abs. práce

Eva Nepivodová
absolventka hudebního oboru, housle, uč. Hana Braná
7.roč. I.stupně
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Úvodem bych o sobě řekla pár věcí. Mé jméno je Eva Nepivodová a je mi
14 let. Do základní umělecké školy chodím od 1.třídy. Hraji na housle,na které mě
učí výborná paní učitelka H.Braná. Dále také chodím na obligátní hodiny klavíru,na
sborový zpěv,sólový zpěv, hudební teorii a třídní smyčcový orchestr. Baví mě
prakticky vše, na co chodím a nebýt této skvělé školy, tak nevím jak bych dopadla.
Mým nejoblíbenějším interpretem je houslista Itzhak Perlman. Moc se mě
na jeho hře líbí procítěnost a vázanost k té skladbě. Itzhak preferuje zejména
J.S.Bacha, o kterém se všeobecně říká, že je to jeden z nejobtížnějších skladatelů.
Ovšem mým oblíbeným hudebním skladatelem je Josef Suk a Jules Massenet. Zaujal
mě jejich styl hudby, který je takový klidný až meditační. Já jsem hrála například: od
Suka - Radůz a Mahulena a od Masseneta - Thaïs Meditation.V pěveckém sboru je
můj oblýbená skladatel Petr Eben, který však nedávno zemřel.
V hudební škole mám ale také někoho za vzor. Je to houslistka Veronika
Motlidbová, u které mě nadchla její láska ke hře. Vždy když ji vídám hrát, tak mi
běží mráz po zádech.
Asi jako každý, kdo chodí do ZUŠky, mám zpoustu zážitků z koncertů, ale
také i ze soutěží. Začnu tedy soutěžemi. Zúčastňuji se jich prakticky každý rok –
pokud tedy zrovna jsou – od nějaké 2. nebo 3.třídy. Myslím,že každý mi dá za
pravdu, že na takových soutěžích pěkně pracují nervy, ale výsledek většinou stojí za
to! Velice mě těší, že se dostanu vždy až do krajského kola – předposledního - kde
skončím na 2.místě, což si myslím, že je velice dobrý výsledek. Ale jsou tu také
obyčejné koncerty. Ať už s houslemi nebo se sborem, vždy si užijem mnoho legrace.
Zároveň mě na tom fascinuje poslechnout si ostatní a třeba se od nich i poučit.
Takovým mým zatím asi největším koncetrem byl koncert, na který jsem
dělala konkurz neboli výběrové řižení. Dělali jsme ho 4 a všichni jsme ho udělali.
Spočívalo to v tom zahrát si jako sólista s orchestrem Jihočeského divadla. Pro mě to
byl opravu největší zážitek ze všech, na který se nedá zapomenout. Měla jsem až
pocit euforie, když mě doprovázelo přibližně 32 hráčů. Tento koncert se vyvedl
bravurně a nikdo tam neudělal ani jednu chybu. Jsem velice ráda, že jsem se ho
mohla zúčastnit.
Za odpočinkové akce považuji zájezdy do zahraničí se sborem a orchestrem.
Navštívili jsme například 2x Slovinsko, kde jsme se spojili s tamním orchestrem.
Dalo by se to nazvat takovým zahraničním soustředěním. Dále jsme byli se sborem v
Itálii, Rakousku a Chorvatsku. Momentálně se chystáme jet na soutěž do Anglie,
přesněji řečeno do Walesu.
Nejvíce se však věnuji hře na housle, a tak jsem se rozhodla, že se pokusím
dostat se na českobudějovickou konzervatoř, kde se rok budu věnovat hře na housle a
rok na to bych zkusila přibrat ještě sólový zpěv. V lednu budu dělat talentové
zkoušky, takže teď pravidelně docházím na konzultační hodiny, kde se společně s
paní učitelkou z konzervatoře připravuji...