Týnecké listy

Měsíčník Obce Velký Týnec
TÝNECKÉ LISTY
Ročník XXIll
Září 2013
Cena 10,- Kč
Zářijový
úvodník
Buchtobraní 2013
1
2
Foto: Jaroslav Rod a Ivo Stejskal
Vítězkou soutěže o nejlepší buchtu se stala paní Jindřiška Tomková.
Mužskou porotu okouzlila svým věnečkem z odpalovaného těsta s pudinkem a šlehačkou.
Petr Hanuška V sobotu 31. srpna
proběhl první ročník nové kulturní akce
nazvané Buchtobraní. Název vymyslela nápaditá paní Lucka Peňašková.
Motivace ke zrodu této, věřme, nové
tradice byla velmi jednoduchá. Když se
na konci července mohou pánové radovat ze záplavy pivních vzorků, proč
by se na něco chutného či lákavého
nemohly těšit i naše dámy?! Proto bylo
Buchtobraní zaměřeno především na
ně, na jejich schopnosti, potřeby i radosti. Poprvé tak na naší půdě proběhla soutěž v pečení sladkostí. Nedělali jsme rozdíl mezi skutečnými buchtami a zákusky, neboť jsme netušili,
kolik se sejde soutěžních vzorků. Někdo nám to po vyhlášení vítězů vyčítal,
jiný pochopil, že všechno nové se musí
na základě získaných zkušeností nejprve doladit. Na nově umístěném pódiu (u zámecké zdi směrem ke kostelu)
se mezitím rozběhl kulturní program,
který postupně naplnily skupiny Old
Dogs (country a blues) - foto 2, Mionši
(goralské písně a tance) - foto 3 a hlavní hvězdy odpoledne Václav Neckář se
skupinou Bacily - foto 4. Právě poslední
host sklidil obrovský aplaus a musel
několikrát přidávat. Na tomto místě
musím konstatovat, že publikum, které
se sešlo na zámecké zahradě - foto 5,
bylo během zpěvákova vystoupení
úžasné. Zpívalo, vlnilo se, mávalo
rukama. Prostě nádhera! Ale to nebylo
BR
IK
A
Otázka pro...
RU
Jana Dostála
- autora nové týnecké
sochy Kláry - str. 2
Viktora Plachého
- hlavního agronoma ZD
Agra Velký Týnec - str. 15
PRŮVOD
NO
VÁ
Velevážené čtenářky, vážení čtenáři,
dovolte, abych vás nejprve seznámil
s událostmi z našeho dvorku. Začal
kvést břečťan. Po celý rok si jen tak
polehává na zídce a občas vystrčí
nějaký všetečný šlahoun. Právě teď
mi jeden kouká do okna. Když zafouká
ten správný vítr, tak na něj i potutelně
klepe. Přísně jsem na něj pohlédl a varovně pozvedl prst. Vždyť ty mi tady
stíníš! Ustup mi ze slunce! V mé paměti se rázem vyvalil sud s Diogenem, který tento památný výrok pronesl někdy ve 4. století př. n. l. Tehdy
se ho ptal jeden z nejmocnějších mužů tehdejšího světa Alexandr Veliký,
jestli něco nepotřebuje, že je ochoten
mu splnit jakékoliv přání. Diogenes
byl však vyznavačem prostého života
nezatíženého jakýmkoliv majetkem.
K pocitu štěstí potřeboval právě jen
to slunce. Byl vskutku svéráznou postavičkou starých Atén. Provokoval
bohaté a bavil chudé. Jednou však
město přepadli námořní lupiči. Když
ho neměli o co oloupit, ukradli prostě
jeho samého. Odvezli jej na Krétu a on
se tam na trhu na otroky sám vydražil.
Ale zpět k tomu kvetoucímu břečťanu.
Kolem něj to teď opravdu žije. Doplnit
zásoby si sem přilétají včeličky, sršni,
vosičky, čmeláci a kdoví jací ještě
bručounové. Nádherný koncert u toho
svého snažení provozují. Někdy jsa
trochu uběhán, usednu a chvíli se do
něj zaposlouchám. Síla té přírodní
činorodosti mne velmi občerství. Ale
jak se tak občerstvuji, přichází z kapitánského můstku v naší kuchyni
poplašná zpráva. Nejsou brambory.
Popadnu tedy košík a utíkám na horu
(do sadu). A jak tak buším do ztvrdlé
země, srdce mé si recituje dětskou
básničku od Františka Hrubína „Princeznička na bále“. On to tak krásně
napsal. Když se v hnědé hlíně zaleskne žlutý brambor, je to vskutku jako
ta nejkrásnější perla. Jako malý kluk
jsem nechápal, jak si někdo může
splést brambory s korálkama. No
a teď už tomu Honzovi rozumím. Inu,
co se v mládí naučíš ve stáří, jako když
najdeš.
O září se dá také říct, že je dobou nových počátků. No kdy si myslíte, že byl
Adam s Evou vyhnán z ráje? Určitě to
bylo někdy v září, protože byla zralá
jablka poznání. To je asi také důvod,
proč školní rok začíná právě v tuto
dobu. Jsou prostě zralá jablka poznání. Přeji tedy těm, kteří se je vydávají
trhat, hodně zdaru. Připomenul bych
ještě jedno nebo raději dvě důležitá
zářijová výročí. Smrt svatého Václava,
který byť nedobrovolně položil duchovní základy české státnosti a podepsání Zlaté buly sicilské. Tou byly
v roce 1212 položeny faktické základy
českého království. Pod dojmem
těchto velkých událostí si tedy dovolím vám, velevážené čtenářky a milí čtenáři, popřát, ať vše, co v tuto
dobu započnete, také zdárně dokončíte.
Stanislav Denk
www.velkytynec.cz
Tomáše Jurku
- ředitele Základní školy
M. Petřkové Velký Týnec
- str. 15
vše. Lucka Peňašková nasmlouvala
řadu zajímavých stánků – počínaje
kulinářsky zaměřenými přes drogerii,
bižuterii, čaje až po vizážistky. Svou
radou přispěla i paní masérka či obchodní zástupkyně z prestižní firmy
Tescoma. Zkrátka nepřišly ani děti.
Bavila je jízda na koníčcích paní Hnilicové, dobrodružství na elektrických
motorkách, skákací hrad či tradiční
tvůrčí dílnička, kterou měla na starosti
skvělá paní Jana Krutilová. A pokud jde
opět o nějakou výtku, směřuje k malému množství prodávaných sladkostí.
Nabídka podomácky připravených výrobků členek národopisného souboru
Týnečáci či Klubu seniorů Velký Týnec
byla brzy vyprodaná, takže mlsné
jazýčky naštěstí uspokojila pouze nevyčerpatelně zásobená Kavárnička
sester Lexových. Na pozdní sobotní
oběd podávaný červenými a bílými
číšníky - foto 1 dorazilo téměř 200 zájemců. Od druhé hodiny odpolední se
o dostatek nápojů i papáníčka začali
starat členové fotbalového oddílu
TJ Sokol Velký Týnec. V jejich režii se
odehrávala i večerní zábava. Doufám,
že za rok se více jak 800 návštěvníků
opět do zámecké zahrady vrátí!
3
4
Pozn. redakce - video z akce je k vidění
na stránkách www.oltv.cz/buchtobranive-velkem-tynci-video-1496.html
2 Sběr nebezpečných
a velkoobj. odpadů
7 Zemřel nejstarší
muž ČR Jan Nitka
10 Nová prodejna
potravin
se představuje
5
12 Týnecké outlety
dříve i nyní
13 O příteli
panu Tomkovi
15 Kostelem opět zní
hlas varhan
18 Tradiční zájezd
do pivovaru
se blíží
Týnecké listy neleznete v elektronické podobě na obecních internetových stránkách
2
Starostovýma očima
TÝNECKÉ LISTY
Srpnové kalendárium
3. srpna
Přehlídka seniorských tanečních skupin
- Klub seniorů Velký Týnec - zámecká zahrada - 13.00 hodin
18. srpna
Týnecké hody 2013
- Církev římskokatolická Velký Týnec
- kostel Nanebevzetí Panny Marie + zámecká zahrada
- 10.00, 13.30 a 14.00 hodin
31. srpna
Buchtobraní 2013
- Obec Velký Týnec a TJ Sokol Velký Týnec - zámecká zahrada - 12.30 hodin
Další události
nového měsíce pracovalo? Rozběhla
se stavba nového zastřešení na budově mateřské školy; probíhalo zhotovení nové fasády na budově pošty; do
decentního barevného kabátu se oděla
budova staré školy; dolaďovaly se
projekty Revitalizace centra obce
Velký Týnec a Rekonstrukce ČOV Velký
Týnec - na obě akce obec získala dotační prostředky z ROP Střední Morava,
resp. SFŽP; připravovalo se výběrové
řízení na nákup zametacího stroje opět z dotačních prostředků SFŽP a na
akci Dokončení kanalizace v obci Velký
Týnec - Čechovicích - dotace MZe ČR.
Počasí
I v srpnu pokračovalo nádherné letní
počasí bez výrazných teplotních výkyvů. Srážky se vyskytly velmi ojediněle, a to 10. a 25. - 27. srpna. I pranostika spojená se svatou Annou se
potvrdila - kontrastem k teplým dnům
byly chladné noci, kdy teplota klesala
k 9 či 8 stupňům. Nebylo to však trvalé
pravidlo. První dekáda: Noc - 14, 15,
15, 17, 17, 17, 19, 19, 22, 15. Den - 27,
32, 35, 32, 28, 32, 33, 36, 28, 18. Druhá
dekáda: Noc - 11, 12, 17, 13, 9, 8, 10,
12, 18, 16. Den - 25, 24, 23, 22, 21, 24,
27, 30, 28, 18. Třetí dekáda: Noc - 13, 9,
9, 15, 14, 14, 14, 13, 14, 8, 12. Den - 19,
21, 23, 22, 16, 17, 19, 19, 20, 22, 19.
Otázka pro...
Jana DOSTÁLA, mladého sochaře,
který je tvůrcem sochy – železné
Kláry
Tvoje socha způsobila v naší obci
velký rozruch, ba vlnu odmítavých
reakcí. Nyní ještě navíc Klára rezaví. Je to záměr, nebo postupná
zkáza materiálu?
Ano, rezavé roucho Kláry vyvolalo
v posledních dnech poměrně velkou
diskusi. Již od samého začátku práce
na figuře sochy to byl záměr. Vzhledem k prostředí, kde měla být socha
umístěna, a kontrastu nynější zelené
trávy pod ní, daleko lépe vyhovuje
oranžovo-červený odstín rzi než například černá barva. Jednolitá celistvost
černé se daleko méně hodí k výrazu
sochy, který jsem chtěl zachytit. Naopak rozmanitost rozdílných odstínů rzi
od oranžové, červené až po hnědý tón
podporuje dynamiku sochy.
Rez žádným způsobem nenarušuje
statiku sochy, neboť v našich vnitro-
v sobotu 14. září 2013
SBĚR NEBEZPEČNÝCH
A VELKOOBJEMOVÝCH ODPADŮ
24. srpna
Tohatsu Fire Cup 2013
- SDH Velký Týnec - areál hasičské zbrojnice - 10.00 hodin
Dne 16. srpna proběhly dvě kontroly
dotačních programů. V 8.00 hodin byl
podepsán závěrečný protokol kontroly
SFŽP na Zateplení objektu 6. - 9. ročník, od 9.00 hodin proběhla předběžná
kontrola MMR ČR na akci Máme moře
na svém dvoře aneb volejbal na školní
pláži.
Ve dnech 20. - 22. srpna zorganizoval
mikroregion Království Expedici Třeboň 2013. Její součástí byla výměna
zkušeností s obyvateli mikroregionu
Třeboňsko.
Dne 28. srpna proběhlo v Majetíně
jednání Rady mikroregionu Království.
- A na čem se během druhého prázdni-
V působnosti Obecního úřadu ve Velkém Týnci
bude v našich obcích proveden
zemních klimatických podmínkách je
roční úbytek materiálu 45 – 53 mikronů. Vzhledem k tomu, že celá socha je
svařována z 5 mm pásovin, tak k celkovému proreznutí a kolapsu sochy by
mělo dojít nejdříve za 120 let.
Při zadávání zakázky hrála svou roli
i finanční otázka, druhá povrchová
úprava – žárové zinkování by značně
cenu navýšila. Jednak samotný proces
žárového zinkování, stejně tak i transport sochy do Polska, který by byl nevyhnutelný vzhledem k nedostatečné
velikosti ponorných zinkovacích van
v ČR. Další možností by byla volba
jiného materiálu, například nerezu,
u kterého je cena asi pětkrát vyšší.
V návaznosti na současné moderní
umění je rez často užívaná jako médium, zejména ve vysokém umění.
Například autor Antony Gormley
(http://www.antonygormley.com/scul
pture/chronology), (http://4.bp.
blogspot.com/_QfDyE0cxjS0/
TJdimDCK__I/AAAAAAAAHkY/fRAiVE9FbI/s640/254361817_01afb0936d_
o.jpg) z Anglie nebo také Richard Serra
(https://www.google.cz/search?q=rich
ard+serra&safe=off&source=lnms&t
bm=isch&sa=X&ei=zbYpUr6cEoLRtQ
b3iIBg&ved=0CAkQ_AUoAQ&biw=13
66&bih=624) či Wendy Klemperer
(http://wendyklemperer.com/gallery/o
utdoor_scultpure/146) často používají
ve svých skulpturách rzi. Navíc, Kláře
rezavá podle mého názoru sluší.
Ptal se P. Hanuška
svozová technika bude přistavena na těchto místech:
Vsisko - u kaple
Čechovice - hostinec
Velký Týnec - hasička
7,30 - 8,30 hod.
8,45 - 9,45 hod.
10,30 - 12,30 hod.
Žádáme občany o dodržení časových termínů.
Na uvedených místech neodkládejte odpad předčasně, vyčkejte příjezdu
svozových vozidel. Po ukončení již nebude možné odpady odevzdat, neboť
svozová technika bude přesouvána do dalších obcí.
K likvidaci bude možno odevzdat odpady v následujícím sortimentu:
Nebezpečné odpady:
•
Desinfekční prostředky, kosmetické přípravky, obaly od sprejů
•
Absorpční činidla, filtry nasycené olejem, mastné hadry (od oleje)
•
Oleje, mazací tuky
•
Staré nátěrové hmoty, ředidla, mořidla, rozpouštědla, klížidla a lepidla
•
Kyseliny a hydroxidy
•
Detergenty, odmašťovací přípravky
•
Staré léky
•
Postřiky (pesticidy, fungicidy, herbicidy, insekticidy na hubení škůdců)
Ostatní odpady:
•
Pneumatiky (jen na osobní vozy do velikosti 18”)
•
Objemný odpad (např. matrace, koberce, linolea, křesla, gauče,
kočárky, nábytek, kufry, sedačky z automobilů, apod.)
ZPĚTNÝ ODBĚR – zdarma
•
Olověné akumulátory
•
Baterie, monočlánky
•
Zářivky, výbojky
•
Zařízení s obsahem chlorofluorouhlovodíků (ledničky*)
•
Elektrotechnický odpad (např. TV, monitory, PC, pračky, rádia,
vysavače, fény apod.)
•
Jedlý oleje – novinka (přinést v PET lahvi)
Elektrotechnický odpad, který nebude kompletní (posoudí mistr OH) nemůže být
odebrán ve zpětném odběru, tedy zdarma.
Stavební odpad jako (cihly, omítky, beton) může být odebrán jen v omezeném
množství do 100 kg, krytina obsahující azbest (eternit) může být odebrána jen v
neprodyšně zabaleném obalu.
Stranu připravil Petr Hanuška
Obecní úřad ve Velkém Týnci
Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1
Úřední hodiny pro veřejnost:
pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30
Telefonické kontakty:
Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ........................................... 585 391 495
585 151 113
fax: 585 391 506
Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .................................................... 585 151 120
Místostarosta - Jaroslav Chytil ............................................................ 585 151 119
Sekretariát - Radka Tomečková ........................................................... 585 151 111
Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová .......................................... 585 151 115
Stavební úřad - Ing. Bc. Karla Brzobohatá ............................................ 585 151 118
Stavební záležitosti - Eva Krkošková .................................................. 585 151 114
Účetní obce - Radana Procházková ..................................................... 585 151 116
Správce obecního majetku - Petr Drápal ............................................ 585 151 112
Obecní policie Velký Týnec .................................................................. 725 544 540
Elektronické adresy:
[email protected], [email protected]
TÝNECKÉ LISTY. Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Velký Týnec
1, IČO 00299669. Evidenční číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXIII., č. 9. Vyšlo v září 2013. Cena výtisku 10,Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktor:
PhDr. Petr Hanuška, Ph.D., tel. 585 151 113, e-mail: [email protected]. Redakční rada: Ing. Marta
Kypusová, Mgr. Vendula Vránová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk. e-mail:
[email protected]. Sazba/zlom Pavel Peňaška, e-mail: [email protected]. Tisk:
EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se
stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.
Obecní servis 3
TÝNECKÉ LISTY
Životní jubilea
80 let
Paní Růžena Konečná z V. Týnce
V měsíci září
blahopřejeme
k narozeninám:
75 let
Paní Marie Paličková z V. Týnce
Paní Ludmila Nekoksová z V. Týnce
89 let
Paní Blažena Zdařilová z V. Týnce
70 let
Pan Josef Grůz z V. Týnce
Pan Vladimír Spurný ze Vsiska
86 let
Paní Milada Richterová z V. Týnce
84 let
Paní Anna Dočkalová ze Vsiska
Paní Marie Koutná z Čechovic
Paní Nasťa Navrátilová z V. Týnce
Paní Zlatuška Nováková z V.Týnce
60 let
Pan Josef Roupec z Čechovic
Paní Miloslava Bártová z V. Týnce
Paní Magdaléna Sklenářová z Čechovic
Pan Ivan Ostřanský ze Vsiska
83 let
Paní Květoslava Marková z V. Týnce
Vzpomínka
V pondělí 12. srpna 2013 zemřel ve
věku 80 let bývalý místostarosta obce
pan Zdeněk Huk. Jménem Zastupitelstva obce Velký Týnec i jménem svým
vyjadřuji Zdeňkovi poděkování za
práci, kterou pro naši obec odvedl.
Osobně na něj budu vzpomínat jako na
člověka, který veřejnou službu vykonával nesmírně poctivě a precizně.
Nezapomenu také na to, že dokázal za
každých okolností dodržet své chlapské slovo, což v dnešní době není zrovna běžná lidská a profesní vlastnost.
Děkuji mu také za kolegiální podporu
a přátelské chování ve chvílích, kdy se
chystal na zasloužený odpočinek a já
po něm přebíral v roce 2002 funkci místostarosty obce. A v neposlední řadě
za smysl pro humor, který ho neopouštěl ani ve složitých situacích.
Čest jeho památce!
Dr. Petr Hanuška, starosta obce
Pište HAIKU
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
čas neuvěřitelně kvapí a my čekáme na vaše básnické výtvory,
které otiskneme v obecním stolním kalendáři pro rok 2014.
Jen pro oživení: haiku je zpravidla
trojverší ve schématu 5-7-5, které
udává počet slabik na jednotlivém
řádku. Můžete však také poslat
jakoukoliv krátkou báseň.
Nové knihy
Místní knihovna Velký Týnec
Beletrie
1. Awdry, W. a Ch.: O mašince Tomášovi 2
2. Carter, Ph.: Oltář z kostí
3. Clarková, M.: Má rád hudbu, rád tančí
4. Egeland, T.: Lži otců
5. Green, J.: Hvězdy nám nepřály
6. James, E. L.: Padesát odstínů temnoty
7. Kocábová, N.: Jmenuji se Veronika P.
8. Patterson, J.: Jedenáctá rozhodne
9. Riggs, R.: Sirotčinec slečny Peregr
10. Tučková, K.: Žítkovské bohyně
11. Verdon, J.: Zavři oči
Naučná literatura
1. Kyle, Ch.: Americký sniper
2. Tombak, M.: Vyléčit nevyléčitelné
Své příspěvky posílejte na email:
Připravila Marta Ivančíková
[email protected]
nebo na adresu obecního úřadu.
+++
Anna Achmatovová
Podivný podzim vzdul nebe jak báň chrámu
a zakázal je špinit od mraků.
Podivné září, dny bez mrazíků k ránu,
bez vlhkých mlh a vlezlých lijáků.
V kanálech vody jak smaragd zprůsvitněly,
těžký pach růží vanul od kopřiv,
svit hvězd byl rudý, dusný, rozechvělý
a uhrančivý jako dřív.
Slunce jak buřič vyhnalo z města spánek.
Zdálo se, že mu jeseň uvěří,
že láskou jarně zbělá od sasanek…
A tenkrát, klidný, vešels do dveří.
Místní knihovna Vsisko
Beletrie dospělá
1. Stanislav Češka: Případ podivného gombíku
2. Cheryl T. Gohen Greene: Intimní život
3. Jo Beverley: Neurozená hraběnka
4. Sandra Worth: Dáma z Růže
5. John Sandford: Ukradená oběť
6. Mo Hayder: Unesená
Beletrie dětská
1. Sabine Kalwitzkiová: Mojí zvířecí kamarádi
2. Nejkrásnější české pohádky
3. Jana Eislerová: Robinson Grusoe
4. Herge: Ulomené ucho
5. Liz Rettigová: Deník lásky
6. Jiří Kahoun: O létajících strojích
Připravila Eliška Navrátilová
Otevírací doby týneckých knihoven naleznete na webu obce
www.velkytynec.cz
4
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
5
Smíšené zboží otce a syna
Novákových se rozšiřuje
OPTICKÝ INTERNET
Letos poslední termín
Josef Schneider Oslovujeme tímto
zájemce o připojení k optické síti, že
byl stanoven nový termín zafukování
optických vláken. Odborná firma
provede zafouknutí vláken do mikrotrubiček v sobotu 5. 10. 2013.
Na webové stránce obecní sítě
http://intranet.velkytynec.cz/ najdete
další podrobnosti k celé akci, seznam
ulic a čísel popisných, kde je možné
k síti přistoupit. Rovněž i přihlášku
a ceny optických bran. Vše je v sekci
dokumenty.
Připomínáme, že mikrotrubičku dodáme zdarma, rovněž zafouknutí. Na Vás
je jen příprava výkopu a prostup
domem na místo určení optické brány.
S výkopovými pracemi se můžete
obracet na našeho spolupracovníka
(tel. 737 826 241), ceny jsou smluvní.
Rychlost, kterou lze již dnes dosáhnout
pomocí obecní optické přípojky je až
60 mbps! Proto neváhejte! Cena měsíčního paušálu činí jen 360Kč.
Vaše případné dotazy rádi zodpovíme
na [email protected].
Petr Hanuška Smíšení zboží pana
Jiřího Nováka, které najdete na týnecké
návsi, rozšiřuje svou kapacitu. Ti starší
z nás si pamatují malý obchůdek, který
dlouhá léta provozovala Jednota. Poté
se dostal objekt zpět do rukou majitelů,
kteří se před několika málo lety rozhodli, že živnost budou provozovat
vlastními silami. Jednoznačně to bylo
ku prospěchu věci. Prodejní prostory
byly rozšířeny, stejně tak nabídka zboží. Prodejna byla vybavena klimatizací
a kamerovým systémem. V těchto
dnech otec a syn Josef a Jiří Novákovi
přikročili k dalším rekonstrukčním
pracím. Rozšiřují prodejní plochu o další místnost. Na otázku, co nového to
přinese nám zákazníkům, odpověděl
starší z nich Josef: „Cílem je rozšířit
stávající sortiment zboží. Chceme nadále přivážet farmářskou zeleninu od
našich pěstitelů. Stejně tak rozšíříme
nabídku uzenin, a to o domácí uzenářské výrobky. Sám bych si dal poctivý gothajský salám pěkně opečený na
sádlíčku a s bramborem. A ne tu náhražku, co se rozpadá a nedá se jíst!”
zasněně dodal Josef Novák. V těchto
dnech probíhá ve dvorní části objektu
obchodu oprava střechy. Během září se
práce přesunou i do uliční části. A tře
šničkou na dortu bude i fasáda, kterou
chtějí mít Novákovi hotovou během
podzimu. Máme se tedy nač těšit!
6
Výročí
TÝNECKÉ LISTY
Zářijová výročí středomoravského regionu
Před 125 lety – dne 3. září 1888 se narodil v Želechovicích
univ. prof. PhDr. Tomáš ČEP, vl. jm. ČEPELÁK, folklorista,
literární historik a prozaik.
Vyrůstal na Hané. Gymnázium začal studovat v Olomouci, ale maturoval
v r. 1907 v Místku. Poté studoval v Praze na FF UK filologii (češtinu a němčinu).
Doktorát získal v r. 1913. Osobní zkušenosti z východní i jižní fronty v době
1. sv. války měly velký vliv na jeho národní uvědomění. Zprvu působil jako
středoškolský profesor češtiny v Moravských Budějovicích a v l. 1922-26
přednášel na učitelském ústavu v Opavě češtinu a pedagogiku. V této době se už
plně věnoval sběratelské činnosti ústní slovesnosti ve Slezsku. Soustředil se
zejména na sběr lidových povídek o čertech, čarodějnicích, hastrmanech
i ohnivých mužích. Zaznamenával ústní podání starých vypravěčů ze širokého
okolí a odborně je začal publikovat ve Věstníku Matice opavské a ve Vlastivědném
sborníku slezském. V r. 1926 odešel do Brna, kde učil na první české reálce.
V mimoškolní činnosti se věnoval osvětové činnosti na venkově. Jeho znalost
zemědělské problematiky ho přivedla do agrární strany, byl činný v organizaci
„Svobodné učení selské“. Od r. 1933 přednášel ve Velkých Opatovicích na Vyšší
lidové škole o selské problematice a o sociologii venkova. Některé práce s touto
problematikou byly publikovány ve sborníku „ Selská čítanka“ (1931) a knižně
v r. 1933 pod názvem „ Kapitoly ze sociologie venkova“. V r. 1935 se habilitoval
v oboru sociologie venkova a začal působit na Vysoké škole zemědělské v Brně.
Mohl tak plně rozvíjet své názory opřené o znalosti literatury a folkloristiky.
Publikoval též několik monografií o význačných osobnostech.
V době 2. sv. války se zapojil do odbojové činnosti v organizaci Obrana národa, ale
v r. 1940 byl zatčen gestapem a vězněn. Po osvobození opět působil na VŠZ, kde
byl v srpnu 1947 jmenován řádným profesorem sociologie. Přednášel pak až do
r. 1949 souběžně i na Vysoké škole sociální. Z té doby pochází další jeho spis
„Zemědělství na nových cestách „ (1947), kde odsuzuje socializaci zemědělské
výroby. Po r. 1948, když byla sociologie z výuky vyřazena a pro své názory, byl
zbaven profesury a v r. 1952 penzionován. O pět let později byl zatčen a odsouzen
pro svůj kritický postoj k režimu na čtyři roky odnětí svobody. Byl vězněn v Brně,
v Praze a v Leopoldově, kde zemřel 17. 10. 1959.
(Biografický slovník Slezska a Severní Moravy. 11. Ostrava 1998, s. 21-22. *Ficek,
V.: Osud T. Čepeláka. In: Slezský sborník, 67, 1969, s. 560-562)
Před 40 lety – dne 9. září 1973 zemřel v Olomouci PhDr. Václav NEŠPOR, archivář, pedagog a odborný spisovatel.
Rodák z Velkého Týnce, kde se narodil 2. 7. 1883 a vyrůstal v rodině zemědělce.
Po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci v r. 1903 odešel studovat
filologii do Prahy. Po promoci v r. 1907 mu bylo nabídnuto, aby si udělal doktorát
a později se habilitoval, ale nemohl nabídku přijmout, protože byl vázán moravským stipendiem a povinností, učit několik let na zemských školách Moravy.
Koncem srpna 1908 byl jmenován učitelem na Zemské vyšší reálce v Jevíčku, kde
působil jedenáct let. Po ústních zkouškách a rozšíření aprobace získal v červnu
1912 definitivní titul profesora s právem učit na vyšších gymnáziích. V r. 1919 učil
na Státním gymnáziu v Přerově a současně též na učitelském ústavu a průmyslovce. V březnu 1920 odešel na třetí a poslední učitelské místo do Olomouce.
Učil češtinu, němčinu, dějepis a zeměpis na Zemské vyšší hospodářské škole
v Olomouci - Klášterní Hradisko až do r. 1938.
Od mládí se zajímal o historii rodného kraje a města Olomouce, kde studoval,
maturoval, pedagogicky působil osmnáct let a prožil nejkrásnější léta. Věnoval se
nejen pedagogice, ale též osvětové a kulturní činnosti, pořádal přednášky o historii obcí Olomoucka, na škole vedl knihovnu pro žáky i učitele a zároveň publikoval
výsledky své badatelské činnosti v regionálním vlastivědném tisku. V r. 1924 byl
mimo své pedagogické působení pověřen vedením městského archivu, kde
převzal místo archiváře. Podařilo se mu osamostatnit archiv, který byl do té doby
součástí městského muzea a městské obrazárny. Zpracoval nové archiválie,
uspořádal na dva tisíce městských knih, založil sbírku map, fotografií a zpracoval
rovněž registratury 13 připojených obcí. Na svém kontě měl patnáct vydaných
knih, ale i rozsáhlou publikační činnost (na 300 článků. statí a recenzí). Psal do
vlastivědných a osvětových časopisů vycházejících v Olomouci i na jiných místech Moravy, např. Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, Stráž
Moravy a přispíval též do výročních zpráv škol či jubilejních almanachů Slovanského gymnázia Olomouce. V období l. 1920-28 pořádal přednášky na vesnicích,
zaměřených na zemědělské dějiny obce, kde se přednáška konala. Třicátá léta vynesla prof. Nešporovi nejen několik knih o historii Olomouce a vydání jeho nejlepší
knihy „Dějiny města Olomouce“ (1936), ale také z přepracování i žaludeční
chorobu, která vyžadovala klid a tak v r. 1938 požádal o odchod do penze.
Archivářské práci se věnoval do r. 1940, kdy mu byla německými úřady zakázána
činnost a mohl se do archivu vrátit až po válce. V r. 1947 vydal další významné dílo
„Dějiny univerzity olomoucké“ a zároveň se zhoršením zdravotního stavu musel
ukončit práci v milovaném archivu. Teprve po vyléčení a ustoupení potíží se vrátil
k publikační a badatelské činnosti, pracoval také v olomoucké Státní vědecké
knihovně, kde prováděl katalogizaci starých tisků a nadále docházel do archivu,
kde shromažďoval podklady k další knize, která vyšla pod názvem „Dějiny roboty
na panství olomouckém“ (1960). V r. 1968 mu byl na Univerzitě Palackého v Olomouci udělen čestný doktorát filozofie. Jeho hrob najdeme na olomouckém
ústředním hřbitově. Rozsáhlá činnost V. N. se odráží v jeho písemné pozůstalosti,
která je uložena ve Státním okresním archivu v Olomouci.
(Kaňák, B.: Pozůstalost PhDr. Václava Nešpora. Ročenka Státního okresního archivu
v Olomouci 2 (21) 1993. Olomouc 1994, s. 19 - 23. *Spáčil, V.: Vzpomínka na prof. Václava
Nešpora. Středisko. Sborník VSMO 1984, r. 67, č. 8, s. 68-75. *Ševčíková, H.: Malé vyznání –
vzpomínky, návraty, ohlédnutí. Týnecké listy, 2002, č. 4)
Před 150 lety - dne 10. září 1863 se v Drahlově narodil
Josef SMÝKAL, redaktor, vydavatel a kulturní i divadelní
pracovník.
Maturoval r. 1884 na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté pracoval zprvu jako
úředník a od r. 1895 se věnoval novinářství. Spolupracoval s redakcí časopisu
Naše otázky, který vycházel v Ostravě v l. 1896-98, od r. 1897 působil v Těšíně.
R. 1899 vydával měsíčník Kraj a od listopadu 1899 do února 1907 byl odpovědným redaktorem Novin těšínských. Za jeho redakce se list zdokonalil a zpestřil
o publikaci poezie a prózy vlastenecky zaměřenou. O poměrech česko-polských
psal i přednášel, účastnil se na Těšínsku veřejné a národní práce, byl členem
četných spolků, pracoval ve spolku Snaha, v ochotnickém divadelnictví, v Matici
osvěty lidové aj. Hodně psal i do jiných časopisů mimo Slezsko, užíval šifru J.S.D.
Na výzvu Adolfa Kubise (1876-1958), tajemníka Národní jednoty pro východní
Moravu se sídlem v Olomouci, redigoval týdeník Hlasy z Hané, který vycházel
v Prostějově a od r. 1919 přešel do pokrokového deníku Pozor. Trvalý odpočinek od
r. 1933 trávil v Olomouci a ve své vilce v lázních Luhačovice, kde zemřel dne
2. 6. 1940.
(Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska. 2. Opava 1976, s. 132. *Fischer, R.: Olomoucký památník… Olomouc 1938, s. 272, 376-377)
Před 90 lety – dne 16. září
1923 se v Olomouci narodila Zdeňka PLACHÁ, roz.
Orlová, kulturní, osvětová
pracovnice a knihovnice.
Dědeček z otcovy strany byl řídícím
učitelem v Bystrovanech a druhý dědeček byl mlynářem, ale také starostou
obce. Toto rodinné zázemí ji velmi
ovlivnilo. Čtyři roky studovala Slovanské gymnázium v Olomouci a poté
Rodinou školu Pöttingeum. Po dokončení středoškolských studií v r. 1943 pracovala jako úřednice. Po osvobození
působila skoro sedm let na ředitelství
Moravských elektrotechnických závodů a v r. 1954 se s rodinou přestěhovala
do Velké Bystřice. O deset let později
převzala knihovnu v místě od místního
řídícího učitele Jindřicha Roba a vedla ji
do r. 1979. Je až neuvěřitelné, co vše
musela zvládnout, aby středisková knihovna získala v r. 1966 krajské uznání.
V r. 1968 založila kroniku knihovny.
Titulní list nakreslil akademický malíř, profesor Karel Svolinský, který v dětství
navštěvoval bystřickou měšťanskou školu. V kronice byla zpracována historie
knihovny zpětně od r. 1879 a končí r. 1979, kdy knihovna slavila stoleté jubileum
a jubilantka odešla do důchodu. Tím, ale neskončila její příslovečná aktivita. Její
celoživotní zájmy o literaturu, malířství, kulturu, korespondenci s umělci a dění
v rodném kraji, ji přinášely nejen pohodu a radost, ale občas ji přiváděly na
zajímavá setkání s občany. Od r. 1990 začala pravidelně publikovat články
o rodácích a osobnostech regionu na stránkách Velkobystřických novin. Znalost
prostředí a badatelská invence přinášela nová a dosud neznámá zjištění a fakta,
z kterých pak čerpala někdejší olomoucká okresní knihovna a doplňovala
a zkvalitňovala si databázi osobností Hané. V červenci 2011 převzala ocenění za
velký přínos v oblasti kultury a Cenu města Velká Bystřice.
Jubilantce srdečně gratulujeme
a přejeme jí hodně zdraví a pohodu do dalších let!
Před 105 lety – dne 25. září 1908 se narodil ve Velké
Bystřici Antonín PROCHÁZKA, akademický sochař.
Pocházel z rolnické rodiny. V útlém dětství onemocněl obrnou a ochrnul na pravou
polovinu těla. Do hlavní školy začal chodit v osmi letech, ale navzdory svému
postižení a ústrkům od spolužáků studoval výborně. Střední školu studoval
v Olomouci, kde v r. 1926 maturoval na obchodní akademii. Poté odjel do Prahy
na studium AVU, kde byl žákem prof. Jaroslava Horejce (1886-1983). Na počátku
války vytvořil jezdeckou sochu sv. Václava a sv. Jiří. Žil bohémským životem,
seznamoval se s výtvarnými umělci a herci. Počátkem února 1941 byl zatčen
gestapem za kresbu, která urážela Adolfa Hitlera. Byl odsouzen na třicet měsíců.
Z Pankráce byl převezen do Terezína, později do Mnichova a skončil ve Waldheimu. Ve vězení se naučil cizím jazykům, kromě němčiny se zdokonalil
v angličtině, francouzštině a částečně se naučil italsky a španělsky. Z vězení se
vrátil v létě 1944 tak vychrtlý, že nemohl ani chodit. Na podzim se trochu zotavil
a v zimě se vrátil opět do Prahy, kde po válce dostal jako politický vězeň byt na
Liliové ulici, kde měl i ateliér. Do rodiště se vracel na Velikonoce a Vánoce nebo
taky o prázdninách. Navštěvoval Karla Svolinského na Svatém Kopečku, J. R. Bečáka ve Velkém Týnci či bratry Černé, hudebníky v Olomouci. O jeho pohnutých
životních osudech vyprávěl rozhlasový pořad Sedmilháři. Po srpnových událostech 1968 ztratil elán a všechny naděje. Zemřel náhle na infarkt dne 3. 2. 1972.
(Plachá, Z.: Sochař Antonín Procházka. Velkobystřické noviny 2003, č. 9, s. 3-4. * Toman, P.:
Slovník výtvarných umělců Praha 1950.)
Před 90 lety – dne 29. září
1923 zemřel v Olomouci
Msgre ThDr. Antonín Cyril
STOJAN, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský.
Antonín Stojan (jméno Cyril je biřmovací) se narodil 22. 5. 1851 v malé
vesničce Beňov nedaleko Přerova v rodině domkáře. Po vychození obecné
školy odešel studovat k piaristům
v poutním místě Stará Voda u Budišova. Po dvou letech přešel Antonín Cyril
na nižší piaristické gymnázium v Příboře a po čtyřech letech pak na vyšší
gymnázium do Kroměříže, kde v roce
... pokračování na straně 7
Výročí
TÝNECKÉ LISTY
Zářijová výročí ...
1872 maturoval s vyznamenáním. Rozhodl se pro kněžství, v l. 1872-76 vystudoval teologii v Olomouci. Působil poté v různých farnostech, nejprve jako kaplan
v Šilperku (dnes Štíty), již po měsíci byl ale přeložen do Příbora, kde v dvojjazyčném území působil jedenáct let. Následující dva roky pak sloužil ve Svébohově u Šumperka. Nejdéle působil jako farář v Dražovicích u Vyškova, až do
r. 1908. Všude, kde působil, zůstal věrný svému předsevzetí, které učinil již
v semináři, a vyvíjel organizátorskou činnost na podporu náboženského života,
zakládal knihovny a pořádal sbírky na podporu poutních míst Svatého Hostýna
a Velehradu. Již od chlapeckého věku na něj působily dva momenty: úcta k Panně
Marii a k sv. Cyrilu a Metodějovi, která jej pak provázela po celý život a odrážela se
v jeho kněžské činnosti. Právě jeho zásluhou je jak obnovení zanedbané baziliky
bez duchovní správy na Svatém Hostýně, tak založení tradice unionistických
kongresů na Velehradě. Ačkoliv měl široké pole působnosti a množství nejrůznějších aktivit, nezapomínal na sebevzdělávání a v r. 1896 byl promován na doktora
teologie. V r. 1908 byl jmenován proboštem kolegiální kapituly v Kroměříži
a r. 1917 se stal sídelním kanovníkem olomoucké kapituly. Jeho aktivita jej
nakonec přivedla i do politiky. Od r. 1897 s kratšími přestávkami působil jako
poslanec Říšské rady i jako poslanec zemského sněmu za Křesťansko-národní
stranu. Po vzniku Československé republiky byl v listopadu 1918 zvolen poslancem Národního shromáždění Československé republiky. Byl u zrodu Československé strany lidové a v r. 1920 byl za tuto stranu zvolen senátorem Československé republiky. Při jednáních mezi státem a papežským stolcem se A. C. S.
stal nejvýznamnějším kandidátem a nakonec byl 11. 1. 1921 jmenován olomouckým arcibiskupem. Biskupské svěcení přijal 3. dubna t.r. Protože však nikdy neměl
zvlášť pevné zdraví a v době svého jmenování byl již starším člověkem, došlo
v říjnu r. 1922 k jeho naprostému vyčerpání a první mozkové příhodě. Po rekonvalescenci se znovu snažil plnit své povinnosti, v květnu následujícího roku jej
však postihl druhý záchvat mozkové mrtvice. Umírá 29. 9. 1923 ve své olomoucké rezidenci a je pohřben na Velehradě. V olomoucké arcidiecézi získal přezdívku
„tatíček Stojan“. V jeho rodišti stojí dnes památník, který byl na místě jeho rodného domu postaven v r. 1986. V obci Beňov je také malé muzeum A. C. S. na
místní faře římskokatolické farnosti, které bylo zřízeno u příležitosti 70. výročí
úmrtí v r. 1993. Jsou zde dochované předměty z doby života A. C. S., kopie
vysvědčení arcibiskupa, kancionály, modely jeho bust a také pomníku, obrazy,
knihy, ornáty a další liturgické předměty mající vztah k jeho osobě. V r. 2007 byla
v obci Stojanova lípa vyhlášena Stromem roku.
(Cinek, F.: Arcibiskup dr. A. C. Stojan. Olomouc 1933. *Fischer, R.: Olomoucký památník.
Olomouc 1938, s. 282-284. *Poselství. Olomouc 1938, s. 348-352)
Před 100 lety dne 30. září 1913 se v Žarošicích na Hodonínsku narodil Jaroslav VLACH, knihovník, bibliograf, kulturní a vlastivědný pracovník.
Po vychození měšťanky se vyučil typografem v Židlochovicích u Brna a pak pracoval v tiskárně v l. 1931-40. Ve volném čase se věnoval ochotnickému divadlu.
V l. 1938-45 působil též jako dobrovolný knihovník v rodišti. Po osvobození se stal
knihovníkem Zemské a univerzitní knihovny v Brně, kde působil do konce března
1947 a poté odešel do Olomouce, kde měl budovat Slovanskou knihovnu. Od
r. 1954 pracoval v nově zřízené knihovně FF UP a v knihovním středisku. Typografické zkušenosti využil při vydávání studentských časopisů i periodik na univerzitě. Denně dojížděl do Olomouce ze Šternberka, kde bydlel. Do důchodu
odešel v r. 1984, ale i nadále dojížděl do Olomouce. Věnoval se aktivně práci ve
Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Krása bydliště i okolí jej přiměla
k turistické činnosti, kdy týden, co týden jezdil do lesů jako okresní značkař první
třídy, prochodil taky řadu obcí na střední, ale i východní Moravě a všechny své
poznatky publikoval nejen v místním a vlastivědném tisku. Od r. 1958 vycházely
jeho knihy o Hané, Nízkém Jeseníku, Slovácku, Zlínsku a bibliografické soupisy
literatury. Rodiště proslavil monografií Žarošice a také vydáváním vlastivědného
sborníku Od Hradské cesty. Měl nádhernou knihovnu a místopisnou kartotéku
osobností okresů Olomouc, Jihlava, Třebíč, Gottwaldov, Uherské Hradiště a Hodonín. S panem Vlachem jsem se seznámila v r. 1973 na Knihovnickém týdnu v Písku
a jezdila jsem za ním do Šternberka poslední desetiletí. Ohromně mi pomáhal při
vytváření databáze osobností regionu Hané. Zemřel 20. 6. 1995 ve Šternberku,
ale pochován je v rodišti.
(Kubíček, J.: 60 let Jaroslava Vlacha, VVM, 25, 1973, č.3, s. 287-288. *Hlůzová, V.: Osobnosti
Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007, s. 231-238)
S lítostí oznamujeme, že
dne 14. srpna 2013 zemřel
v Tršicích Jan NITKA, zahradník, pomolog, čestný
pracovník zahrádkářského
hnutí, odborný spisovatel
a recenzent.
Pocházel z Tršic, kde se narodil před
107 lety (22. 11. 1906). Celý život se
věnoval zahrádkářskému oboru. Z rodiště vedla jeho cesta do Olomouce,
Chrudimi, Kouřimi, Opavy, Kroměříže,
Soudné u Jičína a zpět na Hanou.
V Chrudimi získal nejen řadu odborných znalostí, ale i schopnost publikovat v odborném tisku. Na stránkách
časopisů Zahrada, Zahradnické listy a měsíčníku Naše zahrádka začal publikovat
první fejetony, které měly velký ohlas. V r. 1938 vstoupil do Spolku zahrádkářů
Preizler v Olomouci, kde působil deset let. Byl znám na Kroměřížsku, Prostějovsku
a Zlínsku svými odbornými přednáškami a také články v odborném i denním tisku.
V r. 1957 stál u založení Čs. ovocnářského a zahrádkářského svazu v Olomouci
a o rok později založil ČOZS v rodišti a byl jejím předsedou téměř třicet let.
Souběžně vykonával tuto funkci i v Olomouci. Na svém kontě má mnoho odborných článků i knih a byl též uznávaným recenzentem zejména publikací o lískách.
Podílel se též na 4. dílu Malé pomologie. Jeho pracoviště získalo celou řadu uznání
nejen doma, ale i na mezinárodních výstavách na Floře Olomouc i v Erfurtu.
Čest jeho památce!
Připravila Hana Ševčíková
7
Zemřel Jan Nitka,
nejstarší muž v České republice
Miroslav Rozkošný Začátkem srpna
jsme se ze sdělovacích prostředků dověděli, že zemřel nejstarší muž v České
republice. A stalo se, co jsme my jeho
známí, přátelé a spoluobčané očekávali - nejstarším mužem v republice se
stal tršický občan Jan Nitka, dlouhou
dobu druhý nejstarší v republice a vůbec nejstarší muž na Moravě. Jako
uznávaný odborník zahrádkař a ovocnář byl známý také ve Velkém Týnci
a jeho okolí. Z jeho prvenství jsme se
však dlouho netěšili. Ještě méně však
samotný Jan Nitka, kterého zpráva
o tom, že se stal nejstarším mužem
v republice, zastihla již v olomoucké
fakultní nemocnici. Díky péči tamních
lékařů se zdravotní stav nemocného
podstatně zlepšil a příbuzní očekávali
jeho návrat domů. Dne 14. srpna však
došla do Tršic smutná zpráva, že Jan
Nitka ve věku nedožitých 107 let následkem zápalu plic zemřel. Zhruba týden po tom, co se stal nejstarším mužem v České republice.
Připomeňme si alespoň stručně z jeho
života. Narodil se 22. listopadu 1906
a v rodných Tršicích se vyučil zahradníkem. Brzy po vyučení odešel pracovat do ovocnářských školek v Čechách a jako zahradník pracoval také
v arcibiskupských zahradách v Kroměříži. Po návratu domů si zařídil školku
na pěstování ovocných stromků a keřů,
která se stala později známou i jako
součást místního jednotného zemědělského družstva. Jan Nitka zde pracoval jako její vedoucí. Ve své práci se
specializoval na drobné ovoce a jeho
výpěstky byly vyhledávány řadou zájemců. Již v roce 1945 byl zvolen do
výboru československého Svazu školkařů. Spolupracoval také se špičkovými odborníky v České akademii zemědělských věd, kde byl členem subkomise pro skořápkové ovoce. Zván
byl také ke spolupráci do vědecké rady, resp. s vědeckými pracovníky Výzkumného ústavu ovocnářského v Holovousích. V roce 2011 byla Janu Nitkovi udělena plaketa Johana Gregora
Mendela - Za celoživotní práci v oboru
zahradnictví. Vyšlechtil dvě odrůdy
lískových ořechů a jako nestor českých
a moravských šlechtitelů se těšil pozornosti zástupců jejich celostátní
organizace, kteří ho často u příležitosti jeho mimořádně vzácného životního jubilea navštěvovali. Byl také zapáleným zahrádkářem a v Tršicích založil Základní organizaci Českého zahrádkářského svazu a dlouhá léta byl
jejím prvním předsedou. Byl také předsedou okresní organizace svazu zahrádkářů a funkcionářem jejího celostátního vedení v Praze. Jan Nitka šířil
své odborné znalosti a zkušenosti pěstitele mezi místními zahrádkáři a také
na řadě přednášek i po celé republice.
Byl doma i v širokém okolí známý jako
aktivní a mimořádně zdatný člen Sokola, na jehož gymnastické cviky pamětníci vzpomínají dodnes. Jeho obětavou práci cvičitele a sokolského činovníka ocenila Česká obec sokolská
v roce 2006 bronzovou plaketou. Rád
cestoval. Podívat se na známá místa
v arcibiskupských zahradách v Kroměříži jezdíval jednou za rok vlakem ještě
po své devadesátce. Později rád cestoval se svým synem na různé výlety
autem. Jeho bohatá knihovna svědčí
o zájmu zesnulého o literaturu již od
raného mládí. Nebyl však jen pasivním
čtenářem, ale již v mládí začal psát
články do různých periodik a tento
další koníček ho těšil až do velmi vysokého věku. Napsal také a pronesl stovky smutečních projevů - většinou nad
rakvemi svých tršických spoluobčanů.
Z pestrého okruhu jeho činnosti si nejdéle uchoval aktivní zájem o veřejné
dění jako účastník zahrádkářských
schůzí, zájezdů a výstav. A nevynechal
ani letošní první přímé prezidentské
volby. Téměř do své stovky pracoval na
zahradě. Člověk je stvořen k práci
a pracovat by měl, dokud může. To je
názor lékařů, kteří se zabývají problematikou stáří. Jan Nitka se snažil po
celý život tuto pravdu naplňovat.
Příbuzní, přátelé, spoluobčané a známí
se rozloučili se zesnulým v pátek
23. srpna ve zcela zaplněné obřadní
síni olomouckého krematoria. Zde
kytici květů u rakve položili a poslední
čest zesnulému vzdali také krojovaní
olomoučtí sokoli.
Stavba nového centra obce
František Richter Obec Velký Týnec, jistě významná obec v regionu, postrádá tu pravou čuháckou náves, která
by byla jejím centrem. Proto je v současné době upřena pozornost na výstavbu nové návsi. Není to jednoduchá
záležitost, podmínky nejsou zvlášť příznivé po urbanistické stránce. Dá se očekávat,že ani výsledek nebude
právě ideální, ale oceňuji vedení obce včele se starostou panem Hanuškou, že dělá vše, co je za dané situace
možné. Jedná se o prostor u zdravotního střediska. Byl zbourán starý objekt, který po dopravní stránce
nevyhovoval a vytvořil se tak volný prostor pro vytvoření klidné zóny – návsi.Letos se už začalo s dlážděním
a prostor už dostává dobrou podobu. Důležitá bude rekonstrukce stávajícího objektu na cukrárnu a pizzerii.
Věřím, že se vše podaří a obec vydrží v úsilí přes protesty některých občanů. Vznikne tak příjemné prostředí
v centru obce, kde bude možno posedět při šálku kávy a něčeho dobrého k zakousnutí. To bych si moc přál.
Na konci tvořící se návsi – v rohu je umístěna ocelová socha ženy 3,5m vysoká, vytvořená z ocelových pásů,
kterou autor nazval Klárka. Při pohledu na toto dílo mám pocit jakési bezradnosti a beznaděje, zatímco umělecké
dílo by mělo v člověku vyvolat pocit radosti, pohody a uvolněnosti. To se týká všech druhů umění. Například
v hudbě, když slyším Vivaldiho, Beethovena, nebo skladby romantiků, tak ve mně ožije pocit radosti. Totéž
prožívám v sochařství, když vidím Michelangelova Davida ve Florencii nebo Pietu v chrámu sv. Petra v Římě.
Mám rád sochy Myslbekovy i díla mého bývalého profesora na technice Makovského. Nemohu však tvrdit, že
mám příjemné pocity při pohledu na Klárku. Připouštím, že mám na tom vinu i já. Jsem realista, a proto by mě
nenapadlo projektovat něco podobného jako tančící dům v Praze. Pokládám to za exces. Něco podobného
v menším měřítku je Klárka. Co je příčinou těchto mimořádných případů? Jedna z příčin je se zviditelnit. To se
panu Dostálovi určitě podařilo, protože už se ozvala Nová Hradečná.
Mám úctu k práci druhých a nepřikláním se k některým občanům, aby si Klárku postupně rozebrali cikáni nebo
aby byla odvezena do šrotu. Klárka už tu je a musíme si na ni zvykat a třeba si ji i oblíbit.
Je potřeba se ještě zmínit o výstavbě třípodlažního objektu s byty a obchodem, který je vybudován hned naproti
nové návsi a Klárky. Tento objekt měl přispět k lepšímu prostředí návsi , s politováním nutno konstatovat, že se
tak nestalo. Po architektonické stránce mě dům zklamal. V takovém náročném prostředí návsi si představuji
výraznější řešení dispozice.V přízemí je obchod se smíšeným zbožím. Pokud by nad vstupem nebyla tabule
„SMÍŠENÉ ZBOŽÍ“, nikdo by nepoznal, že je tam obchod určitě s největší prodejní plochou v obci. Vstup by měl
být výraznější, chybí mi tam výkladní skříně s nabídkou zboží, které dělají obchod obchodem. Podlaží – patrně
s byty, jsou řešeny bez jakékoliv architektonické myšlenky. V tomto případě si myslím, že obec spolu se
stavebním úřadem pochybila a připustila takový slabý projekt.
Věřím, že podobné chyby se obec nedopustí při posuzování projektu rekonstrukce stávajícího objektu, který by
měl sloužit jako cukrárna na návsi.
Přeji vedení obce a všem týnečákům, aby nakonec vše dobře dopadlo ke spokojenosti všech.
FOTOGALERIE
Text a 3x foto: Petr Hanuška
Slib se stal skutečností. Před několika
měsíci obec nabídla místním firmám
bezplatnou reklamu na autobusových
zastávkách. V úterý 27. srpna nainstaloval pan Miloš Vysloužil tabule do jednotlivých zastávek ve Vsisku a Velkém
Týnci a Čechovicích. Uživatelé na nich
najdou více jak čtyřicet odkazů, které
jsou tematicky rozděleny. Kromě názvu
firmy se můžete dozvědět, kde firma
sídlí, resp. získáte telefonický nebo
emailový kontakt. Tabule vyrobila firma Mapy Machovský. Pevně věřím, že
tyto informace prospějí oběma stranám - tedy firmám i jejich zákazníkům.
Foto: Petr Hanuška
Budovy pošty a staré školy se oděly do nového kabátu
Úpravy se dočkala také autobusová
zastávka ve Vsisku. Velké díky za to
patří manželům Chytilovým.
Příjezdovou cestu ke své firmě
si upravil Pavel Hnilica
na vlastní náklady.
Foto: Petr Hanuška
Týnecké hody 2013
Foto: Petr Hanuška
Foto: Petr Hanuška
10
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
Chtěla jsem mít obchod tam, kde žiji, říká paní Hana Lexová
Ve Velkém Týnci byla postavena čtvrtá
prodejna smíšeného zboží. U některých občanů to vzbudilo údiv, protože
se sami sebe dotazují, zda se v obci
s necelými třemi tisíci obyvateli tzv.
„uživí“. Kromě třech místních prodejen totiž musejí obchodníci počítat
s velkou konkurencí v podobě nedalekého supermarketu Albert. Všech rizik
i úskalí si byla paní Hana Lexová vědoma, i přesto se do svého snu „zakousla“ a prodejnu na počátku měsíce
srpna otevřela.
Jak se zrodil nápad postavit ve
Velkém Týnci obchod takového
rozsahu?
Měla jsem představu, že bych chtěla
v obci, kde bydlím, provozovat obchod
se smíšeným zbožím. Svého času jsem
jednala o pronájmu tzv. bývalé prodejny Jednoty, ale neuspěla jsem. A tak
jsem si usmyslela, že si postavím obchod nový. Koupila jsem pozemek
v centru obce a pustila se do práce…
Nad samotnou prodejnou jsou
umístěny čtyři byty. Jejich realizace byla součástí původního
plánu, nebo je to improvizace či
reakce na bytovou situaci v Týnci,
který se stal nesmírně oblíbenou
lokalitou?
Uvědomila jsem si, že lokalita je opravdu atraktivní a že bych kromě obchodu
mohla nabídnout i bydlení. Uvědoma
si, že přece jenom náklady na obchod
i pozemek nebyly malé. Myslím si, že
byty 2 plus 1 jsou dnes nesmírně atraktivní. Hrady z devadesátých let se už
naštěstí nestavějí, a tak poptávka po
malometrážních bytech je stále živá. A
pohled z okna na týnecký kostel je
opravdu pěkný.
Pan František Richter si v jiném
článku v těchto Týneckých listech
stýská, že budova nemá pořádné
výlohy, které by signalizovaly, že
je v ní obchod. Co ty na to?
Důvodů ke stavbě menších oken jsme
měli více. Potřebovali jsme využít v interiérech každého místečka, což znamená, že na straně výloh bychom
neumístili vůbec nic. Kromě toho jsem
realistka. Může se stát, že obchod
třeba nepůjde, tak přestavba na bydlení by byla daleko jednodušší. Ale
zákazníci se nemusí bát. Po dokončení
fasády umístíme na budovu krásný
nápis, který je určitě přiláká k návštěvě obchodu.
Co všechno v prodejně vaši zákazníci najdou?
Snažíme se jim nabídnout co nejširší
sortiment zboží. Od rohlíku a chleba
přes různé druhy čerstvě rozpečeného
pečiva přes zeleninu, uzeniny až po
drogistické potřeby, noviny, hračky,
zahradnické potřeby, průmyslové zboží. Myslím, že i cenově na tom nejsme
špatně. Samozřejmě když Olympia
udělá nějakou akci, tak my maloprodejci jim konkurovat příliš nemůžeme.
Ovšem v běžném cenovém režimu
jsme srovnatelní. Říkají nám to naši
zákazníci, takže tomu můžeš i věřit…
Odebíráš zboží od výrobců nebo
producentů z blízkého okolí?
Například pečivo bereme z pekárny
Hirsch z Velké Bystřice nebo z firem
Certas či Penam Olomouc nebo Tiefenbach Holice. Část zeleniny dovážíme
z Troubek. Uzeniny nám dodává firma
Steinhauser, dále využíváme nabídky
firem Jatka Mladějovice, Masonava
Chválkovice, firma Chodura či Libina.
Kolik Týnečáků u tebe našlo práci?
Šest šikovných prodavaček ze všech
našich místních částí.
Kdy dokončíte fasádu a jakou bude
mít barvu?
Vše se samozřejmě odvíjí od peněz.
Pevně věřím, že se nám to podaří nejpozději do jara příštího roku. Když však
konstelace hvězd a finančních zdrojů
bude skvělá, tak to zvládneme i letos
do zimy. A barva? Stejně jako v Doloplazích – tedy červená.
A co zákazníci? Našli si k vám už
cestu a jak jsou s vybavením obchodu spokojeni?
Zvyk je železná košile, a tak staří
Týnečáci chodí spíše tam, kam chodili
doposud. Mám radost, že k nám našli
cestu zvláště mladší lidé, kteří obchod
vnímají jako malý market a jsou spokojeni, že jím mohou projíždět třeba
s kočárky. Našimi zákazníci jsou také
lidé, kteří naší obcí projíždějí. A ti jsou
spokojeni moc. Myslím, že když to tak
zůstane, budoucnosti se bát nemusím.
Ptal se Petr Hanuška
11
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
Týnecké outlety dříve i nyní
Jaroslav Chytil Dovoluji si podezírat
mnohé (zejména čtenáře vyššího věku), že se hned nedokáží zorientovat,
která bije. Srozumitelněji řečeno, co
takový outlet „žere“, s prominutím.
Přestože to slyším čím dál tím častěji a různé ty „ahablesky“ to melou
v Módních hlídkách či Módní policii každý den, tak jsem se chtěl ujistit a naivně se otázal znuděné prodavačky zboží textilního na význam „outletování“.
Pokývala hlavičkou a pronesla: „To znamená vohoz, oblečení a vůbec styl,
strýcu.“ Tož víme, na čem jsme, a já
mám už další příbuznou, že?
Spokojené budou i čtenářky, které si
přály: „Tož, proč nenapíšete neco zajimavyho, třeba jaká bývala móda
a tak?“
Něčím začít musím a bude to můj soukromý pohled na módu současnou.
Shledávám ji - až na pár výjimek - tak
nějak normální. Snad brzy pomine móda čepic zvaných „bejsbolky“. I v těch
největších parnech napařených na
hlavy, kšiltem dozadu, nad nosem
přezku. Nosí se ve dne i v noci, na pláži
i v restauraci a možná v ní někteří
i spávají. Za slunečního žáru pak jejich
často uhlově černá barva musí způsobovat uvaření sporých mozkových závitů. To vše podtrženo kroužky v uších
a občas i v nose... Neformálnost outfitu
je pak podtržena plandavými usmolenými kalhotami s rozkrokem v povážlivé blízkosti kolen, doplněno velkým svazkem jakýchsi klíčů.
O třídu výše je koupací verze: černá
bejsbolka s dlouhým otřepaným kšiltem kryje dál hlavičku a dole ji podporují po kolena i více dlouhé kalhoty
(prý) bermudy, tedy jak už zapomenuté pumpky našich mladých let, též
plandavé. To jsou prosím módní „plavky“.
Ocitnete se na přehradní pláži, kolem
dámy ve velmi úsporných plavkách
(někdy i jeden díl chybí) a k nim páni
v obludných pytlovitých, též prý módním provazem převázaných „plavkách“. „To je můj ýmidž, jsem ó-es-véče
a nemůžu vypadat jak debil,“ uvede
vás rychle do světa oufitu nositel.
Tak honem do té minulosti. Móda prý
bývala uměřená, vkusná, decentní jako když se díváte na staré české filmy, kde je dokonce rozumět hercům
a pochopíte, o čem ten film je. Ono to
sice tak úplně ve skutečnosti nebylo,
ale přesto: i lidé na dědinách daleko
více dbali o své (promiňte) outfity. Boty měli denně nakrémované a vyleštěné, hlavu jim v létě kryly slaměné
čepice a klobouky a to běžně třeba i při
žních na polích.
Pravda, peněz bývalo někdy ještě
méně než dnes, poraď si každý, jak
umíš, a tak se v roce 1932 řešilo, zda
tolerovat, když někdo přišel do kostela
obutý v tehdy už módních (a levných!)
keckách čili trampkách od Bati. Obutých k „božíhodovému“ obleku. Ty kecky měli ovšem pečlivě „naglóbinované“ (naleštěné černým krémem), což
uznal i KKV (Konkurenční kostelní výbor farnosti) převahou tří hlasů ku
dvěma, když už byla ta krize...
Skupina starších věřících směřující „na
svatý Hostýnek“ se na grygovském nádraží slovně a pak i málem ručně utkala s partou týneckých učitelů a k nim se
přidruživších mladých lidí, kteří si vyjeli
na tehdy moderní koupaliště snad v Teplicích nad Bečvou. Na rozdíl od svátečně a v tmavém oděných poutníků
měly mladé dámy výstřihy na letních
šatech a pánové zase už tehdy se prosazující krátké kalhoty po kolena.
Hlavně ze strany těch „Hostýnkářů“
padala velmi nespisovná slova. Bylo
Ztráty a nálezy
V neděli večer
Marie Janečková
8. září byla nalezena na cestě od koní
k Podštampilí papírová krabice s neuvěřitelným obsahem. Krčila se v ní tři
malá černá vyděšená koťátka. Kdopak
je asi ztratil? Kdo se o ně přihlásí?
Obávám se, že nikdo. Zajímalo by mě,
zda majitel sváděl nějaký vnitřní boj,
než se k tomuto hanebnému kroku
odhodlal. Co si asi myslel? Položím je
na frekventovanou cestu, však on se
někdo postará. On to za mě někdo
vyřeší. Škoda, že ke krabici nepřiložil
tučný šek na jejich obživu.
Věřím, že je to ojedinělý případ a že
každý, kdo si pořídí nějaké zvíře, je si
vědom své odpovědnosti za jeho chování a tím pádem i rozmnožování.
Chápu, že děti chtějí zvířecí mazlíčky,
na vesnici kočka patří, ale musím mít
podmínky pro její chov a musím se
postarat o její následovníky. V ideálním
případě zabráním veterinárním zákrokem dalšímu nechtěnému početí, aby
tak nešťastný nálezce nepřebíral štafetu, o kterou nemá zájem.
Vyzývám všechny majitele koček, aby
se SAMI postarali o své svěřence a nepohazovali je v krabicích jako odpad!
Děkuji vám.
Ilustrační foto
vyhrožováno „čagany“ atd. Konflikt
měl dohru na úřadech. Na učitele byla
jednou konzervativní stranou podána
dokonce žaloba „stran nemravného se
odívání na místě veřejném“, což mělo
být završeno na koupališti. Tam sice
konzervativci nebyli, ale „lze se činů
těchto s určitostí domýšleti“. Jakoby
nestačilo „pestvo neřádné, na koupališti týneckém se potají konající v přioblečení zcela nepřístojném“, jak tvrdila
podpisová akce z obce Čechovice
o dva roky dříve. Ale pak si zvykli...
Zalovme však odvážně ještě hlouběji
do minulosti o půlstoletí dříve. Jeden
kostelu blízký spolek se obrátil na místní Spolek řemeslnický, „zda by se
zabývati neměl v příčině, že tovaryšstvo při živnostech pracující chodí si po
dvoře, ano i v zahradách oděno jen
v zástěrách podkasaných dle zvyku
velmi nechvalného“. Zkrátka aby si
mistři své zaměstnance pohlídali, „by
hanba některým viděti nebyla“.
Netušíte, oč mělo jít? To jste na tom
jako já, než jsem na to přišel.
Abychom byli, jak se říká „v obraze“,
tak si představte třeba ševcovskou
nebo krejčovskou dílnu tak asi v roce
1860. V malé místnosti s ještě menšími
okénky (abe neotěkalo teplo v zímě)
sedí mistr a dva-tři tovaryši nad svým
dílem. Vše se šilo jen ručně, o šicím
stroji se ještě ani nezdávalo. Pracovní
doba začínala na úsvitu a končila, když
se zešeřilo. Dovedete si představit to
ovzduší k nedýchání v té cimře třeba
v létě? Řešilo se to co nejméně zatěžujícím oblečením. Když vyloučíme
„úplně nic“, tak přišly ke slovu zástěry
doplněné krátkou na zádech zavázanou košilí. A to bylo všecko. Nějaké
spodní prádlo se moc nenosilo, ba i na
pole chodili sedláci a nádeníci jen v kalhotách bez nějakých spodků.
Ale vraťme se do veřtatu, tedy obytné
dílny, třeba u „velkokrejčího kalihot vojenských“ ctihodného Poledny v Chaloupkách. Ten měl tovaryšů dokonce
šest a s výjimkou neděle šili a šili tytéž
„vojanské“ rajtky od rána do večera,
a ještě si pochvalovali dobré zaměstnání. Jenže...
„Jenže“ spočívalo v tom, že v případě
neúnosných veder vyběhli v polední
přestávce zmoření krejčí k Týnečce za
domem a „činili namáčení v potoku
tom jenom v zástěrách necudně oděni,
že hanbu jejich divák nevinný zahlídnouti muhl a tím si utrpení nesmírné
připraviti označil“.
Vynecháme podrobnosti a ukážeme si
konečné řešení: tovaryši i sám mistr
Poledna se směli dál „namáčeti nezdravě!“ ve svých zástěrách, jen když
splnili podmínku „šosy zástěrní si pod
nohami provléci, v zádu svázati tak, by
hanba jim v nižádném přičině ukázati
se nemohla“. Přeloženo do řeči srozumitelné si přední díl zástěry protáhli
mezi nohama dozadu a tam svázali.
Mravnosti tak bylo učiněno zadost!
Přejděme ale od „praoutletů“ řekněme
každodenních k módním výstřelkům
dob dávno minulých. Na rozdíl od dnešního benevolentního přístupu vedení
obcí k odívání mladých „týnejdžrů“
(česky výrostků) v dobách minulých
tomu bylo jinak. Ctihodní obecní radní
byli nuceni „reagovati na rozežhranost
nekerý chase místní cit mravní i náboženský urážející“ - jak znělo podání
„občanů istých dotičných“. Jistě, odjakživa mládež prudila usedlé tatíky
svými provokativními kousky. O nějakých 150 let dříve šlo, divte se,
o „zvýšku kominů iciky těmito nošenými“.
Nerozumíte? Tak pod pojmem „komín“
si představte klobouk, kterému dnes
říkáme cylindr. Tehdy to byla nezbytná
součást pánského outletu (odění) a byla slušnost nosit je především do kostela. Taková rodina vyrazila ráno
z Krčmaně do týneckého kostela odvěkou polní cestou. Nejprve si zuli
boty, protože „škarbale bele drahy“
a v prachu polní cesty se šlo docela
dobře i bosky (poboske). Střevíce byly
nazuty až někde u studny ve Dvoře po
nezbytném opláchnutí nohou. Boty se
sice šetřily, nicméně cylindry na
hlavách si cestou nesundávali „skrzevá úpal“.
Zdá se to divné, ale výška cylindrů byla
vymezená: kdo měl „komin“ vyšší než
10 coulů (palců), tedy asi okolo 26 cm,
byl považován za výstředníka. A představte si, že se tací našli. A uhádli jste,
že šlo o provokativní mládež vesměs
docházející do zaměstnání i škol v Olomouci. Radní Koutný jednomu „icikovi
takovymu“ naměřil, že měl vysoký 15
coulů, tedy cca 40 centimetrů!
Přestupek byl ihned oznámen rodičům
provinilce - a ti nic! Mohli si to dovolit,
rodina kupce Vanýska patřila k nejzámožnějším... K velkému pobouření
„kostelních výborů“ i další otcové
módních výstředníků tolerovali třeba
to, že mladí chodili „jak pajpiši“ a měli
na zimnících třeba i 3 tucty (36) knoflíků a více! Což zvykem bývalo jen
u kléru aneb vojska povolovati z důvodů ctihodnosti jejich. Tak bylo uvedeno
v jedné ze stížností.
Pokud si někdo myslí, že tehdejší
mravná mládež chodila v nějakých
hanáckých krojích „ze šerokýma
klobůkama“, tak je vedle. O nošení
krojů v naší obci i okolí není žádný
záznam, vždy to bylo ovlivňováno blízkostí města a většina lidí se řídila
městskou módou. Když jsem viděl v kalendáři obrázek, jak děti z Čechovic
v kloboučcích a červených kalhotách
představují velikonoční zvyky, pak to
nemělo se skutečnými tradicemi
odívání pranic, úplně pranic společného. Nikomu to neberu, není to tradice jako spíše kýč. To už by bylo jiné
téma.
Články, dopisy, úvahy, komentáře 12
TÝNECKÉ LISTY
O setkávání
jubilantů
aneb
skládání střípků
minulosti
Jaroslav Chytil Podzim je už za krkem a začíná foukat ze strnišť. Skončilo už období setkávání jubilantů po
x letech, která se většinou konají
v podletí, tedy před začátkem našich
dávných prázdnin. Jako bychom žili
v přesvědčení, že odložení srazů rodáků nebo absolventů dávných „měšťanek“ třeba na podzim s sebou může
přivést riziko, že ostře nabitý „kvér“
zvaný neúprosný čas může na mnohé
z nás přesněji zamířit a další setkání
pro nás už bude až „tam někde nahoře“. Už i tak se stále častěji sčítají na
setkáních nevyhnutelné úbytky a houfek pamětníků společně prožitého se
zmenšuje.
Následující řádky jsou sice věnovány
setkání pětasedmdesátníků (75) konaném 14. června, ale myslím si, že celková atmosféra, průběh a dojmy budou společné všem akcím jubilantů jak
o něco mladších i těch starších.
Prvním okamžikem je setkání. Někteří
se vidí spolu častěji, jiní jen náhodně
párkrát do roka, a pak se stane, že se
blíží někdo, o kterém fofrem přemýšlíte, kdo by to asi mohl být? Pokud
nejde o omyl (i to se stává, že?), pak je
to sice někdo z nás, ale léta se podepsala na jeho tváři několikerým způsobem téměř k nepoznání. To se záhy
vysvětlí a tím příjemnější je pak překvapení.
Setkávací jubilanty můžeme třídit do
tří skupin. V té první jsou stálice, chodí
téměř vždy a bývá jich nejméně polovina z původního počtu. Následují občasníci - občas vynechají z různých
důvodů, žel, většinou stále zdravotních. Ach jo!
Do třetí hrstky řadíme ty, co se objeví
třeba až po 20 letech. Příčina není ani
tak ve vzdálenosti od Týnce jako v pohodlnosti. Sem se čítají i ti, co mají názory jako „co bych tam dělal, samé
staré baby a často i holohlaví dědci…“
Jednoho dne se třeba podívají do zrcadla na toho dědka, co z něj civí, jdou
do sebe a přijdou a jsou pak tomu rádi.
V každém ročníku se najdou individualisté, co nepřišli nikdy nikam i v případě, že to mají téměř za rohem. Je to
jejich rozhodnutí.
Stalo se zvykem, že „zakulacené“ výroční ročníky přijímá třeba starosta
obce, že je to v mj. obřadní síni na
zámku, že vystupují dětičky s pěkným
programem, podepisuje se na stránku
do pamětní knihy připravené paní
Kopečkovou.
Nezbytný a vítaný je projev zástupce
obce, v našem případě starosty, který
k podivení některých účastníků není
zaměřen ani k aktuálnímu (třeba)
problému obecní čističky nebo sběrného dvora, ale tak „lidsky všeobecně“ s využitím příměrů, které nezapřou původní pedagogické povolání.
Což hravě rozeznala spolužačka v podobných vědách „honěná“ a myslela
to zcela upřímně. Ono je stejně zajímavé, jak se s nabývajícím „důstojným věkem“ zvyšuje i míra otevřenosti v názorech. Někdy to může být
dost málo příjemné, leč nikdo není
neomylný.
Návštěva školy přináší zase jiné dojmy
a nabízející se srovnávání let padesátých s druhým tisíciletím bude vždy
zákonitě kulhat. Lze také poopravit
(prý) obecné mínění, že škola je až
přílišně protěžována na něčí úkor, konkrétně péči o seniory, že se tam zřizuje
kdejaká módní novinka jako hřiště na
plážový volejbal atd. a ty peníze pak
O příteli panu Tomkovi
Vojtěch Hrudník Dne 29. července
dožil se 85 let pan Antonín Tomek,
dlouholetý varhaník, opravdový služebník všech. Jménem týneckých farníků, celé týnecké veřejnosti a jménem
svým přeji mu hojnost Božího požehnání, spokojenosti, dobré nálady,
trpělivosti k přijímání údělu stáří. Kéž
je mu nadále dopřáno společného
manželského soužití, stálého kontaktu
s celou rodinou. Za dlúhy leta složbe
všeckym děkujeme po staro: Pán Buh
zaplať!
Týneckému kostelu sloužili Tomkovi
varhaníci více jak 80 let, od 20. let století minulého. Nejdříve Antonín Tomek
starší do poloviny 50. let., potom Antonín mladší. A 50. léta byla k němu velmi tvrdá. Jako vystudovaný hudebník,
musel nastoupit do výroby, pracoval
v ÚP závodech jako skladník. Po smrti
svého otce ujal se varhaničení se všemi povinnostmi varhaníka a ředitele
kůru. Jednalo se o obřady církevní, ale
postupně i o úkoly spojené s občanským životem, místní kulturou. Jednalo
se např. o vítání občánků, občanské
sňatky, oslavy výročí rodinných i veřejných. Odmítl zapojit se do mládežnických hnutí – ČSM, Pionýr, do propagované lidově-demokratické kultury.
Jeho přesvědčení postupně vzali na vědomí funkcionáři straničtí, MNV i vedení ÚP. Vládnoucí socialistická elita
opouštěla postupně od nátlaku, pře-
mlouvání a přijali ho všichni jako
varhaníka, kapelníka, muzikanta, učitele hudby, sbormistra. Odborné hudební vzdělání ovlivnilo kvalitu varhaničení, ovlivnilo kvalitu kostelního sboru, mnoho let se také pan Tomek věnoval chóru v Husově sboru.
Členem kostelního pěveckého sboru
jsem již 60 let. Po odchodu pana Tomka
staršího zažil jsem začátky působení
mladého sbormistra. Jeho odbornost,
blízký přístup ke každému členu sboru,
milá komunikace, to všechno přineslo
úspěch. Kvalitní repertoár při církevních obřadech obohacoval sbor i návštěvníky kostela. Mnohá léta kostelní
sbor zpíval na pohřbech ve Velkém
Týnci i v okolních farnostech - Majetíně,
Krčmani, Suchonicích. Politické uvolnění v 60. letech otevřelo panu Tomkovi i dveře do školy, kde se tím
rapidně zlepšila úroveň hudební kulturnosti dětí. Když vznikl národopisný
soubor Týnečáci, dokázal poradit,
usměrnit a hlavně odborně zharmonizoval jeho základní
písňový repertoár. Také taktně donutil Týnečáky k správnému,
nezkomolenému užívání rodné čuháčtiny.
Desítky let vyučoval
v Týnci děti hraní na
hudební nástroje. Stal
se velkým propagá-
Foto: archiv autora
někde chybějí. My jsme mívali tělocvik
někdy též na polní cestě, my jsme chodili tam či onam pěšky, my jsme nesměli… Lze si doplnit.
Pak se prochází stejnými prostorami
jako před léty šedesáti a je to jako
v tom přísloví, že nelze vstoupit dvakrát do téže řeky. Na stejném poschodí,
kde nás p. uč. Bořil učil vykuřovat včely
z úlu, se dnes vyučuje počítačovým
dovednostem! Současný svět si žádá
jiné dovednosti, než jakým jsme byli
učeni na mičurinském políčku, a jiný
musí být i přístup učitelů k žákům.
I když ten požadavek lidského přístupu
zůstává. Což potvrdil shodou okolností
naskytnuvší se obrázek právě na místě
zmíněného políčka: oproti nám šel větší hlouček žáků obklopující pana učitele. Byl to obrázek jak z nějaké knížky,
pedagog ve slamáku a tmavém obleku
a s laskavým výrazem v obličeji, dítka
pak demonstrativně deklamovala nějaká hesla, že si přejí tělocvik. To vše na
místě, kde před třemi čtvrtinami století
jiný pedagog zjednával kázeň a pořádek mastnými pohlavky.
Ne, vůbec mu to nezazlíváme, nijak
nás to nepoškodilo a život nás naučil,
že přemíra lásky může natropit též
pěknou paseku. Příhoda zcela bezděčně se naskytnuvší vypovídá mnohé
a zapadá do mozaiky tvořící obraz
dnešní školy v Týnci. Po zasvěceném
slovním doprovodu naší „exkurze“ dáváme škole čele p. ředitelem nejméně
chvalitebnou…
Dopíjíme čaj, děkujeme a libujeme si,
že při možné příští návštěvě dáme
torem hry na zobcovou flétnu. Byl
dětmi zbožňován. Rozpoznal talentovanost dětí, naučil je všechny hudbu
milovat.
A já osobně děkuji za to, jak mi
zprostředkoval v hudební škole Žerotín
výuku zpěvu u paní profesorky Žákové,
kam jsem chodil dva roky. Získal jsem
základní znalosti o sólovém zpívání,
naučil se mnoha kvalitním sólovým
skladbám klasickým i moderním. Z toho do dneška čerpám jak ve sboru
kostelním, tak při zpěvu sólovém. To
vše je moje kultura již 60 let.
Častý, pravidelný kontakt na zkouškách sboru, společné debaty, to
všechno utvrzovalo naše přátelství.
A za to dlouhé celoživotní přátelství
dovolil jsem si takto veřejně panu
Tomkovi poděkovat.
Za všecko Ti Tondo ze srca děkojo!
Foto: archiv autora
větší pozor na schůdek před kuchyní,
o který pravidelně zakopáváme.
Při společném posezení v zámecké
restauraci si všichni umiňujeme, že se
určitě nebudeme bavit o nemocech
našich i bližních. Jak to nakonec dopadlo s tím „závazkem“, jste jistě předem
uhádli, viďte!
Dávné školní osnovy říkaly, že písemný
projev má mj. obsahovat úvod, stať
a závěr. Tož ještě pár řádků závěru.
Někteří a některé byli omluveni z důvodu od nových nepadnoucích ještě
zubů přes pooperační stav k předem
avizované celkové ochablosti. Nakonec ale ta účast nebyla špatná. Přišli
i ti, co nepřišli dvacet let po sobě,
Foto: archiv autora
z původního stavu asi 54 se dostavilo
24. Nějaká desítka už určitě zemřela,
asi deset se omluvilo a o některých se
neví vůbec nic.
Obrazně a s nadsázkou řečeno, pokusili jsme se po letech znovu slepit ze
střepů vzpomínek obraz dávného mládí. Nemohlo se to už úplně podařit, leč
jsme si vědomi toho, že nepokusit se
o zdánlivý návrat šedesátých let zpět
by bylo ostudné. Takže díky, obstáli
jsme.
Nezapomenout: děvčata, díky za občerstvení a všem, co přiložili pomyslnou ruku k dílu, na obec a školu nezapomínaje. Ročník 1938.
13
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
Nepravosti ve Velkém Týnci
aneb drobný příspěvek k historii velkotýneckého vyššího práva na přelomu 16. a 17. století
Jiří Vidlička Velký Týnec ležící jihovýchodně od nedaleké Olomouce je poprvé v pramenech zmíněn v roce 1207.
Týneckou vrchností se roku 1361 definitivně stala olomoucká kapitula
a zůstala jí až do zrušení patrimoniální správy v polovině 19. století. Ves
byla privátním kapitulním statkem tedy prebendou - spravovanou jedním
z předních kanovníků (nejčastěji děkanem nebo proboštem), kteří měli patronátní právo k místnímu farnímu
kostelu Nanebevzetí Panny Marie
připomínanému již k roku 1286 a přestavěnému v padesátých letech 18.
století v barokním slohu. Kanovníci využívali ke své potřebě místní dvůr
a tvrz, později však dvůr pronajímali
a tvrz přebudovali na zámek.
Přestože jsou s osudy obce díky statutu kapitulní prebendy spojena jména
mnoha významných členů církevní
hierarchie a reprezentantů předních
šlechtických rodů, každodenní život
obce více než příležitostná přítomnost
prelátů spíše ovlivňovaly poněkud
všednější záležitosti – například výše
urbariálních odvodů a robot, množství
úrody, počasí, liturgický život, náboženské svátky, obyčeje a v neposlední
řadě též úroveň bezpečnosti.
Týnec měl k potírání nepořádků vlastní
vyšší právo vztahující se rovněž na
Brodek u Přerova, Majetín, Svésedlice,
Samotišky, Vésku, Předmostí a Čelčice. Dle tohoto práva se nejčastěji
soudily spory o určení dědictví (tzn.
nápady na gruntech), dluhy či urážky.
V případě závažnějších trestných činů
(fyzická napadení, vraždy atd.) rychtář
s konšeli žádali o právní naučení olomouckou městskou radu jako nadřízenou instanci rozhodující podle magdeburského práva. Nejstarší zmínka
o tom, že se Olomouc řídila magdeburským právem pochází z roku 1326.
Město v té době přijímalo právní naučení z Uničova a vrchním soudem mu
byla Vratislav. Roku 1352 získali Olomoučtí díky císaři Karlu IV. vlastní magdeburské právo z Vratislavi a město se
tak stalo vrchní stolicí tohoto práva pro
všechna města a vesnice v severní
části Markrabství moravského, která
se jím řídila (například Uničov, Litovel
či Šumperk).
Týnečtí se nejprve tázali na právní
naučení v Olomouci ústně prostřednictvím vyslaných konšelů, což však
s sebou v praxi přinášelo nebezpečí
omylů či záměrných dezinterpretací.
Neblahý stav pochopitelně nebyl udržitelný a týnecký fojt s konšeli požádali
roku 1499 prostřednictvím správce
prebendy kanovníka Adama Kemnethera olomouckou kapitulu o udělení
pečeti, která by umožnila vydávání
zpečetěných listin a přispěla ke zvěrohodnění výkonu práva. Ještě téhož
roku 16. října kapitula vedená děkanem Konrádem Altheimerem udělila
týnecké obci pečetní privilegium s právem pečetit černým voskem (ve znaku
obce polcený štít v horním stříbrném
poli se dvěmi červenými kuželi ze znaku biskupství, ve spodním zeleném
poli modrá radlice).
Pečeť obce Velký Týnec z roku 1584
V privilegiu kapitula podrobně vylíčila
důvody žádosti Týneckých a připomněla, že: „v té vsi Tejnci, kdež jest lidí
sedících a obyvatelův mnoho a drobné
dědiny i vsi jiných k nim přináležejících
práva a naučení od nich bráti majíce
a druhdy takové obtížné věci všady od
stran mnohokráte na ně přicházejí …
když sami některý při obtížný dosti
učiniti rozumy svými nemohouce
a mají [o] ponaučení k vyššímu právu
psáti … tehdy již oni psaní lidé v Tejnci
své pečeti nemajíce po právu, o naučení dva nebo tři konšely s ústní správou posílali jsou, kdež na takovou jejich ústní zprávu pro mnohé příčiny
a nebezpečenství ústní práva a naučení dávati sou nechtěli, než aby obojích stran při popsané byly a zapečetěné …“
V dochovaných olomouckých Knihách
naučení napočítal městský archivář
a týnecký rodák Václav Nešpor v rozmezí let 1559 až 1564 a 1599 až 1629
celkem 27 naučení určených do Velkého Týnce. Týnečtí dle svého práva
prokazatelně soudili do roku 1629, kdy
dostali poslední zaznamenané olomoucké naučení. Pro výkon práva měl
rychtář po ruce šatlavu určenou spíše
pro krátkodobé zajištění podezřelých
(umístěnou patrně v budově rychty)
a pranýř situovaný ve středu obce
(snad před kovárnou). Nešporovo tvrzení, že útrpnému právu podroboval
vyslýchané v týnecké šatlavě kat přivolávaný z Olomouce, neodpovídá
skutečnosti, neboť ostrému právu byli
delikventi spíše podrobováni přímo
v olomoucké věznici městským katem,
což ostatně dosvědčují případy zmíněné v následném textu (cesta popravčího do Týnce by byla v neposlední řadě neúměrně nákladná).
Chceme-li na následujících řádcích
zmínit některé charakteristické a lépe
zdokumentované trestné činy mající
vztah k Velkému Týnci, jeho obyvatelům či tamnímu vyššímu právu z počátku raného novověku, musíme se
zaměřit na období druhé poloviny 16.
a začátku 17. století, neboť tyto případy jsou většinou již podrobněji zaznamenány a umožňují tak plastičtější
a věrnější rekonstrukci. V žádném případě se nejedná o statistický přehled
trestných činů, jejich analýzu či rozbor
specifik týneckého práva, ale spíše
o pokus poodkrýt či znovuoživit konkrétní dávné osudy a životní strasti
některých obyvatel Velkého Týnce. To
vše navzdory skutečnosti, že se často
jedná o informace a případy poněkud
útržkovité, jimž někdy chybí jednoznačné řešení - tedy určení viníka či
trestu.
(1561)
Z okruhu násilných mravnostních deliktů řešených před týneckým právem
nás kniha Naučení a rozsudků olomoucké městské rady (Liber sententiarum) informuje k roku 1561 o znásilnění Dorny z Brodku. Otec oběti Maršálek žaloval pro spáchaný čin Jana
Kozla, „který by týž Dorně násilí učiniti
měl“. Řečený Maršálek však nevznesl
žalobu řádně a proto jej Olomoučtí
vybídli k dodržení správného postupu
a obviněného k prokázání neviny.
(1583)
Mnohem více toho víme o případu postřelení týneckého obyvatele Jana
Holického a násilnostech páchaných
bratry Janem a Kašparem Rozparkovými (jinde Rozparovými). K nešťastné
události patrně došlo v listopadu roku
1583 a oběť násilí záhy vznesla žalobu.
Jan Holický „přišel sobě téměř s pláčem stěžujíce“ a vypověděl, že „když
jest v domu svém se svými třemi dítkama, času večerního na peci ležel a odpočíval“ a světlo již bylo zhasnuto,
vystřelil někdo do světnice z ručnice
a „hlavy chybíc … jej v pravou ruku
zasáhli“. Již dříve mu prý „hrozili a pohrůžky činili“ jistí místní bratři Rozparkové (zvláště Jan), osoby to mezi
lidem krajně nedůvěryhodné. O Janovi
se ostatně soudilo, že „sobě zjevně
merhyni a kurvu vzal, a na krčmě že
téměř každodenně žere a pije a nic
k tomu více nedělá a podruh toliko že
jest, a kde na pití bere jsa … podezřelý“.
Část výpovědi svědků z případu Jana
Rozparka z roku 1583
Aby dodal věrohodnosti svému nedobrému úsudku o bratrech Rozparkových, předstoupil Jan Holický před týneckého fojta a přísežné a požádal je
o vyslechnutí několika sousedů i osob
z blízkého okolí. Jejich výpovědi týkající
se podezřelých bratrů byly zapsány
a opatřeny pečetí, protože následně
měly sloužit jako důkazní materiály
v budoucím trestním řízení. Soused Tomáš Kmochan z Týnce před zástupci
obce sdělil, že Jan Rozparek vzal v minulosti dřevo z panského lesa, dal je
ševci Blažejovi a ten mu za ně udělal
střevíce. Havel Biskup z Týnce slyšel
Kašpara Rozparka stěžovat si na Jana
Holického, který mu údajně nadal do
zlodějů. Kašparův bratr Jan v rekci na to
označil Holického za největšího zloděje
v obci (díky němuž se mnozí stali žebráky) a cizoložníka (jelikož měl údajně
poměr s manželkou Kašpara Rozparka). Biskupovu výpověď rámcově potvrdil fojtův pacholek Jan Šilhavý, zatímco Pavel Sivý z Krčmaně podal
informaci o tom, kterak před třemi lety
Jan Rozparek v jeho domě „vzal ručnici
Václava Fridricha“, za níž Fridrichovi
zaplatil teprve na výzvu Sivého.
O povaze a konání bratří Rozparků
snad nejvýstižněji referují v mnoha
ohledech podobné výpovědi týneckého kováře Matůše a týneckého pachtýře Tomáše. Nejprve nechejme promluvit Matůše: „ …[před třemi léty]
jest na mě stal Jan Rozpara u Vsiska
u boží muky, když jsem šel z Holomouca a tu jest mě zbil bez všelijakých
příčin a podruhé léta tohoto v provodní neděli, když jsem šel skrz ni od
Jana Havlova, v tom jest na mně stal
Jan Rozpara s tovaryšem svým, bylo
ale vokolo tří hodin na noc, a tu jsou mě
bili a mordovali a k tomu jsou mi vzali
kabát a klobouk, kdyby nebylo dobrých
lidí, byli by mně zabili …“. Podobnou
zkušenost udělal s Kašparem Rozparkem pachtýř Tomáš před třemi dny,
když šel z krčmy: „von mě v tom udeřil
dřevem přes čelo a já se jemu zeptal,
proč mě Kašpare biješ a on vyřekl, však
sem to z nechtění učinil“. Tomáš vše
vylíčil a postěžoval si před Janem Holickým, který Rozparkovi rázně domluvil.
Nazítří se pak Kašpar napadenému
omluvil.
Z přednesených výpovědí si přísežní
vytvořili o bratrech jednoznačnou
představu a s velkou pravděpodobností dospěli k určení motivů vedoucích k útoku na Jana Holického. Po
přepadení pachtýře Tomáše Kašparem
Rozparkem pokáral Jan Holický ostře
viníka, vytkl mu jeho špatnou minulost
a přinutil ho omluvit se napadenému.
Kašpar si na Holického spílání postě-
žoval svému bratru Janovi, který se na
jeho adresu následně nevybíravě vyjádřil před svědky. Jednou ze spolupůsobících příčin se mohlo stát rovněž
Holického údajné cizoložství. Navíc
uměl Jan Rozparek zacházet s ručnicí
a jeho násilnická (přepadení) a zlodějská minulost (krádeže dřeva) z něj
učinila ideálního pachatele. Nikoho
nakonec ani příliš nepřekvapilo, když
před biřici jdoucími ho zatknout, nejprve utíkal a poté „do sena k nějaké
vdově se schoval“.
Po zadržení vše zapíral a k ručnici se
neznal, takže byl předán do olomouckého vězení a „péče“ tamního mistra
popravčího k právu útrpnému. Při mučení doznal, že měl v zástavě ručnici
a inkriminovaného dne se rozhodl s ní
jít do vsi. Jeho manželka se mu v tom
pokusila zabránit, neboť „se s ním tahala a jemu ji vzíti chtěla“. I přesto se
Jan Rozparek vydal do vsi, kde potkal
souseda Pavlíčka (jinde Pavelku) vycházejícího z domu souseda Biskupa.
Spolu pak pokračovali k domu Jana Holického, před nímž se Rozparek pokusil
šestkrát neúspěšně vystřelit z ručnice. Nato předal zbraň Pavlíčkovi a nařídil mu vystřelit do okna Jana Holického,
což dotyčný učinil a vrátil ručnici zpět.
Jan Rozparek „šel domů a hodil ji ženě
své přes práh a sám šel do krčmy pít“.
O tom, zda se obviněný snažil při
ostrém tázání svalit vinu na nevinného
souseda či mluvil pravdu, ani o dalším
průběhu soudu s ním, bohužel nemáme více zpráv.
(1598)
Na pozoru se Týnečtí museli svého
času mít i před svou vrchností, díky jejímž „nepravostem“ bylo několik vesničanů zraněno a jiní skončili ve vězení.
Přestože se dle soudobých měřítek
jistě nejednalo o klasický kriminální
případ, ale spíše o doklad běžné snahy
vrchnosti zvýšit tlak vůči svým poddaným, je nezbytné spor alespoň ve
zkratce připomenout, neboť ovlivnil na
mnoho let dění v obci a negativně se
dotkl životů obyvatel.
V 90. letech 16. století olomoucký kapitulní děkan a držitel Týnce Melichar
z Pirnu vykoupil týnecký dvůr z dlouhodobého pronájmu a zavedl na něm
hospodaření ve vlastní režii. Novoty
přirozeně narazily na odpor obyvatel,
kteří doposud nerobotovali a odváděli
vrchnosti pouze roční robotní plat 6 až
7 zl. z lánu. Týnečtí kapitule robotovat
odmítli a vzepřeli se žalobou u zemského soudu. Úvodem připomněli, že
kanovník zakoupil v obci od sousedů
pět gruntů, přestavěl je na dvůr a usadil na něm svého švagra. Nato začal
budovat nový dvůr pro sebe, „ku
kterémuž jako i k prvnímu dvoru nás
ubohé lidi k robotám nemírným a nám
k vykonáním nemožným, téměř každého dne proti starobylé spravedlnosti
a povinnosti naší i k mlácení obilí
potahuje a nemálo obtěžuje … [až] někteří z nás k polámání ruky, k vochrnutí a o zdraví své přišli“.
Týnečtí si roku 1598 stěžovali i u olomoucké kapituly a biskupa - vše bezvýsledně. Kvůli vzneseným stížnostem
„tři sousedy naše, kteří co promluvili,
do vězení dáti poručiti ráčili, v kterémž
již několik dní sedíc, nemalou těžkost
a škodu na živnostkách svých snášejí.
Majíce fojt náš spolu staršími od pánů
z kapitoli ponaučení, aby nás všech
pobrali a do vězení do bystřické věže
dali, kteréžto vězení a těžkosti škody
na živnostkách svých se obávajíce
a my ku gruntům svým a statečkům se
navrátiti nesmíme.“
Ani odvolání poddaných k hejtmanovi
a zemskému soudu nepomohlo. Spor
se táhl více jak desetiletí a k jeho ukončení přispělo až naléhání císaře Ru-
Články, dopisy, úvahy, komentáře 14
TÝNECKÉ LISTY
Nepravosti ve Velkém Týnci
dolfa II. na olomouckého biskupa Františka z Ditrichštejna, aby vyslechl obě
znesvářené strany a rozhodl o konečném řešení. Jelikož nástupce Melichara z Pirnu na týnecké prebendě
Martin Václav z Greiffentalu byl současně Ditrichštejnovým generálním
vikářem, nepřekvapí, že rozepře skončila roku 1609 vynucenými ústupky ze
strany poddaných - museli souhlasit
s obděláváním polností dvora, sušeím
sena, vyšenkováním bečky moravského vína, stavěním sirotků či pomocnými pracemi při údržbě kanovnické rezidence v Olomouci a dvora
v Týnci.
(1599)
Obci se pochopitelně nevyhýbala ani
majetková kriminalita. Zápis z roku
1599 pořízený v Olomouci při výslechu
Martina Měchury z Týnce umožňuje
seznámit se s jeho trestnou činností i
zlořády páchanými v tom čase Matoušem Mráčkem z Nenakonic.
Pacholek Martin nejprve dobrovolně
vypověděl před zástupci členů kapituly, olomouckých konšelů i týneckého úřadu, že Matouš Mráček z Nenakonic, když sloužil ve Velkém Týnci,
„přišel do domu Pavla Pavlisky hospodáře jeho a nahoře po komorách
chodil“. Martin „slyšíc po hůře choditi
vyšel ven, uhlídal Matouše“ a zeptal se
ho, co tu dělá. Matouš mu ukázal malý
klíč a odvětil: „Můj Martine, vzal jsem
starýmu z truhly trochu peněz,
nepovídej, dám Ti taky!“ Zloděj rozělil
ukradených 7 zl. na dvě hromádky
a jednu dal Martinovi, který si za peníze koupil kabát a boty. Avšak
Pavliska mu je záhy schoval do truhly.
Když měl Martin v létě odejít ze služby,
„vezma sekeru do komory vešel a dno
od truhly odvrátíc, šaty své též při tom,
7 a ½ zl. peněz vzal, odtud k přátelům
a potom do Vrbátek spěl, a tu u Vaňka
Vrtala 5 nedělí sloužil, potom přijdouce zase do Tejnce ke Kadlecovi pro
šaty, tu že jest do vězení vzat.“ Martin
se zapřísahal, že se žádných dalších
trestných činů nedopustil. Přítomný
Pavliska popsal dosavadní Martinův
život jako bezúhonný a krádež ospravedlnil pacholkovou mladickou nerozvážností. Nato bylo přistoupeno
k vykonání útrpného práva, při němž
Martin třikrát potvrdili svou předchozí
výpověď.
(1608)
Ve sledovaném období je v soudních
zápisech v souvislosti s obcí zaznamenána rovněž vražda - násilná smrt
Petra Kopičky z Velkého Týnce, k níž
došlo v létě roku 1608 v Olomouci.
Manželka oběti Anna Kopičková jménem svým i jménem svých osiřelých
dětí obvinila z předmětného činu Vojtka z Velkého Častuchova, který byl
uvězněn a podroben dvakrát útrpnému právu v olomouckém vězení.
O průběhu výslechu se dovídáme
pouze to, že „Vojtek jsouc v zlosti zatvrzený a v zůfalosti urputnej … k žádnému skutku spáchanému přiznati se
nechce.“
Žalobkyně se s tímto výsledkem nehodlala smířit a svou věc urgovala,
„aby jeho zlý skutkové jinejm k výstraze, k strašení přijíti mohly.“ Olomoučtí představení jí však toho času
mohli bohužel jen odpovědět: „by
k tomu Vojtkovi z Častuchova dle
pořádku ještě jedním útrpným právem
přikročeno bejti mohlo, ten pak Vojtek
nedočkav se, až by k němu právně
přikročeno bejti mohlo, jest zemřel“.
Během svého předchozího věznění
udal zemřelý jako pachatele svého tovaryše Vojtěcha ze Slavětic, který
„utekouc se skryl … ujdouc až do
Tážal, se ukrýval a tam postižen [byl].“
Několik svědků vypovědělo, jak jej
vidělo inkriminovaného večera s Pet-
rem Kopičkou jít „do města Olomouce
… nejprve k bráně Svatoblažejský, která již zavřena byla, a potom k fortně,
i v domě ve světnici u paní Margity
Číhalky, i také s tím mečem před domem u nebožtíka stojíce.“ Obviněný se
odmítal přiznat, avšak nadále „v podezřelosti zůstával“. Nicméně zhruba
po čtvrtroce věznění se dočkal zproštění obvinění a Olomoučtí za přítomnosti úředníka kapituly Jana Kozy
z Hradiště rozhodli o jeho dalším osudu, tedy že „[od] města Olomouce
i Velikého Tejnce blíž osm mil má puzen
býti.“
(1616)
K páchání zlořádů vedly často rovněž
rozpory náboženské. Silné třenice mezi katolíky a protestanty se odrážely
i v týneckém prostředí, přestože v obci
se nekatolickému vyznání nikdy nedařilo (na rozdíl od nedaleké Velké Bystřice či Tršic). O náboženských sporech v časech před vypuknutím třicetileté války výstižně vypovídá případ
fyzické inzultace místního kněze Vincence Kalixta Živka (jinde psán Šikovius). Duchovní zažaloval útočníka Václava Gedeona z Volešničky a na
Hostkovicích před jeho lenním pánem
a olomouckým biskupem Františkem
z Dietrichštejna, přičemž napadení
věrně popsal těmito slovy: „Lítostivě
tajiti nemohu, že jedůce dne 27. augusta léta tohoto 1616 z města Olomůce na faru svů, urozený vladyka
Václav Gedeon z Volešničky a na Hostkovicích, mě jest na koni dohonil, a tu
ihned na svobodné cestě bezevší příčiny jemu ode mne danej, mne
netoliko slovy zhaněl, a zbil, ale také
zranil, tu jedinků příčinu dokládajíc, že
mrtvému tělu otce jeho, když nočním
časem skrze Tejnec k pohřbu pikartskýmu vezené bylo, v kostele tejneckým mně svěřeném zvoniti jsem nedal.“ O dalších osudech žaloby bohužel
nevíme nic bližšího. K osudům faráře
Živka připomeňme, že 17. března roku
1620 udělil v olomoucké věznici poslední pomazání umírajícímu sv. Janu
Sarkanderovi.
Poznámky
1 Více k dějinám obce, kostela a zámku viz HOSÁK, Ladislav:
Historický místopis země Moravskoslezské, V. díl, Olomoucký
kraj.
Brno 1936; VIDLIČKOVI, Eva a Jiří: Historie a současnost
farního kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Velkém Týnci.
Olomouc
2010; VIDLIČKA, Jiří: K minulosti kapitulního zámku ve Velkém
Týnci. In: Olomoucký archivní sborník, 10/2012 (v tisku);
TICHÁK, Milan: Paměti obce Velkého Týnce. Olomouc 1998;
Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007; Státní okresní archiv
v Olomouci (dále SOkA Olomouc), fond Nešpor Václav, různé
materiály k dějinám Velkého Týnce.
2 KAŇÁK, Bohdan: Příspěvek k hrdelnímu právu v Olomouci
(1331-1731). In: Ročenka Státního okresního archivu v
Olomouci, 1
(20), 1992, Olomouc 1993, s. 191-196; KAŇÁK, Bohdan:
Zvláštnosti průběhu soudního jednání u olomouckého
městského práva
v hrdelních případech podle procesního řádu z roku 1550. In:
Hrdelní soudnictví v českých zemích 16. – 18. století.
Pardubice 1996,
s. 101-106; ŠTARHA, Ivan: K vývoji hrdelního soudnictví na
Moravě. In: Hrdelní soudnictví českých zemí. Pardubice 1995,
s. 2127; SOkA Olomouc, fond Nešpor Václav, kart. 9, inv. č. 26, s.
56-62.
3 MÜLLER, Karel: Privilegium na pečeť pro velký Týnec z roku
1499. Střední Morava, roč. 1, č. 1, 1995, s. 76-78 (pečetidlo ani
otisk
nedochován, znění listiny zachováno v opisu z počátku 19.
století v obecních registrech na Obecním úřadu ve Velkém
Týnci).
4 SOkA Olomouc, fond Archiv města Olomouce (dále AMO),
knihy, inv. č. 2044, sign. 194; inv. č. 2043, sign. 197.
5 ŠTĚPÁN, Jan: Příspěvek k velkobystřickému hrdelnímu
právu. Velká Bystřice – pohledy do dějin. Velká Bystřice 2002,
s. 53-63.
6 SOkA Olomouc, fond AMO, knihy, inv. č. 2043, sign. 197, fol.
98r.
7 SOkA Olomouc, fond AMO, zlomky registratur, kart. 92, inv. č.
2307, sign. 77/11. Dle některých indicií mohl být Jan Holický
týneckým rychtářem.
8 Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc (dále ZAOpO),
fond Metropolitní kapitula Olomouc (dále MCO), kniha č. 28,
inv. č.
2893, sign. E I 29, pag. 143 -144.
9 ZAOpO, fond MCO, listiny: sign. B II a 40, r. 1599, inv. č. 1063;
sign. B II b 19, r. 1609, inv. č. 1092; sign. B II b 17/1, r. 1608,
inv. č. 1088; sign. B II b 8/2, r. 1604, inv. č. 1077.
10 SOkA Olomouc, fond AMO, zlomky registratur, kart. 115,
inv. č. 3317, sign. 98/5.
11 SOkA Olomouc, fond AMO, zlomky registratur, kart. 120,
inv. č. 3421, sign. 102/36.
12 SOkA Olomouc, fond AMO, zlomky registratur, kart. 93, inv.
č. 2367, sign. 78/15.
13 SOkA Olomouc, fond AMO, knihy, inv. č. 2042, sign. 196, fol.
177v.
14 ZAOpO, fond Lenní dvůr Kroměříž, kniha 386, fol. 330v.
15 PROCHÁZKA, Matěj: Život bl. Jana Sarkandra, mučedníka.
Brno 1861, s. 974; TENORA, Jan – FOLTYNOVSKÝ, Josef, Dr.:
Bl. Jan Sarkander, jeho doba, život a blahoslavení. Olomouc
1920, s. 583.
S Bohem začni každé dílo!
Začínáme nový školní rok. Ztichlé školy
oživnou smíchem a křikem dětí, které
se v nich budou připravovat na život.
Budou se učit počtům, i když mají kalkulačky, mobily, počítače, poněvadž
by dnes byl opravdu nemožný člověk,
který by neuměl počítat. Budou se učit
čtení a psaní, aby si osvojily ten největší poklad po našich předcích - rodnou českou řeč. Budou se učit zeměpisu a dějepisu, aby poznaly celý ten
krásný Boží svět i s jeho dobrými a těžkými chvílemi. Budou se učit zpívat
a kreslit, aby si jednou zpěvem, hudbou a krásným obrazem uměly zpříjemnit svůj život i svůj domov. Budou se
učit cizím jazykům, aby se uměly domluvit i s jinými lidmi dobré vůle.
V dětských duších tedy dojde k velkým
změnám. Porostou do poznání, do velikosti i do krásy. A v jako našich městech a vesnicích se tyčí k nebi štíhlé
věže chrámů, ukazujících k nebi, tak
bude potřeba, aby i v dětských duších
se zvedala věž víry a lásky k Bohu a člověku. Kostel nestojí v protikladu proti
domům, továrnám, školám, nemocnicím. Ale naopak. Kostel to všechno
oduševňuje, posvěcuje, stabilizuje.
Proto je třeba, aby všechny naše chrámy byly krásně opraveny, jak zvenku
tak i zevnitř, jak o to usilujeme také
i u nás ve Velkém Týnci.
Domy stavíme, aby se nám v nich dobře žilo a líbilo a rádi se tam do něj vracíme. A proto opravujeme také domy
Boží, aby se nám v nich líbilo a rádi do
něho přicházeli každou neděli.
Kde uslyší mladí lidé, že dítě je dar od
Boha a že se jím nesmí pohrdnout? To
uslyší v kostele. Kde uslyší rodiče, že
jejich dítě má nejen tělo, ale i nesmrtelnou duši? Zase v kostele.
Kde uslyší děti, že Kristus žil třicet let
v Nazaretě a tam poslouchal a ctil své
rodiče. Zase v kostele.
Továrny se staví, aby lidé měli práci peníze. Jen v kostele se dovědí, že
jejich práce musí nést pečeť křesťanské důslednosti. Jen v kostele se do-
vědí, že dobrou práci pokládá Bůh za
práci pro něho vykonanou. Jen v kostele se dovědí, že čas - a to i k práci - je
dar příliš cenný a musí být proto důkladně využit.
Na starých školách býval nápis: Bohu,
církvi a vlasti.
Kdy prožívala naše vlast nejkrásnější
období? V dobách náboženské horlivosti. Naše umělecké chrámy včetně
našeho, ale i naše lidové kroje, písně aj.
to dosvědčují. Jestli se něčím můžeme
pochlubit před světem, většinou jsou
to umělecká díla náboženská. Kdo dodával lidem sílu a naději v dobách pro
naši vlast nejtěžších? Bůh, Panna Maria
a naši světci. Vzpomeňme jen na září
v roce 1938 a na srpen 1968. Na pomník sv. Václava na Václavském náměstí. Kolik tam bylo květin a svící.
A jak v našich chrámech se zpívalo:
Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni
budoucím...
Převážnou většinu péče o nemocné má
stát. Máme i církevní nemocnice, hospice a jiné domovy. Ale základy této
péče již před léty kladli Milosrdní bratři
a řeholní sestry. Kdo i dnes má moc a sílu dát lidem trpělivost v nemoci? Kdo
i dnes zná vytvořit i na tvářích těžce
nemocných klidný a vyrovnaný úsměv
bez smrtící injekce? Jedině víra - kněz kostel.
Poznat Zákon Boží je prvním předmětem rodinné školy, ale i úsilí rodičů
prostřednictvím další náboženské výuky! U nás se bude učit náboženství na
staré škole, a to každé pondělí. Učitel
národů Jan Amos Komenský řekl, že
nešťastné je každé učení, které nevede
ke zbožnosti a k dobrým mravům. Proto je důležité, aby děti v mládí nejen
nasadily květy vědomostí, ale s pomocí
Boží přinášely i plody křesťanského
opravdu lidského života. Aby se jejich
život podobal ušlechtilému ovocnému
stromu plnému krásného lahodného
ovoce.
Václav Haltmar,
farář Církve římskokatolické ve V. Týnci
Zrekonstruované varhany opět
rozezní velkotýnecký kostel
Jan Gottwald, organolog Arcidiecése olomoucké Restaurování varhan velkotýneckého katolického farního kostela Nanebevzetí Panny Marie
bude po 4 letech konečně dokončeno.
Náročné dílo bylo započato mistrem
varhanářem Jaroslavem Stavinohou
z Valašské Bystřice v roce 2010, kdy
jsme nástroj slyšeli hrát při bohoslužbách naposledy. Od té doby proběhla
nejen náročná rekonstrukce původní
hrací části varhan Matěje Strmisky
z roku 1922, ale i rozšíření nástroje
o 9 rejstříků, restaurování barokní varhanní skříně akademickou malířkou
Miroslavou Trizuljakovou, rekonstrukce
povrchů hracího stolu restaurátorem
Zdeňkem Strnkou a zhotovení nové
podlahy na kůru včetně dalších zednických a truhlářských prací. Celé dílo
stálo bezmála 2,8 milionů korun a bylo
finančně podpořeno Olomouckým krajem, obcí Velký Týnec, dary fyzických
i právnických osob a pravidelnými sbír-
Foto: Petr Hanuška
kami ve farním kostele. Některé díly
varhan byly získány z rakouského kláštera augustiniánů-kanovníků z Herzogenburgu a z katedrály Božského
Spasitele z Ostravy.
Základní technické parametry nových
varhan: počet manuálů (pro hru rukama): 2 s rozsahem C-f3, pedálová
klaviatura s rozsahem C-d1. Počet rejstříků: 20, z toho 1 jazykový, 6 dřevěných, 14 z cíno-olověné slitiny, tzv.
varhanního kovu. Počet píšťal: 1.095,
nejmenší: 1,2 cm, největší: 5,2 m. Tlak
vzduchu: cca 750 Pa. Spojení hracího
stolu a vzdušnic s píšťalami (traktura):
čistě mechanické. Vzdušnice kuželkové.
Nástroj byl slavnostně požehnán, a tím
předán k liturgickému užívání J. Exc.
mons. Josefem Hrdličkou, světícím biskupem olomouckým v sobotu 7. září
2013 v 10 hodin. V průběhu září a října
proběhnou všechny dokončující práce
a nástroj bude následně zkolaudován.
15
Sport, Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
Deaflympiáda 2013
Pavel Pastrnek Do bulharské Sofie
jsme přiletěli 22. Července 2013. Následně proběhla prohlídka trasy, ale
zatím nebyla určena přesná trasa závodu, jen abychom se seznámili s terénem. Zdrželi jsme se tam týden.
Můj první závod v časovce se konal
29. července
Závod probíhal na uzavřené dálnici,
která měřila celkem 38 km. Vzhledem
k tomu, že bylo velké vedro, chtěl jsem
se šetřit, abych se nevyčerpal a síly
nechat až na závod. Po startu následovalo ihned dlouhé stoupání. Nejelo se
mi dobře, tělo se stále neprobouzelo.
Do cíle jsem dorazil až na 15. místě,
takže s daným výsledkem nejsem vůbec spokojen. Při testování a měření
svého tréninku a při závodění u nás doma, kdy jsem se připravoval na Deaflympiádu, jsem naprosto počítal s medailí, v nejhorším případě do 6. místa.
Z výsledku jsem byl psychicky zničený.
Profil viz http://dvelo.com/wp-content/
uploads/Sofia2103-Map-TimeTrial.jpg
Další závod peloton 31. července
Terén trasy byl rovinatý okruh, který
měřil 50 km s jediným malým kopcem.
Cesta byla špatná, samé velké díry
a výmoly. Po prvním okruhu jsem ze
závodu odstoupil, neměl jsem šanci.
Za prvé nejsem sprinter a za druhé
jsem si chtěl šetřit síly na další den, a to
na MTB.
Článek viz http://www.paralympic.cz/
2013/08/souhrn-sesteho-dned e a f l y m p i a d y -v- p o d a n i c e s ky c h sportovcu/
na odstavci "Cyklistika:
apokalypsa jezdců, a hlavně pořadatelů"
MTB závod 1. srpna
Okruh závodu měřil 5,7 km na 4 kola,
tzn. celkem 22,8 km. Polovina závodu
bylo dlouhé stoupání a poté sjezdy. Po
startu jsem byl vzadu, následně jsem
postupně předjížděl ostatní závodníky.
Foto: http://www.paralympic.cz
Otázka pro...
Viktora PLACHÉHO, hlavního agronoma firmy Agra, a. s. Velký
Týnec
Jak daleko pokročila výstavba
bioplynové stanice?Momentálně ve
čtvrtek 29. Srpna budeme mít
povolení ke zkušebnímu provozu i s
nabytím právní moci, kdy se nám
d o t č e n é o rg á n y v z d a l y p r á v a
odvolání. V pátek bude ČEZ montovat
hodiny a asi v pondělí budeme vozit
digestát do BPS, abychom měli
materiál na rozjezd, a potom budeme
krmit už svojí kukuřicí. Přijedou
technologové a dovezou softwer na
oživení BPS. Jinak se dodělávají asfalty
a nějaké nedodělky plus pozemkové
úpravy.
Jak je tvoje firma spokojena s letošní úrodou?
Foto: Viktor Plachý
Letošní žně probíhaly naprosto ukázkově, kdy nám počasí přálo a mohli
jsme sklízet dlouho do noci. Vyjížděli
jsme před obědem a vraceli jsme se
někdy i na druhý den ráno. Proto sklizeň proběhla v krátkém čase a nezastihl nás déšť snad s jedinou výjimkou.
Pšenice jsme sklízeli na 865 ha a kvalita je velmi dobrá. Výnos byl kolem 7,8
t/ha. U sladovnických ječmenů oproti
ostatním rokům máme méně, jen
okolo 100 ha s výnosem 6,3 t/ha. Při
sklizni ozimé řepky, kterou jsme
pěstovali na 466 ha, se nám podařilo
dosáhnout výnos 4,4 t/ha. Nyní máme
už sklízený mák na Svésedlicku, kde
jsme ho měli na výměře 230 ha s výnosem okolo 1t. Po žních proběhly senáže, druhá senoseč, rozmetání hnoje,
vápnění, podmítky, setí řepek a jejich
postřik. Pro někoho se zdá, že to žněmi
končí, ale opak je pravdou. Nám to
žňama začíná. V brzké době se chystáme na sklizeň kukuřice na siláž
a pak na zrnovou kukuřici. Tak moc
prosím nás nechte vše sklidit v klidu
a nevolat starostovi, že je někde smítko kukuřice nebo trocha slámy. Po
skončení svozu dáme vše do pořádku.
Děkujeme za vaši vstřícnost a pochopení. V pondělí 26. srpna začala sklizeň zeleného zlata - chmelu, který
pěstujeme na 20 ha. Předpokládáme
ukončení sklizně okolo 3. nebo 4. září,
pokud nám bude počasí přát. Nyní se
tomu tak neděje.
V předposledním kole jsem však spadl
a s krvavou dírou na hlavě jsem už jen
mírně udržoval tempo. Předjeli mě
4 bikeři a do cíle jsem dorazil na 11. místě. Ihned poté jsem byl odvezen do
nemocnice.
Po návratu 5. srpna z Deaflympiády
odjel jsem hned na dovolenou s rodinou. Pak se vracím k tréninkům.
Závěr: Delší pobyt v Sofii mne unavoval, po celý pobyt v hotelu jsem
špatně spal, také jiné prostředí. Snídani jsem skoro vůbec nejedl, nedalo
se ihned ráno natlačit do žaludku, až
v pozdějších hodinách jsem se postupně dojídal. Tím pádem jsem neměl
energii a následkem mohlo být, že
jsem nepodal maximální výkon při závodu. Původně jsem chtěl přiletět do
Sofie 3 dny před konáním závodu,
avšak svaz nepřipustil, museli jsme
přiletět všichni hromadně.
Mé celkové hodnocení: bohužel se mi
neočekávaně nedařilo, tudíž se omlouvám všem, kteří mi důvěřovali, a kterým jsem sliboval, že se postavím na
bednu.
Budu se snažit napravit příští rok na ME
MTB v Rakousku a poté 2015 MS silnice
a MTB v Rusku.
Výsledky našich cyklistů
Časovka 38km - 42 závodníku
13. Čapek Jan
15. Pastrnek Pavel
Peloton 100km - 44 závodníku
12. Čapek Jan
Kriterium 50km - 43 závodníku
11. Čapek Jan
MTB XC - 35 závodníku
7. Studýnka David
8. Dohnal Roman
11. Pastrnek Pavel
Otázka pro...
Tomáše JURKU, ředitele ZŠ Milady
Petřkové
Co nového jste přichystali pro žáky
naší školy na prahu školního roku
2013-2014?
V průběhu letních prázdnin panoval ve
škole čilý pracovní ruch. Ještě před
jejich začátkem započaly práce na staré škole. Konkrétně výměna oken na
celé budově včetně vchodových dveří,
dále oprava a nátěr fasády. Tyto změny
jsou patrné na první pohled a budově
školy velmi prospěly. Kromě nového
vzhledu školy očekáváme výraznou
úsporu finančních prostředků za otop.
K tomu přispěje i rekonstrukce kotelny,
kterou jsme realizovali rovněž.
Další velkou investiční akci jsme provedli na nové škole. Podařilo se nám
Foto: Petr Hanuška
po několikaletém úsilí a plánování rekonstruovat jazykovou učebnu a bývalou cvičnou kuchyňku přebudovat na
technologicky špičkově vybavenou jazykovou laboratoř. Multimediální jazykovou učebnu jsme zvětšili a je vybavena novým mobiliářem. Žáci a pedagogové naší školy tak dostanou do
užívání nejmodernější technologii, pomocí níž očekáváme výrazné zkvalitnění výuky nejen cizích jazyků, ale
případně i našeho mateřského českého jazyka.
Drobné, ale velice příjemné změny
doznalo místo výdeje stravy ve školní
jídelně. Všechny novinky ve škole jste
si mohli prohlédnout na dni otevřených dveří, který se konal 5. září 2013
od 16:00 do 18:00 hodin.
Křížovka 16
TÝNECKÉ LISTY
Autorem výroku v tajence je římský filozof, dramatik, básník a politik Lucius Annaeus Seneca
Pomůck
a: TÝNECKÉ
Koro,
Oak,
LISTY
Orály
1. díl
Lovecká
1. díl
obydlí tajenky
tajenky
Mužské
jméno
Římská
šestka
Neboli
Spoluhráčka
Kiki
Otec
(nářeč.)
Druh
Oznámit Přípravek
Římskýc a rádce
úřadům
hna
51
Mohameda
Orientální
vozík
Slabý
Staroarménské
město
2. díl
Starotajenky germán
Skrýt
Skládací
cylindr
Materiál
k pokrytí
střech
Míšenec
Citosl.
smíchu
Jm. her.
Útočiště
Mandlové
Cizí žen.
jméno
Ozn. let.
Iljušin
Mravouka
Uctívat
(kniž.)
Domácky
Lubomíra
Druh
čtyřiceti
loupežníků
Spakovat
Beduínský
plášť
Značka
americia
Namodralý
Očistiti
vodou
Město
na
Moravě
Prkenný
strop
Citosl.
přitakání
Předložka
Utrhnout
Velký
zobák
Elektr.
Mělník
Uhlovodík
modré
barvy
Nad
(angl.)
Vydat
zvuk
jako vlk
Hanět
Dary
přinášené
bohům
SPZ
Rokycan
Mongol.
pastevec
Způsobit Hustě
zranění pokrýti
Předložka
3. díl
tajenky
Tavenina
Dodatek
v dopise
Rozbíjet
Vietnamská
tisková
agentura
Slovenská
hudební
skupina
Číslovka
druhová
Lehká
(básn.)
Místo
v dole
Čistá
váha
Dvoukolák
Balkánský
pokrm
Řecké
božstvo
Rozbitý
stroj
Primát
Sůl
kyseliny
borité
Podmítat
In. vlastence
Pařízka
Litevské
platidlo
Stará
zbraň
Matějek
Peněžní
soustava
Přestat
bolet
Hadr
Pytel
Důlní
rubání
Rozsochatá
Kuchtit
Eskymácký
člun
Rodový
znak
Jenom
(nářeč.)
Citoslovce
bubnování
Solmiz.
slabika
Říční
korýš
Zlobiti
(zastar.)
Heslo
Nížina
Okrasný
pták
Mrhat
časem
Balík
(zastar.)
Mačkat
Vysoký
kopec
Les
Fyzicky
trestat
Ostře
(v hudbě)
Druh
palmy
Domácky
Oldřich
Mys
Nabob
Psát
jako
zlomek
Finský
architekt
Značka
beryllia
Vazké
tekutiny Bojovník
Tílko
Nebo
rusky
Zn. zub.
pasty
Podávat
žalobu
Oddělení
prvohor
Ukrajin.
muž. jm.
Seveřan
SPZ
Ostravy
MPZ
Malajsie
Stoupnutí
nohou
(kniž.)
Pamlsek
Myšlenky
Mámení
Panenkovy
iniciály
Vůkol
Tato
Značka
nákladních aut
Dopravní
linky
Skrblík
Dveřní
závěs
Výmlat
(zastar.)
Pohromadě
Pomůcka:
Above, Acuto,
Avi, Aza, Ili, Tja,
Uranos, Vap
Správné znění tajenky zašlete poštou nebo e-mailem či zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon 585 151 111
nejpozději do konce měsíce. Tajenka z minulého čísla: ... musí do konce života šatit. Úspěšnou řešitelkou minulé křížovky a výherkyní knihy se stává
paní Marie Hluší ze Suchonic. Výherkyni gratulujeme.