Jeho jméno je obdivuhodné | 3. část: Ve jménu Syna

Jeho jméno je obdivuhodné | 3. část: Ve jménu Syna
Pan D. byl zdaleka nejpopulárnější učitel ve škole. A protože byl pohledný, svobodný a jen o několik let starší
než studenti, které učil, byl u dívek oblíbený. Jelikož miloval auta, byl oblíbený i u chlapců. Jednoho roku se řeč
na škole točila okolo nového auta pana D., které si objednal: Ford Mustang, nejlepší ze silných aut. Studenti
byli zklamaní téměř jako pan D., když se pan D. dozvěděl v lednu, že pro velkou poptávku potrvá několik
měsíců, než místní dealer dostane pro něj model, který si objednal.
Konečně dorazil! Jaká krása! Brilantní rudá barva, chromované nárazníky vysokého lesku, hladké linky,
aerodynamický tvar, prostě stroj vysokého výkonu zjevně postaven pro rychlou jízdu. Když skončilo
vyučování, chlapci a dívky obklopili auto a poslouchali pana D., jak vychvaluje jeho přednosti: zvuk motoru,
jak dobře sedí na silnici v zatáčkách, jak rychle dosáhne rychlosti 100 mil za hodinu. Nejlepší částí ze všech
bylo, že pan D. byl ochoten svézt studenty v době volna ve svém autě.
Jednou z mých oblíbených vzpomínek na
střední školu byl den, když jsem konečně
mohl jet v autě pana D. Byl jsem jedním
z posledních, který se mohl taky svézt,
protože jsem měl hodinu vyučování během
volna pana D. Konečně, jednoho dne po jeho
vyuce jsme nasedli do jeho auta a vydali se na
dlouhou, rovnou cestu vedoucí z města.
Zastavili jsme, obrátili se a zamířili zpět
k městu. Pan D. se ke mně obrátil a s širokým
úsměvem se zeptal: „Jsi připraven?“
„Připraven!“
Pan D. sešlápl plyn, až zapištěly gumy.
V okamžiku jsme letěli po cestě rychlostí 115
mil za hodinu (185 km/h) – a to v době, kdy
byla povolená rychlost jen 55 mph (88 km/h)! Aby bylo vzrušení nezákonného dobrodružství úplné, pan D. mi
dokonce napsal omluvenku na to, že jsem přišel o deset minut později na příští vyučovací hodinu!1
A pak došlo k tragédii. Asi tak měsíc před začátkem letních prázdnin ukradl někdo Mustanga pana D. Všichni
studenti byli naštvaní a nikdo více než pan D. Jeho milované auto, ve kterém měl takové zalíbení, jeho
miminko, na které tak čekal a spořil, (a na které musel ještě nadále platit měsíční splátky), bylo pryč!
Následovaly policejní zprávy, nekonečné papírování pro pojišťovnu, oznámení rozvěšená po celém městě. Ale
policii se nedařilo zjistit, kde se vůz nachází. Zmizel tak rychle, jako radost pana D. Někteří se začali domnívat,
že auto bylo rozebráno na kusy a posláno do zámoří.
Školní rok skončil a žádný Mustang se nenašel.
Když začala opět škola, všichni jsme byli nedočkaví, jestli si pan D. koupil nové auto. Ne, nadále jezdil stejnou
rachotinou, kterou měl předtím, než si koupil Mustanga, a nadále truchlil nad ztrátou, která ho potkala.
Šest týdnů po začátku nového školního roku panu D. někdo zavolal. Policie našla jeho auto! Špatnou zprávou
bylo, že se nacházelo na vrakovišti ve městě vzdáleném 200 mil odtud. Když se dělala kontrola VIN čísla,
pracovníci vrakoviště odhalili, že auto bylo odcizeno a zavolali policii. Pan D. se rychle rozjel na vrakoviště.
Jak smutný pohled pro jeho zrak! Namísto něžně opečovávaného auta zde našel hromádku šrotu. Jedno zrcátko
zlomené, druhé zcela scházelo. Čelní sklo a jedno boční byly rozbité. Hluboké rýhy po stranách podávaly
svědectví o hrubém zacházení, bez snahy vyhnout se odřeninám. Když se snažil zvednout kapotu, aby viděl
motor, ani se mu to nepodařilo. Příliš hodně prasklin a puklin drželo pevně kapotu na svém místě, takže ji
nebylo možné zvednout.
Velké bylo rozhořčení na škole, když jsme se další den dozvěděli, že pan D. musel skutečně zaplatit ještě za to,
aby dostal ten křáp zpět! Vždyť mu koneckonců patřil! Zaplatit 200 dolarů, aby dostal zpět to, co mu
právoplatně patřilo, se nám zdálo velmi nespravedlivé. Ale on to udělal. A pak udělal něco, co nikomu z nás
nedávalo smysl: vzal ten svůj vrak do autodílny!
Pan D. se rozhodl spravit své auto! Proč si rovnou nepořídil nové auto? Divili se někteří z nás. Ale pan D. věděl
proč. On miloval toto auto, právě toto konkrétní auto bylo to jediné, které chtěl mít. Pomalá práce obnovy
začala. Opraváři opravili, co se dalo opravit, a to, co se nedalo, to vyměnili. Vnitřek auta byl tak poškozený, že
se sedačka řidiče musela celá vyměnit a ostatní sedačky znovu vypolstrovat.
Konečně přišel den, kdy opraváři zavolali: Pane D., přijeďte si pro vaše auto. Stálo tam! Jaká nádhera! Brilantní
rudá barva, chromované nárazníky vysokého lesku, hladké linky, aerodynamický tvar, stroj vysokého výkonu
postaven pro rychlou jízdu. Pak zvedl kapotu. Pohled, který ho čekal, dovedl dospělého muže k pláči. Taková
krása nemohla ještě odjet. Ještě ne.
Pan D. nechal auto odtáhnout do servisu a opět začala další pomalá fáze opravy. Bylo potřeba nového motoru a
taky mnoho jiných oprav. Byla to práce na několik měsíců, protože mnoho náhradních dílů bylo nutné objednat.
Nakonec, jednoho jarního dne, přijel pan D. Mustangem do školy. Byl krásný! Lesk nové barvy se odrážel
v ranním slunci. Naleštěné nárazníky odrážely tváře studentů poletujících okolo. Byl to opět výkonný stroj
stvořený pro vysokou rychlost. Podivující bylo, že pan D. miloval toto auto více než kdy předtím. I když ho
stálo tolik času, námahy, smutku a dalších peněz, aby ho získal zpět z vrakoviště a obnovil jeho dřívější slávu,
auto bylo pro něj vzácnější než kdy předtím!
Toto drama jsem sledoval během dvou let na škole a zanechalo v mé mladé mysli hluboké stopy. Kromě toho,
že jsem nechápal tu obrovskou oddanost pro nějaké auto, nechápal jsem taky, proč pan D. vyplýtval tolik času a
peněz na toto auto. Proč prostě nezačal znovu? Když byl ochoten vrazit tak hodně peněz do opravy auta, proč si
raději nekoupil zcela nové?
Když jsem se stal starším, pochopil jsem důvody, proč pan D. učinil takové oběti, aby znovu získal a něžně
obnovil toto auto. Nebylo to jen nějaké auto: bylo to jeho auto. Ano, bylo mu ukradeno, ale přesto to bylo stále
jeho auto. A proto byl ochoten zaplatit 200 dolarů, aby ho získal zpět z vrakoviště. Miloval toto auto a kdyby ho
prostě vyměnil za nějaké jiné, nebylo by to totéž.
To je přesně to, čím si Yahuwah prošel s námi. Když Adam a Eva zhřešili, mohl klidně začít od počátku! Mohl
je společně s Luciferem a jeho anděli vymazat z existence. Mohl z myslí svatých, nepadlých andělů vymazat
vzpomínky na ně. On byl přece ten Stvořitel! Kdo by Ho mohl zastavit? Nikdo by o tom ani nevěděl!
Ale On by to věděl.
Pro Stvořitele by bylo velice snadnou věcí začít všechno od počátku s novou rasou bytostí. Bylo by to daleko
jednodušší, než zachraňovat to, co bylo zničeno. Ale On si zvolil cestu spasení.
Yahuwah se rozhodl, že zachrání provinilou rasu za každou cenu, kterou bude muset On zaplatit. Jeho Syn,
který byl Jedno s Otcem v záměru a lásce, souhlasil s tímto příliš drahým rozhodnutím. Tito dva uzavřeli spolu
dohodu. Provinilá rasa neměla být opuštěna nebo nahrazena. Naopak, měla být vykoupena, a jakmile bude
vykoupena, má být navrácena do shody se Stvořitelem.
Božská láska však pojala plán, jak lidstvo vykoupit. Porušený zákon . . . [Yahuwahův] si žádal
život hříšníka. V celém vesmíru byl pouze jediný, kdo se mohl zasadit ve prospěch člověka.
Protože božský zákon je právě tak svatý jako . . . [Yahuwah] sám, mohl pouze jediný, jenž je
rovný s Bohem, dosáhnout usmíření za toto přestoupení. Pouze . . . [Syn] mohl vysvobodit
padlého člověka z prokletí zákona a uvést jej opět v soulad s nebem. [Syn] vezme na sebe vinu a
hanbu hříchu, jenž je svatému . . . [Eloahovi] tak odporný, že odloučí Otce od Syna. [Spasitel]
podstoupí největší utrpení, aby zachránil ztracené lidstvo.2
To byla extrémně drahá záležitost! Božský zákon, Zákon Lásky, byl dokonalý a proto nemohl být změněn.
Požadavky zákona byly prosté a jasné:
Poslouchej a žij
Neposlouchej a zemři
Aby mohla být „zachráněna“ lidská rasa, musí být nejprve vykoupena. Vykoupit znamená „splatit, vykoupit,
vysvobodit nebo zachránit ze zajetí nebo otroctví, nebo
z jakéhokoliv závazku či odpovědnosti . . ., zaplacením
ekvivalentní hodnoty . . . kvůli odkoupení, zpětné koupi
toho, co bylo prodáno; k opětovnému získání . . . skrze
splacení dané hodnoty . . . zachránit, obnovit.“ Výkupní
cena, která musela být zaplacena, byla smrt, protože
„téměř všecko podle Zákona krví očišťováno bývá, a bez
krve vylití nebývá odpuštění“ hříchů. (viz Židům 9,22)
Yahuwahův Syn byl ten velký Beránek Yahův, který
snímá hříchy světa. (viz Jan 1,29) Syn Všemohoucího je
Spasitelem lidstva, protože zaplatil cenu za vykoupení
padlého lidstva ze smrti. Spasitel jasně chápal, že Jeho smrt byla výkupní cenou. Večer předtím, než byl zrazen,
ustanovil službu společenství při Poslední večeři. „A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Pijte z toho všickni.
Neb to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů.“ (Matouš 26,27.28)
Spasitel mluvil o smrti jako o pouhém spánku. Když zemřel Lazar, oznámil učedníkům Svůj záměr, že ho
vzkřísí k životu: „Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.“ (Jan 11,11) Pro Dárce Života je
smrt pouhým spánkem – odpočinek od práce. Je tomu tak, protože výkupné bylo zaplaceno a smrt je pro
Yahovo dítko pouhým spánkem.
To není smrt, kterou zemřel Mesiáš. Spasitel zemřel „druhou
smrtí“, kterou musí všichni zemřít, kteří zavrhnou Jeho
nabídku spasení. Proto byla ta emoční agónie na kříži tak
obrovská, že téměř necítil fyzickou bolest ukřižování. Druhá
smrt je úplným a totálním odloučením od Yahuwaha, zdroje
všeho života. Proto z Jeho rtů vyšel výkřik: „Můj El! Můj El!
Proč jsi Mne opustil?“ (viz Matouš 27,46) Na kříži nesl
Spasitel tíhu viny každého hříchu kdy vykonaného skrze
každého jediného člověka, který kdy žil nebo bude žít.
On, ten Bezhříšný, nesl vinu hříšníků, aby mohli být skrze
Něj obnoveni a usmíření s Yahuwahem. Jeho vzkříšení bylo
důkazem, že žil bezhříšným životem, protože dle výnosu
božského zákona všichni platí, že kdo poslouchá, bude žít. Je to ujištění pro všechny, kdo důvěřují svému
Spasiteli, že oni také budou opět žít, i když „zesnou“ v Něm.
Ale proces spasení ještě nebyl dokončen. Výkupné bylo zaplaceno, ale to bylo všechno. Dalším krokem bylo
obnovení. Pan D. vykoupil své auto, když zaplatil 200 dolarů na vrakovišti, ale ještě s ním nemohl jezdit. Dříve
než se mohl opět těšit ze svého Mustangu, musel být Mustang pečlivě a něžně obnoven. Nejprve se pan D. ani
nemohl podívat pod kapotu, aby si prohlédl motor. Bylo třeba opravit karosérii.
To má svou paralelu v lidských životech. Často Spasitel začíná pracovat na zevnějšku člověka. Závislosti na
hýčkaných hříších jako je alkohol, drogy, nikotin, filmy, hudba, romány nebo cokoliv jiného, co zatemňuje
mysl, musí být nejprve očištěny, aby se mohla mysl rozjasnit a být připravena pro další stupeň procesu obnovy.
Tento další stupeň procesu je neviditelný pro lidský zrak.
Smrtelná mysl nemůže pochopit dílo vykoupení. Jeho tajemství se vymyká lidskému chápání.
Ten však, kdo vchází ze smrti do života, zjišťuje, že je to božská skutečnost. Počátek vykoupení
smíme poznat již tady na své vlastní zkušenosti. Jeho konec pak sahá do věčnosti.4
Tímto aktivním agentem v obnově lidstva je Duch Svatý. Spasitel to přirovnával k větru: nemůže být viděn,
nikdo neví, odkud přichází a kam jde, ale může být cítit a jeho účinek viděn.
Ačkoli vítr je sám neviditelný, následky jeho působení je možno vidět a cítit. A tak i působení
Ducha na duši se projeví v každém činu toho, jenž pocítil jeho spásnou moc. Když Duch . . .
[Yahuwahův] ovládne srdce, změní i život. Člověk se zbavuje hříšných myšlenek, zříká se zlých
skutků, místo zloby, závisti a sporů přichází láska, pokora a pokoj. Na místo smutku přichází
radost a tvář začíná obrážet světlo nebes. Nikdo nevidí ruku, jež ulehčuje břímě, nikdo nevidí
světlo, jež sestupuje z dvorů nebeských. Požehnání přichází, když se duše vírou odevzdává . . .
[Yahuwahovi]. Teprve pak moc, již lidské oko nemůže uzřít, vytváří novou bytost k obrazu . . .
[Yahuwahovu].5
Stvořitel znal závažnou pravdu. Vykoupení bez obnovení není pravým spasením. Aby mohlo lidstvo opět vejít
do jednoty se Stvořitelem, vnitřní srdce muselo být očištěno od veškerého hříchu. Mysl sama musí být
znovustvořena, aby se obraz Otce mohl opět uchovávat v duši.
To není něco, co by někdo mohl sám pro sebe vykonat. To je možné jedině skrze víru v Syna Yahova, neboť jen
skrze Jeho zásluhy může být někdo spasen. Všem, kdo uvěří, je dáno zaslíbení:
A dám vám srdce nové, a ducha nového dám do vnitřností vašich, a odejma srdce kamenné z těla
vašeho, dám vám srdce masité. Ducha svého, pravím, dám do vnitřností vašich, a učiním, abyste
v ustanoveních Mých chodili, a soudů mých ostříhali a činili je . . . a budete lidem Mým, a já
budu vaším . . . [Eloah]. Neboť vysvobodím vás ze všelijakých poškvrn vašich, a přivolám obilé,
a rozmnožím je, a nedopustím na vás hladu. (Ezechiel 36,26-29)
Plán spasení zahrnuje daleko více než jen výkupní cenu zaplacenou za duši. Stará se o celé obnovení božského
obrazu v lidské duši. Duše takto vykoupená a obnovená je přivedena do ještě užšího vztahu s Božstvím, než
kdyby nikdy nepadla, protože Spasitel, jenž vzal kdysi taky na sebe lidské tělo, zůstane navždy zajedno s
lidskou rasou.
A proto není už žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Synu, neboť zákon Ducha života ve
Spasiteli mne vysvobodil od zákona hříchu a smrti. Co k tomu dodat? Je-li Yahuwah s námi,
kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všechny Jej vydal, jak by nám
spolu s Ním nedaroval všechno? Kdo vznese žalobu proti Yahuwahovým vyvoleným? Vždyť
Yahuwah ospravedlňuje! Kdo je odsoudí? Kdo nás odloučí od lásky Spasitelovy? Snad soužení
nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Ne! V tom všem slavně
vítězíme mocí Toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani
mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v
celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Yahuwahovy, která je v Jeho Synu našem
Spasiteli. (viz Římanům 8)
Yahuwah „v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého, . . . kterýžto jsa blesk slávy, a obraz
osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, . . . tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad
ně jméno dědičně obdržel.” (Židům 1,2-4)
Jméno jediného zplozeného Syna Yahuwahova je velmi zvláštní a plné významu. To je zdůrazněno Pavlovým
poukázáním na to, že Syn získal dědičně jméno, které je znamenitější, než jsou jména andělů.
Něco zdědit znamená “obdržet přirozenou cestou od svého předka. Např. syn dědí přednosti svého otce . . . .” 6
Protože Spasitel je Syn Yahuwahův, zdědil jméno, které je vyšší než všechna ostatní jména.
Staletí předtím, než se Spasitel narodil na zemi, Yahuwah povzbuzoval Mojžíše ujištěním:
„Hle, posílám před tebou posla, aby tě opatroval na cestě a aby tě uvedl na místo, které jsem
připravil. Měj se před ním na pozoru a poslouchej Ho, . . . poněvadž v Něm je Mé jméno.“
(Exodus 23,20-21)
Jméno věčného Otce, Yahuwaha, je ve jménu Syna. Anděl Gabriel božsky pověřen, aby poučil Marii, jaké má
být jméno jejího Syna.
A Posel [Anděl] přistoupil k ní a řekl jí: “Pokoj tobě plný milosti, náš Pán je s tebou a proto jsi
požehnaná mezi ženami!”
Ale když ho viděla, byla znepokojená a divila se jeho slovům: „Jaký je to pozdrav?“
A Posel jí řekl: „Neboj se Maryam, protože jsi nalezla milost u Yahuwaha. Hle, otěhotníš a
porodíš syna a dáš Mu jméno Yahushua. Ten bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího a
Pán Yahuwah Mu dá trůn Davida. (viz Lukáš 1,26-32, Aramaic English New Testament.7)
Tak jako je to u Otcova vlastního osobního božského jména, nachází se důležitost Synova jména v jeho definici.
Krásný význam obsažený v Spasitelově jménu je vše obsahující zjevení mocného spasení nabízeného
hříšníkům. Yahushua znamená:




Yahuwahu zachraň! (volání o pomoc k tomu Jedinému, kdo může pomoci.)
Yahuwah zachraňuje! (radostný výrok faktu.)
Yahuwah zachraňující (přítomný čas bezprostředního činu.)
Yahuwahova spása (vše zahrnující výrok o tom, kdo a čím Spasitel je.)
Plán zachránit provinilého člověka nebyl dodatečný plán. Nebyla to žádná „náhlá inspirace“ po pádu do hříchu.
Plán spasení odhalil tajemství, které bylo skryté v tichosti od dávných věků. Tímto tajemstvím bylo toto: Pokud
by kdy vznikl hřích, Otec se nezastaví před ničím, jen aby zastavil Svá stvoření. Aby byla zachráněna lidská
rasa, bylo zapotřebí sebeobětování ze strany Otce, které zmaří sobecká lidská srdce. Plán vykoupení
nezaručoval to, že všichni budou zachráněni. Nabízel příležitost hříšníkům, ale nenutil je, aby přijali nabízené
spasení.
Yahuwah obětoval Svého milovaného Syna, aby dal lidem možnost volby! Jak úžasná láska! S naprosto žádnou
zárukou toho, že se někdo rozhodne přijmout takový nezměrně drahocený dar, uzavřeli Otec a Syn smlouvu, že
zachrání provinilou rasu, ať Je to bude stát cokoliv.
Pravé jméno Spasitele je povzbuzením věřit a přijmout nabízený dar. To inspiruje víru: Yahuwah dělá naprosto
všechno pro to, aby zachránil ty, kteří k Němu přicházejí skrze Jeho Syna.
Obsah Spasitelova jména je jasně vyjádřen ve Skutcích 4,12: „V nikom jiném není spásy; není pod nebem
jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“ Jak vážný výrok! „Není pod nebem jiného
jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni!“ Apoštolové jasně chápali důležitost Spasitelova
jména:
Jemuť všickni proroci svědectví vydávají, že odpuštění hříchů vezme skrze jméno Jeho všeliký,
kdožkoli uvěřil by v něho. (Skutky 10,43)
Proto Ho [Yahushuu] . . . [Yahuwah] vyvýšil nade vše a dal Mu jméno nad každé jméno, aby se
před jménem . . . [Yahushuovým] sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě
[Yahuwaha] Otce každý jazyk aby vyznával, že [Yahushua Pomazaný je Pán]. (Filipským 2,911)
A totoť jest to přikázání jeho, abychom věřili jménu Syna Jeho . . . [Yahushui] a milovali jedni
druhé, jakož nám dal přikázání. (1. Janova 3,23)
Protože se v tomto svatém Jménu nachází tak obrovská důležitost, bylo Satanovou pilnou snahou ukrýt toto
Jméno, skrze které všichni musí být spaseni.
Jméno “Ježíš” pochází z pokusu přepsat toto jméno skrze několik odlišných jazyků. Nepochází přímo z
hebrejštiny nebo novozákonní aramejštiny.
“Yahushua” bylo jako jméno použito jinými lidmi zaznamenanými ve Starém Zákoně. Nejznámějším z nich byl
Jozue, syn Nun, který vedl Izraelský lid do zaslíbené země. I když “Jozue” není přesným přepisem jména
“Yahushua”, je zcela jistě blíže než “Ježíš”! Při prošetřování Spasitelova jména bylo první věcí zjištění, že
hebrejština neobsahovala písmeno “J”. Ve skutečnosti toto písmeno neexistovalo do nedávna ani v angličtině.
K přijetí písmene “J” do angličtiny (což ovlivnilo jména Jozue
a Ježíš) došlo až teprve v 17. století. První kniha publikovaná v
angličtině, která rozlišovala I a J, byla publikovaná v roce
1634. “J” bylo posledním písmenem přidaným do anglické
abecedy. Před touto dobou bylo používáno písmeno “I” a
vyslovováno jako “J”.
Dobrým příkladem je slovo hallelujah, kde vidíme vývoj tohoto
písmene. Když Noah Webster napsal svůj slovník na počátku
19. století, trval na formě slova HALLELUIAH, i když se už za
jeho dnů psalo a hláskovalo s písmenem “J”. Toto slovo
znamená: “Chvála Yahovi” nebo “Pochválen buď Yah”.
Webster poznamenal k definici tohoto slova:
Toto slovo je nesprávně psáno s j, ve shodě s němčinou a jinými jazyky pevniny, ve kterých má j
zvuk j. Ale výslovnost slova s anglickým zvukem “dž” ničí jeho krásu. Podobná chyba zvuku j
(dž) ve slovech Jehovah (džehova), Jordan (džordn), Joseph (džouzef), zaměnila správnou
výslovnost, která byla Yehovah (Jehova),8 Yordan (Jordan), Yoseph (Jozef). Této změně je nyní
třeba se podvolit, ale ve slově Halleluiah to nesmí být tolerováno.9
Transformaci od Yahushua k Jesus (Ježíš) je možné vidět, když se člověk podívá na řecký překlad jména Joshua
(Jozue). Opět, Joshua (Jozue) je totéž jméno co Yahushua v hebrejštině. Když byl Starý Zákon překládán do
řečtiny ve třetím a druhém století před naším letopočtem, setkali se řečtí překladatelé s problémem, když
přepisovali jméno Joshua/Yahushua. Toto jméno obsahovalo dva zvuky, které řečtina neměla: J a Š.
Při pokusu předat toto Jméno tak věrně, jak jen to šlo, a přitom čitelně pro jejich řečky mluvící čtenáře, jméno
bylo hláskováno jako:
Použitím anglických písmen by to znamenalo IESOUS (é-aj-sús). Přídavkem ke změně jména byla skutečnost,
že když končící “ua” bylo přepsáno do řečtiny, znamenalo to koncovku jednotného rodu ženského. To
způsobilo zmatek u řeckých čtenářů, protože to znamenalo v řečtině ženské jméno! Většina řeckých mužských
jmen končila písmenem “s”:
Achilles
Leonidus
Icarus
Erebus
Hermes
Aeneas
Lærtes
Apollos
Proteus
Aristedes
Ulysses
Midas
Minos
Odysseus
Pozměněná forma tohoto jména vedla k nařčení ze strany pohanských pisatelů, že jméno Iesous bylo ve
skutečnosti stejné jako jejich démonský bůh Zeus a vskutku člověk může slyšet podobnost výslovnosti mezi
Zeus a é-aj-sús. Zeus byl hlavním bohem řeckého panteonu a jeho jméno bylo často přidáváno ke jménům a
zeměpisným lokalitám, co by způsob vzdání mu pocty. Koncovky sus, seus, sous jsou jednoduše fonetické
výslovnosti tohoto pohanského boha. Svatá hora Parnassus, stejně jako hrdina Odysseus, obojí mělo stejné
zakončení. Dva Diovi (Zeus) synové měli zakončení svých jmen, která uctívala jejich otce. Tato jména byla
Dionysus a Perseus.
Když byla řečtina přeložena do latiny, toto Jméno bylo ještě více
zkomoleno a tak vzniklo Iesus. V latině je mužský jednotný rod
označen koncovkou “us”. (To je možné vidět na latinských
mužských jménech: Claudius, Augustus, Aurelius, Marcus, etc.)
Latinská forma Jesus (Ježíš) byla používána v jedné anglické Bibli
vytištěné v roce 1560. Povšimni si, že i když se to jeví jako Iefus, je
to ve skutečnosti latinská forma Iesus. Ve staré angličtině písmeno
obsažené ve slově připomínalo dnešní f bez toho středního
přeškrtnutí.
21 When Peter therefore sawe him he said to Iesus, Lord, what shal this man do?
(21 Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: "Pane, co bude s ním?")
22 Iesus said vnto him, If I wil that he tarie til I come, what is it to thee? followe thou me.
(Ježíš mu řekl: "Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijde, není to tvá věc. Ty mne následuj!")
Určité jazyky vzaly latinskou formu a hláskují to Jesu (jezů) nebo Jesús (jezůs). Problém u těchto zkomolenin
svatého Jména je ten, že nikde v nich člověk nenachází jméno Otce, protože jméno Yahuwaha musí být i ve
jménu Jeho Syna. Aby člověk věřil, že vzývá jméno Spasitele, musí znát Jeho jméno. Toto jméno je Yahushua,
ne Jesus (Ježíš).
Yahushua rozpoznal důležitost Svého jména a vše, co naznačovalo Jeho poslání zachránit ztracené. Proto
prohlásil: “Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho
přijmete.“ (Jan 5,43)
V Izaiášově proslulém proroctví o Mesiáši uvedl: „Aj, panna počne, a porodí syna, a nazůve jméno jeho
Immanuel.“ (Izaiáš 7,14) „Immanuel“ znamená doslova Yahuwah s námi. To je to, co Yahushua, božský Syna
Nekonečného, je pro každého syna a dceru Adama.
Yahushua je ztělesnění charakteru Jeho Otce. Od chvíle, kdy přišel na zem, mohou všichni vědět, že Yahuwah
zná a soucítí s našimi zkouškami a žaly. Každý hříšník může vědět, že Stvořitel je přítel hříšníků. Skrze velký
plán spasení je vše-mocný, vše-znající, všudy-přítomný Yahuwah odhalen jako Eloah Lásky. Satanova obvinění
proti Yahuwahovi jsou umlčena v daru Jeho jednorozeného Syna, aby zemřel pro lidskou rasu. V tomto Synu
mohou všichni vidět lásku Otce a po celou věčnost budou vykoupení chválit Yahuwaha za Jeho nedocenitelný
Dar:
Immanuel, “Yahuwah s námi”.
Yahushua byl Yahuwah zjevený v lidském těle.
Na počátku bylo Slovo,
a to Slovo bylo u Yahuwaha,
a to Slovo byl Eloah.
To bylo na počátku u Yahuwaha.
Všecky věci skrze Něj učiněny jsou,
a bez Něho nic není učiněno, což učiněno jest.
V Něm život byl, a život byl světlo lidí.
A to Světlo v temnostech svítí,
ale tmy ho neobsáhly.
(viz Jan 1,1-5)
Krásná vznešená slova milovaného učedníka Jana odhalují povahu a poslání Spasitele lidstva. Ukazují
Yahushuovu preexistenci a spojení s věčným Otcem v díle Stvoření.
Studium o božských Jménech je studium o slovech. Janova volba slov v tomto textu je velmi zajímavá. Aby
popsal pravou esenci Syna, Kdo a Čím je, pro nás i pro Jeho Otce, popsal Ho Jan jako “Slovo”.
Slova jsou velmi důležitá pro komunikaci. Bez slov nemůže
dojít k žádné pravé a přesné komunikaci. Mručení, úsměvy,
zamračené pohledy a poukazování ti může pomoci jen do určité
míry. Abys předal nějakou hlubší informaci, potřebuješ k tomu
slova.
Slova vyjadřují myšlenku. A to je důvod, proč Jan nazval
Yahushuu “Slovo”. Od dávné věčnosti byl Yahushua jedno se
Svým Otcem. On byl pravým obrazem Yahuwaha, obrazem
Jeho velikosti, Jeho majestátu, Jeho slávy, Jeho dobroty.
Yahushua přišel na zemi, aby zjevil Otcův charakter. Syn
přišel, aby demonstroval ve Svém vlastním životě myšlenky a
pocity Yahuwaha. Jak bylo prorokováno v Izaiáši, přišel, aby byl doslova “Yahuwah s námi”. (Izaiáš 7,14;
Matouš 1,22-23)
Když přišel, aby přebýval s námi, . . . [Yahushua] měl zjevit . . . [Yahuwaha] lidem i andělům.
On byl Slovo . . . [Yahuwahovo -- Jeho] myšlenka učiněná slyšitelnou. V Jeho modlitbě za Své
učedníky říká: „Dal jsem jim poznat Tvé jméno“ – „plný slitování a milostivý, shovívavý, hojný
v dobrotě a pravdě“ — „aby v nich byla láska, kterou máš ke Mně, a Já abych byl v nich.“
Ale nejen pro Jeho pozemské děti bylo dáno toto zjevení. Náš malý svět je učebnicí vesmíru . . . .
[Yahuwahův] úžasný záměr milosti, tajemství vykupující lásky, je téma, do kterého „andělé
chtějí nahlédnout“, a které bude jejich studiem po nekonečné věky. Vykoupení i nepadlé bytosti
budou nacházet v kříži . . . svou vědu a svou píseň. Bude spatřeno, že sláva zářící ve tváři . . .
[Yahushui] je slávou sebe-obětující se lásky. Ve světle Křížové cesty bude viděno, že zákon
sebe-vzdávající se lásky je zákonem života pro zemi i nebe; že láska, které „nehledá své vlastní“,
má svůj zdroj v srdci . . . [Otce]; a že v Tom mírném a pokorném je manifestován charakter
Toho, který přebývá ve světle, ke kterému se žádný člověk nemůže přiblížit . . . 10
Otec je zjeven ve Svém Synu. Pohlížením na Yahushuu jsou vnitřní myšlenky a pocity Yahuwaha Otce ukázány
všem jako čistá láska a laskavost, trpělivost, vlídnost, trpělivost a milost. Kdyby Otec Sám přišel z Nebe a žil
život na zemi, skryl Svou slávu a vzal na Sebe lidské tělo, aby Ho všichni mohli vidět, záznam o Spasitelově
životě by se v nejmenším nezměnil. V každém činu Syna, v každé lekci, které učil, v každém laskavém a
odpouštějícím slově a činu, můžeme vidět a slyšet Otce. V každé jednotlivost zjevuje život Syna to, jaký by
Otec byl, kdyby byl člověkem.
Yahushua je
jediný zplozený Syn živého . . . [Yahuwah]. On je k Otci jako slovo, které vyjadřuje myšlenku,-jako myšlenku, učiněnou slyšitelnou. . . . [Syn] je slovem . . . [Otce]. . . . [Yahushua] řekl
Filipovi: „Kdo viděl mne, viděl Otce.“ Jeho slova byla ozvěnou . . . [Yahuwahových] slov. . . .
[Syn] byl odrazem . . . [Svého Otce], odlesk Jeho slávy, obraz Jeho osoby. Jako osobní bytost se
. . . [Yahuwah] zjevil ve Svém Synu. . . . [Yahushua], odlesk Otcovy slávy, „a obraz Jeho osoby“
(Židům 1,3), se na zemi nacházel v podobě člověka.11
Účelem tohoto vzácného zjevení bylo zjevit hříchem zatemnělé mysli člověka Otcovu povahu lásky. Po pádu do
hříchu nebyly lidské bytosti schopné rozeznat, dokonce ani pochopit Yahuwahův charakter nekonečné,
sebeobětavé lásky. Na boží charakter se pohlíželo se strachem. Proto přišel Spasitel žít v lidském těle, aby byla
zjevena láska Otce.
Každý krásný povahový rys má svůj původ v Otci a je zjeven v Jeho Synu.
Laskavý: „Ochotný konat dobro pro druhé a činit je šťastnými plněním jejich proseb, naplněním jejich potřeb
nebo pomocí v tísni; majíc něžnost a dobrotu v povaze.“12
Milostivý: „Příznivý, milý, přátelský . . . benevolentní, milosrdný, ochotný odpouštět urážky a udělovat
nezasloužená požehnání.“13
Benevolentní: „Mít sklon konat dobro, vlastnit lásku k lidstvu a touhu napomáhat jeho prosperitě a štěstí.“14
Soucit: „Trpět s druhým, bolestivá sympatie, pocit zármutku probuzený skrze neštěstí někoho druhého, lítost,
polítování.“15
Lítost: „Cítit bolest nebo zármutek kvůli něčí neštěstí, mít soucit s, . . . mít jemné pocity vůči někomu, kdo je
v neštěstí.“16
Milost: „Benevolence, mírnost nebo něžnost srdce, kterými disponuje člověk, aby prominul zranění nebo aby
jednal s provinilcem lépe, než si zaslouží; dispozice, která mírní spravedlnost a přivádí poškozeného člověka,
aby prominul přestupky a zranění a odpustil trest.“ 17
Nikde nejsou tyto krásné, božské povahové rysy lépe vidět, než v příběhu o ženě, která byla přistižena při
cizoložství a přivedena k Yahushuovi, aby ji soudil. Je bez pochyb, že byla vinná. Byla přistižena právě při
činu! Když muži, kteří ji přitáhli před Něj, žádali trest, který by měla přijmout, Spasitel odpověděl stejným
způsobem, jakým by odpověděl Yahuwah, kdyby stál na Jeho místě. Majestát Nebes
skloniv se dolů, prstem psal na zemi. A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás
bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem. A opět schýliv se, psal na zemi. A oni uslyševše to a v svědomích svých
obviněni jsouce, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu . . . [Yahushua]
sám, a žena uprostřed stojeci. (Jan 8,6-9)
Milosrdný Vykupitel! Laskavý a milující Spasitel! Pohlížejíc se slitováním do jejích provinilých očí, zeptal se:
“kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?“ (Jan 8,10) A ona, strnulá hrůzou, očekávajíc
dopad prvního tvrdého kamene, který rozdrtí její jemné tělo, odpověděla: „Žádný, Pane.“
Pak krásná slova, přímo ze srdce Yahuwahova dolehla k jejím uším: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“
(Jan 8,11)
Zde je odhalen dvojí plán obnovy:
Yahuwah nás neodsuzuje, a tak jsou naše srdce přitahovaná k Jeho lásce, která se zjevuje jako nekonečná.
Stvořitelovy příkazy jsou uschopněním, Jeho příkaz “běž a už nehřeš” obsahuje moc, která uschopňuje kajícímu
se hříšníkovi uposlechnout božský příkaz.
Je to božský princip, že znát Yahuwaha znamená Ho milovat. Takto bylo nezbytné odhalit božskou mysl
hříšníkům, aby oni pak mohli být přitahováni k Němu.
. . . [Yahushua], Světlo světa, zahalil oslnivou nádheru Svého božství a přišel žít jako člověk
mezi lidmi, aby se mohli seznámit se svým Stvořitelem a nebýt stráveni . . . . [Yahushua] přišel,
aby naučil lidské bytosti, co chce . . . [Otec], aby věděli. Na obloze nad námi, na zemi,
v širokých vodách oceánu vidíme rukopis . . . [Yahuwaha]. Všechny stvořené věci svědčí o Jeho
moci, Jeho moudrosti, Jeho lásce. Ale ani z hvězd nebo oceánu nebo vodopádu se nemůžeme
poučit o osobnosti . . . [Otce], jak je zjeven v . . . [Jeho Synu].18
Skrze zjevení božské lásky je lidská mysl přitahována k božské mysli a obnovena k božskému
obrazu. Krok za krokem proces nekonečného pokoření, kterému se Syn ochotně podřídil, aby
zjevil lásku Svého Otce, je popsána v Bibli.
Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v . . . [Yahushuovi]:
Způsobem bytí byl roven . . . [Yahuwahovi], a přece na své
rovnosti nelpěl, nýbrž Sám Sebe zmařil, vzal na Sebe způsob
služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v
poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto Ho . . .
[Yahuwah] vyvýšil nade vše a dal Mu jméno nad každé jméno,
aby se před jménem . . . [Yahushuovým] sklonilo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě . . . [Yahuwaha] Otce
každý jazyk aby vyznával: [Yahushua Pomazaný] jest Pán.
(Filipským 2,5-11; bracketed quote, J. B. Phillips translation.)
Protože láska je probuzena jen tehdy, když je láska dána, zjevení Otcova
charakteru lásky je to, co vede hříšníky k tomu, aby ochotně podřídili
svou vlastní tvrdohlavou vůli boží vůli. Láska nahrazuje strach a naprostá
důvěra zaujímá místo nedůvěry, když je charakter Otce spatřován v
životě Syna.
Jemný, soucitný, solidární, vždy ohleduplný k druhým, představoval charakter . . . [Otce] a byl
neustále zapojen do služby pro . . . [Yahuwaha] a člověka. . . . Jako byl . . . [Yahushua] v lidské
přirozenosti, tak . . . [Yahuwah] zamýšlí i pro Jeho následovníky. V Jeho síle máme žít život
čistoty a cti, kterým žil Spasitel.19
Když Láska nahradí Strach, pak je zaslíbená obnova dokončena. Obnova je kompletní a člověk dokonale odráží
obraz božského. Všichni, kdo se vírou chopí Yahuwahova spasení díky zaslíbení “Yahuwah zachraňuje!”,
obdrží dar naprosté obnovy. Jejich vykoupení začalo na kříži a je dokončeno, když jsou plně obnoveni, aby
odráželi charakter Otce, protože Jeho zákon je napsaný v jejich srdcích.
Klikni zde a podívej se na video!



Jeho Jméno je obdivuhodné | 1. část – Vzývej Jeho jméno
Jeho Jméno je obdivuhodné | 2. část – Ve jménu Otce
Jeho Jméno je obdivuhodné | 4. část – Jeho jméno na mém čele
1
Tento příběh nechce přehlížet ten druh jednání. Takovéto chování ze strany učitele by znamenalo dnes jeho
vyhazov. Nicméně zůstává jednou z mým oblíbených vzpomínek na střední školu!
2
E. G. White,Patriarchs and Prophets, p. 63.
3
American Dictionary of the English Language, Noah Webster, ed., 1828.
4
E. G. White,Desire of Ages, p. 173.
5
taktéž, pp. 172-173.
6
American Dictionary of the English Language, Noah Webster, 1828.
7
The Aramaic English New Testament skutečně uvádí Mesiášovo jméno jako Y'shua. "Y'shua" je zkrácenou
formou delšího a přesnějšího slova Yahushua.
8
Hláskování slova Yahuwah s „V“ bylo založeno na neznalosti dávné hebrejštiny. Hebrejština původně
neobsahovala zvuk „V“, a proto je to jméno Yahuwah (Jahua) a ne Yahovah (Jehova).
9
"Halleluiah," American Dictionary of the English Language, Noah Webster, 1828.
10
E. G. White, Reflecting Christ, p. 15.
11
E. G. White, Sons and Daughters of God, p. 21.
12
American Dictionary of the English Language, Noah Webster, ed., 1828
13
taktéž
14
taktéž
15
taktéž
16
taktéž
17
taktéž
18
E. G. White, Sons and Daughters of God, p. 21.
19
E. G. White, Sons and Daughters of God, p. 21.