1 číslo - únor 2016

Obsah
Co nás baví ? ............................................................................................................................................ 2
Zajímavé slohové práce našich žáků  .................................................................................................. 4
Fotbalové jaro.......................................................................................................................................... 4
Kouzlo přírody ......................................................................................................................................... 5
Počítač a jeho okolí.................................................................................................................................. 6
Studijně poznávací zájezd do Anglie........................................................................................................ 7
Škola ........................................................................................................................................................ 8
1
Co nás baví ?
Ahoj,
jsem sedmačka a jmenuji se Kateřina. Je mi 13 let. Mojí největší zálibou je
tenis. Hraji už 4. rokem, závodně i jen tak pro radost. Trénuji za Sokol
Bedřichov. Tréninky i některé zápasy se konají na kurtech na „ bedru „. V létě
trénujeme venku na antuce a v zimě v uzavřené hale (bublině). Na trénincích
mám spoustu kamarádů. S tenisem jezdíme i mimo Jihlavu na zápasy např. do
Brna, Znojma atd….
Nejlepší je stejně léto, kdy jezdíme na soustředění do Litohoře, kde je velký
tréninkový areál s osmi kurty, hřištěm na volejbal a fotbal, golfové hřiště,
horolezecká stěna, kde trénujeme sílu, a bazén. Na soustředění cvičíme fyzičku
a také trénujeme na zápasy
Tenis je krásný sport, velká dřina a moje velké hobby.
Kateřina Mikudová, 7. B
2
Co mě baví?
Mým koníček je vyrábění z korálků. Každý den si najdu volnou chvilku, abych se
mu věnovala. Vyrábím vše od bižuterie po různé ozdoby v domácnosti. Ráda
někoho učím, když se někdo chce vyrábění věnovat. Podle mě je to i úžasný
dárek pro rodinné příslušníky i přátele. Zajímám se o tento koníček už 4 roky a
jsem ráda, že jsem našla něco, co mě baví.
B. Kořínková, 8. B
3
Zajímavé slohové práce našich žáků 
Fotbalové jaro
Když vidím pozvolna slézat sníh z kopců, padat z obalených stromů nebo
slézat z rozmáčeného fotbalového hřiště, tak se začínám více a více utvrzovat v
tom, že po ledové a mrznoucí zimě přichází příjemnější jaro. Jaro bývá pro
zamilované páry jedno z nejromantičtějších ročních období, pro někoho také
nevlídné období, ve kterém půlku vašeho volného času proprší, ale pro některé
zapálené jedince je jaro nejočekávanějším ročním obdobím. Mezi tyto jedince
patřím i já.
Pro fotbalistu není lepším ročním obdobím, než je deštivé jaro. Ten první pocit,
když po zdlouhavé pauze přes zimu, ve které můžeme hrát fotbal nanejvýše na
počítači, konečně vstoupíte na místy úplně promočený trávník na stadionu
vašeho týmu, je neuvěřitelný.
„ První svižné kroky v novém roce ”- takto nám trenér přeje na začátku
jarní části sezony. Když se konečně energicky rozběhnu s míčem u nohy, zvyknu
si na milovaný, krásně zelený a hustý trávník, udělám pár dechberoucích kliček
a frajeřinek jako sám bůh Cristano Ronaldo, celý tým na sobě pozná ten
neuvěřitelný pocit, že nabitá sezona je tu. Při běhu po měkoučkém trávníku
koukajíce se na obrovskou žhavou kouli chrlící pozitivní energii, poznám
nádherné, sluncem prosvícené, zvuky naplněné roční období Jaro.
Matěj Vondra, 9. A
4
Kouzlo přírody
Mé půvabné jaro,
jako mávnutím kouzelného proutku jsi zase zpět. Přebíráš svůj talisman moci od
královny Zimy. Po odemknutí tvým klíčem se budí celá příroda a čerpá opět
novou energii. Přichází s tebou spoustu změn – slunce rozpouští sníh a led, říčky
si začínají prozpěvovat, stromy přestávají odpočívat a dny se prodlužují.
Zvu vás přivítat přírodní krásy tohoto období. Odebírám se po tichounké písni.
Zavede mě k nevelkému prohřátému rybníku. Jakmile ucítím svěží vůni trávy,
skláním hlavu… Spatřím něco nádherného – trávy je posetá třpytivými perlami.
Sednu si na lavičku a vychutnávám si příjemnou atmosféru. Rozhlížím se. Mám
pocit, jako by se na mě usmívala voda a zdravila mě ve svém společenství.
Zhlížím na stříbřité hladině clonu z rákosí, zlaté hvězdy blatouchů, mohutnou
dominantní vrbu, kde si vodník Česílko šije botičky a šeptá si: „Šiju, šiju si
botičky, do mokra i do vodičky.“ Očima nacházím také majestátně usazený
leknín, jenž se s hrdostí vystavuje na obdiv. Kolem leknínu tančí bílé labutě se
svými mláďaty. Pozadí rodinky doplňuje vzrostlé smrčí a do rytmu se vlnící zlaté
vlasy sluníčka. Copak se to mihlo kolem houštiny? No přece ledňáček, pán
klenot. Náhle střemhlav letí rovnou do rybníka, avšak těsně nad hladinou
roztáhne svá smaragdová křidélka a nese se krajinou jako zázrak. Ani nestíhám
sledovat čas ohromena tím, jak jaro odkrývá své divy.
Nastal čas vrátit se domů. Rozžhavené slunce se již ukládá ke spánku. Na obloze
se rozlévá nepopsatelná záře. Louka už také zhasíná svá světýlka. Noc roztahuje
své perutě, luna pluje mezi pampeliškami, které z výšky opatrovávají malebné
údolíčko. Když mě kroky dovedou bezpečně domů, černota se už dotýká země.
Na shledanou, zbožňované jaro! Zase někdy příště!
Tereza Hricková, 9. B
5
Počítač a jeho okolí
Po fyzicky i psychicky vyčerpávajícím dni se vždycky rád přesunu do svého
pokoje, usadím se do křesla u počítače a nechám čas plynout.
Když měsíční svit pohladí klávesnici mého počítače, monitor jakoby žije a
já jsem v ráji. Všechny barvy, všechny stíny mě najednou volají, abych se jim
věnoval. Já jim nedokážu uniknout, ponořím se do tmy a hledím do tajuplné
kouzelné obrazovky. Z ní na mě promlouvá spousta informací – od toho, kolik je
hodin až po obrázky na facebooku. Čas utíká, ale vůbec to nevnímám. Jsem
ponořen do virtuálního světa a užívám si tuto volnost a svobodu. Zde jsem
pánem všeho dění – já rozhoduju, co se bude dít. Po mých bocích tiskárny
představují mé poddané, myš jakoby byla mým žezlem, na hlavě mám korunu
v podobě sluchátek. Na křesle hodné králi si vládnu svému času. V záloze mám
své pravé ruce – chytrý telefon a xbox s připojením k internetu. Všichni si zde
rozumějí, každý má v mém království svůj úkol, abych byl spokojen. Dobrý
vladař se musí umět postarat o své království – proto i já se o své starám.
Chladící podložka mi v tom pomáhá. A kdyby mě náhodou dostihl výpadek
proudu, tak se tomuto problému postavím čelem se záložním zdrojem energie
pro telefon v ruce.
Noc pomalu přechází v den, už nejsem oslňován svitem měsíce, měsíc
usíná a naopak slunce se probouzí. Můj svět jakoby končí a já se musím chtě
nechtě vrátit do reality.
Ondřej Man, 8. A
6
Studijně poznávací zájezd do Anglie
Ve dnech 14. – 20. prosince 2015 se vydalo 40 žáků z osmých a devátých tříd
společně s vyučujícími na studijně poznávací zájezd do Anglie, na který jsme se
těšili již od začátku tohoto školního roku.
Do této krásné země jsme absolvovali asi dvacetihodinovou cestu, která
zahrnovala jízdu autobusem přes Německo a Belgii do francouzského Calais a
odtud přejezd trajektem do anglického Doveru. Naše první turistická zastávka
byla ve městě Canterbury, kde jsme strávili téměř celý první den naše zájezdu.
Dále jsme pokračovali do hlavního města Londýna. Tam na nás čekaly rodiny,
jež nás ve svých domech ubytovaly po celé čtyři dny.Dva dny po ubytování
v rodinách, tedy ve středu a ve čtvrtek, jsme jezdili na dopolední výuku do
školy, kde jsme strávili necelých pět hodin se třemi vyučujícími, kteří s námi
procvičovali anglickou gramatiku či slovní zásobu a nakonec se s námi rozloučili
s „Christmas Crackers“ (trubičkami z papíru, v nichž je schovaný malý dáreček),
ochutnávkou typických zákusků s rozinkovou náplní a zpíváním vánočních koled
v angličtině. Po skončení vyučování jsme se vydali do Brightonu, významného
přímořského letoviska, a na „Windsor Castle“, sídlo anglických panovníků staré
asi 1000 let, na němž tráví svůj volný čas i nynější královna Spojeného
království.Během posledních dvou dnů nám zbývala návštěva centra Londýna –
procházeli jsme se kolem katedrály sv. Pavla a mostě „Tower Bridge“ ; prohlédli
si známou bývalou věznici, mincovnu a pevnost „Tower“ a sídlo královny
Alžběty II. - Buckinghamský palác; svezli se typickým dvojposchoďovým
červeným autobusem „Double Decker“, navštívili tzv. „London Eye“ ; v muzeu
voskových figurín Madame Tussauds se vyfotili s figurínami známých osobností
z celé planety; prošli po Westminster Bridge a ochutnali známý pokrm „Fish &
Chips“ a podobně. Ze zájezdu si určitě každý z nás odnesl spoustu krásných
zážitků a vzpomínek. O tom se také můžete přesvědčit na nástěnce p. uč.
Finkové, která vystavila naše práce o zážitcích z Londýna.
Karolína Michalcová, 8. A
7
Škola
"Škola je hrozná! Mami, já nechcu do školy, mně je špatně!" Tak tyto
fráze jsme použili snad úplně všichni. Nebudu vám tu tedy vypisovat nějaké ódy
na to, jak je škola úžasná, jenom se s vámi chci podělit o pocity a dojmy letošní
deváťačky.
Samozřejmě jsem se jako většina z nás v osmé třídě těšila, až odejdu na
střední školu, ale koncem minulých prázdnin jsem začala vnímat odchod ze
základní školy trochu v jiném úhlu. Když vám řeknu, že škola je v podstatě něco
jako náš domov, mnozí mi odpovíte, že jsem se snad zbláznila, kdo by přece jen
chtěl být ve škole, natož tam bydlet, že? Ale koukněme se na to jinak. Všichni
přece víme, kde je jídelna, tělocvična, naše třída, lavice, nebo židle, nebo víme,
jak se jmenují naši učitelé. A už jen to dělá ze školy náš domov. A právě tyto
drobné aspekty vyplují v deváté třídě na povrch a vám připadne, jako byste se
měli přestěhovat do cizího města. Někdy jsou takové chvíle, kdy se kouknu po
třídě, a nechce se mi věřit, že musím odejít, že musím opustit útroby naší školy.
Přijde mi, že v deváté třídě se boří dost bariér, jak mezi žáky a učiteli, tak mezi
kolektivem samotným. Od září vnímám naši třídu a učitele spíš jako rodinu než
školní kolektiv a je mi smutno, když si uvědomím, že s někým se už nikdy
neuvidím. Ale život je změna, a tak už to být prostě musí. Doufám, že tak
báječná léta prožiji i na střední škole. Nechci po vás, abyste mě teď hned
chápali. Věřím, že všichni se dříve nebo později v mých slovech najdete. :)
Tereza Stejskalová, 9. B
8