Nulté číslo - VOŠ, SPŠ automobilní a technická, České

Komentáře

Transkript

Nulté číslo - VOŠ, SPŠ automobilní a technická, České
Noviny
Nulté vydání školního čtvrtletníku
E DITORI AL
První tištěná VOFCE je tu
Vítězslav Cais, AT2b
Dostává se k vám první vydání nového školního časopisu „VOFCE“, který byl doposud v
internetové podobě a dnešním dnem dostává i tištěnou podobu.
Na tomto vydání se podíleli studenti SPŠ a VOŠ, kteří se vám všem snaží přiblížit, co se
za poslední půlrok událo na naší škole a na
školních akcích, od lyžařského výcviku, přes
odborné exkurze, projekty, sportovní akce až
po maturitní plesy. Vy, kteří zatím nejste informování o průběhu exkurzí a akcí, výsledcích a
úspěších našich spolužáků, se o tom můžete dozvědět právě v tomto časopise. Dále jsou zde k
vidění fotografie samotných žáků a různé aktuality popřípadě informace o nových technologiích.
Myslíme si, že bude zajímavá i rubrika „NAŠE HOBBY“, kde bychom vám chtěli přiblížit, co
všechno nás zaujalo.
Je zde také anketa „OKOMENTUJ NÁŠ VZHLED“, kterou naleznete na stránkách našeho časopisu www.vofce.cz, kde můžete psát své návrhy, co dále zlepšit a upravit.
R OZHOVOR
S
…
… ředitelem školy BC. Janem Šindelářem
Igor Ollé, Vítězslav Cais, Tomáš Mráz, AT2b
Dobrý den, my jsme tu zatím krátce, tak by nás zajímalo, jak dlouho ředitelujete?
Od 17 března 1997 jsem zastupoval svého předchůdce pana Dr. Kučeru. Dne 4 března 1998 jsem
byl oficiálně jmenován ředitelem školy.
Co Vás na této práci baví a proč?
Mohu realizovat své představy o fungování střední školy zaměřené na autoobory a její koncepci.
Je něco, co byste na této škole změnil?
Když jsme nastoupil do funkce, dal jsem si předsevzetí, zrekonstruovat jednotlivé budovy školy
tak, aby odpovídaly 21. století z hlediska stavebního a hygienického a také jsem si dal předsevzetí,
že chci aby bylo na této škole takové vybavení, aby se tady naši studenti měli možnost na čem učit
a aby se tu měli možnost naučit více než na jiných školách takto zaměřených. Rád bych tedy dokončil to, co jsem začal.
Mohl byste nám připravované změny upřesnit?
Rekonstrukci areálu Lidická, spojovací chodby na Senovážném a kompletní rekonstrukci a přístavbu Skuherská. Co se týká Skuherská, tam nás čeká kompletní rekonstrukce topení, rozvodů
vody, půdní vestavba – kompletní rekonstrukce celého krovu, rekonstrukce jednotlivých podlaží a
to včetně podlah. Touto rekonstrukcí škola získá dalších 10 učeben, které umožní zkvalitnit výuku
autooborů na této škole. Budeme tu mít několik učeben na auta, fyzikální laboratoř, jazykové
učebny vybavené audiovizuální technikou. Když vše bude probíhat podle plánu, tak rekonstrukce
Skuherská začne na jaře 2011 a když se podaří to, že nám schválí i druhou etapu rekonstrukce,
tak předpokládám, že celkové dokončení by mohlo být na konci roku 2012, popřípadě na jaře
2013. Děláme všechna možná opatření, aby rekonstrukce zasáhla výuku co nejméně, protože součástí této rekonstrukce je i zbourání všech sociálních zařízení, to znamená např. zajistit náhradní.
Hodně lidí si nedovede přestavit co práce ředitele školy obnáší.
Co práce ředitele obnáší? Takže samozřejmě uřídit kompletně chod školy, to znamená výchovně
vzdělávací proces, porady s pedagogy, zabezpečit financování provozu školy a mezd pedagogů a
pracovníků školy. Zodpovídat za projekty školy. Řešit problémy se žáky popřípadě s rodiči. Plánovat vzdělávání pedagogů. Podílím se také na koncepci vzdělání v jižních Čechách.
Jak vypadá Váš běžný den v práci?
Práci začínám v 7:15 a končím v 18:00. Přišel jsem dnes do práce, zkontroloval korespondenci,
podepsal maturitní otázky. Poté jsem se přesunul na Senovážné. Tam jsem kontroloval teoretické
vyučování. Dále jsem domlouval půlroční praxe pro studenty VOŠ. Před tímto rozhovorem jsem
byl na Lidické, kde jsem zkontroloval postup prací na rekonstrukci budov.
Nyní bych přešel k tématu, které je pro nás jako studenty důležité a často jej řešíme a tím
tématem je státní maturita. Jaký je Váš názor na ní, kterých ročníků se týká a co by pro
studenty znamenala?
Bude se týkat současných studentů ve třetích ročnících. Cílem státní maturity je jednotný výstup a
srovnání znalostí studentů gymnázií, středních průmyslových a středních odborných škol. Má dvě
úrovně. Základní a vyšší. V současné podobě, jak je maturita připravena, tak pro státní maturitu
nejsem a to z těchto důvodů. Za 12 let Ministerstvo školství nedokázalo připravit státní maturitu
do takové podoby, aby ji neprovázely nedostatky s logistickým zabezpečením, úrovní nebo kvalitou státní maturity a školením zadavatelů, hodnotitelů a komisařů, které provázejí zmatky. Dodnes
není projednána prostupnost a uznání státní maturity místo přijímacích zkoušek na vysoké školy.
V důsledku masovosti našeho vysokého školství se obávám s návazností na demografický vývoj a
narůstající kapacitě vysokých škol, že maturita jako taková ztrácí smysl. Řešení bych viděl
v zavedení výstupních testů v páté a deváté třídě základní školy, kde by žáci měli splňovat určité
penzum vědomostí a toto samé při ukončování střední školy. Tyto hodnotící testy by měly větší
vypovídající hodnotu o úrovni jednotlivých škol než navrhovaná stávající státní maturita.
Jste spokojen s výsledky žáků a s výsledky dosažených na různých mimoškolních akcích,
kde reprezentují školu – například sportovní turnaje, soutěže automechanik roku a podobně? Má s výsledky spojitost období? Dejme tomu, že v zimě by měly být známky lepší, ale
nemusí to tak být.
S výsledky žáků vzhledem k vynaloženému úsilí pedagogických pracovníků, vědomostí a vzhledem
k vybavení školy spokojen být nemůžu. Spousta žáků si neuvědomuje, že jedině znalosti a odborná
dovednost předurčí, jak si povedou v profesním životě a studiu na vysoké škole a jejich uplatnění
na trhu práce. Trh zaplatí jen to, co máte v hlavě a nebo v rukou. Takto funguje tržní hospodářství, jehož jsme součástí. S výsledky našich žáků na soutěžích a sportovních turnajích jsem spokojen, i když v některých případech by mohli být lepší.
Na závěr můžete studentům něco vzkázat, na něco upozornit, pochválit nebo pokárat?
Chcete-li se mít v životě dobře, tak pro to musíte něco udělat. To znamená se učit a prohlubovat
zájem o obor. To je jediná zaručená cesta k úspěchu.
A poslední otázka. Co dělá pan ředitel, když zrovna neřediteluje?
Pan ředitel, když zrovna neřediteluje, tak pracuje doma na zahradě, snaží se jít na nějakou kulturní akci jako divadlo, film. Udělat něco pro své zdraví, tedy kolo, tenis a lyže. Taky si občas zajde
s kamarády na pivo. A hlavně se věnuje rodině, protože je s ní velmi málo.
Děkujeme za rozhovor a Váš čas.
R OZHOVOR
S
…
Vojtěch Válek zpovídal Michala Kotka a Jaroslava Takáče, D3a
V letošním školním roce, přesněji v měsíci dubnu, se vypravila řada našich žáků na výměnný pobyt do německého města Deggendorf. Zde byli na čtrnáctidenním pobytu v místní německé škole, která má podobné zaměření jako ta naše. Vyzpovídal jsem tedy několik účastníků tohoto pobytu, kteří chodí do mé třídy D3a, aby nám trochu přiblížili, jak to tedy všechno vypadalo.
Takže, jak probíhala cesta a kolik se vás nakonec vypravilo?
Cesta probíhala v klidu, většina lidí ještě dospávala. Vypravilo se nás přesně patnáct a dva učitelé jako dozor, ti se po týdnu vystřídali s druhou dvojicí učitelů.
Kde jste byli ubytovaní a jak jste s ubytováním byli spokojení?
Bydleli jsme v pěkném čtyřhvězdičkovém hotelu a byli jsme naprosto spokojení. Jídlo bylo také
výborné a hlavně ho bylo vždycky dost, až při večeři to bylo trochu horší s obsluhou, někdy jsme
museli opravdu dlouho čekat, ale jinak bylo vše naprosto v pořádku.
Jak vypadala škola, ve které jste byli, co například vybavení nebo kvalita učeben?
Co se týče vybavení školy a dílen- tak podle nás je na tom naše škola o poznání lépe, jediné, co
snad měli lepší, je to, že se žáci nemusí přezouvat a mají v jedné budově více oborů, což znamená
i více dívek.
Jak jste vycházeli s německými žáky a učiteli?
Tak s nimi jsme v kontaktu moc nebyli, pouze na dílnách, ale vždy, když jsme se k něčemu dostali,
snažili se nám maximálně pomoct a udělat výuku zajímavou.
Byli jste ve volném čase někde na exkurzích, nebo jste si mohli dělat, co jste chtěli?
Většinou jsme ve volném čase hlavně prozkoumávali město, protože organizace programu se německým kolegům moc nepovedla a dokonce sešlo i z prohlídky automobilky BMW, na kterou se
všichni těšili.
Jaké vidíte rozdíly mezi německým a českým studentem?
Hlavní rozdíl mezi námi je ten, že německý student má zároveň při škole i práci, tudíž v podstatě
vydělává, a proto se má o něco lépe, za to ale nemají žádné prázdniny, pouze pár dní dovolené.
Rozdíl mezi normálně pracujícími lidmi je určitě v platech, v Německu jsou platy vyšší a ceny jsou
celkem podobné jak u nás.
A něco málo na závěr?
Určitě můžeme označit tento pobyt za velikou zkušenost a okamžitě bychom se vypravili znovu, už
z toho důvodu, že jsme ze svých peněz nemuseli utratit nic, protože v podstatě vše hradila škola a
navíc nám dala i kapesné sedmdesát euro. Učitelé i ostatní lidé, které jsme potkali, se k nám chovali přátelsky a vždy nám bylo nabídnuto i občerstvení. Škoda tedy pouze německé organizace
našeho programu, ta byla opravdu slabá.
Děkuji za rozhovor
E XKURZE
Výlet do historie
Zdeněk Amler, AT1a
17.3.2010 jsme celá třída AT1a a D1a jeli na exkurzi do Prahy. Ta se týkala historie Karlova mostu, ale mimo jiné jsme stihli shlédnout i Václavské a Staroměstské náměstí.
Všechno začalo v 7:30 na nádraží v ČB. Tam jsme se všichni sešli, zakoupili hromadný
lístek na vlak a usedli
do správného vlaku.
Cesta byla pohodlná, jen
jsme museli jednou přestupovat - samozřejmě
kvůli opravě železnice.
Když jsme dorazili do
Prahy na Hlavní nádraží, hned jsme
„upalovali“ ke Karlovu
mostu, přešli jsme celé
Václavské náměstí, viděli jsme Václava na
koni, Národní muzeum
a ze všech stran jsme prohlédli Národní divadlo. Karlův most byl obležen turisty ze všech možných zemí, ale i my jsme se tam vešli, prohlédli sochy a pak jsme se přesunuli do výletní loďky.
Plavba byla velmi zajímavá, viděli jsme to, co se normálně z břehu vidět nedá a k tomu jsme měli
pěkné povídání od kapitána. Když jsme dopluli a přesunuli se do muzea, tak jsme viděli vše podstatné o výstavbě mostu. Náš průvodce nám oprášil znalosti z dějepisu o Karlu IV. a pověděl plno
dalších zajímavost.
Po prohlídce následovalo společné foto, pak jsme se odebrali na Staroměstské náměstí,
kdo chtěl, tak fotil. Rozchod byl na Václavském náměstí na 30 minut, jinak řečeno ,,pozdní obědová přestávka". Pak jsme opět našli ten správný vlak a v pořádku dorazili zpět do ČB.
Odborná exkurze do Škoda Auto
Vítězslav Cais, Tomáš Mráz, AT2b
Jednoho krásného dne se naše třída pod dohledem dvojíce učitelů pana učitele Slabého a
doktora Krčína zúčastnila odborné exkurze do továrny Škoda Auto v Mladé Boleslavi.
Cesta byla dlouhá, ale exkurze byla zajímavá. Po příjezdu do Boleslavi jsme zavítali do
muzea Škoda Auto. Byli jsme pozváni do sálu, kde
nám byly puštěny filmy o historii automobilky. Po
shlédnutí obou filmů nás průvodce Roman provedl
celým muzeem a povídal nám doplňující informace o
vystavovaných automobilech. Poté jsme se přesunuli
až do továrny automobilky Škoda, kde se k nám přidali ještě dva průvodci. Prošli jsme celkem tři haly. V
první hale se vyráběly převodovky a montovaly motory různých objemů. Ve druhé hale byly k vidění až
50ti tunové lisy, které vytvářely výrobky
z plechů a v poslední hale už byly svařovány karosérie automobilů a viděli jsme postupné dokončování automobilů. Kolem 2.
hodiny odpoledne se s námi průvodci rozloučili a popřáli nám šťastnou cestu
k domovu.
Plní dojmů a unaveni ze zajímavého zážitku jsme ještě cestou vystoupili na
horu Říp, pokochali se krásným výhledem,
někteří z nás navštívili rotundu, chvíli poseděli a poté jsme se vydali zpět k autobusu a pokračovali do Českých Budějovic.
Odborná exkurze v Bosch Diesel Jihlava
Dne 15.4. se konala odborná exkurze do společnosti Bosch Diesel Jihlava. Exkurze se
zúčastnily dvě třídy naší školy AT 4 a D4 A. Odjezd z Českých Budějovic byl v 6:20 z Mariánského náměstí. Cesta do Jihlavy ubíhala
poměrně rychle, jen s malým zádrhelem,
kterým byla situace, kdy řidič autobusu
neznal dobře trasu do cíle a zabloudili
jsme.
První zastávkou byla společnost
Bosch. Nejdříve jsme byli uvedeni do společenské místnosti, kde nám byl promítnuta
prezentace, ze které jsme se dozvěděli fakta o založení firmy a o jejím uplatnění na trhu, ale i o dalších jejích aktivitách. Například významné místo má firma v charitativní a kulturní oblasti. A nejen to. Spolupracuje s Vysokou
školou polytechnickou a Střední školou technickou v Jihlavě, jejichž studenti k výuce využívají
moderně vybaveného školícího střediska v areálu závodu v Jihlavě a Pávově. Studenti se zde
účastní odborných stáží. Hlavním přínosem pro kraj Vysočina je to, že obyvatelé zde našli více
než šest tisíc pracovních míst.
Společnost Bosch na Vysočině působí od roku 1993. Hlavní produkce je soustředěna na
vysokotlaká čerpadla do dieselových motorů s komponenty vstřikovacího systému common rail.
Celý komplex je složen ze tří závodů. My jsme navštívili Závod 1 Humpolecká, který se specializuje na opravy jednoválcových čerpadel a řadových čerpadel. Mohli jsme si
ve dvou skupinách prohlédnout některé
části provozu .Mistři z provozu nás
provedli areálem, a tak jsme shlédli postup sériové opravy vstřikovacích čerpadel, seřízení a kontrolu.
Naše exkurze i dále pokračovala ve městě Jihlava, kde jsme navštívili
proslulé katakomby, které jsou druhé
největší na území naší republiky. Průvodce nás seznámil s jejich historií. Hlavním účelem těchto
sklepení , bylo jejich využití k uskladnění potravin, například zeleniny a nápojů, jako je pivo nebo
víno. Tato sklepení však v době nepokojů a válek sloužila i jako ochrana obyvatel před nepřítelem. (pokračování na další straně)
Atraktivní pro nás byla v katakombách hlavně svítící zeď, kde po osvícení fotografickým bleskem zůstává
obrys osvíceného předmětu, v našem případě spolužáka.
Některé katakomby jsou využívané soukromými osobami
jako sklepy dodnes. Po té jsme měli půl hodiny rozchod,
který jsme využili k prohlídce místního náměstí
s historickými budovami. Do Českých Budějovic jsme se
vrátili obohaceni o nové zážitky a vědomosti kolem 16. hodiny.
Techmánie
aneb Výlet za poznáním a technikou, ze kterého vstávaly vlasy na hlavě
Eliška Hesová, D1b (redakčně upraveno)
Dne 29.04.2010 se třídy D1b a D3b zúčastnily výletu do Plzeňského pivovaru, kde nám
řekli něco o historii a pak nás provedli po sklepení a ukázali nám jedny z největších sudů, ale
ochutnat pivo nám bohužel nedali.
A tak jsme se zklamaní vydali do
Techmanie. Tam se nám zvedla nálada, protože
jsme měli možnost vyzkoušet si spoustu zábavných fyzikálních pokusů. Když jsme se dosta-
tečně vyřádili, vydali jsme se, plní zážitků
k domovu. Spolu s našimi učitelkami Kopačkovou,
Vochozkovou a Tvrzickou si myslíme, že výlet byl
vydařený a všichni byli spokojeni.
Oslavy 75 let NEOPLAN 18.—20. března 2010 Mnichov
Jakub Matoušek, PE1
Celá akce byla vedena jako důstojná oslava tohoto velkého jubilea. Na akci se přišel podívat osobně i syn pana Gottloba Auwärtera - Konrad, kterého celá atmosféra oslav dojala k pláči.
Hluboký dojem zanechala akce i ve všech ostatních účastnících. První den určený pro novináře z
celého světa byl tématicky zaměřený na městské autobusy. Součástí odborného programu byly i
přednášky na téma Efektivita a ochrana životního prostředí a Technologie převodovek a hybridních městský autobusů.
Oslavy se odehrávaly na třech místech. Jedním z nich bylo
Truck forum, kde běžel po dobu oslav celodenní program a kde také
byly vystaveny autobusy z produkce MAN, autobusy NEOPLAN
pro fotbalové kluby a ojeté autobusy z programu TOP USED. Na
místě bylo možno jednak debatovat s odborníky přímo z MAN a
NEOPLANu o technice autobusů, ale také byly připraveny reklamní
předměty MAN a NEOPLAN, kdy bylo možno právě při příležitosti oslav zakoupit speciální edici zmenšených modelů autobusů a také oblečení 75 Years NEOPLAN.
Druhým místem oslav bylo Bus forum, kde byly vystaveny autobusy NEOPLAN. Zvláštností u
vstupu do haly Bus fora byl historický autobus NEOPLAN SH9 "Goldliner", který je posetý přibližně 4000 zlatými destičkami z 22ti karátového zlata!
Třetím místem byl testovací okruh MAN, kde si
bylo možné vyzkoušet téměř všechny modely z výroby
MAN a NEOPLANu. Bohužel zájemci bez řidičského
průkazu skupiny D byli odkázáni pouze na jediný model
autobusu MAN, který byl vybaven dodatečnými pedály
jako v autoškole. Na testovací dráze byly také připraveny jízdy zručnosti.
19. březen se nesl ve znamení zájezdových autobusů a
slavnostního galavečera. Celý den byl na velkoplošené
televizi přítomen odpočet, který všem jasně dával najevo, kolik času ještě do velkého večera zbývá.
Odpolední program zpříjemnila návštěva Maria Gomeze z fotbalového týmu FC Bayern
München, který po krátkém programu podepisoval přítomným plakáty a fotbalové míče.
Hlavním programem večera byla pohyblivá projekce s NEOPLAN Citylinerem v popředí, za
nímž se postupně vystřídalo několik evropských destinací a mílníků v 75 leté historii výroby autobusů NEOPLAN. Poté již následoval volný program do ranních hodin.
(pokračování na další stránce)
Poslední den oslav byl zároveň dnem otevřených dveří pro nejširší veřejnost. Na své si přišly i
děti, které mohly soutěžit o model autobusu při střelbě míčem na bránu nebo si zkrátit chvíli zápasem na originálním MAN stolním fotbálku.
Po všechny dny byly před areálem MAN vystaveny autobusy z aktuálního výrobního programu
obou značek. Za připomenutí stojí také to, že se autobusům MAN dostalo pro letošní rok facelifu v podobě
nové přední masky, která vhodně doplňuje aktuální
designový styl vozidel MAN. Dopravu mezi okruhem
a Truck&Bus forem zajišťoval v pravidelných intervalech městský autobus MAN Lion's City. Přepravu hostů do hotelu a zpět zase jeden z Citylinerů
Spirit Edition. K příležitosti oslav bude vyrobena unikátní série 75ti kusů NEOPLAN Cityliner
Spirit edition ve speciální výbavě. Charakteristickým znakem autobusů z této edice je stříbrná
barva, chromovaná kola, interiér v krémově hnědé barvě, podlaha s imitací dřeva a použití loga
75 YEARS spirit edition na stolcích a bocích autobusu.
Tématem diskuzí bylo představení nové generace dubledeckeru Skyliner, které se má konat již tento rok v září na IAA v Hannoveru, kde by mělo dispozici dokonce 5 exemplářů toho
autokaru se všemi potřebnými homologačními zkouškami. Máme se tedy ještě letos na co těšit.
Boleslav – místo zrození škodovky
Růžičková, Hlávková, D2b
Dne 22.4.10 jsme se zúčastnili Mladoboleslavské exkurze ve Škoda Auto. Když jsme dorazili do areálu škody,
jako první zastávka nás čekalo muzeum starších veteránů od
škody, kde nás provázela milá průvodkyně. Mohli jsme tam
shlédnout i dokument o historii areálu škoda.
Po té co jsme si vše prohlédli, jsme dále nastupovali
do autobusu, který
nás společně se třemi dalšími průvodcem odvezl konečně do areálu závodu. Tam nás čekali 3 prohlídky oblasti
lisovny, svařovny a montáže celého auta. Po prohlídce
závodu jsme opouštěli areál společně s celou Mladou
Boleslavi s mnoha informacemi a zážitky.
S OUTĚŽE
Autojob
David Kunáš, AT 4 (redakčně upraveno)
Zhruba před rokem jsme se od pana učitele Štěpánka dozvěděli o soutěži zvané Nastartuj
svůj Autojob. Nikdo z nás tehdy nevěděl, o co jde, ale byli jsme zvědaví, a tak se mnozí z nás přihlásili. Pan učitel nám soutěž popsal jako vědomostní soutěž, která probíhá z pohodlí domova a
odpovědi je možné dohledat v odborné literatuře nebo na internetu. Navíc byly prý v soutěži i
hodnotné ceny, což je hned o důvod víc se přihlásit.
Ještě tentýž den jsem se doma v soutěži zaregistroval a s nadšením jsem zjistil, že ovládání stránky je velice jednoduché a na odpovědi
v jednotlivých kolech mám měsíc času. První
večer jsem si jen pročítal otázky a prohlížel odborné články, kterých portál Autojob nabízí
spoustu, ale hned druhý den jsem začal
s vyhledáváním správných odpovědí. Poprvé
jsem se tedy zúčastnil jarního kola roku 2009.
Nedával jsem si moc nadějí na úspěch, ale jak
šel čas, soupeřů začalo ubývat a já jsem v počadí začal pomalu stoupat. V dubnu už jsem byl
v první dvacítce, což pro mě byl tehdy velký úspěch, který mě motivoval k většímu úsilí.
Do květnového kola jsem vkládal velké naděje, ale na výsledky jsem si musel počkat až
do poloviny měsíce června. Vyplatilo se. Umístil jsem se na 7.-9. místě se shodným počtem bodů.
Jen dvě místa za mnou se umístil můj spolužák Jaroslav Marhoun a do první dvacítky se také vešel můj další spolužák Michal Vencel. Takovéto umístění jsem na začátku soutěže vůbec nečekal
a byl jsem do jisté míry překvapen, ale už jsem se těšil na slavnostní vyhlášení výsledků.
V minulosti však Autojob místo předávání vždy měnil, a tak k mojí smůle vyhlášení probíhalo
v Brně na prestižním AUTOSALONU.
Do podzimního kola jsem vstupoval motivovaný více než jíní. Už jsem totiž věděl, že
každé klopýtnutí mě může stát cenné body, a tak jsem se hned od září snažil. Mimo jiné proto, že
hlavním důvodem, proč jsem se zúčastnil této soutěže, bylo si dokázat, že dokážu soupeřit
s ostatními a když se to povede, tak třeba i uspět. Snažil jsem se odpovídat co nejdříve, protože
jsem se v minulém kole umístil na 9. místě pouze proto, že jsem odpovídal až ke konci termínů.
Nyní jsem svou chybu už nechtěl opakovat, a tak jsem vždy od prvního dne v měsíci hlídal internet kvůli novým otázkám. Ty tři měsíce pro mě byly plné očekávání. Naštěstí již v říjnu jsem byl
v první desítce, což mě nesmírně potěšilo.
Když jsem se nakonec dozvěděl, že jsem zvítězil, nemohl jsem tomu uvěřit. Říkal jsem si,
že jsem přece nemohl porazit celou republiku. Z vítězství jsem měl obrovskou radost a už jsem
Naštěstí pro mě tentokrát vyhlášení probíhalo v Praze v centrále společnosti Europ Assistance. Vyhlášení se konalo v pátek 22. prosince v odpoledních hodinách. Moje škola mě na
tento den uvolnila z výuky, a tak jsem již v časných dopoledních hodinách mohl vyrazit na cestu
směr Praha. Byl jsem poprvé sám v Praze a od nádraží k centrále Europ Assistance jsem musel jet
metrem. Docela jsem se bál že zabloudím a přijdu pozdě, ale naštěstí je pražské metro přehledné a
já jsem tak mohl v klidu dojet až na místo.
Budova Europ Assistance měla stát hned naproti vchodu do metra. Čekal jsem velké logo
na střeše budovy, jako tomu bylo u ostatních budov v okolí, jako například velké logo České Pojišťovny a tak podobně. Místo toho jsem začal bloudit a hledat správnou budovu. Naštěstí jsem si
z mapy Prahy pamatoval přibližnou polohu centrály oproti vchodu do metra, a tak jsem šel naslepo k velké kancelářské budově. Měla dva vchody. U jednoho z nich jsem zahlédl malou tabulku
s nápisem Europ Assistance. Byl jsem na místě. Společnost sídlila v pátém patře. V okamžiku
jsem byl přesně tak, kde jsem měl být.
Hned v předsálí mě uvítal celý kolektiv Autojob i s fotografkou a po vyřčení mého jména
mi dokonce začali neoficiálně
gratulovat. Zdálo se, že jsem
již poslední, ale Praha je velká, takže jsme čekali ještě na
tři další. Všichni přítomní se
ale shodli, že centrála je těžko
k nalezení. Konečně jsme byli
všichni a mohli jsme začít. Po
krátkém představení portálu
Autojob a všech jeho možností následovala rychlá prezentace společnosti Europ Assistance přímo z úst jejího pražského ředitele. Poté nám bylo ukázáno pracoviště společnosti a
osvětlena problematika asistenčních služeb. Když jsme se vrátili do konferenční místnosti, kde na
nás hned od začátku čekalo malé občerstvení, začalo se s předáváním cen. Já jsem mohl Michalovi oplatit jeho účast v Brně, protože jsem mu tentokrát já na oplátku vyzvedl jeho cenu. Postupně
jsme se propracovali až k prvnímu místu. Moje chvíle. Při předávání jsme se fotili. Vyhrál jsem
bundu Ferrari a od ředitele společnosti Europ Assistance speciální cena pro vítěze, roční asistenční služby Auto plus zdarma. Po předávání následovalo společné focení, kde jsem stál uprostřed
společně s ostatními finalisty.
Vyhlášení trvalo celkem čtyři hodiny a po přání mnoha dalších úspěchů byl čas vydat se
na cestu zpět domů.
AUTOMECHANIK JUNIOR 2010
úspěšné regionální kolo soutěže
Martin Melena a ostatní soutěžící
Dne 7. 4. 2010 jsme se my, skupina vybraných studentů ze tříd třetích ročníků oboru automechanik, zúčastnili soutěže „ Automechanik Junior “, která se konala v Blatné. Soutěžit mohli
všichni žáci 3. ročníků oboru vzdělání automechanik a mechanik opravář motorových vozidel.
Po příjezdu na soutěž jsme obdrželi pořadová čísla a výsledkovou listinu. A aby se nám
všem dobře soutěžilo, dostali jsme výborné pohoštění. Poté již přišly na řadu teoretické testy z
oboru automechanik. Odpovídalo se na 150 otázek, vše probíhalo na počítači. Na zodpovězení
otázek jsme měli hodinu a půl. A jelikož jsme se důkladně připravovali, otázky nás zase tolik nepřekvapily.
Druhá část soutěže byla poznávací a odehrávala se na 11 stanovištích, poznávali jsme,
např. nástroje pro ruční a strojní obrábění, přípravky k montáži automobilových dílů, vyhledávali
jsme technická data k určitým automobilům. Tato část soutěže se nám zdála jako nejtěžší.
Třetí část byla
praktická, zde se pracovalo s diagnostickými
přístroji, nástroji pro
kontrolu kompresních
tlaků nebo s nástroji pro
výměnu rozvodového
řemene. Z našeho pohledu se nám třetí část soutěže zdála docela snadná. V ní byla naše úspěšnost asi 80%.
Po sebrání výsledkových listin nastalo
vyhodnocení všech částí soutěže a vyhlášení konečného pořadí. O pořadí soutěžících rozhodl celkový skutečně dosažený počet bodů. Naše výsledy dopadly, myslím, nad očekávání. První místo
sice získal student Ondřej Marada z pořádající školy (ze SOU v Blatné), ale další následná pořadí
obsadili studenti naší školy v tomto pořadí:
2. místo – Radek Sučák s 366,5 body
3. místo – Ladislav Vávra s 354 body
4. místo – Marek Lukáš s 344 body
5. místo - Martin Melena s 333 body
Tyto pěkné výsledky by však jistě nebyly možné bez pečlivé a svědomité práce našich učitelů na
hodinách teoretického vyučování a mistrů odborného výcviku na hodinách praktického vyučování. Jejich příkladná práce a snaha nás co nejlépe připravit na tuto soutěž, nás přiměla k tomu, abychom se předvedli v těch nejlepších barvách. Chtěl bych jim touto cestou ještě jednou poděkovat.
Zároveň s tím si však dnes uvědomuji, že všechny soutěže školní nebo regionální úrovně nám
pomáhají k tomu, abychom získávali větší sebevědomí, zkušenosti ve vybraném oboru a také si
vyměňovali naše poznatky se studenty z ostatních škol.
Jsem rád, že jsme mohli jako jednotný tým (složený z učitelů a žáků) reprezentovat naši školu, a
potvrdit tak její dobrou dlouholetou kvalitu.
AUTOMECHANIK JUNIOR 2010
národní kolo soutěže
Ve dnech 12. až 14. května 2010 se uskutečnilo finále již 16. ročníku soutěže AUTOMECHANIK JUNIOR v Jihlavě. Soutěž pořádala Střední škola automobilní Jihlava.
Ve finále soutěžilo 28 žáků z celé republiky. Po slavnostním zahájení začala samotná
soutěž. Pravidla byla stejná jako v regionálních kolech. Celkem bylo možno získat 560 bodů.
Na každém pracovišti hodnotili jednotliví komisaři znalosti a dovednosti žáků.Testová část probíhala na počítačové učebně školy. K praktické a
poznávací části soutěže bylo využito areálu dílen
Střední školy automobilní v Jihlavě.
Po náročné soutěži navštívili žáci jihlavskou firmu Automotive Lighting, s.r.o., která je
největším producentem automobilové světelné
techniky v Evropě. Své výrobky dodává významných partnerům jako jsou Daimler Chrysler,
BMW a Honda, Hyundai, Renault, Škoda Auto a další. Jihlavský závod zaměstnává v současné
době více než 2 000 pracovníků.
Pak už následovalo vyhlášení výsledků a dekorování vítěze. Žák naší školy
Radek Sučák obsadil v silné konkurenci
velmi dobré 6. místo. Gratulujeme
Jihočeská žabka 2010
I v letošním roce se studenti naší školy zúčastnili literární soutěže Jihočeská žabka. Naše škola
byla oceněna za účast a i nás překvapilo, jak toto nelehké téma naši spolužáci zvládli a jak se nechali slavným českým básníkem inspirovat. V tomto vydání bychom vám proto chtěli představit
ukázky ze soutěžních prací 2 studentů naší školy.
Blízké setkání
Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Tehdy jsem se vracel z práce domů, jako každý den. Kráčel
jsem temnou noční ulicí, osvícenou městskými lampami. Obloha byla pod mrakem a po měsíci,
který měl v tuto dobu ozařovat oblohu v plné velikosti, nebyly vidět ani stopy. Kapky deště mi
dopadaly do vlasů a stékaly po obličeji až na můj prastarý kabát. Mé pracovní boty se během několika okamžiků změnily v malou nádrž vody. V tento nečas byla ulice prázdná, byly slyšet pouze
houfy padajících kapiček dopadající na zrcadlově mokrý chodník, jinak byla ulice prázdná. Procházel jsem kolem vyhlášených putyk, ze kterých byl slyšet křik opilců a často i hrající muzika.
Překonal jsem pokušení chmelového moku a přidal do kroku, přemýšleje, do které knihy dnes po
řádné večeři nahlédnu. Déšť stále zesiloval a domů jsem to měl ještě dobrou půl hodinu. Rozhodl
jsem se, že zapluju do nejbližšího hostince a alespoň chvilku počkám, než se ten černý mrak, který mi tolik zkomplikoval život, přežene. Narazil jsem na první hospůdku.Měla nad vchodem velkou dubovou desku s nápisem HOSTINEC U ŘEKY. Nepochopil jsem, proč se tak jmenuje, když
zde žádná řeka neprotéká. Vešel jsem dovnitř a okamžitě ze sebe shodil promočený plášť a pověsil jej na věšák vedle vchodu. Hostinec byl malý a útulný, na zdech visely desítky loveckých trofejí jako například hlavy jelenů, kanců a jiné zvěře. Pod každým úlovkem byl na malé dřevěné
desce vryt letopočet. Bylo zde celkem osm stolů, pouze dva z nich byly obsazeny, a to manželskými páry. U mladé zrzavé dívky, stojící za barem, jsem si objednal ovocný čaj a namířil jsem si
to k malému stolku v rohu. Ani ne po pěti minutách přede mnou opět stála zrzka a podávala mi
porcelánový šálek s mým oblíbeným nápojem. Zapálil jsem si cigaretu a nervózně se pohupoval
na židli, čekaje až ta strašlivá průtrž ustane. Náhle se však rozrazily dveře a do putyky vešla postava zahalená v červeném plášti. „Přízrak!“ Pomyslel jsem si a málem jsem se zřítil ze židle. Přízrak za sebou zavřel dveře a okamžitě si to namířil k baru, hlavu mu kryla promočená kápě, která
mé obavy o nadpřirozené bytosti prohlubovala. Zaposlouchal jsem se a z rozhovoru mezi bytostí a
zrzkou jsem zaregistroval dvě slova.
„Máte pokoj?“
Jeho hlas zněl mladě a dynamicky. Když hospodská na netvorův dotaz přikývla, okamžitě sundal
plášť a pověsil jej na věšák, na ramínko vedle mého. Na místo zubaté slintající nestvůry zde stál
mladý, pohledný muž s věkem maximálně pětadvacet. Měl mírný plnovous a byl pečlivě upravený. Rychle si prohlédl společnost a důrazným pokynem ruky si na dálku objednal pivo. Další jeho
kroky směřovaly k dvoumístnému stolku v mém sousedství. Když se s vrzáním židle usadil, vyndal malý zápisníček a ponořil se do psaní. Nenapsal ani dvě řádky, když se nad ním objevila mladá zrzka, pokládajíc půllitrový korbel vedle jeho zápisníčku. Významně zvedl hlavu a upřel pohled na dívku. V tuto chvíli mi to bylo vše naprosto jasné. Trhl jsem sebou na židli div pode mnou
nepraskla, nasadil jsem si své zamazané brýle, abych se o své pravdě přesvědčil. Ten plnovous, ta
tvář. To nemůže být nikdo jiný než… než…. Mácha. Ano přesně tak, tento přízrak je přesně ten
Karel Hynek Mácha, který napsal Marinku, Večer na Bezdězu, Křivoklad, no ale i přece Máj, který jsem četl pře týdnem. Rozklepal jsem se jako dítě a naprosto jsem zapomněl na řádící průtrž.
Náhle jsem existoval pouze já a můj soused sedící sáh vedle mě. Když si Karel všiml, že na něho
asi dvě minuty soustavně zírám, zvedl hlavu od stolu se slovy.
„ Jste v pořádku příteli?“
„Ano, jistě děkuji“ Odpověděl jsem a trochu jsem koktal. Karel přikývnul a pokračoval v práci.
Opět jsem se otočil ke svému vychladlému čaji, promýšleje, co mu mám říct, Vyčkal jsem patnáct
minut a stále si opakoval „ Mám, nemám, mám, nemám“. Náhle jsem na svém rameni ucítil jemné poklepání. Rychle jsem se otočil a zrak upřel na Karla, který stál za mnou.
„Nemáte náhodou oheň?“ zeptal se.
„Ano jistě, že mám, pane Mácho, tady máte?“ Vyndal jsem ze suché kapsy zastaralé křesadlo a
podal jej mistrovi.
„Aaaaaa, tak vy víte, kdo jsem?“ Zeptal se Karel malinko překvapeně, připaluje si ozdobnou
dýmku.
„Ano, jistě že vím, mistře, četl jsem všechny vaše cestopisy a dokonce i vaší novou báseň Máj,
který mě dvě noci nenechal spát.“
„Jejda, tak to se vám velice omlouvám, že jsem vám přivodil nespavost, hmmm, mohu si k vám
pane přisednout?“ zeptal se, podávajíc mi zpět opotřebené křesadlo.
„Ano jistě, přisedněte si prosím, budu nesmírně poctěn“, vyhrkl jsem ze sebe, div jsem nekřičel.
Karel se otočil, popadl své nedopité pivo a sedl si vedle mě. Židle opět zavrzala a tentokrát z ní
snad i něco kovového vypadlo.
„Promiňte, málokdy narazím na někoho, kdo mě pozná, Rád bych se vás zeptal, jak se vám líbí
mé psaní? Hlavně mé poslední dílo Máj?“ Napil se svého piva, pomlaskávajíc si.
Nemohl jsem tomu uvěřit. Seděl jsem v té nejzapadlejší hospodě v Čechách po boku Karla Hynka
Máchy, který si ke mně přisedl a chtěl znát moje pocity z jeho tvorby. Bylo to jako sen, ale sen to
nebyl. Díky dešti, za to, že padáš, mockrát ti děkuji, nebýt tebe, tak jsem o tuhle životní chvilku
přišel.
„Ještě před tím, než vám řeknu můj pocit z vašeho Máje bych vám chtěl říct, že chovám k vám
obrovský obdiv. Vždyť vy jste procestoval skoro půl Evropy. Vaše cesta do Itálie bylo něco úžasného, to by nikdo kromě vás snad nedokázal, vy jste prostě dokonalý ve všech ohledech.“ Mávl
jsem na hospodskou s pokynem, že si dám pivo.
„Víte, cestovat někam pěšky není takový problém, když jsem unavený, tak si odpočinu, když
mám hlad, tak se najím, takhle to párkrát zopakuju a najednou jsem v Itálii. Daleko těžší je něco
napsat tak, aby se to čtenáři opravdu líbilo, musíte ho přesvědčit, že právě vaše kniha je pro něj ta
pravá, a že on je pravý pro vaši knihu. Promiňte, jak se jmenujete?“podávaje mi ruku.
„ Jmenuji se Petr, moc mě těší, Mistře“
„Prosím vás, jaký Mistr, říkejte mi jménem, jsem Karel, taky mě těší Petře.“
„Dobře, dobře mis… teda Karle. Ano, jistě, fyzicky dokáže každý ujít až do Itálie, ale psychika,
to už je mnohem větší oříšek. No, ale vy jste chtěl mluvit o Máji.“ Mezitím přiběhla udýchaná
dívka pokládajíc přede mě korbel piva, hned zase odběhla k dalším hostům.
„Když jste mluvil o tom“pokračoval jsem „že je třeba člověka přesvědčit o své knize, tak já musím říct, že mě jste přesvědčil, hned v úvodu, jak Jarmila ukončila svůj život skokem do jezera,
jsem si byl jist, že k této knize patřím, váš věrný popis krajiny a Vilémovy deprese ve věznici, to
se vám opravdu povedlo, ale řeknu vám, vy jste to tomu Vilémovi nandal, takovouhle smrt si ani
nezasloužil, Povězte mi prosím, jak dlouho jste Máj psal?“
Karel se napil piva a srovnal rozhozený ubrousek na stole.
„S Májem jsem začal na podzim minulého roku a dopsal jsem letos na jaře. Abych řekl pravdu,
psaní mě bavilo už na gymnáziu, ale v tu dobu jsem si netroufl něco vydat, většinou se jednalo o
krátké náčrtky, málokdy jsem něco dodělal.“
„Aha, takže vy jste studoval na gymnásiu? Jak dlouho? Jestli se mohu zeptat?“,mezitím déšť za
oknem se pomalu začal uklidňovat. Do hospody vešla další tříčlenná skupinka mladíků, kteří okamžitě vyndali karty a začali rozdávat.
Šest let, odpověděl Mácha po krátkém zamyšlení.„ Po gymplu jsem začal studovat filozofii a práva.“ Dopil zbytek piva a mohutně se protáhnul, židle opět zavrzala.„Promiňte Petře, vyměním si
židli, tahle už dlouho nevydrží.“ Vstal a odběhl k sousednímu stolu, popadl zdravou židli a opět
se pohodlně posadil, tentokrát už bez vrzání.
„ No, kde jsme to skončili? Ano, chtěl jsem se vás zeptat. Prý jste měl docela těžké dětství, čím
to bylo?“
„Ano máte pravdu, nebylo to jednoduché. Když jsem se narodil, moji rodinu postihnul státní finanční krach, tak jsme byli nuceni odejít do chudé čtvrti v Praze, nebylo to slavný,ale nestěžovali
jsme si, za čas si otec otevřel krupařství, tak jsme se znovu přestěhovali a už to bylo lepší.
„Mimochodem omluvte mě Petře, musím si odskočit.“ Vstal a majestátním krokem mířil k úzkým
dveřím po pravé straně. Průtrž mračen se zcela uklidnila a vypadalo to, že se snad i ukáže Luna.
Za okamžik se otevřely malé dveře a vyšel Karel.
„ Vypadá to, že se nám vyjasní že?“ zvolal Mácha už z dálky.
„Ano, doufejme, že ano, vy zde přspáváte?“ Zeptal jsem se zvědavě
„ Jo jo přespávám, brzy budu mít svatbu, tak se vracím ke své nastávající“. Karel usedl na své
místo, opět srovnávaje ubrus, který jsem opět shrnul.
„ Jo takhle, tak to Vám přeji hodně štěstí v manželství.“ Podal jsem Mistrovi ruku a při té příležitostí si objednal další pivo.
„ Mockrát Vám děkuji Petře, myslím si, že to bude skvělý……..“
Tato noc byla nejdelší v mém životě, probírali jsme Karlovy výpravy. Vyprávěl mi o spoustě zřícených hradů, které navštívil, dokonce i o své milované dívce, která se brzy stane ženou velkého
básníka.
V půl čtvrté ráno jsme se podáním ruky rozloučili, popřáli si
šťastnou cestu a já jsem opustil HOSPODU U ŘEKY. Vydal
se ke svému domovu. Na cestu mi svítil dlouho očekávaný
měsíček, který se ještě před chvilkou schovával za hradbami
mraků. V mém prostém obydlí jsem vzal do ruky opět Máj a
dal se do čtení. Teď, když jsem tuto báseň probral se samotným autorem, spousta věcí mi bylo najednou naprosto jasných. Bohužel, smrt si nevybírá, ani ne za měsíc se ke mně
dostala zpráva o Máchově úmrtí.
Tak zemřel jeden z největších básníků českého romantismu,
Do jeho těla pronikla smrtelná infekce, které se ani mladé
silné tělo nedokázalo ubránit.
Teď, když je mi dvaasedmdesát a moje životní čára se pomalu chýlí ke konci, jsem rád, že mohu budoucí generaci zanechat toto svědectví o blízkém setkání
s Karlem Hynkem Machou.
Můj přítel Mácha
Petr Šedivý, APT2
Po modrém blankytu bělavé páry hynou
lehounký větřík s nimi hraje
A vysoko – v daleké kraje
bílé obláčky dálným nebem plynou
A smutný vězeň takto mluví k nim:
„Vy, jenž vševidoucím okem tím,
co na nebi se skrývá,
vy vidíte a všeho znáte,
vy, bol a strast na dlani máte.“
Krajina známá svou píseň zpívá,
ta píseň po potoku plyne,
však v tichu kobky smutně hyne.
„Vy vidíte všeliké to hemžení.
Světa krásu.
Světa zkázu.
Já chci život, marné moje volání!“
„Já k vám svůj zrak upírám,
stejně jako zraky těch, co naději ztratili.
O pomoc marnou volám,
by trýznění jste zastavily.“
„Zbytečná ta moje snaha!
Vy snad víte co má býti,
však nemůžete poručiti,
když otec trestá syna svého,
když loutkař loutkou krutě kraje,
a loutka koná podle zvůle jeho.“
„Divadlo teď uvidíte, kde já jsem hlavním hercem,
divadlo kruté a strašné,
kde zaplatím já životem.“
„Za vraždu a loupežení pomsta bude krvavá.
Já nechtěl tyhle činy páchat,
Však musel jsem se držet noty,
teď mě budou trestat!“
„Klikatá nit osudu,
mrazivá a plachá.
Můj osud totiž vymyslel
Karel Hynek Mácha.
Bezděz na kresbě K. H. Máchy
Projekt ,,Nebojte se matematiky – Bosch vám pomůže“
Michal Vencel, Jan Srb, Marek Šiman, AT4
Na začátku 4. ročníku nám byla nabídnuta možnost přihlásit se do projektu organizovaného firmou Bosch, který měl tento poměrně slibný název. Naše první setkání proběhlo 3. 2. 2010
v prostorách Pedagogické fakulty JU. Od této doby jsme se setkávali pravidelně každou středu od
17:00 do 18:30. Jak už napovídá nadpis, strávili jsme nejvíce času s matematikou, která byla
zpestřena úlohami z fyziky a zpracováním matematických výpočtů pomocí počítačových programů jako jsou například GeoGebra nebo WxMaxima.
První polovina projektu byla zakončena setkáním s pracovníky vývojového a zkušebního
oddělení. Během tohoto setkání jsme se dozvěděli, čím se společnost Bosch zabývá, jaká je jeho
historie a co se v firmě Bosch České Budějovice vyvíjí, konstruuje, vyrábí a testuje. Zlatým hřebem odpoledne byla soutěž ,,Přistání na Marsu“. Ta spočívala ve vytvoření přistávacího modulu
z předem daných součástí. Těmi byly například: 1 kelímek, 3 balónky, izolepa, igelitový sáček, 3
špachtle, provázek; testovacím pasažérem bylo vajíčko, to mohlo být slepičí nebo čokoládové a
soutěžním úkolem bylo provést zdárné přistání modulu s vajíčkem a nerozbít ho. První kolo bylo
z výšky 3 metry a druhé kolo proběhlo z výšky odpovídající 2. patru. Jako konstruktéři jsme se
osvědčili a soutěž jsme vyhráli. První cena byla firemní čepice Bosch.
V druhé polovině projektu jsme měli matematiku zpestřenou pokusy ve fyzikální laboratoři. Fyzikální pokusy byly z oboru elektro a chemie.
Celý projekt byl zakončen závěrečnou exkurzí ve firmě Bosch České Budějovice. Během
exkurze nás provedli celým areálem firmy od pavilonu vývoje, přes výrobu až k pavilonu zkušebny a vysvětlili nám, jak funguje logistika ve společnosti Bosch. Tato část programu vyvrcholila
losováním o hodnotné ceny.
Také jsme se setkali s pracovnicí personálního oddělení, která nám poskytla užitečné rady, jak si počínat při pracovním pohovoru. Celý tento projekt byl velice prospěšný a účast mladším ročníkům můžeme jen doporučit.
Soutěž Formule 1
za Alfa-Team připravila Nikol Zmeková, D2b
Ve dnech 24. – 25. 4. proběhla v Kolíně celosvětová vzdělávací soutěž Formule 1 ve školách, které se zúčastnil i náš 6 členný tým (ALFA TEAM) ve složení: Alžběta Špačková, Nikol
Zmeková, Vojtěch Adamovský, Martin
Hála, Martin Struska, Igor Ollé. Umístili
jsme se na krásném, osmém místě.
Porotci nás hodnotili v oblastech
– marketingu, designu týmu a modelu,
výroby, konstrukce a samozřejmě i závodního času prototypu. Tímto projektem
jsme získali spoustu nových znalostí, zážitků a především zkušeností, kterých využijeme v příštím soutěžním roce. Na náš výsledek jsme hrdí a těšíme se na příští rok, na který se
začínáme pomalu připravovat již teď.
Na závěr bychom rádi poděkovali celému učitelskému sporu a našim sponzorům za pomoc při účasti na této soutěži.
Z PRÁVIČKY
LYŽAŘSKÝ VÝCVIK
Zdeněk Amler, AT1a
Dne od 8.3. do 12.3.2010 se třídy AT1a, D1a a
část AT1b zúčastnily lyžařského výcviku v oblíbeném rakouském lyžařském areálu Hochficht.
Letos nebyl žádný problém naplnit autobus, jeli
jsme s cestovní kanceláří Geoturist, celou dobu
jsme měli po boku průvodkyni, která nám dávala potřebné informace, dále 4 učitelé a jedna
doktorka.
Byli jsme ubytováni nedaleko města Klaffer, asi
10 km od střediska. Ubytovna nebyla zrovna
luxusní, ale po poctivém lyžování je třeba jen
postel, takže to šlo. Přístupná byla i WIFI síť
pro připojení na internet.
Měli jsme 4 družstva, z toho 3 lyžařská a 1
snowboardové - profíky. První dva dny nám
počasí přálo, sluníčko, bezvětří a i sjezdovky
byly pěkně upravené, ale po té se do našeho
výcviku vložila zima a velký vítr. Zledovatělá
sjezdovka způsobila, že se naši dva spolužáci
zranili.
Strava neměla chybičku, obědvali jsme přímo
na Hochfichtu, snídaně a večeře byly na ubytovně, byly také bez chybičky.
Podle mě to pokazilo jenom počasí,
jinak kantoři byli fajn a celá atmosféra taky.
FLORBALOVÝ TURNAJ
Dne 2. a 3. března 2010 jsme na DM Trocnovská uspořádali již 4. ročník turnaje ve florbale
mezi mužstvy z pěti českobudějovických domovů mládeže. Celoroční práce našeho florbalového klubu přinesla ovoce. Jako favorité jsme
nezklamali a opět jsme se těšili z celkového
vítězství. O svou radost jsme se podělili i se
čtenáři Deníku českobudějovicka.
Vítězné mužstvo tvořili: Robin Štěpánek, Miroslav Tressl, David Franta, Vojtěch Strašík, Josef
Kosobud, Michal Homolka, David Vojta, Jaroslav Mráz.
TURNAJ V NOHEJBALE
16. 3. 2010 se družstvo našeho DM zúčastnilo
turnaje v nohejbale trojic mezi domovy mládeže
z Č.Budějovic. Naše družstvo obsadilo celkové
3. místo ve složení: D.Vojta ,M.Kašpar, M.
Tressl, V.Petřík.
DIVADLO
30. 30. 2010 jsme navštívili Jihočeské divadloerotickou grotesku „Muž sedmi sester“. Toto
představení se chlapcům velmi líbilo, oceňovali
humor, vtipné výkony a celkový herecký projev.
MÓDNÍ PŘEHLÍDKA
Dne 27. 4. 2010 se uskutečnilo na Domově mládeže U Hvízdala již druhé setkání českobudějovických domovů mládeže.Ve dvouhodinovém
pásmu vystoupili studenti ,kteří dojíždějí do
místních středních škol a učilišť a přes týden
zůstávají v internátech. Mladí lidé tancovali,
zpívali, hráli divadlo,vyráběli aranžované kytice
z ovoce a zeleniny a také předváděli líčení a
tvorbu účesů. Velký úspěch sklidila skupina
chlapců z našeho Domova mládeže
v Trocnovské ulici, která se prezentovala módní
přehlídkou. Chlapci předvedli pět kolekcí oblečení, vyvrcholením byla promenáda v plavkách.
BESEDA S POLICIÍ
V dubnu se uskutečnila na našem DM beseda
s příslušníky Policie ČR s projekcí témat - ukázka činnosti policie, bezpečnost na silnici, patologické jevy u mladistvých a jejich důsledky,
krádeže apod. Celkem se zúčastnilo 46 žáků.
Byla to povedená akce. Poděkování patří policistům, kteří přes pracovní vytížení byli ochotni
k nám přijet a trpělivě vysvětlovat a odpovídat
na všetečné dotazy zúčastněných.
TURNAJ SÁLOVÁ KOPANÁ
13. a 14. dubna proběhl na našem DM
v Trocnovské ulici turnaj v sálové kopané mezi
domovy mládeže z Českých Budějovic. Zúčastnilo se 5 domovů, náš DM obsadilo celkové 5.
místo. 1. místo na turnaji obsadil DM U Hvízdala.
HASIČI
11. 5. 2010 jsme zavítali na exkurzi
k Hasičskému záchrannému sboru ČR v počtu
16 žáků.Všichni jsme měli možnost si auta prozkoumat, sáhnout si na vybavení. Závěrem jsme
byli vyvezeni na plošině žebříku nad střechu
budovy HZS, odkud byl překrásný výhled na
okolí a zároveň pro některé bobříkem odvahy.
TURNAJ „KRÁL STOLNÍHO TENISU“
V květnu 2010 jsme již podruhé uspořádali turnaj „Král stolního tenisu DM“. Přihlásilo se
celkem 9 hráčů v zastoupení všech ročníků.
Turnaj probíhal v přátelské atmosféře. Krále
obhájil již podruhé David Vojta.
MUZEUM MOTOCYKLŮ
S velkým zájmem se setkala návštěva Muzea
motocyklů s odborným výkladem p.Hošťálka.
Chlapci se dozvěděli nové informace o historických motocyklech a vyslechli zajímavé příhody
o cestách p.Hošťálka, někteří chlapci se poté
rádi do muzea vrací.
KNIHOVNA DM
Knihovna DM, která disponuje více jak 2500
svazky je využívána ubytovanými žáky.
V měsíci květnu jsme se zapojili do pokračování celonárodní ankety Kniha mého srdce. Čtenáři vybírali knihu, která je jim nejbližší. Na jednoznačné vítězi jsme se neshodli. Největší obli-
bě se těší hlavně motoristická literatura a knihy
ze sportovního prostředí.

Podobné dokumenty