- ZŠ a MŠ Strážek

IV. ročník, 7. číslo, školní rok 2014/2015
ZŠ a MŠ Strážek
1
Slovo úvodem
opět se k Vám dostává další číslo našeho školního
časopisu. Tentokrát jsme se v něm z větší části
zaměřili na výuku anglického jazyka v rámci projektu
Let´s speak together! Zamysleli jsme se nad tím,
v čem je tento způsob výuky přínosný. To, že je tato
výuka pro naše žáky užitečná, o tom není pochyb.
Přinejmenším slyší alespoň mluvu rodilého mluvčího.
Na dalších stránkách navštívíme žáky první třídy a
do tajů školního parlamentu nás zasvětí jeho
předsedkyně Ludmila Habánová.
A nezapomeneme se zmínit ani o dalších významných
akcích, kterých se mohla zúčastnit veřejnost, jako
bylo 100leté výročí založení školy či 10. školní ples.
Obsah
Škola slavila výročí ……..…….3
Ohlédnutí za školním plesem…5
Anglicky tak trochu jinak …....9
Let´s speak together ……………….9
Život je změna, změna je život ……10
Jaký je Steve? ……………………..15
Rozhovor ……………………...16
Steve Catt ………………………….16
Každý začátek je těžký …………….18
Význam školního parlamentu …….20
Příjemně strávené chvíle s naším časopisem Vám
přeje redakce.
Redakce školního časopisu děkuje všem, kteří se jakýmkoliv
způsobem podíleli na přípravě a vydání tohoto časopisu.
Své náměty, připomínky, nápady, rady apod. nám můžete
psát na e-mail: [email protected]
Tak neváhejte a pište!
Školní drby aneb víme vše
Školní časopis ZŠ a MŠ Strážek
Redakce:
8. ročník: L. Koukolová, L. Habánová,
M. Kachlík, L. Batelka, J. Jízdný
Mgr. Monika Šoustarová
Vydává: ZŠ a MŠ Strážek 27, 592 53
[email protected]
2
Akce naší školy
Sobota je den, kdy školy bývají
zpravidla zavřené. Ale ne vždy to bývá
pravdou. O tom nás mohlo přesvědčit
jedno sobotní odpoledne v obci
Strážek. Právě zde se v sobotu 20. 9.
2014 konala slavnost k 100. výročí
otevření školy. Z tohoto důvodu byly
dveře ZŠ a MŠ otevřeny všem, kteří
měli chuť, zájem a čas se přijít za námi
podívat.
Slavnost byla zahájena ve13:00
hodin před budovou školy, kde
všechny přítomné uvítala ředitelka
školy Mgr. Anna Knoflíčková. Svou
návštěvou nás také poctili pozvaní
hosté, kterými byli: Mgr. Milada
Krásenská (ředitelka ZUŠ Bystřice nad
Pernštejnem), Ing. Karel Pačiska
(starosta Bystřice nad Pernštejnem),
Mgr. Josef Vojta (místostarosta
Bystřice nad Pernštejnem), Andrej
Krišanda (přednosta školského
odboru, momentálně na návštěvě
Bystřice nad Pernštejnem,
partnera města Vranov nad
Topĺou), RNDr. Kamil Ubr
(vedoucí odboru školství
Krajského úřadu Kraje
Vysočina), pan farář Mons. Josef
Valerián, starosta Strážku
Vlastimil Tvarůžek a
místostarostové Strážku Mgr.
Josef Myslivec a Jiří Plička. Tito hosté
popřáli škole do budoucna mnoho
žáků, pochválili existenci školního
parlamentu a rovněž poukázali na
nutnost podporovat školu a vzdělávání
v místě bydliště. Nechyběly ani
zajímavé a důležité mezníky
v historickém vývoji školy, se kterými
všechny přítomné seznámil rodák ze
Strážku pan Petr Brychta.
Následně byli všichni hosté pozváni
na prohlídku školy spojenou
s výstavou historických fotografií,
výstavou školních kronik a časopisů.
Pro zájemce byla k dispozici
prezentace ze života školy. K příjemné
odpolední atmosféře přispělo také
posezení u kávy a sladkého pohoštění.
Věříme, že čas strávený na naší
škole byl pro všechny zúčastněné
časem příjemným, a že si s sebou
domů odnesli i hezké vzpomínky.
Velké poděkování patří především
panu Petru Brychtovi a všem, kteří se
jakýmkoliv způsobem podíleli na
přípravě a organizaci tohoto výročí.
Děkujeme.
Text: Mgr. Monika Šoustarová
3
Akce naší školy
4
Foto: Ing. Bohuslav Kocián
Akce naší školy
Když jsem byla oslovena redakcí školního
časopisu, abych napsala něco o školním plesu, o tom
co se nám dařilo a naopak, kde nás tlačila bota, po
pravdě jsem netušila, co napsat. Věděla jsem však, že
musím odněkud začít a tak se i stalo. Sedla jsem
k počítači a zahleděla jsem se na fotografie, které
mapovaly celý průběh plesu.
Najednou se mi před očima začal odvíjet
film, snímek po snímku, tak, jak se odehrál 30. ledna
2015. Na každé fotce jsem viděla tváře či prostředí
sálu a vybavily se mi určité detaily s nimi spojené,
které se hluboce vryly do mé paměti. Chvilku jsem
měla dojem, že se všechno událo včera, ne už před
měsícem. O některé pocity, které mám z této akce,
bych se s vámi nyní chtěla podělit.
Hned z prvního obrázku se na mě dívaly dvě
moje bývalé kolegyně – před jednou z nich mně
nezbývá než sklonit se v obdivu, že i ve svých téměř
74 letech pomáhala a zvládala precizně „frmol“,
který mnohdy zavládl u tomboly.
Při pohledu na krásně nazdobené stoly, jsem před sebou uviděla tvářičku své neteře jako hlavní aranžérky,
svého syna, ale hlavně čtyři hodiny jejich vytrvalé práce, jejíž výsledkem tato krása byla.
5
Akce naší školy
Poněvadž v mém nitru bije především srdce
učitelky a matky zároveň, vždycky mě nejvíce
dojímaly záběry malých tanečníků a tanečnic a
hlavně mě přitahovaly jejich zářivé oči. Pokaždé jako
bych v nich viděla napsáno, jak hrdě říkají svým
maminkám a tatínkům: „My jsme to zvládli, byli
jsme úžasní.“ V očích malých slečen nebylo možné
nevšimnout si jasu, když jim jejich partner předával
růžičku, jako poděkování za něžný tanec s nimi.
Tomuto vystoupení však předcházel tvrdý téměř
dvouměsíční trénink, týden co týden se žáci scházeli
se svou taneční mistrovou a nacvičovali a mnohdy i
doháněli zameškané hodiny.
Další záběry byly na krásně oblečené manželské páry, které předváděly svoje taneční umění v různých
rytmech, a já musím podotknout, že jsem toho večera ani nevnímala, jak kapela AKCENT hrála. Všechno
přehlušily starosti o zdárný průběh plesového veselí. Pohotová fotografka mě zachytila i v okamžiku, kdy jsem
s panem starostou a tatínkem jednoho dítěte z mateřské školy řešila situaci, že došlo víno, že musíme zajet pro
6
Akce naší školy
další bečku piva. Velkou starost jsem měla celou noc o finanční hotovost. I když peníze byly zamčené
v přenosném trezorku, musela jsem je mít neustále na očích.
Nejdelší dobu však utkvěl můj pohled na
fotografii, která zachycovala mého nejmladšího syna
stojícího přede dveřmi do sálu sokolovny. Na dveřích
byl nápis s poděkováním sponzorům za podporu
našeho plesu. A já si uvědomila, že můj osobní dík
patří tomuto devatenáctiletému mladíkovi a jeho
dobrým kamarádkám za ochotu obětovat svůj volný
čas a pomoci při realizaci školního plesu.
7
Akce naší školy
Zabezpečit organizačně jakékoliv velké akce je
vždycky náročná záležitost a nelze ji provádět bez
dokonale sehraného týmu. V našem případě se o
účastníky plesu staralo 22 učitelů, maminek,
tatínků a mladých lidí, kteří pohotově
spolupracovali s mnoha dalšími příznivci školy. Nezanedbatelná je i podpora rodin hlavních organizátorů.
V neposlední řadě člověk musí mít pro věc zapálené srdce a pracovat s vědomím, že všechno dobře dopadne.
Moje všechny starosti však nahradila spokojenost, kterou mi dávali najevo hosté plesu a kterou jsem cítila
ze všech jejich rozhovorů.
8
Text: Mgr. Jaroslava Zelinková, foto: Jana Pišínová
Projekty
V tomto školním roce se naše škola zapojila do projektu Let's speak together. Tento projekt je zaměřen
na zkvalitnění a zefektivnění výuky cizích jazyků na základních školách. Školám, které se zapojily do tohoto
projektu, byl přidělen rodilý mluvčí anglického či německého jazyka, který působí na dané základní škole a
spolupracuje s učiteli cizích jazyků.
Na naší škole působí od října 2014 rodilý
mluvčí anglického jazyka, Steve Catt. Steve se
každý pátek účastní výuky anglického jazyka na
prvním i na druhém stupni. Na prvním stupni se
účastní výuky v 1., 4. a 5. třídě. Na druhém
stupni se účastní výuky v 7., 8. a 9. ročníku. V
odpoledních hodinách probíhá výuka v mateřské
škole.
Hodiny, kterých se Steve účastní, rozvíjí
především komunikativní, sociální, personální a
pracovní kompetence. Žáci diskutují se Stevem
na témata jako je volný čas, film nebo hudba,
tvoří dialogy, popisují obrázky, nebo vytváří
krátké příběhy. U prvňáčků jsou hodiny vedené
formou her a soutěží, kde se zaměřujeme
na upevnění slovní zásoby a správné
výslovnosti. Ve 4. a 5. ročníku je výuka
směřována na popis obrázků, poslechová
cvičení, hláskování a výslovnost. V
odpoledním kroužku žáci druhého stupně
nacvičují pohádku "Červená Karkulka" a
žáci prvního stupně nacvičují "Budku v
poli".
Žáci reagují na Steva velice pozitivně,
snaží se s ním komunikovat i mimo hodiny
anglického jazyka. Největší problém, který
se nám ještě nepodařilo překonat, je ostych
některých žáků, kteří se bojí vyjádřit své
názory nejen před Stevem, ale i před svými
9
Projekty
vrstevníky. Ze všech ročníků, které se účastní tohoto projektu, musím vyzdvihnout práci žáků 8. ročníku,
kteří se aktivně zapojují do všech aktivit, které v hodinách děláme, a projevují značné známky pokroku.
Druhou skupinou, která si zaslouží pochvalu, jsou naši nejmenší - žáci MŠ. U nich jsou hodiny též vedené
formou hry a drobných soutěží, pomocí nichž opakujeme probrané tematické okruhy. Steve je mezi žáky
velice oblíbený, a to přispívá k dobré atmosféře v rámci hodiny i mimo ni.
Text: Mgr. Lucie Holá
„Jiný kraj, jiný mrav.“
Každý stát má své určité zvyklosti, tradice, určitý životní styl, způsob oblékání atd. Již od
začátku školního roku navštěvuje naši školu Steve (původem Angličan). Zvědavost nám nedala,
a tak jsme Steva poprosili, jestli by nás nechal „nakouknout“ do svého života. Steve souhlasil a
své životní peripetie nám vylíčil v následujících řádcích.
In the Blink of an Eye
I grew up in a medium
sized historic town called
Newbury, aged between 213 years I lived in a suburb
of Newbury called Shaw, it
was a great place to grow
up, on the edge of where the
town and country side
meets. My school (Shaw
House School) was 10
minutes’ walk from home,
around 700 pupils
attended, so there was never
a dull moment! When I was
13 years old we moved to a
different side of Newbury,
to a place called Wash
Common it was 6 miles
from Shaw on the opposite
side of town, but again just
on the skirt of the country
side, I still went to Shaw
House School, my mum
would drop my brother and
I off at school on her way to
work, at first it was hard to
move, all my friends lived
in Shaw so I would spend a
lot of time at my nans
house as she still lived
there. But as time went on,
I stayed more in Wash
10
Projekty
Common.
I graduated from school
at 16 years old and went to
technical college, it was so
different from school, for
one thing I didn’t have to
wear a school uniform
anymore (which was great
News!) and I could call the
teachers by their first
names, I graduated from
college at 17 and got a job
as an Audio Visual
technicia
n in
Reading
(a bigger
town 28
miles
west of
Newbury
). The job
was
excellent,
I worked
in many
places all
over
England, but sometimes the
working hours were very
long. I moved out of my
parent’s house when I was
18, and shared a house with
friends, it was a great time!
I have lots of wonderful
memories! When I was 20
my parents moved to a fruit
farm in the highlands of
Scotland.
One day I got a call from
my mum asking me if I
would like to come and help
run the farm, I was 21 and
at the time I wasn’t too sure,
but the more I thought about
it the more it appealed to me!
So I packed all my things
into my ford fiesta 1.6
sport, ( I just got everything
in) and I drove the 10 hours
from Newbury (South
England) to the Muir of
Ord (North Scotland) It
was the best decision I’ve
ever made!
I had changed 4-5 hour
traffic jams in or around
London for beautiful
country side and fresh
clean air, where the only
traffic jam was two tractors
blocking the road as the
drivers had a wee chat for 5
minutes. I spent 13
wonderful years working
the farm and my own
business, I met my Wife
there. She would come every
year from CZ to pick fruit.
We lived on the farm
together and in 2009 got
married, our first child was
born in 2010.
In 2012 my parents
decided they wanted to sell
up and move back to
England, So My wife and I
had a decision on what to
do, after lots of thinking we
decided to move to Jihlava
CZ as Andrea had been
living there
before she
moved to
Scotland, so
we shipped
our things to
a 3 plus 1
flat on the
fifth floor in
Jihlava, (this
was a big
shock) the
farm was
big, the flat
was tiny and
no garden! But as time
moved on we got more used
to it. Our second child was
born in 2014, so we decided
to move to a house with a
garden. I started work as an
English teacher as soon as
we moved to CZ, and
haven’t looked back since,
but maybe one day in the
future we might be farmers
again (I’m not so sure
that’s Andrea’s idea
though!)
11
Projekty
It’s amazing to think
back over the past years, at
the things that have been,
all those years in the blink
of an eye. There is a time
when your young that time
can almost feel as though it
stops, but time moves fast.
If you don’t stop to look
around once in a while you
could miss it!
Text: Steve Catt
A teď ještě jednou pro ty, kteří předchozímu článku nerozuměli. ☺
"V mžiku" / "Než bys řekl švec"
Vyrostl jsem ve středně velkém historickém městě Newbury. Od 2 do 13 let jsem
bydlel na okraji města Newbury. Tato část města se jmenuje Shaw. Shaw bylo
perfektní místo pro dospívajícího chlapce. Místo, kde se setkává město s venkovem.
Základní škola, Shaw House School, byla vzdálena asi 10 minut od mého domu. Na
tuto základní školu chodilo asi 700 žáků, proto tam nebyla nikdy nuda! Když mi bylo
13 let, tak jsme se s rodinou přestěhovali do Wash Common. Wash Commmon se
nacházelo na druhé straně Newbury, asi 6 kilometrů od Shaw. I když jsme se
přestěhovali, tak jsem chodil do stejné školy. Naše maminka nás každé ráno cestou
do práce odvezla do školy. Zpočátku bylo těžké si zvyknout na nové bydliště, jelikož
všichni moji přátelé zůstali v Shaw. Z tohoto důvodu jsem hodně času trávil u
babičky, která stále bydlela v Shaw. Jak čas plynul, na nový domov jsem si zvykl a
trávil jsem tam čím dál více času.
V šestnácti letech jsem dokončil základní školu, a pak jsem šel na průmyslovou
školu. Střední škola byla velice odlišná od základní. Jeden z hlavních rozdílů byl ten,
že jsem nemusel nosit uniformu (což pro mě byla fantastická novina!) a další rozdíl
byl ten, že jsem mohl učitele oslovovat jejich křestním jménem. Odmaturoval jsem
v sedmnácti letech a začal jsem pracovat jako audio-vizuální technik v Readingu.
Reading je větší město západně od Newbury. Moje práce byla skvělá, protože jsem
měl možnost pracovat na různých místech po celé Anglii, ale někdy jsem musel
pracovat „od nevidím do nevidím“. V osmnácti jsem se odstěhoval od rodičů a začal
12
Projekty
bydlet s kamarády. Byly to bezva časy a z této doby mám hodně krásných
vzpomínek! Když mi bylo dvacet, tak se moji rodiče přestěhovali na ovocnou farmu
ve Skotské vysočině.
Jednoho dne mi zavolala moje maminka a zeptala se mě, jestli bych jim nechtěl
pomoci s vedením farmy. V té době
mi bylo 21 a nebyl jsem si jist, zda
je to práce, kterou bych chtěl v
budoucnu dělat. Čím víc jsem o tom
přemýšlel, tím více se mi tento
nápad líbil. Sbalil jsem si všechny
svoje věci, které se tak tak vešly
do mého Fordu Fiesta 1.6 Sport a
vydal jsem se na desetihodinovou
cestu z Newbury do Muir of Ord v
severním Skotsku. S postupem času
jsem zjistil, že to bylo to nejlepší
rozhodnutí, které jsem zatím
udělal.
Vyměnil jsem 4 - 5 hodinové dopravní zácpy v Londýně a jeho okolí za překrásnou
přírodu, čistý vzduch, kde jediná zácpa byla zapříčiněna dvěma traktory, jejichž
řidiči si dali pětiminutovou "čůrací" pauzu. Na farmě jsem strávil překrásných
třináct let. Co víc, potkal jsem tu svoji manželku, která sem jezdila každý rok
sbírat ovoce.
Bydleli jsme
společně na
farmě a v roce
2009 jsme se
vzali a naše první
dítě se narodilo v
roce 2010.
V roce 2012 se
moje rodiče
rozhodli, že
farmu prodají a
přestěhují se
zpět do Anglie. Přede mnou a mojí ženou stála otázka, co budeme dál dělat.
13
Projekty
Po dlouhém
se rozhodli,
přestěhujeme
moje žena
než se
Skotska.
poslali do
malého
pátém patře.
celkem šok,
farma byla
byteček byl
žádnou
rozmýšlení jsme
že se
do Jihlavy, kde
Andrea bydlela,
přestěhovala do
Naše věci jsme
Jihlavy, do
bytečku 3+1, v
Byl to pro nás
jelikož naše
velká a tento
malinký a neměl
zahradu! Jak čas
plynul, tak jsme si na tento byteček zvykli. Naše druhé dítě se narodilo v roce 2014
a my jsme se rozhodli, že se přestěhujeme do domku se zahrádkou. Začal jsem
pracovat jako lektor angličtiny, jakmile jsme se přestěhovali do České republiky.
Od té doby jsme se nikdy nepodívali na to, co bylo. Ale doufám, že jednou v
budoucnosti, bych se opět mohl věnovat zemědělství, i když si nemyslím, že by to
byl sen mé ženy.
Je fajn se v mžiku podívat zpět na to, co bylo, co jsem zažil. Někdy se může
stát, že se čas zastavil, ale čas se mění velice rychle a jestli se jednou za čas
nezastavíš ty a nepodíváš se, co se děje kolem tebe, můžeš zameškat důležité
milníky ve svém životě.
Překlad: Mgr. Lucie Holá
Foto: Mgr. Lucie Holá
14
Projekty
Názory žáků:
4. ročník:
+




kroužek se Stevem se mi líbí
děláme hodně společné práce
jsme rádi, že nás učí rodilý Angličan
—

střílí veverky
7. ročník:




—


Steve je zábavný, je s ním sranda
se Stevem děláme zajímavější věci než
v normálních hodinách
naučíme se anglicky
zdokonalujeme si anglickou
výslovnost
je hodný, když to nepochopíme,
vysvětlí nám to
můžeme s ním normálně mluvit






občas mu nerozumím
8. ročník:
+



občas nerozumím určitým slovíčkům
nebo větám
vadí mi, že ztrácíme čas překladem
9. ročník:
—

cítím zlepšení v angličtině
dozvíme se mnoho věcí o Anglii zvyky, historii,….
procvičíme si slovíčka a jejich
výslovnost
+
+




vtipný, zábavný, hodný, je s ním
sranda
učí nás mluvit
rozumíme mu, když ne, pomůže nám
mluví pomalu
dá se s ním kamarádsky povídat
„Steve je náš druhý anglický učitel.
Na Stevovi se nám nejvíc líbí jeho
vtipné pochopení a jeho vtipné
poznámky. Každý pátek s ním
zažíváme mnoho srandy. Musíme ho
pochválit za jeho pochopení naší ne
vždy pochopitelné znakové řeči ….
Na jeho vzhledu se nám nejvíce líbí
jeho fajnově střižené kotlety. Je to náš
suprový anglický kámoš.“
—
naučíme se mluvit, mít dobrou
výslovnost
nebudeme mít problém domluvit se
v anglicky mluvících zemích
super hodiny




umí špatně česky
máme na něho málo času
někdy nerozumíme
zakázal nám elektronický slovník
15
Rozhovor
1) Where do you live?
I live in Jihlava.
2) Do you have a family?
Yes, I have a family. I am married. I have a
wife and two children.
3) Can you speak Czech?
Very little.
4) Do you have a sister or a brother?
I have a brother and a step – sister.
5) How old are you?
I am 35 years old.
6) What is your favorite food?
Lasagna, roast beef.
7) How many languages can you speak?
Very little Italian and Spanisch, little
Czech.
8) Have you got any pets?
I have a dog in England, but not in the
Czech Republic.
9) What are your hobbies?
My hobbies are reading, listening to music,
bike riding and watching films.
10) What is your favourite film?
My favourite film is Pulp Fiction, Dead
Man, No Country For Old Men.
11) Which monuments do you like in Prague?
Charles Bridge and Clock Tower.
12) What are your favourite sports?
Football, golf.
13) What is your favourite book?
Book with no name.
14) Do you like Czech Republic?
Yes, I like Moravia.
15) How long have you been in Czech
Republic?
16)
17)
18)
19)
20)
1 year and 8 months.
Do you like teaching?
Yes. It ´s different. I love my job.
What is your favourite alcohol?
White wine.
Do you like our school?
Yes. It is very friendly and there are good
people.
Do you celebrate Halloween?
Yes, Halloween is very important for us. I
like Halloween.
What was your best costume on
Halloween?
Probably a zombie.
A nyní česky:
1) Kde bydlíte?
Bydlím v Jihlavě.
2) Máte rodinu?
Ano, mám rodinu. Jsem ženatý. Mám
ženu a dvě děti.
3) Umíte mluvit česky?
Velmi málo.
4) Máte sestru nebo bratra?
Mám bratra a nevlastní sestru.
5) Kolik je Vám let?
Je mi 35 let.
6) Jaké je Vaše oblíbené jídlo?
Lasagne, biftek.
16
Rozhovor
7) Kolik jazyků umíte?
19) Slavíte Halloween?
Velmi málo italsky a španělsky, trochu
česky.
Ano, Halloween je pro nás velmi důležité.
Mám rád Halloween.
8) Máte nějaké domácí mazlíčky?
21) Jaký byl Váš nejlepší kostým na
Halloween?
Mám psa v Anglii, ale ne v České
republice.
Pravděpodobně zombie.
9) Jaké jsou Vaše koníčky?
Mezi mé záliby patří čtení, poslech hudby,
jízda na kole a sledování filmů.
Rozhovor připravili: Zdenka Kejdová, Lukáš Magyar,
Lenka Pavelková a Kateřina Janová (žáci 9. ročníku)
Foto: Mgr. Lucie Holá
10) Jaký je Váš oblíbený film?
Můj oblíbený film je „Pulp Fiction“,
„Dead Man“, „No For Old Man“.
11) Jaké památky se Vám líbí v Praze?
Karlův most a Staroměstský orloj.
12) Jaké jsou Vaše oblíbené sporty?
Fotbal, golf.
13) Jaká je Vaše oblíbená kniha?
„Book with no name“.
14) Líbí se Vám Česká republika?
Ano, líbí se mi Morava.
15) Jak už jste dlouho v České
republice?
1 rok a 8 měsíců.
16) Učíte rád?
Ano. Je to jiné. Miluji svou práci.
17) Jaký je Váš oblíbený alkohol?
Bílé víno.
18) Líbí se Vám u nás ve škole?
Ano. Je velmi přátelská a jsou zde dobří
lidé.
17
Rozhovor
1)
2)
3)
4)
5)
Jak se Ti líbí ve škole?
Co Tě nejvíce baví ve škole?
Jaký předmět Tě baví/nebaví?
Jakou paní učitelku máš nejraději?
Jaký je Tvůj nejlepší kamarád ze
třídy. Proč?
Sabina Batelková
1.
2.
3.
4.
5.
Dobrý.
Čtení.
Baví mě prvouka, nebaví mě matematika.
Paní učitelku Saxovou.
Nejraději mám Elišku Vařejkovou.
Libor Dolíhal
1.
2.
3.
4.
5.
Dobře.
Nejvíc mě baví si hrát s hračkami o přestávce.
Nejvíce mě baví to, když si povídáme.
A není nic, co by mě nebavilo.
Nejraději mám paní učitelku Holou.
Nejlepší kamarád je Jirka, protože si donesl
tablet a půjčil mi ho.
Celestýna Holemá
1.
2.
3.
4.
5.
Dobře.
Nejvíce mě baví matematika.
Baví mě matematika, nebaví mě VV.
Nejraději mám paní učitelku Saxovou.
Moje nejlepší kamarádka je Adélka.
Roman Holemý
1.
2.
3.
4.
5.
Dobře.
Nejvíce mě baví čeština.
Baví mě čeština, nebaví mě matematika.
Nejraději mám paní učitelku Saxovou.
Nejlepší kamarád je Jirka, protože je hodný.
18
Rozhovor
Amálka Klímová
Dobře.
Ve škole mě baví učení.
Z předmětů mě baví VV a nebaví mě čtení.
Nejraději mám paní učitelku Saxovou.
Nejlepší kamarádka je Eliška, protože s ní sedím
v družině.
1.
2.
3.
4.
5.
Adélka Koukolová
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Ve škole mě to baví.
Ve škole mě nejvíce baví hračky.
Nejvíce mě baví matematika, a co mě nebaví
nevím.
Nejraději mám paní učitelku Holou.
Moje nejlepší kamarádka je Celestýnka.
Jirka Navrátil
1.
2.
3.
4.
5.
Dobře.
Nejvíce mě baví matematika.
Baví mě trojúhelníky, nebaví mě kroužky.
Nejraději mám paní učitelku Saxovou.
Mám kamaráda Romana, protože jsme spolu
nesli zvířátka do školy.
Dmitrij Tonkich
1.
2.
3.
4.
5.
Líbí se mi ve škole, mám tu hodně kamarádů.
Nejvíce mě baví tělocvik (fotbal) a přestávky.
Baví mě čtení, ale nebaví mě VV.
Mám rád paní učitelku Saxovou, ale mám rád
všechny učitelky.
Moji kamarádi jsou Adam, Jirka, Libor a Sabinka.
Eliška Vařejková
1.
6.
2.
7.
3.
4.
5.
Dobře.
Nejvíce mě baví o přestávce hrát si s hračkami.
Baví mě matematika, ale nebaví mě prvouka.
Mám ráda paní učitelku Holou.
Nejvíce mám ráda Celestýnku.
Verunka Vařejková
Adam Voneš
1.
2.
3.
4.
5.
Dobrý.
Ve škole mě baví všechno.
Matematika mě nebaví a nemám
předmět, který by mě bavil.
Mám rád všechny paní učitelky =
Saxovou, Holou, Zítkovou.
Můj nejlepší kamarád ve třídě je
Dmitrij („Dýma“).
1.
2.
3.
4.
5.
Ve škole se mi líbí.
Ve škole mě nejvíce baví VV.
Baví mě matematika a nebaví mě tělocvik.
Nejraději mám paní učitelku Saxovou.
Mojí nejlepší kamarádkou je Celestýnka.
Foto: Mgr. Monika Šoustarová
Mgr. Martina Saxová
19
Rozhovor
Oslovili jsme předsedkyni školního parlamentu na naší škole Ludmilu Habánovou
(8. ročník) a zeptali jsme se jí na její názor ohledně školního parlamentu.
1) Jak ses dostala k funkci předsedkyně školního parlamentu?
Nikdo jiný se nepřihlásil.
2)
Jak dlouhé bude tvoje „funkční období“?
Plánuji skončit tento rok a příští rok nechat místo
jiným.
3)
Co je tvým úkolem?
Vést radu.
4)
Co od parlamentu očekáváš?
Že zlepší komunikaci žák, učitel.
5)
Jaké máš plány v parlamentu do budoucna?
Dál projednávat důležité záležitosti ohledně
výuky, údržby tříd nebo školních výletů.
6)
Jak často svoláváš schůzky parlamentu?
Když je třeba projednat důležité věci nebo
údržbu tříd.
7)
Co je náplní schůzek parlamentu?
Co nejefektivněji vyřešit problém.
8)
Považuješ parlament za užitečný?
Ano, rychleji se řeší závady.
9)
Jakým způsobem předáváš ty, či ostatní zástupci parlamentu informace ze
schůzek parlamentu ostatním spolužákům a pedagogům?
Na nástěnce parlamentu, před vchodem do koridoru se vyvěšuje zápis ze školní rady, nebo po
zeptání se účastníka rady.
Děkujeme za odpovědi.
Foto: Mgr. Monika Šoustarová
20