infolistu - Centrum pasivního domu

08
Radíme
a vzděláváme
Centrum pasivního domu
je neziskovým sdružením
právnických i fyzických osob,
které vzniklo za účelem podpory a propagace standardu
pasivního domu a za účelem
zajištění kvality pasivních
domů.
Členy sdružení jsou jako podporující členové architekti, projektanti, stavební firmy, výrobci
stavebních materiálů a prvků,
a všichni ostatní odborníci
se zájmem o pasivní domy.
Podporující členové se podílí
na realizaci aktivit sdružení,
zejména svými odbornými znalostmi a zkušenostmi, aktivně
spolupracuje s ostatními členy.
NEPRŮVZDUŠNOST,
ZKOUŠKY KVALITY
Vzduchotěsná obálka „od hlavy až k patě“
Každá budova by měla být do jisté míry vzduchotěsná. V případě pasivního domu je však
dokonalé vyřešení a realizace vzduchotěsné obálky budovy jedním z jeho základních pilířů. Netěsnosti totiž způsobují nekontrolovatelné tepelné ztráty a snižují efektivitu zpětného získávání tepla větracím systémem, který je v pasivním domě nezbytný pro zajištění
dostatečné výměny vzduchu. Jak praxe ukázala, při plánování a provedení spojité vzduchotěsnicí vrstvy je zapotřebí profesionálního přístupu. Případné šetření či nedbalost
může způsobit nedosažení základního požadavku pasivního domu, ale co hůř také kondenzaci vlhkosti v konstrukcích a následně pak vznik poruch a nižší životnost stavby.
Základní požadavky na průvzdušnost
Celkovou průvzdušnost obvodového pláště budovy stanovuje norma jako hodnotu n50 [h-1]
celkové intenzity výměny vzduchu při tlakovém rozdílu 50 Pa. Čím menší je tato hodnota, tím
je větší vzduchotěsnost stavby. Pro pasivní dům s nuceným větráním se zpětným získáváním tepla je hraniční hodnota 0,6 h-1. Za jednu hodinu se tedy v budově nesmí vyměnit více
vzduchu než 60 % celkového objemu budovy. Měření probíhá při tlakovém rozdílu (podtlaku
nebo přetlaku) postupně zpravidla od 80 do 20 Pa a po té vyhodnoceno pro tlak 50 Pa, což
odpovídá tlaku vznikajícímu při síle větru asi 10–13 m/s.
Hodnota n50 se určuje experimentálně měřením dvěma metodami: při výstavbě po dokončení vzduchotěsnicích opatření nebo v době používání budovy. Zásadní je měření neprůvzdušnosti během výstavby. Nalezené netěsnosti se dají hned na místě odstranit a zabrání
se tak jejich překrytí a následné zdlouhavé lokalizaci.
Větrání v budově n50,N
[h-1]
Přirozené
4,5
Nucené
1,5
Nucené se zpětným
získáváním tepla
1,0
Nucené se zpětným
získáváním tepla
v pasivních domech
0,6
Obr. 1 Porovnání hodnot koeficientu
n50 v závislosti na rozdílném způsobu větrání dle ČSN 73 0540-2
Obr. 2 Neprůvzdušnost zajišťuje spojitá vzduchotěsnicí vrstva, která musí být precizně vyhotovena. Veškeré napojení konstrukcí a stavební otvory jsou utěsněny speciálními páskami. Kromě tepelných ztrát tato vrstva chrání konstrukce před vlivem vlhkosti, která se šíří přes netěsnosti. (Foto Aleš Brotánek)
www.pasivnidomy.cz
PRŮVZDUŠNOST DOMU =
TEPELNÉ ZTRÁTY
Koeficien neprůvzdušnosti
n50 [1/h]
Vysoká průvzdušnost obálky budovy pochopitelně vede také
k vyšším tepelným ztrátám, které během projektování budovy
zpravidla nejsou zohledněny. Skutečné vlastnosti budovy mohou být někdy výrazně horší než navrhované a v krajním případě
může dojít k poddimenzování otopné soustavy. Ve výpočtech
se rovněž uvažuje s více faktory ovlivňujícími konečné hodnoty
ztrát, jako expozice budovy, množství fasád vystavené působení větru, výška budovy a jiné. Vliv hodnoty n50 na měrnou roční
potřebu tepla ilustruje graf (obr. 3). Při hraniční hodnotě n50 pro
pasivní domy 0,6 h-1 jsou ztráty infiltrací asi 3,5 kWh/(m²a), což
je při celkové měrné potřebě tepla na vytápění 15 kWh/(m²a)
podstatná část. Pro porovnání běžná budova s přirozeným větráním s hodnotou n50 = 4,5 h-1 má roční ztráty infiltrací kolem
26 kWh/(m²a), což je více než 1,5násobek měrné potřeby tepla
na vytápění u pasivních domů. Je zřejmé, že zabezpečení neprůvzdušnosti je nutno věnovat náležitou pozornost.
26,15
4,5
11,62
2
8,72
1.5
5,81
1
3,49
0,6
1,74
0,3
0,00
5,00
10,00
15,00
20,00
25,00
Tepelné ztráty infiltrací [kWh/(m²a)]
30,00
Obr. 3 Vliv hodnoty n50 na potřebu tepla na vytápění. Platí jednoduchá
rovnice – čím vyšší průvzdušnost budovy, tím vyšší tepelné ztráty. Netěsné novostavby mají tyto ztráty průvzdušností budovy dokonce větší,
než je celková roční potřeba tepla na vytápění u pasivních domů. (Zdroj
program PHPP)
Statistika u nás a v Rakousku
Skutečnost, že v České Republice je vzduchotěsnost objektů poněkud
zanedbávána potvrzuje i statistika měření Blower-door testem provedených u vybraných 91 domů, které byly navrhovány jako pasivní.
4,5
4,0
3,5
3,0
2,5
2,0
1,5
1,0
0,5
0,0
n50 [h-1]
HVV ostatní, HVV desky, HVV omítky, HVV folie,
n50 = 0,6
Obr. 4 Statistika měření neprůvzdušnosti v ČR z let 2007–2009. Vybrané domy by měly být domy pasivní a splňovat hodnotu n50 0,6 hod-1.
Že to není jednoduché, ukazuje fakt, že 42 z 91 domů tuto hodnotu
nesplnilo. (Zdroj Stanislav Paleček)
Některé z měřených pasivních domů překračují hraniční hodnotu n50 = 0,6 h-1 několikanásobně a určitě se za pasivní považovat
nedají. Více než polovina měřených objektů hodnotu splňuje
a další menší část je blízko kýžené hodnoty. Nedosažení požadované hodnoty lze připsat ve značné míře chybám jak v projektové fázi (volba vzduchotěsného materiálu, řešení detailů napojení vrstev), tak samozřejmě i během provádění stavby (zanedbání
kvality provedení, nechtěné porušení vzduchotěsné vrstvy, atd.).
Na základě výsledků vyvstává doporučení věnovat zvláštní
NEPRŮVZDUŠNOST, ZKOUŠKY KVALITY
pozornost neprůvzdušnosti už ve fázi plánování a koordinovat návrh i s ostatními profesemi (vzduchotechnika, instalace,
atd.). Obdobně je nutné postupovat i při realizaci – všechny zainteresované seznámit s požadavky na neprůvzdušnost a zajistit
kvalitní a častý stavební dozor. Velmi důležité je stanovení časové
posloupnosti a návaznosti stavebních prací spojených s tvorbou
hlavní vzduchotěsnicí vrstvy a jejích detailů. V mnohých případech
se postup bude lišit od zavedených zvyklostí stavební praxe. Pro
porovnání je k dispozici rakouská statistika vzduchotěsnosti. Měření bylo provedeno u 507 pasivních domů s celkovým průměrem
n50 = 0,42 h-1, přičemž jen 32 měřených objektů bylo nad hraniční
hodnotou n50 = 0,6 h-1 (a jen pět z nich mělo n50 ≥ 1 h-1).
RIZIKO ŠÍŘENÍ VLHKOSTI
Netěsnostmi může proudit teplý vzduch z interiéru do exteriéru
hnán vztlakem vzduchu nebo provozem vzduchotechnického
zařízení a působit tak jako nositel vlhkosti. Tato skutečnost je
v každém případě nezanedbatelná. Vzduch proudící spárou širokou 1 mm a dlouhou 1 m (při teplotě v interiéru 20 °C a relativní
vlhkosti 50 %) může denně z interiéru přenést kolem 360 g vody
(ročně 10–15 kg vody) ve formě vodních par. To je mnohonásobně více než při vlhkostním toku v důsledku difuze vodních par
a je prakticky nemožné, aby se takové množství účinně odpařilo
(obr 5). Zpravidla se tyto páry hromadí ve vrstvách konstrukcí do
nasákavých materiálů. Při teplotních rozdílech pak kondenzují
na chladnějších místech nebo rozhraních materiálů s různým difuzním odporem. Takové podmínky jsou ideální pro vznik plísní
a hub, které mohou způsobit rozsáhlé škody na konstrukcích.
Vznik plísní na straně interiéru je způsoben zpravidla nasáknutím vnějšího izolantu, čímž se radikálně snižuje jeho izolační
schopnost. Vytváří se tak tepelný most a zvyšuje se možnost
kondenzace vlhkosti na vnitřním povrchu. Dřevěné konstrukce
jsou náchylnější na vlhkost a už za několik let mohou být značně
ovlivněny jejich fyzikální vlastnosti až po totální destrukci. U masivních staveb je riziko menší, respektive poruchy se mohou
projevit za delší čas. Především u střešních konstrukcí je výskyt
netěsností častější kvůli zhoršené dostupnosti a složitějším detailům přechodu konstrukcí. Samozřejmě trpí nejen konstrukce,
ale i uživatelé. Spóry plísní jsou toxické a jsou původcem různých alergií a onemocnění dýchacích cest.
Pečlivě provedená vzduchotěsnicí vrstva tedy zlepšuje ochranu
konstrukcí před vlhkem a zvyšuje tím životnost celé stavby. Kromě toho je zásadní i doporučení skladby konstrukcí s ohledem
na difuzní odpor vrstev. Platí zásada, že směrem k exteriéru by
se měl difuzní odpor kvůli odvětrání vlhkosti zmenšovat. Vzduchotěsnicí vrstva musí být umístěna s ohledem na možnou kondenzaci vodních par. Její umístění ve vnitřní čtvrtině tepelného
odporu konstrukce ve většině případů této podmínce vyhoví
a vlhkost zde nekondenzuje.
Obr. 5 Problematické místo v konstrukci: přes nekvalitně provedený detail
může teplý vlhký vzduch
proudit z interiéru do
exteriéru. Na chladnějších
částech konstrukce může
pak dojít ke kondenzaci
vodních par. Velká část
poruch budov je způsobena právě tímto. Pomoci
může pečlivě provedená
vzduchotěsnicí vrstva.
JAK NA KVALITNÍ UTĚSNĚNÍ
ANEB VZDUCHOTĚSNOST
BEZ KOMPROMISŮ
Kvalitní návrh
Základem vysoké neprůvzdušnosti u pasivního domu je pečlivě
propracovaný návrh s vyřešenými detaily a použitými materiály.
Je vhodné dodržet několik zásad:
volba vhodné konstrukce budovy s minimem problematických detailů
návrh spojité vzduchotěsné obálky bez přerušení a její
správné umístění v konstrukci
identifikace problematických míst, vyřešení způsobu utěsnění
a napojení vzduchotěsnicí vrstvy na ostatní konstrukce spolu
s detailní dokumentací a návrhem použitých materiálů
minimalizace prvků prostupujících vzduchotěsnou vrstvou –
např. pomocí vedení rozvodů v instalačním prostoru
volba vhodného vzduchotěsnicího materiálu, kvalitních spojovacích a těsnicích materiálů (lepicí pásky, tmely atd.) kompatibilních se vzduchotěsnicím materiálem a s garantovanou
funkčností (přilnavost, pružnost)
dokonalé utěsnění spojů navazujících a prostupujících prvků
(okna, potrubí)
Při navrhování pasivních domů s ohledem na vzduchotěsnost
je zapotřebí dbát i na další faktory, jako je expozice budovy vůči
větru a tvarová členitost. Samotná expozice budovy nemá vliv na
její neprůvzdušnost, ale na množství vyměněného vzduchu v objektu netěsnostmi a s tím spojené tepelné ztráty. Různá expozice
budovy znamená rozdílný tlak větru. Doporučuje se umísťovat
domy na závětrná místa nebo umístit větrolamy z návětrné strany. Co se týče členitosti, jednoduchý tvar domu bez komplikovaných detailů nepochybně znamená při realizaci méně potenciálních netěsností. Již v návrhu je proto nutné se vyvarovat složitých
detailů s omezenou dostupností (např. dvojité kleštiny a jiné).
Obr. 6 Různá řešení průběhu vzduchotěsnicí vrstvy v detailu obvodová
stěna /vnitřní strop: A – utěsnění prostupu trámů, B – „obalení“ trámů,
C – samostatně utěsněné prostory. V každém případě musí jít o spojitou
vrstvu, která obaluje celý dům bez přerušení.
Různé druhy konstrukce vyžadují specifický přístup při navrhování
a provedení vzduchotěsnicí vrstvy. Například u řešení B je složité
vyhnout se kondenzaci na okraji stropní desky a přináší mnoho
skrytých detailů s možným poškozením vzduchotěsnicí vrstvy.
U řešení C je reálné nebezpečí provětrávání, a tím i prochlazování
stropu nad 1.NP, takže je zde množství prostupů stropní deskou,
které je nutné provést vzduchotěsně proti konstrukci desky.
Klíčovým je již ve fázi plánování podrobně vypracovat celkový
koncept vzduchotěsnosti zahrnující veškerá napojení ke konstrukčním prvkům, jejich přechodům a utěsnění otvorů (prostupů instalací). Všechny detaily je nezbytné jasně vyřešit a popsat.
Pomoci může i kontrola tužkou, která při vyznačení vzduchotěsnicí vrstvy v projektu musí obejít celý dům bez přerušení.
Nejčastější místa a příčiny vzniku netěsností
Původ vzniku netěsností může být různý – v plánovací fázi zanedbáním případně nedořešením návrhu neprůvzdušnosti, ve
fázi realizace stavby nedodržením doporučených postupů, použitých vzduchotěsnicích a lepicích materiálů a technologických
podmínek jejich aplikace, případně zhoršenou dostupností míst
nebo nezvládnutím koordinace jednotlivých profesí. Jde hlavně
o místa napojení konstrukcí: střecha na obvodovou zeď v místě
pozednice, detaily v okolí trámů a vazníků (většinou zhoršená
dostupnost), v místě uložení stropu, napojení vnitřních zdí na
obvodovou stěnu, detaily kolem základů v místě napojení obvodové zdi a podlahy. Dalšími problematickými místy jsou stavební
otvory (okna, dveře, přístupová dvířka) a veškeré prostupy vedení, přípojky zemního registru, vzduchotechniky a také odvodů
zplodin zdroje tepla, kanalizace a jiné.
Obr. 7 Nejčastější místa vzniku netěsností. Jedná se především o místa
napojení konstrukcí, kde vznikají problematicky utěsnitelné detaily.
Hlavní vzduchotěsnicí vrstva
u masivních staveb a dřevostaveb
U masivních konstrukcí plní funkci vzduchotěsnicí vrstvy vnitřní
omítka bez prasklin, která musí být provedena spojitě na všech
obvodových stěnách. Samotná zděná stavba má totiž značnou
prodyšnost mezerami v maltě, perodrážkových tvárnicových
spojích a dutinách voštinových cihelných bloků. Omítnuty musí
být i stropy nebo v případě monolitických stropů musí být stropy
vzduchotěsně napojeny na obvodové zdi. Samozřejmě je důležité zajistit dokonalé utěsnění vedení instalací, jejich vyústek
(použít vzduchotěsné zásuvkové krabice, vypínače) a dalších
prostupů (kotvící prvky a jiné). U zdiva z voštinových bloků je třeba vyhnout se spojování příček do „kapes“ obvodového zdiva.
Omítnuty musí být i niky vytvořené pro instalaci rozvodů. Komínová tělesa z tvárnicových systémů musí být rovněž omítnuta.
Vzduchotěsnost u dřevostaveb je zabezpečena pomocí konstrukčních desek na bázi dřeva – nejčastěji OSB (dřevoštěpkové desky), MDF (dřevovláknité tvrdé) nebo plastovými fóliemi
(parozábrany). Které z nich použít – desky nebo fólie? Deskové materiály se používají nejčastěji, a to ve vyhotovení na pero
a drážku se spoji přelepenými páskami. Výhoda oproti fóliím tkví
ve spojení vzduchotěsnicí schopnosti se současným zavětrováním konstrukce. Je ale potřeba volit materiály s dostatečnou
tloušťkou a parametry zajišťující vzduchotěsnost. Ne vždy je ale
tato vlastnost deklarována výrobcem. Nevýhodou fólií je také jejich menší odolnost vůči propíchnutí nebo proříznutí (což se při
stavbě často stává), dále nutnost vzájemného napojování fólií
na podložených místech a eventuální přítlačné laťování. Obtížná zpracovatelnost a sporná životnost omezuje užití fólií zvláště u složitějších staveb. Vzduchotěsnicí vrstva se umisťuje na
vnitřní stranu konstrukce za instalačním prostorem, v případě
jednovrstvé skladby na vnitřní stranu stěn. Instalační prostor
o malé tloušťce (asi 50 mm) má hned několik výhod: zmenšuje
počet prostupů vedení vzduchotěsnicí vrstvou (elektřina, voda
a jiné) a při provádění instalací se snižuje nebezpečí poškození dokončené
Vhodné:
vzduchotěsné materiály
vnitřní omítka na zděné
stavbě
folie (parozábrana)
armovaná lepenka
konstrukční desky na
bázi dřeva např. OSB,
MDF/ HDF, lepené
vícevrstvé desky
desky z recyklovaného
tetrapaku
cementovláknité
a sadrovláknité desky
pro tento účel určené
beton bez prasklin
zhutněný vibrováním
Nevhodné:
netěsné materiály
samotná zděná stavba
(spáry v maltě)
perforované folie
měkké dřevovláknité
desky např. hobra
příliš suchý beton (horší
zhutnění a spojitost)
příliš mokrý beton (vznik
prasklin)
desky z tvrzeného
polystyrenu
pero-drážkové bednění
sádrokarton
Materiály pro vzduchotěsné spoje
Levné náhražky v podobě kancelářských a jim podobných pásek určitě nezaručí trvanlivé utěsnění stavby. Takové materiály
s nízkou pevností, přilnavostí a omezenou životností jsou vysoce rizikové a mohou úplně znehodnotit vynaložené úsilí.
V současné době je značný výběr k tomuto účelu vyvíjených
speciálních výrobků pro lepení, napojování a utěsňování, vše
s garantovanou životností. Rozličné vyhotovení těsnicích materiálů umožňuje výrazně urychlit a zjednodušit utěsňování
stavby a dosáhnout prakticky nulové průvzdušnosti detailů.
Výrobci parozábran mnohdy současně dodávají či alespoň
doporučují vhodné pásky a doplňky pro jejich napojování. Výhodu tu mají ucelené těsnicí systémy nabízející jednoduché
řešení detailů i s mnoha užitečnými doplňky. O vhodnosti použití a kombinace různých lepicích a spojovaných materiálů je
možné se poradit s výrobcem. Některé materiály mohou totiž
vzájemně chemicky reagovat, popřípadě nevytvářejí trvale těsné spoje. Při používání těsnicích materiálů je zapotřebí řídit se
montážními postupy doporučenými výrobcem.
čase může dostat prach a nečistoty. Netěsnosti vzniklé nepřilnutím pásek se složitě lokalizují zvláště po dokončení dalších
vrstev konstrukce.
Pro exteriér se používají těsnicí pásky a fólie s menším difuzním odporem, vhodné pro slepování difuzních fólií a utěsňování rámu oken z vnější strany. Tyto výrobky umožňují vynikající odvětrání vlhkosti a zároveň zabraňují průniku hnaného
deště k tepelné izolaci.
Utěsnění oken a jiných stavebních otvorů je v každém případě zapotřebí věnovat náležitou pozornost. Připojovací spáry
výplní otvorů jsou velmi citlivým místem, protože jejich tloušťka je malá, ale požadavky na ně jsou přibližně stejné jako na
ostatní obvodové konstrukce. Klíčem ke kvalitně vyhotovené
montážní spáře je správný výběr materiálů, jejich skladba
a detailní projektová dokumentace.
Jednoduché utěsnění PUR pěnou v žádném případě není
dostatečné, zejména po ořezání expandovaných přebytků.
Má otevřenou buněčnou strukturu a za vzduchotěsnou tedy
považována být nemůže. Kromě toho je nasákavá a není po
expandování tvarově přizpůsobivá (při pohybech stavebních
prvků vznikají neizolované mezery s přímým prouděním vlhkého vzduchu). Použité materiály by měly splňovat požadavky
vysoké odolnosti vůči průchodu vody (pro většinu budov je
dostačující při tlaku 600 Pa), schopnost vyrovnávat tvarové nerovnosti různé tloušťky spár a dilatační pohyby.
Co se týče skladby, je vhodné držet se zásady „těsněji vevnitř než
venku“. Pro vnitřní stranu vybírat materiály s větší vzduchotěsností
a parotěsností a směrem k vnější straně volit materiály prodyšnější kvůli možnosti odvětrání i vysušování spár. Těsnicí pásky, fólie
a lišty pro utěsnění oken se vyrábějí ve mnoha vyhotoveních pro
interiér i exteriér (s nižším difuzním odporem) s možností přilepení
nebo přichycení do omítky pomocí perlinky. Nabídka je velmi široká, takže lze vybrat vhodný výrobek pro různá řešení připojovací
spáry okna a jakýkoliv druh stěny a okna.
Obr. 8 Důležité je používat výrobky přímo určené k zajištění vzduchotěsnosti – pásky, tmely, manžety atd.
Obr. 9 Problematická místa při utěsnění oken a dveří lze řešit pomocí speciálních pásek a lišt vyvíjených pro tento účel. Nedostatečné
utěsnění např. pouze PUR pěnou při instalaci oken bývá důvodem
častých škod.
Je důležité věnovat pozornost přitlačování pásek, protože pevnost spojů je takřka přímo úměrná tlaku při spojování.
Vhodné je použití přítlačných válečků nebo spoje obzvlášť precizně přitlačovat, protože mezi netěsné spoje se po určitém
Ke slepování parotěsných fólií nebo styků konstrukčních desek se používají pásky s vysokým difuzním odporem. Mírná
roztažnost těchto pásek zaručuje trvalé parotěsné a vzduchotěsné spoje i při dotvarování stavby.
[email protected] | +420 773 071 444 | www.pasivnidomy.cz
Speciální pásky a fólie pro vzduchotěsné napojení oken
se vyrábějí v mnoha variantách. Díky zvláštní konstrukci (záhybu) nebo vysoké roztažnosti umožňují dokonalé napojení
rámu okna v místě připojovací spáry i při dilatačních pohybech. Na vzduchotěsnicí vrstvu se napojují pomocí samolepicí
vrstvy, tmelu nebo perlinky, která umožňuje omítnutí. Stejně
tak speciální okenní lišty s předkomprimovanou páskou zajišťují vzduchotěsnost připojovací spáry oken.
Pružné pásky s vysokou roztažností se používají pro napojení konstrukcí např. v místě základového prahu nebo stropu
a také pro utěsnění prostupů kolmo prostupujících prvků bez
použití manžet. Díky vysoké roztažnosti až 300 % jsou vhodné
zejména pro velké prostupující prvky kruhového a obdélníkového průřezu (např. potrubí vzduchotechniky). Používají se
materiály na bázi butylkaučuku nebo bitumenkaučuku. Výhodou je, že po spolehlivém obemknutí prostupujícího prvku
je možné pásku roztáhnout, aby současně naplocho přilnula
k parozábraně. Lepit je možné i na silikátové materiály, nejlépe
s použitím adhezivního nátěru, tzv. primeru.
Komín a vzduchotěsnost
I když pasivní dům komín mít nemusí a v mnoha případech jej
ani nemá, v případě použití kamen či kotle je komín nutný. Komín samotný lze považovat za těsný, jde-li o vícevrstvé nerezové systémy nebo o zděné komíny, které však musí být precizně omítnuty po celé ploše. Nejčastějšími místy netěsností jsou
místa napojení kouřovodu na komín, revizních dvířek nebo
prostupu komínu střechou, kde je nutné použít k utěsnění
tmel s vysokou teplotní odolností. Systémy se zadním odvětráním komínu jsou pro pasivní domy nevhodné. Problémem
z hlediska těsnosti může být nejen komín, ale i samotný zdroj.
Netěsná mohou být dvířka topeniště i přívodu vzduchu, proto
je vhodnější použít nasávání potrubím z exteriéru.
ČÍM DŘÍVE, TÍM LÉPE:
KONTROLA NEPRŮVZDUŠNOSTI
Nezbytnou součástí zajištění kvality pasivních domů je test
neprůvzdušnosti, a to ve správný čas. Je naprosto nutné zabezpečit tento test v průběhu výstavby po dokončení vzduchotěsnicí vrstvy. Včas se tím odhalí defekty a netěsnosti a jejich
náprava bude jednodušší a levnější. Další test v době používání budovy je pak dokladem pro certifikaci.
Těsnicí manžety a průchodky potrubí slouží k trvalému vzduchotěsnému a parotěsnému uzavření otvorů s prostupem prvků
kruhového průřezu. Vyrábí se ve více rozměrech pro kabely nebo
tenčí i silnější potrubí. Používají se především u prostupů s menším průměrem, kde je nevhodné použití pružných pásek kvůli rozměru, ale i teplotě nebo jiným faktorům. Manžety jsou vestavěny
do samolepicích pásek, což zjednodušuje jejich použití.
Vzduchotěsné elektroinstalační krabice a vypínače se používají u konstrukcí, kde instalace prostupují vzduchotěsnicí
vrstvou, například omítkou u masivních staveb nebo u dřevostaveb bez instalační roviny. Těsnost zajišťují vzduchotěsně
řešené kabelové otvory.
Trvale těsné spoje
Spoje dočasně těsné,
netěsné
folie slepené páskami příp.
i s dodatečným přítlačným
laťováním
izolační pásky, papírové
pásky, běžné lepící pásky
vzduchotěsné lepící pásky s
vysoce adhezivním lepidlem
přelepování masivních konstrukcí bez primeru (adhezívního impregnačního nátěru)
vhodná manžeta (průchodka) pro instalační prostupy
spáry vyplněny silikonovým
tmelem
vodostálá lepidla na
dřevěné desky s vysokou
pevností (PU)
PUR montážní pěna
trvale plastické tmely aplikované do spár pevných konstrukcí
folie bez slepení přesahů, popř.
slepená oboustrannou páskou
NEPRŮVZDUŠNOST, ZKOUŠKY KVALITY
Určení průvzdušnosti budovy se provádí měřením metodou tlakového spádu např. pomocí Blower Door testu. Princip je jednoduchý. Ventilátor umístěný ve vhodném otvoru v obvodové stěně
vytváří v budově tlakový rozdíl (podtlak nebo přetlak) a měřením
objemového toku u ventilátoru vyhodnocovací jednotka vypočte
průměrnou hodnotu n50 při tlakovém rozdílu 50 Pa. Při zjišťování
těsnosti obálky (test „B“) musí být během měření důsledně uzavřeny všechny stavební otvory, utěsněny instalační otvory a zaslepeny prostupy, aby nedocházelo ke zkresleným výsledkům.
Jde zejména o okna, přípojky vzduchotechniky, kanalizace,
vody, zdroje tepla a elektroinstalací. Výsledná hodnota je pak
považována za intenzitu výměny vzduchu přes funkční spáry
a netěsnosti. U certifikačního testu během provozu se zalepuje
pouze vstupní a výstupní vedení vzduchotechniky.
Intenzita výměny vzduchu n50 při tlakovém rozdílu 50 Pa je
definována dle vztahu:
n50 =
V50
V
V50 objemový tok vzduchu při tlakovém rozdílu
50 Pa [m3/h]
V objem vnitřního vzduchu měřené budovy
nebo měřené ucelené části budovy [m3].
Obr. 11 Měření neprůvzdušnosti je nezbytnou součástí realizace a zajištění kvality pasivních domů. Po dokončení vzduchotěsnicí vrstvy je
nutné provést měření, aby odhalené netěsnosti mohly být včas opraveny. (Zdroj Stanislav Paleček)
Měřicí aparatura se skládá z výkonného ventilátoru, čidel na
měření objemového toku vzduchu a vyhodnocovací jednotky.
Pomocí napínací plachty se ventilátor vzduchotěsně umístí do
vhodného otvoru (obr. 11) a nainstalují se přístroje pro měření
tlakového rozdílu a objemového toku. Otáčky ventilátoru se nastaví tak, aby se vytvořil konstantní tlakový rozdíl, a pak se změří
objemový tok vzduchu procházejícího ventilátorem. Měření se
opakuje při různých úrovních tlakového rozdílu v rozsahu přibližně 20 až 80 Pa. Řídicí jednotka obsahující přenosný počítač
a speciální software řídí a kontroluje celý průběh měření, které
pak okamžitě vyhodnocuje.
Obr. 13 K lokalizaci netěsností se
požívají speciální
přístroje, např. anemometr, který měří
okamžitou rychlost
proudění vzduchu
nebo emitor kouře.
Ukázka precizně
připojeného okna
do konstrukce
(dole).
(Foto Stanislav
Paleček)
Obr. 12 Ochlazované místo v detailu napojení francouzského okna
a podlahy způsobeno nesprávným napojením vzduchotěsné vrstvy. Při
odhalování netěsností může být nápomocné i termovizní snímkování.
(Foto Stanislav Paleček)
Lokalizace netěsností
Součástí měření bývá také lokalizace netěsných míst, a to zejména
v případě neuspokojivých výsledků testu. Ta vznikají hlavně v místech spojů různých konstrukcí, v okolí stavebních otvorů apod. Po
vytvoření podtlaku pak k detekci slouží např. ruční anemometr –
přístroj na měření okamžité rychlosti proudění vzduchu. Řadu cenných informací může přinést také termovizní snímkování. Mnohdy je
možné lokalizovat netěsnosti i pomocí našich smyslových orgánů
(např. dlaně), které jsou na pohyb vzduchu velmi citlivé. Pro zjištění
proudění vzduchu složitějšími detaily lze využít sledování pohybu
barevného kouře vytvářeného za přetlaku. Tato metoda se používá
nejméně, ale je velice názorná, což je v některých případech velkou
výhodou. Utěsňování nalezených netěsností probíhá hned na místě
až do fáze uspokojivého výsledku Blower Door testu.
ZÁVĚR A DOPORUČENÍ
Kvalitní vzduchotěsná obálka je nedílnou součástí pasivních
domů a bez jejího precizního provedení prakticky není možné
dosáhnout pasivního standardu. Komunikace projektanta a zainteresovaných profesí při navrhování a koordinace profesí zapojených do výstavby je pro splnění tohoto cíle nezbytná.
Vzhledem k uvedeným faktům nejde při dosahování těsnosti jen
o formální záležitost vhodnou pro pasivní domy, ale značnou
částí se podílí na celkové kvalitě a životnosti objektů.
Doporučená a použitá literatura a normy
1 FEIST, W.: Lufdichte Projektierung von Passivhäusern, CEPHEUS – Projektinformation Nr. 7,
Fachinformation PHI-1999/6, Passivhaus Institut, Darmstadt, 1999
2 TNI 73 0329 Požadavky na celkovou vzduchotěsnost nízkoenergetických a pasivních rodinných domů
3 ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky, revize 2011
4 NOVÁK, J.: Vzduchotěsnost obvodových plášťů budov, Grada, 2008
5 SMOLA J.: Stavba a užívání nízkoenergetických a pasivních domů, Grada 2011
[email protected] | +420 773 071 444 | www.pasivnidomy.cz
finanční podpora
Vydalo: Centrum pasivního domu
Údolní 33, 602 00 Brno
Autor textů: Juraj Hazucha
Fotografie: Centrum pasivního domu,
Aleš Brotánek, Jiří Novák,
Stanislav Paleček, Josef Smola, Illbruck
© 2013 Centrum pasivního domu
Publikace byla zpracována za finanční podpory Státního programuna podporu
úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie pro rok 2012 – Program EFEKT.
a Mgr. Stanislava Palečka