Dřevěný kostel Všech svatých v Sedlištích Dřevěný

Dřevěný
kostel
Všech
svatých v
Sedlištích
Dřevěný kostel
Všech svatých v Sedlištích
1
Dřevěný kostel
Všech svatých v Sedlištích
Dřevěný
kostel
Všech
svatých v
Sedlištích
David Pindur
Sedliště 2013
2
3
Obsah
Recenzent: Mgr. Jiří Brňovják, Ph.D.
7
8
14
18
32
46
Vydala Obec Sedliště ve spolupráci
s Regionem Slezská brána
za finanční podpory Moravskoslezského kraje.
57
77
93
100
© PhDr. David Pindur, Ph.D.
© Obec Sedliště a Region Slezská brána
ISBN 978-80-260-5172-5
4
119
122
126
131
132
134
140
142
Úvodní slovo
Obec Sedliště v proměnách sedmi staletí
Nejstarší písemné zprávy o kostele
Všem svatým vystavěný a faráři bruzovskému k spravování náleží
Filiálním kostelem farnosti Bruzovice
Samostatným farním kostelem
Ty sedlišťský kostelíčku, máš nakloněnou věžičku...
Péče o kostel v posledním půlstoletí
Současný kostel a jeho památky
Sedlišťská fara a faráři
Sedlišťské „Číslo poslední“
Z dějin hřbitovů
K větší cti a slávě Boží
Drobné sakrální objekty v Sedlištích
Poutní místo Hájek
Sedlišťští rodáci na vinici Páně
Dřevěné kostely v okolí Sedlišť
Poděkování autora
Příloha
Soupis duchovních správců sedlišťského kostela
Použité prameny a literatura
Zdroje vyobrazení
The Wooden Church of All Saints in Sedliště
5
Úvodní slovo
Vážení čtenáři,
otevřeli jste knihu, která pojednává o dominantě naší obce, jíž je po staletí dřevěný kostel Všech
svatých. Autor představuje v širších souvislostech historii této stavby. Svou práci vykonal se
zaujetím a naprosto profesionálně. Patří mu za to můj vřelý dík. Pokud osobně kostel neznáte,
přijměte knihu jako pozvánku nejen k jeho k poznání a prohlídce. V Sedlištích je totiž více
pozoruhodných míst a věcí, které je možno shlédnout. Nezbývá mi než vyslovit přání, aby se Vám
tato publikace dobře četla a byla pro Vás duchovním obohacením. Zároveň si dovolím pozvat
„přespolní“ čtenáře, aby si prožili alespoň kousek z jedinečné atmosféry kulturní památky,
jež patří k nejstarším a nejcennějším dochovaným dřevěným kostelům v České republice.
Ing. Jaromír Krejčok
starosta obce Sedliště
6
7
P
Obec Sedliště v proměnách sedmi staletí
odle některých teorií jsou počátky sousedících slezských obcí Sedliště a Řepiště spjaty s příchodem
kolonistů původem z Dolní Lužice do této části Těšínského knížectví na sklonku 13. století. Podle nejnovějších poznatků vznikly obě vesnice pravděpodobně na
půdě získané lužickým šlechtickým rodem Baruthů. Název Sedliště je údajně odvozen od stejnojmenné lužicko-srbské vsi v Dolní Lužici. Vesnice s lužicko-srbským
názvem Sedlišćo nese německý úřadní název Sedlitz
a je dnes místní částí braniborského krajského města
Seftenberg. Podle jiného názoru se však název obce
vyvinul ze „sídliště“ – „sedliska“. Za první spolehlivou
písemnou zmínku o Sedlištích můžeme považovat soupis desátků vratislavského biskupství z počátku 14. století (vznikl kolem roku 1305). Sedliště představovaly,
podobně jako sousední Bruzovice, typ lesní lánové vsi
jednořadové. Vlivem příčného dělení se později vyvinula v lánovou ves dvouřadovou. Osu vsi netvořila
po celé délce vodoteč. Osídlení v sedlišťském případě
bralo ohled spíše na reliéf krajiny, vytvářející zde údolí.
Menší část nejstarší zástavby obce kopíruje potok Ostravickou Datyňku, pravobřežní přítok řeky Ostravice.
Rozsah obdělávané půdy ve středověkých Sedlištích byl
o polovinu menší než v sousedních Bruzovicích a činil asi 20 franckých lánů (zhruba 500 ha). Obec zůstala
pravděpodobně až do poloviny 15. století alodním majetkem. Jako léno jsou Sedliště uváděny v listině těšínského knížete Boleslava II. pro manželku Annu z roku
8
Sedliště (Sedlisst) a okolní obce na mapě Těšínského knížectví
Johanna Wolfganga Wielanda, r. 1731 (vydání z r. 1831)
1450. Později se staly součástí frýdecko-místeckého
panství.
Na počátku 16. století byly Sedliště z hlediska církevní
správy součástí farnosti Bruzovice. Soupis ročních desátků bruzovické fary z roku 1506 zaznamenal v Sedlištích celkem 20 osedlých (včetně fojta). Setkáváme se
zde tehdy s těmito jmény (příjmení tehdy ještě nebyla
pevně ustanovena): Mrozek, Pavel, Piskorka, Tessak, Savel,
Pavala, Vavřík, Zymanek, Mika, Matějak, Skotničný, Bartek
Šesták, Matúš Poletopika, Kočfara, Michal, Macek, Spolnik,
Hladký a Slovák. V Sedlištích se tehdy nacházel panský
dvůr, který obýval jistý Matúš a neupřesněný počet
komorníků (neosedlých poddaných). Urbář frýdecko-místeckého panství z roku 1580 uvádí v Sedlištích
celkem 29 osedlých včetně fojta (jistý Jan), mlynáře
(Jakub Šafránek) a nájemce panského dvora (Tomáš Di-
bel). U ostatních osedlých poddaných se jednalo o tato
jména (v závorce ponecháváme originální zápis podoby
jejich jména): Pavel Šperlink, Adam Milatův, Jiří (Jurek)
Jaskula, Matěj Oblúček, Matěj (Macek) Hurt, Jiří (Jura)
Urbánek, Vít (Vítek) Slovák, Jakub, Martin Šafránek,
Matouš (Matúš ) Piskoř, Martin Havlův, Tomáš (Tomek)
Havlů, Jiří (Jurek) Papala, Stanislav (Staněk) Vavříků, Pavel Ziman, Ondřej (Andrys) Matějků, Martin Matějkův,
Jan Pešatův, Matěj Šesták, Martin Šimků, Mikuláš (Mikoláš ) Veselka, Martin Šesták, Matěj (Matys) Bankalů,
Jan Paskovský, Valentin (Válek) Černý a Matěj Vavřičků.
V období držby frýdecko-místeckého panství olomouckým biskupem Stanislavem Pavlovským z Pavlovic
v letech 1581–1584 probíhal spor o hranice katastrů
Lískovce a Sedlišť na frýdecko-místeckém panství s řepišťskými poddanými Zikmunda staršího Sedlnického
z Choltic a na Vratimově. Biskup Pavlovský navštívil
sporná místa v září 1582 se šlechtickou komisí a svědky
z řad poddaných, stejně jako v případě jiných sporných
míst ve frýdecké části panství (Bruzovice, Pazderna).
Z biskupovy odeslané korespondence vysvítá, že protestant Sedlnický odmítal celou kauzu řešit dohodou
a svaloval vinu na lískovecké a sedlišťské poddané. Pavlovský proto Sedlnického několikrát nabádal k smírnému postoji, nesetkal se však s pochopením. Spory
zřejmě doznívaly ještě v dalších letech.
Podle soupisu příjmů bruzovického kostela z konce
16. století odvádělo dávky ze Sedlišť celkem 26 plátců
včetně fojta a mlynáře. Tou dobou již náleželo frýdecké
panství příslušníkům rodu Bruntálských z Vrbna (od
roku 1584). Dne 12. července roku 1612 donutil držitel
panství, hrabě Jan starší Bruntálský z Vrbna († 1620),
sedlišťského sedláka Jiřího Pešata k prodeji jeho volenství v sousedství kostela a fojtova selského gruntu
za 800 zlatých. Z Pešatova gruntu byl vrchností zřízen
nový dvůr (folvark).
Poslední objekt z bývalého panského dvora v Sedlištích, r. 1949
V roce 1636 čítaly Sedliště podle údajů uvedených v urbáři frýdeckého 26 osedlých poddaných, z toho 19 sedláků (jeden volný) a sedm zahradníků (jeden volný).
Přesný počet komorníků není uveden. Na katastru
obce se nacházelo sedm rybníků menší velikosti, listnatý les sousedící s lískoveckým a kaňovickým lesem.
K sedlišťskému panskému dvoru náležely tři zahrady
a čtyři louky. Pozemkové knihy (gruntovnice), které
jsou pro Sedliště dochovány od roku 1609, nás informují o hospodářském vyčerpání obyvatel, zvláště sedláků, v tehdejších těžkých letech probíhající třicetileté
války. Například 23. března 1635 v veliké a nesnesitedlné
kontribuci vojenské prodal za dědičné kousek zahrady krom
9
duba, který v tom jest sedlák Stanislav Marný Adamu Kutiřovi, který si na koupeném pozemku vybudoval chalupu. Urbář panství z roku 1664 zaznamenal o jednoho
sedláka a zahradníka více, uvádí rovněž 12 chalupníků
bez rolí. Sedlák Jiří Bezruč vlastnil lisovnu oleje. Panskému dvoru ubyla jedna zahrada a přibyly dvě nové
louky a holubník. V Sedlištích se tehdy nacházelo šest
rybníků. Po celé 17. století se v Sedlištích i sousedních
Bruzovicích dařilo včelařství. Z inventáře pozůstalosti
po zemřelém volném sedláku Michalu Hýlovi z 9. listopadu 1615 se dozvídáme, že se na jeho statku (č. p. 91)
nacházelo úctyhodných medu 22 kbelí a včel aulův 98. Sedlišťští včelaři měli své stálé místo mezi prodejci vosku
na svíce a obětiny frýdeckému růžencovému bratrstvu
ve druhé polovině 17. století (patřil mezi ně Jan Bezruč,
Matěj Kolář a Matěj Malík).
První rektifikace karolínského katastru slezského
z první poloviny 20. let 18. století zachytila v Sedlištích
vedle 29 sedláků a zahradníků rovněž 30 chalupníků.
Dřevěná chalupa č. p. 139, kolem r. 1960
10
Pojmem zahradník označujeme až do poloviny 19. století příslušníka nižší venkovské společenské vrstvy
s menší výměrou pozemků než u sedláka. Velikost zahradnických usedlostí se na Těšínsku pohybovala od
jednoho do tří hektarů. Chalupník představoval nejnižší
vrstvu venkovského osedlého obyvatelstva, bezzemka
s chalupou s pozemkem nevalné rozlohy v jejím sousedství. Její přítomnost byla charakteristická pro oblasti
s méně kvalitní půdou. V Sedlištích se usazovali především v místech vyklučených lesů a v odlehlých částech
katastru. Na sedlišťských usedlostech se tehdy chovalo
celkem 90 ovcí, 166 krav a 24 vepřů. V obci se kromě
panského dvora nacházel rovněž mlýn o jednom kole
a devět rybníků.
Podle soupisu farníků bruzovické farnosti z roku 1764
žilo v Sedlištích 405 obyvatel (193 mužů a 212 žen),
z toho 106 dětí (50 chlapců a 56 dívek) předzpovědního
věku. Sedliště byly v této době nejlidnatější obcí bruzovické farnosti. Urbář obce z roku 1770 zaznamenal
dědičného fojta, 14 sedláků (z toho jeden volný), 10 zahradníků (dva volní), velkého chalupníka, sedm malých
volných chalupníků, 53 malých rustikalistů a jednoho
malého dominikalistu. Celkový počet osedlých byl
87. Roku 1776 platilo vojenské kontribuce 28 selských
gruntů a stejný počet zahradnických a chalupnických
usedlostí. Církevní soupis obyvatel z první poloviny
80. let 18. století uvádí v tomto období 582 Sedlišťanů.
Tou dobou lze zaznamenat úbytek sedláků a nárůst
počtu chalupníků. Roku 1776 byla na katastru Sedlišť založena hrabětem Janem Nepomukem Pražmou
Dřevěná chalupa č. p. 69 a dřevěný kříž (Mlzáky), r. 1978
z Bílkova (1726–1804) osada Mlzáky (vyskytuje se také
lidový název Mlzoky či Mlsáky). Osídlení v této lokalitě je však písemně doloženo již k roku 1764. Vzniklo
zde celkem pět chalupnických usedlostí (č. p. 97–101)
na rozparcelované půdě, původně příslušné k sedlišťskému folvarku.
Na počátku 19. století (v roce 1804) žilo v Sedlištích ve
113 domech 637 obyvatel katolického vyznání, hovořících slezsko-moravským nářečím. Pěstoval se zde oves
a žito. Nejvíce plochy z katastru obce připadalo na ornou půdu.
Sedliště se již v letech 1808–1809 a posléze 1812–1815
neúspěšně pokoušely o zřízení vlastní školy, aby místní
děti nemusely nadále docházet do školy v Bruzovicích. Úsilí Sedlišťanů bylo korunováno úspěchem až
roku 1833, kdy obdrželi stavební povolení. Vyučování
v nové zděné jednotřídní škole bylo zahájeno 1. listopadu 1835. Prvním řádným učitel byl Ignác Josef Klement Burel (1812–1892), rodák z Borové u Malenovic.
Větrný mlýnek s turbínou na č. p. 98 (Mlzáky), r. 1978
Školu hmotně podpořil rovněž bruzovický farář Pavel
Prutek. Podle inventáře sedlišťské školy z roku 1842 se
jednalo o zděnou budovu se šindelovou střechou nedaleko kostela (dnes sídlo pošty a muzea Lašská jizba).
Nacházely se v ní dvě obytné místnosti pro učitele a kuchyně s cihlovým dlážděním, ohništěm a spižírnou.
Školní třída měla dřevěný strop, čtyři dvoukřídlá okna
s kováním a čtyři dvoudílná okna. K mobiliáři třídy patřilo 10 kusů lavic, dřevěný učitelský stůl a dvě černé tabule. Ke škole náležela dřevěná stodola krytá šindelem.
11
Až do roku 1872 příslušely k této škole děti z Kaňovic. V letech 1928–1930 proběhla v Sedlištích výstavba
nové Jubilejní obecné školy Masarykovy (dnes Jubilejní
Masarykova základní škola).
Na základě zákona o obcích vznikla v roce 1850 obec
Sedliště v čele s voleným starostou a zastupitelstvem.
Pedagogický sbor Jubilejní obecné školy Masarykovy v Sedlištích, sedící zleva: farář Josef Nogol,
řídící učitel Karel Janošek a učitel Josef Onderek, kolem r. 1935
12
Prvním starostou byl zvolen poslední fojt Ondřej Škarabela. V této době byly byly součástí Sedlišť rovněž
Kaňovice, které se však v roce 1868 opět osamostatnily.
Z hlediska vyšší státní správy náležely Sedliště od poloviny 19. století k politickému okresu Frýdek, v letech
1868–1901 k politickému okresu Těšín (okresní soud
však ve Frýdku zůstal) a poté k obnovenému frýdeckému okresu. V roce 1880 čítaly Sedliště 988 obyvatel
ve 170 domech. Obec byla v té době téměř výlučně
českou, k českému obcovacímu jazyku se přihlásilo
983 obyvatel, jedna osoba k polskému a čtyři k jinému.
O padesát let později čítaly Sedliště 1 203 obyvatel,
z nichž 1 174 bylo československé národnosti, šest polské, dva německé a 21 jiné. Obec v roce 1930 čítala 203
domů. Tou dobou byly Sedliště již sídlem poštovního
úřadu (od roku 1920) či četnické stanice (od roku 1912).
Sedliště sehrály v závěru 19. století a v první polovině
20. století jednu z prvořadých úloh v národní a kulturní
oblasti. Průkopnická role připadla sedlišťské čtenářské
besedě, jež v obci působila již od 70. 19. století. V roce
1908 bylo založeno Lašské národopisné sdružení Sedlišťané, které svým významem přerostlo hranice obce.
V meziválečném období sdružení čítalo na 600 krojovaných č lenův několika obcích na Těšínsku i přilehlé
Moravě. Neméně významná byla sbírková činnost Sedlišťanů. Nashromážděný materiál se později stal základem sbírek dnešního Muzea Beskyd Frýdek-Místek.
Mezi přední osobnosti neodmyslitelně spjaté se sdružením Sedlišťané náleží neúnavný vlastivědný pracovník
Joža Vochala (1892–1965) či místní kronikář Antonín
Ferdinand Stříž
(1895–1977).
Na
muzejní
tradici v Sedlištích navazuje
od roku 1974
Muzeum Lašská jizba s knihovnou specializovanou na
literaturu k regionu.
Joža Vochala (1895–1965), neúnavný vlastivědný pracovník a organizátor
spolkového života v Sedlištích a na Těšínsku v lašském kroji, kolem r. 1920
Rovněž k dnešnímu kulturnímu životu Sedlišť aktivně přispívají četné
spolky. Je třeba zmínit především Sbor dobrovolných
hasičů Sedliště. Datem svého založení (1891) patří
k nejstarším českým vesnickým hasičským sborům na
Těšínsku. Od roku 1901 v obci působí hornický spolek Rozkvět. V současnosti je velmi činný rovněž oddíl kopané TJ Sokol Sedliště. Navazuje na tradice Tělocvičné jednoty Sokol Bruzovice – Sedliště založené
v roce 1920. Z dalších spolků v obci v minulosti působily rovněž Orel, Dělnická tělovýchovná jednota či Junák. V podnikatelském areálu v místě bývalého JZD se
nacházejí firmy různého zaměření, mezi nejvýznamější
patří F.M.T. Group s.r.o. V Sedlištích rovněž dlouhodobě sídlí výrobna ponožek MIKETA.
Dnešní Sedliště jsou ideální lokalitou pro příměstskou
turistiku. Obcí prochází cyklostezky a turistické trasy.
Příjemným cílem výletů je dominantní návrší Černá
zem (374 m n.m.), kde byl v roce 1932 odhalen Památník osvobozené půdy. Toto místo nese od roku 1962 název Bezručova vyhlídka. Od roku 2005 ji zdobí rovněž
plastiky sedlišťského sochaře a řezbáře Emila Adamce
(* 1972). Nedaleko od těchto míst se v minulosti těžil
vápenec. Ze zajímavých památek na katastru obce můžeme upozornit ještě například na pomník obětí obou
světových válek v centru obce či pomník postavený
Památník osvobozené půdy z r. 1932 na Černé zemi, kolem r. 1935
13
v roce 1928 u příležitosti prvního desetiletí Československé republiky v Hájku.
Ochutnávku tradiční slezské kuchyně nabízí věhlasná
restaurace Lašská jizba. K 1. lednu 2013 čítaly Sedliště
1 491 obyvatel. Katastrální území činí 9,90 km2 a sousedí s městy Frýdek-Místek a Vratimov a obcemi Bruzovice, Kaňovice, Řepiště a Václavovice.
Pohlednice ze Sedlišť zachycuje centrum obce směrem od návrší Černá Země, zleva: Jubilejní obecná škola Masarykova, stará škola (tou dobou sídlo kampeličky, knihovny a četnické stanice),
fara, farní kostel Všech svatých, poslední objekt z panského dvora (v popředí), obecní hostinec, věž hasičské zbrojnice, hostinec U veselého rolníka a selský grunt č. p. 80, r. 1939
H
Nejstarší písemné zprávy o kostele
istorickým klenotem Sedlišť je malebný dřevěný
kostel Všech svatých z první poloviny 17. století.
První písemnou zmínku o předchůdci tohoto chrámu,
který je od roku 1871 farním, nacházíme v soupisu
takzvaného svatopetrského haléře opolského arcijáhenství z roku 1447. Dodnes však není spolehlivě vyřešena otázka, zda je tam uvedená lokalita Czedlicz totožná se Sedlištěmi. Pokud ano, naskýtá se otázka, zda
byl kostel v této době farním či nikoliv, protože soupis
svatopetrského haléře uvádí pouze farní kostely. Na
počátku 16. století však Sedliště byly již součástí farnosti Bruzovice. Z roku 1506 je totiž dochován výše
zmíněný soupis desátků bruzovického faráře, který
měl od sedlišťských farníků rovněž nárok na příjem
ve výši čtyř grošů o svátku Všech svatých, jímž byl
pravděpodobně zasvěcen nejstarší kostel v Sedlištích.
Sedliště již zůstaly součástí bruzovické farnosti.
Po polovině 16. století se většina území Těšínského
knížectví přiklonila k novému náboženskému učení
Martina Luthera. V samotném Frýdku a okolí však
luterství zdomácnělo až po roce 1554, kdy frýdecko-místecké panství vykoupil ze zástavy těšínský kníže
Václav III. Adam (1524–1579) a jeho správu svěřil
svým úředníkům, kteří patřili k silným stoupencům
reformace. Ve Frýdku působili evangeličtí duchovní
Daniel z Prostějova, Pavel Soherus, Jan Skočovský či
Matouš z Hradiště. Rovněž duchovní správu farnosti
Dobrá vykonávali luterští kněží (zmiňováni Matouš
14
z Hradiště a Jan Měkota z Pardubic). Z této skutečnosti se dá usuzovat (dosud však bez opory v písemných pramenech), že i sousední bruzovická fara byla
obsazena evangelickým farářem. S evangelickou minulostí sedlišťského kostela býval spojován železný
kohout, nalezený na půdě kostela v roce 1862. Jeden
z jeho nálezců, Jan Polach (1852–1928), o tom později
napsal: Při bourání věže a části kostela našli jsme v koutě
tmavém pod střechu starého železného kutého kohuta... Kohut
Soupis desátků a dalších povinností sedlišťských farníků vůči bruzovickému faráři
Matěji Polonovi z r. 1506, opis v kronice farnosti Bruzovice z počátku 18. století
15
byl ve středověku i později na katolických kostelích jako symbol
bdělosti, ostražitosti a vždy pohotovosti co do věrouky katolické. Později, kdy Martinem Luthrem založena byla evangelická věrouka, pochytili tito kohouta pro sebe, že jen na evangelických modlitebnách měli kohouta... Historicky dokázáno,
že i v Sedlišti jak dřív podotknuto na krátký čas byly evang.
bohoslužby, tak ten kohut mohl býti k službám...
Frýdecko-místecké panství se však již brzy stalo výchozím bodem pro rekatolizaci Těšínska. V listopadu
1581 koupil toto panství
olomoucký biskup Stanislav Pavlovský z Pavlovic
(† 1598). V souladu s tehdy
platným právem Cuius regio,
eius religio (Čí vláda, toho
náboženství) poslal počátkem ledna 1582 do Frýdku
katolického kněze Michala
Stanislav Pavlovský z Pavlovic († 1598)
Regulina na zkušební dobu
do svátku sv. Jiří (23. dubna) téhož roku. Jelikož faru
obýval ještě luterský kněz, který se však musel z rozkazu biskupa Pavlovského co nejdříve vystěhovat, bydlel Regulinus nějakou dobu na zámku. Z pozdějšího
biskupova dopisu se dozvídáme, že tento kněz spravoval rovněž neobsazenou bruzovickou farnost a že každou třetí neděli sloužil mši v Bruzovicích. Později biskup poslal katolického kněze Matěje na faru v Dobré.
Z roku 1584 se dozvídáme o katolickém knězi Stanislavovi, bruzovickém faráři, a jeho sporu o zadržované
desátky od farníků z Bruzovic a Sedlišť. Téhož roku do16
šlo k odprodeji frýdecké části panství hraběti Bartoloměji Bruntálskému z Vrbna († 1604), místecká část byla
trvale připojena k hukvaldskému panství olomouckých
biskupů. Bartoloměj Bruntálský získal zároveň i patronátní právo nad všemi farami frýdeckého dominia.
Krátce po prodeji panství adresoval biskup Pavlovský
Bruntálskému dopis (2. září 1584), v němž ho nabádal,
aby poddané frýdeckého panství k religii s(vat)é katolické
vedouc a z bludu vyvedenej Vám zachovati ke cti a chvále jeho
svaté Božské milosti a jich
dobrému a spasitedlnému ráčil. Všechny tři farnosti
frýdeckého panství (Bruzovice, Dobrá, Frýdek)
zůstaly od této doby již
v katolických rukou.
Nový držitel frýdeckého
panství,
Bartoloměj
Bartoloměj Bruntálský z Vrbna († 1604)
Bruntálský z Vrbna, daroval 28. července 1604 sedlišťskému kostelu dědičně
tři skotně (pastviny pro dobytek) s rybníčkem a jiné
menší pozemky (odňaté gruntu volného sedláka Jiřího
Pešata). Tyto pozemky byl pronajaty sedlišťské obci,
která z nich musela platit kostelu ročně jeden zlatý
18 grošů na opravu aneb na paramenta ku mši svaté. Podle znění dochované závěti Bartolomějovy manželky
Anny Bruntálské z Vrbna, rozené Vyškotové z Vodník, sepsané ve Frýdku 21. září 1606 měl sedlišťský
kostel po její smrti obdržet částku ve výši 100 zlatých.
Obnosem v této výši měly být obdarovány všechny
kostely na frýdeckém panství, měla být pevná a nezcizitelná a nemohla být půjčována na úrok. Peníze byly
tedy určeny pouze na opravu a jiných potřebných věcí při
kostelích.
Již tento starý sedlišťský kostel byl zasvěcen Všem
svatým. Potvrzuje to listina hraběte Jana staršího
Bruntálského z Vrbna ze 17. června 1617, kterou převedl patronátní právo nad kostely frýdeckého panství
na vratislavského biskupa Karla Habsburského a jeho
nástupce. Z tohoto dokumentu se dozvídáme poprvé
o patrociniu všech osmi kostelů na tehdejším panství.
Ve Frýdku to byl farní kostel sv. Jana Křtitele se dvěma
filiálními kostely: sv. Jošta na předměstí a sv. Šimona
a Judy v Lískovci. K bruzovické farnosti náležel farní
kostel sv. Stanislava v Bruzovicích a filiální kostel Všech
svatých v Sedlištích. Správě fary v Dobré příslušel farní
kostel sv. Jiří v Dobré a filiální kostel sv. Martina ve
Skalici.
V roce 1610 byla založena novým bruzovickým farářem
Janem Scultetem († 1665) nejstarší dochovaná křestní matrika bruzovické farnosti. První zde evidovaný křest ze Sedlišť je datován k 21. listopadu, kdy farář Scultetus pokřtil
Kateřinu, dceru sedlišťského fojta Adama a jeho manželky
Anny. Jako kmotři jsou uvedeni Jiří Jurna ze Sviadnova,
Anna Grabová a Barbora Lipová, obě z Lískovce. Další
křest ze Sedlišť je evidován ke 14. prosinci 1610, kdy byla
pokřtěna Dorota, dcera Jiřího a Anny Troškových.
17
U
Všem svatým vystavěný a faráři
bruzovskému k spravování náleží
Filiálním kostelem farnosti Bruzovice
rbář frýdeckého panství z roku
staré pokrývky k pokrytí oltáře čtyři, stří1636 obsahuje o kostele pobrný kalich, zlatá nádobka pro Nejsvětější
známku: Kostel v té vsi jest ke cti a chvále
svátost oltářní, měděný pacifikál, tři stejné
nesmrtedlnému Bohu a jeho Všem svatým vykorouhve, dvě konvičky, dvě větší zvony,
stavěný a faráři bruzovskému k spravování názvonek ke mši, dva oltáře, hlavní je maloleží. Podle zmínky v nejstarší bruzovické
vaný zlatem a má ciborium, druhý menší
křestní matrice a ve farní kronice nahras obrazem Panny Marie a také s ciboriem,
dila roku 1638 původní dřevěný kostel
čtyři dřevěné svícny, čtyři dlouhé svícny,
nová stavba, jejíž realizace se ujal brurůzné malby na stěnách a obojím kůru jak
zovický farář Jan Scultetus. K výstavbě
pro z pěváky tak pro lid. Obraz y: sv. Anny
bylo použito opět dřevo, které bylo nejna jedné straně, na druhé straně Panny
Erb rodu Oppersdorfů
dostupnějším materiálem. Podle místní
Marie Bolestné. Na stěnách visí rozmanité
tradice stavěl nový kostel sedlišťský mlynář Václav
malé obraz y, lavice jsou dosti důstojné a postačující, kazatelna
Šustek se synem Adamem. Vzhledem k tesařským pos pokrývkou z příze, křtitelnice má měděnou nádobu. Pro abluci
vinnostem mlynářů na frýdeckém panství v raném noje určen cínový kalich, v sakristii skříň na kostelní roucha, vravověku není tato možnost vyloučena. Tou dobou byl
tislavský misál, agenda a kniha příjmů. P. Jan Scultetus postavil
držitelem frýdeckého panství hrabě Jiří z Oppersdorfu
ve farské zahradě za své peníze domek pro komorníka. Ve svátek
(1588–1651), který patřil k předním katolickým šlechVšech svatých přicházeli na mši svatou do Sedlišť Frýdečané...
ticům ve Slezsku a mecenášům celé řady církevních
Z inventáře se dále dozvídáme, že bruzovičtí faráři
objektů (např. kostela na Prašivé). O vzhledu kostela
měli povinnost sloužit v tomto filiálním kostele kromě
několik let po jeho dokončení informuje nejstarší inkaždé třetí neděle ještě o svátku sv. Jana Evangelisty,
ventář, sepsaný farářem Scultetem. V Sedlištích je farář
druhý nebo třetí svátek velikonoční (podle libosti) ale
povinen sloužit mši svatou každou třetí neděli v měsíci. Ornáty
slavnost Všech svatých jsou povinni tu s pomocníky kostelními
jsou zde dva, jeden nový ozdobený bílými a zelenými květy, druhý
slavnostně sloužiti, tento svátek byl znovu ustanoven roku 1638
je starý, z hedvábí. Antependia jsou tři, jedno kožené, zdobené
se souhlasem Nejdůstojnější konzistoře.
zlatou barvou, druhé je nové a podobné novému ornátu, třetí
Vizitační protokol z roku 1652 popisuje vedle bruzovicstaré je z červeného hedvábí. Plachty z příze na pokrytí oltáře tři,
kého farního kostela sv. Stanislava rovněž filiální kos-
18
tel v Sedlištích jako pěkně zbudovaný, zasvěcen ke cti Boží
a Všech svatých, ozdoben velmi důstojnými malbami. Vizitátor
dále poznamenal: má dřevěnou věž se dvěma zvony, v kostele jsou dva oltáře, hlavní je asi posvěcený a je nově pozlacený.
Na něm se v tabernáklu uchovává Nejsvětější svátost oltářní ve
stříbrném, pozlaceném ciboriu. Křtitelnice je čistá s posvátnými
oleji. Lavice jsou dobře ustaveny... Mezi posvátnými rouchy
a liturgickým vybavením byly vyjmenovány například
dva ornáty, tři antependia, osm procesních korouhví,
dvě cínové konvičky, stříbrný kalich, cínový kalich
k abluci či měděný pacifikál. Z knih jsou zmíněny misál a agenda vratislavské diecéze a účetní kniha. Roku
1666 daroval sedlišťskému kostelu frýdecký arcikněz
a farář Matěj František Tlametius († 1682) černý ornát
Nejstarší inventář filiálního kostela v Sedlištích pořízený kolem poloviny 17. století bruzovickým
farářem Janem Scultetem († 1665), opis v kronice farnosti Bruzovice z počátku 18. století
k poctě Všem svatým a jako památku na dlouholetého
zesnulého bruzovického faráře Sculteta. Kromě ornátu
pořídil do Sedlišť rovněž další textilie.
Mnoho cenných informací poskytuje řada knih kostelních účtů. Nejstarší dochovaná účetní kniha sedlišťského kostela byla vedena v českém jazyce v letech
1672–1735. Její vazba byla zhotovena z pergamenu obsahujícího notový záznam a texty z 15. nebo 16. století.
Každoroční zápisy v knize o příjmech a vydáních jsou
vedeny v pravidelných přehledných rubrikách, o nichž
se hovoří již v názvu písemného pramene: Registra kostela sedlištského Všech Božích svatých, založená za dvojíctih[odného] kněze Fridricha Chalíka, na ten čas faráře, a za kostelníkův Jiříka Bezruče a Václava Fojtového léta Páně 1672.
V nichžto poznamenané důchody jeho: 1) z krav a u kterých lidí
zůstávají, 2) z země, zahrad, rybníčkův a kteří takové držejí,
3) z peněz půjčených pod aurok, a kteří je mají, 4) z gruntových peněz odporučených aneb ukoupených, 5) z starých restův,
totižto aurokův zasedělých, 6) z proseb do míška. Item vydání
1) na chrám Páně, 2) na víno, 3) na vosk, 4) na festivaly a hostie.
Pro stavebně-historický vývoj kostela a jeho kulturní
dějiny jsou nejdůležitější rubriky každoročních vydání
na opravy. Například hned z nejstaršího zápisu se dovídáme o opravě kostelních lavic či pořízení dvou nových plechových svícnů. O rok později byly například
zakoupeny dvě nové knihy (diecézní agenda a kancionál) či nové portatile (kamenná deska většinou ve tvaru
čtverce vkládající se do oltářní mensy, na ní mohla být
sloužena mše). V roce 1674 se připravovala výstavba
nové věžičky, byla pro ni zakoupena plechová báň
19
a šindel, tesaři opracovali dřevo a následujícího roku
byly zhotoveny a zakoupeny fošně na věžečku. Výstavba
věžičky byla úspěšně provedena v roce 1676. Častou
položkou v účetních záznamech jsou výdaje na pobíjení
kostela dřevem a výměnu šindele, což svědčí o pečlivé
údržbě dřevěné stavby.
Kombinací inventáře, který sepsal v září 1678 bruzovický farář Fridrich Ferdinand Chalík (1611–1683)
a později ho o některé údaje doplnili jeho nástupci,
a vizitačního protokolu z roku 1679 získáme poměrně
přesnou představu o vzhledu sedlišťského kostela ve
druhé polovině 17. století. Kostel Všech svatých, který
podle tradice obdržel toto patrocinium od vratislavského biskupa, byl vystavěn celý nově ze dřeva. Nacházel se v dobrém stavu, ozdoben malbami a neposvěcený. Neposvěceny byly rovněž oba oltáře. Výročí
posvěcení se však podle starého zvyku slavilo v neděli
po svátku Všech svatých. Mohlo se jednat o památku
na posvěcení předchozího kostela. Hlavní oltář Všech
svatých na tmavém podstavci, pozlacený, měl přenosný
svatostánek (tabernákl). Nad ním byl umístěn obraz
znázorňující na malovaném plátně Krista ve společnosti světců. Ještě výše byl zavěšen obraz Panny Marie.
Po stranách oltáře byly umístěny celkem čtyři sochy,
dvě výše a dvě níže. V oltářním nástavci stál na sloupku
obraz zmrtvýchvstalého Krista, který se dal sejmout
a použít o Velikonocích. Oltář měl kamennou mensu
vhodnou k posvěcení. Na evangelijní straně stál boční
oltář s vyobrazením Panny Marie na dřevěné desce.
Po stranách byly původně umístěny plastiky sv. Kate20
řiny a sv. Barbory. Obě plastiky panen a mučednic byly
nahrazeny novými sochami sv. Jana Křtitele a sv. Ondřeje. Nad mariánským obrazem se nacházel obraz
sv. Josefa a v nástavci sv. Michaela archanděla. Tyto
oltáře měly k dispozici pět antependií, osm svrchních
plachet, devět spodních, šest ubrousků, 11 delších stuh
k výzdobě, dvě posvěcená portatile donesená z Vratislavi s uzavřenými ostatky svatého mučedníka Julia,
Charity, panny a mučednice, a ostatky mučedníků
z družiny sv. Voršily. Portatile pro hlavní oltář posvětil vratislavský světící biskup Karel František Neander
v roce 1672. K inventáři kostela náležely dva plechové
svícny, šest nových dřevěných postříbřených svícnů
a dva opotřebované staré, tři kříže, tabulka s nejdůležitějšími modlitbami z kánonu, tabulky s počátkem
evangelia sv. Jana a žalmem Lavabo, místo relikviářů
dva obrazy, měděný pacifikál, dvě podušky, koberec,
červené sukno k pokrytí oltářních stupňů, dvě cínové
konvičky, dvě vázy na květiny, dva oltářní zvonky, zvonek visící u sakristie, mosazná kadidelnice s plechovou
loďkou. Před hlavním oltářem byla zavěšena plechová
lampa, ale bez věčného světla, protože se zde trvale nepřechovávala Nejsvětější svátost oltářní. Pro tento účel
zde ale bylo k dispozici stříbrné pozlacené ciborium.
Dřevěná křtitelnice obsahovala čistý měděný kotlík.
Uzamykala se klíčem, který vlastnil farář. Byly v ní
umístěny rovněž oleje v trojdílné nádobce. Jako zpovědnice sloužila židle stojící u oltáře. Kazatelna byla,
podle výpovědi pramenů, pěkná a pohodlná. Kostelní
inventář dále obsahoval dva zvonečky na milodary vy-
bírané v průběhu kázání, dvě lepší korouhve a čtyři
staré, dva pohřební kříže (jeden z nich byl bez násady
a sloužil k pohřbům dětí), měděný kotlík na svěcenou
vodu u dveří, u druhého vchodu byla umístěna kamenná kropenka. Lavice byly hodnoceny jako pěkné.
K bohoslužbám zde sloužil stříbrný kalich s paténou,
druhý měděný, postříbřený, také s paténou, která byla
vzata z Bruzovic k nošení Těla Páně nemocným. V sakristii byl dále uložen římský misál, tři alby, šest humerálů, tři cingula, čtyři ornáty všech barev, čtyři plátěné
komže pro ministranty a tři kolárky. Sakristie byla charakterizována jako malá a temná, měla zánovní skříň
na bohoslužebné náčiní. V této skříni byly uloženy ještě
dvě rochety, nová agenda vratislavské diecéze, účetní
kniha a pokladna se dvěma klíči. V dřevěné zvonici se
nacházely dva neposvěcené zvony a v malé věžičce na
kostelní střeše zvonek, který kostelu hrabě František
Eusebius z Oppersdorfu (1623–1691) ze zámecké kaple
sv. Barbory ve Frýdku, pro níž nechal zhotovit nový
a větší zvon.
V roku 1680 prošla náročnější opravou kostelní zvonice. Za tímto účelem bylo bruzovickým farářem
Václavem Ludvíkem Komínkem († 1681) zakoupeno
10 plechů. Účty nám o této rekonstrukci dále vypovídají, že bylo zaplaceno tesařům, kteří najímali zvonici na
odkup 18 gr., dáno za dubec fojtovi na špici na zvonici, dáno
malířovi od pozlacení kříže 3 zl. 27 gr., dáno tesařům od pobíjení kříže na zvonici kostela a parkánův 7 zl. 30 gr. Jak
bylo u těchto stavebních aktivit obvyklé, muselo být
nakoupeno veliké množství šindele a speciálních hře-
bíků. V daném roce bylo frýdecké a zvláště sousední
hukvaldské panství postiženo vpádem uherských kuruců. Farář Komínek se oprávněně obával násilností
a loupeží, a proto nechal v sedlišťském kostele vybudovat speciální skrýš na úschovu cenného liturgického
náčiní. V účtech se o tom zachovala zmínka: Dáno zedníkovi od zasklepení kalichův v čas postrachu rebel[antského]
4 gr. 6 hal.. V roce 1683 byl pořízen nový boční oltář,
jehož autorem byl věhlasný frýdecký stolař a řezbář Filip Weissmann (1639–1719). Tento umělec zajistil rovněž přenesení starého oltáře, opravu kazatelny a všech
kostelních lavic. Pro nový boční oltář Panny Marie byly
tehdy namalovány dva obrazy. Následující rok byl tento
oltář pozlacen malířem Janem Volným. Roku 1686 bylo
Weissmannovi za novou mřížku před hlavní oltář zaplaceno šest tolarů. Téhož roku musel kostel odevzdat
kontribuci na spomození vojny turecké částku 25 grošů.
V květnu 1688 vizitoval farnost opolský arcijáhen Martin Theofil Stephetius z Thursternu (1641–1709), jenž
zanechal stručný zápis také o Sedlištích. Podle protokolu měl filiální kostel dřevěný malovaný strop, cihlovou podlahu, umělecky vyřezávanou a malovanou
kazatelnu na evangelijní straně, na téže straně přiléhala k presbytáři sakristie. Při další kanonické vizitaci
roku 1697 napsal týž vizitátor o sedlišťském kostele,
že je vzdálen od matky (tj. farního kostela) čtvrt míle, je celý
dřevěný, neposvěcený, pod titulem Všech svatých, s malovanými
stěnami z desek, celý je vydlážděn. Kazatelna na straně evangelijní je dokola umělecky ozdobena, na téže straně se nachází
malá a temná dřevěná sakristie. Lavice jsou dostačující. Dřevěná
21
křtitelnice, s křestní vodou v měděné nádobě, je uzamčena klíčem
řovským, který byl ustaven v kostele v roce 1708. Farář
a má posvátné oleje. Je zde také z povědnice a dva neposvěcené
Ondřej František Mandáč zaznamenal mezi přírůstky
oltáře, hlavní Všech svatých a boční Blahoslavené Panny. Nejve vybavení filiálního kostela relikviář, stříbrnou monsvětější svátost se tady nepřechovává. Dřevěná zvonice má dva
stranci, stříbrné konvičky (vše pořízeno jeho předzvony... Připojen je i velice stručný výčet liturgického
chůdcem Ondřejem Antonínem Josefem Bienkem)
náčiní a obřadních rouch: Pozlacený stříbrný kalich s paa bílý ornát, zakoupený farníkem Janem Mertinou.
ténou, tři alby, pět ornátů, stříbrná monstrance
I v následujícím období pracovali pro sedvážící 100 lehkých uncí, pořízená nově roku
lišťský kostel frýdečtí řezbáři a sochaři
1695, a jiné náčiní potřebné ke sloužení
Weissmannové. Například roku 1714
mše svaté.
byla zhotovena Filipem Jakubem
Papež Klement XI. udělil v roce
Weissmannem (1675–1726) nová
1702 sedlišťskému kostelu odmřížka před hlavní oltář, o rok
pustky, které byly schváleny k pupozději vyrobil jeho bratr Matyáš
blikování vratislavským generálFrantišek (1671–1742) kazatelnu
ním vikářem Reitlingerem 1. září
a roku 1733 dvě sochy andělů
téhož roku na sedm let. Pro svátek
ke svatostánku. Další představu
Všech svatých platily plnomocné
o barokní podobě kostela nám
odpustky. V roce 1703 byly zakoupodavají vizitační protokoly z let
peny od jistého Jiřího Kabáta dva
1717 a 1719. Jejich znění je téměř
relikviáře pro hlavní oltář. Násleidentické: V Sedlištích je filiální kosdujícího roku byl pro sedlišťský
tel, který je dřevěný, z desek a dost
Barokní obraz Nanebevstoupení Páně z bočního
kostel pořízen druhý boční oltář.
prostorný. Má dva oltáře, hlavní je pooltáře na pravé (epištolní) straně
Zděnou část zhotovil jistý zedník
staven ke cti Všech svatých, není posvěcen
z Frýdku. Malířské práce a zlacení vykonal frýdecký
má přenosné portatile, tři plachty a vše potřebné. Druhý oltář
malíř Kristián Milotský († 1722) a jeho učni. Oltář nesl
ke cti Blahoslavené Panny Marie stojí na evangelijní straně, má
rozměrnější obraz Nanebevstoupení Páně, nad ním byl
portatile, plachty a všechno nezbytné. Třetí oltář ke cti Nanezavěšen obraz s motivem Seslání sv. Ducha. Roku 1707
bevstoupení Páně stojí na epištolní straně, postrádá portatile,
zhotovil pro sedlišťský kostel mosazný pacifikál těšínmá také tři plachty a vše nezbytné. Křtitelnice je bez křestní
ský zlatník Václav Kalivoda. Téhož roku byl zhotoven
vody. Přechovávají se v ní také posvátné oleje. Kostel má dobnový pozitiv (malé přenosné varhany) Vavřincem Svarou kazatelnu a kůr s pozitivem... Po zhodnocení ročních
22
příjmů a kostelníků upoutala pozornost vizitátorů sakristie, která byla dřevěná, z desek a vydlážděná, uschovává se
zde stříbrný pozlacený kalich, stříbrná monstrance, dvě stříbrné
konvičky se stejným táckem, pozlacené stříbrné ciborium. Obřadní roucha jsou všechna barevná, je zde misál a agenda. Kostel
obklopuje hřbitov ohrazený dřevěným plotem, v dřevěné věži se
nacházejí dva zvony, třetí, malý, zvonek visí ve věžičce nad kostelem, panuje přesvědčení, že jsou požehnány...
Kombinací údajů obsažených ve vizitačních protokolech z let 1717 a 1719 a inventárních soupisů z let
1719–1720 a 1726 získáme poměrně komplexní představu o barokní podobě sedlišťského filiálního kostela.
Podle těchto pramenů se kostel nacházel v dobrém
stavu a jeho interiér byl ozdoben malbami. Nebyl oficiálně posvěcen, ale památka posvěcení se podle tradice slavila v neděli po svátku Všech svatých. Objekt
byl charakterizován jako dostatečně prostorný. Interiér
zdobily již tři odpovídající oltáře. Hlavní oltář Všech
svatých měl černý podklad se zlacením a otáčecí svatostánek. Uprostřed se nacházel na plátně malovaný
obraz Krista stojícího mezi světci a nad ním menší
obraz Panny Marie, královny nebe. Po stranách byly
umístěny plastiky sv. Barbory a sv. Kateřiny, jež zde
byly přeneseny patrně z mariánského oltáře. Nad nimi
byly zavěšeny dvě plastiky andělů. Oltářní nástavec nesl
obraz zmrtvýchvstalého Krista. Používal se o Velikonocích. V kamenné oltářní mense bylo uloženo již zmíněné portatile posvěcené vratislavským světícím biskupem Neandrem. Na evangelijní straně stál boční oltář
Panny Marie. Jeho černá podkladová barva byla rovněž
Inventář filiálního kostela v Sedlištích pořízený bruzovickým farářem
Matějem Františkem Tadeášem Vránou (1679–1752), r. 1719
kombinována se zlacením. Po stranách oltářního obrazu Panny Marie, královny Všech svatých, stály plastiky sv. Ondřeje a sv. Jana Křtitele. V horní části byl
zavěšen obraz sv. Josefa a úplně nahoře sv. Michaela
archanděla. Tento oltář měl malé portatile konsekrované roku 1682 krakovským světícím biskupem Mikulášem Oborským. Na druhém bočním oltáři byl umístěn obraz znázorňující Nanebevstoupení Páně a menší
23
obraz s motivem seslání sv. Ducha. I když se jednalo
pouze o filiální kostel, všechny oltáře byly opatřeny
náležitou výbavou. Kromě toho byly na hlavním oltáři
vystaveny ještě dva relikviáře. Před hlavním oltářem
byla zavěšena olověná lampa pro věčné světlo. Rozsvěcovala se pouze každou třetí neděli, kdy zde byla sloužena mše. Pozlacená kazatelna byla pořízena roku 1714
za kostelní peníze, zčásti přispěli dobrodinci. Namísto
zpovědnice se i nadále používala vhodná židle, jež byla
umístěna poblíž hlavního oltáře v presbytáři. Dřevěná
křtitelnice obsahovala čistý měděný kotlík, pro případ
nutného křtu dítěte. Zamykala se a klíč měl u sebe farář. Byly v ní uschovány také posvátné oleje v trojdílné
nádobce. Za tyto oleje platila ves Sedliště 18 krejcarů
a peníze se odevzdávaly jako tzv. svatopetří. V kostele
byly dva zvonečky (mišky) pro vybírání peněz. V chrámové lodi se nacházely ještě čtyři korouhve, kříž k pohřbům a měděná nádoba na svěcenou vodu u dveří, u
druhého vchodu sloužila tomuto účelu kamenná kropenka. Lavice byly charakterizovány jako nové a pohodlné. Rovněž pozitiv byl nový. Z liturgického náčiní
jmenujme alespoň dvě stříbrné konvičky s táckem, pozlacené stříbrné ciborium a pozlacený stříbrný kalich
s podobnou paténou. Sakristie byla charakterizována
jako malá a temná. Nacházela se v ní almara a skříňka.
Roku 1731 byla opavské zlatnické dílně Františka Bordona předělávána stará stříbrná monstrance na novou.
Její zhotovení zajistil činorodý bruzovický farář Matěj
František Tadeáš Vrána (1679–1752). Sedlišťský kostel
vděčí tomuto knězi vděčí za půvabný barokní hlavní
24
oltář, který se dochoval na svém původním místě až
do dnešních dnů. O pořízení oltáře na přelomu let
1733 a 1734 nás informuje vedle účetní knihy i latinský nápis na oltářním retabulu. Z účtů se dozvídáme
jak o již výše zmiňovaných Weissmannových andělech
ke svatostánku, tak o práci frýdeckého malíře Jana
Jakuba Gely (1709–1786) na novém hlavním oltáři.
V červnu 1735 nechal farář Vrána ve zvonařské dílně
Stanků v Opavě zhotovit nový pacifikál a o rok později
v opavské zlatnické dílně přetavit a pozlatit starý mešní
kalich. Nový kalich posvětil 29. května 1736 fulnecký
prelát Gratabi.
Interiér ani exteriér kostela Všech svatých neprošel
v dalších desetiletích 18. století žádnými radikálními
změnami. Dochované písemné prameny informují
o pravidelných nákladech spojenými s běžnou údržbou
dřevěné stavby (časté výměny šindelových střech, vadných a zahnívajících trámů či desek apod.). Výjimku by
mohly snad představovat komplexnější rekonstrukce
dřevěné zvonice v letech 1742–1744 a 1775–1776.
V roce 1779 byly do sedlišťského kostela přeneseny
staré opotřebované varhany z Bruzovic. O sedm let
později byl hudební nástroj opravován. Další změny
v interiéru se vztahují především k pořizování výbavy
kostela. Roku 1778 byly pořízeny nákladem kostelníka
Jakuba Petreka a jiných dobrodinců obrazy křížové
cesty. V neděli 21. června 1778 je slavnostně posvětil generální vikář a frýdecký arcikněz Justus Vilém
Pražma z Bílkova (1727–1795). Roku 1781 bylo zakoupeno celkem osm nových cínových svícnů, z toho šest
větších, a rovněž nové lavice. Roku 1786 přibylo nové
Nejsvětější svátost oltářní. V roce 1800 chrám obdrciborium, o rok později nový misál, měděný pacifikál
žel nové varhany v ceně 160 rýnských zlatých. Jméno
a šest dalších cínových svícnů. V roce 1778 se sedlišťvarhanáře není známo. Zřejmě se však nejednalo o příský dům Boží stal dějištěm nepříjemné události. Poliš kvalitní nástroj, protože již o deset let později byly
dle zápisu v bruzovické farní kronice vylomili zloději
opravovány.
15. června 1778 dveře do sedlišťského kostela a rovněž
Farář Pavel Prutek (1772–1842) sepsal v roce 1808 podo sakristie. Uřezali provazy od zvonů a odcizili dvě
dle nařízení politických úřadů podrobný inventář filiálalby, 10 ručníků, rochetu a ornát se stříbrnými
ního kostela. Největší pozornost pochopitelně věnoval
prýmkami. Prýmky z ornátu otrhali a pokovovým předmětům, které byly tehdy rekvíroškozené roucho nechali pohozené na
vány pro válečné účely (koaliční války s nanedalekém panském plotě. Střípoleonskou Francií). První místo zaujímal
brný mešní kalich si naštěstí nepozlacený stříbrný kalich s paténou. Dále
odnesli, protože byl uzamčen v
se ve výbavě kostela nacházel pozlacený
nově pořízené skříni v sakristii.
měděný kalich s paténou, pozlacená
Vnitřní vzhled kostela zůstal
měděná paténa pro návštěvy nemocod první poloviny 18. století
ných, pozlacená měděná monstrance
neměnný. Dosvědčují to dva
a měděný kotlík ve křtitelnici. Z cínu
inventáře z let 1788 a 1794. Nobyly vyrobeny dva páry mešních konvivinkou byla změna patrocinia
ček s táckem, dvě nádobky pro posvátné
bočního mariánského oltáře na
oleje a lavor v sakristii. Na zvonici, která
levé (evangelijní) straně. Novým
stála samostatně před kostelní lodí, byly
patronem tohoto oltáře se stal
zavěšeny dva zvony. Největší nesl nápis:
Barokní obraz sv. Antonína Paduánského
z bočního
oltáře
na
levé
(evangelijní)
straně
populární světec sv. Antonín
Jesus Nazarenus Rex Judeorum – Joannes MaPaduánský. Přibyla také poutní slavnost stanovená na
theus Simon vom Jahre 1736 a byl bezpochyby ulit v Opavě.
neděli po svátku sv. Antonína (13. června). Zajímavá
Menší zvon byl bez jakéhokoliv nápisu, stejně jako zvoje zmínka o tom, že v kostele neexistoval Boží hrob.
nek v malé věžičce (sanktusník). V kostele se nacházely
Vysvětlením je skutečnost, že se bohoslužby svatého
ještě tři oltářní zvonky a jeden visící na stěně u vstupu
týdne i velikonočního tridua konaly ve farním kostele
do sakristie. Inventář dále obsahuje obšírný výčet kosv Bruzovicích. Ve svatostánku sedlišťského kostela
telního prádla a litugické výbavy. Za pozornost stojí
se však na sklonku 18. století již trvale přechovávala
alespoň sedm barevných ornátů ušitých z hedvábí a oz25
dobenými vesměs zlatými nebo stříbrnými prýmkami
a lemy. Z knih se v sakristii nacházely dva mešní misály, dva misály k pohřbům, diecézní agenda a sakramentář. Ze zajímavostí v inventáři sedlišťského kostela
zmíníme ještě dvoje pohřební máry či formu na pečení
hostií. V tomto inventáři je rovněž poprvé uvedena
podsíň okolo kostela (tzv. sobota), což však nevylučuje
její dřívejší existenci. Již v roce 1808 byla pisatelem inventáře, farářem Pavlem Prutkem, chápána jako jistý
znak starobylosti dřevěného chrámu. V polovině roku
1842 byla zchátralá, šindelem krytá podsíň s dřevěnými
sloupky opravena, především na severní straně. Na této
rekonstrukci se podíleli tesař Jiří Mojžíšek, „murař“ Jan
Fajkoš, Ondřej Škarabela a Martin Bárta. Dochovalo se
několik českojazyčných kvitancí těchto řemeslníků vystavených bruzovickému faráři Ondřeji Prutkovi. Pro
ilustraci ocitujeme jednu z nich, které za negramotného
Pohled do krytého ochozu (soboty) na pravé (jižní) straně kostela, r. 1937
26
Kvitance Jiřího Mojžíška ze Sedlišť vystavená bruzovickému faráři Ondřeji Prutkovi (1789–1861) za tesařské
práce na sedlišťském kostele, dokument napsal sedlišťský učitel Ignác Burel (1812–1892), 4. července 1842
tesaře Mojžíška napsal a podepsal sedlišťský učitel Burel: Quitanci na deset rýnských 50 krejcarů stříbrných peněz
za tesařskou práci při sedlišťském kostele. A sice za 32 ½ dne
á 20 1/5 fr., které dolepsaný z svými spoludruhy od velebného
bruzovského pana faráře na dnešním datum do svých ruk jistě
obdržel. Sedlišť dne 4. července 1842. +++ Jiří Mojžíšek, tesař,
Ignác Burel, m. p., jména podpisovatel.
Z dalších oprav kostela v první polovině 19. století jmenujme alespoň nejvýznamnější. V roce 1820 proběhla
výměna šindele na střeše na presbytářem (vykonal Jakub Němec), o pět let později na střeše chrámové lodi
(taktéž v roce 1833). V roce 1826 proběhla oprava malé
věžičky a velké zvonice, která získala nový železný
kříž ukovaný jistým kovářem Slívou. Obě věže prošly
nákladnější opravou rovněž v roce 1850. V roce 1828
získal interiér kostela novou opukovou dlažbu. Téhož
roku byly sedlišťským stolařem Pavlem Kocichem
zhotoveny nové oltářní mensy a Františkem Chovancem vystavěny nové boční oltáře a kazatelna (na něž
byly přeneseny plastiky a obrazy ze starších). V roce
1847 zakoupil farář Ondřej Prutek pro sedlišťský
filiální kostel v Těšíně starší stříbrný mešní kalich bez
patény. Následujícího roku proběhla větší oprava varhan. V roce 1856 zamýšlel týž duchovní správce odstranit část podsíně na severní a východní straně kostela a jeho stěny na ochranu před povětrností nechat
pobít šindelem. Na jižní straně, kde byl boční vstup do
kostela, měla být podsíň zachována. Počítalo se rovněž
s vyřezáním dvou oken do severní stěny lodi. Podsíň
však byla na severní straně nakonec zachována.
Významnými úpravami prošel kostel Všech svatých
v 60. letech 19. století. Již v roce 1861 byl štafírován
hlavní oltář a pořízen nový svatostánek nákladem
243 zlatých. O dva roky později byla postavena tesaři
Fojtíkem a Vaškem nová sakristie. Její předchůdkyně
byla již prostorově nedostačující. Postrádala navíc okna.
Nad novou sakristií byla zřízena oratoř s výhledem do
presbytáře. Farář nechal sakristii opatřit dvěma zamřížovanými okny. Při té příležitosti měla být také opravena zchátralá kruchta. Obec Sedliště na tuto úpravu
poskytla částku 200 zlatých. V souvislosti s výstavbou
nové sakristie došlo k potřebě zhotovení nové kaza-
telny, na niž by kněz vstupoval ze sakristie. K jejímu
zhotovení a přenesení uměleckých částí výzdoby ze
staré kazatelny došlo v roce 1864. V roce 1863 pořídila
obec svým nákladem do kostela lustr a novou lampu
věčného světla. V letech 1865, 1867 a 1870 proběhla
výměna dláždění. V roce 1867 došlo k usazení nových
dveří bočního vchodu do kostela na jižní straně, pořízení nové dubové lavice pro přistupující ke svatému
přijímání a opravě obou bočních oltářů. O rok později
byl pořízen nový obraz ke křitelnici. Interiér kostela byl
v letech 1868–1870 vymalován nákladem obce ve výši
510 zlatých.
V první polovině 60. let 19. století prošel sedlišťský
kostel významnou proměnou své architektury. Stavební přípravy probíhaly již od roku 1862, kdy byla
rozebrána původní masivní zvonice stojící samostatně
před kostelem a zvony přeneseny provizorně na půdu.
Jan Polach vzpomínal na původní zvonici následovně:
Věž a zvonice byla postavena samostatně před hlavním vchodem
do chrámu, spojena střechů tak zvanů předsíní. Věže stavěna
čtyřhranně do pyramidy čtyrmi silnými klady dole do t. z. průtěže zapravené a nahoře kladkově spojené. Kdež teprve kolmo
asi čtyrmetrová do výšky prostora pro 2 zvony byla a teprve nad
tím věžní střecha zakončena s pozlacenu baní a křížem, křížem
dvojitým, křížem Cirilo-Metodějským... Věže zvonice našeho
kostela pobita byla od místa, kde zvony umístěny byly šindelem,
ke zvonům bylo trojí poschodí, od zvonů byly čtyři okenka na
čtyři strany jako vyhlídka a rozvlnění zvonových zvuků. Byl to
můj malý revír v čas zvonění jako školáka v roce 1861–1862,
kdež v roce 1862 přestavěl a přistavěl se o 2 ½ sáhy na zdel,
27
Podoba sedlišťského kostela před přestavbou v l. 1862–1865, jak ji podle
vlastních vz pomínek zachytil Jan Polach (1852–1928), r. 1923
stará zvonice-věž zbořena a věž postavena na kostele, jak dosuď
stojí... Byli jsme tři vybrani p. učitelem Chrostkem choditi zvoniť
v poledne a za mrtvé, neb v čas stavby byl menší zvon zatímně
pověšen na půdě kostelní...
Kostelní loď byla rozšířena na západní straně a zřízena
nová kruchta. Obec na tento účel poskytla v roce 1864
zdarma povozy a dřevo. Následujícího roku byla postavena nová věž nad hlavním vstupem, která nahradila
původní samostatně stojící zvonici. Věž byla v roce
1866 nákladem obce natřena. Podle místní tradice stavěl novou věž sedlišťský řezbář a tesař Ondřej Gavlas
(1824–1892). Architektura kostela získala dnešní
vzhled. Jak vyplývá ze soupisu materiálu použitého
při rekonstrukci, došlo tehdy k navýšení počtu oken
na 10 a dosavadní okna byla zvětšena. Prodloužení
objektu dokládá i srovnání rozměrů kostela. Zatímco
28
v roce 1808 dosahoval kostel délky 16,5 m, při popisu
v roce 1950 měl kostel vnitřní délku 22,6 m a vnější
23,4 m.
Provoz se neobešel bez laických sil. Jejich hlavní
představitelé byli dva nebo tři tzv. kostelní otcové
(aeditui, vitrici, Kirchenväter), volení na obecních hromadách z vážených sedláků. Většinou zastávali zároveň
i službu kostelníků (Kirchendiener). Otcové se starali
o dobrý stav kostela a jeho inventář, pravidelně kontrolovali kostelní účty a opatrovali jeden klíč pokladny
s kostelními penězi. Za své služby měli právo na slavný
pohřeb a pobírali z kostelních peněz roční odměnu.
Tyto zvyklosti se zachovávaly až do roku 1776, kdy Marie Terezie zrušila výsady kostelních otců a vzbudila tím
velikou bouři nevole. S kostelními otci v Sedlištích se
v pramenech setkáváme poprvé až v roce 1672. Tehdy
tuto nelehkou službu vykonávali Jiří Bezruč a Václav
Fojtův. Od roku 1677 byl kostelním otcem svobodný
Jan Kohut a roku 1695 k němu přibyl Matěj Kolář. Oba
byli hodnoceni jako spolehliví a opatrovali jeden ze
dvou klíčů od kostelní pokladny (druhým disponoval
farář). Jako jejich nástupci byli roku 1719 připomínáni
Jan Nezhoda a Stanislav Grygar. Jejich pravidelný plat
činil tři groše z bohoslužeb konaných ve filiálním kostele. Stejnou částku dostávali i z fundace, založené roku
1679 frýdeckou měšťankou Hedvikou Syřínkovou.
Roku 1808 činil pravidelný roční příjem sedlišťských
kostelníků rýnský zlatý.
Ve sledovaném období byla existence každého kostela
pevně vázána na zajištění jeho jmění (záduší), z ně-
Zápis z účetní knihy sedlišťského kostela, r. 1812
hož se financovala jeho údržba ale také výdaje na bohoslužby. Rovněž sedlišťský filiální kostel disponoval
pevnou částkou, jež byla zvyšována systémem pravidelných každoročních příjmů. Kromě peněz ze sbírek
a fundací, z nichž se hradily výdaje na víno, hostie
a vosk (svíce), to byly především příjmy z pastvin, zahrad a rybníčků. Víme, že kostel vlastnil již od roku
1604 tři pastviny pro dobytek (skotně) a rybníček, které
pronajímal sedlišťské obci za roční poplatek jeden zlatý
18 grošů. Obec platila kostelu jednou ročně, vždy na
sv. Martina (11. listopadu). Z nejstaršího inventáře se
dozvídáme, že v polovině 17. století dostával kostel
ročně z Kašparovy zahrady 15 grošů, ze zahrady Václava Ježe stejnou částku, z Haluškovy zahrady tři groše,
od zahradníka Jana Soboty zlatý a z rybníků 11 grošů
10 haléřů. Roku 1672 platili kostelu za rybníky Matěj
Michálek, Jan Cholík, panský dvůr z rybníčku na Kulhánkově gruntu, Jiří a Václav Kulhánkovi, Jiří Bezruč
a Jakub Mužný z Bruzovic. O sto let později bylo držitelů rybníčků o jednoho méně, avšak počet pronajatých
zahrad se nezměnil. V roce 1808 patřili k nájemcům
(pachtýřům) kostelních nemovitostí vedle frýdecké
vrchnosti a obce Sedliště rovněž Sedlišťané: Ondřej
Petrek (pole), Josef Šebesta (pole), Jakub Kohut (pole),
František Jež (pole), dědici Matěje Švrčka (pole), dědici
Floriána Polacha (pole), dědici Františka Chovance (zahrada), Ondřej Rodek (rybník), Jan Fojtík (louka), Ondřej Nezhoda (louka), Jakub Nezhoda (zahrada) a Jan
Válek (zahrada).
Sedlišťský kostel byl finančně zabezpečen rovněž
vlastnictvím tzv. železných krav. Původně se jednalo
o odkazy živých zvířat (většinou krav a ovcí) některých
farníků místnímu kostelu. Faráři pak tato zvířata pronajali některým osedlým poddaným, kteří za nájem odváděli většinou několik grošů ročně. Bývalo pravidlem,
že kdo takový dobytek, ačkoliv zdánlivě zdarma, přijal,
uvázal na své hospodářství jednou provždy finanční
povinnost i pro své potomky. Počet železných krav
sedlišťského kostela nepředčil farní chrám v Bruzovi29
město Frýdek. V roce 1869 byl splácen sedlišťskému
záduší úrok z půjček ve výši úctyhodných 1 379 zlatých
70 krejcarů. Mezi další příjmy záduší patřily poplatky
za pohřební vyzvánění a tzv. gruntovní peníze. Jednalo
se o půjčku kostela hospodářům na zakoupení gruntů.
Mezi největší dlužníky filiálního kostela v této oblasti
patřili v 18. století sedlišťští fojti.
Centrum obce Sedliště s kostelem, hřbitovem, školou a panským dvorem
v mapě povinného císařského otisku stabilního katastru, r. 1836
cích. V první polovině 17. století jich bylo v Sedlištích
sedm, úrok z nich činil zlatý devět grošů. Stejný počet krav zde zaznamenal vizitátor roku 1652 či účetní
kniha o dvacet let později, roku 1697 jich bylo šest. Do
roku 1735 jejich počet stoupnul na 26, za jednu se platilo devět grošů, většinou se však na gruntech nacházely dva kusy (včetně sedlišťského fojtství). Roku 1767
vlastnil kostel 33 krav a v roce 1800 platilo 19 hospodářů za nespecifikovaný počet železných krav celkem
41 rýnských zlatých ročně.
Další zdroj příjmů tvořily úroky z půjček kostelních
peněz. Stejně jako v případě farního kostela v Bruzovicích si i od sedlišťského chrámu půjčovala nejvíce peněz šlechta. V 18. století se jednalo například o držitele
frýdeckého panství, hraběte Františka Viléma Pražmu
z Bílkova či držitele dolnodomaslavického panství,
rytíře Antonína Harasovského z Harasova. Častým
dlužníkem sedlišťského kostela však bylo rovněž
30
Farní kostel sv. Stanislava a fara v Bruzovicích, duchovní centrum bruzovické farnosti, k níž náležely Sedliště až do r. 1871, r. 1938
Listina zbožné fundace Josefa Bělici ze Sedlišť pro sedlišťský kostel,
psaná místním učitelem Ignácem Burelem, 15. prosince 1841
Pevnou součástí života každé farnosti v tomto období se
stala zbožná nadání (fundatio pia) neboli fundace. Jednalo
se o majetkovou podstatu věnovanou církvi, jež měla příjmy z nich používat k zbožným a dobročinným účelům.
V bruzovické farnosti byl nejrozšířenějším typem fundací
odkaz finanční částky farnímu, sporadicky také filiálnímu
kostelu. Cílem fundací bylo nejčastěji konání zádušní mše,
různých pobožností a modliteb především za spásu fundátorovy duše, případně také za jeho zemřelé rodinné
příslušníky, příbuzné a přátele. Výnos z fundací plynul do
zádušního jmění a zároveň navyšoval příjmy duchovního
a kostelního personálu, který při fundační mši asistoval
(ministranti, kostelníci, zvoníci, varhaníci, zpěváci, měchošlapi aj.). Významnými mecenáši kostelů na frýdeckém
panství byli manželé Hedvika a Jakub Syřínkovi z Frýdku.
Hedvika Syřínková založila 30. března 1679 historicky
první fundaci při filiálním kostele Všech svatých v Sedlištích ve výši 25 tolarů. Farář měl z fundace dostávat tolar,
učitel šest grošů, sedlišťský kostel devět grošů a tamější
kostelníci tři groše. Bruzovický farář měl v Sedlištích sloužit každý rok 30. března mši za fundátorku a učitel při ní
měl zpívat litanie o Nejsvětějším jménu Ježíšově. Do roku
1871, kdy byl sedlišťský kostel povýšen na farní, při něm
bylo založeno již 47 fundací (poslední, ve výši 80 zlatých
založil roku 1860 Ondřej Škarabela). Do první světové
války přibyly ještě fundace Anny Mojžíškové, Mariany
Kachlové, Johany Uherkové, Johany Škapové a Anny
Škovranové. V meziválečném období se od této starobylé
zvyklosti v sedlišťské farnosti upustilo.
31
V
Samostatným farním kostelem
neděli 22. po sv. Duchu roku 1871 (29. října)
oznamoval bruzovický farář Madry farníkům
shromážděným ke službám Božím ve farním kostele
sv. Stanislava v Bruzovicích: Ve středu jest zasvěcený svátek
Všech Božích svatých, odpust v Sedlišť a slavná instalace nového
faráře. Tímto lakonickým konstatováním se pomyslně
rozloučil se svými povinnostmi i staletými závazky
svých předchůdců vůči filiálnímu kostelu v Sedlištích,
který v uvedeném roce vstoupil do nové dějinné epochy.
Farní kostel Všech svatých v Sedlištích, kolem r. 1910
Stal se farním chrámem, tedy duchovním centrem nově
založené farnosti Sedliště. A proto mu muselo být prvním sedlišťským farářem Janem Josefem Gorilem a vedením obce, která na sebe nyní převzala od Habsburků
držbu patronátního práva, věnováno mnoho pozornosti. Již v roce 1871 ozdobily kůr sedlišťského kostela
32
nové varhany v hodnotě 800 zlatých. Obec uhradila
polovinu nákladu. Autorem varhan byl pravděpodobně
varhanář Jan Hauke z Těšína. O rok později následovalo zlacení kalichu a pacifikálu a pořízení nové lavice
pro hudebníky na kůru. V roce 1873 získal sedlišťský
farní kostel dva nové ornáty (bílý a černý), zpovědnici, kadidelnici, kropáč (aspergil) a další vybavení nezbytné pro pravidelný liturgický provoz. Dopisem ze
16. dubna 1874 žádal farář Goril generální vikariát pro
rakouskou část vratislavské diecéze o povolení k pořízení nového svatostánku (tabernáklu) pro hlavní oltář.
Dostalo se mu kladné odpovědi s podmínkou, že náklady uhradí obec jako patron kostela. O dva roky později se farář společně se sedlišťským starostou Stanislavem Juřicou (1824–1910) obraceli na generální vikariát
s prosbou o poskytnutí finančního příspěvku na novou
křtitelnici (pouze vnitřní nádobu).
V období první světové války ztratil sedlišťský kostel
všechny své zvony. Byly rekvírovány rakousko-uherskou armádou pro válečné potřeby. Po menším zvonu
(145 kg) z velké věže přišel 6. září 1917 větší zvon
z roku 1735. Vážil 368 kg a farní úřad v Sedlištích za
něho obdržel 1 472 rakouských korun (1 kg po 4 korunách). V kostele zůstal pouze sanktusník o váze zhruba
20 kg ve věžičce nad presbytářem. Farář Josef Nogol
proto vstoupil v roce 1921 v jednání s firmou Richarda
Herolda (1877–1945) v severočeském Chomutově (Richard Herold, Glockengiesserei und Mettallwaren-Fabrik, Komotau in Böhmen). Pro výběr firmy byla rozhodující dobrá
zkušenost farářů z Dobratic a Stříteže, kteří u ní krátce
před tím pořizovali zvony pro své farnosti. Nogol v dopise adresovaném obecnímu zastupitelstvu z 5. března
1922 napsal: V obci asi jeví se veliká touha po zvonech a zájem o ně, neboť Antonín Haleš z Kutů nabídl půjčku na zvony
10 000 Kč a pan Frant. Jež, rolník, pravil, že dá dřevo k opravě
Jedna z nejstarších fotografií interiéru sedlišťského kostela, na lavicích jsou štítky se jmény předplatitelů míst k sezení, kolem r. 1910
33
věže. Heroldova firma nakonec zhotovila pro sedlišťský kostel v průběhu roku 1922 dva nové zvony. Větší
o váze 393 kg (samotná zvonovina 297 kg) a průměru
82 cm byl ulit ke cti sv. Antonína Paduánského. Nesl
reliéf světce a český nápis majuskulou: SVATÝ ANTONÍNE / ORODUJ ZA NÁS! Stál 17 226 Kč. Menší
zvon o váze 209 kg a průměru 65 cm nesl reliéf Na-
Dopis sedlišťského faráře Josefa Nogola chomutovskému zvonaři Richardu Heroldovi (1877–1945)
s nákresem situace zvonové stolice a původních zvonů rekvírovaných za 1. světové války, 23. srpna 1921
34
nebevstoupení
Páně a český nápis majuskulou:
KÉŽ VŠICHNI
TAM SE DOSTANEM
/
KAM JSI TY,
Ó
PANE,
VSTOUPIL.
Jeho cena činila 8 140 Kč.
Autorem znění
nápisů
obou
zvonů byl farář Nogol. Oba
Větší zvon sv. Antonína Paduánského (393 kg)
zvony byly dozhotovený firmou Richarda Herolda v Chomutově
v r. 1922 a rekvírovaný nacisty v r. 1942, r. 1939
praveny dráhou
do železniční stanice Frýdek. Cena za transport činila
700 Kč. Pořízení nových zvonů dohromady vyšlo na
26 336 Kč. Jejich slavnostní posvěcení vykonal v neděli 30. července 1922 kníže-biskupský komisař Stanislav Weissmann (1866–1946) po slavnostní mši sloužené jablunkovským arciknězem a farářem Antonínem
Waschitzou (1852–1926). V neděli 6. srpna 1922 farář
Nogol při ohláškách na obou nedělních bohoslužbách
oznamoval: Co se týče svěcení zvonů, děkuji na prvním místě té
rodině, která dala nově svíčky na hlavní oltář na ten den, pak pannám a těm, kteří krášlili kostel a věnčili zvony, dále všem těm, kteří
v sobotu se přičinili všemožně, aby zvony byly v neděli ve věži umístěny, pánům hasičům v čele s p. Ondřejem Mojžíškem za laskavou
a milou účast, při
svěcení
zvonů
a zavěšení zvonů
a konečně všem
ostatním,
kteří
v tak velikém počtu
súčastnili se slavnosti svěcení zvonů.
Ukázali jste tím, že
občané v Sedlištích
nebo lépe řečeno, že
Sedliště jsou katolické a dá-li Pán
Bůh i dále katolické
Menší zvon Nanebevstoupení Páně (209 kg) zhotovený
zůstanou! Zaplať
firmou Richarda Herolda v Chomutově v r. 1922
a rekvírovaný nacisty v r. 1942, r. 1939
Vám to Pán Bůh.
Podobu obou zvonů zachycují kvalitní fotografie
václavovického fotografa Josefa Kostiala (Koštiala,
1875–1949) z konce 30. let 20. století. V roce 1922 proběhla větší oprava velké věže a dřevěného plotu (parkánu) kolem starého hřbitova. O dva roky později byla
opravena a přeložena dlažba kolem ochozu a rovněž
kamenná dlažba v kostelní lodi. Ochoz byl nově zakryt, byly provedeny nejnutnější opravy kostelní krytiny
a řádně opravena a šindelem pokryt plot kolem hřbitova s osazením tří nových vstupů. Jednalo se zřejmě
o provizorní řešení. Dne 16. září 1926 adresoval Nogol
obecnímu zastupitelstvu a starostovi Josefu Mokrošovi
poměrně ostrý dopis, který podepsali rovněž kostelníci
Antonín Koběluš a Ondřej Mojžíšek. Náš kostelík jest
památkovým úřadem, tedy též ministerstvem školství a národní
osvěty uznán za vzácnou starožitnost. Proto též ty návštěvy
a prohlížení kostelíka cizími osobami z Prahy a tak dále. Proto
též povinnosti udržovati jej v dobrém stavu stavebním, abychom
se nemuseli styděti. Brz y bude třeba opravovati střechu kostelíka
Pohled na severní stranu kostela se sakristií a oratoří v patře, r. 1937
Přední a jižní strana kostela, r. 1937
35
K interiéru sedlišťského kostela neodmyslitelně patřily rovněž procesní korouhve, r. 1920
a jej vymalovati. A ježto zřízovací listina, ministerstvo školství,
památkový úřad dávají na srozuměnou, že jest to povinností obce,
obracím se tedy na Vás. Ministerstvo školství a památkový úřad
dal to tím na srozuměnou, že ačkoli žádosti o subvence jsem psal
já, kostelní hospodáři a starosta obce žádosti jen podepisoval, tázal se, kolik obec má přirážek a subvenci pak zaslal obecnímu
úřadu, ne farnímu úřadu. Tedy obec má povinnost opatrovati.
Obracím se tedy velectění na Vás se žádostí, abyste pomalu každý
rok už nyní určili též kostelní přirážky, tyto jste ukládali v naší
Sedlišťské kampeličce a až budou opravy už velmi nutné, jste
36
opravovali a malovali. Též z těch kostelních přirážek byste dávali
něco hudebníkům, kteří hrávali při slavných mšech svatých. Já
jim nyní dávám 160 Kč, z jmění kostelního 100 Kč a ze svého
60 Kč. Mše svaté tyto jest povinností farářů zadarmo sloužiti za
živé a zemřelé občany v Sedlištích, za farníky, obec dávala dříve
vždy malou částku zas hudebníkům. Upozorňuji, že kostelní
přirážky jsou v každé farnosti a že z nich se takové věci platí.
V Dobraticích, kde jest poměr obce ku kostelu takový, jako
u nás, platí se z kostelních přirážek i kostelníci, ministranti, varhaník a tak dále. Sděluju dále, že památkový úřad slíbil dávati
na opravy našeho starožitného kostelíka jednu třetinu nákladu
a já jako správce kostelního jmění, budu-li moci, též dám něco.
Dosud to nebylo možno, ježto vydání kostela jsou značné, hlavně
na pojistné kostela, které po válce muselo býti zvýšeno a mnohé
věci, zvláště, co se týkalo válečných půjček, dávány do pořádku.
Moji předchůdcové byli na tom lépe než já, oprav větších nebylo
a lidé byli pro kostel obětavější. Ještě dobře, že zesnulý pan farář
Dostál Lutinov dal mi dobrou radu náš kostelík ohlásiti památkovému úřadu za starožitnost a žádati o subvence... Dlouho
se však ve věci rekonstrukce kostela nic nedělo. Ještě
v dopise obecnímu zastupitelstvu z 27. března 1929 poukazoval farář Nogol na špatný fyzický stav obou věží
a navrhoval, že peníze na opravu obou věží mohou se vzíti
z daru 10 000 Kč stařička Jana Polacha. Vkladní knížka jest
uschována ve farní kase.
V průběhu roku 1929 byla tedy konečně opravena krovová konstrukce věžní báně i její šindelová krytina,
rovněž byl opraven a nově šindelem pokryt sanktusník.
Stěny věže byly natřeny světlým okrem, šindel červeně.
Někdy v této době se interiér kostela dočkal nové výmalby. Brněnský Státní památkový úřad pro Moravu
a Slezsko sděloval sedlišťskému farnímu úřadu dopisem ze 24. května 1930, že nové vymalování kostela a ostatní
vnitřní opravy měly býti památkovému úřadu předem hlášeny se
žádostí o souhlas k jich provedení, ne teprve, když jsou již hotovy. Výmalba byla pracovníky památkové péče shlédnuta teprve 26. listopadu 1930. V dopise z 29. listopadu
sděloval Ing. Stanislav Sochor, rada správní osvětové
služby státního památkového úřadu pro Moravu a Slezsko v Brně, sedlišťské obecní radě, že výmalba kostela
nevyhovuje svou přeplněností s přemírou barevného vzorkování
požadavkům památkové péče, měla se omeziti na prosté vytónování ve dvou až třech barevných odstínech bez ornamentálních
vzorků a ozdob. Pro příště žádáme, aby se předešlo podobným
nevhodným, památkovou hodnotu kostela poškozujícím úpravám... Zároveň byla povolena obnova šindelové krytiny
jižní strany chrámové lodi a presbytáře za užití ručně
štípaného šindele. Současně bylo povoleno krytí hlavní
římsy v průčelí. Tyto opravy byly v roce 1931 provedeny.
V roce 1932 byla provedena obnova deštění v průčelním štítě a ochozu na východní a severní straně.
V závěru roku 1930 se brněnský Státní památkový
úřad pro Moravu a Slezsko vyjádřil zamítavě proti
plánované školní novostavbě. Nová škola měla vyrůst
naproti staré škole (zřejmě v místě dnešní restaurace
Lašská jizba). V dopise z 9. prosince 1930 adresovaném
památkovou péčí obecní radě se mj. uvádí: okolí kostela,
v němž se kostel velmi pěkně pohledově uplatňuje, třeba chránit
od takových změn, které by byly pohledu na kostel na škodu. Takovým ohrožením a poškozením kostela by bylo jeho obestavení;
ale i ojedinělá stavba v jeho blízkosti, která by neměla dostatečný
odstup od kostela a byla tak vysoká, že by dojmově jej utlačovala,
byla by těžkým, v budoucnu neodčinitelným zásahem do obrazu
kostela a okolí. Orgán státní památkové péče tedy obecní
radu vyzýval, aby tento krok pečlivě uvážila a informovala ho podrobně o celé věci, mj. zasláním stavebních
plánů k posouzení. Z hlediska ochrany kostela jistě
zaujme farářův dopis ze 6. května 1933: Velectěný pane
starosto, u kostela na poli Hečkovém usadili se cikáni. Mají zde
i oheň! Kostel je dřevěný pod ochranou památkového úřadu a mi37
nisterstva. Což, kdyby vyhořel?! A panu strážmistrovi, který je
vyhání, říkají, že Vy pane starosto, jste jim to povolil! Nemohu
tomu věřiti.
V prvních desetiletích správy farnosti Josefem Nogolem byla pro kostel pořízena celá řada nových předmětů a provedeny drobnější opravy starších součástí
mobiliáře. Výběrově zmíníme jen některé z těchto
počinů. V roce 1935 nechal farář Nogol pozlatit měděné ciborium a v roce 1942 pochromovat 12 kovových
svícnů pro hlavní oltář. V roce 1927 pořídil majitel sedlišťské parní pily František Hlisnikovský kostelu betlém v hodnotě 2 500 Kč. V roce 1936 pořídila rodina
horníka a chalupníka Františka Stříže lampu na petro-
lej zavěšenou v chrámové lodi. Liturgická výbava byla
rozšířena či inovována o nové ornáty a další textilie
(antependia, vela, plachty na oltáře, rochety aj.). Kromě
faráře je pořizovali například Terezie Hlisnikovská,
Antonín Koběluš a další farníci.
Po celé období Rakouska-Uherska i první republiky
byl kostel nejen prostorem, v němž se konala liturgie.
Můžeme konstatovat, že byl rovněž dějištěm bohatého
společenského života obce. Proto měly v kostele své
místo spolkové prapory Besedy Sedlišťské, sedlišťské
Jednoty čs. Orla, hornického spolku Rozkvět a školní
prapor. Byly trvale umístěny na čestném místě u lavic
v presbytáři. Rovněž školní rok byl pravidelně zaha-
Centrum obce Sedliště, vlevo stará škola (toho času kampelička, knihovna a četnická stanice), fara, kostel a pomník padlých v první světové válce, r. 1938
38
jován i ukončován účastí žáků i pedagogů sedlišťské
školy na bohoslužbách.
Vzhled kostela a především přilehlého hřbitova byl
zřejmě ohrožen v roce 1940. Brněnský Památkový úřad
dostal od faráře Nogola informaci o plánovaném projektu okresní silnice, která mohla vést v těsné blízkosti
kostela přes část hřbitova. Farní úřad se jako správce
kostela proti zamýšlenému kroku rezolutně ohradil
a okresní úřad od projektu upustil. Za oběť probíhající
druhé světové války padly oba zvony sedlišťského kostela i když se farář Nogol zasazoval o jejich zachování.
Dne 10. ledna 1942 psal okresnímu úřadu ve Frýdku:
V hluboké úctě podepsaný žádá Vás, abyste ponechali zvony,
kterých majitelem jest starožitný, pod ochranou památkového
úřadu dřevěný farní kostel v Sedlištích: 1) Kostelík byl vystaven
roku 1638 a jest dřevěný. Dřevo jeho jest přes 300 roků staré.
Kdyby se zvony měly z věže dáti dolů, jak německé národnosti
zdejší Ortsleiter Erwin Weissmann, zámečník, řekl, by se musela
věž bořiti. Tím by se porušil památkový ráz kostela. 2) Zvony
jsou lehké, jeden váží 297 kg, druhý 145 kg. Takže jejich rozbitím by se velmi málo získalo pro válečné účely. Ten nepatrný
zisk se může velmi lehko postrádati a nahraditi ziskem velikých
zvonů z velikých kostelů. 3) Oba zvony ve věži jsou ulity u firmy
Richard Herold Komotau roku 1922 a stály s dovozem 26 336
Kč. Peníze byly sebrány mezi chudými katolíky v Sedlištích. Po
válce podruhé už těžko by se tento obnos sebral. Proto Vás žádám
co nejuctivěji, abyste nám zvony ponechali! Nebo, není-li to ve
Vaší moci, se přičinili u vyšších úřadů, aby nám byly ponechány!
Po zamítavé odpovědi ze strany okresního úřadu mu
směřoval novou žádost, v níž argumentoval významem
Pohled na presbytář, r. 1937
zvonů pro poplachovou signalizaci. Opět neuspěl.
Zoufalý duchovní správce se tedy obrátil na památkový
úřad v Brně s prosbou o zachování alespoň většího
zvonu. Dostalo se mu následující odpovědi Ing Dufky
datované 12. března 1942: Nebylo možno neuznat, že zvon
lze z věže snésti bez jejího vážného poškození, jestliže bylo možno
jej v r. 1922 na věž vytáhnout. Mimo to nařízení o odevzdání
zvonů stanoví, že zvon může být na zvonici rozbit, jestliže by jeho
snesení bylo obtížné a nákladné. Konečně připomínám, že ani
jeden z velkého množství zvonů z 19. a 20. století nebyl ponechán
39
Účet za výrobu dvou nových bílých procesních korouhví pro farní kostel v Sedlištích
firmou Ignáce V. Neškudly syna v Jablonném nad Orlicí, 17. června 1943
jako D-zvon. Vždycky jsem hleděl, aby se Vašemu kostelu dostalo všemožně podpory, jaké si jako vzácná památka zaslouží
a budu tak činit i nadále a velmi rád. Plně chápu Vaše zklamání
a lituji, že nebylo možno mu předejít... Téhož dne vystavil
frýdecký okresní úřad nařízení o sejmutí obou zvonů
následujího dne v 9 hodin ráno s dovětkem, že se provede na náklady farního úřadu pracovními silami zdejšího (okresního) úřadu. V pátek 13. března 1942 tedy
konsistorní rada Nogol a jeho farníci trpně přihlíželi
snímání zvonů, které před dvaceti lety s láskou a nadšením pořídili. O týden později, v pátek 20. března byly
40
oba zvony odvezeny na skládku zvonů do Vítkovických
železáren. Trpký osud obou sedlišťských zvonů dovršila sebevražda jejich výrobce, Richarda Herolda, a jeho
dvou synů 8. května 1945.
Přes nepřízeň válečné doby se faráři Nogolovi podařilo
v první polovině 40. let rozšířit chrámový inventář o celou řadu nových předmětů. Mezi nejvýznamnější patří
pořízení nových kostelních korouhví. V roce 1943 byly
zhotoveny dvě bílé damaškové korouhve, z nichž jednu
zaplatila Eva Kobělušová, vdova po rolníkovi Antonínu
Kobělušovi. O rok později byly z finančních darů dvou
farnic, Barbory Janíkové a Vítězslavy Ličkové, pořízeny
dvě fialové korouhve, které vyrobila firma Ignáce V. Neškudla syna v Jablonném nad Orlicí. Farář nechal v roce
1943 u Františka Staňka v Praze vyčistit a pozlatit či postříbřit většinu liturgického náčiní (kalichy, ciboria, patény, monstrance, mešní konvičky). Rovněž tam zakoupil
novou paténu k měděnému kalichu. Ve druhé polovině
roku 1941 prošel rekonstrukcí a zlacením hlavní oltář,
které realizoval frýdecký malíř Karel Syřínek.
Interiér kostela v postní době, retabulum hlavního oltáře zahaleno
postním plátnem s výjevem Ukřižování Krista, r. 1938
Následujícího roku byly opraveny dřevěné plastiky
Panny Marie a sv. Jana Evangelisty, které byly zavěšeny
na stěně jako součást kalvarské scenérie. Farář Nogol
popsal v inventáři z roku 1942 svůj kostel následovně:
Kostel ad Omnes Sanctos. Ve středu vesnice stojí dřevěný šindelem krytý kostelík v dobrém stavu. Slouží ku konání služeb
Božích. Jest pojištěn u národní pojišťovny Praha. Pobočka pro
zemi Moravskoslezskou v Brně. Inspektorát národní pojišťovny
v Místku. Číslo pojistky 607.322. Jest pojištěn se vším, co jest
v něm na 180 000 Kč. Roční pojistné jest 600 Kč a platí se
19. července každého roku. Jest 22 m dlouhý a 10 m široký.
Kostel v dobrém stavu má udržovati obec Sedliště dle zřízovací
Pohled do chrámové lodi z presbytáře, interiér byl bohatě zdoben četnými obraz y, procesními korouhvemi a spolkovými prapory, r. 1937
41
Žádost sedlišťského duchovního správce Josefa Nogola Apoštolské administratuře v Českém Těšíně
o podporu při pořízení dvou nových zvonů místními horníky pro sedlišťský kostel, 24. ledna 1955
listiny. Též obec Sedliště jest patronem kostela a fary. V roce
1944 se podařilo v kostele instalovat elektrické osvětlení. Stalo se tak 12 let po provedení elektrifikace valné
části katastru obce.
V církvi nepřátelských podmínkách první poloviny
50. let se farář Nogol marně pokoušel o pořízení nových zvonů pro dosud hluchou věž. Do věci se proto
vložili sedlišťští farníci, konkrétně horníci vedeni Bohumilem Zátopkem a Karlem Lipovským. Jmenujme
rovněž horníky Vítězslava Lipinu, Aloise Čimburu
a Františka Stříže. Využili právě probíhající opravy sedlišťského kostela. Dne 24. ledna 1955 žádal duchovní
správce Nogol církevní oddělení ostravského krajského
42
národního výboru (dále jen KNV) o souhlas s pořízením zvonů, které vzešlo ze strany místních horníků.
Tato iniciativa představitelů „dělnické třídy“ nemohla
krajského církevního tajemníka, i přes jeho nelibost,
nechat chladným. Státní úřady však záměrně nejednaly
dostatečně pružně a celou záležitost odkládaly. Proto
byla farnímu úřadu předána podpisová akce místních
farníků s následujícím prohlášením: Jsme svědky toho, jak
dřevěný, lidový, starožitný farní kostel v Sedlištích chráněný Památkovým úřadem je nyní přispěním a nákladem KNV v Ostravě generálmně opravován. Jelikož vidíme tuto snahu KNV
opravdu uchovati tuto historickou památnou budovu, chceme
i my horníci v Sedlištích, někteří z nás horníci úderky na jámě
Stachanov v Ostravě, vedeni s. Karlem Lipovským, jako občané
a rodáci obce Sedlišť, připojit se k této generální opravě našeho
kostela tím, že bychom chtěli pořídit svým nákladem a přičiněním zvony, které jsme ztratili za německé okupace v roce 1942.
Doufáme, že farní úřad nám vyjde vstříc v této věci a postará se
o příslušné úřední jednání, aby naše žádost mohla býti uskutečněna. Bude to jistě v zájmu celé naší vesnice, aby i naše úspěchy byly representovány řádně vybavenými zvony v tak památné
a starožitné budově, jako je náš historický farní dřevěný kostel.
Dokument s desítkami podpisů Sedlišťanů nese datum
18. června 1955. Mezitím se uvažovalo o zakoupení
zvonu z dřevěné zvonice ve Václavovicích, či z kostela
Navštívení Panny Marie v Soběšovicích, jež měl brzy
ustoupit Žermanické přehradě. Teprve v říjnu vydalo
církevní oddělení KNV souhlas s pořízením zvonů
s podmínkou, že budou pořízeny u jediného výrobce
zvonů v Československu, národního podniku Kovolit
v Modřicích u Brna. Kovolit však farnímu úřadu kladl
podmínky v podobě dodání staré zvonoviny k přetavení a věc celkově zdržoval. Nogol tedy oslovil rovněž
Novou huť Klementa Gottwalda s prosbou, zda by
nevyrobila ocelové zvony. Nakonec bylo přistoupeno
na podmínku Kovolitu a sedlišťstí farníci sháněli materiál potřebný k ulití nových zvonů. Kovolit však mezitím ukončil svou činnost a proto se sedlišťští horníci
v červnu 1956 obrátili na soukromého zvonaře Josefa
Dytrycha (1912–1965) z Brodku u Přerova. Iniciátoři
pořízení zvonů mezitím v srpnu 1956 vydali provolání
k sedlišťským občanům: Za okupace byl náš dřevěný kostelíček oloupen o dva zvony, jejichž hlas zval věřící do kostela
k církevním bohoslužbám, radostně vítal snoubence do nového
života a lkaly nad úmrtím občana. Dnes oz ývá se smutně jen
jednotvárný hlas tohoto nejmenšího zvonku – sirotka – který
nám ještě zůstal. Aby u nás zase bylo radostněji, rozhodli se
horníci z naší obce, že zakoupí do velké věže dva zvony o váze
asi 100 kg a 150 kg. Jeden zvon zaplatí horníci sbírkou mezi
sebou a doufají, že druhý zvon zaplatí ostatní občané ze svých
peněžních dobrovolných darů. Cena za jeden kg zvonu bude asi
40 až 45 Kč, mimo dalších režií. Obracíme se na Vás, občané,
aby v mezích svých peněžních možností jste přispěli na zaplacení
tohoto druhého zvonu. Za to Vám předem děkuje Sdružení horníků v Sedlištích, které jako hornický spolek u nás pracuje od
roku 1901.
Sbírka mezi sedlišťskými horníky a dalšími občany nakonec vynesla 14 901 Kčs. Horník Bohumil Zátopek dokonce věnoval své deputátní uhlí k lití zvonů. Dva nové
zvony se Dytrychovi podařilo vyrobit až na přelomu
Pohled na kostel od jihu, r. 1938
let 1956–1957. Vydání spjaté s výrobou zvonů a jejich
dovozem do Sedlišť činilo 16 245,15 Kčs. Větší zvon
o váze 170 kg je zasvěcen sv. Barboře, patronce horníků
a hutníků, menší (105 kg) sv. Andělu strážnému. Jejich
posvěcení proběhlo o Květné neděli 14. dubna 1957
ve 14 hodin. Vykonal ho Mons. ThDr. František Onderek (1888–1962), apoštolský administrátor z Českého
Těšína a rodák ze sousedních Bruzovic. Kázání o významu zvonů pronesl frýdecký kooperátor Josef Holek. Svěcení byl přítomen rovněž bruzovický farář Josef
Bukovan, který byl děkanem frýdeckého děkanátu. Po
svěcení se sedlišťský farář Nogol pomodlil litanii ke
Všem svatým, poděkoval všem zasloužilým i přítomným farníkům a po zpěvu Te Deum jim udělil kněžské
požehnání. Zvony do věže instaloval Josef Dytrych,
který na ně zvonil jako první. Když předčasně zemřel,
vyzváněly sedlišťské zvony svému tvůrci na poslední
cestu v den jeho pohřbu 21. srpna 1965. Nutno ocenit
nevšední zápal a aktivitu sedlišťských horníků, kteří
se společně s P. Nogolem zasadili o pořízení nových
43
zvonů. V ovzduší těžkých 50. let 20. století se jednalo
bezesporu o odvážný a obdivuhodný počin.
V roce 1958 došlo k pokrytí střechy národním podnikem Stavomontáž. K tomuto účelu byl využit šindel,
který zůstal po nedávné opravě kostela sv. Jošta ve
Frýdku. Tato rekonstrukce se však se nesla ve stínu nedorozumění ve věci platby šindele. Odbor pro školství a
kulturu rady KNV v Ostravě žádal sedlišťský farní úřad
k uhrazení nedoplatku za šindel ve výši 3 960 Kčs. Nakonec bylo předmětných 3 600 kusů šindele odečteno
farnosti z pravidelného státního příspěvku na opravy.
Koncem 50. let 20. století se opět vynořila otázka rozšíření silnice vedoucí kolem kostela o čtyři metry na
úkor parkánu a starého hřbitova kolem kostela. Stavba
byla plánována na rok 1961. Duchovní správce Nogol
směřoval v této věci svůj protest 9. července 1960 vedení Krajského střediska památkové péče v Ostravě
následujícího znění: Rada MNV v Sedlištích, okres Frýdek-Místek opisem Vám zaslaného sdělení č. j. 44260-6 dne 6. července 1960 mi sdělila, že stavba silnice Sedliště – Lískovec se má
uskutečniti v r. 1961 a uskuteční ji Rada ONV ve Frýdku-Místku. Jest jejím investorem. Vzhledem ku Vaší žádosti... ze
dne 18. prosince 1959, ve které mne žádáte, abych Vás o stavbě
té silnice informoval, že plocha hřbitova kolem kostela, chráněného Památkovým úřadem, obehnaného šindelem krytou ohradou
nesmí býti změněna, prosím Vás, aby skutečně plocha nebyla
změněna, ani ohrady se nebylo dotknuto. Ze sdělení místního
národního výboru (dále jen MNV) Sedliště z 6. července 1960 ostravským památkářům skutečně vyplývá,
že se počítalo se zásahem do areálu starého hřbitova.
44
Kostel uprostřed vzrostlých lip, kolem r. 1950
Předseda MNV Josef Holenka zde uvádí, že prováděcí
projekt vypracovaný Státním projektovým ústavem
pro pro speciální stavby v Praze pro okresní národní
výbor (dále jen ONV) Frýdek-Místek, coby investora
stavby, skutečně počítá s přeložením hřbitovní ohrady
a že silnice v tomto úseku nebude zúžována a to z důvodu, aby se
zlepšily dopravní poměry. Jen díky úsilí vyvinutému ostravským Krajským střediskem památkové péče nedošlo
k tomuto radikálnímu přímému zásahu do chráněného
areálu kostela.
Stav kostela a fary se v průběhu 60. let povážlivě zhoršil. V archivu dokumentace Národního památkového
ústavu v Ostravě překvapí poměrně odvážně formulovaná petice podepsaná desítkami sedlišťských farníků
a adresovaná vedení Krajského střediska památkové
péče. Podnětem ke vzniku petice bylo zřejmě spojení naléhavosti oprav s personální změnou v duchovní správě
– přeložením administrátora Buryho. V petičním prohlášení datovaném k 18. září 1967 se dočteme, že kostel
Všech svatých vyžaduje neodkladně značné opravy. O věci už
Pionýrky sedlišťské školy před kostelem Všech svatých u příležitosti shromáždění k výročí narození Vladimíra Iljiče Lenina, 20. dubna 1974
byl tamější úřad o tom uvědoměn přičiněním administrátora fary
P. Josefa Buryho z Frýdku. Týž však má býti vystřídán jiným duchovním správcem, jenž byl nově ustanoven ř. k. administraturou
v Českém Těšíně, ač P. J. Bury si získal svou aktivností znamenitou důvěru věřících. Stát. památkový úřad nemá sice možnost zasahovat do záležitostí církevního úřadu, ale prosíme, aby v plánované
opravě nebylo odkládáno. Je věru smutné, že v době společenského
existenčního zabez pečení občané nejsou s to udržovat to, co naši
předkové před staletími za nepředstavitelně těžkých poměrů zbudovali (poukazujeme zejména na žalostný stav farní budovy, jež
je k hanbě obce). Za petiční výbor jsou podepsáni Bedřich
Samok, Rudolf Popek a František Stříž.
Dne 25. dubna 1970 se při sedlišťské občanské besedě
ustavila „komise pro církevní záležitosti a ochranu
kulturních památek“ ve složení Františka Hrbáčková,
Zdeňka Lyčková, Vítězslava Mojžíšková, Otakar Řeha
a Jaromír Švrček, která chtěla by se spolu s knězem o opravu
kostela starat. Na další schůzi 22. května byla předsedkyní
této komise zvolena Vítězslava Mojžíšková. Byl konstatován vážný stav kostela. Severní strana poklesla o půl
metru. Při zvonění a dalších otřesech stavby hrozilo její
zřícení. Rovněž zastaralá elektroinstalace potřebovala
kompletní výměnu. Generální opravy sedlišťského kostela se však farníci dočkali až na přelomu let 1975–1976.
45
F
Ty sedlišťský kostelíčku, máš nakloněnou věžičku…
Péče o kostel v posledním půlstoletí
yzický stav sedlišťského kostela se počátkem
70. let 20. století povážlivě zhoršoval. Vhled do
alarmující situace poskytuje vedle knihy zápisů z jednání „komise pro církevní záležitosti a ochranu kulturních památek“ rovněž dopis administrátora Edmunda Kempného adresovaný Krajskému středisku
památkové péče a ochrany přírody v Rožnově pod
Radhoštěm ze 7. března 1974, kde mimo jiné uvádí:
Žádný stavební podnik nám nechce převzít opravu této vzácné
památky (přes 300 roků staré), která se nachází takřka v havarijním stavu. Nebude-li včas přikročeno k opravě, hrozí další
velké poškození. Aby se mohlo k opravě přistoupit, bylo investováno: na plány dosavadního stavu 100 000 Kčs; geologické
sondy 17 000 Kčs; projekt opravy 25 000 Kčs. Jedná se o nové
základy, zvednutí kostela. Prosíme o radu, jak postupovat
v uskutečnění realisace opravy. Duchovnímu správci bylo
doporučeno obrátit se na Jednotné zemědělské družstvo (dále jen JZD) Velké Karlovice, které disponovalo
v rámci přidružené výroby skupinou pracovníků se
specializací na dřevěné (roubené) stavby. Podle hlášení
ostravské památkářky Zdeňky Motanové z 29. srpna
1974 tuto opravu JZD Velké Karlovice (stejně jako
několik dalších oslovených podniků) odmítlo zajistit
a celá záležitost uvízla na mrtvém bodě i přes skutečnost, že farní úřad pro tuto akci disponoval finančním
příspěvkem od církevního tajemníka ONV ve Frýdku-Místku. Dne 28. srpna 1975 odmítl rekonstrukci kostela rovněž Okresní stavební podnik Frýdek-Místek
46
s odůvodněním: nestačíme plnit požadavky u veřejně důležitých akcí a v údržbě bytového fondu. Doporučujeme proto, abyste
se obrátili na specializovaný podnik pro údržbu památek. Dne
12. září 1975 se na sedlišťské faře uskutečnila schůzka
ve věci opravy kostela. Zúčastnili se jí: Miloslav Bařina,
krajský tajemník pro církevní věci; Josef Golík, poslanec KNV a člen rady; Ing. Albín Holenka, poslanec
ONV Frýdek-Místek; Leoš Mlčák za Krajské středisko
Vz pěry na jižní straně kostela před jeho vyzdvižením, únor 1976
památkové péče v Ostravě; Vladislav Schneider, nový
duchovní správce v Sedlištích; Lumír Štíhel, předseda
MNV Sedliště; Josef Tluček, tajemník MNV Sedliště
a kanovník Antonín Veselý z Apoštolské administratury v Českém Těšíně. Přítomní si prohlédli kostel,
jehož stav shledali skutečně havarijním. Dospěli k závěru, že oprava má být zčásti zajištěna sedlišťským farním úřadem, dále Apoštolskou administraturou v Českém Těšíně a státním příspěvkem od KNV (z fondu
krajského tajemníka pro církevní věci). Pro rok 1975
byla takto zajištěna částka 300 000 Kčs. O zajištění poskytovatele oprav se měl vzhledem k naléhavosti situace postarat odbor výstavby ONV ve Frýdku-Místku.
Při další schůzce 3. října 1975 bylo pochůzkou na místě
a ohledáním technického stavu kostela komisí shodně
konstatováno, že stavba nehrozí zřícením, ani neohrožuje
návštěvníky s tím, že farní úřad neodkladně zajistí svépomocně
kůr s varhanami podpůrnou konstrukcí z trámů a paždíků
a zdvojnásobením pilířů. Na kůru bude zapez pečen pravý sloup
u varhan (jižní).
V následujících měsících se plánovaná záchranná akce
dostala konečně do pohybu. Rekonstrukční práce byly
zadány 1. listopadu 1975 národnímu podniku Transfera Praha, organizaci ministerstva kultury. Jednalo
se o organizaci, jejíž zaměstnanci v září a říjnu téhož
roku úspěšně realizovala náročný přesun gotického
farního chrámu Nanebevzetí Panny Marie v severočeském Mostě o 841,1 metrů. Za Transferu převzal
zakázku ředitel Ing. Ota Novák. Rozhodnutí o přípustnosti rekonstrukce bylo vydáno 20. listopadu 1975
a hospodářská smlouva byla uzavřena o měsíc později.
Za Transferu byl za opravu zodpovědný Ing. Josef Kuchař. Stavebním dozorem byl pověřen stavební technik
Antonín Dohnal a ostravský památkář Ing. Zdeněk
Boháč. Samotnou práci prováděla pracovní skupina
sestávající ze čtyř odborných tesařů (Popek, Šindelek,
Lengr, Lipowský), dvou zedníků a dvou pomocných
dělníků. Bylo nutné provést riskantní podkop a výkop
dvojitých starých základů a položit nové, spojené železobetonovým věncem. Celá dřevěná konstrukce pak
byla vysokotlakovými lisy vyzvednuta a o třicet centimetrů „narovnána“ do původní roviny. Dne 6. února
Odkryté původní základy kostela na jižní straně, únor 1976
47
Skupina tesařů při práci v přední části kostela, únor 1976
1976 podal P. Schneider hlášení o průběhu této náročné a unikátní rekonstrukce: Práce byly zahájeny podpěrami střech nad ochozem – parkánem – po celé délce. Rohy
byly rozebrány a začalo se s výkopem starých základů parkánu,
neboť byly ze starých cihel a pískovcových kamenů, vše prosáklé
spodní vodou i vodou ze střechy, neboť kostel neměl předtím
okapové žleby a dešťová voda padala přímo do základů. Po
vyvezení tohoto mokrého zákl. zdiva byly základy prohloubeny
a znovu vybetonovány litým štěrkobetonem. Loď chrámu byla
stažena 3 železnými táhly. Pak bylo přikročeno k výkopu hlavních základů kostela, s podobnou technikou jako u vnějších
základů. Byla dovezena železná armatura, íčka, traversy, železné podkladové desky, písek, trámy, 23 stotunových zvedáků
a 13 spoj. olej. p. lisů. Byla provedena výměna ztrouchnivělých
základových trámů (35 × 30 cm) novými dubovými trámy,
vyschlými, z Lesního závodu Bystřice p. Hostýnem. Tímto základové práce rekonstrukční jsou hotovy. K samotnému nad48
Vysokotlakové lisy k vyzdvižení kostela, únor 1976
zvednutí kostela došlo 17. února 1976. Podle hlášení
památkářky Motanové byl kostel v obvodu lodi uvolněn
od základů (podél ochozů), podložen, vyměněny uhnilé trámy
za zdravé (byl opatřen dub) a pravidelně byly rozmístěny lisy
(100 t) a zapojeny na zvedáky. Během dne se střídavě zvedala
a zarovnávala obvodová konstrukce, vyrovnávala věž a později
odpoledne se posouvala severní stěna (ujeta o 16 cm). Práce se
končily již za tmy a druhého dne byly dokončeny. Po zajištění stabilizace a nivelizace při vyzdvižení kostela bylo
přikročeno k demontáži nosného trámoví v krytém
ochozu a obložení a jeho nahrazení novým dřevěm.
Celá konstrukce byla následně natřena jantarovým
karbolinem. Ochoz byl znovu vydlážděn původními
kamennými čtverci. Celý kostel byl 3. dubna 1976
opatřen nástřikem za účelem vyhubení dřevokazného
hmyzu, kterým byl napaden. Došlo k výměně nosného podélného trámu nesoucího kůr i váhu věže. Na
kůru byly vyměněny svislé sloupy nesoucí a podpírající
Vysokotlakové lisy k vyzdvižení kostela, únor 1976
Vysokotlakové lisy k vyzdvižení kostela, únor 1976
Kostel v průběhu vyzdvižení, 17. února 1976
Práce na presbytáři, r. 1976
49
předložena investorovi 6. 4. 1976, kontrolována a investorem
bez připomínek proplacena. Investor prohlašuje, že dodavatel
dodržel podmínky hospodářský smlouvy a jejího dodatku a přebírá tímto ukončenou stavbu bez připomínek... Do budoucna
mělo dojít k prioritnímu zajištění odvodu povrchové
vody od kostela (systémem okapů a zřízením kanalizace). Ve druhé polovině roku 1976 došlo k zajištění
Velikonoce v opraveném kostele, r. 1976
temperování kostela nákupem šesti akumulačních kamen typu Elka. Na podzim téhož roku došlo k opravě
varhan varhanářem Františkem Vítkem z Ostravy-Svinova.
V noci ze 3. na 4. listopadu 1975 došlo v kostele ke
smutné události. Byly odcizeny dvě dřevěné polychromované plastiky Panny Marie a sv. Jana Evangelisty
(výška 67 cm), zapsané jako movité kulturní památky,
které tvořily dohromady s krucifixem kalvarskou scenérii. Podle písemného sdělení P. Schneidera pachatel
vypáčil okno nad hlavním vchodem, dostal se na kůr, kde vypáčil uzamčené dvéře na schodiště, vnikl tak po schodech do chrámové lodě, kde po levé straně od hl. vchodu sochy byly upevněné
na chrámové zdi, odkud je zcizil. Vloupání bylo ihned po z pozorování v 6.30 h telefonicky hlášeno SNB ve Frýdku-Místku
i MNV. Příslušníci SNB z Frýdku-Místku okamžitě přijeli
2 voz y i se psovodem, vše prověřili i telefonicky. Později došlo ještě ke zcizení dřevěné polychromované barokní
plastiky sv. Jana Nepomuckého, která byla umístěna
na levé (evagelijní) stěně presbytáře.
V roce 1982 došlo k restaurování obrazů hlavního
a bočních oltářů, které provedla akademická malířka
a restaurátorka Miroslava Trizuljaková. Při demontáži bočního oltáře Nanebevstoupení Páně na pravé
(epištolní) straně byla objevena původní výmalba
kostela ze 17. století. Byla značně zpráškovatělá a její
Opravený ochoz na severní a západní straně kostela, r. 1976
zadní část věže. V souladu s projektem došlo k pořízení nové elektroinstalace kostela. Dne 27. května
1976 došlo k předání stavby dodavatelem (Transferou) investorovi (farnímu úřadu Sedliště), bylo konstatováno, že dodavatel Transfera Praha provedl v plném rozsahu
práce na statickém zabez pečení, jak bylo potvrzeno v HS (hospodářské smlouvě) č. 580/75 a jejím dodatku. Byl řádně
dodržen termín dodávky prací (31. 5. 1976), práce byly provedeny kvalitně, drobné nedodělky ... byly odstraněny. Souhrnná
faktura za provedené práce v celkové výši 239 045,22 Kčs byla
50
Boží hrob v kostele Všech svatých, r. 1976
První svaté přijímání sedlišťských dětí, zleva: Zdeňka Kanioková, Zdeňka
Adámková, Šárka Pastrňáková, Zdeněk Pohludka, Josef Pohludka, r. 1977
Sousoší Kalvárie pod kůrem, plastiky Panny Marie a sv. Jana Evangelisty odcizeny v r. 1975, r. 1966
51
povrch byl silně zanešen povrchovými nečistotami.
Z rozhodnutí ministerstva kultury došlo v říjnu a listopadu 1984 k jejímu úspěšnému restaurování Petrem
Kuthanem a akademickým malířem Vladimírem Doležalem. Představuje šesté zastavení křížové cesty (Veronika podává Kristu roušku) a český nápis. Boční oltář Nanebevstoupení Páně se proto již nevrátil na své
původní místo, ale byl umístěn blíže bočnímu vchodu
k pravé (jižní) stěně kostela. V roce 1987 provedli Hana
a Miroslav Slavíkovi restaurování dřevěných částí
hlavního oltáře. Některé části byly tehdy nahrazeny lipovými dřevořezbami. Restaurování malby a zlacení
oltářního retabula prováděl akademický malíř Apvel
Charapov. Po konzultaci s ostravským Ústavem krajské památkové péče a ochrany přírody bylo zvoleno
odkrytí a restaurování původní malby – zelenokrové
barvy. Došlo rovněž k restaurování či novému provedení zlacení některých oltářních prvků. Boční oltář Nanebevstoupení Páně včetně plastik sv. Isidora,
Vendelína, Anděla strážného a dvou sedících andílků
Informační cedule ze 70. let 20. století pojednávající o historii sedlišťského kostela, kolem r. 1990
52
restaurovali o rok později Miloš Lossmann a Václav
Chovanec z Nového Jičína. U všech plastik byla sňata
nepůvodní polychromie a obnovena jejich barokní
barevnost.
V roce 1996 byl kostel vybaven novým bezpečnostním
zařízením a ozvučením. Byly zahájeny práce na opravě
dřevěného parkánu kolem starého hřbitova. Náročnou
opravou, především věže, prošel kostel v roce 2000.
Tehdy byla za použití jeřábu snasena horní makovička
věžní báně a na farní zahradě došlo k její kompletní
Obnovená makovička z kostelní báně na farní zahradě, r. 2000
Vyzdvižení obnovené makovičky s dvojitým (cyrilometodějským) křížem
jeřábem z farní zahrady z pět na kostelní báň, r. 2000
Poškozená lípa a parkán kolem starého hřbitova u kostela po
vichřici z 25. června 2008, 26. června 2008
rekonstrukci. Poté byla opět jeřábem osazena na původní místo. Při větrné smršti 25. června 2008 došlo
k ulomení velké části staré lípy v zadní části starého
hřbitova (za kamennou plastikou Panny Marie Frýdecké). Svým pádem poškodila nejen část hřbitovního
parkánu, ale i střechu přístavku u sousedního č. p. 76.
Po této události, při níž naštěstí zůstal neporušen
kostel, bylo odstraněno několik starých lip z přední
i zadní části hřbitova. V letních měsících roku 2010
byl nákladem obecního úřadu a jeho pracovníky zho-
Kostel a parkán před generální rekonstrukcí, 19. srpna 2008
53
toven nový dřevěný parkán kolem kostela a byl pokryt
šindelem.
K poslední významné rekonstrukci sedlišťského kostela došlo v letech 2011–2012 s významným přispěním
Evropské unie v rámci projektu financovaného z Regionálního operačního programu Moravskoslezsko.
Byla provedena důkladná výměna a sanace napadených
i v prostoru kruchty byla obnovena jediná dochovaná
výmalba z konce 19. století, doplněná malbami světců
v medailonech z první třetiny 20. století. Poslední výmalba s tvarově bohatou dekorativní malbou, vytvářenou pomocí několika šablon, musela být respektována
na stěnách kostela. Pod ní se sice dochovaly části starší
výmalby, ale jen ve zbytcích. Byla pouze jednoduchá,
bez složitějšího malířského pojednání. Na přepážkách
kruchty a na varhanní skříni byla obnovena původní
úprava těchto ploch dvoubarevným mramorováním.
Základem technických postupů restaurování bylo náOdhalená srubová část jižní strany presbytáře a chrámové lodi, 12. října 2011
Oprava krovů a střešní krytiny kostela, 2. listopadu 2011
Výstavba nového dřevěného parkánu kolem starého hřbitova u kostela, 28. července 2010
Nové ošalování jižní strany kostela, 11. listopadu 2011
Výměna poškozených trámů jižní strany presbytáře, 26. října 2011
Generální rekonstrukce sedlišťského kostela, odhalená srubová
část presbytáře se zaslepeným oknem, 19. října 2011
54
dřevěných prvků krovu a roubení kostela a kompletně
položena nová krytina z tradičního štípaného šindele.
Dřevěné obložení na stěnách i na věži prošlo výměnou
a doplněním, byl obnoven systém hromosvodů, okapů
a svodů dešťových vod. Celý kostel je opatřen ochranným a sjednocujícím nátěrem. V interiéru proběhlo
restaurování vnitřní výmalby, která pokrývá v několika vrstvách celý presbytář a část chrámové lodi. Po
průzkumu maleb a na základě jeho výsledků vznikl
základní koncept restaurování. Sejmuta byla jednoduchá a řemeslně pokleslá výmalba na stěnách presbytáře. Došlo zde k restaurování mramorování a dekorativní výmalby z 19. století. Na stropě lodi kostela
Výmalba interiéru před restarováním
55
D
Restaurování nástropní malby, 23. srpna 2012
Současný kostel a jeho památky
nešní farní kostel Všech svatých v Sedlištích je
vzácnou ukázkou dřevěné sakrální architektury
období baroka na Těšínsku. Větší část objektu si zachovala téměř původní podobu. Výjimku tvoří, jak již
bylo řečeno, průčelí a 21 metrů vysoká věž, jež nahradila sešlou zvonici stojící před kostelem. Kostel, který
je prvotřídní kulturní
památkou, představuje
roubenou jednolodní
stavbu,
orientovanou podélně k hlavní
ose. Kostel má délku
28 metrů,
šířku
13,2 metrů a výšku
11,5 metrů. K levé
(evangelijní)
straně
presbytáře přiléhá sakristie (3,60 × 1,80 m)
s patrem, v němž se
nachází oratoř s výhledem do presbytáře a vstupem
na kazatelnu. V sakristii i oratoři jsou umístěna dvě
okna. Okna v sakristii jsou opatřena kovanou mříží.
Sakristie má samostatný venkovní vstup. Na pravé
(epištolní) straně lodi vede z ochozu do chrámové
lodi boční vchod se dvoukřídlými plnými dveřmi.
Hlavní vstup do chrámu, opatřený rovněž dvoukřídlými plnými dveřmi, je umístěn na čelní (západní)
straně. Krytý ochoz je nesen hladkými sloupky. Nad
hlavním vchodem se vypíná kvadratická čtyřpatrová
věž z roku 1865, zakončená bání s lucernou a menší
Pohled na severní stranu kostela od nového hřbitova
Kostel a starý hřbitov od východu
Hlavní věž dosahuje výšky 21 metrů
56
Varhany před restaurováním, 20. března 2012
Varhanní píšťaly a vzdušnice před restaurováním, 20. března 2012
ročné upevňování uvolněných šupin malby. Proces
bylo nutné několikrát opakovat, protože barevné šupiny se i po prosycení lepivým roztokem odchlipovaly
od podložky. Zároveň byly zakryty rozšířené mezery
mezi prkny a dřevo ošetřeno proti červotoči. Po vy-
tmelení hlubších defektů následovala rozsáhlá retuš
maleb. Kompletní renovací prošly rovněž varhany.
Celkové náklady na opravy dosáhly 6,5 milionu Kč
(6 milionů Kč pokryla dotace z Evropské unie).
57
cibulí s makovičkou a dvojitým křížem. Věž vystupuje
mírným rizalitem z hlavního průčelí, v prvním patře
je chráněna okapovou stříškou a v každém dalším
kordonovou římsou. Na přední straně věže jsou malá
obdélníková okénka. Zvonice se dvěma zvony z roku
1957, na něž se dodnes zvoní ručně z kůru, je opatřena
většími obdélníkovými okny na každé straně s dře-
Sedlišťské zvony z r. 1957 – sv. Barbora (vlevo) a sv. Anděl strážný
Hlavní vstup do kostela
Šindelová krytina ochozu z vnitřní strany
58
Průčelí kostela
věnými žaluziemi. Větší zvon nese nápisy SV. BARBORO ORODUJ ZA NÁS! a HAVÍŘSKÝ SPOLEK
SEDLIŠTĚ L. P. 1957 a reliéfní vyobrazení téže světice s heraldickým štítem se zkříženými hornickými
kladivy na svém obvodu. Menší zvon nese nápis: ANDĚLE BOŽÍ BUĎ OCHR ÁNCE MŮJ! Na strmé
sedlové kostelní střeše, pokryté šindelem, je umístěna
sanktusníková věžička. Má polygonální půdorys a je
situována nad presbytář. Na konci hřebene střechy
nad presbytářem je umístěna kovová korouhvička s letopočtem 1638. Vnější stěny kostela jsou částečně oša-
Kostel je po rekonstrukci chloubou obce Sedliště
59
lovány deskami a latěmi. Presbytář (5,56 × 4,05 m) je
ukončen pětiboce. Vnější stěny kostela jsou částečně
ošalovány deskami. U hlavního vchodu je do vnější
stěny zapuštěna barokní pískovcová kropenka. Nad ní
byl donedávna umístěn krucifix s dřevěným vyřezávaným korpusem ukřižovaného Krista.
V interiéru kostela se nachází plochý strop. V chrámové
lodi jsou na něm vyobrazeny kruhové malby znázorňující
Interiér kostela – celkový pohled k hlavnímu oltáři
Výmalba ze 17. století znázorňující šesté zastavení křížové cesty
Interiér kostela – celkový pohled z presbytáře do chrámové lodi
60
Nástropní malba Panny Marie s Ježíškem v presbytáři
čtyři evangelisty a centrální motiv zobrazující první svaté
přijímání sv. Václava. V presbytáři zdobí strop malba
Panny Marie s Ježíškem. Na bočních stěnách byly roku
1984 odkryty fragmenty původní výmalby ze 17. století,
o níž se zmiňují nejstarší inventáře a vizitační protokoly.
Nejcennější výmalba byla objevena za oltářem Nanebevstoupení Páně na pravé (epištolní) straně a později
restaurována. Představuje šesté zastavení křížové cesty
(Veronika podává Kristu roušku). Pod tímto výjevem
se nachází část českého nápisu: /…/ WACLAW GEZ
IAN. SOBO / /…/ I Z SEDLISZTE.
61
Detaily dekorace stěn presbytáře
62
Celkový pohled na malovaný strop chrámové lodi s malbami čtyř evangelistů
a centrálním výjevem prvního svatého přijímání sv. Václava z r. 1930
Evangelista Lukáš
Evangelista Matouš
Evangelista Jan
Evangelista Marek
První svaté přijímání sv. Václava
Český nápis pod výmalbou ze 17. století
Detaily dekorace stěn presbytáře
Detail tabernáklu (svatostánku)
63
Ano 1733 EXpedit ECCLESIAE / & Coloribus abduci
officiose Procuravit i. Horum /…/ / Successo /…/ Memento
piu Honores MATTHIA / /…/ WR ANA PAROCHUS BRUZOVICEN / SIS & SEDLISCENSIS.
Kolem oválu je vymalován mladší, dnes již rovněž
málo čitelný český nápis ze 60. let 19. století: Obnoweno
/…/ welebneho Pana fararze Karla Madra. V oltářním ná-
Latinský nápis na oltářním retáblu připomínající pořízení hlavního oltáře
bruzovickým farářem Matějem Františkem Tadeášem Vránou v r. 1733
Obraz Všech svatých na hlavním oltáři
Celkový pohled na hlavní oltář z oratoře
Hlavnímu baroknímu oltáři z poloviny 18. století, připisovanému
dílně frýdeckých Weissmannů, dominuje obraz (údajně z roku 1752)
znázorňující nebe se svatými ve třech pásech. Téměř všechny vyobrazené světce lze rozpoznat podle jejich atributů. Většina z nich
vzhlíží k Panně Marii v oblacích vyobrazené v horní části plátna. Před
ní klečí sv. Jan Křtitel. Tato olejomalba je zasazena do pozlaceného
rámu a má rozměry 170 × 120 cm. V pravém dolním rohu obrazu je
64
Detail z obrazu Všech svatých, andílek u nohou sv. Augustina
drží rozevřenou stuhu s latinským citátem 138. žalmu
u nohou sv. Augustina vyobrazen andílek držící rozevřenou stuhu s latinským nápisem Nimis honorati Sunt
Amici Tui, Deus: nimis Confortatus Est Principatus Eorum,
Psal: 138: V: 17. Na oltářním retabulu je pod obrazem
malovaný latinský nápis v oválu, upomínající na pořízení oltáře bruzovickým farářem Vránou v roce 1733.
Některé části textu jsou již špatně čitelné: Současná
podoba nápisu je: HOC ALTARE IN HONOR /…/
/ SS: SUISI PROSSUMPTIBUS / Extrui curavit de super
Barokní sousoší sv. Trojice v nástavci hlavního oltáře
65
du / chem, neb gegich / gest kralowstwi / nebeske. S: MATT
/ 5. CAP. (transkripce: Blahoslavení chudí duchem,
neb jejich jest království nebeské. S[vatý] Mat[ouš]
5. kap[itola]). Anděl vedle něho pak nese pokračování
textu: Blahosla / wei kterzi pla / czi neb oni po /tiesieni
budu / MAT. 5. CAP. (transkripce: Blahoslavení, kteří
pláčí, neb oni potěšení budů. Mat[ouš] 5. kap[itola]).
Evangelijní text dale pokračuje pátým veršem u anděla
Barokní plastiky andělů nesoucích medailonky s českými citáty blahoslavenství
z Kristova kázání na hoře (evangelium sv. Matouše 5, 3–10)
stavci je umístěno do šířky rozvinuté sousoší sv. Trojice. Oltářní retabulum i nástavec jsou bohatě zdobeny
12 dřevořezbami andělů a 10 okřídlenými hlavičkami
andělů. Osm dřevořezeb andělů nese oválné vavřínové
medailonky s českými nápisy (blahoslavenství z Kristova kázání na hoře, Matouš 5, 3–10). První anděl
u sloupu zcela vpravo nese nápis: Blahosla /weni chudi
66
umístěného v nástavci vlevo nahoře: Blahosla / weni tissi
neb / oni wladnut / budu zemi / MATT. 5 CAP. (transkripce: Blahoslavení tiší, neb oni vládnut budů zemi.
Mat[ouš] 5. kap[itola]). Jeho protějšek zcela vpravo
nahoře nese šestý verš: Blahosla /weni kterzi la / čny
a žizni po / sprawedlnosti / neb oni napogeni budů / MAT.
5 CAP (transkripce: Blahoslavení, kteří lační a žízní
po spravedlnosti, neb oni napojeni budů. Mat[ouš]
5. kap[itola]). Sedmý verš nese dřevořezba letícího anděla vlevo nad oltářním obrazem: Blahosla / weni milosr
67
/ dni neb oni / milosrdenst /
wi dogdu / MATT 5 CAP
(transkripce: Blahoslavení
milosrdní, neb oni milosrdenství dojdů. Mat[ouš]
5. kap[itola]). Jeho protějšek vpravo nad obrazem
nese osmý verš: Blahosla
/ weni cz ysti / neb oni Boha
/ widieti budu. / MATT
5. CAP. (transkripce: Blahoslavení čistí, neb oni
Boha viděti budů. Mat[ouš]
Boční oltář sv. Antonína Paduánského na levé straně
5. kap[itola]). Poslední dva verše nesou andělé u sloupů
vlevo. U pravého anděla čteme nápis: Blahosla / weni,
pokogni / neb oni sinowe / boži sluti bu / dů / MATTH.
/ 5 CAP. (transkripce: Blahoslavení pokojní, neb oni
synové Boží slouti budů. Mat[ouš] 5. kap[itola]). Plastika anděla vlevo nese desátý verš: Blahoslaweni / kterzi
Protiwen / stwi terpi Pro spra / wedlnost neb gegich / gest
kralowstwi ne / beske. MATT. 5. / CAP. (transkripce:
Blahoslavení, kteří protivenství trpí pro spravedlnost,
neb jejich jest království nebeské. Mat[ouš] 5. kap
[itola]). Po stranách hlavního oltáře jsou na stěnách
Detaily dřevěných plastik Nejsladšího srdce Panny Marie a Nejsvětějšího srdce Ježíšova z 19. století umístěných v presbytáři po stranách hlavního oltáře
68
zavěšeny dřevěné plastiky Nejsvětějšího srdce Ježíšova
a Nejsladšího srdce Panny Marie v podživotní velikosti, zřejmě produkce sedlišťských řezbářů z rodu
Gavlasů.
Na bočním oltáři sv. Antonína Paduánského umístěném na levé (evangelijní) straně kostela se nachází
obraz o rozměrech 160 × 105 cm. Znázorňuje téhož
světce v řeholním oděvu klečícího s rukama na prsou
před Ježíškem, který stojí na otevřené knize položené
na klekátku a u jeho nohou leží lilie. Nad scénou se
vznášejí hlavičky andílků. Obraz je datován do roku
1730 a jeho autorství je připisováno malíři Eisnerovi.
Po stranách retabula jsou na konzolách umístěny
plastiky sv. Jana Křtitele (vlevo) a sv. Pavla, v oltářním nástavci sv. Josefa, Pěstouna Páně. Na protějším
bočním oltáři na
pravé (epištolní)
straně je umístěn
barokní
obraz Nanebevstoupení Páně
o
rozměrech
145 × 90 cm. Je
osazen v původním pozlaceném
rámu. Postava
Krista se vznáší
nad
půlkruhem potemněDetail kříže a stuhy s latinským nápisem ECCE
AGNUS DEI (Hle, Beránek Boží) na plastice sv. Jana
lých
mračen.
Křtitele na bočním oltáři sv. Antonína Paduánského
69
Boční oltář Nanebevstoupení Páně na pravé straně
Barokní plastika sv. Isidora Madridského, patrona
sedláků, na bočním oltáři Nanebevstoupení Páně
K ní vzhlíží skupina apoštolů, mimo niž stojí sv. Petr
a sv. Jan Evangelista. Po stranách oltářního retáblu
stojí plastiky sv. Isidora Madridského (vlevo), patrona
sedláků (atributy této sochy nejsou však zcela jednoznačné) a sv. Vendelína, patrona pastýřů. V nástavci je
možno spatřit sochu sv. Šebestiána obklopenou dřevořezbami hlav a postav andílků. Nad ní se donedávna
nacházela dnes nezvěstná dřevěná plastika sv. Anděla
strážného.
70
V interiéru sedlišťského kostela zaujme jistě pozornost
kazatelna na levé (evangelijní) straně s bohatě zdobeným pláštěm řečniště. Ve vysokém reliéfu jsou zde vyobrazeny barokní polopostavy se sepjatýma rukama,
jimž dominuje znázornění Krista se svatozáří v žehnajícím gestu. Napravo od tohoto výjevu jsou znázorněny dvě postavy. Jedná se pravděpodobně o sv. Pavla
a sv Jana Evangelistu (někdy se uvádí jako „církev naslouchající“). Vlevo od vyobrazení Krista je znázorněn
sv. Petr v kazatelském gestu (někdy se uvádí jako „církev učící“). Roucha všech postav jsou zlacena. Baldachýn kazatelny je ohraničen ve dřevě vyřezávanými
závěsy (festony) se střapci. Zakončen byl křížem jehož
hlavní břevno je nahrazeno deskami desatera Božích
Znázornění Krista v žehnajícím gestu na vnějším plášti řečništi kazatelny
Znázornění sv. Pavla a Jana Evangelisty („církev naslouchající“) na vnějším plášti řečništi kazatelny
Barokní plastika sv. Vendelína, patrona pastýřů,
na bočním oltáři Nanebevstoupení Páně
Nástavec bočního oltáře Nanebevstoupení Páně s barokní plastikou sv. Šebestiána, ochránce před morem
71
přikázání. Naproti kazatelny je na pravé (epištolní)
straně umístěna dřevěná polychromovaná křtitelnice,
vysoká 133 cm, v podobě anděla nesoucího vlastní nádobu křtitelnice. V nástavci nad křtitelnicí je umístěna
uzamykatelná schránka na posvátné oleje ve tvaru tabernáklu a nad ní dřevořezba znázorňující křest Ježíše
Krista sv. Janem Křtitelem v řece Jordán. V kostele
Znázornění sv. Petra („církev učící“) na vnějším plášti řečništi kazatelny
72
na levé straně) a Pannu Marii
Růžencovou (na pravé straně).
V presbytáři je mezi křitelnicí
a lampou věčného světla na
pravé (epištolní) straně zavěšen
obraz sv. Josefa, Pěstouna Páně.
Ke kostelnímu inventáři dále náleží barokní dřevořezba Panny
Marie Frýdecké (výška 80 cm,
původně zavěšena na stěně pravé
strany presbytáře) či plastika
sv. Floriána. Z obrazů deponovaných v kostele uvádíme ještě
olejomalby Panny Marie Čenstochovské, Panny Marie Karmel-
se dochoval rovněž předchůdce tohoto díla, původní
obraz Křtu Páně (malba temperou na dřevě).
V chrámové lodi je možno spatřit obrazy 14 zastavení
křížové cesty. Jedná se o jemnou malbu na plechu.
Z volně zavěšených obrazů se v chrámové lodi setkáme s olejomalbami z 19. století. Představují Nejsvětější srdce Ježíšovo a Pannu Marii Bolestnou (zavěšeny
Barokní křtitelnice s nástavcem s výjevem Křtu Páně
Barokní křtitelnice
Osmé zastavení křížové cesty, malba na plechu
Olejomalba Nejsvětějšího srdce Ježíšova z první poloviny
19. století zavěšená na levé straně chrámové lodi
Barokní plastika Panny Marie Frýdecké
Barokní obraz Panny Marie Čenstochovské
Obraz Panny Marie Karmelské (Škapulířové) z 19. století
73
ské (Škapulířové), sv. Aloise z Gonzagy, sv. Barbory,
sv. Hedviky a sv. Valentina. Barokní plastika sv. Jana
Nepomuckého (výška 64 cm), jež byla původně zavěšena na levé stěně presbytáře, byla zcizena koncem
70. let 20. století. U schodů
na kůr je zavěšen dřevěný
krucifix. Dřevěná zpovědnice, kostelní
lavice, obětní
stůl i ambon
jsou novodobého původu.
Obětní
stůl
nese v přední
části vyřezávané
reliéfy s euchaBarokní plastika sv. Jana Nepomuckého odcizená
ristickou temakoncem 70. let 20. století, r. 1972
Varhanní skříň
74
tikou. Ústřední dřevořezba zpodobňuje
Ježíše Krista s kalichem a hostií. V dolní
části je ve stuze latinský nápis PANIS VITAE (Chléb života).
Po stranách tohoto
motivu jsou umístěny
dřevořezby
vinného
hroznu a obilných
klasů. V ose poprsně
kruchty jsou umístěny
varhany z roku 1871
Detail manuálu varhan
(výška 223 cm, šířka
232 cm, hloubka 143 cm). Jejich tónová i rejstříková
traktura je mechanická, vzdušnice zásuvkové. Skříň
je trojosá s nízkým středním polem, jež umožňuje
varhaníkovi vidět na oltář. Hrací stůl je umístěn na
zadní straně skříně. Varhanní píšťaly jsou zhotoveny
z cínoolověné slitiny s obloukovými labiemi (rejstřík
Principal 8´). Varhanní skříň nese polychromii se zlacenými řezbami.
Za nejcennější součást kostelního inventáře lze považovat dva barokní pozlacené stříbrné kalichy, které
pořídil bruzovický farář Vrána. V oválných medailonech na noze staršího kalichu jsou zpodobněny tříčtvrteční figury světců: Barbory, Vavřince a Matěje.
Ve čtvrtém medailonu je vyryt dedikační nápis: Omnibus / Sanctis. in Sed / lisstz. defert voto: / Mathias Fran.:
/ Wrana. parochus
/
Bruzowicensis.
/ Ano: 1733. Na
vytaženém okraji
nohy je umístěn znak města
Opavy a monogram AF /
K v srdčité výplni.
Jedná se o chroLoďka (liturgická nádobka na sypané kadidlo)
nogram
opavského zlatnického mistra Andrease Franze Kremsera
(Kremslera, † 1748). Týž autor je pravděpodobně auto-
rem mladšího kalichu z roku 1736. Svědčí o tom zápis
v účetní knize, podle něhož nechal farář Vrána přetavit
v opavské zlatnické dílně starší kalich a zároveň mistrovská značka s prvním čitelným písmenem A. Tento
kalich nese na spodním okraji nohy gravírovaný nápis:
Calicem hunc eclesiae Sedliscensis spectantem inovari curavit
Mattias Franz Wrana parochus Bruzo. 1736. Byl přetaven
v opavské zlatnické dílně. Farář Vrána nechal roku 1737
přetavit stříbrné mešní konvičky s táckem. Soubor se
dochoval do dnešních dnů a nese nápis ve dvou kruzích: Hos urceolos Ecclesiae / Sedliscensis. Sumptibus / innovari curavit. V levém kruhu: Matthias Fran. Wrana / Par:
Bruzo: Ano / 1737. Toto liturgické náčiní sedlišťského
Interiér kostela – celkový pohled z kůru
75
předměty z drahých
kovů státu) díky
skutečnosti, že je
farář Pavel Prutek
před státními orgány
zamlčel.
Stříbrná
monstrance z Bruzovic byla dokonce
farníky vykoupena.
Duchovní, kulturní
a památková hodnota sedlišťského
kostela Všech svatých je nevyčísliStříbrné mešní konvičky z r. 1737
telná. Nelze, než
souhlasit s oprávněným
zvoláním
slezskoostravského
pedagoga a vlastivědného pracovníka
Ervína
Tenglera
(1884–1944), autora
spisku 300 let dnešního kostela v Sedlištích
z roku 1938: Vzácný
je kostelík sedlišťský,
vzácné jsou jeho paDonační nápis na spodní části tácku mešních konviček z r. 1737
mátky, neméně vzácní
kostela, stejně jako kostela v Bruzovicích, obstálo za
kněží tento kostel spravovali, nelze se ani věru mnoho diviti:
napoleonských válek (kdy byly odevzdávány kostelní
Vždyť kostelík spočívá v ochraně všech svatých!
76
S
Sedlišťská fara a faráři
edliště náležely minimálně od konce 15. století
k bruzovické farnosti. V některých farnostech zajišťovali každodenní pracovní síly na faře a farních pozemcích obyvatelé takzvané farské chalupy. Proto byla
v Bruzovicích zřízena farská chalupa již v roce 1640
a druhá přibyla ještě v roce 1776. Povinností faráře
bylo tento objekt řádně udržovat. Komorník, který ho
se svou rodinou obýval, byl osvobozen od robotních
povinností. Byl však povinen pracovat na faře pouze
za stravu. Stejnou chalupu nechal vystavět bruzovický
farář Scultetus rovněž u filiálního kostela v Sedlištích
již v první polovině 17. století. Pamětní kniha bruzovické farnosti vypráví o stavbě nové farské chalupy
v Sedlištích v roce 1675. Podle zápisu faráře Chalíka
mu věnoval bruzovický komorník Adam Knis († 1675)
ještě za svého života chalupu. Knis ji kdysi zakoupil
od jistého Sinurky a bydlel v ní na pozemku patřícím
ke statku bruzovického sedláka Jana Ondračky. Farář s povolením držitele frýdeckého panství, hraběte
Františka Eusebia z Oppersdorfu, převezl rozebraný
objekt do Sedlišť na místo u cesty do Kaňovic, které
mu určil hejtman panství Ludvík Dašický 21. srpna
1675. Někteří Chalíkovi farníci ze Sedlišť, včetně fojta
Jakuba, odmítli poskytnout povozy k přestěhování
objektu. Farář proto požádal o vykonání této práce
farníky z Bruzovic, kteří mu pomohli. Dřevěná farská chalupa v Sedlištích byla postavena 17. října 1675.
O tři roky později k ní byla přistavěna stáj. Obyvatel
farské chalupy, komorník Václav Stach, nebyl vázán
robotními povinnostmi na panském a ani neodváděl
daně. Vizitační protokol z roku 1679 o chalupě poznamenal, že ji vystavěl farář, aby se měl kde ohřát
v zimním období a za deštivého počasí a že ji udržuje na své vlastní náklady. Roku 1721 zde byla nákladem faráře Vrány postavena nová budova. V polovině
18. století ji obýval Jan Rehoř, který zemřel 22. ledna
1752. Dne 29. ledna 1776 se nově vystavěné farské chalupy (č. p. 96) na kostelním gruntě v Sedlištích ujal Jan
Válek, z čehož každoročně stálého platu kostelu sedlišťskému
3 zl. oddávati povinen bude.
Opis nájemní smlouvy mezi bruzovickým farářem Karlem Františkem Leopoldem
Schindlerem a nájemcem sedlišťské farské chalupy Janem Válkem, 20. ledna 1776
77
Předstupněm ke vzniku samostatné sedlišťské farnosti
bylo založení školy v Sedlištích v roce 1833. Od té doby
se množily hlasy po zřízení (podle názorů některých
osob obnovení) samostatné duchovní správy v Sedlištích. V roce 1864 došlo nákladem obce Sedliště a přiškolených Kaňovic k rozšíření stávající školní budovy
přístavbou patrového objektu. Zatímco přízemí mělo
sloužit druhé třídě, patro mělo poskytovat zázemí pro
faráře či kaplana z Bruzovic, kteří zde přijížděli každou třetí neděli sloužit mši a vykonat kázání. V roce
1865 došlo rovněž k rozšíření kostela a výstavbě nové
věže. Mezitím se rozběhla jednání s příslušnými úřady
o založení samostatné farnosti. Obec Sedliště nalezla
pochopení pro svůj záměr u nového bruzovického
faráře Madryho. Generální vikář pro rakouskou část
vratislavské diecéze, Antonín Helm (1786–1872), vydal písemný souhlas se zřízením samostatné farnosti
Sedliště již 4. května 1866 s podmínkou, že se obec zaváže převzít patronátní právo nad kostelem (které dosud drželo frýdecké panství, resp. Těšínská komora),
Škola a fara v Sedlištích, počátek 20. století
78
zajistí na svůj náklad výstavbu fary a do budoucna její
veškerou údržbu. Mezitím se do Sedlišť přistěhoval
jistý kněz Sobel, řeholník z kláštera paulínů na krakovské Skalce, který zde ale nepobyl déle než rok.
V roce 1866 proběhla v Sedlištích finanční sbírka za
účelem vydržování samostatného faráře. Další finance
byly získány rozprodejem kostelních pastvin mezi
24 zájemců. V roce 1869 přibylo patro na dosavadní
přízemní školní budově (aby tam mohla být přesunuta
druhá třída z prostor určených pro faru) a byly vystavěny farní chlévy, stodola a studna.
Po četných jednáních zástupců bruzovické farnosti,
frýdeckého arcikněžství, generálního vikariátu, Těšínské komory, okresního úřadu v Těšíně, slezské zemské
vlády a obce Sedliště bylo zřízení sedlišťské farnosti
v roce 1871 uvedeno v život. Obec Sedliště převzala
od Těšínské komory patronátní právo nad kostelem
s možností prezentace vlastního faráře z kandidátů
jmenovaných vratislavským biskupstvím. Zavázala
se pro všechny budoucí časy, že bude udržovati kostelní
a farní budovy v dobrém stavu stavebním a zároveň, že bude
se starati o ostatní kostelní potřeby rozdělením daně jako daně
přímé na všechny katolické poplatníky. Do farního obvodu náležela pouze obec Sedliště. Beneficium tvořila zděná patrová fara v sousedství kostela se čtyřmi
otopnými místnostmi a s hospodářskými budovami:
stodolou, chlévem pro krávy, prasečími chlívky, sklepy
a zahrada. Obec se zavázala najímat sedlišťskému faráři část pozemků z kostelního jmění. Farář měl určovat kostelní zřízence (kostelníka, varhaníka, zpěváka
a zvoníka), které měla platit obec z ročních příjmů
kostela. Farářovou povinností plynoucí ze zakládací
listiny bylo, nad rámec jeho obvyklých úkolů, sloužit
pravidelně mše v určité dny v roce za zakladatele farnosti a vyučovat náboženství na zdejší škole. V průběhu 70. let 19. století pak došlo ještě k vyřešení některých majetkoprávních záležitostí s mateřskou farností
Bruzovice, která předala sedlišťskému faráři rovněž
některé archiválie vztahující se k Sedlištím a přestala
pro Sedliště vést matriční agendu.
Posledním bruzovickým farářem, jenž vykonával
v Sedlištích duchovní správu před ustanovením
samostatné farnosti byl Karel Madry. Narodil se
11. ledna 1828 v Těšíně. Pocházel z movitější důstojnické rodiny. Gymnazijní a filozofická studia dokončil v Haliči, teologii v Olomouci. Kněžské svěcení
přijal 10. srpna 1851 v Jánském Vrchu z rukou vratislavského biskupa, kardinála Melichara Diepenbroka.
Působil jako kaplan v Těšíně. Dne 5. srpna 1861 byl
investován na bruzovickou faru. V letech 1872–1877
vykonával rovněž úřad frýdeckého arcikněze (děkana). Dne 14. října 1874 zažil v Bruzovicích požár
fary a přilehlých hospodářských budov. V období jeho
působení v čele bruzovické farnosti došlo nejen ke zřízení samostatné farnosti Sedliště ale také k výstavbě
kaplí sv. Hedviky v Kaňovicích v letech 1868–1869
a sv. Jana Nepomuckého v Pazderně v roce 1871.
V roce 1864 byla rovněž postavena kaple Kristova
úpadku pod křížem u vodního pramene v bruzovické
Lipině, která proslula jako poutní místo. Od roku 1875
Karel Madry, bruzovický farář v l. 1861–1878
zastával funkci předsedy nově vzniklého spolku Bruzovská beseda, avšak osobně nijak nepřekypoval energií pro českou národní věc. V Bruzovicích založil nadaci na podporu chudých. Závěrečné období Madrého
působení v Bruzovicích se neslo ve znamení konfliktů
s některými farníky, v jejichž pozadí byl i vznik sed79
lišťské farnosti. Jedním z důvodů byla obava farníků,
že nyní již nebude v bruzovické farnosti působit kaplan. S ohledem na tuto skutečnost i na své zhoršující
se zdraví požádal v roce 1878 o přeložení. V prosinci
téhož roku Bruzovice opustil a pobýval v Těšíně.
V červenci 1879 nastoupil na nové působiště v Konské
u Těšína. Vleklá nemoc dohnala kněze k zoufalému
činu. Dne 9. května 1884 se v Konské zastřelil.
Historicky prvním samostatným sedlišťským farářem
byl již zmíněný Jan Josef Goril, dosavadní administrátor poutního chrámu Navštívení Panny Marie ve
Frýdku. Jak vzpomínal Jan Polach v nejstarší obecní
kronice: asi v měsíci
květnu roku 1871 byl
z veliku slávu, střelbu
a hudbu a průvodem
do Sedlišť přiveden
a na faráře nastolen.
Radost a nadšení
bylo veliké. Narodil
se 8. května 1835
v č. p. 69 Těrlicku
jako syn místního
učitele Jiřího Gorila a jeho manželky
Jan Josef Goril, sedlišťský farář v l. 1871–1876
Mariany,
rozené
Žídkové z Místku. Pokřtěn byl 9. května 1835 v těrlickém farním kostele Nejsvětější Trojice. Kněžské svěcení
přijal 17. července 1859. Pro své pro proněmecké smýšlení a postoje byl sedlišťskými vlasteneci považován za
80
odrodilce. Po několika počátečních konfliktech si však
farníci na svého duchovního správce zvykli. Polach
vzpomínal: později nás měl moc rád. Sliboval při oltáři, že chce
v Sedlišti zemřít... Okolnosti tomu však chtěly jinak. Goril se po smrti svého mladšího bratra Josefa Antonína
Gorila, faráře v Domaslavicích, 28. února 1876 ucházel
o uprázdněnou domaslavickou faru, na níž byl ustanoven na jaře následujícího roku. Zde proslul jako
zbožný a svědomitý kněz. Přičinil se o výzdobu a rozšíření liturgické výbavy domaslavického farního kostela
sv. Jakuba Většího. Zemřel jako farář v Domaslavicích
10. října 1886. Gorilův pohřeb vykonal biskup František Sniegoń (1809–1891), generální vikář rakouské části
vratislavské diecéze za účasti 29 kněží.
Po Gorilově odchodu do Domaslavic administroval dočasně sedlišťskou faru Vincenc Zubek, rodák z Krásné u Frýdku, pozdější duchovní správce
v Ohrazené u Těšína. Gorilovým
nástupcem v Sedlištích se k 6. červnu
1877 stal Antonín
Poledník. narodil se 31. května
1843 v sousedních
Kaňovicích jako
syn tamějšího fojta
a hostinského Martina
Poledníka,
držitele
zahradAntonín Poledník, sedlišťský farář v l. 1877–1889
nické usedlosti č. p. 30, a jeho manželky Zuzany, rozené Novákové z Petřvaldu. O den později, 1. června,
byl pokřtěn v bruzovickém farním kostelem farářem
Ondřejem Prutkem. Po maturitě absolvované v roce
1864 na gymnáziu v Těšíně Antonín vstoupil do kněžského semináře v Olomouci. Dne 5. července 1868
přijal v Olomouci kněžské svěcení. Jeho prvním kněžským působištěm byla Skalice. V letech 1870–1877 působil jako kaplan ve Frýdku. Dne 6. července 1877 byl
investován na sedlišťskou faru. Polach tohoto kněze
hodnotí slovy: nejsem sto popsati jeho ctnosti, mírnou povahu,
vlídnosť jako každý kněz měl by býti a kazatel! Toho času hledaný. Měli jsme ho rádi jak otce dobrého. Jak rád se s námi ve
společnosti pobavil, požertoval a když toho bylo potřeba poradil,
potěšil... Poledník byl rovněž jedním z prvních členů
Rolnicko-osvětové besedy v Sedlištích. S jeho přičiněním byla v roce 1885 zakoupena chalupnická usedlost
č. p. 16 od bezdětné Anny Škovronové ke zřízení farního a obecního chudobince. V období Poledníkova
působení v Sedlištích čítala tato farnost 1 141 obyvatel, z toho 1 139 katolíků a 2 židy (údaje z roku 1887).
K 7. říjnu 1889 byl Antonín Poledník ustanoven farářem sousední vratimovské farnosti, která se nacházela
v karvinském arcikněžství. Plačící sedlišťští farníci
vyprovodili dojatého faráře Poledníka v průvodu až
Podpis faráře Poledníka a otisk razítka farního kostela v Sedlištích, 5. prosince 1888
Vazba knihy sedlišťského růžencového bratrstva založené r. 1871
do Vratimova. Později zastával rovněž úřad karvinského arcikněze a byl jmenován radou generálního vikariátu rakouské části vratislavské diecéze. Nutno podotknout, že se Poledník zařadil do galerie významých
českých vlasteneckých duchovních na Těšínsku. Redigoval Posla slezských katolíků, překládal z němčiny do
češtiny pastýřské listy vratislavských biskupů a uspořádal a vydal oblíbený zpěvník Sbírka písní a modliteb,
která se dočkala několika vydání. Jiný vlastenec, kněz
Jan Evangelista Tagliaferro (1867–1922), Poledníka
v nekrologu hodnotil slovy: Miloval svou rodnou zemi,
miloval svůj lid, z něhož vyšel, znal velmi dobře jeho zvyky
a obyčeje. Své smýšlení vlastenecké netajil, ale kde bylo třeba vystoupil ve prospěch dobré věci... Jako sedlišťský farář neváhal připojit svůj podpis k tiskem vydanému provolání
Hlas ze Slezska do Slezska, Čech a na Moravu, které volalo
po prosazení českého jazyka ve školách, společnosti,
ve slezském zemském sněmu i v říšské radě ve Vídni,
pokroku ve školství a v neposlední řadě po vydávání
81
českého Opavského Týdenníku. Zemřel v neděli 23. července 1911 raněn mrtvicí na kazatelně farního kostela
v Bruzovicích při primici novokněze Františka Petra
(1885–1921) z Bruzovic. Oči všech věřících v přeplněném
chrámě byly prý upřeny na něho a za chvíli oz ýval se kostelem
tichý i hlasitý pláč. Všichni ho měli rádi, všichni zesmutněli, ale
co se odehrávalo teprve v duši novokněze P. Petra, který pro pláč
nemohl ani z pívat, ani usebraně dokončit svou první mši sva-
Titulní list nekrologu Antonína Poledníka z pera Jana Evangelisty
Tagliaferra vydaného tiskem v Brně, r. 1911
82
tou... Poledníkova pohřbu ve Vratimově se zúčastnilo
více než 100 kněží a 2 000 věřících.
V konkurzu na uprázdněnou sedlišťskou faru zvítězil
František Nogol. Narodil se 22. prosince 1857 v Dolních Domaslavicích jako syn držitele zahradnické
usedlosti č. p. 41 Františka Nogola a jeho manželky
Anny, rozené Kacířové. Na přání rodičů studoval teologii. Kněžské svěcení přijal 29. června 1885. Jeho prvním kněžským působištěm byla Polská Ostrava, kde
působil jako kooperátor. V období Nogolovy správy
sedlišťské farnosti zde velice aktivně působilo růžencové bratrstvo. Méně ohlasu si získalo škapulířové
bratrstvo (Panny Marie Karmelské), jež v roce 1893 čítalo pouhé čtyři členky. Farář Nogol byl dlouholetým
předsedou dozorčí rady Občanské záložny ve Frýdku.
Jan Polach na tohoto kněze později vzpomínal: Byl od
mládí chromý. Obecně vůkol se povídalo: Sedlišťský chromý
farář. Kazatelem moc slavným nebyl. Společník dobrý, veselá
kopa, až příslovečně pohostinný. Prožili jsme různého dobrodružství v mladších letech dosť a dosť! Byl to podařený čtrlístek:
farář Nogol, učitel Al. Halfar, hostinský Karel Moris a moje
maličkosť. Letní doby, kdy hlavní práce trochu ustaly, byla naše
zábava chytání raků v Datyňce... Jak z hora jsem podotknul,
byli jsme jaksi přátelé a spokojeni s ním, po různých stranách
a organizacích se nepídil, proti nim nebrojil, ani nových stran
nezakládal a následkem toho ani mezi stranami tolik nenávisti,
osočování a podceňování nebylo. Tuto charakteristiku potvrzuje i jeho synovec Josef Nogol, pozdější farář v Sedlištích, když o něm napsal: Kdo jej znal, praví o něm, že byl
originelní kněz a v tom je obsaženo všechno. Rád se pobavil, byl
vesel a veliký humorista. Kam přišel a počal vyprávět,
rozesmál vždycky
všechny. Staral se
jak o spásu duší
svých farníků tak
i o jejich vezdejší
blahobyt. František
Nogol
zemřel v Sedlištích 13. října
František Nogol, sedlišťský farář v l. 1889–1918
1918 a pohřeb se
konal za veliké účasti tamtéž o dva dny později. Jeho
ostatky odpočívají na novém sedlišťském hřbitově,
který založil. Ve své poslední vůli odkázal dvě parcely
v centru obce (č. 652 – pole a č. 654 – zahrada) o celkové výměře 38 × 33 m2 na zřízení české klášterní
školky sv. Františka Saleského. Tento ušlechtilý záměr
však nikdy nedošel svého naplnění. Nogolova nadace
na zřízení školky byla nejprve převedena k zádušnímu
jmění a v roce 1948 prodána dlouholeté farní hospodyni Kristýně Tomšalové.
Administrátorem neobsazené sedlišťské farnosti byl
dočasně jmenován František Konečný (1885–1936),
farář v sousedních Bruzovicích. Duchovní službu
v Sedlištích vykonával především bruzovický kaplan
Josef Pavlásek (1889–1941), rodák z Bruzovic, který
o místo sedlišťského faráře velice stál. Byl z matčiny
strany synovcem bývalého sedlišťského faráře Poled-
níka. Pavlásek nakonec od roku 1924 až do smrti působil blahodárně jako farář v Radvanicích. V konkurzu
se o sedlišťskou faru se však kromě Pavláska ucházeli
další tři duchovní: Jan Fajkoš, Josef Juroš a Josef Nogol. Z původní volby vzešel vítězně janovický rodák
Fajkoš, kterého si však Sedlišťané příliš nepřáli. Fajkoš
krátce nato přestoupil k nově vzniklé československé
církvi a působil jako kněz této církve ve Slezské Ostravě. V roce 1919 přichází na nové působiště Josef Nogol. Je více než symbolické, že tento pozdější dlouholetý sedlišťský duchovní správce přijal křest 13. března
1884 z rukou prvního sedlišťského faráře Gorila
v domaslavickém farním kostele. Toho dne se totiž
narodil v zahradnické usedlosti č. p. 117 v Horních
Domaslavicích rodičům Josefu Nogolovi a Johaně,
rozené Sojkové. V dětství často pobýval na sedlišťské faře u strýčka Františka Nogola. Josef byl poslán
s doporučením sedlišťského učitele Albína Halfara
a strýčka faráře v roce 1894 na české gymnázium do
Opavy. O rok
později přešel
na nově založené
matiční
gymnázium v
Místku, kde v
roce 1903 maturoval. Jelikož od
dětství toužil po
kněžském povolání, vstoupil do
Josef Pavlásek, bruzovický kooperátor v l. 1919–1920
83
vidnavského semináře. Dne 23. července 1907 přijal
ve Vidnavě kněžské svěcení a o pět dní později sloužil
primiční mši v sedlišťském kostele. Nejprve působil
jako kooperátor ve Frýdku, poté v Polské Ostravě, kde
od 1. srpna 1909 zastával místo katechety na měšťanských školách. V roce 1914 byl povolán do světové
války. Až do roku 1918 působil v rakousko-uherské
armádě jako vojenský kaplan v hodnosti štábního kapitána. Po strýčkově smrti byl zvolen farářem v Sedlištích, důvěrně známém prostředí, kde se přestěhoval
9. listopadu 1919. Přičinil se o to především místní
horník Jan Škuta, který zastával úřad starosty za sociální demokraty. Od svých nových farníků dostal při
této příležitosti darem nový bílý ornát. Farářem byl
oficiálně ustanoven k 1. červnu 1920. Všemožně pečoval o ochranu a opravu kostela Všech svatých, pro
který pořídil mnoho nových potřebných předmětů.
Nejvýznamnějšími byly bezesporu nové zvony v roce
Bohoslovec Josef Nogol (zcela vpravo) se spolužáky (zleva Jan Foldyna, František Bražina, Josef
Nikel a František Zajíc) v době studií v kněžském semináři ve Vidnavě v l. 1903–1907
84
1922 a potom jejich dvě náhrady
v roce 1957. Především 20. léta
se nesla ve znamení
napětí
mezi Nogolem
a vedením obce,
kterému se ne
vždy zamlouvala role držitele
patronátního
Josef Nogol, sedlišťský farář v l. 1920–1966
práva a s tím
spojená péče o beneficium. Napětí dostoupilo svého
vrcholu zřejmě v roce 1925, kdy se roznětkou k rozepři
s farářem stala parcelace půdy v Sedlištích, která do
roku 1918 náležela frýdeckému velkostatku, respektive Habsburkům. Obec podle farářova mínění nepostupovala dostatečně uvážlivě při nakládání s nemovitostmi náležejícímu k zádušnímu jmění. Další
jablko sváru představoval v roce 1926 malicherný spor
o torzo starých varhan sedlišťského kostela, které
byly od roku 1871 uloženy na půdě školy. Nogol byl
členem Československé strany lidové, která byl v Sedlištích založena 20. února 1923. Za jeho přičinění se
v období první republiky konaly ve farnosti několikrát
misie (1925, 1927, 1934). Od roku 1941 zastával funkci
konzistorního rady olomouckého arcibiskupa a později rovněž děkana frýdeckého děkanátu. Farář Josef
Nogol zažil v Sedlištích radostná i smutná léta, přede-
Žáci 6. třídy sedlišťské školy na skupinové fotografii před sedlišťským kostelem se svými pedagog y, zleva řídící učitel Josef Onderek, třídní učitel Josef Kunčický a farář Josef Nogol, r. 1948
vším v období nacistické a komunistické totality. Spojil s touto obcí téměř celý svůj život. Proslul přímostí
hraničící s nekompromisností a pevnými a upřímnými
postoji. Tak vystupuje jeho osobnost nejen z četných
archivních pramenů ale i ve vzpomínkách starších farníků. Výše uvedené tvrzení je možno doložit jedním
z mnoha dochovaných dopisů faráře Nogola. Dne
31. března 1924 adresoval vedení obce tyto řádky:
Nepokládejte to za žádnou urážku, co Vám sděluju a ještě
v následujícím chci sděliti. Já, jakož i moji předchůdcové, vím
to velice dobře o nich a od nich, mám zde trpký život a mám
v úmyslu při nejbližší příležitosti hlásiti se pryč. Jest mi velice
líto, že jsem se nehlásil o Petrovice, které bych byl zcela jistě
dostal. Co se týče kázání, kážu jen to, čemu katolické náboženství učí. Kážu i trpké pravdy, aby, když nás Pán Bůh po smrti
souditi bude, žáden se nemohl vymlouvati, že jsem to v kostele
nepovídal. A v tom ohledě nemíním se změniti do své smrti.
V roce 1948 o sobě do obecní kroniky napsal: Miluji svůj kostel, školu, faru, své farníky, to jest rád konám své
kněžské povinnosti. Duchovní správu sedlišťské farnosti
zastával Josef Nogol nakonec až do roku 1966. Zemřel
24. března 1969 a byl pochován za účasti mnoha kněží
85
Upomínka na slavnost 35 let kněžství Josefa Nogola, 23. července 1942
Kolorovaná kresba sedlišťského kostela od Josefa Barona, řídícího učitele v Dobré
a podpis faráře Josefa Nogola v druhém dílu kroniky obce Sedliště, r. 1948
86
Památka na první svaté přijímání v sedlišťském kostele
vystavená farářem Josefem Nogolem, 9. května 1943
Upomínka na slavnost 50 let kněžství Josefa Nogola, r. 1957
a farníků na sedlišťském hřbitově. Tak se jistě naplnila
jeho slova v jednom z jeho dopisů (z roku 1931): Já jsem
rodem z Domaslovic, ale můj úřad mne zavazuje pracovati pro
farnost Sedlišťskou! Jsem Sedlišťan!
Po Nogolově odchodu na odpočinek administroval faru krátce jablunkovský rodák Josef Bury
(1933–1996), kooperátor z Frýdku. Od roku 1967
byl novým administrátorem (ne zcela přesný termín,
který se používal v období komunistické totality namísto původního označení „farář“) sedlišťské farnosti
ustanoven s platností od 15. srpna 1967 Bohumil
Nikel. K 1. srpnu 1970 na jeho místo přišel Edmund
Kempný, rodák ze sousedních Řepišť. Převzal rovněž excurrendo správu farnosti Bruzovice. Ve druhé
polovině roku 1970 došlo k nákladné rekonstrukci
fary. Byla zbořena stará hospodářská budova a část
dobrých cihel použita k výstavbě nové garáže. Došlo
ke zřízení nového sklepa a jeho propojení se starým
sklepem. Byla rovněž zhotovena nová střecha. Do
farní budovy byla přivedena nová vodovodní přípojka
ze sousední staré školy a zhotovena nová kanalizace.
V přízemí byly ve všech místnostech odstraněny staré
podlahy a zárubně. Rovněž zde bylo vybudováno nové
sociální zařízení. V prvním poschodí bylo zapraveno
ještě jedno okno a vyzděna příčka ve velké místnosti.
Rovněž ze byla rekonstruována spižírna a koupelna.
V roce 1971 získala celá fara novou omítku. V budově
byla zhotovena nová elektroinstalace a rozvedeno
Farář Josef Nogol slouží mši v sedlišťském kostele, 6. října 1962
Bohumil Nikel, sedlišťský administrátor v l. 1967–1970
87
Prvomájový průvod prochází kolem fary a kostela, r. 1982
ústřední topení. P. Kempný působil v Sedlištích do
roku počátku roku 1975, kdy byl jmenován administrátorem farnosti Borová. S platností od 1. dubna 1975
byl ustanoven novým administrátorem sedlišťské farnosti Vladislav Schneider, rodák z nedalekého Šumbarku (dnes Havířov), který do farnosti přišel z Bernartic na Jesenicku. Po něm se v duchovní správě
farností Sedliště a Bruzovice vystřídali Josef Byrtus
(1935–2012), Bohumil Řezníček (1923–2004) a Bohumír Hozík (1918–1995). Jelikož byl farář Hozík již
od roku 1939 členem Kongregace Nejsvětějšího Vyku88
pitele (redemptoristů), přestěhoval se v polovině roku
1993 do jejich kláštera u poutního chrámu Navštívení
Panny Marie ve Frýdku. Na sedlišťskou faru se nastěhoval nájemník Radim Byrtus s rodinou, který zde
bydlel do roku 1999 a působil jako katecheta na místní
škole. P. Hozík zemřel tragicky při autonehodě cestou
na mši do Sedlišť 11. července 1995. Duchovní správa
obou farností, sedlišťské i bruzovické, byla až do roku
1999 vykonávána frýdeckými faráři z Kongregace
Nejsvětějšího Vykupitele. V letech 1993–1997 to byl
redemptorista Petr Bauchner a od května roku 1997
Mše v Sedlištích sloužená novoknězem Františkem Vrublem, rodákem z Pazderny, vpravo Josef Byrtus, sedlišťský administrátor v l. 1978–1982, r. 1981
Tomasz Wasciński. Za posledně jmenovaného došlo
rovněž k opravě fary a pořízení plynového kotle. Objekt byl celkově připraven k bydlení samostatného duchovního správce. Po krátkém období, kdy byl farářem
v Sedlištích a excurrendo v Bruzovicích Karel Macků,
vykonává od 25. října 2000 duchovní správu obou farností Pavel Motyka, rodák z Bukovce u Jablunkova.
V období jeho působení prošly náročnou rekonstrukcí
jak farní kostely v Sedlištích a Bruzovicích, tak kaple
v Kaňovicích, Pazderně i Žermanicích.
Sedlišťský kostel náležel od pradávna k vratislavské diecézi. Rovněž sedlišťská farnost byla od svého
vzniku v roce 1871 podřízena této církevní provincii.
Jelikož se od roku 1740 nacházelo centrum diecéze,
Vratislav, v Prusku, byl v roce 1770 vratislavským biskupem Filipem Gotthardem Schaffgotschem ustanoven generální vikariát pro rakouskou část diecéze
(ukončil svou činnost definitivně v roce 1925). Nižší
církevně správní jednotkou bylo frýdecké arcikněžství (děkanát) ustanovené v roce 1654. V době vzniku
89
Juraj Dubec, frýdecký kaplan, oddává v sedlišťském kostele manžely Sližkovy, 8. listopadu 1997
Mše v Sedlištích sloužená novoknězem Františkem Vrublem, rodákem z Pazderny, r. 1981
sedlišťské farnosti k němu náležely farnosti Borová,
Bruzovice, Dobrá, Dobratice, Domaslavice, Frýdek,
Hnojník, Morávka, Skalice a Staré Hamry. Rozdělení
Těšínska mezi Československo a Polsko v roce 1920
se promítlo rovněž do zažitého modelu zdejší katolické církevní správy. Generální vikariát působil do
roku 1925 již pouze pro část Těšínska, která připadla
Polsku. Pro československou část vratislavské diecéze
(od roku 1929 arcidiecéze) byly zřízeny dva arcibiskupské komisariáty. Farnost Sedliště příslušela i nadále
90
k frýdeckému arcikněžství (děkanátu), který společně
s dalšími čtyřmi arcikněžstvími z Těšínska (Fryštát,
Jablunkov, Karviná, Slezská Ostrava) náležel do působnosti (arci)biskupského komisariátu pro východní
čsl. Slezsko se sídlem v Karviné. Důsledky Mnichova
se negativně promítly rovněž do modelu církevní
správy v české části vratislavské arcidiecéze. Zatímco
celý západní komisariát (Jesenicko) připadl Německu,
valnou část východního obsadilo Beckovské Polsko.
V části, která setrvala ve zbytku Československa a poz-
ději protektorátu Čechy a Morava se nacházely pouze
větší části arcikněžství Frýdek a Slezská Ostrava, které
byly až do roku 1945 v dočasné správě olomouckého
arcibiskupství. Do osvobozené Československé republiky vrátila těšínská a jesenická část vratislavské arcidiecéze v předmnichovských hranicích. Apoštolským
listem papeže Pia XII. z 26. června 1947 byla československá část vratislavské arcidiecéze vyňata z pravomoci vratislavského arcibiskupství a prohlášena
samostatnou apoštolskou administraturou se sídlem
v Českém Těšíně podléhající přímo papeži. V čele stál
apoštolský administrátor s právem nosit mitru i berlu
a se všemi právy rezidenčního biskupa. Tímto úřadem
byl pověřen bruzovický rodák ThDr. František Onderek, někdejší profesor na arcibiskupském semináři ve
Vidnavě. Do hranic frýdeckého děkanátu se navrátily
všechny farnosti nebo jejich části náležející v letech
1938–1939 k Polsku a posléze až do roku 1945 k Německu. K 30. prosinci 1977 došlo z rozhodnutí papeže
Pavla VI. k zarovnání hranic arcidiecézí se státními
hranicemi a území administratury bylo připojeno
k olomoucké arcidiecézi. Tento stav trval téměř dvacet
let. Vydáním papežské buly Ad Christifidelium spirituali
30. května 1996 byla zřízena ostravsko-opavská diecéze
91
H
Sedlišťské „Číslo poslední“
Z dějin hřbitovů
řbitov u kostela v Sedlištích je poprvé zmíněn
ve vizitačním protokolu z roku 1652. Sloužil k poslednímu odpočinku výhradně farníkům
ze Sedlišť. Záznamy o pohřbech můžeme sledovat
v úmrtních matrikách bruzovické farnosti až od roku
Členové sedlišťského chrámového sboru, uprostřed dolní řady František Hurina, frýdecký kaplan a Vítězslava Mojžíšková, vedoucí sboru
a jejím sídelním biskupem jmenován Mons. František
Václav Lobkowicz, OPraem., dosavadní pražský světící biskup. Z olomoucké diecéze byly vyňaty a k nové
diecézi připojeny děkanáty Bílovec, Bruntál, Frýdek,
Hlučín, Jeseník, Karviná, Krnov, Místek, Nový Jičín,
Opava a Ostrava. Frýdecký děkanát je v současné
době tvořen farnostmi Bruzovice, Dobrá, Dobratice,
Domaslavice, Frýdek, Hnojník, Horní Lomná, Jablunkov, Janovice, Mosty u Jablunkova, Morávka, Ropice,
Sedliště, Skalice, Střítež, Šenov, Třinec, Vendryně
a Vratimov. Sídlem současného frýdeckého děkana
Mons. Rudolfa Sikory je fara v Hnojníku.
Sedlišťský kostel a starý hřbitov, r. 1939
92
1665. K prvním písemně evidovaným zesnulým, jejichž ostatky spočinuly na sedlišťském hřbitově, patří dvouletá Markéta, dcera Barbory a Jana Mužných,
která zemřela 25. dubna 1665, a osmdesátiletý Stanislav Mužný († 23. května 1665). Farníci z ostatních
obcí bruzovické farnosti (Bruzovic, Kaňovic, části
Panských Nových Dvorů, Pazderny a Žermanic) byli
pohřbíváni u farního kostela sv. Stanislava v Bruzovicích. Inventář z roku 1677 stejně jako o dva roky
mladší vizitační protokol popisují sedlišťský hřbitov
jako dobře ohrazený a se dvěma brankami, na nichž
byly upevněny kříže, odděleným místem k pohřbívání
nekřtěných dětí a márnicí. Roku 1719 shledal vizitátor sedlišťský hřbitov dostatečně rozsáhlý a obehnaný
dřevěným parkánem. Vzhled hřbitova se od druhé
poloviny 17. století pravděpodobně nijak radikálně
nezměnil, protože farář Vrána jej v inventáři roku
1726 popsal jako celý ohrazený, se dvěma brankami
s kříži. Údržba hřbitova byla hrazena z kostelního
jmění. K výraznější opravě hřbitova došlo roku 1688.
Tehdy byl obnoven dřevěný kříž nad brankou a parkán
pokryt novým šindelem. V roce 1713 byla vyměněna
střecha na márnici. K další větší opravě hřbitova došlo roku 1733. O průběhu této opravy nás informují
účty: 5. listopadu 1733 za desky nad krucifix nad fortku na
kyrchově dáno 3 gr. 6hal.; 6. listopadu Jakubovi Tieslovi v Sedlištích za 9 kop šindela kopa po 6 gr. k opbíjení parkánu okolo
kyrchova a krucifixu dáno 18 gr.; 7. prosince od pobíjení tohož
93
94
kyrchova a krucifixu dáno 18 gr. Tesař Tiesla pracoval na pokrývání hřbitovního plotu a kostela také o čtyři roky později.
Z výkazů pohřbených osob v bruzovické farnosti za
desetiletí 1775–1784 se dozvídáme, že na sedlišťském
hřbitově bylo mezi těmito léty pohřbeno 79 dospělých
a 109 dětí (v Bruzovicích 181 dospělých a 227 dětí).
Sedlišťský hřbitov již tehdy kapacitně nepostačoval
(obec čítala 605 obyvatel) a proto došlo k jeho rozšíření, jak dokládal 13. ledna 1785 bruzovický farář
Schindler generálnímu vikariátu pro rakouskou část
vratislavské diecéze.
V souvislosti se zřízením sedlišťské farnosti byl na
hřbitově obnoven centrální dřevěný kříž, který byl posvěcen farářem Gorilem ve druhé polovině roku 1871.
Rozloha hřbitova se v pozdějších obdobích příliš nezměnila a jeho kapacita na konci 19. století rozrůstajícím se Sedlištím pochopitelně nevyhovovala. Farář
František Nogol se proto odhodlal k založení nového
hřbitova. V první polovině roku 1904 si vyžádal od
vratislavského biskupa, kardinála Georga Koppa,
prostřednictvím generálního vikariátu pro rakouskou
část vratislavské diecéze potřebná povolení k zakou-
pení vhodné parcely. Za tímto účelem mu bylo povoleno použít 3 000 korun z kostelního jmění. Dne
8. července 1904 od sedlišťského obchodníka Jana
Skuliny z č. p. 77 odkoupil pole sousedící s kostelním
polem a farní zahradou. V roce 1906 byla na novém
pohřebišti postavena frýdeckým stavitelem Antonínem Bezděkem zděná márnice o rozměrech 8 × 5 m.
Její výstavba stála 1 400 korun. Jako jedny z prvních
Výkaz bruzovického faráře Karla Františka Leopolda Schindlera o pohřbených farnících
na hřbitovech v Bruzovicích a Sedlištích za l. 1775–1784, 19. července 1785
Litinové dětské náhrobky na starém hřbitově v Sedlištích
Litinové dětské náhrobky na starém hřbitově v Sedlištích
Litinový náhrobek frýdeckého vlastence MUDr. Augustina Petra ve
tvaru novogotické věže na novém hřbitově v Sedlištích
95
spočinuly na novém sedlišťském hřbitově ostatky
frýdeckého lékaře Augustina Jana Petra (1824–1894)
a jeho manželky Marie, rozené Zavadské, jež byly exhumovány na zrušeném frýdeckém hřbitově u kostela
sv. Jošta. Nákladem Besedy Sedlišťské a Besedy Frýdecké byl realizován 3. května 1906 slavnostní čestný
pohřeb tohoto velikého českého vlastence. Na nový
hřbitov v Sedlištích byl z Frýdku přenesen Petrův liti-
nový náhrobek ve tvaru novogotické věže. Od té doby
se pohřbívalo na novém hřbitově, který měl původně
výměru zhruba 71 × 41 m. Ve 20. letech 20. století
bylo u plotu v zadní části hřbitova, vpravo od márnice, vyděleno samostatné místo k pohřbům jinověrců
a nevěřících.
Oba hřbitovy, starý i nový, byly vedeny jako majetek
farnosti Sedliště až do konce roku 1956. Tehdy byly
Detail dětského náhrobku na novém hřbitově v Sedlištích
Plán nového hřbitova v Sedlištích s vyznačením oddělení pro pohřby jinověrců a nevěřících, kolem r. 1920
96
Sedlišťský starý hřbitov jako „skanzen“ litinových křížů
Sedlišťský starý hřbitov jako „skanzen“ litinových křížů
97
98
Sedlišťský starý hřbitov jako „skanzen“ litinových křížů
Pomník obětí komunistického režimu z r. 1994 před sedlišťským kostelem
na základě státních nařízení předány do správy MNV.
Dochoval se předávací protokol z 18. prosince 1956,
podle něhož farnost převedla na obec: 1) Pohřebiště parcela č. 1515 ve výměře 12 a 19 m2, pohřebiště parcela č. 887/2
ve výměře 39 a 76 m2; 2) Márnice na novém hřbitově letos opravena farním úřadem obnosem Kčs 3 101,51; 3) Dvoje velké staré
mary a dvoje malé staré mary. Nářadí ku vykopání hrobu jsou
majetkem Albrechta Verlíka, soustružníka v Sedlištích, který
na požádání občanů kope hroby; 4) Kniha pohřbených na novém
hřbitově. Záznam poplatků za propůjčení hrobů; 5) Předaná
vkladní knížka státní spořitelny v Místku, jednatelství v Sedlištích fol. IV. 13 s obnosem Kčs 1 578,49. Za předávající
farní úřad protokol podepsal Josef Nogol, za nabyvatele Josef Tluček a neschází podpis okresního církevního tajemníka Josefa Čapčucha.
Prozatím poslední rekonstrukcí prošel nový hřbitov
Sedlištích v letech 2008–2009. Jednalo se o projekt
spolufinancovaný Evropskou unií – Fondem sou-
držnosti a Státním fondem životního prostředí ČR
v rámci Operačního programu Životní prostředí.
Cílem této akce byla obnova zeleně v areálu hřbitova
a jeho bezprostředním okolí. Došlo k odstranění přestárlých a nevhodně rostoucích thují. Nahradilo ji
22 kusů lípy srdčité, lyrovník tulipánokvětý, dva buky
lesní, stříbrný smrk, cypřišek nutkajský a 646 keřů
(dřišťál, pěnišník, zimostráz). Celkové náklady této
akce činily 599 483 Kč, obec Sedliště poskytla částku
77 429 Kč.
Starému hřbitovu u kostela hrozilo ve druhé polovině
50. let 20. století zrušení. Vysvítá to z dopisu Okresní
hygienicko-epidemiologické stanice v Místku ze
3. prosince 1957. Oba sedlišťské hřbitovy v něm byly
shledány kapacitně nedostačujícími. Na starém hřbitově se navíc začalo opět pohřbívat, což však bylo do
budocna neúnosné a bylo nařízeno rozšířit nový hřbitov. S poukazem na § 22 nařízení ministerstva zdravotnictví z 15. února 1955 o pohřebnictví bylo okresním hygienikem MUDr. Hruškou zakázáno pohřbívat
na starém hřbitově u kostela s platností od 1. ledna
1957. Po patnácti letech měl být hřbitov zrušen a pořízena zde parková úprava. Proti zrušení starého hřbitova se však ohradil duchovní správce Nogol dopisem
ze 3. července 1959 adresovaným MNV Sedliště. Jedním z důvodů bylo, že si na něm sám přál být pohřben,
naproti hlavnímu vchodu do kostela, abych i po smrti se díval
na Krista Pána, který se za nás obětoval a stále obětuje ve mši
svaté. Dr. Hruška mi ale svého času říkal, že starý hřbitov, až
tělesné pozůstatky zemřelých budou setleny dle nařízení Minis-
terstva školství a osvěty bude zrušen a bude sad kolem kostela
jako ve Frýdku kolem sv. Jošta. Pomníky, že budou moci si
odnésti příbuzní na starém hřbitově pohřbených. Vašim úkolem
jest tedy oplotiti nový hřbitov rozšířený o 20 arů a to, co stojí
nechati tak, jak to je. Dáte tak pokoj zemřelým, kteří tam jsou
pohřbeni i nám živým, kteří tam pohřbeni býti chceme. Na těch
dvaceti arech, o které hřbitov bude rozšířen, můžete si dělati, co
za dobré uznáte. Přání se faráři Nogolovi vyplnilo jen
částečně. Zatímco jeho tělesné ostatky nakonec nalezly místo posledního odpočinku na novém hřbitově,
starý hřbitov kolem kostela nakonec naštěstí zůstal.
Shodou okolností přežil i snahu o jeho narušení v důsledků rozšíření silnice, plánované na rok 1961, jak již
bylo zmíněno. Celkový pohled na historický význam
a památkovou hodnotu starého hřbitova se naštěstí
začal měnit. Ve stanovisku Krajského střediska památkové péče z 23. července 1975 adresovaném ONV ve
Frýdku-Místku výslovně stojí: Okolní hřbitůvek upravovat tak, že k přemísťování novodobých náhrobků nebude námitek; ponechat však staré litinové pomníky (kříže), případně je
možno tyto doplnit i z jiných zrušených lokalit o umělecky hodnotné exempláře. Starý hřbitov si tedy díky tomu uchoval
původní ráz až do současnosti. Byl skutečně doplněn
o několik litinových náhrobních křížů, které zde byly
v průběhu 70. a 80. let přeneseny ze zrušených hřbitovů v Místku, Dobré či Pražmě. V roce 1994 byl na
hřbitově před vstupem do kostela instalován prostý
dřevěný kříž s trnovou korunkou z ostnatého drátu
jako pomník obětí komunistického režimu.
99
V
K větší cti a slávě Boží
Drobné sakrální objekty v Sedlištích
poměrně rozlehlém katastru obce Sedliště se
dodnes dochovalo velké množství drobných
sakrálních objektů. Původ nejstarších z nich můžeme
tušit již v 18. století či dříve a jsou svědectvím barokní
religiozity zdejšího obyvatelstva. K mnohým z těchto
půvabných staveb směřovala až do série zákazů a omezení ze strany vládnoucí komunistické diktatury na
konci 50. let 20. století tradiční procesí sedlišťských
farníků v takzvané prosebné dny s modlitbami o požehnání úrody či díky za dobrou sklizeň. Řada z nich
plnila rovněž funkci zastávky pravidelných procesí
poutníků směřujících do chrámu Navštívení Panny
Marie ve Frýdku či k zázračnému prameni v nedalekém lískoveckém Hájku. Ani čtyři desetiletí komuni-
Pohled z Příčnice na scenérii s kamenným Krplovým křížem, Frýdeckým lesem a Lysou horou v pozadí, 16. května 2013
100
stické zlovůle nedokázala vymazat pomníky víry ze
sedlišťské krajiny. Některé se po roce 1989 dočkaly
obnovy, vznikají dokonce i zcela nové. Opět se u nich
modlí mariánští poutníci i zdejší občané.
Výstavba těchto objektů byla v minulosti nejčastěji
spjata se zbožnými fundacemi sedlišťských obyvatel,
jak si ukážeme u konkrétních případů. Pokud zbožný
dárce založil fundaci za účelem výstavby či obnovy
drobného sakrálního objektu, musel v přítomnosti
svědků složit konkrétní finanční obnos či jiný druh zabezpečení. Tento akt byl sepsán bruzovickým (později
sedlišťským) farářem a předán ke schválení vyšším
úřadům – církevním i státním. Odkázaná fundační
částka na údržbu kaple, kříže či sochy byla uložena
na faře (později na samostatném účtě ve spořitelně).
Farářovou povinností bylo vést si o hospodaření s těmito finančními prostředky přesnou evidenci. V rámci
bruzovické farnosti byla založena účetní kniha těchto
objektů v roce 1845 farářem Ondřejem Prutkem (Rechnung über die bei Pfarre Brusowitz befindlichen Kapellen, Statuen und Kreutze Unterhaltugsfonde). Jednalo se rozšíření
fundace jeho strýce a předchůdce, bruzovického faráře
Pavla Prutka na udržování některých drobných sakrálních staveb bruzovické farnosti z 18. června 1816.
V roce 1845 bruzovický farář nakládal s finančním
jměním těchto sedlišťských objektů: kaple sv. Josefa,
kaple Korunování Panny Marie (sv. Trojice) na Mlzácích, kaple sv. Antonína Paduánského na č. p. 2, jistá
blíže nespecifikovaná kaple v nivě u vdovy Němcové, dřevěný kříž na č. p. 24, kamenný kříž na č. p. 79 a ka-
menná plastika sv. Jana Nepomuckého za kostelem.
Po zřízení samostatné farnosti Sedliště přešla povinnost hospodařit s fundačním jměním sedlišťských sakrálních objektů na sedlišťské faráře. Ještě v roce 1947
farář Josef Nogol disponoval jměním těchto objektů:
kaple sv. Antonína Paduánského na č. p. 2, kaple sv.
Floriána na č. p. 24, kaple Korunování Panny Marie
(sv. Trojice) na Mlzácích, plastika sv. Jana Nepomuckého za kostelem, kamenné kříže na č. p. 79 a 83,
dřevěné kříže na č. p. 17, 85 a 120. Toto jmění křížů
a kaplí čítalo k 31. prosinci 1947 celkem 4 726 korun
49 haléřů. Zbývající sakrální objekty, které se nacházely v Sedlištích, nebyly udržovány z prostředků tohoto fondu, ale nákladem potomků jejich zakladatelů
či vlastníků pozemků, na nichž se nacházely.
Z typologického hlediska dnes v Sedlištích nalezneme poměrně pestré zastoupení sakrálních objektů.
Kromě několika zděných kaplí a tří kamenných plastik jsou nejhojněji zastoupeny kříže, přičemž převažují
Svěcení kaple Panny Marie Prostřednice všech milostí pod Hájkem, 15. srpna 2011
101
dřevěné kříže. Setkáme se zde však i se sloupky či
s obrazy zavěšenými na stromech. Většina objektů se
velice dobře pohledově uplatňuje v sedlišťské krajině
a tvoří po staletí či desetiletí její neodmyslitelnou součást. Tyto pomníky křesťanské víry tak slouží nejen
„k větší cti a slávě Boží“, ale vytvářejí trvalou definici
domova.
Kaple Korunování Panny Marie (sv. Trojice) na Mlzácích
Nachází se v nadmořské výšce 336 metrů mezi dvěma
starými jírovci u okresní silnice Sedliště – Šenov.
Jedná se o zděnou stavbu obdélného půdorysu s předním trojúhelníkovým štítem (s prádnou nikou). Vstup
do kaple je opatřen novodobými dřevěnými dvojkřídlými dveřmi s mřížemi. Původ objektu lze klást minimálně do počátku 19. století. Váže se k němu několik místních pověstí. Kaple byla původně zasvěcena
sv. Trojici. V roce 1804 k ní zřídil fundaci 10 zlatých
sedlišťský šafář Jakub Fajkoš. V mapě stabilního katastru obce z roku 1836 i druhého vojenského mapování (1836–1840) se s touto kaplí již setkáme. V roce
1843 byla přestavěna a rozšířena nákladem 114 zlatých
25 krejcarů. O rok později byl ze jmění kaple i darů
farníků zakoupen pro tuto kapli obraz Korunování
Panny Marie. Od té doby nesla mariánské patrocinium. Dne 16. května 1844 žádal bruzovický farář
Ondřej Prutek generální vikariát pro rakouskou část
vratislavské diecéze o povolení k posvěcení obnovené
kaple. Bylo mu uděleno 20. května 1844 generálním
vikářem Matějem Opolským. Ke kapli se konala ka102
sil o povolení k posvěcení sochy sv. Josefa, čemuž
bylo vyhověno 22. června 1807 generálním vikářem
Josefem Karlem Schippem. Dochovaly se písemné
záznamy o opravách této kaple v letech 1823 a 1853.
Naposledy prošla stavba rekonstrukcí nákladem obecního úřadu v Sedlištích v roce 1995. Opravenou kapli
posvětil v neděli 10. září 1995 sedlišťský administrátor Petr Bauchner. V interiéru kaple se nachází nika,
v níž se původně nacházela plastika sv. Josefa. Dnes je
zde umístěn dřevěný krucifix a sádrové sousoší sv. Rodiny. Reliéfy hlav Ježíše Krista a Panny Marie zde byly
přemístěny v rámci poslední opravy kaple v roce 1995
z půdy kaplanky ve Frýdku.
Kaple sv. Josefa, 10. června 2006
Kaple Korunování Panny Marie (původně sv. Trojice) na Mlzácích, 20. listopadu 2009
ždoročně procesí ze sedlišťského kostela v tzv. prosebné dny. Nedaleko kaple se u silnice směrem na
Kaňovice nacházel dřevěný kříž, který evidovalo již
druhé vojenské mapování.
Kaple sv. Josefa
Je situována u místní komunikace spojující střed obce
s dolním koncem v sousedství č. p. 124. Jedná se o zděnou stavbu obdélného půdorysu s předním i zadním
trojúhelníkovým štítem. Přední štít nese dnes prázd-
nou niku (původně s prosklenými dvířky). Střecha
i dělící římsy jsou kryty štrípaným šindelem. Vstup do
kaple je osazen novodobými dřevěnými dvojkřídlými
dveřmi s mřížemi. Stavba pochází z počátku 19. století. Dochovala se žádost bruzovického faráře Pavla
Prutka generálnímu vikariátu pro rakouskou část vratislavské diecéze datovaná 20. června 1807, podle které
zamýšlel sedlišťský zahradník Josef Šebesta v kapli
umístit k veřejné úctě plastiku sv. Josefa, Pěstouna Páně.
Šebesta založil za účelem údržby této kaple i plastiky
fundaci ve výši 25 zlatých. Farář Prutek zároveň pro-
Kaple sv. Antonína Paduánského
Dnes se jedná o upravené torzo původní kamenné
kaple, kterou na selském statku č. p. 2 nedaleko hranice katastru s Bruzovicemi založil jeho majitel Ondřej
Stříž. Tento sedlák opatřil 10. května 1833 kapli a v ní
umístěnou plastiku sv. Antonína Paduánského fundací ve výši 40 zlatých. Kaple byla opravována v roce
1855 nákladem 13 zlatých a o v roce 1868 nákladem
17 zlatých. K její výzdobě měly původně patřit dřevořezby sv. Petra a sv. Barbory, jež byly v roce 1953 předány frýdecko-místeckému muzeu. V průběhu druhé
poloviny 20. století došlo vlivem neudržování objektu
k jeho zkáze. V roce 2008 byla obnovena část destruovaného kamenného zdiva, jež bylo upraveno jako
posezení s nikou, v níž je umístěna socha Panny Marie Lurdské. Na zdi je usazen litinový hřbitovní kříž
103
Fundační listina sedláka Ondřeje Stříže z č. p. 2 na údržbu kaple
sv. Antonína Paduánského na jeho gruntě, 10. května 1833
se stříbrnou barvou malovaným nápisem: lp 2008.
Dřevěná plastika sv. Barbory ze zaniklé kaple
sv. Antonína Paduánského, dílo připisované
sedlišťskému řezbáři Ondřeji Gavlasovi
104
Kaple sv. Floriána
Původní zděná sloupová
kaple sv. Floriána, ochránce
před ohněn a pozdějšího
patrona hasičů, byla postavena v roce 1837 chalupníkem Ondřejem Škarabelou
u jeho domu č. p. 24. Fun-
Současný stav torza kaple sv. Antonína Paduánského, 21. srpna 2008
dátor věnoval na její údržbu 35 zlatých. V roce 1982 došlo
k rozebrání původního, značně zchátralého objektu v důsledku rozšiřování silnice. O několik metrů dále byla v zahradě domu č. p. 24 postavena replika této kaple. Jedná se
o sloupovou stavbu s centrální nikou, krytou dřevěnými
dvířky a menší, dnes již prázdnou nikou. Stříška kaple
je pokryta pálenými taškami. Římsa původní kaple nesla
malovaný nápis v českém jazyce. Podle dvou černobílých
fotografií pořízeným před rozebráním objektu v roce
1982 byla valná část nápisu zakryta druhotnou omítkou.
Čitelný byl pouze fragment slova Swatem.
Původní kaple sv. Floriána před rozebráním, r. 1982
Kaple Panny Marie Prostřednice všech milostí pod Hájkem, 25. září 2012
Kaple Panny Marie Prostřednice všech milostí
Nejmladším sakrálním objektem na katastru Sedlišť je
zděná kaple Panny Marie Prostřednice všech milostí.
Byla postavena nákladem Marie Ivánkové v květnu 2011
jako poděkování za obdržené Boží milosti, za zděděnou
víru a vnoučata. Kapli posvětil 15. srpna téhož roku sedlišťský farář Pavel Motyka. Je postavena na louce nedaleko Hájku v sousedství vzrostlého dubu. Jedná se o zděnou stavbu obdélného půdorysu s předním i zadním
trojúhelníkovým štítem. Přední štít nese keramický reliéf
sv. Anděla strážného. Střecha i dělící římsy jsou kryty
štrípaným šindelem. Vstup do kaple je osazen mřížemi.
V kapli je umístěn novodobý keramický reliéf zobrazující
Pannu Marii v bílém plášti stojící na zeměkouli, u hlavy
má vyobrazeny slunce a měsíc. Reliéf nese nápis: Pane Ježíši / Kriste / Synu Otce / Sešli nyní svého Ducha na Zemi / Dej,
ať Duch Svatý přebývá / v srdcích všech národů, aby / byly uchráněny před zká / zou, neštěstím a válkou. / Kéž Matka všech náro
105
Reliéf v kapli Panny Marie Prostřednice všech milostí, 25. září 2012
/ dů, blahoslavená je naší / přímluvkyní. Amen. V dolní části
vybrazení Panny Marie je nápis: Panna Maria. Vpravo od
vstupu do kaple je umístěna cedulka s tištěným textem:
Tato kaplička byla postavena / během května / v roce 2011. /
Zasvěcena je Panně Marii / Prostřednici všech milostí / a posvěcena
15. srpna na slavnost / Nanebevzaté Panny Marie. / Kaplička je
poděkováním / za obdržené Boží milosti, / za zděděnou víru po
předcích, / za vnoučata. / Ať toto svědectví je pro příští generace /
a osloví všechny, kdo příjdou / do těchto míst. / Ivánková Marie.
106
Plastika sv. Jana Nepomuckého za kostelem
Pískovcovou plastiku postavil v roce 1841 sedlák
František Mojžíšek (1782–1847), výměnkář z gruntu
č. p 79. Na její údržbu věnoval 30 zlatých. Dne
18. května 1841 žádal bruzovický farář Ondřej Prutek generální vikariát pro rakouskou část vratislavské
diecéze o povolení k posvěcení této plastiky u obecní
cesty. V roce 1868 byla plastika opravena nákladem
14 zlatých. Noviny Slezské listy přinesly 22. listopadu
1902 informaci o tom, že sedlišťský kupec Jan Skulina
věnoval soše krásnou lampu. V roce 1969 došlo k jejímu
poškození spadlou větví stromu. Již od 70. let 20. století je plastika ve velice špatném stavu a nadále dochází
k jejímu zvětrávání. Hranolový podstavec je zakončen
profilovanou vyloženou římsou. Přední část podstavce
nesla dnes již zvětralý nápis: Tu Statui wystawil k poctě /
sw. Jana Nepom. / František Mojžišek / obywatel ze Sedlišť
/ Nro 79 Leta 1841. Na římse je umístěn menší soklík, který je po stranách konvexně a konklávně zvlněn.
V přední části nese dnes již prázdnou nikou krytou
kovovými dvířky. Socha světce je v podživotní velikosti, v tradičním pojetí, s kovovými atributy palmové
ratolesti a svatozáří s pěti šesticípými hvězdami. Plastika je nemovitou kulturní památkou.
Plastika Panny Marie Frýdecké za kostelem
Vpravo od starší sochy sv. Jana Nepomuckého byla
v roce 1894 postavena pískovcová plastika Panny Marie Frýdecké, kterou nechala svým nákladem zhotovit Anna Vašková, vdova po místním vlastenci Jiřím
Plastiky sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie Frýdecké za kostelem se
slavobránou ke vzniku Československé republiky na níž byl umístěn nápis: Vzdejte
Čest Prolité Krvi Našich Bratrů Za Naši Svobodu, 1. listopadu 1918
Vaškovi. Slezské listy ze 22. listopadu 1902 přinesly
zprávu, že sedlišťský kupec Jan Skulina věnoval soše
krásnou lampu (obdobně jako sousední soše sv. Jana
Nepomuckého). Stav památky se od 60. let 20. století nadále zhoršuje. Na hranolovém soklu ukončeném v horní části výžlabkem a oblounem je umístěn
hranolový podstavec. V jeho přední části je rám rytý
linkou s konkávně probranými rohy. V tomto rámu
umístěn dodnes čitelný nápis: Věnovala / ANNA /
WAŠKOWA / 1894. Podstavec je zakončen profilovanou římsou. Na ní dosedá soklík s volutově zvlněnými
bočními stranami. Na soklíku osazena socha Panny
Marie Frýdecké v podživotní velikosti. Na levé paži
Plastika Panny Marie Frýdecké za kostelem, 16. května 2013
má umístěnu sošku Ježíška, v pravé ruce se nacházelo
dnes již scházející kovové žezlo. Obě postavy mají na
hlavách kamenné koruny, madona sojí na kamenném
půlměsíci. Za postavou madony kovová rozevřená
107
kniha s paprsčitou svatozáří. Na některých místech
jsou patrny zbytky původního zlacení. Jedná se o nemovitou kulturní památku.
Dnes již značně ztrouchnivělý kříž bez konkrétnější
výzdoby a označení stojí na křižovatce polních cest
směrem k Mlzákům.
Plastika Panny Marie Frýdecké na č. p. 80
V neděli 21. srpna 1870 bruzovický farář Karel Madry
při dopoledních bohoslužbách (ranní mše v Bruzovicích, „velká“ mše v Sedlištích) oznamoval: o 3. hodinách
letanie v Sedlišť. Po letanii se bude světit nová kamenná figura
P. Marie na Pitříkovým gruntě v Sedlišť. Z písemných archivních pramenů dosud nevyplývá, zda se jednalo
o náhradu staršího podobného objektu na tomto místě.
Objekt se nachází na původním místě v zahradě domu
č. p. 80 nedaleko centra obce a je situován k silnici. Sokl
čtvercového půdorysu nese poměrně vyoký hladký kulatý sloup zakončený římsou. Na soklíku osazena socha Panny Marie Frýdecké v podživotní velikosti. Na
levé paži má umístěnu postavu Ježíška a v pravé ruce
držela kovové žezlo. Obě postavy mají na hlavách kamenné koruny, kolem hlavy Panny Marie kovová svatozář se 12 šesticípými hvězdami. Madona stojí na kamenném půlměsíci. Za postavou madony je umístěna
kovová paprsčitá svatozář. Na některých místech sochy
jsou patrny zbytky původní polychromie.
Dřevěný kříž u silnice na Frýdek-Místek
Nedaleko centra obce u okresní silnice směrem na
Frýdek-Místek je naproti odbočky k areálu bývalého zemědělského družstva postaven dřevěný kříž
s jetelovitým ukočením ramen. Jeho předchůdce
byl postaven v polovině 19. století v místech, kde
Dřevěný kříž před kostelem
O centrálním hřbitovním kříži na starém hřbitově se
z písemných pramenů dozvídáme až ve druhé polovině 19. století. V roce 1863 věnovala obec na nový
centrální hřbitovní kříž dub v ceně 25 zlatých. V roce
108
Plastika Panny Marie Frýdecké na č. p. 80, 23. září 2007
1871 získal tento dřevěný kříž stříšku a o rok později
získal nátěr a korpus Krista byl pozlacen. V roce 1938
byl kříž nahrazen novým nákladem manželů Františky
a Karla Řehových. Další generální oprava kříže proběhla v roce 1999. V dolní přední části kříže je vyřezán nápis: Věnovali v roce 1938 / Františka a / Karel
ŘEHA. V současnosti je kříž bez plechového korpusu
ukřižovaného Krista. Ramena kříže jsou zakončena
jetelovitě a jsou kryta plechovou stříškou.
Dřevěný kříž před kostelem, 15. května 2013
Dřevěný kříž na č. p. 85
Dne 12. září 1831 byla na bruzovické faře založena fundace na zřízení a údržbu dřevěného kříže
z odkazu zemřelého Ondřeje Rodka (1777–1827)
z č. p. 85. Sedlák Rodek věnoval 14 zlatých na pořízení a údržbu kříže u kaňovické cesty. Tento kříž
nalezneme v mapě druhého vojenského mapování.
Fundační listina sedláka Ondřeje Rodka z č. p. 85 na pořízení
a údržbu dřevěného kříže na jeho gruntě, 12. září 1831
109
údajně zemřel sedlišťský sedlák František Mojžíšek
z č. p 79 (fundátor kamenné plastiky sv. Jana Nepomuckého za kostelem a kamenného kříže na č. p. 79).
Toto ústní podání však dnes již můžeme spolehlivě
vyvrátit. Podle úmrtní matriky bruzovické farnosti
tento bývalý sedlišťský sedlák zemřel jako výminkář
gruntu č. p. 79 doma na tyfus až 16. prosince 1847
po zaopatření farářem Ondřejem Prutkem. Kříž ve
druhé polovině 20. století chátral, v roce 2000 byl
opraven péčí Otakara Řehy (1936–2002). Namísto
vyobrazení ukřižovaného Krista bylo do středu kříže
umístěno kovové pozlacené srdce s paprsky. V dolní
části kříže jsou vyryty letopočty 2000 / 1845, nad
nimi umístěna novodobá cedulka s nápisem: Na tomto
místě zemřel v roce 1845 / významný rodák z č. 79 / František MOJŽÍŠEK / autor pomníků před kostelem (r. 1841)
/ a pod pilou (r. 1843). // Vzdejme modlitbou úctu svým
předkům!
doucí z Černé Země do Hájku a významně se krajinně
uplatňuje při pohledu z polní cesty směrem od osady
Amerika. V dolní části je vyřezán letopočet 1894
a v zadní části 1993. V horní části je umístěn kovový
Dřevěný kříž na tzv. Staré příčnici
Na osamělém místě v polích na tzv. Staré příčnici
(polní cesta napříč někdejšími grunty) stojí ve skupině
tří habrů kříž z roku 1846. Jeho předchůdce je vyznačen na mapě druhého vojenského mapování. Dne
6. června 1847 získal bruzovický farář Ondřej Prutek
od generálního vikáře Matěje Opolského povolení
k posvěcení tohoto nově postaveného kříže na pozemku sedláka Pavla Kachla. V roce 1887 byl opraven
nebo nahrazen současným. V dolní části přední strany
je vyryto 1887 / F. C. a v zadní části 1846.
Dřevěný kříž u silnice na Frýdek-Místek, v pozadí Prašivá a Travný, 19. srpna 2008
110
Dřevěný kříž na č. p. 144
Kříž se nachází v zahradě domu č. p. 144 u místní komunikace v horním konci obce. V dolní části přední
strany je vyřezán letopočet 1880. Kříž nese malovaný
korpus ukřižovaného Krista na plechu a cedulku s nápisem INRI. Ramena kříže jsou zakončena jetelovitě
a jsou kryta plechovou stříškou.
Povolení generálního vikáře pro rakouskou část vratislavské diecéze Matěje
Opolského pro bruzovického faráře Ondřeje Prutka k posvěcení nového dřevěného
kříže na pozemku Pavla Kachla na tzv. Staré příčnici, 6. června 1847
Dřevěný kříž u silnice z Černé Země do Hájku, 13. března 2011
Dřevěný kříž u silnice z Černé Země do Hájku
Již v mapě druhého vojenského mapování je na gruntě
č. p. 26 zaznačen kříž. Současný kříž pochází z roku
1894. V minulosti se u něho nacházela studánka. Je
situován mezi třemi lipami u místní komunikace ve-
reliéfní obrázek Panny Marie Bolestné a plechový korpus ukřižovaného Krista, nad ním cedulka s nápisem
INRI. Ramena kříže jsou ukončena jetelovitě a jsou
kryta plechovou skříškou.
111
Dřevěný kříž na dolním konci obce před bývalou
samoobsluhou
Kříž se nachází u místní komunikace v dolní části
obce před bývalou samoobsluhou u odbočky k rybníkům. Původ tohoto kříže dosud není spolehlivě objasněn. Je vyznačen v mapě stabilního katastru z roku
1836. Podle fotografie z října 1981 se v jeho dolní části
nacházel vyřezávaný motiv mešního kalichu s hostií
a kotva jako symbol víry (dodnes dochováno). V horní
části byla upevněna kovová lucerna, nad ní malba na
plechu znázorňující Pannu Marii a dřevěná plastika
ukřižovaného Krista se samostatnou cedulkou s nápisem INRI. Kříž je dodones kryt plechovou stříškou.
Jeho původní výzdobu nahradily části hřbitovního
litinového kříže. Do nedávné doby stál mezi dvěma
vzrostlými lipami.
Dřevěný kříž na č. p. 69 na Mlzácích
Již v mapě druhého vojenského mapování je v těchto
místech v sousedství Datyňského lesa vyznačen kříž.
Dnešní objekt vznikl u č. p. 69 podle místní tradice
na základě šťastného uhašení požáru (proto nese vyobrazení sv. Floriána). Jedná se o jednoduchý dřevěný kříž, který byl původně kryt stříškou. V jeho
středové části se nachází dřevěný reliéf s vyobrazením sv. Floriána. Kříž byl opraven v nedávné době
občany části Mlzáky.
Dřevěný kříž pod Černou Zemí
Kříž je umístěn v listnatém lese pod Černou Zemí
směrem k Frýdeckému lesu. Jedná se o jednoduchý dřevěný kříž s jetelovitým ukončením ramen.
Ve středové části je umístěn podstavec s připevněným kovovým stojanovým křížkem. Kříž náleží
k nejmladším sakrálním památkám v katastru obce
Sedliště.
Dřevěný kříž před bývalou samoobsluhou na dolním konci obce, 23. září 2007
112
postaven v roce 1843 nákladem Františka Mojžíška,
výměnkáře z gruntu č. p. 79. Fundátor věnoval na jeho
údržbu 30 zlatých. V roce 1870 byl obnoven po následcích větrných škod nákladem 20 zlatých 58 krejcarů.
Není známo, zda již tehdy byla horní část kříže, jež
Dřevěný kříž s vyobrazením sv. Floriána na č. p. 69 na Mlzácích, r. 1978
Dřevěný kříž na č. p. 31
Nejmladší dřevěný kříž v Sedlištích byl postaven
v roce 2008 v zahradě č. p. 31 nákladem Boženy Fojtíkové. Posvěcen byl srpnu téhož roku sedlišťským farářem Pavlem Motykou. Na přední spodní straně vyryt
nápis: L. P. / 2008. Namísto vyobrazení ukřižovaného
Krista bylo do středu kříže umístěno kovové pozlacené srdce s paprsky. Nad ním vyryt nápis INRI. Kříž
je opatřen plechovou stříškou.
Kamenný kříž pod pilou
Kříž nedaleko pily u okresní silnice ve směru na Mlzáky ve skupině tří vzrostlých jírovců je nejstarším
křížem v katastru obce (pískovcový podstavec). Byl
Český nápis na podstavci kamenného kříže sedláka Františka
Mojžíška pod pilou, 6. prosince 2008
byla původně kamenná, nahrazena litinovým křížem
se zlaceným korpusem ukřižovaného Krista (dnešní
stav). Odstupňovaný pískovcový podstavec nese nápis: Postawen tento pama / tnik k chwale Pet Ran / Gežíše
Krysta aby gdau / ce okolo wraucny obéto / wal modlitbu zaduše / zemřelých. / František Možišek / z toho gruntu Roku
113
1843 (transkripce: Postaven tento památník k chvále
pět ran Ježíše Krista aby jdouce okolo vroucní obětoval modlitbu za duše zemřelých. František Mojžíšek
z toho gruntu roku 1843.). Nad nápisem se nachází
reliéf zobrazující veraikon. Nad římsou je osazen kamenný soklík.
Kamenný kříž na novém hřbitově
Centrální hřbitovní kříž byl postaven nákladem faráře Františka Nogola v roce 1905. Zhotovila kamenosochařská firma Rajmunda Schustera ve Frýdku.
V přední části podstavce je vytesán nápis: Slitujte se nade
/ mnou, aspoň vy / přátelé moji. / Job. 19, 21. Na přední
části soklu vytesán letopočet 1905. V pravém horním
rohu stupně je vytesáno: Schuster Frýdek. Kříž dnes již
postrádá korpus ukřižovaného Krista.
Kamenný kříž na č. p. 14
U místní komunikace v horní části obce je v zahradě
domu č. p. 14 umístěn kamenný kříž. Na přední straně
původního pískovcového podstavce je vytesán nápis:
Pochvalen but / Pan / JEŽÍŠ KRISTUS a na přední
straně soklu: L. 1913. P. Původní kříž byl nahrazen
novým s plastikou ukřižovaného Krista. Na kříži je
osazena novodobá lucerna.
Kamenný kříž nedaleko centra obce
Již v mapě druhého vojenského mapování je u místní
komunikace nedaleko centra obce směrem na dolní
konec vyznačen dřevěný kříž. V letech 1914–1915 byl
114
Kamenný kříž nedaleko centra obce, 17. května 2009
nahrazen současným pískovcovým křížem nákladem
manželů Aloisie a Stanislava Fojtíkových, majitelů
pozemku náležejícího k nedalekému č. p. 66. Jedná se
o typizovanou průmyslovou produkci, jež je v regionu poměrně hojně zastoupena. Na odstupňovaném
soklu je osazen podstavec, v jehož přední části je vytesán nápis: Kříž tento svatý / hlásá války hrůz y / obnaž
chodče hlavu / svědomí své zkus. Nad nápisem je dnes již
Záběr pořízený zřejmě u příležitosti posvěcení kříže manželů Marie a Ludvíka Mokrošových u silnice na Frýdek-Místek, r. 1945
prázdná nika a torzo původní lucerny. V horní části
je umístěna kovová plastika ukřižovaného Krista
a kamenná cedulka s vytesaným zlaceným nápisem
INRI. U paty kříže je reliéf mešního kalichu s hostií. Ramena kříže jsou zakončena jetelovitě. Na zadní
straně soklu je nápis v rámu: 1914.1915.1916.1917. /
živym k smutne vz pomínce / padlym k věčne slavě //věnuji
manžele Stan. a Aloisie Fojtikovi. V sousedství kříže donedávna rostly dvě vzrostlé lípy.
Kamenný kříž u silnice na Frýdek-Místek
Nachází se na křižovatce Příčnice a okresní silnice
v sousedství č. p. 175. Tento objekt stojí na pozemku
patřícím v minulosti k č. p. 158. Již v mapě druhého vo115
jenského mapování je v těchto místech zaznačen kříž.
Současný objekt byl postaven v roce 1940 nákladem
manželů Marie a Ludvíka Mokrošových. Podstavec
nese vpředu nápis: JÁ JSEM / VSKŘÍŠENÍ / A ŽIVOT! / Jan II, 25. Dole na soklu je vytesáno: L. P. 1940
/ GAVLAS FRÝDEK a v zadní části podstavce: VĚNOVALI / MANŽELÉ / LUDVÍK A MARIE /
MOKROŠOVI. Původní kříž s plastikou ukřižovaného
Krista byl nahrazen novodobým bez plastiky. Původně
stál mezi dvěma vzrostlými lípami.
Kamenný kříž pod Příčnicí
V roce 1943 postavil sedlák František Krpel z gruntu
č. p. 3 na svém poli kamenný kříž jako památku na úmrtí
svého šestnáctiletého syna. Podstavec nese na přední
straně nápis: BOŽE ŽEHNEJ / PRÁCI / DĚLNÍKA
PŮDY. Na přední straně soklu je nápis: POSTAVENO
/ POD DOJMEM UDALOSTI / ZE DNE 7. 3. 1943.
Mramorový kříž nese plastiku ukřižovaného Krista,
nad ní vytesáno I. N. R. I. Kříž je umístěn mezi čtyřmi
lipami. Druhé vojenské mapování eviduje kříž rovněž
na Příčnici nedaleko od tohoto místa.
Sloup sv. Huberta na Rohově
Již v mapě druhého vojenského mapování je u místní komunikace Sedliště – Řepiště vpravo před lesem nedaleko
návrší Rohov (332 m n. m.) vyznačen sakrální objekt. Až
donedávna se zde nacházel dřevěný sloupek s vitrínkou.
V roce 2010 ho nahradil vysoký dřevěný sloup s vyřezávaným reliéfem sv. Huberta, patrona myslivců a lesníků.
116
Kamenný Krplův kříž pod Příčnicí, 30. prosince 2012
Na přední straně sloupu je vyřezán letopočet MMX,
na boční O. U. SEDLIŠTĚ
Obraz Nejsladšího srdce Panny Marie na stromě
v Americe
Na stromě v osadě Amerika je u polní cesty na okraji lesa
nedaleko č. p. 127 zavěšen na lípě dřevěný zasklený obraz
Reliéf sv. Huberta ze sloupu na Rohově, 3. července 2010
Obraz Nejsladšího srdce Panny Marie na stromě v Americe, 15. května 2013
s barvotiskovým motivem Nejsladšího srdce Panny Marie. Jeho původ není dosud spolehlivě objasněn.
obraz přemístěn na katastr Václavovic. Jeho původ je
podle místní tradice spjat s loveckým neštěstím, při
němž přišly náhodou o život dvě děti.
Obraz Panny Marie Ustavičné pomoci na stromě
v Rynince
Na stromě u pramene Ryninka v Datyňském lese je zavěšen dřevěný zasklený obraz Panny Marie Ustavičné
pomoci. Původně se nacházel na nedalekém stromě
na katastru Sedlišť, vzhledem ke skácení stromu byl
Plastika Panny Marie Lurdské v č. p. 33
Plastika Panny Marie Lurdské se nachází v nice někdejší
zahradnické usedlosti č. p. 33. Umístil ji zde její majitel
a významný aktivista sedlišťského společenského života přelomu 19. a 20. století Jan Polach (1852–1928).
117
S
Poutní místo Hájek
církevními dějinami Sedlišť je neodmyslitelně
spjato rovněž poutní místo Hájek, nacházející se
v sousedním Lískovci (dnes součást Frýdku-Místku),
nedaleko katastrální hranice se Sedlištěmi. Místo náleží k frýdecké farnosti. V roce 1786 vztyčil v panském
lese Hájek lesník Michal Hirschheimer dřevěný kříž
u vodního pramene. K této události došlo paradoxně
v období vlády Josefa II., jehož církevní reformy redukovaly počet poutních míst v habsburské monarchii.
Tento osud měl potkat i nedávno dostavěný poutní
chrám Navštívení Panny Marie ve Frýdku. Ke zrušení
frýdeckého poutního místa však naštěstí nedošlo. Po
počátečních soukromých pobožnostech věřících začali Hájek vyhledávat i poutníci navštěvující Frýdek.
Tehdejší frýdecký farář, generální vikář Justus Vilém
Pražma z Bílkova nechal kříž zastřešit a jeho nástupce,
farář Josef Karel Schipp, zde roku 1834 vybudoval
Dřevěný sloup sv. Huberta na Rohově, v pozadí panorama Beskyd, 3. července 2010
Poutní místo Hájek v Lískovci u Frýdku, kolem r. 1840
118
nynější dřevěnou kapli Povýšení sv. Kříže. Frýdecký
farář Pavel Prutek nechal roku 1840 zhotovit nad pramenem kamennou studni s okrasnou mříží. Většina
procesí neopomenula Hájek při cestě do Frýdku anebo
zpátky domů navštívit. Poutníci se občerstvili vodou
z pramene, umyli se anebo si na památku nabrali do
lahvičky vodu, v jejíž léčivou moc věřili. Biskup Robert Herzog, který stál v čele vratislavské diecéze v letech 1882–1886, měl v úmyslu zde vybudovat kostel.
Předčasná smrt mu v úmyslu zabránila. Roku 1891
přibyl do kaple nynější hlavní oltář s dřevěným sousoším Kalvárie, které věnovala Julie Janitzká z Frýdku
a které bylo slavnostně posvěceno frýdeckým farářem
Karlem Findinským 15. srpna 1891. Náročná oprava
kaple proběhla v letech 1952–1953. Tehdy byla původní šindelová střecha nahrazena eternitovou krytinou a vznikla také zvonice. Areál postupně doplnily
sochy Nejsvětějšího srdce Ježíšova a Nejsladšího srdce
Panny Marie z umělého kamene v nadživotní velikosti
nad schodištěm ke studni a zasklený obraz Panny Marie Frýdecké přemístěný zde ze staletého dubu na nedaleké autobusové točně. Malba je dílem frýdeckého
rodáka Josefa Langa. Poslední generální rekonstrukce
celého areálu poutního místa Hájek byla realizována
v letech 2006–2007 za finanční podpory Magistrátu
města Frýdek-Místek, Římskokatolické farnosti Frýdek, mnoha sponzorů a dárců. Dne 1. září 2007 obnovenou kapli v Hájku slavnostně požehnal ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz. V roce
119
Oltář v kapli Povýšení sv. Kříže v Hájku, r. 1973
2009 proběhla druhá fáza rekonstrukce Hájku, při níž
bylo upravováno okolí kaple. Vznikla sjezdová rampa
od kaple k prameni. U příležitosti ukončení rekonstrukce zde byla 30. srpna 2009 sloužena mše frýdeckým farářem Miroslawem Jeselem, CSsR. Další, málo
známou zajímavostí Hájku (již na katastru Sedlišť), je
památník desetiletého výročí vzniku Československé
120
republiky. Jedná se o opracovaný žulový kámen v lese
slavnostně odhalený 28. října 1928.
Sedlišťští katolíci do Hájku putovali v tradičním procesí počátkem září, kdy se zde konala hlavní poutní
slavnost Povýšení sv. Kříže. Již v nejstarší dochované
ohláškové knize sedlišťské farnosti z let 1895–1905
se dočteme, že v neděli 1. září 1895 farář František
Nogol v sedlišťském kostele oznamoval: Dnes o 2. hod.
proceství do Hájka. V 50. letech 20. století došlo k postupnému omezování této náboženské akce ze strany
komunistického režimu. Duchovní správce farnosti si
musel vždy písemně vyžádat povolení ke konání procesí od církevního odboru ONV ve Frýdku-Místku.
Dne 11. srpna 1958 tak administrátor Nogol psal: Každý rok jsme po sklizni úrody polní chodili do Hájku v Lískovci Pánu Bohu poděkovati za požehnání úrod polních. Letos
chceme tam jíti 31. srpna 1958 v neděli, kdyby bylo deštivé
počasí 7. září 1958 v neděli. Jako jiná léta chceme jíti cestou
středem obce a z pátky přes Černou zem. Vyšli bychom od kostela o druhé hodině odpoledne, kdy vozidla nedělají žádných překážek. Zpátky do kostela na svátostné požehnání. Též § 15,
§ 16, § 17 naší Československé ústavy o svobodě svědomí avyznání takovým úkonům dávají volnost. Míru zdar! P. Nogol
Josef, farář. Vedoucí odboru František Golima Nogolovi souhlas s konáním akce udělil s podmínkou, že
se bude průvod konati polními cestami – mimo hlavní silnici
a za bez pečnost a pořádek během průvodu zodpovídá duchovní
správce. O rok později bylo procesí Nogolovi povoleno
na neděli 6. září 1959, ovšem s podmínkou, že jeho
trasa povede: výlučně od kostela polní cestou směrem na Ře-
Poutníci u „svaté“ vody v Hájku, r. 1928
piště k hostinci Bartkovi a pak do Hájku a touže cestou z pět.
K povolení byl připojen dovětek adresovaný Golimou
duchovnímu správci v arogantním tónu: Je úplně zbytečné
z Vaší strany při příštích žádostech psaní upomínajících dopisů
apod. Zbytečně nás s tím zatěžujete a plýtváte papírem. Vaše
záležitost bude stejně vždy vyřízena až na ní dojde pořadí…
Vzhledem k přetrvávající nepřízni ze strany vládnoucí
diktatury k této tradiční náboženské akci se v dalších
desetiletích upustilo pořádání organizovaného procesí
a pouť do Hájku nabyla soukromého rázu jednotlivců
i skupin věřících.
121
S
Sedlišťští rodáci na vinici Páně
edlišťský kostel byl po celá staletí, stejně jako
dnes, duchovním srdcem této slezské obce. Nejsme schopni písemně zachytit tisíce lidských příběhů,
proseb, modliteb, které pamatují jeho starobylé stěny.
Nevíme, nakolik neopakovatelná atmosféra tohoto
dřevěného chrámu ovlivnila rozhodnutí pro duchovní
povolání několika zdejších rodáků, které si nyní představíme. Prvním knězem, u něhož je znám sedlišťský
původ, byl Josef Petrek. Narodil se roku 1746 (pokřtěn 1. února) manželům Anně a Janu Petrekovým
ze sedlišťského panského dvora. Petrek po přijetí
kněžského svěcení působil jako kooperátor v Těrlicku,
kde je připomínán roku 1775. O deset let později byl
ustanoven administrátorem v Domaslavicích, neboť
zdejší dlouholetý farář Adam Jan Nepomuk Gřegořek
(1710–1787) zcela oslepl. Po Gřegořkově rezignaci
na domaslavickou faru a jeho odchodu do Frýdku
se stal Petrek zdejším farářem. Investován byl 1. září
1786. Za jeho působení v domaslavické farnosti byla
Potvrzení o studiu Víta Mojžíška na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, 14. prosince 1923
122
v únoru 1788 zahájena výstavba zděného filiálního
kostela Navštívení Panny Marie v Soběšovicích, který
nahradil starý dřevěný kostel (zděný kostel likvidován
v roce 1957 v souvislosti s výstavbou Žermanické přehrady). Dokončení a vysvěcení soběšovického kostela
se však Petrek nedožil. Zemřel předčasně zaopatřen
svátostmi 13. března 1789. Tento kněz byl podle některých zpráv velmi přísný na polní zloděje a po jednom
dokonce vystřelil.
Dalším knězem, pocházejím ze Sedlišť byl JUDr. Vít
Jan Mojžíšek. Narodil se 15. června 1893 v zahradnické usedlosti č. p. 41 v Sedlištích manželům Valentinu Mojžíškovi a Barboře, rozené Hrabcové, dceři
sedláka Josefa Hrabce ze Žermanic. Byl pokřtěn
24. června farářem Františkem Nogolem v sedlišťském kostele. Kmotry u křtu byli manželé Johana a Jan
Jiříkovi, sedláci z Bruzovic. Vít vstoupil po maturitě
na místeckém gymnáziu (12. července 1912) a krátkém
studiu práva na Karlově univerzitě v Praze (zimní semestr 1912/1913) do kněžského semináře ve Vidnavě.
Zde přijal 30. července 1916 kněžské svěcení. Působil
jako kooperátor v Mnichově (Einsiedel) u Vrbna pod
Pradědem. V roce 1917 byl přeložen do Staré Červené
Vody u Vidnavy. Od 10. ledna do 30. dubna 1918 byl
administrátorem farnosti Kobylá nad Vidnavkou.
Brzy začal trpět chrlením krve a léčil se v Těšíně,
kde zastával od 1. listopadu 1918 do 31. května 1920
místo duchovního správce v klášteře alžbětinek. Od
1. června do 31. října 1920 byl kooperátorem v Bru-
zovicích, poté působil až do 30. září 1925 jako kooperátor ve Slezské Ostravě. Od 1. září 1924 zastával
místo katechety na Československé státní chlapecké
a dívčí obecné a měšťanské škole ve Fryštátě. V této
době získal doktorát práv na Masarykově univerzitě
v Brně. V polovině roku 1933 byl ustanoven farářem
v Těrlicku. Farníci polské národnosti proti Mojžíškově
dosazení na těrlické beneficium ostře protestovali.
Štvavá kampaň proti jeho osobě našla ohlas v celé
řadě tendenčních dobových tiskovin (výběrově např.
Wiesław Wojnar, Prawda o Cierlicku gdzie Żwirko i Wigura
startowali do wieczności. Czeski Cieszyn 1934). Navzdory
Kněžská legitimace JUDr. Víta Mojžíška vystavená pražským arcibiskupstvím, 31. října 1953
123
tlakům Mojžíšek v Těrlicku působil do roku 1938, kdy
musel farnost v souvislosti s polskou okupací části českého Těšínska opustit. Stal se duchovním správcem
středočeské farnosti Vepřek nedaleko Kralup nad Vltavou, od července 1940 působil v Praze-Michli, kde
Upomínka na zemřelého JUDr. Víta Mojžíška, r. 1956
124
byl od 1. ledna 1941 ustanoven farářem. V průběhu
válečného roku 1941 se faráři Mojžíškovi podařilo podle plánu významného urbanisty Emanuela Hrušky
(1906–1989) vystavět dřevěný provizorní filiální kostel sv. Františka z Assisi na Habrovce v Krči, která náležela k michelské farnosti a čítala 18 000 obyvatel bez
kostela. K Mojžíškem plánovanému rožšíření barokního farního kostela Narození Panny Marie v Michli
v roce 1948 již nedošlo. Jako duchovní správce této
farnosti působil do své smrti 4. června 1956. Ještě
o Velikonocích roku 1956 vykonal Mojžíšek bohoslužby ve své rodné obci, kterou navštívil. Je pohřben
v kněžské hrobce na hřbitově v pražských Olšanech.
Kněžského svěcení se nedožil jiný sedlišťský rodák, bohoslovec Jan Krpel. Narodil se 29. září 1864
v č. p. 3 jako syn sedláka Františka Krpla a manželky
Anny, rozené Hrabcové. Po maturitě na těšínském
gymnáziu začal v Olomouci se studiem bohosloví, leč
po druhém ročníku studia přerušiti a v domově úlevy v neduhu
plicním hledati musel. Ale nemoc zakořeněná odstraniti se
nedala, nýbrž čím dál tím patrněji v těle chřadnoucím řádila.
S napnutím sil súčastnil se ještě vloni slavnosti svěcení praporu
Besedy Sedlišťské (1891), aby pořádal, radil a pomáhal kde
a jak jen mohl. V pátek 10. června 1892 se v sedlišťském
kostele konal Krplův pohřeb. Pohřební mši sloužil frýdecký kaplan František Havlas, který pronesl i kázání.
Kondukt vykonal generální vikář rakouské části vratislavské diecéze Karel Findinský. Kromě sedlišťského
faráře Františka Nogola a jeho předchůdce Poledníka
se pohřbu zúčastnili další čtyři kněží a šest Krplových
Alfons Karas, kolem r. 1920
spolužáků z olomouckého semináře. Beseda Sedlišťská o tom referovala v Opavském Týdenníku: Stáli jsme
totiž nad rakví ctihodného pana bohoslovce Jana Krpla, jenž
byl chloubou své matky vdovy, radostí své rodiny, nadějí našeho
lidu, že mu bude jednou cherubem v náboženských a národních
potřebách jeho…
Sedlišťský původ po otci měl Alfons Eduard Karas. Narodil se 19. října 1886 v Pržně u Frýdku učiteli Eduardu Karasovi (1860–1927), rodáku ze Sedlišť a jeho manželce Johaně Julii, rozené Kuběnské
z Lubna. Dne 4. července 1915 přijal v Praze kněžské
svěcení a o sedm dní později sloužil ve farním kostele
sv. Ignáce z Loyoly na Borové v Malenovicích primiční
mši. Především počátkem 20. let 20. století se Karas
aktivně podílel na společenském životě v rodné borovské farnosti, stál například u založení malenovického odboru Matice osvěty lidové. Naposledy působil
jako katecheta na české státní obecné škole v Karviné
(od 1. září 1922). Zemřel 22. dubna 1935 v moravskoostravské nemocnici na následky tuberkulózy a byl pohřben na hřbitově v Moravské Ostravě.
125
S
Dřevěné kostely v okolí Sedlišť
edlišťský dřevěný kostel Všech svatých se řadí
do poměrně početné skupiny dřevěných kostelů,
jež se zachovaly v dnešní české části historického Těšínska (Těšínského Slezska). Můžeme konstatovat, že
do nástupu baroka v tomto regionu dřevěné sakrální
stavby nad zděnými převažovaly. Důvodem byla především snadná dostupnost dřeva jako stavebního
materiálu. V nejbližším okolí Sedlišť existovala řada
dřevěných chrámů ještě ve druhé polovině 18. století.
Výběrově jmenujme farní kostel sv. Mikuláše v Šenově, jenž v letech 1764–1766 nahradil zděný barokní
chrám Prozřetelnosti Boží, farní kostel sv. Markéty
v Dolních Bludovicích, nahrazený v letech 1786–1792
dnešním zděným kostelem či filiální kostel sv. Šimona
a Judy v Lískovci, který nahradil dnešní kostel v letech 1790–1791. Dřevěný farní kostel sv. Jana Křtitele
stál do roku 1806 rovněž ve Vratimově. Po rozdělení
Těšínska mezi Československo a Polsko v roce 1920
se v české části tohoto historického území nacházelo
devět dřevěných kostelů (Albrechtice, Bystřice, Dolní
Marklovice, Guty, Nýdek, Řepiště, Sedliště, Staré Hamry-Gruň a Vyšní Lhoty-Prašivá). V roce 1936 jejich
řadu obohatila novostavba kostela sv. Cyrila a Metoděje v Hrčavě.
V nejbližším okolí Sedlišť se nachází dřevěný kostel
sv. Michaela archanděla v sousední obci Řepiště. Jeho
původ je kladen minimálně do 16. století. Až do roku
1654 byl farním kostelem a náležel evangelíkům. Poté
se stal filiálním kostelem farnosti Šenov a od roku
126
1785 náleží k farnosti Vratimov. Původní patrocinium
sv. Mikuláše bylo v 18. století nahrazeno sv. Michaelem archandělem. Obrazy obou světců nalezneme
na hlavním oltáři. Boční oltáře jsou zasvěceny sv. Jakubu Většímu a sv. Janu Nepomuckému. Mezi nejcennější části mobiliáře řepišťského kostela patří vyřezávaná barokní kazatelna z 18. století či barokní varhany,
jež pocházejí z dílny frýdeckého varhanáře Františka
Horčičky (1745–1800). Hudební nástroj se v roce 2009
dočkal celkové rekonstrukce. Dřevěné kostely v Sedlištích a Řepištích patří k nejvýznamnějším a nejcennějším památkám Regionu Slezská brána.
V blízkosti Řepišť, ovšem již na moravské straně historické zemské hranice, se v ostravské městské části
Hrabová nachází dřevěný farní kostel sv. Kateřiny
Alexandrijské. Existenci jeho předchůdce ze 60. let
16. století zpečetily 2. dubna 2002 plameny ničivého
požáru. Po této tragické události zůstala z kostela zachována pouze větší část sakristie a torzo presbytáře.
Jelikož se jednalo o jeden z nejhodnotnějších a nejstarších dřevěných kostelů v České republice, došlo k výstavbě jeho repliky podle projektu Antonína Závady
a Antonína Závady ml. z Valašského Meziříčí. Stalo
se tak díky mimořádné obětavosti místních občanů
i sponzorů. Nový dřevěný hrabovský kostel vysvětil ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz 27. listopadu 2004.
Pokud bychom se od dřevěného kostela v Sedlištích
vydali severním směrem, najdeme v nížinaté části
českého Těšínska (a dnešního turistického regionu
Těšínské Slezsko) dva barokní dřevěné kostely. Jejich zachování v silně industrializované krajině působí ve stínu těžních věží téměř jako zázrak. Starším
je filiální kostel Nanebevstoupení Páně v Dolních
Marklovicích které jsou dnes součástí obce Petrovice u Karviné. Byl postaven v roce 1739 na místě
staršího dřevěného kostela sv. Mikuláše, který byl
v roce 1654 odňat evangelíkům. Tento původně filiální kostel žibřidovické farnosti dnes náleží k farnosti Petrovice. Z jeho architektury zaujme masívní,
původně samostatně stojící zvonice. Z interéru si
zasluhuje pozornost především obnovená bohatá
barokní výmalba a hodnotný barokní a klasicistní
mobiliář. Na hřbitově v nedalekých Albrechticích
nalezneme barokní dřevěný kostel sv. Petra a Pavla.
Byl postaven pravděpodobně v roce 1766 na místě
staršího dřevěného předchůdce. Až do 30. let 20. století byl filiálním kostelem farnosti Karviná. V letech
1935–1938 byl nedaleko vystavěn zděný farní kostel
sv. Petra a Pavla. Z mobiliáře dřevěného albrechtického kostela zaujmou především barokní oltáře a kazatelna. Typologicky velice podobnou stavbou byl
až do roku 1913 dřevěný kostel sv. Máří Magdalény
z roku 1779 v sousední Stonavě.
Se zvýšeným počtem kostelů na českém Těšínsku se
však setkáme v jeho horské části. Jedná se o kostely
v Bystřici, Gutech, Hrčavě a Nýdku, které řadíme
do oblasti dnešního turistického regionu Těšínské
Slezsko a kostely v osadě Gruň (obec Staré Hamry)
a na hoře Prašivé (obec Vyšní Lhoty), jež z tohoto
hlediska náleží k turistickému regionu Beskydy
a Valašsko.
Nejstarší dochovaný dřevěný kostel na českém Těšínsku nalezneme v třinecké městské části Guty.
Zdejší filiální kostel Božího Těla pochází ze 60. let
16. století. Až do roku 1654 sloužil evangelíkům.
Jeho architektura zaujme především masivní, původně samostatně stojící zvonicí, v níž se donedávna nacházel renesanční zvon z roku 1565.
Interiér gutského kostela disponuje množstvím
vzácných renesančních a barokních památek. Výběrově zmíníme alespoň původní hlavní oltář z roku
1591 s obrazem Poslední večeře Páně či soubor čtyř
rozměrných pláten z první poloviny 18. století, která
sloužila jako didaktické pomůcky těšínských jezuitů při misijní činnosti. Z období třicetileté války
pochází unikátní kruchta ve tvaru písmene L s dekorativní malbou a českým nápisem z roku 1642.
Tomuto kostelu se architekturou podobal dřevěný
kostel sv. Bartoloměje v Třanovicích, který ustoupil
zděnému chrámu v roce 1903. Gutský kostel prošel
v letech 2011–2012 náročnou rekonstrukcí, která
spočívala především v opravě střechy a krovu. Do
roku 1576 jsou kladeny počátky kostela sv. Mikuláše
v Nýdku. V roce 1581 byl pro něj pořízen zvon.
Tento filiální kostel vendryňské farnosti sloužil
rovněž do roku 1654 evangelíkům. Pozdější úpravy
poněkud setřely jeho archaický ráz. V roce 2005
však došlo k obnově šindelové krytiny. Prostému
127
interiéru dominuje barokní hlavní oltář z roku 1746
s bohatými řezbami a plastikami světců: Dominika,
Františka Xaverského, Pavla a Petra.
S Nýdkem sousedí obec Bystřice, v níž byl v letech
1896–1897 byl postaven dřevěný kostel Povýšení sv.
Kříže podle návrhu těšínského stavitele Albína Teodora Prokopa (1838–1916). Jedná se, stejně jako v případě Nýdku, o filiální kostel farnosti Vendryně. Nahradil starší dřevěný kostel téhož patrocinia pochazející
z 80. let 16. století. Původní bystřický dřevěný kostel,
typologicky odpovídající kostelu v sousedním Nýdku,
byl až do roku 1654 rovněž evangelickým. Z interiéru
současného kostela stojí za pozornost hlavní oltář,
jenž je kopií původního raně barokního oltáře (dnes
v dřevěné kapli sv. Hedviky ve Visle) či trojdílný renesanční oltář z roku 1588, zřejmě dílo těšínského malíře
Pavla Reyse (Reisse). Dřevěný kostel sv. Cyrila a Metoděje v Hrčavě, byl vystavěn až v roce 1936 nákladem
Slezské Matice osvěty lidové s přičiněním jablunkovského arcikněze a faráře Josefa Hanzlíka (1877–1960)
jako filiální kostel jablunkovské farnosti. V prostém
interiéru zaujme především dřevěná křtitelnice, jež je
dílem místního rodáka Ondřeje Zogaty (1904–1965).
Každoroční cyrilometodějská pouť v Hrčavě, obci na
trojmezí České republiky, Polska a Slovenska svým významem přesahuje církevní charakter.
Poutní kostel na hoře Prašivé pochází ze stejné doby
jako současný kostel v Sedlištích. Byl vystavěn kolem
roku 1640 nákladem držitele frýdeckého panství, Jiřího z Oppersdorfu v nadmořské výšce 706 metrů
128
Dřevěné kostely v okolí Sedlišť
(dnes katastr obce Vyšní Lhoty). Původní patrocinium
sv. Ignáce z Loyoly bylo v roce 1673 nahrazeno populárním sv. Antonínem Paduánským. I když jsou počátky kostela opředeny romantickou pověstí, ve skutečnosti byl postaven v souvislosti se spory o pastviny
mezi frýdeckým a těšínským panstvím. Do roku 1791
náležel do správy frýdeckých farářů, poté se stal filiálním kostelem farnosti Dobrá. Současná věž pochází
z roku 1907. Prostému interiéru dominuje hlavní oltář
ze 60. let 19. století. Kostel patří k nejvýznamnějším
a nejnavštěvovanějším poutním místům na Těšínsku.
Z finančního odkazu kněze Filipa Jakuba Habernala
(1808–1868) byl v letech 1890–1891 vystavěn dřevěný
kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v horské
osadě Gruň v katastru obce Staré Hamry. Původně
se na tomto místě nacházela pískovcová plastika
Panny Marie Frýdecké, kterou zde nechal roku 1773
postavit místní pasekář Šimon Tomeček. Retabulum
hlavního oltáře kostela na Gruni je dílem sedlišťského
řezbáře Ondřeje Gavlase (1824–1892). Zdobí ho plastiky Krista Dobrého pastýře a světců: Antonína Paduánského, Filipa, Jana Nepomuckého a Karla Boromejského jako upomínka na čtyři kněze, jež se zasloužili
o výstavbu tohoto původně filiálního kostela farnosti
Staré Hamry, od roku 1994 farnosti Ostravice.
Rovněž na historickém území Moravy se kromě již
zmíněné Hrabové do dnešních dnů dochovalo několik dřevěných kostelů. Z nejbližšího okolí Sedlišť zmíníme alespoň dva, jež náleží k turistickému regionu
Beskydy a Valašsko. Specifickou architekturu nabízí
129
kostel sv. Bedřicha (Fridricha) v horské Bílé, která
byla až do roku 1951 součástí rozlehlé obce Ostravice.
V tomto letovisku olomouckých arcibiskupů byl v letech 1873–1875 postaven nákladem olomouckého arcibiskupa Fridricha Egona z Fürstenberku (1813–1892)
kostel podle návrhu Ing. Antonína Kybasta (1837–
1903). Stavba zaujme především nezvyklou a náročnou konstrukcí po vzoru skandinávských kostelů a vysokými dřevěnými sloupy v interiéru. Původně filiální
kostel farnosti Ostravice byl v roce 1911 v souvislosti
se vznikem farnosti Bílá povýšen na farní. Určitý unikát představuje dřevěný kostel sv. Prokopa a Barbory
v Kunčicích pod Ondřejníkem. Tento původně
řeckokatolický kostel sv. Michaela archanděla z přelomu 17. a 18. století stával po staletí v obci Hliňanec
na Podkarpatské Rusi. V roce 1928 tuto poškozenou
stavbu zakoupil Ing. Eduard Šebela (1878–1952), generální ředitel Vítkovických kamenouhelných dolů a o tři
roku později ji nechal převézt do Kunčic pod Ondřejníkem. Zde byl kostel znovu postaven na pozemku
patřícím k Šebelově vile a 23. srpna 1931 vysvěcen ke
130
cti sv. Prokopa a Barbory, patronů horníků. Kostel,
který je dnes filiálním kostelem farnosti Kunčice pod
Ondřejníkem, je jedním z šesti dřevěných kostelů přenesených ve 30. letech 20. století z Podkarpatské Rusi
a východního Slovenska do českých zemí.
Dřevo je materiálem, z něhož byly, a dodnes jsou, stavěny kromě kostelů i drobnější sakrální stavby. Množství dřevěných křížů v sedlišťském katastru je toho
ostatně dokladem. Kromě již zmíněné kaple v Lískovci-Hájku bychom rádi upozornili ještě na dřevěnou kapli sv. Anežky České z roku 1990 v Řepištích-Rakovci.
Sedlišťský kostel Všech svatých se svými dějinami,
bohatou výzdobou a památkami patří k nejvýznamnějším a nejstarším dřevěným kostelům v České republice. Je trvalou součástí cenného odkazu života,
umění a především víry našich předků. Proto si tato
stavba zaslouží náš respekt i žádoucí ochranu. K bližšímu pochopení tohoto významu má napomoci i tato
kniha.
A
Poděkování autora
utor si na tomto místě dovoluje jmenovitě poděkovat několika lidem, kteří se zasloužili o vznik
této knihy a stáli u jejího zrodu. Za vydavatele to jsou
v prvé řadě Ing. Jaromír Krejčok, starosta obce Sedliště
a Rostislav Kožušník, starosta obce Řepiště a předseda
sdružení obcí Slezská brána. Oba s nevšední vstřícností pomáhali při kompletaci obrazového materiálu
i některých informačních zdrojů a archiválií. Neutuchajícím entuziazmem přispíval ke vzniku knihy frýdecko-místecký fotograf Ing. Miroslav Lysek. Knihu
provází množství jeho krásných fotografií. Tuto osobnost je možno směle označit za hybnou sílu celého
díla. Poděkování náleží několika duchovním, především současnému sedlišťskému faráři P. Mgr. Pavlovi
Motykovi a diecéznímu konzervátorovi P. Mgr. Rudolfovi Kopeckému za umožnění pořízení podrobné
fotodokumentace sedlišťského kostela a zapůjčení
historických fotografií. Uznání náleží P. Antoniovi Perézovi, Mld, vikáři farnosti Praha-Michle, za aktivní
pomoc při pátrání po osudech sedlišťského rodáka
P. Víta Mojžíška. Děkujeme všem kolegům z archivů
a muzeí, kteří s ochotou poskytli historickou ikonografii. Jmenujme alespoň PhDr. Tomáše Adamce
(Státní okresní archiv Frýdek-Místek), RNDr. Tomáše
Grima, Ph.D. (Český ústav zeměměřický a katastrální
v Praze), Moniku Ruskovou (Muzeum Lašská jizba
v Sedlištích) či Mgr. Mariana Dembinioka a Mgr. Mariusze Makowského (Muzeum Śląska Cieszyńskiego w
Cieszynie). Za poskytnutí dalšího obrazového materiálu pro tuto knihu se sluší vyslovit poděkování: Vlastě
Hlostové ze Sedlišť, Renému Košťálovi ze Sedlišť,
Ivě Pánkové ze Sedlišť, Marii Pohludkové ze Sedlišť,
Ing. Mgr. Miroslavovi Přikrylovi ze Starého Města
u Frýdku, Marii Rašíkové z Prahy, Aleně Šotkovské ze
Sedlišť, Stanislavovi Varhautovi z Prahy a Henrykovi
Wawreczkovi z Třince. Autorovy díky směřují rovněž
k pracovníkům ostravského Image studia, s.r.o., kteří
vtiskli knize grafickou podobu. V neposlední řadě děkuji manželce Pavle, která se zájmem a trpělivostí sledovala vznik této publikace.
131
Příloha
Přehled duchovních správců sedlišťského kostela
Přehled uvádí všechny dosud známé duchovní správce
farnosti Bruzovice do roku 1871, kdy vznikla samostatná farnost Sedliště. Do přehledu nejsou zahrnuta
jména příslušníků pomocného kléru (kaplani a kooperátoři), kteří v sedlišťském kostele rovněž působili, nevykonávali však duchovní správu farnosti.
Pomlčka před samostatným letopočtem znamená, že
kněz ve farnosti působil, není však známo od kterého data. Administrátor excurrendo je označení pro
dojíždějícího kněze z jiné farnosti, který je pověřen
dočasným vedením neobsazené farnosti. Latinskou
zkratkou CSsR jsou označeni příslušníci Kongregace
Nejsvětějšího Vykupitele (Congregatio Sanctissimi Redemptoris) neboli redemptoristé.
Duchovní správa farnosti Bruzovice
(do roku 1871)
1506
Matěj Polonus, farář
1567
Tomáš, farář
1582
Michal Regulinus (Regulin),
administrátor excurrendo
1582–1584( poslední zmínka) Stanislav, farář
1592
Petr Strzelecius (Střelec),farář
–1599
Adam Wysocki (Vysocký)
z Velkopolska a Velkého Vysocka, farář
1599–1610Jan Siscinius, farář
1610–1665Jan Scultetus, farář
132
1665
Matyáš František Tlametius
(Tlamečka), administrátor excurrendo
1665–1672Gabriel Ferdinand
Valentin Kwiezdinski (Kvězdinský), farář
1672–1679Fridrich Ferdinand Chalík, farář
1679–1681Václav Ludvík Komínek, farář
1681–1709Ondřej Antonín Josef Bienek, farář
1709–1711Václav Tadeáš Faldyna,
administrátor excurrendo
1711–1716 Ondřej František Mandáč, farář
1716–1717Matěj František Tadeáš Vrána,
administrátor excurrendo
1716–1752Matěj František Tadeáš Vrána, farář
1752–1773František Josef Schuster, farář
1770–1773František Josef Kasperek, administrátor
1773–1803František Karel Leopold Schindler,
farář
1803
František Tkáčv administrátor
1803–1836Pavel Prutek, farář
1836–1861Ondřej Prutek, farář
1861–1878Karel Madry, farář
1918–1920František Konečný,
administrátor excurrendo
1920–1966Josef Nogol, farář
1966–1967Josef Bury, administrátor excurrendo
1967–1970Bohumil Nikel, administrátor
1970–1975Edmund Kempný, administrátor
1975–1978Vladislav Schneider, administrator
1978–1982Josef Byrtus, administrátor
1982–1991Bohumil Řezníček, administrátor
1991–1993Bohumír Hozík, CSsR, farář
1993–1997Petr Bauchner, CSsR, administrátor excurrendo
1997–1999Tomasz Waściński, CSsR,
administrátor excurrendo
1999–2000 Karel Macků, administrátor
2000–dosud Pavel Motyka, farář
Duchovní správa farnosti Sedliště (od roku 1871)
1871–1877Jan Josef Goril, farář
1877
Vincenc Zubek, administrátor
1877–1889Antonín Poledník, farář
1889–1918František Nogol, farář
133
Použité prameny a literatura
Archivní prameny:
Archiwum Archidiecezjalne we Wrocławiu
fond Administracja Diecezji
fond Akta Parafii i Miejscowósci
Archiwum Państwowe w Katowicach,
Oddział w Cieszynie
fond Komora Cieszyńska
Moravský zemský archiv v Brně
fond B 2 Moravské gubernium – církevní oddělení
Národní archiv v Praze
fond Česká dvorská kancelář
Národní památkový ústav, územní odborné
pracoviště v Ostravě
Archiv evidence a dokumentace: Sedliště
Evidenční listy nemovitých a movitých
kulturních památek: Sedliště
Muzeum Lašská jizba v Sedlištích
Fotografická kronika obce Sedliště
Vyúčtování zvonové akce 1956–1958
Zápisky pro farní kroniku v Sedlištích
Soukromý archiv Reného Košťála
Kniha zápisů z jednání Kroužku pro církevní
záležitosti a ochranu kulturních památek
při Osvětové besedě v Sedlištích (1970–1975)
a Farní rady v Sedlištích (1994–2000)
Soukromý archiv Marie Rašíkové
Osobní pozůstalost P. Víta Mojžíška (1893–1956)
Zemský archiv v Opavě
fond Generální vikariát v Těšíně
fond Královský úřad v Opavě
fond Sbírka matrik Severomoravského kraje
fond Sbírka pozemkových knih – Velkostatek Frýdek
fond Urbariální komise slezská v Opavě – listiny
134
fond Velkostatek Frýdek
fond Zemská vláda slezská v Opavě
Zemský archiv v Opavě, pobočka v Olomouci
fond Arcibiskupství Olomouc
Zemský archiv v Opavě, Státní
okresní archiv ve Frýdku-Místku
fond Archiv obce Sedliště
fond Děkanský úřad Frýdek
fond Farní úřad Bruzovice
fond Farní úřad Frýdek
fond Farní úřad (Horní) Domaslavice
fond Farní úřad Sedliště
fond Obecná škola Sedliště
fond Okresní národní výbor Frýdek-Místek
fond Okresní úřad ve Frýdku
Zemský archiv v Opavě, Státní
okresní archiv v Karviné
fond Okresní úřad (Český) Těšín
Edice pramenů:
AL SAHEB, Jan – PINDUR, David (edd.):
Vizitační protokoly vratislavské diecéze
z roku 1697. Frýdecké arcikněžství. Edice. Opava 2006.
BRZOBOHATÝ, Jan – DRKAL, Stanislav
(edd.): Karolínský katastr slezský. 2. Praha 1973.
JUNGNITZ, Joseph (ed.): Visitationsberichte der Diözese Breslau. Archidiakonat Oppeln. I. Breslau 1904.
MORR, Josef: Der ehemals österreichische Anteil der Diözese Breslau nach den Visitationberichten des 16. und 17. Jahrhunderts II. Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte Schlesiens 14/15, 1919–1920, s. 73–161.
PANIC, Idzi (ed.): Sprawozdania wiz ytacyjne biskupów
wrocławskich (z roku 1717). Dekanaty:
ciesz yński, frysztacki, frydecki, wodzisławski i bielski.
Acta Historica Silesiae Superioris I. Cieszyn 1994.
SOBOTÍK, Bohumil – GROBELNÝ, Andělín (edd.):
Urbář panství frýdecko-místeckého z r. 1580. Opava 1953.
Literatura:
ADAMCZYK, Irena a kol.: Dřevěné kostely
a kaple v Beskydech a okolí. Drewniane kościoły
i kaplice w Beskidach i okolicy. Cieszyn 2009.
ADAMEC, Tomáš – LYSEK, Miroslav:
Region Slezská brána. Šenov 2010.
ADAMUS, Alois: K statistice Těšínska. Černá
země 4, 1927–1928, č. 9–10, s. 283–287.
Al SAHEB, Jan – PINDUR, David: Nejstarší
dějiny farního kostela sv. Jana Křtitele ve Frýdku.
Cieszyńske studia muzealne – Těšínský
muzejní sborník 3, 2007, s. 176–195.
AL SAHEB, Jan – PINDUR, David:
Příspěvek k dějinám frýdeckého panství v 17. století.
Vlastivědné listy 31, 2005, č. 1, s. 4–10.
BAKALA, Jaroslav: Osídlení Frýdecka a Jablunkovska
v období vrcholného feudalismu. Frýdek-Místek 1982.
BARCIAK, Antoni: Początki sieci parafialnej w księstwie
ciesz yńskim. In: Chmiel, Peter – Drabina, Jan (red.):
Die konfessionellen Verhältnisse im Teschener
Schlesien von Mittelater bis zur Gegenwart
– Stosunki wyznaniowe na Śląsku Cieszyńskim
od średniowiecza do współczesności. Ratingen
2000, s. 11–21.
BARTOŇ, Josef (red.): Čtení o Sedlištích. Sborník
k 700. výročí první písemné zmínky o Sedlištích. Sedliště 2005.
BARTOŇ, Josef: Lašské národopisné sdružení Sedlišťané.
100 let od založení. Sborník Státního okresního
archivu Frýdek-Místek 11, 2010, s. 88–95.
BARTOŠ, Josef – SCHULZ, Jindřich – TRAPL,
Miloš: Historický místopis Moravy
a Slezska v letech 1848–1960 XV. Okresy: FrýdekMístek, Český Těšín. Olomouc 2000.
Církevní památky Regionu Slezská brána.
Šenov – Vratimov 2010.
FAJKOŠ, Karel: Svědectví lužicko-srbské
kolonizace aneb o jedné velmi staré obci na Těšínsku,
o Sedlištích. Těšínsko 11, 1968, č. 4, s. 7–9
HAVLAS, František: Děje- a životopisné
památky farnosti Domaslovické. Opava 1887.
HEYNE, Johann: Dokumentirte Geschichte
des Bisthums und Hochstiftes Breslau II. Breslau 1864.
HROZEK, Antonín: Z historie Občanské
záložny ve Frýdku. In: Ročenka občanské
záložny ve Frýdku.Frýdek 1928, s. 5–70.
INDRA, Bohumír: Barokní řezbáři a sochaři
Weissmannové ve Frýdku. Časopis
Slezského musea, série B 37, 1988, č. 3, s. 266–275.
JEŽ, Radim – PINDUR, David: „…Oznámili sú, jakž
Bartka Šestáka zabili…“. K dějinám městského trestního
práva na Těšínsku v raném novověku. Sborník Státního
okresního archivu Frýdek-Místek 10, 2009, s. 9–34.
KARASEK, Alfred – KUHN, Walter
– STRZYGOWSKI, Josef: Die Holzkirchen
in der Umgebung von Bielitz-Biala. Posen 1927.
KARBANOVÁ, Pavla: Bruzovská beseda.
Příspěvek k dějinám českého národního hnutí
na Těšínsku. Těšínsko 55, 2012, č. 3, s. 10–23.
KARZEL, Othmar: Die Reformation in Oberschlesien.
Ausbreitung und Verlauf. Würzburg 1979.
KNEIFEL, Reginald: Topographie des kaiserl.
königl. Antheils von Schlesien. II/1. Brünn 1804.
KROČEK, Miroslav: Fojti na frýdeckém panství
(2. část). Těšínsko 56, 2003, č. 1, s. 1–7.
135
KROČEK, Miloslav: Z minulosti obce Sedliště.
Těšínsko 44, 2001, č. 3, s. 1–10.
LEBÁNKOVÁ, Miroslava: Umělecká litina
na sedlišťském hřbitově. Těšínsko 33, 1990, č. 1, s.33.
LIPOVSKI, Radek – FIDRICHOVÁ,
Šárka: Weissmann. Biografický slovník Slezska
a severní Moravy 9 (21), 2006, s. 148–150.
LONDZIN, Józef: Historja generalnego
wikarjatu w Ciesz ynie. Cieszyn 1926.
LONDZIN, Józef: Kościoły drewniane na Śląsku
Ciesz yńskiem. Z pośmiertnych zapisków Autora
przejrzal, uzupełnił i do druku prz ygotował
Ks. R. Tomanek. Cieszyn 1932.
MARKGRAF, Herrmann: Die Rechnung
über den Peterspfennig im Archidiakonat Oppeln
1447. Zeitschfrift des Vereins für Geschichte
und Alterthum Schlesiens 27,
1893, s. 356–383.
MATUSZCZAK, Józef: Studia nad kościołami
drewnianymi na Górnym Śląsku.
Bytom 1989.
MENCL, Václav: Dřevěné kostelní stavby
v českých zemích. Praha 1927.
MLČÁK, Leoš: Státní seznam nemovitých kulturních
památek okresu Frýdek-Místek. Ostrava 1980.
Opravy církevních památek v zemi Moravskoslezské
v l. 1919–1936. Zprávy památkové
péče 1, 1937, č. 9, s. 9–12.
PINDUR, David: 330 let od začátku výstavby kamenného
kostela v Bruzovicích. Sborník Státního okresního
archivu ve Frýdku-Místku 5, 2004, s. 21–36.
PINDUR, David: Bazilika Navštívení Panny
Marie ve Frýdku. Baz ylika Nawiedzenia Marii
Panny we Frydku. Český Těšín 2011.
136
PINDUR, David: Bienek, Ondřej Antonín
Josef. Biografický slovník Slezska a severní
Moravy 7 (19), 2005, s. 18.
PINDUR, David: Historický a správní vývoj katolické
církve na Frýdecku v raném novověku. Studia Comeniana
et historica 35, 2005, č. 73–74, s. 48–73.
PINDUR, David: Chalík, Friedrich Ferdinand.
Biografický slovník Slezska a severní
Moravy 7 (19), 2005, s. 49–50.
PINDUR, David: Kostel Božího Těla
v Gutech. Střítež – Guty 2012.
PINDUR, David: Kostel sv. Antonína Paduánského
a poutní tradice na Prašivé. In: Al Saheb, Jan
a kol: Prašivá. Český Těšín 2011, s. 26–40.
PINDUR, David: Kostel Všech svatých
v Sedlištích. Sedliště 2012.
PINDUR, David: Książe czasów przełomu. Kazimierz II.
ciesz yński (1450–1528) i jego wladztwo. Wrocław 2010.
PINDUR, David: Náboženský život ve slezských farnostech
Bruzovice a Dobrá do josefínských reforem. Acta historica
Universitatis Silesianae Opaviensis 1 (Confinia
Silesiae. K životnímu jubileu Rudolfa
Žáčka), Opava 2008, s. 359–399.
PINDUR, David: Počátky charitní péče
v Bruzovicích. Těšínsko 48, 2005, č. 3, s. 8–13.
PINDUR, David: Poutní tradice na Frýdecku v období
pozdního baroka. Těšínsko 49, 2006, č. 3, s. 1–8.
PINDUR, David: Pražmové z Bílkova a barokní
náboženské festivity ve Frýdku. In: Pindur, David
– Turóci, Martin a kol.: Šľachta na Kysuciach
a jej susedia. Šlechta na Kysucích a její sousedé.
Čadca – Český Těšín – Žilina 2012, s. 163–187.
PINDUR, David: Přehled nejstarší církevně správní
organizace Těšínska. Od středověku do vzniku generálního
vikariátu v roce 1770. In: Jirásek, Zdeněk
(ed.): Polská papežská nunciatura v Opavě
(Slezsko v církevních dějinách 18. století). Acta
historica Universitatis Silesianae Opaviensis
– Supplementa Tomus V, Opava 2009, s. 57–92.
PINDUR, David: Reformace a počátky rekatolizace
v Těšínském knížectví. In: Jež, Radim – Pindur,
David (edd.): Těšínsko v proměnách staletí.
Sborník přednášek z let 2008–2009 k dějinám
Těšínského Slezska. Český Těšín 2010, s. 79–92.
PINDUR, David: Scultetus, Jan. Biografický slovník
Slezska a severní Moravy 9 (21), 2006, s. 88–89.
PINDUR, David: „Si Deus pro nobis, quis contra nos?“
Rod Oppersdorfů jako reprezentant barokního katolicismu v
nižším stavovském panství Frýdek.
In: Brňovják, Jiří – Gojniczek, Wacław – Zářický,
Aleš: Šlechtic v Horním Slezsku. Vztah regionu
a center na příkladu osudů a kariér šlechty Horního
Slezska (15.–20. století). Szlachcic na Górnym
Śląsku. Relacje między regionem i centrum
w losach i karierach szlachty na Górnym Śląsku
(XV– XX wiek). Katowice Ostrava 2011, s. 197–222.
PINDUR, David: Spor o Žermanice v 1. polovině
17. století. Těšínsko 48, 2005, č. 4, s. 1–6.
PINDUR, David: Školství v Bruzovicích do začátku
19. století. Práce a studie Muzea Beskyd
– Společenské vědy 16, 2005, s. 15–27.
PINDUR, David: Vrána, Matěj František Tadeáš.
Biografický slovník Slezska a severní
Moravy 10 (22), 2007, s. 73–74.
PINDUR, David: Vznik panského dvora
v Sedlištích. Sborník Státního okresního archivu
ve Frýdku-Místku 6, 2005, s. 10–18.
PINDUR, David: Z dějin farnosti
Dobratice. Dobratice 2012.
PINDUR, David: Z nejstarších dějin kostela Všech
svatých v Sedlištích. Těšínsko 49, 2006, č. 1, s. 1–10.
PITRONOVÁ, Blanka: Frýdecké urbáře z let
1580 a 1583 a jejich význam při majetkových změnách
na panství. Slezský sborník 54, 1956, s. 95–109.
PITRONOVÁ, Blanka: Poddanské nepokoje
na frýdeckém panství v letech 1771–1783.
Radostná země 11, 1961, s. 97–104.
POSPÍŠIL, Josef: Z památní knihy fary bruzovské.
Věstník Matice Opavské 13, 1905, s. 1–18.
PRASEK, Vincenc: Rodáci z Opavska
a Frýdecka. Opava 1885.
RADLINSKÝ, Miloš: „Železné krávy“.
Selský archiv 1, 1902, č. 1, s. 27.
ROSOVÁ, Romana: Dřevěné kostely v okrese
Frýdek-Místek – 1. část. Práce a studie
Muzea Beskyd 24, 2012, s. 1–26.
SCHIPP, Joseph Carl: Historisch-topographische Beschreibung des Breslauer
k. k. Diözesantheils. Teschen 1828.
SCHENKOVÁ, Marie – OLŠOVSKÝ,
Jaromír: Barokní malířství a sochařství ve východní
části českého Slezska. Opava 2004.
SEHNAL, Jiří: Barokní varhanářství
na Moravě. 1. Varhanáři. Brno 2003.
SEHNAL, Jiří: Barokní varhanářství
na Moravě. 2. Varhany. Brno 2004.
Św. Florian na Śląsku. Racibórz 2011.
ŠKUTA, Vladimír: Dřevěné kostely na Těšínsku.
Těšínsko 9, 1966, č. 3, s. 35–36.
TAGLIAFERRO, Jan: Zemřelý arcikněz Antonín
Poledník. Krátký životopisný nástin. Brno (1911).
TENGLER, Ervín: 300 let dnešního kostela
v Sedlištích. Moravská Ostrava 1938.
TOVAČOVSKÝ, Oldřich – SIKORA,
137
Jan – SCHÖDELHAUSER, Vladimír:
Historie poštoven na Těšínsku. Praha 1999.
URBAN, Wincenty: Z dziejów dusz pasterstwa
katolickiego w archidiakonacie opolskim i głogowskim
w czasach nowoż ytnych I. Warszawa 1975.
VACHOVÁ, Zdena: Lidové umění výtvarné.
In: Štika, Jaroslav (ed.): Těšínsko. 4. Lidová
píseň a hudba. Lidový tanec. Prozaická ústní
slovesnost. Lidové umění výtvarné. Český
Těšín – Rožnov pod Radhoštěm 2002.
VALOŠEK, Isidor: Bruzovice. Obraz života
slezské vesnice ve 14.–19. století – příspěvek
k vlastivědě Frýdecka. Bruzovice 1970.
VARHAUT, Stanislav: Proměny Krče a Michle, aneb,
Stručný průvodce dějin Michelské farnosti. Praha 2007.
VAVROUŠEK, Bohumil: Kostel
na dědině a v městečku. Praha 1929.
VESELSKÁ, Jiřina: Dřevěné kostely v Beskydech
a Pobeskydí. Frýdek-Místek 1994.
VESELSKÁ, Jiřina: Dřevěné kostely v okolí
Frýdku-Místku. Frýdek-Místek 1969.
VESELSKÁ, Jiřina: Sakrální památky
v okrese Frýdek-Místek II – dřevěné kostely.
Těšínsko 15, 1972, č. 1–2, s. 22–26.
VYCHODIL, Josef: Farské chalupy. Selský
archiv 3, 1904, č. 2, s. 77–80.
WOJNAR, Wiesław: Prawda o Cierlicku gdzie Żwirko
i Wigura startowali do wieczności. Czeski Cieszyn 1934.
ŽÁČEK, Rudolf: K cenám na Frýdecku koncem
17. a počátkem 18. století. Těšínsko
39, 1996, č. 1, s. 6–12.
ŽÁČEK, Rudolf: Pobeskydí od husitství
od husitství do Bílé hory. Frýdek-Místek 1986.
ŽÁČEK, Rudolf: Pobeskydí v letech 1618–1848
(místopisný přehled). Frýdek-Místek 1992.
138
Rukopisy:
GARBOVÁ, Eva: Epigrafické památky okresu
Frýdek-Místek. Diplomová práce Filozofické fakulty
Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Brno 1977.
KOUŘILOVÁ, Markéta: Sociální poměry na frýdeckém
panství ve 2. polovině 18. století. Ročníková práce Ústavu
historie a muzeologie Filozoficko-přírodovědecké
fakulty Slezské univerzity v Opavě. Opava 2001.
KUTHAN, Petr – DOLEŽAL, Vladimír:
Zpráva o restaurování a průzkumu ve farním
kostele v Sedlištích. S. l. 1984.
NEČÁSKOVÁ, Milena: Restaurování
nástěnných a nástropních maleb v kostele
Všech svatých v Sedlištích. S. l. 2012.
PETER, Václav: Bruzovští rodáci na vinici
Páně. Ostrava-Michálkovice s. d. (1955).
PINDUR, David: Dějiny farnosti Bruzovice do začátku
19. století. Rigorózní práce Filozoficko-přírodovědecké
fakulty Slezské univerzity. Opava 2006.
PINDUR, David: Frýdecké arcikněžství v letech
1654–1770 (v kontextu těšínského biskupského komisariátu).
Disertační práce Filozoficko-přírodovědecké fakulty
Slezské univerzity. Opava 2012.
ONDEREK, Josef – POLACH, Josef
– STŘÍŽ, Antonín Ferdinand: O naší
vesnici Sedlištích. Sedliště 1966.
SLÍVA, Ladislav: Kronika bruzovské
farnosti II. Bruzovice 1943–1946.
TRIZULJAKOVÁ, Miroslava: Zpráva o restaurátorské
práci: restaurování oltářních obrazů z kostela Všech
svatých v Sedlištích (včetně rámů). S. l. 1983.
Statistické příručky a přehledy:
Apoštolská administratura v Českém Těšíně.
Stav k 1. lednu 1973. Český Těšín 1973.
Apoštolská administratura v Českém Těšíně. Stav
k 1. prosinci 1968. Český Těšín 1968.
Catalogus cleri Archidioecesis Olomucensis anno
reparatae salutis 1941. Olomucii 1941.
Catalogus cleri Archidioecesis Olomucensis
1943. Olomucii 1943.
Handbuch des Bistums Breslau und seines
Delegaturbezirks für das Jahr 1929. Breslau 1929.
Handbuch des Erzbistums Breslau für
das Jahr 1937. Breslau 1937.
Chytilův úplný adresář Moravy a Slezska.
I/II. Slezsko. Praha 1925.
LUKEŠ, Josef: Obraz Slezska v číslech. Praha 1913.
Obyvatelstvo Slezska a Hlučínska v několika nejdůležitějších
směrech na základě sčítání lidu ze dne 15. února 1921 se
zvláštním ohledem na předešlá sčítání lidu. S dodatkem.
– Die Bevölkerung Schlesiens und des Hultschiner
Gebietes in einigen wichtigeren Beziehungen auf Grund
der Volskszählung vom 15. Februar 1921 mit besondere
Breücksichtigung der vorhergegangenen Volkszählungen.
Mit einem Anhang. Opava – Troppau 1924.
Österreichischer Zentralkataster sämtlicher Handels-,
Industrie- und Gewerbebetriebe. XVII. Die Betriebe von
Schlesien. Handelskammerbezirk Troppau. Wien 1908.
SCHIPP, Joseph Karl: Stand des Breslauer k. k.
Diozesantheils mit Ende des Jahrs 1820. Teschen 1821.
Schematismus des Bisthums Breslau und seines DelegaturBezirks für das Jahr 1887. Breslau 1887.
Denní tisk:
Katolické noviny, 18. 1. 1953
Slezské listy, 22. 11. 1902
139
Zdroje vyobrazení
Číslo označuje stranu, na níž se vyobrazení nachází,
číslo za lomítkem označuje pořadí obrázku na straně.
Instituce:
Český ústav zeměměřický a katastrální
v Praze, Ústřední archiv: 30/1
Muzeum Lašská jizba Sedliště: 9, 10, 11, 12, 13/1,
36, 38, 45, 85, 87/2, 88, 105/1, 107/1, 113/1
Muzeum Śląska Cieszyńskiego: 32,
33, zadní strana obálky
Národní památkový ústav, územní odborné
pracoviště Ostrava: 51/2, 74/1, 76/1–2,
Římskokatolická farnost Bruzovice: 83/2, 94/1
Římskokatolická farnost Sedliště:
52/2, 53/1, 80/1–2, 84/2
Obecní úřad Sedliště: 53/2, 54/1–4, 55/1–2, 56/2–3, 101
Zemský archiv v Opavě: 8
Zemský archiv v Opavě, Státní okresní
archiv Frýdek-Místek: 15, 19, 23, 26/2, 28,
29, 30/2, 34/1, 40/1, 42, 77, 78, 79, 81/1–2,
86/2, 96, 104/1, 109/2, 111/1, 112
Autorské fotografie ©:
David Dominik: 61/1, 63/2
Lysek Miroslav: přední strana obálky, 52/1,
53/3, 57/1–3, 58/1–3, 59/1–2, 60/1–2, 62/1–6,
63/1, 63/3–4, 64/1–2, 65/1–3, 66/1–2, 67/1–3,
68/1–4, 69/1–2, 70/1–4, 71/1–2, 72/1–3,
140
73/1–5, 74/2–3, 75/1–2, 94/2, 95/1–2, 97/1–3,
98/1–2, 100, 102, 103, 104/3, 105/2, 106, 107/2,
108, 109/1, 110, 113/2, 114, 117, 118/1–2
Pindur David: 111/2, 116
Přikryl Miroslav: 55/3, 56/1
Wawreczka Henryk: 61/2
Sbírky a fotoarchivy soukromých osob:
Hlostová Vlasta: 86/3
Pánková Iva: 87/1, 89, 90, 91, 115,
Pindur David: 13/2, 14, 22, 25, 26/1,
31, 35/2–3, 39, 40/2, 41, 44, 82, 83/1,
84/1, 86/1, 86/4, 119, 120, 121, 125
Pohludková Marie: 51/1, 92
Rašíková Marie: 122, 123
Šotkovská Alena: 46, 47, 48/1–3, 49/1–3, 50/1–3,
Varhaut Stanislav: 124
Wawreczka Henryk: 34/2, 35/1, 43, 93, 144
Literatura:
PAPROCKÝ Z HLOHOL, Bartoloměj:
Štambuch Slezský. Brno 1609: 18
PAPROCKÝ Z HLOHOL, Bartoloměj: Zrcadlo
Margkrabství Moravského. Olomouc 1596: 16
ŠTIKA, Jaroslav (ed.): Těšínsko. 4. Lidová
píseň a hudba. Lidový tanec. Prozaická ústní
slovesnost. Lidové umění výtvarné. Český Těšín
– Rožnov pod Radhoštěm 2002: 104/2
141
The Wooden Church of All Saints in Sedliště
The most important and precious historical building of distinctive Silesian municipality Sedliště
is the quaint wooden All Saints Church which was
to the second half of the 19th century filial church
of Bruzovice parish. The independent parish of Sedliště (only for this municipality) was established on
February 1, 1871 and local church was promoted to
a parish one.
The oldest mention of Sedliště church is from 1447.
Already at the beginning of the 16th century Sedliště
was a part of Bruzovice parish. 1638 the old church
was replaced by new building whose realization was
carried out by priest from Bruzovice Jan Scultetus.
According to local tradition, the new church was built
by miller from Sedliště Vojtěch Šustek and his son
Adam. During 1861–1865 the church was rebuilt, widespread to the western side and got new belfry which
replaced the original independent standing belfry.
The church is a timbered one-nave building oriented longitudinal to the main axis. On the right side
there is the side entrance leading to the gallery (so
called sobota). The main church entrance is from
the frontal (western) direction. The quadratic four-storey tower ended by cupola with lantern and double-cross rises over the main entrance. The flèche on
the steeple saddle-shaped, shingle covered roof is situated over the presbytery. The nave reaches size of
9,05 x 5,80 metres. The presbytery (5, 56 x 4, 05 metres) is ended in five sides.
142
Last restoration dates to 2011–2012. The affected wooden components and church timbering were replaced
and remediated. The new roofing from traditional
chopped shingles was laid down. The wooden facing
on the walls and in the tower went through exchange
and replenishment. The inside paintings, which cover
the whole presbytery and a part of the nave in several
layers, were renovated totally. On the choir’s partition
and organ sideboard got their original adjustment
by double-coloured marbling. The organ underwent
through restoration as well.
The church inside has flat ceiling with paintings
from the 19th and the beginning of the 20th century. The fragments of the original painting from
the 17th century were discovered on the side walls in
1984. The most precious of them was detected behind
the side altar of Ascension of Jesus on the right side. It
is restored and represents the sixth station of the cross
with a fragment of Czech inscription. The painting of
the heaven with saints dominates the main altar from
the 18th century. In the altar extension there is placed
a wooden curving of the Holy Trinity. Some of angels´
plastics bear médaillons with Czech inscriptions citing
beatitudes of Jesus.
The side altar on the left side is consecrated to Anthony of Padua. On the sides of the St Anthony’s
painting from 1730 stand sculptures of St John Baptist and St Paul. The altar of Ascension of Jesus is on
the opposite side. It is decorated by sculptures of St
Isidor of Madrid and St Wendelin. In the extension
you can see the wooden curving of St Sebastian. Your
attention can rivet the Baroque pulpit or baptismal
font.
The church of Sedliště is surrounded by cemetery
with wooden fencing with shingle roof. This place
of the last rest is first documented in written record
to the year 1652. The old cemetery preserved its original character and today it is a rare kind of open-air
museum of cast-iron sepulchral crosses. In its vicinity
there are valuable sandstone sculptures of St John
of Nepomuk from the first half of the 19th century
and Virgin Mary of Frýdek from 1894.
The history and the present of church in Sedliště are
set into wider context into his publication. The text
introduces local priests, priests-countrymen and last
but not least all sacral buildings in the municipality.
It also pays attention to other wooden churches in
the vicinity of Sedliště. The wooden church in Sedliště
represents the first class relic of sacral Baroque architecture in the region of Teschner Silesia and belongs
to the most precious monument of Region Silesian
Gate. The goal of this reconstruction is to underline
the importance of the one from the oldest wooden
churches in the Czech Republic.
143
Letecký pohled na centrum obce Sedliště s dřevěným kostelem Všech svatých, 2. května 2008
Dřevěný kostel Všech svatých v Sedlištích
PhDr. David Pindur, Ph.D.
Překlad resumé do anglického jazyka: Mgr. Hana Šústková, Ph.D.
Vydala Obec Sedliště ve spolupráci s Regionem Slezská brána za finanční podpory Moravskoslezského kraje
Grafická úprava: Image studio s.r.o.
Tisk: Tiskárna Kleinwächter, Frýdek-Místek
ISBN 978-80-260-5172-5
144