Dana Šimková

Komentáře

Transkript

Dana Šimková
CYKLOSONG K24
Dana Šimková
Tak jsem se vám přihlásil na K dvacet čtyřku,
abych sobě dokázal, že přec mám kondičku,
kolo jsem si připravil, nalakoval, utáh,
aby mě pak nebrzdil nějaký ten průtah.
Už se těším velice, budu machr světa,
sjedu všechny vesnice, chystejte mi místa!
V noci před tím závodem měl jsem hrozné spaní,
zmítala mnou panika, snad se to nesplní!
Vyjel jsem se všemi hned, než jsem se však ohlíd,
byl jsem rázem poslední, zmocnil se mě neklid...
Značky vidět nebyly, kudy to mám jeti?
Zabloudím a co potom může se mi státi?
Cesta neutíkala, šnek by předběhl mě,
slunce prudce svítilo, jsem v první dědině!!!
Sláva, nazdar výletu, do Žatčan jsem trefil,
nad posledním místem já už jsem se nermoutil
vesnice je předlouhá, snad tu nezabloudím,
Bůh se za hlavu chytá: „Co jsem to jen stvořil?!?“
Žatčany jsem projel již, jsem na křižovatce,
aut je tady přespříliš, nepřejedu hladce,
nezdržujte, já chci jet, je snad tohle závod?
Slitování nemají, zdržování, podvod!
Měnín už mám v dohledu, slunce hrozně pálí,
tohle hravě projedu, cíl je stále v dáli,
pot teče jak Vltava ze všech koutů těla,
je to velká námaha, co tu vůbec dělám?
Do Blučiny daleko, je to samý kopec,
hele, týjo!, dálnice, jsem to ale borec,
nohy své už necítím, ruky odpadají,
nevzdám se přec v začátku, chci to aspoň dojít.
Neměl jsem tu odbočit? Cedule za stromem...
Kdosi na mě zakřičel: „Haló, jedeš špatně!“
Mám to ale velký pech, ještě zajíždím si,
to už nesmím dopustit, jé, co je tu krásy!
Jů, tady je potůček, já se budu kochat,
když už mám být poslední, zážitky chci nabrat,
bacha, díra, chodcové, kdo sem dal ten patník?!
Hrbolek a kaluže, nevjet na obrubník!
Do rajhradic zatáčky, kdo stvořil tu silnic?
Proč to není rovnější? Kilometr navíc...
Aspoň jsem už za půlkou, teď to půjde dva, tři...
Chvilku tady spočinu, nevypustím duši.
Na kostele vyzvání, to mi tu chybělo,
ještě, aby poslední zvonění to bylo!
Raděj zase nasednu a pojedu k cíli,
jé, to jsem si odpočal, už jsem zase čilý!
Tenhle kopec je dlouhý, já ho nevyjedu,
popraskaly mi svaly, sám to nedovedu,
mraky se už stahují, bouřka už se chystá,
hromy zlostně dunějí, vpředu se už blýská...
Teď mě předjel kolega, velký úsměv v tváři,
za ním dalších padesát, radostí jen září,
tuplovaně poslední, to jsem teda vyhrál,
že jsem na to kolo lez, ach jo, co tu dělám?
Otmarov, jak děsivé!, má ve jméně máry,
před očima míhají se mi divné čáry,
na Redbull jsem zapomněl, proč jsem se nenapil?
Snad není zakázaný, doping by to nebyl!
Šeří se a chládne vzduch, hrůza už mě jímá,
nikde nikdo, jenom já, světlo leží doma,
daleko a široko není žádná víska,
co když tady zahynu? Mamí! Mně se stýská!!!
Třesu se jak osika, kolo divně vrže,
řetěz už mi zase spad, v dáli svítí záře,
to už jedu do nebe? Kopec na to sedí...
Ne, to jenom Otmarov na mě z dálky hledí.
Semafor a červená, něco opravují,
zase mě už zdržují, nemají mě rádi,
jedem, honem, přebliknout, já už tu snad zmrznu,
pojedu na červenou, snad z toho vyváznu...
Děláte si legraci? Semafor tu další?
A pro změnu červená zase na něm straší!
Kašlu vám na předpisy, tohle je fakt nefér!
Náklaďák hned proti mně, naštěstí jsem ujel.
Uf to bylo o kousek, lépe o špapátko,
snad už tady nebude stát žádné překvápko,
vypadá to nadějně, šlápnu do pedálu,
ať za tímhle závodem stvořím tlustou čáru.
Co? Odbočka na Měnín? Proč to nevím dávno?
Jenom dva kilometry, mám tu zkratku krásnou...
No, co já s tím nadělám, teď už to nespravím,
aspoň k tomu cíli ať nějak se dopravím!
Zase cesta do kopce, z kopce pak pro změnu,
přehazky už nejedou, pomóc, já tu chcípnu!
Prý jen tři kilometry už jsou do Telnice!!!
Na čem jste to měřili? To je stokrát více!
No konečně dědina, to ale trvalo!
Blesky svítí na nebi, pěkně se zatáhlo.
Kam to hledím, proboha? U krajnice kýbl!
„Pardon, já se omlouvám, málem jsem ho skopl.“
Slepý jsem jak patrona, už ať je ten konec!
Zase velká silnice, zdržování, mazec!
No tak, už mě nechte jet, stěžovat si budu!
Nerad bych si tadyhle rozbil svoji **** ...
Konečně se slitoval střík za volantem,
poklepal si na čelo: „Co tu chce ten blázen?“
Nejhorší mám za sebou, či jsem aspoň doufal,
Telnice je předlouhá, zas kolegů nával.
Teď mám ale opravdu všeho plné zuby!
To je úcta ke slabším? Žádná pomoc, rady?
Dobrý, tady už to znám, teď doleva prudce...
Cože, Přejezd že bliká? Vlak se řítí v dálce?
Nekdy dálka popravdě bývá krapet delší...
Začínám být nervózní, velké kapky prší.
Promoklý a zmožený trčím tu u trati.
A vlak ne a nejede, to je vážně k zlosti!
Cože? Tohle rychlík byl? Dovol, bych se zasmál.
Tak už zase konečně do cíle bych šlapal.
Prudký kopec, ach, ouvej, já ho nevyjedu,
přehazky už nejedou, nemám žádnou sílu.
No, to se mi povedlo! Přetrhl se řetěz.
Takže tedy po vlastních... To zas bude peněz!
Sláva, už jsem na kopci, jen z kopečka dolů,
zase kopec nahoru, vidím věž kostelu!
Ani řetěz netřeba, z kopce to jde samo,
hlavně musím odbočit, na silnici bahno,
z brzd se mi zakouřilo, cítím zápach silný,
Bože, ať tam dojedu! Už nebudu líný!
Oblak dýmu od kola daleko se táhne,
však jsem dojel do cíle, oznámil to řádně,
čekalo se jen na mě, všichni už dojeli,
cítil jsem se znaveně, promoklý, však celý.
První místo od konce, to je ale krása!
Zbyla tu ještě pro mě studená klobása,
na dně lžička polévky, k tomu patka chleba,
dvě kolečka okurky, rajčete netřeba...
Kolo je však na odpis, všichni na něj hledí,
jak jsem na něm mohl jet, tomu se moc diví...
S hrůzou jsem se probudil spocený a bledý,
proč jsem se jen přihlásil? Mám to zapotřebí?

Podobné dokumenty