doc17. Listopad a Svoboda
download 
Stížnost Transkript
17. Listopad a Svoboda
www.casopisgym.cz 1.strana 10 www.casopisgym.cz Držíte v ruce desáté číslo GYMu - a při té příležitosti jsme se pro Vás rozhodli uvést do provozu nové webové stránky, věnované právě a výhradně GYMu!! Neváhejte a navštivte nás na www.casopisgym.cz - najdete další příspěvky, ankety, galerii, fórum - a hlavně budete moci sami prispívat, diskutovat a hlavně tvořit spolu s námi další čísla našeho GYMu !!! Tak do toho, těšíme se na Vás ! Vaše redakce Obsah Úvodník .............................................................................................................................3 17. Listopad a Svoboda .............................................................................................4 Vše nejlepší! .............................................................................................5 Posbíráno ze všech stran .............................................................................................5 Talnet – co je to za další cizí slovo? .............................................................................7 Rozhovor se Zuzanou Peškovou .............................................................................8 aneb svěží vítr zavál do hodin cizích jazyků .............................................................8 Téma: Kouření .............................................................................................................9 Bez diskuze - nechutné !! .............................................................................9 Ankety - kouření ............................................................................................10 Být na jeden měsíc Němcem ............................................................................................12 Für einen Monat ein Deutscher zu sein ............................................................12 Austausch der Klasse 10e mit dem Gymnasium Třeboň ............................13 Jak se u nás líbí prvnímu ročníku ??? ............................................................................14 My-diplomaté? ............................................................................................................16 Samorozhovor ............................................................................................................17 Poezie ............................................................................................................................19 Tady někde... ............................................................................................................20 Paris, Chester, North Welsh, Liverpool, London. 2009 .............................................20 Rozhovor s dalším odvážlivcem .............................................................................24 aneb počátky učitelství Karla Prokeše .............................................................................24 Kronika tajemství .............................................................................................................25 Zajímají nás věci veřejné .............................................................................................27 Radar – ano či ne? .............................................................................................27 PŘEDVOLEBNÍ PRŮZKUM Třeboň .............................................................................28 Další novinka – adaptační kurzy !! .............................................................................28 Američani u nás ve škole! .............................................................................................33 Zdravení .............................................................................................................................36 Šachový koutek .............................................................................................................39 To musíte vidět .............................................................................................................39 Na závěr .............................................................................................................................40 Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz Šéfredaktor : Adam Klimeš (klimbing) Redakce : Jana Havlová (-jna-), Andrea Hlínová (-ahl-), Tereza Kučerová (-teza-), Ivana Malechová (-ima-), Jakub Novotný (-KubaN-) - [email protected], Adam Prášil (-adyctu-), Martin Rosocha (-ros-) - [email protected], Tomáš Tichý (-tt-) - [email protected], David Viktora (-viky-) – grafika, web - [email protected], Kristýna Vochosková (-kika-), Dayva Nguyen – ilustrace, Krutopřísnejhustodémon - [email protected], Anna Kohoutová (-ako-) [email protected] Tisk – Jakub Novotný, Milan Liška Příjem příspěvků u kohokoliv z redakční rady, na www.casopisgym.cz/forum nebo na e-mailu [email protected] Náklad 130 výtisků. Vydáno dne 3. 11. 2009 2. www.casopisgym.cz Úvodník Dny, jež se opakují 17. listopad, 6. červenec, 24. prosinec, 28. září a tak dále, a tak dále…ano, státní svátky a nejenom ty - i mnoho dalších výročí a vzpomínek. Každoročně si je připomínáme, ať už o nich čteme, někde o nich slyšíme a nebo si na ně jenom vzpomeneme, když máme díky nim volno. Proč zde vlastně jsou? Možná, abychom si na ně vzpomněli…aby se z našich myslí nevytratili Ti, kdo tehdy něco vykonali a díky nimž žijeme právě v takovémto světě. To určitě stojí za to..neměli bychom zapomenout na tyto lidi, vděčíme jim za mnoho. Ale myslím, že význam výročí je stejně jinde. Nejde ani tak o to si ty osobnosti připomenout, ale spíše o to, o co se snažili, čeho dosáhli, o co se pokoušeli. Vždyť jejich snem nebyla sláva, ale světlejší zítřky. Jejich snem bylo rozehnat mraky a ukázat všem, že je za nimi modrá obloha a že život může být šťastnější.. Dnes už můžeme oblohu občas zahlídnout, někdo méně, někdo více. Avšak obvykle vidíme jen šedý potah kryjící společnost. Vzpomeňme si na slunce, jež k nám vpustili Ti, kteří zde již třeba nejsou a odhrňme mraky, jež ve skutečnosti často kryjí jenom nás. -klimbing17. listopad 1989, často skloňované datum. Mnohokrát jsem ho slyšela, četla, mnohokrát jsem o něm diskutovala s přáteli, kteří ho prožili, i s těmi, kteří ho neprožili – buď ještě nebyli mezi námi nebo jsou to cizinci. Zdá se mi, že každá myšlenka vztahující se k tomuto datu byla probrána ze všech stran. Přesto je třeba se k tomuto datu vracet a jsem ráda, že tak činí i časopis GYM. 17. listopad a následující události jsem prožila zde na gymnáziu jako učitelka. Bylo to velké, úžasné, osvobozující. Měla jsem pocit, že stojím na prahu něčeho opravdu nového, ale hlavně nezvratitelně dobrého a čistého. Po dvaceti letech konstatuji, že opravdu nové to bylo, ale ta nezvratitelná čistota čas od času vzala za své. Lidé se zkrátka cinkáním klíči na náměstích nezmění. Moje vzpomínky za těch 20 let vybledly, jedno vím ale jistě – jednotní v názoru tehdy nebyli ani žáci, ani učitelé naší školy. Tak je tomu zřejmě při každém historickém zlomu, bohužel jsme nebyli výjimkou. Demokracie je nejtěžší forma řízení věcí veřejných a 20 let je krátká doba na to, abychom se jí naučili beze zbytku. To nejsou anglická slovíčka. Dvacetiletá demokracie, to je taková puberťačka se všemi neblahými projevy – například, že věci veřejné, politiku především, mají v současné době v rukách lidé, kteří v demokracii a k demokracii nebyli většinou vychováváni. Proto se já osobně těším na to, až otěže zodovědnosti vezmete do svých rukou vy, naši žáci. Vkládám do vás velké naděje. 17. listopade, budiž pochválen! 20. 10. 2009 Jana Coufalová 3. www.casopisgym.cz 17. Listopad a Svoboda Před 20 lety bojovali studenti za lepší budoucnost. Možná se k Sametové revoluci připojili vaši rodiče či prarodiče. Ale byl předlistopadový režim tak despotický, jak ho popisují dnešní masmédia? Tuto otázku by si měl položit každý vzdělaný svobodný člověk, poněvadž skeptický pohled na všeobecně platné a uznávané názory je podle mě nejdůležitějším znakem zdravé svobody. Já mám v této otázce jasno a doufám, že i většina z vás. Sametovou revoluci podnítili a v podstatě zorganizovali studenti, proto chci psát o studentech. V dobách diktatury a nesvobody se studenti zajímají více o svobodu než v časech demokratických. Dnes se většina mladých lidí nezajímá o politiku a otázky týkající se svobody je netrápí vůbec. Znám hodně starších lidí, kteří se kvůli tomu na mladé lidi zlobí a říkají, že mladá generace si vybojované svobody neváží. Já s nimi bohužel nemohu souhlasit, protože pokud je opravdu svobodná doba, což si myslím, že je, tak lidé paradoxně o svobodě nepřemýšlejí, protože svobodní jsou.! Ale bylo by naivní myslet si, že všichni (hlavně mladí lidé) souhlasí se současným způsobem vlády. Znám (jak z médií, tak z vlastní zkušenosti) studenty, kteří inklinují k jiným než „běžným“ názorům. Mám na mysli mladé komunisty, přívržence neonacismu a klidně i anarchisty.Tím nechci tvrdit, že běžný názor je svatý, či jediný správný, poněvadž to by v podstatě vylučovalo smysl demokratické svobody. Jen je lehce zarážející, že po 20 letech od svržení komunismu tito lidé existují. Je to ale špatně?. Proč vlastně dnešní mladá generace lidí volí nebo bude volit KSČM? Proč lidé i poté, co zde 43 let vládli komunisté, vhodí hlasovací lístek s názvem této strany do jedné z uren? Já osobně jsem si vzpomněl na tři důvody, které by mohl mít potencionální volič KSČM. První z nich je nevzdělanost. Lidé nevědí, či nechtějí vědět nic o situaci a atmosféře, která tu panovala. O vykonstruovaných procesech, uranových dolech a o potlačování lidských práv nejsou informováni nebo čistě alibisticky nevěří jasným historickým faktům. Druhý důvod je sociální cítění. Zde ovšem volič musí splňovat několik podmínek, aby se dalo mluvit o sociálním cítění. Musí být bohatý (což u mladého člověka není moc pravděpodobné) a chtít být chudší, aby mohl svůj majetek rozdat nemajetným občanům, a tím vyrovnat společenskou nevyrovnanost. Zde dochází právě k druhému extrému, kdy chudý člověk chce bez práce dostat majetek někoho jiného. V tom případě se nedá mluvit o sociálním cítění, ale spíše o lenosti a podlosti. A třetí důvod je hloupost. Na tu jsme všichni krátcí. S prvními dvěma důvody můžeme my, antikomunisté, něco udělat, ale s tím posledním nic, poněvadž, jak řekl Albert Einstein, lidská hloupost je nekonečná. Jsem rád, že žiji ve svobodné době, kdy za svůj názor nemusím být trestán a doufám, že 17. listopad 2009 nám všem připomene, jak velké máme štěstí. Před 20 lety studenti bojovali za lepší budoucnost. Važme si toho a bojujme dál! -adyctu- 4. www.casopisgym.cz Vše nejlepší! Ihned poté, co zazvoním na zvonek, dveře se rozlítnou s vřelým přivítáním a já se prodírám přes dav lidí rovnou k oslavenci. Musím uznat, že to mé kamarádce dnes obzvláště sluší, a ačkoli netuším, jak to dělá, je každým rokem krásnější a krásnější. Je sice jen o pár let starší než já, ale jakékoliv známky stáří na ní rozhodně nejsou znát. Ještě živě si pamatuju, když jsem ji poprvé potkala jako malé děcko a běhávaly jsme společně po lesích, kamkoli se nám zachtělo. Na rozdíl od mého dětství, ona si toho v době svého mládí mnoho prožila. Už jako zcela nevinné malé embryo choulící se v teple matčina odhodlání a neústupnosti, měla moje přítelkyně svého největšího nepřítele, Komunismus. Její otec Revoluce však ve své dceři viděl obrovskou budoucnost už od chvíle, kdy se v matčině těle dokopávala svých práv. A byl na ni tedy náležitě pyšný i přes to, že se z ní fotbalista nikdy nestal. Jakmile se totiž prodrala na svět, svému červenému nepříteli s kladívkem a srpem v ruce doslova nakopala zadek. A její ráznost a smysl pro spravedlnost jí zůstal až do dnes. Ale protože už vidím, že se za mnou hrne další zástup gratulantů, vlepím své kamarádce pusu na tvář, obejmu ji a popřeju jí, aby tu s námi zůstala co nejdéle, protože toho pro mne, a myslím, že nemluvím jen za sebe, moc znamená. Všechno nejlepší, Svobodo! Veronika Jeřábková, 4. ročník Posbíráno ze všech stran (posbírala –ako-) • • • • • • Velkým úspěchem všech zúčastněných dopadl záříjový termín maturit – obzvláště se sluší připomenout bravurní výkon repetenta T. K., který odmaturoval s přehledem za 16 (4, 4, 4, 4)... S radostí můžeme potvrdit informaci, že paní Petra Šálková-Dufková porodila před více než měsícem syna Filipa. Gratulujeme !!! Vypadá to, že se můžeme v blízké době těšit na nové počítače v učebně IVT 1 !! Začíná přibývat stížností na velký hluk v „Klubu“ obzvláště během poledních přestávek, kdy se v sousední počítačové učebně vyučuje – myslete na to a buďte ohleduplní !! Jistě jste několikrát zaregistrovali v prostoru vedle kolostavů aktivního párkaře, který se tu pokoušel nabízet teplou snídani – vypadá to, že jeho podnikatelská aktivita neuspěla... Jakýsi rozčilený žák vyvěsil před nedávnem na hlavní nástěnku 5. www.casopisgym.cz • • • • • • originální a zřejmě právem hodně rozčilený vzkaz (viz foto) – vypadá to na velkou dávku vynalézavosti. Nové posily v pedagogickém sboru posílily obzvláště jeho mužskou část – z celkového počtu 28 učitelů je mezi nimi již 11 mužů !! Zvýšil se tím i počet smíšených kabinetů na 5 :) ! Ryze dámské kabinety jsou už jen 3 (včetně knihovny), naprosto výjimečný pánský kabinet zůstává jen 1. V GYMu nikoliv poprvé chybí sportovní rubrika – nicméně je nutno oznámit, že se 20.10. 2009 zúčastnilo družstvo chlapců naší školy krajského kola středoškolských her v házené v Sezimově Ústí. Naši házenkáři obsadili špičkové 1. místo z osmi zúčastněných družstev a postoupili do celorepublikové kvalifikace! Může ze to : Jiří Kostelecký, Vít Schams Vít ze čtvrťáku, Michal Polena, Matěj Potměšil a Pavel Štefl z oktávy, Petr Kubín, David Kröpfel a Jakub Novotný ze sexty a Petr Kostelecký z prvního ročníku. Nezbývá než hluboce smeknout ! Všichni si jistě všimli, jak se učebna kvarty pomalu ale jistě totálně zaplňuje nástěnnými mapami. Zmizel dokonce i pan prezident. V plánu je rovněž polep stropu a důmyslné barevné vitráže v oknech znázorňující geografické zajímavosti světa. Co možná nejnázorněji chce začít působit i samotný učitel zeměpisu a člen redakční rady GYMu –ros-, který chystá speciální postřik svého auta, na kterém se brzy objeví jeho nejoblíbenější kontinent. Vše bude podle důvěryhodného zdroje součástí jeho předvolební kampaně za stranu ZzŽJ – Zeměpisci za životní jistoty. Držíme palce! On the 5th of October one of our classes visited a performance called Gulliver´s Travels in České Budějovice. Knowing how responsible this class was (and still is) the teacher had to use some serious threats. Despite that one of the students forgot to bring a sheet with parent permission but do not worry he survived and so did the others and the teachers. It was a really pleasant trip. (KJ) Opět je tu akce Studenti čtou a píší noviny (MFDnes), opět se jí aktivně účastníme. Zatím poslední (3.) téma „Ke komu vzhlížíme“ naplňují ve svých pracích sextáni a oktaváni. Protože se tohoto ročníku zúčastnil rekordní počet škol, odpovídá tomu i snížený počet vybraných prací žáků naší školy – zatím se to podařilo jen Ivaně Malechové a Veronice Jeřábkové ze 4. ročníku (na téma „Krize české politiky“). Naše škola obsadila v celorepublikové soutěži „Ukliďme si svět“ 20. místo! K recyklaci bylo odvezeno 970 kg vysloužilých spotřebičů. Ekologický aktivista MR logicky využil vydělané prostředky k dovybavení učebny zeměpisu – byly zakoupeny mapy Oceánie a Asie (k čemu budou sloužit je dle výše zmíněného jasné...). nová učebna primy 6. www.casopisgym.cz • Nejviditelnější změnou, kterou prošla budova školy přes prázdniny, je výměna sborovny s učebnou primy. Rekonstrukcí bývalé sborovny vznikla jedna z nejhezčích učeben ve škole, učitelé se musí pro svá pedagogická jednání spokojit s prostorem menším. Primáni si jen museli pár týdnů počkat na novou tabuli - dnes je již vše tak, jak má být. (viz foto na předchozí straně) Talnet – co je to za další cizí slovo? Možná jste se s tímto pojmem již setkali. Jedná se o projekt péče o talentovanou mládež se zájmem o přírodní vědy, který probíhá pod záštitou MŠMT a Matematicko fyzikální fakulty UK v Praze. Kombinuje prezenční a online formu studia. Ke studiu stačí pouze počítač s přístupem na internet. Hlavní aktivitou Talnetu jsou kombinované kurzy (online výuka a obhajoba individuálního projektu) a prezenční soustředění. Mladí lidé ve věku 13-19 let si mohou vybrat studijní témata z astronomie, fyziky, matematiky, biologie, chemie, geografie i z aplikovaných disciplín, jako jsou meteorologie, modelování nebo programovatelné automaty. Součástí Talnetu jsou i mezinárodní aktivity, při nichž se mohou setkat čeští a zahraniční studenti z podobně zaměřených projektů v Německu, Slovensku a Španělsku. Kurzy Talnetu již prošli i někteří vaši kolegové. Protože v jejich účasti mám částečně i já své prsty, poprosila jsem dva z nich, aby se s vámi podělili o své zkušenosti. Štěpánka Otepková Pavel Petrovič, 4. ročník Do Talnetu jsem se přihlásil poté, co nám o tomto projektu řekli ve škole. Bylo na výběr z několika oborů, ve kterých jsem si mohl rozšířit znalosti. Ovšem obory byly doporučeny pro určitou věkovou skupinu studentů. Výuka probíhala ve virtuální místnosti. V tomto on-line prostředí byly zadávány lekce. V mém oboru (biochemie) jsem měl 2 „učitelky“, jež vyučují na UK v Praze. Přístup byl laskavý a i komunikace byla příjemná. Komunikoval jsem s nimi jak ve virtuální místnosti, tak i prostřednictvím emailu. Komunikaci pomoci e-mailu jsem využíval při vypracovávání seminární práce. Výše jsem se zmínil o lekcích a o seminární práci, nyní se to pokusím rozvést… Školní rok byl podobně jako ve škole rozpůlen na dva vyučovací bloky. Na konci vyučovacího bloku se vypracovávala seminární práce, ke které se dostanu níže. Vyučovací blok obsahoval celkem sedm lekcí. Každá vyučovací lekce byla určena na jeden týden a obsahovala úkoly, zaměřené na domácí samostudium. V lekci se skrývaly celkem tři úkoly. První úkol byl pokus J, jež se dal zvládnout v provizorní laboratoři (kuchyni). Druhý úkol byl zaměřen na výsledky a na učinění závěrů z učiněného pokusu. Třetí úkol, též zvaný pro chytré hlavičky, byl velice zajímavý - prohluboval znalosti nabyté během pokusu. Bylo třeba nahlédnout do chytrých knih, „projet internet“ anebo pouze nastínit řešení. Pokud jsem „pouze“ nastínil řešení, tak jsem zpravidla do 24 hodin dostal návod na vylepšení řešení dané otázky. Seminární práce byla zadána ke konci vyučovacího bloku s tím, že si v prvním pololetí vybrala téma jedna polovina ze skupiny a na konci druhého druhá polovina. Každá seminární práce byla založena na pokusu, který byl náročnější (já si vybral redoxní reak- 7. www.casopisgym.cz ce jodu, ke kterým mi byla doporučena „profesionální“ laboratoř). Ovšem rozsah práce nebyl hororový - maximálně 6 stran včetně obrázků, které byli povinné. Ovšem to neznamená, že práce byly „obrázkové komiksy“- byl daný poměr textu a obrázků. Největší motivací byla zřejmě motivace získání věcné ceny za nejlepší „seminárku“. Věcná cena? Jakákoli kniha dle vlastního výběru. O nejlepší práci v loňském roce poprvé rozhodoval celý Talnet- tedy všichni studenti, kteří byli v Talnetu zapojeni, i když nestudovali stejný obor (v minulosti pouze „spolustudenti“- tedy studenti ze stejného oboru). Zajímavé byli i on-line obhajoby, kdy také o nejlepší práci rozhodovala schopnost práci řádně prezentovat a také dostatečně odpovědět na dotazy zvídavých čtenářů J. Toto vše probíhalo v on-line místnosti, kde byly k dispozici všechny vypracované seminární práce a kde bylo najednou přihlášeno více jak 50 lidí… Na závěr bych rád podotkl, že lituji pouze toho, že jsem neměl dostatek času na to, abych se Talnetu věnoval naplno. Nyní vím, že bych si více času určitě udělal, protože tento projekt považuji za velmi zdařilý a zajímavý. Vědomosti nabyté tímto způsobem jsou určitě lepší než vědomosti z domácího samostudia bez motivace. Určitě nelituji stráveného času s Talnetem a mít možnost (věk), tak jsem se letos přihlásil opět… Zuzana Hlásková, VII. ročník Účastnila jsem se Talnetu z biochemie. Musím říct, že i já jsem se nakonec naučila s jednoduchým programem zacházet a vše fungovalo tak, jak má. Moc mne to bavilo, i když jsme někdy seděli celá rodina u počítače a nemohli s úkoly pohnout. Myslím, že pokud se tomu někdo chce věnovat naplno, měl by počítat s obětováním více volného času, než by se na počátku zdálo. Ovšem lektoři se vždy dokáží dohodnout na pozdějším odevzdání úkolů, mají opravdu svatou trpělivost a to i v opravě prací. Oceňovala jsem všechny možné podklady, které jsme k práci dostali, (texty, návody, obrázky, animace) a způsob, jakým lektoři opravovali naše práce klidně několikrát za sebou, jen abychom se vždy dobrali správného konce. Díky Talnetu jsem nyní dostala nabídku na zájezd za technickými skvosty Německa, kde se sejdou studenti z celé republiky a společně se pojedeme podívat do urychlovače částic v Hamburku. Talnet totiž umožňuje kromě domácího studia také nepřeberné množství aktivit, diskuzí, přednášek a soustředění. A nejspíš ještě víc. Rozhovor se Zuzanou Peškovou aneb svěží vítr zavál do hodin cizích jazyků Když se poprvé objevila ve dveřích a promluvila, udělala jsem si jasný obrázek: přísná a nepřístupná. Tato mylná představa se však naštěstí rozplynula jako pára nad hrncem v několika následujících hodinách anglické konverzace. Můj pohled se změnil na: milá, usměvavá, spravedlivá a tolerantní. Nejen tato slova charakterizují Zuzanu Peškovou, snad vám tento krátký rozhovor pomůže ji alespoň trochu lépe poznat: 8. www.casopisgym.cz Proč zrovna kariéra učitelky? V dnešní době není učitelství z mnohých důvodů moc perspektivní povolání... Neuvažovala jste spíše o jiném využití angličtiny nebo francouzštiny? Pracovala jsem v překladatelské agentuře, to mě nebavilo a učit mě vždycky lákalo. Při práci potřebuji akci a vzrušení a profese učitelky to přesně splňuje. Byla jste delší čas v některé cizí zemi ? Byla, půl roku jsem studovala ve Francii. Jak jste se dostala sem na gymnázium, odkud pocházíte ? Pocházím z Jindřichova Hradce, kde ovšem pro mě nebylo volné místo. Pak jsem se doslechla o možnosti jít do Třeboně, tak jsem neváhala nastoupit sem na gymnázium, protože jsem o něm slyšela jen samé klady. Co Vám nejvíce vadí a co Vás naopak těší u studentů ? Nová jazykářka Zuzana Pešková Nevadí mi nic, alespoň zatím ne, a těší mě, že studenti jsou akční, vtipní a dobře se s nimi spolupracuje. Teď trochu osobní otázka patřící spíš do rubriky drbů : Máte přítele ? Přítele mám, dlouhodobě. Co ráda děláte ve volném čase? Ráda se bavím společně s přáteli, chodím do kina a do divadla, moc ráda lyžuji. Máte nějaké životní motto? Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůře. Díky za rozhovor. -jna- Téma: Kouření Bez diskuze - nechutné !! Každých 6-10 sekund zemře na následky kouření na Zemi jeden člověk. Tímto tempem by byla Třeboň bez jediného obyvatele za týden. A kdo že to umírá? Kuřáci, co moc kouří? Kdyby to bylo takhle jednoduché, tak tenhle článek nevznikl. Pravda je taková, že spolu s aktivními kuřáky, kterými je naše společnost, a koneckonců i naše škola, doslova přeplněna, umírají i ti „nevinní“. Jen v Evropě umře každý rok 19000 pasivních kuřáků. Sami kuřáci si tento fakt většinou nepřipouštějí, a to je chyba. Čísla přeci mluví za vše. V pozadí kouření cigaret je přeci mnoho dalších věcí, které jsou pro kuřáka velkou neznámou. Nezajímá je, že cigarety byly a jsou testovány na zvířatech, že znečišťují životní prostředí, že za sebou nechávají nepořádek, za který by se nemusel stydět ani potkan žijící v popelnici. Jsou zkrátka spokojení, že mohou utéci od svých všedních problémů, 9. www.casopisgym.cz nebo si jen zvýšit reputaci u stejně mentálně slabých přátel. Takhle že vypadá civilizovaná společnost? Není moc pravděpodobné, že jeden článek donutí zaběhlého kuřáka - studenta přestat se svým zlozvykem, přesto se ale pokusím na jeden problém alespoň upozornit. Na třeboňském gymnáziu je totiž denní rutinou, že učitelé procházejí bez povšimnutí kolem hloučků kouřících studentů, kteří pak jdou do školy, smrdíce jako tchoři. Spolužáci v okruhu několika metrů jsou poté nuceni dýchat odporný zápach, který se z těchto lidí line. Zato když je po škole cítit senný nálev nebo sirovodík, všichni se hned bouří a spílají „viníkům“, kteří pouze plnili svou práci při hodině. Drzost těchto lidí opravdu nezná mezí. Stačí se podívat z okna gymnázia a je možné zřetelně rozpoznat tváře studentů, kteří právě obléhají lavičky v parku před budovou a usilovně potahují a funí. Na jejich obhajobu je možné říct jedině to, že není až takový problém vidět i učitele s kouřící tyčinkou v puse. Oni by si měli uvědomit, že jejich práce je zatížena slušnou dávkou zodpovědnosti nejen za znalosti studentů, ale i za jejich morální výchovu. -KubaN- Ankety - kouření V našich anketách jsme oslovili jak všechny učitele, tak žáky maturitních ročníků. Co na to učitelé? Otázky: 1. Vadí vám kuřáci? Proč? 2. Co děláte pro to, aby na gymnáziu nebylo tolik kouřících studentů? 3. Mohla někdy nastat situace, ve které byste mohl/a být spatřen/a svým studentem, jak kouříte? Jelikož byly odpovědi povětšinou dlouhé a podrobné (za což ale patří všem tázaným velký dík!), nebudeme je zde uvádět jednotlivě, ale pokusíme se je trochu shrnout. Kompletní odpovědi 18 učitelů, kteří nám odpověděli, si můžete přečíst na www.casopisgym.cz !!! Vadí vám kuřáci? Proč? Z odpovědí na tuto otázku je jasné, že většina učitelů je velmi tolerantní. Vadí jim „pouze“ neohleduplní kuřáci, kuřáci-rodiče atd. Jasný odpůrce kouření je mezi tázanými pouze jeden. Vzhledem k tématu snad nebude vadit zkonkretizování – jedinou odpůrkyní kouření je Štěpánka Otepková. Pak zde ještě máme Zdeňka Kučeru, kterému se cigarety také hnusí, ale jak sám říká: „Mohu být spatřen jedině tak s „dýmkou míru“. Co děláte pro to, aby na gymnáziu nebylo tolik kouřících studentů? Výsledky této otázky jsou celkem jasným důkazem toho, že problém kouřících studen- 10. www.casopisgym.cz tů jde jaksi „mimo“ většinu učitelského sboru. Uveďme pár světlých výjimek, které zaslouží pochvalu: Martin Rosocha – „Na svém minulém působišti jsem vedl antikuřácký tým, vodící studenty na patologii, kde bylo možno shlédnout poškozené plody, plíce s rozedmou a rakovinné nádory nejbujnějších představ. Na škole byla stálá výstavka těch nejhrůznějších následků kouření a mé výpady proti kuřákům byly všeobecně známé. Leč, světe div se, nepomohly ni o kousek k menšímu počtu kuřáků. Důvody mi unikaly a unikají.“ Milada Benedová – „Teď nic moc. Když jsem měla jako třídní starší studenty, diskutovali jsme na toto téma dost často. Někteří se i snažili přestat kouřit. Úspěch byl velmi různý!“ Uveďme také ale pár učitelů, kteří mají k problematice o něco jiný názor: Zdeněk Kučera – „Nic. Je to věcí svědomí a odpovědnosti každého jedince za své zdraví. Předpokládám, že student dokáže přečíst varování výrobce na každé krabičce cigaret.“ Kateřina Janů – „Je mi to jedno, likvidují si svoje zdraví.“ Petr Kopeček – „Nic. Do těchto záležitostí mně osobně vůbec nic není. A navíc, naši žáci jsou informováni o celé problematice velmi dobře a já sám zde mám na starosti řadu jiných věcí.“ Petr Dolejší – „Nedělám pro to moc, myslím, ze kouření je soukromá věc každého člověka.“ Zuzana Pešková – „Prakticky vlastně nic, snad jen - nikoho v tom nepodporuji.“ Mohla někdy nastat situace, ve které byste mohl/a být spatřen/a svým studentem, jak kouříte? I učitelé jsou jen lidé, a tak někteří (přesně čtyři) museli odpovědět na tuto otázku kladně. Naštěstí ale můžeme s jistotou říci, že ani jeden z tázaných učitelů není opravdu „závislý kuřák“. Pár příkladů: Kateřina Janů – „Ano mohla a nastala několikrát. Někdy když mám v sobě více vína, mám chuť na cigaretu, a tak si dám. Ale je to jen občas a poslední dobou opravdu výjimečně.“ Anna Kohoutová – „Ano.“ Co na to studenti? V 4. a VIII. ročníku proběhla anketa na téma kouření. Otázky : 1.Kouříte-byť nepravidelně-cigarety? 2. Vadí Vám kouřící studenti? 3. Kolik učitelů podle Vás kouří? Otázky byly záměrně položeny jen plnoletým studentům, jelikož ti nezletilí přeci ani kouřit nemohou, že? Kouříte - byť nepravidelně - cigarety? Odpovědi se velmi různily. Někteří tvrdili, že kouří pouze „doutníčky“, jiní zas, že jen nepravidelně. Čísla ale mluví za vše. Celkem 21 z 51 tázaných maturantů kouří. 11. www.casopisgym.cz Konkrétně v 4. ročníku je to 11 lidí a v VIII. 10 lidí. Našla se i zajímavá odpověď: „Ano, pouze ve stavu, kdy jsem značně posílen alkoholem“. Vadí Vám kouřící studenti? Tady se odpovědi studentů velmi podobaly odpovědím učitelů. Většina z nich je tolerantní ke svým spolužákům. V číslech: 12 tázaným kuřáci vadí a 45 ne. V této otázce se ale maturitní ročníky poměrně hodně odlišují. V 4. ročníku vadí kuřáci 9 lidem a v VIII. jen 3. Kolik učitelů podle Vás kouří? Je až překvapivé, jak dobrý je odhad studentů. V průměru 5 učitelů podle nich kouří. To je velmi blízké reálnému číslu. Našli se i tací, kteří měli všechny učitele za kuřáky, ale i tací, kteří typovali polovinu učitelského sboru, tj. 14 lidí! -KubaN- Být na jeden měsíc Němcem Na téměř celý červen a část července jsme s Michalem, Vojtou a Víťou (letošní oktáva) „utekli“ do německého Uetersenu, kam už léta naše škola jezdí na výměnné pobyty. Gymnázium Ludwiga Meyna přijímá zahraniční studenty na měsíc i delší dobu k normálnímu studiu. Asi tak v polovině našeho pobytu nás pan Kuckhoff poprosil o článek do jejich školního časopisu, a protože jsme ho ze sebe potili asi dvě hodiny, tak se s ním podělíme i s čtenáři GYMu. Překlad nebude :p Druhý článek, se kterým vám už trochu pomůžu(překlad si můžete přečíst na www. casopisgym.cz ), je od kluků z 10e. Ti psali zase naopak o jejich 10-ti denním výletu u nás (určitě si je ze začátku června pamatujete), jak se jim líbilo, co tu zažili a jaká trápení jim Čechy nachystaly. -sarkins- Für einen Monat ein Deutscher zu sein Ein Monat in einer anderen Schule, einen Monat weg von unseren Freunden und Familien. Einen Monat konnten die deutschen Schüler im Unterricht vier Tschechen sehen. Wir entschlossen uns, für einen Monat nach Deutschland zu fahren, um unsere Deutschkenntnisse zu verbessern. Es war ein großer Vorteil, dass die Schule, also unser Gymnasium in Trebon, früher endet als hier, deshalb verpassten wir nur unseren Klassenausflug, die letzte langweilige Woche und unser Zeugnis. Alles begann am Donnerstag, den 11. Juni, als wir mir den Deutschen aus der Klasse 10e, die mehr als eine Woche bei uns verbrachten, ankamen. Wieder kamen die Erinnerungen an unsere erste Reise nach Deutschland von vor zwei Jahren hoch – die zwölf Stunden dauernde Strecke in wirklich anstrengend, vor allem mit der tschechischen Bahn. Auf dem Bahnhof erwarteten uns schon „unsere“ Familien und wir hatten ein bisschen Angst. Auf einmal waren wir getrennt und fühlten uns verloren in einem ganz fremden Land. Gleich am Freitag wurden wir von Herrn Lohmann sehr herzlich begrüßt und wir 12. www.casopisgym.cz mussten unseren Stundenplan auswählen. In Tschechien besuchen wir die zwölfte Klasse, aber wir beschlossen, dass es uns zu kompliziert gewesen wäre. Also verbrachten wir unseren Aufenthalt meistens in den zehnten Klassen. Wir wurden ziemlich überrascht, weil die Räume so klein sind und ab und zu war kein Platz mehr für uns da. Der Unterricht ist auch ganz anders als bei uns. Unserer Meinung nach arbeiten wir viel mehr in der Schule und viele Schüler brauchen dann nicht mehr zu Hause zu lernen. Ein Lehrer erwähnte einmal in einer Mathestunde, dass es nicht möglich sei, die Schule zu besuchen und gleichzeitig zu arbeiten (z. B. bei einem Wochenendjob) und trotzdem gute Noten zu kriegen. In Tschechien ist so was ziemlich gewöhnlich. Mit der Zeit fanden wir verschiedene Lieblingslehrer und Lieblingsklassen, mit denen machte es uns viel Spaß. Wir überlegten, ob wir uns ans LMG gewöhnen würden. Vielleicht schon, aber jeder von uns freut sich schon nach diesem Monat auf zu Hause. Nächstes Jahr legen wir unser Abi in Deutsch ab und wir wissen jetzt bestimmt, dass wir es hinkriegen, dass dieser Monat kein Zeitverlust war. Wir möchten noch „unseren“ deutschen Eltern danken, weil sie sich so lieb um uns kümmerten und uns erlaubten verschiedene Partys an den Wochenenden zu besuchen. Nachmittags hatten wir die Möglichkeit verschiedene interessante Orte zu besuchen, Sport zu treiben, dank dem schönen Wetter in Glinde zu schwimmen... Unser Dank gehört auch Frau Schmandt, die das alles organisierte und eigentlich allen Lehrern, die uns so nett im Unterricht empfingen. Vojta Zbudil, Michal Polena, Víťa Kříž, sarkins Austausch der Klasse 10e mit dem Gymnasium Třeboň Am 2. 6. 2009 startete unser Trip der Klasse 10e mit Frau Schmandt und Herrn Kuckhoff nach Tschechien. In Třeboň nach 12 Stunden Zugfahrt angekommen, erwarteten uns bereits voller Freude unsere Gastfamilien. Am folgenden Morgen wurde uns die Schule vorgestellt und wir wurden herzlich von der Schulleiterin in Empfang genommen. Danach machten wir eine Rallye durch ganz Třeboň, um die Stadt besser kennenzulernen, wobei wir auch einiges Wissenswertes über die Geschichte Třeboňs erfuhren. Den Nachmittag verbrachten wir mit in verschiedenen Gruppen eingeteilten Projektarbeiten. Am Englischunterricht nahmen wir dann am Donnerstag teil, der ähnlich wie bei uns von statten ging. Anschließend arbeiteten wir weiter an unseren Projekten und uns wurde eine Präsentation über Prag, wohin wir am nächsten Tag fuhren, von einer Gruppe unserer Austauschschüler vorgeführt. Dann ging’s am Freitag nach Prag. Eine wunderbare Stadt, voller historischer Sehenswürdigkeiten. Dort angekommen, machten wir erst Mal einen ausgiebigen Rundgang durch Prag, wozu ein Besuch des Petříns gehörte, von dem aus man eine sehr schöne Aussicht auf die Stadt hat. Unter anderem war die bekannte Karlsbrücke, die Moldau, die Prager Burg und der eindrucksvolle Veitsdom zu bestaunen. Auch hier stand der 13. www.casopisgym.cz historische Hintergrund mit im Mittelpunkt. Das Wochenende stand jeder Gastfamilie zur freien Verfügung. Einige fuhren nach Budweis, andere machten eine Fahrradtour, um die schöne Landschaft Südböhmens rund um Třeboň zu genießen oder übten andere sportliche Aktivitäten aus, wie Fußball oder Volleyball. Wiederum andere wollten sich lieber in Sachen Kultur weiterbilden und besuchten Museen zum 2. Weltkrieg. Am Montag wurde uns wieder Zeit für unsere Projekte gegeben. Daraufhin fuhren wir nach Lužnice, wo wir dann eine tschechische Spezialität, Gern-Knödel, aßen. Auf dem Weg dorthin sahen wir den größten See der Tschechischen Republik, den RosenbergSee. Den Nachmittag hatten wir frei. In den Böhmerwald fuhren dann den Tag darauf. Eine umwerfende Landschaft, in der wir eine riesigen Hochseilgarten verfanden, der mit zum Programm des Ausfluges gehörte. Es war ein großes Vergnügen dort zu klettern. Am letzten Tag stellten wir schließlich unsere Projekte vor, wobei die Videogruppe die mit Abstand beste Präsentation vorgeführt hat, die auch zur Belustigung aller beitrug. Am Abend feierten wir eine Abschlussfeier am Ostende des Světs. Dort zeigten noch die Tanz- und Musikgruppe ihr Ergebnis harten Trainings. Ein schöner Abend, der mir einem so wunderbaren Sonnenuntergang endete. Ein toller Abschluss eines aufregenden Erlebnisses. Es war eine lebensbereichernde Erfahrung, die wir jedem nur weiterempfehlen können. Justin Neumann und Lars Behrens Jak se u nás líbí prvnímu ročníku ??? Kateřína Šteflová – na gymplu se mi líbí – vybavení, nejvíc WC !:) – a učitelé jsou také dobří Iva Fišerová – vcelku se mi tu líbí. Oproti ZŠ je tu sice více učení, ale zároveň i lepší vybavenost. Neměli jsme interaktivní tabule. Trochu mi vadí dojíždění. Alice Furdaničová – na téhle škole se mi líbí. Jak kantoři, tak i spolužáci jsou fajn. Včera jsem se tu cítila tak fajn, že se mi ani domů nechtělo...takový rodinný prostředí, každý je tu milý. Učení je těžší, ale to se poddá. Hlavně mě to tu baví. I dojíždět mě baví. Asi jsem nějaká divná:) Natálie Benešová – nástup na gympl splnil moje očekávání. Oproti základce je to tu rušnější. Každá hodina je v jiné třídě, takže o přestávkách probíhá „stěhování národů“, ale to mi vůbec nevadí. S učiteli jsem téměř spokojená, ale s učením je to horší. S tím jsem ale mohla počítat. Jsem ráda, že chodím na tuhle školu ! Klára Lepešková – gymnázium je v porovnání se základkou úplně jiné. Učivo je jiné a je ho větší množství. O to je ale lepší kvalita výuky. Za uplynulý měsíc jsem měla možnost se tu adaptovat. Dobrou zkušeností byl pro mě adaptační kurz – měla jsem možnost potka lepší třídní kolektiv. Kantoři jsou tu vstřícní, i když jsem nejvíc zatím poznala našeho třídního pana profesora a pár dalších. Miroslav Franěk – největší radost mám z profesorů, poněvadž jejich zásluhou se 14. www.casopisgym.cz spousta nudných předmětů stává i docela zajímavými. Líbí se mi i škola jako budova a ani jídelna není špatná. Zatím všechno – samozřejmě až na učení – SUPR !! Gabriela Davidová – mně se tady líbí moc. Je to sice náročnější, ale už si pomalu zvykám. Jsem tu ráda kvůli svým novým spolužákům. Rozdíly mezi ZŠ a gymplem jsou veliké. Jak v učení, tak v přístupu lidí k různým věcem, v lidech. Jsem ráda, že jsem tu. Lucie Bicková – je to oproti základní škole velká změna. Jak v náročnosti, tak v celkovém přístupu ze strany učitelů i žáků. Zatím jsme ve fázi, kdy si zvykáme na všechny změny, tak že je to docela náročné. Ale prostředí a dobré vztahy ve třídě nám pomáhají vše zvládnout. Daniela Čechová – celkem se mi tu líbí. Díky fajn lidem ve třídě a i pár fajn učitelům se to tu dá zvládnout Petr Kostelecký – určitě hodnotím velice pozitivně organizaci školy. Přehled známek na internetu, stěhování, informační tabule na chodbách. Mínusem je určitě to, že přibyly hodiny a ubylo volného času. Celkově jsem ale docela spokojen. Daniel Řezníček – celý pobyt na gymnáziu je pro mě jedna velká změna Od stylu výuky přes nový kolektiv a prostředí. Některé změny jsou k lepšímu, jiné naopak. Více se tu například praktikuje nepraktické stěhování tříd – téměř na každou hodinu. To by se snad dalo vyřešit jinak. Vyhovuje mi mnohem větší volnost při psaní poznámek ve výuce. Míša Brtnová – přestup ze základní školy byl velkým skokem. Přibylo učení, ale i nové možnosti výuky. Už to není klasická tabule a křída. Učitelé na základce sice látku vysvětlovali, ale bylo to strohé. My, žáci, jsme ale často nevěděli, co z té tabule opisujeme. Neexistovaly interaktivní tabule, výuku jsme si nemohly zpestřit. Učitelé jsou tady báječní. Mají své metody, které umí zaujmout. Koná se zde plno akcí, přednášek, jezdí se na exkurze, je k dispozici anglická knihovna, projekty, výměnné pobyty... Barbora Pešíčková – popravdě jsem se tady toho dost bála. Učitelé nás strašili a částečně měli pravdu. Procházka růžovou zahradou to tedy opravdu není. Ale začínám si tu pomalu zvykat. Šla jsem sem s nejlepší kámoškou, což je pro mě hodně velká opora a i mezi lidmi ve třídě jsem si našla přátele. Celkem se mi tady líbí. Milan Wölfl – na gymplu se mi líbí, splnilo se mi moje očekávání. A rozdíl oproti základce? Fajn lidé v ročníku, ani na profesory si nemůžu stěžovat. Jen je toho o něco málo víc. Více zodpovědnosti, více učení... Náš ročník je bezva, myslím, že toho, že jsem sem nastoupil, nebudu nikdy litovat ! Michaela Zahradníková – tady na gymplu se mi líbí přístup učitelů k nám studentům. Celkové jednání má úplně jinou úroveň než na základní škole. Nemáme čas se v hodinách nudit. Ve třídě mám lidi, se kterými se mohu bavit skoro o všem, diskutovat, radit se s nimi. Během výuky je ve třídě klid, na který jsem nebyla zvyk- 15. www.casopisgym.cz lá a mile mne to překvapilo. Už nejsem šprt, tady jsme si všichni rovni, pokud je někdo chytřejší, nic to nemění na přístupu k němu. Právě to je na gymplu to nejlepší – že je úplně jiné, než základní škola. Klára Novotná – když jsem do téhle školy vkročila poprvé, hlavou mi vířily obavy. Jaký bude kolektiv naší třídy? A co kantoři? Obavy se rozplynuly během prvního týdne, kdy jsem s potěšením zjistila, že se ve třídě sešli super lidičky a kantoři že nejsou nepřátelé, kteří nám chtějí ztěžovat život – ba právě naopak. Velké plus ale dávám automatům v přízemí !! Kateřina Vizelková – velmi jsem se téhle školy bála. Myslela jsem si, že se budu muset učit od rána do večera, abych vůbec nepropadla. Na ZŠ to bylo velice pohodové, nemusela jsem se tam učit vůbec. Abych řekla pravdu, tahle škola mě příjemně překvapila. Ze začátku to bylo malinko těžší, ale kantoři jsou vůči nám hodně vstřícní. Začíná se mi tu líbit – i když toho učení je někdy opravdu trochu moc. Jana Prchalová – rozdíl mezi základkou a gymplem?? Velký – spousta profesorů s námi jedná jako s dospělými (i když mi jich pár nesedlo, ale to se třeba časem změní:)). Učení je o hodně těžší, teprve teď jsem se naučila dávat při hodinách pozor :). Fakt se mi tu líbí, spolužáci jsou fajn, řekla bych, že jsme dobrý kolektiv. -ako- My - diplomaté? Určitě každý z nás zná zkratku OSN. A jistě se mnou budete souhlasit, když uvedu, že jde o důležitou a prestižní organizaci na světě. A tak není překvapením, že se před několika lety našlo několik nadšenců, kteří se pokusili simulovat jednání této organizace i v naší zemi. Projekt prodělal o doby svého vzniku mnoho důležitých změn, až se z tohoto nadšení zrodil největší projekt svého druhu v Evropě. Celý projekt, který nese vznešený název Pražský studentský summit, má tři hlavní složky: jednání EU, NATO a samozřejmě OSN s tím, že EU je pro vysokoškoláky, OSN pro středoškoláky a NATO taktéž s výjimkou, že jednání probíhá v angličtině. OSN se dále dělí na své tradiční orgány (např. Valné shromáždění, Rada bezpečnosti apod.). Velkou radostí tedy je, že se několik našich studentů tímto projektem nechalo okouzlit natolik, že neváhali a přihlásili se, tedy přihlásili jsem se. Celá naše delegace má 7 členů, konkrétně studentů 2. ročníku a naše jména jsou: Andrea Hlínová, Aneta Kvěchová, Andrea Poláková, Michaela Kovaříková, Lenka Kosová, Lucie Hercová a Jan Vondruška! A bylo by jistě hříchem zapomenout na naši pedagogickou pomoc – pana profesora M. Rosochu. A tak už „jen“ stačilo napsat esej na téma zahraniční politiky Turecka, které jsem si vybrali po napínavém hlasování, a nyní stačí jen čekat, jestli budeme mít štěstí a získáme vstupenku do světa diplomacie, do světa nových zkušeností z oblasti politiky a řečnictví a možnost se zúčastnit závěrečné konference v pražském hotelu Hilton. Zda se budeme moci zúčastnit přípravných workshopů a setkat se tak s lidmi jako je například K. Schwarzenberg. A hlavně, zda budeme mít každý tu možnost, zastupovat Turecko ve svém jednacím orgánu OSN. -ahl- 16. www.casopisgym.cz Samorozhovor M: Zdravím, kolego, taky, taky? R: Taky, taky… M: Ale copak? R: Nu, inu, inu… M: Neříkejte! A co tak náhle? R: Nu, inu inu! M: To mne překvapuje! R: Tak, tak. M: A jinak? R: Nu, tak, tak… M: Jako u mne… R: Jako u vás? M: Jako u vás! R: Jako u mě! M: Ale jenom jako! R: Především však umně! M: Takže vlastně nic nového… R: Vůbec! M: Á tak! Chápu! R: Tak, tak… -ros- Rozhovor s Martinem Krynickým Přišel k nám ze Strakonic, učit ho vždy nebavilo, teprve před dvěma lety zjistil, že učitelství pro něj má budoucnost. Přitom vytvořil vlastní internetovou učebnici fyziky a matematiky, ze které čerpají nejen jeho studenti. Ihned po představení všem studentům nabídl tykání. Otevřel tím nové téma k zamyšlení (možná i pro časopis GYM ). Přečtěte si něco o jeho názorech na školu i na Vás samé... Líbí se Vám v Třeboni, proč jste vlastně změnil bydliště? To je těžká otázka. Se změnou bydliště je to složitý. Přestěhovali jsme se jednak kvůli tomu, že moje žena nemohla ve Strakonicích najít práci, a pak já jsem před dvěma lety dospěl k názoru, že ve Strakonicích pro mě učení nemá budoucnost.Tak jsem to chtěl zkusit i jinde. Ale abych to ještě dořekl, tak během těch dvou let jsem zjistil, že by to ve Strakonicích přece jen šlo. Jestli se mi tu líbí, to ještě nevím. Vždycky, když někam přijdu, tak se mě všichni ptají, ale chtějí vždycky slyšet, že je to lepší na tom druhém místě. Všechno má svoje výhody i nevýhody. Baví Vás učit - myšleno obecně i konkrétně - tady na gymnáziu? Vidíte v tom nějaké poslání? 17. www.casopisgym.cz Poslání je moc silný slovo, který ze mě nikdo nedoMartin Krynický stane. Někdy mě učit baví a jindy ne. Ale je pravda, že poslední dva roky ve Strakonicích mě to poprvý v životě bavilo skoro pořád a přišlo mi, že to má smysl. Ale nemůžu vědět, co bude tady. Zatím to vypadá docela dobře. Jak byste zhodnotil zdejší studenty? Osvědčilo se tykání s žáky? Já nevim, jestli je dobrý to rozebírat v časopise, abych nevyvolal nějaký konflikty. Co mě překvapilo, že jsou lidi tady víc vycepovaní, to je přesný slovo, než ve Strakonicích. Paní Tichá dodává: „Včetně učitelů, viď?“ No, je to tady celkově víc vycepovaný. Hlavně studenti jsou trochu hodnější a víc pracujou, ale to může být způsobený tím, že mě ještě neznaj, takže ze začátku jsou opatrní a časem se ukáže, že to tak není, takže zatím nemůžu dělat závěry. Tykání se mi ve Strakonicích osvědčilo, ale když jsem sem šel, tak jsem si říkal, že si nechám vykat, protože ve Strakonicích mě někteří kolegové mezi sebou obviňovali, že jim narušuju morálku ve škole. Když jsem se o tom bavil s dětma, tak mě přesvědčili, abych u tykání zůstal. Já osobně si myslím, že když si člověk udrží nějakým způsobem dítě od těla, tak je tykání při komunikaci lepší. Možná to bude trvat déle, než si všichni zvyknou... Mě je to jedno, vykání mi nevadí. Jenom mě tykání přijde při komunikaci lepší. Když si zpětně projdu své strakonické třídy, tak byly jen dvě, kde mi větší procento studentů netykalo, a jsou to přesně ty dvě třídy, se kterými jsem vycházel nejhůř. Nemyslím si, že bych kvůli tomu měl u studentů menší autoritu. Naopak, určitě i díky tykání jsem se dozvěděl od studentů věci, které si učitelé obecně moc nepřipouští a mně osobně otevřely oči. Vždy na začátku říkám, že tykání neznamená, „že bysme spolu pásli husy“, ale že máme společnej úkol, něco, co nemůžeme dokázat bez toho, abychom našli nějakou přijatelnou formu spolupráce. Nepřijde mi divný tykat si s někým, když s ním trávím několik hodin činností, při které jsme na sebe odkázaní. Hodně lidí už mělo možnost poznat, že si rád naplno užíváte života...Na koncertě v Roháči jste byli s manželkou králi parketu. Jezdíte na nějaké hudební festivaly, účastníte se často podobných akcí? Trochu silná slova na základě toho, že jsme si jednou trochu zatancovali. Teď moc ne, ale jezdili jsme, třeba na Rock for people jsme byli dvakrát. Vloni a předloni a před dvanácti lety jsme jeli stopem na festival V97 do Anglie. My zase nejsme tak staří. To mě právě překvapilo, jak jsou třeboňští studenti suchý...Člověk přijde do Roháče, a tam všichni jenom sedí, stojí a koukaj. Paní Tichá: „Já jsem teda zažila jiné koncerty. (Rozběhne se debata o pátečním koncertě Left to Face (25.9.). Martin vychvaluje umění skupiny WayF(u)ck... Jsem neslyšel, že by někdo hrál Metallicu tak dobře. Snad ani Metallica by nezahrála líp. Pak zase pokračujeme.) Jaké máte záliby? 18. www.casopisgym.cz Hraju na kytaru a zpívám. Vymýšleli a hráli jsme různý hry. Měli jsme na to organizaci jménem Děsír. Existuje nějaké heslo, nebo motto, kterým se řídíte? Nevím, fakt nevim. Že bych měl něco napsaný, to vážně ne. Díky za rozhovor. -jna- Poezie Milí studenti, je příliš sychravo na to, aby se nevyužila možnost zahřát se poetikou slov. První z příspěvků je příspěvkem neznámého, a mimořádně nadaného anonyma z vašich řad, druhý je skromným připomenutím 20. výročí 17. listopadu, a konečně třetí je krátkým shrnutím, případě drobným ponaučením (záleží, v jakém stadiu se nacházíte) z dílny pana Holana… Příspěvky na téma „listopad“ zasílejte na adresu redakce, [email protected]. -rosNení Podzimní ouvertura Sedmnáctý listopad Nebe se vztekle zašklebilo, z vyprahlých prérií jsou slatě. V srpnu by nejspíš temno bylo, teď lípy svítí zlatě jak lampy podzimu. Tím šerosvitem stálá skepse vleče tělo, tu chcíplou herku, jež pod totálním vlivem sepse tiše škemrá o hašlerku a diviznový čaj. Otráven ostrým čpavkem hlíny potácí se ochraptělý beatník, a truchlí, když první omrzliny marně si líže aksamitník Tagetes patula. Opodál plný odhodlání píše si básník němou závěť a z prázdna myšlenek a dlaní zalézá do děr všechna havěť i znásilněná báseň… listopad listopad listopad listopad listopad listopad Není lhostejné, kde právě jsme. Nebezpečně se k sobě blíží některé hvězdy. Také zde dole dochází k násilnému odloučení milenců jen proto, aby se čas zrychlil o tlukot jejich srdcí. Jen prostí lidé nehledají štěsí… listopad listopad listopad listopad listopad listopad listopad listopad listopad listopad pad 19. www.casopisgym.cz Tady někde... minipovídečka „Tady někde…tady někde to musí být“…šerem mezi vysokými policemi, jež přetékaly nějakými zaprášenými spisy, se ozývaly letité kroky. Kroky vířily stoletý prach a zanechávaly šlépěje v archivní špíně. „Sedmnácté, osmnácté, devatenácté…áá… támhle to je, dvacáté-první století! Zvláštní, přeskočit půl milénia…“ Svraštělé prsty zběžně prohledávaly zažloutlé listy něčeho, co vlastně nebylo. „Vždy mě zaráží, jak pošetilý budou...jak málo toho krásného napíší o své době, jak stručná bude jejich doba na lidskost..“ mumlaly si popraskané rty pod plnovousem šátrajíce mezi svitky. „Třetí tisíciletí se vyznačuje nesdílností, odstupem a pragmatizmem.“ Ruka se zastavila na objemném svazku, uchopila jej a počala obracet strany, jež dosud nespatřily světlo světa. „Spisy poučné, odborné, odporné a bulvární.“ Oči se zahleděly do písmen a jen písmen. Svitek se vrátil na své místo a pozorný posluchač mohl opět zaslechnout tiché kroky dál. „Nepochopím...co takhle napsat něco jen tak, bez důvodu, jen pro krásu slov a pro radost? Ne, to oni ne..“ Těžká bota se zastavila v prachu před povalujícím se sešitem. „Že by mi něco uniklo?“ zaskřípěla ohýbající se záda. Zašedlé oči začaly kmitat po slovech, řádcích…po jednotlivých článcích. Po článcích, které možná potěšily čtenáře, možná rozjasnily jeho zamšelý pohled. Možná, že těch pár papírů se zaprášeným nadpisem GYM stálo za přečtení, a pokud ne…tak vylepšeme tento svazek, aby za přečtení stál! -klimbing- Paris, Chester, North Welsh, Liverpool, London. 2009 1. den – odjezd od školy 2. den – Paříž. Z preventivních kinedrilových žvýkaček od maminky je mi lehce blivno, ačkoli jinak, jak známo, fráze „jako od maminky“ věští kulinářský zážitek. Cestování autobusem si asi nikdy zcela nepřivyknu, a tak se po cca 18 hodinách cítím vyloženě jako prkno. Ale to už jsme v Paříží, takže se nemůžu cítit jako prkno, ale musím se cítit jako Pařížan. Ale jak se vůbec cítí pravý Pařížan? Fotím už při výstupu z autobusu, to je obvyklý mor nezkušených turistů – fotí všechno, všechny a hlavně hned první den, takže hned druhý den vám dosluhuje baterka a vaše paměťová karta, které vůbec nerozumíte, je plná. Tudíž se rozhoduji smazat půlku fotek chodníků, kolemjdoucích černochů (kterých je ve Francii mraky a kteří mne bůhví proč fascinují) a plno dalších pokřivených fotek, které mají místy i pokřivený charakter. Typického Francouze jsme snad nepotkali, zato jsme na schodištích metra potkali pravou francouzskou krysu. Paříž je ale strašně přátelská, věčně na vás někdo mává z auta, nebo haleká na ulici a pevně doufám, že to bylo způsobeno našimi sympatickými tvářemi, nikoli porušením tamních pravidel. 20. www.casopisgym.cz Při návštěvě Invalidovny neodolám a musím se vyfotit s místními strážníky. Ani nestihnu vyblekotat dotaz a oni už kývají, že jako smím, zřejmě cokoli. Cvak! Přicházíme k Eiffelovce. Slovo přicházíme je velice důležité zmínit, neboť Pařížané kolem nás neustále běhají. Je asi devět hodin ráno. V půl jedné odpoledne, v největším pařáku, Pařížané běhají stále. První dvě patra Eiffelovky vycházíme pěšky, abychom ušetřili. Ve třetím suverénně vkráčíme do fronty a když se blížíme k výdejně lístků (cože, jakých lístků?) nervózně se ptám slečny před sebou: „ Excuse me, I have to have a special tiket?“ Při odpovědi „Yes, you have,“ začíná partička spolužáků za mnou lehce blednout. Fronta je těsná, přesto se ten největší z nás (jak logické) vydává hledat pokladnu, zatímco nás předbíhají davy kolemjdoucích, kteří se naším výstupem zjevně baví. Ve výtahu řešíme, pro kolik osob je asi výtah. „Tady píšou pro 12 lidí,“ objasňuje mi Terezka B. „Jo, jenže to myslej Francouze, tlustejch Čechů se sem vejde tak 6,“ směju se, ale smích mě přejde v moment, kdy vystupujeme z výtahu a jediní dva „cizinci“ ve výtahu s námi se začnou bavit česky. „Tohle budeš jednou ukazovat svým dětem,“ říká kamarád nad mou fotku z Eiffelovky. „Ne, moje děti tady budou jednou bydlet,“ odpovídám, a myslím to vážně. Paříž je opravdu nádherná… U Eiffelovky máme rozchod a sami si procházíme Champs Élysées, Notre Dame a Louvere. Mezitím narazíme na tři černochy, kteří nám nejdříve řeknou „Ahoj krásná holka“ a už nám pletou jakési náramky, zatímco já si naivně myslím, že se jedná o pouhou pozornost, ale Senegalec Jag si to očividně nemyslí. „Five,“ nadhazuje, když doplete. „Five cents?“ „No, euro.“ „What?“ děsím se, stejně jako ostatní. „Absolutely no!“ protestuji, ale protestujte, když proti vám stojí 3 dvoumetrový černoši. Usmlouvám 2 eura a dávám se společně s Katkou na útěk, zatímco jiní to štěstí nemají a platí 5 euro. Od této chvíle si přestávám černochy fotit. Škoda, že jsme s sebou neměli Víťu Křížů :). Zasvěcení pochopí. 3. den – Chester. Přepravujeme se eurotunelem přes kanál La Manche, což vůbec neregistruji, jelikož spím. Někteří se tomu velice podivují, prý to docela „houpalo.“ Chester je zajímavé místo a zajímáme jej zjevně i my. Za mnou a Terezkou se táhne hezký mladík, čehož využíváme ke konverzaci. Bohužel mladík zrovna mutuje, takže nerozumíme ani slovu a rychle se vymluvíme na akutní návštěvu obchůdků. Nekoupíme si nic. Znalecky jsme totiž nejdříve prolezly nejdražší značky a v posledních deseti minutách rozchodu narazily na obrovité slevy, z čehož nás málem trefilo. Někteří místo prolézání obchůdků koštují místní jídlo. Kája Kučera si naivně myslí, že „roast,“ jsou hranolky a na další otázky číšníka odpovídá „Já si dám to samý, co Katka.“ Kolem sedmé hodiny stojíme s kufry na parkovišti v Colwyn Bay a čekáme na naše hostitelské rodiny, přičemž se neubráníme poznámkám typu: „Tyjo, tyhle nechci,“ nebo „Heej, vole, toho týpka chci já! A sakra, tak ne…“ S holkami vyfasujeme opravdu luxusní rodinu, jak se později ukáže. Po cestě je Mr. Edwards velice vtipný, když telefonuje se svou manželkou, a my chytáme útržky 21. www.casopisgym.cz jako „Yeaah, perfect english,“ a „ They say, they are very hungry…“ Celkem u nich zůstáváme 3 noci a poslední dny už si dovoluji i lehce vtipkovat, zvlášť na pana Edwardse, který je veselá kopa. Jeho žena Maria je abstinentka. Říkám, že to u nás nehrozí, jelikož jsme pivní národ, načež se Andrew ptá, jestli z nás teče pivo, když se řízneme. Přidává historku, kdy jeli s manželkou autem domů z „pub,“ Maria řídila a zastavil je policista, který se Marii tázal, kdy měla poslední drink. Maria se zamyslela a pak pravila: „Think, it was in 1978!“ :) Číslovky mi dělaly vždycky problémy, a tak se snažím Mr. Edwardsi vnutit, že u nás se jezdí v obci „fifteen km/h,“ (namísto fifty), načež se Andrew ptá, proč tedy jezdíme autem, když jsou chodci rychlejší než my… V jiný den mi Maria ukazuje fotku svého 16-ti letého syna, když byli celá rodina v Istanbulu. K menšímu nedorozumění dochází, když já mluvím o jejich synovi, jako o velice „beautiful,“ zatímco Maria má na mysli to, že beautiful byl právě Istanbul… Ale nejsem jediná, kdo dělá chyby. Například Víťa Kříž chce ve své rodině pochválit vynikající večeři a praví, že byla „gorgeous,“ což se používá, chceme-li o nějaké ženě říci, že je prostě okouzlující. Najdou se však i tací, co radši neřeknou nic :) Poslední večer u rodiny Edwards a příjezd jejich syna Nathana. Je mu 16, ale vypadá na dvacet, navíc jako plavec má neuvěřitelnou postavu. Postačí snad říct, že nám 4 holkám spadla čelist a to hodně hluboko, a tak večeře probíhá stylem, že se Nathan popichuje s rodiči (rozuměj – předvádí se před námi) a my se hihňáme jako největší puberťačky, ať se řekne cokoli. A pokud se náhodou stydíme, že dlouho nic neříkáme, buď si ustavičně přidáváme, nebo zaujatě pozorujeme velkou obrazovku, kde se odehrává jakýsi zápas Anglie s kýmsi. Jediné, co si pamatuji, je, že Anglie vyhrála 5:1.. 4. den – It was raining all day! Nejraději bych proto celý den přeskočila, navíc jsem byla málem odváta místním spurným větrem, když jsme se šplhali po kluzkých kamenech k majáku, odkud měl být krásný výhled. Ehm, nebyl. Vítr mě zvedá do výšin a žene přímo ke krajům, kam jsme dle paní průvodkyně vůbec neměli chodit. Já tam ale nechtěla! Mokrá se ženu k autobusu. Ten stojí na písčitém parkovišti. Jen se podivuji, že ostatní čekají na silnici. Nastupuji do autobusu, kde mi Karel (řidič, který se nejmenuje Karel) káže, že jsme měli SCHVÁLNĚ nastupovat z asfaltové silnice, abychom nezadělali autobus. „Příště používej hlavu,“ dodá nakonec, načež mu sděluji, že moje hlava zůstala odváta někde u majáku. Když sděluji kamarádovi tuto story, podívá se na mou blond hlavu a prohlásí: „Hm, něco na tom bude!“ Zmrzlá s prominutím jako hovno rezignuji, ačkoli na pořadu dne je návštěva Beaumaris a jeho vodního hradu, návštěva vesničky s nejdelším názvem na světě, přístav Holyhead či hrad Caernarfon, kde byl korunován prince Charles. Největší terno zažívám při koupi horkého latté… 5. den – Liverpool. Evropské město kultury 2008, centrum anglického fotbalu, Beatles. Asi si vybere každý, já to nechám na Beatles. Muzeum bylo perfektní, nejlepší však byla naše paní průvodkyně Šárka, ale jelikož byla podobná slečně průvodkyni z Účast- 22. www.casopisgym.cz níků zájezdů, nikdo jsme ji neřekli jinak než Pavlínka alias Pamela. Navíc byla stejně tak milá a stejně tak zmatená. Míjeli jsme zrovna rozlehlé opatství, když nám bylo řečeno, že se díváme na „Krásný…krásný…ehm…kostel.“ Samotným vzrušením pak přejmenovala Paula McCartneyho na Paula McCountryho. Ale… byla milá. 6.den – v tento den jsme dostávali diplomy a zároveň to bylo poslední ráno s naší velšskou rodinou, tudíž jsme jim chtěli dát nějaké dárky. „Hm, máme tu becherovku, víno, Studentskou pečeť, obrázky Čech, kapra jako magnetku, ježka, dvoje lázeňské oplatky, pastelky Koh-i-noor…Moment, to nejsou pastelky Koh-i-noor!“ „ A co to teda je?“ „Nevim, nějaká blbá značka!“ „Tak si je radši nech!“ Opravdu se mi od nich nechtělo pryč..Možná v tom byl i záměr, ale při posledním focení naší rodiny, jsem u nich zapomněla fotoaparát, takže chudák Maria mi jej musela ještě dovézt.. Odpoledne jsem se zastavili v největším přímořském letovisku Llandudno, kde měli šíleně drzé a přežrané racky. A taky moře. A spoustu kamenů, které byly příjemným zpestřením: „Můžu ti tenhle kamen omlátit o hlavu..?“ „Ne? A tenhle?“ „Kdo si dříve rozbije hlavu, vyhrává“ a tak podobně. Točila se okolo nich navíc spousta spekulací a dohadů. Terezka: „ Se divim, že jsou tady ty kameny pořád, že je ještě nikdo nerozkradl.“ „Terezko, je tady sto padesát šet milionů, devět set osmdesát čtyři kamenů…“ „Já vím, ale kdybychom byli v Čechách, tak už tu nejsou…víš co, by si je lidi vzali na skalku, a tak…“ Na programu bylo projít se právě i po daném molu, ale to jsme bohužel nestihli, neboť jsme se zasekli v herně hned na začátku mola a naházeli do těch nejvíc beznadějných hračiček spousty pencí. Večer jsme dorazili do naší londýnské rodiny. My jsme chytli postarší paní, s malým domečkem plným kýčovitých věcí. Vedle sošek opic seděl sádrový pes, dále cínový vojáček a soška supermana. Mrs. Boot měla 5 dětí a skoro všichni byli architekti, což bylo trochu paradoxní vůči estetice domu, ale nevadí. Byla moc ochotná a bylo vidět, že nejsem první ani poslední návštěvníci, jelikož v kuchyni jsme zahlédli lázeňské oplatky. 7. den - Londýn. Prohlídka Buckinghamského paláce. Já a pět dalších trosek (většinou si nepřečetli mail, který se jich tázal, zda chtějí prohlídku navštívit) jsme dovnitř nešli, ale nehodlali jsme stát na místě a vydali se do National Gallery. A viděli originály Van Gogha (ty slunečnice jsou divný, fakt že jo), Rembrandta či Da Vinchiho (samý nahotinky) . Sice zběžně, ale i to se počítá. Na Londýn jsme pak měli zhruba 6 hodin na vlastní poznávání (rozuměj – prolézání obchodů) a já spolu se skupinkou lidí jsme se rozhodli, že zbytek liber věnujeme prohlídce na London Eye, kde vzniklo pár vtipných situací. Vstupné pro děti do 15 let bylo 8 liber, pro dospělé nad 15 již 18 liber. Jenže my jsme Češi, a tak jsem se rozhodli, že z jednoho z nás uděláme dospělého a z ostatních děti. A vůbec jsme si nedělali vrásky z toho, že 3 chlapci od nás mají značně viditelné vousy. Další problém nastal v momentě, kdy jsme zjistili, že se kontrolují batohy. 23. www.casopisgym.cz Víťa S. (18let, pro London Eye 14 let) měl batoh narvaný 12 plechovkami piva. Batoh musel nechat u vchodu a vysloužil si přezdívku beerman. Naštěstí byli hlídači velice tolerantní a nijak více to neřešili, jen při otázce na každého z nás: „Any alcohol?“ Přidali ještě doplňujíci „Are you sure? :) Cesta zpátky probíhala poklidně, jen jeden protest, kdy celý autobus sepsal petici, že i ve dvanáct hodin si chceme pustit film. U seznamu jmen se objevilo i Pulec (pozn. Václav Pulec, 3. ročník) – Pulec to chce nejvíc. Načež mi Pulec vyhrožoval, že u mého jména se objeví - Malechová to chce od Pulce. Bylo to fajn, asi hned tak nezapomeneme…:) -ima- Rozhovor s dalším odvážlivcem aneb počátky učitelství Karla Prokeše Nejméně před dvěma týdny skončila nedlouhá, zato strastiplná pouť praktikanta Karla Prokeše s jediným cílem, naučit se, jak být dobrým učitelem. Měsíc docházel do našich tříd a byl podrobován zkouškám takříkajíc ohněm. Myslím, že téměř nikdo ze studentů mu tuto cestu nezlehčil, ba naopak, nebýt učitelů přítomných v hodinách, nevím nevím, jestli by Karel nezačal uvažovat o jiné profesi. Každopádně praxi přežil ve zdraví, takže si můžete přečíst nejen o jeho učitelských dojmech, ale i něco málo o něm samém. Jakou školu studujete ? Měl jste možnost vybrat si školu, kam půjdete na praxi? Pokud ano, proč třeboňské gymnázium? Studuji Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, obor ŠJ-OV/ ZŠ. Původně jsem zamýšlel, že půjdu na praxi na jindřichohradecké gymnázium, kde jsem i studoval, ale problém byl v tom, že tento rok se tam španělština neotevřela z důvodu mateřské dovolené vyučující. I tak by tam bylo málo hodin. Co Vás ovlivnilo k výběru oborů: základy společenských věd (občanské výchovy) a španělštiny? Ohledně španělštiny, zaujala Vás některá ze zemí Latinské Ameriky, hrála roli návštěva Španělska, nebo něco úplně jiného? ŠJ jsem studoval již v 8. třídě základní školy jako samouk až do doby, než jsem ji měl na GVN od třetího ročníku jako výběrový a nepovinný předmět. Španělština mě zaujala nejen tím, že je to velmi krásný románský jazyk, ale i tím, že se u nás vyskytuje poměrně málo. Více mě zajímá Latinská Amerika jako tajuplná a exotická země. Myslíte, že to byla dobrá volba, když jste se rozhodl stát se učitelem? Odradily Vás nebo spíše povzbudily právě získané zkušenosti se studenty a učitelstvím? No...Myslím si, že mé studium se mi neztratí. Ale být v dnešní době učitel není zrovna žádná výhra, kdejaký řemeslník má často i vyšší plat. Ale je to relativně dobrá práce, pokud teda učitel nemá obzvláště zlobivou třídu. Ale nejlákavější na této práci pro mě vždy byly letní prázdniny. Studovat teoreticky na fakultě je něco úplně jiného, než jít učit. Ve škole nás vlastně ani moc nepřipravují. Všechno je jen teoretické a v praxi vlastně neuplatnitelné. Jinak právě získané zkušenosti z jednoho měsíce mě určitě 24. www.casopisgym.cz obohatily více, než třeba rok studia na fakultě. Je veliký rozdíl něco vědět a umět to podat mladým lidem, jako jste vy. Užíváte si studentského života? Teď v 5. ročníku již moc ne. Nejvíce jsme si užívali v prváku, kdy jsme chodili do hospod, restaurací a na diskotéky. Často jsem zašel i do kina nebo do divadla. Ale to když jsem v ČB bydlel. Ted už mám školu jen v pondělí a v úterý a dojíždím domů, takže na studentský život není vůbec čas. Mnoho práce zabere diplomka a příprava na státnice. Co Vás baví? Baví mě turistika, cyklistika a hodně času věnuji i numizmatice. Mým největším koníčkem je však astronomie. 6.listopadu budu mít přednášku s hvězdářským dalekohledem při příležitosti mezinárodního roku astronomie. Pokud byste měli zájem, zašlu pozvánku. Máte nějaké životní motto nebo heslo, kterým se řídíte? Líbí se mi spousta citátů od různých filosofů, ale žádným konkrétním se neřídím. Díky za rozhovor. -jna- Kronika tajemství Léto skončilo a s ním minuly dny plné lenošení, chvíle strávené oblíbenými činnostmi a z dobrodružných nebo jinak zajímavých zážitků zbyly jen vzpomínky. Stejně jako vy i členové Sdružení dvou koroptvích pírek, o nichž vypráví Kronika tajemství, si prázdniny užili. Zprvu poklidné letní dny strávili zvelebováním chýše ve svém lesíku a zdokonalováním svého „nábytku“. Totiž stolu sestrojeného ze staré dřevěné krabice a lavičky stlučené ze dvou špalků a prkna, které museli tak pracně převážet na koloběžce. Provazové pasti ohraničující „jejich“ území kolem chýše bylo třeba také trochu poopravit, jelikož vzhledem k jejich nenápadnosti o ně opravdu několikrát zakopli. Ještě že znamení na ochranu proti nepřátelům, vyryté na ústředním stromu zvaném „náměstí“, funguje. Vždyť po první a doufejme poslední potyčce s nechvalně proslulou partou, která Sdružení z neznámých důvodů nenávidí, se jeho členové museli nějaký ten čas vzpamatovávat. Po tomto bezdůvodně rozpoutaném konfliktu však naši hrdinové nenechali nic náhodě a sestavili obranný program, jehož zásady ukryli do symbolu čtyřbarevné vrány. A protože se jako první postavili proti utlačování a rozhodli se nezapadnout mezi šedé a nevýrazné davy svých spolužáků, připojili k tomuto symbolu také heslo: „Nejdeme s davem.“ Zdá se vám, že jste ho už někde viděli? Ať už si vzpomenete nebo ne, rozhodně je důkazem, že i Třeboň má svá tajemství a jejich rozluštění je někdy blíž, než si myslíte. Je-li tedy Sdružení dvou koroptvích pírek skutečné nebo ne, nechám na vaší fantazii, jisté však je, že v jeho světě se dočteme o tom, co tak často chybí tomu našemu – jsou to ideály. Tento díl nám objasní, proč má Sdružení 2 koroptvích pírek ve znaku vránu, a jak to bylo s tajemným návštěvníkem… 25. www.casopisgym.cz Díl 4 Dnes opět vyrážíme do chýše rozvíjet náš výcvik bojový, je to však zábava spíše než zloba, co nás motivuje, slovy - zlepšovat chceme své schopnosti a odolat tak slabosti. Vždyť zatím nepřátelé naši mlčí, žádné problémy nedělají oni, jsou jak ta mláďata vlčí, jež pouze slabou kořist honí. A tak po přečtení zápisu lesem chodíce, pro cvičení zápasů každý dva silné klacky hledajíce. Skrz stromy slunce prosvítá na naše cvičné kříže, náhle návštěvník k nám zavítá: „Škoda, že nejsou tu mříže!“ Na kraji lesa stál, my znehybněli hned, jistě nás zpozoroval : “Co se asi stane teď?!“ V úkrytu čekáme tiše, muž přichází blíž. „Objeví úkryt naší chýše?? Zastav, nechoď dál již!!“ Jeho kroky v hlavě nám duní blíž a blíž, nemohli jsme si přiznat, že objevil naši skrýš! Větviček praskání do morku kostí proniká nám. „ Třesu se zlostí nebo panikou ovládán?!“ Najednou trápení ustalo, klid rozhostil se všude, nic špatného se nestalo, teď v pořádku vše bude. Vstáváme pomalu a oči pozvedáme v směr ten, kam v návalu svých obav pohlédnout neodvážili jsme se jen… V krku vyschlo, křičet nemůžeme, zorničky rozšířené, tělo se celé chvěje, však ruka před sebe ukázat chtěje. Stojí tam!!! V jeho očích chladný smích jsem spatřil, náhle kabát odhrne a v jeho ruce zaskví se samostříl! Pak děs vydá němý výkřik našich hlasů, otočíme se a v útěku hledáme spásu. Na cestě mezi lidmi chodíce, rozvahu našli jsme, však stále se chvějíce. Pak do náhradní základny my zamířili, o všem jsme pohovořili a když za hodinu prozkoumat jsme to tam šli - nikoho jsme nenašli. Jen stopy prozrazovaly, co se tu událo a dokazovaly, že se nám to nezdálo! Pod statným smrkem nehybné tělo leží. Čí jen být může? To poznat se dá stěží. Snad nějaké ženy či muže?! Ne, černé peří jeho prozrazuje, že tělo zvířete to je. „Zkus trochu pootočit jej.“ „ Ne! Vůbec se ho nedotýkej! Není vám již zdraví drahé? Zapomněli jste snad na řádění chřipky ptačí!? Jen málo stačí a nákaza zničí i zdraví pravé.“ „Kamaráde, nebuď takový strašpytel, vždyť v blízkém okolí nikoho nic nebolí, mluvíš jak učitel.“ „Neuvědomujete si základní rizika!“ „Třeseš se jako osika.“ – „Zadržte a podívejte se pořádně na tu vránu. Má v sobě jakousi ránu. Jakoby jí něco proletělo…“ „Co by to jako být mělo?“ „Vypadá to jako přímý zásah, má však dosti velký rozsah.“ „Kdyby tu v okolí padl z pušky výstřel, jistě bychom ho slyšeli, střelce by někdo uzřel a ptáci vřeštěli.“ „Pokud by ovšem ze zbraně nějaký zvuk vyšel.“ „Každá střela při výstřelu zvuk vydá. Řekni, jaká jen ticho mi dá?“ „Střela šípu.“ „Nejsme Indiány na americkém cípu! Kdo by tu střílel z luku?“ Existuje jiná zbraň bez hluku, s níž bys ještě lépe zamířil! Ano – je to samostříl!!“ „Pak by tu též šíp býti měl!“ „Copak ty nevidíš, že je z rány vytažený?“ „ Jak vlastně víš, že je ten muž vinný? Malá ranka na těle nakažené vrány nemusí znamenat nic.“ Podívej se na věc z jiné strany, třeba je to nějaký hajný…“ „ A se samostřílem dělá odchyt tajný J.“ „ Máš snad lepší vysvětlení?“ - „Myslím, že tu žádné není. Přestaňte se dohadovat, nebudem teď kolabovat. Kapuci a šátky nasaďte a vránu klacky obraťte, pak jak v kleště uchopte… Nemůžeme ji tu nechat – pochopte! My zatím jámu vyhloubíme, s tím květin sběr skloubíme a pak z klacíků a provázku bude mít kříž na posmrtnou procházku.“ Smuteční písně jsme zazpívali a do hrobu ji pochovali. Ať už byla či nebyla nakažená, něčím byla krvavě zasažena. Skonala tak 26. www.casopisgym.cz „mučednickou“ smrtí a pro nás symbolem je její úmrtí. -tez Zajímají nás věci veřejné Radar – ano či ne? Během prvních říjnových týdnů měla ve škole proběhnout anketa na téma amerického radaru v Čechách. Bohužel se neuskutečnila a zatím se neví, jak se v tom bude pokračovat. O tom, že Američané chtějí postavit u nás radar, se ví už od ledna roku 2007, kdy vláda M. Topolánka dastala kvůli dvěma zrádcům důvěru. (Už tehdy bylo podezřelé, že oficiální žádost přišla jen několik hodin poté, co byla vláda schválena. Jakoby to už v USA měli dávno připravené.) Poté následovala rychlá smršť argumentů proč ano, nebo proč ne, kampaní, posudků dělaných stylem „občane, vyber si“, různých hnutí proti radaru i za něj a mnoho dalšího. To skončilo v září letošního roku, protože americký prezident Obama udělal odvážnou věc. Rozhodl se, že se radar stavět nebude. Zčásti kvůli „krizi“ ( čtěte jako počátek konce fungování amerického principu ekonomiky - více na http://www.tomas-franke.cz/krize-jaka-krize) a zčásti kvůli nové americké politice, která chce udělat tlustou čáru za politikou „dobyvatele“ G. W. Bushe. Proč se o tom tolik mluví - zda-li radar ano nebo ne? Proč je kolem toho takový humbuk i po tom, co bylo oznámeno, že radar nebude? Protože tady vůbec nejde o radar, ale o velký problém táhnoucí se už od sametové revoluce. Ten spočívá v tom, že ODS má ohromnou averzi vůči Evropě (tento syndrom se táhne od devadesátých let), až moc velkou náklonnost k USA (ani západní státy nebyly tak loajální). Mnoho lidí (z ODS) uvěřilo, že je v USA líp, a když zavedou tutéž politiku jako USA, a ještě k nim budou loajální a tuhle panovačnou politiku prosazovat, tak se celé ČR bude žít líp. Bohužel to byl a je nešťastný omyl. V USA se vůbec nežilo, nežije a nikdy nebude žít líp. Zaprvé je to hodně zadlužená země, a pokud jí nepomůže zázrak, tak se z toho nevyhrabe už nikdy. Pracovní místa tam ve velkém ubývají už od šedesátých let (velké stěhování výrob do Číny), nehorázné machinace s dolarem (http://www.tomas-franke.cz/proc-pada-americky-dolar), které by si žádný stát nemohl dovolit(!) a situaci ještě dorazila „krize“. Zadruhé tahle země je ještě navíc zaměstnaná zbytečnými válkami „proti všem“ téměř po celém světě. A za poslední, pořádně tam nefunguje zdravotnictví a sociální zabezpečení (zhruba 10% Američanů nemá zdravotní a sociální pojištění) a mnoho dalších, pro moderní stát typických věcí (ale zbrojit musí, to jo). L. Jílek 27. www.casopisgym.cz Předvolební průzkum Třeboň CELKEM DOTÁZÁNO 206 LIDÍ 121 ŽEN 85 MUŽŮ VĚKOVÝ PRŮMĚR 37 LET Výsledky: POŘADÍ STRANA 1. ODS 2. TOP 09 3. ČSSD 4. KDU – ČSL 5. KSČM 6. SZ 7. SNK 8. SUV 9. RMS 10. VV POČET HLASŮ 54 40 31 15 11 4 3 3 3 2 % 32,14 23,81 18,45 8,93 6,55 2,38 1,79 1,79 1,79 1,19 SNĚMOVNA ANO ANO ANO ANO ANO NE NE NE NE NE KŘESLA 72 53 41 20 14 0 0 0 0 0 pozn.: SNK = Evropští demokraté, SUV = Suverenita – Strana zdravého rozumu, RMS = Republikánská strana Československa, VV = Věci veřejné NÁZORY LIDÍ ZAZNAMENAL DOMINIK HOŘEJŠÍ MEZI 16. AŽ 18. ŘÍJNEM 2009 V TŘEBONI A OKOLÍ Další novinka – adaptační kurzy !! Využít zdroje Evropských sociálních fondů se naší škole povedlo využít už několikrát. Podle vlastní zkušenosti musím potvrdit, že měla paní ředitelka šťastnou ruku, když na jaře loňského roku přijala nabídku jindřichohradeckého Občanského sdružení OKNA a jejich projektu Šance pro každého. Nabídka se týkala uskutečnění dvou adaptačních kurzů pro primu a 1. ročník a jednoho kurzu „sžívacího“ (O. Tichá říká spíše „protiponorkového“) pro kvintu. Žáci si platili akorát dopravu do Římova, kde se kurzy na začátku září konaly – vše ostatní měli zaplaceno. Odjela jsem na kurz s 1. ročníkem, kolegou Václavem Pražákem a musím jednoznač- 28. www.casopisgym.cz ně potvrdit smysluplnost téhle akce. Krásné tři dny plné her, zábavy, zajímavých lidí, příjemného prostředí, pospolitosti. Výborní prváci, nadšený třídní, fundovaní a empatičtí lektoři. Jsem ráda, že jsem tam mohla být – stačily tři dny, abych si prváky nejen zapamatovala jménem, ale abych zjistila, kolik je mezi nimi zajímavých osobností, humoru, ochoty si pomáhat, bavit se. A jak se líbilo v Římově jim?? Bohouš Krejčí – bylo to dobré. Bavilo mě to. Akorát by to příště chtělo alespoň týden! 3 dny je na seznámení krátká doba. Míra Franěk – mně osobně přišel adaptační kurz jako výborný nápad. Po dvou rozpačitých týdnech ve škole jsem ani nevěděl, jak se někteří spolužáci jmenují, po Římově o nich vím skoro tolik, jako o svých exspolužácích ze základky. Kateřina Šteflová – takové kurzy by se mohly konat častěji a na všech školách. Hodně nám to pomohlo v komunikaci a vzájemném objevování. Ty tři dny stačily. Měli jsme pořád co dělat, ale také čas na odpočinek. Hodně jsme se o sobě dozvěděli, pracovali jako tým a dohromady se smáli. Jsem za to všechno moc vděčná. Iva Fišerová – organizátoři měli poměrně hezky připravený program, který byl hlavně zábavný. Některé hry mi sice nesedly, ale cíl téhle akce byl určitě splněn – poznali jsme se, navázali lepší vztahy. Michaela Zahradníková – i přes nabitý program jsem měla možnost poznat spoustu lidí, které jsem do té doby jen míjela. Zároveň jsem bohužel zjistila, že rozumět si s každým není v mých silách. Přesto se mi v Římově líbilo. Dobře jsem se bavila a našla nové přátele – nejvíc mě ale těší, že jsem se sama mohla stát něčím přítelem. Je hrozně hezké někam patřit. Gabriela Davidová – myslím, že to, jak jsme se tam poznali, by nám ve škole trvalo podstatně déle a možná by to ani nemělo takový výsledek. Naší třídu teď vidím jinak, lépe. Je rozdíl, když čas se spolužáky trávíte ve škole, nebo někde mimo a třeba i delší dobu v kuse. Jana Prchalová – ty tři dny byly akorát. Určitě nám jako kolektivu hodně pomohly. Byl dobrý nápad tam jet, i když se mi tam vůbec nechtělo. Hrály se tam různé hry, kreslilo se, povídalo. Kolikrát tam padaly fakt dobrý hlášky. Jsem ráda, že jsem přišla mezi takovýhle fajn lidi. Díky! Kateřina Apfelthalerová – všichni jsme si to skvěle užili. Je to supr nápad a mělo by se v tom pokračovat. Teď, jak se známe, jsou přestávky ve škole o dost hlučnější ! Jsem 29. www.casopisgym.cz ráda, že jsem tam jela. Daniel Řezníček – kurz splnil vše, co se od něj očekávalo. Obdivuji instruktory za vytvoření tak zábavného a nabitého programu. Petr Kostelecký – byl to skvěle vyplněný čas, ani chvilku jsem se nenudil. Naučili jsme se pracovat ve skupinách, poznali se lépe, než za těch 14 dní ve škole. A jedna věta pana Pražáka k dobru – „Míra vypadá, jako český reprezentant po prohraném zápase a následném flámu...“:) Veronika Budínová – takový kurz je skvělý pro poznání lidí. Při hrách se člověk odváže, neřeší, jak při tom vypadá, ale dělá opravdu to, co chce, co si myslí. Pozná se při nich osobnost člověka, jaký doopravdy je. Je to nepopsatelný zážitek. Nevěřila jsem tomu, že se můžeme zapálit do hry jako děti a bude nás to tak bavit. Bylo to úplně skvělé, děkuji!! Zuzka Korandová – ten kurz pro mě moc znamenal. Tak, jak jsme se poznali během 3 dnů, bychom se někteří nepoznali ani za 4 roky na gymplu. Mám pocit, že najednou o těch lidech něco vím, mám k nim blíž – a samozřejmě i oni ke mně. Líbila se mi i spolupráce p.prof. Pražáka a pí. prof. Kohoutové, kteří byli moc fajn a nebáli se s námi mluvit. Zjistila jsem, že v určitých lidech jsem našla spojence, se kterými můžu mluvit o problémech i si jen tak povídat. Naše třída je super a adaptační kurz to jen potvrdil. Díky ! A co na to třídní učitel prvního ročníku Václav Pražák ? Ačkoli jsem k tomuto podniku přistupoval zpočátku s určitými rozpaky, ty se během prvních chvil velmi rychle rozptýlily. Krásné prostředí (snad jen to počasí mohlo být příjemnější), kvalifikovaní a příjemní lektoři, skvělá spolupracovnice a kolegyně Anička Kohoutová a především možnost pozorovat, jak v řadě jedinců začíná vznikat zárodek kolektivu. Možnost být s žáky, po jejichž boku bych měl jako třídní trávit následující čtyři roky, poznat je v neformálnějším prostředí, to jsou výhody k nezaplacení. Dodnes vzpomínám na hezké zážitky a pokud bude možnost, rozhodně se přimlouvám za podobné akce i pro následující první ročníky. Zpracovala -ako- 30. www.casopisgym.cz Je tady nové číslo GYMu a s ním i nové DRBY! Troufám si říct, že tentokrát budou opravdu šťavnaté, jde o materiál nasbíraný od začátku prázdnin. Enjoy! • • • • • • • • • • • Magicmánie pokračuje, nepůjde tedy o přechodnou módu, jak doufali mnozí učitelé. Pan Pražák byl dokonce vyhlášen jako 4. nejlepší pořadatel turnajů v ČR! Gratulujeme! Krutoprisnejhustodemon se vydal do epicentra této mánie, aby o ní zjistil víc, a to do obchodu Černý Rytíř v Praze. Zde zjistil zajímavý fakt – v rámci spontánní ankety: „Kolik z vás má přítelkyni?“, odpověděli pouze dva lidé z asi padesáti účastníků turnaje „Ano“. Co to znamená, si jistě přebere každý sám. Paní Kohoutová má facebook! Vypadá to, že i své dřívější zapřísáhlé odpůrce přetahuje Facebook na svou stranu. Z učitelů má facebook: Petr Dolejší, Anna Kohoutová, Martin Krynický a Kateřina Janů. Je jen otázkou času, kdy si svůj profil udělá paní Haiderová. Přidáte si ji do přátel? Hanka Sýkorová a Vašek Pulec ze třetího ročníku se za prázdniny viděli jenom 2x. „Proč? Vždyť se přece předtím měli tak rádi!“ řeknou mnozí. „Nebojte, o to víc si to užívají ve škole,“ uklidňuje krutoprisnejhustodemon. Zpátky k facebooku. Ivana Malechová už v počtu přátel (342) nevede, překonal ji černý kůň soutěže, Antonín Ettler (393 přátel). Na třetím místě se umístil Petr Dolejší (339 přátel). Ten, kdo překoná Tondu v počtu přátel, si může do kabinetu paní Kohoutové dojít pro čokoládu a má zaručeno, že se o něm bude psát v GYMu. Začaly nové sezóny seriálů, jako je Big Bang Theory, How I met your mother, Naruto…Ano, to může být důvod, proč vám ve středu přijde spousta studentů nevyspalá. Otazníky se množí kolem třídy kvinty. Jaké jsou její vztahy se septimou? Žhavé? A proč jeli na adaptační kurz, když už se znají pět let? Copak se děje v sextě, mateřské třídě GYMu? Máme tu dva páry, jeden všeobecně známý a jeden, o kterém se zas tak tolik neví… Respekt drbů patří školnímu automatu, kde se konečně prodávají pouze mléčné polomáčenky. Respekt! Že existují i matematické vtipy, nás ujistil pan prof. Krejča : Součástí sovětské propagandy bylo, že ruští dělostřelci stříleli dokonce pod sinusem úhlu 50°. A to nejde. Chápete? Mezi primány se objevují první lásky. Díky tomu se začaly mnohé primánky malovat. Ale zatím jim to moc nejde, řekl by realista. Neměla by na školu kromě paní 31. www.casopisgym.cz • • • • • • • • • • vložkové (pro ty pomalejší, jde o dealerku vložek a vysvětluje mladším dívkám problémy spojené s dospíváním) chodit i paní vizážistka? Nová závislost na obzoru – spousta lidí začala hrát návykovou počítačovou hru DoTa. Této hře propadnul i krutoprisnejhustodemon, takže si dejte pozor, může to zasáhnout i VÁS. Někteří kvartáni si naivně myslí, že drby píše pan Rosocha. Druháci jsou zase názoru, že drby do GYMu píše paní ředitelka. Ne, ne, krutoprisnejhustodemon je naprosto obyčejný člověk, který je pouze zvláštní tím, že všechno vidí a o všem se dozví. Bojte se! Co se dělo na školním výletě v Anglii? Kdo se líbal v autobuse tak, že všichni kolem museli hlasitě mlaskat? Kdo málem spadnul z Eiffelovky? Louže vylitého čaje se po škole rozlévají čím dál častěji. Ano, čím dál tím víc studentů objevuje kouzlo vaření si čaje v klubu o přestávce. Nejmenovaný student čtvrťáku zvýšil svůj index lásky z 365 (17. 6. 2009) na 730 (23. 9. 2009) .Gratulujeme, toto je vskutku heroický výkon! Martin Krynický učí matematiku a fyziku, má tři děti (Míša – 9 let, Danuška – 7 let, a Štěpánka – 4 roky) a devět let učil na gymnáziu ve Strakonicích. Podařilo se mu vypíchnout základní problémy školství a překvapivě i našel řešení, jak tvrdí. Na fyziku a matematiku si vytvořil svoje vlastní učebnice a jak říká, učí se z nich i lidi, které on sám nikdy neučil. Tyto učebnice můžete nalézt na www.ucebnice. krynicky.cz. Má rád Beatles, nosí také trička s obrázkem sama sebe. Jak jste z tohoto popisu jistě poznali, jde o originálního člověka, který určitě znamená přínos pro toto gymnázium. O novém výtvarkáři Tomášovi Markovi, toho moc nevíme. Je to takový správný výtvarkář, záhadný a tajemný. Krutoprisnejhustodemon pevně věří, že o něm něco zajímavého zjistí, tak snad v příštím čísle… O tom, že i propadnutí může být k něčemu dobré, svědčí čerstvě zamilovaný pár v druháku... Spousta lidí jistě zná „tu holku ze sexty, co jezdí na tý starý motorce ve starý přilbě“. Vězte tedy, že se jmenuje Marie HartmanMotorkářka M. H. nová a že je na své jezdecké umění patřičně hrdá! Exkluzivní informace nakonec: nový učitelský pár, o kterém jsme už informovali, je tu pořád někde mezi námi, na horké půdě gymnázia…není už tolik vidět, ale o to víc je jejich vztah pevnější a hlubší! -krutopřísnejhustodémon- 32. www.casopisgym.cz Američani u nás ve škole! Upozornění: tento rozhovor je celý anglicky, pokud něčemu nerozumíte, stačí se zeptat svých učitelů angličtiny nebo autora článku. Omluvte prosím chyby, rozhovor probíhal v hovorové americké angličtině. Trebon Grammar school had the pleasure to welcome visitors from the USA.Their goal was to talk with our students and help them improve their language skills in English, also to provide some information about USA lifestyle, Illinois and other interesting things. All classes really enjoyed this visit and some students even visited a party in Husova kaple later in the afternoon. Let’s hope they will come to visit us again in the future. When I was on the way to the place of the interview, I was really nervous. It was my first interview! Hopefully, three ladies, Jane, Kate and Mary were very kind and excited to answer my questions. They were really typical Americans. Optimistic, laughing all the time, saying wow, ohhh on every provocative question I asked. And, some of you may notice, they use the word “very” quite often. These people are from the real America. Enjoy. The first question is simple… How are you? Well, I am fine, I am very happy to be here in Czech Republic So you enjoy your stay? I enjoy it very much Where are you from and how big is your group that came here? There are eight people here and we are from Montecello in Illinois, it has about 5000 inhabitants I heard you are the third time in Czech Rep. Why did you come again? I like it very much and I want to encourage people to go to church. Ohh, I like your food, people, they are very friendly, I like your history…In America, things are only 100-200 years old, and here they are old about 500-600 years. Your museums are really interesting, I learned a lot. People from Czech don’t go to church so often, I mean, Czech Republic is much less religious, atheistic. What do you think about that? I wish they did, I would like for them to…That is one of the reasons why we came here, to encourage people to believe in god. We have been praying for people here in Třeboň to become Christian… People in America are more religious? 33. www.casopisgym.cz Yes, we have got a lot of religions, Jewish, Catholic, Methodic, Protestants. More people go to church in the USA. You are Christian, so what do you about USA engaging in so many wars? It makes me very sad, but sometimes, it’s necessary. What pounds around Třeboň do you know? Ohhh…we know..Rožumberk? Is that right? Actually, it’s the biggest pond in Czech Republic Ohhh, wow, fine. Do you like the landscape in South Bohemia? Yeah, very pretty, beautiful. It looks like a painting And what’s the landscape in Illinois? Oh, flat, but in the south part, there are a lot of hills. A lot of big fields, you can se faaar. It’s flatter than the Czech Republic. Why did you visit our school? We are here to speak with English students, to improve their English, and to invite them to come to the church. What is the difference between a Czech high school and an American high school? Students are very polite in Czech Rep., not so much in America, and your schools are very clean. Some of our schools are really careless, there is trash everywhere. All students in the USA take English, maybe Spanish or German…you study more languages. We just are lazy. How is the financial crisis in the USA? Is it really so serious? Yes, it is getting serious, many people are losing their jobs, homes, companies are going to China, Japan…Many people are without food, petrol is very expensive, the price doubled.. I heard you help people in need… Yes, we have an organization called “We help” and we sell firewood, clothes, etc. to get money and buy lumber to build the house…People who will live in the house have to help us to build it and they have to pay a very small rent. We were really surprised when you said this, because this is just not possible in Czech Rep. Really? In our village, it works like this: After visiting the church on Sunday, all people go together to the store and buy food or other stuff and give it to people who are in need. Where are you from and how big is your group that came here? There are eight people and we are from …. In Illinois, it has about 5000 inhabitants I heard you are the third time in Czech Rep. Why did you come again? I like it very much and I want to encourage people to go to church. Ohh, I like your food, people, they are very friendly, I like your history...In America, things are only 100-200 years old, and here they are old about 500-600 years. Your museums are really interesting, I learned a lot. What is it like to be American and Czech? What’s the difference? Um, Americans are very wasteful…you walk or go by bicycle instead of we drive cars... 34. www.casopisgym.cz the distances are bigger and we don’t have trains or buses so often, that’s true, but still I think that Americans are more wasteful. Our children have to pay to go to the university. Other differences…we can’t say it generally, but everyone was so nice to us here, not so much in Illinois. Is it true that you don’t lock your house or car when you leave it? Yes that’s true, but we do that because we live in the country, people in New York or Chicago of course lock everything. What do ordinary Americans know about Czech Rep.? We know a lot about the World War 2, the Nazi, what happened in your country. I have a descent in Czech Rep. Many people still remember Czechoslovakia, now we notice stuff about the anti-rocket radar. What do you think about your president, Obama? Jane: I didn’t vote for him, he’s a very smart man, he’s the first black president of the USA.. Kate: I did. Jane: He has been trying to do a lot of changes in the United States and maybe making them too fast. We have republicans and democrats, he’s to much democratic , I mean, reformative. Do you know our president? I remember the president after the velvet revolution… Václav Havel? Yes, that’s him! He is quite famous in America.. Well, we now have a new president, Václav Klaus. He’s famous for telling that the global warming doesn’t exist. A lot people in America tell that also. (Explaining how much is Václav Klaus conservative, how he is blocking the Lisboan pact, what the Lisboan pact is and what does it mean) Oh, I am really grateful for Obama now. I am Czech and I want to visit USA. Why should I visit Illinois too? All the people are nice, we have two universities, and one is special, agricultural. People are very nice, crime is very low. If you want to visit the real America, visit central Illinois What’s an ideal trip around Illinois? You should probably take a trip to Abraham Lincoln, he is a famous and important president, to the capital Springfield, that’s the main attraction. He was our sixteenth president, and he did a lot to stop using slaves. Or check out some farm, life there is very interesting How is the American lifestyle? We hear only rumors, that you don’t walk and you eat only in Mac Donald’s…so what’s the truth? Kate: No, that is not true. Most Americans work hard at job and they eat at home. My hobby is cooking, and we are overweight, my husband and I, but we enjoy eating at home, when we are on holidays, we look forward to eat at home. I think that the American lifestyle is faster, we do not sit down in a coffee shop and drink coffee and 35. www.casopisgym.cz talk. We are all time in a hurry… What are the most popular sports in the USA? How about soccer? Hm, it’s very popular, but the most popular sports in America are football, baseball and basketball. When there is a football match, the whole village comes to see it. What special festivals do you celebrate in Illinois? Well, every state in America celebrates its own state day, so here in Illinois we celebrate the State day of Illinois. There are demonstrations about how to cook for one week, we bring large stocks, animals to judge…We see fireworks, music groups, and cooking competitions – in fact, Kate was the winner, she was second in the whole Illinois! Kate: I try to be humble, but it’s hard when you know you are the second best in Illinois (laugh) What do you know about Czech festivals, culture, music, films…? I know your music, some of your great masters, Dvořák. Yeah, we saw one film from Czech Rep. with English subtitles – Kolja. Thank you for the interview! We thank you! It was really exciting! -t.t- Zdravení Jak se díváte na „problém“ se zdravením ve škole – zdraví Vás žáci? Zdravíte vy je? Zdravíte se s nimi na začátku hodiny? Na konci hodiny? Není zdraveni přežitek ;-) ? Jana Coufalová - Zdravení není přežitek, myslím, že tím vyjadřujeme, že pro sebe něco znamenáme. Žáci mě většinou zdraví, já se snažím poctivě odpovídat na pozdrav, alespoň „skupinově“. Na začátku hodiny se s žáky zdravím - oni povstanou, já postojím čelem k nim a většinou popřeji dobrý den. Na konci hodiny se pozdravíme, pokud to neruší jejich práci, kterou chtějí dokončit. Někdy významně zdravím němého žáka já, předpokládám, že chtěl pozdravit, ale je zamyšlen a nevšiml si mě - mně to nejen nic neudělá ;-) ale navíc mám příjemný pocit, že jsem popřála „dobrý den“ někomu, kdo o přání málem přišel. Lenka Janovská - Začala bych od konce. Pokud bychom žili v takové době, kdy popřát někomu dobré ráno, den, večer by bylo považováno za přežitek, byl by konec s lidskou společností! Nestyďme se ukázat, že nám na okolí záleží a umět nahlas a srozumitelně pozdravit nestojí vůbec nic. Na zdravení ve svých hodinách velmi dbám, neboť ctím pravidla slušného chování a zároveň tím chci dát svým žákům najevo, že mám zájem na tom, aby věděli, co se sluší a patří. Dobrý a ničím nerušený hezký den! :-) Anna Kohoutová - Zdravím často a ráda, v mnoha případech ani nemám potřebu na pozdrav čekat a zdravím první. Nevadí mi to, ani mě to neponižuje. Pokud mě někdo nepozdraví, jeho problém. Povstávací rituál na začátku hodiny mám ráda, myslím že je důstojným začátkem výuky a jako takový má smysl. Já jako gymnazistka jsem jej zažila i na konci hodiny, to už 36. www.casopisgym.cz bych ale asi chtěla moc (dokonce jsme vstávali i tehdy, když do učebny během výuky přišel jiný učitel). Petr Kopeček - Slušný člověk zdraví. Tak jsem byl já sám vychován a očekávám od svého okolí totéž. Takže žádný přežitek! Myslím si, že je úplně v pořádku, že mi na ústní pozdrav na začátku hodiny neodpovídá každý jednotlivec ústně, ale tím, že se postaví a zaregistruje, že jsem již na svém místě a přináším nový program na několik dalších minut. Ve svých skupinách jsem se zdravením nezaznamenal žádné problémy, kdyby navíc někteří pochopili, že se zvoněním je ideální mít již jídlo v taškách a pomůcky na stole, naší společné věci by to jen prospělo. Jinak na chodbách mě zdraví opravdu každý, kdo mě zná, někteří jedinci i vícekrát denně - a to je mi vskutku milejší než kdyby se po chodbách potulovaly bezduše vyhlížející blumy. Milada Benedová - Zdravení mi dělá radost. Zdravím já a ráda se nechám hezky pozdravit. Když se na mě při tom ještě někdo usměje, hned se mi prosvětlí den a mám chuť rozdávat radost i ostatním. Ve škole zažívám moc milá pozdraveníčka od žáků i kolegů. A pokud mě nepozdraví někdo, od koho bych to skoro až očekávala, nevadí - asi k tomu má svůj důvod. Na začátku hodiny se s žáky pozdravíme, na konci též, pokud nám „do toho něco nevleze“. Petr Dolejší - Pozdrav je pro mě příležitost k vyjádření nálady, náklonnosti a respektu k druhé osobě, proto zdravím poctivě všechny žáky i učitele. A i když vím, že jsem už pozdravil, stejně se rád usměji nebo pokynu. Nevadí mi tedy, když někdo pozdraví vícekrát, ale je mi nepříjemné, když lidi nezdraví, protože to naopak může být výrazem nějakých negativních emocí. Co se týče zdravení v hodině povstáním v lavicích, to bych označil za přežitek, pro mě to postrádá osobní charakter a je nucené, daleko příjemnější by mi bylo, kdybychom si třeba jenom zamávali:) Ivana Čurdová - 1) Se zdravením ve škole nemám problém, když mě náhodou žáci nepozdraví, tak si je pozdravím sama a oni odpoví a já se nezlobím. 2) Se žáky se zdravíme na začátku hodiny; myslím, že neuškodí, když se žáci uklidní, postaví se a alespoň na chvíli si narovnají záda. 3) Na konci hodiny pouze poděkuji za pozornost a už se nezdravíme. 4) Zdravení určitě není přežitek, naopak; teď mě napadá, že vznikají odpoledne komické situace, když učitel odchází ze školy a žáci neví, jestli mají říci dobrý den (protože se ještě dnes neviděli) nebo na shledanou (protože učitel odchází). Pavel Krejča - Všeobecně si myslím, že žáci našeho gymnázia jsou velmi zdvořilí při individuálním setkání s učitelem (ve škole, na ulici, v jídelně apod.) - to se týká i zdravení. Na jiných školách, hlavně ve větších městech, tomu tak ne vždy bývá. Pokud mne někdo pozdraví, snažím se neprodleně stejně zdvořile a radostně odpovědět (výjimky, kdy - zamyšlen - nereaguji, mi snad budou prominuty). Ve třídě vyžaduji pozdrav na začátku hodiny, hlavně proto, že je signálem, že přestávka končí a přestávkové radovánky (konzumace a diskuse) mají být ukončeny. Na konci hodiny zdravení nevyžaduji, stejně se s většinou žáků ještě někde ve škole potkáme. A signál, že hodina skončila, je z pochopitelných důvodů zbytečný. Zdeněk Kučera - Zdravení mezi lidmi rozhodně přežitkem není. Vyjadřuje vzájemný 37. www.casopisgym.cz vztah, úctu i respekt k druhé osobě. Nedokáži si představit, že bych mlčky prošel v této budově kolem spolupracovníků, před domem nepozdravil souseda nebo na ulici odvracel tvář od rodičů našich žáků. A stejné je to i s žáky. Na začátku hodiny je slovně pozdravím, během dne jim odpovím na pozdrav. Většina našich žáků má zafixována pravidla společenského chování a pozdrav považují za projev slušnosti. Někteří žáci ( naštěstí je jich málo ) přistupují ke zdravení vyučujících z čistě relativistického a pragmatického hlediska - paní či pan XY mě neučí, tak proč bych měl zdravit ? Popřípadě mě vyučující přestal učit, takže není důvod ve zdravení nadále pokračovat. Je to krátkozraké, neboť žák si neuvědomuje, že dříve či později může dotyčného učitele potkat v hodinách ve vyšším ročníku. Nastává tak směšná situace, kdy doposavaď mlčenlivý jedinec náhle učitele ( uctivě ) pozdraví, což vyvolá moment překvapení jak u žáka ( Já pozdravil ! ), tak i učitele ( On pozdravil ! ). Krátce na závěr. Odcházím-li z budovy a žák se se mnou loučí se slovy „ nashle...a přeji hezký den „, je to okamžik, který potěší nejvíce. Martin Krynický - Nemám pocit, že by ve škole byl nějaký problém se zdravením. Myslím, že mě studenti zdraví víc než ve Strakonicích. Nevadí mi, když mě někdo nepozdraví, dokážu si snadno představit, že mě přehlédl nebo neměl náladu. Na druhou stranu mám radost, když mě někdo pozdraví, už jenom z toho důvodu, že je vidět, že si mě všiml. Já osobně se snažím zdravit a studentům, pokud si všimnu, odpovídám. Nepřijde mi vhodné, abych se vnucoval tím, že budu studenty zdravit jako první. Zdravení na začátku hodiny mě na jednu stranu přijde jako dost strnulý zvyk (stejně jsme to museli kdysi dávno dělat my), na druhou stranu to má svůj význam, protože jde o viditelné znamení toho, že přestávka skončila a začíná hodina. Proto většinou na pozdravu trvám. Nejlepší variantou je, pokud si třída vyvine vlastní rituál (i když i u toho je nebezpečí, že se po delší době přejí). Jinak zdravení jako takové za přežitek nepovažuji. Je to znamení, že jste si druhého všimli a to, myslím si, potěší skoro každého. Václav Pražák - Slušný a přiměřený pozdrav považuji za základ mezilidské komunikace a jsem rád, že většina žáků na našem gymnáziu to tak chápe a dokáží pozdravit zdvořile a mile, o což se snažím i já. Občas se sice stane, že někdo projde kolem mě či některého z kolegů se rty pevně semknutými (jak by řekla má babička: „sice hezký/ hezká, ale němý/němá“) či utrousí na půl úst něco ve stylu „dobrej“ (asi vzhledem k všeobecné tendenci k úsporným opatřením šetří i slovy), ale zatím je to spíše výjimečný jev a doufám, že bude mizet a nikoli se šířit. Martin Rosocha - Nevidím to jako problém. Možná proto, že se mi nezdá, že bych nebyl zdraven a sám zdravím kde mohu a co síly stačí. Zdravice jsou ostatně mé velké hoby, škoda, že nemohu počátky hodin začínat slovy génia Josefa Sládka, který napsal na zdravici dokonce ódu: Buď zdráv, kdo věrný vlasti syn, v zlu, dobru při ní stojí a miluje ji ze hlubin i ve štěstí i v boji; kdo doufanliv a mužný jest, 38. www.casopisgym.cz když po všem zdá se veta, a komu český krov a čest jsou nad poklady světa! Zpracovala -ako- Šachový koutek Milí čtenáři, chystáme se Vám přinášet pravidelně zábavný šachový koutek, který bude spojen s řešením šachových úloh. Že to nutně nemusí znamenat lámání si hlavy a znalost pravidel, Vám přinášíme již v tomto čísle. Úloha je jednoduchá – na níže uvedeném diagramu doplňte otazníky v nedořečené větě. Řešení zasílejte na adresu [email protected]. Na výherce čeká překvapení… -ros- To musíte vidět Co stojí za přečtení Koncem prázdnin jsem se pustil do čtení ságy o Harry Potterovi. Ačkoli jsem se jí po delší dobu bránil, musím říci, že jsem byl velmi příjemně překvapen po mnoha stránkách: autorka osvědčila jak znalost literárního řemesla, tak schopnost promýšlet charaktery postav. Velmi ně mě také zapůsobilo, jakým způsobem se spolu s hlavními hrdiny vyvíjí i vyznění díla – od dětsky laděné „pohádky“ až po temně laděný příběh, kdy konec se neblíží, konec už začal, kdy hlavní hrdinové sice v bitvách vítězí, ale ve 39. www.casopisgym.cz válce prohrávají... Zážitek z poslední doby Pominu-li úspěchy a překvapení, které nám téměř každodenně předvádí náš syn, patřila by k mým nejzajímavějším zážitkům z poslední doby účast na Grand Prix v Magic the Gathering na počátku září v Praze. Z hlediska dění v magicovém světě se jednalo o jednu z nejvýznamnějších událostí a pozorovat, jak se o výhru v hlavním turnaji utkává více než 1.500 hráčů z více než 40 zemí světa... To je jasný důkaz toho, že Magic už dávno není okrajovou zábavou podivínů, ale celosvětovým fenoménem s rysy profesionálního sportu (se všemi klady a zápory z toho plynoucími). Václav Pražák Na závěr Nový školní rok oprášil svůj kabát. Škola rozevřela náruč chtivým vědění a společně s ideály se nadchla novými dušemi. „Nastupujete nazí,“ mudrovaly kavky gymnosně. Druhého září počaly ideály ustupovat. „Pokusíme se vydržet,“ pravili studenti prvního ročníku, kypící nakažlivým optimismem. Třetího září by Apačové na škole spatřili pravé bledé tváře. „Něco je špatně,“ objevilo se čtvrtého září na facebooku. Pátého září bylo slyšet ironické krákání kavek. „Dřív jsem nechápal, proč jsem nedostal odpověď na svou otázku, dnes nechápu, jak jsem mohl věřit, že se mohu ptát,“ doplnil Franz Kafka. „Ostatně, první známkou poznání je touha zemřít,“ dodal na vysvětlenou. Adaptační a seznamovací kurzy proběhly v pirátském duchu. „Teprve zde, po čtyřech letech společného pobytu na škole, jsem si uvědomil, že neznám ani sebe sama, natož ostatní,“ shrnul rozpačitě své pocity anonymní kvintán. „Jsme skvělý kolektiv, prostě takoví zespolenštěli“ shrnuli někteří ostatní. „Kolektéři,“ smály se kavky. Před školou se začalo rozpadat kamenné písmeno n. „Dovedu si představit, že zbude pouze um, to by nebylo až zas tak špatné,“ pravil obratně kolemjdoucí dlaždič. Zcela bokem zůstal opominut po ránech mrznoucí pikadorista. „Až prodám tři kusy, budu mít vyděláno. Takže ještě tři,“ svižně podupával, obrněn optimismem. Bagety oproti mizely rychlostí výroby. „Jsme překvapeni, podle spotřeby to vypadá na desetileté gymnázium,“ mnul si ruce doplňovač-kafeterista. Kupodivu všech se neobjevily roháčské stížnosti. „Pravděpodobně je to tím, že jsme do pokrmů přidaly špetku něhy,“ spekulovala šéfkuchařka. V učebně kvarty přibily umné ruce pana školníka dvě zbrusu nové nástěnné mapy. „Přibyly, protože jsme uklidili svět,“ dmul se ekologický aktivista. Hospitace se rozběhly plným proudem. „Po hospitaci povětšinou potřebuji hospitaci,“ hroutil se anonymně…, vlastně všichni hospitování. „A to jsem ještě ku všemu pedagogicky uevaluován,“ pravil poněkud tajuplně a s havajským přízvukem jeden z těch všech za všechny. Když přišel podzim, kavky vyvedly mladé. „Co to vyvádíte,“ kárali dozorující líbající se páry studentů. „Mně se to líbí, jako bych omládla,“ komentovala objímání škola. „A když na to tak přijde, je mi tady hezky,“ upřesnila. A bylo hezky… -ros- 40.