mistri poradu konali, padesát moudrých vybrali a prikázali jim jet k

1465
1470
1475
1480
1485
1490
mistri poradu konali,
padesát moudrých vybrali
a prikázali jim jet k dvoru.
Tito pak po svém názoru
pocali o všem mudrovat,
mezi sebou disputovat,
rokovat o tom a prít se,
takto k sobe hovorice:
"Co si máme vybrat z toho?
Možná má císar nekoho,
komu težko lze celiti,
a ten se chce s námi príti.
Ci k problému prilišnému
je nás treba." Tak k pyšnému
císari mistri pribyli.
Tomu ihned oznámili,
že prijeli ucenci ti
a chtejí pred nej predstoupiti.
Císar slyše tyto zvesti,
kázal je k sobe uvésti.
Když prišli na jeho žádost,
tu zažehla velká radost
srdce toho muže zlého,
i povstav ihned z trunu svého,
všechny privítal srdecne.
Mistri dík mu vzdali vdecne,
až k zemi pochýlili hlavy
a pak rekli: ,,6 laskavý
cisari, povez nám pouze,
jaká je to náhlá nouze,
žes nám k dvoru kázal jíti,
78
1495
1500
1505
1510
1515
1520
dalekou pout podstoupiti?
Vyjev nám nyní své práni!"
Císar pravil bez meškáni:
"Nebyli jste darmo zváni.
Je tu dívka, vzácní páni,
krásná, prevelmi ucená,
tak rozumem obdarená,
že lze steží povedeti,
co všechno chová v pameti,
jak rozvážná je moudrost jej!.
Neslyšel jsem duvtipneji,
obratneji slova sprádat,
moudreji o všem vykládat;
vezte, bystrá je nadmíru.
Vyznává však jinou víru,
než nám byla porucena:
verí v Krista, je pokrtena,
naše bohy nenávidí;
to slyšelo již mnoho lidi.
Tím mi težkou bolest cini.
Proto vás všechny prosím nyní:
konejte co nejsnažneji,
v disputaci pokorte ji,
odvedte ji z bludné cesty.
Já pak statky, hrady, mesty
obdarím vás neprodlene,
že se .budou té odmene
diviti po celé zemi.
Sto let veku pridáte mi,
jestliže ji tentokráte
v disputaci prehádáte;
zplesám velikou radostí."
79
1525
1530
1535
1540
1545
1550
1555
Tu povstal jeden z nich a zlosti
zabouril jak jatý besem,
rka: "Císari, proto jsme sem
prišli ve velikém spechu,
abys nás vydal posmechu?
Zde náš um prec nemá místa!
Vím, že by ji dozajista
- jakkoli neni prítomna premohla i veda skromná
nejmenšího z našich sluhu.
Nicméne dokázat mohu,
že nejsme nehodni své slávy.
Nechat se panna dostavi,
at stane pred naši tvári.
Troufám si tvrdit, cisari,
že bude ta Katerina
vždy poslušná jako trtina
tvé vule a tvého práni.
Vez, že po tom rozmlouváni
sama musí doznat zcela,
že co živa neslyšela
tolik moudrosti najednou."
Svatou Katerinu bednou
strážili u její cely. .
Když poslové uslyšeli
tu rec horlivou, šli za ni
a zpravili ji bez meškání,
že se musí prichystati
k disputaci s padesáti
mistry, kterí prišli z dáli.
Zvedevši to, ani malý
80
1560
1565
1570
1575
1580
1585
zármutek nepodtila,
pevnosti se obrnila,
mysl svoji utvrdila
a svuj osud položila
do rukou Ježiše Krista;
srdcem zbožná, duši cistá,
v spravedlivé vire stálá,
vzhlédla k nebi, zavolala:
,,6 prevysoká moudrosti!
6 šlechetnosti šlechetnosti!
Vecný dome vši radosti!
Spanilá ušlechtilosti!
6 poklade nad poklady!
Velikosti boži vlády!
Všech veci cisari pravý!
Spasiteli muj laskavý!
Sem ze svého trunu shlédni,
na mne, svou pannu, pohlédni,
vlož do mého srdce slavnou
mysl a do úst mých správnou
rec, která by dobre znela,
jak bych já poprávu chtela,
abych obstála v obrane
proti tem, kdo k mé pohane
sjeli se z veliké dáli;
jim, kdo povždy zapirali,
Kriste Ježiši, tvé jméno,
dej, at je vše pomateno
v jejich hlavách, aby bledli,
svou krivou pri neslavne vedli
a stáli s tvárí onemelou;
a poznajice pravdu celou,
81
chválu tvému jménu vzdali
a navždy pri tobe zustali."
1590
1595
1600
1605
1610
1615
Ješte neskoncila cele
tuto rec, když v její cele
stanul andel v krásném zjevu,
pri kterém nebylo hnevu,
lec plál milosti svrchovanou,
a povedel ji: "Milá panno
Bohu drahá, zanech smutku!
Co pravim, je pravdou vskutku:
v nicem nejsi pomíjena,
prosba tvá je vyslyšena.
Svým sokum se postav rovne,
v své víre stuj usilovne,
nemej pochyby nijedné:
je s tebou Buh v noci i ve dne,
ten, pro slávu jehož jména
bud nyní k boji pripravena,
at v nem nepodlehneš slabe.
Jsem Michal, andelský hrabe,
k dustojenstvi vyvýšený.
Mne sem na jisté znamení,
že je s tebou, Buh vypravil,
abych ti zvestoval a pravil
to poselství a poruceni."
To rka, andel v okamžení
zmizel panne pred ocima.
Nato svatá Katerina
utvrdila se v odvaze,
cekajíc radostne a blaze,
kdy císar sluhy pošle za ni,
@
1620
1625
1630
1635
1640
1645
aby mistri, až v hádání
pomerí s ní svoje sily,
napríšte již nebloudili.
I sešly se velké davy
a Maxencius nelaskavý
usedl do trunu svého,
pred nímž jakož kolem neho
stáli manové nejvetší,
strehouce jeho bezpecí,
knížata, rytíri, páni,
jsoucí vazalstvím poddáni
císari a jeho domu.
Též ti mistri prišli k tomu,
pyšne do lavic usedli,
nadmiru zpupne si vedli,
vynášejíce okázale
své dustojenství nemalé
a vedení všelijaké.
Tu kázal císar, aby také
predstoupila dívka jatá.
Nato Katerina svatá
nábožne a zmíry smele
ze svých rucek na svém tele
složila obraz prekrásný,
svatý kríŽ, který je spásný
pro každého, kdo jej vzývá;
a s tím znamením horlivá
vyšla panna ze žaláre
pred Maxencia císare,
svou pri chtejte hájit tvrde.
83
1650
1655
1660
1665
1670
1675
Ty mistry, kterí též hrde
a s náramnou pýchou vstali,
pojal zmatek neskonalý,
všichni zmlkli v okaffiŽenf
jako nemotou raneni,
hledice na krásu její,
neb tu stála Ubezneji,
než kdy mohli uvideti
starcové jakož i deti.
Císarské hrozby nedbajic
a nadeji v Boha majfc,
pohlédla na mistry tyto,
rkouc: "Co stojíte? Kdyby to
neucený muž ucinil,
z hlouposti by se obvinil.
Vaše pre však dosud ceká.
Proto jste prišli z daleka,
naléhave vyžádáni,
velikou prosbou vyzváni,
abyste tu mlcky stáli
a svou ucenost se báli
ukázati, nechtejfce
ztratit pri a doufajíce,
že vám císar bude vdecne
dekovat nyní i vecne?
Kde je vaše vychloubání?
Beda vám, ubozí páni!
Svou cest chcete takto ztratit
a mlcením ji zatratit?"
Tehdy mistr nejpyšnejší,
v naukách nejkovanejší
84
1680
1685
1690
1695
1700
1705
1710
vystoupil pred druhy svými,
prave: "Panno, tvé reci my
jsme vyslechli, lec vzápetí
chteli bychom te primeti
k obširnejšimu výkladu,
nebot my jsme do úpadu
putovali z velké dáli,
bychom tu disputovali;
chceš-li k tomu svolná býti,
rac nyní rec zapociti."
Svatá Katerina žive
pravila: "Slyšte bedlive,
svou rec zapocnu bez bázne.
Toto vám pravim durazne:
Když jsem rizením osudu
vyrostla v pohanském bludu,
moudrou nauku všelikou
a ucenost prevelikou,
štastna v srdci, chápala jsem;
lec tu jsem poznala pred casem,
že jsem byla obluzena.
I byla jsem probuzena
svátosti J ežiše Krista,
a pokrtena co panna cistá
žila jsem v jeho milosti,
pro niž lesk lidské ucenosti,
všechny disputace plané,
plytké dukazy konané
v sporech a mrháni slovy
dle vedy Aristotelovy,
vše jsem hodila za hlavu.
85
1715
1720
1725
1730
1735
1740
Neb mohu ríci poprávu:
pranic v tech moudrostech není,
co by prineslo spasení
jen jedné jediné duši.
V svém blaženství vám do uší
biji slovem nesmlouvavým,
a o sobe nyní pravím,
že nevím, neznám nic jiného
nežli jeho jediného,
v kterém naveky se dává
ucenost a moudrost pravá
a tem, kdo verí skutecne,
poklad blaženosti vecné:
]ežíše Krista, mého Boha,
který je radost premnohá
a studna vecné laskavosti,
který ve své slitovnosti
z výsosti nebes sestoupil,
aby cloveka vykoupil,
jefiŽto byl dáblem obluzen,
z rajské rozkoše vypuzen,
a tím vecnou radost ztratil.
Proto, aby mu navrátil
dávná nebeská bydlení,
milosti, jíž konce není,
užil svým nezvratným chtením,
když, jsa Bohem nespatreným,
chtel se zjevným uciniti,
a z panny rácil telo vzíti,
tak aby v této osobe
trval v telesné podobe
božství a lidství svazek pevný,
86
1745
1750
1755
1760
1765
1770
a byl Buh patrný a zjevný.
Co pravím, mejte za jisté:
cistý ciste z panny cisté,
kterou si zvolil za matku,
prišel k nám v moudrém úradlm
jako clovek i Buh pravý.
V neho muj rozumpremítavý
i srdce mé vkládá víru,
on to je, Pan všehomíru,
muj prorok i mé ctné chtení,
on je má pre, mé umení,
muj stvoritel, má nadeje,
on mi mé vítezství preje,
je muj rozum i má žádost,
muj prímluvcí i má radost,
on je mé ucení správné,
on je mé spasení slavné.
V nem je všechno rádem spjato,
velmi snadno vykoná to,
že ty, kdo v nej chvalne verí,
at jsou poctem kolikerí,
poteší a dá jim spásu.
Proto vši silou svého hlasu
chci ho velebit vesele,.
dokavad mám duši v tele."
Tu ten mistr pravil stoje:
"Veliká je moudrost tvoje,
panno, veru mluvíš pekne!
Zda nám však tvuj duvtip rekne:
když tvuj Buh má nad všim vládu,
jak pravíš ve svém výkladu,
87
1775
1780
1785
1790
1795
1800
rkouc, že vše je v jeho moci,
že panuje dnem i noci,
že není druhého v nebi,
proc mu bylo zapotrebí,
když kraloval nad vším vekem,
že se narodil clovekem,
chodil po svete v chudobe
a z vlastní vule urcil sobe
v mukách na kríži zemríti?
To mi musíš objasniti,
mám-li bezpecne poznati,
proc se to muselo státi,
že se tak sklonil v pokore,
treba panoval nahore
v svém božství, v nemž pomoc snadna.
Povez mi to, panno vnadná,
rekni, jak to býti muže ?"
Katerina jako ruže
vprostred léta vzkvetlá stála;
jako by se pousmála,
když pravila mistru nyní:
"Ú jak váš rozum zastíní
slova, jež nenávidíte.
Což se pranic nestydíte
za ty své jalové reci,
když jako mistri nejvetší
až z východu jste vybráni?
Ú jak jste premistrováni!
Zlá hanba vás poskvrnila!
Vždyt i premoudrá- Sybila,
ac Rímanka narozením,
-'88'·~
1805
1810
1815
1820
1825
1830
1835
prece vešteckýDl videDÚDl
Boha spatrila a znala
a o neDl prorokovala:
,Zrela jseDl v slunci stojící
pannu, syna hýckající
v nárucí, a ten byl krásný.
Pod nohaDla Dlesíc jasný
ležel jí a vše, nac svití.'
To, nac nelze popatriti
lidskýDl okeDl, u videní
uzrela a bez prodlení
v Dloudré jistote vedela,
že Buh z panenského tela
prijDle podobu patrnou.
Kdo z vás hanbou nezatrnou?
Neb znala Boha, treba žena,
a vy, Dlistri podle jDléna,
Boha poznat nesvedete.
POViDlváDl, nac se tážete,
pravdu vyjevíDl váDl rázeDl.
Ten Buh, který prišel na zeDl,
byl dokonalost bez vady
a nebylo lze, aby vlády
ci blaženstvi DlUpribylo:
Bohu povždy dobre bylo.
Bez konce a bez pocátku
nižádného nedostatku
neDlel a nebude Dlíti.
Proto váDl chci objasniti,
z jaké príciny se dálo
to, o ceDl vy veru Dlálo
vite, a to Dlne je lito.
89
1840
1845
1850
1855
1860
1865
Nebot mne je již odkryto,
jak znát svého spasitele,
své duše vykupitele,
jehož všemohoucí božství
trvá v nezmereném množství,
tak rozsáhlé, tak objemné,
že lidské vedení temné
jeho moc a vládu nezná.
Kde vpocátek, kde konec má
bytí vecne trvající,
jeho základ, jeho špici,
jeho délku, jeho širost,
jeho hustotu a cirost,
jeho vysokost a nízkost,
jeho dalekost a blízkost,
jeho úhly, jeho oblost,
jeho malost i ohromnost
žádný rozum nerozváží,
aniž se nekdy odváží
necí srdce v pýše bloudit
a tak ci onak o tom soudit,
to ci ono o tom ríci.
On je nad vším panující
Buh všemocný, Buh veliký,
jeho chválí tvor všeliký,
a s ním i já v jednohlase.
Nejucenejší z vás ptá se,
rka: ,Což bylo treba toho
Bohu, že trpel tak mnoho
strádání pro lidskou spásu?'
Na to odpovím zavcasu.
V Bohu je od veku dána
90
1870
1875
1880
1885
1890
1895
1900
plná Láska svrchovaná,
pouze v ni však boží Sila
prebývati neminila,
chtic, aby byl clovek stvoren.
Tu plného božství koren,
ryzí Moudrost, Buh jediný
odkryl a cloveka z hlíny
stvoril a usadil v ráji,
rka: ,Plod se!' A vše v tom kraji
dal mu, vše, co zeme plodí,
co létá, plave, ci chodi,
pro užitek jeho tela,
a do rukou mu vložil zcela
všechnu moc, príbytek vecný,
svobodu pravou. Když, nevdecný,
sveden podlým neprítelem,
clovek klesl, tu ortelem
božím byl navždy zatracen,
a jinak k spáse navrácen
nemohl být nikdo živý,
nežli že Buh milostivý
z úradku moudrosti vecné
chtel a musil se skutecne
z cisté panny naroditi,
nechteje pravde uškoditi,
ani zanechat v strádánf
ty, kdo pro plané poznáni
pyšne radost promarnili
a do pekel se proborili
pro Luciferovu zlobu.
Pak proroci v ruznou dobu
pronesli proroctví mnohá
91
1905
1910
1915
1920
1925
1930
zvestující príchod Boha,
moudre, prípadne mluvfce,
na nebesa vzhližejice,
volajice ve dne v noci:
,Prijd, prijd a rac nám pomoci
v trápení!' A tak se stalo.
Co se ríkalo a psalo,
to vše splnil milostive.
Král David lkal úpenlive,
touže po nem: ,Bože vecný!
Na svuj lid nedostatecný
pohlédni, naklon nebesa,
sestup dolu spásu nesa,
hor se dotkni, necht kour plyne
údolím.' Tak pravil, míne,
aby žár pekel zaplavil.
Také Jeremiáš pravil:
,Velký, všemohoucí Bože!
Vyvol si telesné lože,
pospeš, nechat se to stane,
nebot v nás již touha plane,
rozevri nebeské brány,
sestup k nám, ocekávaný,
prijd k nám se svou slitovností!'
Též Izaiáš nám k radosti
vzácný výrok propovedel,
jejž od svatého Ducha zvedel,
rka: ,Prut z korene lessova
vzejde, z rodu Davidova;
aj, bude pocat v cisté panne
syn, který nám zvestován je,
a bude slouti podle jména
92
1935
1940
1945
1950
1955
1960
Emanuel, to,znamená
andel porady veliké.'
Tak se proroctvi všeliké
jeho zrozeni dotýká.
Když na prvniho smrtelnika,
jenž jeho príkazu nedbal,
navždy padla jeho kletba,
když zavržen byl kletbou touto,
tu nemohl ono pouto
zrušit nikdo nežli práve
ten, který o to laskave
usiloval božskou silou.
Marn, pannu cistou, milou,
sobe vyvolil za matku
a poslal k ní na pocátku
Gabriela archandela,
jenž ji ta poselstvi celá
zvestoval ve vši dustojnosti,
rka: ,Zdrávas, plná milosti!
Vez, Buh je s tebou zajisté.'
Nato Buh v to telo cisté
vstoupil skrze její ucho,
odel se v to vzácné roucho
a nikterak je nepoškodil,
až se z cisté panny zrodil
a chodil pak po zemi této.
A tak jako stalo se to
zlo, že od veku do veku
odnal spaseni cloveku,
tak je musil zvrátit zase,
a proto na križ rozepjal se,
s pokorou na nej vystoupil,
93
1965
1970
1975
1980
aby dedicne vykoupil
cloveka svou drahou krvL
Zemrel a zustal den prvý
i druhý v hrobe ležeti;
až vstal z mrtvých na den tretí,
zlomil zlovolnou lest pekla,
která cloveka zavlekla
skrz jablko do zkázy vecné.
Svým príchodem nám bezpecne
navždy navrátil spasení.
Vezte, že to jinak není,
než jak jsem vám vyložila.")
Mistri rekli: "Panno milá,
povez, poté co z mrtvých vstal
a dáblu potupu zchystal,
cloveka odnal lsti pekla,
kam odešel? Zda bys nám rekla:
ješte na svete pobývá ?"
Katerina spravedlivá
dela: "Ne, po svém vzkríšení
1985 nepobyl zde než okamžení,
jen k apoštolum, které ucil,
pricházel. Pak jim porucil
. po svete se rozejíti,
víru kázati a krtíti
1990 ve jménu Otce nebeského,
Syna i Ducha svatého,
trojjediného Hospodina,
rka: ,Každá duše jediná,
jež uverí a krtena bude,
1995 spásy naveky dobude.'
(91
17
2000
2005
2010
2015
2020
2025
Potom vystoupil na nebe
a zustavil nám místo sebe
svoje telo a krev svatou,
abychom jemu odplatou
povždy sloužili, obeti
konajíce, a v pameti
nesli jeho umírání,
dekujíce bez ustání,
že nás, prevzácný, uzdravil
a bolesti vecné zbavil.
Tam je: na trune sedící
Bohu Otci po pravici;
odkud vyšel, tam šel zpátky
a odtud zas za cas krátký
prijde s hnevem, a pak všude
živé i mrtvé soudit bude;
s hnevem prijde, a pak k sobe
povolá ty, kdo spali v hrobe,
dá jim v tele z mrtvých vstáti
a z cinu svých se zpovídati.
Tehdy padne žalost hrozná
na každého, který pozná,
že neplnil vuli jeho,
nebot bude zbaven všeho
dobrého a všeho smíchu,
pujde s bremenem svých hríchu
vlevo, jat hruzou z rozsudku,
a vir pekelného smutku
naveky ho již uchvátí.
Dobrí se však budou smáti,
dekujíce Bohu svorne,
že jeho vuli pokorne
95
2030
2035
2040
2045
2050
2055
plnili, dokud v svete žili,
bludné víry se zbavili
a vysloužili si tak dosti
jeho budoucí radosti.
Tito nepoznají smutku,
lec podle svých dobrých skutku
stanou u jeho pravice,
s nim v radost vecnou putujice."
Mistri rekli: ,,6 spanilá
panno moudrá, Bohu milá!
Povez nám, bud té milosti:
jaké jsou to nezbytnosti?
Nechápeme z výkladu tvých,
proc musí všichni vstát z mrtvých
a proc musí být souzeni.
Proc již na tom dosti není,
je-li clovek smrti stržen,
by byl spasen ci zavržen?
Proc musí na sebe bráti
telo a z hrobu vstávati?"
I pravila jim bez váhání:
"Buh nás skrze zmrtvýchvstání
dokonalými uciní.
To vám rozumove nyní
objasním. Buh, král nad králi,
je na všem, ve všem dokonalý.
V nicem nemá nedostatek,
lec je nemenný pocátek,
z nehož se všecicko dává,
a prece v nem vše zustává.
96
2060
2065
2070
2075
2080
2085
A je též telesné podstaty,
dokonalý clovek pravý.
Vezte, že všude plno je ho,
sY.rzeneho, v nem a z neho
všechno jest. Též vedet vám dám,
proc byl clovekem zván Adam
a každý z nás tak po nem sluje.
Ta vec se tak vysvetluje,
že zde mel zlo a strastí dosti
a tam mu vzejde vek radosti.
Proto kdyby duše dlela
v nebesích zbavena tela,
nebyla by dokonalá,
neb zde za pána prijala
své telo v božím obraze,
podle nehož je mu blaze.
Vedle duše telo stane,
až k soudu z mrtvých povstane,
a jestli sloužily zde správne,
tehdy z boží vule slavne
dostane se jim odmeny,
že nebudou již rozdeleny,
lec jak jsme vzešli z Boha svého,
tak my také skrze neho
staneme se dokonalí,
bychom se v nem s ním poznali
a došli tak radosti vecné.
I vy, jemu k vuli, vdecne
svou dokonalost hledejte,
rozumem za dobrem spejte,
k bludum obratte se zády,
uverte podle mé rady,
97
2090
2095
2100
2105
2110
2115
2120
pamatujte na ta slova,
jež Buh skrze prorokova
ústa del a dal nám znáti,
že moudrost moudrých zatratí
a že chytrost chytrých zdolá.
Mými ústy Buh vás volá:
jeho vzývejte, ne modly,
nebot jsou jen podvod podlý,
a to prorok dobre vedel,
když o nich toto povedel:
,Ústa mají, slova nedí,
oci mají, a nehledí,
osleplé jsou jejich zraky;
a byt ruce mely taky,
ke hmatáni nedostací;
nohy mají, a nekrácí;
nosy mají, a nevoní;
v uších hlas jim nezazvoni;
hrdla dosti pekná mají,
avšak jimi nevolají:
jim podobni budou, kterí
delají je a v ne verí,
v bludu jsouce, blud cinice.'
Proto již neživte vice
blud a pridržte se ctnosti:
tak svrchované moudrosti
všichni budete úcastní
a v náruci boží štastní."
Když panna ty reci zcela
domluvila, tak jak chtela,
a s tim jiného též mnoho
98
2125
2130
2135
2140
2145
2150
(já však nejsem mocen toho,
nemoha se meriti s ni),
ocitli se mistri v tísni,
zmfry byli prestrašeni.
Všichni stáli zahanbeni,
omráceni bezpochyby,
takže každý jako kdyby
s ocima v sloup vzhuru hledel.
Nebot žádný z nich nevedel
a nesvedl na to znova
ríci nejmenšího slova,
jak by mu v ústech zatvrdlo,
jenom každý jazyk v hrdlo
zatáhl a hlavu schýlil.
Tehdy se císar rozcilil
vztekem, povstal na svém trune
a hnevive vzkrikl na ne:
,,6 vy prehanebná roto!
6 cožpak jsou mistri toto?
Tupí, jako drevo hloup1!
Co stojíte jako sloupy,
oslepli a zdreveneU,
ohluchli a onemeli,
slova ríci nesvedete,
nesmejete se, neplácete,
jenom koktáte kysele.
Cožpak ten váš rozum cele
pouhá ženicka popletla,
všechny dukazy vám smetla,
že stojite s hloupou tvári?"
99
2155
2160
2165
2170
2175
2180
Jeden z nich pravil: "Císari,
zloba tvá nás z mdloby vzbouzí,
necht nám však již neostouzí
pravdu, již slyšíme sami.
Všichni mistri jsou nám známi
po všem svete, avšak ani
jediný z nich pri hádáni
nemohl se odvážiti
žádnému z nás postaviti
a být jiného názoru;
pokud presto nekdo v sporu
nekomu z nás protirecil,
ten ho již z pýchy vylécil
a svou recí tak ho zdeptal,
že se více na nic neptal.
Co se však té dívky týká,
veru, neni tu recníka,
který by obstál vedle ni,
nebot jejího uceni
se mé srdce velmi bojí
a muj rozum presahují
její slova nabádavá.
Ten rozum mi našeptává,
že to ne duše smrtelná
dí ta slova spasitelná,
lec ona velebnost mocná,
všem vericím nápomocná,
kterou nyni poznáváme
a které se poddáváme:.
Duch svatý, jenž do ni vstoupil,
ten nás zlekal a oloupil
o náš duvtip dozajista,
100
2185
2190
2195
2200
2205
2210
ten, jejž chválí panna cistá.
Ucenost nám nepomuže,
falešná rec nic nezmuže,
nelze nám dál žíti v bludu.
Proto mlcet již nebudu,
císari, povim to rázne:
vidime již bez vší bázne,
že jsme z cesty bludu sešli.
Proto vez, neukážeš-li
modlu a viru cistejší,
která by byla jistejší,
nežli je stav, v nemž prebýváš,
pak nadarmo nás vyzýváš,
tvá milost nás již neomýlí,
pohled svuj jsme obrátili
v mysli verné, v srdci cistém
za milým JeŽÍšem Kristem;
on je Boží Syn, jak zrime,
v nem jednoho Boha ctime,
v nem je moc a poklad ctnosti
na veky a do vecnosti."
Císar slyše to, co rfkal,
sedl, hnevem se zalykal,
z cela stíral si pot dlaní.
K hrozným cinum odhodlaný,
jektaje jakoby chladem,
ohen zažehnout pod hradem
rozkázal co nejspešneji,
rka: "Svatosti dojít chtejí
tim, že haní naše bohy!"
Svázavše jim ruce, nohy,
101
vrhli je do žhavé lázne.
Avšak oni bez vši bázne
prijali ortel strašlivý,
divciných slov pametlivi.
I byli mUžové svati
korunováni, prijati
2220 s Bohem do nebeské slávy.
Tehdy uvidely davy
velký div a zázrak krásný:
všichni ~i mistri vehlasni
leželi tu jako spice,
nebot plameny hranice
r225 nezžehly jim roucho, vlasy,
avšak byli plni krásy.
To je pravda cistá, celá.
Za noci pak jejich tela
2230 krestané ctne pochovali
a všichni za ne chválu vzdali
Ježiši Kristu laskavému,
svému Bohu všemocnému.
2215
2235
2240
Když videl tu vec vykonánu,
zle pohlédnuv na tu pannu,.
císar zaúpel strašlive,
veliký hnev v srdci žive,
že tak pevne verí v Boha,
a žádnou obranu nemoha
proti té panne nalézti,
kázal sluhum ji odvésti
a muciti bez slitování.
Ti sluhové bez meškáni,
žádný ostych neznajice,
(102
2270
chopili se té svetice,
svlékli z nežné panny šaty
a pocali ji bicovati.
A ty bice tak spleteny
byly, jak je rozlicený
císar kázal zhotoviti,
chteje pannu obrátiti
zpet na bludnou víru svoji:
Každý bic mel žílu troji
z hrubých ž{ni ukroucenou
a dole uzlem zakoncenou
dle rozkazu císarova;
ty uzly pak do olova
byly obratne zality
a v tech oluvkách byly skryty
hácky ostré jako jeh1~.
A když ti katané zvrhli
to krásné telo bicovali,
tam, kde žily nesedraly
z neho kuži, v priští chvili
težké uzly rozrazily
hebkou kuži mladé panny;
až pak do krvavé rány
ostré hácky se zataly
a maso z tela vyrvaly,
derouce je bez ustáni.
2275
Ó Kriste, jaké podíváni
na pannu zaslibenou tobe,
jež v prepychu byla v dobe
mladosti u Kosta krále,
jediná ve cti a chvále,
2245
2250
2255
2260
2265
103)
2280
matkou ctnostne vychována,
kde ani bolest, ani rána
nižádná ji nepotkala,
kde pohanu nepoznala,
avšak jak prísluší dceri,
jež je otci i materi
jedináckem, mela dosti
všeho zboží a v hojnosti
mela zeme, hrady, mesta.
2300
Ježiši, kterak tvá nevesta
žalostne stála obnažena
k vetší sláve tvého jména,
jak ti prislfbila kdysi,
mimo tebe nechtejfc si
vyvolit jiného chote.
Proto težká muka pro te
ráda pokorne trpela,
neb hebkosti toho tela
katané nelitovali,
tu žádoucí kuži drali
svými bici ze vší sily,
takže zrels od každé žily
stopu v kuži krví psánu
a nejednu krutou ránu
na jejím precistém tele.
2305
Tak nesla pro svého prítele
na znamenf verné lásky
z šesti barev cisté pásky,
jako milá pro milého
nosí verne barvy jeho.
2285
2290
2295
104
2310
2315
2320
2325
2330
2335
Prvm barvu v obliceji
nesla, nebot licka její,
jež kvetla v bílé a v cerveni,
zmenivše, se z utrpení,
krve sice nepozbyvše,
ale svou krásu zttativše,
zelenala se ted studem,
že pred tím pohanským bludem
stála donaha svlecena.
Vroucí láskou naplnena,
sepjavši své ruce k sobe,
zavrevši své oci obe,
mlcky nachýlila hlavu.
Tak ji pohané, únavu
neznajice, bicovali
a od jejich ran stékaly
jí zárné slzy z ocí jasných
v,horkých krupejích po krásných
tvárích pro bolest zbesilou.
Druhou barvu nesla bílou
za nadeji pro svet zdejši.
Ba, které kdy byl milejší
který chot nežli té drahé,
když její bUé telo nahé
skvelo se tu pred pohany
a na nem zakvítaly rány
svatou krvavou cervení,
již pacholci zlorecení
zkropili tu belost skvoucf.
Mezi tím mnohou kvetoucí
krví orosenou ruži
bylo zrít v mase i v kuži,
105
trc
2340
2345
2350
2355
2360
2365
jak se hácky v telo vtaly
a ji od kosti vyrvaly
a na povrchu zustaviIy:
uvadnuvši pak za chvíli,
cernala se bolestive.
Pátou barvu žalostive
nesla kvuli své vernosti
svému ženichu k libosti
jako služka Boha Syna.
Nejedna zlá podlitina
mukou k srdci ji dolehla,
pod kuži krví nabehla,
temnemodre zbarvila se
a mezi rány rozlila se,
kamkoli kat míril bicem.
Neuverím tomu v nicem,
že by nyní která panna
byla tak choti oddána,
tak verna v milostné touze,
aby pron celila pouze
jedné z ran, jichž Katerina,
milá dcera materina,
mnoho set na sobe mela.
V šestou barvu pak dospela
a týž význam pripjala si,
v nemž jeji Ubezné vlasy
také zde muka trpely,
vlasy, jež se dráže skvely
nežli všechno zlato zeme.
Ty pocuchány daremne
chvely se po její šiji
a tam, kde ty bice biji,
1106
2370
2375
2380
2385
2390
2395
mezi žíne zapleteny,
s kuží byly vytrženy,
a když bice švihly zase,
zustávaly vbity v mase,
a tu v krvi se blýskaly.
Tak ty svaté barvy plály
na té panne zbicované
v mase i v podlité ráne,
bíle, cerne a zelene,
modre, žlute a cervenc,
každá v své vlastní podstate.
i
Ach, to láska tu bohate
všechny stany své rozbila,
že ta panna Bohu milá
muže strpeti to bití!
Drahé lzoldy napití
predtím bylo jí podáno,
když ve snách bylo dokonáno
její snoubení s Tristanem,
jenž je nad vši vecí pánem
a nad nejž není druhého.
Již jiskra Ducha svatého
v srdci ohen roznítila.
Proto, ac slzy ronila
prehorce z jasného oka,
pres tu úzkost, pres ta muka,
její srdce ani málo
v té zlé chvíli neváhalo,
toliko volalo Boha.
A když pacholci muka mnohá
107
2400
2405
2410
2415
2420
2425
2430
zpúsobili panne bici,
šli k císari ti trapici,
rkouce v strachu: "Pane, co s ni?"
Maxencius, již úzkostný,
vstal, rukávy si vykasal,
rychle odvést ji prikázal
v žalár temný, velmi chladný,
nad nejž horši nebyl žádný,
nebot do neho nikoho
neuvrhli nežli toho,
kdo se natolik provinil,
že jen smrti vše odcinil.
Tam krásnou pannu jako v hrobe
uzamkli. Cisar dal k sobe
dvanáct rytirú privésti
a rozkázal jim, hroze tresty,
aby oblékli brnení
a tu pannu bez prodlení
strežili jak oko v hlave;
aby, dokud v cele tmavé
bude se ta panna trápit,
ani najist, ani napit
sebeméne ji nedali,
žádný dar neprijimali
od správce anebo rádce,
kdyby chteli byt nakrátce
lékare poslati za ní.
Ti rytíri bez váhání
o tom všem se uradili
a stráž pred celu postavili
vznešenému vezni; pred ní
stáli potom dvanácte dní.
108
2435
2440
2445
2450
2455
2460
Tehdy chot Maxenciova,
slyšic ta strašlivá slova
a ty rozkazy urputné,
premýšlela v mysli smutné
- trebaže byla pohanka -,
proc ta vznešená krestanka
ráda strpí strasti tyto;
a velmi ji bylo líto,
co od služebnic zvedela.
Prudká touha ji prochvela;
velice si toho prála,
rozumem to zvažovala,
kterak by to ucinila,
aby etnou pannu spatrila,
aniž by ji nekdo zradil
a císari to prozradil,
nebot Maxencius v zlosti
ztrestal by ji bez milosti,
sedral by jí kuži z tela.
S touhou v srdci, nevesela,
bloudila po hrade stále.
Tehdy v jednom krásném sále
jeden rytír potkal paní.
Ten rytír byl vychovaný
ve cti, v dobrote a v právu,
ve studu a v prísném mravu,
v moudrosti a statecnosti,
v štedrosti a šlechetnosti,
tak jak se na muže sluši;
velkou mírnost choval v duši,
svou cest umel dobre hájit
109
2465
2470
2475
2480
2485
2490
a též dokázal utajit,
co mu kdo po uváženi
sdelil pod slibem mlcení.
Slul Porfyrius podle jména,
jemu byla zde sverena
veškerá moc nad úrady.
Vedl války, dával rady,
rozhodovalo všem v riši,
nad rytiri byl nejvyšši,
byl nejlépe urozený
a nad pohany vyvýšený.
Smutná královna toho dne
využila chvilky vhodné,
a kývnouc nan v tom okamžení,
rekla: "V srdci mám trápení.
Touhu nosím v nem jak ránu.
Jestli nespatrim tu pannu,
jež je v žalár vsazena, tím
všechnu radost navždy ztratím.
Tak veliká je touha moje.
Prosím, jestli možno to je,
rac mne, bednou, pouciti,
jak bych mohla ji uzríti
a mluviti s ni, treba málo.
Vez, že by mi pripadalo
velkým štestím hledet na ni."
Porfyrius bez váhání
rekl:,,6 má vzácná paní,
utiš již své naríkání!
Cožpak se mne musíš tázat?
Tvoje Milost má rozkázat
110
2495
2500
2505
2510
2515
2520
a já ihned, bez prodleni
vyplním tvé poruceni,
nemeškaje, bez odkladu.
Chceš-li však slyšet mou radu,
zde je: rozum mi ríká, že
je treba podplatit stráže,
obloudit je vlídným slovem
a sliby v prípade takovém,
aby od nás dary vzali
a mlcení zachovali
o tom, co tam cinit budem.
Tak královu hnevu ujdem."
Královna prijala radu
s povdekem, rkouc: "Všech pokladu
vzdám se ráda pro touhu svou.
Dej tem strážcum, at jsou kdo jsou,
kmáni nebo urození,
co budou chtít za vpušteni.
Jdi a vše to zarid cile
a vez, že já od té chvíle
všechen cas svého osudu
tvojí príznivkyní budu."
Nato Porfyrius vážný
šel tam, a že každý strážný
musil mu po vuli býti,
dal si od nich prislíbiti,
mile mluve neprestajne,
že prijdou-li nekdy tajne
s královnou k tomu žalári,
aby se s tou drahou tvárí
set~ali, s Qí rozmlouvali,
111
2525
2530
2535
2540
2545
2550
nic
O
tom nevyzradí králi.
Krátká jen minula doba,
tu se jedné noci oba
sešli, jak se uradili,
potaji se vytratili
a k žalári se ubirali.
Porfyrius, když tam stáli,
dvere dokorán rozevrel.
Tu obema hrdlo sevrel
oblak vune a blesk bílý,
i nenalezli v sobe sily
na nohou pred pannou státi
a dobrý vecer ji popráti;
svetlem oslepeni rázem,
na kolena klesli na zem.
Svatá Katerina milá,
moudrá, dustojná, spanilá,
tiše na ne promluvila
a v dobré vire utvrdila
vzácné hosty, rkouc: "Nedbejte,
vstante, nic se nelekejte!
Necht k vám nemluvim nadarmo:
i z vás muj Buh snimá jarmo,
ve svuj dum vás volá oba~"
Tehdy opustila mdloba
Porfyria i s královnou,
a jati touhou nevýslovnou
pristoupili k panne krásné;
i videli té záre jasné
l112
'----
2555
2560
2565
2570
2575
2580
ješte tricetkráte více
v tom žalári, kde svetice
dlela pokojná, v radosti.
Tehdy též z Boží milosti
spatrili zázraky skvelé:
uzreli, kterak andelé
v svatozári stojí pri ní,
vše k její poteše ciní,
mírní strasti milé panny,
její pohanu a rány
maží mastmi nebeskými;
tak lékari andelskými
lécil Kristus její strázen.
Tehdy královna svou bázen
smele z mysli zapudila
a k panne blíže pristoupila,
odvahy sobe dodavši.
Svatá Katerina, snavši
planoucí svatozár z cela
toho jednoho andela
a kladouc ji na královninu
hlavu, rekla: "Slyš novinu,
kterou ti mám povedeti.
Ode dneška na den tretí
muka veliká podstoupíš
a po nich v radost vecnou vstoupíš."
Tu rytír i chot císarova
opásali svá srdce znova
odvahou a veselostí,
a jsouce plni radosti
,113
2585
2590
2595
2600
2605
2610
nad tím, co tu spatrit smeli,
odešli ze svetlé cely,
rozloucivše se s tou pannou.
K Porfyriovi hned ráno
prišli mnozi mocní páni,
kterí byli mu poddáni
z titulu jeho úradu
a nad nimiž mu sveril vládu
císar, aby ve všelikém
prípade byl prostredníkem
mezi trunem a vazaly,
a tito s ním ujednali
tajnou schuzku ku rozprave
a žádali ho naléhave,
aby pred nimi neskrýval,
kde té noci sám prebýval.
Porfyrius z poctivého
úmyslu jim pravil: "Ceho
dosáhnouti, páni, chcete,
že se mne všichni tážete,
kde jsem spal, ci kde jsem bloudil,
co nového jsem vysoudil,
jaké jsem mel potešeni.
To vedet vám treba není
a nemáte proc se tázat!
Jen tolik vám chci prikázat
a poradit bez ostychu:
zanechte bludného hríchu,
ve kterém jste dosud žili,
chvalte Boha v každé chvíli,
klamným bužkum se neklante,
114
2615
2620
2625
2630
2635
2640
avšak po mém boku stante.
Opust každý bludné modly
a nedbaje nepohodlí
vzdoruj císarove zlosti,
uver v Boha na výsosti,
jenž den rozžíhá a noci
zatmívá, jenž vše má v moci,
jenž stvoril slunce i lunu,
vše rídí ze svého trunu,
od nehož svou mzdu dostanu,
pro nehož vezní tu pannu,
jejíž muka videli jste."
Když zmlkl, rytíru dve ste
odpadlo od svého bludu
a obrátilo se v studu
jak jeden muž v tu hodinu
k Ježiši Kristu Hospodinu.
Druhého dne císar zlostný,
Maxencius nelítostný,
zasedl s celou svou radou
a prikázal tu pannu mladou
privést k trunu ze žaláre.
Myslil, že již jeji záre
ztemnela a z jeji krásy
mnoho nezustalo asi,
že v žalári velmi zbledla,
když nic nepila, nejedla,
ani ji nebyly prány
léky na krvavé rány.
Když privedli pannu z cely
115
2645
2650
2655
2660
2665
2670
2675
pred nej, všichni onemeli. '.
I spatril císar vlastním okem,
že panna tak svežím krokem
k nemu krácí a tak cile,
jako by neJmenší chvíle
nepobyla ve vezení,
aniž poznala mucení.
Tu se v mysli své zasmušil:
spatril slicnost, již netušil,
rozkvetla v plnejší kráse,
nežli videl v onom case,
kdy ji poslal do vezení.
"Ach," pravil, "to jinak není,
než že špatne ji hHdali."
I kázal, aby zavolali
strážce, a když prišli v chvatu,
tu porucil svému katu
trýznit, mucit je velice,
aby netajili více,
cím se provinili v stráži,
že té panne plet jen zárí
a krásy má jak žádná jiná.
Nato svatá Katerina
pravila k císari zlému,
Maxenciovi pohanskému,
neprejic si, aby oni
bez viny trpeli pro ni
strasti a muka násilná:
"Zlý císari, jak jsou mylná
všechna tvoje podezrení;
jaké bláhové domnení,
(lÍ6
2680
2685
2690
2695
2700
2705
že mi služebnictvo tvoje
pokrmu nebo nápoje
podalo za tvými zády.
Já jsem od nikoho tady
stravy telesné nemela,
lec ten, kdo skrze andela
od hladu ochránil zcela
v jáme Ivové Daniela
u babylonského krále,
ten mi z luna svého stále
pokrm skýtal do sytosti,
naplnil mne veselostí,
milost svou neodeprel mi,
a tu já, horlivá velmi,
nežádám si mimo neho,
mého Boha, nic jiného."
Nato císar vzhlédl hnevne,
rka: "Beda ti, že tak zjevne
vysmíváš se bohum našim!
Príliš dlouho již to snáším,
nenechám si všechno Ubit!
Jedno z dvojího musí být,
vol: bud získáš, nebo ztratíš.
To od sebe neodvrátíš,
nechci to dál odkládati.
Co ted povím, to necht platí:
však te strach tvé pýchy zbaví!
Budto uznáš, že jsou praví
naši bozi, uveríš v ne,
zanecháš své pre protivné,
opustíš ty chytré klamy,
117
nebo težkými mukami
trýznena a drána budeš
a tak života pozbudeš."
2710
2715
2720
2725
2730
2735
Svatá Katerina mile,
velmi moudre a spanile
odvetila na ta slova:
"Císari, pravlm ti znova,
darmo hrozíš ve svém vzteku.
Prirozeno je cloveku,
že život zachovat žádá;
já však zreknu se ho ráda,
úpenlive si to preji,
nebot mám pevnou nadeji
a jsem si jí zcela jista,
že kdo pro Ježíše Krista
zemre ochotne, v pokore,
obdrží na jeho dvore
vecné zdraví, plnou radost.
Proto mám tu velkou žádost
a mé srdce nic nermouti,
že chci ráda smrt prijmouti
pro svého milého chote,
s nimž pak ve vecném živote
pujdu po jeho pravici
v blaženosti nekoncíci."
Jak to Maxencius slyšel,
divže o rozum neprišel,
nadul hrdlo a té svaté
panne kázal tentokráte
zchystat zvlášte zlé trápení.
t18J
2740
2745
2750
2755
2760
2765
Na své sluhy bez prodlení
krikl: "Slyšte, oc vás žádám!
Vidíte, že strašne strádám
a veliký hnev mne dávI
pro to, co ta panna praví.
Nuže, osvedcte svou píli!
Chci, abyste vymyslili
pro ni muka preukrutná.
Jen ta pomsta mi zachutná,
jen ta mé srdce uklidnI!"
Tehdy ti pohané bídní
tomu zlému k potešení
nalezli jedno mucení
kruté, krvavé, nezmerné,
tak strašlivé, tak príšerné,
že bylo neznámé zcela,
ba k lidským uším nedospela
zpráva o podobném cinu.
Tak tu prevzácnou kvetinu
ti pohané, bludní chrti,
hodlali vydati smrti,
že nechtela modlám zlatým,
dáblum ohavným, proklatým
chválu vzdát, až jejím vzdorem
císar pomátl se skorem.
"Pospešte s tím!" krikl na ne.
Tu pred mestem vprostred pláne
ctyri sloupy zarazili,
na ne kola položili,
pod ta upevnili kladky
119
2770
2775
2780
2785
2790
2795
a od nich šly tam a zpátky
provazy kolem hrídele.
A mnoho hrebu preumele
bylo vbito v každém kole
jako u bran, jimiž pole
vlácejí, když seji žita;
práve tak byla pobita
kola od pohanské sloty,
a byly tech hrebu hroty
ostré jak zbran nabroušená
Tatara ci Saracéna.
Mnoho tisícu tu stálo
a všem se to hrozné zdálo,
zdráhali se na to hledet.
Také chci ješte povedet,
jak provazy chytre spráhli,
takže když za ne zatáhli,
z onech ctyr kol se dve spolu
tocila a smerem dolu
rezala, víríce dive;
a ta druhá dve strašlive
kroužila nahoru z~se
a vše drásala v témž case.
Cožkoli mezi ne vrhli,
to ostré hreby roztrhly
a napadrt rozdrtily.
Nebyl clovek tak zavilý,
aby, vida to, neplakal.
Kdyby nekdo ptácka vlákal
mezi ty ukrutné hreby,
nevzlétl by víckrát k nebi
zpivaje a neusmrcen,
60'
2800
2805
2810
2815
2820
2825
lec rozdrásán a rozdrcen
žití pozbyl by 'úplne;
tak štepina morské vlne
v divém letu neodolá.
I pohané kol dokola
toho, co spatrí, se báli.
Tehdy pro strážce poslali.
Ti privedli tu žádoucí
pannu, ruži nevadnoucí,
k mucidlum pred lid tamejší,
aby skrze nejstrašnejší
trýzen telo došlo zkázy,
jak to žádaly rozkazy
ukrutného Maxentina.
A když svatá Katerina
tu podivnou hruzu zhlédla
a ta ohavná mucidla,
jež tu byla prichystána,
aby ona, slavná panna,
podlehla smrti nepekné nechat kdokoli z vás rekne,
zda se zaleknout nemela?
Vždyt dríve než by povedela
necí ústa sluvko jedno,
soukolí již by tu bednou
na sto kusu roztrhalo.
I poprosila, nechat málo
poseckají, jenom aby
mohl její hlásek slabý
vznésti prosbu k Hospodinu.
A pokorne v tu zlou hodinu
121
2830
2835
2840
2845
2850
2855
2860
poklekla ta dívka cistá,
doufajíc v Ježíše Krista,
verne na kolena padla,
v mysli, v srdci neochladlá,
vzdechla v duvere radostné
a své ruce tak belostné
nad hlavu prosebne zvedla,
ocima na nebe vzhlédla
a pravila: "Kriste všemocný,
všem trpícím nápomocný!
Ty, jenž lásku svou, poklady
daru svých a spásné rady
tem, kdo v touze o ne dbají,
na tvou pomoc spoléhají,
v tebe verí a doufají,
v tobe svou nadeji mají,
neodpíráš, muj Ježíši,
ty, kdo v hodine nejvyšší
zjevuješ jim milost svoji,
pohled dnes na trýzen moji,
vyslechni mou prosbu k tobe,
již kricím ve své sirobe,
i mne navštiv svou milosti,
zlého trápení mne zprosti,
at mne mine, nerozdrtí,
ušetri mne težké smrti,
nevydej mne na mucidla.
Nechat andel z tvého sídla
prijde, ta železa zdolá,
na prach roztríští ta kola
a všechnu lest toho stroje.
Tehdy panování tvoje
122
2865
2870
2875
2880
2885
289p
dám tem nevedomým znáti,
at se od hrichu odvrátí,
a vidouce tvou moc, tvé divy,
at se ti více neprotiví,
zapudí svuj blud budoucne
a at všichni chválí vroucne
svatosvaté jméno tvoje,
jež naveky žehnáno je!"}
Sotva tu rec dokonala,
jakmile ze zeme vstala,
rychlý oblak z nebe klesl
a v nem se k zástupum snesl
boží andel s hnevem v zraku
a mrštil z toho oblaku
se silným, mohutným treskem
tak divokým, prudkým bleskem
v té mlze mezi ta kola,
že nezustala ani zpola
pohromade na tom míste;
avšak rozbil je tak jiste,
tak mocne oblacnou ranou,
že tou silou nevídanou
trísky dreva i ty hreby
se svistem vylétly k nebi
a vírily a kolotaly
nade vše.!Jli,co tam stáli,
aby zhlédli muka panny.
I padla ta tríšt na pohany
a zkrvavila jejich hlavy.
Tehdy stal se zázrak pravý,
nebot ten blesk neprodlene
123
2895
2900
2905
2910
2915
2920
ctyri tisice, ne méne,
pohanu smrtí potrestal.
Až pak se Buh hnevat prestal
a ty zbylé již nestíhal.
Podobne kdysi ostríhal
tri mládence, které v peci
chtel král Chaldejcu upéci,
aby Bohu porouhal se.
Tehdy také zázrak stal se:
když je do pece vsadili,
všechny díry zahradili
a ctyri dny a tri noci
v onu pec ohnem planoucí
prikládali suché dríví,
tu také Buh milostivý
poslal za nimi andela,
a ten z nebeské moci zcela
poklop té pece roztríštil.
Tehdy plamen z ní vyprýštil
ctyricet loktu do výše
a ty, kdo tam stáli v pýše,
zžehl v divém plápolání.
Tak i nyní bez meškání
pomstil Buh tu svatou pannu
za"útrapy, jež od pohanu
dlouho snášela_v pokore.
Císarovna na svém dvore
setrvala v tajné rade
s Porfyriem pohromade,
horce placíc v težkém zmatku,
124
2925
2930
2935
2940
2945
2950
cekajíc již od pocátku,
že trest boží všechny zdrtl.
A když blesk potrestal smrti
pohanský lid, tehdy vstala,
k císari se odebrala
a pravila pred jeho tvárí:
,,6 ty ukrutný ohari,
Ó ty vzteklý chrte z pekla,
vez, že jsem se te odrekla,
plameni vší lidské zášti!
Což si opravdu troufáš ty,
nicka, brojit svými recmi
proti Bohu, jenž je vecný?
Vzpamatuj se, neverící,
hled se bludné zloby zHci,
pochop po tom, co se stalo,
jak znamenáš velmi málo,
jak je mocný Buh krestanský!
Viz, jak královsky a pansky
tu svatou pannu ochránil,
když jediným bleskem ranil
tolik lidu pohanského
a zabil je z hnevu svého."
Když císar slyšel ta slova,
zbesile vykrikl znova,
od hnevu se nadul strašne,
a jektaje z divé vášne,
drte slova mezi zuby,
pravil: "Chceš snad do záhuby
sebe privést? Nech tech recí,
nevystavuj se nebezpecí,
125
2955
2960
2965
2970
2975
2980
naše bohy rmoutit prestan!
Cožpak te nejaký krestan
chytrou lsti a ša1bou spoutal
nebo carami pripoutal
k víre, která pravá není?
Zanech toho bez prodleni
a zachovej v své reci miru,
nebot jinak na mou víru
prísahám a trvám na tom
mému Bohu jménem Batom
i všem velkým bohum dalším:
podlehneš-li onem falším,
opustíš-li viru pravou,
ješte dnes propadneš hlavou,
srazit dám ti ji z ramenou,
mrtvolu tvou, rozctvrcenou,
rozmetám na všechny strany
pro divou zver a havrany;
pomoz ti pak chytrost tvoje!"
Královna pravila: "Co je
ta tvá zloba? Nic to není.
Znám svou touhu a své chtení:
pro Boha si zemrit preji."
I kázal císar chopit se ji
svým sluhum a na rozcestí
pred mesto ji hned vyvésti,
a tam kázal ten bezbožný,
aby železnými rožni
protkli prsy té bezbranné
a povesili ji za ne.
Když pak po tom poruceni
126
2985
2990
2995
3000
3005
3010
3015
pacholci ji na mucení
vedli pro cistou nevinu,
tu na svatou Katerinu
pohlédla a pravila jí:
"Již se má muka chystají,
milá panno Katerino!
Popros za mne Hospodina,
k vetší sláve jehož jména
jsem já, cisarova žena,
tuto pri na sebe vzala
a v srdci jsem se zavázala,
že chci pokorne, oddane
smrt prijmouti odhodlane:
necht mi náš Pán milostiv jel"
Katerina prívetive
usmála se a pravila:
,,6 královno Bohu milá!
Procpak by sis mela stýskat?
Pravim tobe, že máš získat
ješte dneska, již zakrátko
za vezdejší vládu vratkou
nehynoucí panování
tam, kde radost bez ustáni
horí a kam žal nemuže;
a za smrtelného muže
obdržíš krále vecného,
Ježíše Krista preslavného."
Pacholci pak bez meškáni
vyvedli tu vzácnou pani
z mestské brány na popravu.
Podle hanebného mravu
donaha královnu svlékli,
127
3020
3025
3030
3035
3040
3045
skrze prsy ji provlékli
ostrá kopí pobliž kosti,
jak kázal císar ve své zlosti,
a na háky ji povesili.
Tak ji cinili násilí,
až prsy z tela vyrvali,
a potom ji hlavu stali.
Tehdy její duše cile
pro trýzen té panny milé
a pro jeji vlastni muka
k Bohu na nebeská luka
jak andelícek zaletela.
A když se pak smrklo zcela,
Porfyrius, chránen nocí,
vzal si krestany k pomoci,
šel tam tajne, v težkém trudu,
poklekl, složil úd k údu
a vzácnými mastmi všemi,
které mu z dalekých zemi
byly kdy darem poslány,
potrel na tom tele rány,
prikázal hrob vykopati
a v nem královne dal spáti.
A když zabreskl den bHý,
ihned se cfsar zbesilý
zacal ptát, kdo to zosnoval,
že tu královnu pochoval.
I kázal, rozlfcen nemálo,
aby pro to, co se stalo,
nezustal tu nikdo živý.
128
3050
3055
3060
3065
3070
3075
Porfyrius spravedlivý
vida, jak jej hnev rozdírá,
jak mnoho jiných lidi týrá
ve své krutosti vražedné,
zcerstva vstal a krácel pred nej,
statecne a neváhaje,
z Boha odvahu cerpaje,
s mužným srdcem, nic nebledna,
a do oci mu pohlédna,
pravil: "Ty zlý! Nejsi mocný
cisar, jenom bezpomocný
bedný clovek! Jakou vinu
hodláš nalézti v tom cinu,
že je ženeš na muceni?
Zdali spravedlivé není,
aby boží mucednice,
Ježišova obetnice,
nalezla klid v hrobe tmavém?
Povez, kdo te nadal právem,
abys jednal jako šelmy?
Jestli po tom toužíš velmi
a chceš-li to moci zvedet,
tedy ti to chci povedet,
uspokojím te dozajista:
já, sluha ]ežiše Krista,
já jsem položil do hrobu
tu, jež byla pro tvou zlobu
zbavena zdejšího svetla,
avšak jejíž duše vzlétla
pred Boha v težké hodine,
pred Boha, v nehož jedine
verím, jejž jsem si vyvolil,
129
abych pron
3080
3085
3090
3095
3100
3105
i
já
krev proli!."
Když císar odpoved dostal,
dlouho mlcel, potom povstal,
zas usedl, ruce svesil
a pak všechny své vydesil:
vztyciv hlavu svou, zakricel,
jako divý tur zaricel
hlasem plným zurivosti,
že tem, kdo v jeho blízkosti
stáli, zaléhaly uši,
volaje: "Kdo mne tak krušf,
že všechen žal, všechny bolesti,
všechny bedy a neštestí,
všech trpících utrpem
a všech truchlivých trápem,
vše to do mé duše vpadá!
Kterak zmátla mne ta mladá
dívka, svému Bohu verná,
tahle ženicka titerná,
v jejímž srdci je zaseto
tolik moudrosti, že vše to,
co bylo v knihách napsáno,
do císarské moci dáno
a co jsem mel nejradeji,
že to vše se reci její
nyní od nás odchýlilo
a naši vec tak zmýlilo,
že nevím, co pocít sobe."
Svesiv svoje ruce obe,
vstal a šel do tajné síne,
kam mohli vstoupit jedine
130
3110
3115
3120
3125
3130
3135
3140
ti zemané, kteri v rade
sedali s nim pohromade,
a prikázal všem svým manum,
rytirUID, knížatum, pánum,
aby za nim prispechali,
rka: "Chybuje, kdo otáli!
Poradte mi, prosim o to,
co mám uciniti pro to,
aby se Porfyrius vrátil
a od bludu se odvrátil,
jenž se v jeho srdci širi."
Tehdy všichni ti rytíri
rekli: "Zle, císari, soudiš,
nebot sám ve víre bloudIš,
špatne jsi svou vec postavil.
Vez, že co on k tobe pravil,
nebyla než pravda pouhá.
K pravé víre již jej touha
dovedla, i skoncil s bludem.
A my všichni rádi budem
ve své touze pri nem státi
a také chceme život dáti
ve jménu Ježiše Krista,
jenž nám vecnou radost chystá."
Maxencius na ta slova
pocítil v svém srdci znova
hlOznou žalost. A v té chv1li
hlas tak cizi, tak zbesi1ý,
tak zlý vydal jeho j1cen,
jako by to lev, rozlicen,
nebo medved rycel dive;
v mysli zkormoucen strašlive,
131
3145
3150
3155
3160
3165
3170
tekal ocima v bolesti.
Prikázal pred mesto vésti
Porfyra i ty rytíre
vytrvalé v pravé víre,
celý jejich sbor nemalý,
aby jim všem hlavu stali
a jejich tela zhanobená
byla v bláte pohozena
lacným psum, aby je snedli.
Tu se kati opet zvedli,
chopili se ostrých zbrani,
Porfyria bez meškání
s rytíri vyvedli branou
a konali, jak prikázáno:
své mece z pochev vynali,
všem bez milosti hlavy stali
a tela rozmetali plání
podle císarova prání.
A tak tito ucedníci
jako boží mucedníci
prijali svou smrt pro Krista
a jejich duše z toho místa '
bez újmy pred Boha vzlétla,
vzhuru do vecného svetla.
I cítil cisar, jak jej jitrí
zlá tesknota. Hned nazítrí
kázal vše prichystat k soudu.
Ješte bylo tomu bloudu
málo krve mucednické.
V zaslepenosti nelidské
velel privést dívku jatou,
132
3175
3180
3185
3190
I
3195
3200
milou Katerinu svatou,
a rekl jí: "Nuže, krásná
panno, moudrá a vehlasná,
v tvári kvetoucí jak ruže!
Již se odestát nemuže
všechna škoda, co se stala,
budsi veliká ci malá.
Sama jsi toho prícina,
tys tím vinna, ty jediná,
že zpustla mnohá krajina.
Necht se to však nevzpomíná:
prece ti chci odpustiti,
chceš-li ješte opustiti
ten svuj vzdor, který nás rmoutí,
a naši víru prijmouti.
Chci z tebe svou nejmilejší,
v ríši své nejvznešenejší
paní záhy uciniti,
když už jsi nemohla býti
rádnou ženou mému synu.
Vše, co stalo se, prominu:
budeš moje císarovna,
a co budeš chtíti zrovna,
oc jen tvá mysl požádá,
to má vule splní ráda.
Lec není-li ti to pochuti,
nežádej již od nás lhuty:
nehodlám ti nic prislibit.
Jedno z dvojího musí být,
a ty nyní odpovez mi:
bud si mne za muže vezmi,
mým bohum prines obeti,
133
3205
3210
3215
3220
3225
3230
3235
anebo vez, že vzápetí
ceká te bedná odplata,
že z tvé šíje bude stata
mecem popravcím tvá hlava
a tak zemreš podle práva
na ocich pohanskému lidu
jako strujkyne neklidu. ce
Svatá Katerina tiše,
vzpomenouc Krista Ježíše,
rekla: "Žalost neceká mne.
Není bedné ani klamné,
ani není hodno smutku,
když kdo z malického skutku
velkou odmenu pobírá.
Nesrovnatelná každá mlra.
Jenom bloud truchlí a strádá,
když jedno slunce zapadá
a druhé vzchází v· drahém lesku,
jasne planouc v nadnebesku,
a nese mu vecné žiti.
Cožpak mám smutna prijíti
tam, kde smrt se v život zvrátí,
žal ve veselost obráti
a má touha v utešeni,
tam, kde plác již slýchat neni,
kde hlasy zpevem laskají,
kde mi za má muka dají
radost a príbytek vecný?
Ale když jsi tak netecný
k všemu dobru a nemohu
již te obrátiti k Bohu
134
3240
3245
3250
3255
3260
3265
a vše, co pravím, nevhod je ti,
nechci již dál otáleti.
Nežádám o poshovení,
odkladu mi treba není,
vím, že rozhodl ses pevne.
Co zamýšlíš, vykonej zjevne,
ke všemu jsem pripravena.
Co nu tvá zloba zvrácená
chce ucinit, necht se stane."
Tu Maxencius k té panne
divoce, temne zaúpel,
jako by mu rozum ztupel.
Zablábolil mdlým jazykem
a pak zure kázal s krikem
pacholkum, aby ji jali
a za mestem jí hlavu stali.
Když s ní katané kráceli,
všichni, kdo ji provázeli,
s lítosti hledeli na ni.
A premnohé pohanské paní
slzám téci nebránily,
vidouce ten zjev spanilý
a tyto líbezné líce,
velice toho želíce,
že panna tak urozená,
tak puvabná, tak ucená,
má tak potupne zemríti.
I pocali k ní hovoriti,
domlouvali ji velice,
všichni k tomu jí radíce,
aby ustala v svém boji
135
3270
a nedala krásu svoji
zahubiti již tak mladá,
aby spíš, jak císar žádá,
mocnou císarovnou byla
a smrt od sebe odvrátila.
A když cesta je dcvedla
k popravišti, tu pohlédla
na ne panna s temi slovy:
3275 "Procpak truchlíte, bláhoví,
, smutne na mne se díváte
a kvuli mne naríkáte?
Muži, ženy i vy, panny,
placte za sebe, a planý
3280 zármutek v svých srdcfch znicte,
kvuli smrti mé nekricte,
nebot nelpím na živote.
A jestli kdo z vás v dobrote
pocítil v tom smutném case
3285 soucit k moji mladé kráse
a litoval, že tak strádám,
toho prosím ted a žádám:
ty každý, kdo stojíš pri mne,
z mé cti raduj se uprfm.ne,
3290 zanech bláhového smutku!
Povím, pro jakou pohnutku
srdce mé tu prosbu ciní:
proto, že spatrím již nyní
J ežiše Krista laskavého,
3295 jenž je radost srdce mého,
jehož moc všemu odolá,
jenž mne vUdne k sobe volá.
136
3300
3305
3310
3315
3320
3325
Z neho svou silu nabírám,
pro jeho lásku unúrám,
on je muj král a císar mocný,
on je mé duši spomocný,
on j~ muj chot slavný, jasný
a muj drahý ženich krásný,
k nemu má mysl je uprena.
On je úplná odmena
a mocná útecha svatých,
ve víre ze sveta vzatých."
Po tech slovech panna svatá
vlídne poprosila kata,
nechat ješte chvilku prodli,
nežli se k Bohu pomodli
a co nejlépe poprosi
o to, co v svém srdci nos1.
K tomu také kat privolil,
nespechaje, aby prolil
nevinnou krev. Svuj mec schýle,
pravil: "Cm, co je ti milé,
a bud klidna, panno krásná."
. Tehdy ta ctná a vehlasná
bojovnice Ježišova
z hloubi svého srdce znova
vzdychnuvši a zavzlyknuvši,
na kolena pokleknuvši,
sepjala své ruce krásné
a pozdvihnuvši oci jasné
pohlédla jimi na nebe,
rkouc: "Ježiši Kriste! Z tebe
137
3330
3335
3340
3345
3350
3355
prýsti mé radosti pramen,
tys sláva všech svatých panen.
Kdo je s tebou v každý cas, ten
velkého dila je úcasten.
Muj ctný choti, muj Ubezný,
Bože silný a vítezný,
chválfm te a dekuji ti,
žes mne rácil uciniti
družkou své panenské rfše,
moji touhu neoslyše,
a dal ses mi znát neklamne.
Ó laskavý, shlédni na mne,
slituj se dnes nad mou trýzni
a to, po cem srdce žízni,
ukoj sladlcým dobrodinfm.
K tobe, Bože, prosbu cinfm,
takové je moje práni:
Jestli mužové a panf
v krestanské vfre žijicf
a blud nevyznávajicf,
lec sloužícf neustále
tvému jménu k cti a chvále,
v nouzi ke mne zavolaji
a o tvou pomoc požádaji,
mých težkých muk vzpomenouce,
tehdy ty, kdo ocitnou se
v jakékoli zlé nehode
na souši nebo na vode,
pred soudem ci ve vezeni,
ty, kdo ve svém utrpeni,
v poníženi a v chudobe,
v oklamáni a v chorobe
138
3360
3365
3370
3375
3380
3385
3390
mne si vyvolí k ochrane,
ty rac vyslyšeti, Pane,
tem rac milostive dáti
všechno, oc budou žádati.
Spln mi ješte toto prání:
tomu, kdo dá mé strádání
malovati ve svém dome
ci na liste a kdo o mne
bude verne v knihách psáti,
tem rac též odmenu dáti:
at jejich dum nenavštiv!
náhlá smrt ci blesk ohnivý
ani žádná jiná škoda,
at v nem vládne dobrá shoda,
nic zlého. se neprihodí
a at se v nem nenarodí
nikdy znetvorené díte,
avšak ve zdraví povité
krásným clovekem se stane,
který skrze mne dostane
znamenitých statku mnoho.
A jestliže onen, koho
hrabivá smrt jednou skosí,
o tvou pomoc mne poprosf,
pravou viru v srdci nesa,
prijmi, Bože, na nebesa
ke svým verným duši jeho
a nevydej ji moci zlého.
O to prosfm, o to žádám
a nyní již svuj boj skládám,
zrak slzami zastren klekám,
v tebe spoléhaj!c cekám,
139
3395
34QO
3405
3410
3415
3420
až ostrým mecem stata budu,
t1m mecem, jímž v náhlém studu
kat ukrutný sotva vládne,
t1m, jenž v šíji mou dopadne,
nebot jím mám zahynouti.
Milý Bože, rac prijmouti
dušicku mou milostive
a doved ji útešlive
skrze ruce svých andelu
a svých svatých archandelu
v místo vecného pokoje,
tam, kde svaté panny tvoje
dli v radosti neminoud."
A když tuto prosbu vroucí
dokonala odevzdane,
v okamženf k oné panne
z nebe jasný hlas sestoupil,
který prelibezne vstoupil
v její sluch a v zlé bolesti
potešil ji krásnou zvesti:
"Dávnos toužila, má milá!
Pojd ke mne, choti spanilá!
Moudfe, verne a uprimne
sloužilas a nyní pri mne
tvuj príbytek prichystán je,
dokorán jsou vrata ráje.
Již ceká te komnata tvoje,
místo vecného pokoje
a vší slasti, proto vez to,
má milá, drahá nevesto.
Pojd a již se neomeškej,
140
3425
3430
3435
3440
3445
3450
dojdi radosti nebeské,
nic si nestýskajíc, krásná!
Cos žádala, panno jasná,
to všechno jsi již dostala:
všem, od nichž ti bude chvála
vzdána, kdo vpravde vzpomenou
na tvou trýzen neskoncénou,
slibuji v pohotové moci
ve vší potrebe pomoci."
A když ten hlas zmlkl znova,
dopovedev tato slova,
bez meškáni dívka svatá,
vzhlédnuvši vzhuru na kata,
své skvouci vlasy uchopila,
bnou šíji odhalila
a rekla: "Hle, jak lži odolá
má pre! Již me k sobe volá
král, jenž nad králi vítezí.
A ty ucin, jak náleží,
konej to, vec ses uvázal,
jak ti tvuj císar prikázal!"
Tehdy on svuj mec vytáhna,
nad hlavou jím prudce máchna,
utal její cistou hlavu.
Tam, jak o tom máme zprávu,
dva divy bylo videti
a ty v dustojné pameti
sluší se hned povedeti:
že z té hlavy po tom stetí
i z té její šíje milé
141
3455
3460
misto krve mléko bi1é
štedre proudilo potokem
po zemi pred mnohým okem.
A to Buh ucinil proto,
že prevzácné mléko toto
popravde dosvedcovalo tu
jeji velikou cistotu
i jeji panenstvi cisté.
Druhý zázrak stal se jiste,
že andelé prispechali
a to vzácné telo vzali
a slavne odnesli je sami
3465 vetrnými výšinami
na tu horu, na Sinaj,
zpivajice: "Adonai!
Svatý!" Tam je pochovali
a jeji duši poslali
3470 ve vecnou slávu do ráje.
A ta hora vzdálena je
odtud, kde ta panna, svatá
Katerina, byla stata,
dvacet dni ci málo více;
3475 tam byla boži služebnice
, pohrbena rukou cherubinú.
rr rzIibilo se Bohu Synu,
že u hrobu se nemálo
velmi zvláštnich divú stalo
3480 a ješte se podnes deji;
neb ti, kdo putuji s nadeji
za jeji sladkou slitovnosti,
se nemoci i smutku zhostí
\142 \
-._J
tady
3485
3490
3495
3500
3505
3510
i na onom svete.
Ješte tu zvest vyslechnete,
kterak zde Buh všemohoucí
ucinil jeden div divoucí:
že z toho svatého hrobu
vytéká olej v každou dobu,
bez ustání, neúnavne;
a nadto kamkoli slavne
jsou uloženy do sehrány
ostatky té svaté panny
(ne podvržené, lec pravé),
tam z nich též olej vyplave
a prýští z nich stále znova.
Ten olej takovou moc chová,
že potre-li se jím kdo živý,
tu ac zchromlý byl a krivý
na všech údech svého tela,
hned se uzdraví zvesela.
Takto svatá Katerina,
drahá dcera materina,
bojovala a skonala
a nám vzpomínati dala
své smrti vší chvály hodné
dvacátého pátého dne
vždy v mesíci listopadu.
A ješte tu zvest sem kladu,
aby byla vzpomínána,
že v týž den, v týž cas ta panna
dala duši Hospodinu
- v den pátecní, v šestou hodinu -,
143
3515
kdy též Kristus, náš spasitel,
našich duši vykupitel,
zemrel za nás v težké mdlobe.
Kriste, králi králu, tobe
budiž sláva neskonalá
a na veky veku chvála.