práce 2013-2015

janek rous
práce 2013-2015
www.kvok.info
[email protected]
00420608351199
Janek Rous
19. září 1981, žije a pracuje v Praze
vzdělání
Literární gymnázium Josefa Škvoreckého, maturita 2001
2001 – 2003 Univerzita Karlova v Praze, FFUK, obor Maďarština-Romština
2007 - 2013 Akademie výtvarných umění v Praze, škola monumentální tvorby Jiřího Přihody
2010 - AVU v Praze, Šalounův ateliér pod vedením skupiny GELITIN
2011- The Cooper Union School of Art, New York, USA
granty a rezidence
2015 - Kultur Kontakt Austria A.I.R. (Wien, A)
2013 - Tranzit - Salzburg Summeracademy (Salzburg, A)
2012 - Egon Schiele Art Centrum (Český Krumlov, CZ)
2011 - Visegrad Artist Residency Programme - SPACE gallery (Bratislava, SK)
ocenění
2015 - Jiné vize, hlavní cena za Zvuk z pouště (PAF, Olomouc, CZ)
- od roku 2009 pracuje jako šéfeditor portálu artyčok.tv - mezinárodního mediálního a video archivu současného umění
- pro artyčok.tv pracuje zároveň jako filmař, zejména pro sérii kritických dokumentů,
které se zabývají symptomatickými momenty související s výtvarnou scénou a jejím institucionálním a společensko-politickým zázemím
statement
V mé práci se ponejvíce zabývám rozdílností vnímání a interpretace minulosti, bezprostředně ovlivňující současnost.
Často se zabývám rozborem specifických lokálních prostředí, jevů a kontextů,
na kterých je možné demonstrovat obecnější problémy či globální souvislosti.
Skrz přímé či nepřímé performativní prostředky testuji podstatu a možnosti kulturních a sociálních struktur.
Jde o to zjistit, překonat, vyložit nebo zcela rozvrátit limity paměti, společenské pospolitosti, autonomie a svobodné vůle, manipulace.
samostatné výstavy a autorské akce
2015 - Toto je tedy ten střed světa, odkud je stejně daleko na všechny strany (galerie Lauby, Ostrava, CZ)
2015 - rozhovor (Galerie moderního umění, Roudnice n. Labem, CZ)
2015 - Přízrak a Travertin - s Markus Hannakam&Roswitha Schuller (Rakouské kulturní fórum, Praha, CZ)
2015 - udržoval jsem se v bdělém stavu tím, že jsem hlasitě a pravidelně tleskal rukama (galerie Jelení, Praha, CZ)
2015 - Zvuk z pouště (galerie Kostka, Praha, CZ)
2014 - (někdy svět vypadá, jako by se vůbec nic nedělo),,(ProjektPlus, Roztoky u Prahy, CZ)
2013 – J.A.R.O. - s Kateřinou Zochovou, Matyášem Chocholou a Alexandrem Puškinem (TranzitDisplay, Praha, CZ)
2012 - Cyklus 4 (galerie Jáma 10, Ostrava, CZ)
2012 - Čekání na otočení (Kukačka festival, Ostrava, CZ)
2011 - fig.7 - the King (SPACE gallery, Bratislava, SK)
2010 - hvězdičky na špeku (galerie Pavilon, Praha, CZ)
2010 - Nová vesnickost / Neue Dörflichkeit – s Janem Trejbalem (Školská28, Praha, CZ)
2007 – Proč ne? s Alešem Čermákem a Martinem Boyerem (Benzínka, Slaný, CZ)
vybrané skupinové výstavy
2015 - Teseract (GAMU, Praha, CZ)
2015 - Odlišené vize (PAF festival, Olomouc, CZ)
2015 - Jak nic nechtít (4+4 dny v pohybu, Praha, CZ)
2015 - Disparátní proudy (Dvům umění města Brna, Brno, CZ)
2015 - SHARE, Too Much History, More Future (Depo Plzeň)
2013/14 - Suitable Desert for Fata Morgana, Aviaries (MWW Wroclaw, PL)
2013 - Hunky Dory (Karlín Studios, Praha, CZ)
2013 - Zbytečný úklid (Meetfactory, Praha, CZ)
2013 - THE 01 international video art review (Bunkier Sztuki Gallery of Contemporary Art, Krakow, PL)
2012 - Festival Sudety (Činoherní studio, Ústí nad Labem, CZ)
2012 - Pohyb na místě (Kokpit, Praha, CZ)
2012 - Would you like to play another game? (4+4 dny v pohybu, Praha, CZ)
2012 - Culburb Ursus, akupunktura miejska (ARSUS, Warszawa, PL)
2011 - Performance Lab (DOX, Praha, CZ)
2011 - In Optima Forma (GEF, Ústí nad Labem, CZ)
2010 - Die Antwort/Odpověď/The Reply (Former Bell Street, Wien, A)
2010 - Stíny minulých utopií (galerie NTK, Praha, CZ)
2010 - ALTRUISMUS:kunst aus tschechien heute (Bonner Kunstverein, Bonn, D)
2010 - Trial (Our House)/Trial Trail (Atelierhaus AKBILD, Wien, A)
2010 - Transgression (Videotage, Kowloon, HK)
2010 - AFT festival (Ústí nad Labem, CZ)
2009 - Drazí (Galerie Půda, Jihlava, CZ)
Toto je tedy ten střed světa, odkud je stejně daleko na všechny strany
link na video (youtube)
performance a video
(00:11:25)
Současný svět žije přítomností a inklinuje k snadno dostupným řešením.
Potřeba projektovat sebe sama v budoucnosti však jako jedna ze základních premis „pokroku“ z lidí stále nevyprchala.
A to i přesto, že se v průběhu života většina z nás ocitá zcela mimo trajektorii vlastních plánů.
Někomu se podaří k vlastní spokojenosti realizovat v něčem jiném, někdo vůbec neuspěje, byť to ale v žádném případě nemusí
znamenat místo na společenském dně.
Na tento zpravidla potlačovaný rozpor mezi tím, co jsme chtěli nebo stále chceme dělat,
a co skutečně děláme (zdaleka ne jen ve smyslu obživy), nám dává vzpomenout tato práce, spočívající v oslovení přibližně dvacítky
dobrovolníků, kteří přímo v prostoru galerie vyprávějí o tom, jak se dostali do situace, v níž se nyní nacházejí a do jaké míry se
skutečnost rozchází s jejich plány či ambicemi.
Výsledkem této akce je filmový záznam performativní situace, který je opětovně promítán tam, kde byl natočen.
Protože v něm ale všichni mluví současně a kamera i mikrofon, plující volně v prostoru, vždy zachycují jen útržky monologů,
vzniká jakýsi kaleidoskop narativů, jehož smyslem není ani tak vylíčení konkrétních lidských osudů, natož dokumentární vztažnost,
jako spíše aktivace vědomí každého z diváků a revize jejich vlastních tužeb a záměrů.
Jsou tedy tyto tužby ještě stále aktuální? Dokážete si představit, že byste je třeba i s podporou vašeho okolí přece jen realizovali?
rozhovor
rozhovor s fiktivním současným umělcem, jehož odpovědi vycházejí z textů československých výtvarných umělců 60. let,
které se svým obsahem a sdělením nejvíce přibližují současné situaci ve společnosti a umění
link k nahrávce pro Český rozhlas (web ČRo)
fiktivní rozhlasový rozhovor
(00:43:30)
lokální rádiové vysílání v GMU Roudnice
...
Rodíme se s osobním chápáním světa.
Jsme však od malička vystaveni brutálnímu násilí výchovy starých lidí.
Proč při sebemenším osvobozeném projevu slyšíme: „Počkej, on tě život naučí.“?
Bráníme se, jsme neurotizovaní. Vzdáváme se nebo vydržíme.
Proč bychom tedy, když jsme tak narozeni, trvali na svém vidění a cítění světa?
Už proto, že to neuděláme, potvrzujeme tuto pravdu.
Nebo se někomu zdá, že to je choroba?
Kdo si to stále bere na svědomí, to potlačovat?
Vždyť je nás na celém světě mnoho, kdo cítí stejně.
Máme velké vzory, které předpověděly příchod nové epochy.
Jsou nová povstání a vzbouření, která potvrzují, že tyranie starého myšlení je silná.
Já ovšem prohlašuji, ať existuje tento projev.
My nevíme, odkud přicházíme, koho jsme potomky, a proto máme právo se vyjadřovat, jak se vyjadřujeme.
Proces uzrání a tím i názor na svět je u každého jiný.
Není ale možné aspoň netolerovat druhý pól.
Tato epocha je dávno předpovězena technikou a vědou, umělci před padesáti lety.
Žijeme v nedostatečnosti vzdělání, navíc vzdělání pro starý svět.
Jestliže se máme orientovat, pak tedy nové metody, konec nesmyslů!
Staré myšlení musí dožít a ono dožívá, sice ještě za zvuku fanfár, ale už jen za fanfár rozmělňovatelů.
Je to počátek nové citlivosti ke světu a okolí.
...
dramatizace pro Český Rozhlas
Udržoval jsem se v bdělém stavu tím, že jsem hlasitě a pravidelně tleskal rukama
link na audionahrávku z instalace (youtube)
zvuková instalace
(00:13:50)
…
Spíš? Ne, nespím, mohla bych všechno zapomenout.
Studuju psychologii. Táta sice kdysi chtěl, abych šla na uměleckou školu, ale hodně se kvůli tomu s mámou hádali.
Abych to nějak aspoň částečně vyvážila, zabývám se psychickými poruchami, vyvolanými přímým stykem s uměleckými díly.
I když se to jmenuje podle jednoho spisovatele z 18. století, který tento jev z vlastní zkušenosti popsal, lékařská věda se tím začala seriózně
zabývat až o hodně později.
Projevuje se to tak, že lidé najednou při pohledu na umělecký objekt pociťují silné závratě, halucinují nebo panikaří a musejí být častokrát
i hospitalizováni.
Lidově se tomu kdysi též říkalo neschopnost unést krásu světa a mohlo to v člověku propuknout třeba při pohledu na nezměrnou krajinu.
Nebýval to moc častý jev, zato dnes je to téměř na denním pořádku.
Mnoho nemocnic ve městech s velkými galeriemi a muzei mají vlastní oddělení výhradně pro tyhle pacienty.
I u nás ve městě to máme, psychiatrie IV.
Postihuje to nejvíc lidi mého věku, většinou tak maximálně do 40 let.
Taky je popsán syndrom, pojmenovaný po barokním malíři, kdy pohled například na nějakou malbu může vyvolat silně erotické pocity,
které mohou vést až k samovolnému orgasmu. Je to všechno docela přehledně popsané na wikipedii.
Cítím, že tomu nějak nepříjemně rozumím.
Spíš? Ne, nespím, pozoruju v nemocnici krásu.
…
zvuk z pouště
link na preview video, neinstalační podoba (youtube)
filmová instalace
(00:25:14)
...
Mohl bych taky ještě říct, jak jsem přišel o ruku, trvalo strašně dlouho, než jsem si opravdu uvědomil, že ji fakt nemám.
Hrozně dlouho jsem jí pořád cítil, jako kdyby nestačilo, že jí nemám, prostě to bolelo, chytal jsem do ní křeče...
Vždycky, když jsem chtěl něco chytnout nebo zvednout, tak jsem to dělal tou zmizelou rukou, i když jsem jí ani předtím moc nepoužíval.
Říkal jsem si - to přece není možný, tak já nemám ruku a pořád mě tak strašně bolej a tuhnou prsty a vůbec to nemůžu rozhejbat, žejo, v zimě třeba. Jo?
Tak si to představ - něco tě strašně otravuje a ty s tím nemůžeš vůbec nic udělat. A víš proč?
Protože to neexistuje! Fata Morgána!
Celou dobu vlastně cítíš jenom nutkavou potřebu něco dělat s něčím, co neexistuje.
Fatamorganické bolesti, fatamorganické problémy.
Myslíš si, že víš, o co jde, máš pocit něčeho známého nebo povědomého a tím pádem i pocit nějakého nutného vlivu na to,
ale ve skutečnosti žádný vliv nemáš, protože si jen utvrzuješ svou vymyšlenou pozici vůči fiktivnímu nepříteli.
Odvrací tě to od věcí a problémů skutečně závažných, kterým by ses měl být schopen věnovat.
...
přízrak
Velká část lidí chápe svoji práci spíš jako aktivitu nutnou k vlastní obživě, než že by pociťovala opravdovou potřebu ji vykonávat.
Osobní nenaplnění vlastní prací tak jde ruku v ruce s ekonomickou deziluzí a stává se častokráte pastí bez možnosti úniku.
link na video (youtube)
sociologický průzkum a video
(00:08:00)
1
(někdy svět vypadá, jako by se vůbec nic nedělo)
Jsou určité případy, kdy nemáme vůbec žádné pochybnosti o tom, že jsme konfrontováni s pravdivou skutečností.
performativní situace
(02:00:00)
2
Muzeum železničních modelářů v Roztokách vzniklo s původním záměrem vytvořit věrný obraz skutečnosti železničního uzlu nádraží Praha Vysočany a jeho blízkého okolí.
Postupem času se ale toto prostředí začalo natolik rychle proměňovat, že modeláři nestačili již pečlivě sledovat a zpracovávat skutečnou podobu této lokality.
Byli tak pozvolna nuceni do rozpracovaného diorámatu vnášet čím dál větší množství fiktivních prvků.
1
2
3
3
...
Když zacházíme s hlušinou času, můžeme snadno přiřknout věcem okolo nás jakýkoliv smysl, úlohu či význam.
V ten moment jsme totiž oproštěni od veškerých historických konotací
a máme tak možnost vytvořit novou vzpomínku pro budoucnost či dějinný mýtus.
Definujeme takto nový útvar - pozvolna vršící se haldu alternativní skutečnosti.
(rozkazovačně)
Tak jsme si konečně sedli viď?
Sedí se ti dobře?
To je dobře už tu zůstaň! Zpátky půjdu jen sám.
...
link na živou audionahrávku (youtube)
Fata Morgána jako překreslování paměti
Fata Morgána jako falešný odraz v mysli
Fata Morgána jako vytvořená vzpomínka
Fata Morgána jako neexistující vzpomínka
Vhodná poušť pro Fata Morgánu
link na preview video, neinstalační verze (youtube)
filmová esej
(00:20:10)
...
Pokud se budeme pokoušet intenzivně osvětlovat určitá místa v paměti, pravděpodobně též další místa zcela zatemníme.
Je tak mnohdy jednodušší stanovit bod nula, od kterého vše může začít nanovo.
Tento bod je teoreticky možno ustanovit, ovšem jeho základ vždy povstane překreslením rozostřeného obrazu v paměti,
kterého se nelze nikdy zbavit.
...
osvobození pravé ruky
s Alešem Čermákem
...
- Ty lidi musej bejt v situaci, kdy nikdo nic nezažil...
- Nikdo nic neví, nikdo si nic nepamatuje, , nikdo nic nezažil a najednou se začne všechno utvářet úplně nanovo.
- No jo, ale co když zase narazíme a stane se to, co se stalo předtím?
- Nebude existovat vůbec žádná zkušenost, na základě který by bylo možný se něčeho vyvarovat.
...
experimentální film
(00:08:15)