Spolkový Almanach - Spolek rodáků a přátel muzea v Netvořicích

Komentáře

Transkript

Spolkový Almanach - Spolek rodáků a přátel muzea v Netvořicích
Spolek rodáků a přátel muzea v Netvořicích
Spolkový almanach
2010
1
Spolek rodáků a přátel
muzea v Netvořicích
Vážení a milí přátelé – členové našeho Spolku
Jiţ počtvrté Vám výbor našeho Spolku předkládá výroční zprávu o činnosti Spolku za
uplynulé roční období. Letos od 61.VH 21. listopadu 2009 do 62.VH 20. listopadu 2010.
Poprvé je nazvaná Spolkový almanach, protoţe neobsahuje jenom výroční zprávu.
Obsah almanachu je omezený, takţe jsem musel vypustit zajímavé historické věci,
které snad zveřejním jinou cestou. Doufám, ţe do příštího almanachu přispějí, vedle
zprávy starosty spolku, i jeho další členové. Velký dík patří Magdaléně Duškové, která
upravila text a fotografie pro tisk. Bez toho by tato publikace nevyšla.
Za výbor Spolkový almanach připravil Josef Dušek.
Publikace je uvedena na našich webových stránkách www.netvorice.eu.
Obsah:
strana
1. Zpráva starosty o činnosti Spolku........................................................................... 3
2. Zpráva místostarosty a kronikáře............................................................................ 7
3. Záznam 61. Valné hromady.................................................................................. 11
4. Komorní koncert „Domovem české hudby“.......................................................... 16
5. Vzpomínka na Miloše Jírovce............................................................................... 23
6. Osobní vzpomínka na Jaroslava Lašťovičku......................................................... 25
Tradiční akce našeho Spolku
7. Advent s Netvořákem........................................................................................... 28
8. Reprezentační ples................................................................................................ 29
9. Poznáváme náš kraj – Rady pro turistické nadšence............................................. 30
10. Na Medník za kandíky a na Posázavskou stezku.................................................. 31
11. Cesta do středu Království českého....................................................................... 36
12. Historie okolí Slapské přehrady............................................................................ 38
13. Netvořický pouťový jarmark................................................................................ 40
14. Čistění studánky a kapličky v háji......................................................................... 43
15. Krajem dětství Františka Hrubína.......................................................................... 44
16. František Liebl - 100. výročí narození.................................................................. 47
Grafická úprava: Magdaléna Dušková
Vytiskl: Ing. Jiří Stibůrek, vazbu provedli spolkoví dobrovolníci
2
Zpráva starosty o činnosti Spolku – rok 2009 - 2010
Váţení členové Spolku rodáků a přátel muzea v Netvořicích!
Letošní zpráva starosty musí být současně i
zprávou o činnosti za poslední 3 roky. Jak určitě
víte, poslední volební valná hromada v roce 2007
rozhodla o tom, ţe volební období úřadujícího
výboru bude tříleté, volební období výboru v tomto
roce tedy končí.
Co se ve spolku za poslední 3 roky stalo. Spolek
se po jistém období hledání svého místa na Slunci
po svém znovu zaloţení v roce 1995 dostal do
klidných vod. Myslím si, ţe Spolek plní dobře svou
hlavní funkci zakotvenou ve stanovách – tedy
vytvářet apolitickou platformu pro lidi, kteří mají
rádi náš krásný netvořický kraj. Dnes, po mnoha
letech můţu doufám i říci, ţe se nám podařilo
občanům i komunálním politikům v Netvořicích vysvětlit co náš Spolek je, co náš
spolek chce, kam se ubírá a jaká je jeho funkce v místní občanské komunitě. Spolek
posílil nejen svoji členskou základnu a přilákal mladé členy, ale posílil značně i svůj
neformální respekt u veřejnosti. Respekt, který vyplývá z neformálního respektu k jeho
členům i k jeho vedení. Spolek je čím dál tím více vnímán jako KLIDNÁ SÍLA, které se
snaţí společnost spojovat a připomínat společnosti pozitiva, zásady humanity, umění
komunikace a kompromisu, prostého selského rozumu a i důvody proč vlastně na tom
světě jsme.
Akce pořádané či spolupořádané Spolkem (pouťový jarmark, turistické pochody,
ples) jsou jiţ pevnou součástí netvořického kulturního ţivota.
Spolek se snaţí podněcovat občany k společenské, kulturní a sportovní aktivitě a
k zájmu o věci veřejné. Spolek jako celek nechce a ani nemůţe podporovat konkrétní
projekty (dálnice, způsob vyuţití veřejných financí v obci apod.), ale je jeho povinností
vyplývající mu ze stanov, otevírat diskusi na témata pro Netvořice důleţitá a veřejnost
podněcovat k zájmu o tyto věci, pro budoucnost obce tak důleţité. Heslo, které má
Spolek na svých webových stránkách se snaţíme naplňovat i v praxi – pouč se
z minulosti, zlepši přítomnost a ovlivni tak budoucnost.
Musím ve své letošní zprávě vzpomenout významných členů spolku, kteří se bohuţel
nedoţili letošní valné hromady.
Odešel náhle a nečekaně můj přítel, zakládající člen obnoveného Spolku a dlouholetý
hospodář Spolku Miloš Jírovec. Miloš byl skvělý chlap a pro Spolek a obec Netvořice
udělal skutečně mnoho dobrého, ještě desítky let mi ho budou připomínat stromy, které
vysázel sám nebo společně s Jirkou Horečkou u Jedlice.
3
Odešel také pan Antonín Hrejzek i se svojí manţelkou. Na Antonína si není moţno
nevzpomenout, pohlédnete-li na kostel a novou sochu panny Marie. Je především jeho
zásluhou a jeho působení na netvořické věřící, ţe se podařilo shromáţdit peníze na
novou sochu a okolní dekorační prvky (více neţ 1.500.000 Kč) a Netvořice tak mají na
římskokatolickém kostele po mnoha letech opět svoji mocnou patronku. V Antonínovi
Netvořice i Spolek ztratili jednoho z nejvýznamnějších občanů, nejstarších pamětníků,
člověka uváţlivého, pracovitého a člověka, který tento kraj a jeho obyvatele skutečně
miloval a proţil v něm celý svůj bohatý ţivot. Materiál z jeho stavebnin a jeho dobrá
sousedská rada je obsaţena v mnoha místních stavbách.
Z našich řad odešel také pan Josef Otčenášek, potomek spoluzakladatele Spolku. Jeho
zdravotní stav mu v posledních letech jiţ neumoţňoval aktivní činnost v našem Spolku.
Také jeho odchod vnímám jako velkou ztrátu.
Letošní Valné hromady se nedoţil ani pan Laštovička. Jeho historické práce o
Netvořicích a rodu Netvořských, a také jeho rozsáhlá publikační činnost, zanechaly
generacím budoucím velmi důleţitý odkaz, který teprve bude doceněn. Všichni budoucí
netvořičtí badatelé a historikové budou muset začít u jeho díla – základní kámen byl
poloţen – děkujeme.
V roce letošním zemřel také pan Jiří Trnka. Muţ, který konec své ţivotní cesty spojil
s Netvořicemi a po určitý čas byl členem našeho Spolku. Svojí aktivitou a občanským
nasazením rozhýbal klidné vody Netvořic. Nemohu především nevzpomenout jeho
zásluhu na tom, ţe náš Spolek začal organizovat pouťový jarmark. Ač jsem zdaleka ne
vţdy na vše měl s Jiřím stejný názor, rozhodně jsem jej respektoval. Především pro jeho
aktivitu a snahu věci změnit dle svého přesvědčení, bez ohledu na překáţky a také pro
jeho poctivý přístup k podnikání i ţivotu.
V letošním roce vyšla kniha básní Vyznání více životů. Autorem je člen našeho
Spolku prof. Josef Rada. Náklady na tuto knihu uhradili autor 50%, Jiří Stibůrek 40%,
Spolek rodáků 10%. Jde po letech o velký kulturní počin, jemuţ se zřejmě dostane
plného docenění aţ v letech budoucích. Kaţdý člen Spolku přítomný na letošní Valné
hromadě dostane 1 výtisk knihy, a pokud prof. Radovi zdraví dovolí a bude moci na VH
přijet, proběhne na VH autogramiáda knihy. Kníţka obsahuje lyrické básně a milostnou
poezii, často s vazbou na netvořický kraj.
V letošním roce došlo také ke změně ve vedení netvořické základní školy. Paní
ředitelku Mgr. Marii Chobotskou vystřídala po jejím odchodu do důchodu na postu
ředitelky školy její dosavadní zástupkyně a členka našeho spolku Mgr. Ludmila
Vodehnalová. Chci na tomto místě poděkovat paní Mgr. Chobotské za výbornou
spolupráci a přízeň našemu Spolku a zároveň popřát nové paní ředitelce Mgr. Lídě
Vodehnalové hodně energie a trpělivosti v nové funkci. Za sebe mohu jasně říci, ţe
v mých očích Základní škola Netvořice s novou ředitelkou školy nejen ţe plynule
navazuje na předchozí dobrý směr, kterým byla škola vedena, ale já vidím v kreativitě,
pracovitosti, přístupu ke kultuře a organizačním talentu nové paní ředitelky i velký
4
příslib pro Netvořice a její budoucí generace a její výchovu. Nemusím snad členům
spolku ani připomínat, ţe Mgr. Lída Vodehnalová je sama ţákyní zdejší základní školy
– co si více přát.
K politické situaci v Netvořicích ani k společenskému dění v obci se tradičně
nevyjadřuji. Rád bych Vás jen i pro tentokrát všechny vyzval, aby jste se seriózně
zajímali o územní plánování obce Netvořice i přilehlých spádových obcí. V brzké době
se musí začít s přípravou nové verze územního plánu Netvořic – vise, která má vţdy
zásadní vliv na rozvoj obce Netvořice pro následujících 10 - 30 let.
Zvláště nyní po uplynulých komunálních volbách je třeba opět vyzvat nově zvolené
zastupitele k započetí společenské diskuse na téma rozvoje obce a přimět zastupitele
městyse, aby k věci územního plánu přistupovali s mnohem větší odpovědností, neţli
tomu bylo v minulosti – jde o naši rodáckou povinnost i odpovědnost vůči budoucím
generacím a jde také o věc zcela apolitickou.
Ač je spolek jako celek apolitický, jeho členové mohou a měli by být v Netvořicích
aktivní a já členy spolku jako jednotlivce k této občanské aktivitě vyzývám, jen
aktivitou lze věci měnit. Nezapomeňte ale nikdy na respekt k názoru druhého, byť by to
byl názor jakkoli odlišný od názoru Vašeho a snaţte se svým přístupem obyvatele
Netvořic co nejvíce sbliţovat a učit je kompromisům – člen Spolku by měl umět
naslouchat ostatním více neţ jiní.
Popis a hodnocení jednotlivých letošních spolkových akcí nechávám i letos zcela na
místostarostovi Spolku Ing. Pepíku Duškovi, který měl „prsty“ u takřka všech našich
akcí. Mé zaneprázdnění mi nedovoluje se činnosti spolkové věnovat dle svých představ,
ale naštěstí je zde pracovitý výbor a Pepík a Evka Duškovi.
Děkuji tvůrci našeho rodáckého webu www.netvorice.eu Michalovi Fulínovi za
vytvoření naší stránky a Magdě Duškové za to, ţe si při své mateřské dovolené našla čas
a našim stránkám vtiskla aktuálnost a ţivot. Moc, moc si přeji, aby u této práce oba ještě
pár let vydrţeli.
Chci na tomto místě poděkovat Dáše Koberové za její práci pro výbor a za to, ţe se
ujala pokladny spolkové po náhlém úmrtí Miloše Jírovce.
Zvláště chci dále poděkovat hlavním pořadatelům jarmarku Radkovi Janouškovi,
Dáše Koberové a Janě Skřivanové, jakoţ i všem, kdo se na přípravě a průběhu jarmarku
podíleli.
Finanční zpráva, zpráva o plánech spolku na roky 2010 a 2011, zpráva revisní komise
jakoţ i zpráva o členské základně bude přednesena na valné hromadě dne 20. 11. 2010.
Zprávu o činnosti Muzejní rady a o stavu muzea přednesu aţ na VH.
5
Na Valnou hromadu spolkovou přinesu návrh na změny současných stanov Spolku.
Výbor spolku mě dále pověřil, abych předem oznámil členské základně tyto skutečnosti:
současný výbor navrhne na VH rozšíření počtu členů výboru spolku z 5 členů na 7,
veřejnou volbu výboru hlasováním po jednotlivých členech a 3letý volební mandát
výboru. Rozhodl jsem se, ţe na letošní Valné hromadě spolkové se budu ucházet o
zvolení do výboru spolku.
Jedním z doporučení a změn, které chci například navrhnout do stanov je, aby výbor
spolku měl právo, mezi VH, doplnit svůj počet o náhradníky z řad členů spolku (můţe
dojít k úmrtí, rezignaci člena výboru, či neschopnosti se účastnit práce výboru z jiných
důvodů). Maximální počet nových členů výboru bez schválení VH by byl zřejmě 2
osoby. Na další VH by tito noví členové byli potvrzeni.
Děkuji za pozornost a těším se na osobní setkání s Vámi o valné hromadě spolkové
20. listopadu 2011
Váš
Ing. Jiří Stibůrek, starosta spolku
Y
6
Zpráva místostarosty a kronikáře
V návaznosti na zprávu starosty uvádím další
informace o naší činnosti.
Výbor našeho Spolku se počátkem roku sníţil
z pěti členů na tři. Zůstali: starosta Jiří Stibůrek,
místostarosta a kronikář Josef Dušek a hospodář Jiří
Horečka. Zemřel pokladník Miloš Jírovec a
z osobních důvodů se výboru nezúčastňovala
jednatelka Martina Vachtlová. Jenom díky dalším
pomocníkům jsme mohli v práci pokra-čovat. Jsou to
jako vloni: Dáša a Petr Koberovi, Jana Skřivanová,
Eva Dušková. Letos se přidal nový aktivní člen,
Radek Janoušek.
Funkci pokladníka přijala do doby Valné hromady
Dáša Koberová. Předání od Miloše provedl Josef Dušek, který předtím oficielně
písemně přijal od manţelky Miloše dokumenty a peníze, a to za přítomnosti policie.
Naštěstí měl Miloš v těchto věcech pořádek a vše proběhlo bez problémů.
Práci jednatelky většinou zajišťovala Jana Skřivanová.
Revizní komise zůstala ve dvou, Josef Verner a Milan Sadílek. Předsedkyně komise
Dáša Koberová převzala pokladnu.
Od loňské Valné hromady k letošní oslavili výročí narození tito členové, v pořadí od
nejmladších: Lída Vodehnalová, Marie Chobotská, Jaroslav Pelich, Josef Šťástka,
Svatopluk Zajíček, Eva Dušková, Václav Bobek, František Kašička, Zdeněk Motl.
Blahopřejeme!
Za výročí narození povaţujeme kaţdé desáté a po 60 letech kaţdých pět let.
Na minulé Valné hromadě byli přijati dva noví členové. Ing. Olga Zubová a Jana
Medlenová.
V současnosti má náš Spolek 122 členů.
Bohuţel nás navţdy opustili naši členové Miloš Jírovec, František Šobíšek, Josef
Otčenášek, Antonín Hrejzek. Osobně vzpomenu v tomto almanachu také na Jaroslava
Lašťovičku. Vzpomínka patří i Ing. Zdeňkovi Doleţalovi, synovi našeho význačného
člena Jindřicha Doleţala. Vzpomínáme na ně!
Informace o činnosti Spolku získáte aktuálně, včetně fotogalérie, na
www.netvorice.eu. (pozor na .eu !!!) a ve Spolkové infoskříňce u autobusové zastávky.
Kaţdý člen by měl znát svého informátora – kontaktní osobu, která mu bude dávat
informace o základních akcích. Naopak se člen můţe prostřednictvím kontaktní osoby
jednoduše zapojit do práce Spolku, předávat návrhy, připomínky, atd.
Letošní Valná hromada bude volit nový výbor, jak uţ informoval starosta.
Samozřejmě se můţe do výboru přihlásit kaţdý člen Spolku. Hledáme další
7
spolupracovníky, nové nápady, pomoc při akcích. K tomu nemusíme být členy Spolku,
nemusíme být zvoleni do výboru. A kdo má zájem pro Spolek pracovat a není ve
výboru, toho výbor pravidelně pozve na své schůzky. Tak to ostatně bezproblémově
funguje v posledních dvou letech. Potřebujeme i důchodce, kteří si tak mohou najít
výborného koníčka, přestoţe neznám důchodce, který by měl čas. Ale oni si ho najdou !
Přihlásí se někdo?
Nový výbor bude mít za úkol co nejdříve provést rozdělení práce a zodpovědnosti jak
na členy výboru, tak i na členy mimo výbor. Dále je potřeba udělat inventarizaci
spolkových záleţitostí a vše písemně zaznamenat. Provedeme také kontrolu členů a
jejich evidenci. Samozřejmě platí ochrana osobních údajů.
Hodně náročné je zajišťování tradičních akcí. Budeme hledat další spolupracovníky!!!
Hlavní a veřejnou činností Spolku jsou naše tradiční akce, které jsou samostatně
vzpomenuty v tomto almanachu. Byly to:
3. ročník Advent s Netvořákem 20.12.2009
II. Reprezentační ples se Sokolem 16.1.2010
VI. ročník Na Medník za kandíky a na Posázavskou stezku 27.3.2010
VII. ročník Cesta do středu Království českého 24.4.2010
9. ročník Netvořický pouťový jarmark 14. – 15. 8. 2010
Čištění studánky a kapličky v Háji
Bez přehánění můţeme pochválit organizátory těchto akcí, jakoţ i všechny
spolupracovníky.
Z menších spolkových akcí:
Díky letošní sněhové nadílce jsme mohli uspořádat velice zajímavé lyţařské závody
na běţkách kolem Košátky. Mezi vítězi byli vţdy členové spolku. Těšíme se na
pokračování v letošní zimě.
Městys s podporou Spolku pozval divadelní soubor z Bystřice, který ve stylové kulise
Ţidovny sehrál hru Lucerna. Bohuţel prudký déšť nedovolil představení dokončit.
Veliká smůla. Snad se to podaří zopakovat.
Snaţíme se podporovat různé místní akce v Netvořících. Například skvělou
Gymnastickou akademii školy.
V popředí našeho zájmu je samozřejmě Netvořické muzeum. Bude o něm na VH
mluvit správcová muzea paní Helena Černošová a náš starosta.
Chci zmínit dvě výstavy, které muzeum uspořádalo. Byla to výstava Krajiny
Františka Hrubína s fotografiemi Richarda Homoly a eseji Nikoly Homolové
Richterové ke 100. výročí narození Františka Hrubína. Výborná.
A nyní budeme mít moţnost před začátkem VH se podívat v muzeu na další
zajímavou výstavu. Jsou to obrazy Africké imprese od našeho rodáka Václava Gustava
Cílka. Velice zajímavé impresionistické záţitky z jeho dlouhého pobytu v Africe.
Doufáme, ţe ho uvítáme na naší VH a ţe osobně pohovoří o svém neobyčejném ţivotě.
V příštím Almanachu mu budeme věnovat pozornost.
8
Bohuţel se neuskutečnila plánovaná výstava k 150.výročí naší rodačky spisovatelky
Ludmily Grossmannové – Brodské, které jsme věnovali pozornost v loňské roční
publikaci.
Mezi naše plánované akce patří zaznamenat pamětníky na dobu Vystěhování za II.
světové války. Naším vzorem je činnost pana profesora Václava Šmeráka, který
v občanském sdruţení Mezi řekami vypracoval řadu prací se zaměřením na dobu
Vystěhování a to především Krňan, Třebsína, Teletína, Vysokého Újezda. Zorganizoval
spousty různých akcí k tomuto tématu. Poslední akce byla 6.11.2010 v Třebsíně, kde
byla předpremiéra České televize o Vystěhování z cyklu Historie.cz. Věříme, ţe nám
osobně o své práci řekne více na VH a ţe to bude pro nás inspirace pro téma
Vystěhování Netvořicka.
Poděkování patří paní Jitce Neradové, která věnovala našemu Spolku svoji zajímavou
knihu Odnikud nikam, kde popisuje vzpomínky i na vystěhování za okupace.
Významná výročí
Vloni jsme vzpomenuli 90 let zaloţení Muzejního spolku v Netvořicích a 105 let od
zaloţení Spolku rodáků a přátel Netvořic. Z osobností to bylo 150 let od narození
rodačky spisovatelky Ludmily Grossmannové – Brodské. A objevili jsme dalšího
našeho významného rodáka, hudebníka Vavřince Bartáka, který se narodil v Netvořicích
před 230lety.
Letos jsme oslavili 100 let narození Františka Hrubína a věnujeme mu malou
vzpomínku. Připomeneme také 100. výročí narození Františka Liebla, který jako lesník
a malíř ţil v Tomkovce nedaleko Netvořic.
Seznámili jsme se s dalším významným rodákem, Václavem Gustavem Cílkem.
Narodil se roku 1929 v Netvořicích. Vystudoval geologii a touto činností si získal
renomé i ve světě. Pracoval ve Východní Africe pod UNESCO a maluje obrazy, které
vystavuje v našem muzeu. Jeho syn je ředitelem Geologického ústavu Akademie věd
ČR. Příště více.
A rozhodně se těšíme, ţe mezi sebou přivítáme další rodáky a přátele Netvořicka,
kteří nejsou známí a slavní, ale kteří mají rádi náš kraj a chtějí mu v něčem prospět.
Vzpomenu například pana Menouška, který mi přivezl staré fotografie Netvořic a členy
rodu Šťástků. Malý kluk na jedné fotografii se stal starostou Netvořic.
Plány Spolku
Řadu plánů se nám nepodařilo uskutečnit. Zmíníme se o nich na Valné hromadě. Ale
některé jsou v počátcích. Například Vystěhování Netvořicka, vytvoření databáze
školních fotografií s popisem ţáků, sbírání spisů Grossmannové Brodské, sestavit archiv
starých a nových fotografií Netvořic a okolí, zaznamenat významné rodáky Netvořic a
okolí, dokončit historii našeho Spolku, atd. A máme také vize, jako je například uţ 100
let stará touha po rozhledně na Holém vrchu nad Netvořicemi a Vysokým Újezdem.
9
Připravujem tradiční akce na rok 2011:
4. ročník Advent s Netvořákem 19.12.2010
III. Reprezentační ples se Sokolem 15.1.2011
VII. ročník Na Medník za kandíky a na Posázavskou stezku 26.3.2011
VIII. ročník Cesta do středu Království českého 23.4.2011
10. ročník Netvořický pouťový jarmark 20. – 21. 8. 2011
Čištění studánky a kapličky v Háji – podle domluvy
5. ročník Advent s Netvořákem 18.12.2011
Termíny výletů mohou být změněny z důvodu počasí !
Těšíme se s Vámi na společném prvním setkání na adventní neděli 19.12.2010.
Sejdeme se na náměstí u pomníku ve 14,30!
Přeji všem našim členům krásné a zdravé dny!
Ing. Josef Dušek, místostarosta spolku
g
10
Záznam 61. Valné hromady
Spolku rodáků a přátel muzea v Netvořicích
konané dne 21. listopadu 2009
Podobně jako vloni jsme uspořádali 61. Valnou hromadu s dopoledním kulturněspolečenským programem. Pokračování bylo v Základní škole v Netvořicích obědem a
vlastním programem Valné hromady.
Dopoledne bylo otevřeno netvořické muzeum, kde návštěvníky doprovázela
s výkladem správcová muzea paní Helena Černošová.
Od 11 hodin náš Spolek spolu s městysem Netvořice uspořádal v katolickém kostele
koncert u příleţitosti 230. výročí narození hudebníka Vavřince Bartáka, rodáka
z Netvořic. Na programu byly skladby J. S. Bacha, A. Vivaldiho, Haendla, Mozarta,
Schuberta a Vavřince Bartáka. Na varhany hrála Kateřina Málková, na violoncello Jan
Ţďánský a zpěv tenor Ondřej Socha. Koncert byl velice krásný a přítomných asi sto
posluchačů mělo příjemný záţitek. Hudebníci byli velice spokojeni s přijetím,
s prostředím kostela i se starobylými varhanami a rádi s námi šli do školy na náš
program. Zajímali se o náš spolek a jeho aktivity, byli překvapeni hezkou atmosférou a
velikou účastí. Za několik dní nám pan Ţďánský zaslal jako pozornost kopie originálu
not Vavřince Bartáka.
Díky spolupráci se sdruţením Domovem české hudby jsme objevili našeho rodáka
Vavřince Bartáka, významného hudebníka přelomu 18. a 19. století. Získali jsme o něm
základní informace a sdruţení nám zorganizovalo koncert. Koncert zajišťovala za
městys místostarostka ing. Vávrová a za náš Spolek ing. Dušek.
11
Další program byl v místní základní škole. Ve školní jídelně byl připraven oběd se
zákusky a občerstvením. Díky paní ředitelce Mgr. Chobotské a její zástupkyni Mgr.
Vodehnalové bylo vše, jako vţdy, vzorně připraveno. Na přípravě místnosti se opět
podíleli někteří členové spolku. Účastníky v chodbě školy vítal Netvořák se spolkovou
„nástěnkou“.
61. Valnou hromadu našeho Spolku zahájil ve 13 hodin starosta Spolku ing. Jiří
Stibůrek přivítáním přítomných.
Na úvod připravili ţáci místní školy pod vedením Mgr. Vodehnalové vystoupení
s písněmi a recitací. Svoji báseň nám přednesla naše příznivkyně paní Jindra
Schneiderová. Pochvala za vystoupení byla i od renomovaných profesionálních
hudebníků z koncertu v kostele.
Po obědě jsme jako vloni,
díky slunečnému počasí, udělali
společnou fotografii na schodech před školou.
Po 14. hodině začal program
Valné hromady. Starosta spolku
J. Stibůrek přítomné seznámil
s programem a pronesl úvodní
řeč.
Na Valné hromadě bylo přítomno 54 členů a 11 hostů.
Celkem tedy 65 přítomných.
VH odhlasovala přijetí dvou
nových členů: ing. Olga Zubová
a Jana Medlenová.
Místostarosta a kronikář Spolku J. Dušek připomněl, ţe veškeré informace o činnosti
Spolku a další zajímavé informace jsou uvedeny v publikaci Výroční zpráva spolku od
60. VH 2008 k 61. VH 2009. Tato zpráva je celá uvedená také na našich webových
stránkách www.netvorice.eu. Pozor nemáme .cz, ale .eu!
J. Dušek proto pouze doplnil a zdůraznil spolkové akce, význam kontaktních členů,
webové spolkové stránky a infoskříňku, muzejní radu, s muzeem připravovanou výstavu
o rodačce spisovatelce Grossmannové – Brodské, atd.
VH odsouhlasila logo jarmarku v podobě, které bylo pouţito na letošním jarmarku.
Logo je ve Výroční zprávě. Autorem loga je Eva Dušková.
Logo Spolku zatím není rozhodnuto.
VH odsouhlasila všechny plánované akce na rok 2010.
Starosta spolku informoval VH:
Ad1/ snaha o získání pozemku pro stavbu rozhledny
- pan Hodinka nechce prodat ani pronajmout s poukazem na příbuzné – „ať si to
rozhodnou jednou oni“ - proti rozhledně ale obecně nic nemá
- pan Schůt nechce prodat ani pronajmout, se stavbou rozhledny nesouhlasí
12
- rodina Stomeova nechce prodat ani pronajmout - informoval nás pouze telefonicky pan
Stome
- napsáno několik dopisů Stomeovým jednak mnou a jednak Václavem Stibůrkem dopisy dáváme do archívu
Ad2/ o práci Muzejní rady a schválení Statusu Městského muzea
- spolek má opět právně garantovaný vliv na činnost muzea, 2 členové Spolku jsou
členy Muzejní rady dle statutu muzea
- slíbil, ţe se pokusí prostřednictvím muzejní rady co nejvíce muzeum zmodernizovat a
jeho činnost rozšířit
- na první výsledky si musí VH počkat 1 rok
Ad3/ nepovedlo se rozhýbat praţskou buňku Spolku
- slíbil, ţe se osobně zasadí o její rozhýbaní v roce 2010, to samé přislíbili také pan
Papírník a pan Šťástka
Ad4/ informoval VH o neproplacené dotaci z kraje na jarmark
- sloţka s touto kauzou bude předána do spolkového archívu
Ad5/ informoval VH o způsobu schvalování změn stanov
- starosta připravil první návrh pro výbor a zájemce
- výbor projedná jeho návrh na nejbliţší schůzi
- umístění spolkového návrhu na www stránku do 3/2010
- celoroční diskuse, rozeslání finálních verzí, umístění finální verze do 8/2010 na www
stránku
- diskuse a změny stanov po volbě nového výboru na VH 2010
Ad6/ upozornil, ţe příští VH 2010, je VH volební
Ad7/ přednesl VH návrh na to, aby se Spolek zabýval trasou obchvatové komunikace
městyse Netvořice a návrh zdůvodnil takto:
1. Spolek se takto významnými věcmi vţdy zabýval (Maskovická silnice, Praţská
silnice, Sedlčanská lokálka, Štechovická přehrada, malotřídka, měšťanka, rozhledna
Holý vrch atd.) - viz stanovy
2. Při stavbě dálnice musí být jasná trasa obchvatu městyse - aby ji mohl český stát při
stavbě dálnice zafinancovat
3. Pokud se to neudělá při stavbě dálnice, neudělá se to nikdy, neboť obec na takovou
stavbu nebude mít peníze - budoucí generaci tím neuděláme dobrou sluţbu - je třeba
míti v této věci odvahu a vizi přesahující 20-30 let.
4. Samotná trasa obchvatu by měla vést
- nad vysokým napětím 22 kW na jiţním svahu nad školou v Netvořících
- spojovat tyto body
Bod A - maskovická křiţovatka na západním obchvatu Netvořic
Bod B - těsně nad vyústěním VN 22kW na Lešanskou silnici
Další trasa je odvislá dle trasy dálničního přivaděče
5. Současně s touto trasou by bylo zřejmě dobré navrhnout i další hlavní trasy cest
- kvůli plánu inţenýrských sítí
- toto je jiţ především věcí zastupitelstva, spolek zajímá obchvat, který ostatní trasy
determinuje
6. Spolek se nebude nijak zabývat funkčním vyuţitím území v intravilánu pod trasou
obchvatu - jeho vyuţití určí aţ čas, je moţné ţe aţ za 50 let
7. Hlavním přínosem takto navrţené trasy obchvatu bude:
13
- obec bude připravena na svůj moţný rychlý rozvoj v případě stavby dálnice
- obchvat bude moci zafinancovat Český stát
- Netvořicko je první oblastí kde bude moţno po vystoupání dálnice z chráněné krajinné
oblasti Posázaví investovat a stane se tím velmi atraktivní pro jiţní část Prahy
- obchvat zhodnotí mnoho pozemků v obci minimálně na dvojnásobek
- naši vnuci nám poděkují
Ad8/ starosta poté přečetl VH část zápisu vzpomínek Aloise Stáry o lobování Spolku při
zhotovení Maskovické silnice na místě obecní strouhy
- nechal VH spolku odhlasovat to, ţe se výbor spolku bude zajímat trasou obchvatové
komunikace městyse, případně trasami navazujícími, a dle uváţení předloţí
zastupitelstvu městyse návrh na změnu územního plánu.
VH odsouhlasila, aby se výbor zabýval moţnostmi jak se starat o vrch Jáchym a aby
výbor zjistil maximum informací o vztahu spolku k Jáchymu a jeho historii
Starosta tělovýchovné Jednoty Sokol Pavel Netolický
Ad1/ pochválil spolupráci mezi oběma organizacemi
- Ples růţí – zopakujeme
- Jarmark – zopakujeme
Ad2/ návrh zorganizování posvícení v roce 2010 spolu se Sokolem (doprovodné akce +
tancovačka)
VH schválila tento návrh
Ad3/moţnost temperování muzea ze sokolovny je sice moţná, ale mnohem
ekonomičtější by byl zřejmě kotel přímo v muzeu
Ad4/ popřál Spolku klidný advent a bohaté Vánoce
Starosta městyse Jiří Kubásek
Ad1/ zhodnotil práci Spolku velmi kladně (jarmark, Ples růţí)
Ad2/ informoval VH o největších problémech městyse v současnosti (především peníze,
čistička atd.)
Ad3/ potvrdil, ţe městys se snaţí o získání dotací na různé akce, bohuţel nepříliš
úspěšně - není to jednoduché
Ad4/ jednoznačně potvrdil, ţe se městys bude ucházet o dotaci na zhotovení nového
regulačního plánu, pokud bude takový dotační titul vypsán - starosta spolku přislíbil
v tomto lobbistickou a poradenskou pomoc
Ad5/ vyjádřil se k návrhu starosty spolku na posunutí obchvatové komunikace
- vyzval Spolek k předloţení návrhu na trasu obchvatu po projití tohoto návrhu
spolkovou diskusí - městys vítá jakékoli podněty pro rozvoj obce, v této chvíli se
nevyjádřil k této věci ani kladně ani záporně
- upozornil ale, ţe veškeré návrhy musí schválit odborníci na územní plánování
- upozornil, ţe v této chvíli zastupitelstvo rozhodlo o tom nedělat ţádné změny
v územním plánu a pro změnu tohoto stanoviska by bylo nutno toto rozhodnutí
zastupitelstva změnit. Spolek by musel zastupitelstvo přesvědčit, ţe je to v zájmu
městyse.
- potvrdil, ţe městys nemá a zřejmě ani v budoucnu nebude mít peníze na financování
obchvatu
14
Ad6/popřál všem členů Spolku klidný advent, bohaté Vánoce, všem hodně zdraví
Pokladník spolku Miloš Jírovec přednesl zprávu o příjmech a výdajích za uplynulé
období. Konečný stav k datu je 94.032 Kč.
Předsedkyně revizní komise Dagmar Koberová za revizní komisi navrhla schválit
zprávu o hospodaření M. Jírovce. Zdůraznila, ţe tato agenda je vedena řádně a
svědomitě. Jediná připomínka – na dokladech k proplacení uvést k jakému účelu byl
výdej pouţit a podepsat doklad starostou nebo místostarostou.
VH odsouhlasila hospodaření spolku a zároveň dar základní škole v Netvořicích ve
výši 5000 Kč. Převedení daru zajistí M. Jírovec.
Na závěr programu byl promítnut zajímavý dokument o historii Konopiště.
Zajímavostí byla moţnost něco napsat nebo nakreslit na velké papíry, tzv. cliboard,
které přinesl J. Stibůrek.
61. Valná hromada pokračovala přátelským posezením.
15
Spolek rodáků a přátel muzea v Netvořicích
a Městys Netvořice pořádá
KOMORNÍ KONCERT
„DOMOVEM CESKÉ
HUDBY“
v
v
u příleţitosti 230. výročí narození hudebníka
Vavřince Bartáka, rodáka z Netvořic
21. listopadu 2009
v 11 hod. v kostele Nanebevzetí Panny Marie
v Netvořicích
Interpreti: Kateřina Málková – varhany
Ondřej Socha – zpěv
Jan Žďánský - violoncello
Program: J. S. Bach, A. Vivaldi, Haendl, Mozart,
Schubert, Vavřinec Barták
Vstupné dobrovolné
16
Koncert u příležitosti výročí 230 let od narození
Vavřince Bartáka, rodáka z Netvořic
V roce 2009 uplynulo 230 let od narození dirigenta a hudebního skladatele Vavřince
Bartáka. Vavřinec Barták se narodil 7. srpna 1779 v Netvořicích a zemřel 27. března
1851 v Písku. Po studiích hudby v Praze byl jmenován dirigentem orchestru hraběte
Františka Josefa Wrtby na Konopišti. Po Wrtbově smrti se vrátil zpátky do Prahy, kde
patřil k nejvyhledávanějším hudebníkům své doby. V roce 1832 byl jmenován ředitelem
kůru v Písku. Barták je rovněţ autorem několika menších skladeb.
V osobnosti Vavřince Bartáka můţeme spatřit jednoho z nejvýznamnějších šlechtických kapelníků přelomu 18. a 19. století.
17
Program koncertu:
(Anonymus) Codex-Faenza - Gloria
Antonio Vivaldi: Chrámová sonáta e moll pro violoncello a varhany
Franz Schubert: Ave Maria
J. S. Bach - Wenn dich Ungluck tut greifen an BWV 1104
J. S. Bach: Erhalt uns, Herr, bei deinem Wort BWV 1103
Wolfgang Amadeus Mozart: Ave verum
Johann Sebastian Bach: Suita č. 1 pro violoncello sólo BWV 1007 (výběr)
Georg Friedrich Haendel: Largo z Xerxes
Wolfgang Amadeus Mozart - Andante F Major KV 616
Johann Sebastian Bach: Air pro violoncello a varhany
Johann Sebastian Bach: Bist du bei mir BWV 508
Vavřinec Barták: Salve regina
Christian Erbach - Fuga a 4 voc. del 1. tuono
18
Ondřej Socha – tenor
Narodil se v Praze. Hudbě a zejména zpěvu se věnuje již od dětství. V roce 2003 byl
přijat na Pražskou konzervatoř do třídy prof. Jiřího Kotouče. Již velmi záhy během
studia začal aktivně vystupovat. Ve Státní opeře Praha hostuje od roku 2004 jako Pong
v Turandot, Danieli v Sicilských nešporách, Borsa v Rigolettovi a Lampář v Pucciniho
Manon Lescaut; v divadle F. X. Šaldy v Liberci jako Vašek v Prodané nevěstě. Na
mezinárodním jevišti debutoval ve stejném roce na irském Wexford Opera Festival jako
Torquemada v Ravellově Španělské hodince. Z početných dalších zahraničních
vystoupení patří k nejvýznamnějším Trójan v Idomeneovi na Mozart Festival La Coruña
2005, Dvořákovo Requiem v Paříži 2006 a Haydnovo Stvoření na festivalu Septembre
Musical de L´Orne ve francouzském Alençonu 2007. Je opakovaně zván na festival
Rassegna Internazionale Capolavori di Musica Religiosa v italském Bergamu. Věnuje se
též koncertní činnosti. Vystoupil s většinou českých orchestrů včetně Pražské komorní
filharmonie a Pražského komorního orchestru, po boku Pražského filharmonického
sboru, Českého filharmonického sboru Brno a Paris Choral Society, v hudebním
nastudování Johna Shea a pod taktovkou dirigentů jako Philip Auguin, Enrico Dovico,
Caspar Zehnder nebo Marco Zambelli v ČR, Německu, Francii, Itálii, Holandsku,
Španělsku, Irsku a Velké Británii.
Kateřina Málková – varhany
získala první hudební vzdělání na Základní umělecké škole v Hrušovanech n. J. Již
během svých studií na konzervatoři v Brně ve třídě prof. Petra Koláře se zúčastnila
mnoha domácích i zahraničních soutěží. V roce 2004 byla přijata na Akademii
múzických umění do třídy doc. Jaroslava Tůmy. Absolvovala řadu mistrovských kurzů
např. u jedné z nejvýznamnějších postav varh. interpretace Marie Claire Alain, ale i
u Prof. Martina Sandera, Jon Laukvika, Luigi Ferdinando Tagliavina, Pier Damiana
Peretti, či Prof. Andrea Liebiga. V roce 2007 byla na roční stáži na Vysoké hudební
škole v německém Luebecku u Prof. Arvida Gasta. Pravidelně se také věnuje
interpretaci hudby 20. a 21. století.
Jan Žďánský – violoncello
studoval na konzervatoři v Pardubicích u prof. Josefa Krečmera. Na hudební fakultě
AMU v Praze byl posluchačem ve třídě Prof. Miroslava Petráše. Během studií se
zúčastnil mnoha mezinárodních kurzů a stáží, např. u Prof. Victorie Yagling (Helsinki),
F. Bartholomeye (Vídeň), Prof. M. Zeuthena (Kodaň) aj. Je laureátem soutěže
konzervatoří v roce 1999, držitelem 2. ceny soutěže pro interpretaci soudobé komorní
hudby ve Frankfurtu n. M, nositelem několika cen ze soutěže v rakouském Semmeringu,
v roce 2003 získal cenu za nejlepší provedení skladby Leoše Janáčka na Janáčkově
soutěži v Brně atd. Spolupracuje jako sólista s Komorní filharmonií Pardubice, Capella
Pallatina Mannheim, Tutti Bordeaux. Je členem mezinárodního institutu „Wiener
Klangstil“ pod patronací Vídeňských filharmoniků. Natáčí pro Český, Dánský a
Rakouský rozhlas. Vystupuje na festivalech Salzburger Festspiele, Max Reger Festival
atd. V roce 2004 studoval na Kunstuniversität v rakouském Grazu ve třídě Prof. Rudolfa
Leopolda. Aktivně se věnuje též komorní hře (je členem Tria IUNO a Kaprova kvarteta.
Hraje na violoncello vídeňského mistra Josepha Wassermanna z roku 1748.
19
Domovem
České Hudby
Projekt pro zachování
kulturních hodnot
Záměr obnovit tradice české hudební kultury získal v závěru minulého roku konkrétní a
jasnou podobu. Stalo se tak zásluhou řady významných pedagogů a vynikajících
absolventů Akademie múzických umění v Praze, Univerzity Karlovy v Praze a
Konzervatoře. Česká hudební tradice ztrácí v multikulturním prostředí a obecné
komercionalizaci moderního světa svoji nezastupitelnou roli nositele hodnot české
kultury. Tento trend, kterému se nelze ani ve vyspělých evropských zemích zcela
vyhnout, se však daří promyšlenou strategií přinejmenším usměrnit. Proto bychom
chtěli prezentovat váţnou hudbu na vysoké úrovni i v jiném prostředí neţ jsou velká
města. Tuto úlohu v minulých letech statečně suplovaly např. Kruhy přátel hudby, z
nichţ ovšem bohuţel mnohé zanikly, nebo svoji činnost v důsledku nedostatku financí
značně omezily, ale ani ony nebyly schopny pokrýt poměrně vysokou poptávku
v menších aglomeracích. Naším záměrem je pokusit se o obnovu hluboké tradice
provozování váţné hudby i na regionální úrovni, kde ji lze jasně prokázat například
v osobnostech kantorů, varhaníků a regenschori.
Naším cílem je tedy připomenout někdy i neprávem pozapomenuté hudebníky, kteří ţili
nebo působili v místech mimo hlavní rámec kulturního dění alespoň v době, kdy si
připomínáme jejich ţivotní výročí. Přesto jsou vazby k hudebním velikánům i
uměleckému prostředí tehdejší doby pozoruhodné. Dramaturgie koncertů bude tedy
vázaná na dané místo a osobnost a proto vţdy jedinečná. Úloha interpretů bude svěřena
nejen známým umělcům, ale i vynikajícím mladým hráčům, laureátům mezinárodních
soutěţí, nositelů významných ocenění. Je totiţ omylem se domnívat, ţe garancí nejvyšší
profesionality musí být vţdy vystoupení mediálně známé osobnosti. Nepochybujeme, ţe
tento projekt dokáţe, ţe Česká republika můţe být hrdá na ohromující počet osobností,
majících nezřídka v evropském nebo světovém kontextu mimořádný význam.
20
Ještě ke koncertu...
Umělci z koncertu na nás nezapomněli. Jan Ţďánský nám poslal noty Vavřince Bartáka
a všichni nám poslali poděkování za hezkou atmosféru při koncertě a na Valné hromadě.
21
A hezká náhoda. Před vánocemi jsme byli s manţelkou na Rybově Vánoční mši v Praze,
kde vystupoval Ondřej Socha. Poznal mě mezi diváky, přišel nás pozdravit a poprosit o
zaslání básně, kterou přednesla na Valné hromadě autorka. Báseň jsem poslal. Byla to
báseň od Jindřišky Jankovské – Schneiderové.
Hudba našeho domova
V srdci nám znějí tóny mistrů
a našeho Vavřince Bartáka,
z Netvořic slavného rodáka.
Tak to dříve u nás bývalo,
krásno často doma známo nebylo.
Dnes jsme hrdi na naše Netvořice,
daly nám vzácného umělce.
Kdyby mladých umělců nebylo,
velké dílo by bylo zapomenuto.
Dnes mnozí touţí být slavní,
jen na svůj zisk a peníze myslí.
Ti, kteří po dlouhém putování
se domů vracejí,
jsou šťastni a domovu pomoci
spěchají.
Mnohdy v hudbě a ve zpěvu,
našli útěchu.
Věnuji umělcům, kteří vystoupili v našem kostele a zanechali v nás krásné umělecké
záţitky.
Jindra Schneiderová, Vysoký Újezd
22
Vzpomínka na Miloše Jírovce
Bylo to jako blesk z čistého nebe. V pátek jsem si
s Milošem v pohodě dohodl schůzku na pondělí
navečer ohledně Spolku a v pondělí jsem byl zavolán,
abych tam přijel, protoţe byl nalezen doma sám a
mrtvý. Jeho manţelka byla mimo Netvořice a po
oznámení byla v šoku. Přijel doktor, zavolali jsme i
policii, manţelku Gábinu přivezl její příbuzný
Tomáš. Byl to opravdu blesk z čistého nebe.
Chci velice poděkovat jeho rodině, manţelce
Gábině a Tomášovi Šimkovi, ţe všechny spolkové
věci včetně pokladny mi předali ještě za přítomnosti
policie. Miloš byl pečlivý a svědomitý hospodář
Spolku.
Rozloučení za Spolek udělal 12. února 2010
v římskokatolickém kostele náš starosta Jiří Stibůrek:
„Váţení pozůstalí,
odchod člověka z pozemského hmotného světa je vţdy smutný, působí zármutek a
současně má také mnoho podob. Někteří lidé skonají tiše, jako kdyţ vane vánek, jiní
lidé odejdou náhle uprostřed činů - nečekaně - je to jako kdyţ padne mohutný dub a zem
se zachvěje. Miloš Jírovec – muţ, s nímţ jsme se přišli dnes rozloučit, byl právě tím
dubem, a dnes se chvěje nejen zem, ale především naše srdce.
Miloš přišel do našeho kraje zdaleka, aţ z maďarsko-slovenského pohraničí. Nepřišel
do našeho kraje odpočívat, ale tvrdě pracovat, a aktivně zvelebovat svůj nový domov
pro další generaci. Do našeho kraje přišel muţ, který se ho rozhodl změnit svojí vůlí,
krajinu i lidi v ní.
O tom, jakou lásku choval k netvořickému kraji, svědčí to, ţe ač se ve zdejším kraji
nenarodil, byl to právě on, kdo jako jeden z prvních stál u obnovení činnosti Spolku
rodáků a přátel Netvořic a okolí – spolku, jehoţ byl do svého posledního dne skvělým
hospodářem a členem jeho výboru. Miloš Jírovec byl prostě takřka u všeho, co se
v Netvořicích za poslední desítky let událo. Vţdy dokázal pomoci dobrou radou i svou
mozolnatou rukou.
Srdce Miloše Jírovce, které v pondělí naposledy udeřilo, bylo velké, nebojácné a
ţhavé tak, jako byla jeho zděděná maďarská krev, která mu od mala kolovala v ţilách.
Miloš se nikdy nebál diskuse, konfliktu a projevení svého osobního názoru, byť by to
byl názor proti všem. Byl vţdy rovný jak dub a nebojácný jak lev, zvláště kdyţ bojoval
za správnou věc v souladu se svým přesvědčením.
Říká se, ţe k lidské spokojenosti a štěstí na tomto světě vede 5 základních věcí či
vlastností:
- Nemít strach z věcí, které přináší ţivot - a to ani ze smrti
- Umět odpouštět našim přátelům i nepřátelům i ty největší křivdy
- Mít víru ve vyšší spravedlnost
- Mít smysl pro humor a schopnost zasmát se sám sobě
- A mít Pokoru před věčností a Bohem
23
Jsem si jist, ţe Miloš na své cestě ţivotem nalezl všech těchto 5 pravd a proto zůstane
příkladem pro mnohé z nás.
Slibuji Ti Miloši, ţe kdykoli půjdeme po staré neveklovské silnici přes netvořický
potok a pohlédneme vlevo na dílo, které jsi zde v krajině vykonal, vzpomeneme Tě. Tvé
činy a Tvůj smích nám bude připomínat i Tvůj nově vysazený les u cesty k Jedlici, který
jsi vysadil, tak trochu proti všem těm hloupým otázkám, proč v tvých sedmdesáti letech
sázet les. Stromy ale přece nikdy nesázíme pro sebe, ale pro generace našich dětí, vnuků
a pravnuků, a to jsi Ty, jako moudrý muţ se srdcem na dlani vţdy věděl a proto jsi je
sázel!!!
Miloši, příteli, loučím se s Tebou za Tvoji ţenu Gábinu a všechny Tvé blízké, za
kamarády z Netvořic, se kterými jsi trávil v posledních letech mnoho chvil, za Tvé
sousedy a za úplně všechny, co jsi měl kdy rád. Samozřejmě také za Tvé Netvořice, kde
jsi zanechal tak výraznou stopu a i za Tvůj rodácký Spolek.
Myslím, ţe bys byl rád, abychom na tebe vzpomínali nejen s láskou a úctou, ale také
úsměvem. A i kdyţ nás teď srdce bolí k rozervání, slibuji Ti, ţe se o to všichni
pokusíme. Víme , ţe bys to tak chtěl.
Mnozí z nás vědí, ţe smrt je jen a jen novým začátkem a ţe pláč i smích je součástí
koloběhu věků.
Miloši, díky za Tvůj plný ţivot, za všechno co jsi zde vykonal, za všechny úsměvy a
lásku, kterou jsi zde rozdal. Přeji ti klidnou a šťastnou cestu do světla.“
D
24
Osobní vzpomínka na Jaroslava Lašťovičku
Není jednoduché stručně napsat vzpomínku na člověka,
kterého jsem zpočátku neznal a o kterém jsem slyšel jenom
negativa od bývalého vyloučeného člena Spolku G. Vacha.
Z mé strany není moc velká omluva, ţe jsem byl tehdy
v zaměstnání značně vytíţený a do Netvořic jsem jezdil
občas a jenom na víkend. A o neveřejném dění ve Spolku
jsem toho moc nevěděl.
Spolek panu Lašťovičkovi tehdy velice ublíţil, kdyţ
začal písemně kritizovat a napadat jeho rozsáhlé práce o
historii Netvořic. Jménem Spolku to sice prováděl jenom
G. Vach, ale nutno říci, ţe ostatní ve výboru to neřešili,
brali to pasivně. Nikdo se o to nezajímal. Pan Lašťovička
ze Spolku vystoupil a napsal k tomu dopis. O tom dopise se
ve Spolku nemluvilo, neviděl jsem ho. Stál by však za zveřejnění. Aţ později, kdyţ
jsem odešel do důchodu a začal pracovat ve výboru Spolku jako kronikář, jsem se začal
o práci Jaroslava Lašťovičky zajímat. Začalo také období, kdy ve výboru Spolku
docházelo k tvrdým střetům především ze strany G. Vacha a J. Trnky. Rozhodnutí o
dalším vývoji dala Valná hromada 2006. Kdyţ několik nespokojených členů neuspělo se
svými názory, odešli ze Spolku a zaloţili sdruţení Kolnu. G. Vach byl vyloučen ze
Spolku. A tak konečně začal klid a nový výbor začal normálně a v pohodě pracovat.
A vracím se k Jaroslavovi, protoţe Spolek mu poslal omluvný dopis podepsaný
starostou Spolku Jiřím Stibůrkem. Omluvy byly i osobní. V té době byl uţ Jaroslav
váţně nemocný. Za sebe mohu říci, ţe jsem díky jeho ţeně Mileně mohl s Jaroslavem
navázat kontakt a seznámit se s jeho pracemi, před kterými smekám. Co ten člověk
prostudoval v archivech po celých Čechách, kolik času tomu věnoval, vytvořil si vlastní
archiv! Po vlastních zkušenostech se zpracováním historie našeho Spolku jsem na
vlastní kůţi pocítil, co to znamená, kdyţ se to někdo snaţí dělat co moţná dobře. Musel
jsem přečíst tisíce stran a vybrat z nich něco podstatného, popsat to, dát do souvislostí,
atd. A výsledek často není ani oceněný. Také není takový problém najít v takové práci
něco problematického, něco si proti tomu vymyslet a pošpinit pak všechno. Lidé kolem
převáţně nevědí o čem je řeč, mlčí, myslí si, ţe asi na té kritice bude něco pravda, proč
by to jinak někdo říkal, atd.
Byl jsem poctěn, kdyţ Jaroslav pochválil mojí první neúplnou práci o historii Spolku
Malé vzpomínání a také moje Vzpomínky malého kluka na okupaci. A předal mi svoje
kontakty na historii Netvořic s přáním, abych pokračoval v jeho práci. Nemohl jsem mu
to slíbit, protoţe bych rád nejprve dokončil a vylepšil historii našeho Spolku a také
zaznamenal paměti na dobu vystěhování. Snad se někdo najde, kdo bude seriozně a
objektivně pokračovat v jeho práci.
Jaroslav se do Spolku uţ nevrátil, jeho ţena ano. A velikou nadějí pro Spolek je
přihláška od jeho dcery Hanky, která úspěšně pracuje ve vedení muzea Alfonse Muchy a
Franze Kafky v Praze.
25
Ještě si dovolím připojit rozloučení s Jaroslavem Lašťovičkou v československém
kostele od jeho přítele, který je na fotografii při společné práci.
Vzpomínka Phdr. Ladislava Kesnera ml. na nedávno zesnulého přítele, učitele, autora
publikací Netvorští z Březí a Z historie Netvořic, Jaroslava Laštovičku (22. 8. 1934 –
27. 6. 2010):
„Kdyţ jsem v uplynulých dnech přemýšlel nad tím jakým způsobem připomenout
nesčetných vyprávění, kterým jsem mohl v uplynulých letech naslouchat. Byl nejenom
rozeným vypravěčem, obdařeným výjimečným smyslem pro humor, ale především
výborným pozorovatelem lidského ţivota.
Nepoznal jsem ho v roli, kterou si v mládí zvolil a po desítky naplňoval – totiţ jako
svého učitele. Jeho učitelská léta jsem znal pouze z jeho vyprávění a vzpomínek. Vracel
se v nich jak k počátkům své kantorské dráhy v Litvínově a na jednotřídce v Horním
Jiřetíně, tak i k více neţ třicetiletému působení v Praze, kde se věnoval výuce historie a
geografie – oboru, který vystudoval.
O svých bývalých ţácích mluvil s opravdovou láskou, znal detaily jejich ţivotních
osudů, s mnohými aţ do své smrti udrţoval osobní kontakt. Zanechal ve mně dojem, ţe
byl jedním z těch učitelů, na které člověk v dospělém věku vzpomíná s opravdovou
vděčností.
26
Uţ během svých učitelských let v Praze pravidelně přispíval - především do
Svobodného slova - články na různá témata z historie. V posledních 15 letech, kdy jiţ
trvale pobýval v Netvořících, napsal desítky článků pro benešovskou Jiskru a další
časopisy, v nichţ se věnoval místní historii, významným postavám českých dějin či
připomínce významných výročí. Napsal také dva rozsáhlejší texty. První z nich,
publikaci Z historie Netvořic, druhou Netvorští z Březí - Vyprávění o časech dávno
minulých.
Byl člověkem, který svůj čas věnoval důkladnému a poctivému bádání o místní
historii a osobnostech. Myslím, ţe sám sebe viděl jako pokračovatele tradice oněch
písmáků, díky nimţ si naše společenství uchovala svoji paměť – svědčí o tom věnování
jeho netvořické historie: „ památce všech, kteří v dobách dávno minulých pečlivě
zaznamenávali pro paměť budoucím slovo za slovem a větu za větu o tom co se stalo.“
Svoji prací beze zbytku naplnil své krédo, ţe – abych jej ještě jednou citoval –
„historie není jen suchopárnou naukou o odlehlé minulosti, je třeba ji chápat jako ruku,
podanou nám našimi předky pro zachování kontinuity s jejich ţivotem a činěním.“
Plody jeho práce ocení nejvíce ti čtenáři, kteří vědí, ţe minulost jejich obce a kraje
není přebytečnou veteší, ale ţe z ní vyrůstá jejich současná identita a ţe by ji kaţdé
lidské společenství ve svém nejvlastnějším zájmu mělo dobře znát a ţe bez onoho pouta
s předky není smysluplné budoucnosti. Poselství jeho práce a usilování však sahá
mnohem dále: totiţ, ţe neokázalé a prosté zkoumání a psaní dějin, vytváření onoho
pouta mezi minulostí a přítomností je tolik potřebnou sluţbou a darem svým sousedům a
své obci.“
Z
27
Advent s Netvořákem
Poslední adventní neděli 20. prosince 2009
jsme tradičně uspořádali Advent s Netvořákem.
Sešli jsme se na náměstí a pomalou procházkou
jsme došli k naší lávce nad potokem u lesa
Jedlice. Tam na nás čekal Netvořák a ozdobené
okolní stromky. Bylo krásné slunečné a mrazivé
počasí se sněhovou pokrývkou.
U lávky nás čekalo překvapení v podobě nové
dřevěné lávky, dar starosty Netvořic a člena
našeho Spolku Jiřího Kubáska. Bude se zde
hezky odpočívat a kochat se okolní přírodou.
Rozsvítili jsme svíčky, přinesli dobrůtky pro
zvířátka i lidi, popíjeli hřejivé nápoje pro
dospělé a pro děti.
Zazpívali jsme si vánoční koledy spolu
s přáteli z Moravy, popřáli si všeho dobrého a
bylo nám všem moc hezky.
Veselé a pohodové Vánoční svátky a do Nového roku 2010 zdraví, štěstí a úspěchy
v osobním ţivotě.
28
Reprezentační ples
II. reprezentační ples TJ Sokola a Spolku rodáků a přátel muzea v Netvořicích se
konal 16. ledna 2010 v sokolovně
Květinou plesu byla růţe pro kaţdou ţenu, ovoce plesu byl banán pro kaţdého muţe.
A připraveno bylo překvapení plesu.
Tombola měla 538 cen. Z toho 38 cen bylo hlavních, které se losovaly. 500 cen se na
vyhrané číslo přímo vydávalo. Z hlavních cen: romantická noc v penzionu na Konopišti,
jízda tankem, poukaz na sele, velké dárkové koše, 5q uhlí, tlaková myčka, demiţon
slivovice, dřevěné hračky, archivní víno, stříbrný náramek, 30l piva, poukaz na
vyjíţďku na koni, poukaz na konzumaci za 1000 Kč, uzená kýta, atd. Sponzorů do
tomboly bylo na 80. Hlavními sponzory byli ing. Jiří Stibůrek a jeho firma Eltsen a
starosta Sokola Pavel Netolický.
Celou akci připravovala řada lidí z obou spolků. Hlavním organizátorem byl Pavel
Bron ze Sokola a oba starostové, Pavel Netolický a Jiří Stibůrek.
Organizace plesu byla provedena velice dobře. Z přípravy bylo náročné ruličkování
lístků do tomboly, příprava a výzdoba sokolovny, roznášení plakátů a pozvánek, sehnání
sponzorů pro tombolu, organizace a výdej tomboly, atd.
Opět hrál Čejka band, který si získal přízeň všech tím, ţe dokáţe zahrát všechny
ţánry pro všechny věkové skupiny.
Předtančení jsme letos poněkud zpestřili. Opět vystoupila taneční škola J.+K.
Maršálkových z Benešova. Tentokráte to byla skupina asi 10letých dívek a chlapců. Po
nich vystoupila skupina mladých z tanečního studia Hazard z Jesenice s ukázkami hip
hopu. A na závěr jsme získali ukázku stepu. Tři stepařky z taneční školy TOP Stepu ze
Zdiměřic u Jesenice nám předvedly slavnou skladbu Shim Sham Shimmy, kterou zná
kaţdý stepař po celém světě. Tyto stepařky byly na mistrovství republiky druhé a na
mistrovství světa v prosinci 2009 v Německu šesté.
Ples byl hojně navštíven, takţe sokolovna byla zaplněna. Návštěvníci byli u vchodu
uvítáni. Dámy růţí a pánové banánem.
Ples zahájili starostové obou spolků a představili překvapení plesu, slavnostní
přípitek. Na kaţdém stole byla lahvička se slivovicí a tak jsme si všichni mohli připít na
zdraví!
Děkujeme všem sponzorům, organizátorům a všem pomocníkům!
29
Poznáváme náš krásný kraj
Na naše dva velké výlety v překrásné krajině mezi Vltavou a Sázavou jsme se vydali
uţ mnohokráte. Ale jsme na ně vţdy dobře připraveni? Máme všechno potřebné a nutné
pro velkou cestu? A co kdyţ přijedeme zdaleka a musíme přenocovat?
Proto jsem pro Vás našel osvědčené rady, které si můţete mírně aktualizovat na
současnou dobu a máte zajištěný klidný a pohodový výlet za kaţdého počasí a na
jakoukoliv dálku.
Rady pro turistické nadšence v království
českém z roku 1904
Kdo cestuješ pěšky, mějž především na zřeteli, abys měl pohodlnou, ne
právě zcela novou obuv. Budiž lehká, ale s dobrými dvojitými podešvy,
nikoliv šněrovací, nebo vůbec nízkou, nýbrž raději s holinkami a
nepromokavou, a dle možnosti alespoň ještě jeden pár nebo střevíce
v zásobě kvůli převléknutí. Během dne jez a pij málo, teprve večer se
náležitě občerstvi a nasyť
Pěší turista oděje se pokud možno lehce, ale teple, nejlépe oděvem
nepromokavým a s vlněným prádlem. Učiní dobře, vezme-li sebou jednu
nebo více košil k výměně. Pak může bez obav kdekoliv přenocovat.
Klobouk buď lehký, plstěný.
Proti chladu vezmi lehký pléd nebo plášť. Nejlepším opěradlem
jest pevný deštník nebo hůl deštníková,
zobcem okovaná.
Kdo z důvodu zdravotních či jiných
bude nucen přenocovat, vezmi sebou:
mýdlo, ručník, hřeben, kartáček na
zuby, kartáč na oděv, nůž se
zátkopáčem, jehlu, nitě, knoflíky k zapichování, anglickou náplasť, kapky
opiové proti kolice a průjmu, natron
bicarbonicum proti žáze, jelení nebo
salicylový lůj nebo místo toho mandlový
olej proti opruzení, dále trochu citronové kyseliny k uhašení žízně, lahvičku koňaku nebo dobrého vína.
Každý takovýto turista si nezapomene doma dobrou náladu od hlavy
až k patě, čímž potěší sebe i ostatní a
přivábí k sobě slunce a teplo.
30
SPOLEK RODÁKŮ A PŘÁTEL MUZEA V NETVOŘICÍCH
zve milovníky přírody
na VI. ročník oblíbeného jarního výletu
„ NA MEDNÍK ZA KANDÍKY
a
NA POSÁZAVSKOU STEZKU“
! v sobotu 27. března 2010 !
Okružní trasa: Z Třebsína do Národní přírodní památky Medník.
Na vrcholu Medníku (416 m) program – mohyla, zpěv, foto, soutěţ.
Pozorování vzácného kandíku (psí zub) z třetihor. Přísně chráněn!
Pozůstatky po rýţování zlata a po hledání štěchovického pokladu.
Dále Posázavskou stezkou s překrásným Zlatým kaňonem, zpět
podél Třebsínského potoka k vodníkovi Třepsíkovi a do Třebsína.
Délka trasy asi 7 km, lze se vrátit z Medníka do Třebsína.
Sraz ve 13,15 u kapličky a hostince U Novotných v Třebsíně,
kde bude po návratu program, pamětní list a občerstvení.
Autobus z Netvořic 12,50 a ze Štěchovic 12,45.
Další varianty:
1. Z Netvořic na kole – zajímavé zastávky. Organizuje J. Horečka.
2. Místo okruţní trasy procházka z Třebsína 1 km na Smetanovu vyhlídku
nad Vltavou, výhled na slavnou Ztracenku a Štěchovickou přehradu.
Návrat a posezení s ostatními.
Organizátoři akce:
J. Dušek 603 518723, J. Horečka 602 283102, D. Koberová
31
SPOLEK RODÁKŮ A PŘÁTEL MUZEA V NETVOŘICÍCH
věnuje
PAMĚTNÍ LIST
jako ocenění za výstup na horu Medník
a hledání vzácného kvítku Kandík psí zub
VI. ročník Na Medník za kandíky
a na Posázavskou stezku na jaře
L. P. 2010
32
Byli jsme na Medníku
VI. ročník jarního výletu „Na Medník za kandíky a na Posázavskou stezku“ se
vydařil! Dlouhá zima nám plánovaný termín posunula o týden dále. Ale vydařilo se. Za
týden se ukázalo sluníčko a déšť přišel, aţ kdyţ jsme uţ seděli v restauraci. 27. března
2010 byl příjemný jarní den.
Počet evidovaných účastníků byl 56, kaţdý
dostal na památku obrázek kandíku.
Nejmladším účastníkem byla 18 měsíční
Adélka Janoušková, nejstarším Josífek Dušek
přes 70 let.
- Vzpomenuli jsme minutou ticha naše
členy Miloše Jírovce a Františka Šobíška.
- Mohylu na Medníku jsme opět navýšili o
několik cm.
- Soutěţ o siláka hory Medník vyhrál
Radek Janoušek, který vynesl na vrchol balvan
hodně přes 25 kg. Mincíř při váţení zkolaboval.
A to jsme váţili jenom ten balvan.
- Mezi dětmi zvítězila osmiletá Eliška
Leštinová, která vynesla 11 kg kámen.
- Děti soutěţily v zapamatování si českého
názvu kandíku – psí zub.
- Zazpívali jsme Spolkovou výletní
hymnu, Babičku Mary a zapsali se do pamětní
knihy na vrcholu Medníku (416 m).
33
- Cestou z Medníku jsme procházeli lesní fotogalerií s krásnými fotkami a vtipnými
texty. Připravil J. Stibůrek.
- Viděli jsme svěţí mladé kandíky a spousty podléšek.
- Zlatý kaňon Sázavy hučel, ptáci zpívali, jarní kytky kvetly, lidé se usmívali,
pohoda.
- Vodníkovi Třepsíkovi s druţkou jsme dali další hrneček.
- Konec byl v restauraci U Novotných, kde jsme se mohli občerstvit. Kaţdý obdrţel
pamětní list, pro děti připravil Jiří Stibůrek krabici krásných barevných kamínků.
- Určitě to byl vydařený výlet!
Několik informací k výletu…
Medník je sedlo 416 n. m., coţ je přesně o 100 metrů níţe, neţ Holý vrch. Na druhé
straně sedla je Malý Medník.
Národní přírodní rezervace zde byla vyhlášena na ochranu kandíku uţ roku 1933 na
ploše 19 ha, a to na severním a severovýchodním svahu Medníku.
Kandík je unikátní ojedinělý pozůstatek z pradávných geologických dob. Na Medníku
je jediná a nejsevernější lokalita kandíku v Evropě!!!
Geologický podklad tvoří tvrdé horniny jílovského pásma – pruh břidličnatých
vyvřelin. Odpradávna se v okolí těţilo zlato. Svědectvím je spousta širokých jam v lese.
V roce 1965 byla na Medníku zřízena první naučná stezka na našem území.
Pod Medníkem je řeka Sázava v hlubokém kaňonu. Je to rozhodně nejkrásnější údolí
Sázavy! A pro mnohé i nejkrásnější kaňon u nás.
Trampové nazývali Sázavu Zlatou řekou. Pojmenoval jí tak r. 1919 Bob Hurikán
(Josef Peterka 1907-65). Nejstarší osada Zlatého kaňonu je Arizona z r. 1920. Dodnes
existuje. Z trampů vzpomeňme například Burka, později slavného malíře Zdeňka
Buriana!!! Werich a Voskovec zpívali o tomto kraji Babičku Mary!
Naše cesta vţdy vede po turistické cestě podél řeky. Nejprve po dolním okraji
Medníku kolem chat na okraji Pikovic a potom dále kolem peřejí, Údolí ticha s nejstarší
chatou Psinec, cestou lesem kolem Klimentovy a Raisovy vyhlídky na údolí řeky, a
nakonec aţ k rozcestí pod Třebsínem, kudy chodí osadníci chat do hospůdek v Třebsíně.
Posázavská stezka KČT byla vytvořena roku 1914-24 za 230 000 Kč, coţ byly na
tehdejší dobu hodně vysoké náklady.
34
Za zmínku stojí i příběh Štěchovický poklad.
Na konci 2. světové války v lednu 1945 vyhloubili Němci ve strouze Dušně nad
Štěchovickou přehradou štolu, do které údajně ukryli kompromitující materiály z doby
války. Američané v roce 1946 tajně doklady vykopali a odvezli. Po protestu naší vlády
je vrátili. Předpokládá se ale, ţe značně neúplné. A zůstává naděje, ţe Němci před
útěkem zakopali někde i poklad s cennými věcmi. Ve velkém se do hledání tzv.
Štěchovického pokladu pustili dva hledači – pánové Goenzel a Muţík. Hledání rozšířili
aţ k Medníku. Důkazem jsou nedaleko Medníku vykopané štoly, které si můţete
prohlédnout. Byly k nim instalovány směrovky, které jsou nyní odstraněny. Našel vůbec
někdo štěchovický poklad? A i kdyby ho našel, asi se to nedozvíme!
A ještě jedna zajímavost. Před Medníkem je obec Hradišťko. Jako tvrz se uvádí
v roce 1571. Od roku 1683 do roku1945 byla v majetku Strahovského kláštera. Ten roku
1709 přestavěl tvrz na jednoduchý zámek, který opati pouţívali na kanceláře. Dnes je
Hradišťko zajímavé pěstováním šlechtěných býků.
Za 2. světové války byl v Hradišťku koncentrační tábor, kde byli vězněni Francouzi,
Rusové, Belgičané a Poláci. V dubnu 1945 stráţe SS zmasakrovaly desítky vězňů. Dnes
k památníku u silnice na Krňany jezdí kaţdoročně delegace z Francie a ostatních států.
35
VII. ročník tradičního jarního výletu
v sobotu 24. dubna 2010
Dobové oblečení z let minulých vítáno! Pamětní list pro účastníky.
Během cesty je moţno se kdekoliv připojit. Časy přibliţné, vzdálenost přes 9,9 km.
8,30 - 9,00 Setkání u muzea v Netvořicích, přivítání
9,30 Odchod přes Jedlici na Lhotu pod vrch Holý (516 m)
10,45 - 12,00 Nedvězí – farma Michal, občerstvení v místním hostinci
12,00 Přes Pexův Luh do Staré Rabyně a dolů na Slapskou přehradu
13,15 Zastávka na hrázi Slapské přehrady
14,00 Na Rovínku – program, odpočinek. Slavná vorařská kaple
15,00 Střed království českého – náš cíl!
16,00 Zakončení cesty v Lahozi s posezením v hospůdce
Před ranním setkáním v Netvořicích odvoz aut do Lahoze.
Spojení z Prahy: Bus 332 Budějovická 8,00 - Jílové 8,42.
Přestup na Netvořice v Jílovém 8,50 - Netvořice 9,11h.
Zpět do Prahy autobusem ze Slap.
Změna termínu jen v případě mimořádně nepříznivého počasí.
Informace u organizátorů akce:
J. Dušek 603 518723, J. Horečka 602 283102
36
Jaký byl VII. ročník Cesta do Středu Království Českého 2010?
- Byl krásný slunečný den, příroda rozkvetla do květů a zeleně, bylo nám hezky a
pohodově, nezapomenutelný záţitek.
- Setkání bylo u domečku u muzea v Netvořicích, kde bylo malé pohoštění a společné
foto. A také bublifuky a něco pro děti, atd.
- U jedlického potoka naproti naší lavičce postavil starosta městyse Netvořice Jiří
Kubásek novou lavičku. Křest lavičky provedli starosta našeho spolku Jiří Stibůrek a
náš správce Jiří Horečka. Ať ţije Jiří.
- Pod Lhotou jsme se zastavili v Kopanině, kde nás v jednom domě mile překvapilo
občerstvení.
- V Nedvězí jsme se zastavili v hospůdce a odpočinuli si.
- Přes Starou Rabyni jsme došli ke slapské přehradě, kde část výletníků se mohla převést
přes jezero ke kapličce na Rovínku.
- Na Rovínku nám zahrála na trubku krásné fanfáry Simona Šmejkalová.
- Zazpívali jsme si naši spolkovou výletní hymnu a trampskou Ascalonu a znovu popřáli
k svátku Jiřím.
- Potom jsme došli k cíli našeho výletu, Středu království českého. U třech kamenných
kříţů jsme postáli a rozjímali.
- A závěr byl v Lahozi v restauraci, kde jsme rozdali pamětní listy a pobavili se.
- Rozhodně to byl krásný den!!!
37
Historie okolí Slapské přehrady
Vltava od dob Keltů slouţila jako dopravní tepna. Od doby panování Karla IV. se
postupně upravovala splavnost Vltavy, kterou vyuţívali především voraři. Na vorech se
vozilo všechno moţné – a to především pro Prahu. Od dřeva aţ po budějovické pivo.
Významná byla doprava soli z Rakouska. Do Českých Budějovic jí přivezly povozy,
dále pak se plavila na vorech do Prahy. Nejobtíţnějším úsekem pro voraře byly
štěchovické proudy – peřeje plné balvanů. V roce 1640 císař Ferdinand III. pověřil
strahovského opata Kryšpína Fuka, aby tyto nebezpečné proudy upravil. Na paměť
těchto prací byl roku 1643 postaven Ferdinandův sloup, dnes je pod přehradní hrází. Aţ
teprve v roce 1722 byla nedaleko tohoto sloupu postavena socha sv. Jana
Nepomuckého, patrona plavců – vorařů. Od této doby se jiţ mírnější divoké proudy
nazývají Svatojánské proudy.
Socha sv. Jana Nepomuckého byla roku 1890 restaurovaná, v roce 1908 byla
nahrazena novou. Po dostavbě slapské přehrady byla socha přemístěna k cestě pod
přehradou. A v roce 1998 jí dal štěchovický spolek Vltavan vysvětit a otočil jí tváří
k Vltavě. Svatojánské proudy štěchovickou a slapskou přehradou úplně zanikly.
Poslední vor doplul do Prahy v roce 1947, na Vltavě pak v roce 1960.
Slapská přehrada je součástí vltavské kaskády. Nejprve v roce 1937 byla postavena
vranská přehrada, potom za války v roce 1943 štěchovická přehrada. Tady chci
zdůraznit, ţe Spolek rodáků a přátel Netvořic uţ od svého zaloţení v roce 1904 bojoval
za postavení štěchovické přehrady. Vydával 20 let měsíčník Vltavské proudy, zabýval
se širokým okolím Netvořic včetně Štěchovic. Na všech moţných místech zdůrazňoval
a prosazoval přínos přehrady ve Štěchovicích pro tento kraj. Stejně tak jako bojoval za
silnici z Netvořic do Štěchovic a ţeleznici Praha, Jílové, Netvořice, Neveklov, Sedlčany.
Spolek měl své vlivné členy v Praze, kde byla rozhodující většina Spolku.
Slapská přehrada byla postavena v místech, kde začínaly svatojánské proudy.
Zahájení stavby bylo v roce 1949, dokončena byla v roce 1954. Vzpomínám na
zatěţkávající zkoušku, kterou přehrada prošla 3 měsíce před dokončením. Přišly totiţ
vytrvalé deště, vysoká voda. V noci jsme hukot padající vody přes přehradu slyšeli aţ
v Netvořicích. Kdyţ jsme k přehradě na kole přijeli, byla vidět jenom bílá hustá mlha
z padající vody a nepředstavitelný silný temný hukot. Dopadlo to dobře. Přehrada
vydrţela. Je vysoká 65 metrů, má 3 kaplanovy turbiny o výkonu 48 MW. Bohuţel
plánovaná plavební komora postavena nebyla.
Naše Cesta do středu království Českého má
vţdy delší odpočinek u nádherného místa slapské
přehrady, Na Rovínku. Zde stojí empírová
kaplička Nanebevzetí Panny Marie, kterou dal
postavit vyslouţilý voják Jakub Záhorský
z Lahoze ve 40. letech 19. století. Stala se velice
oblíbeným místem vorařů, turistů a nyní i rodáků
z Netvořic a jejich přátel.
Pod kapličkou je zatopený hotel Záhoří (viz
foto), který se proslavil za 2. světové války. Jeho
historii jsme si vyprávěli právě u kapličky.
38
FOTOALBUM
39
Netvořický pouťový jarmark 2010
Letošní Netvořický pouťový jarmark 14. a 15. srpna 2010 pořádal náš
Spolek uţ podeváté. Rozhodně můţeme zaznamenat stálé vylepšování a
zkvalitnění této akce. Tím samozřejmě stoupá i náročnost na čas, prostředky
a finance. Proto uvítáme kaţdou pomoc pro desátý ročník v příštím roce.
Opět jsme mohli vyuţít prostory na zahradě u sokolovny a
u československého kostela díky zapůjčení od místního Sokola a Městyse
Netvořice. Hlavními organizátory Jarmarku byli Radek Janoušek, Dáša
Koberová a Jana Skřivanová za pomoci řady dalších a dalších našich členů.
Doufáme, ţe se k nim příště přidají i další dobrovolníci.
Jarmark byl vybaven mnoha stany s posezením, Po oba dny vyhrávala
dechová kapela. Spolek prodával koláče a okurky rychlokvašky –
vocakovačky. Občerstvení zajišťoval Sokol.
Přítomni byly stánkaři, řemeslníci, vystupovala kouzelnice, děti měly
připraveny různé zajímavosti. Městys zajistil pro děti loutkové představení.
Náš starosta Jiří Stibůrek uspořádal malou vernisáţ nové knihy našeho
rodáka, pana profesora Josefa Rady, Vyznání více ţivotů. Na jejím vydání se
sám a za Spolek význačně s autorem podílel. Tento veliký počin zasluhuje
zvláštní ocenění.
Přátelské posezení u domečku u muzea bylo uţ v pátek. Příjemný večer
s grilovanou kýtou a občerstvením.
40
41
42
Čištění studánky a kapličky v Háji
Další tradicí v našem Spolku je čištění kapličky u
studánky v Háji. Spolek na této památné kapličce
umístil pamětní desku a snaţí se kapličku, studánku a
okolí udrţovat v čistotě. A kdo tam nebyl, můţe
litovat, protoţe je ochuzen o krásnou procházku
kolem myslivny do Háje. Krásnou na jaře i na
podzim.
Neodpustil jsem si vzpomínku na kapličku z doby
světové války, kterou jsem napsal do svého sešitu
Vzpomínky malého kluka na okupaci.
Doma jsme měli neustále připravené pohotovostní ranečky.
I já měl svůj raneček a v něm byla deka, ručník a nevím co
ještě. Nebylo to těžké, protože jsem to musel nést asi tak
kilometr do lesa Háj do prudkého kopce. Ranečky byly schované pod postelí. Já si pamatuji na dva
případy, kdy jsme je použili:
a/ Ke konci války přišli do Netvořic z Německa mladí kluci, mladší 18 let, kteří měli zachraňovat
porážku nacistické říše. Byli to Hitlerjugend – Hitlerovi chlapci. Někteří bydleli ve vilce naproti
domku Bludských, ve kterém jsme byli vystěhovaní. Jednoho dne maminka vyšla na dvůr a tam u
králíkárny přistihla člena Hitlerjugend, jak tahá z králíkárny králíka. Bez váhání k němu přiskočila
a vrazila mu pořádný pohlavek. Kluk se vylekal a utekl. Mamince rychle došlo, že je zle. Nevím,
v jaké denní době to bylo, ale tatínek nebyl doma, byl v práci. Maminka nás se sestrou rychle oblékla,
vzala jídlo a ranečky a úvozem za naší zahradou (dnes už neexistuje, byl rozorán a zaorán při
kolektivizaci) jsme utíkali do Háje. Došli jsme až ke studánce s kapličkou. Byla tam výborná voda a
mohli jsme se v kapličce i schovat a být tam skoro celou noc. Druhý den brzy ráno jsme se opatrně
vrátili. Nic se nedělo, nikdo u nás nebyl. Kluk z Hitlerjugend asi nežaloval.
b/ Podruhé jsme utíkali do Háje, když obloha byla plná letadel a čekal se nálet i na Netvořice. Byli
jsme v kapličce celou noc, nálet nebyl. Druhý den jsme se vrátili. A potom spadly bomby právě do
Háje. Byla to určitě náhoda nebo odlehčení od nákladu spojeneckých letadel při jejich návratu. A
bomby spadly i jinde, naštěstí vždy mimo obydlí. Zůstaly po nich hluboké díry.
V té souvislosti vzpomínám, jak jsem s kamarádem stál
na náměstí před Váňovými, a pozorovali jsme neuvěřitelné
množství letadel na nebi. Už nikdy v životě jsem nic
takového neviděl. Musely to být stovky letadel. A pod nimi
létaly stíhačky, říkalo se jim špitfajry nebo kotláři. Kotláři
proto, že kulomety ničili kotle u lokomotiv. Jedna stíhačka
přiletěla nízko nad náměstí a při náklonu jsme uviděli
černého pilota. Dodnes věřím, že byl černý a že nám snad
mával. První černoch v životě. Tento zážitek opět končil
doma výpraskem. Bylo ale těžké zůstat v takové době doma,
Pohled na Netvořice od Háje
i za cenu výprasku.
43
Krajem dětství Františka Hrubína
100. let od narození
Krajina kolem Lešan a Břeţan, Sázava od Krhanic do Kamenného Přívozu, kopec
Běsná a Netvořice. To bylo nezapomenutelné dětství Františka Hrubína. My, děti
z Netvořic, jsme znaly velice dobře jméno a tvorbu Františka Hrubína. Byl to náš rodák,
který chodil do Netvořic na hřbitov k hrobu Novotných a Hrubínů a navštěvoval
v Netvořicích přátele. A miloval tento kraj.
Proto jsem byl přesvědčený, ţe se narodil v Lešanech. Ale bylo to jinak. František
Hrubín se narodil 17. září 1910 v Praze na Vinohradech. Kdyţ přišla první světová
válka, jeho tatínek musel roku 1914 narukovat a matka s dvěma chlapci, čtyřletým
Františkem a jednoročním Josefem, se přestěhovala ke svému otci do chalupy
v Lešanech. A bydleli tam skoro deset let. Malý František začal v Lešanech chodit do
obecné školy. V okolí nebyl průmysl, ţeleznice, výstavba. Čas zde plynul klidně a
pomalu, pro rodiče však hodně těţce na hmotné zajištění rodiny. Ve vedlejších
Břeţanech byl jeho druhý dědeček, Josef Hrubín. Dnes je dědečkův domek přestavěný,
zatímco domek v Lešanech zůstal téměř beze změny aţ do dneška.
Do dětské duše Františka se okolní příroda a lidé zapsali na celý ţivot. Proţil zde
všechny klukovské záţitky a jeho citlivá osobnost je hluboce vstřebala a silně ovlivnila
jeho tvorbu.
Kopec Běsná se stal magickým bodem jeho ţivota i tvorby. Nevím, zdali to mám
v sobě také po čtení jeho tvorby, ale asi ano. Pokaţdé, kdyţ vidím Běsnou, tak jsem
nějakým způsobem zasaţen. Nikdy nejdu nebo nejedu kolem, aniţ bych se na Běsnou
nepodíval. Kolem Běsné chodily z Lešan a Břeţan všechny pohřby do Netvořic, do
kostela a na hřbitov.
František Hrubín ve své knize vzpomínek „U stolu“ píše:
„Proč tomu kopci od nepaměti říkají Běsná? Od jara do podzimu stojí jako dobré
dobytče. Přede ţněmi, kdyţ mu na bocích ţloutnou řídká ţita a ovsy, podobá se plavce
s věnečkem hájku mezi rohy. Všechny pohřby od nás jdou kolem ní. Vůz s košatinou se
44
sune po kopci úzkou silnicí vroubenou třešněmi. Kola se ospale otáčejí a skřípají
v ostrém štěrku, zde na kopci je všechen prach vţdycky vyvátý. ……….
Vůz zajede do stínu javorů podél bílé zdi, za níţ přehlédneš husto kříţů a pomníčků.
Všichni si oddechnou, jako uţ by byli v Netvořicích na náměstí, v chladné klenuté
pivnici Na radnici.“
A potom o Běsné na podzim. „Ale v říjnu, kdyţ je zoráno, Běsná ztemní a oddělí kraj
od nebes jako zkamenělé křídlo. Strašná je za zimních nocí. Jako by zasněţený hnát,
v koleně ohnutý, vystrčila ze země starodávná obryně. Vítr se nad ním točí, sbírá na něm
to běsné a roznáší na komíny a vršky zahrad. “
A ten stůl, který je v názvu knihy, je dodnes v domku v Lešanech. Ano „ten stůl má
paměť dalekou a věrnou“, jak napsal Hrubín.
A slavná od nepaměti, Netvořická pouť, byla zřejmě inspirací pro Hrubínovu Romanci
pro křídlovku. Tady se mladý hoch setkal s kolotočáři, tady vznikl příběh Teriny a
Viktora. A nádherný film Romance pro křídlovku byl natočen ve Vysokém Újezdě
s dalším místním magickým místem, s újezdským kostelem.
Do gymnázia uţ chodil v Praze. Při jedné jeho návštěvě v Netvořicích si dlouho
povídali na hřbitově s mým otcem. Pamatuji si, ţe byl hodně nazlobený na Lešany, a to
byl moţná důvod, proč si našel další kraj svého srdce, Jiţní Čechy. Tam od padesátých
let pravidelně jezdil do Chlumu u Třeboně.
V roce 1956 na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů vystoupil spolu
s Jaroslavem Seifertem s ostrou kritikou poúnorové kulturní politiky. To si samozřejmě
odpykal různými zákazy a perzekucí.
Zapsal se nesmazatelně svým dílem do dějin našeho národa.
Zemřel 1. března 1971 a pohřben je na praţském Vyšehradě. Při pohřbu se nad
hřbitovem ozvala křídlovka, na kterou hrál přítel z Lešan. A jeho dcera Jitka mu dala na
hrob omletý ţulový kámen, který vyzvedla ze dna Sázavy.
Seznamte se s jeho ţivotem a jeho dílem!
Pro spolkový archiv jsme nahráli několika hodinový pořad Českého rozhlasu Vltava
k výročí Františka Hrubína, který si můţeme někdy společně poslechnout.
Netvořice u příleţitosti stoletého výročí od narození Františka Hrubína uspořádaly dvě
výstavy. V netvořickém muzeu
výstavu fotografií a esejů o
krajinách Františka Hrubína od
manţelů Homolových a v místní
základní škole výstavu knih,
fotografií a vzpomínek na Františka
Hrubína.
Obou
se
zúčastnila dcera paní Jitka
Minaříková – Hrubínová. (viz.
foto)
Na naší Valné hromadě uděláme ještě malou vzpomínku. Na
odkaz Františka Hrubína nezapomeneme!
45
Městské muzeum Netvořice
zve na výstavu
Krajiny Františka Hrubína
Richard Homola – fotografie
Nikola Homolová Richtrová – eseje
srpen a září 2010
zahájení výstavy v pátek 13. srpna v 17. hodin
46
František Liebl - 100. výročí narození
Lesník a malíř nebo malíř a lesník
Dodneška Netvořicko na Františka Liebla nezapomnělo díky obrazům s lesní a
mysliveckou tématikou. V mnoha rodinách jsou jeho obrazy stále oblíbené.
Narodil se 17. 2. 1910 v Dobřichovicích v rodině hajného a jako hajný – lesník proţil
většinu svého ţivota. Nejprve v Krušných horách a nakonec celé čtvrtstoletí v myslivně
Tomkova u Netvořic. Po ukončení profese lesníka se přestěhoval do Hradišťka u
Štěchovic, kde 29. 9. 1992 zemřel. Po svém otci zdědil lásku k lesu, myslivosti a
malířský talent.
Učil se malovat u význačných malířů, ilustroval knihy, pracoval pro praţské Artcentrum, zúčastnil se národních i mezinárodních výstav, dokonce aţ v Austrálii. Byl
jako jeden z prvních oceněn medailí od Českého mysliveckého svazu. Myslivci znají
jeho ilustrovanou učebnici Myslivost v obrazech – zoologie. Jeho obrazy byly
vystaveny také v Netvořicích na Radnici.
Vzpomínám na návštěvy v jeho domě na Hradišťku, kde měl malý ateliér přeplněný
obrazy a obrázky. Nikdy se nechlubil svými uměleckými obrazy. Raději předváděl to,
co ho nejvíce bavilo a kde byl nepřekonatelný mistr. Bylo to malování zajíců, baţantů,
srnců, kachen, tetřívků, atd. Při prodeji obrázků a obrazů zvěře a lesní krajiny dbal na to,
aby byly zasazeny do pěkných dekorativních rámů. O jeho obrazy byl vţdy veliký
zájem. I při psaní tohoto textu na mě kouká jeho malý roztomilý zajíček z roku 1978.
V roce 2008 jsme si mohli koupit autorský kalendář s reprodukcemi obrazů a kreseb
Františka Liebla.
47
Bohuţel jeho osobní ţivot
poznamenala ztráta dvou dcer.
První dcera odešla doslova
v rozpuku mládí. A později
zemřela i druhá dcera, která
byla
nadějnou
malířkou.
Uspořádala výstavu svých
obrazů i v Netvořicích. Jeho
přátelé říkají, ţe ze ztráty
druhé dcery se uţ nedokázal
vzpa-matovat.
V roce 2009 jsme s dětmi
ze Základní školy v Netvořicích udělali vzpomínkovou
cestu „Jak se chodilo do školy za války z Netvořic do Krňan.“ Zastavili jsme se
v Tomkovce a zavzpomínali na Františka Liebla při pohledu na jeho krásného srnce na
zdi myslivny.
Ještě krásné motto Františka Liebla: „Po cestách hledání se znovu vracíme k motivům
nám blízkým, které nás přitahují a poutají svou vnější i skrytou krásou. A jsme-li mocni
tónů, slova nebo barev, z vnitřního proţitku kouzlíme umělecké dílo……“
48

Podobné dokumenty

Marketingová studie řeky Sázavy

Marketingová studie řeky Sázavy nebo dotačních nástrojů, jejichž cílem je rozvoj krajiny podél řeky Sázavy – Posázaví. Zhotovitel zapojil do přípravy této studie nejširší spektrum partnerů, kteří mají k řece Sázavě nejblíže. Star...

Více

slovo starostky - Město Stráž pod Ralskem

slovo starostky - Město Stráž pod Ralskem cedule GE Money Bank a. s. na objektu č. p. 36 (ZUŠ) za cenu 5.000,- Kč/měsíčně. Žadatel zodpovídá za montáž a demontáž cedule a v případě poškození objektu reklamním zařízením ponese náklady spoje...

Více

U nás rozkvetete.

U nás rozkvetete. z „mateřského“ na „rodinné“, což lépe vystihuje podstatu naší činnosti. S účinností od 1.7.2015 (po úředním schválení) se tak naše organizace bude nazývat „Křesťanské rodinné centrum Sedmikráska, z...

Více

Trampské osady v PDF – ukázka publikace

Trampské osady v PDF – ukázka publikace Na Velké řece, jak byla Vltava trapery nazývána, vznikla řada přátelství na celý život. Zprava Václav Šmerák st. s bratry a kamarády. Kolem roku 1930.

Více

Flastr 3 2012 - Základní a mateřská škola Bulovka

Flastr 3 2012 - Základní a mateřská škola Bulovka úkolem UNESCO bylo proto usilovat o udržení mezinárodního míru rozvíjením spolupráce v oblasti výchovy, vědy a kultury a prosazováním úcty k lidským právům a právnímu řádu. UNESCO (čili United Nati...

Více

Krňan - Obec Vysoký Újezd

Krňan - Obec Vysoký Újezd A na závěr? Rád bych připomněl ještě jednoho člověka. Je příkladem pracovitosti a duševní síly. Žil na přelomu 19. a 20. století a jmenoval se Rudolf Strimpl, první jahodář v Čechách. Byl to předev...

Více