce
15:00 Isonzo 1917, rekonstrukce bitvy ze světové války
16:00 Švejk šraml
17:00 Tremolo |Třemošenský laskavý orchestr
18:00 Strašlivá podívaná |koncert hudební skupiny
19:00 Isonzo 1917 v šeru noci
NAŠI SPONZOŘI: Třemošenská a.s. • Město Třemošná • ČSOL • AUTO HELUS s.r.o., truhlářství
Česká Lípa • Vokna Veverka
Po celou dobu akce byly promítány dokumenty
o životě vojáků v zákopech 1. světové války ve
stanech AČR, kde byla také výstava historických
zbraní a artefaktů nalezených na bojištích 1. světové války. Po celý den bylo na bojišti zajištěno
občerstvení.
Další fofo na: http://hanilik.rajce.idnes.cz/ISONZO_1917_-Tremosna_2012/
Můj dům, můj hrad
Vydáno 09. 09. 2012 - http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2012090902
Zabýváme se tu v poslední době tématem sebeobrany a současně mě napadlo, poškádlit salónní i outdoorové
levičáky něčím, co hodně lidí nevydýchá. Aby bylo jasno, tento článek bude mít hodnocení nejméně tři celé
nula. Pokud ne, je napsaný špatně.
Jsem zastánce castle doctrine a nejen to. Castle doctrine má vícero podob a většina z nich říká, že máte právo
použít nezbytnou míru násilí včetně smrtícího, pokud vám hrozí riziko. Jen ojediněle je celý konstrukt takový,
že je možné užít smrtící sílu i proti někomu, kdo páchá krádež, ale i zde je několik omezujících podmínek
("only if a person reasonably believes a lesser degree of force is inadequate").
Jsem zastáncem práva použít jakéhokoli násilí proti člověku, který vnikl bez vašeho svolení do vašeho domu,
auta nebo provozovny, bez ohledu na to, co vám osobně od něho bezprostředně hrozí. Je přitom jedno, zda
vás přišel zabít nebo zda přišel "jen" krást. Není to povinnost. Pokud jste rádi, že se vám po domě courá nějaká verbež, máte rádi volnou lásku, trávu, drobné parazity a squatting, je to vaše volba. Myslím teď na zákona
dbalého občana, jakými většina z nás nepochybně je, v legálním domově, s poctivě nabytým majetkem. Courá
se někdo ve vašem domě, vy jste mu to nedovolili a nelíbí se vám to? Dejte mu nakládačku, nebo ho zastřelte,
propíchněte vidlema, nebo tohle všechno v libovolném pořadí, a vyhoďte ho za vrata, kde mu můžete poskytnout první pomoc. To, co se stalo, není váš problém, to je jeho problém, on se do něj dostal, protože se sám tak
rozhodl.
Vidím určitou sérii podmínek, která by se mohla nastavit, podobně jako v případech krajní nouze a nutné
obrany, aby nedocházelo k tomu, co odpůrci castle doctrine tak často vyslovují. Předhazují nám zastřelené
pošťáky (kolik už jich bylo zastřeleno ve státech, které castle doctrine ctí?) a argumentují domy, u kterých
není jasné, zda jste vevnitř nebo ještě ne, protože to se dá vymezit a většina "castle doctrine", "stand your
ground" a "make my day" paragrafů tak také činí.. To jsou pouze technikálie. Nehodlám to teď řešit.
Proč to?
Vlastní domov představuje nezanedbatelnou sociální hodnotu pro každého z nás. Je to místo, kam se vracíme
po pracovním dni, je to místo, kam se uchylujeme, když jsme nemocní nebo máme nějaký problém. Je to domovský přístav každého z nás. Poslední týdny trávím po hotelích různě po Evropě, a i když to stojí pěknej
ranec a chovají se tam ke mně mile, rád se vždy vracím domů. Tato hodnota je hodna určité ochrany. Protože
je to vysoká hodnota, podobně jako život a zdraví, je hodna přiměřené ochrany, tedy vysoké. Té nejvyšší. Je
přece společensky závadné a amorální nutit občany zákonem ustupovat útočníkům v jejich vlastním domě.
Mimochodem, dokonce současná ústava zná pojem nedotknutelnosti obydlí. Moudří mužové, kteří stáli u
kořenů naší ústavy, vnímali zvláštní hodnotu lidského obydlí, a jiní mužové, ne tak moudří se postarali, aby
toto právo mohlo být omezeno. Toto právo je také trnem v oku "bezpečnostním" složkám, tedy třeba policii, a
neustále hledají cesty, jak ho obejít, což nepřímo ukazuje na to, jakou hodnotu toto právo má.
Tak proto.
Zásadní problém ve vnímání castle doctrine je právě v tom, že levičáci redukují obydlí na hmotný statek. A
hmotné statky nemají pro levičáky tradičně valnou hodnotu, protože soukromé vlastnictví je pro ně špatné a
jeho nedoknutelnost negují, protože jejich životní ideologie staví na jeho dotknutelnosti. Většinou si v souvislosti s castle doctrine vybaví nějaký nechutně kapitalistický příbytek miliardáře, který zbohatl na obchodech s
dětskými orgány, který právě pronásleduje vyhublého proletáře s pozlaceným Desert Eaglem v ruce. Prohlédnout je dopřáno pouze několika málo vizionářům, kterým vykradou jejich panelákový brloh z papundeklu. OK, tedy, zloděj si dělá pohodlí ve vašem bytě z papundeklu, pokud ji máte, vezmete na něj zbraň? Nebo to
stoicky strpíte, vyměníte zámek a budete dělat, že se nic nestalo?
Myslím, že tahle redukce obydlí na hmotný statek je omyl. To je zhruba stejné, jako by skupina nějakých deviantů vracejících se z koncertu skupiny Chčijnapsy znásilnila vaší ženu, přítelkyni nebo registranta. Materialisticky vzato se nic nestalo, protože je to kožené a opotřebení je minimální. Stoicky to strpíte, počkáte, až
zmizí modřiny a budete dělat, že se nic nestalo? Vzali byste za takových okolností do ruky zbraň?
Odpověděli jste na první otázku ne a na druhou ano? Kde pak je ta hranice? Auto vykrást ano, dům znásilnit
ano, manželku znásilnit ne, skutečně chcete v životě řešit taková dilemata kvůli tomu, že někdo jiný je asociál?
Chcete složitě hledat hranici, bod, odkdy není správné před zlem utíkat a kdy je správné se mu postravit? To
je samo o sobě perverzní. Stejně jako vy, i potenciální vetřelec odpovídá za své činy a když celou akci pláno
val, musel počítat i s alternativou, že někdo sáhne ke krajním prostředkům.
Ale dobře. Připusťme na chvíli, že v případě obydlí jde jen o hmotný statek. Ten dotyčný tam leze proto, aby
si odtud něco odnesl, a patrně si asi neuvědomuje tu souvislost, že domov je pro nás něco cenného a jeho návštěvou to velmi utrpí. Nebo si to uvědomuje, ale rozhodl se to ignorovat v duchu "no snad se neposere, vždyť
si jen vezmu televizi a hned zase jdu". I přestože takto redukujeme vlastní život a jeho významné hodnoty na
cenu odcizených věcí, což je samozřejmě nesmysl. A zde přijde to, kvůli čemu předpokládám negativní hodnocení. Stojí majetek za to, zabít někoho při jeho obraně? Já tvrdím, že ano.
Nadpis článku je parafrází na větu, která zazněla v hovoru policie s Joe Hornem, který bránil se zbraní v ruce
majetek svého souseda. Policie ústy operátora katastrofálně selhala a ukázala, k čemu tu vlastně policejní
sbory jsou. Aby chránily verbež. Posuďte sami:
Horn krátce poté, co si vyžádal policejní přítomnost: “But hurry up, man. Catch these guys will you? Cause, I
ain’t going to let them go.” ("Dělej chlape, ať chytíš ty chlápky. Protože já je odejít nenechám.")
Policejní operátor: "Nope. Don’t do that. Ain’t no property worth shooting somebody over, O. K.?” ("Ne, nedělejte
to. Majetek nestojí za to, někoho zastřelit."
Rozhovor velmi zničujícím způsobem pokračuje. Horn sděluje operátorovi, že má právo se bránit a že to policista jistě ví. Policista přesvědčuje Horna, aby nestřílel a nechal zloděje krást a odejít, protože majetek za to
přece nestojí. Policista se například ani nezajímá, zda jsou třeba pachatelé nějak viditelně ozbrojeni (nakonec
se ukáže, že byli) a vykládá mu, že policajti už jsou na cestě (což nebyla pravda). Je to nechutné.
Podstatnou část života děláme věci, které bychom jinak nedělali, abychom si mohli pořídit majetek. Například chodíme do práce. Majetek je tedy vykoupen částí života strávenou způsobem, který nám nepřijde příliš
atraktivní a dokázali bychom ji využít vhodněji a ve prospěch jiných subjektů než zaměstnavatele a zákazníků. Nedávno se například odehrál průzkum, kdy tazatelé zjišťovali od lidí před smrtí, čeho nejvíc litovali. Jedna z nejčastějších odpovědí byla - neměl/-a jsem tolik pracovat, abych měl/-a více času na své blízké. To je
naštěstí jen půl pravdy, protože ti lidé pracovali právě proto, aby mohli sobě a svým blízkým zajistit nějaký
materiální standard, takže jim to vynahradili jinak. Mezi časem našeho života a majetkem je jasná korelace.
Opět pro levíčáka nepochopitelné, ten by nejraději provedl vlastní babičce nějak levně eutanazii, nejlépe na
splátky, protože daně babička už neodvádí a má pěkný byt, který by se mu hodil, ale jinak to zřejmé je.
Hodnota odcizeného materiálního statku může být vysoká i nízká, včetně určité nemateriální složky, pokud
je odcizen předmět, ke kterému máme emocionální vazbu. Vzpomeňte si na Hraboshe, který si nechal přerazit
frňák, když bránil svoje jízdní kolo, přestože očividně pro většinu populace bike is not worth of somebody´s
broken nose. Stejně tak ale může být vysoká i nízká hodnota života toho, kdo kradl. Lidé nejsou stejní jen proto, že mají všichni u voleb jeden hlas. Hodnota života některých lidí je malá, žádná nebo záporná, protože jsou
k ničemu, verbež a ksindl. Pak dělají špatné věci, například bez dovolení lezou do cizích obydlí a berou si tam
předměty.
Chceme opět hledat hranici - televize je ještě OK, na tu vydělávám týden, a pračka už není OK, protože na tu
vydělávám třináct dnů, a ta už za něčí život stojí? Zbytečné. Vztáhl ruku na náš majetek, dobře věděl, co dělá,
následky nechť jdou k jeho tíži.
Musím připustit, že úvahy tohoto typu jsou pro většinu - ve smyslu "ústavní většinu", tedy rozhodnou sílu,
která by dokázala podobné věci prosadit - nepřijatelné. Kromě pohodlnosti některých lidí o tom přemýšlet do
toho vstupuje ještě vliv tradičních křesťanských hodnot, které nám velí projevovat soucit a házet chlebem po
lidech, kteří urgentně vyžadují úplně jiný přístup. Ale to neznamená, že tyto úvahy jsou z principu chybné.
Autor: D-FENS
LITERATURA – říjen 2012
15
Drahomír Rybníček, B. Václavka 20/74, 674 01 Třebíč
Na 4. 12. 2012 je ohlášeno vydání třetího dílu série vojenskohistorických mystifikací Jana Drnka pod názvem
Žáby v Bouři
Série byla zahájena v roce 2007 vydáním prvního dílu Žáby
v mlíku, v němž se autor zabývá alternativou dějin, která mohla
nastat, kdyby československá vláda nepřijala na konci září roku
1938 mnichovské ultimátum a naopak přijala válku s nacistickou Velkoněmeckou říší.
Kniha, původně zamýšlená jako samostatný příběh, vzbudila
zájem čtenářů, který si vynutil pokračování.
Druhý díl - Žába a škorpion vydalo Naše vojsko v roce 2009.
Jeho děj se již odehrává ve zcela a od počátku alternativním
světě. ČSR, vítěz krátké mnichovské války, se stává autoritou ve
střední Evropě, upravuje své vztahy s denacifikovanou Velkoněmeckou říší a působí jako motor užšího sjednocování Malé
dohody. Zároveň však musí zápasit s vlastní malostí, s přízrakem 28. října 1918, který jí nedovoluje vstoupit do nové Podunajské federace tří monarchií a jedné republiky. Na východě se
rýsuje nové a mnohem děsivější nebezpečí. Bolševický diktátor
Stalin postřehl, že Evropa namísto válečného rozkladu spěje
k integraci a hodlá zasáhnout dříve, než se tak stane…
Ukázka z románu Jana Drnka Žába a škorpion (Naše vojsko 2009)
3. březen 1942 – Praha
Podívej, Dášenko, přišel k nám držitel Nobelovy ceny za literaturu, rozzářil Josef svůj kulatý obličej a
zacvakal ve vzduchu zahradnickými nůžkami.
Byl nejvyšší čas ke stříhání jabloní. Větší mrazy se již nevrátí a stromy co nevidět dostanou mízu. Malý bílý
psík, několikátý potomek slavné Dášenky, poskakoval po pískem vysypané cestičce mezi záhony růží, metal
radostné kozelce a drbal si hřbet o starou trávu.
Karel Čapek se kysele ušklíbl a byl náhle rád, že s ním za bratrem nejela Olga. Po pravdě řečeno, od loňského
udělení Nobelovy ceny za Válku s mloky si sliboval to, co každý jiný spisovatel. Mezinárodní věhlas, větší prodej svých knih, společenskou prestiž, ale také od začátku tu cenu vnímal jako poctu pro celý národ, pro český
PEN-Klub a Obec československých spisovatelů. Byl si dobře vědom, že nebýt Mnichovské války a role jeho
národa v ní, nikdy by tu cenu nedostal. Byla to jakási forma poklony pokrokového světa pro Čechoslováky a
pro jejich kulturní frontu, která udělala to, co udělala, když v září 1938 odletěla hromadně do zahraničí a zahájila proti Hitlerovcům rozsáhlou kulturní kampaň. Karel tam ve Stockholmu cítil, že vystupuje jako zástupce
všech a reprezentuje národ.
Jenže ten národ, nebo alespoň překvapivě velká část toho národa, se náhle rozeřval závistí a záští. Začali na
něho plivat jedovaté sliny a namísto společné hrdosti mu vyčítali všechno možné počínaje touhou po penězích, přes židozednářství, kulturní bolševismus, liberální volnomyšlenkářskou destrukci mladé generace po
rozklad tradičních civilizačních hodnot ateismem a materialismem.
Tak jak? Ještě ti neházejí do oken kameny? zvážněl Josef, když zjistil bratrovo rozpoložení a přistoupil
blíže. - Nic si z toho nedělej, to přejde. Spousta lidí ví dobře, kdo jsi, tvé hry se přece hrají a tvé knihy se pořád
dobře prodávají ne? Na Bílou Nemoc bylo tuhle narvané celé Apolo. To víš, doma není nikdo prorokem a
v Čechách to platí dvojnásob.
No právě, zamyslel se Karel. – Zpočátku jsem si myslel, že tomu rozumím, že to je jen taková obyčejná
lidská závist. To bych byl pochopil, vždyť já se celý život zabývám člověčinou, ale teď se mi zdá, že je v tom
něco víc, něco hlubšího, zásadnějšího. A pouštějí se do Beneše a do Masaryka, do října a do republiky. Zleva i
zprava. A co ten Rašín? Chlapík, který, když všichni zoufali, se nebál zvednout prapor a vybojovat to, vést
tenhle národ do boje za právě tuhle republiku a teď..? Jestli po mě plive Durych, nebo Fučík, to je mi jedno, ale
jestli do republiky kope Rašín, to přece něco znamená?! To není žádný hlupák, nebo konjukturalista. Tomu
nejde o peníze, nebo o křesla. Někde v hloubce mne hryže pochybnost, jestli přece jen nemá pravdu, jestli nedělám něco opravdu špatně já sám, ale já to nevidím. Já vidím jen republiku, ve které se máme všichni dost
dobře, kde mohou všichni volit, říkat své názory nahlas, kde vládnou naši lidé sami sobě a …
Pojď, vzal Josef bratra okolo ramen. – Je čas zeptat se stromů. Stromy ti odpoví na všechno.
Karel se v domě převlékl a vzal do ruky druhé nůžky. Sám stříhal raději růže, ale jabloně byly Josefovou pýchou. Josef jej dovedl mezi dva stromy, z nichž jeden již téměř dostříhal, zatímco ke druhému se každoroční
exekuce teprve blížila.
Podívej se dobře, ukázal Josef. – Ten strom, to je jako samotný stát. Zahrada taky. Musí kořenit v dějinách
a v tradici, musí na něho svítit slunce a padat déšť. Je tady koloběh mízy, o kterou stojí každá jeho částečka,
každá větvička, ale všechny musí spolupracovat, jinak strom zahyne. Dělám to každý rok znovu a nikdy mi ta
podobnost nepřišla na mysl, ale onehdy tu na mne z ulice pokřikoval nějaký mladík oblečený v takovém tom
pepito, jak nosí dělničtí intelektuálové, že prý těm stromům ubližuju, že si na nás zahradníky už brzy posvítí,
že stromy mají být svobodné jako my, lidi a že nám tohle mučení zatrhnou.
Karel v úžasu otevřel ústa.
Nu, z toho já si nic nedělám, pokračoval Josef. - Znáš mne. Taky mne nepadlo, že si prostě jen dělá legraci,
ale pak mi došlo, že přesně takhle by na mne asi začaly pokřikovat mé vlastní větve a stromy, kdyby mohly
mluvit: Zase nám jdeš ubližovat, zase nás budeš mučit, máme právo na svobodu jako ty. Proč nás nenecháš
abychom si o sobě rozhodovaly samy, jsme přece větve toho stromu, to my tvoříme strom a máme právo určovat si svůj osud samy. My víme samy dobře, co je nám prospěšné a nepotřebujeme nějakého otrokáře, který
nás každoročně mučí a omezuje, nekteré z nás vyřezává a likviduje, jen pro svou hrabivou a nenažranou touhu po plodech. Ty materialisto, otrokáři!
No to je skvělé! rozesmál se Karel nahlas. – To je přece ohromný námět nejméně na povídku. S tím bys
udělal opravdu díru do světa.
Já ne, řekl Josef, který naopak zvážněl. – Já se totiž musím ptát, jestli ty větve nemají pravdu a jestli jim
skutečně neubližuji, jaké mám na to právo, věznit je tady na zahradě a využívat je do krajnosti jen kvůli své
touze po úrodě?
To přece nemyslíš vážně? uklidnil se Karel. – Jsi zahradník. Máš právo zahradníka.
A to je přesně ono, klepl Josef nůžkami o kmen. – Podívej se, co dělám. Každý rok mi tu vyrostou tyhle
divoké vlky, výhonky, které rychle rostou a nenesou žádná jablka. Pro mne, zahradníka, to jsou příživníci, kte-
ří by kradli stromu sílu, živiny a mízu a nenesli by žádný užitek. Takže udělám šmik a nechám na stromě jen
ty plodonosné větvičky. Příživníky nechávám růst jen nahoře, tehdy, když chci, aby strom vyrazil vzhůru a
postavil ještě další patro. Nebo je nechám na konci větví, protože tam protahují a prodlužují větev a až zesílí,
ponesou na sobě ty plodonosné.
Jako v politice! pochopil Karel. – Politici a jejich stranické klany jsou přece také příživníci, kteří sami neplodí, ale nesou na sobě ty ostatní, plodonosné.
Přesně! kývl Josef. – I když spotřebují část živin, zvětšují a zpevňují korunu, celý systém tak plodí víc. Ale
to je jen pro to, že jsem tu já, zahradník a já rozhodnu, že ušetřím a použiji ty, které rostou správným, z mého
pohledu potřebným směrem. Ty ostatní bez milosti popravím, vyřežu. A já rozhoduji z hlediska svého užitku a
užitku stromu, protože díky mé každoroční exekuci se pak stromu lépe dýchá, každá větvička má více světla a
všeho co potřebuje. Kdybych vyslyšel volání větví po svobodě a sebeurčení, zahodil bych nůžky a nechal růst
všechno, stane se tohle: Nejrychleji porostou ty jalové vlky, které to táhne rovnou nahoru, přímo vzhůru, bezohledně a bez plodů. Stejně jako ve státě, který nemá zahradníka, nejrychleji vyrostou ty strany, které se bezohledně derou nahoru a nepřipouští si žádnou povinnost vůči ostatním, žádnou zodpovědnost vůči celku státu. Tihle potřebují strom jen pro sebe a kvůli sobě. Jen ho využívají. Ale přitom mohou křičet, že rostou
v demokratické soutěži, že jsou součástí stromu a mají na to nárok. Za pár let ty ostatní, plodonosné větve
uschnou a odpadnou, protože ti jaloví vlci jimk seberou všechnu mízu a všechny živiny. Má jabloň se promění
v houšť jalových hladkých a statných kmínků, které se začnou prát mezi sebou až nakonec zbude jen jeden a
ten ty ostatní udusí. Strom vlastně bude on sám, původní smysl stromu zmizí a vše co roste z historických i
nových kořenů, bude pak mít za úkol sloužit tomu jedinému neplodnému a jalovému mizerovi, jen proto, že
jsem jako zahradník selhal, že jsem nezasáhl dokud byl čas a neustříhl je všechny hned jakmile vyrazili. A
přesto na mne dnes křičí, abych jim neubližoval. Pak už nebude křičet nikdo. Namísto demokracie a neomezené samourčující samosprávy, kterou chtějí dnes, tu bude…
Diktátor, zbledl Karel Čapek.
Ano, potvrdil Josef. – A tak jsem začal rozumět Rašínovi. Alespoň myslím. Toho se oni, ti svatováclavští
konzervativci, bojí na téhle naší demokracii. Mají za to, že republikánská demokracie směřuje nutně
k diktatuře, jako ve starém Římě a všude jinde. Podle tohohle principu jalových větví.
Ale my máme zahradníka! zvolal triumfálně Karel. – Beneše, Masaryka…
Právě že asi ne, zachmuřil se Josef. – Podívej se, co se ve státě děje nyní. Beneš už ztrácí moc. Nejraději by
se na Hradě zamkl a neotvíral. Zrušil ve svém programu i Pátečníky. On nemůže být zahradník, protože je
součástí stromu, jednou z jeho větví. Zatím byl tou nejvyšší větví, ale divoké výhonky už ho přerostly a dusí
ho. Jistě, že chce zachovat charakter plodného stromu, ale už je neuhlídá, ty jalové vlky, kteří se derou všude
přímo nahoru za mocí a demokraticky ho přehlasují pomocí davů zmanipulovaných novinami a reklamou.
Hradní strana se prakticky rozpadla a moc po volbách v devětatřicátém roce převzaly strany, parlamenty a
vlády. Kdyby tu byl zahradník, mohl by provést radikální prořezávku, ale on tady není. Prezident je součást
stromu, ne zahradník. Zahradník je jiného řádu než strom. Je to někdo, komu na stromu záleží, ale není jeho
součástí, kdo má základní myšlenku a projekt stromu získané mimo hlasování stromu, ze sebe, nebo od Boha,
kdo má…majestát!
Poslední slovo Josef Čapek téměř zašeptal. Tak neskutečné a odvážné mu připadalo to, k čemu jej dovedly
stromy, k čemu dospěl aniž by si byl kdy přál k tomu dospět. Jenže stromy nelhaly. Nikdy.
Tak takhle vidíš rozdíl mezi panovníkem a diktátorem, domýšlel Karel roztřeseným hlasem s široce rozevřenýma kamsi do trávníku upřenýma očima. – A tohle chce Rašín?
Tohle. Rašín, Hodža a katolíci a monarchisté. Mají strach z vlků a tak volají po zahradníkovi, i když jsou
sami součástí stromu. Osmnáctý rok vnímají jako vyhnání zahradníka a počátek anarchie, která zprvu vypadala jako demokracie, ale změnila se v bezuzdné soupeření vlků o mízu a o živiny. Podle nich již začalo
odumírat to, co je plodné a užitečné pro celý stát, to, co doposud přijímá odpovědnost za celek státu. A oni
vidí, že to skončí diktaturou nejsilnějšího vlka. Sami tomu nemohou zabránit, protože sami jsou součástí
stromu a nemohou provést prořezávku. Proto volají po panovníkovi, po monarchii, po zahradníkovi. Chtějí
prořezávku, i když je bude bolet a omezovat. Možná jsou ti poslední, kterým jde skutečně o strom. A proto ti
nadávají. Vidí tě jako truhlíka, který se nechal opít rohlíkem demokracie a ve skutečnosti, aniž to tuší, pomáhá
vlkům.
Páni! hlesl Karel Čapek a vrátil se pohledem do tohoto světa. – Josefe. Dej mi ten nápad. Přenech mi ho a
napíšu román. Úžasný alegorický román o zahradníkovi, který začal rozumět řeči rostlin a stromů. Román,
jaký ještě nikdo nikdy nenapsal.
Napiš, řekl Josef. – Ale piš rychle, nebo tu nezbude nikdo, kdo by ho vydal a nikdo, kdo by ho četl.
KONTAKTY – říjen 2012
Specifické symboly pro platby v KČ
Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí
specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat účel
vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme!
Platby ve prospěch KČ:
účel
specifikace
specifický symbol
chod strany
členský příspěvek
1112013*
chod strany
dary a příspěvky příznivců
2222013*
ML
vydávání ML
333
ML
inzerce v ML
322
ML
příjmy z prodeje ML
300
ML
předplatné ML
311
reklamní předměty
odznaky KČ
444
Jako variabilní symbol uţívejte své členské, nebo rodné číslo.
*Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.
VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ
Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru):
http://www.primaplana.net/
Stránky císařovny Sisi a její rodiny:
http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i
Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.:
http://www.franz-josef.cz/
Stránky František Ferdinand d´Este:
http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II./
Stránky Habsburkové a jejich země:
http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory
Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net/
Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie):
http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemi
d=1
Petici - Zrušte prezidenty podepisujte na adrese:
www.zrusmeprezidenty.cz
18
DŮLEŢITÉ KONTAKTY
Koruna Česká
(monarchistická strana Čech, Moravy a
Adresa:
Senovážné nám. 24, 110 00, Praha
e–mail [email protected]
internet www.korunaceska.cz
IČ 44266740
č. účtu: 1928428359/0800 (CZK)
IBAN: CZ2808000000001721719263
předseda
Václav Srb
+420 603 412 671
[email protected]
generální sekretář
momentálně neobsazeno
Monarchistický zpravodaj KČ – Periocidita: Měsíčník
Redakční rada:
Jan Drnek (šéfredaktor)
[email protected]
Mgr. Petr Nohel (redakce a grafika)
[email protected]
Monarchistický zpravodaj je stranickým
periodikem zaloţeným za účelem propagace a šíření monarchistických
myšlenek a informací pro členy a příznivce
strany. V ţádném případě není prostorem
pro spory a polemiku.
O zveřejnění příspěvků rozhoduje předsednictvo Koruny České.
Dar politické straně si můžete odečíst od základu daně dle ustanovení § 20, odst. 8. zákona č. 586/92 Sb. o daních
z příjmů. Pokud např. přispějete 10 tisíc, zaplatíte na daních jako fyzická osoba o 1500,- méně, jako právnická o
2000,- méně.
Všechny dary použije Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) na propagaci strany. Provozní
výdaje jsou hrazeny z členských příspěvků a z příspěvků příznivců.
Chcete-li podpořit naši stranu darem, vyplňte a vytiskněte si návrh darovací smlouvy na webu Koruny České.
Darovací smlouva pro právnické osoby: Formát PDF; Formát DOC
Darovací smlouva pro fyzické osoby: Formát PDF; Formát DOC
Dar poukažte na bankovní konto Koruny České: 1928428359/0800
Pokud proti obsahu darovací smlouvy nemáte námitek, doplňte do ní identifikaci dárce a darovanou částku, vytiskněte
dvě vyhotovení, podepište a zašlete obratem na adresu: Koruna Česká, Senovážné náměstí 24, 110 00, Praha 1.
Obratem Vám zašleme námi potvrzený výtisk zpět.
NÁZORY
Články a příspěvky v této rubrice nemusí být v souladu s oficiální linií KČ.
Konstituční monarchie
Odmítám jednu věc, nazývání konstituční monarchie absolutismem. Absolutní panovník vládne bez parlamentu, není omezován ústavou, zcela podle své vůle. Konstituční panovník vládne, ale podle ústavy a je omezován parlamentem.
A nyní k mému návrhu: Vláda a její členové mají být jmenováni a odvoláváni panovníkem. Vláda se má skládat z odborníků, nikoli politiků, v principu navrhuji vládu úřednickou, která však k vládnutí potřebuje důvěru
parlamentu. Parlament schvaluje rozpočet, zákony a kontroluje vládu. Zároveň navrhuji, aby panovník měl
možnost v případě vyslovení nedůvěry vládě buď přijmout její demisi, nebo rozpustit sněmovnu a vypsat nové volby.
Nejsen politolog, který má prostudováno množství příslušných teorií. Budu tedy postupovat filozoficky, tj.
zkoumánímn věci, jak je poznatelná smysly a přirozeným rozumem.
V demokratickém státě jsou definovány 3 na sobě nezávislé moci, zákonodárná, výkoná a soudní, reprezentované parlamentem, vládou a soudy, které by se měly navzájem kontrolovat a znemožnit zneužití moci.
Jak to vypadá v praxi?
Soudní moc bývá opravdu značně nezávislá na moci výkonné (mimo totalitních režimů), ale přirozeně není, a
ani nemůže být nezávislá na mocu zákonodárné, protože rozhoduje podle ústavy a zákonů státu, které aplikuje, ale netvoří.
Pokud jde o nezávislost moci zákonodárné a výkoné, pak musíme rozlišovat mezi systémy tzv. prezidentskými a tzv. premiérskými.
V prezidentských systémech jsou zákonodárná a výkoná moc dost výrazně odděleny, prezident sestavuje
vládu a ta vládne, i když má v parlamentu většinu opozice. Je to samozřejmě obtížnější vládnutí, pro navrhované zákony je třeba širší konsensus, vláda si nemůže dělat, co chce a je pod kontrolou. Členové vlády jsou
schvalování parlamentem a důkladně prověřováni, jde někdy o politiky, ale z velké části o odborníky. Ostatně,
pokud je třeba vybrat ministra, který získá důvěru nejen vládní koalice, ale i opozice, musí jít o uznávaného
odborníka a člověka, u kterého lze předpokládat čestné jednání. Kontrolu členů vlády ze strany parlamentu
lze účinně provádět.
V tzv. premiérských systémech, jako je v Česku, je nezávislost moci zákonodárné a výkoné pouze deklarována, v praxi nemožná. Pokud je vláda sestavena na výsledku voleb a k účelu vládnutí sestavena vládní koalice,
pak tato koalice vládne, schvaluje zákony, rozpočet a kontroluje vládu, tedy sama sebe. Jde tedy v důsledku o
dočasnou totalitu vládní koalice, která je mírněna jen obavou, že v příštích volbách nevyhraje a vládnout bude
nynější opozice. To ale na druhé straně nahrává tomu, aby fungovala nepsaná dohoda, že koalice a opozice se
sice kritizují, ale jinak spolupracují a kritiku nepřevádějí do konkrétních opatření.
Zároveň ale systém dočasné totality vládní koalice nebo jedné strany umožňuje zneužití moci přijetím
ústavních změn a zákonů, které změní dočasnou totalitu v trvalou vládu jedné mocenské skupiny. NSDAP k
tomu v Německu stačilo 52% hlasů ve volbách, v Československu KSČ dokonce 37% a několik přeběhlíků.
Soudní moc je v případě ústavních změn bezmocná, neboť je povinna postupovat podle ústavy a dalších zákonů.
Troufám si říci, že v tzv. prezidentských demokratických systémech je průběžná nezávislost výkonné a zákonodárné moci lépe zajištěna než v tzv. premiérských systémech, kde dochází k vytváření dočasné totality.
Současně konstatuji, že prezidentské systémy, zejména USA vycházejí z klasické koncepce konstituční monarchie, panovníka, vládnoucího, ale omezného ústavou a parlamentem (kongresem). To, že v případě obdobných pravomocí panovníka se dnes neprávam mluví o absolutismu je matení pojmů a patrně záměrná demagogie. Snad je to strach z toho, že panovník by mohl použít svých ústavních pravomocí k odstavení elit, jako k
tomu došlo v Itálii při svržení Musoliniho.
Nenavrhuji, aby byl panovník, tak jako prezident USA, byl současně předsedou vlády. Předsedu vlády by samozřejmě jmenoval, ale vláda by byla závislá na panovmíkovi stejně, nebo o něco více než na parlamentu.
Dnes se mluví o konstituční monarchii v případě parlamentní monarchie, tedy při tzv. premiérském systému
a vládní systém se v podstatě neliší v monarchii a republice. Také se někdy říká, že prezidenti mají v premiérském systému pravomoci konstitučního monarchy.
A nyní k zpět mému návrhu: Vláda a její členové mají být jmenováni a odvoláváni panovníkem. Vláda se má
skládat z odborníků, nikoli politiků, v principu navrhuji vládu úřednickou, která však k vládnutí potřebuje
důvěru parlamentu. Parlament schvaluje rozpočet, zákony a kontroluje vládu. Zároveň navrhuji, aby panovník
měl možnost v případě vyslovení nedůvěry vládě buď přijmout její demisi, nebo rozpustit sněmovnu a vypsat
nové volby.
Myslím, že tento zajišťuje průběžné nezávislé fungování 3 mocí – výkoné, zákonodárné a soudní i kontrolu
vlády lépe než koncepce vlády, nutně sestavené politiky na základě výsledku voleb.
20. září 2012
Josef Pejřimovský
Jestřáb kontra hrdlička aneb čeští monarchisté
15. 5. 2006
Když jsem vedle sebe uviděl plakáty zvoucí na současně probíhající předvolební besedy se dvěma předsedy
partají, strany prohlašující se za výkvět občanskosti (ODS) a strany monarchistické (Koruna Česká), zvolil
jsem odpůrce republikánského zřízení. Možná nečekaný výběr měl hned několik důvodů. Zatímco pana Topolánka zná kdekdo, pana Karla Srba a jeho program obnovení království jen opravdoví zájemci o politiku.
Pravda, i on dostal příležitost promluvit o plánech straníků konstituční monarchie v nedělní Partii, rádio
Česko uvádí kratší rozpravy s lídry kandidujících stran a uskupení, vycházejí Monarchistické listy, existují
webové stránky, ale kdo by v médiích věnoval pošetilou pozornost absurdní straně, která se nepřehoupne
přes čtvrt procenta voličské podpory. Takže proč nevyužít nečekané příležitosti poskytnuté recesisty a nezískat informace přímo od pramene. Totiž vedoucího strany - řečeno s Milošem Zemanem – jež se vejde do výtahu. Navíc šéf Občanských demokratů (na rozdíl od českého monarchisty) působí všelijak jen ne jako vzdělaný
člověk. Hlavně jsem však nehodlal znovu poslouchat lakování ještě nedávno „dobřepravicové“ formace na tzv.
univerzální stranu (catch-all-party), mající takřka pro každého něco, bez ohledu na přímé protimluvy programu. Rozprava s předákem svým způsobem radikální organizace předčila očekávání. Téměř jsem toužil
popřít legitimitu první republiky a TGM označit za zlosyna. Škoda, že Mirek Topolánek a vedení ODS, ona kasta dosud špatně skrývající rozpaky nad ztrátou vůdcovského středobodu, nemohli přijít. Konečně by nazřeli
plán, jak realisticky uplatnit moc.
Ale buďme konkrétní a dejme prostor skromné – a trochu nevážné - analýze stranicky organizovaných českých monarchistů. Nynější česká legitimistická strana, celým názvem „Koruna Česká (monarchistická strana
Čech, Moravy a Slezska)“, toť partaj vpravdě operetní. Natolik nicotná, že ani v nejreprezentativnější knižní
publikaci „Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004“ o
ní nenajdeme jedinou zmínku. Spolehněme se proto na zdroje méně výběrové, nejčastěji vizuálně přitažlivé
internetové stránky. Samotnou volební oporu a zakotvenost v systému České republiky do jisté míry zrcadlí
již míra podpory elektorátu při volbách do Evropského parlamentu v červnu roku 2004. Tehdy, nejspíše za
statečnost, obdržela 4 532 hlasů, což činí 0,19 % oprávněných voličů. Jistě není těžké pochopit politické recesisty, kteří na základě programu a ideologie prapodivné partaje a jejích sympatizantů organizují pseudomonarchistické průvody a happeningy.
Ale začněme pěkně od počátků, od Adama vyhnaného z ráje, jenž podle bible v potu tváře dobýval ze země
chléb. Přežití stále většího počtu lidí zvyšovalo obtížnost úkolu a tato lidská ambice prosadit se vůči přírodě si
vynutila organizaci. Tak nějak prý vznikl stát. Výjimeční jedinci v něm získávali stále více moci, až se jim podařilo uchvátit ji dědičně. Tak asi vzniklo království. Nemá smyslu rozebírat řadu složitostí a specifik, stačí,
když si připomeneme, že při vnějším ohrožení státu nebo vnitřních krizích či přírodních katastrofách pravomoc v rukách jediného člověka prokazuje daleko větší efektivitu oproti jiným formám panství.Úspěch se
snadno zdůvodní nábožensky, třeba nadpozemským původem panovníka, případně alespoň transcendentní
delegací jeho moci. Takto se třeba multietnická habsburská říše až do posledních dnů opírala o vliv katolického univerzalismu. V tomto smyslu byla určitě starobylá; reprezentovala spojení trůnu a oltáře, které legitimizuje právo panovníka na trůn. Ostatně principiálně podobné rysy měla i prezentace moci ve 20. století, vzpomeneme-li si na propagandistické snímky totalitních společností.
Po období vrcholné moci absolutních císařů a králů, např. „krále Slunce“, nastupuje éra tzv. benevolentních
despotů 18. století. Řada ekonomických a sociálních změn přivádí na svět propracovaný systém byrokracie
(ale i tajné policie), výkon vůle stále více omezují zvyková a zákonná ustanovení. Postupně sílí třetí stav (buržoazie), inteligence už dávno nepochází výhradně z klerikálních vrstev, v praxi se uplatňují myšlenky osvícenců – přirozená lidská práva.
Skutečnou „ránu do vazu“ monarchismu jakožto reálné politické doktríně zasadila Velká francouzská revoluce, na niž navazovala radikální republikánská hnutí. V průběhu devatenáctého věku pozice hlav korunovaných „z Boží milosti“ stále ztrácela na významu, jak získávaly na vlivu proudy liberalismu a socialismu. Dvacáté století se pak nese v duchu definitivního soumraku výkonné moci monarchů i zřízení samotného. Panovníci
s okleštěným vlivem se stávají především symboly jednoty národa, zatímco jejich dřívější pravomoci zákonodárné, výkonné a fakticky i soudní přebírají předsedové vlád podléhající stranickým aparátům, parlamenty a
nezávislá justice. Skutečnost jen málo omezené moci vladaře má nádech exotiky, protože despocie po staletích opět nacházíme pouze v Orientu: Bruneji, Kataru, Ománu, Saúdské Arábii apod.
Jaký má ale v dnešním parlamentním republikánském systému České republiky smysl monarchismus? Především může působit jako alternativa, kterou paradoxně generuje relativní svoboda občanské společnosti.
Vedle vysloveně zatížených jedinců oslovuje zřejmě takové osoby, které jsou znechuceny politikařením parlamentarismu a nástupem velmi nepřehledných zdrojů moci (nadnárodních firem, nadstátních politických
struktur). Zkrátka takové lidi, kteří pozbyli to nejcennější, co člověk v životě potřebuje: ztratili jistotu pevného bodu, k němuž lze vzhlížet. Po Francouzské revoluci a napoleonských válkách se již politická reakce příliš
neprosadila, naopak vznikla učení té či oné varianty všelidské emancipace, tj. faktická sekularizovaná náboženství socialismu a liberalismu. Vůči nim se monarchističtí pohrobci vymezují poměrně ostře dodnes. V materiálech inkriminované legitimistické strany nalezneme formulaci „stavíme se jak proti socialismu, tak proti
jeho souputníku – liberalismu.“ Není také jistě náhodou, že stranický monarchismus, tento pokus o ignorování velké části událostí minulého století, je i v domácím případě úzce propojen s typicky evropským náboženstvím – křesťanstvím. A to v jeho nejkonzervativnějších podobách.
S naprostým ideovým staromilstvím by ovšem dnešní monarchismus zvláště v Česku nepochodil, což si jeho propagandisticky schopnější vyznavači uvědomují, a proto jsou součástí jejich proklamativních tezí úmyslně velmi obecně kritické formulace soudobých poměrů, s nimiž lze v řadě bodů souhlasit, jakož i podivuhodné propojení touhy po návratu dávných majetkových poměru a postmoderních (v tomto případě ekologických) hodnot. Koruna Česká, monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska, vznikla nejprve jako tzv. Royalistické hnutí KČ krátce po pádu komunistického režimu na podzim roku 1990 v Praze. Zakládací schůze se
konala z podnětu již dříve působící skupiny České děti. Ta na sebe upozornila z jara roku 1988 deklarací, jíž
artikulovala obnovu Českého království, čímž získala i jistou publicitu v oficiálním režimním tisku (Rudém
právu).
Ústředí strany, vzniklé záhy po pádu komunistického režimu, se nachází v Praze, předsednickou funkci zastává Václav Srb, muž údajně před lety z politických důvodů vyloučený ze studií historie a filozofie. Strana má
dva místopředsedy. Prvním je JUDr. Karel Marcel a o určité „aristokratičnosti“ tohoto jistě nepočetného uskupení svědčí jméno druhého: Svatopluk Haugwitz.
Atypický pravicový subjekt stranické scény České republiky odkazuje na tisíciletou tradici monarchismu v
Evropě, jakkoliv k němu ve svých požadavcích připojuje přívlastek „konstituční“. Koruna Česká zdůrazňuje
vlastní modernost a vymezuje se jako legitimistické uskupení hlásající zemské vlastenectví a příslušné mravní
normy. Tím se míní úcta k tradici, bohatství rodné země, autoritě státu a jeho korunované hlavě. Odmítá nečinně přihlížet „socialismem a republikánstvím zploštělým“ poměrům Evropy 21. století. Distancuje se od
moderního sociálního státu, apeluje na návrat k náboženským hodnotám. Výslovně (a dost pozoruhodně)
pracuje s pojmy typu „občanská a interkonfesijní strana“.
Část programatiky mimoparlamentní strany Koruny České a jí podobných formací de facto artikuluje teze v
některých bodech připomínající úvahy o slabé a bezduché republikánské demokracii, jimiž prosluly také autokratické a totalitární mocenské projekty. Diskutabilnost právní legitimity této legitimistické strany naznačuje i názor známého odborníka na extremismus Miroslava Mareše, neboť v monografii o tomto antisystémovém sjevu uvádí, že se ustavující schůze monarchistického Klubu Františka Ferdinanda d'Este roku 1994 neobešla bez účasti zástupce Koruny České. Aktivity zmíněného spolku odkazující na Habsburky pak definuje
jako „politizující katolický fundamentalismus propojený s antisemitskými, antipluralitními a dalšími pravicově extremistickými postoji…“
Nicméně je nesmírně důležité dodat, že Koruna Česká se ve svých oficiálních materiálech distancuje od násilí jakožto prostředku sociálních změn a nedemokratických způsobů vlády. Ke změně státoprávní formy nevyzývá jinak nežli skrze parlamentně uskutečněnou změnu ústavy či všelidové hlasování.
Zásadní je také umět rozlišovat mezi oficiálními údaji Koruny České deklarujícími zachování zákonnosti a
stránkami nejrůznějších sympatizantů monarchismu. Ti bývají zpravidla otevřenější stran metod obnovy dědičné královské moci, zejména košatění „osudu trůnu habsburského“. Nicméně ani mezi stranicky organizovanými příznivci konstitučního království není těžké vysledovat tento resentiment. Černožlutý prapor (vlajka
starého mocnářství) vlaje vstříc důrazu na středoevropskou spolupráci přesně v těch obrysech, jež obrážejí
hranice Rakouska – Uherska, a to včetně (severu) Itálie.
Jde o skutečně specifickou organizaci, neboť tvrzení o nevhodnosti ustavení Československa po skončení 1.
světové války nese určité rysy zpochybňování legitimity i dnešní státnosti. Poslední (nekorunovaný) český
král, Karel I. z rodu Habsburků, jehož podobenky, stejně jako portréty jeho přímých potomků označených za
„legitimní následníky“, na stránkách Koruny České samozřejmě nechybí, proslul nejvíce dvěma fraškovitými
pokusy o restauraci monarchie v Maďarsku dvacátých let. Tyto snahy ukazovaly, jakou výrazně zůstal po sesazení z trůnu odtržen od skutečnosti.
Malou mírou realismu se vyznačují zřejmě i příslušní straničtí ideologové, jelikož žádají také změnu veškeré nynější symboliky státu, ať se již jedná o znak, vlajku nebo hymnu.
Členové Koruny České také sní o znovuzavedení šlechtických titulů, jejichž chlubnému užívání se vysmíval
břitký žurnalista předminulého století Jan Neruda a které byly již v meziválečné republice zákonem zapovězeny.
Třebaže Koruna Česká projevuje některé antisystémové rysy, bylo by velkou škodou tuto malou kuriozitu z
českého politického systému úředně odstranit. Neměla by, podobna české měně, zaniknout s rokem 2010 ve
prospěch nadregionálního eura.
http://blisty.cz/art/28382.html Pavel Kopecký
MILAN PAUMER – INSPIRACE K ODVAZE
(projev přednesený u příležitosti odhalení pamětní desky Milanu Paumerovi 6. října 2012 v Poděbradech)
Dámy a pánové,
před dvěma roky jsme se na tomto místě loučili s hrdinou III. – protikomunistického – odboje Milanem Paumerem. Ve své řeči nad Milanovou rakví promluvil premiér Petr Nečas o odvážném a rovném člověku a vyslovil nesouhlas s názory lidí, kteří zpochybňují činy odbojové skupiny bratří Mašínů. Řekl: „Jako svobodní
lidé máme právo proti svému zotročení či znevolnění bojovat všemi, opravdu všemi prostředky.“ Premiér
Nečas účastí a řečí na rozloučení s Milanem Paumerem projevil politickou i občanskou odvahu, protože řekl
něco, s čím díky komunistické indoktrinaci a lžím nesouhlasí značná část naší veřejnosti. Věděl, že si svým
projevem popularitu nezíská, ale udělal to, co považoval za správné a nutné. I zde přítomný senátor Sobotka a
paní Němcová, předsedkyně Poslanecké sněmovny, měli tu odvahu.
Mějme odvahu dělat i třeba zdánlivě drobné věci, které nejsou samozřejmé, populární, které nám dokonce
přináší nepřízeň, protože tím v sobě posilujeme odvahu žít v pravdě a svobodě a bránit ji. Inspirujme se odvahou Milana Paumera a jeho druhů s odbojové skupiny bratří Mašínů, a inspirujme se odvahou těch, kteří
nahlas říkají pravdu, byť jim to nepřináší popularitu.
Myslím, že jeden takový odvážný člověk je tady mezi námi. Člověk, který tušil, že tím, co řekne, vzbudí nevoli
a přivodí mu nemalé problémy, což se také stalo, ale bez ohledu na to řekl něco, co musel, aby si zachoval
svou svobodu: dnes už bývalý poradce premiéra Roman Joch.
Romane, prosím, vzpomeňte na Milana a lidi, co mají odvahu.
Poznámka: K řečnickému pultu přistoupil pan Roman Joch, ale pořadatel mu zastoupil cestu a znemožnil mu
přednést projev. Všechny projevy, ať senátora Přemysla Sobotky, předsedy správní rady Nadace Milana Paumera
Jiřího Cihláře, zastupitele Poděbrad Petra Fialy, plukovníka Eduarda Stehlíka, který zastupoval Armádu ČR, se
nesly v duchu oslavy odvahy a byly výsostně politické. Moderátor mi pak řekl, že projev pana Jocha znemožnil na
přání rodiny Paumerovi, která si nepřála přednesení politických projevů. Nebylo však političtějšího a méně odvážnéhoprojevu, než tento… Mnozí účastníci shromáždění včetně paní Zdeny Mašínové nad tím vyjádřili podiv a
rozhořčení.
Poděkování za zhotovení pamětní desky Milana Paumera a její důstojné slavnostní odhalení, kterého se zúčastnilo několik set občanů, patří především předsedovi správní rady Nadace Milana Paumera panu Jiřímu Cihlářovi,
1. místostarostovi Poděbrad panu Ivanu Uhlířovi a jeho několika odvážným kolegům, a v neposlední řadě autorovi pamětní desky panu Kryštofu Hoškovi.
Martin Rejman
předseda Konzervativní strany
www.konzervativnistrana.cz