Šk lní roK

Školní časopis Základní školy Kuželov
Š
k
K
lní ro
ročník 5
číslo 2
Šk
K
lní ro
Už opravdu naposledy
Zase začal školní rok,
avšak máme z toho velký šok,
devátá třída je totiž tady
a my si koncem roku sami se sebou nevíme rady.
Děkujeme, učitelé, za hodně trpělivosti,
za přijímačky, z nových škol máme hodně radosti,
bohužel však odsud musíme odejít
a tak řekneme všem „sbohem“
a v novém prostředí se musíme naučit žít.

Daniel Podzámský
Náš poslední školní rok utekl velmi rychle. Na devátou třídu jsme se všichni těšili, ale zároveň
jsme měli trochu strach z toho, jestli se dostaneme na zvolené střední školy. Teď už víme, že
po prázdninách nás každého čeká nové místo ve školní lavici. Ještě naposledy bychom se
chtěli připomenout našimi stručnými charakteristikami a veselými příhodami, které se
odehrály během devíti let naší školní docházky.
Kristýna Mlýnková
Martina Prachařová
Znamení: Lev
Oblíbené číslo: 2
Oblíbená barva: modrá, rudě červená
Oblíbený zpěvák, zpěvačka skupina: Elán, Palo Habera, Ed
Sheeran, Ben Cristovao, Anicii, Atmo, Bon Jovi
Oblíbený herec, herečka: Dakota Johnson, Jennifer Lawrence,
Jamie Dornan
Oblíbené jídlo: kuře, špagety, svíčková, gyros, kebab, rizoto,
česneková omáčka
Zvířecí mazlíčci: fenka Jůlina
Veselá příhoda: „Stala se v Praze na školním výletě. Seděly
jsme s Likou v tramvaji a přišla těhotná paní s manželem
a kočárkem. Lika ji už pouštěla a ona jí ještě stačila říct,
ať uhne, že si tam chtějí dát kočárek. Já jsem hned taky
vstávala, ale pán řekl, že další místo už nepotřebují. Paní
se na něho škaredě podívala a dodala, že by si třeba ona
ráda sedla.“
Šk
Znamení: Vodnář
Oblíbené číslo: 530 a 6
Oblíbená barva: zlatá, černá, červená, modrá
Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Linkin Park, Atmo,
Ben Cristovao
Oblíbený herec, herečka: Paul Walker a Jamine Dornan
Oblíbené jídlo: řízek, gyros, svíčková, guláš, střapačky
Zvířecí mazlíčci: fenka Nelinka
Veselá příhoda: „Když jsme šli v Praze na nádraží
a chystali se na cestu domů, na lavičce seděli dva
transvestiti a začali se usmívat na Filipa. Filip
nereagoval, protože si toho nevšiml. Ale já ano. Začala
jsem se o něho bát. Tak jsem ho vší silou chytla a rychle
jsme přešli na druhou stranu.“
Likeriya Davydyuk
Znamení: Lev
Oblíbené číslo: 3
Oblíbená barva: tyrkysová
Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Potap i Nastya
Oblíbený herec, herečka: Anna Koshmal
Oblíbené jídlo: pizza, gyros
Zvířecí mazlíčci: kočka Šmoulina
Veselá příhoda: „Ve 3. třídě jsem si poranila ukazováček
tak, že mi začal hnisat. Tehdy jsem ještě neuměla pořádně
česky a řekla jsem paní učitelce, že mi z prstu teče hnůj.“
K
lní ro
Martin Srubjan
Jan Maňák
Znamení: Lev
Oblíbené číslo: 69 a 11
Oblíbená barva: modrá
Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Imagine Dragons
Oblíbený herec, herečka: Neil Patrick Harris
Oblíbené jídlo: kebab a pizza
Zvířecí mazlíčci: psi Čert a Ben, kočka Briketa
Veselá příhoda: „Letos v 9. třídě jsem si řekl, že bych si
mohl zahrát na Tarzana. Svou sílu jsem chtěl ukázat na
závěsu v okně. Když jsem do něho ale rukou praštil, málem
mně spadl i s tyčkou na hlavu. Měl jsem co dělat, abych to
do začátku další vyučovací hodiny spravil.“
Znamení: Býk
Oblíbené číslo: 1
Oblíbená barva: zelená
Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Avicii
Oblíbený herec, herečka: Jackie Chan
Oblíbené jídlo: řízek
Zvířecí mazlíčci: rybička
Veselá příhoda: „O přestávce v 8. třídě jsem se bavil s
kamarády ve třídě a vtom jsem se dověděl, že máme jít na
oběd. Tak jsem se rozběhl a vtom mi někdo vešel do cesty.
Myslel jsem, že je to Dan, a tak jsem na něho zavolal, ať
uhne. Bohužel to byla naše paní učitelka matematiky,
která zrovna procházela třídou. Pro ostatní to byla legrace,
pro mě ne. Hned jsem se jí omluvil a řekl, že mě to mrzí.“
Kateřina Kadubcová
Znamení: Rak
Oblíbené číslo: 12
Oblíbená barva: zelená, černá, červená
Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Green Day
Oblíbený herec, herečka: Johnny Depp
Oblíbené jídlo: rajská omáčka
Zvířecí mazlíčci: psi Čip a Buffy, kocour Zrzek
Veselá příhoda: „Na školním výletě jsme cestovali metrem
a blížili se k zastávce, kde jsme měli přestupovat. Já jsem
se Martina dost hlasitě zeptala, jestli tu budeme
přestupovat na tu šalinu. Všichni cestující ve vagónu se na
mě otočili a prohlíželi si mě.“
Jan Prášek
Znamení: Lev
Oblíbené číslo: 7
Oblíbená barva: modrá, černá
Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Two Steps From Hell
Oblíbený herec, herečka: Robert Downey Jr.
Oblíbené jídlo: zapékané těstoviny
Zvířecí mazlíčci: kocour Maxa
Veselá příhoda: „V 8. třídě mně Dan nabízel brambůrky, já
jsem natáhl ruku a řekl slovo, které mě zrovna napadlo:
„meble“. Taky jsem vytvořil nové slovo „vaďa“. Když jsme
jeli do Polska, z okna autobusu jsme obrovským písmem
viděli napsané na střeše domu „Meble“. Na internetu jsme
si našli, že je to nějaký člun.“
Matěj Jakubíček
Znamení: Lev
Oblíbené číslo: 4 a 5
Oblíbená barva: žlutá a černá
Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Kabát, Horkýže Slíže
Oblíbený herec, herečka: Zdeněk Pohlreich
Oblíbené jídlo: gyros
Zvířecí mazlíčci: fenka Alfa, kocour Míša
Veselá příhoda: „V Praze jsme jeli tramvají na Křižíkovu
fontánu. Stál jsem v ohybu tramvaje ve stylu harmonika
a mluvil se spolužáky. Najednou se přední půlka vozu
zatočila a já jel stále rovně. Polekal jsem se, že jsme
vykolejili a prohlásil jsem, že je to zlomený vlak.“
Šk
Adam Prášek
Znamení: Beran
Oblíbené číslo: 7
Oblíbená barva: černá, zelená
Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Sabaton
Oblíbený herec, herečka: Jackie Chan
Oblíbené jídlo: guláš, lasagne
Zvířecí mazlíčci: pes Nancy
Veselá příhoda: „V 8. třídě jsem měl období, že jsem
o všechno zakopával. O zeď, o lavice, o židle. Dokonce když
jsem šel s Honzou, tak jsem zakopl i o něho. Vyřešilo se to
nákupem nové obuvi.“
K
lní ro
Daniel Podzámský
Znamení: Štír
Oblíbené číslo: 7
Oblíbená barva: zelená
Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Skillet
Oblíbený herec, herečka: Hugh Jackman
Oblíbené jídlo: smažený sýr a hranolky
Zvířecí mazlíčci: kocour Max
Veselá příhoda: „V hodině chemie paní učitelka rozebírala
učivo a snažila se nám ho co nejlépe vysvětlit. Ani nevím
jak, ale najednou se mi zavřely oči a já krátce usnul.
Probudilo mě až moje jméno a otázka, na kterou mám
odpovědět. To jsem hned nedokázal. Od té doby mně paní
učitelka říká „spící chlapeček“. Už se to více nestalo.“
Nikola Jurenová
Znamení: Panna
Oblíbené číslo: 9
Oblíbená barva: červená a šedá
Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Wiz Khalifa, Kali
Oblíbený herec, herečka: Vin Diesel
Oblíbené jídlo: zeleninové rizoto
Zvířecí mazlíčci: pes Lucky
Veselá příhoda: „Ve 3. třídě jsem často provokovala Liku,
pořád jsem byla s něčím nespokojená. Lika to vyřešila tak,
že mě kousla do ruky. Až v 5. třídě jsme si uvědomily, že
se hádáme úplně zbytečně a nechaly jsme toho.“
Sťahel Filip
Znamení: Beran
Oblíbené číslo: 10
Oblíbená barva: zelená
Oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina: Scooter
Oblíbený herec, herečka: Bolek Polívka
Oblíbené jídlo: svíčková, řízek, guláš
Zvířecí mazlíčci: patnáct normálních králíků, dva zakrslí
králíci Eliška a Mionka, dvě korely Klofan a Kokina, tři
andulky Pepina, Riki a Kiki, želva Božka, fenka Kesina,
tři morčata Tichošlápek, Jamajka a Flíček, kozel Lojza, dvě
rybičky Gladiátor a Nevím, šest slepic Žofka a Máňa
a ostatní jména nemají
Veselá příhoda: „Když jsme šli v zimě já a Jeňa ze školy,
nahoře nad naší třídou se otevřelo okno a najednou se
odtud začaly kutálet dvě klobásky. Jak jsme se později
dověděli, byly zavěšené na okně a chladily se tu. Pan
školník větral a klobásky padaly dolů. Protože se zasekly
v okapu, pan školník je odtud smetákem vyprostil. Já jsem
je dole chytil a ukazoval jsem je Martině do naší třídy
přes okno, že spadly shora. Ta si myslela, že si z ní dělám
legraci.“
Na závěr chceme poděkovat panu řediteli, všem učitelům, hlavně naší paní
učitelce třídní, za trpělivost, pevné nervy s námi a snahu předat nám co nejvíce vědomostí
a také výchovných poznatků. Moc děkujeme i dalším zaměstnancům školy za výborné obědy,
úklid naší třídy a opravu různých předmětů. Tímhle naším rozloučením bychom chtěli předat
štafetu příštím deváťákům a popřát jim hodně štěstí a úspěchů. Doufáme, že se jim podaří
v příštím roce ukončit základní školu v takovém pevném kolektivu, jaký se podařil vytvořit
nám.
 9. třída
Šk
K
lní ro
Hned na začátek tohoto čísla našeho časopisu vkládáme ještě dva dodatky k minulému
číslu, které se týkají návštěvy anglického divadla a Vánočního jarmaku. Za zpoždění se
omlouváme.
Anglické představení v Brně
Ve čtvrtek 11. prosince 2014 vyrazila 4. a 5. třída, společně se ZŠ a MŠ Louka, na
anglické divadlo v Brně, které neslo název Alice in Wonderland (Alenka v říši divů). Několik
dní před odjezdem jsme obdrželi scénář, který jsme si mohli projít a případně si přeložit slova,
kterým nerozumíme. Někteří se na to ale vůbec nepodívali. Cesta zrovna příjemná nebyla
kvůli panu řidiči, který nás během cesty často napomínal za nevhodné chování. Když se
v divadle všichni usadili, začalo představení. Díky tomu, že jsme si scénář moc
neprostudovali, rozuměli jsme pouze několika slovům, která jsme uměli ze školy. Celé
představení jsme si domýšleli podle toho, co herci dělali. Na konci jeden herec asi milionkrát
zopakoval slovíčko „sugar“. Nikdo nevěděl, co to znamená, zato teď nikdo nezapomene, že to
znamená „cukr“. Po představení jsme se zúčastnili dílniček v katedrále sv. Petra a Pavla.
Vyrobili jsme si tam vitráže z papíru. Výlet se nám celkem líbil.
 Monika Hrbková, 5. třída
Vánoční jarmak
Dne 14. prosince 2014 v 15:00 hod. začal v tělocvičně naší školy tradiční Vánoční
jarmak. Už v pátek jsme pomáhali při chystání lavic a umísťování výrobků do tělocvičny.
Každá třída tu měla vyhrazené své
stanoviště, také školní družina paní
učitelky Vachunové a dílny pod vedením
pana učitele. I letos se tady nacházela
spousta krásných výrobků. Ty se vyráběly
hlavně
ve
výtvarných
výchovách
a pracovních činnostech, ale také třeba
i v matematice. Kromě lavic byly výrobky
umístěny i na stěnách tělocvičny, takže
kdo přišel, hned ho zaujaly. Tentokrát se
uspořádala i soutěž o nejkrásnější
vyrobený vánoční stromeček. Všechny
stromečky byly nádherné, ale vyhrát mohly pouze první tři. Při vyhlášení vítězů děvčata
z 5. třídy všem zarecitovala několik básní zaměřených na vánoční svátky. Účast rodičů byla
hojná a prodaly se skoro všechny výrobky. Peníze utržené z dobrovolného vstupného
i prodeje našich výrobků budou využity na naši zájmovou činnost. Děkujeme všem, kteří nás
tímto způsobem podpořili. Jarmak byl jako každý rok nádherný a těšíme se na další.
 Sylva Oláhová, 8. třída
Brněnská laťka
Dne 10. února 2015 se naši žáci Lika Davydyuk, Jan Maňák, Martin Němeček a já
zúčastnili celorepublikové soutěže ve skoku vysokém Brněnská laťka. Brzy ráno nás pan
Šk
K
lní ro
školník odvezl do nákupního centra Olympia,
hrdý na své nadějné skokany. Dorazili jsme
mezi prvními, převlékli se a šli se
zaregistrovat. Bohužel organizátoři byli až moc
technicky nadaní, takže udělali dost velký
zmatek a pár zásadních chyb. Až teď dali na
vědomí, že ročník 1999 se už nemůže účastnit
kategorie starších žáků a žákyň. Tím pádem
jsem mohla závodit jenom já. Ostatní skákali
taky, ale kdyby vyhráli, tak by nezískali
medaile. Byla to dost velká škoda, protože se
dá říct, že jsme jeli skoro zbytečně. Pan učitel a
pan školník z toho byli dost vyjevení, protože nechápali, že ze čtyř závodníků bude soutěžit
jen jeden. Nakonec jsme si svoje odskákali a v mezičase se podívali i do obchodů. Já jsem
byla se svým výkonem spokojená, skončila jsem někde uprostřed. Odjeli jsme domů vinou
pořadatele unavení, naštvaní, ale i šťastní a hrdí. Snažili jsme se ze všech sil, i když jsme
věděli, že nás žádné medaile nečekají.
 Miroslava Macková, 8. třída
Velická laťka
Dne 19. března 2015 jsme se
zúčastnili jako žáci Základní školy Kuželov
Velické laťky ve Velké nad Veličkou. Zde
jsme byli rozdělení na mladší a starší žáky
a žákyně. Jako první začaly závodit mladší
žákyně, ve kterých soutěžila Tereza Hamalová,
která skočila svůj osobní rekord 115 cm. Pak
přišli na řadu mladší žáci, naši školu zde
reprezentoval Jiří Tomeš. Skákal velice dobře,
ale na lepší umístění to bohužel nestačilo. Jako
třetí přišly na řadu s velikým zpožděním starší
žákyně – Likeriya Davydyuk a Mirka
Macková, které se umístily velice dobře. Lika
si vybojovala 1. místo za výkon 145 cm
a Mirka 2. místo za 140 cm. Posledními
soutěžícími byli starší žáci. Jan Maňák v této
kategorii zvítězil skokem vysokým 160 cm
a Martin Němeček si vytvořil vlastní rekord.
Všichni soutěžící z naší školy měli velkou
podporu u deváťáků, kteří je přijeli povzbudit
a připravili si na to i transparent.
 Likeriya Davydyuk a Jan Maňák, 9. třída
Šk
K
lní ro
Módní show
V pátek 20. března 2015 jsme ráno napsali Matematického klokana a potom jsme se
sbalili a jeli na módní show do Veselí nad Moravou. Společně s námi jela i 8. třída. Byli jsme
tam už vloni, proto se hlavně kluci těšili na vystoupení modelek na přehlídkovém mole
a jejich moderní kreace. Přehlídka se konala v kině Morava, všechna místa byla obsazená.
Hned jak jsme se usadili, program začal. Tentokrát se vše odehrávalo ve vesmírném stylu.
Děvčata usoudila, že modelky sice měly zajímavé šaty i s doplňky, ale na nošení se rozhodně
použít nedají. Přesto všichni ocenili tvořivost, která autorkám tohoto oblečení rozhodně
nechyběla.
 Kristýna Mlýnková a Filip Sťahel, 9. třída
Jak jsme pozorovali zatmění Slunce
V pátek 20. března 2015 jsme viděli částečné zatmění Slunce. Třetí hodinu jsme šli
s paní učitelkou za školu pozorovat Slunce a Měsíc. Měsíc postupně zakrýval Slunce až do tří
čtvrtin a pak, jak postupoval dál, ho znovu odkrýval. Celý děj trval asi dvě hodiny. Dívali
jsme se přes svářečskou kuklu nebo svářečské sklo, abychom si nepoškodili zrak.
Viděli jsme tento přírodní jev poprvé v životě. Kdo si nechce nechat ujít úplné zatmění,
má např. šanci v roce 2026. Bylo to moc zajímavé a krásné!
 žáci 3. třídy
Zatmění z pohledu jedné žačky:
Dnes jsme s naší třídou i celou školou pozorovali zatmění Slunce. Je to jev, kdy se
Měsíc dostane mezi Slunce a Zemi. Zatmění je pozorovatelné přes svářečské sklíčko. Začalo
kolem 9. hodiny dopoledne. Nejsilnější bylo v 10:50 hod. Maximální fáze byla 71 – 74 %.
Jednalo se o částečné zatmění Slunce. Konec byl v 12:02 hod.
Bylo to mé první zatmění Slunce, které jsem mohla pozorovat a byl to můj nejlepší
vesmírný zážitek, který jsem kdy viděla.
Další zatmění Slunce můžeme opět pozorovat 10. června 2021, 25. října 2022,
12. srpna 2026 a 2. srpna 2027.
Jak vypadalo letošní zatmění Slunce jsem znázornila nákresem (SEČ znamená
středoevropský čas).
 Michaela Kučerová, 4. třída
Šk
K
lní ro
Street Dance
V pátek 27. března 2015 nás ve škole
navštívili dva tanečníci, vlastně také
instruktoři tance Street Dance. Hned ráno si
nachystali vše potřebné v naší tělocvičně.
Nejprve se přichystal 1. stupeň. Ještě před
nácviky vlastního tance probíhala rozcvička
a krátký úvod. Zde nám instruktoři
vysvětlili, kde tento tanec vznikl a kdo
ho hlavně tančí. Po hodině přišel na řadu
i 2. stupeň. Všichni jsme byli nadšení
a snažili se podat co nejlepší výkon. I když
naše fyzička dostala zabrat, nikdo si na nic nestěžoval a hned po skončení si každý šel doplnit
pitný režim. Než tanečníci odjeli, pro velký úspěch byl s nimi dohodnutý termín na příští
školní rok.
 Nikola Jurenová, Martina Prachařová, 9. třída
Noc s Andersenem
Žáci naší školy se letos poprvé účastnili pohádkové Noci s Andersenem. Tato akce se
snaží dětem přiblížit svět literatury a nenásilnou formou zlepšovat jejich čtenářskou
gramotnost.
Společně s námi bylo do Noci s Andersenem zapojeno také 619 knihoven, 514 škol
a 83 dalších institucí v ČR, 235
slovenských knihoven a škol, 36 míst
v Polsku, 9 ve Slovinsku, 26 v ostatních
zemích včetně Afriky, což podtrženo
a sečteno dává 1 522 míst z celého světa,
kde více než 93 526 dětí a dospělých
mohlo prožít úžasné noční dobrodružství
spojené s pohádkou.
Velmi
děkujeme
všem
pohádkovým postavám, které nelitovaly
svého času a v nádherných kostýmech
čekaly naše žáky na nejrůznějších
Šk
K
lní ro
stanovištích rozmístěných po škole, aby s nimi mluvily
o knížkách i spisovatelích. V naší ZŠ jste mohli potkat
Rumcajse (v podání M. Futákové), Červenou Karkulku
(M. Važíkovou), Kočičku (M. Ďugovou), Pipi dlouhou
punčochu (M. Mackovou), Čerta (S. Zálešákovou), Ferdu
mravence (N. Pavlincovou), Hastrmana (V. Prachařovou),
Sněhovou královnu (M. Sedlářovou), Princeznu se zlatou
hvězdou na čele (I. Kostelanskou), Makovou panenku
(M. Čambalovou) a anděla (M. Strachotovou).
 Miroslava Gráfová
A jak nocování s Andersenem viděla jedna z účastnic?
Zahájení proběhlo v obecní knihovně, byla tam
s námi paní knihovnice Anna Valášková, která to pořádala
s učitelkami Mirkou Gráfovou a Ivou Myšulkovou.
V knihovně také byli starostové a pan ředitel. Říkali nám,
jakou knížku měli nejradši, když byli malí.
Potom jsme šli do školy a hráli jsme divadlo
(s dramaťákem). Hráli jsme to bez myslivce (Vítka), který
měl zrovna neštovice. Vítek nakonec na poslední chvíli
přijel. Holky z 5. třídy také zpívaly „Saxánu“ a dělaly
rozhovor s panem Andersenem. Potom jsme konečně
začali soutěžit. Ve dvojici jsem byla s páťačkou, protože
jsme nemohli být dvojice ze stejné třídy. Chodili jsme po
škole a dostali jsme takový list, kde byla vypsaná
stanoviště. Na stanovištích nás čekaly postavy z pohádek.
Byl tam Rumcajs, Maková panenka … a tak dál.
Nejvíc se mi líbila Sněhová královna a pak princezna
Lada. Po soutěžích jsme šli do postele (spíš do spacáku),
přišly tam dvě babičky, které nám přečetly pohádku na
dobrou noc „O třech sestrách“ od Boženy Němcové.
Potom jsme ještě chvíli mohli hrát hry a svítit si baterkou.
Ve spacáku jsme dělali svíčky, ale nakonec jsme přece jen
usnuli.
Ráno jsme se šli převléct a sbalit. Potom jsem si šla
umýt obličej a očistit zuby. Čekali jsme, až paní učitelky spočítají body. Zuzka ze 3. třídy
slavila narozeniny, a tak se s námi rozdělila o bonbóny. V sedm hodin už jsem měla veliký
hlad, a tak jsme šli na snídani – byl koláč
a nějaká buchta. Víc mi chutnal koláč. Po
snídani začali všichni odcházet od stolů,
ale paní učitelka rychle doběhla a řekla, ať
ještě neodcházíme, že bude vyhlašování
výsledků. Byli jsme moc zvědaví na
vyhodnocení. První místo měla Blanka
Futáková a druhé místo Monika Hrbková.
Potom jsme všichni dostávali ceny.
Bylo to prostě super! Postavy byly
super, cítila jsem se jako v nějakém
postavovém bludišti.
Šk
K
lní ro
Určitě chci, aby se to konalo i další rok a moc děkuju našim učitelkám a paní
knihovnici, že na nás měly čas.
 Adriana Davyďuková, 4. třída
Tak se nám to podařilo!
V lednovém čísle školního
časopisu jsem psal, že bychom se rádi
s Krahulíčkem dostali do užšího výběru
souborů pro soutěž ve Strážnici. Jak už
mnozí z vás ví, dostali jsme se dokonce
do výběru nejužšího a do Strážnice jsme
na krajské kolo přehlídky dětských
folklorních souborů skutečně jeli. Byla to
pro nás velmi zajímavá zkušenost. Na
oblastní přehlídce ve Velké nad Veličkou
(Mladé Horňácko) se již pohybujeme
s naprostou suverenitou, a dá se říct, že
nás zde už (téměř) nic nepřekvapí,
strážnická přehlídka ale byla přece jen
něco nového pro každého z nás.
Velký shon začal už v neděli po
vyhlášení výsledků na Mladém Horňácku,
kde jsme dostali několik užitečných rad,
jak naše pásmo upravit. Jenže my se
neradi pouštíme do změn nacvičených
věcí na poslední chvíli, zpravidla to totiž
nedopadá dobře – vždyť do odjezdu do Strážnice zbýval jeden jediný týden… Ale vrhli jsme
se do toho po hlavě a dobře to dopadlo! Místo zaslouženého odpočinku jsme hned v neděli
večer domluvili, co a jak upravíme, a s našimi milými Krahulíčky jsme si v týdnu střihli dvě
mimořádné zkoušky. Do toho bylo nutné zařídit muziku, autobus a obědy, vyřídit několik
telefonátů a poslat pár e-mailů s instrukcemi. Dokonce se nám podařilo vyrobit nová
souborová trička podle vlastního návrhu. Myslím, že se docela povedla, co říkáte? Tady bych
chtěl jmenovitě poděkovat panu řediteli Martinu Dosoudilovi, který zařídil proplacení faktury
za dopravu autobusem a za výrobu triček, a Janě a Martinu Tomeškovým za sponzorský dar.
A
jak
probíhala
samotná
přehlídka? Kromě nás zastupoval
Horňácko ještě Lipovjánek, ostatní
soubory byly ze Strážnicka, Kyjovska,
Břeclavska a Brněnska. Z Brna přijel
Valášek a Májíček, dále zde byla Jatelinka
z Moravské Nové Vsi, Danájek ze
Strážnice,
Jarabáček
z
Drnholce,
Kyjovánek z Kyjova a Velký Žižkovjánek
z Moravského Žižkova. Celkem se
přehlídky účastnilo devět souborů, takže
program byl zajímavý a pestrý. O to víc
nás překvapilo, že přišlo tak málo diváků.
Šk
K
lní ro
My jsme přece jen zvyklí z domácích scén na plné hlediště a živou reakci lidí, v jiných
regionech to ale, jak se zdá, pravidlem není. O to více nás potěšila podpora paní učitelky
Krajčové a paní kuchařky Chovancové, které za námi přijely přímo do Strážnice, stejně jako
nás těší zájem paní učitelek Myšulkové a Gráfové, pana ředitele Dosoudila a všech tří starostů
našich obcí, kteří nás přijeli podpořit do Velké.
A co nám Strážnice, kromě krásných zážitků z neplánovaného výletu, dala? Ujištění,
že se náš soubor může směle postavit
vedle jiných kvalitních souborů nejen
z Horňácka, a že ostudu nám ani naší
škole rozhodně neudělá. A jako malou
perličku na závěr dodávám, že jsme si
také posunuli hranici v počtu dětí, které
je možné umístit na jeden metr čtvereční
šatny. Více než 250 účinkujících zde
vytvořilo docela slušnou tlačenici
a přirovnání k sardinkám v plechovce tak
bylo velmi přiléhavé.
 Pavel Gráf
Den Země
Kuželov
Naše škola se zapojila na Den Země do celostátní akce Ukliďme Česko. Nejdříve jsme
začali uklízet okolí školy. Dokonce jsme tu objevili hrnce, hrníčky, disk od auta, kbelík. Poté
jsme měli pauzu na svačinu ve škole. Po ní jsme se vydali polní cestou ke kostelu, kde bylo
také moc odpadu, hlavně plasty. Od kostela jsme šli k rybníku, kde jsme ve volné chvíli házeli
na hladině tak zvané žabky. Odtud naše
cesta směřovala další polní cestou už
směrem ke škole. Šli jsme vlastně po
druhé straně silnice. Tady už tolik
odpadků nebylo. Ale u potůčku nás čekalo
velké překvapení. Našli jsme tu umyvadlo
a velkou kopu šrotu. U školy jsme
doplnili odpadkové pytle, společně se
vyfotili, poobědvali a uháněli domů. Za
odměnu jsme na druhý den dostali
občerstvení.
 Roman Prachař, 7. třída
Hrubá Vrbka
Začali jsme před kulturním
domem, kde nás pan starosta uvítal,
rozdal pytle a poděkoval, že děláme něco
dobrého pro obec. Rozdělili jsme se na
dvě skupiny. Menší děti se vypravily
směrem k čističce a starší žáci vyrazili na
Palinec. Já jsem se sem vypravil taky
a hned jsme začali sbírat. Byl jsem ve
Šk
K
lní ro
skupině s Michalem a Patrikem. Ten
jeden pytel jsme rychle nasbírali a taky
jsme našli mrtvého jelena. Až jsme
všichni nasbírali pytel, byla přestávka
a svačinka. Po přestávce jsme šli sbírat
odpadky po cestičce kolem potoka.
A když říkám sbírat, tím myslím uklízet
všechen odpad, který do přírody nepatří.
Tam toho bylo hóóódně, dokonce
i nakládané hříbky, nicméně byla tam
i skelná vata, záhadné skleničky, izolace
od drátu a různé plechovky. Až jsme to uklidili, tak jsme asi v 10.30 hod. skončili.
 Marek Srubjan, 8. třída
Malá Vrbka
Dne 22. dubna 2015 jsme v rámci Dne Země uklízeli naši obec od odpadků. Sešli jsme
se v 8:00 hod. u autobusové zastávky, kde jsme se rozdělili na dvě skupiny. První skupina
uklízela v obci a druhá skupina šla k areálu horňáckého kosení. Já jsem byl v druhé skupině.
Přidal se k nám i pan starosta, který přijel autem s vozíkem, do kterého jsme házeli nalezený
odpad. Našli jsme i rozbitý záchod, staré konve, kýble, plastové láhve, skleněné láhve
a spoustu dalších odpadků. Přišli jsme k areálu horňáckého kosení, kde jsme si snědli naše
svačiny a odpočinuli si. Mezitím jsem já, Lukáš Kocák, Tereza Hamalová a Filip Galečka jeli
s panem starostou na Malanský kopec, kde jsme čistili náš nově vysazený les. Cestou zpět
jsme se stavili v lese, kde bylo hodně PET lahví. Po úspěšném vyčištění našeho okolí jsme šli
do dvora našeho kulturního zařízení, kde jsme všechen odpad roztřídili. Potom nám pan
starosta přichystal občerstvení. Po občerstvení jsme šli domů. Akce se mi líbila a doufám, že
se bude konat i příští rok.
 Tomáš Hamala, 8. třída
Narození telátek
23. dubna jsme se všichni žáci
prvního stupně vypravili na farmu
Dúbrava-Agro, a. s. v Kuželově, kam nás
pozval pan Martin Macek. Měli jsme
možnost vidět krátce narozená telátka.
Některá z nich ještě ani na nohou nestála.
Kromě telátek, krav a býků nám pan
Macek s dalšími pracovníky ukázal stroje
a zařízení, které používají pro práci na
farmě. Tato návštěva byla velmi zajímavá
a poučná. Za pozvání mockrát děkujeme.
 žáci 1. stupně
Šk
K
lní ro
AIDS si nevybírá
Dne 26. května 2015 se od 6. vyučovací hodiny konala
v interaktivní učebně naší školy přednáška s názvem „AIDS si
nevybírá, vyber si ty!“. Účastnili se jí žáci 8. a 9. třídy. Byla to
beseda se zdravotně preventivním obsahem v oblasti prevence
HIV/AIDS. Přednáškou nás prováděl pan Miroslav Zajdák
z Brna, pracující v organizaci „Společně proti AIDS“. Původně
jsme mysleli, že přednáška bude trvat dvě hodiny, ale vzhledem
k dotazům se protáhla na tři hodiny. Po dvou hodinách museli
žáci 8. třídy odejít z nám všeobecně známých důvodů, bavili
jsme se totiž o intimních věcech. Až na jednoho spolužáka
přednáška všechny zaujala, ten totiž nevydržel až do konce
a předčasně odešel. Myslíme si, že pro náš další život jsou tyto
informace důležité a upozorní nás na problémy, které se mohou
vyskytnout.
 Adam Prášek a Daniel Podzámský, 9. třída
Horňácký čtyřboj v Lipově
Naši borci získali celkem 9 medailí. Moc jim gratulujeme a děkujeme za skvělou
reprezentaci!!!
Šk
K
lní ro
Mezinárodní den dětí
V pondělí 1. června jsme pro děti
přichystali zábavné sportovní dopoledne.
Děti si mohly vybrat nebo vyzkoušet
zábavné hry, které byly zakoupeny ze
sponzorského daru od Mgr. I. Novákové.
Na výběr měly badminton, minigolf,
kroket a velké mikádo. Pro některé děti
byly hry novinkou a skvěle jsme se
zabavili.
 Martina Sečková
Super výlet do WIKYLANDU
V pátek 5. června jsme 1. – 4. třída
vyjeli na výlet do Brna do velkého
dětského zábavního centra Wikylandu.
V průběhu dvou hodin jsme si mohli
vyzkoušet následující atrakce: nafukovací
skákací hrady, elektronického býka,
horolezecké stěny, bungee trampolíny,
jedno a dvousedadlové tříkolky, pirátskou
loď, kolotoč, bazén s balónky aj. Všechny
atrakce jsme vyzkoušeli, byly naprosto
skvělé!
Uprostřed haly bylo světelné
pódium s barevnou hudbou. Kdo chtěl,
mohl si jít zatančit v diskotékovém rytmu.
Na vstupenky jsme si sami vydělali
prodejem výrobků na Vánočním jarmaku.
Navíc bylo v ceně i „barevné“ pití. Kdo se
chtěl občerstvit, mohl si koupit zmrzlinu,
párek v rohlíku nebo něco k pití. Pro své blízké jsme nakoupili různé suvenýry.
Výlet se nám tak líbil, že bychom si ho rádi zopakovali.
Jak jsme si to ve Wikylandu užili si, prohlédněte na fotkách.
 žáci 3. třídy
Školní výlet 5. třídy
Ve dnech 26. a 27. května 2015 se uskutečnil školní výlet 5. třídy do Haluzické
hájenky. Už od rána hned první den bylo jasné, že déšť, který předpovídali, hned tak
nepřestane. Obloha byla šedá a doslova lilo. Ve Veselí nad Moravou jsme měli na nádraží
krátký rozchod a potom už následovala cesta do Jestřabic. Šli jsme si do kempu odložit
Šk
K
lní ro
batohy, stále za silného deště. Pak zpátky na
nádraží a hurá do Brna. První naše cesta vedla do
brněnského podzemí (Labyrintu), tady se nám
moc líbilo, v Kapucínské hrobce už méně.
Vypadalo to tu strašidelně. Do Vaňkovky jsme se
těšili o to více, že se tady ohřejeme a uschneme,
protože i v Brně nám pršelo. Zde jsme si
nakoupili spoustu jídla do kempu na večeři. Sem
jsme se vrátili až večer, jak jinak než za deště. Po
večeři děvčata ukázala skvěle nacvičený televizní
program a ve společenské místnosti jsme hráli
různé hry. Kluci ani nemuseli v chatkách strašit
děvčata, ta se bála i tak. Ale brzy ráno už pobíhala kolem chatek a budila své spolužáky. Než
jsme odešli na nádraží, museli jsme zůstat v kempu, protože naučnou stezkou se jít nedalo,
všechno bylo rozbahněné a navíc byla i zima. Ve vlaku zpátky bylo naprosté ticho, všichni
dospávali probdělou noc. I přes rozmary počasí se nám výlet líbil.
 žáci 5. třídy
Výlet do Brna
V pátek 5. června 2015 jsme nešli do školy, protože jsme jeli na výlet. Odjížděli jsme
po osmé hodině linkovým autobusem z Kuželova. Ve Velké nad Veličkou jsme přesedli na
první vlak a ve Veselí nad Moravou jsme
přesedali na vlak do Brna. V Brně jsme jeli
tramvají na náměstí Míru, odkud jsme šli
kousek pěšky k hvězdárně. Ve hvězdárně
jsme se nejdříve dívali na noční oblohu
a souhvězdí, poté jsme se dívali na pořad
Temný vesmír. Program byl velice
zajímavý a poučný. Po hodinovém
programu jsme se přesunuli tramvají do
Kapucínské hrobky nedaleko nádraží. Zde
bylo velmi mnoho mrtvol kapucínů, plášť
pochovávajícího a mnoho jiných věcí. Po
prohlídce Kapucínské hrobky jsme šli do Vaňkovky, kde jsme měli rozchod asi hodinu
a čtvrt. Poté jsme jeli domů. Náš nezapomenutelný zážitek byl ve hvězdárně, když polovina
naší třídy začala tleskat a tím roztleskala celou hvězdárnu. Výlet se nám všem velmi líbil.
 Jitka Malečíková, 7. třída
Jak jsme jeli do Prahy
První den
Sraz nás všech byl ve Veselí nad Moravou, na vlakovém nádraží. Sešli jsme se tam
všichni v dobré náladě a malinko nervózní. V 7 hodin jsme začali ujíždět vlakem směr Praha.
Cestou jsme poslouchali písničky, bavili se a cesta celkem rychle utíkala. Do Prahy jsme
přijeli v 11 hodin a zrovna jsme se jeli ubytovat tramvají do hostelu Klamovka. Tam jsme se
rozdělili do pokojů, vybalili věci a hned jsme šli utrácet peníze do nákupního střediska Anděl,
Šk
K
lní ro
kde jsme měli hodinu rozchod. Po najezení v KFC
a zhlédnutí značkových obchodů přes vitrínu jsme se
vydali na Petřín. Po zjištění, že lanovka na Petřín nejede,
jsme se vydali vzhůru k Petřínu pěšky. Část nás se
podívala z Petřínské rozhledny na Prahu a pak jsme šli do
Zrcadlového bludiště. Po zhlédnutí naší krásy v různě
zkomolených zrcadlech jsme šli na večeři a chvilku po
večeři jsme se převlékli do černého a šli jsme si zahrát
laser game. Tam jsme se rozdělili do týmů dívky/kluci
a každý vyfasoval blikající vestu s pistolí, barvy
příslušného týmu. Po adrenalinovém střílení a zábavné hře
jsme se vrátili do hostelu, kde jsme si měli odpočinout,
vyspat se a nabrat síly do druhého dne.
Druhý den
Ráno jsme se
vzbudili dřív, než jsme
měli budíček, a šli jsme posnídat. Pak jsme vyrazili na
Václavské náměstí, kde jsme se všichni vyfotili. Dále jsme
se šli podívat na Pražský hrad, prošli jsme Prašnou bránou
a obědovou pauzu jsme si dali na Staroměstském náměstí,
odkud jsme šli na Karlův most, podívali se na orloj
a katedrálu svatého Víta. Potom jsme se vydali ke kostelu
sv. Cyrila a Metoděje, kde působil vrbecký rodák biskup
Gorazd. Po zhlédnutí krypty jsme jeli do hostelu a po
večeři jsme ještě stihli Křižíkovu fontánu, kde nám hrály
skupiny Metallica a Scorpions, a pak po namáhavém dni
jsme padli do postelí a spali až do zítřejšího rána.
Třetí den
Další ráno se nám nevstávalo tak dobře, a to
i přesto, že nám na pokoji kokrhalo šest kohoutů z našich mobilů. Únava byla znát. Po snídani
jsme si sbalili věci, které jsme si tam ještě mohli nechat, a vydali jsme se tramvají znovu na
Petřín. Lanovka už opět jela, tak jsme
šetřili nohy a podruhé zdolali lanovkou
Petřín. Dále jsme se opět vydali do
nákupního střediska Anděl na oběd
a nákupy. Po utracení dalších peněz jsme
se jeli svézt výletní lodí po Vltavě,
z plavby nikomu špatně nebylo, tak jsme
se ještě prošli po Rašínově nábřeží a pak
jsme už zamířili pro věci do hostelu
Šk
K
lní ro
a ujížděli směr vlakové nádraží. Tam trošku vystresovaní odjezdem vlaku jsme našli ten
správný vlak a včas nastoupili. Cestou jsme hráli slovní fotbal, cesta celkem rychle utíkala a
my už jsme se těšili domů, do svých postelí, které na nás čekaly.
 Matěj Jakubíček, 9. třída
Poznámka redakce: Ty tři dny byly opravdu nabité zážitky a poznáváním, tudíž se výše uvedený popis tohoto výletu mírně
odklání od reality a stanoveného itineráře, ale komu to vadí, že ? Jako dozorující učitelka na tomto výletě musím říct, že
naše letošní devátá třída je super. Nevyvedli žádnou lumpárnu (když pominu zabouchnuté klíče ), všude byli včas (asi se
báli, že je pro nedochvilnost opustíme ), až na pár keců ohledně horka a bolavých nohou (po asi půl kilometru královské
cesty), byl tento výlet i pro mě (a právě i díky nim) nezapomenutelný. V budoucnu si vždycky vzpomenu na focení v metru
(člověk se celý život učí ), husí pochod (co si o nás asi ti lidi mysleli?), překotné vyprávění asi čtyřech z vás najednou o té
„vykolejené“ tramvaji, ukecaného Filipa u večeře (v hlavě jsem měla takový ten výjev jak Homer škrtí Barta… ), vaše
běhání do schodů cestou z Petřína, taky to, jak jste na křižovatkách vždycky suverénně pokračovali svým směrem, nehledě na
mě a vaši paní učitelku třídní, a jak jste se potom divili a dobíhali nás z pěkné dálky  a v neposlední řadě na cestu domů,
kde jsme „zapálili a evakuovali topící se vlak“  a prohlédli si svoje „pozadí“ … Děkuju, P.H.
Naše první kniha
Snad pro každého prvňáčka je první knihou
Slabikář. Naši prvňáci si jako každý rok převzali ještě
jednu knihu od paní Anny Valáškové v knihovně.
4. června jsme byli pozváni do obecní knihovny.
Překvapením pro nás byla pohádková babička, která na
úvod přečetla Červenou Karkulku po africku. Další
překvapení jsme dostali v podobě dárků, ale to až potom,
co jsme museli dokázat, že opravdu umíme číst.
Před pány starosty a panem ředitelem jsme přečetli
kousek článku ze Slabikáře. Největší odměnou nám byla
pochvala od všech zúčastněných a kniha Jiřího Žáčka
Odemyky zamyky, ze které si čteme legrační básničky.
Některé už umíme zpaměti. Tak nám do knihovničky
přibude vedle Slabikáře další knížka!
 žáci 1. třídy
Účast na projektu Zachraňte stodoly
V pátek 5. června 2015 jsme se již třetím rokem zúčastnili projektu v Hrubé Vrbce
,,Zachraňte stodoly“. Ještě před tím, než jsme se tam vydali, jsme měli oběd netradičně už
v jedenáct hodin, aby ti, kteří bydlí v Hrubé
Vrbce, nemuseli chodit zpátky do školy.
Jakmile jsme dorazili do budovy CHKO, jedna
moc hodná paní nás radostně uvítala, protože
poznala některé známé tváře z let předešlých.
Vysvětlila nám, co nás čeká. Děvčata šla
„šlapat bahno“ a někteří hoši stavěli zeď. Poté
jsme si mohli udělat vlastní cihlu. Hned jak se
cihly vytáhly z formy, šli jsme omítat stodolu.
Některé dívky dostaly pochvalu za nejhezčí
cihlu, velké pracovní nasazení a smysl pro
legraci. Bohužel se našli i takoví, kterým se
Šk
K
lní ro
pracovat vůbec nechtělo a jejich jedinou pracovní činností byly hry se psem. Vymlouvali se
na to, že vykonávají odborný dohled a všechny pracující psychicky podporují. Jakmile se část
stodoly omítla, mohli jsme jít domů.
 žáci 9. třídy
Divadélko pro školy Hradec Králové
11. června 2015 nás navštívilo
Divadélko pro školy z Hradce Králové.
Moc jsme se na ně těšili. Děti mateřské
školy a prvního stupně měly téma
Pohádka ze starého mlýna aneb Nebojte
se hastrmanů. Hrála se tu zelenobílá
pohádka o tom, co všechno si dva sousedé
– vodník a mlynář – dokážou provádět za
lumpárny. Druhý stupeň zhlédl výchovně
vzdělávací pořad Jak jste to myslel, pane
Shakespeare? aneb Život a dílo největšího
dramatika. Odborný výklad byl doplněný
ukázkami ze slavných her a sonetů.
Herecky spolupracovali i někteří žáci naší
školy, hlavně z 9. třídy. Představení se
nám moc líbilo, protože herci byli vtipní,
pořád během představení měli s námi
kontakt a zábavnou formou nás poučili
o Williamu Shakespearovi. Odměnili jsme je pořádným potleskem.
 Jiří Tomeš, Michal Gunár st., 7. třída
Hasík
Pro děti 2. třídy byl připraven
výukový program HASÍK (Výchova dětí
v oblasti požární ochrany obyvatelstva),
který byl rozdělen do tří částí. První část
proběhla 23. dubna, druhá 14. května a třetí
15. června, kdy děti pojedou hasičským
autem do hasičské zbrojnice ve Veselí nad
Moravou.
Cílem
tohoto
výukového
Šk
K
lní ro
programu je předat dětem důležité návyky a informace v oblasti prevence před požáry
a mimořádnými událostmi a ty nám předával velitel SDH Hrubá Vrbka p. Dalimil Ňorek.
 Martina Sečková
Opravy a úpravy prostor školy
Venku slunečné počasí, které dává tušit, že se blíží tolik očekávaný závěr školního
roku. Žáci se těší na nadcházející prázdniny, zaměstnanci školy na zaslouženou dovolenou.
Letos škola končí o dva dny dříve, a to vzhledem k zahájení naplánovaných oprav ve škole.
Co se tedy změní během prázdnin? Již v minulém roce proběhla první část výmalby
budovy školy, kdy se podařilo získat finance na výmalbu kmenových učeben a jídelny.
Společně probíhala také výměna osvětlení v těchto učebnách – za moderní a úspornější. Také
v letošním roce se podařilo získat finance na nutné opravy. Budou tak vymalovány zbývající
prostory školy a bude vyměněno i osvětlení na chodbách, kabinetech nebo v kuchyni.
Mnohem náročnější akce by měla být taktéž zahájena v průběhu července. Bude se
jednat o celkovou rekonstrukci stávajícího starého hřiště za budovou školy (asfaltová část).
Zde by mělo během prázdnin vzniknout zcela nové multifunkční sportovní hřiště, které svým
složením umožní žákům a ostatním návštěvníkům provozovat základní sporty – basketbal,
házenou, volejbal, fotbal, florbal a další.
Již dříve (únor 2015) se podařilo rekonstruovat kotelnu školy, kdy byly stávající přes
deset let staré kotle nahrazeny novými, jež by měly zajistit lepší vytápění prostor školy, a to
při nižších nákladech na provoz.
Naplánována je také první fáze zřízení nové učebny – zaměřené na výuku cizích
jazyků a posílení čtenářské gramotnosti, a také celková rekonstrukce rozvodu internetového
zapojení po celé budově školy.
Věřím, že všechny výše zmíněné opravy a úpravy prostor školy, vedoucí ke zlepšení
prostředí a chodu školy, povedou k lepšímu vnímání pocitu útulného a přátelského prostředí
ze strany žáků i všech vstoupivších přátel školy.
 Mgr. Martin Dosoudil, řed. školy
Matematické soutěže v letošním školním roce
I v druhém pololetí se žáci zúčastnili
matematických soutěží.
Nejprve nás 20. března čekal
Matematický klokan a hned vzápětí
23. března Pythagoriáda. Jak již z loňského
roku víte, každá z nich testuje žáky jiným
způsobem. Zatímco Matematický klokan nás
učí taktizovat a vybírat si příklady, které
jsem schopen zvládnout, a poté zvolit
správné řešení, v Pythagoriádě musíme sami
přijít na správné řešení.
Jediným úspěšným řešitelem v Pythagoriádě
se stal Marek Srubjan z 8. tř.
Šk
K
lní ro
V Matematickém klokanovi se nejlepšími řešiteli stali:
- v kategorii Klokánek (4. a 5. třída):
1. místo – Monika Hrbková 5. tř.
2. místo – František Kadubec 5. tř.
3. místo – Blanka Futáková 5. tř.
- v kategorii Benjamín (6. a 7. třída):
1. místo – Jitka Malečíková 7. tř.
2. místo – Patrik Orsák 7. tř.
3. místo – Martina Strachotová 7. tř.
- v kategorii Kadet (8. a 9. třída):
1. místo – Jan Prášek 9. tř.
2. místo – Matěj Jakubíček 9. tř.
3. místo – Adam Prášek 9. tř.
Všem úspěšným i méně úspěšným řešitelům blahopřejeme. Tak zase příští rok 
 Marcela Krajčová
Okresní kolo Zeměpisné olympiády
V úterý 17. února 2015 odcestovali Roman Prachař ze 7. třídy a Jan Prášek z 9. třídy
reprezentovat naši školu na okresní kolo Zeměpisné
olympiády. Každý soutěžil ve své kategorii, která odpovídá
probranému učivu ve škole. Ale i v zeměpisné olympiádě
platí, stejně jako v každé jiné, že probrané učivo je jen
základ a aby se podařilo soutěžícímu uspět, musí mít velký
osobní zájem o daný předmět. A ukázalo se, že jsou kluci
výbornými geografy. Roman Prachař v kategorii B skončil
na výborném 12. místě a věřím, že je to naše želízko v ohni
pro další ročník. Honza Prášek skončil na 4. místě. Měl
stejný počet bodů jako soutěžící na 3. místě, ale protože
v rozhodující části testu měl bodování horší než jeho
soupeř, umístil se na příčce těšně pod stupni vítězů. To nic
neubírá na faktu, že jeho umístění patří k nejlepším výsledkům, kterých se našim žákům
podařilo na olympiádách dosáhnout. Oběma klukům ještě jednou gratuluji a věřím, že
zeměpis bude i nadále jejich koníčkem.
 Petra Horáčková
Okresní kolo Chemické olympiády
V druhém březnovém týdnu jeli naši školu reprezentovat na
Chemickou olympiádu na Gymnázium do Strážnice Jan Prášek a Matěj
Jakubíček z 9. třídy. Jak si můžete přečíst v tomto čísle školního
časopisu, oba kluci se rozhodli pro karieru chemiků, a tak účast na této
olympiádě pro ně byla více méně povinností. Školní kolo vyhráli
s přehledem a ve Strážnici se také nenechali zahanbit. Jan Prášek
skončil na 8. místě a Matěj Jakubíček na 11. místě. Oběma přeju, aby
se jim v jejich budoucím působení na poli chemie jen a jen dařilo.
 Petra Horáčková
Šk
K
lní ro
Okresní soutěž v anglickém jazyce
Dne 12. února 2015 se konalo okresní kolo konverzační soutěže v anglickém jazyce.
Na hodonínském gymnáziu se sešli ti nejlepší studenti angličtiny ze základních a středních
škol okresu Hodonín. Naši školu odjel
za mladší kategorii reprezentovat
Roman Prachař ze 7. třídy a za starší
kategorii Daniel Podzámský z 9. třídy.
Kluci se rozhodně neztratili. I přes
obrovskou
konkurenci
dosáhli
výborných výsledků, zejména Roman, který obsadil krásné 6. místo! Gratulujeme!
 Šárka Bartošková
Projekt Hospodářská zvířata
V dubnu a v květnu pracovali žáci
4. třídy na skupinových projektech
„Hospodářská zvířata“. Při návštěvách
Horňácké farmy měli za úkol zjistit
a zpracovat
co
nejvíce
informací
o zvířatech, která zde chovají. Cílem
projektů bylo přiblížit práci na farmě
a především to, co obnáší chov
hospodářských
zvířat.
Odbornou
konzultantkou jim byla paní Martina
Kadubcová, která si dokázala poradit
i s těmi nejzáludnějšími dotazy.
 Miroslava Gráfová
Projekt z pohledu jejího účastníka:
Dne 11. května 2015 jsme měli
prezentaci svých projektů na Horňácké
farmě. Byli jsme rozděleni do skupin po
třech. Každá skupina si vybrala jedno
domácí zvíře. Naše skupinka si vybrala
ovci domácí. Další skupinky si vybraly
koně, krávy a prasata. Po prezentaci pro
žáky druhé třídy jsme si šli prohlédnout
domácí zvířata chovaná na farmě.
Všechna domácí zvířata se nám moc
líbila. Bylo to zajímavé a poučné.

Michaela Kučerová, 4. třída
Anketa, kterou s žáky 2. třídy vypracovali Vítek Hrůza, Tereza Hamalová a Adriana
Davyďuková:
Anketní otázka: Jak se ti líbila prezentace projektů o hospodářských zvířatech?
Šk
K
lní ro
Alenka Foltýnová: „Nejvíc se mi líbili
koníci, jinak se mi ale líbilo všechno.
Hlavně jak jsme se potom ptali. Bylo to
hezké.“
Radek Skok: „Nejvíc se mi líbily ovce
a jak jsme se dívali po farmě. Bylo to
dobré!“
Eliška Gráfová: „Líbilo se mi všechno!
Nejzajímavější se mi zdálo to, že se dá
z prasete úplně všechno využít.“
Anetka Robová: „Nejvíc se mi líbilo, když
čtvrťáci vykládali o ovcích. Bylo to super!“
Projekt Státní svátky
Velikonoce
Dne 1. dubna 2015 měla celá naše
škola možnost podívat se na další
zajímavý projekt a to o velikonočních
svátcích. Bylo to již páté vystoupení
k projektu deváťáků Státní svátky České
republiky. Sešli jsme se jako pokaždé
v tělocvičně, kde bylo už vše přichystané.
Když jsme se všechny třídy shromáždily,
mohlo se začít. Jako první nám děvčata
z páté třídy zazpívala píseň „Saxano“. Po
konci jejich zpěvu nám deváťáci pustili
další píseň „Velikokokoko- Velikonoce,“ které jsme se všichni smáli. Doteď si písničku
zpíváme. Potom se už konečně začalo. K deváťákům se přidali páťáci, kteří nás ve stručnosti
v březnu – Měsíci knihy provedli životem a dílem Hanse Christiana Andersena. Asi
v polovině vystoupení nám děvčata z deváté třídy zatancovala taneček v podobě „slepiček“,
které snesly i vajíčko. Bylo to k pobavení. Potom se dále pokračovalo v projektu výkladem
o jednotlivých dnech velikonočních svátků. Po skončení prezentace jsme samozřejmě
zatleskali a ještě následovalo přání žákyň 5. třídy deváťákům k úspěšnému zvládnutí
přijímacích zkoušek. Na úplný závěr si
ještě 9. třída zatancovala na písničku „Pár
přátel stačí mít“. Byl to moc povedený
projekt, už se těšíme na další.
 Nikola Bajková, 8. třída
1. a 8. květen
Na 5. května 2015 jsme si
připravili další prezentaci v rámci
projektu Státní svátky České republiky.
Prezentaci samotné předcházely zkoušky
a chystání projektoru. S projektorem byly
problémy. Ze začátku vůbec nešel, potom se nám ho sice podařilo zapnout, ale obraz byl
nažloutlý, tak jsme se ho snažili dát do pořádku. Nakonec se nám tento problém podařil
Šk
K
lní ro
vyřešit. V prezentaci samotné se nejdříve hovořilo o Svátku práce, jež vznikl na počest jedné
demonstrace v USA, kde bylo zabito několik účastníků této akce. Nechyběla ani zmínka
o květnu – měsíci lásky a k tomu nám zazpívala a zarecitovala děvčata z 5. třídy. Dále se
hovořilo o začátku, průběhu a konci 2. světové války, poté následovala prezentace Františka
Gregora o největší tankové bitvě u Kurska. Na konci vystoupení následovala velmi dojemná
scéna hlavně pro tři paní učitelky. Dostaly od nás krásné kytičky za přípravu na přijímací
zkoušky a k narozeninám.
 Jan Prášek a Martin Srubjan, 9. třída
Re: Anketa učitelů mezi deváťáky
Určitě si pamatujete, jak loňská osmá třída testovala učitele, zda jejich rozhovorům
dospělí lidé rozumí. K jejich velké radosti – nerozumí, což je super .
No, a protože každá akce vyvolává reakci, nachystali jsme jim odvetu: rozuměli by
současní deváťáci slangu deváťáků před 40-ti lety?
Odpovídali na tyto otázky:
8. Co je to KPZ – kápézetka?
1. Kam ti vrže kostra?
9. Co znamenalo vzít si Vaška
2.
Co znamenalo – utři si
do postele?
blatníky?
10. Co znamenalo – uleť, papíre?
3.
Co je to prchající stan?
11. Co znamenalo – dej si
4.
Co je to jednohubka?
5.
K čemu jsme používali bagr?
12. Co znamenalo být na Ádu?
6.
Co je to kedr?
13. Co je to hausnumero?
7.
Kam jdeš, jdeš-li do pekáče?
14. Co znamená – vycucat si z prstu?
valeriánky?
Posuďte sami, jak se jim dařilo.
Martina:
1. když tě bolí záda, nohy
2. utřít si nos, vybírat si něco na očách
3. někdo před něčím prchal; co jste si to pro nás nachystali
4. –
5. –
6. tak to ne, už vím, jak jste se cítili
7. do restaurace
8. to jsem kdysi věděla, nějaká zkratka
9. chlapa do postele, nebo někam jinam
10. ať odejde
11. dej si něco dobrého
12. na diskotéce
13. párty doma
14. vymyslet
Šk
K
lní ro
Katka:
1. kam to člověka táhne
Kristýna:
2. blatníky na kole
1. vůbec nevím; že někomu hrabe
3.
2. utři si pusu
–
4. kolečka namazaného rohlíku
3. že někdo někam utíká
5. volejbal
4. jak kdyby malý chlebíček
6. –
5. při volejbale; když budu chtít
7. do pekárny
třeba něco kopat
8. krabička poslední záchrany
6. to bude nějaké jídlo, nějaká třeba
9. knížku
sladkost
10. –
7. do mekáče; do nějaké restaurace,
11. to jsem nikdy neslyšela
cukrárny
12. –
8. to mě fakt nenapadá
13. domácí domovní číslo
9. vzít si prostě nějakého Vaška –
14. vymyslet
kluka do postele
10. jakože běž pryč, vypadni
11. va co? nenapadá
12. paní učitelko, to je těžké, nic mě
nenapadá
13. haus
to
je
dům,
tak
něco
s domem
14. tak já bych řekla, že si jako
Lika:
prostě furt stojím za svým, že su
1. někam ide
tvrdohlavá, to se strašně těžko
2. utřít boty, to je hrozné
vysvětluje… tak si to najdi, tak si
3. já nevím; paní učitelkooó …?
to sežeň…
4. –
5. kufr, když někam jedu
6. –
7. na jídlo
8. nějaká karta
9. už nechcu…
10. že uletí papír
11. že se napít čaje
12. být na áčko
13. hihi, cože? číslo domu
14. neé
Šk
K
lní ro
Martin
Matěj:
1. kam ideš
1. kam kdo jde
2. utři si brýle
2. pusu
3. to vůbec nevím, ale řekl bych, něco
3. třeba jakože duch
plácnu – čekající, spící, utíkající
4. nakrájený rohlík
krabice
s něčím
4. něco na jedno sousto
5. když něco kopu
5. něco na bágrování
6. hnus nebo něco
6. nějaký
7. třeba do pekárny
ten
trojúhelník,
nebo
obdélník, ne ten to není
8. třeba nějaká
7. řekl bych do mekáče, ale do pekáče?
komunistická espézetka
ale hodit na pekáč
9. že se s ním vyspal
8. poznávací značka
10. jakože běž pryč
9. to bude nějaký plyšák, radši doufám
11. nějaké cukrové
10. běž pryč
12. třeba na nádraží
11. to budou nějaké boty, beztak
13. číslo domu
12. být první
14. že sis to vymyslel
13. to
byla
nějaká
němčina,
vůbec
nevím
14. že to z tebe leze, jak z chlupaté
deky, musel u toho přemýšlat
Adam:
1. kam ide někdo, prostě
2. že když je někdo špinavý, tak se prostě
Filip:
musí očistit
3. –
1. kam jdeš
4. jídlo, to bude něco jiného, a to nevím
2. ruky
5. to
3. –
je
zase
podobné,
protože
jako
aktuálně, když se něco jako má kopat,
4. to se jí
předpokládám, že by to mělo být něco
5. když jím
jiného, takže je to složitější
6. to je hnus
6. to vůbec nevím
7. do obchodu
7. zase by se dalo říct, že je to odvozené od
8. –
9. jít s Vaškem do postele
pekárny, ale nevím
8. –
10. zahoď klíč?
9. –
11. nějaké boty
10. něco ztratit
12. –
11. asi nevím
13. haus – něco s barákem
12. nějaká spojitost s náladou, možná
14. po
13. působí jako převzaté slovo z něčeho
Šk
14. jako nějaký výmysl, vymyšlené
K
lní ro
dlouhé
něco zjistil
době
jsem
Jéňa P.
Dan:
1. kam jdeš?
1.
2. ruce nebo obličej
2. –
3. to nevím, třeba karavan
3. to velké auto, ve kterém bývají
kam jdeš, nebo něco podobného
lidé, karavan
4. malé jídlo, kousek rohlíku,
4. zákusek,
na tom salám
ne
kolečko
třeba
rohlíku kolečko salámu…
5. –
6. –
5. při volejbalu
7. do pekárny
6. to fakt nevím
8. krabička poslední záchrany
7. pekárna
9. –
8. –
10.
jako mně? že mám odejít
9. –
11.
nějaké cukroví
10. naznačuje, že mám odejít
12.
–
11. –
13.
–
12. –
14.
že jsem si to vymyslel
13. číslo popisné
14. vymyslel si to
Jéňa M.:
1. kam jdeš
2. teče ti z nosu
3. to nevím, něco mě napadá – že ti
odlétá deštník
4. panák
5. ve volejbale
6. –
7. do nějaké večerky, možná do kina
1.
2.
8. –
9. plyšáka si vzít
10.
že si jako hubený
11.
to je ale strašné, nevím
12.
nějaký sestřih vlasů
13.
to jsem někde slyšel, když si to
3.
4.
přeložím, tak domovní číslo
14.
5.
nevím jak to vysvětlit, z kama
s to jako vzal
Šk
K
lní ro
Určitě chcete vědět, co
dané výrazy znamenají, ale nejprve
bychom chtěly poděkovat paním
učitelkám Petře Horáčkové a Šárce
Bartoškové, které přežily naše
testování, protože těch pojmů bylo
daleko více . A připravit vás
o některé výroky, to se prostě
nedá…
to jste nemohly říkat, kam jdeš?
na kole, blatníky, ale to už se dnes
nedává; tak třeba označení pro
brýle
že jste byli na výletě, spali jste pod
stanem a někdo vás vystrašil a vy
jste s ním utekli
to je takové jídlo – rohlík,
klobáska, oharek a tak
když teď pojedu po cestě do Velké,
která sa opravuje, tak mně bude
stát v cestě bagr; ještě ho znám
z volejbalu; a ještě se říkalo
bagrovat, jako že do sebe někdo
rychle bágruje… brácha jedl rychle
6. to označovalo, že je něco cool, myslím
7. no, když jste šli vařit, vytáhli jste pekáč, dali jste na něj např. husu, no a ještě na pekáči se
jezdilo na sněhu
8. krabička poslední záchrany; já jsem četla Rychlé šípy a ty Kluky od Bobří řeky; nebo i
krabička první záchrany
9. paní učitelko, to je takové zavádějící, no asi nějak s nějakým chlapcem jít spát, to nevím,
teda úplně, radši… asi to nic neznamenalo, to nemohlo nic znamenat… ještě jste mohla
říkat Vašek svojému mobilu a na noc jsem si ho vzala do postele, nebo plyšáka…
10. asi vás naštvala kopírka, tak jste vyhodili papír z okna, co já vím
11. aby si něčeho šňupli, nebo tak asi něco; to byly nějaké ultra moderní boty
Odpovědi pro ty, kterým předchozí nápovědi moc nepomohly:
1. kam jdeš
4. trabant s anténou
2. neprskej
3. velorex – tříkolka
5. jídelní lžíce
7. pekáč - PKO – Park kultury
6. velký krajíc chleba
a oddechu v Praze
8. krabička poslední záchrany (malá krabička
obsahující nejpotřebnější věci – šití, drobné peníze, tužka, papír, zápalky,
svíčka, sichrhajzka = spínací špendlík, dopisní známka, nožík, provázek
apod.)
9. termofon s teplou vodou na prohřátí postele 10. nezacláněj, uhni
11. uklidni se, nerozčiluj se
13. vymyšlené číslo,
12. být nahý
nedávající smysl 14. vymyslet si odpověď, která nedává smysl
Doufáme, že jsme vás všechny alespoň trochu pobavily.

Marcela Krajčová, Iva Vachunová
P. S.: My jsme se půl roku bavily náramně a deváťákům tak děkujeme za návrat do puberty, kdy nám dospělí vůbec
nerozuměli.
Dramatické etudy
Děkuji
všem
hercům
„dramaťákům“ za vynikající práci, za
neustálé vylepšování našich scén a za
iniciativní přístup ke zkouškám. I když
bylo zkoušení mnohdy náročné, dokázali
jste nakonec vždy zpracovat negativní
emoce a být jedni druhým spolehlivou
oporou, z čehož mám osobně největší
radost. Přeji vám hezké prázdniny plné
slunce a pohody a už se těším na naše
společná setkání v novém školním roce.
 Miroslava Gráfová
Školní družina
S blížícím se koncem školního roku se chceme i my podělit o zážitky ve školní
družině. Vydrželi jsme všichni celý rok, a to i zásluhou různorodé činnosti. Od ledna jsme ve
školní družině hráli různé hry: stolní, společenské a kreativní. Stavěli ze stavebnic, malovali
Šk
K
lní ro
a vyráběli se zimní, velikonoční a jarní tematikou. Slavili jsme svatého Valentýna,
Velikonoce, Den matek a dětí. Chodili do tělocvičny – chlapci zde rádi hráli florbal, děvčata
s míči, švihadly a obručemi. Venku zase zvítězila „schovka“. Nejvíce jsme se však těšili na
pátek, tedy na počítače.
Březen jsme zaměřili na pohádky. Proběhl 2. ročník soutěže „Znáš pohádky?“
Vítězem se stalo družstvo Zuzka Přívratská,
Eliška Gráfová a Kuba Matula. Na Velikonoce
to byla výtvarná soutěž „Dejte vejce
malovaný“. Mezi nejlepší patřily kraslice od
Nelly Novákové, Barči Mičkové, Natálky
Gunárové, Jendy Macka, Zuzky Přívratské,
Šimona Minaříka a Aleny Foltýnové.
I nadále pokračuje sběr víček pro
Sabinku Chromečkovou. Mezi nejaktivnější
sběračky patří Vanneska Pecnová a Míša
Kučerová. Děkujeme.
Závěrem děkujeme všem za spolupráci.
Za to, že můžeme strávit v družině klidné, zajímavé a i poučné odpoledne. Děkujeme
a přejeme pěkné a slunečné prázdniny.
 žáci školní družiny
Jak se rodí lip dub
Dnes je 12. červen 2015 – den uzávěrky školního časopisu, den, kdy jsem myslela, že
už tento porod bude dávno u konce, naše dítě jménem lip dub už bude dávno na světě a bude
mít stovky (možná tisíce ) zhlédnutí na internetu.
No, dnes je 12. červen 2015 – den uzávěrky školního časopisu, nám se porod daří, ale
dítě na světě ještě není.
Vezmu to od začátku. Je září 2014 a o tom, že existuje školní propagační video
formátu lip dub, už nějakou dobu vím a líbí se mi. Ale až teď mě napadá, že by bylo fajn něco
takového udělat i u nás ve škole. Vždyť přece máme šikovné děti, tak proč to nezkusit.
Myšlenky na velké produkce, které tvoří tyto videoklipy ve Spojených státech, jsem hodila za
hlavu hned. Ale to, že se můžeme naším vlastním způsobem tato videa pokusit napodobit,
jsem si dovedla představit. Pro inspiraci jsem zhlédla spousty amerických lip dubů, poté se
vrhla na evropskou tvorbu, která je
nám přece jenom bližší.
Slovo dalo slovo, pan ředitel
akci povolil a já mohla začít pracovat
na jednotlivých fázích přípravy. K těm
už
jsem
ale
potřebovala
spolupracovníky.
Nejdříve
jsem
oslovila žáky 2. stupně a během
března jsme vytvořili anketu. Do té oni
sami nominovali asi 20 interpretů
s jejich hity a poté se hlasovalo
o vítězích, kteří jsou našemu srdci
nejblíž a stanou se hudebním
doprovodem našeho klipu. V dalším
Šk
K
lní ro
měsíci následovaly dvě souběžné fáze: fáze 1 – vymyslet scénář, fáze 2 – vyjednat práva na
užití námi vybraných písniček.
Čas utíkal jako blázen. „Zpěváci“ z řad dobrovolníků z 8. a 9. třídy pilně cvičili chůzi
pozpátku a své části textu, vymýšleli, co se cestou stane nebo jakým způsobem si předají
slovo. Až přišel konec května a přizvali jsme celou školu, aby se do klipu zapojila spolu
s námi.
To je možná ta nejtěžší část celých příprav. Zkoordinovat více než 100 lidí (nejen dětí
a učitelů, ale i provozních pracovníků) na všech těch přesunech po budově školy až
k závěrečnému tanečku na asfaltovém hřišti, je docela fuška. Ale jste skvělí. Vše jste rychle
pochopili, stačí naznačit a vy víte, co je třeba.
V okamžiku, kdy budete číst tyto řádky, už možná bude vše za námi, a nebo se bude
schylovat k tomu velkému dni D ostrého natáčení. Držím palce vám, ale i sobě, aby vše
proběhlo na jedničku a klip byl naší skvělou reklamou. To, z čeho mám v tento okamžik
největší strach, není, že vám by to nešlo, ale že to někde pokazím já za kamerou.
Závěrem chci poděkovat všem, kteří se na tomto projektu se mnou podílejí a hlavně
těm, kteří se do něj zapojují velmi aktivně – „zpěvákům“. Bez jejich pomoci by nebylo možné
takto velkou akci uspořádat. Oni jsou ti, kdo celý lip dub vymýšlí a realizují, já vlastně jenom
držím kameru.
 Petra Horáčková
Japonsko – země vycházejícího Slunce
Žák 7. třídy Roman Prachař se zajímá o všechno, co souvisí s Japonskem. Do této
země by se chtěl v budoucnosti podívat a obdivovat zde hlavně historické památky.
Japonsko:
Počet obyvatel: 126 434 964
Rozloha: 377 835 km²
Typ vlády: konstituční monarchie
Císař: Akihito (125. císař)
Jazyk: japonština
Hlavní město: Tokio (Tókjó)
Příběh z japonské historie:
Když se Hirohita narodil, nikdo by
neřekl, že se z něj stane samuraj, jenž
bude působit jako ochránce. Narodil se
v malé vesničce v provincii Tosa. O dvacet let později se stal generálem za město Kóči. V té
době vládly spory s klanem Hosokawa, které přerostly až na vzájemnou válku. Hirohitovi se
jako generálovi dařilo útoky odrážet. Jednoho dne se klan Hosokawa spolčil s klanem Oučí
a dohromady zaútočily na hlavní město provincie Tosa, Kóči. Hirohita se snažil útok potlačit,
proti přesile však neměl šanci. Pluk k němu patřící byl rozmetán a jeho zajali. Odvedli ho již
do dobytého Kóči a tam byl nucen jít do vězení, zde byl drtivou porážkou zahanben. Na
důkaz vítězství šógun Jošiharu Ašikaga sťal Hirohitovi hlavu, aby věděl, jak bolestivé je
zemřít, protože zabíjel jeho vojáky. Hirohita se snažil bránit svou zemi proti nepřátelům, za to
zaplatil životem. Podle zákona Bušidó zemřel jako hrdina, přímo v boji.
Dodatek: klany Hosokawa a Čosokabe se nacházely na ostrově Šikoku.
 Roman Prachař, 7. třída
Šk
K
lní ro
Slohové práce
Výroba jehelníčku pro maminku
Popis pracovního postupu
Rozhodla jsem se vyrobit jehelníček pro maminku. Moje maminka občas šije a zašívá.
Jehly a špendlíky potřebuje neustále. Ty se však ztrácejí. Nachystala jsem si vše, co
potřebuju. Červený plyš, jehlu, červenou nit, černou vyšívací bavlnku, knoflík v barvě látky,
nůžky, černý a bílý filc, tužku a molitanovou střiž. Teď už mám všechno a můžu začít
vyrábět. Na tvrdý papír si nakreslím srdce o průměru 10 cm. Obkreslím si ho na plyš a o 1 cm
po obvodě zvětším. Tvary vystřihnu dvakrát. Z bílého filcu vystřihnu dvě kolečka asi 1 cm
velká. Z černého také dvě, ale menší a máme očička, která přišiju na jednu polovinu srdce.
Doprostřed dám červený knoflík. Nos je hotový. Teď se musím pustit do vyšívání pusy.
Perličkový steh mi ukázala babička. Dávám se do práce a za chvíli je úsměv hotový. Obě
poloviny srdce dám lícem na sebe a po rubu sešívám. Drobným stehem asi 1 cm od kraje. Ke
konci nechám nedošitý malý otvor. Výrobek převrátím a začnu plnit molitanovou stříží. Moc
ne, aby z toho nebyla koule. Nakonec otvor zašiju. Jehelníček je hotový. Doma se všem líbil
a tatínek mě pochválil. Maminka ho dostala ke Svátku matek.
 Denisa Petříková, 7. třída
Výroba luku
Popis pracovního postupu
Rozhodl jsem se popisovat výrobu luku, protože mám rád
lukostřelbu. Na výrobu budeme potřebovat dva a půl metru
dlouhou a 10 – 12 centimetrů silnou jasanovou větev (může
být i dub, jilm, bříza javor či ořech). Pokud najdete větev
s menším obvodem, tak to nevadí, protože čím silnější větev
je, bude mít luk větší napínací sílu, větev by neměla mít suky,
protože by při natažení luk mohl prasknout. Na ořezávání
a sekání je vhodný nůž, popřípadě sekyra, v krajních
případech mačeta. Na tětivu musíme použít pevný materiál,
například startovací lano (je jej možné koupit v obchodě se
zahradní či lesní technikou). Větev podélně rozpůlíme a v polovině si vyznačíme prostor pro
rukojeť. Místo, kde jsme si vyznačili rukojeť, mírně vysekáme. Z luku poté nožem odstraníme
kůru. Konce luku zúžíme a vyřežeme zářezy na tětivu. Tětiva by měla být o jednu čtvrtinu
kratší než luk, zasukujeme ji k luku dvojitým sukem. Když luk není napnutý, tětivu sundáme,
aby mu nezůstal ohnutý tvar. Teď už můžeme jít střílet.
 Roman Prachař, 7. třída
Výlet do Strážnice
Vypravování
Jeli jsme do Strážnice. Kdy? Ve středu 20. května 2015. Odjížděli jsme v 8 hodin
a přijeli jsme ve 14 hodin. Šli jsme do modrotiskové dílny a potom na zámek.
V modrotiskové dílně bylo mnoho zajímavostí a mohli jsme si tam něco koupit. Potom
jsme šli rovnou do zámku. Kousek od zámku jsme si sedli na lavičky a svačili jsme a dívali
jsme se na Baťův kanál, jestli tam jsou ryby. Schovali jsme si svačiny a šli jsme do zámku.
V zámku jsme si mohli něco koupit. Potom jsme si vzali návleky, abychom to tam
nezašpinili a šli jsme nahoru. Bylo tam moc schodů.
Šk
K
lní ro
Na zámku mě to moc bavilo. Nejvíc mě na tom bavila ta hra, že paní nám dala papír a na něm
byly předměty a my jsme je museli hledat. Bylo to moc fajn.
 Tereza Tomešková, 4. třída
Výlet do Strážnice
Vypravování
Odjezd a příjezd
Ve středu 20. května 2015 jsme
jeli na výlet do Strážnice. Sraz jsme měli
před školou kolem osmi hodin. Nepřišli
jen Míša, Vítek a Martin, protože byli
nemocní. Jak jsme si byli jisti, že jsme
všichni, vyrazili jsme na autobus.
Vystoupili jsme až ve Velké nad Veličkou
na nádraží. Tam jsme čekali na vlak a až
přijel, všichni jsme se do něj nahrnuli. Ve
vlaku nebyla nouze o legraci. Pořád jsme se smáli. Dorazili jsme do Veselí nad Moravou.
Tam jsme čekali, než se vlak zase rozjede. Pořád jsme se ptali: „Kdy už pojedeme?“
„Konečně!“ volali jsme, když jsme dorazili do Strážnice. Hned jak jsme vystoupili, šli jsme si
koupit jízdenky nazpět. „Kdybychom po
exkurzi nestíhali, tak si je jen cvakneme
a můžeme jet,“ řekla nám paní učitelka
Vachunová.
Modrotisk
Hned jak jsme vešli do budovy
modrotisku, spatřili jsme mnoho výrobků
z tmavě modré látky s různými vzory.
Před pokladnou stála paní, která nás
zavedla do dílny, kde se vyrábí modrotisk.
Ještě s jednou slečnou nám ukázala, jak se
na bílé plátno tiskne nějaký vzor zelenou
kaší. Na každém tiskátku byl na každém rohu přitlučený hřebík, aby se vědělo, jak se má
tisknout. Potom jsme šli trochu dál, kde jsme viděli poličky s různými tiskátky. Naše
průvodkyně nám ukázala také železné držáky, na kterých visela látka. Vysvětlila nám, že ta
látka se ponoří do barviva a potom jak ji vytáhnou, tak se obarví na tmavě modrou barvu.
Vzory na látce nebyly už tak výrazné, a proto se musela vyprat ve speciální pračce. Potom
jsme se vrátili do toho obchůdku a tam jsme si mohli něco koupit. Naše paní učitelka Gráfová
si toho koupila nejvíc. Lucince miminko,
Elišce deníček, sobě tašku a strýcovi
Gráfovi chtěla koupit košili, ale nevěděla
velikost, tak mu ji nekoupila.
Cesta na zámek
Cestou na zámek jsme šli kolem
obchodu s potravinami. Chvíli jsme se
dohadovali, jestli tam půjdeme, nebo ne.
Nakonec jsme nešli. K zámku jsme šli
kolem Baťova kanálu. Šli jsme v krásném
zámeckém parku. Všude kolem nás rostly
stromy. Bylo tam docela šero. Jak jsme
Šk
K
lní ro
spatřili zámek, dívali jsme se na něj tak trochu překvapeně. On se totiž zrovna opravoval. Ale
naštěstí jen zvenčí.
Zámek
Když jsme vešli do zámku, tak jsme se dívali kolem sebe, ale moc jsme toho neviděli.
Jen pár dveří a sloupů. Paní učitelky šly k pokladně, která byla za prosklenými dveřmi. Po
chvíli váhání jsme šli za nimi. U pokladny byly vystaveny různé pohledy. Paní učitelka
Vachunová vše zaplatila. Potom jsme si nazuli návleky na boty a šli jsme po schodech nahoru.
Nahoře nám paní průvodkyně vysvětlila, co máme dělat, a my jsme se dali do práce. Rozdala
nám listy s obrázky a my jsme měli podle toho najít určitý předmět. V, pod nebo okolo toho
předmětu byly na lístečcích napsány úryvky z vět. Já jsem to měla hotové jako první, tak jsem
se šla dívat na videa, na kterých byla natočena výroba řemeslných výrobků. Když jsme byli
všichni hotoví, společně jsme si přečetli tuto šifru:
„Pokojně jdi hlukem a spěchem, který tě obklopuje. Nenech se rušit. Kolik míru může
být v tichu. Nesrovnávej sám sebe s ostatními, mohl by ses stát domýšlivým nebo zatrpklým.
Vždycky se najde někdo, kdo je lepší než ty nebo horší než ty. Raduj se z dokonalého díla,
jako se těš ze svých plánů. Svět i se vším zlem je stále krásný!“
Moc se mi to líbilo.
 Veronika Maňáková, 4. třída
Můj nezapomenutelný zážitek
Vypravování
Můj nezapomenutelný zážitek se stal minulý rok na začátku letních prázdnin. Hned jak
jsem dostal vysvědčení, spěchal jsem domů, abych se připravil na odjezd do Itálie. Cestoval
jsem tam s rodiči a bratry Vítkem a Kamilem. Jak jsme se připravili, tak jsme jeli do
Javorníku na autobus. Pan řidič nám řekl: „Naskládejte si zavazadla do kufru, ať můžeme
odjet.“ Jakmile jsme měli doskládáno, tak jsme si sedli do autobusu a čekali, až začne naše
9ti hodinová cesta. Při projíždění Alp jsem byl unesen nádhernou přírodou. Skoro celou noc
jsem byl vzhůru, protože jsem nemohl spát. Na cestě do Itálie jsme přejížděli přes obrovské
tunely, které se mi opravdu líbily. Ráno kolem šesté hodiny jsme zastavili u čerpací stanice na
občerstvení. Byla ještě docela zima, protože jsme stáli u vysoké hory, na které ještě ležel sníh.
Po půl hodině jsme se zase vydali na cestu. Za
hodinu jsme už byli v Itálii. Pan řidič zašel pro
klíče od pokojů. Vynesli jsme kufry do pokoje,
navlékli plavky, namazali se opalovacím
krémem a vydali se k moři. Moře bylo čisté
a docela teplé. Další den foukal silný vítr a na
moři se dělaly parádní vlny. Navečer jsme zašli
do velkého lunaparku. Lákaly nás nejrůznější
atrakce, například vysoké hasičské kladivo,
které se točilo kolem své osy. Bratr říká:
„Kubo, půjdeš tam se mnou.“ Já na to:
„Rozhodně ne!“ Byla tam jedna atrakce, která
mě uchvátila ze všech atrakcí nejvíc. Nazývá se 3DX. Je to kabina pro deset lidí upevněná
k hydraulickým pístům, které kabinu naklánějí podle promítaného filmu. Jednou jsme si
půjčili šlapací vozítko a projeli se po městě. Večer jsme chodívali na kopečkovou zmrzlinu
a obrovskou pizzu. Poslední den jsme se sbalili a vyrazili domů.
Dovolená v Itálii se mi moc líbila, až na tu cestu. Devět hodin je opravdu dlouhá doba.
Jestli pojedete do Itálie autobusem, tak si sedněte, pokud to bude možné, sami.
 Jakub Hrůza, 8. třída
Šk
K
lní ro
Můj nezapomenutelný zážitek
Vypravování
Můj nezapomenutelný zážitek se mi stal na Filipově. Byla jsem ve 4. třídě
a s maminkou a bratrem jsme se rozhodli, že si půjdeme zalyžovat. S bratrem jsme maminku
přemlouvali, abychom šli lyžovat na velký svah, ale maminka to nechtěla povolit, protože
pršelo. Jelikož jsme na ni dlouho naléhali, proto nám to nakonec dovolila. Koupili jsme si
skipas a šli jsme na lanovku. Sedla jsem si na pomu, která mě vyvezla na vrch kopce.
Maminka s bratrem mě následovali. Na kopci nám maminka řekla: „Jeďte pomalu a dělejte
velké oblouky.“ Jen nám zapomněla říct, že když se rychle rozjedeme, musíme si sednout. To
se mně stalo osudové. Rozjela jsem se, ale už jsem to dobrzdit nedokázala. Pamatuji si, jak
jsem ležela na svahu a brečela. Po chvíli, co jsem tam ležela bez hnutí, za mnou přijel nějaký
pán. Ptal se mě, jestli se můžu postavit, ale já jen brečela. Pak přišla slečna, která na mě
začala mluvit a vyhrnula mi nohavici z pravé nohy. Měla jsem ji napuchlou, proto slečna
zavolala sanitku a správci, aby přivezli velké saně. Naložili mě a jeli jsme k bufetu, kde mě
položili na lavičku. Sanitka mě převezla do nemocnice v Uherském Hradišti. Tam jsem čekala
asi 15 minut a potom mě zavolali do ordinace. Doktor prohlásil, že je to zlomené. Nohu mně
museli lámat, proto mě uspali. Probudila jsem se na JIP. Vedle mě seděla maminka a brečela.
Sestřičky mě převezly na dětské oddělení. Druhý den jsem si stěžovala na velmi silnou bolest
v levé noze. Doktorka mne tedy poslala na rentgen. V ordinaci mi doktor oznámil: „Máš
zlomené obě nohy.“ Doktoři volali mamince a oznámili ji tuto novinu. Zbytek léčení jsem
byla doma. Rodiče mi museli dávat injekce do břicha. Tenhle zážitek mne poznamenal na
celý život. Pravou nohu mám kratší a nesmím nohu zatěžovat. A jaké z toho plyne ponaučení?
Vždy dejte na radu staršího, protože ví, co vše se může stát. A hlavně, nechoďte lyžovat, když
prší, protože svah je namrzlý.
 Veronika Šilhavá, 8. třída
Můj nezapomenutelný zážitek
Vypravování
Můj nezapomenutelný zážitek začal koncem září, kdy jsme se já a moje teta chystaly
do Spojených států amerických na svatbu mojí sestřenice. Odlétaly jsme z Vídně přímým
letem. V letadle vládla pohoda, ale i nervozita. Ve Washingtonu na letišti nás vyzvedla teta,
sestřenice a její snoubenec. Pár dní před
svatbou jsme se procházely po hlavním
městě USA a prohlížely si všechny jeho
podzimní krásy a památky. V den
svatby byly velké přípravy. Konala se
na známé farmě George Washingtona.
Svatba byla překrásná, velká, s mnoha
družičkami, s krásným výhledem
a okolím. Po svatbě jsme taktéž brázdily
po Washingtonu, ale tentokrát jsme
vyprazdňovaly velká obchodní centra nebo obdivovaly velká a bohatá muzea. Na poslední
týden jsme odjely na východ k moři do Ocean City. Moře bylo už docela chladné, a tak jsme
chodily do krytého bazénu. Na pláži jsme se však mohly opalovat a sbírat velké mušle
vyplavené mořem. Denně jsme ochutnávaly nová jídla proslulá v USA. Uplynulo 14 dní a my
jsme opět musely na cestu zpět. Letěly jsme přes noc a viděly města v nočním životě. Na
tento zážitek určitě nikdy nezapomenu.
 Mirka Macková, 8. třída
Šk
K
lní ro
Můj nezapomenutelný zážitek
Vypravování
Stalo se to, když mi byly 4 roky. Bylo to ve školce, když jsme sáňkovali. Zlomila jsem
si klíční kost. Na zahradě ve školce se nacházel malý kopeček. Ten den sněžilo a paní učitelky
se rozhodly, že půjdeme na zahradu sáňkovat. Já jsem si přinesla boby. Když jsem po
několikáté sjížděla, přiskočili na moje boby dva kamarádi a nějakým záhadným způsobem mi
přilehli levou ruku. Ruka mě moc nebolela a po chvíli jsem na bolest zapomněla. Když jsme
se převlékali ze zimního oblečení do normálního, zjistila jsem, že nemůžu tu ruku zvednout
a začíná mě bolet. Následně jsem to oznámila paní učitelce a ta zavolala mému dědovi, který
mě pak odvedl domů. Mysleli jsme, že to mám jen naražené, tak jsme to moc neřešili. Asi po
týdnu jsem šla k paní doktorce na prohlídku, té se má ruka nelíbila a poslala mě na rentgen.
Tam se zjistilo, že mám zlomenou klíční kost. Pak si pamatuji, jak mi ruku omotávali a já se
tam z neznámého důvodu rozbrečela. Nepamatuji si přesně, jestli jsem tu ruku měla v sádře
nebo v dlaze. Potom mě čekalo několik dlouhých dní fungování s jednou rukou. Bylo to
hrozné, protože mě ruka pod sádrou (nebo dlahou) neustále svědila a já se musela drbat
druhou stranou kartáčku na zuby, jinak bych se pod sádru (nebo dlahu) nedostala. Nějak jsem
to vydržela a pak jsem ruku mohla mít jen v šátku. Můj zážitek možná nebyl tak tragický, ale
i když to bylo před deseti lety, pamatuji si to, jako by se to stalo včera.
 Kristýna Jurenová, 8. třída
Můj nezapomenutelný zážitek
Vypravování
Jednoho dne jsme jeli po obědě do Mistřína
u Kyjova podívat se na štěňátka u matčiny kolegyně
z práce. Jela jsem já, mamka, otec a sestra. Štěňat bylo
celkem pět. Všechna byla nádherná a milá. První bylo
černobílé, které bylo moc lenivé a celou dobu spalo.
Druhé a třetí bylo úplně stejné, ale přesto mi nepadlo
do oka. Čtvrté si nechala kolegyně mojí matky
a pojmenovala ho Grizlík. Konečně páté, které bylo
nejvíce zvídavé a nejvíce roztomilé. Řekla jsem
mamce: „Ten pejsek je nejhezčí, prosím, kupme si ho.“
Mamka odpověděla: „Taky se mi moc líbí, je hrozně
přítulný k lidem.“ Bohužel jsme museli odjet, protože
jsme se chtěli jen podívat a také jsme neměli boudu,
kde by spal. O pár měsíců později jsme si pro psa
přijeli, dali jsme mu jméno Miky. Teď má přes dva
roky, ale pořád je hravý jako štěně. Byl to pro mě opravdu nezapomenutelný zážitek.
 Tereza Prášková, 8. třída
Lyžování na Filipově
Vypravování
Jedno únorové úterý jsme přišli do školy teple oblečení a vyjeli jsme v 8.00 hod směr
Filipov. Hned po příjezdu jsme utíkali na kopec, kde jsme vytáhli boby, někteří lyže i folie.
Vyšli jsme ten kopec tolikrát, že jsme si museli dávat i menší pauzy, ve kterých jsme
posvačili. Byl tam dokonce i bufet, ve kterém jsme si mohli koupit občerstvení. Samozřejmě
jak jsme se najedli, tak jsme popadli boby, folie a jeli jsme dále. Také jsme na vlastní oči
viděli, jak se pan ředitel usadil na bobech a dal si závody s jiným panem ředitelem a po
Šk
K
lní ro
závodě jsme nasedli do autobusu a jeli jsme domů. Byli jsme velmi spokojení, i když nás
bolelo celé tělo.
 Martin Němeček, 8. třída
Bajky 5. třídy
Liška a dřevorubec
Šel jelen lesem a slyšel bušení. Tak šel za tím bušením a narazil na lišku, která sekala
dřevo. A ptal se jí, co to dělá, jestli nemá strach, že se zraní. Liška mu odpověděla, že seká
dřevo a že se v této práci dostatečně vyzná, i když to nikdy nedělala.
Když jelen odešel kousek dál, tak uslyšel hrozný křik. Rychle přiběhl
a zeptal se lišky, co se jí stalo. Liška odpověděla: „Au, sekla jsem se
do nohy.“ A jelen se zasmál a řekl: „I dřevorubec se někdy utne.“
 Erik Minařík
Liška a koza
Jednoho horkého dne se šla liška napít ke studni. Ve studni
bylo málo vody a liška se musela nahnout hodně přes okraj. A vtom
se to stalo. Liška ztratila rovnováhu a spadla do studny. Snažila se
dostat ven, ale nešlo to. Po chvíli se ke studni zatoulala koza. Šla se
také napít, a když uviděla ve studni lišku, zavolala na ni: „Řekni, liško, je ta voda dobrá?“
„Tady zdola je nejlepší!“ zavolala liška. To nebylo třeba koze říkat dvakrát. V mžiku tam byla
taky. Ale ani ona se ven dostat nemohla. Tak tam byly už dvě. Vtom liška dostala nápad.
Vylezla koze na záda a vyšplhala se ven. Leč koza se ven už nedostala. „Já ti věřila, ty
podvodnice!“ volala koza. „Mně to za vinu nedávej, ale sobě,“ odpověděla liška. „Protože
věru neuškodí trochu myslet, než něco učiníš!“ A odběhla pryč. Teprve teď si koza
uvědomila, jakou hloupost učinila. Kdyby nebyla tak hloupá a neskočila by lišce na její řeči,
teď by určitě nebyla ve studni! A ponaučení na závěr: důvěřuj, ale prověřuj.
 Blanka Futáková
Dva kamarádi
Byl jednou jeden takový velice hodný zajíček Lucky. Nikdy
nikoho nezklamal a co slíbil, to udělal. Jednoho pěkného rána zajíček
vylezl z nory a viděl, že mu před doupětem stojí nějaký jiný zajíček. Byl
celý hnědý, zatím co Lucky byl černý. Zeptal se toho hnědého: „Jak se
jmenuješ?“ Hnědý zajíček mu odpověděl, že se jmenuje James. Tak se
stali kamarády. Jenomže asi po týdnu se začal James chovat ošklivě.
Pořád Luckyho urážel a ponižoval ho. Jenomže to se Luckymu nelíbilo.
A tak se začal k Jamesovi chovat úplně stejně. James se divil, co se to
s ním děje. Lucky mu odpověděl, že se chová tak jako on. No a potom se
usmířili. A co z toho vyplývá? Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
 Agáta Minaříková
Hospodáři a zvířata
Byl jednou jeden hospodář, který měl pracovitou manželku. Měli různá zvířata
například husu, kozu, krávu, ovci, atd. Jejich husa byla moc pyšná. Jednou hospodářka pekla
buchty. Dala je před dům, aby vychladly. Chvíli se na ně nedívala a bylo to. Pohrabala seno
a potom šla buchtu nakrájet. A žádná buchta tam nebyla. Husa jí řekla, že tu buchtu snědla
Šk
K
lní ro
ovce. Hospodářka ovci potrestala a řekla jí, ať to už nikdy nedělá. Za týden hospodářka pekla
zase buchtu. Tentokrát se schovala a pozorovala, co se bude dít. Husa zase všechny buchty
snědla. Přišla hospodářka a ptala se jí, kde jsou ty buchty. Husa zase řekla, že to snědla ovce,
ale hospodářka jí odpověděla, že ji viděla, jak všechny buchty snědla ona. Tentokrát dostala
trest husa. Z toho plyne ponaučení, že lež má krátké nohy
 Jitka Pavlincová
Medvěd, co všude chodil pozdě
Byl jednou jeden medvěd, který všude chodil pozdě.
Jednoho dne si všichni medvědi v okolí dohodli sraz, ale zase
tento jeden přišel pozdě. Když konečně dorazil, nikdo z jeho
kamarádů už tam nebyl, všichni již odešli domů. Objevili se tam
ale lovci, kteří chytili medvěda, co všude chodil pozdě, do klece.
Zrovna ho zavezli do zoologické zahrady a lidé se na něj chodili
dívat. Co z toho vyplývá? No přece kdo pozdě chodí, sám sobě
škodí.
 Martin Pavlík
Dva bratři
Byl jednou jeden sedlák, ten měl kobylku a té se narodila dvojčátka. Hřebečci Jim
a George. Jim byl malý a slabý, no prostě takové párátko. George byl naopak velký a silný,
proto ho každý chválil a hospodář do něj vkládal veškeré naděje. George vypadal šťastný
a všechno se mu dařilo. Jim pouze tesknil a neměl v ničem štěstí. Jen maminka mu byla
oporou. Roky plynuly a stali se z nich dospělí hřebci. I když Jim také vyrostl, sedlák se
chlubil pouze Georgem a každé návštěvě ho ukazoval. Jejich maminka stárla a už nezvládala
práci na poli. Sedlák tedy rozhodl, že který hřebec dříve a lépe zaorá pole, toho si nechá
a druhého prodá. První Jim oral nejdříve pomaleji, ale důkladně, později zrychlil. George
hned nasadil velké tempo a za chvilku byl tak vyčerpaný, že musel odpočívat. Jim zůstal
u sedláka a George byl na trhu prodaný. Zároveň se poučil, že práce kvapná málo platná.
 Monika Hrbková
A podobný úkol dostali i žáci 2. třídy:
Žirafa a mravenec
Jednoho dne svítilo krásně sluníčko. Žirafa okusovala
listy stromů a přišel k ní mravenec. Žirafa se začala vychloubat,
že je největší zvíře na světě a že má hnědé skvrnky. „A čím se
pochlubíš ty?“ Mravenec na nic nečekal a štípl žirafu do nohy.
Žirafa upadla na zem a už jí nebyla nic platná její velikost ani
skvrnky.
 Eliška Gráfová
Ježek a slon
Jednou šel ježek kolem slona. Nešťastnou náhodou ho
píchl bodlinami do nohy. Slon ho chtěl zašlápnout a ježek říká:
„Nezašlapávej mě, slone, jednou ti to oplatím.“ Slon říká: „Tak dobře.“ Jednou chytili slona
zloději a svázali ho. Ještě že byl blízko ježek. Píchl bodlinami zloděje, pustili svázaného slona
a utekli. Ježek překousal provazy. Slon byl zachráněn.
 Daniela Hamalová
Šk
K
lní ro
Mravenec a zajíc
Jednoho dne se šel mravenec po těžké práci napít ke studánce do lesa. Když pil, tak do
studánky spadl a začal volat o pomoc. Šel kolem zajíc a mravence vytáhl. Na další den viděl
mravenec, jak zajíc utíká před hladovou liškou. Mravenec se rozběhl a lišku kousnul do
tlapky. Liška zakňučela a utekla. Zajíc a mravenec si poděkovali za pomoc a od té chvíle se
stali dobrými přáteli.
 Alena Foltýnová
Pes a myš
Jednou si všimla kočka myši. A začala na ni mít chuť. Tak ji kočka začala honit. Jenže
pes to viděl, a protože byli s myškou kamarádi, rozhodl se jí pomoct. Dohonil kočku, postavil
se před ni a kočka začala utíkat. Pes běžel za ní, zatím se myš utíkala schovat do kouta. Pak
pes přestal honit kočku. Jednou šel pes s myší na procházku. Pes si nevšiml nastražených sítí
a chytil se do nich. Pes začal volat o pomoc. Toho si všimla myš. Přehlodala všechna očka
a pes byl zachráněn. Pes poděkoval myšce a šli zpět.
 Marie Maňáková
Dopis
Žáci 5. ročníku psali dopis a měli si vybrat, komu chtějí důležité informace v něm
sdělit.
Dopis babičce – Denisa Halacová
Itálie, 10.7.2014
Milá babičko!
Posílám pozdrav z Itálie. Hrozně se mi po Tobě stýská. Je tady krásně, nejraději bych
tady zůstala! V moři jsem si utopila mobil, když jsem zkoušela voděodolný obal. Hrozně moc
jsem se tady opálila. V hotelu mám krásný pokoj. Mají tady super obědy, snídaně a večeře.
Někdy si jdu zaplavat i do bazénu a poznala jsem tady super lidi! Večer jsme se byli projít
a ve městě jsme něco zaslechli, hráli tam lidé u ohně na různé nástroje. Na trzích jsem si
koupila hodně oblečení. Vůbec mi tady nechutná pizza! Doufám, že se brzy uvidíme.
S pozdravem
Denisa
Dopis rodičům – Jitka Pavlincová
Brno, 27.6.2014
Milí rodiče!
Moc se mi po vás stýská a zároveň vás zdravím. Na výletu v Brně se mi moc líbí. Byli
jsme v muzeu, v zoologické zahradě a šli jsme i do obchodu. Je tady legrace. Spali jsme
v hotelu. Je to tady moc krásné. Chodíme na procházky. Vaří tady výborně. Jídlo mi tady moc
chutná. Pokoje máme po pěti. Takže jsme všechny holky spolu. A ještě v pondělí jsme měli
na oběd rajskou omáčku, v úterý svíčkovou, ve
středu kuřecí řízek s bramborovým salátem, ve
čtvrtek těstovinový salát a v pátek palačinky. A večer
chodíme ven na procházku. Většinou jdeme do
města. Večer je tady moc krásně. V sobotu přijedeme
ve 3:00 hod. Moc se na vás těším.
A zdravím vás.
Jitka
Šk
K
lní ro
Dopis strejdovi – Martin Pavlík
Hrubá Vrbka, 21.4.2015
Milý strejdo!
Posílám Ti dopis, protože včera 20.4.2015 se mi stala jedna věc. Bylo to asi takhle, šel
jsem do sklepa a viděl jsem moji starou foukačku,
zkoušel jsem z ní střílet do krabice a tu se to stalo. Nabil
jsem ji naslepo, foukl jsem a šipka se zasekla. Foukal
jsem a foukal, ale šipka nic. Tak jsem potáhl a šipka se
rozjela, ale byla opačně a zastavila se až o můj jazyk,
zaryla se asi 3 až 7 mm hluboko. Tak jsem ji vytáhl
a všechno dobře dopadlo. Už budu končit, ještě jednou
Tě zdravím a všechny pozdravuj.
Tak ahoj.
Martin
Dopis babičce – Erik Minařík
Itálie, 5.6.2014
Milá babičko,
posílám Ti dopis z Itálie. Dopis Ti posílám proto, že se mi po Tobě stýská. Autobusem
jsme jeli 8 hodin, byla tam nuda, nemohl jsem usnout. Když jsme tam dojeli, tak jsme tam
čekali 30 minut, než ten, co to tam vede, dovezl klíče a než to tam vyřídil. Potom jsme se
rozdělili do skupin a pak jsme šli do pokojů a vybalovali jsme se asi 15 minut. Na druhý den
jsme se šli koupat, byli jsme tam od 9:00 do 15:00 hod., a tak jsme tam byli každý den. Ve
čtvrtek jsme šli do hospody dívat se na fotbal. V pátek jsme šli do lunaparku od 21:00 do
23:00 hod. a ještě jsme šli na pizzu. Byla moc dobrá. Velice se mi po Tobě stýská a doufám,
že se brzy uvidíme.
Ahoj
Erik
Dopis rodičům – Monika Hrbková
Rovná, 29.8.2013
Milí rodičové,
strašně se mi po vás stýská. Moc vás zdravím z tábora. Zatím se mi daří dobře. Kromě
jídla je tu všechno super. Jídlo to tu opravdu kazí, buď uvaří něco, co mi nechutná, nebo uvaří
jídlo, co mi chutná a úplně ho zkazí. Třeba včera nám udělali rajskou polévku. Oba dobře
víte, jak ji miluji, ale tohle se jí podobalo jedině barvou a s chutí rajské polévky to nemělo nic
společného! Celý den mi z ní bylo zle, a i když jsme se snažili tu ohavnou chuť zajíst
sušenkami, tak mi stejně pořád zůstala na jazyku. Nakonec to žaludek nevydržel a poblila
jsem se! Takže kdybych měla jídlo shrnout, tak to řeknu tak, jelikož jídlo z kuchyně se nedá
jíst, živím se tu aspoň věcmi, které jste mi nabalili (sušenky, brambůrky, tyčinky,…). Jinak je
to tu fajn, jsme rozdělení do čtyř skupin, které proti sobě soupeří. Každá skupina vlastní
vedoucího, deník, vlajku, barvu, znak. Každý v týmu má svoje tričko (s barvou skupiny),
šátek (s barvou skupiny). Naše skupina se jmenuje Oranžoví žraloci. Na chatce jsem
s kamarádkou, s kterou jsem seděla v autobuse, je o rok starší. Taky s dvojčaty, která jsou
o rok mladší. Každý den po obědě jde vždy jedna skupina jezdit na koni. Je to tu moc krásné
a zábavné. Strašně se mi po vás stýská a už se těším, až vás zase všechny uvidím.
Tak ahoj
Monika
Šk
K
lní ro
Dopis dědečkovi – Adam Rob
Japonsko, 28.7.2013
Milý dědečku!
Posílám Ti pozdrav z Japonska. Moc se mi tu líbí, byli jsme
se podívat v Tokiuna na sochu Budhy. Viděli jsme japonské
akrobaty, v divadle jsme byli na opeře. Jsou tu divné záchody. Měli
jsme k obědu nudle a potom jsme byli v muzeu podívat se na
japonské samuraje. Také jsme pluli na lodi a viděli jsme chobotnice.
Těšili jsme se na večeři, protože jsme měli suši.
Ještě Ti posílám pozdrav a ahoj doma. Adam
Dopis kamarádce – Agáta Minaříková
Brno , 28.10.2014
Milá Alexandro !
Posílám Ti pozdrav z Brna. Posílám Ti tento dopis, protože dnes 28.10.2014 se mi
narodil druhý bráška Pavlík. Tuto šťastnou zprávu jsem se dozvěděla před dvěma hodinami,
když jsme byli s tetou, strejdou, babičkou, dědečkem, oběma bratránky a mým bráchou na
hokejovém stadioně na veřejném bruslení. Když jsme se obouvali do bruslí, tak babičce volala
mamka, že je na porodním sále v porodnici Kyjov. Byla jsem hodně napjatá a čekala jsem na
zítřek, kdy se pojedeme na Pavlíka podívat. Zatímco se bráška klubal na svět, tak my jsme
bruslili na stadioně. Po bruslení jsme se sbalili a odešli jsme zpátky k babičce se vyspat.
Druhý den mi babička řekla, že jedeme do porodnice! Byla jsem moc zvědavá na malého.
Potom jsme se sbalili a dali se na cestu do Kyjova. V Kyjově jsme se jako první rozutíkali na
porodní oddělení. Našli jsme mamčin pokoj, potichu jsme zaťukali a vešli. Pavlík zrovna
papal a byl tak krásný. Zeptala jsem se mamky, kolik váží a měří. Mamka mi odpověděla, že
váží 4,15 kg a měří 55 cm. Potom jsme si ještě chvíli povídali a fotili si ho.
No moc všechny pozdravuj, mějte se krásně a nezapomeň mi napsat.
Tak ahoj
Agáta
Dopis tetě – Blanka Futáková
Kuželov, 21.4.2015
Milá teto,
posílám Ti pusu. Píšu Ti proto, že Ti chci říct, jak dopadly přijímačky (asi to ale víš,
protože děda s Tebou telefonoval), ale já Ti to chci popsat sama. První jsme šli do auly
gymnázia a tam jsme se zapisovali na papír, kdo už přišel. Potom, až jsme tam už všichni byli,
nám paní ředitelka a dvě paní představili učitele, kteří s námi budou dělat přijímačky. Byli
jsme rozděleni do dvou skupin, já a Franta do jedné a Jarek do druhé. My jsme měli dva
učitele a Jarek dvě učitelky (jedna na český jazyk
a druhá na matematiku). Byli jsme ve kvintě
a druhá skupina ve kvartě. Začali jsme o tři čtvrtě
na devět a končili ve tři čtvrtě na deset (museli
jsme na to mít přesně hodinu). Po matematice, na
které jsme všichni ztroskotali, jsme měli dlouhou
přestávku (nevím jak dlouho). Ano, málem bych
zapomněla! Začali jsme už o půl, ale tu čtvrt
hodinu nám učitel vysvětloval pravidla, rozdával
sešity a zapisoval do seznamu. Stejné to bylo
Šk
K
lní ro
i u českého jazyka. Také jsme začali o tři čtvrtě na jedenáct a končili za hodinu. Pak jsme se
sbalili a odešli domů. Výsledky byly až za týden ve středu. Ale teď už je po středě a výsledek
je, že jsem 16., takže mě vzali! Jsem za to moc ráda. Těším se, až přijedete.
S pozdravem
Blanka
Dopis strejdovi – František Kadubec
Hrubá Vrbka, 1.6.2015
Milý strejdo!
Posílám Ti pozdrav od nás z Hrubé Vrbky, protože jsme se už dlouho neviděli a byl
bych rád, kdybychom se o prázdninách setkali. Od doby, co jsme se naposledy viděli, se událo
hodně věcí. V listopadu jsem se rozhodl, že chci jít na gymnázium do Strážnice. Připravoval
jsem se až do samotných přijímacích zkoušek. Na přijímacích zkouškách to probíhalo
následovně: od půl osmé do čtvrt na devět byla prezentace a o půl deváté jsme začali psát
matematiku a psali jsme ji do půl desáté. Poté následovala přestávka, která trvala půl hodiny.
V deset hodin jsme začali psát český jazyk, který jsme psali taky hodinu. Na gymnázium jsem
se dostal. Už končím, pozdravuj všechny.
Franta
Dopis sestřenici – Jaroslav Tichý
Malá Vrbka, 21.4.2015
Milá Terko!
Posílám Ti pozdrav z Malé Vrbky. Moc se nám
po Tobě stýská. Doufám, že se máte všichni dobře. U nás
se máme všichni dobře až na mě, protože jsem si zlomil
ruku a zase ve škole. Všichni bychom byli rádi i babička
s dědou, kdybys Ty i s Davídkem přijela do Malé Vrbky
podívat se na nás. Také Ti moc děkujeme za gratulaci
k přijetí na gymnázium. 26.4.2015 jsou závody
v Kozojídkách naproti vašeho domu. Jedeme se tam
podívat a také bychom se rádi podívali k vám. Takže
doufám, že se brzy uvidíme a mějte se všichni dobře.
S pozdravem
Jarek
Dopis tetě – Jakub Dolák
Hrubá Vrbka, 29.8.2014
Milá teto!
Chci se Tě zeptat, kdy můžu dojet na prázdniny. Chci dojet k Tobě a strýcovi na
prázdniny, protože se strašně nudím. Chtěl bych s Tebou a se strýcem jezdit na kole do lesa
k Janohradu na výlet. Ale taky si odpočinout od sourozenců aspoň na deset dní. A jet na
bowling a taky na koupaliště, do zoo a taky s Káťou a Peťou do restaurace, ale na něco
dobrého a kvalitního. A moc bych chtěl, abys přichystala pizzu a bábovku a řekni babičce,
aby mi uvařila svíčkovou, protože ji mám rád. A ještě chci jít se strýcem na ryby. Moc Tě,
tetičko, mám rád.
Všechny pozdravuj
Jakub
Šk
K
lní ro
Dopis tetě – Lukáš Kocák
Tatry, 28.1.2014
Milá této!
Zdravím Tě a posílám Ti dárek
k narozeninám. Přeji Ti všechno nejlepší,
hodně zdraví a spokojenosti. Snad se Ti bude
dárek líbit. Máme se tu dobře, napíšu Ti, na
čem jezdíme. Mamka, taťka a brácha jezdí na
lyžích, já na snowboardu. Brácha spadl na
skokánku, ale nic se mu nestalo. Poznal jsem
tu čtyři kamarády – Pepu, Martina,
Víťu a Jendu. Zažil jsem s nimi hodně dobrodružství. Tak ahoj, teto, ještě jednou Ti přeji
všechno nej, nej, nej a pozdravuj všechny doma.
Ahoj
Lukáš
Dopis babičce – Martin Martinek
Kuželov, 28.7.2014
Milá babičko!
Protože jsem Tě už dlouho neviděl, tak bych rád, kdybys k nám přijela. Zároveň
bychom se domluvili, jak chceš slavit Tvé narozeniny. Už se na ně moc těším. Aspoň se
sejdeme celá rodina. Už se moc těším na prázdniny, až bude pěkné počasí. Budu každý den
venku s kamarády. Tak už budu končit, buď zdravá a potom nám dej vědět, kdy přijedeš.
Ahoj a už se na Tebe těším.
Martin
Výuka přímé řeči ve 4. třídě
Učíme se používat přímou řeč aneb
krátká povídka dvou autorů Martina
Važíka a Robina Pleši (píšící pod
uměleckou zkratkou MARBIN)
U Vítka doma
V sobotu k Vítkovi přišli Robin a Martin.
Robinovi náhle vyletěla hubka z rukou
a rozbila Vítkovu vázu. Střepy vyletěly
a Vít říká: „Nééé, moje váza! Co jsi to
provedl, Robine?“
Když se váza rozbila, tak Aďa přišla
k Vítkovi zjistit, co se stalo. Přinesla
lopatku a smetáček. Martin říká Robinovi:
„Robine, musíš koupit novou!“
Robin s Martinem šli koupit novou vázu.
Cestou potkali paní učitelku, která venčila
fenku Arvenu.
Nakonec dal Robin u Vítka doma do nové vázy žlutý tulipán a potom Aďa dala do vázy kytici
červených květů.
Šk
K
lní ro
Maminky měly svátek
Motto:
Maminky jsou všechny hodné,
ale stejně zdá se mi,
že je moje nejhodnější,
ze všech, co jsou na zemi.
U příležitosti Dne matek jsme se v literární výchově zamýšleli nad tím, jaké vlastnosti
mají naše maminky, co se jim líbí, co rády dělají, jaké jsou jejich radosti a tajná přání…
Takže všem maminkám patří veliké poděkování za jejich lásku a péči.
„Milé maminky, bez vás by nám bylo na světě velmi smutno!“
… a jak vás vidí vaše děti?
Natálie Pecnová
Moje maminka má hnědozelené oči. Měla hnědé vlasy, ale přebarvila si je na fialovo.
Nosí brýle a jmenuje se Petra Pecnová. Za svobodna se jmenovala Jurenová. Je hodná
a fantastická. Je jí 30 let. Pracuje ve společnosti 2G, kde šije polštářky a matračky.
Ráda se obléká do sportovního oblečení. Nosí černé botasky, které se jí moc líbí. Když
je v práci, obléká si tričko s nápisem 2G. Na krku nosí náhrdelník ve tvaru srdce, který jí
koupil táta. Mívá nalakované nehty.
Umí moc dobře vařit. Má ráda květiny a voňavky. Miluje hnědou barvu. Také ráda
kreslí. Její nejoblíbenější jídlo je bramborový salát. Ráda pije kávu a stará se o akvárium.
Martin Važík
Moje maminka je štíhlá, má hnědé vlasy a je šikovná. Hezky se obléká a má ráda
fialovou barvu. Má ráda svoji rodinu. Její nejoblíbenější zvíře je kočka. Taky má ráda
překvapení (např. ke Dni matek nebo na narozeniny).
Jmenuje se Marie Važíková. Za svobodna se jmenovala Jurásková. Pracuje v domě
s pečovatelskou službou, takže pečuje o seniory.
Má českou národnost a za svobodna bydlela v Hroznové Lhotě, nyní bydlí
v Kuželově. Ráda pomáhá lidem a stará se o ostatní.
Monika Prášková
Moje maminka se jmenuje Martina. Má oranžovočerveněrudé vlnité vlasy. Pod
rameny je nosí ustřihlé. Má kulatý obličej, modré oči a téměř stálý úsměv na tváři. Je vyšší
a pevnější postavy. Ráda nosí oblečení ve sportovním stylu. Její oblíbené barvy jsou: červená,
černá a bílá.
Doma ji často vidím v bílém pracovním oblečení. Pracuje totiž doma – má doma zubní
laboratoř. V létě jezdí ráda na kole a v zimě ráda lyžuje. Ráda vaří a peče různé dobroty. Je
velmi milá a hodná. Jezdí se mnou na výlety. Mám ji moc ráda.
Tereza Hamalová
Moje maminka má blonďaté vlasy po ramena. Má modré oči a hezké uši. Je moc štíhlá
a vysoká. Je moc hezká. Jmenuje se Lidka Hamalová. Pracuje v mateřské škole a moc ji to
baví. Vždy se obléká moc hezky. Většinou nosí rifle s nádherným trikem. Má ráda mého tátu,
který se jmenuje Radek Hamala. A mého bratra Toma a samozřejmě mě.
Má ráda modrou barvu. Je jí teprve 39 let. Moc hezky a ráda se usmívá. Má ráda všechny
květiny a ráda se o ně stará.
Šk
K
lní ro
Zábavné hodiny češtiny
Žáci 8. třídy vymýšleli formou prózy nebo poezie krátký text, ve kterém se vyskytne
co nejvíce vzorů podstatných jmen.
V malém zapadlém městě šlo vidět moře. V něm plula od malého ostrůvku ke břehu růže,
která spadla jedné ženě. Ta stála na břehu u stavení. Za ním u radnice na náměstí pospíchal
muž, který měl stroj na tisknutí kuřat. Když
je tiskl, tak při tom byla slyšet nádherná
píseň.
Jednou,
když
šel
pán
z nedalekého hradu okopávat pole, tak
narazil na lidskou kost, která zřejmě
pocházela z období 2. světové války.
 Jakub Hrůza
V jednom městě bydlel muž, byl to zároveň
předseda i soudce. Ten pán měl ženu, která
byla pořádná kost a bydlel s ní ve
venkovském stavení s krásnými růžemi.
Jezdili k moři, jedli kuře a zpívali si
oblíbenou píseň. Je to příběh, který
vygeneroval stroj na opraveném hradě.
 Marek Srubjan
Na výletě u moře stála žena a muž, kteří
zpívali píseň o hádce mezi předsedou
a soudcem. U hradu, který byl prorostlý
planými růžemi, poskakovalo kuře s malou
kostí v zobáčku. A nežli mi můj orientační
stroj vyhledá stavení, které hledám,
podívám se do města a radši se zeptám přitažlivého pána s vypracovanými svaly, který stojí
na náměstí u hradu se zpívající ženou a mužem.
 Miroslava Macková
Pán nebo muž,
to je jedno už.
Na jídlo měli kuře,
bylo čerstvé jako růže.
Brzo na hrad pojedeme,
se soudcem se zasmějeme.
Předseda je velký muž,
a neustále křičí kuš!
Po kuřeti zbyde kost,
a tak hurá pojďme na most!
Vedle města je velké stavení,
nachází se zde staré brnění.
Žena si zde zpívá písně
a má se neustále krásně.
Pán si hraje na stroji,
aspoň jako dítě nezlobí.
 Nikola Bajková
Jeden muž bydlel blízko města, které se nacházelo u moře. Choval v malém stavení kuře. Rád
chodil do hradu za krásnou ženou a při zpívání písně jí vždy dal růži. Na hradu ještě žil pán,
který rád na stroji psal a soudce mu vše diktoval. Navštěvoval je i předseda přírodovědného
kroužku, který rád sbíral zvířecí kosti. Byl to zvláštní hrad.
 Sylva Oláhová
Šk
K
lní ro
Je jedno město, v kterém pečou těsto.
Kolem je moře a králíci se uložili v noře.
V městě máme hrad, z kterého jde strach.
V hradu sídlí pán, který spravuje starý rám.
Zpívá si písně, když ničí plísně.
Jeho žena si přinesla stroj a ušila na něm
kroj.
Žena s mužem u hradu,
zpívali píseň o hladu.
Kolemjdoucí pán,
který nás nemá rád,
dojedl grilované kuře
a své ženě podal růže.
U stavení na dvorku
předseda a soudce
se prali o manželku.

Byla zde vyšitá růže a poranila si při tom
kousek kůže.
Doma máme rádi zvířátka, z nich hlavně
kuřátka.
Náš pejsek vyběhl s kostí, ten se nerad
postí.
Předseda a soudce mě potkali v knihovně,
prý jsem to napsala až moc výchovně.
 Tereza Prášková
Veronika Šilhavá
V našem stavení u moře,
jedli jsme k obědu kuře.
Pozvali jsme k obědu,
taky pana předsedu.
Snědl toho vážně dost,
po jeho porci zbyla jenom kost.
Když dojedl, šel k ohrádce
a chválil nám růži v zahrádce.
Na druhý den nás pan soudce
pozval do města do divadla,
za to, že jsme mu dali domácí povidla.
Hra byla o ženě, která žila na hradě,
muž jí zpíval píseň v zahradě.
Pán jí vynalezl stroj času,
ale máma obdivovala jen pánovu krásu

Kristýna Jurenová
Čím bych chtěl být a proč?
Úvaha „Čím bych chtěl být a proč?“ byla žákům 9. ročníku zadána na konci ledna
těsně před podáním přihlášek na střední školy.
Adam Prášek
Výběr povolání jsem ještě neuzavřel, a když to vezmu kolem a kolem, tak mám na
definitivní výběr povolání ještě dva roky. Hlásím se totiž na gymnázium, kde se až ve třetím
ročníku vybírají volitelné předměty vzhledem k budoucímu povolání. Zajímavé je, že se
víceméně vracím k tomu, čím jsem chtěl být kdysi dávno, rozhoduji se totiž mezi zubařem
Šk
K
lní ro
a architektem. Jsou to dvě velice odlišná odvětví a rozhodování je velmi těžké, naštěstí pro mě
na to mám ještě nějaký čas. Zubař je člověk, jak název vypovídá, který se stará lidem o zuby.
Dobré je, že když je živnostník, tak si vlastně může upravovat pracovní dobu atd. Záporem je,
že domluvit se s některými lidmi může být složité. Náplní práce architekta je vlastně
vytváření plánů pro různé stavby (domy, obchody mosty, atd.), může se např. specializovat na
určité odvětví, ale opět se musí vyrovnat s tím, že bude někdy opakovaně vysvětlovat
některým lidem, že tak to prostě nejde.
Daniel Podzámský
Já se pořád rozhoduji mezi dvěma povoláními. Jedno z nich je automechanik.
Automechanikem bych chtěl být proto, protože mě auta fascinují a také se mi líbí. Moje
nejoblíbenější auto je Porsche GT3, jeden z nejlepších výrobků
této automobilky. Ovlivnil mě i bratranec, který se stal
automechanikem, když jsem byl malý. Ukázal mi nejrůznější
značky aut, od Škody až po Porsche. Druhé povolání jsou
animace na PC. Před nedávnem jsem si stáhnul animační
program zaměřený na Stick figurky. Taky mě baví postavy
navrhovat, kreslit je, vymýšlet k nim zbraně a také jejich
schopnosti. Ovlivnila mě hra, kterou mi doporučil kamarád.
Když jsem si zadal její název na YouTube, vyhledalo mi to
videa, kde navrhují postavy té hry. Hrozně mě vymýšlení postav
a poté jejich realizování začalo bavit.
Toto povolání (automechanik) obnáší učení nových věcí, které se týkají všech druhů
aut. Počítačové programy se také mění. Postav do her je moc, a tak je těžké vymýšlet něco
originálního.
Filip Sťahel
Vybral jsem si Střední odbornou školu v Uherském Hradišti. Je tam více učebních
oborů s maturitou i bez, já jsem si vybral obor
automechanik. Tento obor mě bude bavit a myslím si, že
má větší budoucnost než zemědělský obor. Věřím, že
pokud budu automechanik, dokážu opravit i zemědělské
stroje, traktory, kombajny a příslušenství. Zemědělství
mě baví víc, protože to není jenom o strojích, ale
i o zvířatech (krávy, koně, …). Je to o sezónních pracích,
kdy v zimě je práce nejmíň a v létě se pracuje do noci
(žně, sena, …). Naopak mechanici pracují po celý rok
snad stejným tempem, v dílně si zatopí, nejsou pořád na
zimě a v létě je dílna příjemně chladná. Takovou dílnu má můj děda, kam chodím občas
pomáhat. Snad se na tuto školu dostanu, hodně se mi líbily dílny, kde jsem se byl s rodiči
podívat na Dnu otevřených dveří. Kluci tam pracují i na soustruzích, což je také zajímavé. Do
této školy se těším, i když se mně s kamarády z Kuželova bude těžko loučit.
Jan Prášek
Hlásím se na střední školu v Brně, na obor technické lyceum, což je vlastně něco jako
přírodovědně zaměřené gymnázium. Takže de facto můžu výběr svého oboru odložit. Přesto
Šk
K
lní ro
bych však chtěl studovat odvětví materiálová nebo nanomateriálová chemie, které se však
studuje až na vysoké škole. Vzhledem k tomu, že rád sleduji dokumenty, mě nejvíce ovlivnily
právě tyto dokumenty. Dříve jsem chtěl být vším možným, ale nynější představu si držím už
několik let. Co toto povolání obnáší, záleží na tom, zda bych byl v týmu, který má za úkol
tyto materiály objevovat nebo je vyrábět. Samozřejmě bych radši pracoval ve vývoji, ale to s
určitostí dnes říci nemohu. Vzhledem k tomu, že se tato odvětví vědy rychle vyvíjejí. Nelze
také s určitostí říct, s čím přesně budu pracovat. Nejvíce bych chtěl pracovat na několika
věcech jako jsou např. supravodiče, nanotrubice, různé druhy nanovláken a pancířů.
Jan Maňák
Na přihlášku jsem se rozhodl napsat dvě školy, obě
na elektrikáře – silnoproud (v Hodoníně a v Kyjově).
Rozhodl jsem se tak, protože vidím velkou budoucnost
v elektrice a jejím využívání. V naší rodině, aspoň té užší
části, máme jednoho elektrikáře, ale ten už půjde do důchodu
a říkal, že mi bude radit. V dětství jsem chtěl být
podnikatelem s koblihami a prodávat je ve velkém po celém
světě, vím, že je to šílené. Elektrikář – silnoproud obnáší
hodně věcí, které bych mohl dělat v budoucnu, např.
testování elektrických rozvaděčů v tzv. rakvičce v Brně,
přivádění elektrického proudu do nově postavených domů,
ale dostanu také základní vzdělání pro slaboproud, takže
můžu zapojovat obvody v domech, v panelácích a tak dále. Klady tohoto oboru jsou, jak už
jsem napsal, že stále více lidí využívá čím dál víc elektrickou energii. A zápory na této profesi
ani nevidím, snad jen to, že bych se mohl při práci, kdybych byl neopatrný, zranit nebo
dokonce zabít.
Kateřina Kadubcová
Mým snem již od dětství je stát se policistkou. A proto jsem si také podala přihlášky
na Střední policejní školy do Brna a Holešova. Vím, že je mi jenom 14 let, ale jsem
rozhodnutá, že toto povolání je pro mě to pravé a chci ho dělat celý
život. Policisté musí mít nejen dobrou fyzičku, ale také pevné nervy
a potřebují se neustále vzdělávat kvůli častým změnám zákonů
a zákonům novým. Chtěla bych se specializovat na kriminální obor,
protože mě baví dedukovat různé varianty a pracovat jak
v kanceláři, tak i v terénu. Vím, že cesta k mému cíli nebude lehká,
ale jsem odhodlaná jít si za svým snem. Velkou podporou pro mě
jsou mí rodiče a kamarádi, kteří mně vždy dodají sílu jít dál svou
cestou.
Kristýna Mlýnková
Protože jsem žákyní 9. ročníku, nabízí se otázka, jakou
střední školu si vyberu na další studium. Jsou dvě profese, které by
mě bavily. Tou jednou je, že bych chtěla být paní učitelkou
v mateřské škole. Ano, je to trochu bláznivé být celý život zavřená
s malými dětmi a poslouchat, jak křičí, dožadují se pozornosti
Šk
K
lní ro
a snaží se nějakým způsobem na sebe upozornit. Ale člověk se musí dívat i na ty kladné
vlastnosti tohoto povolání. A myslím si, že právě učitelka v mateřské škole má hodně těchto
kladných vlastností. Například když vám dítě namaluje obrázek, usmívá se na vás a řekne, že
je tu rád. A proč tam chci jít? Mám hodně ráda děti, jsou to takoví malinkatí čertíci. Také jsou
hodně upřímné, takže vám na rovinu řeknou, jestli vás mají rádi. Jaká je ta druhá profese? Je
to úplně něco jiného než paní učitelka. Moje druhá profese je policistka. Myslím, že tato
profese by se mně také hodně líbila. A proč bych chtěla být policistkou? No policisté mají
hlavně pomáhat a chránit a to si myslím, že je velmi záslužná činnost. A na druhou stranu se
toho hodně naučíte. Od základů sebeobrany až po střílení z pistole, od cvičení psů až po
jezdění v policejním autě. A hlavně policisté mají pak různé možnosti, například jít dělat ke
kriminálce. A samozřejmě mají i dobrý plat. Jsem zvědavá, jaké povolání si nakonec vyberu.
Lika Davydyuk
Chtěla jsem být učitelkou ve školce, ale bohužel toto pololetí se mi moc nepovedly
známky, takže nevím, jestli by mě na tu školu vzali a jestli to vůbec má smysl zkoušet. Mám
moc ráda děti a myslím, že bych to docela dobře zvládala. Každý den se s nimi hrát a hlídat je
by se mi moc líbilo, učit je novým věcem a hrám. Nevím přesně, jestli se tam na tu školu
dostanu a jestli to vůbec zkusím.
Ale byla bych moc ráda, kdybych
se tam dostala a myslím, že bych
byla velmi spokojená. Ale ještě
se uvidí, jak to bude, třeba to
bude dobré i na nějaké jiné škole.
Martina Prachařová
V tomto roce si musíme
vybrat své budoucí povolání.
Nejraději bych v budoucnu
pracovala s dětmi. Mám ráda
děti, jsou sice někdy zlobivé, ale
hlavně přinášejí lidem radost.
Ráda si s nimi hraji a vymýšlím různé aktivity. Tak jsem přemýšlela o pedagogické škole,
bohužel jsem zjistila, že takové školy jsou daleko a musela bych být na internátu a navíc na
takovou školu nemám známky. A tak jsem se rozhodla, že půjdu do Strážnice. Na design, ale
oděvnictví mě taky baví. V dětství mě lákala i učitelka, ale to bych musela udělat maturitu
a přijímačky na vysokou školu. Ale nejvíc mě baví tancování a zpívání, to by mě taky
do budoucna hodně bavilo. Nebylo by špatné otevřít si své vlastní studio na tancování pro
malé děti, asi bych se věnovala folklóru. Ale zase na druhou stranu je tady ještě to zpívání.
Ano vím, jsem velice nerozhodný člověk, ale kdo ví, jak se věci budou vyvíjet za pár let.
Martin Srubjan
Přihlášku asi podám na obor mechanik – seřizovač CNC strojů do Uherského Hradiště
a Uherského Brodu. Když udělám maturitu a budu mít slušné známky, tak bych to možná
zkusil na vysokou školu, ale to ještě nevím, zatím to na studium na vysoké škole nevypadá.
Třeba se trochu bouchnu do hlavy a začnu se pořádně učit. Toto povolání obnáší hodně
zručnosti třeba na počítači s programy, na kterých se kreslí součástky a jiné věci. Taky bych
Šk
K
lní ro
měl umět pracovat na soustruhu a na frézce, to všechno by
mě měli naučit na střední škole. Takové plus nebo minus na
práci? Na to je těžké odpovědět z toho důvodu, protože
nevím, na jakou pozici bych se dostal. Já si to představuju
takhle: buď můžu sedět u počítače nebo můžu stát u CNC
strojů a programovat nebo pracovat na soustruhu. To se
ještě neví. Byl jsem na obou školách na Dnu otevřených
dveří a moc se mi tam líbilo.
Matěj Jakubíček
Já podávám obě přihlášky na Střední průmyslovou školu
chemickou v Brně. Obor, který jsem si vybral, je aplikovaná
chemie a z něj vychází povolání analytický chemik. Vybral jsem si
toto povolání proto, že mě baví matematika i chemie. V tomto
vědním oboru se obě disciplíny prolínají. Jak se svět zdokonaluje,
je čím dál víc všemožných továren a ve většině z nich je potřeba
povolání analytický chemik. Tudíž je to téměř jisté zaměstnání s ne
zrovna nejhorším platem.
Nikola Jurenová
Mé budoucí povolání by měl být masér nebo voják. Nejvíce mě zaujal voják
z povolání, protože málo lidí se dostane na vojenskou školu v Moravské Třebové. Většina lidí
neprojde přes vojenskou nemocnici, kde probíhá vyšetření celého těla. Byli jsme i na Dnu
otevřených dveří, který se konal v lednu. Tam jsme
se dozvěděli mnoho zajímavých informací o tomto
povolání a co se školou souvisí. Druhé povolání,
které jsem si vybrala, by měl být rekondiční
a sportovní masér v Rýmařově. Toto povolání mě
zaujalo kvůli tomu, že mě baví masírovat a také
jsem za to chválena. Pokud se dostanu na
vojenskou školu, chtěla bych celé čtyři roky na
sobě makat a podat nejlepší výkon a po maturitě
odcestovat do zahraničí, nejlépe někam k moři a tam si zařídit vlastní salon. Líbilo by se mi
také masírovat turisty na nějaké velké lodi.
Milí čtenáři,
přejeme vám všem, kteří čtete tyto řádky, krásné prázdniny plné sluníčka a pohody. Dětem,
aby si prázdniny užívaly u vody, rodičům, aby si odpočinuli od každodenních příprav svých
ratolestí na výuku, zaměstnancům školy, aby nabrali nové síly do dalšího školního roku
a všem ostatním, aby si léto vychutnali naplno.
A aby ten zbývající čas do prázdnin rychleji utíkal, připravili jsme pro vás ještě
dvoustranu plnou zábavy.
Vaše redakce
Šk
K
lní ro
Poznáš ve skrývačkách 7. třídy vyjmenovaná slova?
Včera odpoledne běhalo u nedaleké lípy tele.
Neobvyklé výstavy dračích hrníčků se konaly v daleké cizině.
 Jitka Malečíková
Tyto pasy na zemi musely někomu vypadnout z kapes kabátu.
 František Gregor
Nás se na to neptejte, my špatně vidíme.
Na závodech dívky tak rychle běhaly, že jim nohy div neupadly.
 Vanesa Poláková
Postavil by celý komín sám.
Konečně nastal tak dlouho očekávaný nový rok.
Kdyby strýc přišel dřív, počkal by mě na nádraží.
Nový rok jsme slavili na horách.

Denisa Petříková
Slepý rád poslouchá vážnou hudbu.
 Roman Prachař
Sousedky zajistily, že tam všichni půjdeme.
 Martina Strachotová
Žaneto, pýr je velice škodlivý plevel.
Dlouhé zlaté vlasy patřily dívce jménem Zlatovláska.
Kéž by strýc byl malíř!

Patrik Orsák
Při závodě odpadly podkovy drahému koni.
Hloupý chatař Josef nechal odemčenou chatu a odjel domů.

Natalia Zelenková
Písmenková omalovánka
Šk
K
lní ro
Matematické hrátky
Zkusme doplnit místo otazníku
obrázek tak, aby byla zadaná
rovnice platná.
Plocha obyčejného čtverce se
dá složit i ze čtyř stejně v
písmen. O jaké písmeno se
jedná? Existuje i jiné než I.
písmeno
Nakreslit domeček jedním
tahem už určitě všichni umíme.
Co takhle zkusit nakreslit
osmicípou hvězdu, bez křížení
a zdvojování?
Příjemnou prázdninovou zábavu a odpočinek Vám všem přeje Marcela Krajčová
Šk
K
lní ro
Ročník 5, číslo 2, školní rok 2014/2015
Na přípravě článků se podíleli všichni učitelé a žáci školy
Výroba a tisk: ZŠ Kuželov
Grafická úprava: Petra Horáčková
Děkujeme za spolupráci: Ing. Pavel Gráf
Počet výtisků: 95 kusů
Šk
K
lní ro