Týnecké listy - duben 2016

TÝNECKÉ
LISTY
Měsíčník obce Velký Týnec - 26. ročník - číslo 4/2016 - cena 10,- Kč
Michal Sýkora
a jeho Detektivové od Nejsvětější Trojice
2
Úvodník, kronika
BŘEZNOVÉ KALENDÁRIUM
ÚVODNÍK
Milé čtenářky a čtenáři,
když úkol napsat úvodník připadne mně, dlouhé dny přemýšlím,
o čem psát. Dle zásad žánru by úvodník měl být lehčí formou glosované
(mistři oboru to zvládnou podat i zábavně) aktuální dění či téma,
pokud možno i s mírně osobní notou. Před napsáním mého prvního
úvodníku jsem se snažila najít postřehy a rady zkušených profíků.
Ukázalo se, že stejně jako všechny obory, si i novináři své know how
docela chrání. Opravdu užitečných rad, které by naprostému
novinářskému laikovy pomohly, je jako šafránu.
Prvně jsem se dozvěděla, že napsat úvodník, je vlastně docela umění,
že je to prý „královská disciplína“. A sakryš. Děkuji pěkně. Další rada:
„První věta rozhoduje“! To jednomu taky moc nepomůže.
A další: „Úvodník má být stručný“. No, tak to už se někam dostáváme.
„Nepodceňujte přípravu“. První užitečná rada. Osvědčila se.
„Diskutujte s okolím, co by si rádo ve vašem úvodníku přečetlo“.
Na základě této rady dva týdny před uzávěrkou terorizuji své nejbližší
různými dotazy. „Relaxujte - když se vám úvodník nedaří,
pusťte si televizi, okoukněte nové info na internetu…“.
Tak v relaxaci jsem přeborník. Poslední rada: „Improvizujte – těsně před
uzávěrkou požádejte některého z kolegů, aby úvodník napsal za vás“.
Lákavé. Velmi. Ale uznejte. To se kolegům nedělá.
Téma mého dubnového úvodníku? Zcela neoriginální, přinejmenším,
ale aktuální – duben!
Jak Karel Čapek moudře napsal, ať jdou k šípku všichni
s velebením máje; v máji květiny a stromy jen kvetou,
ale v dubnu vyrážejí. To klíčení a rašení, pupence a klíčky jsou největším
divem přírody. To věděli již od pradávna naši předkové, pro které byl
duben zásadní a přelomový měsíc. Jejich životy byly úzce spjaty
s přírodou a jejím koloběhem a duben byl dobou, kdy končila zima,
a začínalo jaro. Obdobím nového života, růstu… naděje…
A to bylo třeba řádně oslavit, pojistit si zdar pěstování a plození a také
ochránit to vše od všeho zlého.
Z těchto rituálů nám v dubnu zbyly dvě zajímavé tradice
– apríl a pálení čarodějnic, které zdá se, spolu nemají nic společného,
ale opak je pravdou.
Původ aprílu je zahalen tajemstvím. Někde v dobách středověku vznikl
jako oslava konce smutné zimy a začátku veselého jara. Jak také jinak
oslavit veselé jaro, než žertíky všeho druhu. Já osobně dávám přednost
jemným a laskavým, takovým, jaké je jaro. Drsné kanadské žertíky se
jaksi k něžným krásám jara nehodí, nemyslíte? Pálení čarodějnic je ještě
mnohem starší a velmi pohanská oslava příchodu jara, dnes zredukovaná
na zapalování ochranných ohňů proti čarodějnicím.
Pálíte čarodějnice?
Jestli ano, tak se připojujete k předlouhé tradici, protože tento den
uctívali již Slované, Germáni i Keltové. Pro ně to byl svátek plodnosti
a jara, obřad, který měl zajistit blahobyt po celý rok a ochranu proti
nečistým silám. Byl to konec času strádání, dobytek se začal vyhánět
na pastvu a očistný oheň spaloval všechny temné síly a zaháněl je
do uzavřených koutů. Keltové, pravda, to brali ještě více z gruntu
a oslavy plodnosti chápali méně abstraktně. Tuto noc mohli milenecké
páry mizet v houští a hájích, aniž by po nich kdokoliv pátral nebo jim
to zakazoval. Tuto noc neplatily žádné závazky. Nic pro puritány.
V každém případě nám příroda i naši předkové říkají - duben je obdobím
nového života… radosti… naděje… pořádně a pečlivě oslavujme,
ať nám to žádné zlé mocnosti nemohou zkazit.
Krásný, veselý, optimistický a nadějeplný duben!
Vendula Vránová
6. března
Vítání dětí do svazku obce
- Obec Velký Týnec - obřadní síň obecního úřadu - 13.00 hodin
8. a 13. března
Slavnostní mše na počest 150 let od narození týneckého rodáka
arcibiskupa Leopolda Prečana
- kostel Nanebevzetí Panny Marie - 17.30 a 10.00 hodin
12. března
Velikonoční dílnička v Čechovicích
- restaurace U Hrudníků - 14.00 hodin
13. března
Vynášení Moreny v Čechovicích
19. března
Den Země
- vypnutí veřejného osvětlení ve Velkém Týnci od 21.00 do 22.00 hodin
24. března
15. zasedání mikroregionu Království
- Citov - 9.00 hodin
26. března
X. ročník Vinného koštu
- KŠKS ZO Velký Týnec - společenský dům - 15.00 hodin
DALŠÍ UDÁLOSTI
Dne 9. března jednalo vedení obce
s ing. Krejčíříkem z Olomouckého
kraje o rozdělení finančních nákladů
na akci Rekonstrukce komunikací
a chodníků v Čechovicích – 1. etapa.
Pokud se nestane nic mimořádného,
akce by měla být zahájena v červenci letošního roku.
Dne 16. března proběhlo ve Zlíně
jednání výběrové komise, v jejímž
rámci byly otevírány obálky na akci
Svoz komunálního a tříděného odpadu v obcích mikroregionu Království.
Dne 21. března jednal starosta obce
s ing. Čížkem z Povodí Moravy o stavu koryta Týnečky v ulicích Zápotočí
a Na Výstavišti. Bylo dohodnuto vyčištění částí zaneseného toku. Představitel firmy spravující dotyčnou
vodoteč konstatoval, že v žádném
případě nebude provedeno umělé
rozšíření koryta.
Foto: E. Peňašková
Týnečka na Výstavišti
POČASÍ
Březen za kamna vlezem - tak tato
pranostika se letos naplnila téměř na
sto procent. Kromě posledního březnového týdne, kdy se oteplilo, vládla doznívající zima, která zalézala
za nehty.
První dekáda.
Noc: 0, 0, 2, 2, 0, 2, 2, 2, 2, -3. Den: 2, 5, 0, 1, 10, 10, 2, 2, 6, 9.
Druhá dekáda.
Noc: 5, 0, 0, 0, 0, 0, 1, -1, -2, 0. Den:
1, 0, 0, 7, 2, 7, 10, 12, 3, 1.
Třetí dekáda.
Noc: 0, 3, 0, -1, 0, 1, 3, 3, 4, 4. Den: 4,
4, 3, 3, 3, 7, 10, 10, 9, 14.
Zaznamenal Petr Hanuška
TÝNECKÉ LISTY Periodický tisk územního samosprávného celku - měsíčník Obce Velký Týnec.
Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXVI., č. 4 vyšlo v dubnu 2016. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce:
Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr Hanuška Ph.D., e-mail: starosta@velky tynec.cz,
Mgr. Stanislav Denk e-mail: mistostarosta@velky tynec.cz. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: penaska.pavel@ centrum.cz. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc.
Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce.
Vendula Vránová
šéfredaktorka
Petr Hanuška
redaktor
Stanislav Denk
redaktor
Kamila Grmolenská
redaktorka
Vojtěch Hrudník
dopisovatel
Andrea Thunová
redaktorka
Pavel Peňaška
grafik
Eliška Tomečková
redaktorka
OBECNÍ SERVIS
V působnosti Obecního úřadu ve Velkém Týnci
bude v našich obcích proveden poslední
MOBILNÍ SBĚR NEBEZPEČNÝCH
A VELKOOBJEMOVÝCH ODPADŮ
Z DOMÁCNOSTÍ
Proběhne v sobotu 9. dubna 2016 na těchto místech:
Vsisko - u kaple
7:30 - 8:30 hod.
Čechovice - hostinec
8:45 - 9:45hod.
Velký Týnec - hasička 10:30 - 12:30 hod.
Nebezpečné odpady:
·
Desinfekční prostředky, kosmetické přípravky, obaly od sprejů
·
Absorpční činidla, filtry nasycené olejem, mastné hadry (od
oleje)
·
Oleje, mazací tuky
·
Staré nátěrové hmoty, ředidla, mořidla, rozpouštědla, klížidla
a lepidla
·
Kyseliny a hydroxidy
·
Detergenty, odmašťovací přípravky
·
Staré léky
·
Postřiky (pesticidy, fungicidy, herbicidy, insekticidy na hubení
škůdců)
Ostatní odpady:
·
Pneumatiky (jen na osobní vozy do velikosti 18”)
·
Objemný odpad (např. matrace, koberce, linolea, křesla, gauče,
kočárky, nábytek, kufry, sedačky z automobilů, apod.)
ZPĚTNÝ ODBĚR – zdarma
·
Olověné akumulátory
·
Baterie, monočlánky
·
Železný odpad (šrot)
·
Zářivky, výbojky
·
Zařízení s obsahem chlorofluorouhlovodíků (ledničky*)
·
Elektrotechnický odpad (např. TV, monitory, PC, pračky, rádia,
vysavače, fény apod.)
·
Jedlý oleje – novinka (přinést v PET lahvi)
*Elektrotechnický odpad, který nebude kompletní (posoudí mistr OH),
nemůže být odebrán ve zpětném odběru, tedy zdarma.
Stavební odpad jako (cihly, omítky, beton) může být odebrán jen
v omezeném množství do 100 kg
POZOR: odpad obsahující azbest (ETERNIT) nebude odebírán!
3
Sběrný dvůr
pro občany Velkého Týnce, Čechovic a Vsiska
Místo: Tovární 505, Velký Týnec (u čističky odpadních vod)
Provozní doba: středa 16 - 18 hod
sobota 10 - 12hod
Na sběrném dvoře je shromažďován odpad z domácností
občanů. Není možno zde odkládat odpad z podnikání.
Komodity shromažďované na sběrném dvoře:
·
Objemný odpad (např. matrace, koberce, linolea, křesla,
gauče, kočárky, nábytek, kufry, apod.)
·
Železný odpad určený k recyklaci
·
Pneumatiky (jen na osobní vozy do velikosti 18”)
·
Vysloužilé elektrospotřebiče od všech výrobců
·
Použité jedlé oleje – (přinést v PET lahvi)
(v pracovní dny 7,00 – 14.00 hod. možno předat
pracovníkům údržby obce)
·
Stavební odpad jako (cihly, omítky, beton)
může být odebrán jen v omezeném množství
do 1m3 jednorázově
·
Nebezpečný odpad - nutno osobně předat obsluze
Svozové dny bioodpadu z domácností - hnědé popelnice
4
OBECNÍ SERVIS
Ukliďme svět a Ukliďme Česko se spojily.
Společně vytvoří rekord!
Tisková zpráva Českého svazu
ochránců přírody - Ukliďme svět,
ukliďme Česko je nová kampaň, jejímž cílem je zapojit do likvidace
pohozených odpadků i nelegálních
skládek alespoň 100.000 dobrovolníků. Dvě dříve samostatné „uklízecí“ kampaně Ukliďme svět (21.298
dobrovolníků v roce 2015) a Ukliďme
Česko (30.544 dobrovolníků) nyní
spojily síly. Dnem D, kdy se v nové
kampani Ukliďme svět, ukliďme Česko bude uklízet opravdu v celé republice, je sobota 16. dubna. Uklízet
nepořádek v přírodě však bude možné i v jiných termínech. Důležité
je, se co nejdříve přihlásit na www.
uklidmesvet.cz.
Vyjdete si do přírody, okolo potoka,
proběhnete se v parku po trávníku,
ale pozor, všude jsou střepy, obaly
od všeho možného i nemožného,
pneumatiky... Pláži plné petek a igelitových sáčků se vyhnete obloukem. Černé skládky a pohozené odpadky hyzdí okolí a představují nebezpečí nejen pro člověka ale i pro
okolní přírodu. Když už někdo černou
skládku zaregistruje, její řešení skončí na hádání, kdo je za to zodpovědný a kdo to uklidí. Některé hromady odpadu tak v přírodě čekají na
své uklizení i mnoho let nebo zarostou zelení a tím je problém „vyřešen“.
Jedním z prvních, kdo se rozhodl
tento stav systematicky měnit, byl
před 24 lety Český svaz ochránců
přírody (ČSOP). Program Ukliďme
svět! tehdy vznikl s mezinárodní
iniciativou Clean up the world!, která
motivuje miliony dobrovolníků po
celém světě k pravidelným úklidům
svého okolí. Díky metodickému vedení, centrální koordinaci, poradenství i materiální podpoře se tak pod
patronací ČSOP konaly stovky úklidových akcí ročně. V Brně pak před
třemi lety spolek Ekosmák vytvořil
podobnou akci Ukliďme Česko inspirovanou novou mezinárodní kampaní Let´s do it! Moderním přístupem a novou energií se organizátorům z Brna podařilo jen v roce
2015 pomoci organizovat a zajistit
1100 úklidů! Spojení sil obou organizátorů a vznik Ukliďme svět, ukliďme Česko bylo tedy nasnadě.
„Někdy stačí dobrovolníky jen popostrčit zasláním pár pytlů a rukavic,
jejich nadšení pak leckdy velmi překvapí. Nebojí se přispět třeba upečenou bábovkou pro dobrovolníky
nebo doprovodným programem pro
děti“, říká koordinátorka programu
za Český svaz ochránců přírody
Kateřina Landová a dodává: „Jsme
pouhými prostředníky. Snažíme se
v lidech podpořit energii udělat něco
užitečného pro zdraví svého okolí,
zapojit vlastní ruce, ukázat, že to jde
a nakonec se společně těšit z čistého a bezpečného prostředí. Rádi bychom, kdyby se lidé zároveň
zamysleli i nad tím, zda obal sebraný
teď kdesi v přírodě vůbec musel
vzniknout.“ Cílem kampaně Ukliďme
svět, ukliďme Česko není uklidit
všechny černé skládky, ale především motivovat dobrým duchem
akce širokou veřejnost a myšlenku
nevytváření skládek nových.
Kontakt: Kateřina Landová, Český
svaz ochránců přírody, tel.: 773 198
015
Kuchyňský bioodpad
Třídíte odpad? Jistě, že odpovíte ano,
alespoň něco třídíte. Třídíte odpad
z kuchyně? Tady už je to slabší.
Po opakovaných rozborech směsných odpadů jsme zjistili velké rezervy v třídění kuchyňského odpadu.
Do černých popelnic se vyhazuje
přes 50% biologických zbytků z kuchyně, které mají skončit buď
v kompostu nebo v hnědé bionádobě.
Začněte třídit i bioodpad z kuchyně!!! Nejtěžší je začít. Sežeňte si
menší nádobku cca do 3 l, např. misku nebo kyblík, do kterých budete
průběžně dávat slupky od zeleniny či
ovoce. Odpad nezapáchá ani po týdnu, jelikož v kuchyni nemá optimální podmínky k rozkladu. Nahodile se
mohou vyskytnout malé mušky. Poté
můžete obsah misky
vyhodit na kompost
nebo do bionádoby.
Pokud bionádobu nemáte, můžete si ji zakoupit a na obecním
úřadě obdržíte příslušnou známku pro
vývoz.
Co patří na kompost: slupky z ovoce,
zeleniny, sáčky od čaje, kávová sedlina,
skořápky od vajec či
ořechů, zbytky jídla (brambory,
rýže, těstoviny, knedlíky, pečivo),
zvadlé květy.
Co nepatří na kompost, ale do
směsného odpadu: maso, kosti,
prošlé mléčné výrobky (jogurt, tvaroh, mléko, sýr atp.), omáčky.
Průměrně vyprodukujete kolem 200
kg směsného odpadu na osobu za
rok. Pokud budete správně třídit
i kuchyňský odpad, obec ušetří až
50% nákladů za likvidaci zbytkových
odpadů, což se projeví ve výši poplatku za odpad, který platíte.
Začněte třídit bioodpad z kuchyně již
dnes!
Radim Plachý
Zvažujete
výměnu plynového kotle?
Nevíte si rady například s výměnou plynového kotle nebo bojleru?
V případě zájmu poskytneme zdarma komplexní odbornou konzultaci.
Na základě vašeho požadavku vás v co nejkratším čase zkontaktujeme,
následně k vám přijedeme na místo a posoudíme aktuální stav
vašich plynových zařízení.
Provedeme veškerá zaměření, na jejichž základě připravíme
zdarma cenovou nabídku.
Vypočítáme rozdíl (roční úsporu) spotřeby plynu mezi novým
a stávajícím plynovým spotřebičem.
Výměnu plynového spotřebiče a její kompletní zajištění provádíme
tak zvaně na klíč.
Možnost sjednání výhodného úvěru na montáž i nákup spotřebiče.
Servis, montáže, opravy a revize
plynových zařízení.
Ladislav Švéda, Boční 439, Velký Týnec, tel. 775 072 911
Chcete mít
INZERCI
v Týneckých listech?
Tak pište na [email protected] nebo volejte 585 151 111
OBECNÍ SERVIS
KINO Velký Týnec
1. dubna 2016
10:00 hodin
PÁSMO DĚTSKÝCH FILMŮ
Představení pro MŠ
Produkce ČR
Vstupné Kč 10,-
1. DUBNA 2016
18:00 hodin
5
DUBNOVÁ JUBILEA
V měsíci dubnu blahopřejeme k životním výročím
těmto spoluobčanům
70 let
94 let
Žádník Václav, V. Týnec
Chalupa Jan, V. Týnec
Stejskalová Božena, V. Týnec
91 let
65 let
Calábek Vlastimil, Čechovice
Obšnajdrová Věra, Čechovice
Nakládalová Marta, V. Týnec
Koutná Blažena, V. Týnec
Koutný Jaroslav, Čechovice
84 let
Holý Vladimír, V. Týnec
Zavadil František, V. Týnec
81 let
Abeska František, V. Týnec
Křížková Jiřina, V. Týnec
75 let
Merta Jiří, V. Týnec
Rozsypal Jaroslav, V. Týnec
60 let
Dosoudilová Eva, V. Týnec
Šnajdrová Marie, V. Týnec
Koutná Zdenka, Čechovice
Staroštík Miloslav, V. Týnec
Prečanová Jindřiška, V. Týnec
THE PROGRAM: PÁD LEGENDY
Vzrušující příběh cyklistické legendy
Lance Armstronga
Produkce USA, 101 minut
Vstupné Kč 50,Přístupno od 12 let
Týnecké informatorium
» duben 2016 «
2. dubna
Dětský bazárek - RC Čmelda
6. dubna
8. dubna 2016
19:30 hodin
OTCOVÉ A DCERY
Svoz bioodpadu
9. dubna
Sběr velkoobjemového a nebezpečného odpadu
Příběh dítěte a rodiče, kteří k sobě i přes křivdy a rány
života dokáží najít cestu. Drama.
20. dubna
Svoz bioodpadu
Produkce USA, It, 116 minut
Vstupné Kč 50,Přístupno od 12 let
23.dubna
Zájezd do Polska
(ČČK Čechovice)
15. dubna 2016
19:30 hodin
23.dubna
Zlatá liga stolního tenisu 2016 – 2. kolo
GANGSTER KA: AFRIČAN
Z polosvěta není cesta zpátky. Krimithriller.
Závěrečná část temného příběhu.
Produkce ČR, 98 minut
Vstupné 50,- Kč
Přístupno od 12 let
22. dubna 2016
19:30 hodin
(Sportovní hala)
30.dubna
Skautské pálení čarodějnic na Hradisku
30.dubna
Pálení Čarodějnic ve Vsisku
Obecní úřad Velký Týnec
Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1
VOJTĚCH
Veselý příběh smutného muže. Městská komedie
„ztraceného” čtyřicátníka.
Produkce SVK, 90 minut
Vstupné 50,- Kč
29. dubna 2016
19:30 hodin
ZTRACENI V MNICHOVĚ
Film Petra Zelenky.
Komedie, drama, psychologický.
Produkce ČR, 105 minut
Vstupné 50,- Kč
Úřední hodiny pro veřejnost:
pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30
Telefonické kontakty:
Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph.D. ........ 585
585
fax: 585
Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .................. 585
Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................... 585
Sekretariát - Radka Tomečková ........................ 585
Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ......... 585
Stav. úřad - Ing. Bc. Karla Šimarová Brzobohatá .... 585
Stavební záležitosti - Eva Krkošková ................. 585
Účetní obce - Radana Procházková ................... 585
Správce obecního majetku - Petr Drápal ........... 585
Obecní policie Velký Týnec ............................... 725
Elektronické adresy:
[email protected], [email protected]
391
151
391
151
151
151
151
151
151
151
151
544
495
113
506
110
119
111
115
118
114
116
112
540
6
OBECNÍ SERVIS
NOVÉ KNIHY
Čtenářský deník
Nové knihy v Místní knihovně Velký Týnec
aneb poslední přírůstky v týnecké knihovně
Caspari, Sofia: Píseň vodopádu
Ciprová, Oldřiška: Láska a majestát
Gardnerová, Lisa: Neboj se
Guilano,Mireille: Francouzky zrají
jako víno
Hooper, Kay: Slepá důvěra
Lamb, Wally: Jako voda
Nesbo, Jo: Syn
Östlundh, Hakan: Krvavá lázeň
Patterson, James: Smečka
Sem-Sandberg, Steve: Vyvolení
Šitinová, Lucie: Kacířka
Valko, Tanya: Arabská dcera
Vincenzi, Penny: Dokonalé dědictví
Připravila Marta Ivančíková
Knihovny ve Velkém Týnci, v Čechovicích i ve Vsisku jsou každý měsíc zásobovány novými přírůstky,
jejichž seznamy vycházejí pravidelně na stránkách Týneckých listů.
nějšími knížkami či jako četba k jarní
očistě).
Z českých novinek vybíráme:
Evžen Boček – Poslední aristokratka
Nové knihy v Místní knihovně Čechovice
Vávra, David: Tři cesty za
architekturou
Ruiz, Miguel: Čtyři dohody
Hayová, Louise L: Miluj svůj život,
osobní příručka
Vosoba Pavel: Dokonalý život
Pospíšilová, Zuzana: Jak se stal
kozel zahradníkem
Pospíšilová, Zuzana: O lakomém
křečkovi
Pospíšilová, Zuzana: Detektivové
a podivné krádeže
London, Jack: Volání divočiny
Melville, Herman: Moby Dick Bílá
velryba
Feldhaus: Fakt hustý
Rožnovská, Lenka: Autíčko Karlík
Rožnovská, Lenka: Bílý tygr
Připravila Zuzana Denková
Nové knihy v Místní knihovně Vsisko
Viewegh, Michal: Zpátky ve hře
Whitehouse, Lucie: Než jsme se
poznali
Kellerman, Jonathan: Motiv
Jeffries, Sabina: Po čem touží
vévoda
Söderberg, Alexander: Druhý syn
Towle, Samantha: Bouřlivák
Sheridan, Mia: Archerův hlas
Kallentoft, Mons: Vodní andělé
Jackson, Lisa: Strach zemřít
Adler-Olsen, Jussi: Nesmírný
Parks, Adele: Nevěsty bez ženichů
Hlavatá, Dana: Nic nemusím
Brno, Druhé město 2013, 118 stran.
Připravila Eliška Navrátilová
Otevírací doba knihoven
Velký Týnec
pondělí a středa 15:00 - 18:00 hod
Čechovice
úterý 19 - 18 hod
Vsisko
pondělí a Středa 17 - 18 hod
Telefon:
pevná linka: 585 391 570
E-mail:
[email protected]
OBRAZY PŘÁTEL
Zámecká galerie pro jeden obraz
Přišlo jaro a tak jsem se rozhodl otevřít okna do širého světa.
Naše galerie zahajuje nový výstavní cyklus současného výtvarného
umění. Tematicky ani technicky není nijak omezen. Jsme připraveni
uspořádat výstavu jednoho obrazu kterémukoliv tvůrci.
Recenze vystaveného obrazu
Mystika 22 autor Miroslav Šnajdr
Jr.
Bílá plocha obrazu je rozdělena
pásem temné oblohy, na kterém září
podivné hvězdné úkazy. Zubatý
měsíc proniká do růžové kopretiny,
výstražné hvězdy blikají reflexními
barvami. Oranžové díry slibují průchod do jiného světa a nebo záhubu.
Divoká řeka nebeských znaků. Obličej muže v zelených konturách je
touto řekou částečně překryt. Jeho
oko strnule hledí z temnoty. Vstříc
světlu. za oponou, které vyzařuje
z vlnky modré tváře. Anonymous.
Snad je tam svoboda i odpověď na
roztrženou chrámovou oponu.
Všechny zájemce o umění srdečně
zve Stanislav Denk
František Antonín hrabě Kostka
z Kostky je potomek šlechtického
rodu žijící v New Yorku. Po pádu
komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií
(III.) vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku „zdědí“
hraběcí rodina i personál: zpátečnického kastelána, který nenávidí
lidi, hypochondrického zahradníka
a kuchařku, která ponejvíce kleje
a pije ořechovku. Chudobný navrátilec, emigrantství, místní zemitost,
zámek jako konkurenceschopná
atrakce, kníže Schwarzenberg, zpěvačky Cher a Helenka Vondráčková,
to jsou motivy, z nichž autor, profesí
kastelán, upředl sérii panoptikálně
komických situací. V deníku Marie
III., posledního potomka rodu, nenajdete násilí, erotiku, vraždy ani hluboké myšlenky. Má jedinou ambici:
pobavit čtenáře. Kniha se stala nejúspěšnější humoristickou knížkou roku 2012 oceněnou Cenou Miloslava
Švandrlíka.
Brno, Druhé město 2012, 244 stran.
Evžen Boček - Aristokratka ve
varu
Jedná se o pokračování knihy Poslední aristokratka. Aristokraté jsou
v ohrožení, ale situace Marie Kostkové z Kostky je o to těžší, že denně
potkává členy své bláznivé rodiny
a k tomu několik výstředních zaměstnanců „nejchudšího zámku
v Čechách“. Otec je skrblík, americká maminka se chce podobat
princezně Dianě a největší událostí
na zámku Kostka za posledních tři
sta let byla svatba Helenky Vondráčkové. Rozdělení knihy je pouze marketingovým tahem, nemá žádné jiné
opodstatnění. Celý příběh není nijak
ukončen, ale jako oddechové čtení
postačí (např. mezi dvěma nároč-
Jan Lipšanský - Deník Václava II.
Hledání lásky, která mladému králi
zoufale chybí, je hlavním tématem
knihy psané formou deníku dospívajícího panovníka. V životě šestého
českého krále z dynastie Přemyslovců Václava II. (1271-1305) nachází
autor základní rozpor – v budoucnu
moudrý král hodně přemýšlí o sobě
a o světě kolem sebe, zároveň je
stále ještě dítětem hledajícím lásku
kdekoliv, i u lidí, kteří ho mohou
zradit. Václav II. se totiž stal českým
králem již jako sedmiletý, když jeho
otec Přemysl Otakar II. padl na Moravském poli. Podle Přemyslovy vůle
se ujal poručnictví a správy země
Václavův strýc, markrabě Ota Braniborský, který nechal mladého Přemyslovce uvěznit. Sám autor říká, že
spíše než historický román je to
psychologicky pojatá studie inteligentního dítěte vystaveného extrémním podmínkám a jeho pokus
zařadit se mezi dospělé a svět
dospělých pochopit. Osobně na knize oceňuji zvolené téma, způsob
zpracování, vykreslení psychologie
hlavní postavy i jazykový styl.
Třebíč, Akcent 2009, 150 stran.
Kamila Grmolenská
OBECNÍ SERVIS
7
OBECNÍ POLICIE INFORMUJE
Připomenutí obecně závazných
vyhlášek obce Velký Týnec
Jako každým rokem jsou s příchodem teplejšího počasí spojeny zahradnické,
stavební a jiné práce, při kterých jsou používány různé zařízení a přístroje
způsobující hluk. Proto bych Vám rád touto cestou připomněl platné znění
Obecně závazné vyhlášky obce Velký Týnec.
(úplné znění všech OZV a nařízení obce Velký Týnec naleznete na webových
stránkách obce - http://www.velkytynec.cz/vyhlasky-a-narizeni)
Nové dopravní značení na ul. Sokolská
Parkování vozidel u zdravotního
střediska a u kina bude nově regulováno dopravním značením. Bohužel opakovaně se stávaly případy,
kdy řidiči nechávali zaparkovaná vozidla na těchto parkovištích i několik
dnů v kuse (někdy i několik týdnů),
čímž znemožňovali jiným krátkodobým návštěvníkům centra obce,
využívat veřejné parkoviště.
Nově budou tedy parkoviště označena dopravní značkou IP11a (Parkoviště) s dodatkovou tabulkou E13,
kde bude uvedeno: parkování “na
dobu max. 8 hod.“
Existuje možnost udělení výjimky z výše uvedené vyhlášky, o které
rozhoduje obecní úřad vydáním správního rozhodnutí o udělení výjimky, a to
na základě písemné žádosti žadatele.
Určitě není úmyslem okamžitě sankcionovat řidiče vozidel, kteří stanovenou dobu mírně překročí; popř.
víkendové návštěvníky, kteří přijeli
za rodinou. Každý jednotlivý přestupek bude vyhodnocen individuálně,
a bude řešen v závislosti na konkrétních okolnostech. Víceméně se
opravdu jedná o preventivní krok,
který by měl zabránit zneužívání
parkoviště pro dlouhodobé odstavování pojízdných nebo nepojízdných vozidel.
Filip Raclavský
Druhou vyhláškou, která se týká především letních měsíců je Obecně
závazná vyhláška obce Velký Týnec č. 2/2007, stanovující podmínky
spalování suchých rostlinných materiálů v obci.
Mgr. Filip Raclavský
strážník obecní policie Velký Týnec
725 544 540
[email protected]
Úřední hodiny:
pondělí 10:00 - 17:30
úterý
9:00 - 12:00
středa 9:00 - 12:00
K této vyhlášce si dovolím ještě poznámku. Je na zodpovědnosti každého,
kdo se chystá v povoleném období spalovat rostlinné materiály, aby tyto
materiály nebyly páleny úplně mokré nebo provlhlé. Kouř z mokrých
rostlinných materiálů je agresivní, a také zplodiny, které vznikají při hoření
vlhkých materiálů, jsou více škodlivé vůči lidskému zdraví, protože reakcí
s vodní párou, vznikají další nežádoucí sloučeniny.
Jako dobrý nápad se jeví i postup, kdy před plánovaným pálením informujete
své sousedy o svém úmyslu a o termínu pálení. Může to být jednoduchá
informace na lístečku vhozená do poštovní schránky s tím, že se sousedé
mohou dopředu připravit; zavřít si všechna okna anebo např. nesušit
vyprané prádlo na zahradě. Je to jenom o komunikaci a ohleduplnosti ke
svému okolí.
Podrobnější informace o činnosti a dostupnosti obecní policie Velký Týnec
naleznete na www.velkytynec.cz
Poděkování za pomoc při odstraňování
havárie na vodovodním řadu
Rád bych všechny touto cestou požádal o dodržování Obecně závazných
vyhlášek obce Velký Týnec. Respektováním ustanovení Obecně závazných
vyhlášek obce vyjadřujeme ohleduplnost ke svému okolí a především ke
svým nejbližším sousedům.
Pokud nastane situace, kde budete konfrontováni s nedodržením některé
Obecně závazné vyhlášky obce, můžete se obrátit jak na obecní policii Velký
Týnec, tak i přímo na Policii České republiky.
Samozřejmě, pokud nechcete ihned zhoršovat své sousedské vztahy
přivoláním policejní hlídky, je možné oznámit porušování vyhlášek danou
osobou i zpětně po události.
Strážník obecní policie následně navštíví občana, který se měl dopouštět
protiprávního jednání a v klidu mu vysvětlí danou problematiku, s ohledem
na konkrétní situaci v místě události. Pokud by se měla situace v budoucnu
opakovat, může mu být udělena bloková pokuta nebo bude tento občan
oznámen správnímu orgánu Magistrátu města Olomouce. Mezilidské vztahy
nebývají jednoduché, a proto vždy nabádám k ohleduplnosti a toleranci.
Ilustrační fotografie
Dne 29. února došlo k poruše vodovodního řadu v Zámecké ulici ve Velkém Týnci. Na odstranění poruchy
okamžitě nastoupila firma pana
Václava Žádníka. Vodovodní řad se
v místě poruchy nachází v hloubce
210 cm. Terén byl značně podmáčený únikem vody z vodovodního řadu a od 7:00 hodin, kdy oprava začala, až do ukončení opravy v 19:00
hodin byla komplikována trvalým
deštěm. Během opravy se zemina
neustále sesouvala do hlubokého
výkopu, ve kterém se udržovala voda z nasáklé zeminy. V těchto podmínkách pracovali pracovníci dvanáct hodin. Bylo jedno, zda pracovali
v rukavicích nebo holýma rukama,
neboť všechno měli na sobě zcela
promáčené. Na této opravě pracovali Michal Skácel, Lukáš Houdek,
Petr Ničman, Jaroslav Prečan, Václav
a Jakub Žádníkovi. Velkou zásluhu na
opravě prasklého potrubí měl pan
Michal Skácel. V jeho případě šlo nejen o mimořádně vysoké pracovní
nasazení, ale především o zachování
zdraví. Neustále se pohyboval v mokrém oděvu ve studené vodě a blátě.
Díky nasazení pracovníků byla ve večerních hodinách obnovena dodávka pitné vody do domácností. Upřímně řečeno - takovou zakázku na
opravu vodovodního potrubí bych
nepřál ani největšímu nepříteli.
Všem patří velký dík!
Jaroslav Chytil, místostarosta
obce pro stavební záležitosti
8
OBECNÍ SERVIS
REDAKČNÍ DOTAZNÍK
Představujeme členy redakce Týneckých listů - Kamila Grmolenská, redaktorka
Jak se přihodilo, že obyvatelka
Grygova se stala externí redaktorkou Týneckých listů?
Plna dojmů z koncertu Dana Bárty
jsem napsala poděkování starostovi
Velkého Týnce za zprostředkování
nevšedního zážitku. Požádala jsem
ho o více informací pro článek do novin. Ten nakonec nevyšel v Grygovských novinách, ale v Týneckých listech. Grygovské noviny vycházejí
maximálně 4x za rok (vloni 2x). Mě
psát baví a „přespolní forma“ Týneckých listů mě doslova uchvátila. Pocházím z východních Čech, zažila
jsem rivalitu Pardubic a Hradce Králové. Doufám, že nejen já nemám potřebu případnou rivalitu mezi Grygovem a Týncem řešit :-)
Co, kdy a kde jsi vystudovala?
Jaká je tvoje současná profese?
Po Gymnáziu Dr. Emila Holuba v Holicích jsem vystudovala Filozofickou
fakultu Univerzity Palackého obor
česká - anglická filologie. Po studiu
jsem byla v roce 2005 na stáži v Norsku, kde jsem učila angličtinu, francouzštinu a italštinu. Prohloubila
jsem si tam znalost norštiny a dokázala se zorientovat ve švédštině
a dánštině. Zní to ohromně, ale kdo
zná jazyky, ví, že pokud se jim stále
intenzivně nevěnujete, znalost je
pryč. Bohužel. Jinak jsem zaměstnaná na Gymnáziu Jana Blahoslava Přerov a střední pedagogické škole,
před nástupem na mateřskou jsem
učila češtinu a angličtinu.
V současné době jsi maminkou
na plný úvazek. Kolik máš dětí
a v jakém jsou věku?
Děti máme tři. Igiskovi bylo v únoru
pět, Dájovi byly teď tři roky a Amálce
je rok a půl. Nenudíme se :-) V Grygově nás znají, ale třeba v Olomouci
mě oslovila cizí paní se slovy, že jsem
světice, že každá žena se třemi tak
malými dětmi je světice :-)
Jsi spíše konzervativněji založenou mámou s přísnějším výchovným režimem, nebo upřednostňuješ dnes tak preferovaný volnější výchovný postup? A proč?
Určitě kombinace obojího, ale v prvé
řadě se snažím stále si zachovávat
nadhled, s úsměvem jde všechno líp.
A když je v pohodě maminka, jsou
v pohodě i děti. Pokouším se co nejvíce následovat rad doktorky Pekařové, protože fungují. Například nedělám nic, co už umí děti samy.
A důležité je být důsledný, protože
pokud děti udělají to, co mají udělat,
zůstane spousta času na zábavu :-)
Jsi členkou grygovského rodinného centra. Jakým aktivitám se
grygovské maminky během roku
věnují?
S mladšími dětmi mohou maminky
navštěvovat kreativní dílnu s hernou
a cvičení s dětmi. Samy za sebe se
mohou věnovat józe, kterou nově
naše centrum nabízí. Jinak aktivní
maminky mají spoustu práce s plánováním našich hlavních aktivit,
k nimž patří uspávání a probouzení
broučků, koloběžkiáda, čarodejnice,
besídky, jarmarky atd.
Najdeš si při plném mateřském
úvazku a aktivitách na obci čas
i na četbu knih, které máš ráda?
A pokud ano, který literární žánr
upřednostňuješ?
Najít čas sama pro sebe je teď těžké.
Psát články i číst mohu až pozdě
večer, v noci. Navíc Amálka se stále
budí na kojení, takže ani tu noc nemám sama pro sebe :-) Ale čtení mě
nesmírně naplňuje a dodává mi
energii zvládnout běžný provoz.
Týdně přečtu dvě až tři knihy. Zatímco na vysoké škole jsem se věnovala českému humanismu a alžbětinskému divadlu v angličtině,
nyní vyhledávám spíše nenáročnou
četbu, zejména historické romány.
Nadšená jsem i z kreativních rukodělných knížek a poslední dobou
tíhnu ke knihám s tématikou fengšuej, ájurvedy či jógy.
mi vadí, když si někdo vytváří domněnky, aniž by se zeptal na skutečný stav věci. Komunikace je základ.
Žiješ na obci. Jak jsi s tímto životním stylem spokojená? Co
považuješ za pozitivní stránky,
co ti tady naopak schází?
Vždy jsem tvrdila, že se nevdám a že
nebudu žít v domku na vesnici. A jak
jsem spokojená! Možná je to i tím, že
životu v Grygově předcházel podnájem v olomouckém paneláku v jedenáctém patře ze třinácti. Pode
mnou pes, nade mnou alkoholik. Velice si užívám toho, že i když vás
v práci, venku něco nepříjemně zaskočí, zavřete za sebou dveře a máte
Jak bys sama sebe charakterizovala? Jsi kliďas, nebo máš spíše prudší povahu? Tvé přednosti, slabiny?
Jsem typický Beran. Ohnivá, spontánní žena, kterou naštěstí ovlivnil
manžel Panna. :-) Díky Honzovi už
nejsem tak zbrklá, více přemýšlím,
ačkoli se stále řídím Bocacciovými
slovy: Lépe litovat toho, že jsme
něco udělali, než litovat toho, že
jsme neudělali nic. Ale tato moje
spontánnost mi vynesla spolupráci
s Týneckými listy... Hodně mě také
zklidnily děti, čím víc jich máme, tím
trpělivější jsem. Slabinou u mě (jako
u spousty Beranů) je naivní důvěra
v lidi. Věříme, že všichni lidé jsou
dobří, a tak často narazíme. A sotva
překonáme zklamání, už zase bezmezně věříme.
Čeho si nejvíce ceníš na svém
partnerovi, resp. blízkých lidech? Co ti naopak na lidech kolem tebe nejvíce vadí?
Na Honzu se mohu ve všem naprosto
spolehnout, což je při tolika dětech
nesmírně důležité. Konec konců byl
oprávněně zvolen Tátou roku 2015.
Oceňuji jeho toleranci a postoj k dětem. Vnímá, že to nejsou moje děti,
ale naše děti, a tak mohu bez výčitek
odpoledne učit angličtinu či jít na jógu. Krásný vztah ale není zadarmo,
musí se na něm pořád pracovat.
Ostatní se snažím nesoudit, ale asi
Foto: archiv K. Grmolenské
klid. V Grygově se žije krásně. Upravená veřejná místa, dětská hřiště,
kulturní život, sportovní vyžití. Les
i lom nedaleko, nákupní centrum za
kopcem a Olomouc vzdálená pět
minut vlakem.
Tvé hlavní přání pro šestnáctkový rok?
V únoru jsem přečetla knihu Hvězdy
nám nepřály (o mladém páru umírajícím na rakovinu) - a krátce poté
byla hospitalizována naše dcera
v nemocnici po stavu bezvědomí.
Takže význam „zdraví“ se poněkud
prohloubil...
Ptal se Petr Hanuška
Z ANÁLŮ PAMĚTI
9
Dubnová výročí středomoravského regionu
Před 160 lety – dne 3. dubna 1856 se v Kutné Hoře
narodil Richard NAVRÁTIL, chemik, asistent a později
ředitel cukrovaru ve Velké Bystřici.
Otec Anny Navrátilové (1886-1969), spisovatelky a překladatelky, která
užívala literární pseudonym Eva Jurčinová. Zemřel 31. 3. 1911 ve Velké
Bystřici.
(Lexikon české literatury.2/I. Praha Academia 1993. * Plachá, Z.: Eva
Jurčinová. Velkobystřické noviny, 1995, č.12, s.3-4.)
Před 115 lety – dne 11. dubna 1901 se v Doloplazích
u Olomouce narodil JUDr. Josef STÝSKAL, právník a pedagog.
Studoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, kde i maturoval (1921). Pak
tři roky studoval teologickou fakultu v Olomouci, ale v r. 1925 odešel do Brna
na právnickou fakultu, kde i v r. 1929 promoval. Zprvu pracoval u soudu
v Brně a na zemském úřadu a v r. 1931 nastoupil na olomoucký magistrát.
Po okupaci v r. 1939 byl předčasně penzionován a od r. 1940 působil v advokátní kanceláři. Krátce učil na Obchodní škole Pöttingeum hospodářskoprávní předměty a němčinu. Koncem války byl totálně nasazen. V r. 1946 se
vrátil na olomouckou radnici, kde působil až do odchodu do důchodu (1961).
Po osvobození byl členem ROTARY klubu, Klubu přátel výtvarného umění
a jiných kulturních uskupení. Koncem 60. l. spolupracoval s Univerzitou Palackého na přípravě Academia filmu. Publikoval v odborném a celostátním
tisku k odborným otázkám. Zemřel 1. 2. 1977 v Olomouci.
(Ševčíková, H.: Dubnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy
2006, č. 4.)
Před 70 lety – dne 13. dubna 1946 zemřel v Olomouci akademický malíř
František HOPLÍČEK, organizátor výtvarného
života na Moravě a významný atlet.
Pocházel z hanáckého selského
rodu. Narodil se 23. 4. 1890 ve Zvoli
u Zábře-ha. Výtvarné nadání u něj
rozpoznal už na obecné škole učitel
Jakub Lolek (1845-1917). První lekce
z kreslení získal od prof. O. Lochmanna na reálce v Litovli, kde maturoval v r. 1907. Poté odešel do Prahy
na Akademii výtvarného umění, kde
studoval především figurální malbu.
Malba Fr. Hoplíčka
Po studiích trvale žil a tvořil v Olomouci. První soubornou výstavu měl už v r. 1910 v Litovli. Delší studijní
pobyty měl ve Vídni a v Antverpách. Od r. 1914 byl členem Sdružení
výtvarných umělců moravských v Hodoníně, jehož členové se snažili navazovat na tradice národopisné se smyslem pro lyrickou bezprostřednost.
Několik let vedl i jeho časopis Umělecké listy. V Olomouci se podílel na založení Klubu přátel umění. Maloval portréty, krajiny a žánrové výjevy se
smyslem pro hanácký folklór. Vedle obrazů a grafiky se sociálními náměty
z prostředí venkova se věnoval i práci člověka v krajině na Hané, v podhůří
Jeseníků i Drahanské vrchoviny. Obecné uznání se mu dostalo jako portrétistovi. Zajímal se též o malby nástěnné, sgrafita i návrhy na exlibris,
sportovní diplomy, plakáty, pohlednice a řady různých námětů v oblasti užitého umění. Inspiroval se také sportem. Od mládí aktivně hrál hokej, zajímal
se o atletiku. Od r. 1909 působil v SK Slavia jako všestranný vrhač. V r. 1917
byl Mistrem zemí Koruny české a v l. 1919-20 Mistrem ČSR v hodu diskem.
Jako jeden z prvních českých umělců se věnoval sportovní tématice. Jeho
obraz Běžci u cíle (s anglickým názvem Finish) byl odměněn medailí v umělecké části olympiády v Los Angeles v r. 1932. Závodil do r. 1939.
(Filipová, M.: K malířskému dílu Františka Hoplíčka. In: Severní Morava,
40,1980, S. 76-77. * Stratil, V.: Výtvarní pedagogové a talentovaní žáci.
In: 80 let gymnázia v Litovli. Litovel 1981, s. 128-129.)
Před 100 lety - dne 14. dubna 1916 se narodil v Heršpicích u Slavkova František BŘÍZA, ředitel Městské
knihovny ve Šternberku.
Na toto místo přišel v říjnu 1945. Zprvu pracoval jako úředník okresního
soudu. Do knihovny nastoupil 1. 7. 1960 a ve funkci ředitele pracoval až do
odchodu do důchodu (1976). O činnosti knihovny psal do knihovnického
tisku v regionu. Poté pracoval v Okresním pedagogickém středisku v Olomouci, kde do r. 1982 zpracovával knižní fond. Ve Šternberku založil Sbor pro
občanské záležitosti, kde byl dlouhodobým členem. Ve volném čase se plně
věnoval zahrádce a byl aktivně činný ve svazu zahrádkářů. Pěstoval ovoce
a sbíral a upravoval samorosty. Zemřel 31. 10. 2004 ve Šternberku.
(Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberkem. Šternberk 2010, s. 13. * Šternberské
listy 2006, č. 7, s. 11.)
Před 25 lety – dne 15. dubna 1991 zemřel v Olom o u c i R S D r. Z d e n ě k
MIČKA, kulturní a politický pracovník.
Narodil se 21. 7. 1927 v Kopřivnici.
Studoval gymnázium ve Valašském
Meziříčí, za války byl totálně nasazen na letišti v Prostějově a po osvobození žil s rodiči v Mořkově. Když se
v r. 1953 oženil, pracoval ve státní
správě v Novém Jičíně, Ostravě,
Frenštátě a Olomouci. V průběhu let
dálkově vystudoval vysokou školu
v Praze. V r. 1969 byl vyloučen ze
strany a zbaven všech funkcí.
V l. 1970-90 pracoval v olomoucké
okresní knihovně. Od r. 1974 byl pověřen výstavbou a estetizací knihoven v okrese. Úzce spolupracoval s Ing. Arch. Jiřím Procházkou (1913-89),
významným scénografem Divadla Oldřicha Stibora a architektem kulturních
institucí. Nesměl publikovat v celostátním tisku, ale jeho články najdeme
v odborných časopisech: Čtenář, Čitatel, Z knihovnické praxe a Naše knihovna. V červenci 1990 byl plně rehabilitován, ale pracovní poměr mu byl
ukončen již koncem téhož roku. O víkendech jezdil do milovaného Mořkova,
kde byl i pohřben.
(Hanzelka, Vratislav: Mořkov. Podhorská vesnice. 2000. Kdo byl kdo je kdo
na východní Moravě. Ju-Na. 2010.)
Před 25 lety – dne 16. dubna 1991 zemřel v Olomouci Rudolf POGODA,
kulturní a osvětový pracovník, kritik, novinář,
dramaturg a zakladatel
Divadla hudby a poezie
v Olomouci.
Pocházel z Kroměříže, kde se narodil
10. 3. 1922. Do Olomouce se přistěhoval s rodiči v pol. 30. l. Studoval
Českou reálku, kde i maturoval (1941). Poté byl totálně nasazen. Po osvobození v r. 1945 vstoupil jako mladý nadšený redaktor do KSČ. Působil
v redakci Stráže lidu, kam psal recenze představení hraných v Divadle
Oldřicha Stibora v Olomouci a koncertů Moravské filharmonie Olomouc. Psal
také úvodníky a za několik let byl jako mladý perspektivní kádr dosazen do
funkce zástupce šéfredaktora. V r. 1955 byl náhle odvolán z funkce a vyloučen ze strany. Poté pracoval jako řadový dělník v n. p. Prefa a po čtyřech
letech byl opět do strany přijat. Ve volném čase se věnoval zakládání
divadelních, loutkových a recitačních uskupení na střední Moravě a v oblasti
bývalých Sudet. Stál též u zrodu legendární Štafety, kdy se scházeli mladí
recitátoři. V březnu 1956 je metodicky vedl a taky dramaturgicky řídil. Ve
dnech 30. - 31. 3. 1957 stál u zrodu festivalu Wolkerův Prostějov. Recitátoři
ze Štafety získávali ocenění v celonárodních přehlídkách a byli úspěšní i na
Krajském festivalu poezie ve Valašském Meziříčí. Rudolf Pogoda zasedal ve
festivalové porotě v l. 1965-72 a 1977-84, předsedou byl v l. 1967-69.
Desetiletá existence Štafety neunikla pozornosti tehdejších médií a čas od
času se objevovaly v tisku malé zprávy o činnosti. Občas taky vyjížděli
členové Štafety se svými programem i do jiných měst. Předchůdcem divadla
hudby ve smyslu programové skladby lze považovat Klubovnu hudby a poezie, která sídlila na olomouckém Kollárově náměstí a v r. 1966 se přestěhovala do Domu armády. Jejím zřizovatelem byla Lidová konzervatoř Okresního domu osvěty Olomouc, kde od r. 1966 pracoval jako vedoucí programového oddělení. Pozitivní výsledky tohoto uskupení vedly k rozhodnutí zřídit
v Olomouci stálé Divadlo hudby a poezie. Byl to právě Rudolf Pogoda,
kterému se podařilo získat prostor v objektu Denisova 47. Ve spolupráci
s architektem Jiřím Procházkou se podařilo vytvořit nádhernou komorní
scénu, v níž byla zahájena 24. října 1968 činnost. O rok později byl pan Pogoda vyškrtnut z KSČ a zbytek své kariéry až do odchodu do důchodu
v r. 1982 dožil skryt v jedné kanceláři na Okresním kulturním středisku
Olomouc. Nadále se staral o výchovu mladých, organizoval filmový klub,
redigoval filmový bulletin, vybudoval knihovnu a dokumentační archiv. Byl
též členem organizačního štábu Academia filmu Olomouc.
Před 145 lety – dne 21. dubna 1871 se v Dubu na Moravě narodil Vojtěch ŘÍHOVSKÝ, známý pod jménem
V. Ř. DUBSKÝ, hudební skladatel a učitel.
Jeho rodina z otcovy i matčiny strany byla hudebně založená. Otec i děd byli
učitelé a ředitelé kůru v poutním chrámu Panny Marie v Dubu. Studoval
německou reálku ve Šternberku a v Olomouci a poté odešel do Prahy na
techniku, ale jeho zájem o hudbu byl silnější. V l. 1887-89 absolvoval var-
10
Z ANÁLŮ PAMĚTI
hanní školu, poté dva roky operní a pěveckou školu. V r. 1892 se vrátil do
rodiště a pomáhal otci na kůru. O deset let později odešel do Chrudimi, kde
se stal ředitelem kůru. Současně zde byl i učitelem hudby na soukromém
ústavu učitelském. Aktivně se věnoval hudbě, hrál na klavír, housle, violu
a působil zde i jako sbormistr. V r. 1914 odešel do Prahy, kde se stal ředitelem
kůru v kostele sv. Ludmily na Vinohradech, do r. 1930 sbormistrem arcibiskupského semináře a za války pianistou 2. pěšího pluku. Jako hudební
skladatel debutoval v r. 1887, kdy složil první skladbu. Napsal na třicet
latinských a deset českých mší, přes sto skladeb katolické chrámové hudby.
Upravoval lidové zpěvy z Moravy, skládal písně pro mužské sbory. Jeho
skladby vycházely v Olomouci v nakladatelství Romualda Prombergera.
Velký ohlas měla jeho sbírka hanáckých písní, která vyšla pod názvem Vzpomínky na rodný kraj. Zemřel 15. 9. 1950 v Praze.
(Československý hudební slovník II. Praha 1965, S. 460-461. * Ševčíková,
H.: Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2005, č. 9.*
Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010, S. 108-109.)
dagogicky působil na gymnáziu v Lipníku nad Bečvou. Poté krátce učil
v Přerově, ale záhy byl propuštěn a poslán na nucené práce. Po osvobození
v r. 1945 působil v Čs. rozhlasu Brno. V r. 1951 odešel do Olomouce, kde se
stal ředitelem Krajského vlastivědného muzea a poté též ředitelem rozhlasového studia v Olomouci. V r. 1953 získal doktorát z pedagogiky. Po
reorganizaci muzea odešel učit na ZŠ do Velké Bystřice a v l. 1958-70 do
odchodu do důchodu učil na gymnáziu v Olomouci – Hejčíně. Další činnost dr.
Kanyzy byla obsáhlá. Aktivně vystupoval v pěveckých souborech. Byl znalcem národopisu, zejména Záhoří. Psal povídky, básně, životopisy kulturních
pracovníků, romány. Devět pověstí o hradě Helfštýně a jeho okolí vyšlo
v knize Helfštýnské pověsti, ilustrované Jeronýmem Grmelou v r. 1959.
V r. 1961 vydal román V městě kardinálově, v němž líčí pobělohorskou dobu
v rodném Lipníku, byl spoluautorem Knihy o Lipníku n. Bečvou, kde napsal
úvodní báseň Rodnému městu. O lipenském rodáku a mecenáši Janu Neffovi
napsal studii Báseň a pravda. Své práce, v nichž zachycoval především
minulost rodného kraje, uveřejňoval v nejrůznějších časopisech a sbornících. Věnoval se historickému místopisu, stál u zrodu ediční činnosti olomouckého muzea. V r. 1972 se autorsky podílel na vydání knihy 700 let obce
Štěpánova. Publikoval v regionálním tisku, někdy pod značkou - jkz. Jeho
články z historie Lipenska najdeme na stránkách Záhorské kroniky (1937 1938), Lipenského kulturního kalendáře (1973, 1979), Kdy, kde, co v Olomouci aj. Zemřel 12. 6. 1982 ve Šternberku. Pohřben byl v rodišti.
(Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských
lidových pověstí. Praha, SPN 1987. * Ševčíková, H.: Haná v dětské
literatuře. Olomouc 1993.)
Před 60 lety – dne 22. dubna 1956 zemřel v Praze
v nemocnici na Bulovce
pod cizím jménem Msgre
Prof. PhDr.h.c Jan ŠRÁMEK, katolický kněz a politik, který byl tajně za asistence StB pochován do Před 50 lety – dne 27. dubna 1966 se v Olomouci
hrobu své matky ve Vel- narodil Richard PACHMAN, hudební skladatel, zpěvák,
kém Týnci.
spisovatel a malíř.
Narodil se v Grygově v malozemědělské rodině 11. 8. 1870. Protože
mu v útlém věku zemřel otec, postarali se o jeho vzdělání kněží. V r. 1888
maturoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a poté absolvoval teologickou fakultu v Olomouci, kde byl vysvěcen na kněze (1892). Zprvu kaplanoval v Novém Jičíně, pak
byl administrátorem v Životicích u Opavy a kaplanem ve Všechovicích
u Kroměříže. V r. 1902 odešel do Brna, aby se věnoval politicko-organizační
práci. V lednu 1919 sjednotil křesťanské proudy v Československou stranu
lidovou. Organizoval křesťansko-sociální hnutí na Moravě. V l. 1921-39 vykonával ministerské funkce ve všech vládách. Souběžně byl v l. 1919-38
a 1945-48 předsedou strany. Po mnichovské zradě emigroval zprvu do
Francie, poté do Velké Británie. Po uznání Československé exilové vlády se
stal jejím předsedou, funkci vykonával až do dubna 1945. V l. 1945-48 byl
náměstkem předsedy vlády, 20. 2. 1948 podal demisi. V březnu 1948 byl
zadržen při pokusu o odchod do zahraničí a až do své smrti komunisty
internován. Po třiceti pěti letech od Šrámkovy smrti byly jeho tělesné
pozůstatky v září 1991 exhumovány a dne 12. 10. 1991 uloženy se všemi
poctami do hrobu na Velehradě.
(Biografický slovník Slezska a severní Moravy 1. Opava, Optys 1993. * sjl: Jan
Šrámek na Velehradě. Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, č. 11, S. 4. * Ševčíková,
H.: Srpnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2005, č. 8.)
Před 110 lety – dne 25. dubna 1906 se v Lipníku nad
Bečvou narodil PhDr. Jaroslav KANYZA, pedagog,
prozaik a sběratel lidových pověstí.
Dětství prožil v Týně nad Bečvou, kam se jeho rodiče z Lipníku přestěhovali.
Reálné gymnázium studoval v rodišti a rok před maturitou odešel na klasické
gymnázium do Kroměříže, aby se zdokonalil v latině. Po studiích francouzštiny a češtiny v Brně pokračoval ve studiu na filozofické fakultě. Poté krátký
čas působil v brněnské univerzitní knihovně a od září 1933 do r. 1941 pe-
Od šesti let se vzdělával v hudbě a malování v LŠU. Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci (1984). Poté studoval obchodní fakultu VŠE
v Praze a v l. 1989–94 Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze u Stanislava
Jelínka, obory skladba a zpěv. Mezi jeho prvotiny lze počítat píseň Pro
Mozarta (1991). V r. 1993 uskutečnil koncertní turné po USA, jehož součástí
byla účast na hudebním kongresu ve Springfieldu (stát Massachusetts)
a spolupráce s orchestry a sbory v USA. V následujících letech koncertoval
v pražském Klementinu, na Křižíkově fontáně v Praze, po celé České republice i v zahraničí. Natočil řadu hudebních nahrávek, napsal hudbu k divadelní
hře Nesmrtelný příběh (v r. 1995 hráno v Karlových Varech), muzikálu Babička (2000), filmu Začátek světa (2000), je autorem hudby a textů k muzikálu Baron Prášil (2002). Vystavuje své obrazy v ČR, Slovensku, Holandsku
a Belgii, koncer-tuje s vlastní skupinou PRoject. Napsal skladby pro Newtown
Symphonic Orchestra (New York, USA), pro MMC Choire (New Jersey, USA),
Evu Pilarovou i jiné. Jeho CD Scarabeus bylo v r. 1996 použito jako oficiální
dar Českého olympijského výboru na Olympijských hrách v Atlantě. Podobně
v následu-jícím roce bylo jeho CD Universe oficiálním darem delegace
prezidenta Václava Havla v Izraeli. V r. 2004 napsal autobiografickou knihu
Jak chutná bolest (vydavatelství Formát). A o pět let později Jak chutná život
(2009). Oratorium Mistr Jan Hus (premiéra v r. 2005, v r. 2006 za něj na
Meziná-rodním festivalu Zlatá Praha obdržel Cenu Nadace Vize 97). V r. 2010
obdržel Cenu olomouckého kraje za význačný počin v oblasti soudobé hudby
za projekt Missa Olomoucensis. Oblíbený autor historických románů Útes
(2011) a Notre Dame (2012), bezmála třiceti autorských CD a stovek olejomaleb. V r. 2013 vyšla kniha Kdokoliv, ve které na příběhu populárního
hudebníka Michaela Mana poukazuje na alarmující rysy současné společnosti, resp. na to, jak může být nezdravá láska nebezpečná a do jaké míry
jsou v době počítačů a mobilních telefonů hranice našeho soukromí křehké
a lehce prolomitelné. Poslední kniha s názvem Tylda je románem dle skutečného příběhu z období 2. sv. války rodiny Pachmanových.
Jubilantovi přejeme hodně zdraví,pohody, a plno tvůrčí energie!
Staré týnecké pohlednice
Z archivu Vítězslava Kollmanna
Připravila Hana Ševčíková
Z ANÁLŮ PAMĚTI
11
Týnecký rychtář František Marek (1737-1804) a jeho rodina
4. část
Pudmistr
Pudmistr (označovaný též purkmistr
nebo purgmistr) s obecní radou, tj.
5 konšely, zastupovali zájmy obce.
Tvořili obecní samosprávu, která
však měla velmi omezené pravomoci. V čele vesnické (samo)správy
byl totiž vrchností jmenovaný rych1
tář . Ten sice stál v čele obce, ale
zastupoval primárně vrchnost. Zástupce pudmistra byl tzv. „mladší
pudmistr“, který byl jedním z pěti
konšelů. Při úředních jednáních, na
smlouvách apod. se obyčejně uvádějí za obec jen tři osoby: rychtář,
pudmistr a mladší pudmistr. František Marek byl pudmistrem jmenován minimálně v letech 1768 - 1770.
Pudmistr byl zástupcem poddaných.
Jeho pravomoc v soudnictví nebyla
příliš velká, s obecní radou mohl řešit
jen problémy vzájemných vztahů
mezi obyvateli Velkého Týnce2. Pudmistr však měl významnou úlohu ve
správě obecní pokladny, což mělo za
důsledek, že v úřadu pudmistra se
poddaní střídali častěji než v úřadu
rychtáře3. Pokud se však některý
poddaný v úřadu osvědčil, byl pudmistrem jmenován i několik let za
sebou, např. Jan Hrabal (9 let), Tomáš Sýkora (4 roky), Tomáš Vanýsek
(6 let) a další. V důsledku absence
souboru pramenů o obecních účtech
se o finanční situaci obce dovídáme
jen velmi strohé informace. Jednou
z těchto informací je prohlášení
týnecké obce z roku 1791 o splacení
dluhu ve výši 300 zlatých, který měla týnecká obec od roku 1753 u týneckého záduší4. Finanční situace
obce se tak začala pravděpodobně
na konci 18. století zlepšovat.
Současné působení rychtáře a pudmistra se v moravských vesnicích
začalo šířit až začátkem 18. století5.
Ve Velkém Týnci však působil vedle
rychtáře pudmistr nejpozději roku
16896. Pudmistr byl volen obcí (sedláky a chalupníky), resp. navrhován
obcí vrchnosti a každoročně ustano-
Obr. č. 1: Prostor bývalého panského dvora ve Velkém Týnci na indikační
skice z roku 1833. Pro orientaci, dům č. p. 122 je dnešní dům č. p. 178
(Hadašovi).
Obr. č. 2: Označení nemovitostí, které získal během raabizace rychtář
František Marek pro sebe a své dva syny.
vován vrchností při tzv. „obnovení
úřadu“, kdy následně rychtář, pudmistr a konšelé skládali přísahu7.
V praxi se správní (rychtář) a samosprávní (pudmistr a konšelé) moc
v mnohém neodlišovala, spíše se
prolínala a doplňovala. To dokazuje
personální obsazení obou jejich
hlavních představitelů, rychtáře
a pudmistra. Oba pocházeli z obce,
ze skupiny sousedů, která měla sama zájem na bezproblémovém fungování vesnického společenství8.
Blízkost obou pozic v obci demonstruje jejich obsazení stejnými lidmi, např. Jakub Zacpal, pudmistr
v 60. letech 18. století, se stal rychtářem v roce 1777, Matěj Novotný,
který byl pudmistrem ve stejném
roce, se stal rychtářem v letech 1783
- 1785.
Stejně jako lze sledovat posun od
pudmistra k rychtáři, lze sledovat
posun z funkce mladšího pudmistra
k pudmistrovi. Tento jev lze doložit
např. u Josefa Vanýska, Jana Novotného, Karla Urbánka a také Františka
Marka, který byl mladším pudmistrem roku 1765. Mezi týneckými
poddanými najdeme i případy, kdy
jeden poddaný prošel všemi třemi
zmíněnými funkcemi. Jedním z těchto poddaných byl František Marek.
Na ose funkcí: mladší pudmistr pudmistr - rychtář lze sledovat pouze posun ve směru mladší pudmistr rychtář, opačný postup z dochovaných pramenů nelze doložit. Lze tak
pro týneckou správu a samosprávu
vytvořit ideální model, jímž je kariéra Františka Marka. Zatímco na
místě mladšího pudmistra nacházíme i mladé poddané (František
Marek se stal mladším pudmistrem v
28 letech, pouhé 3 roky poté, co se
ujal gruntu), ve funkci rychtáře jsou
to většinou poddaní v pokročilém
věku. Tento ideální model lze však
sledovat pouze do 80. let 18. století.
František Marek je posledním sedlákem ve Velkém Týnci, který ve svém
životě zastával jak funkci pudmistra,
tak funkci rychtáře. Od Jana Temlíka
(pudmistrem v roce 1783) se žádný
pudmistr minimálně do roku 1815
rychtářem nestal, a lze tak sledovat
tendenci oddělit moc správní a samosprávní. Dalším důkazem tohoto
jevu je zvolení Jana Hrabala císařským rychtářem týneckou obcí roku
17909. Týnecká obec si za císařského rychtáře nezvolila rychtáře
Františka Marka, který byl primárně
zástupcem vrchnosti, ale pudmistra
Jana Hrabala.
Zástupcům obce (rychtář, pudmistr
a konšelé) měli vesničané prokazovat uctivost10. V rámci venkovské
společnosti měl pudmistr své jedinečné postavení. O váženosti
pudmistra a úctě k němu, resp. jeho
funkci, nám podávají doklad např.
svatební smlouvy. V analýze svatebních smluv najdeme pudmistra mezi
svědky svatebních smluv v 75 % případů, lze zde tedy sledovat snahu
poddaných mít mezi svědky i pudmistra11.
Zdroje použité v textu:
1 - Vojáček, L. ‒ Schelle, K. ‒ Knoll, V.: České právní dějiny, s. 208.
2Tichák, M.: Paměti obce Velkého
Týnce, s. 19.
3 -Srov. Chocholáč, Bronislav: Stalo se
Léta Páně za rychtářství… Příspěvek
k dějinám správy městečka Dolní Bobrová
a k majetkovým poměrům jeho představitelů v 2. polovině 16. a v. 17. století.
Časopis matice moravské 116, 1997,
s. 127.
4 - ZAOpO, fond MCO, sign. g52/1, folio
38.
5 - Doušek, R.: Sebranice a jejich rychtář
Ondřej Kanýz (1694‒1761), s. 66.
6 - Na listině zaručující rukojemství jsou
podepsáni rychtář Jan Albrecht a purgmistr Jan Drozda. Viz ZAOpO, fond MCO,
sign. g52/1, folio 18.
7 - Příkladem takové přísahy: Kalousek,
Josef (ed.): Archiv český čili staré písemné
památky české i moravské, sebrané z archivů domácích i cizích. Díl XXIV. Řády
selské a instrukce hospodářské 1698 1780. Praha, 1908, s. 11‒12, 149.
8 - Doušek, R.: Sebranice a jejich rychtář
Ondřej Kanýz (1694‒1761), s. 66‒67.
9 - ZAOpO, fond SPKO, sign. 16127, folio
109‒111.
10 - Doušek, R.: Sebranice a jejich rychtář
Ondřej Kanýz (1694‒1761), s. 66‒67.
11 - Slavíčková, Pavla: Právní ochrana
dětí v období prvních kodifikací. Praha,
2012, s. 105.
Martin Drozda
Ilustr. obrázek: Stejné místo dnes...
12
ČLÁNKY
10x se zastupiteli
Rádi bychom vám přiblížili
Zastupitelstvo obce Velký Týnec
ustanovené dne 5. listopadu
2014. Do konce volebního období vám představíme prostřednictvím ankety postupně všechny zvolené zastupitele. Jako
prvního jsme si dovolili oslovit
Mgr. Stanislava Denka, místostarostu obce.
Jak dlouho bydlíte ve Velkém
Týnci?
16 let
Odkud pocházíte?
Ze Slavkova u Brna. Do Olomouce
jsem přišel studovat a potom jsme se
zde s ženou na čas usadili. Ale nejsme měšťané, tak jsme hledali pro
sebe a naše kluky nějaký přístav
blízký našemu srdci. Ten jsme nalezli
v malebné vesničce Čechovice.
Co se Vám ve Velkém Týnci
nejvíce líbí?
Vesnický rozměr života.
Co byste chtěli zlepšit?
Když se řekne zlepšit, tak to trochu
evokuje představu, jako by něco bylo
špatné. Myslím, že naši předchůdci
budovali svoji vesnici s tím nejlepším
vědomím, že chtějí žít v pěkné a fungující obci. Na to bychom měli navázat. Mám takovou vnitřní vizi, jak by
měla naše obec vypadat a kam by se
mněl její vývoj ubírat. Dovolím si to
uvést jen v jednoduchých odkazech.
V oblasti služeb - vybudovat byty pro
seniory. Doprava - bezpečná cyklostezka do Čechovic, opravy místních
komunikací a chodníků. Infrastruktura - rekonstrukce starého kanalizačního řádu. Vzhled - opravy a rekonstrukce obecních budov. Krajina výsadba nových stromů.
Co Vás v poslední době nejvíce
pobavilo?
To je velice těžká otázka. Já se hledím
radovat ze života pořád a k tomu
úsměv patří. Vzpomínám na nějakou
zábavnou historku, o kterou bych se
podělil. Ne všechny jsou publikova-
Foto: archiv S. Denka
telné. Tak třeba tahle. Stříhal jsem
v sadě stromy a v dálce se začal ozývat zuřivý štěkot. Najednou to zaharašilo v křoví a z meze k plotu se
skutálel mladý kanec. Hned byl na
nohou a za nazlobeného pochrochtávání odcupital do blízkého remízku. Vypadal u toho velmi směšně,
jak kroutil hlavou, odfrkával a podupával.
Co Vás v poslední době nejvíce
naštvalo?
Pán Pan Ki-mun generální tajemník
OSN.
Kde a jak trávíte pracovní čas?
V tomto volebním období jsem uvolněným místostarostou pro finanční
a legislativní záležitosti obce. Většinou tedy v kanceláři nad papíry, fakturami a u počítače. Občas v terénu
při koordinaci stavebních a udržovacích prací.
Jak trávíte volný čas?
Toho není mnoho a trochu se tak proplétá s tím pracovním. V naší obci se
žije bohatým kulturním a spolkovým
životem, takže se s panem starostou
střídáme, abychom zajistili účast obce na všech těchto akcích. Čas, který
netrávím pracovními radostmi a povinnostmi, tudíž ten „čas volný“
trávím většinou pracovně. Od jara
do podzimu v sadě a při údržbě rodinného domu. V zimě v lese a přípravou palivového dřeva. Po večerech vlastní literární tvorbou a čtením.
Máte nějakou oblíbenou knihu?
Já miluju literaturu. To je, jako když
máte ráda les. Rozhodnout se na-
jednou pro jeden strom je skoro nemožné. Takže bych spíše vyjmenoval oblíbené autory. Česká beletrie: Karel Václav Rais, Karel Klosterman, Jan Čep. Světová beletrie:
Mika Waltari, Jack Kerouac, James
Joyce. Česká poezie: František Gellner, Vladimír Holan, Bohuslav Reynek. Světová poezie: Robinson Jeffers, Allen Ginsberg, Paul Celan.
Máte nějaký oblíbený sport (pasivně či aktivně)?
Sport čtenářský, dlouhé obracení
stránek a pokud se k tomu přidá
oheň v krbu a sklenička červeného
vína, tak bych se klidně účastnil
i světové olympiády.
Připravila Kamila Grmolenská
Reportáž z vinného koštu
Práce v redakci našich listů je někdy
skutečně vyčerpávající a skoro na
hraně sebezničení. Jeden z takových
úkolů tentokráte připadl i na mne.
Napsat výše pojmenovanou reportáž. No dokážete si představit, jak si
během takového vinného odpoledne
mezi několika stovkami kvalitního
vinného moku děláte poznámky do
svého novinářského zápisníčku? Já
jsem si to představil a už jsem viděl
tu popsanou stránku. Nadpis vyvedený pevnými tahy a dokonce dvakrát podtržený. Pak se písmo začíná
pozvolna roztékat, až se rozteče zcela a stává se nečitelným. A úplně
dole kostrbatými tiskacími písmeny
napsáno SKVĚLÁ AKCE.
Tak jsem začal v myšlenkách rozvíjet
druhou strategii. K té mne inspirovala báseň od Artura Rimbauda Opilý koráb. Dovolil bych si pro ilustraci přepsat alespoň jednu sloku.
…já, koráb z mlhovin, já,
fantastické zvíře,
já, jenž jsem prorážel kouř
nebes jako zeď,
kde roste převzácná pochoutka pro malíře –
sluneční lišejník, zašlý jak
stará měď…
Rimbaud tuto báseň napsal pár dní
před skutečnou cestou lodí. Samotná plavba pak dopadla, jak předpověděl. Dostal mořskou nemoc a bylo
mu hodně špatně.
Pohrával jsem si s myšlenkou napsat
reportáž před samotným vinným
koštem. V hlavě jsem měl dokonce
už dobrou půlstranu zesumírovanou. Ale kde se vzalo, tu se vzalo,
objevilo se mi na ní slovo ALUZE.
Významově by se dalo ozřejmit jako
narážka, nepřímý odkaz k historickému nebo literárnímu kontextu.
Jenže ve mně toto slovo zarezonovalo jako HALUZE. No a s ním spo-
jené rčení „dostal se k tomu po haluzi“, to znamená nějak oklikou. No
a lézt na vinný košt po haluzi mi nepřipadalo zrovna nejdůstojnější. Narazil jsem si tedy klobouk. Nasedl na
svůj velocipéd a vyrazil vstříc dobrodružství.
http://usacek61.rajce.idnes.cz
Vyjel jsem půl hodinky před začátkem, jelikož jsem si chtěl vše v klidu
prohlédnout. Porozprávět s organizátory a pozdravit se se šikem
vinných reprezentantů, kteří dorazili
na tento jubilejní desátý ročník. Pro
tuto příležitost jsem si doma vyrobil
neumělý slovníček přípitků. Chtěl
jsem zahraniční reprezentanty oslovit například španělsky „Salud“, německy „Zum Wohl“, francouzsky
„Santé“, rusky „Za zdarovje“, italsky
„Alla salute“, maďarsky „Egészégére“, chorvatsky „Na zdravlje“.
Žádný takový vinný vzorek, který by
ocenil moji snahu, tam však nebyl.
Pár vzorků od JUDr. Blanky Ďurinové
mělo sice původ v Maďarsku nebo
v Makedonii, ale po důkladném,
mnohdy i několikaletém školení
v moravských sudech už bezpečně
rozuměli po našem. Většinou tam
byli chlapci a děvčata z jižní Moravy,
i když některá jména zní trochu německy, jako např. známý Müller
a Thurgau, Rýnský ryzlink či Dornfelder. Nebo francouzsky - Sauvignon, Chardonnay. Kořeny je však
pevně spojují s naší zemí mnohdy už
celá staletí.
ČLÁNKY
Na nějaké dlouhé rozhlížení však nabyl čas. Přišel jsem sice o půl hodiny
dřív, ale v sále už vládl čilý ruch. Bylo
to jako nastoupit do rozjíždějícího se
vlaku. Nechal jsem si nalít první vzo-
ně jsem se cítil, když jsem se tak pozvolna seznamoval s ryzlinky a přemýšlel o tom, že sice na chuť jsou
trochu tvrdší, ale povahou veselí
kumpáni. Náhle vpadl do sálu jako
http://usacek61.rajce.idnes.cz
http://usacek61.rajce.idnes.cz
rek a začal jsem se s ním prohlížet,
očuchávat, kroužit a zvolna usrkávat, a už tu byla první zastávka. Mužský pěvecký sbor Rovina z Velké
Bystřice. Při jejich pevném rázném
zpěvu se člověk tak nějak narovná
a zvedne hlavu. Někdy i drobné zamrazení přeběhne po páteři. Podob-
velká voda lidový vypravěč a zpěvák
Franta Uher z Lanžhota. Během té
úsměvem a někdy i smíchem naplněné hodinky jsem se pomalu dostával k červeným vzorkům a začal v duchu filozofovat o tom, že
v dnešním politicky korektním jazyce už jako by na humor nebylo
Vzpomínat je opravdu
důležité
Z mých dětských let vybavují se mi
události, o kterých se tehdy hodně
mluvilo doma, při práci v poli a také
mezi pantáty, když se v neděli vraceli z ranní mše Výstavištěm. Byla to
skupina okolo patnácti hospodářů
komárovských, čechovských a hostkovských. S bratrem jsme velmi pozorně poslouchali, co se kde děje.
Nikdo nás neodháněl. Slyšeli jsme
o vysokých dodávkách obilí, mléka,
masa, vajec, o vysokých daních. Nebo jak MNV dostávaly z okresu finance podle toho, kolik při volbách bylo
bílých lístků. Nebo že v Hostkovicích
při mlácení obilí u dvou největších
sedláků kontrolovali milicionáři, kolik metráků obilí se namlátilo. Slyšeli
jsme také, že MNV nechce povolit
druhou zabíjačku ani těm rodinám,
kde je více dětí. I dodávky tam byly
vysoké, nic se nezohledňovalo. Dětské přídavky soukromníci nedostávali. Změna byla až v roce 1968.
Také jsme slyšeli o poměrech ve fabrice, kde v národním podniku vznikla početná jednotka milicionářů jakožto ochránkyně pokroku. Chránili
pracující, zakročovali proti zpátečníkům a nepřátelům lidově demokratického zřízení. Začal otevřený
boj proti církvi, organizovali se nedělní brigády. Do Pionýra, ČSM
vstoupila většina dětí a dorostu.
V Týnci svazácká skupina často pořádala pěvecká vystoupení, zpívali
se nadšeně sovětské častušky, také
ve škole. Nadšený sbormistr svazáckého pěveckého sboru přetáhl i několik zpěvaček kostelního sboru
k boji proti zpátečnictví. A nadšení
tohoto soudruha vyvrcholilo v říjnu
1953 zatčením a odsouzením týneckého faráře P. Františka Šoupala
a tvrdého třídního boje si také užil
týnecký varhaník a kapelník dechovky Antonín Tomek starší.
Od chlapu za homnama sme taky
slešele o krčmaňských krabičkách,
atentáto na Šrámka, o pozaviráni
orlu, co bele na půti na Hostýně, odmitle jednotnů tělovýchovo a zdraveni „česť práce“ místo „zdař Bůh“.
Taky sme se doveděle, proč se jednemo sůdruhovi z Komárova začalo
řikat robátko. Padle taky ména sú-
druhu, keři svoje udavačstvo ve válko v Týnco a na Záchlomi zametle
pod prah partizánštěnim a od května
1945 členstvim v KSČ.
Nejtvrdší třídní boj se po roce 1955
soustředil na zemědělce, odpůrce
vstupu do JZD. Tehdy v Týnci také
bylo založeno JZD nadšenými komunisty, většinou úpadkovými hospodáři a bezzemky. V dědině se zabrali
velké grunty, hospodářské budovy
i bydlení, také všechny stroje a traktory. Nejprve do STS potom vše bylo
převedeno do JZD. Nábor do JZD
v letech 1956-1959 si užila naše rodina vrchovatě. O žních v r. 1956
nepřetržitě 11 dní po 8. hodině večer
vtrhlo do domu 8 soudruhů, kteří
přemlouvali rodiče až do půlnoci.
Končilo to jedenáctým dnem, kdy
soudruzi odvezli otce k intenzivnímu přesvědčování mimo dům - na
tři dny, co se tam dělo, neřekl ani
mamince ani nám. Jen třemi větami
ohodnotil tento rudý teror slovy: „To
se nedělo ani za Hittlera.“
V návaznosti na to podotýkám, že
jako stařec po sedmdesáti letech života tady doma na dědině v Týnci
mohu konstatovat, že diktatura proletariátu ve jménu třídního boje ve
vlastním národě mezi spoluobčany
a sousedy byla zákeřnější než diktatura cizích.
Mýma zpomínkama na 40 let vláde
zla chco jenom ledi probodiť ke správnymo mešleni. Je potřeba mloviť
z očí do očí, meze dětima, rodičama, staříčkama, sůsedama. Dá
nám to vic, než jenom mačkáni knoflíčku v počítačich. Fakta o minulosti
neberte jako výčitke a zatracováni
kehokolev, ale jenom jako přepomínko, jaky tade belo zlo. Berte to jako
výzvo k opatrnosti pře našem jednáni ve svobodě dnes. Odpuštěni má
ceno zlata, zapomináni je zrádny,
muže znova poslůžeť zlo. A já věřím,
že generace našich dětí a vnuků znovu začne respektovat DESATERO
jako základní zákon. A bude se žít
dobře všem.
místa. Franta Uher je genderově
nevyvážený sexista, který chrlí vtipy
s rasovým podtextem, ale je hluboce lidský, kamarádský a přátelský.
Dělá si legraci z lidských slabostí
a
odlišností. Ne proto, aby někoho
ponížil či zesměšnil, ale proto, aby ho
přijal. Po vystoupení v Týnci odjížděl
do Hodonína na romský bál. Myslím,
že i tam mu zatleskají za vtip: „Dežo,
našels už nějakou práci? Našel. Ale já
su poctivé. Tak jsem ju hned vrátil.“
Z filosofického zadumání mě na zem
vrátila cimbálová muzika Stanislava
Gabriela z Babic. Jak začne hrát cimbál, tak si člověk hned uvědomí, že
má nohy. Začnou si tak samy podupávat a pozvedávat se. Cifrovat se
tomu také říká. A to je už člověku
lehko a starosti jsou pryč! Závidím
těm klukům v krojích to nadšení pro
muziku a nefalšovanou radost z jejího provozování.
Dobrou muziku však lze dělat i bez
krojů, a tak se cimbál střídal s count-
13
ry kapelou Kalíšci ve vyvážené symbióze.
Košt se dostává do finále a tím je
vyhlášení Šampióna týneckého koštu. V bílých vínech za něj návštěvníci
zvolili Zámeckého bobuláče – výběr
z bobulí 2013 z produkce JUDr. Blanky Ďurinové z Bzence. Za červená
vína stanulo na piedestalu Svatovavřinecké - pozdní sběr 2015 Šlajferčík z Bzence. Pořadatelé tentokrát
vyhlásili i laickou degustační soutěž,
aby si návštěvníci mohli vyzkoušet
své chuťové rozlišovací schopnosti s počtem sedmi správně určených
vzorků z celkových osmi. Vyhrála
paní, jíž jsem zvládl pogratulovat
i podržet její ruku ve své, ale jméno
jsem už neudržel. Po tomto ceremoniálním zakončení 10. Týneckého
koštu se rozjela volná zábava. Já
jsem se pln dojmů rozjel na svém bicyklu domů broukaje si: „Ta jižní Morava je jistě krásná zem, osázená je
vinohradem.“
Stanislav Denk
Vynášíme Smrtku,
vítáme jaro
Již tradičně se v březnu v Čechovicích konalo vynášení zimy. Mám pocit, že tato tradice již zaniká, protože
se skoro každý třetí dům ptal, co to
je za akci. Tak chci, aby se v tomto
článku lidé dozvěděli, proč se tento
zvyk stal tradicí a proč se slaví.
První ze zmínek o vynášení zimy je
z roku 1366, kdy synoda v Praze popisuje zvyk vynášet na jaře z obce
postavu představující smrt. Hlavním
znakem tohoto obyčeje je slaměná
figura oblečená v ženských šatech,
Vojtěch Hrudník
Foto: 2x archiv autorky
také různě zdobená například stuhami nebo kraslicemi. Z barev se
používá především bíla a černá. Poté
byla figura nastrčena na tyč či se
prostě vzala do rukou. Jinde byla
dělána z tyčí obalených slámou. Je
známá pod četnými jmény jako například Morana, Morena, Mařena,
Smrt, Smrtka.
Rituál se zpravidla koná na Smrtnou
neděli. Děti obchází domy v obci
a vykoledují si sladkosti a drobné peníze krátkou písničkou. Smrt je vynášena za zpěvu, kdy je poté za velkého křiku zapálena a vhozena do
vody. Lidé se jí vysmívají, že už jim
škodit nemůže.
Je to západoslovanský lidový zvyk
pocházející z předkřesťanské éry.
Jako jedni z mála okolních obcí jsme
si tuto pěknou tradici zachovali a dodržujeme ji dodnes. A já doufám, že
v tom budeme pokračovat, dokud to
bude možné.
Marie Mráčková
14
ČLÁNKY
Jaro
Skončila nám astronomická zima
a začalo jaro, a to přesně 20. března
t. r. Nastává tzv. rovnodennost. Je to
moment, kdy slunce přechází přes
rovník. V tento okamžik je den stejně
dlouhý jako noc. Rovnodennost nastává dvakrát v roce a to právě na
jaře a také na podzim. Opět se budeme těšit na dny plné sluníčka,
kterých jsme si přes zimu moc neužili. Je dobré ale nosit stále při sobě
i deštník, protože počasí bývá hodně
proměnlivé. Příroda se na jaře probouzí ze zimního spánku. Lidé si na
zahrádkách kolem domů provádějí
tzv. „jarní úklid“. Začínají růst opět
první jarní kytičky a také stromy.
Zvířátka v přírodě budou rodit mláďátka a vše zase pěkně ožije. Letní
čas začal v neděli 27. března, kdy se
posunul o hodinu dopředu ve dvě
hodiny ráno. Zároveň jsme v tuto
dobu oslavili i svátky Velikonoc. Křesťané slaví vzkříšení Ježíše Krista.
Velikonoční neděle je den Zmrtvýchvstání Páně (Boží hod velikonoční).
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně patří
mezi největší slavnosti křesťanského církevního roku. Letos jsme i poprvé slavili Velký pátek jako státem
uznaný svátek. Pracující si tedy mohli užít dohromady čtyři dny volna
a žáci i studenti opět celých pět dní.
Lidé si v tuto dobu také přivykli
pěkně zdobit domy, byty a zahrádky
různými velikonočními a jarními dekoracemi. Zkrátka jaro je tu zas,
oslavme ten krásný čas…
Jen tam, kde létá včelička,
na stromech rostou jablíčka
Do školky přiletěly včeličky a s nimi
úžasné vyprávění o jejich životě.
O tom, jak se vyvíjejí, jak jsou prospěšné pro člověka, jak vzniká med.
Děti si zahrály na včelky. Nejprve si
uklidily úl, nakrmily včelí miminka,
postavily si z pláství včelí domeček
a sbíraly do něj pyl. Vyzkoušely si
včelařské kukly i s kuřákem.
Na závěr si každý vyrobil vlastní svíčku z vosku a vybarvil omalovánku
s včelí tématikou.
Oddělení Sluníček a Koťátek
Michaela Kinclová, 9. třída
Sférické kino ve školce
Každý pátek v měsíci navštěvujeme
s dětmi z mateřské školy pohádkové
představení v našem místním kině.
Nejinak tomu bylo i tento měsíc, ale
na děti čekalo ještě jedno představení, které mělo úplně neznámý název „Sférické kino“. Ani paní učitelky
nevěděly, co mají přesně očekávat.
Vše vypuklo 23. března dopoledne
v oddělení Berušek a děti už nějakou
dobu přemýšlely, jak se to vlastně
udělá, že se celé kino vejde do naší
školky? Po příchodu do připravené
třídy na nás čekala obrovská nafouklá koule. „ Jé, to je ale stan!“ „Tam
bude čaroděj!“ ozývalo se od dětí.
Dovnitř jsme společně vstupovali
s malými obavami a velkým napětím, co je asi uvnitř?! Pan „promítač“
nás vlídně pozval dál a my si posedali
a polehali na podložky. Film se promítal do prostoru nad námi ve 3D
provedení. Ocitli jsme se pod hladinou moře! Dojem byl úžasně reál-
ný. Děti z oddělení Kuřátek a Berušek
zhlédly film „Podmořské dobrodružství“ a Koťátka, Sluníčka a Vrabci
film „Život stromů“.
Děti byly naprosto unešené a velice
spokojené. Byl to báječný zážitek pro
všechny!
Eva Stoličková,
učitelka z Kuřátek
Corazon – centrum aktivit v přírodě
Vzdělávací centrum Corazon ležící
mezi Velkým Týncem a Čechovicemi
vás se začínajícím jarem srdečně
zve do svého areálu s koňmi, poníky
a dalšími zvířátky.
Od začátku dubna pro vás chystáme:
Kroužek Pony klubu a Baby
klubu. Přijímáme nové členy, děti se
zájmem o zvířata a pobyt venku
v přírodě. S námi se naučíte jak na
koni jezdit, tak o ně i pečovat. Potkávat se budeme v úterý, pátek a sobotu. Můžete si vybrat, který den
nebo dny chcete klub navštěvovat.
Jízda pro ženy. Cesta seberozvoje
a relaxace pro ženy od 18 let. Probíhat bude v pátky a soboty. „Jízda na
koni je jako tanec.“
Kroužek Malý farmář. Nabízí pro
děti od 6 do 12 let možnost trávit
volný čas u nás každé čtvrteční odpoledne. Dozvíme se něco o zvířa-
tech, rostlinách, nástrojích farmářů
či o počasí a pranostikách. Začínáme
od 14. dubna.
Pro rodiny s malými dětmi u nás
máme otevřeno Rodinné centrum
Koníček.
Od dubna vám nabízíme hlídání
dětí. Dopoledne pro děti od 4 let,
jejichž rodiče si potřebují vyřídit to
nejnutnější. Pohlídat děti vám můžeme v pondělky a ve středy.
Kroužek Farmaříček. Brouček
Farmaříček rád tráví volný čas s dětmi a jejich maminkami. Baví ho starat se o zvířátka, hrát si s nimi a moc
rád něco hezkého tvoří pro sebe
a své rodiče. Potkávat se budeme
každou středu od 13. dubna.
Víkend pro rodiny. Společně
strávený čas s rodinou v našem areálu je tu pro vás, pokud nevíte kam
s dětmi na výlet. Můžete si u nás
udělat piknik, po domluvě se svézt
na poníkovi a využít naše přírodní
hřiště.
Přestože nám teprve začalo jaro, my
už přemýšlíme nad programem na
léto. Připravili jsme nejen pro vaše
děti Příměstské letní tábory, ke
kterým neodmyslitelně patří i naše
koně.
Pojďte trávit léto s Corazonem!
Více informací naleznete na www.
corazon-os.cz nebo na tel.: 731 724
766 (Mgr. Markéta Skácelová).
Markéta Skácelová
ČLÁNKY, DUCHOVNÍ SLOVO
15
Zmrtvýchvstání Páně
Tato noc je od nejstarších dob zasvěcena našemu Pánu, který v ní vstal
z mrtvých. Máme být jako lidé, kteří
si vzali k srdci slova evangelia a s hořícími lampami v rukou očekávají
Pána, aby je při svém příchodu nalezl bdící.
Velikonocemi se ve světě zdánlivé
nic nezměnilo: ve skutečnosti se
však změnilo vše a svět se stal „novým stvořením“. A jako Kristus byl
vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou,
tak i my teď máme žít novým životem. Proto v této noci obnovujeme
své křestní vyznání.
V této noci si i my, podobně jako
svaté ženy, máme vzpomenout na
to, co řekl sám Ježíš, když ještě putoval Palestinou: „Syn člověka musí
být vydán do rukou hříšným lidem,
být ukřižován a třetího dne vstát.“
Tímto a ještě jinými výroky Ježíš
výslovně předpověděl, že bude
mnoho trpět, bude vydán na smrt,
ale potom vstane z mrtvých.
Po sobotě, na úsvitu prvního dne
v týdnu, řekl anděl ženám: „Nebojte
se! Vím, že hledáte Ježíše ukřižovaného. Není tady. Byl vzkříšen, jak
řekl. Pojďte a podívejte se na to místo, kam byl položen.“ Svaté ženy
stanuly před hrobem a užasly nad
tím, že je prázdný. Beránek byl zabit,
a přece vstal! Zvítězil lev z Judova
kmene, Davidův potomek. Událost,
na kterou se odedávna čekalo, událost, která všechno vysvětluje, je tady! Kristovo vzkříšení je definitivní,
Ježíš Kristus žije navěky, už nikdy
nezemře! Jeho hrob je prázdný, definitivně prázdný.
Pravda o vzkříšení Ježíše Krista byla
pro život a víru první křesťanské
obce pravdou ústřední. A jako takovou ji Tradice předává i nám. Vzkříšení je potvrzením všeho, co Ježíš
konal a učil. Stvrzuje též jeho božství. Syn Boží nás svou smrtí vysvobodil ze hříchu a svým vzkříšením
nám otevřel brány věčného života.
Ve víře žité jsme už vítězi, ve víře už
zakoušíme něco z věčného života.
Zde na zemi nemáme jenom ve víru
ve vítězství: ve víře už máme vítězství. Apoštol Jan přece řekl: „Toto
je vítězství, které přemohlo svět,
naše víra.“ Jestliže nemáme živou
víru ve zmrtvýchvstání, a tím i ve
svoje osobní vzkříšení, pak je „marná naše zbožnost“. Dejme si na to
pozor! Až ve vzkříšení opravdu uvěříme, pak budeme novými lidmi,
velikonočními lidmi.
Jak se připravit na tuto milost obnovy? Nic neodkládejme! Naše víra,
to je vítězství, které přemáhá svět!
Odložme lhostejnost, vlažnost a
strach. Svaté ženy si cestou k hrobu
říkaly: „Kdo nám odvalí kámen?“
Znepokojovaly se zbytečně, protože
když přišly, kámen byl už odvalen.
I naše srdce je často zavaleno kamenem, který nám brání plně žít
svou víru a vkládat všecku svou
naději v to, že vzkříšený Ježíš je
skutečně přítomen mezi námi. Odvalme s pomocí Zmrtvýchvstalého
hrobový kámen svých starostí, obav
i zklamání a všude radostné hlásejme: Ježíš žije! A v jeho síle budeme
žít i my!
Ano, Pán Ježíš ukřižovaný opravdu
vstal - a my jsme toho šťastnými
svědky. Nechejme Ducha Svatého,
aby se v nás modlil a obnovil v nás
křestní milost. Vždyť když jsme spojeni s Ježíšem Kristem, jsme mrtví
hříchu a živí Bohu.
Zpracoval Páter Václav Haltmar,
farář Církve římskokatolické
Zemřel Miroslav Spáčil,
farář Církve československé husitské v. v.
Přišlo to jako úder blesku z čista
jasna nebe: bílá obálka obsahující
parte: ThMgr. Miroslav Spáčil, farář
Církve československé husitské na
odpočinku. Zemřel po krátké nemoci v sobotu 12. března 2016 ve
věku 86 let. Za pozůstalé Dagmar
Spáčilová manželka a děti Pavel
a Marta, bratr Vladimír.
Miroslav Spáčil
s manželkou Dagmar
Pohřeb se konal 18. března v Husově sboru v Olomouci. Tím se
uzavřela pozoruhodná životní kapitola života, který nebyl ani snadný,
ani lehký, ale vždy plný optimismu
a železné vůle. Týnečáci se na Spáčila pamatují jako faráře z let 1991
až 2001 a zároveň pilného a kultivovaného dopisovatele Týneckých listů. Poohlédněme se tedy po
jeho životní pouti, neb málokterý
osud obráží všechny peripetie doby
jako léta Miroslava Spáčila.
Miroslav Spáčil se narodil v roce
1929 v Brodku u Přerova v rodině
železničního zřízence. V těžkých
válečných letech studoval na gymnáziu v Přerově, kde v roce 1948
maturoval, aby odešel na studia na
Husitské teologické fakultě, kde se
seznámil se svou pozdější manželkou.
Po absolvování na podzim roku
1952 nastupuje místo ve Vsetíně,
aby byl vzápětí povolán na vojnu.
Po vojenské službě v roce 1954 se
oženil a nastoupil na faru v Pěnčíně. Po-zději též v Konici. V roce
1957 přechází do Bohuňovic. Za
stálých konfliktů s funkcionáři zde
vydržel do dubna 1961, kdy byl
z rozhodnutí státních orgánů zbaven duchovenské služby s tím, že
musí nastoupit do výroby! Nastupuje tedy do kovodistribuce
v podniku Ferona do Velké Bystřice
jako skladník železných profilů.
V roce 1967 mu bylo umožněno
vrátit se ke kněžskému povolání
a byl určen do Přerova, Brodku
a Lipníku nad Bečvou. Ale již v roce
1973 my byl opět sebrán státní
souhlas a on se musel vrátit mezi
železo do Ferony. Zde setrval, jsa
značně oblíben mezi dělníky, až do
konce roku 1989. Ve Feroně vedl
mj. i vzornou závodní knihovnu.
Po změně poměrů nastoupil opět
duchovenskou službu v Přerově,
pak do září 1995 v Husově sboru
v Olomouci. Od 1. října 1995 je už
na faře ve Velkém Týnci, odkud
odchází na odpočinek v srpnu
2001. Jako všude ve svých působištích se Spáčil zapojil do společenského života. Články v Týneckých listech ať již nábožensky zaměřené či vůbec kulturně patří do
zlatého fondu měsíčníku, stejně jako vzpomínají pamětníci na brilantní kázání a skvělý zpěv o bohoslužbách v Husově sboru.
Jsou v životě lidé, kteří pro nás znamenají víc nežli ostatní - o to horší
je pak smířit se s jejich odchodem:
do věčnosti a žít dále bez nich.
Miroslav Spáčil byl mým přítelem
a bude mi chybět jeho pohled na
mé články, jeho rady a vůbec přátelství.
Jaroslav Chytil
Foto: www.husuvsborolomouc.cz
16
ČLÁNKY
Rady zahrádkářům
zdravé sadby, nepěstování jahodníku na jednom místě déle než tři
roky, pěstování na stejném místě
nejdříve po pěti letech, vyrovnaná
výživa a pokosení porostu po sklizni.
Jaro je již tady. Všechno začíná rašit,
zelenat se a kvést. Je to však i období
nejintenzivnějšího výskytu chorob
a škůdců na většině zahradních rostlin. Protože ale není nemožné v pár
řádcích se zmínit o všech těchto problémech, tak proto jen něco o těch
občas přehlížených.
Jádra ořechů po napadení
bakteriální spálou
Foto: 6x J. Rod
Jahody napadené šedou hnilobou
Je jen velmi málo zahrádek, kde se
nepěstují jahody. Jejich nejobávanější a všeobecně známou chorobou je
šedá hniloba (plíseň šedá), kterou
způsobuje houba Botryotinia fuckeliana (anam. Botrytis cinerea).
Příznaky není třeba popisovat, protože jsou dostatečně známé. Základem ochrany je pěstováním odolnějších odrůd (velmi náchylná je
především Senga Sengana, jako
odolnější se uvádějí odrůdy Emily,
Honeoye, Karmen, Pegasus, Prima,
Redgauntlet a někdy i další). Dále je
důležitý výběr vhodných lokalit,
optimální hustota rostlin, včasná obměna porostů, nepřehnojování dusíkem, mulčování a podkládaní plodů.
Na začátku kvetení jahodníků je
možné provést ošetření přípravky
Rovral Aquaflo, Signum, Switch, Teldor 500 SC nebo Thiram Granulo.
V posledních letech se však vyskytuje na jahodách i antraknóza
jahodníku (Glomerella acutata),
která je se šedou hnilobou často
v případech, že se jedná o antraknózu, protože v případě bakteriální
spály původce nepřezimuje na listech, ale v pupenech. Choroby částečně omezuje ošetření přípravky
na bázi mědi, které by se měly
aplikovat před květem a v případně
ještě 2 až 3krát po odkvětu v inter-
Antraknóza jahodníku
zaměňována. Proti této chorobě je
možné použít přípravek Ortiva nebo Zato 50 WP. Ochranná lhůta je
u těchto fungicidů pouze 3 dny.
Přípravky Ortiva, Zato 50 WP, ale
i přípravek Dithane DG Neotec a přípravky na bázi mědi (Champion 50
WP, Korzar, Kuprikol 50) je možné
použít i proti velmi běžně se vyskytující bílé skvrnitosti listů (Mycosphaerella fragariae) i proti méně
časté fialové skvrnitosti (Diplocarpon earliana). Základem ochrany
proti těmto chorobám je používání
Bílá skvrnitost listů jahodníku
Příznaky bakteriální spály
na povrchu ořechu
U ořešáku královského (vlašského)
se v posledních letech stále častěji
vyskytují dvě choroby s velmi podobnými příznaky. Jedná se o antraknózu ořešáku, kterou způsobuje
houba Ophiognomonia leptostyla
(syn. Gnomonia leptostyla) a o bakteriální spálu ořešáku, kterou způsobuje bakterie Xanthomonas
arboricola pv. juglandis. V obou případech se choroby projevují hnědými skvrnami na listech i plodech.
Nákaza při časné infekci plodu často
proniká mladou skořápkou až do
jádra, které následně černá. Při silném napadení se skvrny spojují,
napadené listy se deformují, zasychají a již koncem léta předčasně
opadávají. Nejvíce jsou napadány
ořešáky rostoucí v uzavřených a vlhkých lokalitách. Likvidace spadlých
napadených listů má význam jen
Příznaky antraknózy ořešáku
na listu
valu 7 až 14 dnů. I když na svých
zahradách máme většinou ořešáky,
na jejichž ošetření bychom potřebovali helikoptéru, je třeba si uvědomit, že nejvíce jsou napadány listy
a plody ve spodních patrech částech
stromů, kde jsou pro obě choroby
vhodnější podmínky a kde je možném ošetření provést s delší nebo
teleskopickou tyčí.
Jaroslav Rod
Kletba Roundupu a její alternativy
Roundup je registrovaná ochranná
známka pro skupinu totálních herbicidů vyráběných americkou firmou
Monsato. Je to dnes celosvětově
nejpoužívanější herbicid, přestože
o jeho bezpečnosti vedou spory i experti. Zatímco mnozí sledují s obavami možné následky rozšíření
Roundupu, jiní shledávají jeho riziko
pro životní prostředí pouze minimálním.
Hlavní účinnou látkou Roundupu je
glyfosát, který se v rostlinách ukládá
a není možné se jej zbavit ani omytím plodů. Podle některých studií se
proto zbytky Roundupu běžně nacházejí v našem životním prostředí
i v našich tělech.
Firma Monsato dlouho tvrdila, že
Roundup je pro člověka neškodný,
protože šikimátová cesta (reakce,
při které vznikají antioxidanty), jejíž
narušení zabíjí plevel, neexistuje
u vyšších živočichů a lidí. Ukázalo se
ale, že narušení šikimátové cesty
znamená narušení funkcí a života
mikrobů, kteří žijí v našem organismu, čímž i celý lidský organismus
poškozuje. Firma Monsato byla v roce 2009 usvědčena z klamavé reklamy.
Roundup může vést k systémové
toxicitě a může být jedním z důležitých rizikových faktorů vývoje
mnoha chronických onemocnění.
Lékaři tvrdí, že glyfosát v nižších
dávkách je toxický pro lidské buněčné kultury včetně embryonálních a placentálních buněk. Rovněž
je genotoxický, zvyšuje pravděpodobnost genetických mutací a rizika
rakoviny. Mezinárodní agentura pro
výzkum rakoviny (IARC), specializovaná agentura Světové zdravotnické organizace (WHO), zařadila
glyfosát v březnu 2015 mezi „pravděpodobné karcinogeny“. Glyfosát
je dále dáván do souvislosti s onemocněními žaludku a střev, s autismem, neplodností, depresemi, nemocemi srdce či Alzheimerovou
nemocí.
Glyfosát škodí také naší krajině, protože snižuje její biologickou rozmanitost. Všichni vnímáme, jak mizí
květiny kolem polí a s nimi také
hmyz a ptáci. Z půdy se vyplavuje do
vodních toků i podzemních vod
a kontaminuje pitnou vodu. Zároveň
negativně ovlivňuje složení orné půdy.
I když se názory odborníků různí, já
osobně se nemohu zbavit pocitu, že
Roundup pro nás není vůbec bez-
pečný a pro naše zahrady ani potřebný, proto se zamýšlím nad jeho
alternativami.
Roundup se hojně používá k hubení
plevelů v chodnících. Ráda bych vám
nabídla jinou variantu. Moje babička
vždy slévala vodu z brambor právě
na plevel v chodníku. Dělám to podle
ní. Pokaždé když v létě vařím brambory, slívám vodu na plevel ve spárách. Velmi to pomáhá. Občas nějaký
sice vyraší, ale ten už snadno vytrhnu rukou. Není to v žádném případě
zdlouhavé a pracné vytrhávání škaredě zarostlého chodníku.
V zeleninových a květinových záhonech dnes mnoho lidí používá proti
plevelům polyethylenové fólie či netkané textilie. Myslím si, že i toto je
pro nás a přírodu mnohem přijatelnější varianta nežli Roundup. Ekologicky smýšlející lidé používají také
třeba papírové krabice. Možná najdete i jiné přírodní a neškodné varianty. Na tyto materiály nebo i bez
nich dále vrstvíme přírodní mulče,
např. štěpky z odřezaných větví,
které po nasypání na záhony dokonce nádherně voní. Mulčovat můžete samozřejmě i mulčovací kůrou,
pilinami, listím (pod stromy a keře),
posekanou trávou, slámou, štěrkem
nebo oblázky. Oblíbený a pěkně vypadající je také živý mulč. Jsou to
velmi nízké rostliny v podrostu pod
keři a stromy (např. barvínek, vrbina
penízková, rozchodníky, břečťan).
Mulčování lze využít také podél plotů
namísto postřiku Roundupem. Mulč
zabraňuje nejen růstu plevelů, ale
udržuje rovněž vlhkost v půdě. Nemusíme tedy tolik zalévat. Bonusem
mulčování je také to, že pokud na
jaře shrabané listí a posekané větve
použijete jako mulč (nebo přidáte do
kompostu), nemusíte je pálit a kouřem obtěžovat sousedy.
A pokud na nás plevel přece jen
vyzraje, můžeme ho většinou dobře
zužitkovat v kuchyni. Divoké bylinky
zkuste přidat do salátů, polévek, zapékaných jídel nebo třeba do jarních
koktejlů (green smoothies). Z kopřivy a bršlice kozí nohy lze udělat
v dubnu špenát, z kopřivy také čaj.
Popenec břečťanovitý použijte místo
majoránky, z pampeliškových květů
si vyrobte med proti zimnímu pokašlávání a sedmikráskami si pokrmy
krásně ozdobíte.
Zdroj: Internet https://cs.wikipedia.
org/wiki/Roundup a http://www.
margit.cz/roundup-ohrozuje/
Jana Piechová
SKAUTSKÉ OKÉNKO
Velký jarní úklid je za dveřmi, přidáte se?
Jak se může každý přesvědčit při
procházce po okolí, stále jsou mezi
námi spoluobčané, kteří jsou schopni bez jakéhokoliv studu odhodit odpad kdekoliv do trávy nebo jsou dokonce schopni vyvézt větší množství
odpadu kamkoliv za vesnici. Zejména na jaře je pak vidět, že se odpad
hromadí, příkopy okolo cest jsou doslova posety lahvemi, plechovkami
a různými jinými odpadky. Je jisté, že
drtivá většina z nás se takto necho-
vá a nenecháváme odpadky tam,
kde nám odpadnou od rukou. Přičiněním několika jedinců se však stav
stále zhoršuje. Pokud my ostatní budeme jen přihlížet a odpad nadále
přehlížet, bude situace stále horší.
Aby se něco začalo měnit k lepšímu,
je potřeba aby se našli lidé, kteří budou protipólem. Lidé, kterým to není
jedno. Lidé, kteří půjdou, a budou
ochotni nepořádek v přírodě uklízet.
V tento moment je potřeba zdůraznit
dvě věci. V první řadě je zcela jisté,
že se nikdy nepodaří dosáhnout zcela čistého okolí. Těch pár lidí, kteří se
najdou a jsou ochotni udělat něco pro
životní prostředí, nejsou všemocní
a odpadky se ze dne na den nepřestanou v přírodě objevovat. Zadruhé
by však bylo alibistické a utopické
čekat, že odpad v přírodě uklidí jeho
původce nebo majitel pozemku, což
je v mnoha případech obec, správa
silnic, lesy ČR atd. Důvodem pro sbírání odpadu není snaha zázračně
vyčistit svět nebo dělat práci za
někoho jiného. Důvody proč by se
měla i veřejnost zapojovat do úklidových akcí jsou zejména tři. Ve
většině případů jde o veřejný prostor, který užíváme my všichni (ulice, cestičky, silnice, veřejná prostranství, zelené plochy…) a není tedy od věci podílet se na jejich zvelebování. Dalším důvodem je výchovný aspekt. Zejména mladá generace
by měla mít pozitivní vzory a měla by
mít možnost se aktivně zapojovat do
řešení problémů, se kterými se potýkáme. Jen pokud přijmou za přirozený fakt, že normální je starat se
o čistotu a ne znečišťovat, jedině
tehdy je v budoucnu možné dosáhnout lepšího stavu čistoty našeho
okolí. V neposlední řadě můžeme mít
dobrý pocit z toho, že nám není lhosejné místo, kde žijeme a umíme
udělat také něco pro ostatní a pro
okolí, nejen pro sebe.
Vloni se náš čechovický skautský
oddíl zapojil do celorepublikové akce
Ukliďme Česko. Uklidili jsme ulice
obce a pár míst v okolí. Letos se akce
jako lavina rozšířila i do ostatních
oddílů našeho střediska a úklid tentokrát organizují všechny naše oddíly. V sobotu 16. dubna se tak bude
uklízet ve Velkém Týnci, Čechovi-
cích, Vacanovicích, Doloplazích, Velkém Újezdu i ve Velké Bystřici. Skauti si rozhodně nechtějí příležitost pro
dobrý skutek nechat jen pro sebe.
Udělat správnou věc může kdokoliv.
Připojte se tedy k nám a pojďme
společně věnovat pár hodin našemu
okolí. Projdeme ulice obcí, veřejná
prostranství a vytipovaná místa
v okolí. Každý si bude moci vybrat,
k jakému typu úklidu se bude chtít
připojit. Je možné vyrazit na procházku po okolí a jednoduše sbírat
odpadky, na které se narazí (vhodné
pro rodiče s dětmi). Je možné se připojit k odhodlanější akční skupině
a vyrazit zlikvidovat místo s větším
množstvím odpadu. Pytle na odpad
a rukavice jsou přichystány. Dárek
pro každého účastníka také. Úklidové akce se konají za podpory obce
Velký Týnec a pod záštitou pana Mgr.
Stanislava Denka, místostarosty obce. Sraz 16. dubna v 9.00 u zdravotního střediska ve Velkém Týnci
a u obecní úřadovny (skautské klubovny) v Čechovicích. Těšíme se na
vaši účast.
Jiří Dvořák
Panteří přespávačka
Ve čtvrtek 24. března jsme se sešli
v 19:00 hodin u naší klubovny. Dali
jsme si dovnitř věci na spaní a poté
jsme se vydali před novou školu a zahráli si pár her. První hra se jmenovala Na rybáře.
se přesunuli dovnitř do klubovny.
Tam jsme hráli hru, která se jmenovala Kimovka. Vzali jsme dvacet
předmětů, které jsme položili na
koberec. Poté jsme měli tři minuty
na to, abychom si jich co nejvíce
A je třikrát, B je dvakrát. Následující
hra byla podobná curlingu, akorát
jsme hráli s míčem a smetákem. Nakreslili jsme dva body od sebe vzdálené asi čtyři metry, jeden odpalovací a druhý terč. Postupně jsme
každý měli za pomocí smetáku dostat míč k terči jedním dotekem. Ten,
kdo byl nejblíže svým odpalem, vyhrál. Při další hře jsme se rozdělili na
dvě skupiny. Ve skupině jsme měli
jeden mobilní telefon a měli jsme za
úkol udělat co nejlepší selfie s danou věcí. Například s košem, stolem
a podobně. Pokračovali jsme Vsázenou. Na papír se napsala čísla 2, 3,
4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12. Vzali jsme
dvě kostky a každý dostal na začátek
čtyři bonbony. Házelo se kostkami,
když vám padla 3, 4, 5, 6, 8, 9, 10,
11, tak jste si z políčka vzali bonbon,
nebo ho tam dali, když tam nebyl.
Pokud vám padla 7, tak jste automaticky bonbon dávali, ale pokud
vám padla 2 nebo 12, tak jste brali
Foto: M. Malík
Spočívala v tom, že jeden z nás byl
rybář a ostatní rybičky. Rybář měl
pochytat všechny rybičky na jeden
nádech a přitom říkat hutututu.
Navíc se mohl nadechnout jenom na
jednom určeném místě. Hra byla
super, jako obvykle. Potom jsme se
přesunuli do temných koutů před
školou a zahráli si hru s názvem
Dobývání pevnosti. Udělali jsme
kruh z lana a rozdělili se na dvě
skupiny. Jedna skupina byli útočníci
a druhá obránci. Obránci měli za
pomocí hadrových koulí ochránit
pevnost před útočníky.
Jelikož nám začala být zima, tak jsme
zapamatovali. Po časovém limitu
Víťa překryl věci plachtou a my jsme
měli za úkol jich, co nejvíce zapsat
do našich deníků. Po této mozek
vyčerpávající hře jsme hráli hru,
kterou si nachystal Vlk. Bylo to něco
jako aktivity, ikdyž né tak docela.
Byli jsme totiž ve dvojicích a taky
jsme si karty netahali sami, ale vždy
je nám vytáhla nějaká jiná dvojice.
Další hra byla s morseovkou, opět
jsme byli ve dvojicích. Chodili jsme
po klubovně a hledali papírky s
písmenkem z morseovky. Až jsme
jich našli co nejvíce, měli jsme je
vyluštit a říct Víťovi výsledek. Např.
Foto: M. Malík
všechny bonbony ze 7. Poslední
hrou této přespávačky byla hra Lodě. Rozdělili jsme si papír A4 na šest
dílků. Opět se házelo kostkou. V každém políčku jsme pomocí hodů kreslili části našich lodí. Až jsme měli
své plavidlo hotové a hodili jsme
číslo, na kterém jsme měli kompletní
loď, mohli jsme střílet na jednoho ze
svých sousedů. Úkolem, bylo v tomto případě ještě jednou hodit číslo
s kompletní lodí a poté číslo, které
vám padlo tak tu loď jste sousedovi
potopili. Po tomhle zběsilém hraní
Víťa donesl svíčky a zhasl světlo. Načež nám začal číst první zápisy
z kroniky naší družiny. Po tomto
výletu do minulosti již nezbývalo nic
jiného než si zapnout film a poté jít
spát.
Ráno jsme po náročném vylézání ze
spacáků uklidili klubovnu a rozešli
jsme se domů.
Michal Malík
18
SPORT
Mariášový a kulečníkový turnaj v „Důlní“
XIII. ročník prestižního mariášového
turnaje „O Týneckého krále v mariáši“ proběhl 5. března. Letos se turnaje zúčastnilo 27 hráčů. Kromě
místních byli pozváni hráči z Olomouce, Suchonic, Blatce, Bolelouce
a Drahlova. Ve 14. hodin proběhlo
losování a mariáš začal. Hrálo se
7 kol po 30 minutách u 9 karetních
stolů. Jednotlivé výhry a prohry se
průběžně zapisovaly do počítače.
Mariáš hrajeme dvacetníkový. Do
posledního kola vůbec nebylo jisté,
kdo vyhraje. Nakonec o výhře rozhodl pouhý dvacetník a vítězem se
stal Honza Koutný, který jako jediný
vyhrál turnaj po třetí. Výhra byla
48,60. Na druhém a třetím místě
s výhrou 48,40 skončil host pan
Vysloužil a Míša Krbeček. Mezi nimi
rozhodla výhra v kole, ve kterém se
potkali. Pro zajímavost na posledním
místě skončil Leo Novosad s prohrou - 53,20.
Turnaj běží tradičně od Vánoc a kluci
spolu soupeří od základních skupin,
dalších skupin, čtvrtfinále a semifinále. Hraje se na čas a zápasů je moc
- proto je turnaj tak dlouhý. Navíc
hrajeme i o cenu útěchy, která je také velmi atraktivní. Letos ji vyhrál
Alošek Prečan. Turnaj je snímán kamerou a hosté se mohou dívat i u televize. Vedle televize je i počítadlo,
takže všichni víme i skóre. O třetí
místo se popral Jirka Berka, který
podlehl Romanu Havlíčkovi. Do finále se letos poprvé dostal Peťa Šindler, který velice potrápil nejlepšího
hráče - obhájce Laďu Švestku. Prohrál o pouhých 40 bodů.
Během obou turnajů bylo skvělé
občerstvení a každý hráč si odnesl
věcnou cenu. Raritou na kulečníku
letos byli 3 kohúti pro finalisty, kteří
nakonec létali po předání cen po hospodě.
Hned za týden 12. března proběhlo
finále XV. ročníku kulečníkového
turnaje „O Týneckého kohúta“.
Tenisová sezóna je zahájena
Tímto bych chtěl poděkovat Obecnímu úřadu Velký Týnec a všem sponzorům, kteří jsou po celý rok vyvěšeni v Důlní hospůdce.
Vlastislav Ján
Foto: J. Kalfa
Fotbalové jaro začalo
V Přáslavicích za tři body
Ahoj tenistky a tenisti, ve čtvrtek
24. března 2016 přijela na naše tenisové kurty odborná firma, která
nám jako každý rok provedla přípravu kurtů na sezónu. Nyní je třeba
kurty válet a kropit, ať můžeme co
nejdříve hrát. Domluvte se, prosím,
s paní Gubovou, 776 639 799, nebo
s panem Králem, 732 224 342.
Jak už jistě víte, tento rok se nevybírají členské příspěvky, ale bude se
platit za odehrané hodiny. Sazba je
100,- Kč a při využití umělého osvětlení 150,- Kč za hodinu. Hrací doba
při umělém osvětlení je do 21:45
hod. Děti a mládež do 18-ti let můžou hrát zdarma mimo lukrativní dobu (denně do 16:00 hodin).
Rozpis na sezónu 2016 dává dohromady Jirka Hořava, 602 784 624.
V případě zájmu se u něj hlaste!!!
Předem děkuji za pomoc!
Od pondělí 4. dubna 2015 jsou
v provozu naše tenisové kurty,
takže je budeme moci využívat dle
rozpisu. Zvláště teď na začátku sezóny, kdy kurty jsou ještě měkčí, je
potřeba se o ně více starat. Při „vyšlápnutí” kusu antuky během hry je
potřeba toto opravit ihned po
ukončení výměny - botou díru zahrnu a zašlápnu. Pokud to začnete po
sobě spravovat až po gamu nebo
setu, už to bude větší oraniště. Více
nerovností = více práce na spravení,
a ještě budete naštvaní, že vám to
na tom špatně odskočilo.
Dále je potřeba klást důraz na úpravu povrchu po ukončení hry. Po ukončení hry a zahrnutí děr je nutno kurt
srovnat dřevěným hrablem.
Uprostřed kurtu lze rovnat všemi
směry, ale v prostoru u lajny jezdit
částí hrabla po lajně, ne přes lajnu,
aby lajna nevystupovala. Posledním
úkonem je urovnání kurtu sítí.
Prosím správce o odemykání všech
postranních branek, protože i nám to
při naší „mistrovské” hře sem tam
uletí.
Připomínám
obuvi!
nutnost
tenisové
Díky, že jste chodili kropit a válet.
Srdečně zveme k využití tenisových kurtů i všechny neorganizované zájemce!!!
Michal Židák
Zimní pauza už je minulostí a opět se
rozjela fotbalová sezóna. Muži zajížděli v jarní premiéře do Přáslavic. Ti,
co přišli na utkání trošku později,
s největší pravděpodobností neviděli první dvě branky. Nejprve zakončil
pěknou kombinaci ve druhé minutě
Standa Hrudník 0:1! Domácí za dvě
minuty vyrovnali po zavahání u rohového praporku a následném nepokrytí ve vápně 1:1! Zbytek poločasu
byl vyrovnaný se šancemi na obou
stranách a bez gólového efektu!
Uhodilo až dvě minuty před odchodem do kabin. Opět pěkná fotbalová
akce a přesné zakončení Lukáše
Majera 1:2. Vstup do druhé půle byl
opět v režii Lukáše, který po dvou
minutách využil zmatku v domácí
obraně a střelou na zadní tyč zvyšoval na 1:3. Ve zbytku utkání jsme
měli ještě několik možností domácí
definitivně srazit do kolen, ale místo
toho přišlo v závěru snížení. Nakonec se našim podařilo vítězství uhájit a připsat si důležité tři body!
Přáslavice - V. Týnec 2 : 3 (1 : 2)
Br: 43. a 47. Majer Lukáš, 2. Hrudník
Stanislav
Sestava: Janák - Dosoudil, Švéda,
Grofek, Coufal M. - Kovařík, Koliba
(75. Fabisz), Hrudník, Majer (85. Mádr) - Glier (33. Ehnenberger), Pospíšil
Penalty rozhodly
První jarní domácí utkání nedopadlo
dle našich představ. Bylo to 90 minut
trápení s několika 100% šancemi,
které zůstaly nevyužity. Po bezbrankovém stavu přišly na řadu pokutové kopy, které jsme zvládli a připsali
si bod navíc! Včera dorostenci podali
výborný výkon a proti favorizované
Mohelnici uhráli remízu 4:4! Herní
a brankový koncert předvedl Standa
Tabulka muži
Hrudník, který si připsal hattrick,
jednou skóroval David Charvot.
V. Týnec - Příkazy 1 : 0 np (0 : 0)
Sestava: Janák - Dosoudil, Švéda,
Grofek, Coufal M. - Koliba (85. Mádr),
König (78. Glier), Hrudník, Majer Kovařík, Pospíšil
Foto: Petr Hanuška
Zlatá svatba manželů Dvořákových z Majetína,
která se konala v naší obřadní síni 6. února
Foto: Petr Hanuška
Foto: Petr Hanuška
Foto: Petr Hanuška
Velikonoční bohoslužba na Zelený Čtvrtek
Slavnostní mše celebrovaná
olomouckým metropolitou
Janem Graubnerem
u příležitosti 150 let
od narození týneckého rodáka
arcibiskupa Leopolda Prečana
Stoleček zamilovaných
u firmy Lola Nováček
Foto: Junák Čechovice
Foto: Petr Hanuška
Velký pátek - Boží hrob
Čechovičtí hrkači
3x velikonoční dílnička v Čechovicích (12. března)
Foto: 3x V. Vránová
Foto: archiv rodiny Dvořákových
Přišla zima do vsi - tedy jen na skok
Foto: František Kraváček
Zleva: Eliana Černá, Nikola Vavřinec, Vojtěch Nakládal, Jiří Pazdera, Dominika Jedličková, Dominika Rozehnalová, Emma Drexlerová, Monika Hadačová
TIP NA VÝLET
On ten titulek dubnového tipu na
výlet není až tak pravdivý. Po většinu
času budeme dnes kroužit po západním okraji hlavního města, ale nebojte, i na tu Prahu nakonec dojde.
Všechny tipy na výlet, které pro Týnecké tipy píšu, jsou osobně vyzkoušené. A tento máme spolu s rodinou
a kamarády ještě v živé paměti.
Na letošní velikonoční víkend jsme si
naplánovali výlet za poznáním míst
v Praze a jejím okolí.
V plánu jsme měli exkurzi na Letišti
Václava Havla v Ruzyni. Dále jsme si
chtěli potvrdit si, že na Okoř je cesta
opravdu vroubená stromama, podívat se do Lidic a Národního divadla.
Jako výchozí bod našeho pražského
dobrodružství jsme si vybrali penzion Pivovarský dvůr v Chýni, vesnici
autem nedaleko pražské čtvrti Zličín, odkud se dá metrem pohodlně
dostat do centra.
Prvním bodem našeho nabytého
programu byla exkurze na ruzyňském letišti.
Na víkend do Prahy...
Zájemce o prohlídku odkážu na
internetové stránky www.prg.aero/
cs/, kde si mohou vybrat z celé škály
prohlídek šitých na míru ať už dětem
nebo vášnivým fotografům.
V neděli na nás čeká trocha kultury.
Jak píše pan starosta na jiném místě
Týneckých listů, že by každý Čech
měl vystoupat na horu Říp, já k tomu
přidám i to, že by měl navštívit
Národní divadlo.
I tady si užíváme klidu, který sem ale
jaksi patří.
Z široké nabídky prohlídkových tras
jsme si vybrali tu pro nás nejvhodnější.
Na začátek jsme prošli letištním terminálem č. 3, který pamatuje například slavný návrat hokejistů z Nagana nebo čerstvě čínského prezidenta.
Po nezbytné bezpečnostní prohlídce
na nás čekal na ploše fungl nový
pohodlný autobus, který nás celým
areálem dopravoval.
Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí, namátkou třeba tu, že letištní hasiči musí být do 45 sekund
od zazvonění „červeného” telefonu
na ploše a do tří minut už musí hasit,
přičemž délka nejdelší ranveje je cca
4 kilometry a oni se pohybují v kolosu vážícím až 70 tun. Přivítali jsme
cestující z Paříže, Milána a spousty
dalších měst z celé Evropy. Viděli na
centimetry přesné navádění letadel
na stojánky a spousty startujících
a přistávajících letadel.
Věděli jste, že pražské letiště může
ve špičce odbavit až 46 letů za hodinu? Tak teď už to víte.
Z pražského letiště to není daleko
k legandárnímu hradu Okoř. Na Okoř
je cesta, jako každá jiná, rozbitá,
plná výmolů a sama zatáčka...
Ruiny hradu se tyčí nad vesničkou
skrytou níže v údolí. Přijíždíme jeden
den před rytířskými slavnosti a jsme
rádi. Dle zpráv spřízněných duší se
nedá v době konání různých akcí
skoro nikde zaparkovat, všude je
plno stánků, tisíce lidí... My si však
užíváme klidu a prvního jarního
sluníčka po zakaboněném dopoledni.
Prohlídka hradu bez průvodce s instrukce do rukou začíná každých
patnáct až třicet minut.
Za těžkými dřevěnými vraty na nás
čeká, dá se říct, klasická hradní
zřícenina, ale i tady se dají najít
krásná zákoutí. Mně se nejvíce líbí
zbytky hradní kaple. Na nádvoří sníme své dnešní první tatranky a čekáme, až nám pokladní znovu otevře
a my se vystřídáme s dalšími turisty.
Dalším bodem našeho programu
jsou Lidice. Ano, ty vypálené.
Ale ještě, než k nim dojedeme, se
vydáváme strmou uličkou v Kovárech do prudkého kopce, abychom
se podívali na nejstarší dosud stojící
stavbu v České republice - Rotundu
sv. Petra a Pavla, která zde stojí už od
roku 895.
Stejnou cestou, ale tentokrát z kopce dolů, to bereme zpět. Lidice 11
km, hlásí dopravní značky.
Taktéž v Lidicích začíná ta pravá turistická sezóna až den po našem
odjezdu.
Celý areál památníku je krásně
udržovaný. Jeho středobodem je
muzeum. Z něj pak sestupujeme do
údolí k Lidickému potoku. Prý i tomu
Němci změnili tok, aby to tady nebylo k poznání. Cestou míjíme několik památníků, základů několika
budov, statek, bývalý kostel, školu...
Pěkné, leč smutné místo. Zkoušíme
naše puberťáky z dějepisu... umějí.
Tak jako na letišti, i tady si objednáváme exkurzi. Možností, jak to
udělat je spousta. Přes internetové
slevo servery, až ke stránkám
www.narodni-divadlo.cz/cs/prohlidky.
Exkurzi začínáme od sklepa, kde
jsou umístěny základní kameny.
Poté pokračujeme přes vstupní foyer
do hlediště. Nestačíme ani počítat
všechny busty umístěné na chodbách. Hlavu si kroutíme za obrazovou výzdobou a v hledišti zasedáme
na ta nejlepší místa.
Nedávno jsem se dostal na VIP soukromou prohlídku Karlínského divadla, které se mi moc líbilo, ale v porovnání s Národním je to chudý příbuzný.
Po točivém schodišti kolem nejvyšších balkonů pokračujeme až na vyhlídkovou terasu pod sochami Trig
na střeše. Nezapomenutelný výhled
na sluncem zalitou Vltavu, Pražský
hrad a ulice plné lidí.
Den končíme v Pivovarské hospodě v
Chýni nad výborným místním
polotmavým. K jídlu přikusujeme
topinky s nejpálivějším česnekem,
jaký jsem kdy jedl. Puberťáci ho
pojmenovali svi... (název pro samici
prasete) jedna zákeřná...
Tak plné, až nás to přestává v Praze
bavit, a balíme kufry.
Jedeme domů. Ale čas máme natolik
dobrý, že si mírně zajíždíme na první
letošní zmrzlinu na Konopiště.
A když už je tu i ten zámek...
Jarní počasí nás protáhlo letos poprvé otevřenou Růžovou zahradou,
kterou asi všichni znáte z filmu Jáchyme hoď ho do stroje. Nezapomenutelné jsou scény s výstavou miniatur nebo Chocholouškovým střílením po zřízencích blázince...
Foto na stránce: P. Peňaška
Pavel Peňaška
PRO ŽENY
Z domácí kuchyně
Na tomto místě se zaměříme na rady
a tipy související s vařením. Inspirací
nám bude webová stránka Domácí
Kuchyně.cz. Dnes přinášíme dva aktuální tipy, jak jednoduše zpracovat
medvědí česnek.
Obyvatelé mikroregionu Království
jistě velmi dobře medvědí česnek
znají. Je chuťově velmi podobný klasickému česneku, jen při tepelné
úpravě nehořkne, což je jeho výhodou. Některé pokrmy vypadají mnohem lépe, jsou-li v nich zelené listy
medvědího česneku spíše než kousky česneku klasického. My jsme si
pro vás připravili dva způsoby, jak
tuto bylinku zpracovat.
Česneková pasta
Ingredience: 200 g medvědího česneku, 6 - 8 lžic olivového oleje,
20 g soli (1 polévková lžíce)
Postup: Medvědí česnek důkladně
opláchneme pod tekoucí vodou a necháme okapat. Vložíme do mixéru,
přidáme 6-8 lžic olivového oleje a polévkovou lžíci soli. Vše rozmixujeme
na jemnou kaši. Plníme do zavařovacích skleniček, navrch nalijeme ještě
1cm oleje, aby listy nehnědly. Pastu
z medvědího česneku uchováváme
v chladu, vydrží tak až 6 měsíců. Takto připravenou pastu můžeme využít
na dochucování omáček, polévek,
pomazánek, skvěle se hodí i na zdo-
Móda a životní styl
bení pokrmů teplé a studené kuchyně. Pasta ani časem neztrácí aroma a chuť medvědího česneku.
V této rubrice se zaměříme na malé
drobné radosti každodenního života.
Módu i životní styl. Rady, tipy i triky.
Bylinkový špenát
Ingredience: 300g listového špenátu, 100g kopřiv, 75g medvědího česneku, 1 hrst ostatních bylinek (bazalka, oregano, rukola, pažitka), 50g
másla, 1 cibulka, 1 vejce, 75ml smetany ke šlehání, sůl, pepř
Postup: Na másle zpěníme najemno
nakrájenou cibulku. Přidáme nahrubo nasekané bylinky, necháme
1 - 2 minuty orestovat a zalijeme
200 ml vody nebo zeleninového
výva-ru. Špenát a bylinky povaříme
5 minut a podle chuti osolíme
a opepříme. Do misky si rozmícháme smetanu s vejcem, vlijeme do
směsi a mícháme. Ve chvíli, kdy se
vejce zatáhne a smetana zhoustne
(maximálně 5 minut), máme hotovo. Takto připravený bylinkový špenát se skvěle hodí k pečeným masům jako alternativa klasického špenátu. Bylinky dodají této příloze
nový rozměr chuti.
Trocha energie
Cítíte se po Velikonocích unavená?
Jaro je sice tady, ale vy nemáte dost
energie? Zkuste si udělat zeleninový
koktejl! Každý den stačí vypít 200ml.
Nemáte-li pevnou vůli, vydržte alespoň tři dny po sobě. Rozmixujte nejméně pět druhů zeleniny, například
brokolici, celer, červenou čepu, mrkev, papriku, rajče, kedlubnu, okurku, dále stroužek česneku, přidat
můžete kousek cibule a zázvoru.
Přesné složení záleží jen na vašich
preferencích. Tato jarní očista nastartuje váš organismu a dodá vám
potřebné vitamíny a minerály v boji
s jarní únavou.
Více na:
http://www.domacikuchyne.cz/rece
pty/2-tipy-jak-jednoduse-zpracovatmedvedi-cesnek.html
Kamila Grmolenská
Your Cup of English Tea
21
Jemné jaro
V oblasti módy začneme trendem,
který se drží v popředí návrhů na
jaro/léto 2016. Květinové vzory.
Neustále se vracejí mezi oblíbené
motivy a k slunnému počasí prostě
patří. Jsou staronovým hitem a i letos
je uvidíte v kolekcích světoznámých
návrhářů i řetězcích běžných obchodů. Jejich největší výhodou je, že
dokáží zjemnit každou ženu a přitom
zvýraznit ryzí ženskost.
Jste-li štíhlé, můžete zvolit potisk
s velkými výraznými květy pestrých
barev. Jediné úskalí pestrobarevného oblečení představují doplňky.
Ty by měly v tomto případě být jemné, decentně volené, nejlépe v odstínu, který se objevuje v barevném základu svršků.
Máte-li nějaká kila navíc, doporučujeme drobná kvítka. Ideální volbou
bude tmavý podklad nejlépe jednobarevný. U takového outfitu budou
žádoucí výrazné doplňky. Ty totiž
strhnou pozornost na sebe a odvedou ji od problematických partií.
Je-li vaše postava nesouměrná, máte možnost si s oblečením pohrát.
Zvolte jednobarevný podklad s květy umístěnými do jednoho místa. Na
tyto shluky je soustředěna pozornost, tudíž vám můžou pomoci zamaskovat širší boky, ne zrovna útlý
pas či opticky změnit postavu. Výrazný květinový motiv proto neoblékejte na partie, které je potřeba
potlačit.
Obecně však platí, že ve vámi zvoleném outfitu se musíte cítit pohodlně. Nemá smysl slepě následovat
módní trendy, raději následujte svou
intuici. Nemáte-li ráda pestré barvy
či výrazné květinové motivy, můžete zvolit šaty, halenku či sukni v černo-bílé, i tato kombinace nabízí
vkusně vytvořené floralové prvky.
Obléknete-li pastelový základ, dotvořit ho může velmi snadno motiv
květin na náušnicích, pásku, brýlích,
čelence či botách, kabelce nebo
šátku.
Kamila Grmolenská
bed all day. (to be continued)
(Tech Talk Pre-intermediate, Review
and Remember 2, p. 31)
Váš šálek anglického čaje je další novou rubrikou, ve které bychom vám
chtěli každý měsíc zprostředkovat
možnost krátkého procvičení anglické slovní zásoby a gramatiky. Náročnost je odstupňována dle úrovní od
začátečníků až po pokročilé, správná řešení jsou uvedena na konci rubriky.
Elementary
Match the opposites (přiřaďte k sobě
protiklady) :
1 expensive
a) right
2 left
b) old
3 ugly
c) small
4 upset
d) cheap
5 new
e) pretty
6 big
f) calm
Pre-intermediate
Complete the story, use past simple
of these verbs (doplňte příběh těmito slovesy v minulém prostém čase, každé můžete použít pouze
jednou): be, stay, want, decide, have, wake up
Four university students in Sydney,
Australia ..... (1) to go to a party.
There ..... (2) just one problem. The
party was in Canberra on a Saturday
night and they had a Chemistry
examination the following Monday.
The students ..... (3) to go to the
party and they all ..... (4) a great time. But on the Sunday morning they
..... (5) with headaches and ..... (6) in
Intermediate
Form new words from old – add one
noun to all four words to form new
single-word nouns or two-word
nouns, the noun can be added
before or after the word (vytvořte
nová slova přidáním jednoho podstatného jména ke všem čtyřem
slovům - buď jako před nebo za daná
slova)
(example: BAG - handbag, kitbag,
bagpipes, sleeping bag)
1 band, chair, fire, pit
2 end, guide, mark, scrap
3 board, Christmas, credit, score
4 hanger, over, rain, waist
5 back, dark, shoe, rocking
(Penguin Books Ltd 1993, p. 139)
(Solution (řešení):
Elementary: 1d expensive – cheap,
2a left – right, 3e ugly – pretty, 4f
upset – calm, 5b new- old, 6c big –
small
Pre-intermediate: 1 wanted, 2
was, 3 decided, 4 had, 5 woke up, 6
stayed
Intermediate: 1 arm: armband,
armchair, firearm, armpit, 2 book:
bookend, guidebook, bookmark,
scrapbook, 3 card: cardboard,
Christmas card, credit card, scorecard, 4 coat: coat hanger, overcoat,
raincoat, waistcoat 5 horse: horseback, dark horse, horseshoe,
rocking horse)
Připravila K. Grmolenská
Pro dobrou náladu
S přicházejícím jarem si můžete zkusit vyrobit kytičky, které zpestří
a ozdobí váš byt. Postup je velice
jednoduchý. A pokud můžete, zapojte i děti, určitě si rády zvolí veselé
jarní kombinace barev.
Materiál: rulička od toaletního papíru, nůžky, lepidlo Herkules nebo
tavná pistole, kolíčky, temperové či
vodové barvy, širší štětec, knoflík.
Postup zhotovení: Ruličku dlaní
úplně zploštěte, poté ji rozstříhejte
na zhruba 1cm široké proužky. Sestavte kytičky z pěti proužků. Na jeden konec z jedné strany naneste
lepidlo, k potřenému místu přiložte
druhý proužek a chvíli držte u sebe či
zafixujte kolíčkem. Takto slepte dohromady všech pět proužků do vý-
sledného tvaru kytičky. Kdo má, může použít tavnou pistoli. Práci s ní ale
nedoporučuji malým dětem, roztavené lepidlo má vysokou teplotu
a mohlo by děti popálit. Slepenou
kytičku natřete jakoukoli barvou, na
tyto 1cm široké proužky je lepší použít širší štětec, práce půjde rychleji.
Po zaschnutí barvy nalepíme doprostřed papírové kytičky knoflík, lepit
můžeme opět lepidlem či tavnou pistolí. Barevné variace záleží jen na
vaší fantazii. Pokud si takto vyrobíte
více kytiček, můžete je navázat do
závěsu a pověsit kdekoli v bytě, do
okna či na dveře.
Kamila Grmolenská
22
KŘÍŽOVKA
Zn.
automo- Sloven. 2. část
bilových přirov- tajenky
nání
svíček
Auto-
Cestovní
mat.
3. část
kancelář nastav. tajenky Osahání
(zkr.) TV stanic
Trnité
křoví
Loupež
(zastar.)
Capání
K něčemu
Psí
jméno
Hmotná
částice
Svažující
se terén
Kadeř
vlasů
Jihoevropan
Sloven.
jaký
Býti živý
Člen
Táborník
skautské
organiz.
Plavidla
(obráceně)
Část
koňského
postroje
Sloven.
číslovka
KŘÍŽOVKA
Česká
Kancelář,
úřad
Snížiti
cenu
Sady
Spolek
Tímto
způsobem
Muž. jm.
Pražská
informační
služba
Angl.
předložka
Přespání
Ekzém
Jitřenka
Skoba
Angl.
ukončit
Sev. am.
zubr
Lesklý
nátěr
Zbytečnost
Součást
výroby
chleba
Vyrob.
z ovsa
Tým
Pokladna
Ohlášení
se v telefonu
Úskok
Kat. am.
studií
Amnesty
international
Pohád.
bytost
Otázka
3. pádu
Druhy
nápojů
Jaké
množství
Shakesp.
král
Místa
v práci
Styly
Běda
Ofouknout
Plynný
prvek
(Ne)
Silné
provazy
Zloděj
Opracov.
kmen
Psovité
šelmy
Rádce
Mohameda
Dom.
Ignác
Zemní
plyn
Cizí žen.
jméno
Římsky
2
Ranní
vláha
Honit
zvěř
Někdejší
zn.
čepelek
Omámené
alkoholem
Spodek
skříňového
nábytku
Útok
Tahle
Úspěšnou řešitelkou křížovky z minulého čísla a výherkyní
knihy je paní Marie Škrabalová z Velkého Týnce.
Výherkyni blahopřejeme.
Tajenka: Mít rád lidi a milovat lidi, to je snad ten jediný
recept na štěstí.
Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail [email protected], a to do konce
aktuálního měsíce.
V
pravou
chvíli
Ženské
jméno
(24. 10.)
Panna
Marie s
dítětem
Hrob
Tajenkou dubnové křížovky je citát Johna Winstona
Ono Lennona (1940 - 1980). Byl členem hudební
skupiny The Beatles. Prosadil se také jako malíř,
herec a spisovatel
obchodní
Dědiny inspekce Armia
krajowa
(zkr.)
Tvrdý
Chuchvalec
Obloha
Karetní
hra
Hřbet
chodidla
Angl.
vidět
1. část
tajenky
Sloní
zuby
Symetrála
Inu
(nářeč.)
Plést
někoho
Součást
svíčky
Ozn. čes.
Inic. zpěv.
letadel
Hůlky
Megavolt
Zkr. TV
zpravodajství
Kolos
Cukrářský
výrobek
Budovy
s mlecím
zařízením
Hlas
osla
Angl.
klíč
Loky
Osobní
zájmeno
Pomůcka:
Pajt, Akar, Pal, Ats, Rover,
Avot, Finish, Lear, Anas
ZA PL TEM
Z Kroměřížského zámku na dubskou radnici
- takovou cestu urazil současný starosta Dubu nad Moravou Ivo Čečman
Kolegu starostu z Městyse Dub nad
Moravou Ivo Čečmana znám celkem dlouhou dobu. Zpočátku jsme
se potkávali na mších v místním
poutním chrámě Očišťování Panny
Marie, později i na akcích mikroregionu Království (zvláště na expedicích byl výraznou postavou). Několik
let vykonával funkci místostarosty
obce a „kryl“ záda zkušenému předchůdci, skvělému zpěvákovi a řečníkovi Vítězslavu Křesinovi. Před rokem a půl přišel čas, kdy po něm převzal starostenské otěže. Přes své
mládí je na funkci dobře připraven,
neboť se jednak měl vedle koho učit,
resp. jako dlouholetý člen KDU-ČSL
si vyzkoušel práci s lidmi i přes praktickou práci regionálního politika.
Ivoš je mi sympatický svým zaujetím
pro vše, co dělá. Chová se jako rovný
chlap - je na něj spolehnutí, dovede
uznat, že se v ledasčem mýlil. Mám
ho rád pro jeho věčný optimismus,
úsměv a dobrou náladu, kterou kolem sebe šíří. A bez zajímavosti není
ani jeho startovací profesní pozice,
z níž zamířil na dubský městský
úřad…
Foto: archiv I. Čečmana
Z kroměřížského zámku na dubskou radnici - tak lze nazvat zatím tvůj nezásadnější přesun
v profesním životě. Než se budeme věnovat společně sdíleným starostem, prozraď, Ivo,
našim čtenářům, jak se stalo, že
jsi několik let působil na jednom
z našich nejkrásnějších zámků?
V jaké roli? Památkář, průvodce
či jiný post?
Od dětství je mým koníčkem turistika a poznávání krás Čech, Moravy
a Slezska, ale i země našich sousedů
na Slovensku. Mimochodem, po celou dobu mé základní školní docházky, to byl náš společný stát. Proto,
slím, že jsem zde o deset let později
pracoval a měl tak možnost srovnání
církevní a státní péče o kulturní památku. Pak jsem až do zmíněné kroměřížské životní etapy pracoval jako
projektant sklářských pecí v Olomouci a mimo jiné též navštívil
většinu tehdejších sklářských hutí
v republice a navíc i několik v zahraničí. I na tuto životní etapu vzpomínám moc rád, zvláště na výborný
kolektiv v olomoucké projekci.
Foto: archiv I. Čečmana
když mi zavolal můj švagr Ing. Martin Krčma, kastelán kroměřížského
zámku, že se bude obsazovat místo
vedoucího správy a údržby, což byla
současně pozice jeho zástupce, bylo
to velké téma k přemýšlení. V té době jsem dlel již druhý měsíc na
montáži velkého sklářského komplexu v Kyjově jako projekční dozor
a při nočních směnách jsem nemohl myšlenku na případnou změnu
v profesním životě dostat z hlavy.
Přece jen by to byl ze zajištěné
a v oboru vystudované pozice velký
skok do neznáma. Ale nakonec, jak
je již v otázce předesláno, jsem na
nabídku kývl a začal denně dojíždět
do hanáckých Athén.
První půlrok jsem se nemohl zbavit
pocitu, že jedu na dovolenou či na
výlet. Představte si, že od vlaku každý den procházíte tajuplnou
Podzámeckou zahradou vstříc nádherné budově letního sídla kroměřížských biskupů. V samotné Kroměříži je skoro hmatatelně cítit klima
města, které bylo určeno k odpočinku, relaxaci a reprezentaci. Po dobu více jak čtyř let mého působení na
zámku došlo k zásadní proměně celého zámeckého areálu a zahrad za
poslední století. Z pomocí fondů
Evropské unie v celkové výši 330 milionů korun byla provedena komplexní památková rekonstrukce
Květné zahrady, nově vybudováno
zahradnictví v Podzámecké zahradě
a v samotném zámku bylo zbudováno nové návštěvnické centrum
a další drobnější úpravy. Jsem opravdu rád, že jsem mohl u této veliké
akce být a snad i trošku pomoci k jejímu zdárnému konci.
Co všechno taková práce obnášela? Jaké zkušenosti sis z této
několikaleté praxe odnesl? A ko-
neckonců staral se stát dobře
o hojně navštěvovanou moravskou památku?
Na zámku jsem měl na starosti správu majetku, zajištění oprav a restaurování všeho druhu, nájmy, energie,
revize, výběrová řízení a spoustu
dalších každodenních úkolů. Práce
nebyla nikdy stereotypní. A i když jí
bylo někdy až nad hlavu, tak to, že se
denně pohybujete v tak nádherném
prostředí, vás nabíjí potřebnou energií. A také kolektiv spolupracovníků
byl na zámku a v zahradách vynikající. A to nás tam celkem pracovalo
přes padesát a v létě v sezóně ještě
víc!
Ptáš se na zkušenosti z této profesní
etapy? Do této doby jsem neměl větší zkušenost s vedením pracovního
kolektivu, což se tímto změnilo. Absolvoval jsem při práci studium
památkového kurzu v Praze a na závěr úspěšně složil zkoušky v oboru
památkové péče. A měl jsem možnost poznat, že není památkář jako
památkář.
Vraťme se ještě o několik let
zpátky, do předkroměřížského
období. Co jsi vystudoval za školu? Jakými profesemi jsi do té
doby prošel?
Po již zmiňované Základní škole
v Dubě nad Moravou jsem nastoupil
na strojní průmyslovku do Olomouce
a po jejím ukončení jsem pokračoval
ve studiu na VUT v Brně na fakultě
strojního inženýrství. V roce 1999
jsem promoval v oboru konstruktér
dopravní a manipulační techniky. Poté měla následovat vojna, ale rozhodl jsem se pro civilní službu,
kterou jsem absolvoval na olomouckém arcibiskupství. Mimo jiné jsme
se starali i o arcibiskupský palác.
Zajímavá zkušenost, když pomy-
Tys vyrůstal a dospíval v přátelském svazku s Jindřichem Peřinou, který si nakonec zvolil
životní poslání faráře. Jaké máš
na něj vzpomínky? Jak se mu
daří?
Pokud se týká dětství v Dubě a mého
kamaráda Jindřicha… Velkou část
volna jsme s Jindrou, ale i s dalšími
kamarády trávili v areálu poutního
kostela v Dubě. Dubský farář Páter
Cyril Vrbík byl známý svým srdečným vztahem k lidem. Rádi jsme lezli
do věží dubského chrámu, s trochou
tajemna scházeli do kostelní krypty
a není asi místo v kostele, které bychom neměli prozkoumané. Na farské zahradě bylo kroketové a fotbalové hřiště a v zimě tam byl největší
kopec pro sáňkování v dědině. Je samozřejmostí, že jsme i ministrovali
a pomáhali v rámci svých tehdejších
možností s chodem farnosti. Jindřich
Peřina si nakonec zvolil dráhu kněze
a dnes působí jako farář ve valašských Vizovicích a k tomu má ještě
na starost další dvě farnosti v Bratřejově a Jasenné. Takže práce má
víc jak dost, ale spokojenost a elán
z něj vyzařuje a farníci jsou prý poslušní. To poslední ale ber jako mírnou nadsázku...
Foto: archiv I. Čečmana
S tvým raným mládím je spojeno
i tvé rozhodnutí vstoupit do politického života. Proč právě KDUČSL? Rozhodovala rodinná tradice nebo snad jiné důvody?
Myslím si, že každý se v určitém věku
rozhoduje, zda se bude či nebude
veřejně angažovat. Já jsem byl před
volbami v roce 1990 požádán, zda
bych mohl pomoci rozvěšovat volební plakáty pro tehdejší místní Česko-
24
ZA PLOTEM
slovenskou stranu lidovou. A když už
člověk něco dělá, tak by to měl dělat
pořádně, a tak jsme to tenkrát vzali
zodpovědně. Obec byla oblepená
opravdu všude. Po mých osmnácti
narozeninách jsem poprvé zasedal
ve volební komisi a pak přišla nabídka vstupu do strany od tehdejšího
dubského starosty Jaroslava Skopalíka.
Je pravdou, že jsem o vstupu již nějakou dobu uvažoval, protože si myslím, že členství v naší straně je přihlášením se k určitým ideálům
a hodnotám. A navíc politika mě
vždy bavila! Rodiče byli také od
sedmdesátých let v lidové straně
a v rodině jsme odebírali Lidovou demokracii. Toto a také jistě další okolnosti jako společenství lidí - straníků
v Dubě mělo na můj vstup vliv. Ani
dnes nelituji, že jsem lidovec, i když
byly chvíle, kdy se člověk musel za
některé naše představitele stydět.
Foto: archiv I. Čečmana
Příležitostně se potkáváme
u vás v chrámu na bohoslužbách. Pocházíš z věřící rodiny?
Jak vypadala tvá cesta k víře? Co
pro tebe znamená?
Jak jsem již odpověděl výše, pocházím z věřící rodiny. K praktikujícímu
křesťanství se snažíme spolu s manželkou vést i své tři děti. Má cesta
k víře nebyla nijak krkolomná. Měl
jsem vždy štěstí na lidi kolem sebe,
ať to byli rodiče, kamarádi, již zmiňovaný Páter Cyril Vrbík, věřící kamarádi na střední škole a poté i v Brně na fakultě. Je samozřejmé, že se
člověk nepohybuje v akváriu a mám
určitě spoustu známých a kamarádů, kteří nejsou věřící, ale to nic
nemění na tom, že víra je samozřejmou součástí mého běžného ži-
vota. Je jasné, že víra se nedá měřit,
a proto jakékoliv posuzování v této
věci je mi nepříjemné a myslím, že
by se lidé neměli hodnotit podle toho, jak jsou věřící, ale podle svého
každodenního jednání.
Občané spojují lidoveckou stranu s vírou. Jak vnímáš tuto symbiózu ty? Nakolik to straně prospívá, nakolik si myslíš, že to
ovlivňuje rozhodování nevěřícího voliče, když uvažuje o tom,
komu dá svůj volební hlas?
Ptáš se na symbiózu víry a praktické
politiky. Jak to poměřovat? Politika
by měla být o službě a o programu,
jak tu službu naplňovat. A naše
strana se jí snaží dělat na křesťanských základech. To ale neznamená,
že jsme stranou jen pro věřící nebo
pro katolíky. I když nás tak média
kolikrát vykreslují. Takže je jen na
nás, jak je dokážeme přesvědčit
o opaku.
Jak se stalo, že se ze zastupitele,
resp. místostarosty obce stal jeden z nejmladších - možná že
dokonce nejmladší starosta Dubu nad Moravou?
Popravdě řečeno ještě na podzim
roku 2014 by mě nenapadlo, že bych
mohl zastávat funkci starosty našeho městyse! Je pravdou, že jsem
v té době zastával post místostarosty, který se uvolnil v polovině minulého volebního období po nečekaném úmrtí místostarosty Ing. Františka Dohnálka. Už to byla změna
v životě, se kterou jsem vůbec nepočítal. Skloubit místostarostování
s prací v Kroměříži nebylo nijak
snadné. Po posledních volbách, kde
jsem kandidoval jako dvojka na
lidovecké kandidátce, jsem byl
zvolen do čela obce. Bývalý pan
starosta Vítězslav Křesina se rozhodl
již neucházet o funkci starosty a naše strana ve volbách zvítězila, tak se
to jevilo jako logický krok. Ale rozhodování, zda se o funkci ucházet či
ne, bylo snad ještě těžší. Z Kroměříže se mi odcházet nechtělo.
Navázal jsi na silnou starostenskou generaci, z které si pamatuji Jindřicha Bartoška či Vítězslava Křesinu. Čeho sis na
Jarní pozvánka na Galavečer
v Dubu nad Moravou 2016
Vážení přátelé,
dovoluji si vás pozvat již na
5. ročník
Benefičního
galavečera
v Dubu nad Moravou 2016,
který proběhne dne 14. května 2016
v kostele Očištění Panny Marie
v Dubu nad Moravou.
Po loňském mimořádně úspěšném
koncertu přijala mé pozvání pro letošní rok legenda naší jazzové, swingové a populární hudby paní
Eva Pilarová.
nich vážil? Jakými zásadami se
řídíš při výkonu starostenské
funkce ty?
Práce starosty je velice rozmanitá
a na rozdíl od velké politiky je člověk
v bezprostředním kontaktu s lidmi.
Měl by umět naslouchat potřebám
spoluobčanů a mít svou obec rád. No
a co má člověk rád, o to se také rád
stará. Toto si myslím, že vyznávali
i oba tebou zmiňovaní předchůdci
v starostovské funkci v Dubě. Každý
byl trochu jiný, ale za oběma je vidět
kus dobře odvedené práce pro městys. Doteď, pokud se potkáme, tak
rád vyslechnu jejich názory či připomínky. Škoda jen, že čím dál víc
času zabírá papírování, a chvílí, kdy
je čas něco v klidu probrat, je jako
šafránu.
Jaké bezprostřední i „vizionářské" úkoly před tebou stojí?
A co v budoucnu chystáme, pokud
pominu běžné záležitosti jako
chodníky, místní komunikace, čistírnu odpadních vod a další? Mělo by
jít o zásadní revitalizaci širšího centra městyse, včetně zbudování důstojného vstupu do budovy víceúčelové hasičské zbrojnice, kde sídlí
i úřad městyse, obchod s potravinami a pohostinství. Toto bude velké
sousto, ale pokud se nám podaří, tak
Dub nad Moravou získá novou reprezentativní tvář.
Nejen svou profesí žije člověk.
O jak početnou rodinu se staráš?
Věnuješ jí svůj veškerý volný
čas, nebo najdeš prostor i pro
své koníčky? A jaké to případně
jsou?
Již čtrnáct let žiji s manželkou Lenkou, která pochází z nedaleké Krčmaně. Vychováváme spolu naše tři
děti - Josefa, Vojtěcha a Elišku. Ač by
se mohlo zdát, že když budu pracovat v místě, zůstane více času na
Foto: archiv I. Čečmana
rodinu a koníčky, musím bohužel
konstatovat, že tomu tak vždy není.
Ve svém volném čase se rádi věnujeme výletům po naší české a moravské vlasti, což je naší společnou rodinnou zálibou. Sbíráme turistické
známky a nálepky. Dále rádi vyrazíme na kole. Pokud je jen trochu času,
tak ho rád věnuji četbě, většinou
o historii či českých reálií.
Kdybys měl velké přání pro tento rok, jak by znělo?
Hlavně zdraví a klidné vztahy v rodině, spokojené spoluobčany v městysi a klid a mír ve světě.
Ptal se Petr Hanuška
PŘESAHY
STUDIE
K vývoji detektivního žánru
ROZHOVOR
s autorem Modrých stínů Michalem Sýkorou
TEXTY
Michala Sýkory a Tomáše Gabriela
HISTORIE
Nejstarší jeskynní malby na světě
RECENZE
Divadelní Emma a Rodinný film
KOMIKS a ĎaS
BŘEZNOVÝ KAPSÁŘ
ZPRÁVY
Pozvánky na výstavu a do divadla
26
STUDIE
Základní vývojové etapy detektivního žánru
Historické kořeny detektivního žánru
jsou dnes již důkladně prozkoumány;
teoretici žánru vysledovali existenci
příběhů o zločinu už ve Starém zákonu a starých řeckých bájích. Základní elementy detektivního žánru
naplňuje Sofoklův Král Oidipus, který
je stavbou příběhu jednou z prvních
„detektivek“, i když současně klasická detektivní pravidla porušuje (detektiv je zároveň i vrah). Strukturní
rysy detektivky nese i Hamlet.
John Scaggs klade vznik crime fiction
do doby vzniku policie a profesionálních bojovníků se zločinem v první polovině 19. století. Kořeny spatřuje v dobové sociální situaci, zejména v prudkém nárůstu zločinnosti
v třicátých letech 19. století. Jako
důsledek široké nezaměstnanosti
městského obyvatelstva se
vytvořila nová společenská třída
profesionálních zločinců, která existovala nezávisle na obvyklém
sociálním řádu a zapříčinila vznik
profesionálních policistů.1 Zrod detektivky má tedy svůj společenský
základ v existenci instituce policejního vyšetřování.
V britské literatuře detektivka vzešla
z tradice románů o zločinu s postavou zločince viděnou jako hrdina nebo oběť sociální nespravedlnosti.
Detektivka se vůči těmto románům
vymezila důrazem na element tajemství a vytvořením nového typu
hrdiny, mimořádně intelektově vybaveného, chápaného jako ochránce společnosti a společenského řádu.2 Odtud povstala postava
Sherlocka Holmese, jenž metodicky
potírá zločin ryze vědeckými prostředky. Arthur Conan Doyle kodifikoval postavu Velkého Detektiva
a vytvořil základní pravidla žánru.
Zlatá éra
Zlatou érou se rozumí období mezi
dvěma světovými válkami, ačkoliv
mnozí autoři zlaté éry tvořili v zavedeném módu ještě v šedesátých i sedmdesátých letech dvacátého století. Detektivky zlaté éry, pro svůj
důraz na záhadu a její řešení často
označované též mystery fiction,
představují kánon postupů a pravidel a jsou též nejčastěji předmětem teoretické debaty. Narativní
koncept zlaté éry už jsme definovali
slovy Tzvetana Todorova. Autoři zlatého věku vycházejí ze základních
postupů, jimiž žánr utvořili E. A. Poe
a A. Conan Doyle: vyprávění stojí na
řádu a kauzalitě logických kroků
vedoucích ke konečnému rozluštění
problému. Řešení musí být ryze logické a takové, aby i čtenáři umožňovalo jej odhalit. Proto jedním
z klíčových poznávacích rysů románů zlaté éry je důraz na fair play vůči
čtenáři. Právě kvůli tomu vzniklo
v zlaté éře přesvědčení, že detektivka stojí na dodržování pravidel,
které lze striktně formulovat.3 Jakkoliv jsou jistá pravidla pro detektivku nezbytná, extrémní důraz na
dodržování pravidel ve zlaté éře měl
pro žánr neblahé důsledky: detektivka se stala určitým typem literární
hry se čtenářem, román se tím redukoval na abstraktní hru, pouhou skládačku, srovnatelnou s puzzle nebo
se šachy.4
Důraz se tak přesunul na konstrukci
velmi složité záhady, postavy se staly jen velmi plochými figurkami, jimiž
autor hýbe po románové šachovnici.
formou, je whodunit, v němž základní otázkou je identita pachatele
a howdunit a whydunit jsou vedlejší.
Všechny tři typy detektivky spolu
úzce souvisejí a prolínají se: whodunit se bez whydunit neobejde;
u subžánru záhada zamčeného pokoje zase do popředí vystupuje
howdunit. Definujeme-li detektivku
jako pátrání po neznámém pachateli, může se zdát, že howdunit
a whydunit nemohou být v rámci
pravidel žánru primárními otázkami.
Přesto však existuje v rámci žánru
známá a populární výjimka, kdy příběh lze označit za detektivku a přitom otázka whodunit není z hlediska
recepce relevantní: jedná se o americkou sérii Columbo, jež splňuje
všechny znaky detektivky jen s tou
výjimkou, že pachatele od začátku
známe. V mnoha epizodách pátrání
stojí na howdunit a whydunit. I když
pachatele známe a jako diváci jsme
svědky jeho zločinu, přesto Columbo
není kriminálním příběhem, ale detektivkou, neboť hlavní hrdina naplňuje všechny znaky Velkého Detektiva a případy řeší ryze detekční metodou.
Základním rysem je to, co Carl D.
Malmgren označuje jako centralizovanost - ve zlaté éře se ocitáme ve
světě, který má svůj pevný střed
(např. klasické britské venkovské
panství), pevné základy, jasně uspořádané vztahy mezi přehledně defi5
novanými sociálními skupinami.
Centralizovanost světa zlaté éry
je světem tradičního třídního systému, izolovaným světem existujícím
mimo vnější svět změn, statickým
světem, v němž sociální řád ani lidská povaha neprocházejí radikálními
změnami. Sociální nepokoje či hospodářská krize zde nemají místo.
V takovém světě musí i detektiv být
náležitě třídně na výši, popř. musí
být třídně akceptovatelný (jako třeba Poirot). Proto nejslavnější detektivové zlaté éry jsou amatéři; plebejská policie nemá šanci uspět. Vyřešení záhady tak znamená opětovné
nastolení stabilního řádu, uvedení
věcí a postav do harmonického řádu.
Tomu odpovídá i skutečnost, že
v mnoha románech zlaté éry je řešení zločinu spojeno s vedlejší romantickou zápletkou; romány končí
nejen odhalením pachatelem, ale také nastolením harmonického partnerského vztahu. Detektiv může vystupovat jako někdo, kdo stojí na
straně milenců a pomáhá jim překonat nástrahy světa. Sám obvykle
romanticky zainteresován není - jeho status je striktně neutrální a nezúčastněný.
Srozumitelnost a čitelnost světa odpovídá i povaze řešené záhady. Ocitáme se v racionálním světě postaveném na zákonech příčiny a následku: postavy se zde chovají určitým způsobem, aby dosáhly určitých
cílů. Zločiny jsou tak vždy průzračně
a jasně motivovány. Otázka motivu
je zásadní; právě proto
jsou vraždy v detektivkách zlaté éry
skoro vždy plánované a promyšlené.
Kdyby nebyly, detektiv by nedokázal
rozkódovat stopy vedoucí k pachateli zločinu. Ve zlaté éře vždy existuje vztah mezi obětí a pachatelem.
I v příbězích, které se z počátku zdají
toto pravidlo porušovat (např. Vraždy podle abecedy od A. Christie), nakonec dojde k jeho potvrzení. Jen
takový vztah totiž umožňuje dedukovat jednu věc z jiné. Postava vraždícího psychopata se v detektivkách
zlaté éry obvykle nevyskytuje, protože to z vraždy odstraňuje motiv
a vražda pak není záhadou.
Carl D. Malgrem k tomu podotýká, že
se nacházíme v „předsaussuriánské
době“, kde vztah mezi označovatelem a označovaným není nahodilý,
není předmětem hry. Autoři detektivek zlaté éry vycházejí z předpokladu, že lidé vytvářejí znaky, které lze
následně dešifrovat, že vztah mezi
označovatelem a označovaným je
přirozený, jen detektiv musí znát kód
k přečtení důkazů. Vyšetřovatel nastoluje sémantický řád tím, že znovuobjeví motivaci znaků (jejich nenáhodnost) tím, že demonstruje, jak
poskládaná skupina označovatelů
(důkazů) vždy vede k označovanému. V takovém světě pak potěšení
z četby plyne mj. i z toho, že vidíme,
jak jasný a smysluplný řád stojí v pozadí na první pohled náhodných
a chaotických událostí. Celý tento
jasný a čitelný systém znaků je možný a funkční pouze ve stabilním světě, kde jsou řád, pravidla a zákony
jasně formulovány a nepodléhají
změnám.
Čtenářský záměr je směřován na
hermeneutický kód - na otázky spjaté se skupinou hádanek, nesených
otázkami: Kdo? Jak? Proč? Tyto tři
otázky pak implikují tři základní typy
detektivních příběhů - whodunit,
howdunit a whydunit. Nejrozšířenějším typem, v podstatě kanonickou
Police procedural
Žánr police procedural vznikl spojením prvků klasické detektivky
zlaté éry a americké drsné školy. Teoretici žánru nahlížejí vznik police
procedural různě, přičemž jednotlivá stanoviska se navzájem
nevylučují, nýbrž doplňují. Police
procedural tak vznikl jako reakce na
rigidnost tradičních murder mysteries a jako projev snahy vnést do
žánru větší míru realističnosti a autentičnosti.
Z hlediska marxistických teoretiků
žánru police procedural vystoupil do
popředí, aby zdůraznil úlohu dominantního západního symbolu sociální kontroly, jímž je policista. Existence žánru má potvrzovat, že buržoazní společnost stojí na různých formách vynucované disciplíny a dodržování pravidel, mezi něž
vedle skryté ruky trhu, železné podnikové disciplíny, despotismu nukleární rodiny, autoritativních školních
zařízení a represivní sexuální výchovy samozřejmě patří policejní
a soudní aparát. Žánr police procedural tak jakožto součást masové
únikové literatury posiluje ideologický statut represivního a kontrolního aparátu.6
Police procedural nastoupil do literatury v padesátých letech jako první pokus obecně detektivního žánru
zaměřit se na skutečný proces policejní detekce. V literární podobě
kanonickou formu žánru představuje
série Eda McBaina s postavou Steva
Carelly a policistů z 87. revíru. Doménou police procedural se však
záhy stala televize, kde žánr v různých proměnách a variacích přetrvává dodnes.7
Žánr charakterizují čtyři základní
elementy:
1. Pozornost je věnována skutečné
policejní práci a jejím procedurám. Je
třeba, aby byl zobrazen „svět policie“, včetně všech pravidel a regulací. Proto je třeba odlišovat police
procedural a detektivky, v nichž je
hlavním hrdinou policista, jenž však
figuruje jako Velký Detektiv a nikoliv
jako součást „světa policie“ (typickým příkladem jsou romány Colina
STUDIE
Dextera). Policejní postupy by měl
být zobrazeny s důrazem na autentičnost.
2. Důraz na týmovou práci - hrdinové police procedural se rekrutují
z řad policistů, z nichž každý je vybaven individuálním příběhem.
3. Syžet sestává z několika paralelních případů, které se v závěru mohou, ale nemusí protnout.
4. Důraz je položen na realistické
a psychologicky pravděpodobné zobrazení postavy policisty, jeho pocitů, úspěchů a frustrací.
Primární pro police procedural se
stala snaha o realističnost: v zobrazování zločinu, pravděpodobnosti
jeho motivací (zejména sex, peníze
a moc), ve snaze zalidnit romány věrohodnými postavami a nikoliv karikaturami či plochými hrdiny (jako
v románech zlaté éry).
Robert A. Rushing upozorňuje, že
v police procedural nemusí být identita zločince neznámá. Je to proto, že
žánr záměrně opomíjí způsoby
pátrání vlastní Velkým Detektivům brilantní dedukci, štěstí a inspiraci a nahrazuje je banální rutinou a zmechanizovanými procedurami. Paradox čtenářského zájmu spočívá
v tom, že čtenáře baví romány zdůrazňující nudu, depresi a úmornost,
přičemž iritovaný hrdina za své úsilí
nedostane žádnou odměnu.8
Z hlediska historického evoluce detektivního žánru představuje police
procedural důležitý vývojový krok.
Přesto však dnes žije především
zásluhou televizních sérií a - až na
výjimku Eda McBaina - jsou románové podoby tohoto žánru vesměs
zapomenuty. V mnoha ohledech police procedural opustil pole fikční
literatury a přešel do oblasti
literatury faktu.
Proč tomu tak je, vysvětluje ve svém
jasnozřivém eseji z roku 1963 „Ohrožuje realismus detektivku“ Josef
Škvorecký. 9 Autor se zde staví odmítavě k románům „o skutečných metodách naší bezpečnosti“, k příběhům „bez fantastických detektivů,
ale zato působící mírou autenticity,“10 tedy proti žánru police procedural obecně. Škvorecký odmítá
vnímat police procedural jako vyšší
formu detektivky, naopak považuje
„strohý realismus - ve smyslu přísného zrcadlení skutečnosti, jak pokud jde o metody zločinu, tak pokud
jde o metody kriminalistické práce za nedorozumění, ne-li dokonce za
krok nazpátek až
někam k prehistorickému typu čtení
o zločinech a jejich odhalení a ztrestání…“11
Škvorecký vnímal detektivku jako
formu hry, a tudíž police procedural
v jeho očích klesl někam na úroveň
odrůdy románů „z pracovního prostředí“.
Vývoj mu dal za pravdu: ukázalo se,
že pro spisovatele jsou snahy být
současně maximálně realistický
a autentický při zobrazování metod
policejní práce a zároveň poskytovat
čtenářům zábavu a vzrušení neslučitelné. V šedesátých letech evoluce
žánru postoupila dál, směrem k žánrovým románům, jež se pro svou
literární kvalitu staly plnohodnotným předmětem akademické debaty.
Britská škola detektivky od šedesátých let
Police procedural je žánr, v němž
jsou skutečné metody a procedury
policejní práce klíčové pro strukturu,
téma a akci. George N. Dove definuje police procedural na základě
dvou kritérií:
1. Román musí obsahovat záhadu
(„mystery“ – tedy případ k řešení,
což je samozřejmě základní rys
všech textů detektivního žánru, bez
případu k řešení by nešlo o police
procedural, i kdyby se příběh odehrával v rámci policejního sboru).
2. Tuto záhadu musí řešit policisté za
použití obvyklé policejní rutiny.12 Sama tato definice odhaluje dvojlomnost a ambivalentnost proklamované realističnosti v zobrazení policejní práce. Většina recipientů totiž
o obvyklé policejní rutině má jen
zprostředkované povědomí; ve fikčním díle má „obvyklost“ povahu
paradigmatu. Zejména v televizních
police procedural nemusí „obvyklost“ odpovídat skutečnosti, nýbrž
diváckému očekávání.
Priestman a Scaggs navrhují považovat generaci žánrových autorů
nastoupivších ve Velké Británii v šedesátých a sedmdesátých letech
dvacátého století za specifickou podobu police procedural, pro kterou
navrhují označení British procedural.13 Autoři této generace, v jejichž čele stojí zvučná čtveřice P. D.
Jamesová (s postavou Adama Dalglieshe), Ruth Rendellová (s postavou inspektora Wexforda), Reginald
Hill (Dalziel a Pascoe) a Colin Dexter
(Morse), vycházeli z police procedural ve snaze vytvořit realistický
moderní detektivní příběh s postavou policejního důstojníka, jenž je oproti románům zlaté éry - brán jako
seriózní hrdina. Z police procedural
nová generace čerpala především
důraz na realisticky vykreslené prostředí, reflexi každodenní sociální
zkušenosti a aktuálních společenských problémů. Z venkovských
panských sídel se tyto romány stěhují do moderních velkoměst a jejich
středostavovských předměstí s důrazem na sociální specifičnost genia
loci. Detektivky už nejsou únikovou
četbou před problémy současnosti,
naopak reflektují aktuální společenské a ekonomické problémy
a lidská dramata z nich vyplývající.
Z příběhů zlaté éry se zase vrací
postava individualizovaného detektiva (mnohdy velmi svérázného, jako v případě Dexterova Morse),
v němž byvší důraz zlaté éry na
třídní původ substituuje kulturním
elitářstvím a vzdělaností (Morse je
milovník a znalec Wagnera, Dalgliesh je publikující básník). Případy
nepokrytě konstruované jako složité
a rafinované záhady tito detektivové
řeší sice za pomoci policejního aparátu, ale přesto především dedukcí
a ryze logicky.
Priestman argumentuje ve prospěch
žánrovému zařazení jako police procedural tím, že v těchto románech
hraje důležitou roli prostředí, velmi
přesná lokalizace s důrazem na její
realistické vystižení.14 Proti této
obecné charakteristice stojí konkrétní romány konkrétních autorů: Colina Dextera jen stěží lze považovat
za autora police procedural, neboť
Mor-se metody policejní práce
nezajímají (policejní aparát je zde
irelevantní, detektiv se ve forenzních metodách neorientuje, maximálně se omezí na konzultace s policejním patologem). Morse, byť člen
policejního sboru, je zobrazen jako
detektiv individualista.
Obdobně v románech P. D. Jamesové
– ta je sice obeznámena s metodami
policejní práce (forenzní postupy, rutina policejních výslechů), ale současně stále zpochybňuje jejich
efektivnost, zvláště v románech, kde
její nejslavnější hrdina vystupuje jako soukromá postava, a nikoliv coby
člen policejního sboru. Takové soukromé pátrání Adam Dalgliesh podniká v románech Plány a touhy, Černá věž a Z příčin nikoliv přirozených;
v románu Plány a touhy je práce policejního aparátu při pátrání po sériovém vrahovi bezvýsledná. Dva
romány s Cordélii Greyovou také
nelze označit za police procedural.
Ze zlaté éry těží nová generace také
v častém využívání populárních detektivních subžánrů a jejich oživování v moderním prostředí a novém
kontextu.
Narativně tyto romány většinou odpovídají Todorovově charakteristice
románu s napětím. Přejímají záhadu
a dvojí příběh, avšak příběh vyšetřování se neomezuje na pouhé zjišťování pravdy a vystupuje tudíž do
popředí. Romány této generace z police procedural přebírají roli prostředí a skutečnost, že hlavní hrdina je
profesionální policista, z klasické
mystery fiction pak důraz na záhadu
a její řešení.
To, co Priestman a Scaggs nazývají
British procedural, tak při aplikaci
Todorovových tezí můžeme identifikovat jako kombinaci tří typů detektivky: dědictví zlaté éry, neboli
klasické mystery fiction (Todorovovův román s tajemstvím), určité
rysy drsné školy (román s napětím) tj. narativ a postavu zranitelného
detektiva začleněného do světa
ostatních postav, a police procedural – důraz na prostředí, realističnost
a narativ - vyprávění v třetí osobě,
postavu policisty. Spíše než o pouhém typu police procedural, či britské variaci tohoto žánru, bychom
proto měli hovořit o dalším vývojovém typu detektivky - specifické britské škole whodunit. Tento vývojový
stupeň sám je silně diverzifikován,
po první generaci nastupuje v druhé
polovině osmdesátých let generace
druhá, reprezentovaná autory jako
Ian Rankin (detektivky situované do
Edinburghu s postavou Johna Rebuse), Micheal Dibdin (situováno do
Itálie s postavou komisaře Zena)
a Elizabeth Georgeová (Američanka,
jež své romány situuje do Anglie
s postavou inspektora Thomase Lynleyho, detektiva se šlechtickým
titulem, a plebejskou seržantkou
Haversovou). Ti přinášejí nová témata, nové situace a nové zločiny. Objevuje se sexuálně motivované násilí,
jež odráží dobovou genderovou
diskusi: oběť sexuálně motivovaného zločinu dřív byla jaksi považována za spoluviníka, nyní je viník
pouze vrah a oběť je nevinná. Tématem se stává domácí násilí a domácí zneužívání dětí. Do pátrání
vstupuje politika a organizovaný zločin, problematika národnostních
menšin, terorismus a ekologická témata. Motiv sériového vraha přináší
nový typ narativu: detektiv se nejen
snaží zjistit, co se stalo, ale také zabránit, aby se nestalo něco dalšího.
Pátrání již není ryze intelektové,
detektiv vstupuje do osobní konfrontace s vrahem. V románech se odrážejí dobové ideologické debaty, zejména feministické: u sexuálních zločinů je vina přenesena na pachatele
muže, násilníka, obvykle otce či jinou mužskou autoritu, která reprezentuje patriarchální mocenskou
27
strukturu tradiční rodiny. Taktéž se
objevuje nový subžánr, v němž je
detektivem psycholog, nebo kde policista úzce s psychoanalytikem spolupracuje, aby tak rozkryl sexuální
motivace či hluboce skrytá rodinná
tajemství a frustrace. Policejní profiler jako nový typ detektiva má
vlastně stejně zázračné schopnosti
jako Sherlock Holmes: dokáže číst
skryté detaily, které jsou ostatním
nepřístupné, což mu dodává až jakýsi mystický ráz.
Detektivní žánr se tedy v rámci žánru crime fiction vymezuje čtyřmi
dominantními znaky.
1. Specifické téma: odkrývání záhady ve formě řešení zločinu (klasický whodunit vyžaduje vraždu),
spáchaného neznámým pachatelem.
2. Specifická postava: detektiv,
vyšetřovatel, profesionální policista,
obecně postava, která pátrá, aby
získala řešení záhady a odhalila
identitu pachatele. Pokud je postava
detektiva či policisty natolik individualizovaná a charakterizovaná
specifickými povahovými rysy
(zvláštnostmi a výstřednostmi) a vysokou inteligencí, hovoříme o tzv.
Velkém Detektivovi.
3. Specifická organizace narativu:
syžet se zaměřuje na pátrání / řešení
záhady a obvykle se řídí schématem: začátek - zločin → konec - odhalení pachatele. Syžet je postaven na
zaplňování bílých míst ve vyprávění;
na jeho konci dojde k rekonstrukci
fabule.
4. Specifická čtenářská (divácká)
emoce: ta je dvojí - jednak zvědavost
na řešení záhady, jednak aktivní zapojení recipienta: přijme pravidla
hry a spolu s detektivem se také
snaží záhadu vyřešit.
Kapitola z knihy Britské detektivky:
od románu k televizní sérii. Olomouc, UP 2012, S. 16-24.
Poznámky:
1 Chronologický přehled - viz Scaggs, cit. d., s. 7-32.
2 V kapitole o proměnách britské detektivky ve své
knize Moderní britský román shrnuje společenské
souvislosti vzniku žánru Martin Hilský: „…klasická
detektivka i postava velkého detektiva byla podmíněna existencí silné čtenářské obce sestávající
především z lidí ze středních vrstev. Když byla v první
polovině devatenáctého století v Anglii zřízena policie, bylo to právě středními vrstvami obyvatelstva
přijato s povděkem, protože policie skýtala ochranu
majetku. Zločinec postupně přestal být […] romantickým hrdinou […] a byl v této funkci nahrazen
postavou velkého detektiva, jehož posláním bylo
chránit společnost a především majetek – není náhodné, že převládajícím motivem vražd v klasické
detektivce jsou peníze.“ Hilský, Martin: Moderní britský román. Jinočany: H&H 1991, s. 266.
3 Pravidla zevrubně rekapituluje Josef Škvorecký ve
své knize Nápady čtenáře detektivek. Praha: Ivo
Železný 1998, s. 64–81.
4 Scaggs, cit. d., s. 37.
5 Malmgren, Carl D.: Anatomy of Murder: Mystery,
Detective and Crime Fiction. Bowling
Green: Bowling Green University Popular Press 2001,
s. 13.
6 Scaggs, cit. d., s. 85–86.
7 Populární série CSI Las Vegas, Miama, New York jsou
v podstatě moderními variacemi na klasický police
procedural, s důrazem na metody forenzní práce.
8 Rushing, Robert A.: Resisting Arrest. Detective
Fiction and Popular Culture. New
York: Other Press 2007, s. 5.
9 Škvorecký, Josef: „Ohrožuje realismus detektivku“.
In Nápady čtenáře detektivek, cit.
d., s. 7–13.
10 Škvorecký, Nápady čtenáře detektivek, cit. d.,
s. 13.
11 Škvorecký, Nápady čtenáře detektivek, cit. d., s. 7.
12 Citováno podle Scaggse, cit. d., s. 91.
13 Scaggs, cit. d., s. 91. Priestman, Martin: Crime
Fiction: From Poe to Present. Plymouth: Northcote
House 1998, s. 26.
14 Priestman, Crime Fiction: From Poe to Present,
cit. d., s. 26.
Další použitá literatura:
Priestman, Martin, ed: Cambridge Companion to
Crime fiction. Cambridge: Cambridge University
Press 2003.
Scaggs, John: Crime Fiction. New York: Routledge
2005.
Škvorecký, Josef: Nápady čtenáře detektivek a jiné
eseje. Praha: Ivo Železný 1998.
28
ROZHOVOR
Mé romány jsou inspirovány městskými detektivkami
typu Taggart, říká Michal Sýkora
Čtyři nedělní večery od konce února
a po většinu března věnovala Česká
televize druhému cyklu detektivních
příběhů vyšetřovatelů od Nejsvětější
Trojice tentokrát nazvanému Modré
stíny. Autorem literární předlohy stejně jako v první sérii Případ pro
exorcistu (2015) - je Michal Sýkora
(1971). Pedagog, literární teoretik
a spisovatel, který působí jako odborný asistent na Katedře divadelních, filmových a mediálních studií
Univerzity Palackého v Olomouci.
Knižně debutoval odbornými pracemi o prozaickém díle rusko-amerického prozaika Vladimíra Nabokova
(Vladimír Nabokov – Od Mášeňky
k Daru, Vladimír Nabokov – „Americká“ témata, 2002, 2004). Nebál se
však nabídnout ani populárně laděnou práci nazvanou Dostojevského
buldok. O zvířatech a/v literatuře (2006). Kniha Vize řádu a světa
v moderní próze. Román a „světový
názor“ (2008) odráží jeho zájem
o tradiční vyprávěcí žánr úhlem pohledu avizovaným v podtitulu. Nové
desetiletí zahájil výzkumným programem a editováním sborníků
o teorii britské detektivky (Britské
detektivky: od románu k televizní
sérii – 2 díly, 2012, 2013). Navázal
na ně i úspěšnými praktickými pokusy o vlastní detektivní romány.
Oba se staly – jak bylo výše řečeno podklady pro televizní zpracování.
jsem věděl, že se jedná o žijícího
člověka, stal se Durrell skutečným
hrdinou mého dětství. Přes něj jsem
se dostal ke knihám manželů Adamsonových, hltal jsem slavné Obklíčeni slony Iana Hamiltona, Zlaté
s t í n y, p á d í c í k o p y t a G e o rg e
Schallera a celou řadu obdobných
titulů. Fascinovalo mě prostředí přírodních rezervací Východní Afriky
a strašně jsem toužil stát se přírodovědcem.
Z tohoto mého snu mě záhy vyléčil jiný přírodovědec. Jako žák základní
školy jsem se přihlásil do jakési biologické soutěže a vypracoval jsem
práci na téma „Pozorování ptáků na
krmítku“. Tuším, že jsem za to dostal
diplom a knihu o Sovětském Svazu.
Ale také jsem obdržel pozvání od
jakéhosi zoologa z Vlastivědného
muzea v Olomouci, ať ho navštívím.
Celý rozdychtěný jsem se tam vydal.
Ten člověk mi ovšem celou mou práci, na které jsem si dal tolik záležet
a dokonce ji i vlastnoručně ilustroval, naprosto sepsul a pak se mi
vysmál, když jsem mu řekl, že bych
chtěl být zoolog. Bylo mi třináct a byl
jsem z toho v naprostém šoku. Ten
pán mi tehdy připadal strašně naštvaný na celý svět a hlavně jej
očividně nebavila jeho práce v muzeu. Nicméně můj zájem o Geralda
Durrella na mě měl skutečně zásadní vliv. Záhy mi totiž došlo, že to,
co se mi na jeho knihách tak líbí,
vlastně ani není příroda a dobrodružství, ale způsob, jakým o tom
vypráví. Tedy Durrellův styl. Prostě
jsem zjistil, že se mi vlastně Durrell
líbí především jako spisovatel. Tak se
můj zájem plynule přesunul k literatuře…
Působíš na Katedře divadelních a filmových studiích FF UP
v Olomouci. Čemu všemu se
přesně věnuješ?
Vedu několik a seminářů a přednášek věnovaných jednak dějinám
evropské literatury, protože se u nás
na katedře domníváme, že by se
znalci divadla a filmu měli také rámcově orientovat v literatuře. A k tomu se zabývám také odborně detektivkami, kterýmžto zájmem se mi
podařilo nakazit i několik studentů,
s nimiž jsem vydal dvoudílnou publikaci věnovanou britským detektivkám.
Michale, hlavně mi neříkej, že jsi
četl detektivky již jako dítě, nebo snad ano? Čím započala tvá
čtenářská kariéra?
Ale ano, četl jsem detektivky. Vzpomínám si, jak jsem jednou, to mi
snad bylo tak dvanáct let, byl nemocný a šmejdil jsem doma po knihovně a pátral, čím si ukrátím čas,
a narazil na Smrt na Nilu. Protože
jsem předtím viděl slavnou filmovou
adaptaci s Peterem Ustinovem, román jsem si přečetl a strašně mě to
bavilo.
Jinak můj juvenilní čtenářský vkus
byl asi poněkud výstřední. Kromě
krátkého, asi tak dvouletého období,
kdy jsem propadl mayovkám (ty mě
přestaly bavit asi tak ve čtrnácti,
když mi došlo, že je to pořád na
jedno brdo), jsem ze všeho nejraději
četl knihy Geralda Durrella. Protože
Přejděme k tvým odborným knihám. Dvě jsi věnoval rusko-americkému spisovateli Vladimíru
Nabokovovi. Širší čtenářské
a filmové veřejnosti je znám jako
autor toho poněkud lechtivého
románu Lolita. Kým je pro tebe?
Nakolik razantně promluvil či
ovlivnil podobu románu 20. století?
Vladimir Nabokov má dnes statut
klasika hned dvou literatur, té ruské
i té americké. Jeho vliv je srovnatelný s vlivem Samuela Becketta nebo Jorge Luise Borgese. Nabokov
zásadně ovlivnil zejména postmodernistické spisovatele, přímo se
k němu hlásí – či hlásili – autoři jako
John Fowles, Martin Amis, ovlivnil
i slavného Thomase Pynchona, který
dokonce docházel na jeho před-
Foto: Milena Valušková
nášky v dobách, kdy se Nabokov
v Americe živil jako univerzitní
učitel. Velmi stručně a zjednodušeně
lze říci, že tihle autoři si na Nabokovovi cenili jeho schopnosti vytvářet metafikční hry a spojit čtenářsky
atraktivní příběh s hlubokým myšlenkovým obsahem a přesahem
a vyprávět ho brilantním stylem
a opravdu krásným, bohatým a barevným jazykem.
ale také jako určitý druh intelektuálního cvičení - podaří se mi správně
vyhodnotit stopy a indicie a přijdu na
to, kdo je vrah dřív než detektiv?
Postupně jsem se začal zajímat o to,
jak detektivka funguje, jak působí na
čtenáře, jaké jsou principy její výstavby, zajímal jsem se o dějiny žánru a jednotlivé vývojové etapy. Takže
od záliby jsem se postupně dostal
k profesnímu zájmu.
Dostojevského buldok. O zvířatech a/v literatuře je knihou velmi sympatickou, psanou přístupnou populárně-naučnou
formou.
O kom, o čem a jak v ní vyprávíš?
Dostojevského buldok je pokusem
o to napsat populárněvědnou knihu
z oblasti literární vědy. Jak už napovídá podtitul, zabýval jsem se tím,
jak jsou v klasické literatuře zobrazována zvířata a přírodovědci.
Vlastně jsem zde tak trochu chtěl
zúročit svou dětskou zálibu v knihách o přírodě. Na autorech jako
Dostojevskij, Hugo, Turgeněv či Flaubert jsem se snažil ukázat jak způsob, jakým spisovatelé popisovali
své zvířecí hrdiny a jejich chování,
vypovídá o dobové atmosféře a postavení přírodních věd ve společnosti. Psát tuhle knížku mě nesmírně
bavilo, nicméně objektivně musím
uznat, že se jedná o jeden z mých
největších neúspěchů a za Buldoka
jakožto zcela neseriózní knihu jsem
od kolegů literárních vědců sklidil
spoustu kritiky.
Ve výzkumu ses zaměřil na britskou detektivní literaturu. Proč
zrovna na ni, když v posledních
letech u nás „září“ především
severská detektivka?
Mimochodem čím se tyto školy
navzájem liší?
Britská detektivka mi byla blízká
z několika důvodů. Primárně dávám
přednost detektivkám, kde se záhada řeší intelektem, kde jde o ten
proces postupného rozkrývání zločinu a nikoliv o akci a násilí. Dále ty
nejlepší britské detektivky (jako
např. ty, jejichž autorkou je nepřekonatelná P. D. Jamesová) mají vždy
jistou přidanou hodnotu, tedy čtenář
se z nich dozví něco o společnosti
a jejích problémech. A za třetí, vzhledem k svému povolání, jsem měl
vždy slabost pro detektivky z univerzitního prostředí. A i to je britská
specialita.
Na poli kriminálního žánru dlouhá léta dominovala především americká
produkce. Tzv. „severská krimi“ začala zářit po úspěchu Stiega Larssona, autora trilogie Milénium.
Najednou tady byl někdo, kdo do
v podstatě konvenční a banální žánrové literatury dokázal vnést něco
nového, svěžího, originálního. „Severská krimi“ primárně čerpá ze své
exotičnosti, a to jednak na rovině
prostředí, tak příběhu i postav. Říká
se, že specifikem těch severských
A jsme u tvého zájmu o detektivní žánr…
Jak jsem řekl, detektivky jsem měl
rád od dětství, příležitostně jsem je
četl a pravidelně sledoval v televizi.
Zejména ty britské, které jsem vnímal nejen jako odpočinek a zábavu,
ROZHOVOR, TEXTY
detektivek je jejich ostré společenskokritické zaměření. Ale to není pravda. Takhle se detektivky psaly už
v 70. a 80. letech, dokonce v tom už
tehdy vynikali Skandinávci (nejprve
i u nás dobře známá autorská dvojice
Wahlöö – Sjöwallová, v 90. letech Henning Mankell), ale i Britové (P. D.
Jamesová, Ian Rankin a další). Domnívám se, že primárním zdrojem
popularity „severské krimi“ je jejich
jinakost a exotičnost, zejména ve
srovnání s v podstatě konfekční produkcí amerických thrillerů. Sami
Skandinávci jsou tím ovšem překvapení a tu celosvětovou popularitu
svých detektivek možná ani nechápou. Kdesi jsem četl názor, že ty
příběhy vnímají jako přitažené za
vlasy, protože u nich se zdaleka tak
nevraždí, čímž je míněna jednak
kvantita, jednak komplikovanost
a rafinovanost zločinů zobrazovaných v „severských krimi“.
Udělal jsi jeden velmi nevyzpytatelný krok - od zkoumání
teorie žánru jsi přešel k psaní
samotných detektivních románů. Proč říkám „nevyzpytatelný“, asi víš. Ne každý kvalitní literární teoretik či kritik se automaticky stane stejně dobrým
básníkem či prozaikem. Nebál
ses trošku?
V podstatě se trochu bojím dodnes.
Nebo spíš jsem nervózní - třeba
i před uvedením každé epizody některé z adaptací mých textů v televizi. Právě vychází můj třetí román
a já jsem samozřejmě zvědavý a „rozechvělý“, jak jej čtenáři přijmou. Ale s Případem pro exorcistu to
bylo jiné. Psal jsem ho sám sobě pro
zábavu, jen jsem si chtěl zkusit napsat detektivku a zprvu jsem na jeho
vydání vůbec nepomyslel. A myslím,
že na tom románu je to poznat nedávno jsem si po dost dlouhé době tu knížku procházel a samotného
mě překvapilo, co jsem to vlastně
vytvořil. V Exorcistovi je spousta poněkud potrhlých odboček, různé žertíky… Je na tom zkrátka poznat, že
jsem ten román psal primárně pro
zábavu. Je to takové uvolněné a bezstarostné. Modré stíny jsou naopak
mnohem sevřenější a ukázněnější,
tam už jsem počítal s vydáním. A to
samé platí i pro nový román.
Případ pro exorcistu i Modré stíny se odehrávají v Olomouci,
resp. v prvním případě i v blízkém Štěpánově. Neměl jsi obavu, že hanácké reálie nebudou
dostatečně exkluzivním prostředím pro čtenářské konzumenty žánru, nebo jsi naopak
cítil dosud neobjevený potencionál města, jež patří k utajeným
evropským architektonickým
klenotům?
Jak už jsem řekl, zprvu jsem vůbec
nepočítal s vydáním, takže jsem to,
do jaké míry bude pro čtenáře hanácké prostředí atraktivní či ne, vůbec neřešil. Potřeboval jsem hanáckou vesnici, a protože jsem nejlépe
znal Štěpánov, umístil jsem příběh
tam. Až následně se ukázalo, že hanácké prostředí je pro řadu čtenářů
originální, mj. i zejména díky tomu,
že v románu vesnické postavy mluví
hanácky. Co si budeme nalhávat, pro
některé čtenáře z Čech je Haná něco
jako Dálný Východ. Velkou radost mi
ovšem udělalo, když jsem se od několika čtenářů dozvěděl, že si po
přečtení románu udělali do Štěpánova výlet, protože si chtěli prohlédnout, kde se román odehrává. A že
zjistili, že jsem vesnici popsal přesně
a výstižně.
Hlásí se tvé detektivky rodem,
postupy či strukturou vyprávění
k britské vypravěčské tradici
spojené s tímto žánrem? Nebo jsi
na tuto vazbu vůbec při psaní
nemyslel?
Ano. Ale to není úplně vhodná otázka
pro autora. Já se o to snažím, otázkou je, jak se mi to daří. To musí posoudit jiní. Např. jeden recenzent
kdysi správně odhalil, že mé romány
jsou inspirovány městskými detektivkami typu Taggart, jiný recenzent
ovšem tvrdil, že píšu detektivky ryze
a typicky české.
Tematicky se v Modrých stínech
odvážně pohybuješ na tenkém
ledě soudobých politických
komplotů a ekonomických machinací. Jaké zaznamenáváš
reakce ať už od běžných čtenářů, nebo třeba i z prostředí
tvého zaměstnavatele, které není zvláště ve druhém případě
popsáno zrovna v růžových barvách?
Na tuto otázku je odpověď poněkud
komplikovanější: V prvé řadě jde
o to, jak čtenáři vůbec přijímají ten
typ detektivky, jakou představují Modré stíny. V moderní západní produkci je běžné, že detektivka se pohybuje na pomezí společenského románu, že na půdorysu žánrového
příběhu nabízí ostrou společenskou
kritiku a nebojí se pojmenovávat
aktuální problémy současnosti. A taky že hrdinové mají komplikovanější
a propracovanější psychologii
a osobní život, jenž se prolíná s jejich
životem pracovním. Takové jsem
chtěl mít Modré stíny. Ovšem řada
29
čtenářů tento typ detektivky nemá
ráda, pro ně je detektivka primárně
odpočinková četba a společenský
kontext a vůbec všechno, co nesouvisí s řešením záhady, berou jako
zdržování.
Z druhé strany mě na mnoha reakcích překvapuje, jak málo jsou někteří čtenáři schopni odlišovat mezi
realitou a fikcí. Nejde jen o tu tolik
diskutovanou politickou rovinu Modrých stínů, ale prostě o to, že se
mnozí čtenáři domnívají, že pokud
se příběh odehrává v reálném městě
a v reálných institucích, musí zákonitě zobrazovat skutečné lidi. To, že
někteří čtenáři tráví čas pátráním
a přemítáním, která postava představuje kterého reálného člověka, je
pro mě zcela nepochopitelné. Jako
autor jsem obviňován ze senzačnosti, popřípadě hanobení kdečeho
a kdekoho, ale podle mě tento typ
reakce spíš něco vypovídá o čtenářích, kteří se baví tím, že takové
významy v textu hledají.
Nakladatelství HOST připravuje
tvůj třetí román, z něhož přinášíme ukázku. O čem bude vyprávět?
To se u detektivek přece neříká! Jmenuje se Ještě není konec. Snažím se,
aby každý můj román byl žánrově
odlišný od těch předchozích, takže
Ještě není konec bude úplně jiný než
Případ pro exorcistu i Modré stíny.
Marie Výrová v něm bude vyšetřovat
25 let starou vraždu a velká část
děje se bude odehrávat v minulosti.
Víc ale neprozradím.
Ptal se Petr Hanuška
Ještě není konec
Úryvek z nové knihy Michala Sýkory
/…/ Babička Třebovická s kýmsi krátce promluvila přes plot sousedního
činžáku a pak se konečně vypravila
s Magdou a Zuzanou na nákup. Vrba filtrovala sluneční světlo, okna
zase zvuk. Z toho velkého sousedního domu šel podobný strach jako
z řeky. Po kusech z něj opadávala
omítka a z nezasklených sklepních
okýnek se i za největšího parna linul
chlad a vlhká zatuchlina. Jednou
s holkama podnikly na půdu toho
domu výpravu. Samozřejmě je vedla
Magda; Hance a Zuzaně se stahovaly půlky z představy, že je někdo
chytí, ale Magda se tetelila nadšením a vzrušením; pokaždé vedla
všechny jejich výpravy a babička jen
kroutila hlavou, když jí ošetřovala
rozbitá kolena. „Magdi, ty ses měla
narodit jako kluk,“ říkávala a namáčela vatu do peroxidu, který pak na
ráně syčel a bublal a Magda krabatila malý nos, ale nikdy nezabrečela.
Půdu ve velkých čtvercích ozařovaly
vikýře, ve slunečních paprscích se
vznášel prach, ale jinak obyvatelé
domu prostor udržovali čistý. Plochu půdy rozdělovaly krovní trámy
a mezi nimi si nájemníci vystavěli
laťkové kóje; slunná a suchá půda
nahrazovala sklep, v němž se kvůli
vlhkosti vzlínající tam z řeky nedalo
nic skladovat. Holky si prohlížely staré lyže, sáňky, police se zavařeninami, krabice, svázané balíky novin.
Magda s sebou přinesla křídu a za
tichého hihňání psala majitelům kójí
na laťky vzkazy…
SM — RD — Í — TI — NO —
HYZuzana se třásla smíchem, až kolem sebe rozvířila jemný prach.
KR — AD — EŠ — !
„A tady bydlí popelišnej dědek!“
ukázala Magda na kóji plnou dřeva.
„Kdo?“ zeptala se Zuzana.
„No ten Ládík, jak babičce a dědovi
pokácel ořech na zahradě…“
„A on je dědek?“ Zuzana je vážně
trochu natvrdlá, napadlo Hanku.
„Sem ho viděla hrabat se v popel-
nicích, to dělaj jen dědci, ne?“ opáčila logicky Magda. „Byl tam jenom
v trenýrkách, představte si to…“
Hanka se otřásla. Chlapi v trenýrkách se jí nikdy nelíbili. Jednou po
obědě seděl Petr na gauči v pokoji
jen v trenýrkách a hihňající se Magda
si všimla, že mu z nohavičky trenýrek vykukuje špička jeho přirození,
a pak to společně probíraly a Magda
se šklíbila a říkala, že mu lezlo péro.
Magda vůbec dokázala postřehnout
věci, kterých by si ani ona, ani Zuzana nikdy nevšimly, jenže Zuzana
byla fakt trdlo, u ní to nikoho nepřekvapilo. A ty nápady! Jednou večer třeba Magda z dědečkovy knihovny vyhrabala cestopisné knihy
Hanzelky a Zikmunda z šedesátých
let a na sépiových fotkách jim ukazovala nahaté černošky, mladé krasavice s obrovskými jehlanovitými
bradavkami, zasněné matky s děcky
u nalitých prsou, staré ženy s dlouhými vypitými ňadry. „Ty jóó, fůj,“
žasla Zuzana jako vždy. „Má babička
taky takový?“ zeptala se. „Néé, to
maj jenom černošky,“ listovala Magda dál knihou. „Když už nekojí děcka,
tak ty cecky používaj jako plácačku
na moskyty…“
„Co tam napíšeš?“ zeptala se Hana
Magdy přemýšlející před kójí
popelišného dědka.
„Napiš, ať si opere trenky,“ navrhla
Zuzana.
„Bože, ty seš děcko,“ vzdychla
Magda. „Musí to být krátký.“
„Tak mu tam napiš, že je popelišňák.“
„Ani neví, co to je.“
Pak se zasmála vlastnímu nápadu
a na laťky soustředěně vykroužila:
NE — ŽE — R — HO — V — NA
Hanka se na verandě znovu začetla.
Přišel večer. — Muž zelený
chodí venku po dvoře;
dvéře klínem zastrčeny,
matka s dcerou v komoře.
„„Neboj se, má drahá duše!
nic ti neuškodí v suše,
vrah jezerní nemá k tobě
žádné moci nahoře.““
Do reality ji vrátil táhlý skřípavý
zvuk, několik úderů a pak zase skřípot. Hanu okamžitě napadlo, že to
nejspíš probudí Lukáška, Draha se
bude zlobit a babička určitě poběží
k sousedům. Jenže babička tady
vlastně není… Dívka vyhlédla z okna
verandy a uviděla, jak po chodníku
k brance utíká Draha, ani si nevzala
tepláky, měla na sobě jen dlouhé
triko, levé chodidlo se vysmeklo
z pantofle, nechala ho být a vyběhla
na ulici s jednou nohou bosou. Vtom
Lukášek spustil, Draha zmizela Haně
ze zorného pole, a pak bylo ticho, jen
plačící mimino. Draha utíkala zpátky
a sklonila se ke kočárku, strčila hlavu za husté větvoví vrby a na Hanku
vykoukly její šedavé seprané gaťky.
Kdyby to viděla Magda, napadlo
Hanku, jistě by k tomu řekla něco
legračního a týden by se pak neoblíbené tetě posmívala. Ale pak se stal
zázrak - Draha se vysoukala zpod vr-
30
TEXTY
by viditelně udivená - Lukášek byl
asi natolik zmožený horkem a nočním bděním, že znovu utichl. Draha
stála pod okny verandy, Hana na ni
z výšky hleděla a musela dát Magdě
za pravdu, Draha byla vážně ošklivá,
rozcuchané zpocené vlasy, čelo samý beďar, okousané nehty. Draha se
poškrábala pod levým prsem, pak si
stáhla triko dolů k silným vápenatým
stehnům a odbelhala se pro ztracený
pantofel. Pak ještě jednou nakoukla
mezi větve, aby se ujistila, že ji nešálí žádný ze smyslů a její dítě
doopravdy - fakt - skutečně - nepláče. Hana odložila knihu a sledovala,
co se bude dít. Draha se vrátila do
domu. A Luky místo toho, aby rozpoutal další kolo akustického teroru,
prostě spal. Hana slyšela, jak v přízemí cvakly vchodové dveře, pak
klapot pantoflů na schodech. Babička by se už měla vrátit. Hana netrpělivě hleděla na branku. Ulice byla
pustá a za ní se olejovitě plahočila
Morava. Nikde ani živáčka, snad až
na rorýsy šikující se před odletem na
jih. Jak říká dědeček Třebovický,
rorýsci odlétají úplně první, protože
je čeká dlouhá cesta, a když zmizí,
nebe začne být smutné a konec prázdnin se neodvratně blíží.
Spodní větve vrby se pohnuly, ale ne
větrem, spíš jako by… Hanka zatajila
dech: pokrytý vrbovím, jakoby zahalený do listí, se na vteřinu dvě mezi
větvemi stoletého stromu objevila
postava z jejích nočních můr, těch,
které ji trápily, trápí a budou děsit až
do smrti, zelená figura, zelená odshora až dolů, vykoukl, jako by
v tom stromě bydlel, ne, na branku
se celou dobu dívala, on skutečně
vyšel ze stromu, rozhlédl se - a pak
pomalu zvedl hlavu - Hanku přepadla smrtelná úzkost… jestli ji uvidí,
přijde si pro ni - vodník… vodník, kterému tenkrát v rybníce unikla, před
kterým včera zachránila Lukyho - teď
ho přivolala - přivolaly ho s holkama,
jak si o něm pořád četly, jak četly
nahlas, šeptaly si, musela tam být
nějaká přivolávací formule, a teď je
tady. Hanka se zatajeným dechem
zalehla na lavici, snad ji nezahlédl,
snad ji nenašel, babičko, prosím tě,
vrať se, zašeptala, ale místo odpovědi se rozplakal Lukášek, pak hned
utichl, Hanka ani nedýchala, byla to
jen vteřina, pak znovu dětský pláč,
cosi zabzučelo, jakoby motor nebo
něco takového, ale všechny zvuky
tlumila okna verandy. Pak se ozvalo
kraťounké vzdálené hvízdnutí, uslyšela, jak pod ní Draha zaklapla dveře
od velkého pokoje, zaslechla pantofle na schodišti, pak Lukášek zase
utichl, dole bouchly dveře a znovu
ticho. Hanka opatrně vykoukla nad
spodní hranu okna, ale dolů neviděla, musela se mnohem víc nadzvednout. Kočárek stál na svém místě,
ten podivný přízrak byl pryč. Ne, jistě, žádní vodníci nejsou, to celé byla
jen nějaká fantazie, to má z toho, že
pořád čte toho Erbena, už tu knížku
nevezme do ruky, už toho strašení
bylo dost. Lukášek jen tak zakňoural,
už byl zticha, asi zase spal, Draha
k němu ani nešla. A co je hlavní,
babička se vrací domů, konečně ji
zahlédla, jak pomalu, s dvěma taška-
mi, jde podél sousedního plotu, zdála se jí ale nějaká smutná, aha, jde
bez Magdy, jasně, ta to vzala přes
bývalou zahradu, kde se chystá stavba rodinného domku, prolezla dírou v
plotě, a buď se dole baví s Drahou,
nebo - a to je víc pravděpodobné - se
plíží domem, aby na Hanku bafla.
Rozčilená Hana ze všeho nejvíc potřebovala společnost, ze všeho toho
strašení už nesnesla dál být sama,
vyskočila, dobelhala se na chodbu,
a opírajíc se o zábradlí, skákala po
jedné noze po schodech dolů.
Když se dostala do přízemí, zaslechla
křik, řev, jaký nikdy dřív neslyšela,
ale i tak rozeznala Zuzanin tenký hlásek. Hance zbývalo posledních pět
schodů na dolní podestu, pak ještě
tři čtyři metry k domovním dveřím,
po jedné doskákala na dvůr… Babička… něco se stalo babičce, ležela na
boku na dlažbě, lapala po dechu,
pravačkou se držela kdesi pod levým
ramenem, jako by ji tam někdo uhodil, tvář zkřivenou bolestí, jenže Zuzana si jí nevšímala, jen pořád křičela, ale dívala se na druhou stranu.
U díry v provizorním plotě, který
všem domácím setrvale připomínal,
že zahrada už k domu nepatří, Hana
uviděla Magdu, ve tváři šok a překvapení, až to Hanu zaskočilo, že je
Magda takových emocí schopná,
a i ona hleděla stejným směrem jako
Zuzana. Hana se otočila a na prahu
kůlny, kde se skladovalo harampádí
a kde nebavilo šmejdit ani Magdu,
seděla na zemi Draha, bosá, pantofle
se válely po dvoře a značily cestu,
kudy šla, celé triko polité čímsi tma-
vým a v náručí k sobě tiskla Lukáška,
ale jaksi divně, chlapec zase neplakal, ale nohy měl šikmo vytočené bokem, Draha se tupě dívala před
sebe, bílé chlupaté nohy natažené
do dvo-ra, skvrna na triku se stále
zvětšo-vala. Hanku napadlo, proč
vlastně Lukášek nepláče, když ho k
sobě Draha tak divně tiskne, když
vtom matka povolila sevření,
Lukášek jí klesl do klína, cosi sjelo
na dlažbu dvora a Hanka to konečně
uviděla, konečně uviděla, proč Zuzana křičí, proč dítě nepláče a proč si
nikdo nevšímá babičky, a došlo jí, že
před-tím se jí to nezdálo, že to nebyl
žádný přelud, že on tady doopravdy
byl, že ony toho vodníka doopravdy
přivolaly, protože si pro ně přišel,
a když se k nim nedostal, tak aspoň
Lukáškovi udělal to, co vodníci miminům dělávají, protože o tom, co
teď Hana viděla, si už přes týden
četly a Magda se tomu smála… Hana
viděla Lukáškovy nožky v matčině
klíně, plínu, tělíčko v košilce, která
ztmavla úplně stejně jako matčino
triko, viděla bezvládné ručky, a pak
už nic, protože to, co mělo následovat, leželo na dvoře vedle stehna
Drahy Třebovické, a Hance naskočilo, co si společně přes týden četly
a co ona už uměla nazpaměť:
Dvě věci tu v krvi leží mráz po těle hrůzou běží:
dětská hlava bez tělíčka
a tělíčko bez hlavy.
Tomáš Gabriel
Tomáš Gabriel (nar. 1983) je básník
a esejista. Studoval na Fakultě Humanitních studií UK, pracuje jako
softwarový analytik. Jeho básnická
prvotina Tak černý kůň tak pozdě
v noci (2012) byla nominována na
Cenu Jiřího Ortena. Své básně a kritiky publikuje v literárním tisku a na
svém blogu pozdevnoci.blogspot.cz.
Věnuje se překladům poezie Johna
Ashberyho. V roce 2015 byl editorem
antologie Nejlepší české básně.
vážné, hranice mezi veselostí a šílenou „vážností“ je nejasná. Odlehčené pasáže kontrastují s přesycenými, patos sousedí s ironií. Zároveň
tento svůj přístup nenabízí jako jedinou možnost tvorby a rozumění.
Znova a znova usazuje svůj styl,
zahušťuje svoji výpověď, zintenzivňuje práci s obrazem, jako by se bál
tolik zrádné snadnosti a rozmáchlosti lyrického psaní. Je to svérázná,
svého druhu „don quijotovská“ reakce na neduhy současné poezie.
Ukázka z výše jmenované sbírky
Udělají tu
Za chvíli budu sedět, ale
možná jsem raději již seděl
před rodným domem, který jsme
odprodali.
Udělají tu jatka
v klučičím pokojíčku, ten bude prasečí modlitebnou
v kuchyni, ta bude místností s háky
na chodbě, kde se převlékaly návštěvy
- z nás to padalo po pokojích tam bude prázdno s kanálkem na
krev.
Když už tam nesmím jít (řeknou mi
zedníci)
vylezu alespoň na vrata: ruce na
mříž
špičku na květinu, nohu na vyviklanou kliku
zuby na závoru a rozkrok
vyšvihnout nad zdobné kování!
Nová sbírka mladého autora Tomáše Gabriela Obvyklé hrdinství
rozrušuje stereotypy současné
poezie
Už název sbírky zachycuje protiklad.
Pokud hrdinství nazveme “obvyklým”, zařazujeme ho do času, zbavujeme jej kouzla, navíc z něj děláme
něco rutinního. Ale neměli bychom
být „hrdiny“ zcela samozřejmě? Je to
jen jiné vyjádření protikladu romantiky a realismu. Gabriel ve své sbírce
zprvu napodobuje dynamiku mluveného slova. Humorný tón žene jeho
hru (situace a příběhy) kupředu, ale
co se lehce říká, může být i docela
Chodit tam častěji
Jožkovi
Mám já to štěstí:
Phil Collins přijde
pojízdná prodejna
z rozhlasu zpívá.
Na chvíli tvůj, svěží vzduch
trvá lesu věčnost. Vždy podle rady:
obejmi strom, vyber si takový
který neobejmeš. Vesnice z paměti
mizí, není ji přes stromy vidět.
Ani tvůj strom není vidět
z takové blízkosti.
Vyplaší tě až srnka
nebyl to kanec, sci-fi:
srdce ti přestane tlouci
až někdy někde v budoucnosti
+++
Opouštíme kraj, který jsme pomilovali
čarokrásné kopce, připomínající
prsíčka našich dívek
brzy jim o tom povíme.
Je zcela zásadní
rozdíl mezi stanicí a zastávkou.
Zastávka je stanicí bez výpravy
je tam jen cedule a pak už nic.
Zámostí nad Vltavou?
Jak to, co je za mostem
může být zároveň
nad Vltavou?
Stačila chvíle poslechu a
myšlenky, které mi nedělaly dobře
pohltila má duše. Bylo to anglo-americky příjemné
jakoby všechna ta smrt byla jenom
mou blízkou
ale již vzdalující se budoucností.
Připravil Stanislav Denk
RECENZE
31
Emma jako odraz stavu Moravského divadla
Olomoucká činohra se v loňském
roce rozhodla jako vůbec první
v republice převést světoznámý
román Emma od Jane Austenové do
divadelní podoby. Vycházela přitom
z dramatizace textu Markéty Machačíkové, režie se ujal (dle svých
slov anglofil) Šimon Dominik.
Scéna, kterou vytvořil Karel Čapek,
diváka ohromí svou jednoduchostí
a přitom univerzálností. Jedná se
totiž o různé obrazce poskládané do
svahu a potažené květinovým
vzorem. Bloky tak mohou substituovat živý plot, rozkvetlou zahradu či jídelní stůl. První dojem
tedy vskutku dobrý. Znalci knižní
předlohy i filmových nebo seri-
álových zpracování však již z prvních vět pronesených Emmou v podání Lenky Kočišové zapochybují,
zda je tato hra skutečně adaptací
Emmy Jane Austenové. Emma na
pódiu totiž hned v úvodu představuje ostatní členy společnosti způsobem hodným rubriky bulvárních
novin. Vypichuje záporné vlastnosti
a vysmívá se těm kladným. Bohužel
tento rys klepny provází Emmu po
celou dobu, rozmělňuje se až v závěrečných kajícných minutách, ve
kterých se hlavní ženská postava
zaměřuje na vlastní chyby. Zde
shledávám, dle mého, zásadní
rozpor mezi dramatizací a předlohou. Románová Emma je jistě
poněkud sebestředná, místy naivní.
Je jí zatěžko být srovnávána s vrstevnicí, dokonalou Jane Fairfaxovou, ale málokdy je pomlouvačná,
natož zlá. Jedinou výjimkou je klíčový moment, ve kterém zesměšní
slabomyslnou paní Batesovou, aby
byla posléze pokárána panem
Knightleyem, věrným přítelem a
tajným obdivovatelem, na jehož
názoru jí opravdu záleží, a díky němu byla dovedena k potřebné sebereflexi. Rovněž afektovaná
Kočišová s místy nejistou výslovností v sebekritickém závěru trochu
„ubere“, ale vzhledem k přehrávání
role je to stále málo. Od distingované dámy 19. století tuto Emmu
dělí více než 200 let.
Její věrohodnosti nepřidávají ani
kostýmy, jejichž volba je pro znalce
Austenové rovněž záhadou. Dobové kostýmy nosí pouze herci bez
mluveného textu. Všechny šaty
Emmy připomínají barvami hýřící
povlečení z postýlek Husákových
dětí. V cirkusové maringotce by je
člověk očekával, v romantické komedii nikoli.
Nelze nezmínit rovněž výběr scén
vybraných pro dramatizaci románu.
Zejména v první polovině předsta-
vení má divák pocit, že sleduje nijak
spolu nesouvisející scénky, ve kterých protagonisté tvoří jakési
panoptikum. Do druhé půle inscenace byl zařazen ples, kde se herci
v předváděných tancích nejvíce
přiblížili době, jakou má hra představovat (zřejmě zásluhou tanečních lekcí od společnosti Jane
Austen Brno). Nicméně místo, aby
tanec Emmy a pana Knightleyho
umně posunul jejich rozvíjející se
vztah o úroveň výše, vyvolávalo
poskakování herců u diváků spíše
smích, a co je horší – i u herců samotných. Ironie a satira typická pro
Jane Austenovou se vytrácí pod
silou parodie a frašky. K té přispívá
i (dle slov režiséra) situační humor
v podobě oživlých zvířat farmáře
Martina. Po scéně tak pobíhá veverka honěná psem, dva psi, liška
honěná psem, skákající králíci, jejichž úkolem údajně bylo odlehčit
text.
Zpětně se tedy vracím k úvodní
myšlence, že z předlohy Jane Austenové mnoho nezbylo. Hra se nemůže opřít o kvalitní dramatizaci
a ani herecké výkony jí na přitažlivosti nedodají. Frank Churchill
Jana Ťoupalíka by se směle uplatnil
v nějakém varieté. Z původního
podlézavého, vypočítavého a ambiciózního faráře Eltona se stal v podání Romana Vencla spíše úlisný
hňup, navíc opět nad nutný rámec
hry obohacený o psa Jidáše. Vladimíra Včelná a její paní Westonová
nedostala téměř žádný prostor ke
hraní, musela se v pozadí spokojit
s předstíranými diskuzemi s manželem. Takřka kabaretní verzi
Emmy alespoň ukotvuje vynikající
přirozený Petr Kubes coby elegantní
pan Knightley. Rovněž u Ivany Plíhalové platí, že přirozené herecké
nadání nezastíní ani režisérské manévry. Její paní Batesová je skutečně uvěřitelnou postavou. Dle ro-
mánových kritérií by obstála i Věra
Veselská coby výstřední, hubatá,
domýšlivá paní Eltonová.
Otázkou tedy zůstává, komu je tato
romantická komedie, která je na
scéně Moravského divadla spíše
lehkým zábavným kusem, určena.
Studentům, kteří jsou lákáni na
výhodné předplatné, vinou odlehčeného textu asi ne. Znalce díla
Jane Austenové pak spíše urazí.
Senioři na uvedení hry 6. března
částečně spali, částečně opouštěli
sál předčasně a částečně vlažně
tleskali necelé dvě děkovačky. Odpověď zřejmě nenašlo ani vedení divadla, neboť inscenace bude
v květnu po roce od uvedení stažena.
V širším kontextu vnímám inscenaci Emma jako celkový odraz současného stavu Moravského divadla.
Na první pohled nádherná budova
(divadlo), zajímavě řešená scéna
(Emma) a luxus (toalety). Na pohled
druhý snaha zavděčit se širokému
publiku nenáročným zpracováním
bez větších ambicí, pevných cílů
a selského rozumu.
Článek byl zpracován s přihlédnutím k textu o koncepci Moravského
divadla otištěnému v Divadelních
novinách 15. listopadu 2015 autora
Petra Dvořáka s názvem Hlavně
nevyčnívat! (http://www.divadelninoviny.cz/hlavne-nevycnivat)
Dovolím si nad rámec recenze podotknout, že můj rozpačitý dojem
z návštěvy divadelní budovy umocňuje poněkud úsměvná, leč nepovedená rekonstrukce dámských
toalet, které jsou kompletně vyrobené z mléčného skla, a návštěvnice tak obohacují o zážitek na pomezí nevkusu a vulgarity.
Kamila Grmolenská
Trabantem do posledního dechu
Znáte je určitě všichni. Jsou bakelitoví, jsou žlutí
a nezničitelní. Jejich tempo je vražedně pomalé, ale
už objeli skoro celý svět.
Před čtrnácti dny nás rodiče vzali do kina na premiéru filmu Dana Přibáně Trabantem do posledního dechu.
S těmito východoněmeckými auty už projeli Afriku,
Jižní Ameriku, byli na konci světa a teď nám chtěli
představit svou cestu z Austrálie do Bangkoku tou
delší, ale za to horší cestou.
Je to příběh o několika lidech, dvou trabantech,
maluchovi a dvou motorkách.
Cesta to nebyla vůbec lehká, ale nakonec se do
Bangkoku i přes všechny problémy a spoustu pádů
všichni ve zdraví dostali. Tedy až na trabanty.
Proč?
Na tuto otázku dostanete odpověď, když se na film
sami vypravíte do nějakého kina nebo si na něj
počkáte do televize.
Pro nás to bylo zajímavé, viděli jsme kus světa,
který se nám líbil, stejně jako v ostatních trabantích dílech.
Pro některé účastníky trabantí expedice je však
nejkrásnějším místem na světě Banská Bystrica.
Eliška a Lukáš Peňaškovi
32
RECENZE, HISTORIE
Rodinný film
Název druhého filmu slovinského režiséra a scénáristy Olma Omerzua
(debutoval v roce 2012 snímkem
Příliš mladá noc) v sobě skrývá jistou
dávku ironie. Jeho Rodinný film není
úplně tím, co bychom od žánru rodinného filmu očekávali. Tedy něco
oddechového, u čeho můžeme vypnout a vzít na něj i své malé děti.
Zápletka filmu je jednoduchá. Rodiče Irena (Vanda Hybnerová) a Igor
(Karel Roden) se vydávají společně
se svým psem na dobrodružnou plavbu jachtou po oceánu a nechají doma své dvě dospívající děti. Starší
dcera Anna (Jenovéfa Boková) si domů nastěhuje kamarádku Kristýnu
(Eliška Křenková) a patnáctiletý Erik
(Daniel Kadlec) zase svého kamaráda. Životem znuděná Kristýna zaměří svou zvrácenou pozornost na
Erika, na němž za nevědomého přihlížení sestry páchá citové i sexuální
násilí. Hipísáckou „idylku“ teenagerům překazí Annin a Erikův strýc
(Martin Pechlát) poté, co vyjde najevo, že Erik nechodí do školy. Jím nastolený klid záhy vystřídá skutečná
(rodiče se přestanou ozývat) a následně i vztahová bouře.
Trailer filmu Omerzu koncipuje jako
několik malých filmů v jednom, kdy
každá z postav prožívá svůj příběh,
svůj malý zlomový film. Igor s Irenou
se souhrou tragických nehod dozvídají pravdu o svém vztahu, Anna poprvé ve svém životě zažívá pocit
zodpovědnosti za druhé, Erik pak
hořké prozření z nešťastné lásky.
Svým bolestným příběhem pak prochází i pes Otto, který coby trosečník
bojuje o svůj život na neznámém
ostrově.
Atmosféru filmu Omerzu buduje
dlouhými scénami, jež přerušuje
v okamžiku, kdy očekáváme nějakou
kolizi či další rozehrání situace. Ve filmu je tak mnoho nedořečeného a je
na divákovi, jak si konkrétní motiv
pro sebe definuje a jaký postoj k němu zaujme. Z takto nastavené koncepce bohužel vybočuje předvídatelnost jedné z klíčových zápletek.
Své postavy Omerzu nesoudí, nahlíží na ně prizmatem rodinného psychoterapeuta, který problémy rozkrývá, ale jejich pojmenování a řešení nechává na klientech.
Režisér vede herce k extrémně střízlivému projevu bez známek větších
emočních hnutí. Tragické kotrmelce
hrdinové přijímají s pragmatickou
odevzdaností. Úspornost v hereckém projevu podtržená chladnou
krásou středostavovského bytu
Kubínových kontrastuje s fatální závažností prožívaných událostí. Kamera snímá dění v tlumených barvách a dlouze koncipovaných záběrech. Pražské stojaté vody v poslední třetině filmu střídá tropická bouře,
s níž se potýká psí hrdina. „Herecký“
výkon všech jeho představitelů bezesporu vyžadoval velkou dávku
trpělivosti a režijního umu. Přesto
mně divácky vděčný střet domácího
mazlíčka s přírodním živlem zaváněl
zdlouhavou ilustrativností cestopisných seriálů.
Navzdory tvůrcem záměrně budované nejednoznačnosti v charakterech i ději, jež může některé diváky
dráždit, se mu věrně povedlo zachytit rodinnou nefunkčnost, kterou vinou zaběhnutých vztahových stereotypů nejsme schopni či ochotni
vnímat.
Andrea Thunová
ARCHEOLOGICKÁ ZAJÍMAVOST
Nejstarší jeskynní malby na světě
Jeskyně ve Španělsku a v Indonésii
ukrývají doposud nejstarší objevené
jeskynní malby na světě. Nástěnné
malby v jeskyni El Castillo v severním Španělsku a v jeskyni na ostrově
Sulawesi v Indonésii jsou známé již
delší dobu. Teprve nedávno však bylo díky nové datovací metodě překvapivě zjištěno, že jsou o mnoho
tisíc let starší, než doposud vědci
předpokládali. Nová metoda umožňuje datovat tenké minerální vrstvičky (cca 10 mm) pokrývající malby.
Minerální vrstvičky obsahují stopy
izotopu uranu, jehož
změřením je možné stanovit dobu,
kdy sem voda tyto usazeniny přinesla.
Ve španělské jeskyni mezi nejstarší,
40 800 let staré malby patří červený
kruh a obrys lidské ruky. V Indonésii
ze stejného období pochází vyobrazení dvou zvířat a také otisky lidské
ruky. Jejich tvůrci na ně použili hematit. Jejich stáří bylo stanoveno na
39.900 let. Zajímavé je nejen obdobné datování maleb, ale i jejich značná podobnost i barevnost.
Tento objev je převratný také v jiném
směru. Doposud se mělo za to, že
lidský druh se začal věnovat umění,
až opustil Afriku a přišel do Evropy.
Ovšem malby z Indonésie přináší důkaz, že lidé tvořili v Asii ve stejné
době a podobné motivy jako jejich
evropští příbuzní. Podobnost maleb
tak hovoří pro to, že lidé si umělecké postupy vyvinuli patrně ještě
v Africe před 70 tisíci lety a přinesli si
je pak sebou na evropský a asijský
kontinent.
Vendula Vránová
Španělská jeskyně El Casillo - pravěké nástěnné mlaby.
BŘEZNOVÝ KAPSÁŘ
V Muzeu Severního Brabantska,
které leží v nizozemském ,s-Hertogenboschi, probíhá „výstava
století“ mistra středověké malby
Hieronyma Bosche (přibl. 14501516). Vystaveno je kolem padesáti obrazů a kreseb z pětadvaceti sbírek z deseti zemí světa.
Jde o nejucelenější sbírku z jeho
díla. Vizuálně fascinující, ale bez
odborných kunsthistorických komentářů těžko rozklíčovatelná
tvorba.
Hlavní město Rakouska Vídeň posedmé získalo označení nejpříjemnější město světa. Znám u nás
hezčí místa k životu…
Vídeň
V sobotu 12. března zemřel pan
Miroslav Spáčil, farář Církve československé husitské, který působil v týneckém sboru a psal do
našich listů hluboká zamyšlení
nad texty Písma. Ačkoliv plul na
jiné lodi, směřoval a doplul tento
nesmírně vzdělaný a moudrý muž
do stejného přístavu.
V neděli 13. března celebroval
arcibiskup Jan Graubner v chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve
Velkém Týnci slavnostní mši, v jejímž rámci proběhla vzpomínka
na 150 let od narození týneckého
rodáka a olomouckého arcibiskupa Leopolda Prečana (8. 3. 1866 –
2. 3. 1947). V souvislosti s výkladem textů Písma čtených o páté
neděli postní otec arcibiskup inspirativně hovořil hlavně o milosti (umění, schopnosti, daru) odpuštění. Lze s ním souhlasit, že
je to jeden z nejobtížnějších úkonů v mezilidských vztazích!
Fotbalisté Sigmy Olomouc v tentýž den prohráli s pražskou Spartou 0:2. I přes dobrý výkon, resp.
částečně vinou neodpískané
„božské“ ruky soupeřova záložníka Váchy na vlastní brankové
čáře opět nezískali ani bod. Druhá liga nás zřejmě nemine. Kromě trápení s beznadějným postavením našeho mužstva jsem se
styděl za lidskou ubohost a buranství hostujících „fanoušků“.
Nadávka Jude Slavia! patřila
k těm „slušnějším“. Bože, do koho jsi to duši také vložil!
Snaž se dosáhnout co nejvyššího
stupně dokonalosti, protože tak,
jak umřeš, zůstaneš po celou věčnost. /sv. Maxmilián Maria Kolbe –
citát 11. týdne v Katolickém kalendáři/
věříme, že se v jejím voze někdy
ve svém životě projedeme…
Studio Trnka mě v krátkém emailu informovalo, že opět naskladnilo Karafiátovy a Trnkovy knižní
Broučky. No konečně mohu v klidu spát! Myslím to upřímně.
Miluji je!
Ve čtvrtek 24. března přepisovali
fotbalisté Sparty Praha své dějiny, neboť porazili Lazio Řím na
jeho půdě 3:0! Nic nového však
nenapsali jejich fanoušci. Někteří
z nich byli policií obviněni z narušení veřejného pořádku, neboť
počůrali žebračku na jedné římské ulici.
V pátečním EGU, příloze Hospodářských novin, vede vtipný
a otevřený rozhovor novinářka
Irena Jirků s třiadevadesátiletým
francouzským šansoniérem arménského původu Charlesem
Aznavourem, který 6. dubna poprvé vystoupí v Praze. Díky několika SMS jsme s Irenou zavzpomínali na časy, kdy jsme padali
únavou z traktorové vlečky na
chmelové brigádě v nedalekých
Suchonicích, a domluvili se, že
nám slavná novinářka občas přispěje do našich listů.
Olomoučtí hokejisté večer dohráli poslední zápas letošní sezóny.
Ve čtvrtfinále play off nestačili na
Plzeň a sérii ukončili v poměru
1:4. Ale i tak je to fascinující
úspěch, když si uvědomíme, že
byli na začátku sezóny pasováni
na nejslabší tým soutěže.
V den, kdy naši reprezentační
fotbalisté opět nezvládli přátelský zápas a prohráli se Skotskem
0:1, zemřel nejlepší holandský
fotbalista historie Johann Cruyff
(25. 4. 1947 – 24. 3. 2016). Vidím
to jako dnes, když na mistrovství
světa v Německu v roce 1974
Oranjes svým totálním fotbalem
zbourali všechno, co jim stálo
v cestě. Tedy kromě domácích
buldoků, s nimiž prohráli ve finále rozdílovou brankou Gerda Müllera 1:2.
Johan Cruyff
Charles Aznavour
V ruském Rostově na Donu havarovalo letadlo společnosti FlyDubai vracející se z Dubaje. Tentokrát za tragédii nemohou teroristé, ale špatné klimatické podmínky.
Ve věku 79 let zemřel filmový režisér Jan Němec, souputník Nové
vlny české filmové kinematografie 60. let minulého století.
Z jeho nejslavnějších filmů jmenujme Démanty noci, O slavnosti
a hostech, Mučedníci lásky. Nedávno vrátil Miloši Zemanovi na
protest státní vyznamenání, které mu svého času udělil Václav
Havel. Důvodem jsou někteří pro
něj nepřijatelní jedinci, které
současný prezident oceňuje stejným metálem.
Začali jsme s údržbou zámecké
budovy. Vyměníme starý kabát
za nový, samozřejmě ve stejných
barvách. A krok po kroku budeme
zámecké zdivo odvlhčovat. Některé spoluobčany trápí otázka:
Proč to děláte, když o ten barák
přijdete?! Opravdu? On si ho někdo odveze???
Z jarního slunečného pondělí čtrnáctého března jsme se k ránu na
patnáctého probouzeli zpět do
bílé zimy. Při pohledu na historické fotografie z našich národních dějin se mi zdá, že ten den to
má snad nadobro zakódován ve
svých genech.
Slavná automobilka Rolls-Royce
oslavila ve stejný den 110. narozeniny! Gratulujeme a chabě
risté z tzv. Islámského státu na
letiště a metro v Bruselu. Zabili
37 lidí, 120 jich zranili. Belgie
vyhlásila mimořádný stav, u nás
byla zvýšena ostraha veřejných
dopravních uzlů. S lítostí vzpomínám na smrt bezbranných lidí…
Bože, přijmi je do své náruče!
Zámek Velký Týnec
V úterý 22. března zaútočili tero-
Letošní Velikonoce byly, pokud se
týká počasí, zlomové. Zatímco
únor se v „nadnormálních“ teplotách překonával, březen nám zalézal svou sirovinou za nehty.
O Zeleném čtvrtku se teploty šplhaly nad desítku, na Vzkříšení bylo až 14 stupňů. Na velikonoční
pondělí od dva až tři stupně více.
K nejprodávanějším cédéčkům
měsíce patří reedice elpíček Jiřího Schellingera a Františka Ringo Čecha hrrr na ně… nám se
líbí…, která vyšla jako zázrakem
uprostřed normalizace. Někde
kolem osmdesátého roku jsem
jako čerstvý gymnazista navštívil
jejich improvizovaný koncert na
tehdejším Spartakiádním stadiónu v Olomouci. Coby chlapec vychovaný krotkou televizní zábavou včele s Kájou (Mistře, promiňte!) jsem byl poněkud šokován divočinou, kterou hoši vskutku nešetřili. Co to bylo ale v porovnání s hudebním životem za
oceánem, k němuž se vrací aktuálně vysílaný seriál Vinyl Martina
Scorseseho, Micka Jaggera a Terence Wintera?!
Z 26. na 27. března jsme opět posunuli hodinky o jednu hodinu dopředu na tzv. letní čas. Prvním,
koho to napadlo, byl novozélandský entomolog a astronom George Hudson (1867-1946). V projevu předneseném ve Wellingtonské filosofické společnosti v roce
1895 navrhoval posun dokonce
o dvě hodiny. Důvodem bylo mj.
také to, že v civilu vykonával povolání poštovního úředníka a potřeboval vyšetřit nějaký ten čas
na chytání brouků. Neuspěl. Skutečným otcem letního času se tak
stal britský stavitel William
Willet (1856-1915). V roce 1907
vydal pamflet nazvaný The
Waste of Daylight (Plýtvání denním časem). Zavedením letního
času by podle jeho názoru každý
Brit ušetřil ročně šilink a devět
pencí, Británie by si tak přišla na
2 546 834 liber za rok, což bylo
tenkrát safra hodně peněz. Jeho
návrh neprošel, a tak poprvé
zavedli letní čas až Němci od
30. dubna 2016. Úsporná válečná
praxe se vrátila i ve druhém
světovém konfliktu, resp. zůstala
i v poválečných mírových podmínkách. Který z politiků dostane
rozum a získá mandát na zrušení
tohoto nesmyslu?!
Během Velikonoc jsem uskutečnil
inspekční cestu po místech, kam
letos v září zamíří se svou expedicí mikroregion Království. Výstup na horu Říp byl fyzicky náročný. Románskou rotundu svatého Jiří by měl ale vidět každý
Čech. Výhled nulový, rotunda podrápaná ze všech stran desítkami nápisů, chatka s občerstvením typicky socialistická a suché
záchodky nepoužitelné. Prostě národní ostuda!
Rotunda sv. Jiří na Řípu
Liblický i mělnický zámek, hrad
Kokořín, Městské lázně Mšeno
naopak úžasně krásné! Vesnice
a komunikace Středočeského
kraje však převážně zanedbané,
nevzhledné, resp. plné děr.
Opravdu se nemáme v naší vesničce střediskové vůbec zač
stydět!!!
Labe pod Mělníkem
Vstup do hradu Kokořín
O velikonočním pondělí přiletěl
poprvé do Prahy čínský prezident. Ten náš si přeje, abychom
byli pro Čínu branou do Evropské
unie. Inu, ekonomika vždy převálcuje vše ostatní. Lidská práva
sem, jejich porušování tam, pod
vidinou investic nám je to všechno jedno! Upřímně, chovají se
Němci, Francouzi či Britové
jinak?
31. března přesně před 115 lety
měla v Národním divadle v Praze
premiéru opera Antonína Dvořáka Rusalka.
Petr Hanuška
34
KOMIKS, DĚJINY A SOUČASNOST, ZPRÁVY
KOMIKS
Zlá ovce
DĚJINY
A SOUČASNOST
Dubnové číslo Dějin a současností...
Tip na výstavu
Olomoucká obrazárna IV
- pohled na malířské umění 19. století trochu jinak
V olomouckém Arcidiecézním muzeu v současnosti probíhá výstava,
která má velký potenciál zaujmout
každého příznivce umění. Většina
výstav je soustředěna na ty nejvýznačnější kusy namalované malíři
zvučných jmen. Tato výstava je trochu jiná. Zvučná jména zde najdete
také, např. Vojtěch Hynais, Václav
Brožík či Josef Čapek, ale jinak výstava nabízí zajímavý průřez malířstvím 19. století s širokým výběrem
témat a námětů i druhů malby. Můžete si zde udělat obraz o velké různorodosti malířství, což odborníky
jistě nepřekvapí, ale pro mě to bylo
zajímavé zjištění a výstava mě velmi
zaujala.
Výstava představuje reprezentativní
výběr ze zajímavé kolekce děl českých i evropských malířů z olomouckých sbírek Arcidiecézního muzea,
Muzea umění a velké soukromé sbírky deponované v tomtéž muzeu. Ve
čtyřech decentně nasvícených místnostech jsou k vidění krajiny, zátiší,
alegorické obrazy či náboženská témata. Díky této rozmanitosti si mezi
vystavovanými obrazy může každý
najít své favority. Mě na výstavě
upoutalo několik obrazů. Například
dramatický obraz od Václava Brožíka - Smrt sv. Irie, letní atmosférou
a expresivní barevností prosluněný
obraz Antonína Slavíčka V zahradě či
Portrét dívky a Portrét chlapce od
Vojtěcha Hynaise, u kterých jsem
nevěděla, zda sleduji já je nebo oni
mě, tak živě zobrazený chlapec i dívka působí. Líbila se mi také nejstarší
známá malba mého oblíbeného Josefa Čapka - Břízy, má ještě secesní
nádech a je tak na hony vzdálena
jeho nejznámějším dílům z 20. a 30.
let 20. století. Josef Čapek tento
obraz vytvořil jako sedmnáctiletý během prázdninového pobytu
v Hranicích.
Olomoucká obrazárna IV: 25. února 25. září 2016. Arcidiecézní muzeum
Olomouc. Otevírací doba: denně kromě pondělí, 10 - 18 hodin. Vstupné
do celého objektu: 70,- Kč, v neděli
vstup volný.
Vendula Vránová
Antonín Slavíček - V zahradě
„Karel IV. považoval sám sebe za
vyvoleného ke vládě a uměl o tom
přesvědčit i ostatní. Byl mistrem
sebeprezentace a svou výjimečnost
dokázal zdůraznit mnoha způsoby, ať
texty, architekturou, rituály, ikonografií nebo prezentací ostatků svatých,
které s velkým zaujetím shromažďoval.
Karlovo charisma vládce vyvýšeného
nad ostatní smrtelníky a předurčeného
ke vládě podtrhávala vylíčení vidění
a zázraků, kterých měl být aktivním
účastníkem. Skutečnost, že byl vyvolen od Boha k velkým činům, ilustrovala i díla sepsaná na Karlově dvoře.
Jan Marignola, jehož Kronika Čechů
odhaluje mnohé z rétoriky a ospravedlňování legitimity Karlovy moci, vylíčil
například zázrak s prstem svatého Mikuláše, jehož byl císař přímým účastníkem. Jak kronikář píše, císař Karel,
přitahován zbožnou úctou k sv. Mikuláši přišel s velkou skupinou do kláštera svatého Františka a v přítomnosti
početného davu vlastním nožíkem odřízl maso prstu hned však z prstu vytryskla krvavá tekutina a na obou stra-
nách nožíku zůstala červeň od krve.
Kronikář vypráví, že poté následoval
zázrak, kdy pražský arcibiskup Arnošt
z Pardubic přiložil oba články k sobě
a tyto ihned srostly. Dále Marignola
dodal, že Karel dal vymalovat celou
scénu na stěnu paláce karlštejnského
hradu k věčnému připomenutí zázraku. Další částečkou do obrazu Karlovy
vyvolenosti byla jeho vidění a vnuknutí, mnohdy mu dávající nahlédnout
i složitých teologických konceptů. Karel s myšlenkou vlastní předurčenosti
pracoval ve svém životopise Vita Caroli, kde velkou roli hrály právě sny a zázračné zásahy světců: svaté Kateřiny,
svatého Augustina a Panny Marie….“
Tak píše historička Pavlína Cermanová
ve svém článku „Proroctví, sny a zázraky. Reprezentace Karlovy vyvolenosti
ke vládě“ v tematickém bloku dubnového ĎaSu o Karlu IV., v němž se i ostatní články na osobnost tohoto panovníka zaměřují.
Dubnové číslo očekávejte 18. dubna.
Iveta Coufalová
Historický kalendář
1. dubna 1441 – zemřela Blanka Navarrská, sicilská a navarrská královna
(* 1385)
2. dubna 1981 – v Praze na Pankráci otevřen Palác kultury,
dnešní Kongresové centrum Praha
3. dubna 1876 – narodil se Tomáš Baťa, český podnikatel
(† 12. července 1932)
4. dubna 1991 – zemřel Max Frisch, švýcarský spisovatel (* 15. května 1911)
5. dubna 1881 – narodil se Noe Ramišvili, gruzínský politik a první premiér
Gruzie († 7. prosince 1930)
6. dubna 1971 – zemřel Igor Fjodorovič Stravinskij, ruský hudební skladatel
(* 17. června 1882)
7. dubna 1651 – zemřel Lennart Torstenson, švédský vojevůdce
(* 17. srpna 1603)
8. dubna 1861 – v Rakousko-Uhersku vydán protestantský patent:
zrovnoprávnění protestantů v habsburské monarchii
9. dubna 1241 – slezští a malopolští rytíři se utkali s mongolským vojskem
v bitvě u Lehnice
10. dubna 1741 – Marie Terezie po porážce rakouských vojsk v bitvě u Molvic
na Odře ztratila větší část Slezska
11. dubna 1611 – narodil se Karel Eusebius z Lichtenštejna, hlava rodu
Lichtenštejnů v letech 1627–1684 († 5. dubna 1684)
12. dubna 1961 – Jurij Alexejevič Gagarin jako první obletěl zeměkouli
(let trval 108 minut)
13. dubna 1906 – narodil se Samuel Beckett, irský dramatik
(† 22. prosince 1989)
14. dubna 1556 – zahájení činnosti jezuitů v českých zemích
15. dubna 1861 – začala americká občanská válka (válka Severu proti Jihu)
16. dubna 1896 – narodil se Tristan Tzara, francouzský básník, zakladatel
dadaismu († 27. prosince 1963)
17. dubna 1826 – narodil se Vojtěch Náprstek, vlastenec, národopisec
a mecenáš († 2. září 1894)
18. dubna 1966 – československý film Obchod na korze získal Oskara jako
nejlepší neanglicky mluvený film roku 1965
19. dubna 1881 – zemřel Benjamin Disraeli, britský státník, premiér
a spisovatel (* 21. prosince 1804)
20. dubna 1871 – narodil se Josef Jerie, český gynekolog († 1. dubna 1951)
21. dubna 1816 – narodila se Charlotte Brontë, anglická spisovatelka
(† 31. března 1855)
22. dubna 1881 – narodil se Alexandr Fjodorovič Kerenskij, ruský politik
(† 11. června 1970)
23. dubna 1836 – vyšel Máchův Máj nákladem 600 výtisků
24. dubna 1961 – na hladinu vyzvednuta švédská válečná loď Vasa,
která se potopila v roce 1628
25. dubna 1566 – zemřela Diana de Poitiers, francouzská šlechtična
a favoritka krále Jindřicha II. (* 1499)
26. dubna 1986 – došlo k havárii v sovětské jaderné elektrárně Černobyl
27. dubna 1881 – zemřel Ludwig von Benedek, rakousko-uherský generál
(* 14. červenec 1804)
28. dubna 1716 – zemřel svatý Ludvík z Montfortu, francouzský kněz,
teolog a spisovatel (* 31. ledna 1673)
29. dubna 1921 – zemřel Jakub Hron Metánovský, učitel, fyzik a vynálezce
(* 4. června 1840)
30. dubna 1931 – zemřel Osvald Polívka, český architekt (* 24. května 1859)
PŘESAHY - inzerce
35