historie a současnost chovu hovawartů v české republice

Komentáře

Transkript

historie a současnost chovu hovawartů v české republice
ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE
Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů
Katedra genetiky a šlechtění
HISTORIE A SOUČASNOST CHOVU
HOVAWARTŮ V ČESKÉ REPUBLICE
Bakalářská práce
Vedoucí práce: Dr. Ing. Naděžda Šebková
Autor práce: Lenka Šteklová
2006
PROHLÁŠENÍ:
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci na téma: Historie a současnost chovu
hovawartů v České republice vypracovala samostatně s použitím pramenů v práci citovaných a
přiložených v bibliografii.
V Praze dne:..................................
........................................
podpis autora
Děkuji Dr. Ing. Naděždě Šebkové za odborné vedení mé bakalářské práce a Ing. Luďkovi
Novákovi za cenné rady a informace při jejím zpracování. Zároveň děkuji veterinárním lékařům
za odborné konzultace a umožnění získání podkladů pro tuto práci, zejména pak MVDr.
Jaromírovi Ekrovi a pracovníkům veterinární kliniky na Zbraslavi. V neposlední řadě pak
poděkování patří chovatelům hovawartů za jejich ochotnou spolupráci.
Autorský referát
Na základě studia zpravodajů Hovawart klubu ČR je v práci shrnuta historie chovu
hovawartů v České republice v jednotlivých letech. V každém roce je zaznamenán důležitý
mezník ovlivňující chov hovawartů a popis rozšiřování chovatelské základny hovawartů na
území České republiky. Podle údajů Hovawart klubu ČR je celkový počet zápisů v plemenné
knize od počátku chovu hovawartů v České republice 4115 jedinců.
Kapitola „Současnost chovu hovawartů v České republice“ přibližuje aktuální témata
v chovatelství českých hovawartů a to: nestandardní barevné zastoupení populace hovawartů,
problémy s reprodukcí a povahou. Náplní této kapitoly jsou také základní informace o odběrů
krve u hovawartů a genetice zbarvení srsti.
Cílem kapitoly „Nejčastější onemocnění hovawartů v ČR“ je objektivní vyhodnocení
zaznamenaných informací o zdravotním stavu populace hovawartů v České republice a
porovnání výsledků s dostupnou literaturou pojednávající o zdravotním stavu hovawartů.
Informace o zdravotním stavu hovawartů v ČR byly získány:
1. konzultacemi s veterinárními lékaři z celé České republiky
2. dotazováním se chovatelů hovawartů po celé České republice
Celkem bylo zhodnoceno 281 hovawartů.
Zdravotní problémy jsou v kapitole jednotlivě rozepsány a pro přehlednou orientaci také
sjednoceny do skupin podle typu onemocnění a zaznamenány ve formě grafu. Většina
vyskytujících se onemocnění jsou také popsána ve formě literární rešerše.
Vyhodnocení informací o zdravotním stavu hovawartů v České republice vedlo ke zjištění, že
nejvíce – tedy 11,39% trpí nemocemi kůže. 8,19% hovawartů trpí nemocemi kožních derivátů a
6,41 % mělo problémy s trávicí soustavou. Ostatní zdravotní problémy se pohybovaly pod 4%
četnosti výskytu. Velice málo hovawartů 0,71% trpělo nemocí dýchacího a kardiovaskulárního
systému a pouhých 0,36% hovawartů (1 jedinec z 281) mělo problémy s nemocí imunitního
systému.
Vyšetření DKK u 1329 hovawartů ukázalo, že 65,91% jedinců je DKK negativních. Pro
přiblížení situace je tento výsledek porovnán s výsledkem vyšetření DKK 1590 labradorských
retrívrů, kdy byl výsledek DKK negativní jen u 36,73% jedinců.
Klíčová slova : hovawart – historie – DKK – onemocnění – chov
Author’s Paper
Proceeding from the studies carried out by reporters of the Hovawart Club of the Czech
Republic, this work summarizes and traces the breeding history of hovawarts in the Czech
Republic in the individual years. In each year, it records a major landmark affecting the breeding
of hovawarts, and describes the expansion of the breeding stock of hovawarts in the territory of
the Czech Republic. According to the data of the Hovawart Club of the Czech Republic, the total
number of entries in the stock book since the start of breeding hovawarts in the Czech Republic
amounts to 4,115 individuals.
The chapter entitled “Contemporary Breeding of Hovawarts in the Czech Republic“
discusses the topical theme of breeding Czech hovawarts, namely the non-standard colour
representation in the hovawart population, problems concerning reproduction and temperament.
This chapter also contains basic information on taking blood samples from hovawarts, and the
genetics of hair colouring.
The chapter entitled “The Most Frequent Diseases of Hovawarts in the Czech Republic“
provides an objective assessment of the information amassed on the health of the hovawart
population in the Czech Republic, and a comparison of the results with the available literature
devoted to the health of hovawarts.
Information on the health of hovawarts in the Czech Republic has been obtained from the
following sources:
1. consultations with veterinary surgeons throughout the Czech Republic;
2. enquiries addressed to breeders of hovawarts all over the Czech Republic.
All in all, as many as 281 hovawarts were evaluated.
This chapter gives an individual treatment of the health problems concerned. For easier
orientation these problems are classified in groups according to the type of disease, and are
presented in a chart. Most of the diseases are also described in the form of literary search.
The information on the health problems besetting hovawarts in the Czech Republic has led to the
conclusion that most of them – i.e. 11.39% suffer from skin disease. 8.19% of hovawarts are
known to suffer from diseases of skin derivates, while 6.41 % had problems with their digestive
tract. Other health problems ranged below 4% incidence level. Very few hovawarts (0.71%)
suffer from the diseases of the respiratory and cardiovascular systems, and a mere 0.36% of the
hovawarts tested (1 individual out of 281) had problems with the disease of the immunity
system. DKK examination of 1,329 hovawarts has shown that 65.91% of the individuals were
DKK negative. For the sake of illustration - this result is compared with the outcome of DKK
examinations of 1,590 Labrador retrievers where DKK negative results were found only in
36.73% of the individuals involved.
Keywords: Hovawart – history – DKK – disease – breeding
OBSAH
1. ÚVOD........................................................................................................................ 10
2. HISTORIE PLEMENE ............................................................................................... 11
2.1. Počátky jména „hovawart“............................................................................................................................... 11
2.2. „hovawart“ ve středověku................................................................................................................................. 11
2.3. Historie chovu hovawartů ................................................................................................................................. 12
2.3.1 Počátky chovu ............................................................................................................................................... 12
2.3.2 Rozvoj plemene............................................................................................................................................. 14
2.3.2.1. Typový pes ........................................................................................................................................... 14
2.3.2.2. Významní psi........................................................................................................................................ 14
2.3.3. Hovawart-nové plemeno .............................................................................................................................. 15
2.3.3.1 Africká fena........................................................................................................................................... 15
2.3.4. Chov hovawartů od roku 1945 po současnost.............................................................................................. 16
2.3.4.1. Chovatelské kluby ................................................................................................................................ 17
2.3.4.2 IHF – Internationale Hovawart Föderation .......................................................................................... 18
2.4. Shrnutí historie plemene ................................................................................................................................... 20
3. STANDARD PLEMENE HOVAWART...................................................................... 21
3.1 Co je to standard plemene.................................................................................................................................. 21
4. SPECIFIKACE STANDARDU HOVAWARTA.......................................................... 21
4.1. Celkový vzhled .................................................................................................................................................. 21
4.1.1. Důležité proporce ......................................................................................................................................... 22
4.1.2. Kohoutková výška........................................................................................................................................ 22
4.2. Hlava ................................................................................................................................................................... 22
4.2.1. Uši ................................................................................................................................................................ 22
4.2.2. Oči................................................................................................................................................................ 23
4.2.3. Morda ........................................................................................................................................................... 24
4.2.4. Zuby ............................................................................................................................................................. 24
4.3. Tělo...................................................................................................................................................................... 24
4.3.1. Krk ............................................................................................................................................................... 24
4.3.2. Hřbet ............................................................................................................................................................ 24
4.3.3. Hrudník ........................................................................................................................................................ 25
4.3.4. Končetiny..................................................................................................................................................... 25
4.3.5. Ocas.............................................................................................................................................................. 25
4.4. Zbarvení.............................................................................................................................................................. 25
4.4.1. Plavé zbarvení .............................................................................................................................................. 26
4.4.2. Zbarvení černé se znaky............................................................................................................................... 26
4.4.3. Zbarvení černé.............................................................................................................................................. 26
4.5 Povaha hovawarta............................................................................................................................................... 27
5. HISTORIE CHOVU HOVAWARTŮ V ČR ................................................................. 28
5.1. Začátek chovu hovawartů v ČR ....................................................................................................................... 28
5.2. První etapa historie chovu hovawartů v ČR.................................................................................................... 28
6. NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ HOVAWARTI V ČR .................................................................... 35
6.1. Výstavy................................................................................................................................................................ 35
6.2. Zkoušky .............................................................................................................................................................. 36
7. SOUČASNOST CHOVU HOVAWARTŮ V ČR......................................................... 37
7.1. Současné chovatelství hovawartů v ČR ........................................................................................................... 37
7.1.1. Chov............................................................................................................................................................. 37
7.1.1.1. Podmínky chovnosti ............................................................................................................................. 38
7.1.1.2. Třídy chovnosti .................................................................................................................................... 38
7.1.2. Bonitace ....................................................................................................................................................... 39
7.1.2.1. Pořádání bonitace ................................................................................................................................. 39
7.1.2.2. Provádění bonitace ............................................................................................................................... 40
7.1.2.3. Posuzování ........................................................................................................................................... 40
7.1.3. Bonitační kód ............................................................................................................................................... 41
7.2. Současný stav populace hovawartů na území ČR ........................................................................................... 41
7.3. Reprodukce hovawartů v ČR ........................................................................................................................... 42
7.4. Barevné zastoupení populace hovawartů v ČR............................................................................................... 42
7.5. Povaha hovawartů v ČR.................................................................................................................................... 43
7.6. Odběry krve u hovawartů ................................................................................................................................. 44
7.7. Genetika zbarvení srsti u hovawartů .............................................................................................................. 44
8. NEJČASTĚJŠÍ ONEMOCNĚNÍ HOVAWARTŮ V ČR.............................................. 46
8.1. Věk psů v závislosti na jejich nemocnost ......................................................................................................... 46
8.2. Vliv pohlaví na výskyt onemocnění .................................................................................................................. 46
8.3. Plemenná dispozice k onemocnění.................................................................................................................... 46
8.4. Průzkum zdravotního stavu hovawartů v ČR................................................................................................. 47
8.4.1 Přehled zaznamenaných zdravotních potíží sledované skupiny hovawartů .................................................. 47
8.5. Popis zdravotních problémů hovawartů v ČR ................................................................................................ 50
8.5.1. Nemoci kůže ................................................................................................................................................ 50
8.5.2. Nemoci kožních derivátů (nemoci uší, paranálních váčků, drápů a víček) .................................................. 51
8.5.3. Nemoci trávicího systému............................................................................................................................ 51
8.5.4. Nemoci pohybového systému ...................................................................................................................... 52
8.5.5. Nemoci močového ústrojí ............................................................................................................................ 52
8.5.6. Poruchy reprodukčního systému .................................................................................................................. 52
8.5.7. Nemoci očí a víček....................................................................................................................................... 53
8.5.8. Nemoci dýchacího systému.......................................................................................................................... 54
8.5.9. Nemoci imunitního systému......................................................................................................................... 54
8.5.10. Infekční a parazitární nemoci ..................................................................................................................... 54
8.5.11. Nemoci karidovaskulárního systému ......................................................................................................... 54
8.5.12. Nádorové onemocnění – tumory ................................................................................................................ 55
9. DYSPLAZIE KYČELNÍCH KLOUBŮ ........................................................................ 55
9.1. Dysplazie kyčelních kloubů v chovu českých hovawartů ............................................................................... 58
10. ZÁVĚR .................................................................................................................... 60
11. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................... 61
12. PŘÍLOHA ................................................................................................................ 65
1. Úvod
Chov psů je jednou z nejstarších chovatelských činností člověka vůbec. Společná historie
člověka a psa je delší než koexistence s jinými domestikovanými zvířaty a ze všech domácích
zvířat má člověk k psům nejvřelejší vztah. Je to patrné i z latinského názvu, podle něhož pes
není označován jako většina domestikovaných zvířat ...domesticus, ale jako Canis familiaris
tedy rodinný. Dnes je známo více než 400 plemen psů s odlišným exteriérem i povahovými
vlastnostmi, jedno plemeno psa je však výjimečné - Hovawart. Výjimečným plemenem se stal
díky jeho historii ve smyslu snahy o rekonstrukci psa, který člověka doprovázel od raného
středověku. Při rekonstrukci plemene byly podstatně důležitější vlastnosti psa, než jeho exteriér a
tím se hovawart liší od některých plemen psů, které jsou chována především pro svůj vzhled.
Dalším důvodem jeho výjimečnosti je jeho vyrovnaná povaha s přirozenou ostražitostí, která se
projevuje v případě skutečného ohrožení majetku nebo rodiny hovawarta.
Popis historie tohoto plemene v mezinárodních souvislostech a od 80. let minulého
století, jeho rozvoj v České republice spolu s jeho podrobným popisem, charakteristickými
vlastnostmi a zejména se zaměřením na jeho celkový zdravotní stav je cílem této bakalářské
práce. Jeden z výchozích předpokladů je úvaha, že hovawart patří celkově ke zdravým
plemenům a že u jiných plemen psů obvyklé geneticky podmíněné zátěže se u hovawartů
vyskytují v malé míře.
Úkolem bakalářské práce je vyhodnocení výsledků využitelných chovatelským kolegiem
Hovawart klubu ČR a chovateli samotnými.
2. Historie plemene
2.1. Počátky jména „hovawart“
Lidé, kteří se s touto rasou ještě blíže neseznámili, tíhnou k tomu považovat pojem
hovawart za anglické slovo, které jen komicky zní. Je těžké tomu uvěřit, ale jedná se o německé
slovo. Přesněji řečeno, pochází z oblasti středního hornatého Německa a znamená asi totéž co:
„Wächter der Habe und des notes = hlídač majetku a statků“ (Kerl, 2001). Jde o německé slovo
vzniklé spojením výrazů Hof= dvůr a warten=hlídat (Novák, 2002). Těžko by se dalo najít
nějaké jedno slovné spojení, které by hovawarta lépe definovalo (Kerl, 2001).
Poprvé se s ním setkáváme v tzv. „Schwabenspiegel“ byl to zákoník, který byl sepsán
v roce 1274 v Augsburku neznámým duchovním a v podstatných částech se opírá o starší
„Sachsenspiegel“. Tento „Saský zákoník“ je považován za nejstarší a nejobsáhlejší středověký
zákoník a byl sepsán v letech 1220 až 1235 rytířem Eike von Repkow ( Räber, 1994).
Eike von Repkow pocházel ze starého šlechtického rodu a stará pověst vypráví, že Eike
byl po přepadení tvrze Lužickými Srby odnesen v povijanu poraněným hovawartem na tvrz
spřátelené rodiny a tak zachráněn. Tato dojemná historka má však svou vadu na kráse. Ve starém
původním podání dochovaném v zákoníku „Sachsenspiegel“ není o hovawartovi ani zmínka.
Hovawart se vyskytuje teprve v mladších verzích zákoníku „Schwabenspiegel“. Podle zákoníku
musel, kdo ukradl nebo zabil „hovewarta“, poskytnout přiměřenou náhradu a odškodnění ve výši
tří šilinků (Räber, 1994).
2.2. „hovawart“ ve středověku
Ve středověké německé literatuře se název „hovewart“ vyskytuje stále častěji, velmi
často jako protiklad k ušlechtilým loveckým a honícím psům, které chovala šlechta (Räber,
1994). Jeden básník ze 13. století píše: „nechtěl bych být chrtem v místě, kde se tupí hovewarti
cení více než chrti“ ( Wienrich, 1994).
Na obrazech středověkých umělců dominují šlechtici se svými loveckými psy, někdy tam
však jsou vyobrazení i hrubí, středně velcí dlouhosrstí psi, kteří mezi lovecké psy evidentně
nepatřili ( Blasiusová, 1999). Byl to hlídač selských dvorů a možná i tvrzí nižší šlechty. Zcela
jistě to byl drsný a robustní pes. Přesný popis však neexistuje (Räber, 1994). Je možné, že se
některými znaky podobali dnešnímu hovawartovi ( Wienrich, 1994). Jediný upotřebitelný odkaz
nacházíme u Heinricha von dem Türlin, korutanského básníka, který někdy kolem r. 1215 napsal
báseň, líčící dobrodružství rytířů kulatého stolu keltského krále Artuše v době asi 500let po Kr.
Nějakého divného lesního muže nebo zlého ducha popisuje tak, že měl „nastražené uši jako
hrozný „hofwart“, tedy hovawart (Räber, 1994).
Z toho bychom mohli usuzovat, že hovawart měl tehdy vzpřímené uši anebo alespoň odstávající
uši (Räber, 1994). Často opakované tvrzení, že na měděné rytině (viz. Obr.:1) od Albrechta
Dürera „Rytíř, smrt a Ďábel“ (1513) je zobrazen hovawart je poněkud sporné (Wienrich, 1994).
Proč toto přesvědčení vzniklo neví nikdo, a to i přes to, že je dosti zřejmé, že se jedná o
loveckého psa. Jediné co spojuje hovawarty a Dürerovu rytinu, je původní předpoklad prvních
chovatelů, že tento pes následuje pána kamkoli – i do takto kritické situace jako je střet se smrtí a
ďáblem. Přesně tak se měl chovat legendární germánský pes ( Kejcz, 1999).
L. J. Fitzinger se ve své knize Der Hund und seine Rassen (1876, Pes a jeho plemena)
podrobněji zmiňuje o hovawartovi, když cituje z díla Petruse de Crescentiis (viz. Obr.:2), který
v 18. století popsal osmnáct plemen psů (Blasiusová, 1999).
2.3. Historie chovu hovawartů
2.3.1 Počátky chovu
Ke znovuobjevení plemene přispěl nepřímo i rytmistr Max von Stephanitz (viz. Obr.:3)
tvůrce a spoluzakladatel Svazu německých ovčáků „Verein für deutsche Schäferhunde“ (1889).
V prvních vydáních své knihy se standardem německých ovčáků uváděl hovawarta jako jejich
předchůdce a údajného předka ( Fábin, 2003). Prohlédneme-li si obrazy a fotografie ovčáků z 19.
a z počátků 20. století vidíme psy, kteří se více podobají dnešnímu hovawartovi než
standardnímu německému ovčákovi. To je patrné především ve velikosti psů, v rovné
(neklesající) hřbetní linii, v často visících uších a v barevných rázech (Novák, 2002).
První pokusy o vyšlechtění hovawarta nás zavedou do roku 1910. Kurt F. König
uveřejňuje výsledek chovu svého otce Bertrama Königa ( Wienrich, 1994). König senior se už
v roce 1908 pokusil na základě křížení různých plemen znovu vyšlechtit hrubého a
dlouhosrstého venkovského psa ( Kerl, 2001). O tom, že se Königův otec zúčastnil
„přípravných“ prací svědčí také to, že již v roce 1908 existovaly fotografie psů typu hovawarta,
které pořídil právě Bertram König (Blasiusová, 1999).
Psi, které Bertram König před první světovou válkou zkřížil pro „rekonstrukci“ – já bych
spíše použil termínu „nový chov“ hovawarta – byli poměrně velcí selští psi s dlouhou až
chundelatou srstí. Jeden pes z jeho chovu se (viz. Obr.: 4) v mezidobí 1908 až 1910 dostal
k profesoru Albertu Heimovi do Švýcasrka a ten psa popsal jako „bernského salašnického
psa“ (Räber, 1994).
První snahy o chov hovawartů spadají do dob první světové války. Erik Zimen popisuje
ve své knize ( Zimen, E.: Der Hund, München 1988 s. 135) o vývoji německých plemen psů: „U
psů byla vyžadována velikost, agresivita, ostrost, odvaha a bojovnost, stejně jako věrnost,
podřízení a učenlivost. A to vše se mělo nalézt u německých psů.“ V podstatě to měli být vojáci.
Představa o vyšlechtění středověkého hovawarta patří do této doby ( Kejcz, 1999).
První pokusy s chovem ukončila válka. Po jejím skončení začal Kurt F. König
s obnovou chovu hovawarta. V Harckém pohoří našel psa (Rex), který byl zbarven černě a světle
hnědě, spářil ho se stejně vybarvenou fenou Dinou (Geiser). Ze spáření byla vržena čtyři štěňata
a podle Königa to byli typičtí a cenní hovawarti. Další „kmenovou“ Fenou byla černobílá
llandseerská fena Dina ( Brüser). K chovu se rovněž použil pastevecký pes s dlouhou
chundelatou srstí zbarvenou černě a světle hnědě, byl stejného typu jako ten, kterého označil v.
Stephanitz jako „staroněmeckého ovčáka“ (viz. Obr.: 5) ( Räber, 1994).
Standard v dnešním slova smyslu tehdy neexistoval a byly daleko důležitější vlastnosti
psa, než to jak vypadal ( Kejcz, 1999). Zvláštní význam přisuzoval König při svých
chovatelských pokusech černo-světlehnědému zbarvení. Považoval je za jistý „signál“ indikující
hranice mezi domácím a divokým psem. Svým exteriérem se hovawart měl podobat vlku, ovšem
uši musel mít svěšené a při vzrušení měl nosit ocas vzpřímený (Räber, 1994). König se od
počátku řídil heslem „krása a výkon“, nevěnoval se tedy jen šlechtění exteriéru, ale ve stejné
míře i povahovým vlastnostem (Wienrich, 1994). Důležitější než vzhled však pro Königa byla
povaha hovawarta. V souladu s tím, co uváděly staré spisy, měl hovawart vykonávat své
ochranné a hlídací poslání díky svému přirozenému nadání a ne proto, že by ho to lidé naučili.
Také Stephanitz se o hovawartovi vyjádřil ve stejném duchu:
„ ..... hovawart raného, hofwart pozdního středověku. Co měl tehdy za práci je patrné z jeho
jména. O službu na dvoře se patrně dělil také s Mistbellerem (doslova pes štěkající na hnoji),
nazývaným také Mistbelle nebo Mistbellerelein, štekavým malým stvořením z rodu psů
rašelinných, jací se ještě dnes na vesnicích a malým městech s oblibou nesmyslně vrhají na nohy,
zatímco rozumný hovawart stojí připravený k obraně a hlasitě varuje, zakročí však teprve tehdy,
když to vyžaduje vážnost chvíle“ (Blasiusová, 1999).
V normě charakterizující chování požaduje König takové vlastnosti jako: bdělost,
připravenost bránit kdykoliv pána, věrnost, radost z aportování, tvrdost a pracovitost ( Räber,
1994). König chtěl, aby hovawart vykazoval tyto vlastnosti i bez výcviku a k jejich plnému
rozvinutí ovšem potřeboval trochu vedení. Od počátku proto zavedl zkoušku vloh, během níž
museli psi v jistých situacích předvést jisté modely chování. Do chovu směli být použiti jen
hovawarti, kteří těmto podmínkám vyhověli. Tak zůstal hovawart ušetřen osudu jiných plemen,
která byla chována jen pro vnější vzhled (Blasiusová, 1999).
2.3.2 Rozvoj plemene
Od roku 1922 byla vedena plemenná kniha v městečku Thale v pohoří Harz ( Kerl, 2001).
V Thale byl založen „Hovawart klub pro německé hlídací psy“. Zakládajícími členy byli pánové
Busch, König, Geiser, Kruger, Veckenstedt a Barniske. Dne 3. dubna 1922 byl učiněn první
zápis do plemenné knihy Hovawart klubu pro německé hlídací psy. Jednalo se o vrh kuvaszů
„König- Treseburg“ ( Wienrich, 1994). V následujícím přehledu je znázorněn 1. zápis do
Plemenné knihy (Blasiusová, 1999):
chovatel: K. Konig, Treseburg
datum vrhu:
3.4.1922
otec: Baron
matka: Ortrud Husdan
1. Hunolf, pes, šedý
2. Helma, fena, světle plavá
3. Hummel, fena, světle plavá
4. Herma, fena, světle plavá
Další zapsané vrhy pocházely z Thalu a okolí (Wienrich, 1994). Druhý zapsaný byl vrh
leonbergrů chovatele Fangmanna. Pak byl zaregistrován vrh z křížence leonbergra se
švýcarským salašnickým1 psem ( Fábin, 2003). Zapsaná zvířata byla šedá, plavá, černá se znaky,
černá a černošedá. Významné bylo také spojení německý ovčák x typový pes ( Wienrich, 1994).
2.3.2.1. Typový pes
Psi typu hovawarta (Blasiusová, 1999).V podstatě se má jednat o středně velké, silné,
tvrdé a dlouhosrsté hospodářské psy, kteří se vyvíjeli dlouhou dobu jako regionální ráz. Bylo
jasné, že majitelé vždy vybírali ty silnější, hrubší a robustnější psy ze kterých vybírali méně nebo
více vhodné páry. Je také pochopitelné, že na „psí svatbu“ necestovali daleko, a tak se vytvořila
poměrně uzavřená populace psů, ze které vznikl určitý typ psa ( Wienrich, 1994).
Mezi typickými psi (nalezenci) se nacházeli zcela jistě takoví, kteří měli mezi předky
novofundlanďana nebo leonbergra (Räber, 1994).Tento typ psa se vyskytoval v různých
oblastech, což dokazují různá umělecká díla jako například obraz Benno Adamse: „psí rodina se
starou herkou“ (viz. Obr.:6) z roku 1869, který ukazuje černou, zcela hovawartí fenu s plavými
a černými štěňaty se znaky (Wienrich, 1994).
2.3.2.2. Významní psi
Podle všeho měl mimořádný význam malý novofundlanďan – pes „Moor Barniske“
2
(Räber,
1994).
_____________________________________________________________________________
1
Wienrich (1994) se ve své knize vyjadřuje že spojení bylo leonberger x švýcarský pastevecký
pes, který ale nebyl k dalšímu chovu použit.
2
Fábin (2001) uvádí jméno psa „Amor Barniske“
Byl pářen s nalezenci a z následných vrhů se získali psi odpovídající ve značné míře chovným
cílům. Protože tenkrát byla u novofundlanďanů značně rozšířena vloha „black and tan“ musely
tyto vrhy obsahovat velký podíl takových jedinců (Räber, 1994).
Dalším datem, které se zapsalo do historie hovawartů byl březen 1932 – narodil se pes
Castor Meyer – Busch1 (viz. Obr.: 7), kterého můžete najít v skoro každém rodokmenu (viz.
Obr.: 8) našich moderních hovawartů. S tímto prvotřídním psem začalo systematické šlechtění
plemene. Ke Castorovým předkům patřili vedle typových psů také novofundladští psi, kuvazci a
němečtí ovčáci ( Kejcz, 1999).
Významnou linii představovaly vrhy chovatele Geisera, kde byl mezi předky mnohem
větší počet typických psů ve srovnání se psy chovanými Meyer-Buschem. Po přezkoumání
Heinze Radama v roce 1932 vznikly v podstatě dvě linie, které mají toto statistické zastoupení
v následné populaci (Wienrich, 1994).:
Gastor Meyer-Bush: 45% typový pes
Geiser: 70% typový pes
12% novofundlandský pes
12% novofundlandský pes
15% kuvasz
8% kuvasz
28% německý ovčák
10% německý ovčák
2.3.3. Hovawart-nové plemeno
Jako plemeno byl hovawart oficiálně uznán v roce 1937 během tzv. „Zeleného týdne
říšské zemědělské výstavy“ (Novák, 2002). V roce 1937 kdy bylo plemeno uznané, byl hovawart
ještě daleko od ustáleného plemene. Stále se ještě do chovu zapojovali takzvaní typoví psi. Roku
1940 byla jako poslední2 do chovu zařazena rozporuplná africká fena Tessa (Kejcz, 1999).
2.3.3.1 Africká fena
Tessi byla do plemene vkřížena F.Königem během druhé světové války, když byla
předtím zabavena na území obsazené Francie, u jejíchž některých potomků se projevovala
nadměrná výška, plachost, štíhlost a „nohatost“, v jiných spojeních však překvapivě vyrovnané
povahy (Fábin, 2003).
___________________________________________________________________________
1
Räber(1994) vedle psa Castora Meyer-Busche uvádí psa Caro Meyer-Busche. Podle jeho slov
se oba psi výrazně podíleli na dnešním exteriéru moderního hovawarta
2
Podle S.Kerl (2001) byl jako poslední do chovu připuštěn novofundlandský pes a to roku 1969
V souvislosti s africkou fenou Räber (1994) píše: V r. 1932 se dostává König opět do popředí.
Experimentoval převážně s nalezenci a do chovu „přimíchal“ Ještě jihoafrického divokého psa.
Co bychom si pod tím měli představit se bohužel nikde nedochovalo. Pravý divoký pes - v úvahu
by přicházel jedině šakal – tedy pária odpovídající představám Königa o tom, jak má hovawart
vypadat ( Räber, 1994).
Vysvětlením se zdá být možnost popsaná Blasiusovou (1999): Později měl König
přistoupit ještě k záhadnému přikřížení jakési „divoké africké feny“ jež je sice uvedena v každé
zmínce o historii plemene, ale o níž neexistují žádné dokumenty ani vyobrazení. (Ve starších
spisech je ostatně řeč o Afrikanischen Windhündin, nikoliv o Wildhündin – tedy nikoliv divoké
feně, ale o feně chrta). Při přepisování zřejmě nikdo nedával pozor, když však pomyslíme na
některé chrtovité typy hovawartů a rychlost, již jsou mnozí hovawarti schopni vyvinout, pak i
tato varianta má něco do sebe.
2.3.4. Chov hovawartů od roku 1945 po současnost
Na konci druhé světové války stál chov hovawartů před hlubokou krizí. Většina psů byla
ve válce „použita“ (Kejcz, 1999). Po druhé světové válce existovali hovawarti tu a tam a
vzhledem k poměrům byli roztroušeni a navzájem izolováni. Německo bylo rozděleno na zóny a
veřejná doprava špatně pracovala. Spojení mezi jednotlivými chovateli bylo tedy obtížné a
namáhavé. Následkem značně nehomogenního genotypu těchto psů nutně vznikaly místní formy
(Räber, 1994). Mluvilo se tehdy o Coburgerských, hamburských, oldenburských a berlínských
hovawartech (Kejcz, 1999). Místní formy popsány v následujícím přehledu od Heinze Radama:
Průměrný podíl plemen v chovném materiálu v roce 1950 (Wienrich, 1994).:
Coburg
Hamburg
Oldenburg
Berlin+DDR
typový pes
60%
<60%
<50%
40-70%
německý ovčák
20%
<20%
25%
15-25%
novofundlanský pes
10%
>10%
>10%
8-15%
kuvasz
10%
>10%
13%
8-15%
leonbergr
africký divoký pes
existují
existují
0-4%
V okolí Coburu, kde nebyl žádný podíl leonbergra a výchozí základnou bylo 60% typového psa,
20% německého ovčáka a po 10% kuvasze a novofundláka, vyznačovali se psi výraznou ochotou
k práci a byla mezi nimi řada velmi dobrých služebních psů. V chovech kolem Oldenburgu, kde
výchozí genetická struktura byla – pod 52% typových psů, 25% německých ovčáků, nad 15%
novofundláků a cca o 3-4% vyšší podíl kuvaszce než v jiných oblastech, se právě vlivem
kuvasze objevovali psi s velmi světlou plavou barvou, avšak s velmi sytou pigmentací nosní
houby, sliznic v mordě, okrajů očních víček, drápů a polštářků tlap (Novák, 2002).
U psů z berlínské oblasti se setkáváme s naprostým opakem. Zde byla výchozí
genetickou základnou struktura ve složení 40-70% typového psa, 8-15% novofundláka, 15-25%
německého ovčáka a kuvasze a přes 4% leonbergra. Syté až červenoplavé barvě se dodnes říká
„berlínská plavá“. Psi tohoto zbarvení obvykle postrádají nutné zesvětlení a nos bývá játrově
zbarven. To je přisuzováno vyššímu podílu krve leonbergra . Existence typů trvala až do doby
vzniku chovatelského klubu, kdy došlo opět k propojení mezi chovateli (Novák, 2002). Podobu
poválečných hovawartů přibližuje Obr.: 9.
2.3.4.1. Chovatelské kluby
Vznikly následující kluby: v roce 1949 Coburgerská skupina založila „plemenný spolek
pro hovawarty e. V (RZV)“, Hamburská skupina založila „klub hovawartů pro německé hlídací
psy“ V Berlíně byl založen „Klub přátel hovawartů“ a později byl v Oldenburgsku založen
„Hovawart klub Weser-Ems“. Členem VDH (Verein Deutsche hunde = klub německých psů) se
stal „Plemenný spolek pro hovawarty (RZV)“ (Wienrich, 1994).
Pokusy sjednotit jednotlivé kluby v padesátých letech narazily na problémy ani ne tak
věcného charakteru jako na problémy s lidským faktorem. Vyskytlo se mnoho přechodů k RZV,
protože ten jako jediný člen VDH nabízel nejlepší perspektivu. Existovalo mnoho hádek o
možnosti vést originální plemennou knihu a o to, kdo chová opravdu ty originální hovawarty
(Kejcz, 1999). V polovině padesátých let do RZV vstoupili oldenburští majitelé psů. Díky
společnému cíli se po různých jednáních připojili i berlínští a hamburští členové a roku 1955
vstoupili do RZV. Předsedou spolku byl v těchto letech Otto Schramm ( Wienrich, 1994). Když
se po delší době, ve které významnou roli hrály i obchodní a finanční zájmy, sjednotil názor na
zevnějšek, zůstal nevyřešen druhý problém a to, zda hovawart má být psem společenským nebo
pracovním. Prozíravější chovatelé nakonec prosadili názor, že má-li mít plemeno budoucnost,
musí být hovawart psem pracovním, psem povahově pevným, schopným obráncem a strážcem a
výborným hlídačem-jak to nakonec vyplývá již z jeho názvu (Novák, 2002).
Cesta k uskutečnění těchto záměrů však narazila na rozdílné postoje V zemi původu bylo
od 1. 1. 1960 stanoveno, že k chovu jsou puštěni jen psi se zkouškou z výkonu.(Novák, 2002).
Po dlouhém a úporném souboji angažovaných členů RZV (tady je třeba jmenovat především dr.
Bengefortha) byl hovawart v roce 1964 uznán za sedmé služební plemeno vedle německého
ovčáka, erdelteriéra, boxera, dobrmana, rotvajlera a velkého knírače (Blasiusová, 1999). Předtím
více jak 100hovawartů složilo různé druhy zkoušek. Ustanovení plemene jako pracovního uvádí
i standard FCI č. 190/b z 23.5. 1973 (Novák, 2002).
V letech 1959 a 1960 vznikly chovatelské kluby v Nizozemsku a ve Švýcarsku.
Následovalo Dánsko, Finsko, Francie, Norsko, Rakousko, Švédsko a Velká Británie -výčet je
podle abecedy, nikoliv podle roku založení (Blasiusová, 1999).
Roku 1983 na popud německého RZV byla založena „Internatiionale hovawart –
Föderation (IHF)“. Cílem tohoto klubu je sjednocený typ standartu plemene a stejné znaky
plemene všude kde se chová (Kejcz, 1999). Po spojení Německa vstoupili chovatelé z bývalého
východního Německa (SZG – specialzuchtgemeinschaft) do RZV s téměř 6500 členy a 1 200
štěňaty (Kejcz, 1999). Členové SZG, kteří se k RVZ nechtěli připojit, založili Hovawart-Verein
Deutschland e.V.(Blasiusová, 1999). Po rozhodnutí soudu v Berlíně o zrušení do té doby platné
stanovy, že každá rasa smí mít jen jeden klub vznikl ještě HZD – hovawart-zuchtgemeinschaftDeutschland (spolek chovatelů hovawartů) a malý klub hovawartů (HC) ( Kejcz, 1999).
Od roku 1991 existuje ve VDH kromě dlouholetého člena RZC ještě „Hovawart klub
e.V.GLostar“ a „Spolek německých chovatelů hovawartů e.V“ (Wienrich, 1994). Počet
hovawartů zaregistrovaných ve všech německých klubech, kolísal mezi 30 štěňaty po skončení
války a zhruba 700 štěňaty v osmdesátých letech, přičemž největší podíl měl s průměrně 650
štěňaty RZV. V SZG bylo zaregistrováno asi 250 štěňat. Po znovu sjednocení počet
zapisovaných štěňat mírně poklesl na 750 za rok (Blasiusová, 1999).
Z článku Ing. Nováka ve zpravodaji hovawart klubu (3/1998) vyplívá, že organizace
chovatelství hovawartů v SRN je poněkud komplikovaná. V SRN totiž ještě dnes existují
neoficiální (disidentské) chovatelské kluby, které pro své psy vydávají průkazy původu, které
však neuznává FCI a tudíž ani plemenná kniha v ČR je nemůže zaregistrovat a pes se takto u nás
stává naprosto bezcenným (jakoby nikdy PP vůbec neměl). I mezi třemi oficiálními kluby je
zatím pouze jeden člen IHF.
Kluby chovatelů hovawartů v SRN uznávané FCI:

RZV – Rassezuchtverein für hovawart-Hunde e.V – člen IHF

HZD – Hovawart-Zuchtgemeinschaft-Deutschland e.V

Hovawart-club e.V
Průkazy původu vydané jinými subjekty, než výše uvedeno jsou u nás neplatné! (Novák, 1998).
2.3.4.2 IHF – Internationale Hovawart Föderation
IHF je nadnárodním společenstvím chovatelů hovawartů. Podobná organizace existuje
jen u několika málo plemen psů, není tedy příliš obvyklá. Přesto se velmi osvědčuje taková
forma spolupráce. Je obvyklá a rozšířená zejména v oblasti chovu hospodářských zvířat.
V případě chovu psů jde o moderní a perspektivní formu spolupráce FCI ( HW klub 3/2003).
Počátky formování mezinárodní spolupráce je možné sledovat již v roce 1958, kdy
tehdejší 1. předseda německého klubu hovawartů (RZV) v SRN Dr. Fritz Bengenforth vyzval
holandské a švýcarské chovatele hovawartů k založení vlastních klubů a k užší vzájemné
spolupráci (Zpravodaj HW klubu 3/2003)..
V roce 1959 byl založen hovawart klub v Holandsku a v roce 1960 ve Švýcarsku. V 70.
letech následovaly v zakládání klubů skandinávské země. V roce 1971 se ze spolku pro hlídací
psy vyčlenil samostatný hovawart klub v Rakousku. V 80. letech založili hovawart klub v Anglii,
Francii a USA. V 90. letech byly založeny kluby v Belgii a v několika východoevropských zemí
-ČR, Slovensko, Maďarsko (Zpravodaj HW klubu 3/2003).
První opravdu mezinárodní setkání představitelů chovatelských klubů hovawartů se
uskutečnilo v srpnu roku 1974 v Oberurselu. Tohoto setkání se na pozvání 2. předsedy RZV
pana Karl-Hanze Homburga zúčastnili zástupci Holandska, Švýcarska, Rakouska, Švédska a
Německa. Zástupci těchto zemí se zde dohodli, že schůzky se budou již pravidelně opakovat.
Stanovili také jako úkol číslo jedna založení mezinárodní organizace. Bohužel až do roku 1983
se to nepodařilo. Teprve až v červnu 1983 zorganizoval hlavní poradce chovu RZV pan Gisbert
Langheim setkání v Straelen am Niederrhein, při kterém pod vedením předsedy RZV pana
Güntra Mendla došlo k založení IHF. Zakládajícími členy byli: Holandsko, Švýcarsko, Dánsko,
Rakousko, Švédsko a Německo. Plnou moc se souhlasem ke sjednocení předložilo Švédsko
z pověření Finska a Dánsko z pověření Norska. Osm zemí se tedy stalo zakladateli IHF.
Na tomto zasedání byla přijata zásada, že prezident RZV se stává zároveň prezidentem IHF.
V současné době je prezidentem IHF pan Gisbert Langheim. Dva víceprezidenti jsou voleni vždy
na 2 roky. Každá země v IHF má jeden hlas. Nové země mohou být přijaty po splnění požadavků
jako asociovaný člen na 2 leté zkušební období-má veškerá práva a povinnosti s výjimkou voleb.
V roce 1990 byla ustanovena funkce asistentky prezidenta IHF, do které byla zvolena paní
Elisabeth Dietschi. Většina informací, které dostávají členské země IHF, poskytuje právě paní
Dietschi .Celkem krátká historie IHF však prošla také několika nepříjemnými událostmi. Jednou
z nich byl rozpad klubu v USA, kde teprve v loňském roce (r.2002-pozn.) došlo k znovuobjevení
členství v IHF. Další událostí bylo vystoupení švýcarského klubu z IHF v roce 1995 ( Zpravodaj
HW klubu 3/2003)
Předseda hovawart klubu České republiky ing. Novák ve zpravodaji hovawart klubu
3/1998 informoval: V pátek dne 5.6. 1998 v dopoledních hodinách jsme byli v Hohenrodě (SRN)
přijati jako první z bývalého východního bloku do IHF. Zároveň pak upozornil chovatele
hovawartů v České republice o postupech při spolupráci se zeměmi IHF – na obecné zásady,
podmínky zahraničního krytí a nákupu štěňat v zahraničí.
Dnes IHF sdružuje včetně nás a Slovenska 13 zemí s více jak 10.000 příznivci
hovawartů. Je až pozoruhodná vzájemná shoda v názorech a velmi pracovně zaměřená setkání,
která by měla být dalším zdrojem pro rozvoj našeho plemene a která by měla přispívat ke
zkvalitnění chovu hovawartů. Zasedání IHF se konají jednou ročně pokaždé v jiné členské zemi.
Na těchto zasedáních se diskutují zejména zdravotní problémy, dědičné vady, kritéria uchovnění,
bonitační kritéria, a samozřejmě také spolupráce při vyhledávání případných partnerů pro krytí
(Zpravodaj hovawart klubu 3/2003).
Přehled členských zemí IHF s oficiálními názvy svých klubů:

Belgie
Club Belge du Hovawart

Dánsko
Dansk hovawart-Club

Německo
Rassezuchtverein für Hovawart-Hunde e.V (RZV)

Finsko
Suomen Hovawart

Francie
Club francais du Hovawart

Velká Británie
Hovawart Club of Great Britain

Nizozemí
Hovawartclub Nederland

Norsko
Norsk Hovawart Klub

Rakousko
Österreichische Klub der hovawartfreunde

Švédsko
Svenska Brukschnudklubben hovawart

Slovensko
Slovenský Hovawart klub

Česko
Hovawart klub České republiky

USA
Authentic Hovawarts of North America
(Zpravodaj hovawart klubu 3/2003)
2.4. Shrnutí historie plemene
Jak dokazují mnohé historické zdroje, psi podobní hovawartům existovali již po staletí. Většina
kynologů má ale jasný názor, že nynější hovawart nepředstavuje vzkříšení starobylého plemena,
ale je plemenem novým se starým názvem. Současným milovníkům hovawartů může být tato
drobná vada na kráse jedno- jejich pes je i bez mýtického původu dostatečně fascinujícím (Kerl,
2001). Historický vývoj hovawartů znázorňuje Obr.: 10
Na závěr si dovoluji poznamenat tuto zajímavost kterou zaznamenal Räber (1994):
Před lety došlo ve Švýcarsku k náhodnému spáření feny bernského salašnického psa s irským
setrem. „Black and tan“ zbarvené potomstvo z této mesaliance odpovídalo v dospělosti
hovawartům z „čistého“ chovu, a kdyby se předváděli tito psi na výstavách, byli by zcela jistě
vysoce hodnoceni.
3. Standard plemene hovawart
3.1 Co je to standard plemene
Standard je základní a všeobecně závaznou normou, ve které je uveden co nejpřesnější
popis jednotlivých partií těla a charakteristika povahových vlastností plemene, včetně jeho
praktického využití. Z chovu vyřazující vady uvedené v závěru standardu musí být respektovány
a jsou i na výstavách důvodem vyloučení z posuzování ( Novák, 2002). Každá benevolence
v chovu se vždy projeví negativně na dalších generacích (Procházka, 2005).
Standard plemene popisuje ideální vzezření a charakter jedince daného plemene. Na
výstavách je pro rozhodčí měřítko při posuzování psů a dává chovatelům cíl, kterého by měli
dosáhnout (Kerl, 2001). Standard je tedy jednotícím prvkem pro všechny chovatele a
chovatelské kluby na celém světě (Novák, 2002).
Standard plemene hovawart je zanesen u FCI ( Federation Cynologique Internationale)
pod číslem 190 (Kerl, 2001). V současnosti je platný FCI - standard č. 190/d 12.01.1998.
Současný standard plemene hovawart jsem pro obsáhlost umístila do textové přílohy B
včetně oficiálního standardu plemene v originálním německém jazyce (viz. Text.příloha C).
4. Specifikace standardu hovawarta
-podrobný popis exteriéru a povah hovawartůExteriér (zevnějšek) zvířat je souhrn vnějších morfologických znaků a vlastností zvířete.
Součástí zevnějšku zvířete je pokryv těla a jeho zbarvení (Majzlík, 2003).
Hodnocení exteriéru (zevnějšku) musí být podloženo teoretickými znalostmi morfologických i
fyziologických vlastností zvířat (Svobodová, 2002).
4.1. Celkový vzhled
Hovawart je pes s harmonickými proporcemi a bez přehnaných zvláštností v tělesné
stavbě. U toho plemena se objevují velké rozdíly vzezření mezi pohlavími. Psi jsou daleko
mohutnější než feny – to platí jak pro stavbu těla tak pro hlavu. Některé psi a feny by člověk
nezařadil do stejného plemene, když je vidí společně. Milovníci hovawartů, kteří jsou zvyklí na
impozantní psy, občas považují feny za nepodařené miniaturní vydání hovawartů. Ovšem to
nemusí majitelé fen trápit, protože pohlavní rozdíly, kdy je velký rozdíl ve stavbě těla fen a psů
je u hovawartů oficiálně žádána (Kerl, 2001). Sekundární pohlavní znaky jsou důsledkem
působení pohlavních hormonů, proto výrazné vyjádření těchto znaků je známkou dobrého
vývinu pohlavních žláz a tím i dobré plodnosti (Majzlík, 2003).
Z Tab.:1 je patrná pohlavní diferenciace z vývoje váhy a výšky štěňat u fen a psů.
Na Obr.: 11 je znázorněn rozdíl tělesné stavby u psa a feny hovawarta, který standard hovawartů
požaduje.
4.1.1. Důležité proporce
Hovawart je pes obdelníkového rámce, což znamená, že délka jeho těla, měřená od
přední části kosti prsní k sedacímu hrbolu musí být asi o 10-15% větší než jeho kohoutková
výška. Velkým nedostatkem by byl čtvercový formát, ale také formát delší než jak je uvedeno
(Novák, 2002). Měření psa viz. Obr.: 12
Podle Dr. Jana Nesvadby (Zpravodaj hovawart klubu 2/1998) je poměrně často se
vyskytující nedostatek v tělesné stavbě, kdy ne vždy je dosažen tento požadovaný poměr délky
těla 110-115% kohoutkové výšky.
4.1.2. Kohoutková výška
Podle standardu plemene mají psi v kohoutku dosahovat výšky 63-70cm a feny 58-65
cm. Zatímco menší jedinci jsou z chovu vyřazování, v případě, že zvíře je větší o 3 cm než je
standard, bývají do chovu připuštěni. Žádoucí je zdravý průměr a extrémy nebývají
vítány (Kerl, 2001). Za ideál lze považovat jedince se střední nebo jen mírně nadprůměrnou
kohoutkovou výškou. Je to především z důvodu lepší manipulace se psem při jeho pracovním
využití (Novák, 2002).
4.2. Hlava
Hlava hovawarta je silná s dobře rozeznatelným stopem. Stop zvýrazňuje přechod mezi
čelem a nosem ( Kerl, 2001). Podle Nováka (2002) je stop přímo uprostřed vzdálenosti od špičky
čenichu a týlním hrbolem na zakončení temena hlavy a má být znatelný, ale ne příliš.
Čelo má být široké a mírně klenuté. Dalším charakteristickým znakem je rovnoběžnost linie
hřbetu nosu s horní linií lebky (Novák, 2002). Jako nedostatek se udává kratší nebo delší nosní
partie než 2/5 celkové délky hlavy. Do chovu se nepřipouští pes ani fena, kteří překročí délku 3/5
celkové délky hlavy, Vyřazuje se pes se samičím výrazem hlavy, fena se samčím výrazem
hlavy (Zpravodaj HW 7/90)
4.2.1. Uši
Pro správný zjev každého psa jsou důležité uši. Uši hovawarta jsou trojúhelníkové,
vysoko nasazené, od sebe daleko umístěné. Jestliže se neděje nic zajímavého, splývají uši volně
podél hlavy. Jestliže ho něco zaujme, dokáže hovawart uši lehce nadzvednout a mírně
nasměrovat dopředu tak, že horní část hlavy budí rovný dojem (Kerl, 2001).
Také podle Nováka (2002) má postavení a nesení uší své specifické plemenné
charakteristiky – musí být neseno přesně tak, aby opticky vodorovně rozšiřovalo temenní část
hlavy ( nižší nebo vyšší nasazení je chybou). Dr. Jan Nesvadba ve zpravodaji hovawart klubu
2/1998 píše, že k dokonalé a efektně působící hlavě neodmyslitelně patří i korektně, to znamená
dostatečně vysoko nasazené, svým předním okrajem k hlavě přiléhající ucho, působící dojmem,
že lebeční partie se správně rozšiřuje. Nové znění standardu zcela upřesňuje i délku ucha, která
při dosavadnímu požadavku „ke spodní čelisti“ byl jistě dosti nepřesný. Teď je požadováno
ucho, které dosahuje „alespoň ke koutku pysků“.
Ve zpravodaji hovawart klubu 1/1999 je upozorněno na uši jako druhý nejzávažnější
problém v chovu. Dle metodických pokynů pro rozhodčí se musí přesně uplatňovat standardem
popsané nasazení, velikost i nesení uší – posuzovat zásadně při pozornosti psa. Dbát, aby
opravdu uši rozšiřovaly vrchní část hlavy. Penalizovat nízko nasazené ucho, malé uši, příliš
odstávající, růžičkovité uši apod..
Dnes lze konstatovat, že díky důsledné plemenářské práci, za což patří poděkovat
především poradcům chovu, ale i uvědomělosti chovatelů, jsme tento problém zlikvidovali.
Uvedené vady se v populaci vyskytují jen zcela normálně, ba minimálně (Zpravodaj hovawart
klubu 3/2001)
4.2.2. Oči
Hovawarti mají nádherné oválné oči, které jsou středně až tmavě hnědé. Modré oči, které
se vyskytují například u haskyů bychom u hovawarta hledali marně, protože byly od počátku
chybou, která takové jedince vyřazovala z chovu. Byly upřednostňovány teplé barvy očí, které
daleko lépe pasovali k jejich zbarvení (Kerl, 2001). Podle Nováka (2002) oko, jehož barva by
měla být vždy co nejtmavější, by mělo být mandlovitého tvaru (nikoliv kulaté, vypouklé, či
zapadlé).
V bonitační směrnici ve Zpravodaji klubu chovatelů psů hovawartů ČSCH (7/1990) se
dočteme, že se vyžadují oči tmavohnědé u všech barev, připouští se oči středně hnědé barvy.
Z chovu se vyřazují jedinci s dravčím (světlým) zbarvením oka (viz. Obr.: 13).
Odstávání spodního víčka (ektropium), jeho vchlípení (entropium) nebo zvětšení třetího víčka je
vadou (Novák, 2002).
Dle metodických pokynů pro rozhodčí (zpravodaj hovawart klubu 1/1999) vycházející
z upraveného plemenného standardu, který nabyl platnosti dne 12.1. 1998 je nutnost oválného
tvaru oka .
4.2.3. Morda
Podle Nováka (2002) morda musí být silná, mírně se zužující, ale zásadně nesmí působit
klínovitě a to ani z bočního, ani z horního pohledu. Tzv. suché pysky musí přiléhat k mordě a
spodní nesmí tvořit převislé, volné koutky (obvykle spojené s nadměrnou tvorbou slin).
Na volné pysky zejména u psů upozorňuje jako na nedostatek pan Gisbertem Langheimem
(prezident IHF) v rozhovoru pro zpravodaj hovawart klubu 3/2004.
Volné pysky hovawarta viz. Obr.: 14
4.2.4. Zuby
Úplný chrup psa (viz. Obr.: 15a,b) má 42 zubů; v horní čelisti 20 a v dolní čelisti 22 zubů
. Forma semknutí čelistí a zubů se nazývá skusem (Hrušovský, 1984). Zuby musí být silné,
zdravé, bez zubního kamene a zejména bez znatelných mezer mezi sebou. Skus je nůžkový a
přípustný je ještě i skus klešťový. Ostatní typy skusů jsou důvodem pro vyřazení z chovu
(Novák, 2002). Schématické znázornění jednotlivých druhů skusů u psa viz. Obr.:16
Podle bonitační směrnice ze zpravodaje hovawart klubu 7/1990 se vyžaduje a záměrem
chovu je absolutní plnochrupost. U fen se do chovu připouští ztrátovost dvou P1 nahoře, dolní
čelist musí být absolutně plnochrupá. Pes absolutně plnochrupý. Ztrátovost M3 se v chovu u
obou pohlaví toleruje s tím, že se při ztrátovosti tito jedinci nespojují.
4.3. Tělo
4.3.1. Krk
Silný krk musí umožňovat vznešené nesení hlavy a kůže na něm nesmí být příliš volná
popř. tvořit tzv. lalok v oblasti hrdla (Novák, 2002). Podle zpravodaje hovawart klubu 7/1990 je
krk absolutně suchý. Nedostatkem u obou pohlaví je mírně volná kůže na krku. Při vytvořeném
laloku se tento jedinec do chovu nepřipouští.
4.3.2. Hřbet
Pevný osvalený hřbet je nutnou podmínkou dobré pohyblivosti psa. Musí být vodorovný,
pokud je v zádi vyšší, označujeme takový stav jako přestavěnou záď, což je vadou (Novák,
2002). Silně měkký hřbet (značně prohnutý) je u psa vyřazující vadou (zpravodaj klubu
chovatelů psů hovawartů 7/1990).
Bedra lze považovat za nejdůležitější faktor pohybu-přenos hybné síly ze zadních
končetin, kde akce začíná, na celkový pohybový systém psa. Proto tak naléhavé požadavky na
standardní utváření a zejména na výrazné osvalení. Bedra pak přecházejí v záď standardem
požadované délky i sklonu (Novák, 2002).
4.3.3. Hrudník
Hrudník je vlastně schránkou pro životně důležité orgány, jejichž kapacita je v přímé
úměrnosti s výkonností. Z toho jasně vyplývají požadavky na jeho utváření – široký a hluboký.
Předností je i dobře vyvinuté a zřetelné předhrudí (Novák, 2002)
4.3.4. Končetiny
Hrudní končetiny mají mít silné kosti s charakteristicky šikmou (nikoliv však příliš) či
prohnutou (prošlápnutou) vzpěnkou, a s velmi dobře osvalenou, šikmo uloženou lopatkou.
Zepředu musí být končetin naprosto rovné a rovnoběžné bez vbočených nebo vybočených
tlapek. Lokte musí být a to i za pohybu těsně při těle a nesmí vybočovat (Novák, 2002).
Dr. Jan Nesvadba ve zpravodaji 2/1998 píše, že je překvapen z často se vyskytujících
příliš skloněných a mnohdy i nedostatečně pevných nadprstí, pokračujících pak příliš dlouhou a i
málo pevnou tlapou. Zde je snad na místě doslova ocitovat standard: „Nadprstí: poněkud šikmo
postavené. Tlapy: jsou kulaté, silné a kompaktní, prsty jsou vyklenuté a těsně k sobě přiléhající“
– to není jen samoúčelný požadavek líbivého vzhledu, ale především pevné konstituce o kterou u
hovawartů v zájmu zdraví a plné výkonnosti, musíme vždy usilovat.
Dosti často se vyskytující málo pevný svalový úpon lopatky zřetelný nejen při pohybu,
ale i výrazně patrný při postoji během posuzování v klidu (Nesvadba, 2/1998).
Dle bonitační směrnice ze zpravodaje klubu chovatelů psů hovawartů 7/1990 je
nedostatkem neuzavřená tlapka, výrazný francouzský postoj vyřazuje z chovnosti psa i fenu
Rovněž pánevní končetiny musí být silné, zezadu rovné a rovnoběžné (nikoliv úzce) a velmi
dobře osvalené (Novák. 2002) Strmý postoj u psa je vadou vyřazující z chovu, u feny
nedostatkem. Nedostatek je neuzavřená tlapka u obou pohlaví (zpravodaj HW klubu 7/1990).
4.3.5. Ocas
Ocas, s charakteristickým osrstěním, má dosahovat až k hleznům (ani víc, ani méně) a
nesmí být trvale stočený nad úroveň hřbetu (Novák, 2002).
4.4. Zbarvení
Sliznice (nos, pysky, oční víčka) musí být u černých variant jednoznačně černé bez
jakýchkoliv odstínů či skvrn. U plavých jsou přípustné světlejší barvy. Příliš světlé sliznice u
plavých nebo jiné defekty u černých jsou (stejně jako příliš světlé drápy) znakem zeslabené
konstituce, zřejmě geneticky zakódované (Novák, 2002) Právě u plavých hovawartů je třeba
výslovně dbát na sytou pigmentaci. Zvláště na pováženou je, že v poslední době vídáme už i
černé hovawarty se znaky, kteří mají slabě pigmentované (tedy spíše fialově zbarvené) pysky
(Blasiusová, 1999). Plavý hovawart s černou pigmentací a tzv.“proměnlivým nosem“ který je u
plavých hovawartů povolen viz.: Obr.: 17
Bílý znak, který byl v minulých vydáních standardu daleko méně tolerován, nelze
považovat za vadu pokud se vyskytuje jen v místech tolerovaných standardem a v minimálním
rozsahu. Neměla by příliš přesáhnout 6 cm, měla by mít okrouhlý charakter a v žádném případě
by neměla být přerušena (Novák, 2002).
4.4.1. Plavé zbarvení
U plavých znaků při černé barvě se znaky a u celkově plavých hovawartů je požadována
barva středně plavá. Neznamená to tedy, čím tmavší, tím lepší, ale ani přílišné celkové zesvětlení
není žádoucí. Dle standardu musí zesvětlení, a to při celkově plavé barvě vždy být přípustné jen
směrem k břichu a k nohám. Poměrně dosti často se setkáváme s téměř bílým hrdlem a
celým předhrudím, což je velmi závažná vada, stejně jako když plaví hovawarti jsou
„bílo-plaví“ (Nesvadba, 2/1998).
Mezi diskvalifikující vady plavých hovawartů patří červenoplavá barva bez zesvětlení,
běloplavá barva (a to i na uších), zřetelné bílé znaky nad úroveň tolerance standardem nebo
tmavé skvrny či maska. Oproti tomu jednotlivé bílé chlupy na hřbetě nosu nevedou k vyloučení
z chovu.Ukázkové plavé zbarvení u hovawarta viz. Obr.: 18.
4.4.2. Zbarvení černé se znaky
Černá barva u hovawartů nesmí být matná a zašedlá, nebo narudlá a také podsada má být
Černá (Nesvadba, 2/1998). Podle metodických pokynů pro rozhodčí (zpravodaj hovawart klubu
1/1999) se u černých psů se znaky musí dbát na přítomnost a výraznost jednotlivých druhů
znaků, které musí být stejného odstínu v barvě nejlépe středně plavé (nikoliv šedé).
Závažnou chybou je u černých se znaky „slití“ znaků na hlavě v tzv. masku a nebo okrouhlé
znaky kolem očí – tzv. brýle (Obr.: 14) (Novák, 2002).
Vadou jsou také chybějící odznaky (viz. Obr.: 19) plavé barvy na hlavě, hrudi, nebo
naopak nadměrné znaky, které nejsou ostře ohraničené.
představitel ukázkového zbarvení černé se znaky viz.Obr.: 20
4.4.3. Zbarvení černé
U černých hovawartů je to prosté a není o nich sporu. Hnědá, načervenalá nebo šedá
podsada, bílé znaky neodpovídající standardu, chybějící lesk a světlé oko, chybějící černá
pigmentace sliznice – více chyb je na černých hovawartech i při nejlepší vůli těžko k nalezení
(Kerl, 2001).Ukázkové černé zbarvení viz.Obr.: 21.
Vzhledem k tomu, že hovawart patří ke psům s poněkud pozdějším vyspíváním, je nutno
různé odchylky od standardního zbarvení (podsada jiné barvy, brýle apod.) tolerovat až do stáří
18 měsíců stáří jedince (Novák, 2002).
Mimo FCI existuje hovawart klub, který chová psy podle tradice Kurta F. Königa, kde hrála
barva až druhotnou roli: „vědecký a kontrolní chov původního hovawarta“ se sídlem
v MenslageHahlen (Kerl, 2001).
Přehledný souhrn specifikace standardu plemene hovawart poskytne bonitační kód o
kterém je podrobněji kapitola Bonitace.
4.5 Povaha hovawarta
Dalším důkazem pevné konstituce, která je u hovawartů jako vysloveně pracovní rasy
bezpodmínečná, je jeho povaha (Nesvadba, 1998). Standard plemene se k povahovým
vlastnostem hovawarta vyjadřuje jen velmi obecně, a přitom to jsou právě ty zvláštní vlastnosti,
které z člověka udělají skutečného fanouška tohoto plemene (Blasiusová, 1999). Jelikož
hovawarti patří k uznaným pracovním plemenům, jsou ve standardu zvláště považovány
obranářské a hlídací schopnosti. Hovawart je pes, který střeží majetek svého pána a důrazně
zasáhne až když se něco neobvyklého děje ( Kerl, 2001). Podobně povahu hovawarta
charakterizuje Blasiusová (1999): Hovawarti velmi pozorně sledují okolní svět a svá pozorování
zařazují do kolonek „neškodné“, „hodné pozornosti“ a „je třeba zakročit“.
Hovawart je vždy, pokud neprodělal špatné zkušenosti, přátelský, přítulný, radující se ze života.
Má velmi stabilní nervový systém odolný k zátěži, takže jej vnější podněty nevyvedou rychle
z rovnováhy: v nepředvídaných situacích nemá sklon ke zkratovému jednání (Fábin, 2003).
Josef Fábin (6/1995) se vyjadřuje k povaze hovawartů: hovawart se vyznačuje tvrdostí při
ohrožení, citlivostí k lidem, zejména malým dětem a malým zvířatům, svou stálostí, věrností a
touhou být stále na blízku pánovi a pracovat s ním. Neutíká z domova (ani bez plotu), je
vynikajícím stopařem, což není řečeno z fandovství k plemeni, ale exaktně potvrzeno testy.
Název článku pana Fábina / hovawart – zvláštnosti při jeho výcviku) nepřímo nabádá
čtenáře k myšlence, že hovawart je plemeno psa s nutností zvláštních metod a přístupů při
výcviku než u jiných pracovních psů. Což může potvrdit i článek od pana Makovce ve
zpravodaji hovawart klubu (1/1998) kde popisuje
hovawarta jako plemeno citlivé, které
potřebuje i citlivější přístup než jiná plemena. Podle pana Makovce se hovawart hodí ideálně
spíše pro výcvik záchranářský a agility, ale když by přišlo na věc, mohou být hovawarti mnohem
lepší obranáři než mnozí sebelépe vycvičení psi s mnoha zkouškami z výkonu.
Na tento článek pana Makovce pak reagoval Petr Foltyn ve zpravodaji hovawart klubu
(2/98) a upozornil, že bychom neměli vytvářet mýtus o zvláštnostech plemene a izolovat ho od
jiných pracovních plemen. Hovawart je plemeno psů jako každé jiné a projevy, při kterých
posuzujeme povahu psů, jsou stejné.
Obecně se tedy dá říci, že je žádoucí podřídit výcvik psa jeho individualitě a schopnostem
– tedy ani nevytvářet v podvědomí veřejnosti dojem o zvláštnostech výcviku hovawarta a ani
nesrovnávat jeho schopnosti se schopnostmi jiných pracovních plemen psů, ale soustředit se na
dispozice a vlohy hovawartů a ty pak co nejlépe zúročit například zrovna při záchranářském
výcviku.
5. Historie chovu hovawartů v ČR
5.1. Začátek chovu hovawartů v ČR
Ing. Novák (1/1990) uvádí, že do tehdejší ČSSR byl dne 1.5.1982 importován z NDR
první, později chovný pár hovawartů – fena Fee vom Siegfriedshof (viz. Obr.: 22) a pes Etienne
vom Bllauen Band (viz. Obr.: 23) - champ. ČSSR, CACIB.
Ve zpravodaji klubu chovatelů psů hovawartů 3/1992 v rubrice „nad Vašimi dopisy“ je
dopis od p. Lubislavy Kuhnové z Hřebeče znějící: „Ve Zpravodaji našeho klubu č.1/1990 je
napsáno, že první psy k nám dovezl p. ing. Luděk Novák, což není pravda. V roce 1967 byla do
naší republiky dovezena fenka ANETT von Vogelhof, černá se znaky a patřila zaměstnanci ZOO
Liberec p. Jiřímu Blažkovi. (viz. PES PŘÍTEL ČLOVĚKA č. 2/1970).“
Redakce zpravodaje reagovala: „Děkujeme za zajímavou zprávu, která doplňuje datum 1.5.1982
od kdy de facto započal organizovaný chov Hovawartů u nás na základě registrace v plemenné
knize ČSCH.
Dne 10.3.1986 se v chovatelské stanici ing. Nováka „z Páralovy zahrady“ v Kroměříži narodila
první registrovaná štěňata hovawartů (viz. Obr.: 24) v tehdejší celé ČSSR. Matkou byla plavá
fena Lima v.Elgflorenz (import NDR) a otcem Falko v.Elbflorenz – černý se znaky (NDR).
Přímo symbolicko se zdá skutečnost, že v tomto „zakladatelském vrhu“ byla štěňata všech 3
barevných variant – 6 plavých, 1 černé se znaky a dokonce dvě celočerné fenky (zpravodaj
hovawart klubu 1/1996).
5.2. První etapa historie chovu hovawartů v ČR
Informace čerpány ze zpravodajů klubu chovatelů psů hovawartů ČSCH a zpravodajů hovawart
klubu od 1/1990-3/1999

1990
-
Založení chovatelského klubu
-
V tomto roce v tehdejším ČSFR bylo 10 chovných stanic hovawartů:
„Alpské tajemství“ – Zdeněk Cetkovský
„Bur-Za“ – Jaromír Bureš
„Z Frýdlantské doliny“ – Antonín Zagrapan
„Chromate“ – Marcela Babáčková
„od Jinolických rybníků“ – Ing. Vratislav Kovář
„z Košířského vrchu“ – Ing. Josef Halíř
„z Páralovy zahrady“ – ing. Luděk Novák
„z Pešíkova kraje“ – František Drvota
„Plavý vítr“ – Michaela Faiglová
„ze Včelí zahrady“ – Ing. Jan Findejsa
Chovných psů bylo 13. Z toho nejúspěšnějšími psi byli:

champ. ČSFR Etienne v.Blauen band (černý se znaky) který byl tou dobou 4x
CAC,CACIB, vít. ČR, SR se zkouškou ZM.

Champ. ŠCFR Asko Tyrus (plavý) 4x CAC, vít. Nár. Nitry, nejkrásnější pes.
Zkouška ZVV-1

Beck z Páralovy zahrady (černý se znaky) 2x CAC, CACIB, zkouška ZVV-1
Té doby byl maximální počet 3 vrhy za 2 roky ( po 2 krtí 1x vynechat). Bonitace se prováděla ve
věku minimálně 18. měsíců. ¨
Postup při bonitaci byl:
1. Hodnocení exteriéru včetně měření
2. Hodnocení povah přezkušování povahy se nemusí účastnit psi se zkouškou z výkonu – povaha
se přezkušuje ve 3 etapách :
a)sledování projevů psa v průběhu celé bonitace, b)chování psa při střelbě, c)chování psa bez
vlivu psovoda.
Ad b) Pes je upoután na 2-4m dlouhém řetězu, psovod odejde do vzdálenosti cca 10m. Na pokyn
pomocník ukrytý v opačném směru než je psovod několikrát vystřelí
Ad c) psovod odejde do úkrytu. Na pokyn přichází pomocník s ukrytým prutem-projde kolem
psa (asi 1m) a pokračuje ve směru asi 10 m. Pak se prudce otočí a zaútočí na psa s napřaženým
prutem, ale bez úderu. Vyhodnocení číselným kódem 0-9 (zcela bázlivý – zcela flegmatický).

1991
-
DKK1 –vyšetřeno 23 jedinců z toho 9 pozitivních (39%) a 14 negativních (61%).
stupeň
ks
0/0
14
1/0
1
1/1
1
2/0
1
0/2
1
2/2
3
3/3
1
3/0
Vzhledem k malé skupině jedinců jde jen o přehled bez závěrů (zpravodaj klubu chovatelů psů
hovawartů 3/1991).
-
od prvního vrhu hovawartů v roce 1986 bylo v plemenné knize zaregistrováno 55 vrhů

1992
-
Pokus o vznik druhého hovawart klubu v ČR (uhájení jednotnosti)
-
členská schůze rozhodla zařazovat do chovu psy a feny jen s nízkým stupněm
DKK:u psů do stupně 1/1 u fen do stupně 2/2.
-
vyřazující jsou krajní hodnoty číselných kódů u hodnocení povah: 0,1,2,9
-
počet chovných psů zvýšen na16
-
odchováno 21 vrhů
-
počet chovatelských stanic zvýšen na počet 33
-
z počtu 30 psů rentgenovaných na DKK bylo negativních 19 a pozitivních 11

1993
-
vznik kynologické unie ČR, která odsouhlasila rozhodnutí, že jedno plemeno znamená
jeden klub na území republiky. Přechod z ČSCH do ČKS.
-
Odchováno celkem 195 hovawartů – o 58 jedinců více než v roce 1992
-
Z 50 psů rentgenovaných na DKK bylo 24 psů negativních a 26 psů pozitivních-tedy
52%
-
Počet chovatelských stanic zvýšen o 5

1994
-
Celkem bylo odchováno 180 štěňat. Z toho 95 psů a 92 fen z 29 vrhů. Průměrný počet
štěňat na jeden vrh je 7,31.
-
Zastoupení barev: 54 štěňat plavých a 126 štěňat černých se znaky
-
DKK-vyšetřeno 55 jedinců. Z toho negativních 31 a pozitivních 24 – tedy 43,63%
-
Nové chovatelské stanice – již 48
-
Počet plemeníků: černých se znaky:15, plavý:11, světle plavý:1, tmavě plavý:3.
celkem30
_____________________________________________________________________________
1
DKK – dysplazie kyčelního kloubu – vrozený chybný vývin jednoho nebo obou kyčelních
kloubů. Více v kapitole o DKK

1995
-
příprava a zkoušení nových systému posuzování povah hovawartů při bonitaci
-
přes 800 zápisů v plemenné knize
-
krytí zahraničními psi (Slovensko): 2x šamp. Cino v. Vorholz, 2x Bressli Zel. Karpaty a
1x Dirty biely démon
-
počet zrentgenovaných psů na DKK byl 85 z toho 57 negativních a 28 pozitivních – tedy
31 % pozitivních nálezů DKK (snížení díky využívání pouze negativních psů)
-
celkem odchováno 220 štěňat z toho 93 psů a 127 fen

1996
-
zrušení přidělování tetovacích čísel pro štěňata oblastními poradci. Čísla jsou přidělována
centrálně PK ČMKU č. 2 (ČKS) a jsou shodná s číslem zápisu štěněte
-
v plemenné knize více než 1000 psů
-
přes 60 chovatelských stanic a 332 členů chovatelského klubu
-
dle ČMKU je hovawart 50 nejpočetnější plemeno psů v ČR
-
díky široké základně chovných jedinců zpřísnění výběru z důvodu zvyšování kvality
populace
-
ve 29 vrzích bylo odchováno 201 štěňat – 99psů a 102 fen. Průměrný počet štěňat na
jeden vrh je 7,96
-
barevné zastoupení: 78 černých se znaky, 123 plavých
-
plemeník Cayuco Biely démon černé barvy

1997
-
DKK – psi zařazeni do chovu pouze s negativním nálezem. Feny s pozitivním nálezem
do 2/2 budou mít omezenou chovnost na 2 vrhy.
-
ČR přijata jako řádný člen do FCI
-
Fenu lze krýt jen 1x v roce, minimálně v intervalu 10 měsíců mezi dvěma krytími
-
Prodloužení věkové hranice pro účast na bonitaci – pes 24 měsíců, fena – 20 měsíců.
-
Zrušení druhy chovů a zavedení tříd chovnosti:
I. třída-DKK 0/0, plnochrupý, bez bílého znaku
II. třída – DKK 0/0, pouze minimum menších odchylek od standardu
III. třída – DKK psi 0/0 feny 2/2, soubor standardem tolerovaných vad (feny 1-2 vrhy)
-
narození celkem 4 celočerných štěňat
-
DKK – vyšetřeno 70 psů z toho negativních 51 a pozitivních 19
-
Ve svodu mladých nejčastějšími nedostatky byly zdvojené zuby, světlé oko, nekorektně
nesené uši, podsada jiné barvy, bílé znaky.
-
Odchováno 192 štěňat – z toho 90 psů a 102 fen. Počet členů hovawart klubu ČR: 393

1998
-
453 členů chovatelského klubu – hovawart klub patří mezi největší kluby ČR
-
Přijetí ČR jako člena IHF (International Hovawart Federation). ČR je přijata do IHF jako
první země z východního bloku
-
Úprava standardu plemene hovawart
-
Opakovaný výskyt štěňat celočerné barvy v ČR
-
Navrhovat pro plavé feny psy černé nebo černé se znaky-řešení situace v barevných
zastoupeních v ČR kdy převládá barva plavá
-
Odchováno 282 štěňat ze 34 vrhů. Z toho 152 psů a 130 fen.
-
Barevné zastoupení: 139 plavých, 124 černých se znaky, 19 černých
-
Import psa a feny z Finska (oba černí se znaky). 2x bylo nakryto v SRN

1999
-
krytí plavé feny plavým psem je možné jen tehdy, pokud fena i pes mají každá alespoň
jednoho rodiče černého se znaky nebo černého
-
počet členů klubu 500
-
zapsán 2000 hovawart od počátku chovu tohoto plemene v ČR
-
počet vrhů 36. Odchováno 276 štěňat – 150 psů, 126 fen
-
improtováni 3 jedinci
5.3. Druhá etapa historie chovu hovawartů v ČR
Jako zdroj informací použito zpravodajů hovawart klubu 1/2000-3/2003

2000
-
Využito 25 plemeníků (včetně zahraničních) a přitom žádný z nich nekryl více jak 3x
-
Zapsáno 341 štěňat – psi 192, feny 149.
-
Zastoupení barev: Černých se znaky: 176, plavých: 163, černých: 2
-
Na DKK vyšetřeno 111 jedinců z toho74 negativních a 37 pozitivních - 33%

2001
-
Více jak 620 členů v klubu
-
Schválení změny bonitačního řádu provedené výborem klubu v období 1997 - 2001:
o DKK vyhodnocení po 1 roku stáří jedince. Psi jen 0/0, feny do 2/2
o podmínkou chovnosti je absolvování výstavy v mezitřídě, třídě otevřené, pracovní
nebo vítězů s výsledkem odpovídajícím některé třídě chovnosti
o absolvování bonitace v minimálním stáří jedince: psi 24 měsíců, feny - 20 měsíců
o komplexní kontrola původu – při bonitaci bude novým chovným jedincům odebrán
vzorek krve1 za účelem ověřování původu na základě analýz Ústavu živočišné
fyziologie a genetiky AV ČR
o pro zařazení do I. třídy chovnosti je úspěšné absolvování zkoušky z výkonu mimo
ZOP a BH
o Interval mezi krytími je 12 měsíců s tolerancí 14 dnů
-
odchováno 337 štěňat. Z toho 177 psů a 160 fen v barevném zastoupení: černá se znaky:
176, plavá: 134, černá: 35

2002
-
Celkem zapsaných štěňat: 255. Psů 120, fen 135.
-
Barva černá se znaky: 126, plavá: 99, černá: 30
-
Import jedné černé feny

2003
-
změna hodnocení povah při bonitaci – pro popis povahy se používají tyto kódy:
AA-standardní povaha – pevná, vyrovnaná povaha
BA – Přípustná povaha s odchylkou k flegmatičnosti
BB – přípustná povaha s odchylkou k plachosti
CC- nepřípustná povaha (agresivní, nervózní, bázlivý..)
-
284 zapsaných štěňat ze 39 vrhů
-
DKK vyšetřeno u 136 jedinců z toho negativních 87, pozitivních 49 ( z toho 27 do
stupně1/1)
5.4. Historie chovu hovawartů v ČR – shrnutí
Hovawart klub České republiky byl iniciován v roce 1986 kdy se dne 10. 3. v tehdejší
ČSSR narodila první registrovaná štěňata hovawartů a to v chovatelské stanici ing. Nováka „Z
Páralovy zahrady“ v Kroměříži. V té době byl chov organizován ČSCH (Český svaz chovatelů).
Když působením i dalších chovatelských stanic jako např.: od Jinolických rybníků (ing.
V. Kovář), Plavý vítr (M. Faiglová), Z pešíkova kraje (F.Drvota), ze Včelí zahrady (ing. J.
Findejs), Alpské tajemství (Z. Cetkovský ) a dalších vznikal stále širší okruh chovatelů, vznikla
přirozená nutnost vzniku specializovaného chovatelského klubu. První impulsy vyšly od paní
MUDr.Margity Kaisrové a pana Ing. Kováře, který v tu dobu se již začal věnovat funkci poradce
chovu (Novák, 2000)
_____________________________________________________________________________
1
Více informací o odběrech krve za účelem ověřování původu je v kapitole o současném chovu
hovawartů v ČR
Dne 31.3.1990 v Praze se konala ustanovující členská schůze a byl na ní zvolen první
výbor klubů ve složení: předseda: Ing. Luděk Novák, místopředsedkyně: Taťána Nebeská,
poradce chovu: Ing. Vratislav Kovář, jednatelka: MUDr. Margita Kaisrová, pokladník: PhDr.
Luboš Trávníček. V revizní komisi byly: Michaela Faiglová jako předsedkyně, Jana Svobodová,
Květoslava Valušévá. Hovawart klub byl do Českomoravské kynologické unie (ČMKU)
začleněn prostřednictvím Českého kynologického svazu (ČKS).
V roce 1990 bylo evidováno 10 chovných stanic hovawartů a 13 chovných psů. V roce
1991 bylo od prvního vrhu hovawartů v plemenné knize zaregistrováno 55 vrhů a v roce 1992 se
počet chovatelských stanic zvýšil na počet 33. V témže roce se klub rozhodl, že k hlavnímu
poradci chovu (stala se jím Jana Svobodová) přibudou oblastní poradci chovu. V roce 1992 byl
podle ing. Nováka (2000) proveden zcela konkrétní pokus o rozdělení klubu. Na rozdíl od
mnoha jiných klubů se podařilo tuto situaci zvládnout a uhájit jednotnost klubu. Tím se
zamezilo, vysoce pro chov nebezpečnému, rozdělní, beztak ještě velmi malé populace
hovawartů.
V letech 1992-1997 bylo průměrně odchováno 200 štěňat za rok. V roce 1996 bylo
v plemenné knize více než 1000 zaevidovaných jedinců a v klubu bylo přes 332 členů. Díky
rozrůstající se populaci hovawartů v ČR chovatelský klub přistoupil ke zpřísnění selekčního
tlaku a tím zpřísnění chovatelských podmínek v oblasti DKK.
V rozpětí let 1996-1998 se znepokojivě vyvinula situace v barevném zastoupení populace
hovawartů v ČR (viz. graf 1) kdy plavá barva převážila nad barvou černou se znaky. V roce 1996
bylo dokonce procento barevných rázů následující: 61% plavých a 39% černých se znaky.
Nutno podotknout, že standardní zastoupení barevných rázů v zemích IHF (viz graf 2-3)
je 70% černých se znaky, 20% plavých a 10% černých. Situaci jsem nazvala znepokojivou proto,
že plavé zbarvení nese řadu vad v zbarvení, které se ale u plavých jedinců ztratí a je patrna až u
potomků barvy černé a černé se znaky – jde zejména o výskyt tzv. „brýlí“a nadměrný výskyt
bílých znaků. U plavých jedinců se pak můžeme setkat s vyřazující bíloplavou barvou nebo se
světlou pigmentaci očí, nosní houby, pysků a drápů.
Významným datem pro chov hovawartů v ČR se stal pátek 5.6.1998 kdy jsme
v dopoledních hodinách byli v Hohenrodě (SRN) přijati jako první z bývalého východního bloku
do IHF (internationale Hovawart Federation). Téhož roku byl zemí původu (Německo) upraven
standard plemene. Roku 1998 také vstoupila v platnost doporučení českého chovatelského klubu,
která řeší situaci v barevných zastoupeních hovawartů v ČR – tedy poradci chovu mají navrhovat
černé psi nebo psi černé se znaky pro nakrývání plavých fen. Toto řešení se později ukázalo
jako správné, protože už toho roku se populace jedinců černých se znaky téměř vyrovnala počtu
jedinců plavých. Dokonce se toho roku opakovaně vyskytla štěňata celočerná.
Roku 1999 bylo v plemenné knize zapsáno 2000 hovawartů od počátku chovu tohoto
plemene v ČR. Na speciálních a klubových výstavách se počet předvedených hovawartů
pohyboval okolo čísla 100. V platnost vzešlo ustanovení, že krytí plavé feny plavým psem je
možné jen tehdy, pokud fena i pes mají každý alespoň jednoho rodiče černého se znaky nebo
černého. V roce 2000 se zastoupení barev v populaci hovawartů vyrovnává a v ČR toho roku je
procentuální rozdělení barevných rázů: 52% černých se znaky, 47% plavých a 1% černých což
společně s grafem 1 potvrzuje správnost rozhodnutí o omezování krytí plavých jedinců.
Od roku 1999 je v klubu, jako v jediném v ČR, prováděna, na základě odběrů krve,
plošná kontrola rodičovství chovných jedinců
Roku 2001 měl hovawart klub ČR již více jak 620 členů a odchováno bylo za rok 337
štěňat. Tohoto roku byla schválena změna bonitačního řádu, roku 2003 bylo změněno hodnocení
povah při bonitaci – popis povahy.
V poměrně
krátkém
časovém
úseku
se
chov
hovawartů
dostal
na
úroveň
nejvýznamnějších chovatelských klubů ostatních plemen psů v ČR a o kvalitě českých
hovawartů svědčí i ta nejvyšší ocenění na výstavách v zahraničí – můžeme tedy říct, že
hovawarti odchováni v ČR snesou konkurenci s hovawarty ze zemí s již dávno zavedených
chovatelských klubů i s hovawarty ze země původu a jsou schopni zvítězit.
6. Nejúspěšnější hovawarti v ČR
Cílem této kapitoly není jen přehled výstavních úspěchů hovawartů v ČR, ale i
představení psů a fen úspěšných ve zkouškách z výcviku. Následný přehled úspěšných psů
dokazuje výbornou kvalitu „našich“ hovawartů kteří vítězí na prestižních výstavách
s mezinárodní účastí a také představuje hovawarta jako pracovního psa konkurenceschopného
ostatním plemenům služebních psů na zkouškách z výcviku.
Před vlastním představením úspěšných psů je vhodné pro přehled a upřesnění zařadit do
této kapitoly popis zkratek výstavních titulů a zkratek ze zkoušky z výkonu, pro rozsáhlost jsou
ale uvedeny v text. Příloze D.
6.1. Výstavy
První výstava psů vůbec se konala v roce 1859 v Birminghamu1 (Wachtel, 1998).
Výstava psů je kynologická akce, na které se posuzuje kvalita předvedených jedinců. Rozhodčí
bude popisovat jak exteriérové znaky psa, tak i úroveň předvedení a spolupráci psovoda a
psa
(Jestřábová,
2004).
_____________________________________________________________________________
1
Město ve Velké Británii ležící cca 175km severozápadně od Londýna. Fogle (1995) uvádí jako
první místo organizované výstavy psů Newcastleupon-Tyne v Anglii
Výstava rovněž reprezentuje kynologii před širokou veřejností a přispívá k prohlubování
zájmu o chov a držení psů (Dostál, 1995). Pes se na výstavě posuzuje v tzv. výstavním postoji.
Ve výstavním postoji stojí podle Jestřábové ( 2004) pes tak, že obě jeho hrudní končetiny
směřují kolmo k zemi, pánevní končetiny jsou mírně zakročené, případně může být pánevní
končetina na straně odvrácené od posuzovatele postavena více vpředu pod tělem psa.
Podmínky výstav obecně upravuje výstavní řád2 a propozice výstavy. Zde jsou určena
práva a povinnosti vystavovatelů, organizátorů výstav a všech dalších funkcionářů (Dostál,
1995).
Vyloučen z posuzování musí být jedinec s vadami, které standard taxativně uvádí jako
vady vylučující, dále pak jedinci, u nichž byl proveden operativní zákrok, zakrývající vrozenou
vadu exteriéru (Jestřábová, 2004).
Z účasti na výstavě jsou vyloučení psi,kteří nejsou uvedeni v katalogu, psi nemocní, po
úraze, feny v 2.polovině březosti,kojící a háravé, psi v majetku osob, kterým bylo odňato právo
vystavovat a psi nebezpeční, kousaví a agresivní vůči lidem a psům (Novák, 2002).
V Hovawart klubu ČR jsou výstavy pojaty do systému vyhodnocování jedince před jeho
vstupem do chovnosti. Před přihláškou na bonitaci musí každý pes absolvovat alespoň jednu
výstavu a to v mezitřídě a nebo ve třídě otevřené, pracovní nebo vítězů. Aspiruje-li na vyšší
stupeň chovnosti musí se zúčastnit vyšších typů výstav (Novák, 2002).
6.2. Zkoušky
Přehled zkoušek, zkoušených disciplín a hodnocení výkonu v jednotlivých disciplínách
podrobně popisuje Zkušební řád pro sportovní výcvik psů v České republice, který vydal Český
kynologický svaz z pověření Českomoravské kynologické unie (Dostál, 1995).
Každá zkouška je vyjádřena druhem, tedy určitým zaměřením, a stupněm, který
charakterizuje v daném zaměření její obtížnost. Ve většině případů jednotlivých druhů výcviku
existují ještě národní a mezinárodní zkušební řády. Výběr je v tomto naprosto libovolný, ovšem
to, podle jakého řádu zkoušky skládáme, má vliv na účast v pracovních třídách na národních a
mezinárodních výstavách a analogicky to má vazbu i na podmínky udělení národního a
mezinárodního šampionátu krásy i výkonu. Zkoušky dle mezinárodního zkušebního řádu mají
uplatnění i v národních pracovních třídách a šampionátech, ale opačně zpravidla ne (Novák,
2002).
_____________________________________________________________________________
2
Výstavní řád ČMKU vychází z mezinárodního výstavního řádu FCI
Hovawart je vysoce pracovně všestranný pes. Je na psovodovi, aby objevil vlohy svého
psa, věnoval se jejich rozvoji a zbytečně psa nenutil do výcviku, na který až takové vlohy nemá.
Záchranářský výcvik je podle dosavadních zkušeností nejvíce vhodný pro hovawarty. Značná
volnost v prohledávaných prostorech s využitím především vloh pro pachové práce, které jsou u
hovawartů pozoruhodně nadprůměrně založeny, je pro ně asi to nejlepší. Pastevecký výcvik je
pro hovawarta rovněž velmi zajímavý. Vzhledem ke specifickým podmínkám výcviku i
následného využití je jen velmi málo rozšířen (Novák, 2002).
Ve výcvikové činnosti tzv. Agility kde se také hovawart uplatňuje
Dalšími zkoušky jsou zkoušky z loveckého výcviku, které ale neuvádím, protože lovecký
výcvik je pro hovawarta neobvyklý ( i přes širokou škálu výcvikové upotřebitelnosti plemene)
avšak ne nemožný. Dle Nováka (2002) zkušenosti dokazují, že je ho rovněž hovawart schopen
úspěšně absolvovat.
Přehled úspěšných hovawartů v ČR je v text. Příloze E
7. Současnost chovu Hovawartů v ČR
7.1. Současné chovatelství hovawartů v ČR
V této kapitole jsem z chovatelského a bonitačního řádu Hovawart klubu ČR vybrala
důležité části týkající se současného chovu hovawartů v ČR. Plné znění těchto řádů spolu s
řádem organizačním, kárným a zápisným je možno nalézt v příručce pro chovatele hovawartů
vydané Hovawart klubem ČR nebo na internetových stránkách Hovawart klubu ČR. Z těchto
zdrojů jsem také čerpala následující informace:
7.1.1. Chov
Chovem se rozumí cílevědomá plemenitba, především respektující zásady genetického
zdraví jedince i populace (chov nesmí být na úkor zdraví). Chov musí být řízen ve smyslu
potlačování výskytu geneticky vázaných vad a chorob, všech dle standardu diskvalifikujících
vad a s důrazem na zachování a podporu pracovních vlastností plemene. Tyto základní principy
jsou povinni všichni členové klubu respektovat. Chovat lze pouze na jedincích čistokrevných,
zapsaných v PK. V zájmu udržování genetické variability uvnitř populace plemene, zdraví a
pevné konstituce je nutno zabránit příbuzenské plemenitbě. Výjimkou může být pouze řízená
liniová plemenitba. Krytí partnerů nad 5 % příbuznosti je výjimečné, musí být předem schváleno
HPCH, a to jen v případě, není-li vhodnější řešení. S chovatelstvím je neslučitelná produkce
štěňat jakéhokoliv plemene bez průkazu původu a ani podpora takového konání. Výbor klubu je
v souladu s návrhem chovatelského kolegia oprávněn upravovat chovatelské podmínky tak, aby
byla umožněna pružná reakce na stav v populaci Hw pro dosažení odůvodněného cíle v souladu
se standardem (Hovawart klub ČR).
O změnách musí být informována členská základna v dostatečném předstihu. Klub je oprávněn
svými orgány soustavně sledovat a kontrolovat podmínky chovu, zdravotní stav jedinců,
vč.odchovu štěňat u chovatele. Výbor klubu v souladu s návrhem chovatelského kolegia je
oprávněn stanovit základní podmínky pro chov Hw -ustájení, hygiena, výživa, zacházení a pod.
(Hovawart klub ČR)
7.1.1.1. Podmínky chovnosti
Základními podmínkami pro uznání jedince do chovu jsou:
a) absolvování svodu mladých (od 6 měsíců, nejlépe do 15 měsíců stáří) - svod nelze spojovat
a absolvovat zároveň s bonitací ( Hovawart klub ČR).
b) zápis výsledku vyhodnocení DKK do PP (musí být provedeno před podáním přihlášky na
bonitaci) s těmito parametry: pes - 0/0, fena - max. do 2/2
c) absolvování výstavy jedině ve třídě otevřené, pracovní popř. vítězů a mezitřídě, a to s
výsledkem odpovídajícím některé ze tříd chovnosti
d) absolvování bonitace, na kterou se lze přihlásit až po splnění výše uvedených podmínek a
v minimálním stáří s tolerancí 14 dnů: pes – 24 měsíců, fena – 20 měsíců
e) u již uchovněných jedinců – absolvování svodu plemeníků ve dvouletých intervalech, po
vyhlášení výborem klubu i kondiční předvedení fen
(Hovawart klub ČR)
Svod Mladých:
Tato akce slouží především k posouzení odchovů a k velmi brzké reakci na rodičovské
páry – v případě výskytu již patrných nedostatků je třeba vyhodnotit, zda bude dostačujícím
opatřením změna v partnerské dvojici, či zda ude dokonce nutné některého z partnerů vyřadit
z chovu (Novák, 2002).
7.1.1.2. Třídy chovnosti
(Hovawart klub ČR):
I.třída
-
plnochrupost, DKK 0/0
-
ocenění „výborný“ výhradně na klubové nebo speciální výstavě
-
zkouška z výkonu (jakákoliv, mimo ZOP, BH a ZZO)
-
povaha standardní s vyhodnocením AA
-
minimum drobných nezávažných odchylek od standardu
II. třída
-
DKK 0/0, minimum drobných odchylek od standardu
-
Ocenění min. „velmi dobrý“ na vyšších typech výstav (MVP, NVP, SV, K1V)
-
Povaha i přípustná s vyhodnocením AA, BA, BB
III. třída
-
DKK (pes – 0/0, fena – do 2/2) ocenění (pes – min.velmi dobrý, fena – min. dobrá)
-
Povaha i přípustná s vyhodnocením AA, BA, BB
-
Soubor standardem tolerovaných vad nebo výskyt závažných vad a nedostatků
Podle zadaných tříd je využitelnost jedinců v chovu následující:
I a II. třída – ve smyslu chovatelského řádu a při respektování rozhodnutí bonitační komise, která
má právo chovnost omezit v závažných a odůvodněných případech.
III. třída – psi - krytí jen na doporučení hlavního poradce chovu, feny – max. 2 vrhy za život
(dle rozhodnutí bon. komise).
Agresivní jedinec nesmí být použit v chovu. Do chovu rovněž nesmí být zařazení jedinci, na
kterých byl proveden zákrok za účelem odstranění nebo zakrytí vady, jakož i jedinci ve špatném
zdravotním stavu nebo kondici.
Importovaní jedinci musí před použitím v chovu úspěšně absolvovat naši bonitaci a dle
rozhodnutí ChK popř. i vyhodnocení DKK (Hovawart klub ČR).
Zápis o úspěšném absolvování bonitace a zařazení psa do chovu včetně uznané třídy se zapisuje
do PP ihned po bonitaci. Z chovu lze vyloučit i uchovněného jedince, pokud se u jeho potomků
objeví geneticky vázané vady či zdravotní potíže nebo se u nich vyskytnou hrubé vady oproti
standardu. Chovnost končí přesně dnem dovršení věku: pes - 9 let, fena - 8 let. Krytí se tedy
musí uskutečnit jedině před uvedeným dnem. Výjimku může na základě odůvodněné žádosti
majitele udělit, v případech zvláštního zřetele, chovatelské kolegium klubu - u fen musí být poté
doloženo i posouzení jejího zdravotního stavu, ne starší 1 měsíce před říjí, s doporučením od
veterinárního lékaře, který fenu vyšetřil (www.hovawart.cz).
7.1.2. Bonitace
7.1.2.1. Pořádání bonitace
Bonitace plemene hovawart na území ČR pořádá výhradně Hovawart klub ČR.
Klub je povinen prostřednictvím vlastního zpravodaje, či jiné tiskoviny, informovat majitele Hw
o konáních bonitací na území republiky. Povinností pořadatele a poté klubu je zveřejnit výsledky
bonitace, stejně tak, jako svodu mladých a svodu plemeníků, ve zpravodaji nebo v jiné tiskovině
(Hovawart klub ČR).
7.1.2.2. Provádění bonitace
Bonitace se provádí na vhodném místě, které má přirozený povrch, je dostatečně velké a
má dostatečné hygienické zázemí.
Bonitace se provádí ve třech částech:
a) hodnocení exteriéru s přihlédnutím k povaze - provádí se ve vymezeném "kruhu", který musí
být vybaven pevnou podložkou pro měření,
b) posouzení povahy - provádí se v prostoru konání bonitace a u kolíku, který musí být umístěn
na volném prostranství a opatřen vodítkem o délce cca 3m, zakončený karabinou (Hovawart klub
ČR).
Ve vzdálenosti cca 20 m od kolíku je zástěna nebo jiný úkryt pro majitele psa. V úvahu se bere i
chování psa při první části bonitace,
c) odběr krve uchovňovaného jedince za účelem ověřování původu na základě analýz Ústavu
živočišné fyziologie a genetiky AV ČR ( Hovawart klub ČR)
7.1.2.3. Posuzování
Hodnocení exterieru v kruhu se provádí takto:
a) měření (pes stojí na pevné podložce), kontrola chrupu a u samců varlat,
b) posouzení psa jak za klidu, tak i v pohybu,
c) dílčí vyhodnocení povahových projevů při provádění výše uvedených úkonů (součást
hodnocení povahy).
Posouzení povahy se provádí takto:
a) průchod s upoutaným psem skupinou pohybujících se osob tam i zpět - při návratu zastavení,
pohlazení psa cizí osobou,
b) pes je upoután u kolíku, psovod je v úkrytu - výstřel, poté prochází kolem psa figurant, který
při návratu provede výpad proti psu s křikem a s náznaky úderu prutem,
c) vydráždění psa figurantem u psovoda (pes na vodítku) - povzbuzování povoleno.
Pes je po celou dobu bez náhubku. Pro kontrolu nebo při pochybnostech má bonitační komise
právo nařídit výkony opakovat.
Pro popis povahy se používají tyto kódy:
AA - Standardní povaha – pevná, vyrovnaná povaha.
BA - Přípustná povaha s odchylkou k flegmatičnosti, oslabená ostrost, příliš klidný
BB - Přípustná povaha s odchylkou k plachosti, nervozitě, málo sebedůvěry
CC - Nepřípustná povaha - agresivní, nervózní, bázlivý, bojí se střelby nebo naopak zcela
flegmatický (vylučující z chovu)
7.1.3. Bonitační kód
Bonitační kód vychází z hodnocení v bonitační kartě a charakterizuje jedince po všech
stránkách. Skládá se ze 4 částí:
a) Označuje celkový vzhled – typ
b) Vyjadřuje zbarvení, popř. výskyt bílých znaků
c) Vyjadřuje negativní odchylky od standardu
d) Charakterizuje povahu jedince
Bonitační kód jsem pro rozsáhlost umístila do text. přílohy. F
7.2. Současný stav populace hovawartů na území ČR
Pojmem současnost rozumím rok 2004 a rok 2005.
V roce 2004 bylo odchováno 376 štěňat. V následujícím přehledu jsou rozepsány jednotlivé
kraje s odchovaným počtem štěňat:117 středočeský kraj
46 severní Morava
78 východní Čechy
41 jižní Morava
56 západních Čechy
38 jižní Čechy
Oproti roku 2003 se zvýšil počet štěňat o 92 jedinců. Zastoupení barevných variant je
znázorněno na grafu č. 5. V následujícím přehledu (Hovawart klub ČR) je zobrazení DKK za rok
2004 kdy bylo vyšetřeno 117 psů:
negativních (0/0)
57,3%
1 alespoň na 1 kyčli
21,4%
2 alespoň na 1 kyčli
12,8%
Vyšší stupeň
8,5%
V roce 2005 bylo odchováno 413 štěňat. Počet štěňat v jednotlivých krajích je následující
(Hovawart klub ČR):
131 středočeský kraj
40 jižní Morava
70 východní Čechy
40 severní Čechy
60 severní Morava
15 jižní Čechy
10 západní Čechy
Dle Hovawart klubu ČR je celkový počet zápisů v plemenné knize od počátku chovu hovawartů
v ČR:
4 115 jedinců
Údaje Hovawart klubu ČR uvádějí, že k datu 27.2. 2006 je v Hovawart klubu ČR:
579 členů
Plemenných psů je v tomto roce (2006) celkem 57. Z toho 29 psů černých se znaky, 21 plavých
psů a 7 psů černých.
V roce 2005 bylo plemeníků celkem 55 – 27 psů černých se znaky, 23 psů plavých a 5 černých
psů.
7.3. Reprodukce hovawartů v ČR
Odchov štěňat vykazuje cca od roku 2000 stabilní počet v průměru 326 zapsaných štěňat
za rok, přesto v letech 2002 a 2003 se počet odchovaných štěňat snížil a to až na 255 štěňat za
rok (2002) V současné době se tato nižší produkce opět vyrovnala na výše uvedené množství
štěňat.
Poněkud znepokojující je však snižující se průměrný počet štěňat v 1. vrhu. Od roku
2001, kdy činil tento reprodukční ukazatel 7,5 štěněte na 1 vrh (což byl nejlepší výsledek
v zemích IHF) byl zaznamenán pokles až na 6,9 štěněte na 1 vrh (Novák, 2004). V roce 2004 byl
počet štěňat na 1 vrh roven 7,09 a v roce 2005 to bylo štěňat 7,47 na 1 vrh.
Členové CHK1 – OPCH2 – soustřeďují podklady pro podrobnou analýzu stavu
reprodukce hovawartů v ČR. Z dílčích podkladů, jejichž rozborem se zabývá především pan
MVDr. Svatopluk Čech, vyplynula potřeba získávat ještě nově velmi potřebné údaje a to o
příčině nenakrytí feny. Bude vypracován dodatek ke krycímu listu, který bude povinně třeba, při
neúspěšném krytí, vyplnit a potvrzený majitelem feny i plemeníka dodat OPCH. Pan MVDr.
Čech podal informaci o možnostech vytvoření Evropské spermobanky pro hovawarty ve smyslu
jednání IHF vloni v Kroměříži (2004). V podstatě reálná možnost existuje - zbývá dořešit
technicko-ekonomické podmínky (Novák, 2005)V tab.: 2a – 2f je podrobně znázorněna
reprodukce hovawartů v ČR po jednotlivých letech a regionech.
7.4. Barevné zastoupení populace hovawartů v ČR
Díky správnému rozhodnutí (nemožnosti krýt plavou fenu plavým psem) chovatelského
kolegia a výboru, díky vzájemné spolupráci poradců a chovatelů se stav v zastoupení barevných
rázů v populaci hovawartů v ČR v současné době změnil oproti např. r. 1996 kdy byl
procentický podíl plavých jedinců 53% s velmi malým množství černých hovawartů. Až v roce
2000 se konečně narodilo více štěňat černých se znaky a tento stav se udržel do současné doby.
Stále ale procentické zastoupení barev je zcela odlišné od výskytu barev v populaci ostatních
zemí IHF.
____________________________________________________________________________
1
2
ChK – chovatelské kolegium
Oblastní poradce chovu. Zkratka HPCH znamená hlavní poradce chovu
Je tedy zřejmé, že je nutno u přijatých opatření rozhodně zůstat. V roce
2005
bylo
47%
narozených štěňat černých se znaky, 41% plavých a 12% černých zatímco v zemích IHF je
procentuální zastoupení následující: 70% černých se znaky, 20% plavých a 10% černých.Vývoj
barevného zastoupení populace hovawartů v ČR viz. graf 1. Barevné zastoupení narozených
štěňat v roce 2005 viz. graf 4.
7.5. Povaha hovawartů v ČR
Ing. Novák (2001) uvedl na začátku roku 2001 : Jestliže exteriérově naši hovawarti
snesou nejpřísnější měřítka, v povahách je to dosti špatné. U velké populace se bohužel
projevuje povahová nevyrovnanost a nervozita.
Již koncem roku 2001 chovatelské kolegium situaci v povahách hovawartů v ČR řešilo –
díky v té době již široké chovatelské základně bylo možno jedince s vynikajícím exteriérem a
s negativním nálezem DKK omezit v chovnosti pokud disponoval špatnými povahovými
vlastnostmi.
Ve zpravodaji Hovawart klubu ČR Ing. Novák (2003) uvedl: Neutěšený stav
předvedených povah v Milovicích1 mimo jiné znovu inicioval již dříve diskutovanou změnu
v posuzovaní povah. Desetistupňová sestava je letitým prvkem hodnocení povah a byla
v prvopočátku převzata od jiných klubů. Postupem času se stále výrazněji ukazovala jako
zbytečně složitá a k plemenářské práci v takovém rozsahu i zbytečná. Pro chovatelsko praxi není
vůbec důležité jaký stupeň (o jehož přesnosti se navíc mohou vést nekonečné diskuze) je té či
oné povaze přisouzen, ale rozhodující je, zda povaha je standardní a pevná – tedy taková, která
může vylepšit u potomstva i poněkud slabší povahu partnera, nebo jde o povahu neslučitelnou se
standardem pracovního psa a tudíž je nutno jedince s touto povahou vyloučit. Nově navrhovaný
systém by měl umožnit pružné a praxi vyhovující hodnocení. Proto chovatelské kolegium a
výbor doporučují dnešní2 členské schůzi schválit změnu v klasifikaci povah.
Změna hodnocení povah hovawartů byla schválena a v současné době platí výše uvedené
hodnocení (viz. Bonitace). Díky zpřísnění selekčního tlaku se podíl standardních povah zvyšuje.
Povaha hovawarta je posuzovaná během celé bonitace – tedy ne jen výše popsaný postup (pes
uvázán u kolíku, figurant apod.) ale pes je pozorován během celé bonitace – tedy ochota při
prohlídce chrupu, měření a reakce na střelbu kdy leknutí nezkušeného psa není vyřazující ale
nesmí jít o snahu panického prchání.
_____________________________________________________________________________
1
Milovice – město ve středních Čechách - místo pravidelného svodu mladých a bonitace
2
Členská schůze se konala dne11. 7. 2003
Posuzovatelé jsou zkušení kynologové a poznají na psovi jen úlek a samozřejmě psa neohodnotí
labilní povahou, je ale dobré psa alespoň minimálně na celou bonitační zkoušku připravit.
Přehled o uchovněných jedincích a jejich povahách za léta 1999 – 2003 viz. graf 5
a Tab.: 3.
7.6. Odběry krve u hovawartů
Podle Nováka (2002) odebraná krev po bonitaci nově uchovněným psům a fenám je
rozdělena do dvou vzorků, které slouží pro:
- založení databanky pro automatické ověřování původu všech jedinců zařazovaných do chovu
na bázi polymorfních znaků
- analýza DNA
Zatím jsou tyto „minivzorky“ krve uchovány v zamrazeném stavu až bude možnost je využít
k DNA analýzám za jakýmkoliv účelem (genetické testování, dispozice k chorobám a vadám
apod..) Hovawart klub ČR je prvním chovatelským klubem v ČR, který již před dvěma lety
zahájil komplexně systémové řešení v kontrole původu jedinců s vytvořením podmínek k izolaci
jejich DNA.
7.7. Genetika zbarvení srsti u hovawartů
Genetika zbarvení a osrstění psů byla podrobně prostudována z mnoha aspektů a hledisek
mnoha pracovníky. Někteří po desetiletí prováděli nejrůznější křížení a sledovali výsledné štěpné
poměry. I když stále ještě není všechno objasněno, můžeme konstatovat, že zbarvení a osrstění u
psů jsou nejlépe prostudovanými znaky, zejména z genetického hlediska (Dostál, 1995).
Je známo, že zbarvení ovlivňuje 10 genů označovaných A, B, C, D, E, G, M, P, S, T.
V jejich vzájemném postavení se projevuje dominance a recesivita, epistaze i hypostaze (Novák,
2002). Pojem dominance a recesivita vysvětluje Šiler a spol.(1965) : Přesnými pokusy se zjistilo,
že určitá vloha potlačuje účinek vlohy jiné. Říká se jí proto vloha převládající čili dominantní a
druhá vloha se označuje za ustupující čili recesivní. Tyto jevy se pak nazývají dominance a
recesivita. Každý nejjednodušeji dědičně založený znak musí být podmíněn nejméně jedním
párem vloh, jednou vlohou od otce a druhou od matky. Pro tyto párové jednotky (vlohy) se
používalo označení alelomorfní faktory, dnes se jim zkráceně říká alely.
Epistáze je jev nadřazenosti jednoho genového páru nad druhým. Hypostáze je jev
podřízenost genového páru vůči jinému (Hruban, 2002).
Jana Svobodová (1992) popsala genetické založení zbarvení u hovawartů následovně:
As – udržuje jednu barvu po celém těle
B – gen pro černou barvu
D – udržuje sytost barvy
E – černá
E – zesvětluje
S – udržuje (omezuje) v rozmezí bílou skvrnu
ai - udržuje jednotnou barvu, ale dává pálení
Genetické založení zbarvení:
Rodiče založení homozygotně1 :
1. AsAs EE (černý) x alal EE (č. se znaky)=AsalEE černý heterozygot přenášející pálení al
2. AsAs EE (č.) x AsAsee (č.s.zn) = AsAsEe černý heterozygot přenášející plavou barvu e
3. AsAs EE (č.) x alalee (plavý) = AsalEe černý se znaky heterozygot přenášející pálení al i
plavou e
4. alalEE (č.s.zn) x AsAsee (plavý) = AsalEe černý se znaky heterozygot přenášející pálení al i
Plavou e
5. alalEE (č.s.zn) x alalee = alalEe černý se znaky heterozygot přenášející plavou barvu e
(Svobodová, 1992)
Rodiče (alespoň jeden) založení heterozygotně2:
černý
x
černý
=
černý, černý se znaky, plavý
černý
x
černý se znaky
=
černý, černý se znaky, plavý
černý
x
plavý
=
černý, černý se znaky, plavý
černý se znaky
x
černý se znaky
=
černý se znaky, plavý
černý se znaky
x
plavý
=
černý, černý se znaky, plavý
plavý
x
plavý
=
pouze plavý
(Svobodová, 1992).
Zásada, že např. po obou plavých rodičích nemůže být ve vrhu jiné štěně než plavé i když
prarodiče byli oba třeba černí, platí vždy. Bílá skvrna je záležitostí interakce vloh s účinkem tzv.
modifikátoru – v daném případě projevujícího se jako intenzifikátor. To znamená, že při spojení
dvou jedinců s bílými znaky se intenzifikátor projeví fenotypově zvětšením bílého znaku u
potomstva. Proto se raději takových spojení vyvarujme. Tmavě hnědá barva oka, která je
normální, je dominantní nad světlou (Novák, 2002).
_____________________________________________________________________________
1
Homozygot: jedinec s identickými alelami jednoho genu (Hruban, 2002). EE nebo ee
2
Heterozygot: jedinec mající různé alternativní alely v jednom genu (Hruban, 2002). Ee
8. Nejčastější onemocnění hovawartů v ČR
8.1. Věk psů v závislosti na jejich nemocnost
Stáří je důležitým faktorem ovlivňujícím incidenci onemocnění (Svoboda a kol., 2000).
Přehled vztahu nemoci a věku viz. graf 6. Ve vztahu ke kožním onemocněním trpí podle
Wienricha (2002) psi v mladém věku (1-3 roky) atopií, demodektickým svrabem a alergií na
krmivo a psi ve vyšším věku trpí více na tumory a na změny srsti v důsledku onemocnění
orgánů.
8.2. Vliv pohlaví na výskyt onemocnění
Pohlaví má rovněž vliv na výskyt onemocnění (viz. graf 7) a tuto skutečnost bychom měli
v přiměřené míře vzít v úvahu. Nejsou v ni pochopitelně zahrnuta onemocnění vycházející
z rozdílů daných různým pohlavím (nemoci prostaty, dělohy, mléčné žlázy apod.) nebo
rozdílnou rolí v reprodukčním cyklu (Svoboda a kol., 2000).
8.3. Plemenná dispozice k onemocnění
U každého onemocnění hrají větší či menší roli dědičné vlohy. Dochází-li u nějaké rasy
k častějšímu výskytu onemocnění, hovoří se o genetické dispozici resp. vloze (Wienrich, 2002).
Bylo by však chybou, kdybychom význam plemenné dispozice k onemocnění přeceňovali a při
pohledu na pacienta již „věděli“ jakým onemocněním trpí (Svoboda a kol., 2000)
U hovawartů by se podle Wienricha (2002) měli vyskytovat problémy: nedostatečná
funkce štítné žlázy, pyotraumatická dermatitida, zánět mazových žláz a primární seborea.
Pro srovnání: podle Wienricha (2002) labradorský retrívr mývá
problémy s: mokvající
dermatitidou na končetinách, atopie, bakteriální infekcí, reakcí na krmivo, pyotraumatická
dermatitida, primární seborea, tumory aj...
Co se labradorských retrívrů týká tak údaje od Wienricha (2002) souhlasí s poznatky Svobody a
kol., (2000) který k již zmíněným problémům přikládá parvovirové onemocnění, chronickou
hepatitidu, hypotyreózu, epilepsii apod.. Bohužel v přehledu plemenných dispozic Svoboda
(2000) hovawarta neuvádí.
Při konzultacích s veterinárními lékaři vyplynulo, že ze zkušeností považují
hovawarty za obecně zdravé plemeno psů bez konkrétních zdravotních problémů, kteří
v převážné většině navštěvují veterinární ordinace za účelem vakcinace a běžných kontrol – to
jsem se rozhodla ověřit průzkumem.
8.4. Průzkum zdravotního stavu hovawartů v ČR
Cílem průzkumu bylo zjistit nejčastější zdravotní problémy hovawartů v ČR.
Informace o zdravotním stavu hovawartů jsem zjišťovala přímo od chovatelů a ve
veterinárních ordinacích a to z celé České republiky (nejvíce Praha, Hradec králové). Celkem
jsem zhodnotila zdravotní stav 281 jedinců.
Zdravotní problémy jsem sjednotila do jednotlivých skupin dle oblasti jednotlivých
problémů a tyto skupiny jsem pak porovnala s dostupnou literaturou, která o nejčastějších
onemocněních hovawartů pojednává.
8.4.1 Přehled zaznamenaných zdravotních potíží sledované skupiny hovawartů
V této kapitole jsou vypsány všechny zaznamenané zdravotní problémy, které postihly
skupinu 281 hovawartů, které jsem sledovala. Veškeré následující informace jsou přehledně
zaznamenány v grafu 8.
nemoci kůže
1. pyodermie (hnisavý zánět kůže) 8x
2. abces 8x
3. demodikóza 3x
4. alopecie (vypadávání srsti) 3x
5. dermatitida šourku 3x
6. atopická dermatitida 2x
7. folikulitida 2x (zánět chlupového folikulu)
8. dermatitida nosu
9. sarkoptický svrab
10. demodex canis (trudník psí způsobující zánět v tomto případě v záhybech kůže)
celkem 32 jedinců z 281
nemoci kožních derivátů
1. zánět paranálních váčků– načervenalá tekutina s hrudkama.
2. výrazné naplnění paranálních váčků
3. otitis 18x – zánět středního ucha
4. chronický otitis 3x
celkem 23 jedinců z 281
nemoci trávicího systému
1. průjem akutní 5x
2. průjem chronický 2x
3. torze žaludku v 4,5letech – zemřel, nadměrná hladina lipasy
4. torze žaludku-8let
5. pupeční kýla (štěně)
6. akutní zvracení 2x
7. oligodoncie (méně zubů než je standardní počet daného plemene)
8. pupeční kýla
9. odstranění zubního kamene
10. zánět slinné žlázy
11. zvýšené jaterní enzymy – jaterní dieta
12. gastroenteritis acuta – akutní zánět žaludku
celkem 18 jedinců z 281
nemoci pohybového systému
1. ruptura vazu na antebrachikarpálním kloubu
2. rachitis
3. růstové obtíže – kulhání 2x
4. pohybové problémy 2x
5. panostitis (onemocnění dlouhých kostí)
6. septická artritida
7. prošlap v oblasti karpu + zánět měkkých tkání
8. artrotická změna v kolenním kloubu
celkem 10 jedinců z 281
poruchy reprodukčního systému
1. pyometra (hnisavý zánět dělohy) 2x
2. zánět předkožky 2x
3. falešná březost
4. eklampsie
5. zánět sliznice pochvy
6. split estrus – falešná říje
7. výtok – krev – intenzivní – zvětšené děložní rohy
8. hnisavý výtok z pochvy, teplota
celkem 10 jedinců z 281
nemoci očí a víček
1. conjunctivitis (zánět spojivek) 8x
2. Keratitis superficialis (povrchový zánět rohovky)
Celkem 9 jedinců z 281
onemocnění močového ústrojí
1. infekce močových cest 2x
2. zánět močového měchýře
3. urolitáza – cystin 2x
4. urolitáza – struvit 3x
celkem 8 jedinců z 281
nemoci dýchacího systému
1. zánět průdušek
2. výrazná dyspnoe (dušnost)
nemoci kardiovaskulárního systému
1. srdeční šelest 2x
nemoci imunitního systému
1. alergie na pyly
infekční a parazitární nemoci
1. psincový kašel
Nádorové onemocnění – tumory
1. rektobulbouární tumor 2x
2. tumor mléčné žlázy 3x
3. orální tumor
4. tumor štítné žlázy
5. novotvar očního víčka 2x
6. nádor v blízkosti jater
celkem 10 jedinců z 281
úrazy a ostatní
1. autouraz 4x
2. zlomenina nosních kůstek po kopnutí koněm
3. úraz přední končetiny – kulhání
4. fraktura přední končetiny
5. fraktura zadní končetiny
6. tržná rána
7. rány po pokousání 2x
8. napadení člověka 3x
9. kousná rána na pravé hrudní končetině
10. spojení posledních a obratů ocasních není. Jedná se o vadu dědičnou vadu
11. otrava
12. dominantně agresivní pes
celkem 18 jedinců z 281
nemoci ústní dutiny
poruchy výživy metabolismu
nemoci endokrinního systému
nemoci nervového systému
nemoci krve a krvetvorné tkáně
8.5. Popis zdravotních problémů hovawartů v ČR
8.5.1. Nemoci kůže
Podle Wienricha (2002) a Blasiusové ( 1999) je jedním z častých zdravotních problémů
hovawartů kožní onemocnění. Tuto informaci průzkum potvrdil. Blasiusová (1999)se ve své
knize zmiňuje o kožních onemocnění konkrétně o tzv. krupicových sáčcích Atherome (benigní
nádory) a o tzv. sedacích mozolech. Ani jeden výše zmíněných problémů jsem ve sledované
populaci hovawartů nezaznamenala.
Wienrich (2002) popsal jako nejčastější kožní onemocnění hovawartů pyotraumaticko
dermatitidu kterou jsem několikrát v populaci zkoumaných jedinců zaznamenala.
Pyodermie – hnisavý zánět kůže: Přinejmenším 75% kožních onemocnění psů je infikováno
tranzientními mikroorganismy, ale i primárními kožními patogeny ( u psů je to zejména
Staphylococcus intermedius). O primární infekci se však jedná jen zcela výjimečně. K infekci
kůže dochází především tehdy, pokud je nějakým způsobem porušena integrita povrchu kůže
(Svoboda a kol., 2000). Struktura kůže viz. Obr.: 25
Pyotraumatická dermatitida – hot spot- viz. Obr.: 26. postihuje zejména dlouhosrsté psy a
vyskytuje se převážně v létě a na podzim. V nejkratší době vznikají v důsledku sebeporanění
(lízání, kousnutí, škrábání) mokvající, mnohdy teplá a často také zarudklá bolestivá místa na
kůži. Příčinami mohou být základní onemocnění jako je alergie na štípnutí blechou, reakce na
krmivo, nebo napadení ektoparazity. Vedlejšími příčinami je množství nečistot a stálá vlhkost a
příliš málo péče o srst. Zvýšená vlhkost a drhnutí kůže podporují rozmnožování kvasinek a
roztočů (demodex canis) Postiženy jsou především záhyby na těle a kožní řasy na šourku
(Wienrich, 2002).
Podkožní abcesy psů jsou v naprosté většině způsobeny pokousáním nebo poškrábáním.
Kůže je perforována a v místě poranění se uplatňuje flóra dutiny ústní a další mikroorganismy.
Perforující rána se rychle uzavírá a pokud organismus infekci nezvládne vlastními obrannými
mechanismy, vyvine se během 2-4 dnů abces (Svoboda a kol., 2000).
Demodikóza je kožní onemocnění související s imunitním stavem pacienta a projevující se
zánětem chlupových folikulů a mazových žláz. K potvrzení diagnozy prokazujeme parazity –
trudníky Demodex (Svoboda a kol., 2000)
Atopická dermatitida je časté, geneticky podmíněné kožní onemocnění psů a koček, kdy je
pacient senzibilizován převážně inhalovanými a perkutánně pronikajícími aeroalergeny, které u
normálního jedince nevyvolávají žádné onemocnění (Svoboda a kol., 2000).
8.5.2. Nemoci kožních derivátů (nemoci uší, paranálních váčků, drápů a víček)
V mnou dostupné literatuře jsem nenašla informaci o problémech kožních derivátů u
hovawartů. Ve sledované skupině hovawartů se 18x objevil záznam o akutním zánětu uší, 3x
pak chronický. Z toho se jednalo 13x o otitis externa – tedy zánět zevního zvukovodu a 5x o
otitis media – zánět středního ucha. Chronické záněty byly všechny 3 případy otitis media.
Otitis externa viz.Obr.: 27a,b. Toto onemocnění může mít mnoho různých primárních
příčin. Mnohé z nich lze zjistit jednoznačně a relativně snadno. Patří k nim cizí tělesa, jako osiny
z rostlin, chlupy, písek, ale také parazité. Komplikované je to u alergických onemocnění jako
atopie, alergie na krmivo, kontaktní dermatitida apod. Mnohdy se alergie ukáže vedle mnoha
jiných míst těla také ve zvukovodu, mnohokrát dokonce výlučně tam. Takže např. alergie na
krmivo může dočasně vést pouze na zánět zvukovodu, aniž by byly postiženy další oblasti kůže.
Vždy je potřeba se pokusit o zjištění a léčení primárních příčin (Wienrich, 2002).
Otitis media U psů dochází k infekci středního ucha téměř výlučně předstoupením zánětu
ze zevního ucha. Klinické příznaky otitis media jsou velmi variabilní a nespecifické. Často jsou
překryty příznaky postižení zevního ucha. V některých případech dochází ke sklánění hlavy na
postiženou stranu, ataxii apod. ( Svoboda a kol., 2000).
K částečné evakuaci paranálních váčků dochází při defekaci. Za určitých okolností
(nadměrná sekrece, změna svalového tonu, průjmové výkaly, ucpání vývodu apod.) nastává
jejich přeplnění. Osídlení tohoto párového orgánu je obvykle fekální mikroflórou a při ucpání
dochází vlivem fermentace k různě výraznému zánětu.
8.5.3. Nemoci trávicího systému
Po porovnání výsledků sledování skupiny hovawartů s informacemi z knihy Blasiusové
(1999) je patrná shoda na zaznamenání případů torze žaludku (hovawart jako velké plemeno psa
patří samozřejmě do rizikové skupiny) zubního kamenu a oligodoncii. Onemocnění slinivky,
které uvádí Blasiusová (1999) jsem nezaznamenala. Trávicí soustava psa viz. Obr 28. Žaludek
psa viz Obr.: 29.
Akutní zánět žaludku a střev – akutní zvracení a průjem jsou jedním z nejčastějších
onemocnění, především štěňat. Bývají obvykle alimentárního, toxického, virového nebo
parazitárního původu a většinou během několika dnů příznivě reagují na hladovku, dietoterapii,
případně podpůrnou symptomatickou léčbu (Svoboda a kol., 2000).
Torze žaludku (viz. Obr.: 30)je vždy velmi akutní, bouřlivé, nepředvídatelné, náhle
vzniklé onemocnění. Následuje-li krátce po nakrmení pohyb psa, který způsobí rozhoupání
žaludku v podélné ose, může dojít až k jeho otočení, torzi. Nastane uzávěra žaludečního vstupu a
výstupu, zaškrcení velkých cév, zastavení pohybu a pasáže potravy.Ta velmi rychle zkvasí a
žaludek se naplní plyny. Tento stav vyžaduje okamžitou chirurgickou léčbu (Naxera, 1991).
8.5.4. Nemoci pohybového systému
Hovawart jako představitel skupiny velkých plemen psů (a s rychlím růstem) má díky
své velikosti predispozice k nemocem pohybového systému jako DKK,
DLK, růstovým
problémům (dle konzultace s veterinárními lékaři jsou u mladých hovawartů časté tzv. prošlapy,
které se vývinem vytrácí) a artrotitdou. Ve skupině sledovaných jedinců se vyskytl i případ
rachitis.
Blasiusová (1999) se ve své knize zmiňuje o DKK, onemocnění kloubů a kulhání. O
prošlapech se nezmiňuje.
Rachitis je onemocnění štěňat a mladých psů, způsobené poruchou látkové přeměny
vápníku, fosforu a vitamínu D. Nemocná zvířata se špatně pohybují, jejich klouby jsou na
pohmat bolestivé, končetiny deformované, nemohou unést vlastní tělesnou hmotnost a štěňata, u
kterých nemoc proběhla, se opožďují v růstu ( Sova, 1987)
Vzhledem k rozsáhlosti informací o Dysplazii kyčelního kloubu je této problematice
věnována následující kapitola.
8.5.5. Nemoci močového ústrojí
Urolitiáza: urolity se mohou vytvořit v ledvinné pánvičce, měchýři, prostatě a mohu
způsobovat obstrukci močovodu nebo uretry. Urolity jsou tvořeny organickou matrix a
krystalickým minerálem různého složení. Nejčastějším urolitem u psů struvit (viz. Obr.: 31). Ve
většině případů se urolity tvoří sekundárně v důsledku infekce močového traktu. Příležitostně se
mohou struvitové urolity u psů tvořit bez přítomnosti infekce. Čisté cystinové urolity (viz. Obr.:
32) se tvoří u psů s defektem renální tubulární reabsorbce aminokyselin, známým jako
cystinurie. Zdraví psi reabsorbují 97% filtrovaného množství cystinu a zbylá 3% vylučují močí.
Psi u kterých se tvoří cystinové urolity, vylučují mnohem větší podíl filtrovaného množství
cystinu a mohu dokonce vykazovat i čistou sekreci cystinu (Svoboda a kol., 2001).
Infekci močových cest vyvolává řada příčin, například podchlazení, chyby v dietním
programu, alergické reakce, pohlavní přetížení (Naxera, 1991).
8.5.6. Poruchy reprodukčního systému
K poruchám reprodukčního systému se Blasiusová (1999) ve své knize zmiňuje o zánětu
dělohy jako stále se častěji vyskytujícím onemocněním reprodukčního systému hovawartů.
Nepravá (falešná, zdánlivá) březost se může vyskytnout u většiny samic domácích zvířat.
U feny probíhá tak, že i když nebyla kryta, zhruba po 2 měsících po říji se u ní projeví všechny
příznaky blížícího se porodu. Mléčná žláza se naplní mlékem, vnější pohlavní ústrojí zduří, fena
se chystá k porodu, který ovšem nenastane. Nepravou březost vyvolává přetrvávající žluté
tělísko na vaječníku (Sova, 1987).
Zánět předkožky: Předkožka (viz. Obr.: 33) chrání tělo penisu a vyústění močové roury.
Udržuje hlavu penisu vlhkou, což je důležité pro pohlavní styk. Na vnitřním listu předkožky jsou
žlázky, vylučující sekret, který spolu s odloupanými buňkami epitelu snadno podléhá
bakteriálnímu rozkladu a tím provokuje následný zánět předkožky. Tento stav je velice častý
(Naxera, 1991).
Poporodní eklampsie též označovaná jako mléčná horečka je akutní onemocnění
laktujících zvířat provázené tonicko-klonickými křečemi až poruchou vědomí, případně úhynem.
Postihuje feny většinou v době maximální laktace. Na základě prokázaných změn v metabolismu
je za hlavní příčinu eklampsie považována hypokalcémie-tj. snížení hladiny vápníku v krvi pod
hranici 1,7 mmol/l. Počáteční symptomy jsou charakterizovány vyčerpaností zvířete, neklidem,
nervozitou a nezájmem o štěňata. Nastupuje žíznivost a začínají se projevovat změny v činností
pohybového aparátu (Svoboda a kol., 2001).
Pyometra je onemocnění postihující starší feny zvláště ty, které ještě nerodily. Jde o
zvětšení buněk výstelky dělohy, vyvolané nepoměrem v hormoálním řízení. Buňky nadbytečnou
měrou produkují hlen a sekret, který se hromadí v děloze. Obsah dělohy je v určité fázi
onemocnění přes uzavřený krček děložní vypuzen a může zapříčinit následnou infekci (Naxera,
1991).
8.5.7. Nemoci očí a víček
Sledování skupiny potvrdilo informaci od Blasiusové (1999) na problém zánětu spojivek,
ovšem autorkou zmiňovaný oční zákal jsem nezaznamenala.
Zánět spojivek je vůbec nejčastější onemocnění oka, s nímž se v praxi setkáme. Primární
konjuktivitidy jsou způsobeny viry. Bakteriální konkuktivitidy (stafylokokové a streptokokové)
jsou vzácné. Záněty spojivek mohou být také primárně způsobeny i alergeny a autoimunitními
onemocněními, velmi vzácně plísněmi. Každé „červené“ oko musí být vyšetřeno po obarvení
fluoresceinem a součástí vyšetření je vyloučení cizího předmětu na bulbární ploše třetího
víčka (Svoboda a kol., 2000).
Povrchový zánět rohovky jsou nejčastěji následkem traumatizace rohovky a po
odstranění příčiny dochází k jejich rychlému zahojení. Klinicky je patrný zvýšený výtok
z mediálního očního koutku (Svoboda a kol., 2000).
8.5.8. Nemoci dýchacího systému
V literatuře jsem se o onemocnění dýchacího systému hovawartů nedočetla
Zánět průdušek vzniká obvykle po silném nachlazení jako pokračování zánětu nosní
dutiny, hrtanu a průdušnice. Může ho vyvolat i prašné prostředí, dráždivé plyny, chloroformová
nebo éterová narkóza. Nebezpečným obdobím pro vznik kataru průdušek (bronchitidy) je
přechodné počasí na jaře nebo na podzim, kdy se náhle mění teploty. Spíše onemocní psi
zhýčkaní a neotužilí, mohou však onemocnět i služební psi, vystaveni během služby dlouhodobě
nepříznivým povětrnostním podmínkám ( Sova, 1987).
Jako dušnost se označuje namáhavé nebo ztížené dýchání. U zvířat nejsme schopni
posoudit subjektivní pocity pacienta, proto je vyhodnocení tohoto významného fenoménu
obtížnější ( Svoboda a kol., 2000).
8.5.9. Nemoci imunitního systému
O alergiích či jiných imunitních problémech hovawartů jsem se v literatuře nedočetla.
Alergie: Opětovným stykem s cizorodou látkou vzniká přecitlivělost organismu, alergie,
stav, kdy organismus reaguje jinak, než za normálních, přirozených okolností a odpovídá na styk
s alergenem přecitlivělostí. Nejznámějšími případy prudkých alergických reakcí u psů jsou:
senná rýmy, astma, lékové alergie, bodnutí vosou, transfuzní šok. Typickými příznaky jsou:
svědění, zčervenání, otoky, dechové potíže až astma (Naxera, 1991).
8.5.10. Infekční a parazitární nemoci
O infekčních nemocech se Blasiusová (1999) zmiňuje v rámci doporučení nezanedbávání
pravidelného očkování
Infekční (psincový) kašel je virové onemocnění, postihující zejména psy ustájené ve
větším počtu (proto psincový). Příznaky: krátký, suchý kašel, kolísání teploty, zvracení,
nechutenství. Opatřením je okamžitá návštěva lékaře, který zahájí léčbu antibiotiky a
příslušnými séry. Prevencí je včasné očkování ( Naxera, 1991).
8.5.11. Nemoci karidovaskulárního systému
Na onemocnění srdce (viz. Obr.: 34) upozorňuje Blasiusová (1999) jako na problém u
starších hovawartů.
Srdeční šelesty: lze rozeznat zvuky, které vznikají kontrakcí srdeční svaloviny a zvuky
vznikající při uzavírání srdečních chlopní. Tyto zvuky se nazývají ozvy a opakují se při každém
srdečním cyklu. Srdeční ozvy jsou užitečnou diagnostickou pomůckou, protože nemocné srdeční
chlopně se mohou nedomykat a zcela se neuzavřou. Pokud k tomu dojde, krev proudí štěrbinou
v chlopních a turbulence unikajícího proudu krve vydává šelest, který je slyšet po systolické
nebo diastolické ozvě (Reece, 1998).
8.5.12. Nádorové onemocnění – tumory
Nádorová onemocnění postihují ve zvyšující se míře také hovawarty. Nejčastěji bývají
zasaženy u fen mléčné žlázy, ale postiženy mohou být také všechny ostatní orgány (Blasiusová,
1999).
Po srovnání mnou získaných informací s dostupnou literaturou o zdravotním stavu
hovawartů bych měla poznamenat onemocnění, které jsem v mé sledované skupině
nezaznamenala, ale o kterých se zmiňuje ve své knize Blasiusová (1999) je to Spondylóza
(zbytnění a tuhnutí obratlů), onemocnění slinivky projevující se zažívacími potížemi a
proměnlivou chutí k jídlu a dále pak záchvaty a neurózy – tedy pokud nepočítám mnou
zaznamenané několikeré útoky psa na člověka – ale zde není jasné zda šlo o poruchu nervového
systému nebo „jen“ nezvládnutí psa majitelem či jiné okolnosti.
Stále častěji se hovoří o problému nedostatečné činnosti štítné žlázy u hovawartů.
Bohužel ani na mezinárodní úrovni nejsou známy přesnější údaje o tom, jaká je četnost výskytu
v populaci, jak tedy nemoc opravdu ohrožuje chov jako celek a zda je opravdu bezpodmínečně
nutné zavádět plošné útlumové programy. Chovatelské kolegium se pokusí získat maximum
poznatků v této oblasti, aby mohly být jasně stanoveny závěry či řešení do dalšího
období ( Novák, 2004)
9. Dysplazie kyčelních kloubů
Již Hippokratés psal o kyčelních obtížích člověka. V roce 1935 objevil Schnelle v USA
tuto chorobu u psa. Pak se projevila jako problém u německého ovčáka, když byli po druhé
světové válce reklamování psi exportovaní do Ameriky. Jak je tomu s HD1 dnes? Dejme slovo
profesoru M. Flückigerovi (1996) z curyšské univerzity: HD je dosud častou chorobou a
objevuje se téměř u všech plemen. Frekvence HD kolísá mezi 7 a 69%. V průměru činí 40%.
Středně těžkou a těžkou HD trpí stále ještě 15% všech vyšetřovaných psů (Wachtel, 1998).
Kyčelní kloub (Obr.:35) je kulový kloub, ve kterém se otáčí hlavice stehenní kosti.
Hlavice zapadá ze 2/3 do příslušné kloubní jamky. Kloub zpevňují vazy a svaly. Dysplazie je
vývojová porucha, při které se řádně nevytvoří kloubní jamka. Ta zůstává plochá, protáhlejší než
normálně, a pro to do ní hlavice dobře nezapadá (Sova, 1987).
Pro DKK je typická laxita2 kyčelního kloubu, jeho abnormální utváření a vývoj, jež
v pokročilém stádiu nemoci vyústí v artrózu. U některých plemen je právě DKK jednoznačně
nejčastější příčinou rozvoje artózy v kyčli (Svoboda a kol., 2001).
_____________________________________________________________________________
1
HD – jiný výraz pro DKK – dysplazie kyčelních koloubů
2
Laxita – volnost kloubu
Rozvoj tohoto geneticky podmíněného problému je však potenciálně podmíněn řadou
faktorů, jimž veterinární vědecká komunita věnovala po dlouhá léta značnou pozornost (Svoboda
a kol., 2001).
Patří mezi ně velikost plemene, rychlost růstu, způsob výživy, tělesná konstituce, index
hmoty svalů pánevní oblasti apod. Utváření kyčelního kloubu v postnatálním období závisí na
třech okolnostech (Svoboda a kol., 2001).:
1. základní genetická výbava jedince určí prvotní anatomické poměry v kyčelním kloubu
2. každodenní biomechanická zátěž a síly působící při zatěžování končetiny ovlivní růst a
modelaci kloubních struktur.
3. modelace chrupavčité a kostní tkáně ovlivní, za jakých okolností a na kterých místech
v kloubu se poddajná chrupavčitá tkáň kostní (Svoboda a kol., 2001).
Tato vada má jednoznačně dědičný charakter, i když se názory na genetickou kontrolu
poněkud odlišují. Někteří pozorovatelé považují vadu za recesivní, jiní za dominantní s neúplnou
penetrancí vlohy a jsou i názory, že je kontrolována více geny. Nejpravděpodobnější je, že
homozygotně založení jedinci vykazují vysoký stupeň dysplazie, kdežto heterozygoti mírnější
stupeň, což znamená i určitý vliv podmínek prostředí na vývin defektu samotného (Dostál,
1995).
Že jde o vadu dědičnou, bylo bezpečně prokázáno sledováním výskytu tohoto defektu u
německých ovčáků. Prošetřením výskytu dysplasie u 222 byly získány tyto výsledky -Šiler a
Fiedler, 1978 (Dostál, 1995).:
Charakteristika rodičů
výskyt dysplazie u potomstva
Oba rodiče s dysplazií
93,3% štěňat
Postižený pes x zdravá fena
31,3% štěňat
Zdravý pes
x postižená fena
41,0% štěňat
Oba rodiče zdraví, bez informace o prarodičích
43,4% štěňat
(Dostál, 1995).
Na základě dalších šetření bylo dosaženo dalších zajímavých výsledků, které je třeba vzít
rovněž v úvahu (Dostál, 1995).:
Oba rodiče s dyslasií
80% štěňat
Jeden z rodičů zdravý, druhý postižený
58% štěňat
Oba rodiče zdraví, bez znalosti prarodičů
30% štěňat
Oba rodiče i prarodiče zdraví
0% štěňat
Rodiče zdraví, prarodiče jednoho postižení
24% štěňat
(Dostál, 1995).
Společným jmenovatelem v patogenezi DKK u psů je laxita kloubů. V okamžiku
narození štěněte je kyčelní kloub strukturálně i funkčně normální, a to i u jedinců, u nichž se
později dysplazie vyvine. Stabilní zůstává prvních 10 až 14 dnů života. Z hlediska vývoje
kyčelního kloubu jsou nejkritičtější první 2 měsíce po narození. Kostní tkáň ještě zcela
nenahradila chrupavčitý model kloubu, svaly a inervace se dosud dotváří, a tak síly zátěže
působící na dosud měkké, plastické tkáně kyčelního kloubu mohou překročit jejich elastický
limit (Svoboda a kol., 2001)
Následně vzniklá laxita kloubu zapříčiní rozvoj inkongruity kloubních ploch hlavice femuru1 a
acetabula2, což ovlivní proces enchondrální osifikace3 a rozvíjí se dysplazie kyčelního kloubu. Je
známo, že jak nedostatečná, tak nadměrná zátěž chrupavky retarduje její růst. Nadměrná zátěž je
z tohoto pohledu pro růst kloubní chrupavky daleko horší ( Svoboda a kol. 2001).
Projevem DKK je únava po zátěži, bolestivost, kulhání, natahování pánevní končetiny,
kymácivá chůze a omezení hybnosti ( Jestřábová, 2004). V případě DKK platí, že závažnost
klinických příznaků nemusí korelovat s RTG nálezem! ( Svoboda a kol. 2001).
Od roku 1961 se DKK posuzuje z rentgenogramu kyčelních kloubů. Na snímku (viz.
Obr.:36a-c) se pak hodnotí kongruita kloubních ploch, rozvoj degenerativních změn (artrózy) a
jako jeden z pomocných faktorů i stupeň subluxace hlavice femuru z acetabula (úhel podle
Norberga-Olssona). Na základě komplexního zhodnocení těchto změn se stanoví stupeň
dysplazie kyčelního kloubu (viz. Tab.:4) (Svoboda a kol., 2001)..
Současná pravidla hodnocení byla stanovena na kongresu FCI v roce 1991 v Dortmundu
15 členskými zeměmi. Komise pro DKK při FCI na setkání v Puerto Rieu v červnu 1997
ustanovila tzv. mezinárodní osvědčení pro DKK, který řeší a sjednocuje rozdíly v systému
posuzování DKK v různých členských zemí. Diagnostika onemocnění genetického původu a
tedy i DKK by měla být nedílnou součástí chovatelských programů. Chov psů nesmí být založen
na nezdravé soutěživosti, osobních ambicích a pouze na finančním zisku. Člověk – chovatel si
osvojil právo ovlivňovat život a existenci jiného živočišného druhu a měl by s jeho genetickým
potenciálem disponovat kvalifikovaně a eticky tak, aby nevytvářel pouze karikatury, které svůj
krátký život žijí v bolestech a utrpení ( Ekr, 2002).
Volba „optimální“ metody léčby dysplazie kyčelního klubu u psů není pro klinika
v žádném případě jednoduchou záležitostí (Svoboda a kol., 2001).
_____________________________________________________________________________
1
femur – stehenní kost
acetabulum – jamka kyčelního kloubu
3
enchondrální osifikace – vývoj kosti z chrupavky
2
V zásadě lze volit mezi léčbou konzervativní a chirurgickou. Konzervativní přístup
k léčbě DKK přichází v úvahu buď u rostoucích jedinců s laxními kyčelními klouby, nebo u
dospělých psů s pokročilou artózou kyčelního kloubu. Konzervativní léčba spočívá v omezení
fyzické aktivity zvířete, redukci jeho tělesné hmotnosti a aplikaci analgetik. Smyslem
chirurgické léčby psa s dyslastickým kyčelním kloubem je ulevit mu od bolesti a pokud možno
obnovit téměř normální funkci končetiny. Dysplazii acetabula řeší trojitá asteotomie pánve (viz.
Obr.: 37) tzv. TPO. Pro provedení TPO jsou nejvhodnější pacienti s laxními kyčelními klouby,
které jsou jinak normální (Svoboda a kol., 2001)
Ze záchovných chirurgických zákroků na kyčelním kloubu u psů je třeba jmenovat dva.
Resekce hlavice a krčku femuru – velmi úspěšná operace u psů malých plemen. Totální
endoprotéza kyčelního kloubu- THR (viz. Obr.: 38).
U psů klinicky zavedenou kloubní
náhradou je cementovaná totální endoprotéza kyčelního kloubu, i když některým univerzitám
jsou dostupné i necementované systémy. Náhrada kyčelního kloubu se provádí u psů dospělých
ve věku minimálně 9-12 měsíců, kteří trpí artózou. Operuje se vždy nejprve jeden kyčelní kloub,
protože u většiny pacientů (75-80%) stačí implantovat endoprotézu pouze jednostranně ( i když
je artróza převážně bilaterální). V okamžiku, kdy má pacient jednu kyčli bez bolestí, přenáší
hmotnost těla na endoprotézu, a tím se z mechanického hlediska v podstatě chrání kontralaterální
artrotický kyčelní kloub. Dokonce i pracovní psi jako jsou policejní či lovečtí psi, se po
unilaterální THR bez problémů využívají k pracovním výkonům (Svoboda a kol., 2001).
V letech 1962 až 1988 byl hodnocen celkový počet 10 750 registrovaných hovawartů. Nález HD
se vyskytl u 4 387 jedinců (Stur a kol., 1992). V grafu 9 je znázorněn vývoj stabilizace DKK
v německém chovatelském klubu RZV – Rassezuchtverein für hovawart-Hunde e.V – člen IHF.
9.1. Dysplazie kyčelních kloubů v chovu českých hovawartů
Naprosto se potvrdila oprávněnost systémového opatření v oblasti DKK. Náš systém je
dostatečně citlivý na to, abychom měli většinu populace pod kontrolou a nenahrávali přehnaně
tvrdým vyřazováním třeba i produkci hovawartů bez PP, ale je zároveň dostatečně účinný, aby
docházelo ke zlepšení a stabilizaci stavu na velmi slušné úrovni (Hovawart klub ČR, 2001).
Potlačování DKK v českém chovu hovawartů je zaznamenána ve vývojovém grafu č. 10
a Tab.:5 ze kterých je patrno, že se křivka pozitivních nálezu DKK postupně snižuje díky
zpřísnění selekčního tlaku a vhodnému krytí, ale příliš razantní pokles není evidentní - souvisí to
zřejmě s tím, že se markantně zvýšil počet rentgenovaných psů. Je otázka, zda by větší zpřísnění
selekčního tlaku (změnu chovnosti u fen – tedy nakrývat jen feny např. do1/1) znamenalo
výrazný pokles DKK v populaci hovawartů v ČR a zda by to vůbec bylo možné, aniž by
nevznikly jiné zdravotní či povahové problémy.
Celkový stav populace hovawartů v ČR ve vztahu k DKK viz Tab.: 6 a graf 11a,b.
1329 hovawartů se podrobilo vyšetření na DKK které ukázalo, že 65.91% jedinců je negativní
DKK. Pro přiblížení situace jsem stav hovawartů porovnala s výsledky DKK labradorského
retrívra (viz.graf.12a,b.) – z vyšetřených 1590 jedinců bylo negativních 36,73%. Výsledek této
komparace je na grafu 13 ze kterého je evidentní, že populace hovawartů v ČR je co se DKK
týče oproti labradorským retrívrům mnohem zdravější.
Současná situace DKK v chovu českých Hovawartů je následující: v roce 2005 bylo
vyšetřeno celkem 177 jedinců. Z toho negativních výsledků dosáhlo 70,1% jedinců. Výsledek 1
alespoň na jedné kyčli mělo 22,2% jedinců, 2 alespoň na jedné kyčli mělo 11,1% a vyšší stupeň
mělo 12,0% jedinců.
Nyní je doporučeno chovatelům v rámci vyšetření DKK provést kontrolu DLK (dysplazie
loketního kloubu). Hodnota DLK se může uveřejňovat spolu s DKK, ale neváže se na uchovnění
jedince.
10. Závěr
Přestože již dnes nelze přesně zjistit, do jaké míry je moderní hovawart blízký své
historické předloze, jedná se o psa s impozantním exteriérem a vyrovnanou povahou.
Chov hovawartů na území České republiky nemá tak dlouhou historii jako u jiných
plemen psů chovaných na území České republiky, přesto se počet odchovaných štěňat za rok
pohybuje v podobné míře jako například u Afgánských chrtů či Francouzských buldočků. Počet
zápisů v plemenné knize od počátku chovu hovawartů v České republice je 4 115
jedinců.V tomto případě ale kvantita není v rozporu s kvalitou. Zájemci o hovawarta dává
současná úroveň chovu hovawartů v České republice jasné záruky, že rozvoj tohoto plemene je
kvalitní a bude i nadále odpovídat mezinárodnímu standardu.
Na základě shromážděných dat od Českého hovawart klubu, chovatelů hovawartů, a
sběrem údajů z praxe veterinárních lékařů jsem zmapovala zdravotní situaci tohoto plemene se
zaměřením na onemocnění dysplazie kyčelního kloubu. Předmětem sbírání informací bylo i
sledování četnosti výskytu jednoho ze tří barevných typů hovawarta v současné době i
v minulosti. Je příznivé, že již od roku 2000 převažuje zbarvení černé se znaky nad zbarvením
plavým.
Po vyhodnocení výsledků skupiny 1329 hovawartů vyšetřených na DKK s 65,91%
negativními výsledky se v komparaci s 1590 vyšetřených 36,73% negativních DKK
labradorských retrívrů potvrdil předpoklad, že hovawart je zatížen touto dědičnou vadou
v mnohem menší míře.
Mnou sledovaná skupina hovawartů potvrdila tezi, že hovawart je obecně zdravé
plemeno bez výrazných problémů. Mohu jen potvrdit názor některých veterinárních lékařů a
autora Wienricha, že hovawart je náchylnější ke kožnímu onemocnění (32 jedinců ze skupiny
281 hovawartů mělo problém s nemocí kůže). Z chovatelského hlediska by bylo jistě velmi
užitečné provést analýzu zdravotního stavu hovawartů v České republice ve větším měřítku a
zjistit jak budou výsledky ovlivněny příbuzenstvím či např. počtem štěňat ve vrhu.
11. Seznam použité literatury
BLASIUSOVÁ, Heidrun. Hovawart.1. vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, s.r.o., 1999. 111s.
ISBN 80-7181-263-3
DONE, Stanley H. Color atlas of veterinary anatomy. The Dog and Cat. 1. vydání. London:
MOSBY An imprint of Elsevier Limited, 1996. 865s. ISBN 0-7234-2441-1
DOSTÁL, Jaromír. Chov psů-Genetika v kynologické praxi.České Budějovice: nakladatelství
DONA. 1995. 206s. ISBN 80-85463-58-X
EKR, Jaromír MVDr. K problematice DKK. Zpravodaj Hovawart klubu ČR. 2002. č. 2 s. 4-6
FÁBIN, Josef. Hovawart. 1. vydání. Praha: Jan Vašut s.r.o., 2003. 72s. ISBN 80-7236-275-5
FÁBIN, Josef. Hovawart-zvláštnosti při jeho výcviku 1,2. Svět psů. 1995, č.6,7.s.52-53.
FOGLE, Bruce Dr.. Já pes-velká kniha péče o psa. 2.vydání. Praha: CESTY, 1995. 191s.
ISBN 80-7181-009-6
HRUBAN, Vojtěch Prof., Ing., DrSc., MAJZLÍK, Ivan Doc., Ing., CSc. Obecná genetika. 1.
vydání. Praha: Česká zemědělská univerzita. 2002. 316s. ISBN 80-213-0600-9
HRUŠOVSKÝ, Josef Prof. MVDr, DrSc. a kol. Pes a jeho výcvik. 1.vydání. Praha: Naše
vojsko. 1984. 279 s.
JESTŘÁBOVÁ, Vladimíra. Štěňata-výživa, péče, výchova. 2.vydání. České Budějovice:
nakladatelství DONA. 2004. 135s. ISBN 80-7322-047-4
KEJCZ, Yvonne. Hovawart. 1. vydání. Stuttgart: Franckh-Kosmos Verlags-GmbH & Co., 1999.
124 s. ISBN 3-440-07770-5
KERL, Susanne. Der Hovawart. 1 vydání. Cham: Müller Rüschlikon Verlags, 2001. 96s.
ISBN 3-275-01397-1
MAJZLÍK, Ivan. Chov zvířat I. dotisk 1. vydání. Praha: Česká zemědělská univerzita, fakulta
agronomická. 2003. 236 s. ISBN 80-213-0641-6
MIHALJEVIĆ,
Susann-Yvonne.
Tierartliche
Verteilung
des
Patientengutes,
Hunderassenverteilung, Erkrankungsfälle und prophylaktishe Massnahmen bei den häufigsten
Hunderassen am Beispiel der Patientenpopulationen zweier Kleintierpraxen in hannover von
1975-1984. Inaugural – disserration zur Erlangung des Grades eines Doctor medicinae
veterinariae durch die Tierärztliche Hochschule Hannover. Hannover: Aus dem Institut für
Pathologie der Tierärztlichen Hochschule Hannover, 1988. 238s.
NAXERA, Václav MVDr. Pes a domácí lékař. 1. vydání. Praha: nakladatelství CANIS, 1991.
144s. ISBN 80-900820-8-4
NESVADBA, Jan Dr.. Po 42 letech opět ve Zlíně. Zpravodaj hovawart klubu ČR. 1998, č. 2 s.
28-31
NOVÁK, Luděk Ing. Hovawart. Zpravodaj Klub chovatelů psů Hovawartů ČSCH. 1990, č.1. s 3
NOVÁK, Luděk Ing. Jsme v IHF. Zpravodaj Hovawart klubu ČR. 1998, č. 3. s. 9
NOVÁK, Luděk Ing. Hovawart klubu ČR je 10 let. Zpravodaj Hovawart klubu ČR. 2000, č.1.
s.2
NOVÁK, Luděk Ing. Odběry krve u hovawartů a k čemu slouží. Zpravodaj Hovawart klubu ČR.
2002, č. 1. s. 11
NOVÁK, Luděk Ing.. Hovawart chov, výchova a výcvik. Vizovice: nakladatelství LÍPA,
2002.188s. ISBN 80-86093-62-X
NOVÁK, Luděk Ing. Z činnosti výboru a chovatelského kolegia. Zpravodaj Hovawart klubu
ČR. 2001. č. 1. s.3
NOVÁK, Luděk Ing. Zpráva o stavu HwK ČR. Zpravodaj Hovawart klubu ČR. 2003. č.2 s.2
NOVÁK, Luděk Ing. Z činnosti výboru, ChK a RK. Zpravodaj Hovawart klubu ČR. 2004. č.1
s.1
NOVÁK, Luděk Ing. Z činnosti výboru, ChK a RK. Zpravodaj Hovawart klubu ČR. 2005. č.1.
s.1
PROCHÁZKA, Zdeněk. Chov psů. 3. vydání. Praha: nakladatelství Ladislav Horáček – Paseka.
2005. 314s. ISBN 80-7185-768-8
RÄBER, Hans. Encyklopedie – PLEMENA PSŮ. 1. vydání. Ostrava: Vydavatelství
a
nakladatelství BLESK, 1994. ISBN 80-85606-55-0
REECE, William O., Fyziologie domácích zvířat. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, spol.
s.r.o., 1998. 449s. ISBN 80-7169-547-5
SOVA, Zdeněk Prof. MVDr. Dr. DrSc., Nemoci psů. 2. vydání. Praha: Státní zemědělské
nakladatelství, 1987. 263s.
STUR a kol, Selecition criteria concerning hip-dysplasia (HD) in dogs. Wien: OSTAGWERBUNG & VERLAG, 1992. ISSN: 0043-535X
SVOBODA a kol. Nemoci psa a kočky I. díl. Brno: NOVIKO, a.s., 2000. 1014s.
ISBN 80-902595-2-9
SVOBODA a kol. Nemoci psa a kočky II. díl. Brno: NOVIKO, a.s., 2001. 1024s.
ISBN 80-902595-3-7
SVOBODOVÁ, Ivona. Chov zvířat I pracovní sešit pro cvičení. Praha: Česká zemědělská
univerzita v Praze, agronomická fakulta, 2002. 54 s.
SVOBODOVÁ, Jana. Genetika zbarvení srsti u hovawarta. Zpravodaj Hovawart klubu ČR.
1992. č. 4. s. 4-5.
ŠILER, Rudolf Doc., VÁCHAL, Jan Ing., VINŠ, Jan Ing., Dědičnost v chovatelské praxi. 1.
vydání. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. 1965. 197s.
WACHTEL, Hellmuth.Chov psů v roce 2000.2. vydání. České Budějovice: nakladatelství
DONA. 1998. 276s. ISBN 80-86136-29-9
WIENRICH, Volker. Der Hovawart. 4. vydání. Hamburg: Paul Parey GmbH & Co.,1994. 105s.
ISBN 3-490-06319-8
WIENRICH, Volker. Hautkrankheiten und Allergien beim Hund. 1. vydání. Cham: Müller
Rüschlikon Verlags AG. 2002. 95s. ISBN 3-275-01453-6
ZPRAVODAJE HOVAWART KLUBU ČR od 1/1990 do 1/2006. Tisk: Pragoeduca
_____________________________________________________________________________
ANONYM 1.: dostupný z: http://maxvstephanitz.homestead.com/
ANONYM 2.: dostupný z: http://www.lurca.de/
ANONYM 3.: dostupný z: http://www.faunanet.cz/
ANONYM 4.: dostupný z: http://www.hovawart.ic.cz/
WWW.FCI.BE.
FCI-Standard
N°
190
/
12.01.1998
Dostupný
z:
http://www.fci.be/uploaded_files/190A2002_en.doc
GÖTZOVÁ, Dagmar Ing. Vyhodnocení DKK u některých retrieverů. http://retriver.cz/zdravi
[1.2.2002] [cit. 2003-2-16]. Dostupné z: http://retriver.cz/zdravi/dkk_uvod.htm
HOVAWART KLUB ČR. Chovatelství – plemeníci. http://www.hovawart.cz/ [06.02.2006]
dostupné z: http://www.hovawart.cz/
NOVÁK
Luděk
Ing.
Chovatelská
stanice
„z Páralovy
zahrady“
dostupné
z:
http://web.quick.cz/hovawarti/
ŠVÁB,
Josef
Ing.,
Trocha
čísel
http://retriver.cz/zdravi/dkk_uvod.htm
http://retriver.cz/zdravi/dkk_procenta.htm
–
DKK
[1.2.2002]
retrieverů
[cit.
–
naměřených
2003-2-18].
Dostupné
v ČR.
z:
12. Příloha
OBRAZOVÁ PŘÍLOHA
Obr. 1: Mědirytina „Rytíř, smrt a ďábel“
Obr. 2: Dílo Petruse de Crescentiis z 18. stol
Obr. 3: Max von Stephanitz
Obr. 4: Pes předveden A. Heimovi
Obr. 5: Staroněmecký ovčák
Obr. 6: Psí rodina a starý kůň
Obr. 7: Castor Meyer-Busch
Obr. 8: Rodokmen hovawarta z roku 1945
Obr. 9: Pováleční hovawarti
Obr. 10: Vývoj plemene hovawart
Obr. 11: Rozdíl tělesné stavby u psa a feny hovawarta71
Obr. 12: Míry psa
Obr. 13: Světlé zbarvení oka u hovawarta
Obr. 14: Volné pysky a tzv. „brýle“ u hovawarta
Obr. 15a: Popis chrupu psa
Obr. 15b: Chrup psa
Obr. 16: Schématické znázornění jednotlivých druhů skusů u psa
Obr. 17: Ukázka „proměnlivé“ nosní houby u plavého hovawarta
Obr. 18: Ukázkové plavé zbarvení u hovawarta
Obr. 19: Ukázka odchylek zbarvení u hovawartů
Obr. 20: Ukázka zbarvení hovawartů černých se znaky
Obr. 21: Ukázka černého zbarvení hovawartů
Obr. 22: První fena v ČR: Fee vom Siegfriedshof
Obr. 23: První pes v ČR Etienne vom blauen Band
Obr. 24: Lima v.E a první vrh štěňat hovawartů v ČR
Obr. 25: Struktura kůže
Obr. 26: Pyotraumatická dermatitida – hot spot
Obr. 27a: Otitis externa – zánět zevního zvukovodu
Obr. 27b: Zdravé ucho
Obr. 28a: Trávicí soustava psa
Obr. 28b: Popis trávicího systému psa
Obr. 29: Žaludek psa
Obr. 30: Torze žaludku
Obr. 31: Krystaly struvitu v močovém sedimentu
Obr. 32: Krystaly cystinu v močovém sedimentu
Obr. 33: Pohlavní ústrojí psa
Obr. 34: Srdce psa
Obr. 35: Kyčelní kloub psa
Obr. 36a: Rentgenový snímek zdravých kyčlí u psa
Obr. 36b: Rentgenový snímek s příznaky dysplazie
Obr. 36c: Rentgenový snímek s těžkou dysplazií
Obr. 37: Trojitá osteotomie pánve
Obr. 38: Bezcementová totální endoprotéza kyčelního kloubu u psa
Obr. 1: Mědirytina „Rytíř, smrt a
ďábel“
(Räber, 1994)
Obr. 2: Dílo Petruse de Crescentiis z 18. stol (Blasiusová, 1999).
Český překlad viz. Text. příloha A.
Obr. 3: Max von Stephanitz (http://maxvstephanitz.homestead.com/)
Obr. 4: Pes předveden A. Heimovi
Tento pes, kterého asi v roce 1908 Bertram König „rekonstruoval“ jako hovawarta, byl
předveden A. Heimovi asi v r. 1910. V Curychu jej Heim označil jako „štíhlý typ bernského
salašnického psa“ (Räber, 1994).Černý pes se znaky je pravděpodobně kříženec venkovského
psa a gordon setra ( Kejcz, 1999).
Obr. 5: Staroněmecký ovčák (Blasiusová, 1999).
Obr. 6: Psí rodina a starý kůň
Pes, kterého namaloval Benno Adam v roce 1869 na obraze „psí rodina a starý kůň“ mohl být
zcela dobře „čistokrevný“ hovawart, protože i dvě z jeho štěňat již mají světlou srst hovawartů.
Obraz výrazně ilustruje, že takový druh selského psa existoval ještě před tím, než se s chovem
tohoto plemene započalo. (Sbírka Georga Schäfra, Schweinfurt) (Räber, 1994).
Obr. 7: Castor Meyer-Busch (www.lurca.de)
Obr. 7
Obr. 8: Rodokmen hovawarta z roku 1945 (Wienrich, 1994)
Obr. 9: Pováleční hovawarti fotografováni 1949. Zleva do prava: Eike 1948, Billung 1848, Asta
1943, Barbara 1945. Billung by nebyl do dnešního chovu připuštěn z důvodu chybného
zabarvení ( Kejcz, 1999).
Obr. 10: Vývoj plemene hovawart Grafické znázornění od Heinze Radama vystihuje popsaný
vývoj plemene ( Wienrich, 1994).
Typový pes
Německý ovčák
Kuvacz
Novofundlandský pes
Leonberger
Africký divoký pes
A – uznání plemene
B – konec připouštění jiných
C – prošlechtěné plemeno
D – uznání jako pracovní pes
E, F – potírání DKK
Obr. 11: Rozdíl tělesné stavby u psa a feny hovawarta
Pes – vpravo (Kondor Plavý vítr) a fena (Kesidy Plavý vítr) hovawarta.(foto: Pavel Uhliar)
Obr. 12: Míry psa
(velká písmena = měřeno posuvnou mírou, malá písmena = měřeno páskovou mírou): A –
kohoutková výška, B – délka psa, C – hloubka hrudníku, c – objem hrudníku, d – délka hlavy, edélka nosu, f- délka hřbetu ( Procházka, 2005).
Obr. 13: Světlé zbarvení oka u hovawarta (Kejcz, 1999)
Obr. 14: Volné pysky a tzv. „brýle“ u hovawarta (Andy z Lukasova Dolíku)
(foto: Lenka Šteklová)
Obr. 15a: Popis chrupu psa
I - řezáky, C - špičáky, P -třenové, M –stoličky
(www.faunanet.cz/psi)
Obr. 15b: Chrup psa
Chrup psa v horní čelisti s viditelným čichovým labyrintem a kořeny zubů
(Done, 1996)
Obr. 16: Schématické znázornění jednotlivých druhů skusů u psa ( Procházka, 2005).
Obr. 17: Ukázka „proměnlivé“ nosní houby u plavého hovawarta (Fábin, 2003)
Obr. 18: Ukázkové plavé zbarvení u hovawarta (Clairmont z Brzáneckých vinohradů)
(Foto: www.hovawart.cz)
Obr. 19: Ukázka odchylek zbarvení u hovawartů
Obr. z knihy Susanne Kerl (2001) ukazuje vpravo fenu s chybějícími odznaky
na hlavě i na hrudi a vpravo psa s dobře vyvinutými znaky a s bílou skvrnou, která je ovšem
přípustná.
Obr. 20: Ukázka zbarvení hovawartů černých se znaky
Art ze Starého dvora jako představitel ukázkového zbarvení černé se znaky
( foto: www.hovawart.cz)
Obr. 21: Ukázka černého zbarvení hovawartů
Pes Damián AdamůvHrádek jako reprezentant černého zbarvení u hovawartů.
(foto: http://www.hovawart.ic.cz/)
Obr. 22: První fena v ČR: Fee vom Siegfriedshof (foto: http://web.quick.cz/hovawarti/)
Obr. 23: První pes v ČR Etienne vom blauen Band (foto: http://web.quick.cz/hovawarti/)
Obr. 24: Lima v.E a první vrh štěňat hovawartů v ČR (foto: http://web.quick.cz/hovawarti)
Obr. 25: Struktura kůže
Obrázek ukazuje strukturu kůže a zároveň zobrazuje různé příčiny vyvolávající chorobu:
 Levý kroužek: různé vrstvy pokožky
 Levá spodní část obrázku: zdravý vlasový folikul a mazové žlázy
 Prostřední spodní část obrázku: povrchový zánět kůže po štípnutí blechou
 Pravá spodní část obrázku: roztoči trudníci (demodex canis) ve vlasových folikulech a mazové
žláze; v malém kroužku ve zvětšeném zobrazení
 Pravá horní část obrázku: bakteriální folikulitida: vlasový míšek naplněný hnisem a zbytky
tkáně
 Prostřední horní část obrázku: rozšíření bakteriální infekce do navazující tkáně
 Kroužek vpravo dole: buňky imunitního systému přijímají bakterie
(Wienrich, 2002)
Obr. 26: Pyotraumatická dermatitida – hot spot (Wienrich, 2002)
Obr. 27a: Otitis externa – zánět zevního zvukovodu
Nemocné ucho (Wienrich, 2002)
Obr. 27b: Zdravé ucho ( Done, 1996)
Obr. 28a: Trávicí soustava psa ( Done, 1996)
Obr. 28b: Popis trávicího systému psa (Done, 1996)
Obr. 29: Žaludek psa (Done, 1996)
Obr. 30: Torze žaludku ( Sova, 1987)
Obr. 31: Krystaly struvitu v močovém sedimentu (Svoboda a kol., 2001)
Obr. 32: Krystaly cystinu v močovém sedimentu (Svoboda a kol., 2001)
Obr. 33: Pohlavní ústrojí psa ( Done, 1996)
Obr. 34: Srdce psa (Done, 1996)
Obr. 35: Kyčelní kloub psa (Done, 1996)
Obr. 36a: Rentgenový snímek zdravých kyčlí u psa (http://retriver.cz/zdravi/dkk_uvod.htm)
Obr. 36b: Rentgenový snímek s příznaky dysplazie (http://retriver.cz/zdravi/dkk_uvod.htm)
Obr. 36c: Rentgenový snímek s těžkou dysplazií (http://retriver.cz/zdravi/dkk_uvod.htm)
Obr. 37: Trojitá osteotomie pánve
Rentgenový snímek pánve ve ventrodorzální projekci bezprostředně po operaci
(Svoboda a kol., 2001)
Obr. 38: Bezcementová totální endoprotéza kyčelního kloubu u psa
(Svoboda a kol., 2001)
TABELÁRNÍ A GRAFICKÁ PŘÍLOHA
Tab. 1: Přehled vývoje váhy a výšky u hovawartů
Tab. 2: Vrhy a zbarvení štěňat v letech 200-2004
Tab. 3: Přehled o uchovněných jedincích a jejich povahách
za léta 1999-2003
Tab. 4: Základní kritéria hodnocení dysplazie kyčelního
kloubu u psů
Tab. 5: Přehled o DKK hovawartů v ČR od roku 1990 do roku
2005
Tab. 6: DKK hovawartů v ČR
Graf 1: Zastoupení barevných variant v populaci hovawartů
v ČR
Graf 2: Zastoupení barevných variant v populaci hovawartů
v IHF – Dánsko
Graf 3: Zastoupení barevných variant v populaci hovawartů
v IHF – Švédsko
Graf 4: Zastoupení barevných variant v populaci hovawartů
v ČR v roce 2005
Graf 5: Povahy hovawartů v ČR
Graf 6: Věkové rozdělení podle pohlaví při onemocnění
Graf 7: Rozdělení onemocnění u psů a fen
Graf 8: Četnost výskytu zdravotních obtíží dle sledovaných
skupin
Graf 9: Vývoj stabilizace DKK v německém chovatelském
klubu RZV
Graf 10: Vývoj pozitivních nálezů DKK u hovawartů v ČR
Graf 11a: Přehled DKK hovawartů v ČR – dle jednotlivých
stupňů
Graf 11b: Přehled DKK hovawartů v ČR – souhrnné členění
Graf 12a: Přehled DKK Labrador Retrivrů v ČR – dle
jednotlivých stupňů
Graf 12b: Přehled DKK Labrador Retrivrů v ČR – souhrnné
členění
Graf 13: Komparace DKK hovawartů v ČR a Labrador
Retrivrů v ČR
Tab. 1: Přehled vývoje váhy a výšky u hovawartů (Wienrich, 1994)
psi
věk (měsíc)
váha (kg)
výška (cm)
2
3
4
5
6
7
8
9
10
12
24
8,30
15,00
21,50
27,00
31,50
37,00
39,50
42,00
43,00
43,50
45,00
34,00
41,00
49,00
55,00
62,00
64,00
66,00
68,00
69,00
69,00
70,00
feny
váha (kg)
výška (cm)
7,80
12,50
18,00
24,00
27,00
28,00
30,00
31,50
32,50
33,00
36,00
33,00
41,00
48,00
55,00
61,00
62,00
63,00
64,00
65,00
66,00
66,00
Tab. 2: Vrhy a zbarvení štěňat v letech 2000-2004
(zdroj dat: Ing. Luděk Novák)
rok 2000
Oblast
Nenakryto
Nezabřezlo
Počet
vrhů
StČ
VČ
Se+ZČ
SM
JM
JČ
CELKEM
0
0
0
0
0
0
0
4
1
0
5
1
0
11
13
4
4
4
11
0
36
rok2002
Oblast
StČ
VČ
Se+ZČ
SM
JM
JČ
CELKEM
rok 2003
Nenakryto
Nezabřezlo
Počet
vrhů
1
0
0
4
2
0
7
1
2
1
1
1
0
6
7
5
4
4
7
0
27
Počet
štěňat
na 1vrh
7,23
9,00
7,75
7,50
9,00
0,00
8,06
Počet
štěňat
na 1vrh
8,71
7,20
9,50
4,50
7,00
0,00
7,48
rok 2001
Oblast
Nenakryto
Nezabřezlo
Počet
vrhů
StČ
VČ
Se+ZČ
SM
JM
JČ
CELKEM
0
0
0
0
1
0
1
2
2
0
4
4
0
12
15
5
5
3
10
0
38
Počet
štěňat
na 1vrh
8,27
8,00
10,00
6,33
6,70
0,00
7,89
Oblast
Nenakryto
Nezabřezlo
Počet
vrhů
StČ
VČ
Se+ZČ
SM
JM
JČ
CELKEM
0
1
0
2
0
0
3
2
0
7
2
3
0
14
9
8
3
8
4
0
32
Počet
štěňat
na 1vrh
7,00
7,63
8,33
6,38
8,75
0,00
7,34
20002004
Oblast
Nenakryto
Nezabřezlo
Počet
vrhů
Počet
štěňat
na 1vrh
2000
2001
2002
2003
2004
CELKEM
0
1
7
3
14
25
11
12
6
14
14
57
36
38
27
32
53
186
8,06
7,89
7,48
7,34
7,09
7,54
rok 2004
Oblast
Nenakryto
Nezabřezlo
Počet
vrhů
StČ
VČ
Se+ZČ
SM
JM
JČ
CELKEM
2
3
0
6
2
1
14
5
3
0
4
0
2
14
17
10
9
6
7
4
53
Počet
štěňat
na 1vrh
6,88
7,80
6,22
7,67
5,86
9,50
7,09
Tab. 3: Přehled o uchovněných jedincích a jejich povahách za léta 1999 – 2003
Celkem 579 hovawartů. Z toho 178 psů a 401 fen
(zdroj dat: Ing. Novák Luděk)
celkem
psi
%
feny
%
celkem
%
178
x
401
x
579
x
průměrná
výška
nejnižší
výška
nejvyšší
výška
66,73
63
71
62,03
53
67
bílý znak
přípustná
standardní povaha se
povaha
sklonem k
flegmatičnosti
přípustná
povaha se
sklonem k
plachosti,
nervozitě
vyloučeno z
chovu
57
32,02%
109
27,18%
166
28,67%
113
63,48%
145
36,16%
258
44,56%
28
15,73%
153
38,15%
181
31,26%
2
1,12%
0
0,00%
2
0,35%
35
19,66%
103
25,69%
138
23,83%
Tab. 4: Základní kritéria hodnocení dysplazie kyčelního kloubu u psů
(Svoboda a kol., 2001)
označení podle
stupeň DKK
stupeň DKK (slovy)
schématu FCI
0
negativní
A
1
přechodný
B
2
lehký
C
3
střední
D
4
těžký
E
RTG příznaky DKK
anatomická pravidelnost, žádné
příznaky dysplazie
mírná anatomická nepravidelnost,
kloubní plochy hlavice femuru a
acetabula jsou mírně inkongruentní,
střed hlavice leží mediálně od
dorzálního okraje acetabula
Patrná anatomická nepravidelnost,
kloubní plochy hlavice femuru a
acetabula jsou inkongruentní,
kraniolaterální okraj acetabula je
mírně oploštělý, mírná artróza, střed
hlavice se zhruba kryje s dorzárlním
okrajem acetabula
zřetelná anatomická nepravidelnost,
zřejmá inkongruence kloubních
ploch hlavice femuru a acetabula,
artróza, střed hlavice leží laterálně
od dorzálního okraje acetabula
výrazná anatomická nepravidelnost,
výrazná subluxace až luxace hlavice
femuru z acetabula, těžká artróza,
deformity krčku, hlavice i acetabula
Úhel podle NorbergaOlssona
105º a více
105º a více
105º - 100º
100º- 90º
méně než 90º
Tab. 5: Přehled o DKK hovawartů v ČR od roku 1990 do roku 2005
(zdroj dat: Hovawart klub ČR)
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1997
2000
2003
2004
2005
Pozitivních
1
12
11
26
24
26
19
37
49
50
53
Negativních
4
14
19
24
31
57
51
74
87
67
124
Celkem vyšetřeno
5
26
30
50
55
83
70
111
136
117
177
% negativních
80,00% 53,85% 63,33% 48,00% 56,36% 68,67% 72,86% 66,67% 63,97% 57,26% 70,05%
% pozitivních
20,00% 46,15% 36,67% 52,00% 43,64% 31,33% 27,14% 33,33% 36,03% 42,74% 29,95%
Tab. 6: DKK hovawartů v ČR
- vyšetřeno 1329 jedinců –
(zdroj dat: Ing.Luděk Novák)
DKK Hovawart
SUM
%
negativní
876
65,91%
1 alespoň na jedné kyčli
149
11,21%
2 alespoň na jedné kyčli
182
13,69%
3 alespoň na jedné kyčli
92
6,92%
4 alespoň na jedné kyčli
30
2,26%
celkem
1329
100,00%
Graf.1: Zastoupení barevných variant v populaci hovawartů v ČR
(zdroj dat: zpravodaje Hovawart klubu ČR 1992 - 2004)
80%
70%
60%
%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
94
95
96
97
98
99
00
01
rok
Černá se znaky
Plavá
Černá
02
03
04
Graf 2: Zastoupení barevných variant v populaci hovawartů v Dánsku
(zdroj dat: zpravodaj Hovawart klubu ČR 1/2000)
80%
70%
60%
%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
88
89
90
91
92
93
94
Plavá
Černá
rok
Černá se znaky
95
96
97
Graf 3: Zastoupení barevných variant v populaci hovawartů v IHF - Švédsko
(zdroj dat: zpravodaj Hovawart klubu ČR 1/2000)
80%
70%
60%
%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
88
89
90
91
92
93
94
rok
Černá se znaky
Plavá
Černá
95
96
Graf 4: Zastoupení barevných variant v populaci hovawartů v ČR v roce 2005
(zdroj dat: zpravodaj Hovawart klubu ČR 3/2005)
50%
45%
40%
35%
%
30%
25%
20%
15%
10%
5%
0%
05
rok
Černá se znaky
Plavá
Černá
Graf 5: Povahy Hovawartů v ČR
celkem 579 jedinců, z toho 178 psů a 401 fen
(zdroj dat: Ing. Novák Luděk)
63,48%
70,00%
60,00%
50,00%
38,15%
36,16%
40,00%
25,69%
30,00%
19,66%
15,73%
20,00%
1,12% 0,00%
10,00%
0,00%
standardní povaha
přípustná povaha
flegmatičnost
přípustná povaha plachost,
nervozita
psi
feny
vyloučeno z chovu
Graf 6: Věkové rozdělení podle pohlaví při onemocnění
celkový počet 11710, z toho 6899 psů a 4811 fen
(zdroj dat: Mihaljevic, 1988)
1800
1600
Počet onemocnění
1400
1200
1000
FENY
PSI
CELKEM
800
600
400
200
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
věk
12
13
14
15
16
17
18
19
>=20
Graf 7: Rozdělení onemocnění u psů a u fen
(zdroj dat: Mihaljevic, 1988)
18,00%
16,00%
14,00%
12,00%
10,00%
PSI
FENY
8,00%
6,00%
4,00%
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
onemocnění
11
12
13
14
15
různé
psinka
nervový
systém
srdce
močové cesty
ledviny
dýchací ústrojí
páteř
nádory
zuby a dásně
pohlavní
ústrojí
krční mandle
úrazy
oči
uši
klouby a kosti
trávicí ústrojí
0,00%
srst a kůže
2,00%
16
17
18
N
em
N
em
oc
ik
oc
N
ož
em
ik
ní
ůž
oc
ch
e
it
d
rá
e
riv
vi
cí
át
ho
N
ů
em
sy
oc
s
Ú
té
Po
ra
ip
m
zy
ru
oh
u
ch
a
yb
y
o
ov
st
re
N
at
éh
pr
ád
ní
o
od
or
s
u
ov
ys
kč
té
é
ní
on
m
ho
u
em
sy
oc
st
ně
ém
O
n
ne
u
íN
m
em
t
um
oc
oc
ně
or
i
ní
oč
y
N
N
í
m
em
em
a
oč
ví
oc
oc
ov
če
id
ik
éh
k
ýc
ar
o
di
ha
ús
ov
tr
cí
oj
ho
as
í
N
ku
sy
em
lá
s
té
rn
oc
m
íh
ii
In
u
o
m
fe
s
un
ys
kč
itn
té
ní
m
íh
a
u
o
pa
sy
ra
st
zi
ém
tá
rn
u
ín
em
oc
i
Graf 8: Četnost výskytu zdravotních obtíží dle sledovaných skupin
(celkem 281 hovawartů)
12,00%
4,00%
2,00%
11,39%
10,00%
8,19%
8,00%
6,41% 6,41%
6,00%
3,56% 3,56% 3,56%
3,20% 2,85%
0,71% 0,71%
0,36% 0,36%
0,00%
Graf 9.: Vývoj stabilizace DKK v německém chovatelském klubu RZV
(Kejcz, 1999)
100%
90%
80%
70%
60%
Těžké
Střední
Lehké
Podezření
Bez příznaků
50%
40%
30%
20%
10%
0%
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
Graf.10: Vývoj pozitivních nálezů DKK u hovawartů v ČR
(zdroj dat: Hovawart klub ČR)
60,00%
50,00%
procent
40,00%
30,00%
20,00%
10,00%
0,00%
1990
1991
1992
1993
1994
1995
rok
1997
2000
2003
2004
2005
Graf 11a: Přehled DKK Hovawartů - dle jednotlivých stupňů
sledováno 1329 jedinců
(zdroj dat: Ing. Novák Luděk)
65,91%
7,30%
0,23%
0,23%
2/4 nebo 4/2
0,23%
1/4 nebo 4/1
0,75%
4/0 nebo 0/4
0,83%
3/4 nebo 4/3
0,83%
4/4
1,66%
1/3 nebo 3/1
1,81%
3/0 nebo 0/3
2,63%
3/3
2,63%
2/3 nebo 3/2
3,69%
1/2 nebo 2/1
1/0 nebo 0/1
1/1
2/0 nebo 0/2
0/0
3,91%
2/2
7,37%
Graf 11b: Přehled DKK Hovawartů v ČR - souhrnné členění
sledováno 1329 jedinců
(zdroj: Ing. Novák Luděk)
70,00%
65,91%
60,00%
50,00%
40,00%
30,00%
20,00%
13,69%
11,21%
10,00%
6,92%
2,26%
0,00%
negativní
1 alespoň na jedné kyčli
2 alespoň na jedné kyčli
3 alespoň na jedné kyčli
4 alespoň na jedné kyčli
Graf 12a: Přehled DKK Labrador Retriverů v ČR - dle jednotlivých stupňů
sledováno 1590 jedinců
(zdroj dat: Ing. Josef Šváb)
36,73%
14,40%
10,75%
10,82%
8,74%
5,53%
4,09%
3,46%
4/0 nebo 0/4
3/4 nebo 4/3
0,00%
0,19%
0,82%
2/4 nebo 4/2
1,64%
1/4 nebo 4/1
1,89%
4/4
0,75%
1/3 nebo 3/1
3/0 nebo 0/3
3/3
2/3 nebo 3/2
1/2 nebo 2/1
2/2
1/0 nebo 0/1
1/1
2/0 nebo 0/2
0/0
0,19%
Graf 12b: Přehled DKK Labrador Retrivrů v ČR - souhrnné členění
sledováno 1590 jedinců
(zdroj dat: Ing. Josef Šváb)
40,00%
36,73%
35,00%
30,00%
25,66%
25,00%
23,14%
20,00%
15,00%
9,94%
10,00%
4,53%
5,00%
0,00%
negativní
1 alespoň na jedné kyčli
2 alespoň na jedné kyčli
3 alespoň na jedné kyčli
4 alespoň na jedné kyčli
Graf 13: Komparace DKK hovawartů v ČR a labrador retrivrů v ČR
sledováno 1329 jedinců HW a 1590 jedinců LR
(zdroj dat: Ing. Luděk Novák, Ing. Josef Šváb)
70,00%
60,00%
50,00%
40,00%
30,00%
HW %
LR %
20,00%
10,00%
0,00%
negativní
1 alespoň
2 alespoň
na jedné
3 alespoň
na jedné
kyčli
na jedné
kyčli
kyčli
4 alespoň
na jedné
kyčli
TEXTOVÁ PŘÍLOHA
TEXT. PŘÍLOHA A: ČESKÝ PŘEKLAD DÍLA PETRUSE DE CRESCENTIISE
TEXT. PŘÍLOHA B: STANDARD PLEMENE HOVAWART
TEXT. PŘÍLOHA C: ORIGINÁLNÍ ZNĚNÍ STANDARDU HOVAWARTA
TEXT. PŘÍLOHA D: VÝSTAVY A ZKOUŠKY
TEXT. PŘÍLOHA E: PŘEHLED ÚSPĚŠNÝCH HOVAWARTŮ V ČR
TEXT. PŘÍLOHA F: BONITAČNÍ KÓD
Text. Příloha A: Český překlad díla Petruse de Crescentiise
Německý pastýřský pes (Canis extrarius, villaticus)
S tímto psem se setkáváme již ve starých středověkých dokumentech, kde se objevuje pod
názvem Haus nebo Hofhund (Canis qui curtem defendit) ve Wemannském, a pod jménem
hovawarth také v Bójském zákoně, zatímco ve spisech z 9. až 15. století bývá označován jako
Hofewart, Hofwart nebo Hofward.
Srst na těle je dlouhá, chundelatá, nezřetelně zvlněná a trochu drsná, na hrdle, na krku, na břiše,
na zadní straně předních i zadních nohou, jakož i na uších a na ocase, zvláště pak na jeho spodu,
delší a huňatější než na ostatních částech těla. Jen obličej a přední strany nohou jsou kryty
krátkou srstí. Zbarvení je zpravidla celočerné nebo hnědé, někdy však je také spodní strana těla
zbarvena světleji, a někdy dokonce čistě bíle nebo žlutavě bíle.
V oněch časech byl - jak už j těchto pojmenování vyplývá-používán hlavně ke hlídání domu a
také dnes je užíván především tímto způsobem, ačkoliv tu a tam je užíván také ke hlídání ovčích
stád a v některých oblastech dokonce k tahu.
( Blasiusová, 1999).
Text. Příloha B: Standard plemene Hovawart
HOVAWART
Původ:
Použití:
Klasifikace F.C.I.:
Německo
pracovní pes
skupina
2
sekce
2.2
S pracovní zkouškou
pinčové, knírači, molosoidi a švýcarští
salašničtí psi
molosoidi, horští psi
Stručná historie plemene
Hovawart je velmi staré německé plemeno pracovních psů. Jeho název pochází z původního
středoněmeckého Hova = Hof = dvůr, statek a
Wart = Wächter = strážce (Novák, 2002).
Toto plemeno bylo od roku 1922 nově šlechtěno za použití typově podobných psů které se
podařilo najít na selských dvorech. Kromě toho byli zpočátku do chovu použiti i němečtí ovčáci,
novofundlandští psi, leonbergři a další plemena. Přísnou selekcí se podařilo znovu dosáhnout
typu původního pracovního psa ( Blasiusová, 1999).
V zemi původu se přikládá velký význam dobrému zdravotnímu stavu. Zvláště dysplazie
kyčelních kloubů (DKK) byla dlouholetou selekcí značně snížena. Očekává se, že tyto snahy
najdou následování ve všech chovatelských klubech (Novák, 2002).
Celkový vzhled
Hovawart je silný, středně velký, dlouhosrstý pracovní pes s poněkud delší tělesnou
stavbou (Novák, 2002). Pohlavní rozdíly jsou jasně patrné zejména ve tvaru hlavy a v celkové
tělesné stavbě ( Blasiusová, 1999).
Důležité proporce
Délka těla činí přibližně 110 – 115% kohoutkové výšky (Fábin, 2003).
Povaha
Hovawart je uznávaným psem k všestrannému použití. Založením je to vyrovnaný a
dobromyslný pes. Má dobré obranářské vlastnosti i bojovnost, je sebejistý a dobře zatížitelný.
Má střední temperament a velmi dobrý čich (Novák, 2002). Jeho harmonické tělesné proporce a
mimořádná vazba na rodinu z něj činí vynikajícího doprovodného, hlídacího, obranného,
záchranářského a stopovacího psa ( Blasiusová, 1999).
Hlava
Nosní hřbet je rovný a rovnoběžný s mozkovnou. Čenich a lebka jsou přibližně stejně
dlouhé. Kůže na hlavě těsně přiléhá. Mozkovna: Silná hlava má široké klenuté čelo.
Stop: Jasně patrný (Blasiusová, 1999).
Obličejová část lebky:
Nos: nosní dírky jsou dobře vyvinuté. U černých psů se znaky a černých je pigmentace černá.
Pigmentace u plavých zvířat je černá, je povolen proměnlivý nos ( Blasiusová, 1999).
Čenich: Silný, jak při pohledu ze strany, tak i shora se mírně zužuje ( Blasiusová, 1999).
Pysky: dobře přiléhají
Skus / chrup: je úplný, silný, nůžkový (42 zubů). Silné zuby stojí svisle v čelistech. Klešťový
skus je přípustný (Novák, 2002).
Oči: Oči jsou kulaté až oválné, ani moc výrazné a ani zapadlé. Barva je tmavohnědá až středně
hnědá. Oční víčka těšně přiléhají ( Wienrich, 1994).
Uši: jsou trojúhelníkové převislé se zakulacenými špičkami volně přiléhají. Jsou posazeny
vysoko a daleko od sebe, čímž opticky rozšiřují vrchní část hlavy a dosahují svojí délkou až ke
koutkům pysků. Přední okraj leží přibližně uprostřed mezi okem a týlním hrbolem. V klidu
přiléhají ploše, při pozornosti mohou být namířeny poněkud dopředu (Novák, 2002).
Krk
Silný, středně dlouhý, kůže těsně přiléhá na hrdle (Kejcz, 1999)
Tělo
Hřbet: rovný a pevný (Wiernrich, 1994).
Bedra: silná, mírně delší než záď (Kejcz, 1999)
Záď: je mírně spaditá a středně dlouhá (Blasiusová, 1999).
Hruď: je široká, hluboká a mohutná (Novák, 2002).
Ocas:
Je bohatě osrstěný a dosahuje až pod hlezna, ne však k zemi. Podle nálady psa je nesen
nad hřbetem nebo svěšený ( Blasiusová, 1999).
Končetiny:
Hrudní končetiny: jsou silné a při pohledu zepředu i ze strany jsou rovné a svisle
postavené (Novák, 2002).
Lopatky: velmi svalnaté, správně šikmo uložené a dlouhé (Wienrich, 1994).
Rameno: dlouhé, těsně přiléhá k tělu (Kejcz, 1999)
Lokty: přiléhají k hrudnímu koši (Blasiusová, 1999).
Zápěstní kloub: silný (Blasiusová, 1999)
Nadprstí: je poněkud šikmo postavené (Novák, 2002).
Pánevní končetiny: Pánevní končetiny jsou silné, při pohledu zezadu svisle postavené, dobře
zaúhlené ( Blasiusová, 1999).
Hlezna: velmi silná a hluboká ( Novák, 2002).
Tlapy: jsou kruhové, silné a kompaktní. Prsty jsou klenuté a těsně k sobě přiléhající (Novák,
2002). Paspárky je nutno odstranit, s výjimkou zemí, kde je to zákonem zakázáno. Drápy
černých psů se znaky i čistě černých jsou černě pigmentované. U plavých psů mohou být
pigmentovány méně (Blasiusová, 1999).
Pohyb:
Při všech druzích pohybu, jak při pohledu zepředu, tak i zezadu je pohyb přímočarý a
prostorný. Vydatný klus vychází při správném posunu ze zadních končetin (Novák, 2002).
Kůže:
Kůže celkově dobře přiléhá. U černých psů i černých se znaky má modravý lesk, u
plavých většinou růžový lesk ( Blasiusová, 1999).
Osrstění
Srst: silná dlouhá srst je lehce zvlněná, přiléhavá, s menším množstvím podsady. Na hrudi, na
břiše, na zadních stranách hrudních končetin a na ocasu je delší. Na hlavě a na přední straně
pánevních končetin je srst krátká (Blasiusová, 1999).
Zbarvení: jsou 3 varianty zbarvení: černá se znaky, černá, plavá (Kejcz, 1999).
Černá se znaky: Srst je černá a lesklá, barva znaků je středně plavá. Na hlavě začínají znaky pod
nosním hřbetem a dosahují kolem koutků úst až k hrdlu. Body nad očima jsou zřetelně viditelné.
Znak na hrudi sestává ze dvou vedle sebe ležících skvrn, které mohou být spojené. Na předních
končetinách dosahují znaky při ohledu ze strany od prstů zhruba až k nadprstí a vybíhají dozadu,
do výše trupu (Novák, 2002). Na pánevních končetinách jsou znaky pod hleznem patrny při
pohledu ze strany jako úzký proužek, jenž na přední straně pánevních končetin sahá až do výšky
břicha. Také pod nasazením ocasu jsou patrné odznaky. Znaky na všech částech těla jsou jasně
ohraničené ( Blasiusová, 1999). Ojedinělá malá bílá skvrna na hrudi, stejně jako jednotlivé bílé
chlupy na prstech a na konci ocasu jsou přípustné. Pigmentace na víčkách, nose, pyscích a
polštářcích je černá (Novák, 2002).
Černá: srst je černá a lesklá. Ojedinělá malá bílé skvrna na hrudi, stejně jako jednotlivé bílé
chlupy na prstech a na konci ocasu jsou přípustné. Pigmentace víček, nosní houby, pysků a
polštářků je černá ( Blasiusová, 1999).
Plavá: středně plavá, lesklá zesvětluje směrem ke končetinám a k břichu. Ojedinělá malá bílá
skvrna na hrudi stejně jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na konci ocasu jsou přípustné.
Pigmentace na víčkách, nose, pyscích a polštářcích je tmavá až černá ( Novák, 2002).
Velikost
Psi
63 – 70 cm výšky v kohoutku
Feny 58 – 65 cm výšky v kohoutku
(Fábin, 2003).
Vady:
Všechny odchylky do výše uvedených bodů je nutno považovat za vady. Jejich
hodnocení by mělo přesně odrážet stupeň odchylky ( Blasiusová, 1999).
Diskvalifikující vady podle Nováka (2002). I.
Celkový vzhled:
psi kteří fenotypově neodpovídají plemenu
feny se silně samčím nebo psi se silně samičím výrazem
Rámec:
značné odchylky od proporcí uváděných ve standardu
Chování a povaha:
agresivita, reakce na střelbu (bázlivost) nebo letargie
Hlava:
chybějící stop
modré nebo břízové oči
vzpřímené, klopené, růžičkovité uši nebo silně odstávající
předkus, podkus, nebo křížový skus
chybí-li více než 2PI nebo jiný zub s výjimkou obou M3
Krk:
výrazně volná kůže na hrdle nebo tzv. lalok
Tělo:
silně pronesený nebo kapří hřbet
příliš úzký nebo válcovitý hrudník
anomálie ocasu, příliš krátký nebo trvale zatočený ocas
Končetiny:
silné přestavení zádi
Srst:
zcela zkadeřená srst
barvy jiné než ve standardu – např. modrošedá, vlčí zbarvení, hnědá, šedá, bílá, strakatá, plavá se
sazovitým nádechem
černí se znaky:
šedé nebo hnědé skvrny mimo znaky standardu
převažující podsada jiné než černé barvy
převažující šedá nebo bělavá barva ve znacích
černí:
šedé nebo hnědé skvrny
převažující podsada jiné než černé barvy
(Novák, 2002).
Diskvalifikující vady podle Nováka (2002) II.
plaví:
jednotlivé bílé chlupy na hřbetě nosu nevedou k vyloučení chovu
pouze červenohlavá barva bez zesvětlení
běloplavá barva a to i na uších
zřetelně bílé znaky nad úroveň tolerance standardem
tmavé skvrny, maska
Velikost:
výška menší než spodní hranice
výška větší o více jak 3 cm nad horní hranici
N.B. : psi musí mít 2 průkazně normálně vyvinutá varlata, která se zcela nacházejí v šourku.
Novák (2002).
Díky zpravodaji hovawart klubu České republiky 3/1998 jsem mohla porovnat přehledně
stávající standard od standardu předchozího – standardu FCI č. 190 ze 30.5.1989
Změny, doplňky a úpravy od předchozího vydání standardu jsou uvedeny v textu kurzívou
(Zpravodaj Hovawart klubu 3/1998).
Text. Příloha C: Originální znění standardu hovawarta
Standard
für Hovawart-Hunde
Stand : 12.01.1998
FÉDÉRATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
SECRÉTARIAT GENERAL: 13, Place Albert 1 - B 6530 THUIN (Belg.)
FCI - Standard Nr. 190 / 12.01.1998 / D
HOVAWART
URSPRUNG: Deutschland
DATUM DER PUBLIKATION DES GÜLTIGEN ORIGINALSTANDARDES : 12.01.1998
VERWENDUNG: Gebrauchshund.
KLASSIFIKATION FCI: Gruppe 2
Pinscher und Schnauzer
Molosser und Schweizer Sennenhunde
Sektion 2.2
Molosser, Berghunde
Mit Arbeitsprüfung.
KURZER GESCHICHTLICHER ABRISS : Der Hovawart ist eine sehr alte deutsche
Gebrauchshunderasse. Der Name stammt aus dem Mittelhochdeutschen : Hova = der Hof und
wart = der
Wächter. Seit 1922 wurde diese Rasse unter Verwendung von typmäßig ähnlichen Hunden, die
man auf
Bauernhöfen noch vorfand, neu herausgezüchtet. Außerdem wurden Einkreuzungen von
Deutschen
Schäferhunden, Neufundländern, Leonberger und weiteren Hunderassen in den ersten Jahren der
Zucht
vorgenommen. Durch starke Selektionsmaßnahmen wurde der ursprüngliche
Gebrauchshundetyp wieder
erreicht.
Im Ursprungsland wird auf den Gesundheitszustand des Hovawarts sehr großer Wert gelegt.
Insbesondere ist die Hüftgelenksdysplasie durch jahrzehntelange Selektion auf HD-freie Tiere
bis auf
wenige Prozent zurückgedrängt worden. Es wird erwartet, daß diese Bemühungen in allen
HovawartZuchtvereinen Nachahmung finden.
ALLGEMEINES ERSCHEINUNGSBILD: Der Hovawart ist ein kraftvoller, mittelgroßer, leicht
gestreckter,
langhaariger Gebrauchshund. Die Geschlechtsunterschiede sind vor allem an Kopfform und
Körperbau
deutlich erkennbar.
WICHTIGE MASSVERHÄLTNISSE: Die Rumpflänge beträgt ca. 110 % bis 115 % der
Widerristhöhe.
VERHALTEN UND CHARAKTER : Der Hovawart ist ein anerkannter Gebrauchshund zu
vielseitiger
Verwendung. Von der Veranlagung her ausgeglichen und gutartig, besitzt er Schutztrieb,
Kampftrieb,
Selbstsicherheit und Belastbarkeit, mittleres Temperament und eine sehr gute Nasenveranlagung.
Seine
harmonisch abgestimmten körperlichen Verhältnisse und eine besondere Bindung an seine
Familie
machen ihn insbesondere zu einem hervorragenden Begleit-, Wach-, Schutz-, Rettungs- und
Fährtenhund.
KOPF : Der Nasenrücken ist gerade und bildet eine Parallele zum Oberkopf. Fang und Schädel
sind etwa
gleich lang. Die Kopfhaut liegt straff an.
OBERKOPF:
Schädel : Der kräftige Kopf hat eine breite, gewölbte Stirn.
Stop : Gut erkennbar.
GESICHTSSCHÄDEL:
Nase : Nasenlöcher gut ausgebildet. Bei schwarzmarkenen und schwarzen Hunden ist die
Pigmentierung schwarz; Pigmentierung bei blonden Hunden: schwarz, Wechselnase zulässig.
Fang : Kräftig; sowohl von der Seite als auch von oben gesehen verjüngt er sich wenig.
Lefzen : Sie liegen gut an.
Zähne / Gebiss : Der Hovawart hat ein vollständiges, kräftiges Scherengebiss mit 42 Zähnen
gemäß
der Zahnformel. Die Zähne stehen senkrecht im Kiefer. Zangengebiss ist zulässig.
Augen : Die Augen sind oval, weder hervortretend noch tiefliegend. Ihre Farbe ist dunkel- bis
mittelbraun. Die Augenlider liegen dicht an.
Ohren: Die locker anliegenden dreieckigen Hängeohren sind hoch und weit auseinanderliegend
angesetzt, den Oberkopf optisch verbreiternd, und reichen in ihrer Länge bis mindestens zum
Lefzenwinkel. Ihre Spitze ist leicht abgerundet. In der Ruhestellung liegen sie flach an, bei
Aufmerksamkeit können sie etwas nach vorne gerichtet getragen werden. Die Vorderkante liegt
etwa
auf der Mitte zwischen Auge und Hinterhauptbein.
HALS : Der kräftige Hals ist mittellang, und die Kehlhaut liegt straff an.
KÖRPER:
Rücken: Der Rücken ist gerade und fest.
Lenden: Die Lende ist kräftig und etwas länger als die Kruppe.
Kruppe: Die Kruppe ist leicht abfallend und mittellang.
Brust : Die Brust ist breit, tief und kräftig.
RUTE: Die buschig behaarte Rute reicht bis unterhalb des Sprunggelenkes, aber nicht bis zum
Boden. Sie wird je nach Stimmungslage des Hundes über den Rücken hochgeschwungen oder
gesenkt getragen.
GLIEDMASSEN
VORDERHAND: Die Vorderläufe sind kräftig und, von vorne und von der Seite gesehen,
gerade und
senkrecht gestellt.
Schulter: Sehr gut bemuskelt. Das Schulterblatt ist lang und gut schräg zurückliegend.
Oberarm: Lang, eng am Körper anliegend.
Ellenbogen: Sie liegen am Brustkorb an.
Vorderfußwurzelgelenk: Kräftig.
Vordermittelfuß: Mäßig schräg gestellt.
HINTERHAND : Die Hinterläufe sind kräftig und. von hinten gesehen, senkrecht gestellt. Die
Hinterhand ist gut gewinkelt.
Ober- und Unterschenkel: Sehr gut bemuskelt.
Sprunggelenk: Kräftig, tiefstehend.
PFOTEN: Die Pfoten sind rundlich, kräftig und kompakt. Die Zehen sind gewölbt und eng
aneinanderliegend. Afterkrallen sind zu entfernen, ausgenommen in den Ländern, in denen
solches
durch gesetzliche Bestimmungen verboten ist.
Die Zehennägel bei schwarzmarkenen und schwarzen Hunden sind schwarz pigmentiert.
Die Zehennägel bei blonden Hunden können weniger pigmentiert sein.
GANGWERK: Der Hovawart bewegt sich in allen Gangarten von vorne und hinten gesehen
geradlinig
und raumgreifend. Der Trab ist weit ausgreifend mit gutem Schub aus der Hinterhand.
HAUT: Die Haut ist insgesamt straff anliegend. Bei schwarzmarkenen und schwarzen Hunden
hat sie
einen bläulichen Schimmer, bei blonden einen meist rosa Schimmer.
HAARKLEID
HAAR: Das kräftige Langhaar ist leicht gewellt und anliegend, mit wenig Unterwolle. Es ist
länger an
der Brust, am Bauch, der Rückseite der Vorderläufe, an der Rückseite der Oberschenkel und der
Rute. Am Kopf, an der Vorderseite der Vorderläufe und der Vorderseite der Hinterläufe ist das
Haar
kurz. Das Haarkleid ist geschlossen.
FARBE: Den Hovawart gibt es in drei Farbschlägen : Schwarzmarken, schwarz und blond.
Schwarzmarken: Das Haarkleid ist schwarz und glänzend, die Farbe der Markenzeichnung
mittelblond. Am Kopf beginnt die Zeichnung unterhalb des Nasenrückens und reicht um die
Lefzenwinkel herum bis in die Kehlmarke. Die punktförmigen Abzeichen über den Augen sind
deutlich
sichtbar. Die Brustmarke besteht aus zwei nebeneinanderliegenden Flecken, die miteinander
verbunden sein können. An den Vorderläufen reichen die Marken, von der Seite gesehen, von
den
Zehen bis etwa zum Vordermittelfuß und laufen auf der Hinterseite in Höhe der Ellenbogen aus.
An
den Hinterläufen ist, von der Seite gesehen, die Markenzeichnung unterhalb des Sprunggelenkes
als
breiter Streifen, oberhalb des Sprunggelenkes nur noch als schmaler Streifen sichtbar, der auf der
Vorderseite der Hinterläufe bis in die Höhe der Bauchdecke reicht. Auch unterhalb des
Rutenansatzes
ist eine Markenzeichnung vorhanden. Die Zeichnung ist in allen Bereichen klar abgegrenzt.
Einzelne kleine weiße Flecken an der Brust sowie einzelne weiße Haare an Zehen und
Rutenspitze
sind zulässig.
Die Pigmentierung an Lidern, Lefzen und Ballen ist schwarz.
Schwarz: Das Haarkleid ist schwarz und glänzend.
Einzelne kleine weiße Flecken an der Brust sowie einzelne weiße Haare an Zehen und
Rutenspitze
sind zulässig.
Die Pigmentierung an Lidern, Lefzen und Ballen ist schwarz.
Blond: Das Haarkleid ist mittelblond, glänzend, und wird zum Bauch hin sowie an den Läufen
heller.
Einzelne kleine weiße Flecken an der Brust sowie einzelne weiße Haare an Zehen und
Rutenspitze
sind zulässig. Die Pigmentierung an Lidern, Lefzen und Ballen ist schwarz.
GRÖSSE:
Widerristhöhe: Rüde 63 - 70 cm,
Hündin 58 - 65 cm.
FEHLER: Jede Abweichung von den vorgenannten Punkten muss als Fehler angesehen werden,
dessen Bewertung in genauem Verhältnis zum Grad der Abweichung stehen sollte.
AUSSCHLIESSENDE FEHLER:
Allgemeines Erscheinungsbild:
• Im Phänotyp dem Rassenbild nicht entsprechende Hunde.
• Stark rüdenhafte Hündinnen.
• Stark hündinnenhafte Rüden.
Proportionen:
• Stark abweichende Körperproportionen.
Verhalten und Charakter:
• Aggressive, ängstliche, schußscheue oder lethargische Hunde.
Kopf:
• Fehlender Stop.
• Blaues Auge oder Birkauge.
• Steh-, Kipp-, Rosenohren oder abstehende Ohren.
• Vorbiß, Rückbiß, Kreuzbiß.
• Fehlen von mehr als zwei Zähnen von den 4 PMI und den 2 M3, oder Fehlen eines anderen
Zahnes.
Hals :
• Ausgeprägte Wamme oder viel lose Kehlhaut.
Körper:
• Starker Senkrücken oder stark aufgezogener Rücken.
• Schmale oder tonnenförmige Brust.
• Rutenanomalien, stark verkürzte Rute, ausgeprägte Ringelrute.
Gliedmaßen:
• Stark überhöhte Hinterhand.
Beschaffenheit des Haarkleides:
• Überwiegend gelocktes Haarkleid (Ringellocken).
Farbe des Haarkleides:
Allgemeines:
• Farben, die im Standard nicht beschrieben sind, z.B. blau-grau, wildfarben, braun, weiß,
geschockt, blond mit rußigem Anflug oder überwiegend mehrzoniges Haar.
• Weiße Flecken. Einzelne weiße Haare an der Innenseite der Oberschenkel führen nicht zum
Zuchtausschluss.
_ Schwarzmarkene Hunde:
• Graue oder braune Flecken außerhalb der Markenzeichnung.
• Überwiegend andersfarbige als schwarze Unterwolle.
• Überwiegend graue oder weißliche Markenzeichnung.
_ Schwarze Hunde:
• Graue oder braune Flecken.
• Überwiegend andersfarbige als schwarze Unterwolle.
Blonde Hunde:
• Einzelne weiße Haare auf dem Nasenrücken führen nicht zum Zuchtausschluss.
• Durchgehend rotblonde Farbe ohne Aufhellung.
• Farbe weißlich-blond, ebenso an den Ohren.
• Deutlich weiße Markenzeichnung.
• Dunkle Flecken oder dunkle Maske.
Größe :
• Untergröße.
• Übergröße von mehr als 3 cm.
N.B. : Rüden müssen zwei offensichtlich normal entwickelte Hoden aufweisen, die sich
vollständig im
Hodensack befinden.
Text. Příloha D: Výstavy a zkoušky
Stupně zkoušek pro sportovní výcvik psů (národní zkušební řád):
Zkouška základního minima
ZM
Zkouška všestrannosti 1. stupně
ZV 1
Zkouška všestrannosti 2. stupně
ZV 2
Zkouška všestrannosti 3. stupně
ZV 3
Zkouška psa obranáře 1. stupně
OP 1
Zkouška psa obranáře 2. stupně
OP 2
Zkouška psa stopaře 1. stupně
SP 1
Zkouška psa stopaře 2. stupně
SP 2
Výcvik ovladatelnosti a pasteveckých dovedností (národní zkušební řád)
Zkouška ovladatelnosti psa
ZOP
Zkouška pracovní upotřebitelnosti 1. a 2. stupně ZPU 1-2
IPO (mezinárodní zkušební řád)
Zkouška dle mezinárodního zkušebního řádu
Stupeň 1. až 3.
IPO 1-3
Zkušební řád Českého klubu německých ovčáků (přístupné i pro hovawarty)
Zkouška doprovodného psa
BH
Zkouška stupně A
SchH A
Zkouška 1. až 3. stupně
SchH 1-3
Zkouška psa stopaře 1. až 2. stupně
FH 1-2
Záchranářský výcvik (národní zkušební řád i mezinárodní zkušební řád-IPOR)
Národní zř.:
Zkouška záchranářské způsobilosti
ZZZ
Zkouška záchranných prací
1. až 3. stupeň a N jako noční
ZZP 1-3, N
Zkouška lavinových prací
1. až 3. stupeň a N jako noční
ZLP 1-3, N
Zkouška vodních prací
1. až 3. stupeň a N jako noční
ZVP 1-3, N
Zkouška terénního vyhledávání
ZTV
Zkouška záchranného stopování
ZZS
Vytrvalostní zkouška 1. až 3. stupeň
VZ
Mezinárodní zř IPOR.:
Zkouška způsobnosti záchranného psa
RH-E
Zkouška záchranného psa stopaře
Stupeň A,B
RH-F
Zkouška záchranného psa v plošném
Vyhledávání. Stupeň A,B
RH-FL
Zkouška záchranného psa pro vyhledávání
v sutinách. Stupeň A,B
RH-T
Zkouška záchranného psa lavináře(A,B,C)
RH-L
Zkouška záchranného psa ve vodním
Vyhledáván. Stupeň A,B,C,D
RH-W
Druhy výstav:
Oblastní a krajské výstavy:
Přístupné plemenům uvedeným v propozicích výstavy bez zadávání CAC,CAJC
Národní výstavy:
Přístupná všem plemenům psů a zadává se titul CAC ( čekatelství šampiona ČR) a CAJC (
čekatelství junior šampiona ČR)
Mezinárodní výstavy:
Pořádány pod záštitou FCI, Prístupné pro všechna plemena psů a zadává se jak CAC a CAJC tak
i CACIB (čekatelství interšampiona)
Klubové výstavy:
Pořádány klubem (Hovawart klub ČR) pro dané plemeno a to i během výstavy jiného druhu.
Zadává se CAC,CAJC a koná se 1x za rok.
Speciální výstavy:
Pořádány klubem (Hovawart klub ČR) pro dané plemeno a to i během výstavy jiného druhu.
Zadává se CAC,CAJC a koná se 1x za rok.
Výstavní třídy:
Na výstavách může být vystavovaný jedinec zařazen jen do jedné třídy. Třídy jsou otevírány
zvlášť pro psy a zvlášť pro feny (Dostál, 1995).
Třída dorostu: pro hovawarty ve stáří od 6 do 9 měsíců.
Třída mladých: pro hovawarty ve stáří od 9 do 18 měsíců
Mezitřída: pro hovawarty od 15 do 24 měsíců
Třída otevřená: od 15 měsíců věku a je přípustná pro všechny hovawarty bez ohledu na výstavní
ocenění a vykonané zkoušky
Třída pracovní: pro hovawarty od 15 měsíců se složenou zkouškou z výkonu, která je potvrzená
certifikátem
Třída vítězů: hovawarti od 15 měsíců, kteří získali titul národního šampiona, mezinárodního
šampiona nebo národního či klubového vítěze.
Třída šampionů: přístupná pro hovawarty starší 15 měsíců, kteří získali titul mezinárodní či
národní šampion. Konáno na mezinárodní výstavě
Třída veteránů: pro hovawarty nad 9let
Třída mimo konkurenci: neobvyklá třída kde lze předvést psy a feny bez pořadí a klasifikace
Tituly:
Vítěz třídy : oblastní, krajské výstavy
Oblastní nebo krajský vítěz: nejlepší pes či fena z konkurence vítězů otevřené třídy, pracovní a
mezitřídě vítězů
Klubový vítěz (vítěz speciální výstavy) – podmínky udělení upravuje statut
klubu
(Novák, 2002).
Národní vítěz –NV- nejlepší pes či fena plemene z národní výstavy , který vyhrál nad jedinci ze
třídy otevřené, pracovní, vítězů a mezitřídy
Nejhezčí veterán
Vítěz plemene FCI – BOB – dle Nováka (2002) je to nejlepší jedinec z konkurence CAJC a
nejlepších dospělých fen i psů (NV, CACIB,Klubový vítěz)
Vítěz skupiny FCI – BIG – nejlepší jedinec z konkurence všech vítězů (BOB) plemen ze skupiny
FCI (tedy hovawart z konkurence všech plemen II. skupiny FCI)
Vítěz výstavy – BIS – nejlepší jedinec z veškeré konkurence vítězů BIG všech skupin FCI
CAC - čekatel šampionu krásy ČR. Udělováno v jednotlivých třídách. Titul šampiona ČR je
podmíněn dvojím získáním CAC ( z toho min. 1x na mezinárodní výstavě, min. od dvou
rozhodčích a ve dvou výstavních sezonách) a zkouškou z výkonu.
CAJC – čekatelství na titul Český junior šampion – udělováno ve třídě mladých
Český junior šampion – tento titul hovawart získá po dvojím získání CAJC, popř. CAC (do
24.měsíců věku) a to od min. dvou rozhodčích a ve dvou výstavních sezonách. Podle Nováka
(2002) „Český junior šampion“ neopravňuje k zařazení do třídy vítězů nebo šampionů. CAC
může být využito i pro titul „Šampion ČR“.
CACIB – čekatelství na titul „interšampion“ udělováno jen na mezinárodní výstavě psu a feně
z konkurence ze tříd otevřené, pracovní a mezitřídě šampionů
Interšampion- titul interšampion získá hovawart pokud 3x získal CACIB a z toho jednou na
mezinárodní výstavě, ve dvou výstavních sezonách a nejméně od dvou rozhodčích. Také musí
mít úspěšně složenou zkoušku podle FCI.
Klasifikace na výstavách:
V třídě dorostu se hovawarti klasifikují jako velmi nadějný nebo jako nadějný. Neurčuje se zde
pořadí a nezadává se vítěz.
Ve třídě mladých, otevřené, pracovní, vítězů, šampionů, veteránů a v mezitřídě se klasifikuje
následovně: výborný, velmi dobrý, dobrý, dostatečný. Stanovuje se pořadí prvních čtyř
výborných nebo velmi dobrých.
Text. Příloha E: Přehled úspěšných hovawartů v ČR
Prvním šampionem tehdejší ČSFR se stal pes černý se znaky : Etienne von Blauen Band
narozen 28.2.1982. Majitel Ing. Luděk Novák, Kroměříž. CAC, ZOP,ZPU-1 .
První interšampion : Asko Tyrus : plavý pes narozen 10.10. 1986. Majitel Jana
Svobodová, Hradec Králové. Ch. Česka, Slovenska, Polska CAC, CWC, CACIB, r. CACIB,
BOB, BIS, Národní vítěz, Klubový vítěz, Středoevropský vítěz ZOP, ZPU 1, ZM, ZVV 1, IPO 1,
ZZP 1, ZZP 2, ZLP 1, ZLP 2, SNZZP, SNZLP, Agility 1.
První interšampionkou je Ambra Gasko : Majitel Ing. Luděk Novák. Plavá fena narozena
24.10.1992..šampion ČR, šampion SR,BOB,CACIB,CAC, ZOP, ZPU-1, RH-E, ZZZ, ZZP-1,
ZVP-1
Interšampionka Atma Gutta Fortunae.. Šampionka Česka, Slovenska, CAC,CACIB,BOB, ZOP,
ZPU-1, ZZO, BH, VZ-1, VZ-2, ZZZ, ZZP-1, ZVP-1, RH-E, RH-TA, RH-FLA. Plavá fena
narozena 10.3.2000.Majitel: Goldmannová Alena
Interšampion Atos ze Starého dvora, pes černý se znaky narozen 24.6.2001. Majitel: Jalůvková
Vladimíra. Šampion Česka, SLovenska, CAJC,CAC,CWC, CACIB,BOB, Evropský vítěz, ZOP,
ZPU-1, RH-E
Interšampion Cäsar v.d. Koboltshütte : pes černý se znaky. Majitel Josef Fábin. Šampion česka,
šampion německa (VDH), CAC, CACIB, BOB, ZM, ZVV-1, ZOP, ZPU-1
Interšampion Carleon Gold Mondeo – šampion Česka, Slovenska, Německa-VDH, IHF.,
CAJC, CAC, CACIB, BOB, Národní vítěz, Vítěz speciální výstavy, Světový vítěz, ZOP, ZPU 1,
BH, ZZZ, VZ 1, RH-E. Plavý pes narozen 12.11.1998.Majitel: Stejskalová Romana
Amor Nabuko - pes černý se znaky. Majitelka Radka Mikysková. Složené zkoušky z IPO-1,
ZV-1, ZV-2, SchH-1, SchH-2 (VD), IPO-2 (VD). Účast na mistrovství ČR služebních psů dle
IPO-III.
Fena Gaia Královské zátiší : plavá fena. Majitelka MVDr. Jolana Kaplanová. Záchranné
zkoušky: ZZP-1, ZLP-1, RH-FLA, RH-TA, ZTV, ZVP1, RH-FLB
Grand z Páralovy zahrady – plavý pes, majitel Luděk Valenta. ZOP, ZM, ZVV-1, ZVV-2, ZVV3, IPO-3
Text. Příloha F: Bonitační kód
Celkový vzhled:
1. lehčí, jemnější
pes:
2. lehčí, jemnější
3. lehčí, jemnější
4. požadovaná síla, mohutnost a ušlechtilost
5. požadovaná síla, mohutnost a ušlechtilost
6. požadovaná síla, mohutnost a ušlechtilost
7. těžší, méně ušlechtilý
8. těžší, méně ušlechtilý
9. těžší, méně ušlechtilý
63 - 64 cm
65 - 70 cm
71 - 73 cm
63 -64 cm
65 - 70 cm
71 - 73 cm
63 - 64 cm
65 - 70 cm
71 - 73 cm
fena: 58 - 60 cm
61 - 65 cm
66 - 68 cm
58 - 60 cm
61 - 65 cm
66 - 68 cm
58 - 60 cm
61 - 65 cm
66 - 68 cm
6.1.3.2.: Barva:
1a
černá
2a
černá se znaky standardní, 2b - tmavé znaky, 2c - chybí znaky nad očima
2d - chybí znaky na lících, 2e - chybí znaky na hrudi
3a
plavá střední, 3b - plavá tmavá, 3c - plavá světlá
4a
bíle znaky v toleranci, 4b - podsada jiné barvy na části těla, 4c - "maska"
4d - "brýle",4e - nestandardní znaky na hrudi, 4f - dvojbarevné znaky
6.1.3.3.: Popis:
A – skus :
As – nůžkový, A1 – klešťový, A3- chudozubost, A4 – zdvojení zubů,
A5 – řídké zuby
B - hlava:
Bs – standardní, B1 - jemná, B2 - hrubá, B3 - dlouhá, B4 – krátká,
B5 –úzká
C – stop:
Cs – mírný, ale znateltný, C1 – příliš výrazný, C2 – téměř neznatelný
D – oko:
Ds – tmavé, D2 – světlejší, D3 – světlé, D4 – vypouklé, D5 – zapadlé
E – ucho:
Es – standardní velikosti, nasazení i nesení, E1-nízko nasazené,
E2 – vysoko nasazené
F – krk:
Fs – standardní, F1 – volnější kůže pod krkem
G – hrudník:
Gs-standardní, G1 – úzký, G2 – plochý, G3 – slabé předhrudí
H – fromát:
Hs-délka těla = 115% kohoutkové výšky, H1 – dělší, H2 – kratší
I – hřbet:
Is-rovný, I1 – prohnutý, I2 – kapří
J – bedra:
Js-standardní, J1 – klenutá, J2 – dlouhá, J3 – krátká, J4 – málo osvalená
K – záď:
Ks – mírně spáditá, K1 – spadající, K2 – rovná, K3 – delší,
K4 – přestavěná
L – hrudní končetiny: Ls – rovné, dobře zaúhlené s mírně šikmám nadprstím,
- pohled zpředu:
L1 – užší, L2 – rozbíhavé,L3 – sbíhaví, L4 – volné lokty
- pohled ze strany: L5 – strmé, L6 – měkké nadprstí, L7 – strmé nadprstí, L8 – rozevřená
tlapka
M – pánevní
končetiny: Ms - dobře zaúhlené, silně osvalené
- pohled ze strany: M1 - strmé, M2 - přeúhlené
- pohled ze zezadu: M3 - kravský, M4 - sudový, M5 - rozevřený, M6 – rozbíhavý,
M7 – široký, M8 – úzký
N – ocas:
Ns- standardní, N1 – vysoko nasazený, N2 – nízko nasazený,
N3 – háčkující, N4 – vysoko nad hřbet nesený, N5 – delší
O – osrstění:
Os – standardní, O1 – zn. Zvlněné, O2 – krátké, O3 – otevřené, O4 – rovné
P – nos:
Ps – standardně pigmentované, P1 – nestandardně pigmentované
Q – sliznice:
Qs – standardně pigmentované, Q1 – nedostatečně pigmentované
R – pohlavní orgány
u psa:
Rs – bez závad
6.1.3.4.: Povaha:
Nové hodnocení:
AA – standardní povaha
BA – přípustná povaha s odchylkou k flegmatičnosti, oslabená ostrost, příliš klidný
BB – přípustná povaha s odchylkou k plachosti, nervozitě, málo sebedůvěry
CC – nepřípustná povaha – nervózní, bázlivý, bojí se střelby, zcela flegmatický, agresivní
Staré hodnocení:
0 – zcela bázlivý
1 – nervózní, bojí se střelby
2 – plachý, náznaky nervozity
3 – málo sebedůvěry, napadá
4 – cholericky nebojácný, slabý útlum, těžší ovladatelnost
5 – temperamentní, ostražitý, odvážný, vyrovnaný, lehce ovladatelný
6 – živý, hravý, důvěřivý, méně odvážný (blokuje)
7 – klidný, dobrácký, oslabená ostrost
8 – příliš klidný, neútočný
9 – zcela flegmatický
6.1.3.5.: Z chovu vyřazující nedostatky:
typově neodpovídá Hw, feny se silně samčím výrazem a naopak
Kvadratická stavba těla
Povaha s charakteristikou 0,1,2,9
Zcela chybějící stop
Slepota, hluchota
Ucho stojící, překlopené, růžičkovité
Skus nepravidelný, předkus, podkus
Chybí víc jak 2P1 nebo jiný zub než M3
Krční lalok
Příliš úzký nebo válcovitý hrudník
Silně zatočený nebo krátký ocas
Značně prohnutý nebo silně kapří hřbet
Srst s loknami
Nestandardní zbarvení (hnědá či šedá podsada apod.)
Hnědý nebo strakatý nos (nikoliv u plavých)
Bílé znaky-mimo velikosti a míst, kde to standard připouští
Bíloplavá barva
Výška pod hranicí nebo 3cm nad horní hranici standardní výšky
kryptorchysmus
Dysplazie (nad povolenou úroveň)
Souhrn exteriérových i povahových nedostatků
Ukázka bonitačního kódu:
Příklad bonitačního kódu hovawarta:
5/2a,4a/M5,O3/AA
Tzn.: celkový vzhled: požadovaná síla, mohutnost, ušlechtilost, barva: černá se znaky standardní,
bílé znaky v toleranci, pánevní končetiny rozevřené, osrstění otevřené, standardní povaha
Další příklad bonitačního kódu hovawarta:
5/3a/BA
Tzn.: celkový vzhled: požadovaná síla, mohutnost, ušlechtilost, barva plavá střední, přípustná
povaha s odchylkou k flegmatičnosti, oslabená ostrost, příliš klidný
TEXTOVÁ PŘÍLOHA

Podobné dokumenty