Zásady selektivních zásahů do populací srnce obecného

Zásady selektivních zásahů do populací srnce obecného

Zásady selektivních zásahů do populací srnce
obecného
Obsah
Zásady selektivních zásahů do populací srnce obecného.......................................... 1
Obsah ..................................................................................................................... 1
Základní pravidla..................................................................................................... 1
Selektivní lov: .......................................................................................................... 2
Lov srnců I.věkové třídy....................................................................................... 3
Lov srnců II.věkové třídy...................................................................................... 3
Lov srnců III.věkové třídy..................................................................................... 3
Lov srn a srnčat ................................................................................................... 4
Posuzování zdravotního stavu v honitbě:................................................................ 4
Paroží srnčí zvěře ................................................................................................... 6
Odhad věku ulovené srnčí zvěře:............................................................................ 6
Známé metody posuzování věku ulovené srnčí zvěře:........................................ 6
Vývoj a obrus chrupu........................................................................................... 6
Budenzenova metoda.......................................................................................... 7
Metoda Eidmannova............................................................................................ 7
Mitchellova metoda.............................................................................................. 7
Metoda Schumacherova...................................................................................... 8
Metoda Rajnikova................................................................................................ 8
Kostnatění kosterních součástí ........................................................................... 8
Kostnatění štítné chrupavky hrtanu ..................................................................... 8
Stručně uvedená platná pravidla:............................................................................ 8
Shrnutí: ................................................................................................................... 8
Přednostně lovit................................................................................................... 8
Nutno hájit: .......................................................................................................... 9
Základní pravidla
Srnčí zvěř se chová obvykle v poměru 1:1. Z hlediska ekologického a
genetického je tento poměr ideální. Poměr pohlaví ve prospěch samic je vhodné
dodržovat pouze v lokalitách s vysokým rizikem ztrát srnčat.
Podle věkových tříd se srnci dělí na:
a) mladé – I. věková třída (1 až 2 roky)
b) dospívající – II. věková třída (3 až 4 roky)
c) dospělé – III. věková třída (5 let a starší)
Zastoupení věkových tříd u srnců v optimálních podmínkách po rozpadu zimních
tlup a po vytvoření nové populační struktury se doporučuje zastoupení v jednotlivých
věkových třídách:
- I. věková třída 45 %
- II. věková třída 35 %
- III. věková třída 20%
Toto procentuální vyjádření zastoupení věkových tříd v populaci je výsledkem
autoregulačních procesů a teritoriality srnčí zvěře. Věková skladba populace má úzký
vztah k danému životnímu prostředí a k sezónním změnám chování srnčí zvěře.
V okrajových částech domovských okrsků, které poskytují průměrné nebo
podprůměrné životní podmínky, mají většinou skladbu narušenou. V těchto
okrajových zónách se většinou soustřeďuje mladá a slabá zvěř. Na věkovou skladbu
populace má vliv celá řada faktorů, jako je životní prostředí, průběh zimního počasí,
ale hlavně lovu. Úprava věkové skladby je nutná pro udržení stability populační
struktury žijící na daném území.
U srn se k věkovému rozdělení nepřihlíží, protože z hlediska chovu není rozdíl
mezi srnami tříletými a sedmiletými. Z tohoto důvodu stačí rozdělení:
a) jedno až dvouleté
b) starší
Zastoupení věkových tříd u srn:
- jedno až dvouleté 1/3
- starší 2/3
Snaha po soustavném zlepšování populací srnčí zvěře, hlavně pokud jde o
parůžky, vede k tomu, že každý rok odstraňujeme z chovu nejhůře vyvinuté jedince.
Tato činnost se nazývá průběrný lov a jde při ní o pozitivní výběr jedinců z hlediska
potřeb chovu. Při posuzování chovné hodnoty srnce je nutné si v první řadě všímat
jeho tělesného vývinu a vývinu paroží a oba tyto znaky vztahovat k věku
posuzovaného jedince. Srnec má být v těle dobře vyspělý a silný, má mít dobře
utvářenou kostru a silné pučnice schopné produkovat vysoké a silné paroží
s dobrými výsadami. Průběrný zásah může být jen tehdy úspěšný, odstraní-li se včas
nežádoucí jedinci. Je potřeba pohlížet k celkové kvalitě parožní srnců v příslušném
roce, neboť kvalita srnčích parůžků v jednotlivých letech bývá rozdílná. Ovlivňují ji
klimatické podmínky a výživné možnosti v době nasazování paroží a před ní. Značně
se liší také kvalita srnčích parůžků v porovnání různých lokalit, na což je také nutno
při posuzování kvality paroží brát zřetel. Při posuzování chovné hodnoty srnce se
musí vycházet ze znalosti konstitučního typu dané populace. Přihlíží se tedy ke všem
okolnostem (vývoj zimního počasí, úživnost honitby, klid, stres atd.), které mohou
ovlivnit vývoj paroží.
Selektivní lov:
Při průběrném lovu se z chovu vyřazuje zvěř slabě vyvinutá, nemocná a
k chovu nevhodná. Lov se zaměřuje na mladou zvěř obojího pohlaví. Při lovu je třeba
uplatňovat poznatky o zdravotním stavu a struktuře populací, tělesném vývoji, paroží,
významu výživy a odhadu věku živé zvěře. Lov zvěře se zahájí hned od počátku
doby lovu, protože tehdy je v populaci nejlépe pozorovatelná diference přebarvování,
z čehož se dá určit zdravotní stav a přibližný věk zvěře. Před přebarvováním zvěře
se nechá podstatně lépe určit její fyzická a zdravotní kondice.
Realizace lovu se musí zajistit nejenom početně, ale i podle časového plánu,
který úzce souvisí s průběrným lovem. Nedá se považovat za kladný chovatelský
zásah lov průběrného srnce až po říji, když se v dané sezoně uplatnil při reprodukci.
Přírodní selekce srnčí zvěře prověřuje především fyzický, psychický a zdravotní stav.
Tento výběr přežije pouze nejzdatnější zvěř, která je také trofejově velmi dobrá. Při
hodnocení jedince nesmí zůstat jako ukazatel hodnoty pouze paroží. Fyzický stav
zvěře se musí posuzovat komplexně, tedy se zaměřením na celou postavu.
Lov srnců I.věkové třídy
V první řadě je třeba odstranit z chovu srnce, kteří nasazují knoflíky, paličky
nebo kuželíky na velmi slabých pučnicích. Nejnadějnější roční srnci na začátku doby
lovu nemívají ještě ukončený růst paroží a nosí jej v lýčí. Paroží vytloukají většinou
až koncem června. Paroží těchto ročků mívá tvar vysokých špiček, tvar vidláka nebo i
šesteráka a bývá 15cm vysoké nebo i vyšší. Zpravidla vyrůstá na silných pučnicích.
Menší nepravidelnosti v délce nebo ve tvaru či rozloze se neposuzují jako negativní
znak, protože se později vyrovnávají.
Při posuzování dvouletých srnců při průběrném lovu je velmi důležité určit
jejich věk a bezpečně je odlišit jak od ročků tak od starších srnců. Nejhorší dvouletí
srnci jsou většinou jenom špičáky nebo slabými vidláky (častěji se vyskytuje přední
výsada) a jejich paroží nedosahuje ani do výše slech. Nejlépe založení dvouletí srnci
jsou zpravidla šesteráky s parožím alespoň 20cm vysokým, mající většinou delší
přední výsady. Výsady jsou často krátké a tupé. Častou závadou v chovu je přesun
lovu pouze do kategorie paličkáčů a na ostatní srnce se pak nedostává. Tento
způsob lovu není správný, neboť srnci II. a III. věkové třídy nejsou postiženi selekcí a
mohou dále rozšiřovat negativní základ konstitučně slabé populace.
Lov srnců II.věkové třídy
V této věkové třídě by se měl průběrný lov pouze dokončovat. Odstraňují se
srnci, kteří unikli silnému průběru v prvních dvou věkových stupních. Špatně založení
dospívající srnci se parožím příliš neliší od špatně založených dvouletých srnců.
Jejich paroží má o něco více hmoty a bývá o něco delší. Nejnadanější dospívající
srnci mohou být již silnými šesteráky. Od nejsilnějších místních dospělých srnců se
liší pouze tím, že paroží má méně hmoty, není tak bohatě perlené, má slabší růže a
hmota je uložena v horních částech paroží.
Lov srnců III.věkové třídy
Tato třída je výsledkem celého chovu. Lov srnců v této věkové třídě by se měl
provádět až po říji. Trofejový lov je zaměřen na získání hodnotných loveckých trofejí
srnců, kteří jsou na vrcholu svých parožních možností. Jedná se tedy o trofeje těch
nejsilnějších srnců, kteří se důsledně prováděným průběrným lovem pustili do této
věkové třídy. Paroží nejsilnějších a nejlepších dospělých srnců má být co nejdelší,
má mít hodně hmoty dané objemem paroží, dlouhé výsady, vhodný tvar, bohaté
perlení, tmavou barvu a dobré růže. Zralé, silné srnce lovíme v roce, kdy je úroveň
nasazovaných trofejí všeobecně nadprůměrná. Dřívější lov šesteráků, než dosáhly
vrcholu svých parožních možností, je možný pouze v případě změny zdravotního
stavu nebo genetických závad ve tvaru paroží (špatný vývoj výsad, souběžnost lodyh
– úzká rozloha, kratší lodyhy, něž je standart).
Lov srn a srnčat
U samičího pohlaví se z chovu odstraňují srny slabé, poraněné, nemocné
nebo špatně vyvinuté. Dále se z chovu odstraňují srny soustavně pozdě kladoucí a
neplodné (2-3 roky nevodily). V chovu se mají ponechávat srny silné ve zvěřině,
které kladou pravidelně silná a nadějná srnčata. Podstatnou závadou lovu holé zvěře
je jeho odkládání na listopad a prosinec, kdy nelze s jistotou posoudit genetickou
hodnotu jednotlivých kusů holé zvěře, a proto tento způsob lovu nelze ani nazvat
průběrným, ale náhodným. Lov srn a srnčat bude selektivním zásahem teprve tehdy,
když bude prováděn v době, kdy lze nejlépe posoudit genetickou hodnotu jedince.
V našich podmínkách je to září až polovina října. Srnčí zvěř je v tuto dobu sdružena
v rodinných skupinách. Podle tělesného vývoje a momentální kondice se může
snadněji rozhodnout, které srnče je podprůměrné a které nadprůměrné. Dobrou
pomůckou pro určení a posouzení zdravotního stavu je podzimní přebarvování.
Mladé kusy přebarvují dříve než starší. Objektivně lze posoudit zdravotní stav a
genetická hodnota zvěře pouze v letním přebarvení. V zimním přebarvení se velice
obtížně nebo vůbec neposoudí momentální kondice. Každý kus je zavalitější a
charakteristické znaky starých a nemocných kusů jsou méně zřetelné. V optimálním
časovém období (září, říjen) je nutné ulovit podstatnou část holé zvěře z plánu lovu
(70 až 80 %). Při lovu srnčat se vyřazují v první etapě hlavně slabá, nadpočetná
srnčata a ta, která vykazují změny zdravotního stavu. Optimální počet srnčat na
jednu srnu je pouze jedno. Pokud má srna pouze jedno srnče, které je slabé, musí se
ulovit srnče i srna, která je nositelkou špatného genetického základu. Není
samozřejmě nutné redukovat každou dvojici srnčat (nebylo by to ani proveditelné),
zvláště jsou-li obě srnčata silná.
Dobrý srneček má již na podzim viditelnou načechranou srst v místech pučnic
a koncem doby lovu jsou z bočního pohledu zřetelné i bulky. Dobrá srnečka může už
koncem doby lovu dosáhnout zhruba velikosti slabé srny. Rozeznání však většinou
nečiní potíže. Hlava srnčete zůstává přes celou zimu výrazně kratší, s kulatým
čelem. Srnčata také nejdříve přebarvují a i před zimním přebarvováním je jejich srst,
která přerostla strakatý kabátek, hnědavějšího odstínu, než je ostře rezavá srst
mladších kusů.
Velice důležité je plnění početního plánu lovu holé zvěře. Nedodržení plánu
lovu holé zvěře je hrubá chovatelská chyba. Zhoršuje se tak kvalita populace tím, že
se z chovu nevyřadí veškerá podprůměrná zvěř, která se v příští sezoně podílí na
reprodukci. Dále se zhoršuje poměr pohlaví ve prospěch srn a do jisté míry se
narušuje ideální věková skladba stavů srn v honitbě.
Posuzování zdravotního stavu v honitbě:
Velmi cenné informace poskytne chování zvěře, chůze, běh, způsob potravy,
reakce na druhou zvěř, na jiný druh zvěře, na predátory a na člověka. V první řadě je
nutné všímat si vzhledu, to znamená stavu osrstění, zbarvení a postupu
přebarvování. Dále pak kondice, to je výživného stavu, držení hlavy a krku, velikost
břicha a tvaru hřbetní linie. Důležitým aspektem je vývoj parůžků, vytloukání a jejich
tvar.
Co nás může upozornit na změnu zdravotního stavu srnčí zvěře v honitbě:
- světlejší zbarvení (plavý odstín) zvěře prozrazuje pravděpodobnost
onemocnění způsobené vnitřními parazity, zvláště motoličnost (tento jev je
možné pozorovat zejména od června do září),
- pozdní přebarvování, prodloužený interval výměny srsti může způsobit řada
onemocnění (je možné pozorovat od května do července a od září do konce
října),
- naježená a matná srst ve hřbetní části je známkou onemocnění podkožní
střečkovitostí nebo tasemnicí (je možné pozorovat od prosince do května),
- olysání běhů, hlavy a krku způsobuje především prašivina (je možné
pozorovat zvláště v letním období),
- potřísnění obřitku a zadní části běhů průjmem – tento stav můžou způsobit
zažívací potíže v jarním období, ale také otravy a střevní parazité,
- nápadná vyhublost vždy upozorňuje na onemocnění nebo poruchy zažívací
trubice (je možné pozorovat celoročně, zvláště pak na jaře),
- zvětšený objem břicha může způsobit větší příjem řepky nebo pšenice (je
možné pozorovat od prosince do března),
- postoj s krkem šikmo svěšeným dolů vystihuje většinou vážné onemocnění,
jen výjimečně projev vysokého stáří. Tento jev je doprovázen vyklenutou
hřbetní linií (nahrbení, kdežto u starých kusů je to prohnutí),
- pozdní vývoj parůžků se musí pozorovat ve vztahu k věku, vývoji počasí a
době zvlášť pozorně a vždy ho považovat za jeden z aspektů. Opoždění
vývoje parůžků může být ovlivněno vysokým stářím, nemocemi většinou
parazitárního původu (plicní a střevní červivostí, motoličností) nebo
nedostatkem výživy. Tato onemocnění ovlivní jednak pozdní vytloukání
parůžků a špatnou mineralizaci (tupé a tmavé konce lodyh),
- pozor na omrzlé paroží, které není kvalifikováno jako nemoc, kroucení lodyh a
výsad, zasychání lýčí na parůžkách, lámavost parůžků,
- podle chůze a běhu (kulhání, obtížnost, nekoordinovanost pohybů) se může
pozorovat zejména poranění končetin nebo celkovou změnu zdravotního
stavu,
- obtížný příjem potravy, vyhýbání se oblíbené potravě, vyhledávání netypické
potravy (třeba suchého bukového listí, požírání kamení apod.), nadměrný
příjem soli či vody, to vše svědčí o změnách zdravotního stavu,
- těžké dýchání, kašlání nebo frkání, svědčí buď o přítomnosti plicních červů
nebo nosohltanových střečků,
- časté pohazování hlavou může ovlivnit larva střečka, která se dostala do
mozku, ale také tasemnice vrtohlavá,
- ztráta plachosti, nepřiměřená vnitrodruhová agresivita, agresivita k ostatní
zvěři nebo i k lidem mohou signalizovat vzteklinu, při ztrátě plachosti otravu
z krmiv, zvláště z řepky.
Paroží srnčí zvěře
Růst srnčích parůžků je vyvolán a řízen hormonálními látkami produkovanými
žlázami s vnitřní sekrecí. Růstové podněty vyprovokovává hormon somatotropin,
který vzniká v předním laloku podvěsku mozkového (v hypofýze). Působí společně s
pohlavním hormonem testosteronem, který je vytvářen v tkáni pohlavních žláz srnců.
Pohlavní hormon se uplatňuje jednak jako brzdící složka, která vyvažuje působení
somatotropinu, jednak jako složka, která ovlivňuje vlastní proces růstu.
Srnčí paroží se skládá ze dvou lodyh kruhového až oválného průřezu,
dělených zpravidla na přední, zadní a střední výsadu, nazývanou též vrcholem nebo
koncem lodyhy. Lodyhy vyrůstají z pučnic umístěných na čelní kosti. Na základě
lodyhy se vytváří věncovité rozšíření, tvořené zvlášť velkými perlami, které často
srůstají. Toto rozšíření nazýváme růže. Perlení se vytváří také výše na lodyhách,
hlavně na jejich vnitřních a zadních stranách. Ve spodních partiích lodyh jsou
podélné rýhy, pozůstatky po hlavních výživných cestách v době růstu paroží. Vnitřní
stavbou odpovídá paroží ostatním kostem.
Srnčí paroží je bohaté formami a typy patří po této stránce k nejpestřejším.
Podstatný a rozhodující vliv na tvar paroží má průběh a zakřivení lodyh, jejich rozloha
a rovněž postavení a úhel pučnic. K nejobvyklejším formám patří parůžky, jejichž
lodyhy se odspodu rozbíhají a v horní části běží zhruba rovnoběžně. Takové paroží
se označuje jako košíkové. Velice častý je také vejčitý či věncovitý tvar. Lodyhy se
zprvu rozbíhají a v horní části sbíhají. Méně žádoucí je paroží s rovnými lodyhami, ať
rozbíhavými nebo jinými. Méně častá je pohárovitá, lyrovitá a zaškrcená forma. Na
formu srnčího paroží má vliv postavení pučnic a vyživování parůžku během růstu.
Chemické složení srnčího paroží se podobá chemickému složení parohu
jelena. Skládá se ze 44 % organických látek a z 56 % anorganických látek.
Anorganické látky jsou tvořeny z 48 % fosforečnanem vápenatým, z 2 % uhličitanem
hořečnatým a 1 % jiných minerálních látek. Organické látky, do kterých jsou ukládány
anorganické soli, jsou tvořeny převážně bílkovinnými sloučeninami.
Odhad věku ulovené srnčí zvěře:
K vyhodnocení chovné kvality ulovených srnců a srn potřebujeme znát
přibližný věk.
Známé metody posuzování věku ulovené srnčí zvěře:
Vývoj a obrus chrupu
Na chrupu se posuzuje především u mladších jedinců do jednoho roku celkový
stav vývoje. Podle výměny nebo růstu určitých zubů se může přesně odhadnout věk
na měsíce. Srnčeti ve věku čtyř měsíců vyrůstá první stolička M1, v šestém měsíci
vyrůstá druhá stolička M2 a v 11. až 12. měsíci vyrůstá poslední stolička M3. V tuto
dobu je dokončena výměna špičáků a tří předstoliček. Pozná se to podle toho, že
mléčný chrup má ve spodní čelisti třetí předstoličku trojdílnou a v trvalém chrupu
dvojdílnou.
Při posuzování věku podle obrusu se sleduje vizuálně celá řadu zubů ve
spodní čelisti. Pokud nejsou rozdíly v obrusu mezi levou a pravou čelistí, pak se
posuzuje levá čelist. V mládí je vnitřní strana vyšší a teprve ve stáří se rozdíl
zmenšuje. Nevýhodou této jednoduché metody je, že obrus chrupu výrazně podléhá
mnoha vlivům životního prostředí, a proto se tento rozdíl podílí na velké nepřesnosti
odhadu. Pro tuto metodu sestavil Hell (1973) používanou tabulku. Současná metoda
odhadu věku podle obrusu se zabývá hlavně stupněm obrusu na předstoličkách P3,
P2 a stoličce M1. V poslední době se mnozí autoři zabývali zdokonalením této metody
a zejména Aitken (1975) se zaměřil na hodnocení všech stoliček a na nich zániku lišt
a mezer. Tuto metodu v našich podmínkách ověřili Koubek a Hrabě (1988).
Pro mysliveckou praxi je velmi potřebné rozlišit věk ročního srnce, uloveného
koncem září, a dvouletého uloveného v květnu. Při pohledu na první předstoličky je u
ročních srnců výrazný rozdíl v bočním zbarvení. P1, P2, P3 jsou velmi světlé, M1
znatelně tmavší. M3 má pigmentové zbarvení nikoliv rovnoběžné s korunkou zubu,
ale úhlopříčně nebo ještě mírně šikmé. Na M3 nejsou stopy obrusu nebo jen velmi
neznatelné a dentin neprosvítá. P3 má mírně obroušenou sklovinu a dentin mírně
prosvítá. P2 a P3 jsou většinou bez obrusu. U dvouletého srnce je P2 ubroušený a
prosvítá dentin, P1 je zatím stále bez obrusu. M3 je už obroušený, prosvítá dentin, P1
je zatím stále bez obrusu. M3 je již obroušený, prosvítá dentin a boční zbarvení zubů
je stejné intenzity jako u M1 a M2.
Metoda obrusu zubů se doplňuje bočním pohledem na úhel řezáků. Řezáky se
věkem zkracují a proto se zdá, že úhel se s věkem uzavírá směrem nahoru. Tato
metoda je ovšem velice nepřesná.
Budenzenova metoda
uto metodu odhadu věku srnčí zvěře založil Budenz (1965) na obrusu třetího
sloupku stoličky ve spodní čelisti M3. Podle Budenzena má obrus třetího sloupku
stoličky M3 velmi úzký vztah k věku, a proto se dá s velkou přesností určit věk jedinců
starších než čtyři roky. Výška M3 se od čtvrtého roku zmenšuje, a v šestém až
sedmém roce mizí na tomto sloupku výchlipka. Tato metodika se dá považovat jako
doplňující.
Metoda Eidmannova
Eidmann (1933) rozřezával u jelení zvěře řezáky a počítal v nich hnědé
vrstevy centimu, které se v zubech každoročně usazují. U srnčí zvěře byla tato
metoda několikrát odzkoušena , ale nepřinesla žádné pozitivní výsledky. Řezáky
srnčí zvěře jsou pro výbrus příliš malé. Ke spočítaným vrstvám se připočítává jeden
rok, který představuje vývoj řezáku.
Mitchellova metoda
Mitchell (1963) zlepšil metodu počítání vrstev dentinu tak, že odebíral z chrupu
nejstarší zub M1, který rozřezával. Využití této metody je v praxi velice obtížné. Podle
ověřování této metody Ashby a Henry (1979), Vach (1983) je tato metoda ovšem
nejpřesnější.
Metoda Schumacherova
Tato metoda se velmi dobře uplatnila pro upřesnění věku ve sporných
případech ročních a dvouletých srnců, popř. tříletých srnců. Sleduje se osifikace
chrupavčitého spojení klínové kosti. Roční srnec má chrupavčité spojení klínové kosti
oboustranné, tříletý jednostranné a pětiletý srnec má spojení klínové
kosti
oboustranně zkostnatělé. Předpokládaná spolehlivost metody je maximálně do 3 až
4 let (do úplné osifikace).
Metoda Rajnikova
Byla ověřena v Maďarsku a všímá si kostnatění nosní přepážky. Tato
přepážka s věkem kostnatí od kosti radličné směrem k nosním otvorům. U ročního
srnce je přepážka chrupavčitá, ale ve dvou letech je z 2/10 zkostnatělá a každým
rokem kostnatí přibližně o 1/10. V deseti letech bývá celá přepážka zkostnatělá.
Využitelnost této metody je problematické, protože při preparaci se přepážka
vylamuje.
Kostnatění kosterních součástí
Věkem srnčí zvěře kostnatí spona kosti stydké. Tento znak není k určení věku
významný. Totéž platí o chrupavčitém srůstu hlavice kloubu dlouhých kostí, který
osifikuje již ve druhém roce stáří.
Kostnatění štítné chrupavky hrtanu
Hrtan znatelný zvenčí má do třech měsíců života srnčete celou plochu
chrupavčitou. S věkem chrupavka začíná kostnatět ve středu, potom na křídlech a ve
vyšším věku je chrupavka celá zkostnatělá.
Stručně uvedená platná pravidla:
1) Vrcholnou trofej může srnec dosáhnout až ve III. věkové třídě.
2) Z tohoto důvodu je nutné mít trvale alespoň 1/4 těchto srnců.
3) Abychom tuto čtvrtinu mohli neustále doplňovat, musíme mít dostatečně
početnou a kvalitní II. věkovou třídu.
4) Dospělých a dospívajících srnců, tj. II. a III. věkové třídy musíme mít 1/2 z
celkového počtu srnců.
5) Protože v pořádně prošlechtěném stavu má být ve 3. roce převážná většina
srnců šesteráky, musí být zhruba každý druhý srnec ve stavu šesterák.
6) Aby mohl být každý druhý srnec šesterák, nesmí být I. věková třída neúměrně
početná.
Shrnutí:
Přednostně lovit
• Zřejmě churavé nebo těžce raněné kusy bez ohledu na paroží
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Parukáče
Jednoleté knoflíkáče druhého paroží
Jednoleté srnce s nápadně netvárným parožím
Dvouleté a starší špičáky nebo špičáky s nepatrnými náznaky výsad (škůdníci)
Dvouleté a starší srnce s krátkými lodyhami o rozloze menši než 5cm
Dvouleté a starší srnce s kozlovitými nebo vývrtkovými parůžky
Tříleté a starší vidláky
Třílete a starší srnce s nahoru sbíhavými parůžky, nebo s parůžky asi
uprostřed kolínkovitě zaškrcenými
Tříleté a starší srnce s nepatrnými výsadami
Tříleté a starší srnce s nápadně nesouměrnými lodyhami (délka, posazení
výsad)
Srnce zpátečníky, pokud je dostatek mladých, dobře založených kusů
Srnce se zlomenou pučnicí
Srnce s vícelodyžným parožím, jednostranným nebo dvoustranným
Nutno hájit:
• Raná a vyspělá srnčata s knoflíčky nebo zřetelnými pučnicemi
• Jednoleté srnce, kteří ještě v červnu nebo červenci nevytloukají
• Jednoleté vidláky nebo slabé šesteráky
• Dvouleté a tříleté srnce s dlouhými, perlenými lodyhami a dlouhými výsadami
• Srnce se zlomenou lodyhou nebo výsadou
• Srnce se znetvořeným parožím po poranění nebo omrznutí v lýčí
• Mladé srnce s troudovitými konci parůžků
Průběrný lov je třeba dělat pečlivě a svědomitě. Známkou špatně provedeného
lovu mohou být kusy padlé v zimě (pokud není příčinou uhnání pytlačícími psy nebo
pronásledování běžkaři s následným zápalem plic). Výsledkem správných
selektivních zásahů do populací srnčí zvěře, je její dobrá sociální struktura, vhodný
početní stav zvěře v závislosti na úživnosti honitby, zdravá a silná zvěř.
Věková pyramida srnčí zvěře (šedě značená úprava věkových tříd lovem)
Citovaná a doporučená literatura:
Drmota, J., Kolář, Z., Zbořil, J., 2007: Srnčí zvěř v našich honitbách, Grada, Praha,
256 s.
Forst, P., 1975: Myslivost. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 479 s.
Hanzal, V., 1993: Myslivost v obrazech zoologie. Českomoravská myslivecká
jednota, Praha, 102s.
Rakušan, C., Wolf, R., Kolář, Z., 1998: Chov a lov zvěře. Myslivost, s.r.o, Praha, 198
s.
Vach, M., 1993: Srnčí zvěř, Silvestris. Uhlířské Janovice, 402 s.
Vach, M., 1999: Myslivost, Silvestris. Uhlířské Janovice,359 s.