ZPĚVNÍK

ZPĚVNÍK
OBSAH:

Ahoj, Slunko (Jaromír Nohavica)

Akordy (Karel Plíhal)

Amazonka (Hoptrop)

Amerika (Lucie)

Anděl (Karel Kryl)

Balada o Bártovi

Banka

Bedna vod Whisky (Miki Ryvola)

Bláznivá Markéta (Jaromír Nohavica)

Bláznova ukolébavka (Pavel Dydovič)

Blízko Little Big Hornu (Greenhorns)

Bodláky ve vlasech (Nazmaři)

Bonsoir, mademoiselle Paris (Olympic)

Bratříčku, zavírej vrátka (Karel Kryl)

Buráky (K.T.O.)

Colorado (Kabát)

Cukrářská bossanova (Jaromír Nohavica)

Čarodějnice z Amesbury (Asonance)

Černí andělé (Lucie)

Čo bolí, to prebolí (Miro Žbirka a Marta)
nahoru
B
nahoru
C
nahoru
D

Dajána

Darmoděj (Jaromír Nohavica)

David a Goliáš (Voskovec/Werich)

Dej mi víc své lásky (Olympic)

Děvenka Štěstí a mládenec Ţal (Jaromír
Nohavica)

Diego, don Diego

Divoké koně (Jaromír Nohavica)

Dokud se zpívá, ještě se neumřelo (Jaromír
Nohavica)

Dům u vycházejícího slunce

Elektrický valčík (Zdeněk Svěrák & Jaroslav Uhlíř)

Frankie Dlouhán (Nedvědi)

František (Buty)

Grónská písnička (Jaromír Nohavica)

Haleluja - Velká zpověď (Jaromír Nohavica)

Halleyova kometa (Slávek Janoušek)

Hejna včel (Nedvědi)
nahoru
E
nahoru
F
nahoru
G
nahoru
H

Hlídač krav (Jaromír Nohavica)

Ho ho Watanay (Žalman)

Hrobař (Premiér)

I'll follow the Sun (the Beatles)

Imaginární hospoda (Slávek Janoušek)

Já budu chodit po špičkách (Petr Novák)

Já jsem tak línej (Miki Ryvola)

Jahody mraţený (Jiří Schelinger)

Jaro

Jdem zpátky do lesů (Žalman)

Jez (Ivan Mládek)

Johanka (Nedvědi)

Joţin z baţin (Ivan Mládek)

Junácká hymna (Karel Kovařovic, F.S.Procházka)

Kdyţ mě brali za vojáka (Jaromír Nohavica)

Kluziště (Karel Plíhal)

Kometa (Jaromír Nohavica)

Koráb-Ztracený iluze

Král a klaun (Karel Kryl)
nahoru
I
nahoru
J
nahoru
K
nahoru
L

Láďa (Kabát)

Lásko! (Karel Kryl)

Leţí dáma na kolejích (Traband)

Lodníkův lament (Hoptrop)

Louisiana (Hoptrop)

Mám jednu ruku dlouhou (Buty)

Marnivá sestřenice (Jiří Suchý)

M.A.S.H. 4077

Mašinka

Medvídek (Lucie)

Mladičká básnířka (Jaromír Nohavica)

Modrá (Žlutej pes)

Morituri te Salutant (Karel Kryl)

Motýlek (Daniel Landa)

Mrazík (Nedvědi)

Mumie (Slávek Janoušek)

Nad stádem koní (Buty)

Není nutno (Svěrák/Uhlíř)

Nezacházej slunce

Nosoroţec (Karel Plíhal)

O blechách a tak (Karel Plíhal)
nahoru
M
nahoru
N
nahoru
O

Okoř

Omnia Vincit Amor (Klíč)

Ona (Daniel Landa)

Oranţový expres (Greenhorns)

Osmá barva duhy (Jaromír Nohavica)

Otázky (Olympic)

Outsider Waltz

Panoptikum lásek a hrůz (Jaromír Nohavica)

Petěrburg (Jaromír Nohavica)

Pijte vodu (Jaromír Nohavica)

Píseň zhrzeného trampa (Jaromír Nohavica)

Plakala (Divokej Bill)

Podzimní (Karel Plíhal)

Podzimní (Jaromír Nohavica)

Pohádka (Karel Plíhal)

Pohoda (Kabát)

Pochod marodů (Jaromír Nohavica)

Povídej (Petr Novák)

Pozdrav z fronty (Daniel Landa)

Pozvánka (Karel Plíhal)

Pravda a leţ (Jaromír Nohavica)

Proměny (Čechomor)

První signální (Chinaski)

Přítel (Jaromír Nohavica)
nahoru
P
nahoru
R

Růţe z papíru (Nedvědi)

Rychlé šípy (Wabi Ryvola)

Řekni, kde ty kytky jsou

Sametová (Žlutej pes)

Sarajevo (Jaromír Nohavica)

Sáro! (Traband)

Severní vítr (Jaroslav Uhlíř)

Skládanka (Nedvědi)

Slavíci z Madridu (Waldemar Matuška)

Slepic pírka (MIG 21)

Slunovrat (Nedvědi)

Snad jsem to zavinil já (Olympic)

Snadné je ţít (MIG 21)

Stály báby u silnice

Stánky (Nedvědi)

Stará archa (Spirituál Kvintet)

Strč psrt skrz krk

Strom

Šípková Růţenka (Jiří Schelinger)

Škrábej (Hoptrop)

Šlapem dál

Tak dávno jiţ (Valčíček na rozloučenou)

Tata (Buty)

Ten širý proud
nahoru
S
nahoru
T

Teploušci

Tereza (Osamělé město) (Hoboes)

Tisíc Mil (Spirituál Kvintet"

Touha ţít (Oregon) (Pacifik)

Trubadúr

Trubadúrská (Karel Plíhal)

Tři čuníci (Jaromír Nohavica)

Tři kříţe (Hoptrop)

Tři přání

Ukolébavka (Jaromír Nohavica)

Válka růţí (Spirituál Kvintet))

Večerka

Večerníček

Veď mě dál, cesto má (Pavel Bobek)

Veličenstvo Kat (Karel Kryl)

Vítr to ví (Míle)

Vlak v 0,05 (Zelenáči)

Vlaštovko leť (Jaromír Nohavica)

Yesterday (the Beatles)
nahoru
U
nahoru
V
nahoru
Y
nahoru
Z

Zahrada ticha (Pavel Rott)

Zapomeň lásko (Nedvědi)

Zatanči (Jaromír Nohavica)

Zelené pláně (Spirituál Kvintet)

Zítra ráno v pět (Jaromír Nohavica)

Zrnka (Nedvědi)

Ţába (Karel Plíhal)

Ţelva (Olympic)

Ţivot je jak abeceda

Ţivot je jen náhoda (Voskovec/Werich)
A
Ahoj, Slunko
(Jaromír Nohavica)
C F G
F
C
Hdim
Ami7
1. Ahoj, slunko, tobě to teda dneska
sekne,
Dmi7
G7
C
C/H
Ami
včera mi bylo smutno, ale dneska uţ
je zase mírně pěkně,
Dmi7
G7
C
C/H
Ami
jó, někdy se zdá, ţe něco nejde, ale
ono to pak jde,
Dmi7
G7
F
G
C
doba, ta není zlá, to jenom některé
vteřiny jsou zlé.
2. Ahoj, ahoj, slunko, jsem rád, ţe jsi
ještě,
osuš mi moje vlasy, jsou promáčené
předvčerejším deštěm,
no, prostě jsem zmok', naštěstí voda
teče vţdycky shora dolů,
třicátý druhý rok to takhle přes
překáţky táhnem spolu.
3. Ahoj, ahoj, slunko, jsem rád, ţe tě
vidím,
doma mi bylo smutno, a tak jsem vyšel
zase mezi lidi,
srdce potřebuje svý, a kdo bere, měl
by taky něco dát,
člověk, ten není zlý, jen prostě
některé lidi nemám rád.
4. Ahoj, ahoj, slunko, ty máš dneska
hezké tváře
a kdyby mělo snad být smutno, tak na
to já mám svoje opraváře,
a tak dál mi sviť, a aţ zalezeš za
mraky jako tečka,
vylezeš zase, viď, a tu chvilku, neţ
to bude, tu já přečkám.
C
F G
C
F G
C
*: Ahoj, ahoj, slunko, ahoj, ahoj,
slunko,
F G
C G C
ahoj, ahoj, slunko, ahoj ...
Akordy
(Karel Plíhal)
E
Amaj7
1. Nejkrásnější akord bude A-maj,
E
C
prstíky se při něm nepolámaj'.
A
H7
G#mi
C#mi
Pomohl mi k pěkné holce s absolutním
sluchem,
A
C
E
Amaj7(Ami)(A)(Amaj7)
kaţdý večer naplníme balón horkým
vzduchem.
2. V stratosféře hrajeme si A-maj,
i kdyţ se nám naši známí chlámaj'.
Potom, kdyţ jsme samým štěstím opilí
aţ namol,
stačí místo A-maj jenom zahrát třeba
A-moll.
3. A-moll všechny city rázem schladí,
dopadneme na zem na pozadí.
Sedneme si do trávy a budem koukat
vzhůru,
dokud nás čas nenaladí aspoň do Aduru.
A
Amaj7
R: Od A-dur je jenom kousek k A-maj,
F#mi
F#mi/F
F#mi/E F#mi/D#
proto všem těm, co se v lásce
sklamaj':
A
H7
G#mi
C#mi
vyţdímejte kapesníky a nebuďte
smutní,
A
C
E
Amaj7
kaţdá holka pro někoho má sluch
absolutní.
4. V kaţdém akord zní, aniţ to tuší,
zkusme tedy nebýt k sobě hluší.
Celej svět je jeden velkej koncert
lidských duší,
jenţe jako A-maj nic tak srdce
nerozbuší.
E
Amaj7
*: Pro ty, co to A-maj v lásce nemaj',
E
Cmaj7
moh' bych zkusit zahrát třeba C-maj
...
Amazonka
(Hoptrop)
A
1. Byly krásný naše plány,
C#mi
byla jsi můj celej svět,
Hmi
A
čas je vzal a nechal rány,
Hmi
E
starší jsme jen o pár let.
2. Tenkrát byly děti malý,
ale ţivot utíká,
uţ na "táto" slyší jinej,
i kdyţ si tak neříká.
A
R: Nebe modrý zrcadlí se
F#7
Hmi
v řece, která všechno ví,
A
stejnou barvu jako měly
Hmi
E
tvoje oči dţínový.
3. Kluci tenkrát, co tě znali,
všude, kde jsem s tebou byl,
"Amazonka" říkávali,
a já hrdě přisvědčil.
4. Tvoje strachy, ţe ti mládí
pod rukama utíká
vedly k tomu, ţe ti nikdo
"Amazonka" neříká.
R:
5. Zlatý kráse cingrlátek,
jak sis časem myslela,
vadil moţná trampskej šátek,
nosit dáls' ho nechtěla.
R: Teď jsi víla z paneláku,
samá dečka, samej krám,
já si přál jen, abys byla
pořád stejná, přísahám,
Hmi
A
pořád stejná, přísahám.
Amerika
(Lucie)
Em7
G
D
Am
Nandej mi do hlavy tvý brouky
Am
G
A Bůh nám seber beznaděj
G
D
Am
V duši zbylo světlo z jedný holky
Am
G
Tak mi teď za to vynadej
G
D
Am
Zima a promarněný touhy
Am
G
Do vrásek stromů padá déšť
G
D
Am
Zbejvaj roky asi ne moc dlouhý
Am
C
Do vlasů mi zabroukej... pa pa pa pa
Bmi
Em
pa pa pa pa....
G
Tvoje oči jenom ţhavý stíny
Dotek slunce zapadá
Horkej vítr rozezní mý zvony
Do vlasů ti zabrouká... pa pa pa pa
pa pa pa pa
Na obloze křídla taţnejch ptáků
Tak uţ na svý bráchy zavolej
Na tváře ti padaj slzy z mraků
A Bůh nam sebral beznadej
V duši zbylo světlo z jedny holky
Do vrásek stromů padá déšť
Poslední dny hodiny a roky
Do vlasu ti zabrouka... pa pa pa pa
pa pa pa pa
Anděl
(Karel Kryl)
C
G7
Ami
C
G
1. Z rozmlácenýho kostela v krabici s
kusem mýdla
C
Ami
C
G7
C
přinesl jsem si anděla, polámali mu
křídla,
Ami
C
G7
díval se na mě oddaně, já měl jsem
trochu trému,
C
Ami
C
G7
C
tak vtiskl jsem mu do dlaně lahvičku
od parfému.
C
Ami
C
G7
R: A proto, prosím, věř mi, chtěl jsem
ho ţádat,
C
Ami
C
G7
aby mi mezi dveřmi pomohl hádat,
C
Ami G7
C
Ami
G7(F) (G) C
co mě čeká
a nemine, co mě čeká
a
nemine.
2. Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce
ptáky,
debatujíce o Bohu a hraní na vojáky,
do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se
ji schovat,
to asi ptákům záviděl, ţe mohou
poletovat.
R:
3. Kdyţ novinky mi sděloval u okna do
loţnice,
já křídla jsem mu ukoval z mosazný
nábojnice,
a tak jsem pozbyl anděla, on oknem
odletěl mi,
však přítel prý mi udělá novýho z
mojí helmy.
R:
B
Balada o Bártovi
Ţe v kostele visí zvony, to kaţdý ví,
Ale jaký vlastně mají jména, málokdo
tuší.
A já vám o tom zazpívám, smutnou
písničku,
o tom ţe jako těla, mají moţná i duši,
(mají i duši, mají i duši, mají i duši)
2x.
To třeba starý Bartoloměj, ve věţi na
náměstí, byl slyšet v klidných dobách,
oznamoval i neštěstí.Kdyţ zvonil všichni
říkali, hele Bárta mluví, měli ho hrozně
rádi
a on měl rád je,(a on je měl rád, a on
je měl rád,
a on je měl rád). 2x
Kdyţ měl čas tak i čaroval, Drustovských
lesích.Nebo si jen tak povídal, s Marií
a
Annou.A samozřejmě s Prokopem, dobrým
kamarádem,
moţná ho brali jako tátu, moţná ţe vůbec
ne,
(moţná ţe vůbec ne, moţná, ţe vůbec ne,
moţná ţe vůbec ne.
Moţná ţe vůbec ne a já věřím ţe jo,
moţná ţe vůbec ne.)
A jak uţ to v ţivotě chodí, i on jednou
zemřel.
Našli ho dole pod zvonicí, kostel selej
zhořel.
I kdyţ se roztavil, jeho duše zůstala,
ze zbytku
zvonař ulil novej a on zvoní dál (a on
zvoní dál, a on zvoní dál,
a on zvoní dál.A on zvoní dál, a on
zvoní dál,
moţná všechch zvonů král).
Banka
Ze starejch časáků a fotek zaţloutlejch,
šklebí se chlap, co uţ se poldům dávno
zdejch,
gangster má na kahánku, kdyţ kouří
marijánku,
miluje Barla Anku, je velkej lump.
Tuctovej ksicht a je to přece velkej
šéf,
na pátý avanue se třese kaţdej sejf,
kolťáky vycíděný nejsou naš dţob.
REF:Jedem přepadnout velikánskou banku
ve vokýnku kulomet a dvěstě litrů v
tanku.
Ukradnem mraky dolarů, sejdeme se večer
u báru
a tam je prochlastáme.
Zastřelíme poldu, co tu banku chrání,
naší velký loupeţi uţ nikdo nezabrání
soustředíme všechno úsilí, poldové uţ
scháněj posily
a my je zastřelíme.
Nacpem kolťáky do pouzder podpaţních,
namaţem mechanismy zbraní trofejních,
naskáčem do chrysleru, kašleme na aféru,
rozdělíme si sféru, odkud aţ kam.
Bezdýmej prach a
falešný dolary a
mafie naše máma,
you are shuggar,
back.
prvotřídní arťáky,
whisky helťáky,
decentně hejbe s váma,
baby, make love get
REF:Jedem.................
Bedna vod Whisky
(Miki Ryvola)
Ami
C
Ami
E
1. Dneska uţ mně fóry ňák nejdou přes
pysky,
Ami
C
Ami
Ami
stojím s dlouhou kravatou na bedně
vod whisky,
E
C
Ami
E
stojím s dlouhým vobojkem jak
stájovej pinč,
Ami
C
Ami
A
tu kravatu, co nosím, mi navlík'
soudce Lynč.
E
A
D
E
A
R: Tak kopni do tý bedny, ať panstvo
nečeká,
D
E
A
jsou dlouhý schody do nebe a štreka
daleká
D
E
A
do nebeskýho baru, já sucho v krku
mám,
D
E
Ami
tak kopni do tý bedny, ať na cestu se
dám.
2. Mít tak všechny bedny od whisky
vypitý,
postavil bych malej dům na louce
ukrytý,
postavil bych malej dům a z vokna
koukal ven
a chlastal bych tam s Bilem a
chlastal by tam Ben.
R:
3. Kdyby jsi se, hochu, jen porád
nechtěl rvát,
nemusel jsi dneska na týhle bedně
stát,
moh' jsi někde v suchu tu svoji
whisku pít,
nemusel jsi dneska na krku laso mít.
R:
4. Kdyţ jsem štípnul koně a ujel jen pár
mil,
nechtěl běţet, dokavád se whisky
nenapil,
zatracená smůla zlá, zatracenej pech,
kdyţ kůň cucá whisku jak u potoka
mech.
R:
5. Aţ kopneš do tý bedny, jak se to
dělává,
do krku mi zvostane jen dírka mrňavá,
jenom dírka mrňavá a k smrti jenom
krok,
má to smutnej konec, a whisky ani
lok.
R: Tak kopni do tý bedny, ať panstvo
nečeká,
jsou dlouhý schody do nebe a štreka
daleká
do nebeskýho baru, já sucho v krku
mám,
tak kopni do tý bedny!
Bláznivá Markéta
(Jaromír Nohavica)
Cmi
G
G7
Cmi
1. Bláznivá Markéta v podchodu
těšínského nádraţí
Fmi Cmi Fdim Cmi G7 Cmi G7 Cmi
zpívá, zpívá,
zpívá a zametá,
G
G7
Cmi
je to princezna zakletá, s erární
metlou jen tak pod paţí,
Fmi Cmi Fdim Cmi G7 Cmi G7
Cmi
kdyţ zpívá, zpívá,
zpívá a zametá.
Cmi
G7
R: Vajglové blues, rumový song,
jízdenková symfonietta,
Cmi
G7
pach piva z úst a oči plonk, to zpívá
Markéta,
D#
G7
Cmi Fmi Cmi Fdim Cmi
Fdim Cmi G7 Cmi
bláznivá Markéta, la la
la la la la
la la la la.
2. Famózní subreta na scéně válečného
šantánu
byla, byla krásná k zbláznění,
Líza i Rosetta, lechtivé snění
zdejších plebánů,
byla, byla, byla, a není.
R:
3. V nádraţním podchodu jak v chrámu
katedrály v Remeši
ticho, ticho, Markéta housku jí,
pak v jednom záchodu své oranţové
blůzy rozvěší,
a já ji, a já ji, a já ji miluji ...
Bláznova ukolébavka
(Pavel Dydovič)
G
D
C
G
1. Máš, má ovečko, dávno spát, uţ píseň
ptáků končí,
D
C
G
kvůli nám přestal i vítr vát, jen
můra zírá zvenčí,
D
C
já znám její zášť, tak vyhledej
skrýš,
A
C
D
zas má bílej plášť a v okně je mříţ.
G
D
R: Máš, má ovečko, dávno spát,
C
A
a můţeš hřát, ty mě můţeš hřát,
G
C
C
vţdyť přijdou se ptát, zítra zas
přijdou se ptát,
G
G
C
jestli ty v mých představách uţ
mizíš.
G
2. Máš, má ovečko, dávno spát, uţ máme
půlnoc temnou,
zítra budou nám bláznů lát, ţe ráda
snídáš se mnou,
proč měl bych jim lhát, ţe jsem tady
sám,
kdyţ tebe mám rád, kdyţ tebe tu mám.
R:
Blízko Little Big Hornu
(Greenhorns)
Ami
1. Tam, kde leţí Little Big Horn, je
indiánská zem,
Dmi
tam přijíţdí generál Custer se svým
praporem,
Ami
Dmi
modrý kabáty jezdců, stíny dlouhejch
karabin,
Ami
A
a z indiánskejch signálů po nebi letí
dým.
A
E7
R: Říkal to Jim Bridger: já měl jsem v
noci sen,
A
pod sedmou kavalerií jak krví rudne
zem,
D
kmen Siouxů je statečný a dobře svůj
kraj zná,
E7
A
Ami
proč Custer neposlouchá ta slova
varovná?
2. Tam blízko Little Big Hornu šedivou
prérií
táhne generál Custer s sedmou
kavalerií,
marně mu stopař Bridger radí: zpátky
povel dej,
jedinou moţnost ještě máš, ţivot si
zachovej.
R:
3. Tam blízko Little Big Hornu se vznáší
smrti stín,
padají jezdci z koní, výstřely z
karabin,
límce modrejch kabátů barví krev
červená,
kmen Siouxů je statečný a dobře svůj
kraj zná.
R: Říkal to Jim Bridger: já měl jsem v
noci sen,
pod sedmou kavalerií jak krví rudne
zem,
kmen Siouxů je statečný a dobře svůj
kraj zná,
proč Custer neposlouchal ta slova
varovná?
4. Pak všechno ztichlo a jen tamtam duní
nad krajem,
v oblaku prachu mizí Siouxů vítězný
kmen,
cáry vlajky hvězdnatý po kopcích vítr
vál,
tam uprostřed svých vojáků leţí i
generál.
R:
Bodláky ve vlasech
(Nezmaři)
G
Emi
Ami
D
1. Do vlasů bláznivej kluk mi bodláky
dával,
Emi
C
F
D
za tuhle kytku pak všechno chtěl mít,
G
D
Ami
H7
svatební menuet mi na stýblo hrával,
C
D
G D7(-)
ţe prej se musíme vzít.
2. Zelený, voňavý, dva prstýnky z trávy,
copak si holka víc můţe tak přát,
doznívá menuet, čím dál míň mě baví
na tichou poštu si hrát.
Emi
D
Emi
D
R: Bez bolesti divný trápení, suchej
pramen těţko pít,
G
C
Edim
H7
zbytečně slova do kamení sít,
G7
C
F
Bb
na košili našich zvyků vlajou nitě od
knoflíků,
D#
C
D#
G G7
jeden je Muset a druhej je Chtít.
C
Ami
Dmi
G
3. Do vlasů bláznivej kluk ti bodláky
dával,
Ami
F
B
G
za tuhle kytku pak všechno chtěl mít,
C
G
Dmi
E
svatební menuet ti na stýblo hrával:
F
G
C G(D)
my dva se musíme vzít.
4. Zelený voňavý dva prstýnky z trávy
nejsem si jistej, ţe víc umím dát,
vracím se zkroušenej, ale dobrý mám
zprávy
o tom ţe dál tě mám rád.
G
Emi
Ami
D
5. Zelený, voňavý, dva prstýnky z trávy,
Emi
C
F
D
copak si my dva víc můţeme přát,
G
D
Ami
H7
dál nám zní menuet a tím míň nás baví
C
D
G D7
na tichou poštu si hrát.
G
Emi Ami D
*: Zelený, voňavý ...
G
Emi Ami D
Prstýnky voňavý ...
G
Emi Ami D G Emi Ami D
Z trávy zelený ...
Bonsoir, mademoiselle Paris
(Olympic)
Emi
H7
Emi
D7
G
H7
1. Mám v kapse jeden frank, jsem
nejbohatší z bank nad Seinou,
Emi H7
Emi
D7
G
H7
mám víc neţ krupiér a stíny SacreCoeur nade mnou.
C
D
G
Ami
H7
Emi
R: Láska je úděl tvůj, pánbůh tě
opatruj,
C
D
Emi
C
D
Emi
bonsoir, mademoiselle Paris, bonsoir,
mademoiselle Paris.
2. Znám bulvár Saint Michelle, tam jsem
včera šel s Marie-Claire,
vím, jak zní z úst krásnejch ţen
slůvka "car je t'aime, oh, mon cher".
R:
Bratříčku, zavírej vrátka
(Karel Kryl)
Ami
C
1. Bratříčku,nevzlykej, to nejsou
bubáci,
G
vţdyť uţ jsi velikej, to jsou jen
vojáci,
F
E
přijeli v hranatých ţelezných
maringotkách.
E7
2. Se slzou na víčku hledíme na sebe,
buď se mnou, bratříčku, bojím se o
tebe
na cestách klikatých, bratříčku, v
polobotkách.
Ami Emi Ami
Emi Ami Emi Ami Emi
R: Prší a venku se setmělo,
Ami Emi Ami Emi Ami Emi Ami Emi
tato noc nebude krátká,
Ami Emi F
Ami
beránka vlku se zachtělo,
F
Ami
E
bratříčku, zavřel jsi vrátka?
3. Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej
slzami,
nadávky polykej a šetři silami,
nesmíš mi vyčítat, jestliţe
nedojdeme.
4. Nauč se písničku, není tak sloţitá,
opři se, bratříčku, cesta je rozbitá,
budeme klopýtat, zpátky uţ nemůţeme.
R: Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
F
Ami F
Ami F Ami F
Ami
bratříčku, zavírej vrátka!
Zavírej
vrátka!
Buráky
(K.T.O.)
G
C
G
1. Kdyţ Sever válčí s Jihem a zem jde do
války
A7
D7
a v polích místo bavlny teď rostou
bodláky,
G
C
G
ve stínu u silnice vidíš z Jihu
vojáky,
A7
D7 G
jak se tu válej' v trávě a louskaj'
buráky.
G
C
G
R: Hej hou, hej hou, nač chodit do
války,
A7
D7
je lepší doma sedět a louskat buráky,
G
C
G
hej hou, hej hou, nač chodit do
války,
A7
D7 G
je lepší doma sedět a louskat buráky.
2. Plukovník sedí v sedle,
volá:"Yankeeové jdou!",
ale muţstvo v trávě leţí, prej uţ dál
nemohou,
pan plukovník se otočí a koukne do
dálky,
vidí slavnou armádu, jak louská
buráky.
R:
3. Aţ tahle válka skončí a jestli budem
ţít,
svý milenky a ţeny pak půjdem
políbit,
a kdyţ se zeptaj':"Hrdino, cos' dělal
za války?"
"Já flákal jsem se s kvérem a louskal
buráky."
R:
C
Colorado
(Kabát)
G
C
1. Táta vţdycky říkal: hochu, ţádný
strachy,
G
D
jseš kovboj, v Coloradu můţeš krávy
pást,
G
C
já radši utratil jsem psa a všechny
prachy,
G
D
G
do srdce Evropy já vodjel v klidu
krást.
2. Narvaný kapsy, prsteny, řetězy zlatý
tam kolem krku místní Indiáni maj',
a ty, co nemakaj', tak jsou nejvíc
bohatý,
musím si pohnout, dokaváď tam
rozdávaj'.
G
C
R: Z Billa na Nováka změním si svý
jméno,
G
D
a aţ tu malou zemi celou rozkradem,
rozkradem!,
G
Emi C
tak se vrátím ve svý rodný Colorado,
G
D
G
o tý zlatý ţíle řeknu doma všem.
3. Tam kradou všichni, co blízko vokolo
bydlej',
šerif se na ně jenom hezky usmívá,
kdyby se nesmál, tak ho okamţitě
zmydlej',
házej' mu kosti za to, ţe se nedívá.
4. Místo krav tam, nelţu vám, prej pasou
holky,
a kdyţ jim nezaplatíš, vyrazej' ti
dech,
ale s IQ to tam nebude tak horký,
místo na koních tam jezděj' v
medvědech.
R:
G
D
G
R: + a o tý zlatý ţíle řeknu doma všem
...
Cukrářská bossanova
(Jaromír Nohavica)
věnována Karlu Plíhalovi jako svědkův svatební dar
Cmaj7 C#dim
Dmi7 G7
1. Můj přítel snídá sedm kremrolí
Cmaj7
C#dim
a kdyţ je spořádá, dá si repete,
Dmi7
G7
cukrlátko,
Cmaj7 C#dim
Dmi7
G7
on totiţ říká:"Dobré lidi zuby nebolí
Cmaj7
C#dim
a je to paráda, chodit po světě
Dmi7 G7
Cmaj7 C#dim
Dmi7 G7
a mít, mít v ústech sladko."
Cmaj7 C#dim Dmi7
G7
R: Sláva, cukr a káva a půl litru
becherovky,
Cmaj7
C#dim
Dmi7
G7
hurá, hurá, hurá, půjč mi bůra,
útrata dnes dělá čtyři stovky,
Cmaj7
C#dim
všechny cukrářky z celé republiky
Dmi7
G7
na něho dělají slaďounké cukrbliky
Emi7
A7
a on jim za odměnu zpívá zas a znovu
Dmi7
G7
Cmaj7
C#dim Dmi7 G7
tuhletu cukrářskou bossa-novu.
2. Můj přítel Karel pije šťávu z
bezinek,
říká, ţe nad ni není,
ţe je famózní, glukózní, monstrózní,
ať si taky dám,
koukej, jak mu roste oblost budoucích
maminek
a já mám podezření,
ţe se zakulatí jako míč
a aţ ho někdo kopne, odkutálí se mi
pryč
a já zůstanu sám, úplně sám.
R:
3. Můj přítel Karel Plíhal uţ na špičky
si nevidí,
postava fortelná se mu zvětšuje,
výměra tři ary,
on ale říká:"Glycidy jsou pro lidi,"
je prý v něm kotelna, ta cukry
spaluje,
někdo se zkáruje, někdo se zfetuje
a on jí bonpari, bon, bon, bon,
bonpari.
R:
Č a r o d ě j n i c e z Am e s b u r y
(Asonance)
Zuzana byla dívka, která ţila v Amesbury
s jasnýma očima a řečmi pánům navzdory
Sousedé o ní říkali, ţe temná kouzla zná
a ţe se lidem vyhýbá a s ďáblem pletky
má.
Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil
a pověrčivý lid se na pastora obrátil
Ţe znají tu moc nečistou, jeţ krávy
zabíjí
a odkud ta moc vychází to kaţdý dobře
ví.
Tak Zuzanu hned před tribunál předvést
nechali
a kdyţ ji vedli městem, všichni kolem
volali:
Uţ konec je s tvým řáděním, uţ nám
neuškodíš
teď na své cestě poslední do pekla
poletíš!
Dosvědčil jeden sedlák, ţe zná její
umění
ďábelským kouzlem prý se v netopýra
promění
a v noci nad krajinou létává pod černou
oblohou
Sedlákům krávy zabíjí tou mocí čarovnou.
Jiný zas na kříţ přísahal, ţe její
kouzla zná
v noci se v černou kočku mění dívka
líbezná
Je třeba jednou provţdy ukončit ďábelské
řádění
a všichni křičeli jak posedlí: Na
šibenici s ní!
Spektrální důkazy pečlivě byly zváţeny
pak z tribunálu povstal starý soudce
váţený
Je přece v knize psáno: Nenecháš
čarodějnici ţít
a před ďáblovým učením budeš se na
pozoru mít!
Zuzana stála krásná s hlavou hrdě
vztyčenou
a její slova zněla klenbou s tichou
ozvěnou:
Pohrdám vámi, neznáte nic neţli samou
leţ a klam
pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ní
umírám!
Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici
a všude kolem ní se sběhly davy běsnící
A ona stála bezbranná, však s hlavou
vztyčenou.
Zemřela tiše, samotná, pod letní
oblohou.
Černí andělé
(Lucie)
4x
A A G D
A
G
D
Sex je náš dělá dobře mně i tobě
A
G
D
Otčenáš bejby odříkej aţ v hrobě
A
D
G
Středověk neskončil středověk trvá
A
D
G
Jsme černí andělé a ty jsi byla prvá
2x
A A G D
Sex je náš padaj kapky z konců křídel
Nevnímáš zbytky otrávených jídel
Středověk neskončil, středověk trvá
Jsme černí andělé a ty jsi byla prvá
holka
A A G D
A.I.D.
Sex je náš dělá dobře mně i tobě
Otčenáš bejby odříkej aţ v hrobě
Tu svou víru neobrátíš, má krev proudí v
tobě ? nevíš
O kříţ se teď neopírej, shoříš v tihle
době ? no no
Středověk neskončil, středověk trvá
Jsme černí andělé a ty jsi byla prvá
holka
A. I. D. S.
Sex je náš padaj kapky z konců křídel
Nevnímáš zbytky otrávených jídel
Tu svou víru neobrátíš, má krev proudí v
tobě ? nevíš
O kříţ se teď neopírej, shoříš v tihle
době ? no no
Středověk neskončil, středověk trvá
Jsme černí andělé a ty jsi byla prvá
holka
Středověk neskončil, středověk trvá
Jsme černí andělé a ty jsi byla prvá
holka
Středověk neskončil, středověk trvá
Jsme černí andělé a ty jsi byla prvá
kluk
Čo bolí, to prebolí
(Miro Ţbirka a Marta)
Čo bolí, to prebolí
uţ to skrýva tvár,
dvaja blázni na mori,
niekto nám veslo vzal.
Čln sa láme napoly,
keď topíš sa, vieš,
čo bolí, to prebolí
a odpláva preč.
Tie tajomstvá pod hladinou
chcem v tebe nájsť, ale s inou.
Co bolí, to přebolí,
nepředbíhej čas,
co necháme v tom moři,
jednou zkrásní v nás.
Z trosek, ví, člun nestvoříš,
z moře stoupá dým,
co bolí, to přebolí,
moţná víš, co s tím.
To tajemství pod hladinou
hledáš uţ dál někde s jinou.
Smutek šel sám se smíchem spát
a z člunu víc uţ nejde brát
Co bolí, to přebolí,
co neznáš, to znáš,
přijdeš k poušti po moři,
tam čekám tě zas.
Nezhasínej co hoří,
ať hoří to dál,
co bolí, to přebolí,
proč bys sám to vzdal?
Tie tajomstvá pod hladinou
hladáš uţ rád niekde s inou.
D
Dajána
C
Ami
F
G
1. Tam, kde leţí věčný sníh, tam uslyšíš
dívčí smích,
C
Ami
F
G
tam, kde můţeš jenom snít, věrnou
lásku těţko mít.
C
Ami
F
G
přece ta zem dívku má, je smutná a je
sama,
C Ami F
G
C Ami F G
krásné jméno má Dajána.
2. Lidé o ní říkají, ţe je v lásce
nevěrná,
ona zatím potají jediného v mysli má,
na toho, kdo klid jí vzal, dnem i
nocí čeká dál,
krásná, bláhová Dajána.
3. Ten, kdo jí klid navţdy vzal, odešel
si bůhvíkam,
Dajána má v srdci ţal, ţije marným
vzpomínkám,
předstírá-li ve dne smích, pláče v
nocích bezesných,
krásná,bláhová Dajána.
4. Ospalá jde ulicí, nezbaví se lásky
pout,
sny, jeţ voní skořicí, sny, jeţ nelze
obejmout,
navţdy bude sama snít, nenalezne
nikdy klid,
krásná, bláhová Dajána.
Darmoděj
(Jaromír Nohavica)
věnována Karlu Šiktancovi
Ami
Emi
Ami Emi
1. Šel včera městem muţ a šel po hlavní
třídě,
Ami
Emi
Ami Emi
šel včera městem muţ a já ho z okna
viděl,
C
G
Ami
na flétnu chorál hrál, znělo to jako
zvon
Emi
F
a byl v tom všechen ţal, ten krásný
dlouhý tón,
F#dim
E7
Ami
a já jsem náhle věděl: ano, to je on,
to je on.
2. Vyběh' jsem do ulic jen v noční
košili,
v odpadcích z popelnic krysy se
honily
a v teplých postelích lásky i nelásky
tiše se vrtěly rodinné obrázky,
a já chtěl odpověď na svoje otázky,
otázky.
Ami
Emi C G Ami F F#dim E7 Ami
Emi C G Ami F F#dim E7
R: Na na na ..
3. Dohnal jsem toho muţe a chytl za
kabát,
měl kabát z hadí kůţe, šel z něho
divný chlad,
a on se otočil, a oči plné vran,
a jizvy u očí, celý byl pobodán,
a já jsem náhle věděl, kdo je onen
pán, onen pán.
4. Celý se strachem chvěl, kdyţ jsem tak
k němu došel,
a v ústech flétnu měl od Hieronyma
Bosche,
stál měsíc nad domy jak čírka ve
vodě,
jak moje svědomí, kdyţ zvrací v
záchodě,
a já jsem náhle věděl: to je
Darmoděj, můj Darmoděj.
R: Můj Darmoděj, vagabund osudů a lásek,
jenţ prochází všemi sny, ale dnům
vyhýbá se,
můj Darmoděj, krásné zlo, jed má pod
jazykem,
kdyţ prodává po domech jehly se
slovníkem.
5. Šel včera městem muţ, podomní
obchodník,
šel, ale nejde uţ, krev skápla na
chodník,
já jeho flétnu vzal a zněla jako zvon
a byl v tom všechen ţal, ten krásný
dlouhý tón,
a já jsem náhle věděl: ano, já jsem
on, já jsem on.
R: Váš Darmoděj,
jenţ prochází
vyhýbá se,
váš Darmoděj,
jazykem,
kdyţ prodávám
slovníkem.
vagabund osudů a lásek,
všemi sny, ale dnům
krásné zlo, jed mám pod
po domech jehly se
David a Goliáš
(Voskovec/Werich)
C
Ami
F G7 C
Ami
F G7
Lidi na lidi jsou jako saně, člověk na
člověka jako kat.
C
A
Dmi G7
C H7
Podívejte se na ně, musíte naříkat.
Emi
A H7
Emi
A H7
Obr do pidimuţíka mydlí, domnívaje se,
ţe vyhraje.
G
Emi
Ami
D7 G
G7
Klidně seďme na ţidli, čtěme bibli, tam
to všechno je.
C
Dmi G7 C
Dmi
G7
Samuelova kniha nám povídá, jak na ţida
přišla veliká bída,
C
Ami
F
Fmi
jak ti bídní Filištíni válku vést nebyli
líní.
C
A#7 G7 C
Dmi
G7
Aţ potkali Davida. David šel do války
volky, nevolky,
C
Dmi
G7
z velké dálky nesl bratrům homolky.
C
Ami
V pochodu se cvičil v hodu,
F
Fmi
C
G7
C
dal si pro strýčka Příhodu tři šutry do
tobolky.
A#
C
D7
Hej, hej, kam se valej, vţdyť jsou
malej!
G7
E7
Dmi7
G7
Takhle Goliáš ho provokuje, David slušně
salutuje.
C
Dmi G
Kdyţ mu ale obr plivnul do očí,
C
Dmi G7
David se otočí, prakem zatočí.
C
Ami
F
Fmi
Kdyţ začínáš, no tak tu máš, byl jsi
velkej já měl kuráţ.
C
D7
G7
C
A jakej byl Go - li - áš.
Dej mi víc své lásky
(Olympic)
Ami
C
1. Vymyslel jsem spoustu napadů, aů,
Ami
G
E
co podporujou dobrou náladu, aů,
Ami
D
Dmi
hodit klíče do kanálu, sjet po zadku
holou skálu,
Ami
E
Ami (G)
v noci chodit strašit do hradu, aů.
2. Dám si dvoje housle pod bradu, aů,
v bílé plachtě chodím pozadu, aů,
úplně melancholicky, s citem pro věc
jako vţdycky
vyrábím tu hradní záhadu, aů.
C
E
R: Má drahá, dej mi víc, má drahá, dej
mi víc,
Ami
F
C
G
má drahá, dej mi víc své lásky, aů,
C
E
já nechci skoro nic, já nechci skoro
nic,
Ami
F
C
E
já chci jen pohladit tvé vlásky, aů.
3. Nejlepší z těch divnejch nápadů, aů,
mi dokonale zvednul náladu, aů,
natrhám ti sedmikrásky, tebe celou s
tvými vlásky
zamknu si na sedm západů, aů.
R:
4.=3.
Děvenka Štěstí a mládenec Ţal
(Jaromír Nohavica)
Ami
F6
1. Děvenka Štěstí a mládenec Ţal
E7
Ami
spí v jedné posteli, kterou jim vítr
stlal,
F6
v plátěných hazuchách se tulí ve
spánku,
E7
Ami
z jednoho talíře snídají pohanku.
Dmi
G7
C
Ami
Ona má bílý šlojíř, on chodí v černé
kutně,
Dmi
G7
C
milenci pod obojí, jak vesele, tak
smutně,
Ami
Dmi
Ami
v dřevěné kořence semínka po bodláčí,
Dmi
E7
děvenka s mládencem, dva věční
rozsévači.
Ami
2. Dostal jsem včera poštou obálku,
v ní Čínská modlitba štěstí,
někdo mi tímto přeje na dálku
suché a velmi rovné cesty.
Mám to jen opsat desetkrát a poslat
smutným lidem,
řetěz se nesmí zpřetrhat a štěstí
samo přijde,
vloţil jsem do stroje papíry s
kopíráky,
ţe komu smutno je, ať pozná radost
taky.
3. Děvenka Štěstí a mládenec Ţal
stáli mi za zády a četli, co jsem
psal,
smáli se: hlupáček, svatá prostota,
jako by ještě neznal cesty ţivota.
Potom se líbali, bylo to váţně k
vzteku,
ohledy nebrali, vlezli pod jednu deku
a ona vzdychala, on šeptal
polohlasem,
páska mi dopsala a pak přetrhla se.
4. Děvenka Štěstí a mládenec Ţal
spí v jedné posteli, kterou jim vítr
stlal,
v plátěných hazuchách se tulí ve
spánku,
z jednoho talíře snídají pohanku.
Ţenich a nevěsta, my jejich
svatebčané
na cestách-necestách, čekáme, co se
stane,
pod síní svatební tančíme dole v
sále,
ze síně hudební zní dlouhé pastorále.
Diego, don Diego
D
Emi
G
D
R: Diego, don Diego, krásný koně máš,
Emi
G
D
Diego, don Diego, proč máš v očích
pláč?
D
Emi
G
D
1. Za to hříbě, done Diego, tady nuggety
všechny mé máš,
Emi
G
D
za to hříbě, done Diego, za tu malou
bílou tvář.
R:
2. Do očí pohleď svýmu koni, aţ v nich
uzříš ohňů zář,
pak skloň hlavu do jeho hřívy a
vzpomeň na těch chvil pár.
R:
Rec: Tenkrát, tenkrát jsem ještě
nevěděl, stařičký done Diego,
co to hříbě pro tebe znamenalo,
nevěděl jsem, ţe se přihnalo ráno štváno
září ohňů aţ k vratům tvýho ranče
s malým ţivým uzlíčkem v sedle.
R:
Divoké koně
(Jaromír Nohavica)
věnována památce Vladimíra Vysockého
Emi
Ami
Emi
G
Ami
Emi
1. [: Já viděl divoké koně, běţeli
soumrakem, :]
Ami Emi
Ami
Emi
Adim C
vzduch těţký byl a divně voněl
tabákem,
Ami Emi
Ami
Emi
Emi
vzduch těţký byl a divně voněl
tabákem.
H7
2. [: Běţeli, běţeli bez uzdy a sedla
krajinou řek a hor, :]
[: sper to čert, jaká touha je to
vedla za obzor? :]
3. [: Snad vesmír nad vesmírem, snad
lístek na věčnost, :]
[: naše touho, ještě neumírej, sil
máme dost. :]
4. [: V nozdrách sládne zápach klisen na
břehu jezera, :]
[: milování je divoká píseň večera.
:]
5. [: Stébla trávy sklání hlavu, staví
se do šiku, :]
[: král s dvořany přijíţdí na popravu
zbojníků. :]
6. [: Chtěl bych jak divoký kůň běţet,
běţet, nemyslet na návrat, :]
[: s koňskými handlíři vyrazit dveře,
to bych rád. :]
Já viděl divoké koně ...
Dokud se zpívá, ještě se
neumřelo
(Jaromír Nohavica)
C
Emi
Dmi7
F
C
Emi Dmi7 G
1. Z Těšína vyjíţdí vlaky co
čtvrthodinu,
C
Emi
Dmi7
F
C Emi Dmi7 G
včera jsem nespal a ani dnes
nespočinu,
F
G
C
Ami G
svatý Medard, můj patron, ťuká si na
čelo,
F
G
F
G
C
Emi Dmi7 G
ale dokud se zpívá, ještě se
neumřelo, hóhó.
2. Ve stánku koupím si
tyčky,
srdce mám pro lásku
písničky,
ze školy dobře vím,
mělo,
ale dokud se zpívá,
neumřelo, hóhó.
housku a slané
a hlavu pro
co by se dělat
ještě se
3. Do alba jízdenek lepím si další
jednu,
vyjel jsem před chvílí, konec je v
nedohlednu,
za oknem míhá se ţivot jak leporelo,
ale dokud se zpívá, ještě se
neumřelo, hóhó.
4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát
platil draze,
houpe to, houpe to na housenkové
dráze,
i kdyby supi se slítali na mé tělo,
tak dokud se zpívá, ještě se
neumřelo, hóhó.
5. Z Těšína vyjíţdí vlaky aţ na kraj
světa,
zvedl jsem telefon a ptám se:"Lidi,
jste tam?"
A z veliké dálky do uší mi zaznělo,
[: ţe dokud se zpívá, ještě se
neumřelo. :]
Dům u vycházejícího slunce
Ami
C
D
F
1. Snad znáš ten dům za New Orleans,
Ami
C
E
ve štítu znak slunce má,
Ami
C
D
F
je to dům, kde lká sto chlapců
ubohejch
Ami
E
Ami C D F Ami
E Ami E
a v němţ jsem zkejs' i já.
2. Mé mámě Bůh dal věnem
jen prát a šít blue jeans,
táta můj se flákal jen
sám po New Orleans.
3. Bankrotář se zhroutil před hernou,
jenom bídu svou měl a chlast,
k putykám pak táh' tu pouť mizernou
a znal jenom pít a krást.
4. Být matkou, dám svým synům
lepší dům, neţ má kdo z vás,
ten dům, kde spím, má emblém
sluneční,
ale je v něm jen zima a chlad.
5. Kdybych směl se hnout z těch kleští,
pěstí vytrhnout tu mříţ,
já jak v snách bych šel do New
Orleans
a měl tam k slunci blíţ.
6.=1.
E
Elektrický valčík
(Zdeněk Svěrák+Jaroslav Uhlíř)
Ami
E7
1. Jednoho letního večera na návsi pod
starou lípou
Ami
hostinský Antonín Kučera vyvalil
soudeček s pípou,
F
Ami
nebylo to posvícení, nebyla to
neděle,
F
E7
v naší obci mezi kopci plnily se
korbele.
A
E7
Edim
E7
R: Byl to ten slavný den, kdy k nám byl
zaveden elektrický proud,
A
Adim
A
byl to ten slavný den, kdy k nám byl
zaveden elektrický proud,
A7 D
E
C#mi F#mi Hmi
E7
A
střídavý, střídavý, silný elektrický
proud,
A7 D
E
C#mi F#mi Hmi
E7
A
střídavý, střídavý, zkrátka
elektrický proud.
Rec: A nyní, kdo tu všechno byl:
okresní a krajský inspektor,
hasičský a recitační sbor,
poblíţe obecní váhy, tříčlenná
delegace z Prahy,
zástupci nedaleké posádky pod
vedením poručíka Vosátky,
početná druţina montérů, jeden z
nich pomýšlel na dceru
sedláka Krušiny, dále krojované
druţiny,
alegorické vozy, italský zmrzlinář
Antonio Cosi
na motocyklu Indián, a svatý Jan, z
kamene vytesán.
R:
2. Na stránkách obecní kroniky ozdobným
písmem je psáno:
tento den pro zdejší rolníky znamenal
po noci ráno,
budeme ţít jako v Praze, všude samé
vedení,
jedna fáze, druhá fáze, třetí pěkně
vedle ní.
R:
Rec: Z projevu inţenýra Maliny, zástupce
Elektrických podniků:
váţení občané, vzácní hosté, s
elektřinou je to prosté:
od pantáty vedou dráty do ţárovky
nade vraty,
odtud proud se přelévá do stodoly,
do chléva,
při krátkém spojení dvou drátů
dochází k takzvanému zkratu,
kdo má pojistky námi předepsané,
tomu se při zkratu nic nestane,
kdo si tam nastrká hřebíky, vyhoří
a začne od píky.
Do kaţdé rodiny elektrické hodiny!
R:
F
Frankie Dlouhán
(Nedvědi)
C
F
C
1. Kolik je smutného, kdyţ mraky černé
jdou
G7
F
C
lidem nad hlavou, smutnou dálavou,
F
C
já slyšel příběh, který velkou pravdu
měl,
G7
F
C
za čas odletěl, kaţdý zapomněl.
C
G7
R: Měl kapsu prázdnou Frenky dlouhán,
F
C
po Státech toulal se jen sám,
F
C
G
a ţe byl veselej, tak kaţdej měl ho
rád.
F
C
Ami
tam ruce k dílu mlčky přiloţí a zase
jede dál,
F
G
a kaţdý, kdo s ním chvilku byl,
F
G7
C
ten dlouho se pak smál.
2. Tam, kde byl pláč, tam Frenky hezkou
píseň měl,
slzy neměl rád, chtěl se jenom smát,
a kdyţ pak večer ranče tiše usínaj',
Frankův zpěv jde dál, nocí s písní
dál.
R:
3. Tak jednou Frenkyho vám našli,
přestal ţít,
jeho srdce spí, tiše smutně spí,
bůh ví, jak, za co tenhle smíšek
konec měl,
farář píseň pěl, umíráček zněl.
R:
František
(Buty)
Na hladinu rybníka svítí sluníčko
a kolem stojí v hustém kruhu topoly,
které tam zasadil jeden hodný člověk,
jmenoval se František Dobrota.
František Dobrota, rodák z blízké
vesnice
měl hodně dětí a jednu starou babičku,
která kdyţ umírala, tak mu řekla,
Františku,
teď dobře poslouchej, co máš všechno
udělat.
Balabambam, balabambam
balabambam, balabambam
balabambam, balabambam
A kolem rybníka nahusto nasázet topoly.
František udělal všechno, co mu řekla
babička
balabambam, balabambam
A po snídani poslal děti do školy
ţebřiňák s nářadím dotáhl od chalupy k
rybníku
vykopal díry a zasadil topoly.
Od té doby vítr na hladinu nefouká,
takţe je klidná jako zrcadlo
sluníčko tam svítí vţdycky rádo,
protoţe v něm vidí Františkovu babičku.
G
Grónská písnička
(Jaromír Nohavica)
věnována dětem
D
Emi
A7
D
1. Daleko na severu je Grónská zem,
D
Emi
A7
D
ţije tam Eskymačka s Eskymákem,
Emi
G
D
[: my bychom umrzli, jim není zima,
Emi
A7
D
snídají nanuky a eskima. :]
2. Mají se bezvadně, vyspí se moc,
půl roku trvá tam polární noc,
[: na jaře vzbudí se a vyběhnou ven,
půl roku trvá tam polární den. :]
3. Kdyţ sněhu napadne nad kotníky,
hrávají s medvědy na četníky,
[: medvědi těţko jsou k poraţení,
neboť medvědy ve sněhu vidět není.
:]
4. Pokaţdé ve středu, přesně ve dvě
zaklepe na na íglů hlavní medvěd:
[: "Dobrý den, mohu dál na vteřinu?
Nesu vám trochu ryb na svačinu."
:]
5. V kotlíku bublá čaj, kamna hřejí,
psi venku hlídají před zloději,
[: smíchem se otřásá celé íglů,
neboť medvěd jim předvádí spoustu
fíglů. :]
6. Tak ţijou vesele na severu,
srandu si dělají z teploměrů,
[: my bychom umrzli, jim není zima,
neboť jsou doma a mezi svýma. :]
H
Haleluja - Velká zpověď
(Jaromír Nohavica)
G Ami G C
G Ami D G
Hale- luja, hale- luja
G
G/F# Emi D
G
R: Andělé na kůru, haleluja,
G/F# Emi D
G
v bělostném mundůru, haleluja,
G/F# Emi D
G
hrají na šalmaje, haleluja,
G/F# Emi D
G
ţe bránou do ráje neprojdu já,
G/F# Emi
D
G
nebeská
honorace, haleluja,
G/F# Emi
D
G
má totiţ svoje informace, haleluja,
G/F# Emi
D
G
co chtějí, vědí o člověku, haleluja,
G/F# Emi
D
G
C
G
mají na to kartotéku a v ní su já,
haleluja.
G
D
C
D
G D C D
1. Svatý Petr to tam vede na osobním
oddělení,
G
D
C
D
G D C D
nenechá se opít medem a nesnáší
podplácení,
G
D
C
D
G D C D
kouká shora, a co spatří, zapíše hned
do šanonu,
G
D
C
D
G D
kaţdému, co právem patří, bez
pardonu, bez pardonu,
C D
G D C
D
G D
jó, oni všechno vědí, ti, co nahoře
sedí,
C
D
G
D
C
D
G
D
G
tam v modrém blankytu, andělé v
hábitu, haleluja.
R:
2. Ţe jsem tuţkou kreslil na omítku
čárečky a kosočtverce,
za copánky tahal Jitku a ukazoval to
Věrce,
nechtěl chodit do holiče, věřil cizí
propagandě,
na ebonitové tyče mazal sádlo kvůli
srandě,
oni to na mě vědí, ti, co nahoře
sedí,
tam v modrém blankytu, andělé v
hábitu, haleluja.
R:
3. Ţe jsem v dějepise opisoval a v
občance hrál piškvorky,
za jízdy vyskakoval, okusoval KOH-INOOR-ky,
a pak pod lavicí čet' Rychlé šípy,
učitelce říkal: účo,
kouřil astry, kouřil lípy a popíjel k
tomu čůčo,
čet' kníţky, co jsou na indexu a
nedočet' F.L.Věka,
v prvním járu propad' sexu, z čehoţ
se uţ nevysekal,
pochválen byl od Rottrový, jak prý
láska voní deštěm,
ale v páté řadě na Mertovi
vykřikoval: Ještě, ještě!
Neustýlal, kdyţ se stlalo, čural, kde
se čurat nemá
a, aby toho snad nebylo málo,
spřáhnul se s folkáčema,
křičel, ţe satanáš, to je táta, táta
náš,
nečetl noviny, prý jsou tam jen
koniny,
bydlel v Těšíně a učil se polštině,
měl syna Jakuba, to bude jeho záhuba,
pil gin fizz, gin fizz, gin fizz, gin
fizz,
ale taky rum, rum, rum, rum, rum,
rum, rum, rum,
nevěřil vínu, vínu, vínu, vínu, vínu,
vínu, vínu, vínu,
tahle píseň, to je další mínus, další
mínus, další mínus, další mínus,
předvčírem mi přišlo psaní poslané
nebeskou počtou, hohoho,
jen ať se prý moc neoháním, ţe uţ mi
to v nebi spočtou, hohoho,
no jen si klidně spočtěte, já se vás
nelekám,
víte, co mi můţete a hádejte kam,
haleluja.
C
D
G
D G
R: + halelu-, halelu-, haleluja ...
Halleyova kometa
(Slávek Janoušek)
G
Hmi
1. Courám se vesmírem uţ celá staletí,
Ami
C
G
daleko do tmy a zas šup ke Slunci do
tepla, jsem svěţí,
Hmi
a silák Jupiter přede mnou baletí,
Ami
C
G
často mě zdrţí, ale vţdy jsem mu
utekla, jsem silná.
2. Však nejvíc mě pobaví ta modrá
kulička
od Slunce třetí, co s lidmi se otáčí,
jsou bezva,
jsou se vším hned hotoví, pro ně jsem
stařičká,
kus ledu, co letí, pak se přiblíţit
postačí.
G
Hmi
R: [: Uţívejte světa, blíţí se kometa,
Ami
C
G
uţívejte světa, blíţí se kometa.
:]
3. Halleyova kometa mě v poslední době
zvou,
ach, Edmond Halley, ó, jak ten mě
miloval, byl bezva,
však sešel ze světa, neţ jsem jednou
cestu svou
oběhla kolem, uţ na mě nepočkal.
R:
4. To tenkrát na účet nám, kometám,
připsali
mory a války, i to, ţe třeba chleba
ztvrd', jsou bezva,
papeţ mohl poroučet, komety nedbaly,
a tak jsi kacíř, a potentát měl z
toho smrt.
5. Teď uţ to prostě není to, to, co to
bývalo,
byla jsem metlou boţího hněvu, moc
silná,
procesí prosilo, šílelo, zpívalo,
já byla mečem pro jejich hlavu.
R:
6. Kdyţ jsem zde byla naposled, to zas
našli jed v ohonu,
psali rok deset a měli strach, ţe je
otrávím, jsou bezva,
jedni se sami trávili, druzí létali v
balónu,
ţít či se věšet, to já jim nepovím.
7. Většina vzývala Františka Josefa,
báťušku cara či císaře Viléma, jsou
bezva,
a kdyţ válka začala, s kým má být
kometa?
Ach, co se starám, s těma či s
tamtěma?
R:
8. Slunce mi kartáčem můj ohon rozčesá
jak na hlavě kaţdé vlasaté sexbomby,
jsem svěţí,
a lidičky hned pláčem prosí svá
nebesa,
ale jak zmizím, uţ zas myslí na
bomby.
R:
9. Tak to jsem zvědavá, co nyní
chystají,
jaké zas šprýmy a jestli mě nafotí,
jsem svěţí,
kdekdo je potkává, do kosmu lítají,
dokonce prý mi poletí naproti, jsou
bezva.
10. Courám se vesmírem, kdeco mě potěší,
lidi si myslí, ţe vše je tu pro ně
snad, jsou bezva,
prý se psaným papírem spor o vesmír
vyřeší,
G
D
kdoví, co najdu v roce dva tisíce
šedesát dva ...
R:
R:
Hejna včel
(Nedvědi)
Hmi
Hmi/A
1. Nějak umírá nám láska,
Hmi/G
Hmi/F#
my jako hejna divejch včel
Hmi Hmi/A Hmi/G Hmi/F#
jdeme dál.
2. Kaţdej vztah je vlastně sázka
a kaţdý ráno můţe zmizet,
my jdeme dál.
Hmi
Hmi/A
R: Řekněte, kdopak za to můţe,
Hmi/G
Hmi/F#
kdo z nás má právo něco brát,
Hmi
Hmi/A
kdo učil lidi zlobu dýchat,
Hmi/G
Hmi/F# Hmi
Hmi/A Hmi/G Hmi/F#
kdo na vojáky chce si hrát.
3. Uţ zase bohatejch je spousta,
a čím víc peněz, lásky míň,
my jdeme dál.
4. A tak nám zbývá jenom doufat,
ţe uţ zítra,ţe uţ zítra snad
budeme dál.
R:
5. Uţ zase umírá nám láska,
my jako hejna divejch včel
jdeme dál...
Hlídač krav
(Jaromír Nohavica)
věnována dětem
C
1. Kdyţ jsem byl malý, říkali mi naši:
"Dobře se uč a jez chytrou kaši,
F
G
C
aţ jednou vyrosteš, budeš doktorem
práv,
takový doktor sedí pěkně v suchu,
bere velký peníze a škrábe se v
uchu,"
F
G
C
já jim ale na to řek': "Chci být
hlídačem krav."
C
R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře,
jíst kaštany a mýt se v lavoře,
F
G
C
od rána po celý den zpívat si jen,
F G C
zpívat si: pam pam pam ...
2. K vánocům mi kupovali hromady knih,
co jsem ale vědět chtěl, to nevyčet'
jsem z nich:
nikde jsem se nedozvěděl, jak se
hlídají krávy,
ptal jsem se starších a ptal jsem se
všech,
kaţdý na mě hleděl jako na pytel
blech,
kaţdý se mě opatrně tázal na moje
zdraví.
R:
3. Dnes uţ jsem starší a vím, co vím,
mnohé věci nemůţu a mnohé smím,
a kdyţ je mi velmi smutno, lehnu si
do mokré trávy,
s nohama kříţem a s rukama za hlavou
koukám nahoru na oblohu modravou,
kde se mezi mraky honí moje strakaté
krávy.
R:
Ho ho Watanay
(Ţalman)
D
C
D
1. Spinkej, můj maličký, máš v očích
hvězdičky,
C
G
D
dám ti je do vlasů, tak usínej, tak
usínej.
D
C
D
R: Ho ho Watanay, ho ho Watanay,
C
G
D
ho ho Watanay, kiokena, kiokena.
2. Sladkou vůni nese ti noční motýl z
paseky,
vánek ho kolíbá, uţ nezpívá, uţ
nezpívá.
R:
3. V lukách to zavoní, rád jezdíš na
koni,
má barvu havraní, jak uhání, jak
uhání.
R:
4. V dlaních motýl usíná, hvězdička uţ
zhasíná,
vánek, co ji k tobě nes', aţ do léta
ti odlétá.
R:
R:
Hrobař
(Premiér)
H
1. V mládí jsem se učil hrobařem,
G#mi
jezdit s hlínou, jezdit s trakařem,
E
H
kopat hroby byl můj ideál.
C
2. Jezdit s hlínou, jezdit s vozíkem,
Ami
s černou rakví, s bílým pomníkem,
F
G
toho bych se nikdy nenadál.
3.=1.
4.=2.
5. Ţe do módy přijde kremace,
černý hrobař bude bez práce,
toho bych se nikdy nenadál.
6. Kolem projel vůz milionáře,
záblesk světel pad' mi do tváře,
marně skřípěj' kola brzdící.
7. Stoupám vzhůru, stoupám ke hvězdám,
tam se s černou rakví neshledám,
sbohem, bílé město zářící.
8. Sbohem, moje město,
vzpomínat budu přesto,
jak jsem poznal tvůj smích a tvůj
pláč.
9. Na na na ...
I
I 'l l fol low th e Su n
(the Beatles)
C Dmi7/G F C
G
F7
C
D7
1. One day you'll look to see I've gone
C
Emi/H
D7
G7
C Dmi7/G F C
for tomorrow may rain so I'll follow
the sun.
2. Some day you'll know I was the one
but tomorrow may rain so I'll follow
the sun.
C7
Dmi7
Fmi6
C
R: And now the time has come and so my
love I must go
C7
Dmi7
Fmi6
C Dmi7
and though I lose a friend in the end
you'll know oh.
C
Emi/H
D7
G7
C
3.=1. + yes tomorrow may rain so I'll
follow the sun.
R:
3.=1.
Imaginární hospoda
(Slávek Janoušek)
Emi
Ami7
1. Rok uplynul, a je zase po pouti,
Hmi7
Ami7
vracíme se domů od Malinů,
Emi
Ami7
čas hlídají teď k ránu uţ jen kohouti
Hmi7
Ami7
D
a my dvěstě metrů jdem snad hodinu,
hodinu, hodinu.
Ami7
D
*: Rozhlídnu se po měsíci,
G
G/F# Emi
zda mraky jeho světlo nepropustí, ale
kdepak,
Ami7
D
G
zamračeno, zataţeno, jen lampa na
ulici svítí,
Emi
Ami7
D
Ami7
svítí v Ústí, v Ústí nad Orlicí a
slabě mrholí,
D
všude uţ je zavříno.
Hmi7
X: Ten rok, kluci, hergot kruci,
Ami7
zase přines' kulový,
ale příště, fakticky uţ příště,
D
jen neslibuj, Olino.
Hmi7
Hele, tady tohle parkoviště,
Ami7
D
zde přeci stála hospoda, Frimlovi,
Frimlovi,
Ami7
D
a zde se čuralo, a tam se pivo
točilo,
Hmi7
Ami7
v téhleté kaluţi, tady stál věšák na
kabát,
D
sem ses posadil, tudy se chodilo.
Hmi7
Přeci, kluci, hergot kruci,
Ami7
dnes ještě nepůjdem spát,
Cmaj7
zaparkujem? Se ví, ţe zaparkujem!
G
Hmi7
R: V imaginární hospodě hned jsme si
sedli,
G
Hmi7
u imaginárního stolu půllitry jsme
zvedli,
Ami7
D
na imaginárních ţidlích imaginární
řeči vedli
Ami7
D
po roce spolu, s pocitem, ţe jsme v
pohodě,
Ami7
uţ dávno ne.
2. Další rok uplynul, moc o sobě nevíme,
jen to, ţe z mnohých plánů jsme
slevili,
ţe je pár věcí, za které se stydíme,
kaţdý na někoho něco ví,
jak jsme se změnili, změnili,
změnili.
*: Rozhlídnu se po měsíci,
jestli ještě nám svůj koncert spustí,
ale kdepak,
zamračeno, zataţeno, jen lampa na
ulici svítí,
svítí v Ústí, v Ústí nad Orlicí a
slabě mrholí.
R: V imaginární hospodě cítíme tu vadu,
u imaginárního stolu podepřenou
bradu,
na imaginárních ţidlích v lokále
vzadu
zpíváme spolu s pocitem, ţe jsme v
pohodě,
píseň beze slov.
3. Na na na ...
*: Rozhlídnu se po měsíci,
jestli ještě nám svůj koncert spustí,
ale kdepak,
zamračeno, zataţeno, jen lampa na
ulici svítí,
svítí v Ústí, v Ústí nad Orlicí, a
nebo kdekoli ...
J
Já budu chodit po špičkách
(Petr Novák)
C
F
Dmi
G
1. Zavři oči a jdi spát, vţdyť uţ bude
brzo den,
C
F
Dmi
G
nech si o mně něco zdát, ať je krásný
ten tvůj sen.
Dmi
G
Dmi
G
R: Já budu chodit po špičkách, snad tě
tím nevzbudím,
Dmi
G
F
G
ráno, aţ slunce vyjde v tmách,
polibkem tě probudím.
2. Jdi si lehnout, ať uţ spíš a ať z
toho snu něco máš,
ráno, aţ se probudíš, polibek mi taky
dáš.
R:
3. Rozhoď vlasy na polštář a sni o mně
krásnej sen,
nebo ráno nepoznáš, ţe je tady nový
den.
R:
Já jsem tak línej
(Miki Ryvola)
Ami
F
1. Dole pod álejí, kousek od kolejí
G
C
sametovej flíček mám,
Ami
F
oblaka si plavou, kus drnu pod
hlavou,
G
C
paneboţe, já se mám,
Dmi
Ami
támhle za smetištěm jako mraveniště
F
E
šedý město rámusí,
Ami
F
ať si nohou trhne ten, kdo z města
zdrhne,
D7
G
poslouchat ho nemusí.
C
Dmi
G
Ami
R: Jó, já jsem tak línej, tak překrásně
línej,
Dmi
F
D7
G
a nejhezčí na tom, ţe nechci být
jinej,
C
Dmi
G
Ami
jó, to se to válí, kdyţ sluníčko
pálí,
Dmi
F
G
C E
za to mě veřejnost nepochválí.
2. Uspěchanej pane, co se s váma stane,
aţ budete v důchodu,
v pozlacený kleci bývá plno věcí
a funění do schodů,
ţádná cesta rájem, jestli máte zájem,
měl bych pro vás dobrej tip:
co vám, sakra, brání válet se na
stráni
a bejt na tom mnohem líp.
R:
Jahody mraţený
(Jiří Schelinger)
A
Poslala mě moje dívka
červený,
G
E
A
bez nich se prý nemám
stojím ztrápený.
D
pro jahody
E
A
A
vracet, tak tu
D
A
Kdyţ se dívám co je sněhu, fouká vítr,
pálí mráz,
G
E
A
E
moţná ţe si holka myslí, ţe se mi tak
zbaví snáz.
G
A
D
A
|: Zapoměla váţení, na jahody mraţený,
G
A
D
A
na jahody mraţený, v igelitu balený.
:|
Pohádku to připomíná o dvanácti
měsíčkách
nechtěla mi říci sbohem, teď bych chtěla
abych plách.
Mohl bych se klidně vrátit, vím však ţe
mě nečeká,
měla mi to říci sbohem, ţe jiného ráda
má.
Jaro
My čekali jaro a zatím přišel mráz.
Tak strašlivou zimu nepoznal nikdo z
nás.
Z chýší dřevo mizí a mouka ubýva,
do sýpek se raději uţ nikdo nedívá.
Z těţkých černých mraků se stále sypal
sníh
a vánice sílí v poryvech ledových.
Zvěř z okolních lesů nám stála u dveří
a hladoví ptáci přilétli za zvěří
a stále blíţ.
Pak jednoho dne večer, to uţ jsme skoro
spal,
kdyţ vystrašený soused na okno zaklepal:
"Můj chlapec doma leţí, v horečkách
vyvádí,
já do města bych zajel, doktor snad
poradí."
Půjčil jsem mu koně a kdyţ sedlo
zapínal,
dříve, neţ se rozjel, jsem ho ještě
varoval:
"Nejezdi naší zkratkou, je tam velkej
sráz
a v téhleté bouři tam snadlo zlámeš vaz,
tak neriskuj!"
Na to chmurné ráno dnes nerad vzpomínám,
na tu hroznou chvíli, kdyţ kůň se vrátil
sám.
Trvalo to dlouho, neţ se vítr utišil,
na sněhové pláně si kaţdý pospíšil.
Jeli jsme tou zkratkou, aţ k místu,
které znám,
kterým bych té noci nejel ani sám.
Pak ho nikdo spatřil, jak leţí pod
srázem,
krev nám tuhla v ţilách nad tím obrazem,
já klobouk sňal.
Někdy ten, kdo spěchá se domů nevrací!
Jdem zpátky do lesů
(Ţalman)
Ami7
C G
D
G
1. Sedím na kolejích, které nikam
nevedou,
Ami7
D
G C G
koukám na kopretinu, jak miluje se s
lebedou,
Ami7
D
G Emi
mraky vzaly slunce zase pod svou
ochranu,
Ami7
D
G D
jen ty nejdeš, holka zlatá, kdypak já
tě dostanu?
G
Emi
R: Z ráje, my vyhnaní z ráje,
Ami7
C7
G
D
kde není uţ místa, prej něco se
chystá,
G
Emi
z ráje nablýskaných plesů
Ami7 C7
G
jdem zpátky do lesů za nějaký čas.
2. Vlak nám včera ujel ze stanice do
nebe,
mělo jsi se snaţil, málo šel jsi do
sebe,
šel jsi vlastní cestou, a to se
zrovna nenosí,
i pes, kterej chce přízeň, napřed
svýho pána poprosí.
R:
3. Uţ tě vidím z dálky, jak máváš na mě
korunou,
a jestli nám to bude stačit,
zatleskáme na druhou,
zabalíme všechny, co si dávaj' rande
za branou,
v ráji není místa, moţná v pekle se
nás zastanou.
R:
Jez
(Ivan Mládek)
A
E7
A
E7
1. Na vodu uţ jezdím jenom s Vendou, s
Vendou,
A
E7
A
do kanoe nevlezu uţ s Bendou, s
Bendou,
Hmi
E7
A
F#7
Jenda Benda nemoţný je zadák,
H7
E7
nemá vlohy a je laj-, laj-, lajdák,
A
F#7
von ví, ţe šumí les, ţe kvete bílý
bez,
H7
E7
ţe v dáli hárá pes, ţe vysouší se mez
A
F#7
a ţe mostem cloumá rez, ţe říčka jde
skrz ves,
H7
F7
E7
A
ale nevšimne si, ţe se blíţí jez,
jez, jez.
2. Jel jsem tuhle Ohři s Jendou Bendou,
Bendou,
proč já, houska, nejel radši s
Vendou, Vendou,
Jenda Benda sjel na vodu mělkou,
spáchal v lodi díru vel-, vel-,
velkou,
já měl náladu zlou, von zničil keňu
mou,
uţ nikdy, houpy hou, s ní nepopluji
mhou,
tedy šetřím na novou, na laminátovou,
uţ ji chci mít v létě na dovolenou, nou, -nou.
Johanka
(Nedvědi)
Emi Dmi
Ami
1. S hlavou skloněnou lidí zástup se tu
dívá,
Emi
Dmi
G
Ami
nebe nad hlavou, slyšíš dětskej pláč,
Emi
Dmi
Ami
jenom s vírou svou stojí dívka plavá,
bílá,
Emi
Dmi
G
Ami
oheň nad hlavou, jenom s pravdou dál.
E7
Ami
R: Hej, muţi, přidej ohni sílu,
E7
Ami
vţdyť lidé se nudí jen,
E7
F
ať plameny nesou zprávu zlou,
C
G
Ami
jak skončil soudný den s Johankou.
2. Dík svůj dal ti král, celá Francie si
zpívá,
to se osud smál, smutek utíká,
s pannou Johankou ke štěstí se země
dívá,
vítr zprávu vál, ţe se dýchat dá.
R:
3. S hlavou skloněnou lidí zástup se tu
dívá,
nebe nad hlavou, slyšíš dětskej pláč,
popel s vánkem ví, co se v dívčím
srdci skrývá,
hra se zastaví, jiná začíná.
R:
Joţin z baţin
(Ivan Mládek)
Ami
E
Ami
1. Jedu takhle tábořit Škodou 100 na
Oravu,
E
Ami
spěchám proto, riskuji, projíţdím
přes Moravu.
G7
C
G7
C
E
Řádí tam to strašidlo, vystupuje z
baţin,
Ami
E
Ami
G7
ţere hlavně Praţáky a jmenuje se
Joţin.
C
G7
R: Joţin z baţin močálem se plíţí,
C
Joţin z baţin k vesnici se blíţí,
G7
Joţin z baţin uţ si zuby brousí,
C
Joţin z baţin kouše, saje, rdousí.
F
C
G
C
Na Joţina z baţin, koho by to
napadlo,
F
C
G
C
E
platí jen a pouze práškovací letadlo.
2. Projíţděl jsem Moravou směrem na
Vizovice,
přivítal mě předseda, řek' mi u
slivovice:
"Ţivého či mrtvého Joţina kdo
přivede,
tomu já dám za ţenu dceru a půl
JZD!"
R:
3. Říkám:"Dej mi, předsedo, letadlo a
prášek,
Joţina ti přivedu, nevidím v tom
háček."
Předseda mi vyhověl, ráno jsem se
vznesl,
na Joţina z letadla prášek pěkně
klesl.
R: Joţin z baţin uţ je celý bílý,
Joţin z baţin z močálu ven pílí,
Joţin z baţin dostal se na kámen,
Joţin z baţin - tady je s ním amen!
Joţina jsem dostal, uţ ho drţím,
johoho,
dobré kaţdé lóve, prodám já ho do
ZOO.
Junácká hymna
(Karel Kovařovic, F.S.Procházka)
Junáci vzhůru volá den,
luh květem kývá orosen.
Sluníčko blankytem pílí,
před námi pouť vede k cíli.
Junáci vzhůru volá den,
junáci vzhůru volá den!
Junáci vzhůru volá den,
Buď připraven, buď připraven!
V obraně dobra a krásy,
doţiješ vlasti své spásy.
Junáci vzhůru volá den,
buď připraven, buď připraven.
K
Kdyţ mě brali za vojáka
(Jaromír Nohavica)
Ami
C
G
C
1. Kdyţ mě brali za vojáka, stříhali mě
dohola,
Dmi
Ami
vypadal jsem jako blbec,
E
F
G
C
G
jak i všichni dokola, -la, -la, -la,
Ami
E
Ami
jak i všichni dokola.
2. Zavřeli mě do kasáren, začali mě
učiti,
jak mám správný voják býti
a svou zemi chrániti, -ti, -ti, -ti,
a svou zemi chrániti.
3. Na pokoji po večerce ke zdi jsem se
přitulil,
vzpomněl jsem si na svou milou,
krásně jsem si zabulil, -lil, -lil, lil,
krásně jsem si zabulil.
4. Kdyţ přijela po půl roce, měl jsem
zrovna zápal plic,
po chodbě furt někdo chodil,
tak nebylo z toho nic, nic, nic, nic,
tak nebylo z toho nic.
5. Neplačte, vy oči moje, ona za to
nemohla,
protoţe mladá holka lásku potřebuje,
tak si k lásce pomohla, -hla, -hla, hla,
tak si k lásce pomohla.
6. Major nosí velkou hvězdu, před branou
ho potkala,
řek' jí, ţe má zrovna volnej kvartýr,
tak se sbalit nechala, -la, -la, -la,
tak se sbalit nechala.
7. Co je komu do vojáčka, kdyţ ho holka
zradila,
nashledanou, pane Fráňo Šrámku,
písnička uţ skončila, -la, -la, -la,
jakpak se vám líbila, -la, -la, -la?
No nic moc extra nebyla.
Kluziště
(Karel Plíhal)
C
Emi7/H Ami7
C/G
Fmaj7
C
Fmaj7 G
1. Strejček kovář chytil kleště, uštíp'
z noční oblohy
C
Emi7/H Ami7 C/G
Fmaj7 C
Fmaj7 G
jednu malou kapku deště, ta mu spadla
pod nohy,
C
Emi7/H Ami7 C/G
Fmaj7
C
Fmaj7 G
nejdřív ale chytil slinu, tak šáh'
kamsi pro pivo,
C
Emi7/H Ami7 C/G Fmaj7 C
Fmaj7 G
pak přitáhl kovadlinu a obrovský
kladivo.
C
Emi7/H Ami7
C/G
R: Zatím tři bílé vrány pěkně za sebou
Fmaj7
C
D7
G
kolem jdou, někam jdou, do rytmu se
kývají,
C
Emi7/H Ami7
C/G
tyhle tři bílé vrány pěkně za sebou
Fmaj7
C
Fmaj7
C
kolem jdou, někam jdou, nedojdou,
nedojdou.
2. Vydal z hrdla mocný pokřik ztichlým
letním večerem,
pak tu kapku všude rozstřík' jedním
mocným úderem,
celej svět byl náhle v kapce a vysoko
nad námi
na obrovské mucholapce visí nebe s
hvězdami.
R:
3. Zpod víček mi vytrysk' pramen na
zmačkané polštáře,
kdosi mě vzal kolem ramen a políbil
na tváře,
kdesi v dálce rozmazaně strejda kovář
odchází,
do kalhot si čistí ruce umazané od
sazí.
C Emi7/H Ami7 C/G Fmaj7 C D7 G C
Emi7/H Ami7 C/G Fmaj7 C Fmaj7 C
Kometa
(Jaromír Nohavica)
Ami
1. Spatřil jsem kometu, oblohou letěla,
chtěl jsem jí zazpívat, ona mi
zmizela,
Dmi
G7
zmizela jako laň u lesa v remízku,
C
E7
v očích mi zbylo jen pár ţlutých
penízků.
2. Penízky ukryl jsem do hlíny pod
dubem,
aţ příště přiletí, my uţ tu nebudem,
my uţ tu nebudem, ach, pýcho marnivá,
spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí
zazpívat.
Ami
Dmi
R: O vodě, o trávě, o lese,
G7
C
o smrti, se kterou smířit nejde se,
Ami
Dmi
o lásce, o zradě, o světě
E
E7
Ami
a o všech lidech, co kdy ţili na
téhle planetě.
3. Na hvězdném nádraţí cinkají vagóny,
pan Kepler rozepsal nebeské zákony,
hledal, aţ nalezl v hvězdářských
triedrech
tajemství, která teď neseme na
bedrech.
4. Velká a odvěká tajemství přírody,
ţe jenom z člověka člověk se narodí,
ţe kořen s větvemi ve strom se
spojuje
a krev našich nadějí vesmírem putuje.
R: Na na na ...
5. Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf
zpod rukou umělce, který uţ neţije,
šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji
osahat,
marnost mne vysvlékla celého donaha.
6. Jak socha Davida z bílého mramoru
stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem
nahoru,
aţ příště přiletí, ach, pýcho
marnivá,
já uţ tu nebudu, ale jiný jí zazpívá.
R: O vodě, o trávě, o lese,
o smrti, se kterou smířit nejde se,
o lásce, o zradě, o světě,
bude to písnička o nás a kometě ...
Koráb -Ztracený iluze
Křikem se mě ptáš, co si myslím
ţe se děje. Oheň v oku máš, v druhém
vody beznaděje. Já nevím, co Ti říci
mám,
nevím, co Ti odpovědět, sám před sebou
utíkám, bolest tvá jen uzamyká ústa má.
Vše marné oujéjé............čas je jinam
jít.
S hlavou v oblacích, brodíme se střípky
kouzel, loď se potácí, rotvázal se kotvy
uzel. Jen jeden z nás je cestující,
druhý
černý pasaţér. Koráb na cínové lţíci
potápí se čas je jinam jít.
Vše marné oujéjé.............čas je
jinam jít.
Král a klaun
(Karel Kryl)
G C G C G C
D
C
G C G
C
G
C G
1. Král do boje táh', do veliké dálky,
C
G
D7
G
a s ním do té války jel na mezku
klaun,
D
C
G C G
C
G
C G
neţ hledí si stáh', tak z výrazu
tváře
C
G
D7
G
bys nepoznal lháře, co zakrývá
strach.
D7
G
Tiše šeptal při té hrůze:"Inter arma
silent musae,"
A
D7 C#7 D7
místo zvonku cinkal brněním,
C
G C G
C
G
C G
král do boje táh', do veliké dálky,
C
G
D7
G
H C G A7
a s ním do té války jel na mezku
klaun.
2. Král do boje táh', a sotva se
vzdálil,
tak vesnice pálil a dobýval měst,
klaun v očích měl hněv, kdyţ sledoval
ţháře,
jak smývali v páře prach z rukou a
krev.
Tiše šeptal při té hrůze:"Inter arma
silent musae,"
místo loutny drţel v ruce meč,
král do boje táh', a sotva se
vzdálil,
tak vesnice pálil a dobýval měst.
3. Král do boje táh', s tou vraţdící
lůzou
klaun třásl se hrůzou a odvetu kul,
kdyţ v noci byl klid, tak oklamal
stráţe
a, nemaje páţe, sám burcoval lid.
Všude křičel do té hrůzy, ve válce ţe
mlčí Múzy,
muţi by však mlčet neměli,
král do boje táh', s tou vraţdící
lůzou
klaun třásl se hrůzou a odvetu kul.
4. Král do boje táh', a v červáncích
vlídných
zřel, na čele bídných jak vstříc jde
mu klaun,
kdyţ západ pak vzplál, tok potoků
temněl,
klaun tušení neměl jak zahynul král:
kdekdo křičel při té hrůze:"Inter
arma silent musae,"
krále z toho strachu trefil šlak,
klaun tiše se smál a zem ţila dále
a neměla krále, klaun na loutnu hrál,
D7
G
D7
G
klaun na loutnu hrál, klaun na loutnu
hrál ...
L
Láďa
(Kabát)
Am
1. Láďa jede na skejtu
Am
a umí chodit po laně,
G
kdyţ je v dobrý náladě,
G
Am
tak napodobí vorvaně,
Am
má veliký BMW,
Am
nikdo se na něj nechytá,
G
jak sou ňáký problémy,
G Am
Láďa je všechny vychytá.
F7maj
*. Geniální nápady má, mozek obřích
rozměrů,
G
Em
vejde se mu do hlavy, jestlipak víte
proč!
Em
Protoţe
Am
F
R. Láďa má velkou hlavu, jak pytel od
banánů,
Am
F
Láďa se v davu neztratí,
Am
kdyţ se mu holky smějou,
F
prachy ho v kapse hřejou,
Am
F
jednou si všechny zaplatí.
2. On kdyţ se vám rozjede,
dovede práskat vousama
a k tomu metat kozelce
a umí psát aţ do rána.
Z Pedra foukat bublinu
velkou jak půl Zimbabwe,
pa rusky spievať Dólinu,
bacha, tamhle Láďa de.
*.
R.
3x
Lásko!
(Karel Kryl)
Ami
1. Pár zbytků pro krysy na misce od
guláše,
E
Dmi E
milostný dopisy s partií
mariáše,
Dmi
před cestou dalekou zpocený boty
zujem
C
E
a potom pod dekou sníme, kdyţ
onanujem.
Ami
G
R: Lásko, zavři se do pokoje,
Ami
G
lásko, válka je holka moje,
C
G
Ami
G
Ami E
s ní se miluji, kdyţ noci si krátím,
Ami
G
lásko, slunce máš na vějíři,
Ami
G
lásko, dvě třešně na talíři,
C
G
Ami
G
Ami E
ty ti daruji, aţ jednou se vrátím.
2. Dvacet let necelých, odznáček na
baretu,
s úsměvem dospělých vytáhnem
cigaretu,
v opasku u boku nabitou parabelu,
zpíváme do kroku pár metrů od
bordelu.
R:
3. Pár zbytků pro krysy a taška na
patrony,
latrína s nápisy, jeţ nejsou pro
matróny,
není čas na spaní, smrtka nám drtí
palce,
neţli se zchlastaní svalíme na
kavalce.
R:
E
Rec: Levá, dva!
R:
Leţí dáma na kolejích
(Traband)
C
Leţí dáma na kolejích svázaná a spoutaná
Ami
Nemůţe pohnout ani rukama ani nohama
C
Zoufalá, do oblak upírá svůj zrak
Ami
Času je málo a v dáli houká vlak
Leţí dáma na kolejích spoutaná a svázaná
Je to ţena klenotníka Jessieho Morgana
Zpropadený klenotník zbavit se jí chtěl
kdyţ mu stála v cestě k tanečnici Izabel
Emi
Koleje osudu jsou klikaté a záhadné
G
G7
Jak to všechno dopadne, jak tohle
všechno dopadne?
Leţí dáma na kolejích, takţe vlastně
neví ani
ţe se vzali kde se vzali tu se vzali
Indiáni
Vykolejí vlak a cestující pobijou
Potom sednou na koně a zase odjedou
Koleje osudu jsou klikaté a záhadné
Jak to všechno dopadne, jak tohle
všechno dopadne?
Leţí dáma na kolejích svázaná a spoutaná
Nemůţe pohnout ani rukama ani nohama
Nad prérií hejno supů vzlétlo do oblak
Všude kolem ticho a nikde ţádnej vlak
Leţí dáma na kolejích bezmocná a zoufalá
Lodníkův lament
(Hoptrop)
Emi
G
D
G
D
G
1. Já snad hned, kdyţ jsem se narodil,
na bludnej kámen šláp',
D
Emi
D
Emi
a do školy moc nechodil, i tak je ze
mě chlap,
G
D
G
D
G
velký dusno, který nad hlavou mi doma
viselo,
D
Emi
D
Emi D G D G C G
drsnýmu chlapu nesvědčí, já ťuk' si
na čelo.
G
D
R: Máma mě doma drţela a táta na mě
dřel,
G
já moh' jsem jít hned študovat,
kdybych jen trochu chtěl,
D
voţenit se, vzít si ňákou trajdu
copatou
G
Emi
a za její lásku platit celou
vejplatou, hó hou.
2. Potom do knajpy jsem zašel a tam
uslyšel ten ţvást,
ţe na lodích je veselo a fasujou tam
chlast,
a tak honem jsem se nalodil na starej
vratkej křáp,
kde kapitán byl kořala a řval na nás
jak dráb.
R:
3. Vlny s kocábkou si házely a kaţdej
dostal strach
a my lodníci se vsázeli, kdo přeţije
ten krach,
všechny krysy z lodi zmizely a v
dálce maják zhas'
a první byl hned kapitán, kdo měl
korkovej pás.
R:
4. Kolem zubama uţ cvakali ţraloci
hladoví,
moc nikomu se nechtělo do vody
ledový,
k ránu bouře trochu ustala, já
mořskou nemoc měl,
všem, co můţou chodit po zemi, jsem
tolik záviděl.
R:
5. Jako zázrakem jsme dojeli, byl kaţdý
ţiv a zdráv
a všichni byli veselí, jen já jsem
rukou máv',
na loď nikdy víc uţ nevlezu, to nesmí
nikdo chtít,
teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem
se moh' mít.
R:
Louisiana
(Hoptrop)
Emi
1. Ten, kdo by jednou chtěl bejt
vopravdickej chlap
G
D
Emi
a na šífu kříţit svět ho neleká,
teď příleţitost má a stačí, aby se jí
drap',
G
D
Emi
ať na tu chvíli dlouho nečeká.
Emi G D
G D
G
D
A Emi
R: Louisiana, Louisiana zná uţ dálky
modravý,
G D
G D
G
D
bílá Louisiana, jako víra pevná loď,
Emi
D
Emi
podepiš a s náma pojď, taky hned si z
bečky nahni na zdraví.
2. Jó, tady kaţdej z nás má ruku k ruce
blíţ,
kdyţ to musí bejt, i do vohně ji dá,
proti nám je pracháč i kostelní myš,
nám stačí dejchat volně akorát.
R:
3. Aţ budem někde dál, kde není vidět
zem,
dvě hnáty kříţem vzhůru vyletí,
zas bude Černej Jack smát se nad
mořem,
co je hrobem jeho obětí.
R:
M
M ám jednu ruku dlouhou
(Buty)
E
C#m
A
E
[: Na, nana nana, ná, ná. :]
E
C#m
G#m
F#m7
1. Najdem si místo, kde se dobře kouří,
E
C#m
G#m
F#m7
kde horké slunce do nápojů nepíchá,
H
H7
E
A
kde vítr snáší ţmolky ptačích
hovínek
H
F#m7 H7
okolo nás a říká.
2. Můţeme zkoušet, co nám nejlíp
zachutná,
a klidně se dívat, jestli někdo
nejde,
někdo, kdo ví, ţe uţ tady sedíme
a řekne: Nazdar kluci!
E
C#m
A E
R: [: Mám jednu ruku dlouhou. :]
A
F#m C#m
Hm7
3. Posaď se k nám, necháme tě vymluvit
A
F#m
C#m
Hm7
a vzpomenout si na ty naše úkoly,
E
E7
A
D
E
tu ruku nám dej a odpočívej v
pokoji,
A
F#m
C#m
Hm7
tam na tom místě, kde se dobře není.
A
F#m
D
A
4x[ Na, nana nana, ná, ná, ]
Am
Am
D
A
na, nana nana, na, nana nana, ná,
ná.
A
F#m
D A
R: [: Mám jednu ruku dlouhou. :]
R: [: Mám jednu ruku dlouhou. :]
M arnivá sestřenice
(Jiří Suchý)
C
G7
1. Měla vlasy samou loknu, jé-je-jé,
C
ráno přistoupila k oknu, jé-je-jé,
C7
F
Fmi
vlasy samou loknu měla a na nic víc
nemyslela,
C
A7
D7 G7 C
a na nic víc nemyslela, jé-jé-jé.
2. Nutno ještě podotknouti, jé-je-jé,
ţe si vlasy kulmou kroutí, jé-je-jé,
nesuší si vlasy fénem, nýbrţ jen tak
nad plamenem,
nýbrţ jen tak nad plamenem, jé-jé-jé.
3. Jednou vlasy seţehla si, jé-je-jé,
tím pádem je konec krásy, jé-je-jé,
kdyţ přistoupí ráno k oknu, nemá
vlasy samou loknu,
nemá vlasy samou loknu, jé-jé-jé.
4. O vlasy uţ nestará se, jé-je-jé,
a diví se světa kráse, jé-je-jé,
vidí plno jinejch věcí, a to za to
stojí přeci,
a to za to stojí přeci, jé-jé-jé.
M . A. S . H . 4 0 7 7
Dmi
G
C
Ami
Kdyţ přijdou chvíle jaký znáš, jako v
poušti klopýtáš,
Dmi
G
C
Ami
A7
je bůhví kolik nadějí a vzpomínek co
zahřejí,
Dmi
G
C
Ami
v nich rád se vracíš domů, tak věř si u
sta hromů
F
Hmi7
Ami
a trápení svý jednou rozmotáš.
Kdyţ přijdou chvíle loučení, bouře ţivot
promění,
je vzácná kaţdá hodina, kdyţ vítr vát uţ
začíná.
Mámě píšeš z války a psaní do obálky
s rozechvěním v srdci zastrčíš.
Ať plují mraky tisíc mil, nový svět jsi
objevil,
má cenu kaţdých svítání jen pláč se
skryje do dlaní.
Stárneš v týhle válce a kreslíš na
obálce,
čtyřlístek, co zbejvá pro štěstí.
Chceš zpátky letět nebo plout a někde v
trávě procitnout,
vţdyť všechno jednou konec má a další
cesta začíná.
Letět zpátky domů, kde znáš i stíny
stromů
a celej den si s dětmi můţeš hrát
a celej den si s dětmi můţeš hrát.
M ašinka
A
1. Jede, jede mašinka
D
A
kouří se jí z komínka
D
E
|:jede, jede do dáli
D
A
veze vagón kořaly:|
2. Neodcházej, nechoď spát, 2x
|:aţ do rána bílýho
my budem' zpívat, budem' hrát:|
3. Dostal jsem chuť na vodku 2x
ale nemám finance
dám si radši griotku.
4. Neodcházej, nechoď spát, 2x
|:aţ do rána bílýho
my budem' zpívat, budem' hrát:|
5. Jede, jede mašinka
kouří se jí z komínka
|:jede, jede do dáli
veze vagón kořaly:|
M edvídek
(Lucie)
Dlouhá noc a mě se stýská moc
pro tebe malý dárek mám.
Přes hory přes ploty
medvídek z Bogoty uţ letí.
Medvídek plyšový na cestě
kříţový - Bůh ho ochrání.
Před smečkou římskejch psů
a jejich úřadů
ti posílá lásku co v bříšku má.
REF: Medvídek z Bogoty usnul a sní
na kříţi z Bogoty spí.
Za třicet stříbrných
z medvídka padá sníh
no a ti římští psi
ho sjíţdějí na saních o Vánocích.
Nesvatá hodina medvídka proklíná
ţe odhodil korunu bez trnů
medvídek ospalý pod kříţem pokleká
chce pít.
Kalichem sladkost medvídka
napustí do bříška,jak to má rád.
Koruna plyšová, vánoční cukroví,
nikdo se nedoví o svatozáři trnový.
REF: Medvídek z Bogoty...
Medvídku probuď se, prober se vstaň,
psi se uţ sbíhají, připrav si dlaň
slunce zas vychází cítíš tu zář,
tlapky dáš v pěst, nebo nastavíš tvář.
Římskejm psům a jejich úřadům
Maxipes Herodes vánoční slib dal dnes.
REF: Medvídek...
Mladičká básnířka
(Jaromír Nohavica)
věnována Soni Z.
G
Hmi
Emi D
1. Mladičká básnířka s korálky nad
kotníky
G
Hmi
Emi D
bouchala na dvířka paláce poetiky,
G
Hmi
Emi
s někým se vyspala, nikomu
nedala,láska jako hobby,
Cmi
D
G
Hmi Emi D
pak o tom napsala blues na čtyři
doby, ho ho hó.
2. Své srdce skloňovala podle vzoru
Ferlinghetti,
ve vzduchu nechávala viset vţdy jen
půlku věty,
plná tragiky, plná mystiky, plná
spleenu,
pak jí to otiskli v jednom magazínu,
ho ho hó.
3. Bývala viděna v malém baru u
rozhlasu,
od sebe kolena a cizí ruka kolem
pasu,
trochu se napila, trochu se opil na
účet redaktora
a týden nato byla hvězdou Mikrofóra,
ho ho hó.
4. Pod paţí nosila rozepsané rukopisy,
ráno se budila vedle záchodové mísy,
ţivotem potřísněná, můzou políbená,
plná zázraků
a pak ji vyhodili z gymplu a hned
nato i z baráku, ho ho hó.
5. Ve třetím měsíci dostala chuť na
jahody,
ale básníci-tatíci nepomýšlej' na
rozvody,
cítila u srdce, jak po ní přešla
ţelezná bota,
tak o tom napsala sonet, a ten byl ze
ţivota.
G
Hmi Emi D
*: Ach, mladé básnířky,
G
Hmi Emi D
vy mladé básnířky,
G
Hmi Emi D
G
jó, mladé básnířky,
básnířky
...
Modrá
(Ţlutej pes)
G
D
1. Modrá je planeta, kde
G
D
modrá je voda, kterou
G
D
modrá je obloha, kdyţ
F
C
modrá je dobrá, uţ je
2. Modrá je
modrá je
modrá je
senzačně
kníţka.
C
D
můţeme ţít,
C
D
musíme pít,
C
D
vodejde mrak,
G
to tak.
Milka - ta naše kráva,
prej v Americe trávam
údajně i polární liška,
modrá je moje vojenská
C
G
R: Jako nálada, kdyţ zahrajou poslední
kus,
F
C
F
G
modrá je naděje, láska i moje blues,
C
G
je to barva, kterou mám prostě rád,
F
C
G
modrá je dobrá, uţ je to tak.
3. Modrá
modrá
velká
modrý
je Raketa - ta moje holka,
je vzpomínka na Mikyho Volka,
rána je modrej přeliv,
voko má i černej šerif.
R: Jako nálada, kdyţ zahrajou poslední
kus, ...
Morituri te Salutant
(Karel Kryl)
Emi
Emi
D
Ami
1. Cesta je prach a štěrk a udusaná
hlína
G
Ami
D7
G
a šedé šmouhy kreslí do vlasů
Ami
D
G
H
[: a z hvězdných drah má šperk, co
kamením se spíná,
Emi
D
Emi D
Emi D(-)
a pírka touhy z křídel Pegasů. :]
2. Cesta je bič, je zlá jak pouliční
dáma,
má v ruce štítky, v pase staniol,
[: a z očí chtíč jí plá, kdyţ háţe do
neznáma
dvě křehké snítky rudých gladiol.
:]
D
R: Serţante, písek je bílý jak paţe
Daniely,
Emi
počkejte chvíli! Mé oči uviděly
D7
tu strašně dávnou vteřinu zapomnění,
Emi
D7
serţante! Mávnou, a budem zasvěceni!
Emi
D Emi D Emi H7(-)
Morituri te salutant, morituri te
salutant!
3. Tou cestou dál jsem šel, kde na zemi
se zmítá
a písek víří křídlo holubí,
[: a marš mi hrál zvuk děl, co
uklidnění skýtá
a zvedá chmýří, které zahubí. :]
4. Cesta je tér a prach a udusaná hlína,
mosazná včelka od vlkodlaka,
[: rezavý kvér - můj brach a sto let
stará špína
a děsně velká bílá oblaka. :]
R:
Motýlek
(Daniel Landa)
Em
F
1. Ty jsi holka nebezpečná,
C
Hm
naše láska bude věčná,
Em
F
uvěř tomu, ţe jsme bohatý,
C
Hm
štěstí nám teď šlape na paty,
Em
F
prachy z tý banky máme celý,
C
Em
ani jsme tam moc nestříleli.
Em
G
R: Hotel u cesty, symbol neštěstí,
Am
Em
ty chceš teďka spát, to se musím
smát,
klepem na dveře, dobrá večeře,
[: v bílý posteli, noční veselí. :]
2. Proč jsi tenhle hotel vybrala
a mě ses vůbec na nic neptala,
kdyţ jsem tam to auto viděl stát,
začal jsem se o nás trochu bát,
teď banda fízlů jak v hororu
(*) C
Hm
Em
do voken se šplhá nahoru na nás.
R: V tom pajzlu jsme v hajzlu,
ty to znají, uţ nás mají,
skoro svítá, teď to lítá,
[: v bílý posteli mi tě vodstřelí.
:]
3. Sakra něco vlítlo mezi nás,
nevodcházej ještě není čas,
zkus to přemoct aspoň na chvíli,
škoda, ţe tě takhle trefili,
já doufám, ţe tě to moc nebolí,
(*) k svátku ti dám novou pistoli
velkou.
R: V tom pajzlu jsme v hajzlu, ...
4. Vypadáš, jak kdyţ spíš,
houkačky neslyšíš,
tak ty jsi mi takhle utekla
nejkratší cestou do pekla,
výstřely práskaj tmou,
(*) já letím za tebou teď.
R: V tom pajzlu jsme v hajzlu, ...
Mrazík
(Nedvědi)
Ami
1. Příroda se k spánku chystá,
hnědne listí, zima jistá,
G
Ami
přesto slyšíš na cestách tulácký
písně hrát.
2. Svetr navíc, rána studí,
kdyţ tě první mrazík vzbudí,
teplej čaj, neţ rozhlédneš se, a zas
o kousek dál.
C
G
R: Tak jako vítr, trochu jak blázen,
Dmi
Ami
ţeneš to nocí, ostatní spí,
C
G
nevidíš nebe, nevidíš na zem,
F
Ami
vidíš pár lidí, co pochopí.
3. Z poezie paneláků,
šedejch zdí a metra vlaků
na nádraţí pospícháš, aby sis spravil
chuť.
4. Kdyţ se mlhy v lese zvednou,
známé tváře k ohni sednou,
ze smutnýho Babylonu zbyde jenom suť.
R:
Mumie
(Slávek janoušek)
C
Fmaj7
*: Tak uţ je to tady, kůţe se mi
scvrkává,
G
C
Fmaj7 G
divné skvrny kolem brady a neustálá
únava,
C
Fmaj7
tam, co se nosí řády, mě často
píchává,
G
C Fmaj7
G
no prostě dohromady: ţádná sláva.
C
Fmaj7
1. Cítím, jak vysychám
G
C
Fmaj7 G
mezi čtyřmi betonovými stěnami,
C
Fmaj7
já vím, ţe nejsem sám,
G
C
Fmaj7 G
ve vchodě jsem se o tom bavil s
našimi ţenami.
Ami
Emi
Ami
Emi
Jedna na ukázku odhalila svoji pleť,
Ami
Emi
Ami Emi
řekla:"Tady tuhle vrásku, tu tam mám
aţ teď,
F
G
Ami
Emi
ve 100+1 na obrázku jsem viděla
mumii,
F
G
Ami F G
jen ti, co včas nasadí pleťovou
masku, jenom ti přeţijí."
F
Ami
G
Náš konec stejně nebude jiný,
F
Ami
G
stačí projít hrobku s kapucíny.
R: Tam stojí:
Ami
F
G
To, co jste teď vy, byli jsme i my,
Ami
F
G
Fmaj7 G
to, co jsme teď my, budete i vy vysušení.
2. Cítím, jak vysychám,
na duši kraba, srdce z betonu,
já vím, ţe nejsem sám,
v mém okolí ztvrdlo kdekomu.
Co kdybychom jednou na ukázku
odhalili svoji tvář,
odloţili masku vedle na polštář,
kolik by tu zbylo z nás okoralých
mumií,
jen ti, co vsadí na lásku, jenom ti
přeţijí.
Malicherná vítězství prohry a viny,
stačí projít hrobku s kapucíny.
R: Tam stojí:
[: To, co jste teď vy, byli jsme i
my,
to, co jsme teď my, budete i vy :]
- vysušení.
C
Fmaj7
3. Cítím, jak oţívám,
G
C
Fmaj7
oheň a růţe, kdyţ se tvé kůţe
dotýkám,
G
C
Fmaj7 G C
oheň a růţe, kdyţ se tvé kůţe dotýkám
...
N
Nad stádem koní
(Buty)
D
A
Em
R: Nad stádem koní,
G
D
podkovy zvoní, zvoní
A
Em
černý vůz vlečou, hou
G
D
a slzy tečou a já volám:
Tak neplač můj kamaráde
náhoda je blbec kdyţ krade
Je tuhý jak veka a řeka ho zplaví
G
Máme ho rádi
C
G
A
No tak co, (no)tak co,(no) tak co
2. Vţdycky si přál aţ bude popel
i s kytarou, hou
Vodou ať plavou, jen ţádný hotel
s kříţkem nad hlavou
aţ najdeš místo, kde je ten pramen
A kámen co praská, áá
Budeš mít jisto
Patří sem popel
a kaţdá láska
No tak co, (no)tak co,(no) tak co
R: ...a já šeptám
Ty si ten popel kamaráde
do bílé vody vody
Vyhasnul kotel
a náhoda je
štěstí od podkovy
D
Ty si ten popel / Heja hej ....
A
Em
kamaráde
/ Heja hej ....
D
A Em
do bílé vody vody / Heja hej ....
D
Vyhasnul kotel / Heja hej ....
A
Em
a náhoda je / Heja hej ....
G
štěstí od podkovy / Heja hej ....
Není nutno
(Svěrák/Uhlíř)
A
Hmi
1. Není nutno, není nutno, aby bylo
přímo veselo,
E7
A E(-)
hlavně nesmí býti smutno, natoţ aby
se brečelo.
2. Chceš-li, trap se, ţe ti v kapse
zlaté mince nechřestí,
nemít ţádné kamarády, tomu já říkám
neštěstí.
F#mi
A
F#mi
A
*: Nemít prachy - nevadí, nemít srdce vadí,
F#mi
A
F#mi
D E
zaţít krachy - nevadí, zaţít nudu to vadí.
3.=1.
4.=1.
Nezacházej slunce
G
Ami
1. Nezacházej, slunce, nezacházej ještě,
D
C
D
já mám potěšení na dalekej cestě,
G
Hmi Emi G
Ami
D G
já mám potěšení
na dalekej cestě.
2. Já má potěšení mezi hory-doly,
[: ţádnej neuvěří, co je mezi námi.
:]
3. Mezi náma dvouma láska nejstálejší,
[: a ta musí trvat do smrti nejdelší.
:]
4. Trvej, lásko, trvej, nepřestávaj
trvat,
[: aţ budou skřivánci o půlnoci
zpívat. :]
5. Skřivánci zpívali, můj milej
nepřišel,
[: on se na mě hněvá, nebo za jinou
šel. :]
Nosoroţec
(Karel Plíhal)
Ami
Dmi
Ami
1. Přivedl jsem domů Boţce nádhernýho
nosoroţce,
Dmi
Ami
D#dim
E7
originál tlustokoţce, koupil jsem ho
v hospodě.
Ami
Dmi
Ami
Za dva rumy a dvě vodky připadal mi
velmi krotký,
Dmi
Ami
E7
Ami
pošlapal mi polobotky, ale jinak v
pohodě.
Dmi
Ami
E7
Ami
Vznikly menší potíţe při nástupu do
zdviţe,
Dmi
Ami
D#dim
E7
při výstupu ze zdviţe uţ nám to šlo
lehce.
Ami
Dmi
Ami
Vznikly větší potíţe, kdyţ Boţena v
negliţé,
Dmi
Ami
D#dim(E7)
E7(Ami)
kdyţ Boţena v negliţé řvala, ţe ho
nechce.
2. Marně jsem se snaţil Boţce vnutit
toho tlustokoţce,
originál nosoroţce, co nevidíš v
obchodech.
Řvala na mě, ţe jsem bohém, pak mi
řekla: padej, sbohem,
zabouchla nám před nosorohem, tak tu
sedím na schodech.
Co nevidím - souseda, jak táhne domů
medvěda,
originál medvěda, tuším značky
grizzly.
Uţ ho ţeně vnucuje a uţ ho taky
pucuje
a zamčela a trucuje, tak si to taky
slízli.
Ami
Dmi
Ami
3. Tak tu sedím se sousedem, s
nosoroţcem a s medvědem,
Dmi
Ami
E7
Ami
nadáváme jako jeden na ty naše
slepice.
O
O blechách a tak
(Karel Plíhal)
Ami
Emi
1. Jsem starý penzion pro osamělé
blechy,
Dmi
E
ne kaţdá blecha má to štěstí, ţe má
chotě,
Dmi
E
celé dny poslouchám ty jejich marné
vzdechy,
Dmi
D#dim
E
všechny se upíjejí někde o samotě.
2. Tak blecha Jindřiška přišla o svého
druha,
v předvečer svatební to pro ni rána
byla,
zapíjel svobodu a chlastal jako duha
a krevní destička mu v krku
zaskočila.
G
C
G
Ami
Emi
R: Tyhle tragédie bleší vás jistě
nepotěší,
F
G
C G
buďme k nim trochu vlídnější,
C
G
Ami
Emi
vţdyť i lidé krev si pijí a,
koneckonců, ţijí
F
G
E
a svět je stále krásnější.
3. A bleše Tamaře zas blešák s jinou
zahnul,
jednou je přistihla, no prostě ţádná psina,
pod tíhou svědomí on na ţivot si
šáhnul,
skočil mi do dlaně, kdyţ fackoval
jsem syna.
4. A blecha Renata je osamělá matka,
starej si odskočil na kolemjdoucí
jehně,
to jehně zavedli na nedaleká jatka,
co nocí proplakala na mém levém
stehně.
F
G
C F G C
R: + a svět je stále krásnější ...
Okoř
G
1. Na Okoř je cesta jako ţádná ze sta,
D7
G
vroubená je stromama,
kdyţ jdu po ní v létě, samoten na
světě,
D7
G G7
sotva pletu nohama,
C
G
A7
D7
na konci té cesty trnité stojí krčma
jako hrad,
G
tam zapadli trampi, hladoví a sešlí,
D7
G
začli sobě notovat.
G
D7
R: Na hradě Okoři světla uţ nehoří,
G
D7
G
bílá paní šla uţ dávno spát,
D7
ta měla ve zvyku podle svého budíku
G
D7
G G7
o půlnoci chodit strašívat,
C
G
od těch dob, co jsou tam trampové,
A7
D7
nesmí z hradu pryč,
G
D7
a tak dole v podhradí se šerifem
dovádí,
G
D7
G
on jí sebral od komůrky klíč.
2. Jednoho dne zrána roznesla se správa,
ţe byl Okoř vykraden.
nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát
vodnes',
nikdo nebyl dopaden,
šerif hrál celou noc mariáš s bílou
paní v kostnici,
místo aby hlídal, vášnivě jí líbal,
dostal z toho zimnici.
O m n i a V i n c i t Am o r
(Klíč)
F C Dmi Ami Bb C Dmi F C Dmi Ami Bb
C Dmi
Dmi
C
Dmi
1. Šel pocestný kol hospodských zdí,
F
C
F
přisedl k nám a lokálem zní
Gmi
Dmi
C
pozdrav jak svaté přikázání:
Dmi
C
Dmi
omnia vincit Amor.
2. "Hej, šenkýři, dej plný dţbán,
ať chasa ví, kdo k stolu je zván,
se mnou ať zpívá, kdo za své vzal
omnia vincit Amor."
F
C
Dmi
R: Zlaťák pálí, nesleví nic,
F
C
F
štěstí v lásce znamená víc,
Gmi F
C A7
všechny pány ať vezme ďas!
Dmi
C
Dmi
Omnia vincit Amor.
3. "Já viděl zemi válkou se chvět,
musel se bít a nenávidět,
v plamenech pálit prosby a pláč,
omnia vincit Amor.
4. Zlý trubky troubí, vítězí zášť,
nad lidskou láskou roztáhli plášť,
vtom kdosi krví napsal ten vzkaz:
omnia vincit Amor."
R:
5. "Já prošel kaţdou z nejdelších cest,
všude se ptal, co značí ta zvěst,
aţ řekl moudrý:"Pochopíš sám
omnia vincit Amor - všechno přemáhá
láska."
R:
6. "Teď s novou vírou obcházím svět,
má hlava zšedla pod tíhou let,
kaţdého zdravím větou všech vět:
omnia vincit Amor, omnia vincit Amor
..."
Ona
(Daniel Landa)
Gmi
1. Prozraď mi její jméno, je krásná a
tajemná.
A pod bílým závojem ji prosvítají
ramena.
Bb
F
Gmi
Prozraď mi jméno tý, co kluci o ní
sní,
Bb
F
Gmi
s láskou a nenávistí dává se do
písní.
Gmi
Řekni za čím se skrývá, kdyţ v
posledním tanečku,
Bb
F
Gmi
Bb
F
Gmi
zatahá za špagát pohřebních zvonečků.
D#
C
Gmi
R. Hochům se lesknou oči, kdyţ bubny v
myslích zavíří.
Krev stéká po obočích a sladkou chuť
má polibek upíří.
2. Zaslechneš její jméno, kdyţ děti si
na ní hrávají.
Na sen o nebezpečí myslí mladí kluci
potají.
Její rty jsou tak horký a milence svý
nezradí,
sladko maj navţdy v puse ty co jednou
kvér si pohladí.
A oči má trochu vlhký, kdyţ podpatkem
střevíčků,
rozdrtí iluze máminejch mazlíčků.
R.
3. Její jméno je válka, kdyţ objímá svý
milence.
Matky dál vychovávaj, někdy zbytečně
mladý šílence.
To se pak sevře v krku, kdyţ ukáţe
třeba na tebe,
a pak: "Chraňte naše duše!" Často
zaznívá do nebe.
Oranţový expres
(Greenhorns)
C
C7
1. Uţ z rodnýho ranče vidím jen komín a
stáj, hej,
F
C
uţ z rodnýho ranče vidím jen komín a
stáj,
G
C
rychlík v barvě pomeranče uţ mě veze,
tak good-bye.
2. Tak jako světla herny mě stejně
vţdycky rozruší
svit brzdařský lucerny, komáři jisker
v ovzduší,
a pak, kdyţ oranţovej expres mi houká
do uší.
Rec: "Helou, kam jedeš, tuláku?"
"Nevím."
"Na New York?"
"Nevím."
"Nebo na Nashville?"
"Nevím, mně stačí, kdyţ slyším, jak
ty praţce drncaj' dúdá-dúdá-dúdá-dúdá
..."
3. Sedím si na uhláku a vyhlíţím přes
okraje,
ve svým tuláckým vaku šmátrám po
lahvi Tokaje,
píseň oranţovýho vlaku si zpívám do
kraje.
4. Uţ z rodnýho ranče nevidím komín a
stáj, hej,
uţ z rodnýho ranče nevidím komín a
stáj,
rychlík v barvě pomeranče sviští na
New York, good-bye.
Osmá barva duhy
(Jaromír Nohavica)
Ami
Dmi
Ami Dmi
1. Chladná jsou dubnová rána,
Ami
Dmi
C E7
ze slunce je vidět jenom kousek,
Ami
Dmi
Ami Dmi
ve flašce od Cinzana
Ami
G
Ami
úhoři, úhoři třou se.
Dmi
Ami
F
Dmi E7
R: Všichni moji známí teď spí, spí, spí
doma s manţelkami,
Dmi
Ami
E7
Ami
zůstali jsme sami - já a já.
Města jsou jedno jako druhý, černá je
osmá barva duhy,
Dmi
E7
Ami
černá je barva, kterou mám teď
nejraději,
jó, je to bída, je to bída, hledal
jsem ostrov jménem Atlantida
Dmi
E7
Ami
a našel vody, vody, vody, vody, vody
habaděj.
2. Kdyby měl někdo z vás zájem,
uděláme velikánský mejdan,
projdeme tam a zpět rájem
a svatý Petr bude náš strejda.
R:
3. Pod okny řve někdo: kémo,
kaţdý správný folkáč nosí vousy,
já umím jen písničky v E moll
a prsty jsem si aţ do masa zbrousil,
protoţe:
R: Všichni moji známí teď spí, spí, spí
doma s manţelkami,
zůstali jsme sami - já a vy.
Města jsou jedno jako druhý, černá je
osmá barva duhy,
černá je barva, kterou mám teď
nejraději,
jó, je to bída, je to bída, hledáme
ostrov jménem Atlantida
a nacházíme vody, vody, vody, vody,
vody, vody,
vody, vody, vody, vody, vody, vody,
vody, vody, vody, vody, vody, vody
habaděj.
Otázky
(Olympic)
C
F
1. Kolik mám ještě dní, neţ přijde
poslední,
G
C
jak dlouho budu ještě zpívat a hrát,
F
kolik je na zemi cest, kterou mám dát
se vést,
G
C
nebo uţ myslet mám na návrat?
C7
F
D7
G
R: Posečkej, lásko má, okamţik, vţdyť
svět je veliký otazník,
C
F
G
C
pořád se jenom ptáš a odpovědi, tý se
nedočkáš.
E
Ami
*: Já jen vím: v zimě strom nekvete,
Ami/G
F
E
Ami
v létě sníh nepadá, v noci je tma,
Ami/G
F
C
G
rád tě mám, jen neptej se, proč nevím sám.
2. Kde je tvůj dětský smích a proč je
láska hřích,
kolik jen váţí bolest člověčí,
proč je zlato drahý kov a proč je
tolik prázdných slov,
proč chce kaţdý být největší?
R:
*: Já jen vím: řeky proud musi dál,
v ţilách krev pěnivá, kdo ji tam dal,
rád tě mám, jen neptej se, proč nevím sám.
3. Kolik je slunci let: milion nebo pět,
myslíš, ţe zítra ráno vyjde zas,
kolik je ulic, měst, proč umí kytky
kvést,
proč nikdo neslyší můj hlas?
Outsider Waltz
Dnes ráno, kdyţ byli půl, při pravidelný
hygieně
pokles hodně v ceně, kdyţ jsi zahlídl
svůj zjev:
Uţ nejsi, co jsi býval, tu tvář nespraví
Ti masáţ,
marně s hochu kasáš, uţ nejsi lev a
velký šéf.
REF: Máš svůj svět a ten se Ti hroutí,
to dávno znám, já proţil to sám,
kráčíš dál a cesta se kroutí, aţ potkáš
nás
na ní, tak přidej se k nám.
Jsi z vojny doma 14 dnů a na radnici
velká sláva,
to se Ti holka vdává, cos jí dva roky
psal.
Ulicí tiše krouţí ten divnej motiv z
Lohengrina,
není ta- bude jiná, dopisy spal a jde se
dál.
REF: Máš svůj svět........
Za sebou máš třicet let a zejtra ráno
třetí stání
a nemáš ani zdání, jak to potáhneš dál.
Ten komus kdysi hrával, se znenadání
někam ztratil,
uţ nemáš, čím bys platil, no tak se sbal
a šlapej dál
REF: Máš svůj svět................2x
P
Panopti kum lásek a hrůz
(Jaromír Nohavica)
C
Dmi Fmaj7
C
1. Jsme děti kosmických sfér, mrazivých
dálek,
Dmi Fmaj7
C
napojeni na dekodér
Fmaj7
systémů válek,
C Dmi Fmaj7
C
nikdo kolem nezná náš kód, ztrácí se
víra,
Fmaj7
C Dmi Fmaj7
C
v našich ţilách koluje jód
a v
srdcích síra.
C
Dmi
R: Nejsme ztraceni, ne ne ne ne,
Fmaj7
C
jsme jen ve znamení Štíra zrozeni.
2. Jsme jen kvítko galaxií na kupce
jílu,
z třívoltových baterií bereme sílu,
ke snídani barbiturát, na zádech
kšíry,
kdyby ryby uměly řvát, byly by výry.
R:
3. Na zahrádce vesmírných sfér pěstujem
pýchu,
rodičové budoucích ér k pláči i k
smíchu,
kytarista brnká nám blues Bachovy
fugy,
v panoptiku lásek a hrůz tančíme
boogie.
R:
R:
Petěrburg
(Jaromír Nohavica)
Ami
F
E
Ami
1. Kdyţ se snáší noc na střechy
Petěrburgu, padá na mě ţal,
F
E
Ami
zatoulaný pes nevzal si ani kůrku
chleba, kterou jsem mu dal.
C
Dmi
E
R: [: Lásku moji kníţe Igor si bere,
F
D#dim H7
E
nad sklenkou vodky hraju si s
revolverem,
Ami
F
E
Ami
havran usedá na střechy
Petěrburgu, čert aby to spral.
2. Nad obzorem letí ptáci slepí v záři
červánků,
moje duše, široširá stepi, máš na
kahánku.
R: [: Mému ţalu na světě není rovno,
vy jste tím vinna, Naděţdo
Ivanovno,
vy jste tím vinna, aţ mě zítra
najdou s dírou ve spánku. :]
Pijte vodu
(Jaromír Nohavica)
C
R: [: Pijte vodu, pijte pitnou vodu,
G
C
pijte vodu a nepijte rum ! :]
C
1. Jeden smutný ajznboňák
G
C
pil na pátém nástupišti ajrkoňak,
C
huba se mu slepila
G
C
a diesellokomotiva ho zabila.
R:
2. V rodině u Becherů
pijou becherovku přímo ze dţberů,
proto všichni Plíhali a Becheři
mají trable s játrama a páteří.
R:
3. Pil som vodku značky Gorbačov
a potom povedal som všeličo a voţačo,
vyfásol som za to tri roky,
teraz pijem chlórované patoky.
R:
4. Jestes my chlopci z Warszawy,
chodime pociagem za robotou do
Ostravy,
štery litry vodky i mnuţstvo piv,
bardzo fajny kolektiv.
R:
5. Jedna paní v Americe
ztrapnila se převelice,
vypila na ex rum,
poblila jim Bílý dům.
R:
Píseň zhrzen ého trampa
(Jaromír Nohavica)
C
G
F
C
1. Poněvadţ nemám kanady a neznám písně
z pamp,
F
C
G
C G
hóhóhó, a neznám písně z pamp,
C
G
F
C
vyloučili mě z osady, ţe prý jsem
houby tramp,
F
C
G
C
hóhóhó, ţe prý jsem houby tramp.
2. Napsali si do cancáků, jen ať to
kaţdej ví,
hóhóhó, jen ať to kaţdej ví,
vyloučený z řad čundráků ten frajer
libový,
hóhóhó, ten frajer libový.
C
G
Ami
F
C
R: Já jsem ostuda traperů, já mám rád
operu,
G
C
G
já mám rád jazz (folk), rock,
C
G
Ami
F
C
chodím po světě bez noţe, to prý se
nemoţe,
G
C C7
to prý jsem cvok,
F
C
D7
já jsem nikdy neplul na šífu, a všem
šerifům
G
jsem říkal:"Bane, pane,"
C
G
Ami
F
C
já jsem ostuda trampů, já kdyţ
chlempu,
G
C
tak v autokempu.
3. A povídal mi frajer Joe:"Jen ţádný
legrácky,
hóhóhó, jen ţádný legrácky,
jinak chytneš na bendţo, čestný
čundrácký,
hóhóhó, čestný čundrácký."
4. Ţe prý se můţu
do cajku,
hóhóhó, aţ dám
a vodříkám jim
Vlajku,
hóhóhó, akordy
vrátit zpět, aţ dám se
se do cajku
nazpaměť akordy na
na Vlajku.
R:
5. A tak teď chodím po světě a mám
zaracha,
hóhóhó, a mám zaracha,
na vandr jezdím k Markétě a dávám si
bacha,
hóhóhó, a dávám si bacha.
6. Dokud se trampské úřady nepoučí z
chyb,
hóhóhó, nepoučí z chyb,
zpívám si to svý "nevadí a zase bude
líp,"
hóhóhó,"a zase bude líp."
G
C
R: + v tempu.
5'. A tak je mi do pláče, ţe nesmím na
vandr,
hóhóhó, ţe nesmím na vandr,
a namísto maskáče nosím skafandr,
hóhóhó, nosím skafandr.
6'. Dokud se mí kamarádi nepoučí z chyb,
hóhóhó, nepoučí z chyb,
zpívám si to svý "nevadí a zase bude
líp,"
hóhóhó,"a zase bude líp."
Plakala
(Divokej Bill)
Ami
touţila krouţila kryla mi záda
souloţila kouřila mě měla mě ráda
pohán?ná chtíčem vrněla jak káča
C
G
moje milá plakala
Ami
utíkala pryč nevěděla
kam pletla na mě bič já byl na to sám
poháněná chtíčem vrněla jak káča
C
G
moje milá plakala
Ami
modlila se hlásila se o svý práva
motala se na mý trase byla to tráva
poháněná chtíčem vrněla jak káča
C
G
moje milá plakala
Ami
C
G
moje milá plakala
Ami
C
G
moje milá plakala
Ami
C
G
moje milá plakala
Ami
C
G
moje milá plakala
Ami
C
G
pozdravuj pocestný svět
Ami
G
je malej dokonalej
Ami
C
G
pozdravuj pocestný svět
Ami
je zlej co kdyţ se nevrátí
G
Ami
co kdyţ se nevrátí
C
G
moje milá plakala
Ami
co kdyţ se nevrátí
Podzimní
(Karel Plíhal)
A
D
1. Podzimní obloha dala se do gala,
E
A
večerní vánek se do vlasů vplétá,
D
a po tý obloze na křídle rogala
E
A
s tím vánkem ve vlasech Markéta létá.
2. Nebe je modrý jako mý dţíny,
tak jsme si zpívali s klukama
zamlada,
zmizely smutky a podzimní splíny,
prostě to všechno, co Markéta nerada.
3. Vysoko na nebe, hluboko do polí
Markéta létá a přitom si zpívá,
co oči nevidí, to srdce nebolí,
je totiţ podzim a brzo se stmívá.
4. Zmizely splíny a přívaly pláče
a s nima ty protivný přízraky z
minula,
připravte obvazy, dlahy a fáče,
kdyby se náhodou se zemí minula.
5.=1.
6.=2.
7.=3.
8.=4.
9. Podzimní obloha dala se do gala,
večerní vánek se do vlasů vplétá,
podzimní obloha dala se do gala,
večerní vánek se do vlasů vplétá.
10.=9.
Podzimní
(Jaromír Nohavica)
D
Emi
D A7 D
Za komunistů se špatně neţilo,
Emi
D A7 D
v létě bylo vedro, v zimě sněţilo,
A
E7
A E7 A
zjara ledy tály, byly povodně,
D
Emi
D A7 D
to jste, milé děti, přišly o hodně!
Pohádka
(Karel Plíhal)
G C G Ami G D G C G Ami G Emi ...
Rec: Takhle nějak to bylo:
jedlo se, zpívalo, pilo,
princezna zářila štěstím
v hotelu nad náměstím,
drak hlídal u dveří sálu,
na krku pletenou šálu,
Dědové Vševědi okolo Popelky
ţvatlavě slibují šaty a kabelky,
kaţdý si odnáší kousíček úsměvu,
dešťový mraky se chystaly ke zpěvu,
hosté se sjíţdějí k veliké veselce,
paprsky luceren metají kozelce
a stíny ořechů orvaných dohola
pletou se latícím kočárům pod kola,
Šmudla si přivezl v odřeným
wartburgu
kámošku z dětství, prej nějakou
Sněhurku,
vrátný se zohýbá pro tučné
spropitné
a kdo mu proklouzne, tak toho
nechytne,
kouzelník za dvacku vykouzlí pět
bonů
a vítr na věţi opřel se do zvonů,
"Na zdraví nevěsty, na zdraví
ţenicha!",
dvě sousta do kapsy a jednou do
břicha,
náhle se za oknem objevil skřítek,
rozhrnul oponu z máminejch kytek,
pěkně se usmál a pěkně se podíval
a pak mi po očku do ucha zazpíval:
G
D
Emi
Hmi/D
R: Dej mi ruku svou, studenou od
okenních skel,
C
Hmi/D
všichni tě mezi sebe zvou
C
D
G
Emi Hmi/D
C G D
a já jsem tu proto, abys šel.
Rec: Na plný obrátky letíme světem,
všechny ty pohádky patřily dětem,
dneska uţ se neplatí buchtama za
skutky,
sudičky sesmolí kádrový posudky,
obloţen prošlými dluţními úpisy,
koukám se z okna a vzpomínám na
kdysi,
jak se mi za oknem objevil skřítek,
rozhrnul oponu z máminejch kytek,
pěkně se usmál a pěkně se podíval
a pak mi po očku do ucha zazpíval:,
R:
R:
Pohoda
(Kabát)
DAEHmiDAEHmiDAHmi
F#mi
C#mi
F#mi
C#mi
1.Vezmu tě má milá rovnou k nám kolem
louky, lesy, hejna vran
F#mi
E
H*
Všude samá kráva, samej vůl
2.Máme kino máme hospodu v obci
všeobecnou pohodu
Máme hujer, ţito, chléb i sůl
D
A
E
Hmi
Rf:Kdyţ se u nás chlapi poperou, tak
jenom noţem anebo sekerou
D
A
Hmi
V zimě tam dlouhý noci jsou a tuhej
mráz
D
A
E
Hmi
Jak jsou naše cesty zavátý, tak vezmem
vidle a nebo lopaty
D
A
Hmi
kdyţ něco nejde, co na tom sejde my
máme čas
3.Chlapi někdy trochu prudký jsou holky
s motykama tancujou
S ranní rosou táhnou do polí
4.Nikdo se tam nikam neţene máme
traktory a ne ţe ne
Aţ to spatříš, ledy povolí
Rf:..
5.Hoří les a hoří rodnej dům hoří
velkostatek sousedům
To je smůla, drahá podívej
6.Hasiči to stejně přejedou hlavně si
moc dobře nevedou
Schovej sirky, ať je neviděj
Rf:..
Pochod marodů
(Jaromír Nohavica)
Dmi
F
C
Bb
Dmi
1. Krabička cigaret a do kafe rum, rum,
rum,
F
C
Bb
Dmi
dvě vodky a fernet a teď, doktore,
čum, čum, čum,
Gmi
Bb
Dmi
Gmi
Bb
A
chrapot v hrudním koši, no to je
záţitek,
Dmi
F
C
Bb
Dmi
my jsme kámoši řidičů sanitek, -tek,
-tek.
2. Měli jsme ledviny, ale uţ jsou
nadranc, -dranc, -dranc,
i tělní dutiny uţ ztratily glanc,
glanc, glanc,
u srdce divný zvuk, co je to, nemám
šajn,
je to vlastně fuk, ţijem fajn, ţijem
fajn, fajn, fajn.
Dmi
F
C
F
R: Cirhóza, trombóza, dávivý kašel,
Gmi
Dmi
A
Dmi
tuberkulóza - jó, to je naše!
F
C
F
neuróza, skleróza, ohnutá záda,
Gmi
Dmi
A
Dmi
paradentóza, no to je paráda!
Gmi
Dmi
C
F
Jsme slabí na těle, ale silní na
duchu,
Gmi
Dmi A
Dmi
ţijem vesele, juchuchuchuchu!
3. Uţ kolem nás chodí pepka mrtvice, ce, -ce,
tak pozor, marodi, je zlá velice, ce, -ce,
zná naše adresy a je to čiperka,
koho chce, najde si, ten natáhne
perka, -rka, -rka.
4. Zítra nás odvezou, bude veselo, -lo,
-lo,
medici vylezou na naše tělo, -lo, lo,
budou nám řezati ty naše vnitřnosti
a přitom zpívati ze samé radosti, sti, -sti.
R: Zpívati: cirhóza, trombóza, dávivý
kašel,
tuberkulóza, hele, já jsem to našel!
Neuróza, skleróza, křivičná záda,
paradentóza, no to je paráda!
Byli slabí na těle, ale silní na
duchu,
ţili vesele, neţ měli poruchu.
Povídej
(Petr Novák)
D
A
D
1. Povídej, jestli tě má hodně rád, víc
neţ já,
A
D
jestli, kdyţ večer jdeš spát, ti
polibek dá,
F#mi
G
D
A
D
tak jako já, to uţ je dávno, tak
povídej, hej, povídej.
2. Povídej, nechal tě být, vţdyť měl tě
tak rád,
nebos' ho nechala jít, kdyţ šel k
jiný spát,
tak jako mě, to uţ je dávno, tak
povídej, hej, povídej.
A
D
E
G
D
R: Povídej, jestli se ti po mně stýská,
kdyţ večer jdeš spát,
E
G
D
jestli, kdyţ v noci se blýská,
nepřestala ses bát.
3. Povídej, ne, já se nevratím, jdi domů
spát,
tvou lásku ti oplatím, víc nemůţu
dát,
jak jsem dal dřív, to uţ je dávno,
tak povídej, hej, povídej.
R:
4.=3.
Pozdrav z fronty
(Daniel Landa)
Am
G
C
Em
1. Je nádhernej večer, tak začínám psát
F
G
G# E
a víno mi dodalo sil,
Bůh mi byl svědkem, kdyţ měl jsem tě
rád,
to tenkrát snad ještě byl.
2. Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát
čet,
v nich stálo, jak v tvým klínu spím,
však s posledním volnem se
roztříštil svět,
(*)
F
G
F G
v němţ nikdy tě neopustím.
Dm
G
Am
R: Pak u vlaku ty, cizí ţena,
Dm
G
C C7
promiň mi, ţe jsem ti lhal,
Dm
G
Am
F
ještě teď slyším tě touţebně sténat,
Am
Em
Am
tu tvoji fotku jsem roztrhal.
3. Uţ nepřijdu nikdy tou pěšinou k vám,
víš, já jsem teď tady, ty tam,
u díry v blátě se sám sebe ptám
(*) a sám si i odpovídám.
Dm
G
*: Proč u vlaku jste stály, na mě jste
se smály
C
C7
ty a moje máma, starší cizí dáma,
Dm
G
dětskej pokoj k smíchu, povečeřím v
tichu,
C
C7
rozhovory váznou, vţdyť mám duši
prázdnou,
Dm
G
vzpomínky jen bolí, ať uţ na cokoli,
Am
F
ztracenej je klíč, uţ abych byl
pryč,
Am
zpátky se chci vrátit, ne se tady
ztratit,
Em
Am
fronta zpátky láka, domov pro
vojáka.
4. Kdyţ země je rozrytá polibky děl
a hvízdání protíná vzduch,
píše ti kacíř, co do pekla chtěl,
(*) pro mámení barevnejch stuh.
5. Pro tenhle okamţik nemůţu lhát
a utíkat jak malej kluk,
ať jinej zabuší u vašich vrat,
(*) mě uhranul polnice zvuk.
*: Kdyţ zatroubí nám k boji, tak to za
to stojí,
nenávist i láska, kolem země praská,
plameny se mají, kdyţ si s náma
hrají,
pak nastane klid a my snad můţem
jít,
kaţdej do svý díry, bez Boha a víry,
z ušlápnutejch branců zbyla banda
kanců,
tak se teda měj a něco si přej,
neţ se nebe zřítí a tak skončí ţití.
Fm
Bb
Cm
R: A tak posílám Ti pozdrav z fronty,
Fm
Bb
Eb Eb7
oheň uţ přestává hřát,
Fm
Bb
Cm
G#
víno je silný a teploučký střílny
Cm
Gm
Cm
přijmou mě s láskou aţ odejdu spát.
Pozvánka
(Karel Plíhal)
Cmaj7
Fmaj7
Cmaj7
Fmaj7
1. Umím hledat v jízdním řádu, ovládám
všech sedm pádů
Bbmaj7
Cmaj7
Fmaj7
Cmaj7 Fmaj7
a budeš se divit, ale oblékám se sám,
Cmaj7
Fmaj7
Cmaj7
Fmaj7
mám od Párala všechny kníţky, umím
plivat na zem z výšky,
Bbmaj7
Cmaj7
Fmaj7
Cmaj7 Hmi75- E7
a to uţ snad stačí, abys přišla někdy
k nám.
Ami7
D9/F#
Gmi6
A7
R: Znám príma fór: přijde pán jednou k
doktorovi,
Dmi
G
Cmaj7 Hmi75E7
ten se ho zeptá:"Co je vám?",
Ami7
D9/F#
Gmi6
A7
pán smutně řek' ..., jenţe dál ti to
nedopovím,
Dmi
G
Cmaj7
Fmaj7 Cmaj7 Fmaj7
počkám, aţ přijdeš jednou k nám.
2. Sám si koupím mléko v sáčku, hravě
zapnu, vypnu pračku,
vím, ţe vlevo je tady a vpravo zase
tam,
konverzuju celkem plynně, najdu svoje
místo v kinně,
a to uţ snad stačí, abys přišla někdy
k nám.
R:
Pravda a Leţ
(Vladimír Vysocký / Milan Dvořák)
Ami
Dmi
1. Šla Pravda světem a na chudý duchem
se smála,
E
Ami
pro blahoslavený navlíkla honosný
šat,
A7
Dmi
v zákoutí špinavým drzá Leţ ve stínu
stála,
E
Ami
ta Pravdu pozvala k sobě přenocovat,
G
C
a Pravda znavená usnula, jen co si
sedla,
A7
Dmi
ze sna se culila, naivka důvěřivá,
Ami
jen oči zavřela, uţ se Leţ z postele
zvedla
E
Ami
a začla si pokradmu zkoušet ten její
háv.
2. S Pravdou mi můţete leda tak políbit
záda,
ţenská je ţenská, tak jakýpak cavyky
s ní,
kdopak tu rozpozná, která je Leţ,
která Pravda,
aţ budou obě dvě donaha vysvlečený,
na její blůzu si její broţ fešácky
připla,
pod paţi stříkla si jejím dezodorem,
peníze, doklady, hodinky, všechno jí
štípla,
odplivla, odporně zaklela, vypadla
ven.
3. K ránu aţ zjistila Pravda, co všechno
jí schází,
před zrcadlem se pak notně podivila:
někdo uţ odněkud donesl hrst černých
sazí,
aby se ta čistá Pravda tak nelišila,
Pravda se smála, ţe na ni kameny
hází:
"Vţdyť Leţ je to všechno a Leţ taky
mý šaty má,"
blahoslavení s ní protokol sepsali
rázem,
byla to rozmluva dost málo přívětivá.
4. Vyfásla pokutu a ještě mohla bejt
ráda,
ostatně cizí šmouhy přišili jí,
nějaká mrcha tu tvrdí, ţe je prej
Pravda
a zatím se potlouká nahá a ve škarpě
spí,
Pravda se brání a přiznat se nechce,
to máš, holka, marný, jak chceš se
dušuj a křič,
Leţ zatím, potvora, ukradla
vzrostlýho hřebce
a dlouhý a pěstěný nohy ji odnesly
pryč.
5. Leckterý hlupák se dodneška o Pravdu
hádá,
pravdy se ovšem v těch řečičkách
nedobereš,
jistě, ţe ve světě nakonec zvítězí
Pravda,
ale aţ dokáţe to, co dokáţe Leţ,
často je k mání vodky jen půl litru
na tři
a ani nevíš, s kým dneska přenocuješ,
někdo tě vysvlíkne, řeknou ti, ţe ti
to patří,
a dřív, neţ se naděješ, nosí tvé
kalhoty,
a dřív, neţ se naděješ, nosí tvé
hodinky,
a dřív, neţ se naděješ, jede na tvém
koni Leţ.
Proměny
(Čechomor)
Am
G
C
1. Darmo sa ty trápíš, můj milý
synečku,
C
E7
Am
nenosím ja tebe, nenosím v srdéčku,
Am
G C G C Dm
E
Am
přece tvoja nebudu ani jednu hodinu.
2. Copak sobě myslíš, má milá panenko,
vţdyť ty si to moje rozmilé srdénko,
a ty musíš býti má, lebo mi tě Pán
Bůh dá.
3. A já sa udělám malú veveričkú,
a já ti uskočím z dubu na jedličku,
přece tvoja nebudu ani jednu hodinu.
4. A já chovám doma takú sekérečku,
ona mi podetne dúbek i jedličku,
a ty musíš býti má, lebo mi tě Pán
Bůh dá.
5. A já sa udělám tú malú rybičkú,
a já ti uplynu preč po Dunajíčku,
přece tvoja nebudu ani jednu hodinu.
6. A já chovám doma takovú udičku,
co na ni ulovím kdejakú rybičku,
a ty přece budeš má, lebo mi tě Pán
Bůh dá.
[: Am | Am | F | C | F | C | G | G
:]
7. A já sa udělám tú velikú vranú,
a já ti uletím na uherskú stranú,
přece tvoja nebudu ani jednu hodinu.
8. A já chovám doma starodávnú kušu,
co ona vystřelí všeckým vranám dušu,
a ty musíš býti má, lebo mi tě Pán
Bůh dá.
9. A já sa udělám hvězdičkú na nebi,
a já budu lidem svítiti na nebi,
přece tvoja nebudu ani jednu hodinu.
10. A sú u nás doma takoví hvězdáři,
co vypočítajú hvězdičky na nebi,
[: a ty musíš býti má, lebo mi tě
Pán Bůh dá. :]
[: Am | Am | F | C | F | C | G | G
:]
První signální
(Chinaski)
C
Emi
F
1. Aţ si zejtra ráno řeknu zase jednou
provţdy dost,
C
Emi
Ami A
právem se mi budeš tiše smát.
C
Emi
F
jak omluvit si svoji slabost,
nenávist a zlost,
C
Emi
Ami
A
kdyţ za všechno si můţu vlastně sám.
Dmi
F
R: Za spoustu dní moţná spoustu let,
C
G
aţ se mi rozední budu ti vyprávět,
Dmi
F
na první signální jak jsem vobletěl
svět,
C
G
jak tě to vomámí a nepustí zpět.
Dmi
E
G#mi A
Jaký si to uděláš - takový to máš,
H
E
G#mi A
jaký si to uděláš - takový to máš .
D
G
F#mi
2. Aţ se dneska večer budu tvářit zas
jak Karel Gott,
D
F#mi
Hmi
H7
budu zpívat vampam - tydapam.
D
F#mi
G
Všechna sláva polní tráva ale peníz
přijde vhod,
D
F#mi
Hmi H7
jak jsem si to udělal tak to mám.
Emi
G
R: Za spoustu dní moţná spoustu let,
D
A
aţ se mi rozední budu ti vyprávět,
Emi
G
na první signální jak jsem vobletěl
svět,
D
A
jak tě to vomámí a nepustí zpět.
Emi
F
Ami
Jaký si to uděláš - takový to máš,
C
F
Ami
jaký si to uděláš - takový to máš.
Přítel
(Jaromír Nohavica)
A
E
1. Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten
čas,
D
E
táhlo nám na dvacet a slunko bylo v
nás,
Hmi
D
vrabci nám jedli z ruky, ţivot šel
bez záruky,
A
E/G#
ale taky bez příkras.
2. Moţná, ţe hloupý, ale krásný byl náš
svět,
zdál se nám opojný jak dvacka cigaret
a všechna tajná přání plnila se na
počkání
anebo rovnou hned.
Hmi
D
R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to
poděli,
A
E
F#mi
kde je ti konec, můj jediný příteli,
Hmi
E
zmizels' mi, nevím kam,
F#mi7
D
A E/G#
D/F# A E
sám, sám, sám, jsem tady sám.
3. Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu
noc,
jich bylo pět a tys' mi přišel na
pomoc,
jó, tehdy, nebýt tebe, tak z mých
dvanácti ţeber
nezůstalo příliš moc.
4. Dneska uţ nevím, jestli přiběh' by
jsi zas,
jak tě tak slyším, máš uţ trochu
vyšší hlas
a vlasy, vlasy kratší, jó, bývali
jsme mladší,
no a co, vem to ďas.
R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to
poděli,
kde je ti konec, můj nejlepší
příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, peru se teď sám.
5. Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten
rok,
kaţdá naše píseň měla nejmíň třicet
slok
a my dva jako jeden ze starých
reprobeden
přes moře jak přes potok.
6. Tvůj děda říkal: ono se to uklidní,
měl pravdu, přišla potom spousta
malých dní
a byla velká voda, vzala nám, co jí
kdo dal,
a tobě i to poslední.
R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to
poděli,
kde je ti konec, můj bývalý příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, zpívám tu teď sám.
7. Jestlipak vzpomínáš si na to, jakýs'
byl,
jenom mi netvrď, ţe tě ţivot naučil,
člověk, to není páčka, kterou si, kdo
chce, mačká,
to uţ jsem dávno pochopil.
8. A taky vím, ţe srdce rukou nechytím,
jak jsem se změnil já, tak změnil ses
i ty,
a přesto líto je mi, ţe uţ nám nad
písněmi
společný slunko nesvítí.
R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to
poděli,
kde je ti konec, můj jediný příteli,
zmizels' mi, nevím kam,
sám, sám, sám, jsem tady sám.
R
Růţe z papíru
(Nedvědi)
Dmi
E7
Gmi
1. Do tvých očí jsem se zbláznil a teď
nemám, nemám klid,
Ami
Dmi
hlava třeští, asi tě mám rád,
E7
Gmi
stále někdo říká: vzbuď se, věčně
trhá nit,
Ami
Dmi
studenou sprchu měl bych si dát.
D7
Gmi
R: Na pouti jsem vystřelil růţi z
papíru,
C7
F
A7
dala sis ji do vlasů, kde hladívám tě
já,
Dmi
Gmi
v tomhle smutným světě jsi má naděj
na víru,
Ami
Dmi
ţe nebe modrý ještě smysl má.
2. Přines' jsem ti kytku, no co koukáš,
to se má,
tak jsem asi jinej, teď to víš,
moţná trochu zvláštní v dnešní době,
no tak ať,
třeba z ní mou lásku vytušíš.
R: Dmi E7 Gmi Ami Dmi E7 Gmi Ami Dmi
R:
Rychlé šípy
(Wabi Ryvola)
Emi
1. Můj ţivot je hned plný nesnází,
A
na jaře kdyţ duben přichází,
C
já vracím se do poválečnejch let,
Emi
kdy vycházel náš starý dobrý Vpřed,
G
já ţlutý kvítek za klopu si dám
Ami
a píseň Vontů tiše zabroukám,
D
do Stínadel se šerem vypravím,
Emi
H7
snad potkám cestou Losnu, co já vím.
2. Dunivá Kateřina burácí
a Široko má dávno po práci,
jen já se vracím Myší pastí sám,
nevím, co s jeţkem v kleci dělat mám.
Bohouš,Dlouhé Bidlo, Štětináč,
pan Fišer pustil z okna květináč,
Jan Tleskač, Jiří Rybáň a tak dál,
pan Foglar tohle nikdy nenapsal.
3. To Rychlé šípy sami byli v nás
a ţlutý kvítek symbolem byl krás,
co nemůţe nám nikdy nikdo vzít,
kdo kopal studnu, aby druhej moh pít.
Snad jednou aţ se jaro navrátí,
můj ţivot píseň Vontů obrátí,
já svobodný a čistý půjdu dál
a směšný bude ten. kdo se mi smál.
4. Tak Mirek Dušín s Červenáčkem jdou
a Jindra Hojer s Jarkou Metelkou,
za nima Rychlonoţka s Bublinou,
naší krásnou chlapeckou krajinou.
G
D
C
Emi
Duj, duj, duj, fujaro vítězná.
Řekni, kde ty kytky jsou
C
Ami
F
G
1. Řekni, kde ty kytky jsou, co se s
nima mohlo stát,
C
Ami
Dmi
G
řekni, kde ty kytky jsou, kde mohou
být,
C
Ami
D7
G
dívky je tu během dne otrhaly do
jedné,
F
C
Dmi
G
C
kdo to kdy pochopí, kdo to kdy
pochopí?
2. Řekni, kde ty dívky jsou, co se s
nima mohlo stát,
řekni, kde ty dívky jsou, kde mohou
být,
muţi si je vyhlédli, s sebou domů
odvedli,
kdo to kdy pochopí, kdo to kdy
pochopí?
3. Řekni, kde ti muţi jsou, co se s nima
mohlo stát,
řekni, kde ti muţi jsou, kde mohou
být,
muţi v plné polní jdou, do války je
zase zvou,
kdo to kdy pochopí, kdo to kdy
pochopí?
4. A kde jsou
mohlo stát,
a kde jsou
řady hrobů
tu,
kdo to kdy
pochopí?
ti vojáci, co se s nima
ti vojáci, kde mohou být,
v zákrytu, meluzína kvílí
pochopí, kdo to kdy
5.=1.
S
Sametová
(Ţlutej pes)
G
C
G
C
1. Vzpomínám, kdyţ tehdá před léty
začaly lítat rakety,
G
C
D
zdál se to bejt docela dobrej nápad,
G
C
G
C
saxofony hrály unyle, frčely švédský
košile
G
Emi
C
D
a někdo se moh' docela dobře flákat.
2. Kdyţ tam stál rohatej u školy a my
neměli podepsaný úkoly,
uţ tenkrát rozhazoval svoje sítě,
poučen z předchozích nezdarů
sestrojil elektrickou kytaru
a rock'n'roll byl zrovna narozený
dítě.
G
D
Emi
C
R: Vzpomínáš, takys' tu ţila, a nedělej,
ţe jsi jiná,
G
D
C D
G
taková malá pilná včela, taková celá
sametová.
3. Přišel čas a jako náhoda byla tu
bigbítová pohoda,
kytičky a úsmevy sekretárok,
sousedovic bejby Milena je celá blbá
z Boba Dylana,
ale to nevadí, já mám taky nárok.
4. Starý, mladý nebo pitomí mlátili do
toho jako my,
hlavu plnou Londýna nad Temţí,
a starej dobrej satanáš hraje u nás v
hospodě mariáš
a pazoura se mu trumfama jenom hemţí.
R: Vzpomínáš, uţ je to jinak, a jde z
toho na mě zima,
ty jsi, holka, tehdá byla taková celá
sametová.
5. A do toho tenhle Gorbačov, co ho znal
celej Dlabačov,
kopyta měl jako z Arizony,
přišel a zase odešel a nikdo se kvůli
tomu nevěšel
a po něm tu zbyly samý volný zóny.
R: [: Vzpomínáš, jak jsi se měla, kdyţ
jsi nic nevěděla,
byla to taková krásná cela a byla
celá (sametová) ... :]
Sarajevo
(Jaromír Nohavica)
Emi
Ami/F#
1. Přes haličské pláně vane vítr zlý,
H7
Emi
to málo, co jsme měli, nám vody
sebraly,
Ami/F#
jako taţní ptáci, jako rorýsi
H7
Emi
letíme nad zemí, dva modré dopisy.
Emi
Ami
R: Ještě hoří oheň a praská dřevo,
D7/F#
G H7
ale uţ je čas jít spát,
Emi
Ami
tamhle za kopcem je Sarajevo,
H7
Emi
tam budeme se zítra ráno brát.
2. Farář v kostele nás sváţe navěky,
věnec tamaryšku pak hodí do řeky,
voda popluje zpátky do moře,
my dva tady dole a nebe nahoře.
R:
3. Postavím ti dům z bílého kamení,
dubovými prkny on bude roubený,
aby kaţdý věděl, ţe jsem tě měl rád,
postavím ho pevný, navěky bude stát.
R: Ještě hoří oheň a praská dřevo,
ale uţ je čas jít spát,
tamhle za kopcem je Sarajevo,
tam zítra budeme se, lásko, brát ...
Sáro!
(Traband)
Ami
Emi
F
C
Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo
F
C
F
G
ţe tři poslové Boţí k nám přišli na oběd
Ami
Emi
F
C
Sáro, Sáro, jak moc a nebo málo
F
C
F
G
mi chybí abych tvojí duši mohl rozumět?
Sbor kajícných mnichů jde krajinou v
tichu
a pro všechnu lidskou pýchu
má jen přezíravý smích
A z prohraných válek se vojska domů
vrací
Však zbraně stále burácí
a bitva zuří v nich
Vévoda v zámku čeká na balkóně
aţ přivedou mu koně
a pak mává na pozdrav
A srdcová dáma má v kaţdé ruce růţe
Tak snadno poplést můţe
sto urozených hlav
Královnin šašek s pusou od povidel
sbírá zbytky jídel
a myslí na útěk
A v podzemí skrytí slepí alchymisté
uţ objevili jistě
proti povinnosti lék
Páv pod tvým oknem zpívá sotva procit
o tajemstvích noci
ve tvých zahradách
A já - potulný kejklíř, co svázali mu
ruce
teď hraju o tvé srdce
a chci mít tě nadosah
Ami
Emi
F
C
Sáro, Sáro, pomalu a líně
F
C
F
G
s hlavou na tvém klíně chci se probouzet
F
C
F
C
Sáro, Sáro, Sáro, rosa padá ráno
F
C
F
G
a v poledne uţ moţná bude jiný svět
F
C
F
C
Sáro, Sáro, vstávej, milá Sáro!
F
Dmi
Cmaj
Andělé k nám přišli na oběd
Severní vítr
(Jaroslav Uhlíř)
C
Ami
1. Jdu s děravou patou, mám horečku
zlatou,
F
C
jsem chudý, jsem sláb a nemocen
Ami
a hlava mně pálí, tam v modravé dáli
F
G7
C
se leskne a třpytí můj sen.
2. Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou
vlčí,
tam zbytečně budeš mi psát,
sám v dřevěné boudě sen o zlaté
hroudě
já nechám si tisíckrát zdát.
C
C7
F
C
G7
R: Severní vítr je krutý, počítej, lásko
má, s tím,
C
C7
F
C
G7
C
k nohám ti dám zlaté pruty, nebo se
vůbec nevrátím.
3. Tak zarůstám vousem a
sem,
já slyším je výt blíţ
uţ mají mou stopu, uţ
si hrob a ţe stloukám
vlci uţ jdou
a blíţ,
větří, ţe kopu
si kříţ.
4. Zde leţí ten blázen, chtěl dům a
chtěl bazén
a opustil tvou krásnou tvář,
má plechovej hrnek, v něm pár zlatej
zrnek
a nad hrobem polární zář.
R:
Skládanka
(Nedvědi)
A
Hmi
A
1. Tak od dneška vím, jak zavíráš oči,
kdyţ pusu ti dávám,
Hmi
A
jak otáčíš hlavu, všechno uţ víš, to,
co bych chtěl,
E
snad se mi zdáš, nebo nechápu nic,
F#mi
D
snad jsem jen blázen, co chtěl bych
víc,
A
Hmi
E
ty můj vánku, skládanko hezká z
kouzelnejch chvil.
2. Do závěsů nutí se den a my máme
půlnoc,
cítím tvůj dech a trochu se bráním
hladit tě víc,
poprvé blízko, blízko tě mám
a tvoje tvář je plná stop mých,
začnu se bát, jestli to moje rád ti
neublíţí.
3. A uţ se mi stýská, pitomej čas, uţ
musíš jít,
uklidím okurky, polštáře, naposled
pusu ti dám,
ruce si chvíli nebudu mít,
pel z tvojí kůţe nechci si vzít,
tak zase zítra, ty můj vánku
milovaný.
A
4.=1. + milovaná ...
Slavíci z M adridu
(Waldemar Matuška)
Dmi Ami E Ami Dmi Ami E Ami
Ami
E
Ami
1. Nebe je modrý a zlatý, bílá sluneční
záře,
E
Ami
horko a sváteční šaty, vřava a
zpocený tváře,
E
Ami
vím, co se bude dít, býk uţ se v
ohradě vzpíná,
E
Ami
kdo chce, ten můţe jít, já si dám
sklenici vína.
Dmi
Ami
R: Ţízeň je veliká, ţivot mi utíká,
E
Ami
nechte mě příjemně snít,
Dmi
Ami
ve stínu pod fíky poslouchat slavíky,
E
Ami
zpívat si s nima a pít.
2. Ţeny jsou krásný a cudný, mnohá se ve
mně zhlídla,
oči jako dvě studny, vlasy jak
havraní křídla,
dobře vím, co znamená pád do nástrah
dívčího klína,
někdo má pletky rád, já si dám
sklenici vína.
R:
3. Nebe je modrý a zlatý, ţeny krásný a
cudný,
mantily, sváteční šaty, oči jako dvě
studny,
zmoudřel jsem stranou od lidí, jsem
jak ta zahrada stinná,
kdo chce, ať mi závidí, já si dám
sklenici vína.
R:
Slepic pírka
(MIG 21)
F#mi
1. Vyplašený zajíc běhal
D
po polích,
F
E
pak nalezl smrt v paţích
A
tetovaných.
F#mi
Kočovali ulicí i
D
náměstím,
F
E
asi za štěstím,
A
či neštěstím.
F#mi
R: Bulharku Jarku, tatarku z párku,
D
motorku z korku, Maďarku, Norku,
F
E
Japonku, Polku, Mongolku z vdolku,
A
uzenou rolku, zelenou jolku.
F#mi
Jenom ne tuhle cikánskou holku,
D
jenom ne tuhle cikánskou holku,
F
E
jenom ne tuhle cikánskou holku,
A
tu ne! ne!
F#mi
D
Ne ne ne ne ne ne ne ne neměl jsem,
F
E
A
tu cikánskou holku potkat za lesem,
F#mi
D
ukradených slepic pírka zdvihá dým,
F
E
A
potom stoupá k nebi a já stoupám s
ním.
2. Já sem tvoje holka,
já tě mám ráda,
napsala mi v noci noţem
na záda!
Rozevřela se a já se
topil v ní,
jenomţe ne první ani
poslední
R:
Slunovrat
(Nedvědi)
Ami
Ami/G
H7
Emi
Ami
1. Stíny nad obzorem pomalu jdou, noc se
snáší,
Ami/C
Ami
Emi
paseky osvítí zář z borovejch klád
zapálenejch.
Ami
C
G
Dmi
R: Sešli se zapomenout a zvednout hlavu,
to stačí,
Ami
Emi
Ami
jen trochu popadnout dech, neţ půjdou
zas dál.
2. Ohnutý lţíce a nůţ, dům z igelitu,
lístek zpátky,
boudy na zastávkách, kde potkáváš
lidi, co potkat jsi chtěl.
R:
3. Stíny nad obzorem pomalu jdou, právě
svítá,
šlápoty, ohniště, klid, smutnej je
kemp opuštěnej.
R:
Snad jsem to zavinil já
(Olympic)
C#mi
E
F#
F#mi G#
1. Zas jsi tak smutná, kdo se má na to
koukat,
C#mi
E
F#
F#mi
nic jíst ti nechutná, v hlavě máš asi
brouka.
E
D#
D
C#mi E
D#
D
C#mi
R: Tak nezoufej, nic to není, za chvíli
se to změní,
F#mi
H
E G#
snad jsem to zavinil já.
2. Zkus zapomenout na všechno, co je
pouhou
tou tmou obarvenou na černo, smutnou
touhou.
R:
Snadné je ţít
(MIG 21)
Gmaj7
Gmaj7
Cmaj7
Cmaj7
Gmaj7
Gmaj7
Cmaj7
Cmaj7
Gmaj7
Cmaj7
Gmaj7
Cmaj7
1. Kdyţ ti vítr
napne
plachtu
Gmaj7
Cmaj7
Ami
C
kdyţ ti plachta popoţene jachtu
Ami
C
Ami
Gmaj7
Cmaj7
Gmaj7
Cmaj7
kdyţ ti jachtou jízda dodá klid.
Gmaj7
Cmaj7
Gmaj7
Cmaj7
Kdyţ ti květy
kosa
kosí
Gmaj7
Cmaj7
Ami
C
kdyţ ti květy dívka k nosu nosí
Ami
C
Ami
Gmaj7
Cmaj7
kdyţ ti rosy kapku dáva pít.
Eb
Gmaj7
Cmaj7
Gmaj7
Cmaj7
R: Jak snadné je ţít
Eb
Gmaj7
Cmaj7
Gmaj7
Cmaj7
snadné je ţít.
2. Kdyţ ti vítr napne plachtu
kdyţ ti plachta popoţene jachtu
kdyţ ti jachtou jízda dodá klid.
Kdyţ ti země zrno dává
kdyţ ti země v zrnu obdělává
porobený zemědělný lid.
R:
3. Kdyţ ti vítr napne plachtu
kdyţ ti plachta popoţene jachtu
kdyţ ti jachtou jízda dodá klid.
Kdyţ se trubka plní vzduchem
kdyţ se vzduchem protroubí tvým uchem
kdyţ ti trubač trubky tříbí cit.
R:
Stály báby u silnice
Stály báby u silnice,
divily se převelice,
hej hola hola holala
skaut má nahá kolena
cha cha cha
hej hola hola holala
skaut má nahá kolena.
Punčochy jen nad střevíce
gatě nemaj nohavice
hej hola.....
Klobouk jako Aerikán
ranec jako starej cikán
hej hola.......
S prstem vzhůru káţe vědma
počkej ty dostaneš revma
hej hola........
nastydnou ti kolena
Kdo se sluncem nemá styku,
v stáří hledá apatiku
hej hola...
francovkou dře kolena.
Stánky
(Nedvědi)
D
G
1. U stánků na levnou krásu
D
Edim
postávaj' a smějou se času,
D
A
D
s cigaretou a s holkou, co nemá kam
jít.
2. Skleniček pár a pár tahů z trávy,
uteče den jak večerní zprávy,
neuměj' ţít a bouřej' se a
neposlouchaj'.
D7
G
A
R: Jen zahlídli svět, maj' na duši
vrásky,
D
Gmi
tak málo je, málo je lásky,
D
A
D
ztracená víra hrozny z vinic
neposbírá.
3. U stánků na levnou krásu
postávaj', a ze slov a hlasů
poznávám, jak málo jsme jim stačili
dát.
R:
R:
Stará archa
(Spirituál Kvintet)
D7
G
D7
R: [: Já mám kocábku náram-, náram-,
náram-,
D7
G
kocábku náram-, náramnou. :]
G
R:
G
1. Pršelo a blejskalo se sedm neděl,
D7
G
kocábku náram-, náramnou,
Noe nebyl překvapenej, on to věděl,
D7
G
kocábku náram-, náramnou.
R:
G
*: Archa má cíl, jé, archa má směr, jé,
D7
G
plaví se k Araratu na sever.
R:
2. Šem, Nam a Jafet byli bratři rodní,
kocábku náram-, náramnou,
Noe je zavolal ještě před povodní,
kocábku náram-, náramnou.
3. Kázal jim uloţiti ptáky, savce,
kocábku náram-, náramnou,
"ryby nechte, zachrání se samy
hladce,"
kocábku náram-, náramnou.
R:
*:
R:
4. Přišla bouře, zlámala jim pádla,
vesla,
kocábku náram-, náramnou,
tu přilétla holubice, snítku nesla,
kocábku náram-, náramnou.
5. Na břehu pak vyloţili náklad celý,
kocábku náram-, náramnou,
ještě ţe tu starou dobrou archu měli,
kocábku náram-, náramnou.
R:
*:
R:
R:
Strč psrt skrz krk
Strč prst skrz krk,zřetelně nám
předříkej.
Strč prst skrz krk,zřetelně nám
předříkej.
Strč prst skrz krk,zřetelně nám
předříkej.
Bude z tebe zpěvák velikej báá jóó!
Na cvičišti
Na cvičišti
Na cvičišti
Těším se na
Jak Jůlie
Jak Jůlie
Jak Jůlie
Smrtelnej
čtyři
čtyři
čtyři
sloky
svišti
svišti
svišti
příští
piští.
piští.
piští.
báá jóó!
olejuje koleje.
olejuje koleje.
olejuje koleje.
pot ze mě leje.Utři mě!
Teď uţ umím
Teď uţ umím
Teď uţ umím
Uţ si na ni
roli lorda Rolfa.
roli lorda Rolfa.
roli lorda Rolfa.
klidně troufám báá jóó!
Od poklopu ke poklopu Kiklop poklop
koulí.
Od poklopu ke poklopu Kiklop poklop
koulí.
Od poklopu ke poklopu Kiklop poklop
koulí.
Na jazyku uţ mám bouli báá jóó!
Na cvičišti
Na cvičišti
Na cvičišti
Těším se na
čtyři
čtyři
čtyři
sloky
sviští
sviští
sviští
příští
píští.
píští.
píští.
báá jóó!
Moje rakvička je ze všech rakviček
nejrakvičkovaťější.
Moje rakvička je ze všech rakviček
nejrakvičkovaťější.
Moje rakvička je ze všech rakviček
nejrakvičkovaťější.
Budou sloky ještě horší báá jóó!
Šel
mě.
Šel
mě.
Šel
mě.
Mám
pštrost s pštrosicí a pštrosáčaty na
pštrost s pštrosicí a pštrosáčaty na
pštrost s pštrosicí a pštrosáčaty na
já nějak sucho v ústech báá jóó!
Měla babka v kapse v tašce vrabce,
vrabec babce v kapse v tašce písknul,
zmáčkla babka v kapse v tašce vrabce,
vrabec babce jak já chcípnul BÁÁ
JÓÓ!!!!!!!!!!!!!!!
Strom
Ami
G
1. Polní cestou kráčeli šumaři do vísky
hrát,
Ami
G
svatby, pohřby tahle cesta poznala
mnohokrát,
F
G
Ami
po jedné svatbě se chudým lidem synek
narodil
F
G
E
a táta mu u prašný cesty ţivota strom
zasadil.
A
R: A on tam stál, a on tam stál,
F#mi
a koukal do polí, a koukal do polí,
D
E
a byl jak král, a byl jak král, sám v
celém okolí,
A
F#mi
D
Dmi
korunu měl, korunu měl, i kdyţ ne ze
zlata,
A
E
A
a jeho pokladem byla tráva střapatá.
2. Léta běţí a na ten příběh si uţ nikdo
nevzpomnělm
jen košatý strom se u cesty ve větru
tiše chvěl,
a z vísky bylo město a to město začlo
chtít
asfaltový koberec aţ na náměstí mít.
R:
3. Ţe strom v cestě plánované, to malý
problém byl,
ostrou pilou se ten problém snadno
vyřešil,
tak naposled se do nebe náš strom pak
podíval
a tupou ránu do větvoví uţ snad ani
nevnímal.
R:
4. Při stavbě se objevilo, ţe
bude dál,
a tak kousek od nové cesty
pařez stál,
dětem a výletníkům z výšky
nemával
a jen přítel vítr si o něm
strništích z nouze hrál.
silnice
smutný
nikdo
píseň na
R: Jak tam stál, stál tam sám,
a koukal do polí, a koukal do polí,
a byl jak král, a byl jak král, sám v
celém okolí,
korunu měl, korunu měl, i kdyţ ne ze
zlata,
a jeho pokladem byla tráva střapatá
...
Šípková Růţenka
(Jiří Schelinger)
Ami
G
1. Ještě spí a spí a spí zámek šípkový,
Ami
Emi
ţádný princ tam v lesích ptáky
neloví,
Ami
G
ještě spí a spí a spí dívka zakletá,
Ami
Emi
u lůţka jí planá růţe rozkvétá.
F
G
Ami
R. To se schválně dětem říká,
F
G
C
E
aby s důvěrou šli spát, klidně spát,
Ami
G
C
F
ţe se dům probouzí a ta kráska
procitá,
Dmi
Emi
Ami
zatím spí tam dál, spí tam v růţích.
2. Kdo ji ústa k ústům dá, kdo ji
zachrání,
kdo si dívku pobledlou, vezme za
paní,
vyjdi zítra za ní a nevěř pohádkám,
ţádný princ uţ není, musíš tam jít
sám.
R.
Ami
G
C
F
+ Musíš vyjít sám, nesmíš věřit
pohádkám,
Dmi
Emi
Ami
čeká dívka dál, spí tam v růţích,
F
Emi
A4sus
A
čeká dívka dál, spí tam v růţích.
Škrábej
(Hoptrop)
Emi
1. Trojstěţníku plachty k rozervání
napnutý,
G
třináctej den je to s náma nějaký
nahnutý,
D
Emi
smůlu táhnem za kormidlem s sebou po
vlnách,
my lodníci jsme na tom nejhůř, vím to
na tuty,
G
pískovcovou cihlu v ruce, záda
vohnutý,
D
Emi
bocman vříská, nejradši bych po krku
mu sáh'.
Emi
C
R: Hej, hej! Škrábej ty prkna, ať jsou
bílý!
Emi
C
Hej, hej! Škrábej, ty prkna musej'
bejt!
Emi
Hej, hej! Říkej si klidně kaţdou
chvíli:
Emi
D
Emi
D
Emi
D
Emi
nebudem spílat, ruce spínat, ţalmy
zpívat, hou!
C
2. Bez vody jsme všichni skoro ţízní
leknutý,
nikomu z nás nevadí, ţe spíme vobutý,
stejně kaţdej den jeden z nás končí
na marách,
čert aby vzal bocmana a s ním i
drhnutí,
ze kterýho máme teď ty záda vohnutý,
chcem bejt rovný, aţ do pekla
překročíme práh.
R:
Šlapem dál
Ţijeme a čas utíká, my neznáme klid,
v kaţdém je touha poutníka, sebrat se a
jít.
V kaţdém je něco z tuláka, co šlape
prachem cest,
v děravejch kapsách oblaka a v očích
stříbro hvězd.
REF: Šlapem
šlapem dál,
šlapem dál,
Šlapem dál,
šlapem dál,
šlapem dál,
dál,
dál,
dál,
dál,
dál,
dál,
dál, dál,
dál,
dál.
dál,
dál,
dál.
V kaţdém je něco pro lásku, co jméno
dálky má,
počkat aţ křídla bělásků, přemaluje tma.
A jít pak cestou na zdař bůh, kam ten
smutek vál,
zpívat si a dejchat čerstvej vzduch, no
prostě šlapat dál.
REF: Šlapem dál,.......................
T
T ak d ávno ji ţ (Val čí ček n a
rozloučenou)
Jak zapomenout na
kdy stáli jsme si
Jak zapomenout na
snad, ţe to dávno
ten čas,
blíţ?
ten čas,
jiţ.
REF: Tak dávno, dávno brachu můj,
tak dávno, dávno jiţ,
však srdečně si zapějem,
na dávno, dávno jiţ.
My květy spolu trhali,
přes mnohý dol a výš
a šli jsme cestou trnitou,
tak dávno, dávno jiţ.
REF: Tak dávno................
My brouzdali se v potoce,
zda o tom ještě víš,
pak dělila nás mořská hloub,
tak dávno, dávno jiţ.
REF: Tak dávno,...............
Zde ruka věrný příteli,
a k mému srdci blíţ,
tak dobrou chvíli neměli,
jsme dávno, dávno jiţ.
REF: Tak dávno,...............
Proč s tím se máme rozejít,
co kaţdý z nás měl rád,
proč s tím se máme rozejít,
bez víry na návrat.
REF: To není, není loučení,
ač chvěje se nám hlas,
jsme spolu pevně spojeni
a sejdeme se zas.
Tata
(Buty)
Gmi
Musíme zajet na chatu
Dmi
Musím se podívat na tatu
Cmi
Cht?l bych se za ním podívat
Gmi
tralalalálálá ...
Gmi, Dmi, Cmi, Gmi, Gmi, Dmi, Cmi, Gmi
Bb
Dmi
Cmi
Tata, tata, tata tata tata tata
Bb
Dmi
Cmi
Tata, tata, tata tata tata tata
Dneska ho stáhnem na pivo
Jenom se rýpe do hlíny
má tam ty svoje okurky
tralalalálálá ...
Nasadí staré tepláky
všecko co umím je od taty
musíme zajet na chatu
za mojim tatu
musíme zajet na chatu
musím se podívat na tatu
cht?l bych se za ním podívat
tralalalálálálalala ...
Nasadí staré tepláky
všecko co umím je od taty
musíme zajet na chatu
za mojim tatu
jo ..tata, tata,tata, tata??..
Ten širý proud
Ten širý proud, jak přejít mám,
proč neumím se nad něj vznést,
ach člun tak mít ten řídit znám,
v něm lásku sou bych chtěla vézt.
Jak kamení, jeţ působí,
ţe potápí se celý prám,
tak těţká zdá se, Bůh to ví,
má láska zlá, jeţ v srdci mám.
Vţdy kdyţ se láska rozvíjí,
rubínů zář se line z ní,
však jako krůpěj pomíjí
pod letní výhní sluneční.
Aţ něţnou růţi spatříš kvést,
co trny zájem odplácí,
nenech se krásou klamnou svést,
hleď ruka má teď krvácí.
Ten širý proud.............
Teploušci
Bóţe, bóţe hochu,
máš-li času trochu,
půjdem do divadla,
mám tam dvě sedadla.
A nebo, ty můj bóţe,
já Ti snad koupím lóţe
REF: Úúúúúú, ach, sss, mlask.
Bóţe, bóţe hochu,
chceš snad konvalinky,
nebo radši pusinku od maminky.
Nebo Ti chutná Míša,
já jsem tvůj přítel Ríša.
REF: Úúúúúú, ach, sss, mlask.
Bóţe, bóţe hochu,
chceš snad polobotky,
nebo radši růţovoučký kalhotky.
Hmm toto zebe,
přistihl nás člen VB!
REF: Úúúúúú, ach, sss, mlask.
REC: A tak, můj milý bráško,
koupíme si teplou teplákovou soupravu
značky Teplex,
teplé vlněné ponožky
a půjdem do teplárny,
a tam se budem, a tam se budem hřát!!!
REF: Úúúúúú, ach, sss, mlask.
REF: Úúúúúú, ach, sss, mlask.
Tereza (Osamělé město)
(Hoboes)
C
D
G
1. Ten den, co vítr listí z města svál,
C
D
Emi
můj dţíp se vracel, jako by se bál,
C
D
G
ţe asfaltový moře odliv má
C
D
E
a stáj ţe svýho koně nepozná.
G
D
R: Řekni, kolik je na světě, kolik je
takovejch měst,
Ami
Emi
řekni, kdo by se vracel, všude je
tisíce cest,
G
D
tenkrát, kdyţ jsi mi, Terezo, řekla,
ţe ráda mě máš,
Ami
Emi
tenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik
mi polibků dáš
D
G
naposled, naposled.
2. Já z dálky viděl město v slunci stát
a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát,
proč vítr mlátí spoustou okenic,
proč jsou v ulici auta, jinak nic?
R:
3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut
zaznívá odněkud něţný tón flaut
a v závěji starýho papíru
válej' se černý klapky z klavíru.
R:
4. Tak loudám se tím hrozným městem sám
a vím, ţe Terezu uţ nepotkám,
jen já tu zůstal s prázdnou ulicí
a vosamělý město mlčící.
R:
Tisíc M il
(Spirituál Kvintet)
G
Emi
1. V nohách mám uţ tisíc mil,
Ami
C
stopy déšť a vítr smyl
Ami
D
G D
a můj kůň i já jsme cestou znaveni.
2. Těch tisíc mil, těch tisíc mil
má jeden směr a jeden cíl,
jeden cíl, to malý bílý stavení.
3. Je tam stráň a příkrej sráz,
modrá tůň a bobří hráz,
táta s mámou, kteří věřej' dětskejm
snům.
4. Těch tisíc mil, těch tisíc mil
má jeden směr a jeden cíl,
jeden cíl, ten starej známej bílej
dům.
5. V nohách mám uţ tisíc mil,
teď mi zbejvá jen pár chvil,
cestu znám, a ta se k nám dál nemění.
6.=2.
7. Kousek dál, a já to vím,
uvidím uţ stoupat dým,
šikmej štít střechy čnít k nebesům.
Emi
Ami
D
G
8.=4. + [: jeden cíl, ten starej známej
bílej dům ... :]
Touha ţít (Oregon)
(Pacifik)
Emi
G
Emi
1. Kdo vyhnal tě tam na cestu dalekou touha ţít, touha ţít,
G
Emi
kdo zboural ti dům a pravdu staletou
- touha ţít, touha ţít,
Ami
Emi
těţko se ti dejchá v těsným ovzduší,
Ami
H7
ţe máš hlad a ţízeň, to nikdo netuší,
Emi
G
Emi
kdo přes pláně hnal tvůj osamělej vůz
- touha ţít, touha ţít.
C
D
G
Emi
R: Oregon, Oregon, slyšíš, jak v dálce
bije zvon,
C
D
Emi
Oregon, Oregon, slyšíš ho znít.
2. Kdo pár cajků tvých pod plachty
naloţil - touha ţít, touha ţít,
kdo studenou zbraň ti k líci přiloţil
- touha ţít, touha ţít,
na týhletý cestě jen dvě moţnosti
máš:
buďto někde chcípnout, anebo drţet
stráţ,
kdo vysnil ti zem a odvahu ti dal touha ţít, touha ţít.
R:
3. Kdo vést bude pluh, aţ půdu zakrojí touha ţít, touha ţít,
kdo zavolá den a úly vyrojí - touha
ţít, touha ţít,
člověk se drápe aţ někam k nebi blíţ,
dostává rány, a přesto leze výš,
hledej svůj sen, ať sílu neztratí
touha ţít, touha ţít.
R:
R: Oregon, Oregon, nesmíš tu stát jak
uschlej strom,
Oregon, Oregon, dál musíš jít.
Trubadúr
Kdysi dávno, tak dávno šel krajinou.
Trubadůr, jeho loutna a s ním
/:tichá píseň, co kvíteček otvírá,
kde ji hrál, vítr rozfoukal stín:/
Ševcům hrál stejně rád, jako princeznám.
Zhoubný den kaţdému připomněl.
/:Kudy šel, tudy šel, tam se zázrak
stal,
povstal sám, trochu ţít zapomněl:/
Mocný kníţe se zázraků dovídá.
Pojednou zatouţí píseň znát.
/:Pěvce sem přiveďtě, tak já poroučím,
píseň svou pro mě jen bude hrát:/
Píseň má pane můj tobě nepatří.
Těţký prám na dně v svém srdci máš.
/:Naplní píseň tvou duši bolestí,
pane můj, ať mi dáš co mi dáš:/
Ţe jsem tvůj vládce, jen tolik
poslouchej.
Tvojí písni dám mříţ ţeleznou.
/:tobě teď, i kdyţ sám nejsem příliš
rád,
přeji víc neţli smrt blaţenou:/
Píseň mou pane můj nikdo nespoutá.
Bude znít, i kdyţ já budu spát.
/:Bude znít, i kdyţ bouře se rozpoutá,
pane můj, na to krk můţeš dát:/
Trubadúrská
(Karel Plíhal)
Ami
Emi
Ami
1. Od hradu ke hradu putujem,
C
G
E7
zpíváme a holky muchlujem.
Ami Ami/G Fmaj7 Fmaj7/F#
[: Dřív jinam nejedem,
Ami
Emi
Ami
dokud tu poslední nesvedem. :]
2. Kytary nikdy nám neladí,
naše písně spíš kopnou neţ pohladí,
[: nakopnou zadnice
ctihodných měšťanů z radnice. :]
G
C Emi7/H Ami Ami/G
R: Hop hej, je veselo,
Fmaj7 D9/F# G
pan kníţe pozval kejklíře,
C Emi7/H Ami Ami/G
hop hej, je veselo,
Fmaj7 Emi
Ami
dnes vítaní jsme hosti.
G
C Emi7/H Ami Ami/G
Hop hej, je veselo,
Fmaj7 D9/F# G
ač nedali nám talíře,
C Emi7/H Ami Ami/G
hop hej, je veselo,
Fmaj7
Emi
Ami
pod stůl nám háţou kosti.
3. Nemáme způsoby kníţecí,
nikdy jsme nejedli telecí,
[: spáváme na seně,
proto vidíme ţivot tak zkresleně.
:]
4. A doufáme, ţe lidi pochopí,
ţe pletou si na sebe konopí,
[: ţe hnijou zaţiva,
kdyţ brečí v hospodě u piva. :]
R:
5. Ale jako bys lil vodu přes cedník,
je z tebe nakonec mučedník,
[: čekaj' tě ovace
a potom veřejná kremace. :]
6. Rozdělaj' pod
a jsou z toho
Kdo to je tam
ale příliš si
Kdo to je tam
náma ohýnky
lidové doţínky.
u kůlu,
otvíral papulu.
u kůlu,
borec, za nás si otvíral papulu.
R:
7.=1.
8. To radši zaţiva do hrobu,
neţ pověsit kytaru na skobu
a v hospodě znuděně čekat ...
Tři čuníci
(Jaromír Nohavica)
věnována dětem
C
1. V řadě za sebou tři čuníci jdou,
Ami
ťápají si v blátě cestou-necestou,
Dmi
G
kufry nemají, cestu neznají,
Dmi
G
vyšli prostě do světa a vesele si
zpívají: uí uí uí ...
2. Auta jezdí tam, náklaďáky sem,
tři čuníci jdou, jdou rovnou za
nosem,
ušima bimbají, ţito křoupají,
vyšli prostě do světa a vesele si
zpívají: uí uí uí ...
3. Levá, pravá - teď!, přední, zadní uţ!,
tři čuníci jdou, jdou jako jeden muţ,
lidé zírají, důvod neznají,
proč ti malí čuníci tak vesele si
zpívají: uí uí uí ...
4. Kdyţ kopýtka pálí, kdyţ jim dojde
dech,
sednou ke studánce na vysoký břeh,
ušima bimbají, kopýtka máchají,
chvilinku si odpočinou, a pak dál se
vydají: uí uí uí ...
5. Kdyţ se spustí déšť, roztrhne se
mrak,
k sobě přitisknou se čumák na čumák,
blesky bleskají, kapky pleskají,
oni v dešti, nepohodě vesele si
zpívají: uí uí uí ...
6. Za tu spoustu let, co je světem svět,
přešli zeměkouli třikrát tam a zpět
v řadě za sebou, hele, támhle jdou,
pojďme s nima zazpívat si jejich
píseň veselou: uí uí uí ...
Tři kříţe
(Hoptrop)
Dmi
C
Ami
1. Dávám sbohem všem břehům proklatejm,
Dmi
Ami
Dmi
který v drápech má ďábel sám,
C
Ami
bílou přídí šalupa "My Grave"
Dmi
Ami
Dmi
míří k útesům, který znám.
F
C
Ami
R: Jen tři kříţe z bílýho kamení
Dmi
Ami
Dmi
někdo do písku poskládal,
F
C
Ami
slzy v očích měl a v ruce, znavený,
Dmi
Ami
Dmi
lodní deník, co sám do něj psal.
2. První kříţ má pod sebou jen hřích,
samý pití a rvačky jen,
chřestot noţů, při kterým přejde
smích,
srdce-kámen a jméno Stan.
R:
3. Já, Bob Green, mám tváře zjizvený,
štěkot psa zněl, kdyţ jsem se smál,
druhej kříţ mám a spím pod zemí,
ţe jsem falešný karty hrál.
R:
4. Třetí kříţ snad vyvolá jen vztek,
Fatty Rogers těm dvoum ţivot vzal,
svědomí měl, vedle nich si klek' ...
Rec: Snad se chtěl modlit:
"Vím, trestat je lidský,
ale odpouštět boţský,
snad mi tedy Bůh odpustí ..."
R: Jen tři kříţe z bílýho kamení
jsem jim do písku poskládal,
slzy v očích měl a v ruce, znavený,
lodní deník,a v něm, co jsem psal ...
Tři přání
Příběh, který právě teď, chystám se vám
vyprávět,
tak trochu připomíná svět,kam se velcí
nepouští.
Čtyři muţi na poštidali stařečkovi pít
a on jim řek,ţe jim splní tři přání.
Nejdřív nejstarší si přál, dej mi zámek
ať sem král,
druhý boháčem chtěl být, třetí tisíc
dívek mít.
A co přál si nejmladší, to se nikdo
nedoví,
protoţe v pohádkách jsou jen tři přání.
Neţ bys jednou okem mţik, stál tu zámek,
dívek šik,
rázem stál tu tváří v tvář, boháč, král
i otrokář.
A co přál si nejmladší, to se nikdo
nedoví,
protoţe v pohádkách jsou jen tři přání.
A pak přišla ţízeň zlá a s ní bouře
písečná,
rázem stál tu smti v tvář, boháč, král i
otrokář.
Marně prosí chtějí ţít, měli vše co
chtěli mít,
ale v pohádkách jsou jen tři přání.
Moţná, ţe se vám zdá zas, ţe příběh
dávno smazal čas,
ţe svět se stále otáčí a tři přání
nestačí.
Kdo to řek, kdopak ví,moţná, ţe ten
nejmladší,
kdyţ světem šel, za čtvrtým přáním,
kdyţ světem šel,za čtvrtým přání.
U
Ukolébavka
(Jaromír Nohavica)
G
G/F G/E
G/F G
1. Den uţ se sešeřil, uţ jste si dost
uţili,
Ami
Ami/G Ami/F#
Ami/G Ami
tak hajdy do peřin, a ne, abyste tam
moc řádili,
G
G/F
G/E
G/F G
zítra je taky den, slunko mi to
dneska slíbilo,
Ami
Ami/G Ami/F#
Ami/G Ami
přejme si hezký sen, a kéţ by se nám
to splnilo,
G
Emi Hmi Emi
Ami
D7
na na na ..., aby hůř nebylo, to by
nám stačilo.
G
C
G
D7
G
R: Hajduly, dajduly, aby víčka
sklapnuly,
C G
D7
G
hajduly dajdy, kaţdý svou peřinu
najdi,
D7 G
D7 G
hajajajajajajaja, Kuba, Lenka, máma a
já,
C
G
zítra, dřív neţ slunce začne hřát
...,
D7 G
dobrou noc a spát.
2. V noci někdy chodí strach, srdce
náhle dělá buch-buchy,
nebojte, já spím na dosah, kdyţ mě
zavoláte, zbiju zlé duchy,
zítra je taky den, slunko mi to
dneska slíbilo,
přejme si hezký sen, a kéţ by se nám
to splnilo,
na na na ..., aby hůř nebylo, to by
nám stačilo.
D7 G
D7 G
R: + a spát, a spát ...
V
Válka růţí
(Spirituál kvintet)
Dmi
G
Dmi
A
1. Uţ rozplynul se hustý dým, derry
down, hej, down-a-down,
Dmi
Gmi
Dmi A
nad ztichlým polem válečným, derry
down,
F
C
A
Dmi
Dmi/C Bb
A
jen ticho stojí kolkolem a vítěz
plení vlastní zem,
Dmi
Gmi
Dmi
je válka růţí, down, derry, derry,
derry down-a-down.
2. Nečekej soucit od rváče, derry down,
hej, down-a-down,
kdo zabíjí ten nepláče, derry down,
na těle mrtvé krajiny se mečem píšou
dějiny,
A
je válka růţí, down, derry, derry,
derry down, a-down.
3. Dva erby, dvojí korouhev, derry down,
hej, down-a-down,
dva rody ţiví jeden hněv, derry down,
kdo změří, kam se nahnul trůn, zda k
Yorkům nebo k Lancastrům,
je válka růţí, down, derry, derry,
derry down, a-down.
4. Dva erby, dvojí korouhev, derry down,
hej, down-a-down,
však hlína pije jednu krev, derry
down,
ať ten či druhý přeţije, vţdy nejvíc
ztratí Anglie,
je válka růţí, down, derry, derry,
derry down, a-down.
Večerka
Zapad den, slunka svit
vymizel z údolí, z temen hor
odpočiň kaţdý kdos boţí tvor.
V lesa klín padl stín
hasne jiţ vatry zář tichý mír
kráčí z hor usíná boţí tvor.
Večerníček
C
1. Dříve, neţ nám klesnou víčka těsně
před spaním,
uvidíme Večerníčka, jak se uklání,
F
C
F
C
pokud vám není moc, dobrý večer,
dobrou noc,
G
C
zamává čepičkou,
F
C
F
C
z kouzelných hromádek hází lístky
pohádek
G
C
maličkou ručičkou.
2. Neţli Brouček sloţí krovky, neţ by
řekl "smím?",
z televizní obracovky krokem
Rumcajzím
loupeţník vykročí, s kaţdým pánem
zatočí,
Manku má copatou,
zahvízdá, zapíská, vţdycky najde
Cipíska
bradu má vousatou.
3. Červená se muchomůrka, letí motýlek,
v trávě sedí Vochomůrka, vedle
Křemílek,
zkoumají pravidla, jak se vaří
povidla,
vařečkou míchají,
kdopak dřív uteče, neţ jim hrnec
přeteče,
to se nás neptají.
4. Méďa Béďa honí v lese vlka-zloděje,
Míček Flíček rozbil okno, nic se
neděje,
opičák Hup a Hop řídí loď a barví
strop,
najedou na útes,
všechno zná, všechno ví, všechno
zdárně vyřeší
chytrý pes maxipes-Fík.
5.=1.
Veď mě dál, cesto má
(Pavel Bobek)
G
Emi
1. Někde v dálce cesty končí,
D
C
G
kaţdá prý však cíl svůj skrývá,
Emi
někde v dálce kaţdá má svůj cíl,
D
C
G
ať je pár mil dlouhá, nebo tisíc mil.
G
C
D
Emi
R: Veď mě dál, cesto má, veď mě dál,
vţdyť i já
G
D
C
G
tam, kde končíš, chtěl bych dojít,
veď mě dál, cesto má.
2. Chodím dlouho po všech cestách,
všechny znám je, jen ta má mi zbývá,
je jak dívky, co jsem měl tak rád,
plná ţáru bývá, hned zas samý chlad.
R:
Emi
D
G
*: Pak na patník poslední napíšu křídou
C
G
D
jméno své, a pod něj, ţe jsem ţil
hrozně rád,
Emi
F
písně své, co mi v kapsách zbydou,
C
G
D
D7
dám si bandou cvrčků hrát a půjdu
spát, půjdu spát.
G
D
G
R: + [: veď mě dál, cesto má ... :]
Veličenstvo Kat
(Karel Kryl)
Dmi
C
Dmi
1. V ponurém osvětlení gotického sálu
F
Gmi
A
kupčíci vyděšení hledí do misálů
Dmi
Bb
C
F C
(Gmi)
a houfec mordýřů si ţádá poţehnání,
Gmi
Dmi
A7
Dmi (C Dmi C)
[: vţdyť první z rytířů je
Veličenstvo Kat. :]
2. Kněz-ďábel, co mši slouţí, z oprátky
má štolu,
pod fialovou komţí láhev vitriolu,
pach síry z hmoţdířů se valí k rudé
kápi
[: prvního z rytířů, hle: Veličenstvo
Kat. :]
F
C
Bb
C
R: Na korouhvi státu je emblém s
gilotinou,
F
C
Bb
C
z ostnatýho drátu páchne to
shnilotinou,
Gmi
Dmi
v kraji hnízdí hejno krkavčí,
Gmi
A
lidu vládne mistr popravčí.
3. Král klečí před Satanem na ţezlo se
těší
a lůza pod platanem radu moudrých
věší
a zástup kacířů se raduje a jásá,
[: vţdyť prvním z rytířů je
Veličenstvo Kat. :]
4. Na rohu ulice vrah o morálce káţe,
před vraty věznice se procházejí
stráţe,
z vojenských pancířů vstříc černý
nápis hlásá,
[: ţe prvním z rytířů je Veličenstvo
Kat. :]
R: Nad palácem vlády ční prapor s
gilotinou,
děti mají rády kornouty se zmrzlinou,
soudcové se na ně zlobili,
zmrzlináře dětem zabili.
5. Byl hrozný tento stát, kdyţ musel jsi
se dívat,
jak zakázali psát a zakázali zpívat,
a bylo jim to málo, poručili dětem
[: modlit se jak si přálo Veličenstvo
Kat. :]
6. S úšklebkem Ďábel viděl pro kaţdého
podíl,
syn otce nenáviděl, bratr bratru
škodil,
jen motýl smrtihlav se nad tou zemí
vznáší,
[: kde v kruhu tupých hlav dlí
Veličenstvo Kat. :]
Vítr to ví (Míle)
C
F
C
1. Míle a míle jsou cest, které znám,
F
G
jdou trávou i úbočím skal,
C
F
C
Ami
jsou cesty zpátky a jsou cesty tam,
C
F
G
a já na všech s vámi stál,
C
F
C
proč ale blátem nás kázali vést
F
G
a špínou třísnili šat?
F
G
C
Ami
R: To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
F
G
C
ten vítr, co začal právě vát.
2. Míle a míle se táhnou těch cest
a dál po nich zástupy jdou,
kříţe jsou bílé a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou,
Bůh ví, co růţí, jenţ dál mohly
kvést,
spí v hlíně těch práchnivých cest?
R:
3. Dejte mi stéblo a já budu rád,
i stéblo je záchranný pás,
dejte mi flétnu a já budu hrát
a zpívat a ptát se vás,
proč jen se úděl tak rád mění v bič
a proč ţe se má člověk bát.
R:
Vlak v 0,05
(Zelenáči)
G
1. Já ti řeknu, proč jsem dneska divnej
tak,
D
kdyţ v dálce za tunelem začne houkat
vlak,
proč nechávam svou cigaretu vyhasnout
G
a kaţdou chvíli stojím jako solnej
sloup.
2. Touhle tratí já jsem jezdil řadu let,
mašina a koleje byly můj svět
a parta z vlaku, se kterou jsem
chodil pít:
strojvůdce Mike, Výhybka Joe a brzdař
Kid.
3. Jednou kdyţ jsme jeli z Frisca v 0.5,
tahle trať nebejvala nikdy ţádnej
med,
po banánový slupce sklouz' a z vlaku
slít'
a pod kolama zůstal mladej brzdař
Kid.
4. Za rok nato zase z Frisca v 0.5
vyjel si Mike-mašinfíra naposled,
tam v zatáčce za tunelem při sráţce
z budky vylít' a zlomil si vaz vo
praţce.
5. Pak uţ jsem zbyl jen já a Výhybka
Joe,
ale neštěstí chodilo kolem nás dvou,
jednou Výhybka Joe uţ nevrátil se
zpět,
ani on, ani ten vlak z Friska v 0.5.
6. Takţe uţ víš, proč jsem dneska bledej
tak,
já slyším za tunelem houkat divnej
vlak,
v něm jede parta, se kterou jsem
chodil pít:
strojvůdce Mike, Výhybka Joe a brzdař
Kid.
C
*: Ten vlak od Frisca uţ se řítí tmou,
A
D
G
tak ahoj, Kide, Miku, Joe!
Vlaštovko leť
(Jaromír Nohavica)
C
Ami
1. Vlaštovko, leť přes Čínskou zeď,
F
G
přes písek pouště Gobi,
C
Ami
oblétni zem, vyleť aţ sem,
F
G
jen ať se císař zlobí.
Emi
Ami
Dnes v noci zdál se mi sen,
F
G
ţe ti zrní nasypal Ludwig van
Beethoven,
C
Ami
F G C
vlaštovko, leť, nás, chudé, veď.
2. Zeptej se ryb, kde je jim líp,
zeptej se plameňáků,
kdo závidí, nic nevidí
z té krásy zpod oblaků.
Aţ spatříš nad sebou stín,
věz, ţe ti mává sám pan Jurij
Gagarin,
vlaštovko, leť, nás, chudé, veď.
3. Vlaštovko, leť rychle a teď,
nesu tři zlaté groše,
první je můj, druhý je tvůj,
třetí pro světlonoše.
Aţ budeš unavená,
pírka ti pofouká Máří Magdaléna,
C
Ami
F G C
vlaštovko, leť, nás, chudé, veď,
Ami
vlaštovko, leť, nás, chudé, veď,
C
vlaštovko, leť ...
Y
Yesterday
(The Beatles)
F
Emi
A7
Dmi
Dmi/C
1. Yesterday all my troubles seemed so
far away
Bb
C
F
now it looks as though they're here
to stay
C/E Dmi G7
Bb
F
oh I believe in yesterday.
2. Suddenly I'm not half the man I used
to be
there's a shadow hanging over me
oh yesterday came suddenly.
Emi A Dmi C Bb Dmi
Gmi
C7
F
R: Why she had to go I don't know she
wouldn't say
Emi A
Dmi C
Bb
Dmi
Gmi
C7
F
I said something wrong now I long
for yesterday.
3. Yesterday love was such an easy game
to play
now I need a place to hide away
oh I believe in yesterday.
R:
4.=3.
F
G7 Bb F
*: Mm mm mm mm mm ...
Z
Zahrada ticha
(Pavel Rott)
Je tam brána zdobená, cestu otevírá,
zahradu zelenou, všechno připomíná.
Jako dým závojů, mlhou upředených,
vstupuješ do ticha, cestou vyvolených.
Je to březový háj, je to borový les,
je to anglický park, je to hluboký vře.
Je to samota dnů, kdy jsi pomalu zrál,
v zahradě zelený, kde sis na dětství
hrál.
Kolik chceš, tolik máš, očích
otevřených,
a venku za branou, leţí studený sníh.
Zpočátku uslyšíš,vítr a ptačí hlas,
v zahradě zelený, vejdou do ticha zas.
Světlo připomíná, rána slunečních dnů,
v zahradě zelený, v zahradě beze snů.
Uprostřed závratí, sluncem prosvícených,
vstupuješ do ticha, cestou vyvolených.
Zapomeň lásko
(Nedvědi)
Gmi
Dmi
Gmi
A7
1. Zapomeň, lásko, na to, ţe já
D
D7
jsem jenom ješitnej chlap,
Gmi
Dmi
Gmi
A7
ţe věčnej strach, abys byla jen má
D
D7
dělá ze mě horšího snad.
Gmi
R: Jsi milá tak, ţe jako mrak jsou
chvíle, kdy jsem sám,
D7
kdy necítím tvůj dech na ústech
svých,
A7
Gmi
A7
jsi hezká tak, ţe jako mrak jsou
tváře těch, co znám,
D7
Gmi
a pokřik vran je kaţdej jinej smích.
2. Snad ďábel sám mi napovídal,
ţe pláčeš kvůli mně,
jsem trdlo, který zapomíná,
jak málo lidí jako ty je.
R:
3. Kaţdý den, i kdyţ mračíš se snad,
provázíš můj kaţdičkej krok,
v myšlenkách, slovech pořád jen dál
ozývá se: lásko, vţdyť já jsem cvok.
R:
Zatanči
(Jaromír Nohavica)
Emi G
D
Emi
1. Zatanči, má milá, zatanči pro mé oči,
G
D
Emi
zatanči a vetkni nůţ do mých zad,
G
D
Emi
ať tvůj šat, má milá, ať tvůj šat na
zemi skončí,
G
D
Emi
ať tvůj šat, má milá, rázem je sňat.
Emi G
D
Emi
R: Zatanči, jako se okolo ohně tančí,
G
D
Emi
zatanči jako na vodě loď,
G
D
Emi
zatanči jako to slunce mezi
pomeranči,
G
D
Emi
zatanči, a pak ke mně pojď.
2. Poloţ dlaň, má milá, poloţ dlaň na má
prsa,
poloţ dlaň nestoudně na moji hruď,
obejmi, má milá, obejmi moje bedra,
obejmi je pevně a mojí buď.
R:
3. Nový den neţ začne, má milá, neţli
začne,
nový den neţ začne, nasyť můj hlad,
zatanči, má milá, pro moje oči lačné,
zatanči a já budu ti hrát.
R:
R:
Zelené pláně
(Spirituál Kvintet)
Ami
Dmi Ami
E
1. Tam, kde zem duní kopyty stád,
Ami
F
C
znám plno vůní, co dejchám je tak
rád,
F
G
C
A7
čpí tam pot koní a voní tymián,
Dmi
G
C
kouř obzor cloní, jak dolinou je
hnán,
Ami
Dmi
Ami E
Ami
rád ţiju na ní, tý pláni zelený.
G
E
2. Tam, kde mlejn s pilou proud řeky
hnal,
já měl svou milou a moc jsem o ni
stál,
aţ přišlo psaní, ať na ni nečekám,
prý k čemu lhaní, a tak jsem zůstal
sám,
sám znenadání v tý pláni zelený.
F
G
C
R: Dál čistím chlív a lovím v ořeší,
Ami
F
G
C
jenom jako dřív mě ţití netěší,
Ami
Dmi
kdyţ hlídám stáj a slyším vítr dout,
Ami
Dmi
E
prosím, ať jí poví, ţe mám v srdci
troud.
3. Kdo ví, aţ se doví z větrnejch stran,
dál ţe jen pro ni tu voní tymián,
vlak hned ten ranní ji u nás vyloţí
a ona k spaní se šťastná uloţí
sem, do mejch dlaní, v tý pláni
zelený.
Zítra ráno v pět
(Jaromír Nohavica)
Emi
G
1. Aţ mě zítra ráno v pět ke zdi
postaví,
C
D7
G
E7
ještě si naposled dám vodku na
zdraví,
Ami
D7
G
G/F# Emi
z očí pásku strhnu si, to abych viděl
na nebe,
Ami
H7 Emi
E7
Ami D G G/F# Emi
a pak vzpomenu si, lásko, na tebe,
Ami
H7
Emi
a pak vzpomenu si na tebe.
2. Aţ zítra ráno v pět přijde ke mně
kněz,
řeknu mu, ţe se splet', ţe mně se
nechce do nebes,
ţe ţil jsem, jak jsem ţil, a stejně
tak i doţiju
a co jsem si nadrobil, to si i
vypiju,
a co jsem si nadrobil, si i vypiju.
3. Aţ zítra ráno v pět poručík
řekne:"Pal!",
škoda bude těch let, kdy jsem tě
nelíbal,
ještě slunci zamávám, a potom líto
přijde mi,
ţe tě, lásko, nechávám, samotnou tady
na zemi,
ţe tě, lásko, nechávám, na zemi.
4. Aţ zítra ráno v pět prádlo půjdeš
prát
a seno obracet, já u zdi budu stát,
tak přiloţ na oheň a smutek v sobě
skryj,
prosím, nezapomeň, nezapomeň a ţij,
na mě nezapomeň a ţij ...
Zrnka
(Nedvědi)
A
1. Uţ dávno se mi stejská,
tak ti, lásko, píšu, ţe bych tě moc
chtěl,
kdyţ dívám se ti do očí,
E7
tak jak bych správný slova zapomněl.
G
D
R: Uspěchaná doba hledá zrnka vztahů,
A
z kterých mír a klid by vstal,
a není lepší lék neţ láska,
E7
A
s ní by o sto roků lidé byli dál.
2. Uţ dávno se mi stejská,
a teď koukám kolem sebe ještě víc,
do zavřených srdcí slunce
těţko cestu hledá, odlétne a nic.
R:
3. Jak dávno se mi stejská,
tak ti, lásko, píšu, ţe bych tě moc
chtěl,
po horách se s tebou toulat,
počítat hvězdy v noci rád mám, to
bych chtěl.
R:
Ţába
(Karel Plíhal)
G
H
1. Řidič v saabu v strašným kvaltu
Emi
C7
přejel ţábu na asfaltu,
G
F#
F
E
A7
D7
ţába sedí na vozovce jako přibitá,
G
H
prach se zvedne a pak klesne,
Emi
C7
zvláště ve dne je to děsné,
G
F#
F
E
A7
D7 G
zůstane tu po ní jenom stopa vyrytá.
H
R: Jenom topol lístek smekne,
Emi
E
smutný pozdrav od léta,
A7
kráva pojde, ryba lekne
D
D# D
a ţába je přejetá.
2. Chyba ţáby, přečíst stovku,
nelezla by na vozovku,
měla sedět někde v klidu v stínu
kapradí,
stopem chtěla do Třeboně,
zbytek těla blahosklonně
oplakávaj' čtyry starý, starý ovádi.
R:
G
F#
F
E
A7
D7
G
3.=2. + oplakávaj' čtyry starý, starý
ovádi ...
Ţelva
(Olympic)
D
G
D
G
D G
D G
1. Ne moc snadno se ţelva po dně honí,
D
G
D
G
D G
D
velmi radno je plavat na dno za ní,
A
Hmi
potom počkej, aţ se zeptá na to, co
tě v mozku lechtá,
D
G
D
G
D G D
G
nic se neboj a vem si něco od ní.
2. Abych zabil dvě mouchy jednou ranou,
ţelví nervy od ţelvy schovám stranou,
jednu káď tam dám pro sebe a pak
aspoň pět pro tebe,
víš, má drahá, a zbytek je pod vanou.
D
A
G
D
A
G
D
R: Kdyţ si někdo pozor nedá, jak se
vlastně ţelva hledá,
G
A G
A
ona ho na něco nachytá, i kdyţ si to
později vyčítá.
3. Ne moc lehce se ţelva po dně honí,
ten, kdo nechce, tak brzy slzy roní,
jeho úsměv se vytratí, a to se mu
nevyplatí,
má se nebát ţelev a spousty vodní.
R:
Ţivot je jak abeceda
Ţivot je jak abeceda, řada písmen slov a
vět
někdo našel jiný hledá, ţivot je jak
abeceda
a z té sloţíš celý svět.
A - je alej třešní z jara, alej bílá
jako pára.
B - jsou barvy zahrad v září i tu kytku
čeká stáří.
C - jsou cesty tam i zpátky, někdy
dlouhý někdy krátký.
D - je domov místo v koutě, tam kde
končí všechny poutě.
E - je Eva prvá ţena, pro hřích z ráje
vyhoštěna.
F - je faleš sestra zrady, k té se raděj
otoč zády.
G - jsou gesta nemá slova, za které se
všechno schová.
H - jsou hvězdy co se třpytí, barvy
nebe, luční kvítí.
I - je inkoust barva řádky, co se čmárá
do pohádky.
J - je jizva v srdci skrytá, ţivot jizvy
nepočítá.
K - je kámen nezestárne, jenom člověk má
to marné.
L - je láska, slabé chrání, za peníze
není k mání.
M - je máma má nás ráda i kdyţ pláče i
kdyţ strádá.
N - je nouze, přepych střídá, často po
ní chodí bída.
O - je omyl, to se stává, čekáš pád a
přijde sláva.
P - je pravda, maják v kouři, oči nikdy
nezamhouří.
R - je radost, malé ptáče, co si v načem
ţití skáče.
S - je smutek, dělá vrásky, často bývá z
velké lásky.
T - je touha, voda ţivá, v kaţdém jejím
pramen zpívá.
U - je úţas dětských očí, nad tím, ţe se
Země točí.
V - je hořká vůně hlíny, kaţdý musí mezi
stíny.
Z - je zemřít a tak tedy, to je konec
abecedy.
Ţivot je jak abeceda, řada písmen slov a
vět,
někdo našel jiní hledá, ţivot je jak
abeceda
a z té sloţíš celý svět.
Ţivot je jen náhoda
(Voskovec/Werich)
G
G
Bb
E
Proč ţe se mi kaţdou noc o tom jen
zdá, o tom jen zdá,
A7
G Emi D7
G A7 Cmaj7 D
ţe v mém ţivotě vyšla má tak šťastná
a krásná hvězda,
G
Bb
G
E
proč ţe se mi kaţdou noc o tom jen
zdá, ţe ta hvězda
A7
G Emi D7
G D# F G
mi dá to štěstí, o němţ se mi ve dne
nezdá,
Hmi
F#
Hmi
E9
zdání klame, mimoto kaţdý sen,
E7 D Fdim A7 A+
D D9
D7 D+
který v noci míváme, zaţene příští
den.
G
C7
G
G7
Ţivot je jen náhoda, jednou jsi dole,
jednou nahoře,
C
Cmi6
D#7 G
D+
G D+
ţivot plyne jak voda a smrt je jako
moře,
G
C7
G
G7
kaţdý k moři dopluje, někdo dříve a
někdo později,
C
Cmi6
D#7 G
D+
G G+
kdo v ţivotě miluje, ať neztrácí
naději,
C
G
C
Gdim G
aţ uvidíš v ţivotě zázraky, které
jenom láska umí,
A7
A9
A+ D
Gdim G#dim D D+
zlaté rybky vyletí nad mraky, pak
porozumíš,
G
C7
G
G7
ţe je ţivot jak voda, kterou láska ve
víno promění,
C
Cmi6 D#7 G
D+
G D+ G
láska ţe je náhoda a bez ní štěstí
není.