docCasopis2009_4oblíbené! - Základní škola a mateřská škola Ostrava
download 
Stížnost Transkript
Casopis2009_4oblíbené! - Základní škola a mateřská škola Ostrava
Školní rok 2008/2009 4.číslo Škola plná talentů rozhovory s žáky, kteří něco umí a dokázali • • • • • • Jsme závislí na hudbě? Projektové dny spojují lidi ve škole Žáci s předky z jiných kultur Sportovní úspěchy našich žáků Příloha Chaosek Anketa o dnešní mládeži s lidmi ze sídliště CO SE DĚJE VE ŠKOLE /ZPRÁVY/ Chaos teenagerů je nejlepší žákovský časopis v našem obvodu! Chaos vyhrál soutěž časopisů škol obvodu Ostrava-Jih, kterou vyhlašuje městský úřad. Vyhlášení vítězů se konalo 12. června na slavnostech obvodu na náměstí SNP v Zábřehu. Ceny si na pódiu z rukou místostarosty obvodu převzala společně s učitelem Gojem žákyně 7.B a jedna z nejpilnějších redaktorek časopisu Daniela Mertová, která před stovkami diváků moderátorce odpověděla na otázku, jak vznikl neobvyklý název našeho časopisu ( pokud to nevíte, tak spojením dvou návrhů žáků na název, kdy se nemohli dohodnout, jestli je lepší „Chaos“ nebo „Teenager“). Redaktoři časopisu dostali od organizátorů celou tašku cen – minirádia, kompasy, vstupenky do akvaparku, čepice a mnoho dalších. Redakce Chaos získal druhé místo v krajské soutěži školních časopisů! A ještě jeden obrovský úspěch zaznamenal náš časopis. Po loňském třetí místě se letos porotě krajské soutěže Zlatý Solokapr líbil ještě o něco víc a získal v kategorii občasníků vycházejících v základních školách druhé místo. Slavnostní vyhlášení si naši žáci mohli užít ve čtvrtek 30. dubna v divadelním sále Domu kultury města Ostravy. Redakce časopisu získala spoustu cen, například knížky, DVD nebo turistické mapy. Solokapr je internetový časopis fungující pod záštitou občanského sdružení Novináři dětem. To vede novinář Petr Bohuš, známý především ze zpravodajských a publicistických pořadů České televize Ostrava (například dnes už neexistující Klekánice nebo Na stopě), ale také z rozhlasu (například pořad Život jako na dlani Českého rozhlasu Ostrava). Redakce Naši čtvrťáci byli druzí ve velké soutěži „Hledej pramen vody“ Čtvrté třídy soutěžily po dobu šesti týdnů. Soutěž, kterou už více než deset let vyhlašují Ostravské vodárny a kanalizace, probíhala tak, že nejprve celá třída plnila písemné práce. Žáci psali texty, hledali informace na internetu na určité téma nebo malovali. Konkurenci tvořilo 15 tříd z Ostravy a okolí. „Do soutěže jsem dala můj obrázek a kousek slohovky,“ řekla Lucie Sajbotová ze 4.A. Po několika kolech se naši čtvrťáci dostali do finále, které se uskutečnilo 5. června na náměstí 2 SNP v Zábřehu. Akci moderoval Aleš Juchelka. Učitelé tady vybrali z každé třídy pětičlenné týmy, které bojovaly o vítězství. „Nejvíce se mi líbilo, jak jsme chodili po lese a plnili úkoly. Nejlepší stanoviště v tom lese byla „divoká řeka“ a také jsem dostal podpis od pana Juchelky,“ řekl Michal Raška ze 4.B. Z naší školy byla nejlepší 4.A, která vybojovala 2. místo. Získali celodenní výlet s obědem a průvodcem, dále věcné dary, například basketbalové míče pro celou třídu. Lucie Zdráhalová (7.B) a Lucie Hrubá (7.A) Máme maskota! Jak určitě víte, škola má svého maskota. Je to postava tygra, jmenuje se Basty a máme ho jako plyšáka i oblek pro člověka. V novém školním roce si plyšáka můžeme brát na různé školní akce a v obleku můžeme fandit třeba na různých sportovních akcích. Redakce Žákovský koncert - skvělá podívaná Dne 27.dubna se konal žákovský koncert. Na koncertu byl oficiálně představen náš nový školní maskot – tygr Basty. Diváci si mohli poslechnout několik nástrojů a písní, vidět tance - discodance až po společenské či latinskoamerické tance. Téměř každý si přišel na své. Z nástrojů byly zastoupeny například klarinet, flétna, dokonce i housle! Různé hudební styly byly také k slyšení. Bylo se opravdu na co dívat. Vystupující žáci ukázali svůj talent a odhodlání něco předvést. Mají šanci se prosadit. Možná máme ve škole budoucí Star! Divíme se, že neměli trému. Prokázat takovou odvahu už něco znamená! Atmosféra byla tak napjatá očekáváním i nervozitou, že by se dala krájet. Byla to zajímavá podívaná a těšíme se na další ročník žákovského koncertu. Jakub Šponiar (7.C) a Patrik Chlebovčík (7.A) 3 Nanuk pro tygra: Zase jsme byli štědří! Také v letošním ročníku akce Nanuk pro tygra se nám podařilo shromáždit pěknou částku – 27 086 korun. Je to opět rekordní výsledek za celou dobu trvání projektu. Dopomohl k němu také žákovský koncert, který se konal 27. dubna a vybralo se na něm 3 382 korun, a sbírka dnes již neplatných padesátníků – jejich hodnota byla 2 770 korun. Pavla Bačovicová Předali jsme šek pro tygra v ostravské zoo 19. května jsme se s kolegou a 28 žáky vydali do ostravské zoo předat šek pro tygra s částkou 27 120 korun. Díky této částce bude na tygří kleci umístěna cedulka s názvem naší školy. Počasí nám celý den nepřálo, stále pršelo, ale vůbec nám to nevadilo. U tygří klece jsme se setkali s ošetřovatelem naší tygřice, od kterého jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informacích nejen o našich tygrech, ale dalších šelem. Zážitkem bylo hraní našich tygrů s obyčejnými krabicemi a také postavení lva na zadní nohy. Ve výukovém pavilonu jsme předali šek a děti si mohli sáhnout na krajtu. Pavla Bačovicová Mimoškolní výlety třídy 4.C Už dvakrát využili zvídaví žáci 4.C možnosti vyrazit s panem učitelem na výlet. I když jich nebylo mnoho, určitě se jim sobotní akce líbily. V sobotu 2. května jsme navštívili zříceninu hradu Hukvaldy. Z Myslíku, části obce Palkovice, vedly naše kroky přes Kozlovice, Měrkovice, přes oboru a kolem lišky Bystroušky na Hukvaldy. Cestou jsme se napili léčivé vody, svezli se kočárem, na hradě jsme potkávali čarodějnice a shlédli vystoupení kouzelníka. V sobotu 9. května jsme si zajeli vláčkem do Teplic nad Bečvou. Nejdříve jsme si prohlédli Zbrašovské aragonitové jeskyně, pak jsme pro letošní rok otevřeli lázeňskou kolonádu, ochutnali léčivou vodu a pozdravili účastníky závodu veteránů. Stanislav Petrů, třídní učitel 4 Chaos ví všechno! Pan školník složil myslivecké zkoušky! Takhle skvěle vypadá v myslivecké uniformě. Gratulujeme! (ke zkouškám i vzhledu) Redakce Oslavili jsme Den dětí Na Den dětí 1. června se na druhém stupni slavilo. Učitelé i žáci na chvíli pustili z hlavy náročný konec školního roku a užili si den plný her. Polovinu děti strávily hlavně stolními hrami a programem s třídním učitelem ve třídách, druhou část dne se žáci mohli vyřádit na školním hřišti, kde pro ně učitelé tělocviku připravili netradiční sportovní disciplíny – jízdu na sáňkách po trávě, skákání v pytli, slalom s míčem, hod míčkem na cíl, ale také tradičnější skok do dálky z místa.Všichni se skvěle bavili, takže tolik nevadilo ani chladné počasí, které toho dne panovalo. I když tělocvikáři, kteří na hřišti strávili několik hodin, vypadali dost zmrzle. Za všechny ohlasy žáků a učitelů alespoň tři: „Bylo to fakt dobré. Nejvíce se mi líbilo, jak jsme jezdili na bobech, to byla sranda. Takových dnů by mohlo být ve škole víc,“ myslí si Tomáš Podešva ze 7.C. „Bylo to v poho. Taky se mi nejvíc líbilo ježdění na bobech,“ řekla Veronika Bystroňová ze 7.A. Paní učitelka Součková se nechala slyšet: „Bylo vidět, že žáci si ty legrační disciplíny opravdu užívají. I já jsem se dobře bavila, bylo to fajn.“ Redakce Malované na skle Ve středu 13. května jsme byli se školou na zpěvohře Malované na skle. Šly tam všechny osmé třídy. Trvalo to okolo hodiny a 40 minut. Bylo to od 12 let a odehrávalo se to v Divadle Loutek Ostrava. Děj byl o zbojníkovi Jánošíkovi, jeho lásce k dívce. Celé představení bylo zajímavé, všem se to moc líbilo, hlavně jak zpívali a tančili! Také tam vystupovali s loutkami, které vypadaly jako jejich vodiči. Na konci pochválilo obecenstvo účinkující velkým potleskem. Renata Míčková, Markéta Maxerová a Tereza Olšáková, všechny 8.C 5 Martin Hlobil byl třetí na recitační soutěži Obvodního kola v recitační soutěži se zúčastnili tito žáci: Nikola Kozyková (6.B) Michaela Soldánová (6.B) Veronika Bystroňová (7.A) Karolína Hrčkuláková (7.C) Martin Hlobil (9.B) Těchto pět odvážných soutěžících zarecitovalo v pátek 13. své básně před početným publikem na recitační soutěži ve Středisku volného času Gurtěvova. Byla tam veliká konkurence, ale i přes to se Martin Hlobil z 9.B umístil na 3. místě. Ale měl smůlu, protože do městského kola postupovali jen první dva z každé kategorie. Všichni jsme měli velikou trému, ale dalo se to přežít. Jakmile jsme odrecitovali, začali jsme se nudit, protože tam někteří měli uspávanky nebo velmi dlouhé básně a objevily se tam i prózy. Veronika Bystroňová (7.A) a Karolína Hrčkuláková (7.C) Získali jsme třetí místo v krajské literární soutěži! V literární soutěži Evropa ve škole získaly naše holky – Tina Nguyen a Daniela Mertová ze 7.B – skvělé třetí místo. V textu na téma „Žít kulturně znamená žít v souladu s lidmi“ psaly o dívce, která zvítězila v pěvecké soutěži Superstar, zpychla a opustila svou nejlepší kamarádku. Teprve později si uvědomila svou chybu. „Jsme úplně nadšené, takový úspěch jsme vážně nečekaly,“ řekly svorně obě dívky s úsměvem od ucha k uchu. „Příběh jsme psaly z vlastních zkušeností, ale něco jsme si domyslely,“ dodaly. Holky získaly šek na knížky z knihkupectví Librex a propisku. Redakce Bodovali jsme v literární i výtvarné soutěži Informovali jsme o 3. místě Daniely Mertové a Tiny Nguyen v soutěži Evropa ve škole. Tím ale úspěchy našich žáků v této literární a výtvarné soutěži vyhlášené ministerstvem školství zdaleka nekončí! Ve výtvarné části soutěže, kterou u nás spoluorganizovala školní družina, naši žáci získali 2. místo (třída 1.B, téma „Barevný svět“) a 3. místo (třídy 3.A,B, téma „Putujeme po Evropě – slavné osobnosti“). Zaznamenali jsme i další skvělé umístění v literární části - Tereza Konečná ze 4.A získala 3. místo za svou úvahu „Děti potřebují spíš vzory než kritiku“. Gratulujeme! Redakce 6 Sport Úspěch na Krajském poháru atletických přípravek Kompletní sadu medailí přivezli naši žáci z Krajského poháru atletických přípravek, který se konal 14. května v Opavě. Soutěžilo se tu ve čtyřboji (60 a 600 metrů běh, dálka, hod míčkem). Zlato vybojovalo družstvo páťáků ve složení Jakub Benedík, Michal Modrák, Marián Strakoš, Marek Filip, Vojtěch Neuwirth, Christian Stanku. Žákyně pátých tříd ve složení Kristýna Tomisová, Kristýna Opatřilová, Michela Skórová, Kristina Musialková, Michaela Bodnárová a Kristýna Luzarová přidaly stříbro. Bronz doplnil další tým páťáků ve složení Filip Hampl, Petr Galetka, Richard Schindler, Ondřej Krolák, David Tomek a Jiří Šesták. Tato soutěž je postupová. Opavský závod byl páté kolo. Redakce Štafetový závod v Hrabové: Dovezli jsme 4 poháry! Velký úspěch zaznamenali naši žáci na „Štafetovém poháru 2009“ konaném 12. května v Ostravě-Hrabové. Dovezli celkem 4 poháry a závody tak zcela ovládli. 1. místo ve štafetě na 6X250 metrů získali naši mladí atleti v kategorii žáků 5. tříd (složení: Kristýna Tomisová, Michaela Skórová, Kristýna Opatřilová, Jakub Riško, Vít Šimek a Michal Modrák). Ve stejné kategorii jsme brali i bronz, o který se zasloužil tým ve složení Kristýna Luzarová, Kristina Musialková, Terezie Dokoupilová, Michaela Bodnárová, Filip Jahoda, Jakub Benedík, Petr Galetka a Filip Hampl. Také v kategorii žáků 6. – 7. tříd jsme byli na „bedně“, a to na 2. místě, které si vyběhali Alena Chalupová, Veronika Bystroňová, Tina Nguyen, Martin Mikšaník, Patrik Vitásek, Jiří Ledvoň a Martin Mařák. Druzí byli i naši žáci 8. a 9. tříd, tým běžel ve složení Kateřina Holšánová, Soňa Pánková, Pavlína Müllerová, Lukáš Holéczy, Jiří Pálka, Kamil Nguyen a Jakub Vala. Všichni tito žáci se mohou kromě pohárů pyšnit také diplomy a medailemi. Redakce Kinderiáda: Byli jsme třetí a postoupili do celostátního finále! Je to určitě jeden z největších dosavadních úspěchů našich malých atletů, ne-li největší. Tým žáků druhých až pátých tříd obsadil v krajském kole Kinderiády konaném 22. dubna v Havířově celkové třetí místo a postupuje do finále, které se uskutečnilo 16. června v Praze (po uzávěrce tohoto čísla). Konkurence přitom byla obrovská – 31 škol z kraje. 7 „Všichni členové družstev soutěžili v běhu na 60 metrů, další disciplíny jednotlivých ročníků se pak lišily: druháci závodili se skoku dalekém z místa, třeťáci házeli medicinbalem (1 kilogram), čtvrťáci házeli kriketovým míčkem a páťáci soutěžili ve skoku dalekém z rozběhu. Žáci ze 4. a 5. ročníku běželi navíc štafetu 4X60 metrů,“ uvedla paní učitelka Soňa Hubáčková, která naše atlety vede. Největšího úspěchu z našeho týmu dosáhla Kristýna Tomisová z 5.A, která vyhrála skok daleký nádherným výkonem 410 centimetrů a zlato získala i v běhu na 60 metrů časem 9,28 sekundy. „Chtěla bych všem závodníkům poděkovat za skvělé výkony a vzornou reprezentaci školy, všichni z toho máme obrovskou radost,“ dodala Soňa Hubáčková. Náš úspěšný tým: 2. ročník: Tereza Vanová Jan Skalický 3. ročník: Aneta Vaňásková Filip Kaloč 4. ročník: Eliška Pustowková Dominik Vachutka 5. ročník: Kristýna Tomisová Vít Šimek Redakce Ostravský běžecký pohár: Brali jsme dvě zlata! Hned několik předních umístění vybojovali naši žáci v první závodu osmidílného Ostravského běžeckého poháru, který se konal v lesíku za sportovním gymnáziem v Zábřehu. Druhý dubnový den byl šťastný pro Michaelu Skórovou, která zvítězila v běhu na 400 metrů ve své kategorii „předžáci“, její kamarádka Kristýna Luzarová se mohla radovat z pěkného 5. místa. Konkurence byla velká - 38 závodnic z Moravskoslezského kraje. Z osmistovky (kategorie „Mladší žákyně“) máme taky zlato, vybojovala ho Marie Mayerová, a Kristýna Tomisová přidala i stříbrnou medaili. „U Kristýnky je třeba vyzvednout to, že jako páťačka závodila i s o dva roky staršími závodnicemi, které spadají do téže kategorie, a i tak je předčila,“ pochválila svou svěřenkyni paní učitelka Soňa Hubáčková. Mezi mladšími žáky se z našich dětí nejlépe umístil Tomáš Benek na 5. místě, Jakub Riško byl osmý. Redakce 8 Druhé kolo běžeckého poháru: Z bláta pro zlato Stejně jako první také druhé kolo Ostravského běžeckého poháru pro naše žáky zazářilo zlatou. 16. dubna si na náročné trati v Porubě doběhla pro první místo Marie Mayerová (v kategorii mladších žáků) a má velkou naději na přední umístění v celém osmidílném běžeckém seriálu. Kateřina Benková vybojovala v kategorii starších žákyň bronz. „Trať v porubském lesíku byla skutečně velmi náročná, vedla přes potok, bláto, do prudkého kopce. Děti byly pěkně ušpiněné,“ řekly paní učitelky a trenérky našich závodnic Soňa Hubáčková a Renata Adamíková. Závodů se zúčastnilo celkem 20 dětí z naší školy, mnohé dosáhly pěkných umístění. Například Michaela Skórová (6. místo), Eliška Pustowková (10. místo), Jakub Benedík (7. místo) nebo Kristýna Tomisová (10. místo). Ostravský běžecký pohár se skládá z osmi závodů, čtyř jarních a čtyř podzimních. Další kolo bylo 5. května v Hrabové, velmi zajímavý je 4. závod s názvem Čokoládová tretra. „Je to něco jako Zlatá tretra pro děti, koná se 15. června na vítkovickém stadionu. Děti dostanou sladkou odměnu a vstupenku na Zlatou tretru. Závodu se mohou zúčastnit i rodiče s dětmi, takže je u toho vždycky velká legrace,“ zve všechny na tuto akci paní učitelka Adamíková. Redakce Vyhráli jsme obvodní kolo ve vybíjené! V ZŠ Mitušova 8 naši kluci ze čtvrtých a pátých tříd, kteří povětšinou navštěvují atletický kroužek, předčili pět dalších škol obvodu a postoupili do městského kola. „Bylo to super, vyrubali jsme i silné školy,“ pochvaluje si paní učitelka a trenérka Soňa Hubáčková. Náš tým Jakub Riško Filip Jahoda Petr Mitura Adam Buchvaldek Michal Modrák Petr Galetka Radek Teichert Jakub Benedík David Tomek Daniel Piekielko Vít Šimek Vojtěch Jarema Redakce 9 Ve škole máme zdatné páťáky Druhé místo mezi 14 školami z celé Ostravy vybojovalo v soutěži „Zdatný páťák“ družstvo našich žáků pátých tříd – čtyři dívky a čtyři kluci. Takhle skvěle se jim 18. března v ZŠ Porubská 832 povedl čtyřboj – běh na 50 metrů, skok daleký z místa, hod medicinbalem a překážková dráha. V jednotlivcích navíc uspěla Kristýna Tomisová z 5.A, která byla třetí nejlepší ze sedmdesáti závodníků. Naši mladí sportovci, kteří navštěvují atletický kroužek vedený paní učitelkou Adamíkovou a Hubáčkovou, dostali medaile, diplomy a trička s logem soutěže. Družstvo páťáků: Kristýna Tomisová Michaela Skórová Gabriela Křížová Kristýna Luzarová Vít Šimek Jakub Riško Michal Modrák Jakub Benedík Redakce ŽIVOT V NAŠÍ ŠKOLE Reportáž Čtvrťáci hledali pramen vody V pátek 5. června se u náměstí SNP konalo finále soutěže Hledej pramen vody. Účastnili se jí žáci čtvrtých tříd z ostravských škol. Radka Vavříková z naší školy nám k tomu řekla: ,,Je to tady super. Moc jsem se sem těšila. Jsme tady poprvé a jsem zvědavá co se bude dít.“ Byly tam soutěže jako například skládání puzzle, stříkání vodní pistolkou na cíl, ježdění na koloběžce, chytání rybiček- to jsme si vyzkoušely i my. A za to všechno dostaly děti bonbón a kalendář. Také byla možnost zajít si na skákací hrad a projet se na koni. Samozřejmě, že všech akcí jsme se zúčastnili i my holky, které jsme na tuhle akci vyrazily coby novinářky. Zastavovaly jsme děti a ptaly se jich, na co se nejvíc těší. Skoro všichni odpověděli, že na beatbox a breakdance. ,,Už se nemůžu dočkat. Ještě nikdy jsem to na vlastní oči neviděl. Určitě to bude super!“ prozradil nám Petr ze ZŠ Paskovské. Za chvíli jsme se konečně dočkali. Mohli jsme vidět beatbox a přitom tančili breakedance. Pak tam byli chlapi, kteří pracují s dravci. Pouštěli je nad hlavami dětí, ty z toho byly unešené. 10 „Byla to švanda a nejlepší byl breakdance, který jsem si zkusil na podium. Věnuji se mu také trošku ve volném času. Klidně bych si to ještě zopakoval,“ řekl Patrik Pyš, 4.B. Přijeli nás taky zkontrolovat policisté, kteří měli velký ohlas u dětí. Mohly si sednout do jejich auta, zatroubit si, vyzkoušet si policejní čepici a připoutat se ke kamarádovi pouty. Za odměnu dostali rozvrh hodin. Tuto celou akci moderoval Aleš Juchelka, kterého můžeme vidět na ČT1 v pořadu Medúza. Barbora Kohutová a Mirka Kuncová, obě 7.B Aleš Juchelka: Moderovat pro děti je jednodušší než pro dospělé S moderátorem televizních pořadů a soutěže Hledej pramen vody o moderování i vodě Jaké to je moderovat dětem a v čem je to jiné než moderovaní pro dospělé? Je jednodušší moderovat pro děti, protože s dětmi si můžeme hrát a s dospělými to jde hůř. Jak byste zabránil znečišťování vody? Nevyhazovat odpadky do vody. Bez vody se nedá žít, a proto musíme zabránit jakémukoliv znečišťování vody a samozřejmě i životního prostředí. Jaký si myslíte, že je důvod pro znečišťování vody? Voda slouží i k něčemu jinému než k pití. Spousta továren používá vodu k výrobě a taky lidi mají nároky na život. Jak byste potrestali toho, kdo znečišťuje životní prostředí? Myslím si, že to není správné, ale kdybych ho chytl, tak bych mu řekl, proč je pro nás voda tak důležitá. A také pokud by to nechtěl pochopit a znečišťoval by dál prostředí, tak bych asi zavolal policii. Patrik Chlebovčík (7.B) a Jakub Šponiar (7.C) Ať se ti miminko „nerozbije“! Jedna zajímavá vyučovací metoda Jednou v rodince nám paní učitelka Bačovicová řekla, ať si doneseme vajíčka. Vajíčka jsme si donesli a měli jsme se o ně starat jako o naše miminka. Vajíčka se nám nesmí rozbít, a tak je musíme nosit s sebou všude, i na WC a do tělocviku na lavičce, abychom je měli na očích. Kamarádce se rozbila dvě vajíčka a všichni z toho měli vánoce. No, a byla z toho nešťastná, ale potom jí to přišlo k smíchu. Všichni učitelé se nás ptali, co to máme v krabičkách, a my jím říkáme, že to jsou vajíčka, ale jsou to jako by naše děti! 11 Baví nás to, máme alespoň nějakou zkušenost do dospělosti. Kdo vydrží celý týden starat se o vajíčko, dostane velkou jedničku. Kdysi to byla obyčejná vajíčka, ale teď jsme si je pokreslili, pusinku a očička, a pojmenovali jako malé dětičky! Z reakcí žáků: Adéla Je to docela dobrá zkušenost do budoucna. Renata Těžké je, že to musíme nosit pořád u sebe a že mu nemůžu zajistit hlídání. Karolína Je to zajímavé tím, že je to originální. Tereza Mohli jsme mít něco jiného než vajíčko, to se může rozbít a potom to smrdí. Nikol Bylo to dobré na pobavení a máme z toho zkušenosti do budoucna. Nikol Ščudlová a Sára Malárová, obě 8.C Žáci učitelům: Taky si Den dětí užijte! Na den dětí jsme se zeptali ve třídách, jak si tento den užívají, co dělají a jaké přání by věnovali učitelům, pokud by měli také svůj svátek. Jako první jsme se zastavili ve třídě 6.A. Holky z této třídy hrály hru ,,Aktivity‘‘ a jiné poslouchaly hudbu. Kluci naopak hráli na PSP a jiní šachy. Na otázku, co by popřáli učitelům, nám odpověděla žákyně Lucie Kačenová: „Všem učitelům bych popřála, ať si tento den užijou.“ Třída 6.B byla ve výtvarné učebně, kde si tak jako v jiných třídách hráli různé stolní hry. Na naši otázku nám odpověděla Bára Maňkošová: „Všem učitelům bych popřála, aby si od nás dneska oddychli a dali si v klidu kafe.“ Doufáme, že i ostatní si Den dětí užili a odpočinuli si od učení. Kalová Lucie a Kantorová Klára, obě 7.C 12 8.C na výletě ve Starých Hamrech Od 8. do 10. června byla 8.C na výletu ve Starých Hamer spolu s paní učitelkou Bačovicovou a Frištenskou. V pondělí ráno jsme vyjížděli tramvají na vlakové nádraží Ostrava-střed a pak jsme jeli autobusem, který nás dovezl přímo na hotel Čertův Hrádek. Na hotelu jsme se rozdělili do jednotlivých pokojů a vybalili si věci. Po obědě si pro nás paní učitelky připravili cestu na Grůň ( tam i zpět 11 km). Když jsme přišli zpátky na hotel, dostali jsme svačinu a pak jsme měli chvíli čas na oddych. Potom jsme šli do tělocvičny, kde jsme hráli hru s míčky. Po večeři na nás čekala diskotéka, po které jsme šli na pokoje. I když jsme večerku nedodržovali, byla o půl jedenácté. Druhý den byl budíček o půl sedmé, kdy jsme vstali a měli čas připravit se na snídani a celodenní výlet na Lysou horu. Po snídani jsme si nabalili batohy a vyrazili na autobus, který nás dovezl na začátek naší stezky. Než jsme se dostali na vrcholek Lysé hory, dalo nám to zabrat, ale výhled nahoře stál za to. Dohromady jsme tam i zpět ušli okolo 19 kilometrů. Když jsme se autobusem vraceli zpátky na hotel, všichni odpočívali po namáhavé túře. Silvie Štydlerová, 4.B Na hotelu jsme dostali hamburger jako svačinu, šli jsme si odpočinout a vybalit se na pokoje a potom se šli kluci schovat do lesa a holky měly kluky v určitém limitu najít. Napoprvé se holkám najít všechny kluky podařilo, ale podruhé, když nám zkrátili časový limit a klukům zvětšili okruh, se nám všechny kluky najít nepodařilo. Po hře jsme šli na pokoje, tam jsme se převlékli a upravili na následující diskotéku, kde jsme si to opravdu užili! Po diskotéce zase následovala nedodržovaná večerka. Poslední den jsme měli budíček v půl osmé. Po snídani jsme se začali balit a vyklízet pokoje. Nikomu se domů ale vůbec nechtělo. O půl desáté jsme odevzdali klíče a holky spolu s paní učitelkou Bačovicou šly na procházku, podívat se na pomník Maryčky Magdonové, mezitím co kluci hráli na hřišti míčové hry. Když jsme se vraceli na oběd, začalo lít jako z konve, a tak jsme šli ještě na chvíli do společenské místnosti, kde jsme hráli různé hry a odpočívali. Potom jsme si vzali svoje věci, oblékli si nepromokavé věci, pláštěnky a deštníky a šli kilometr a půl na autobus. Než jsme došli na zastávku, byli jsme všichni úplně mokří. Autobus nás dovezl na vlakové nádraží do Ostravice, kde jsme se vlakem dostali zpátky až na Ostravu-střed. Tam jsme se rozloučili s paní učitelkou Bačovicovou, která tam nastupovala na autobus domů. Zbytek šel na tramvaj, kterou jsme dojeli až domů. Byly to úžasné tři dny a určitě bychom si to ještě znovu zopakovali. Maxerová Karolina, Olšáková Tereza, obě 8.C 13 Den v Napajedlech a Zlíně Krásné zážitky jsme si přivezli 16. dubna z Napajedel a města Zlína. Ke koním do Napajedel jsme autobusem jeli skoro dvě hodiny. Cestou nás řidič upozorňoval na různá místa a města. Když jsme přijeli do Napajedel, museli jsme chvíli čekat na jednoho pána, který nás hřebčínem provedl a řekl k němu několik slov. Například že hřebčín byl založen roku 1886. Zároveň jsme si fotili a krmili koně, viděli jsme čerstvě narozené hříbátko. V hřebčíně mají 250 koní. Dozvěděli jsme se, že tito koně jsou závodní. Jeden z nich má navždy vrytou vzpomínku na to, jak při závodě přišel o oko, protože mu do něj vletěl kámen. Poté jsme viděli hroby různých koní. Nikomu se z hřebčína nechtělo odjet, ale ještě nás čekalo město Zlín a s ním i prohlídka muzea. Ve zlínském muzeu animovaných filmů jsme se rozdělili na dvě skupiny, z nichž jedna se šla dívat na film a druhá na to, jak se vytvářejí animované pohádky. Paní, která nás seznámila s tvorbou animovaných filmů, nám ukázala, jak se takový film tvoří. Poté nám ukázala, jak vypadá tělíčko známých nemehlů Pata a Mata. Byl to vlastně jen kousek dřeva a plno jakýchsi součástek. Dozvěděli jsme se i jiné zajímavosti a jedna byla obzvlášť překvapující. Jestli si myslíte, že se trolejbusy objevily prvně v nějakém velkém městě, jako třeba Ostrava, tak se mýlíte, protože první trolejbusy začaly jezdit právě ve Zlíně. V muzeu bylo plno zajímavých věcí, jako je třeba psací stroj, různé fotografie, mince, zkrátka je toho tolik, že to všechno ani nevypíšu. Po prohlídce jsme zamířili na autobusovou zastávku, kde jsme čekali na pana řidiče, až pro nás přijede. Ke škole jsme dorazili kolem pěti nebo půl šesté. Všichni jsme byli unavení, ale myslím, že si každý odnesl plno krásných vzpomínek. Lucie Frejková, 9.C Náš výlet do Dukovan Úterý 2. června, to byl den, na který jen tak nezapomeneme. A to proto, že jsme byli všichni deváťáci na exkurzi v jaderné elektrárně Dukovany. Sraz byl ve čtyři hodiny ráno u Dakoty. O půl osmé jsme dojeli do Dukovan, kde jsme měli připravené dva filmy. Bylo to velmi poučné a zajímavé. Byli jsme informováni, jak reaktor a celá elektrárna funguje, co je k tomu zapotřebí a podobně. Poté jsme jeli do Dalešic, kde jsme mohli vidět, jak pracují turbíny. Byli jsme ve sklepě, kde byly tři stupně pod nulou. Byla tam pořádná kosa, to vám povím, brrr. Po všech těch zajímavostech nám vyhládlo, a tak jsme jeli na oběd do blízké vesnice. Měli jsme kuřecí řízek a brambory a k tomu pití a jablko. Paní učitelky byly ochotné a slíbily nám Mc´Donadl, a tak jsem se po obědě hezky najedli i v „mekáči“. 14 Zase jsme nasedli do autobusu a už ,,frčeli“ domů. Doma jsme byli okolo půl páté a myslím, že jsme si to všichni pěkně užili. Teda alespoň já a věřím, že ostatní také. Soňa Pánková, 9.B Naše nejoblíbenější jídla ve školní jídelně Karolína Maxerová, Tereza Olšáková, Renata Míčková a Markéta Maxerová, všechny z 8.C Segedínský guláš, kuřecí maso z hranolkami +obloha, barevné těstoviny se sýrovou omáčkou, halušky. Polévky: francouzská, gulášová, písmenková, česneková. Renata Míčková: Písmenková. Jednou v létě na táboře jsme z těch písmenek skládali svoje jména. Kristýna Vaculová, 4.B Nikol Ščudlová a Sára Malárová, obě z 8.C Segedínský guláš, rajská omáčka, bramborová kaše a kuřecí řízek. Redakce ŽÁCI Anketa Jsem závislý na hudbě? Sluchátka na uších. Jako by k dnešní generaci školáků neodmyslitelně patřila. Mnozí odborníci tvrdí, že mladí jsou na hudbě závislí, ušní lékaři varují před nebezpečím poškození sluchu mnohahodinovým pouštěním si hluku do uší. Jak to se vztahem dnešní mládeže k hudbě vlastně je? Dokážou se bez hudby obejít, nebo jim skutečně hrozí nebezpečí, ať už pro jejich sluch nebo psychiku? Ptali jsme se v 9.A Jakub Kubík Na hudbě je závislý asi každý člověk. Hudba uklidňuje, potěší, zkrátí dlouhou chvíli. Ve škole poslouchám, jenom když jsem unavený nebo nemám náladu. Denně mám sluchátka na uších průměrně hodinu, možná dvě. Nejčastěji poslouchám Hip hop, rock, hause, elektro. 15 Robin Foniok Hudbu miluju. Jsem na ní závislý. Hledám ji od rádia, přes internet až k televizi. Hudba mě uklidňuje, uspává a nabudí. Denně poslouchám tak pět hodin, i ve škole, ale pouze o přestávkách. Můj oblíbený styl je hip-hop a vůbec hudba s dobrým rytmem. Iveta Bartoňová a Dana Moravcová Co se nás dvou týče, na hudbě závislé jsme. Posloucháme většinu času, i ve škole. A proč? Protože hudba dokáže uklidnit, změnit náladu, změnit myšlenky a nebo prostě pro zábavu. Styl hudby: zejména hip hop, Rn´b, pop, taneční hudba. Andrea Pokludová Hudbu moc neposlouchám, jen někdy, když nemám co dělat, to se ale stává málokdy. Jinak hudbu poslouchám asi tak jednou denně, když už teda. Někdy si lehnu a relaxuju a při tom poslouchám hudbu, jak kdy. Tomáš Galetka Na hudbě jsme skoro závislý, protože ji poslouchám doma, ve vlaku, v tramvaji i ve škole. Styl hudby: rap, hip-hop a Rn´b. A proč? Protože se nudím a nebo abych měl hned lepším náladu. Silvie Štydlerová, 4.B Michal Langer Hudba je pro mě věc, pro kterou nemám pochopení. Téměř ji neposlouchám. Nevím, co na ní lidé mají. Je to pro její nádherné rytmy, nebo má uklidňující účinky? To je pro mě záhada. Mnoho lidí říká, že naprosto dokáže odreagovat od veškerého stresu i od napětí. Veronika Dudíková Hudbu poslouchám skoro pořád, i ve škole. Mám ji ráda, protože mě uklidňuje a dobře se u ní přemýšlí o životě, škole. Většinou si ji stahuji na internetu nebo mi písničky posílá kamarádka. Poslouchám většinou novinky, někdy hip-hop, RnB nebo jednoduše to, co najdu na internetu a líbí se mi to. Na hudbě nejsem závislá, ale je to jako můj druhý koníček. Tereza Kupčíková Podle mého názoru jsem na hudbě závislá. Někdo je závislý na cigaretách, já na hudbě. Poslouchám, kdykoli se dá. Hudba je pro mě něco jako odreagovaní nebo pomoc v nouzi, místo toho, abych se někomu svěřovala, se z toho vyposlouchám. Kolik hodin denně poslouchám? Co nejvíce se dá, nedá se to říct v minutách, spíše v hodinách. Poslouchám přes sluchátka a také přes DVD přehrávač nebo počítač, ale převážně poslouchám přes sluchátka, protože se alespoň odtrhnu od rozhovoru ostatních a mám klid čistě na texty písní a melodie. Jaká hudba? Převážně rap, hip-hop, techno, trance, drumm''n''base, rock, punkrock, metal a mnoho jiných. Hudbu poslouchám i ve škole, protože někdy nemám o přestávce co dělat. Ale také poslouchám potají v hodinách, protože mě to láká ponořit se do tajemství hudby. 16 Radim Maňák Já jsem na hudbě závislý poměrně dost. Poslouchám denně i pět hodin, prostě celou dobu, co jsem na počítači, plus ještě třeba ve škole. Ve škole poslouchám, když se nudím nebo když potřebuju odreagování. Daniel Plšek Já osobně poslouchám hudbu nejčastěji, když jsem na počítači. Poslouchám nejčastěji hard trance. Je to hudba hraná na různých hudebních akcích. Když hraju nějakou hru, třeba CoD4 (armádní střílečka, kterou hraju online s mnoha hráči) nebo BattleField-Heroes (taktéž armádní střílečka), a neslyším žádné písničky, tak se prostě nedokážu uvolnit a vůbec se mi nedaří. Hudba, co poslouchám, dokáže vehnat do krve adrenalin a ve spojení s kvalitní střílečkou je to to nejlepší. I když je pravda, že když hraju nějaké RPG (hra, kde vedete jednu postavu v mýtických dobách a ničíte veškeré zlo nebo dobro), tak poslouchám i Trance Melody, což je spojení relaxační a moderní hudby. Redakce Pocházejí odjinud Možná to ani nevíte, ale do naší školy chodí celkem dost žáků, jejichž rodiče pocházejí z jiných států a kultur. Tito lidé mají, na rozdíl od „čistokrevných“ Čechů, jednu zvláštní zkušenost – ví, jaké je to stát mezi dvěma kulturami i jazyky. Něco o sobě a své rodině Chaosu prozradili tři žáci z 6.A. Adam Oudjehani Jeho otec je Alžířan a mamka je Češka. Adam se narodil v Ostravě. V Alžírsku byl jenom jednou, ale má tam rodinu. Arabsky nemluví, umí v tomto jazyce jenom pozdravit. Otec se jmenuje Cherif Mohamed Oudjehani a je kuchař. „Taťka občas uvaří nějaké alžírské jídlo, ale není to pravidlem,“ říká Adam. Má mladší sestru, která se jmenuje Sabina Oudjehani a chodí do 4.A v naší škole. Dan Gurecký Jeho otec je Makedonec a mamka Češka. Narodil se v Ostravě. V Makedonii má rodinu, ale ještě tam nebyl. Makedonsky umí trochu mluvit. Makedonská jídla nikdy neochutnal, jenom bombón a pití gazoza. Otec se jmenuje Žarko Todevski a pracuje ve vítkovických železárnách. Dan má bratra Filipa, který chodí do mateřské školky. Mandy Legin Karna Narodila se v Holansku, ve městě Rotterdam. Její otec je Mexičan, jmenuje Dinko Piping. Mamka je Češka. Mandy nám prozradila, že národní jídlo v její rodné zemi je rýže, která se jí rukama. „Z Holanska jsem odjela, když mi bylo šest let, a několikrát jsem se tam jela podívat,“ říká Mandy, která po svém příjezdu do Čech před několika lety neuměla ani slovo česky a všechno se musela učit. V Holandsku mluvila anglicky a také holandsky, ale z tohoto jazyka si už pamatuje jen pár slov. Mandy má roka půl starého bráchu Nicka. Mirka Kuncová a Barča Kohutová, obě 7.B 17 Co nám dělají holky Někdy otravujou a myslí si, že jim nemůžeme nic udělat. Některé holky jsou pěkně namyšlené a zákeřné. A některé jiné jsou zase otravné šprtky a bonznou vše. A ještě nám dělají to, že s námi většinou nechtějí chodit a pokukují pořád po klucích z 9. tříd! Kluci 7. ročníku Jak nás trápí naši kluci Většina kluků v naší škole si nenechá ujít příležitost plácnout nějakou holku po zadku. Když jsou kluci někdy naštvaní, tak si zlost vylívají Monika Tešnarová, 4.A většinou na holkách tím, že jim nadávají a dělají si z nich legraci. Takoví šesťáci a sedmáci umí být pěkně drzí. Pak vznikne hádka mezi holkou a klukem a občas se do toho zamotají i další lidé. Někteří kluci jsou k holkám velmi milí a úctihodní. Naopak kluci, kteří chtějí sbalit holku, jim to dávají najevo provokací, například: polévání vodou, plácání po stehnech, honění po chodbě, objímání až škrcení, hodně se předvádějí (dělají ze Monika Tešnarová, 4.A sebe borce), hodně se k holkám vtírají. Iveta Kasíková,Veronika Skřičková , Simona Maľarová, Katka Spáčilová, Sabina Straková a Monika Homolková, holky ze 7.B a 7.C Pozdravy pozůstalým aneb Deváťáci o tom, jak budou vzpomínat na základní školu a jak se těší na střední Iwett Bartoňová Po základce se mi bude opravdu stýskat. Hlavně kvůli přátelům, co tu mám. S některými se známe už od první třídy, někteří přišli až v šesté. Dokázali jsme si udělat skvělý kolektiv. Myslím, že jsme fakt parta, co si navzájem pomáhá, i když jsou mezi námi i osůbky, které nejsou zrovna andílci. I tak je mám ráda. Bez nich by bylo vyučování stereotypní, občas i nudné. Starají se nám o zábavu a někdy se zasmějí i učitelé. Doufám, že naši poslední rozlučku si pořádně užijeme a že i po tom, co se všichni rozejdeme na střední, zůstaneme v kontaktu. Na střední se těším i netěším. Najdu si nové přátele, začnu žít úplně jiný život. Na základce nás brali jako děti. Na střední už to tak nebude! Jak už jsem jednou řekla, těším se i netěším nevím. Co vím ale určitě, že na základku budu vždycky vzpomínat s radostí! Jakub Kubík Na střední škole mi bude chybět obětavá láska mých překrásných spolužáček i holek z ostatních devátých tříd. Naopak mi nebude scházet nevím co. Mám tuhle školu rád, ale všeho je jednou dost. Dráždí mě dokonce i fronta v bufetu a to se nechci zmínit o těch malých raubířích. 18 Jinak v poslední době se toho v této škole hodně zlepšilo - vymalované chodby, nové záchody u tělocvičen televizory v učebnách, na chodbách a tak. Nadále mi bude chybět obětavá pomoc při hledání klíčů od multimediální učebny ze strany uklízeček. V neposlední řadě mi také bude chybět náš milovaný školní časopis. Ivana Osičková a Dana Moravcová Devět let na této škole bylo velmi výborných. Budou nám chybět především kamarádi, ale také někteří učitelé. Školní jídelna taky není zrovna nejhorší a po některých jídlech nám bude smutno. Hodně jsme se tady naučily, ovšem na střední škole bude trochu jiné tempo. Zřejmě to tam nebudeme stíhat jako tady. První půl rok to tam bude na 99,9% těžké, už jenom proto, že nebudeme nikoho znát a budeme si muset najít hodně nových kamarádů. Doufáme, že tam bude hodně dobrých učitelů a budou nás mít rádi. Zdá se nám, že jsme tady dobrý kolektiv a to se najde málo kdy a kde. Ze základní školy nám zůstanou jenom ty nejhezčí vzpomínky, na které se nikdy nezapomene. Michal Langer Když jsem poprvé šel do školy, strašně jsem se těšil. Věděl jsem, že mě čeká něco nového, co v mém životě bude hrát velkou roli. A také hrálo. Teď už vím, že tato škola, jež má název B.Dvorského 1, mi hodně dala. Hodně věcí jsem se naučil, myslím tím nejen vědomosti, ale i věci do života, bez kterých se neobejde ani jeden živočich na světě. Našel jsem si zde i nějaké kamarády, ovšem i lidi, s kterými jsem si moc do oka nepadl. Podle mého názoru to bylo devět nezapomenutelných roků života. Myslím si,že má budoucnost bude celkem dobrá, protože mám vysoké cíle. Teď je hlavní dostat se na gymnázium, odkud budu dále čerpat znalosti. TALENTOVANÍ ŽÁCI ANEB CO VŠECHNO DOKÁŽEME Na kroje se holky balí těžko Ondra Lehečka a Tomáš Surýnek chodí do souboru Heleny Kalichové v Porubě, kde nacvičují folklorní tance. Tomáš do souboru chodí už přes tři roky, Ondra skoro dva. Sbalili jste už nějakou holku na kroj nebo na tanec? Tomáš: No, ještě jsme nesbalili žádnou holku na naše kroje. (smích) Chodí se na vás dívat rodiče? Tomáš: Občas tam jsou, ale když jsou v práci, tak těžko. Zdají se vám folklorní tance těžké? Ondra: Jo, je to celkem těžké, často nás bolí záda i nohy. 19 Setkali jste se už s posměchem, že se věnujete právě lidovým tancům? Ondra: Občas ano. Třeba na jednom vystoupení, to jsme měli chuť na nějaké posměváčky vletět. Vynecháváte někdy tréninky protože se vám tam nechce? Tomáš, Ondra: To ne. Ale když nám je třeba špatně, tak tam nejdeme. Jak dlouho trvá váš trénink? Tomáš: Odpoledne od čtyř do šesti. Je to celkem namáhavé. A co se děje, když neposloucháte? Ondra: Dostáváme kliky. A my s naší povahou děláme průměrně tak 200 kliků za jeden trénink. Kde vystupujete? Tomáš: Pokaždé je to jinde. Nejčastěji chodíme na festival lidové hudby a tanců Třebovický koláč, ten je každý rok. Máte nějaký trapas, který se vám při tancování stal? Ondra: Zatím asi nemáme. A doufáme, že ani mít nebudeme. Tina Nguyen a Lucie Zdráhalová, obě 7.B Ve škole máme rockera! Rozhovor s Michalem Černým z 8.B, který hraje na elektrickou kytaru Jak dlouho hraješ? Celkově dva roky, na hudební školu chodím půl roku. Jak ses k hraní vlastně dostal? Na kytaru hrál můj děda i taťka, děda vlastně ještě hraje, na Španělku. Takže hlavně on a taky kamarádi mě k tomu dotlačili. Jakou hudbu posloucháš? Máš nějaké kytarové vzory? Nightwish, AC/DC, Blind Guardian, Rammstein, Zakk Wylde. Zakk hrál v kapele Black Sabbath, to je můj hráčský vzor. Taky se mi líbí kytarista z Rammstein. Plánuješ do budoucna kapelu? Ano, plánuju, už mám druhého kytaristu a zpěváka. Máš už vymyšlené jméno kapely? Měli jsme název, ale ten byl už bohužel použitý. Byl to název „Kotel Ro(c)ku“. Kde s kapelou zkoušíte? V garáži u taťky i po bytech, například u kámošů nebo taťky. 20 Co například hrajete? Třeba písničky od Kabátů nebo od AC/DC. A co vlastní tvorba? Ještě ne, ale určitě bychom chtěli skládat i vlastní hudbu. Problém je zatím v tom, že nemáme bubeníka a baskytaristu. Bubny teď nahrazujeme aparaturou. Jak dlouho denně cvičíš? Jak kdy, od 15 minut po hodinu a půl. Matěj Grék, 8.B Už máme dohromady 11 medailí! Rozhovor s holkami, co tančí v klubu Akcent Ostrava – Silvou Kalabzovou, Petrou Doležalovou a Nikolou Korytářovou. Jak dlouho tančíte v Akcentu? Silvie Kalabzová: Já už tančím druhým rokem. Petra Doležalová: Čtyři roky. Nikola Korytářová: Já tančím taky 4 roky jako Petra. Co všechno tančíte? Všechny: Disko dance, show. Baví vás to? Nikola: Ano, ale štvou mně tréninky. Petra a Silva: Nás to baví! Jezdíte na nějaké soutěže? A koná se v této době nějaká soutěž? Silva: Jo, příští týden v sobotu jedeme do Karviné. Nikola tančí extraligu a my tančíme druhou ligu Disko Dance. Tančíte v kostýmech? Kolik stojí jeden kostým? Kolik stojí zapůjčení takového kostýmu? Petra: Ano, tančíme v kostýmech. Kostým od Nikoly stojí 1700 korun, ode mě a Silvy stojí tisícovku, ale pět set nám pak vrátí. Bolí vás něco po tréninku? A už se vám stal při tancování nějaký úraz? Nikola: Ano, bolí, někdy úplně všechno. I nějaký ten úraz už byl. Kdo vás trénuje? Petra: Na disko máme stejnou trenérku jako Nikola, je to Hanka Kovalančíková. Silva: Ale na show máme jinčí, protože Nikola je v lepší skupině. My máme Kláru Hranickou a Nikola má Lenku Broňovou. Máte už nějakou medaili? Nikola: Ano, mám už 6 medailí! Petra: Ano, mám taky, ale jenom 4. Silva: Ano, mám jednu, protože jsem nová. 21 Kde všude jste byli na soutěžích? Všechny: Toho je hodně - Jablonec nad Nisou, Hradec Králové, Karviná, Brno, Krnov, Olomouc, Dub nad Moravou, Orlová. Popište nám aspoň trochu, jak trénink probíhá? Silva: Přijdeme, převlečeme se, namalujeme, stáhneme si vlasy do gumičky a potom jdeme na prostor. Rozcvičíme se, potom si sjedeme sestavu na oko a za chvilku přijde naše trenérka. Popište nám, jak to probíhá na soutěži? Nikola: Přijedeme, jdeme na prostorovku, učešeme se, namalujeme se, převlečeme se do kostýmu, protáhneme se, odtančíme na soutěži, počkáme na výsledky a potom jedem domů. Nikol Ščudlová a Sára Malárová, obě 8.C Konkurz na roli v televizním seriálu Dne 10. dubna jsem byla v České televizi na konkurzu do jednoho seriálu o studentech gymplu. Na tento konkurz jsem se dostala díky paní učitelce z dramatického kroužku, která tam přihlásila mě a ještě pár lidí z „dramaťáku“. Do České televize jsem přijela kolem půl čtvrté odpoledne. Když jsem tam přišla, udivilo mě, že tam není moc lidí. Nejdříve. Než mě vzali, čekala jsem asi hodinu, kterou jsem věnovala zkoušení na WC s kamarádkou. Potom si pro nás přišla jedna paní, která nás zavedla do místnosti, kde konkurz probíhal. Šly tam se mnou ještě dvě kamarádky. Musely jsme ještě chvíli čekat, než tam domluví jedna holka, mezitím si od nás vybrali formuláře. Jako první jsem šla na řadu já. Nejdříve si mě vyfotili a pak jsem musela říkat pár věcí o sobě do kamery. V ruce jsem držela papír s číslem 20. Do kamery jsem řekla několik zásadních věcí jako je jméno, věk, adresa, koníčky. Scénku jsem si nejdříve vyzkoušela s jedním asi sedmnáctiletým klukem. Když jsme si to zkoušeli, tak jsem nic nespletla, ale když se jelo naostro, dopustila jsem se tam menší chyby. Když jsem skončila, vyvedla mě znovu ta paní z místnosti a já jsem zamířila ke dveřím, které vedly do místnosti, kde na mě čekala mamka. Ještě předtím, než paní odešla, mi řekla, že se ozvou. Neřekla kdy přesně. Mamka se mě potom zeptala, jaké to bylo, co jsem tam všechno řekla a jestli nevím, kdy se ozvou. Na tento den asi nikdy nezapomenu, protože to byla skvělá zkušenost. Byla bych moc ráda, kdyby mě vzali, ale když jsem se dozvěděla, že v pondělí tam bylo 80 lidí, přestávám věřit tomu,že mi napíšou: Přijali jsme vás! Lucie Frejková, 9.C Trénuju ráno i odpoledne. A dva sporty! Rozhovor s Marií Mayerovou ze 7.A, která se věnuje závodně tenisu i atletice Proč si přestoupila do naší školy, když jsi až z Krmelína? Protože je tam škola jen do 5.třídy a protože trenér atletiky Černý mi tuhle školu doporučil. Co máš radši, tenis nebo atletiku a proč? Oboji mě baví, ale tenis mám přesto radši, protože ho hraji déle a je zábavnější. 22 Jak dlouho děláš tyto sporty? Tenis hraju už osmi let a stále mě baví, v oddílu je dobrý kolektiv. Atletiku dělám čtyři roky. Jak se stalo, že tě tenis a atletika nadchly? Rodiče mě vedli ke sportu a já jsem si nakonec vybrala tenis. Atletiku mám jako doplňkový sport. Jaký máš největší dosažený úspěch? Tenis kids cup v Chorvatsku. Vyhrála jsem čtyřhru. V atletice jsem vyhrála celý Běžecký pohár. To byly moje největší úspěchy. Co máš nejradši na atletice? Baví mě, že tam jsou super paní učitelky. Mám ráda vytrvalostní běh a skok do dálky. Jaká je tvoje nejdelší trasa, co jsi uběhla a kde? Moje nejdelší trasa je 1800 metrů ve Frýdku-Místku. Jak často trénuješ tenis i atletiku? Tenis mám čtyřikrát týdně. Trénuju ráno i odpoledne, takže vynechávám školu. Atletiku mám dvakrát týdně jenom odpoledne, ale tím, že mám tenis, tak nemám tolik času tam chodit. Kam se teď chystáš se sportem? Na tenisový turnaj A do Rakovníka a na ETA do Košic na Slovensko. Kateřina Kelemenová a Lucie Hrubá, obě 7.A Basket mě baví, ale škola je přednější Rozhovor s Nikol Skórovou ze 7.C, která hraje už čtyři roky basketbal za tým SBŠ Ostrava. Kolik vás je přibližně v týmu? Nevím, asi přes 15 a to jsou ti nejlepší, kteří jezdí na zápasy. Chodíš tam ráda? Ano, chodím tam ráda, protože tam mám spoustu dobrých spoluhráček (kamarádek). Byli jste někdy na nějakém mistrovství? Minulý rok jsme byli na mistrovství ČR konaném v Praze, kde jsme skončili na 3. místě. Když trenéra naštvete, dávají vám nějaký trest? Ano, většinou máme běhat čáry nebo děláme kliky. 23 Jak dlouho máš v plánu ještě hrát? Nevím, strašně mě to baví. Předpokládám, že budu hrát ještě dlouho. Nezávidíš někdy spolužákům, kteří nesportují a chodí ven? Nezávidím, už jsem si na tréninky zvykla, ale jak je jaro, tak občas trochu závidím. Dovedeš si představit, že bys mohla být profesionální hráčka, jestli ne, tak čím bys chtěla být? Profesionální hráčka bych asi nechtěla být. A co budu v budoucnu, ještě nevím. Karolína Hrčkuláková a Monika Bartošová, obě 7.C Mám okolo 50 medailí! Rozhovor se začínající fotbalovou hvězdou Danielem Augustýnkem Jak dlouho hraješ fotbal? Od šesti let. Za co hraješ? FC Vítkovice. Byl si někdy se svým klubem na fotbalovém turnaji? Jo, byl, ale nebudu jmenovat kde, to bychom tady byli do večera.☺ Trénuješ každý den? Trénuju čtyřikrát týdně. Vyhráli jste nějaký zápas? V této sezoně jsme ještě neprohráli. Máš nějakou medaili? Jo, okolo padesáti Jaké číslo máš na svém dresu při zápase? Hraju s číslem 6. Nikol Ščudlová, Zdeňka Šedová a Sára Malárová, všechny 8.C 24 UČITELÉ Učitelé přejí dětem zdraví, klid i lásku Na den dětí jsme se zeptali učitelů, co by dětem popřáli k jejich svátku. Odpovědi byly velice zajímavé a poučné. Většinou učitelé přáli dětem hodně zdraví, úspěchu v životě, lásky a život bez stresu. P. uč. Bačovicová Aby za své chování nemuseli stydět. A hlavně zdraví a klid v životě. P. uč. Machačová Aby měli dobré kamarády a šťastné rodinné zázemí, aby se jim dařilo v životě. P. uč. Adamíková Aby si užili dnešní den a aby se jim v životě dobře dařilo. P. uč. Bezručová Dětem přeji hodně štěstí, lásky a samozřejmě zdraví. P. uč. Goj Mám zvláštní přání. Přál bych dětem, aby neměly svět plný stresů, spěchu a nemusely mezi sebou soutěžit, kdo má lepší oblečení, mobil a jednou třeba auto. Aby se měly rády takové, jaké jsou, nebyly za každou cenu tlačeny k výkonům. Přál bych jim zkrátka trochu klidnější svět, než je ten současný. P. uč. Pracný Přeji dětem, aby se jim líbilo ve škole a měli co nejlepší známky. Ať mají co nejdelší dětství. P. uč. Ošmera Popřál bych, aby jim poslední měsíc rychle uběhl a aby měli co nejlepší známky. Učitelé, děkujeme za Vaše krásná přání, vážíme si jich a Vás nepochybně také. Tina Nguyen a Daniela Mertová, obě 7.B Jak se naši učitelé dostali ke svému povolání Pan učitel Goj V dětství a pubertě nechtěl být učitelem. Jako malý chtěl být zpěvákem. Líbila se mu hudební skupina Beatles, od strejdy dostal kazetu s písničkami od této skupiny a představoval si, že bude zpívat jako oni. Potom pana učitele strašně bavilo číst knížky, takže chtěl dělat například redaktora v nakladatelství. 25 Až na konci vysoké chodili na praxi – učit na středních školách několik vyučovacích hodin týdně. V tu chvíli ho to začalo strašně bavit a hodně ho to zajímalo. Po vysoké škole hledal práci, ptal se na gymplech, středních školách, ale všude měli plno, tak zkusil základní školy a líbila se mu ta naše. Paní učitelka Záškodná Pochází z učitelské rodiny. Její maminka byla ředitelka mateřské školy a tatínek byl profesorem na Vysoké škole báňské. Proto už odmalička chtěla být učitelkou. Jako malá si na ni hrála a moc ji to bavilo. Ze základní školy šla na gymnázium Matiční a poté na vysokou školu, kde studovala obor dějepis, ruština. Začala učit ve 27 letech, potom byla šest roků na mateřské dovolené se svými dětmi. Po mateřské se vrátila do školy a byla i třídní učitelkou. Moc ji to bavilo a v devítce byla se svými žáky na dovolené v Itálii. Doteď se s nimi schází. I její dvě dcery jsou učitelky. Mirka Kuncová a Barča Kohutová, obě 7.B PROJEKTY PROJEKTOVÝ DEN SVĚT V ČÍSLECH Projekt Svět v číslech propojil školu Vůbec poprvé zažila naše škola projekt, v němž děti spolupracují ve skupinách utvořených z žáků různých ročníků. Do jedné skupinky se tak dostali žáci napříč celým druhým stupněm, tedy od šestky do devítky, a to často i ti, kteří se dříve neznali. Projekt s názvem „Svět v číslech“, který druhý stupeň naší školy prožil v pátek 20. března 2009, je součástí dlouhodobého programu pod vedením ZŠ Horymírova s názvem Průřezová témata v kostce. Ten kromě celoškolních projektů zahrnuje také školení a jiné aktivity pro učitele. Co páteční, pro žáky i učitele poněkud netradiční, den obnášel? „Žáci byli rozděleni do deseti skupin, které během dne „rotovaly“ po škole mezi jednotlivými stanovišti, jichž bylo taky deset,“ vysvětlila paní učitelka Adámková, která se starala o organizaci celého projektového dne. „Na stanovištích hráli různé hry a plnili úkoly, které měly jako společné téma čísla. Stanoviště byla tato: Člověk v číslech (měření a vážení, zajímavosti o lidském těle), sudoku, světová nej (zeměpisné zajímavosti), olympijské hry v číslech, příroda v číslech (tématem byly především národní parky a zoo),“ doplnila paní učitelka. Smyslem celého projektu bylo především vést žáky k spolupráci a zodpovědnosti za společnou věc, překonávat věkové bariéry a posilovat společného ducha školy. A to se nám taky - podle prvních ohlasů žáků i pedagogů - povedlo. 26 „Všem je třeba poděkovat za úsilí při přípravě, organizaci i samotném průběhu projektového dne. Velmi oceňuji lví podíl paní Adámkové na uskutečnění této akce, ale také spolupráci nejen žáků, ale i pedagogů, kteří ukázali týmového ducha a schopnost spolupracovat i na tak velké akci. Kolektiv se stmelil a pracoval bezchybně jako švýcarské hodinky,“ uvedla zástupkyně ředitele pro druhý stupeň Vlasta Krmášková. Redakce Jak projektový den hodnotí paní učitelka Krmášková? „Myslím si, že to byl fajn nápad, že děti spolupracují. Projekt proběhl dobře, nebyly žádné problémy. Pro učitelé to bylo velmi náročné, dlouho se na to připravovali.“ Velmi nás zajímalo, kdo projekt připravoval. „Chválím všechny učitele, že se k tomu pěkně stavěli a spolupracovali, hlavně chválím paní učitelku Adámkovou, ta mi velmi pomohla a dohlížela na celý průběh. Díky tomu vše dopadlo dobře.“ A co říká na to, že ve třídách, kde mělo být 30 žáků je jich jen 18? „O tom, že chybí polovina žáků, si myslím, že je to jejich věc a můžou si za to sami. Učitelé jsou pro ně schopni udělat hodně, například pořádají projektové dny a různé akce. Někteří žáci si toho neváží a sami se o to ochuzují.“ A co si o projektu myslí paní psycholožka Jitka Habrnalová? Paní psycholožka byla prvním člověkem, kterého jsme se šli zeptat, co si o tomto dni myslí a jak ho ze svého pohledu vnímá. Řekla nám, že je to podle ní velmi dobrý nápad, který rozvíjí naše schopnosti. Nejvíce byla nadšená z toho, že jsou smícháni šesťáci a deváťáci, protože si tak na sebe zvykají a učí se komunikovat s cizími žáky. „Ale nejvíce mě mrzí, že si toho děti neváží a staví se k tomu negativně. Myslela jsem, že se jim to bude líbit a půjdou kvůli tomu do školy, ale jak jsem teď procházela některými třídami, tak spoustu žáků chyběla, jen kvůli tomu, že nebyli rozděleni s kým chtěli. To mě zaskočilo.“ Mirka Kuncová a Bára Kohutová, obě 7.B Na slovíčko u stanoviště Člověk v číslech Rozhovor s panem učitelem Gojem a s paní učitelkou Součkovou Co se dělá na tomhle stanovišti? P. uč. Součková: Žáci nejprve odhadují svou výšku a hmotnost, pak se měří a váží a potom to zapíší do tabulky. Mají také možnost zahrát si na krejčího a hledají různé informace o mírách člověka v encyklopediích. Jak se Vám líbí tohle stanoviště? P. uč. Goj: Celkem zajímavé, mohla by to být zábava. Akorát se některé holky nechtějí vážit a já nevim proč. Já osobně vážím 90 kg a měřím 190 cm, jinak mám tendenci k hubnutí a musím jíst jak zvíře, abych za chvilku neměl 70 kilo. P. uč. Součková: Je to zajímavá záležitost a je to určitě i zábavné. I mě tady zajímají různé informace o lidském těle, protože se chci něco nového a zajímavého dozvědět. Já měřím 162 cm a vážím 52 kg. 27 Jak spolupracujete s žáky? P. uč. Součková: Na začátku jsme jim to vysvětlili, teď je ale necháváme samostatně pracovat a pomáháme jim s jejich dotazy. Páni učitelé Pracný a Růžička: Nemohli jsme dospat Myslíte si, že je to pro žáky nová zkušenost? P. uč. Pracný: Určitě a vypadá to, že je to baví. Je to hodně zajímavé. Jak se tato aktivita líbí vám osobně? P. uč. Pracný: Mně se tady líbí, teda nám oběma s panem učitelem Růžičkou. P. uč. Růžička: Já osobně jsem se moc těšil, nemohl jsem dospat do rána, jak moc jsem se těšil. A také jsme zjistili, že pan učitel Pracný váží 68 kg a měří 170 cm a pan učitel Růžička váží 98 kg a je vysoký 175 cm. Váha pana učitele Růžičky je prý samý sval a žádné tuky. Anketa Kolik si myslíte, že budete vážit ve 40 letech a jak budete vysocí? Dominika Štěpánová, 7.B Ve čtyřiceti? Asi 90 kg a 180 cm, to by šlo. Lucka Machnáčová, 9.D Asi 70 kg a měřit budu asi 155, protože já už nevyrostu. (smích) Ondřej Koutný, 8.C Vážit budu asi 85 kg a výška asi 198 cm, to by se mi líbilo. Michaela Říhová, 4.B Lucka Kačenová, 6.A Váha 65 kilo a výšku bych tipla na 165 cm. Nikol Kotalová, 9.B Nevím, asi 80 kilo a výšku bych chtěla asi 175. Lucka Zdráhalová a Monika Homolková, obě 7.B Nespěte jako sviňucha Stanoviště Příroda v číslech Na stanovišti Příroda v číslech, které bylo ve třídě 7.B a přírodovědné učebně, žáci řešili celkem čtyři úkoly týkající se přírodopisu. První úkol byl kvíz, kde žáci odpovídali na otázky. Druhý úkol byl, že seřazovali zvířata podle délky spánku. Žáci zjistili, že nejdéle spí lenochod a nejméně sviňucha. Vyhledávali 28 taky ZOO v České republice a lepili je do mapy, ve čtvrtém úkolu zakreslovali do mapy národní parky a chráněné oblasti. „Není to moc zajímavé, ale baví mě to. Podle mě je nejlepší stanoviště sudoku. Spolupráce ve skupince je docela dobrá,“ řekla Soňa Pánková z 9.B. Tina Nguyen a Daniela Mertová, obě 7.B O olympiádě česky i anglicky Stanoviště Olympiáda v číslech O co se na tomto stanovišti jednalo? Žáci dostali dotazník, do kterého si zapisovali různé informace. Ty vyhledávali na mapě i v encyklopediích a atlasech. Nejdřív vyplňovali kvíz a potom zjišťovali informace týkající se nejlepších sportovců a olympijských her. A také překládali různá slova spojená s olympiádou do angličtiny. Ptala jsem se paní učitelky Reljičové: Co vás nejvíce zaujalo? Asi všechno. Je to nová moderní metoda práce. A myslím si, že to všechny velmi zaujalo, protože byli aktivní a dobře spolupracovali. Myslíte si, že je to dobrá zkušenost pro žáky? Ano, je to výborná zkušenost. Nejen toto stanoviště, ale také všechna ostatních stanoviště. Lucie Zdráhalová, 7.B Žáci pomoření do luštění sudoku V učebně hudební výchovy a ve třídě 9.B se konala aktivita SUDOKU. Paní učitelka Adámková žákům řekla něco o historii sudoku. Tato hra vznikla v Japonsku, v Evropě je pouze pět let. Ve zbytku hodiny žáci pracovali ve skupinkách, ve kterých luštili sudoku. Někteří žáci luštili sudoku poprvé, a proto jim paní učitelka na tabuli ukázala, jak se luští. „Sudoku jsme luštili poprvé a vyluštili jsme jen polovičku, moc nás to nebaví,“ řekli ochotně Martin Hlobil z 9.B a Petr Moniak z 9.C po ukončení hodiny. „Hodina věnovaná sudoku se mi líbí, luštění se mi zdá středně těžké, ve volném čase se sudoku nevěnuji,“ řekl stydlivě Kamil Huták z 9.C. Tina Nguyen a Daniela Mertová, obě 7.B 29 Prodavač v bufetu: Udělal bych také stanoviště Zajímalo nás, co si o projektovém dni myslí pan prodavač v bufetu Honza. Řekl nám rozesmátým hlasem: ,,Nevěděl jsem, že je dneska projektový den, ale připadalo mi divné, že do bufetu chodí málo lidí. Kdybych věděl, že je dneska projektový den, tak bych udělal v bufetu také nějaké stanoviště, třeba bych dal vítězi párek v rohlíku zadarmo.“ Tina Nguyen a Daniela Mertová, obě 7.B Jídelna v číslech Všechny aktivity projektového dne spojovalo téma čísel. Nás zajímalo, jak vypadá v řeči čísel naše školní jídelna. Proto jsme se rozhodly vyzpovídat jednu z našich kuchařek. A co jsme se dověděly? Naše dvě jídelny mají celkem 78 stolů a zhruba 250 židlí. V naší kuchyni pracuje sedm kuchařek a pan vedoucí. V jídelně je 250 talířů, které se denně používají, a asi 250 až 300 příborů. Denně je 480 obědů a polívka se vaří ve 30 litrových hrncích. Používá se 400 skleniček a za jeden oběd se vypije 75 litrů pití. Lucie Zdráhalová a Monika Homolková, obě 7.B Tento projekt nám dal týden práce Rozhovor s paní učitelkou Adámkovou Jste organizátorka projektu ? Přímo ne, ale s organizací pomáhám. Co to obnáší? Dostali jsme podklady na projektový den ze základní školy Horymírova, museli jsme je upravit pro potřeby školy. Rozdělit žáky, stanoviště a promyslet časový harmonogram. Byla to složitá práce? Zařadit všechny žáky do skupin? To ani ne, většinou jsme skupinky vytvářeli náhodným způsobem. Jak dlouho trvala příprava? Asi týden. Které stanoviště se vám líbí nejvíce? Samozřejmě moje - Sudoku. Ale myslím si, že zajímavá jsou všechny stanoviště. Jak si myslíte, že to vnímají žáci? Jak kteří. Doufám, že pro většinu to bylo zajímavé zpestření, poznají se navzájem se žáky z jiných tříd. Naučí se lépe spolupracovat. Monika Homolková a Lucie Zdráhalová, obě 7.B 30 Co je projekt Kostka? V projektu Kostka, jehož součástí byl „Svět v číslech“, jsou zahrnutá průřezová témata, díky nimž se učíme komunikovat a pracovat společně i s žáky, se kterými se neznáme. V projektu se pamatuje i na zvýšení připravenosti učitelů na tvořivé vyučování formou seminářů. Partnery projektu jsou tři spolupracující základní školy: ZŠ VítkoviceRastislava 7, ZŠ Chrjukinová 12, ZŠ a MŠ Ostrava-Bělský Les. Realizátorem je ZŠ Horymírová 100. Mirka Kuncová a Bára Kohutová, obě 7.B PROJEKTOVÝ TÝDEN JEDEN SVĚT Měla jsem možnost poznat víc názorů žáků S paní učitelkou Ilonou Adámkovou o Projektovém týdnu Jeden svět, který společně s paní učitelkou Pavlu Bačovicovou organizovala. O čem byl projektový den a jak se vám osobně líbil? Dnes zhlédli žáci 9.A dva filmy, první se jmenoval To všechno z lásky a byl o týraných ženách a druhý film Děti ze stanice Leningradská ukazoval život dětských bezdomovců. Na tyto filmy navazovaly různé aktivity, aby se žáci nad těmito problémy zamysleli. Den to byl velmi náročný, protože 9.A je živá třída a ,,ukočírovat“ je celý den bylo docela obtížné. Co jste tady dnes například dělali? Zamýšleli jsme se nad životními hodnotami, nad tím, co člověk potřebuje pro život, ale taky jsme psali dopis nebo tvořili plakát. Jak žáci pracovali? Jak kteří, většina spolupracovala dobře. A myslím, že den splnil svůj účel! Čím byl dnešní den pro vás osobně zajímavý? Třeba už tím, že to byl jiný den než ostatní. Měla jsem možnost poznat názory žáků na problémy, které v hodině normálně neřešíme. Je pro vás jednodušší běžný školní den nebo projektový? A Proč? Jednodušší je určitě běžný den, ten projektový vyžaduje více přípravy. Karolína Maxerová, Tereza Olšáková a Nikol Ščudlová, všechny 8.C 31 DNY BAREV NA PRVNÍM STUPNI Na prvním stupni se před velikonočními prázdninami konal projekt Dny barev. Na každý ze tří dnů připadla jiná barva. V pondělí to byla modrá, ta měla symbolizovat vodu. Děti i učitelé si oblékli modré oblečení. V hodinách si děti povídaly o vodě, řešily křížovky a různé rébusy. „Učitelé chtějí napříč předměty vtáhnout dané téma do hodiny. Já jsem dnes učila třídu 5.B a dělala jsem s nimi skládankové učení. Michal Kovalski, 4.A Monika Tešnarová, 4.A Tento projekt je zejména proto, abychom poukázali na stav naší planety. I děti byly v šoku, když se dozvěděly, že asi miliarda lidí na světě nemá přístup k vodě. Musíme se všichni zamyslet a přispět k záchraně naší planety,“ řekla nám paní učitelka Krejčí, když jsme se jí zeptaly, jak tento nápad vznikl. I v úterý jsme se na první stupeň přišly podívat. Tento den byl ve znamení stromů. Děti se oblékly do barev symbolizujících strom, takže do zelené nebo hnědé. Taky tentokrát jsme se zeptaly učitelů, co v tento den pro děti vymysleli. ,,Dneska si budeme číst o stromech, budeme luštit křížovky a vymýšlet básničky na toto téma. Donesla jsem také větvičky a budeme s dětmi pozorovat, jak pučí pupeny,“ prozradila paní učitelka Jarolímová. Také úterý se povedlo a děti se dozvěděly spoustu nových informací o přírodě. Středa – třetí a poslední den projektu – byla ve znamení žluté. Tato barva měla symbolizovat slunce. Například V 1.A si povídali o slunci a v jazyce českém vyráběli sluníčka. Všechny tři dny se povedly a jak dětem, tak i učitelům se líbily. Lucie Kalová a Nela Juříčková, obě 7.C PROJEKT ČTEME DĚTEM Žáci z druhého stupně četli svým mladším kamarádům Letos už podruhé učili žáci z druhého stupně kamarády z 1. až 5. tříd. Během dvou vyučovacích hodin těm malým nejen četli například pohádky nebo bajky, ale také s dětmi luštili křížovky, hráli scénky, promítali úryvky z filmů, malovali obrázky a podobně. Zkrátka se vžívali do role učitelů a snažili se děti co nejvíce zaujmout a zabavit i jim prozradit leccos nového o knížkách a jejich autorech. „Pro žáky to nebylo vůbec jednoduché. Program pro děti si museli poctivě připravit, vymyslet, jak 32 hodinu zorganizovat, co vlastně číst, připravit spoustu materiálů, například obrázky nebo křížovky,“ uvedla paní učitelka Součková, která celý projekt spoluorganizovala a sama vedla několik skupinek žáků. „Tito žáci museli kromě toho zvládnout své běžné školní povinnosti,“ dodala paní učitelka. S žáky z druhého stupně se na jejich přípravě významně podíleli učitelé národní školy. Starší žáci je navštěvovali a konzultovali s nimi, jak budou hodiny vést. Redakce Božena Němcová na papíru i ve filmu Už druhým rokem organizujeme projekt Čteme dětem. Jelikož mne zajímalo, jak to probíhá i v jiných třídách s jinými děvčaty (sama se totiž projektu účastním), šla jsem o tom něco málo napsat. Byla jsem ve 2.A. u paní učitelky Dybalové. Projekt dělaly Lucinka Kleinová, Pepinka Weissová, Verunka Pálková a Evička Lembasová z 9.D. Velmi mne ohromily děti, protože se chovaly slušně☺. Ze začátku sice trošku dováděly, ale za chvilku bylo všechno v pohodě a v klidu. Slečny začaly tím, že dětem řekly, aby si napsaly svá jména na papír a postavily na stůl. Dalo jim to práci. Následovalo čtení pohádky Boženy Němcové. Četly plynule a dopouštěly se jen menších chyb. Následoval testík, za který děti dostaly odměny. Nakonec se děti dívaly na film Princezna koloběžka. Ten je zfilmovaný podle knihy, kterou děti četly. Děvčata byla velmi originální, protože tento nápad z filmem nikoho jiného nenapadl. Celý projekt trval dvě vyučovací hodiny a mně osobně se velice líbil. Jak jsme četli 4.C Soňa Pánková, 9.B Dne 25. března se uskutečnil projekt čteme dětem ve 4.C, kde učí pan učitel Stanislav Petrů. Holky ze 7.B nejprve připravily čítárnu a pak si nanečisto vyzkoušely scénku. Potom přišly děti a vyluštily si křížovku. Otázky byly celkem lehké. Dále byla na programu dobře připravená scénka. Dětem se moc líbila. Tak a teď k samotnému čtení. Děvčata si vybrala povídku Křesadlo od Hanze Christiana Andersena. Pan učitel dětem řekl něco o tomhle známem spisovateli a holky začaly číst. Pohádka byla velmi dlouhá. Děti byly nejprve tiché, ale už v polovině pohádky je to trošku přestalo bavit a začaly si povídat. Po chvíli začaly zase dávat pozor. Když holky pohádku dočetly, kladly dětem otázky. Jedna z otázek zněla, co je to křesadlo. Jeden žák na tuhle otázku odpověděl, že kadidlo. To nás všechny velmi rozesmálo. Pak si děti měly něco z té pohádky nakreslit. A na konec si děti ve skupinkách zahrály scénky. Za nejlepší scénky dostaly diplomy. Lucie Hrubá a Veronika Bystroňová, obě 7.A 33 Čteme dětem ve 2.C Ze začátku holky (Barbora Kohutová, Tina Nguyen a Dominika Štěpánová ze 7.B) přečetly knížku, která se jmenuje Nejkrásnější pohádky. Dále jim Dominika rozdala papíry, aby si k té pohádce nakreslily, co by si přály. Když děti dokreslily obrázky, ukázaly je všem žákům. Po chvíli holky nakreslily na tabuli křížovku, kterou děti budou luštit. Pak se jich děvčata zeptala, jaká pohádka se jim nejvíc líbí a jakou mají nejradši. Žáci třeba řekli, že se jím líbí pohádky o Popelce, o pejscích, Růžence, o hokejistech a z filmu Jak se krotí krokodýli. V další hodině holky dětem řekly, ať si připraví svoji scénku ve skupince, a kdo se stydí, tak že může u své lavice. Všem žákům se scénky podařily. Kateřina Spáčilová a Sabina Maršová, obě 7.B Projekt Čteme dětem v záchvatech smíchu Ono udělat takový projekt není jen tak a i přesto, že je to podruhé, je to úplně jiné. Dělala jsem to jen z vlastního zájmu, a ne kvůli pochvale. To je taky důvod, proč jsem se do projektu přihlásila i letos. Tentokrát jsem si ovšem k sobě vzala jako parťačku svou kamarádku, se kterou jsem bezkonkurenčně sehraná. Musím přiznat, že prvních pár hodin jsme na chodbě strávily kecáním doslova o blbostech. Pak jsme ale zabraly a já jsem na nás patřičně hrdá. Bylo to ovšem složitější, než se to zdá. A aby toho nebylo málo, musela tam být i dramatizace. Upřímně, tohle se mi dost zamlouvalo. Vymyslet si vlastní texty, role, oblečení všechny potřebné kulisy. Tak tohle byl vždycky můj sen. I když zahrát to nebude moc lehké a začínám sama o době pochybovat. Celý projekt nás totiž stál strašně moc času a námahy. Dělaly jsme na tom snad měsíc a zkazit to vše jen smíchem? Na projekt se těším moc. Je to tím, že máme vše připravené, vybrané knížky, které se budou číst, udělané křížovky, zajímavosti a tak dále. Když tak nad tím přemýšlím, vymyslet ten scénář nebylo tak těžké, jak se zdálo. V praxi to probíhalo asi takhle: Nejdřív jsme si musely udělat jakousi osnovu, ať víme, co vlastně vymýšlet. Podle mě je hodně lehké psát parodie. A tak jsme četly ty normální příběhy a pak z nich udělaly kraviny. Věřím v to, že vymyslet nějaký souhrn textů není tak těžké jako zahrát to tak, aby vynikla podstata věci celé. Ale i přes všechny naše potíže, kdy jsme lítaly z jednoho konce školy na druhý a sháněly materiály, bych to sama za sebe doporučila každému. Nejlepší pocit totiž z toho všeho je, že jsme to nakonec zvládly a měly úspěch. A abych ještě odůvodnila ten smích. Náš scénář jsou neskutečné koniny a hrát s tou kamarádkou je opravdu těžké. Její herecké výkony jsou obdivuhodné a já ze sebe díky smíchu nedokázala vydat ani jednu souvislou větu. Je to boj. Michaela Kůdelová, 9.B 34 ZA DVEŘMI ŠKOLY Anketa Dnešní mládež? Hrůza, myslí si většinou lidé z Bělského Lesa Co si myslíte o dnešní mládeži? Takovou otázku jsme v hodině žurnalistiky položili lidem na našem sídlišti. Odpovědi jsou bohužel většinou velmi negativní. Nejspíš je načase zamyslet se nad sebou a ptát se – proč? Jiří Gajdošík, burzovní makléř, 43 let, Ostrava-Bělský Les Mládeže si nevšímám, jsou to spratci, co ničí vše co jim přijde pod ruku. Rýmovič, 40let Jsou drzejší než dřív a nevěnují se věcem, kterým by měly, například více chodit ven, věnovat se více sportům. Kateřina Vidiševská, 21 let Chovají se špatně. Hrají si na dospělé osoby a jsou poslední dobou moc drzí. Jana Vévodová, 31 let, na mateřské dovolené Mají to asi náročné, protože musí mít přehled o hodně věcech. Myslím si, že je čeká zajímavá budoucnost, i když to budou mít těžší než předchozí generace. Jiřina Sokolová, 80 let, důchodkyně To je dost široká odpověď. Znám lidi dobré, kteří jsou hodní, chytří, sympatičtí, ale i lidi, kteří se chovají dosti podivně. Bilichová, 46 let O dnešní mládeži si myslím jen to nejhorší. Je hrozná, nevím co říct, vždycky jen to nejhorší. Lucie, 28 let, mateřská dovolená Někdo je hrozný, někdo normální, záleží na tom, jak je vychovaný. Světlana Genik, 54 let, prodavačka v trafice To radši ani nechtějte vědět, hrůza a děs, co někdy vidím na sídlišti! Jak jsme zachraňovali zraněné ptáče Byl to běžný květnový den. Slunce svítilo a já a Patrik jsme jeli na kole. Najednou Patrik kolem něčeho zvláštního projel a upozornil mě na to. Já přibrzdil a identifikoval jsem malou chlupatou kuličku jako ptáčátko. Ptáčátko, pravděpodobně malý vrabeček, nejspíše vypadlo z hnízda. Asi zkoušelo létat nebo se jenom ztratilo matce, když letěla pro potravu. Nevíme proč, ale asi Patrikovi důvěřovalo. 35 Celá naše parta, Já, Patrik Chlebovčík, Monika Bartošová a Karolína Hrčkuláková, jsme najednou dělali vše, co jsme mohli. Každý něčím přispěl. Mládě však odmítalo jak potravu, tak vodu. Byly jsme zoufalí. Zašli jsme za blízkým veterinářem, který nám řekl, že buď máme zavolat na 156 nebo ptáčka odnést do ZOO. My jsme tedy zavolali, avšak napoprvé nás odmítli. Zkusili jsme to ještě jednou, tehdy nám řekli, že ho máme dát do křoví. Stále jsme se nevzdávali, i když někteří už ztráceli naději. Dostali jsme tip na jiného veterináře. Ten nám poradil, abychom si ho nechali na čtyři dny, dali mu suchý rohlík a vodu a pak ho zkusili vypustit. Zatím nevíme, jak to dopadne, protože jsme ho ráno kontrolovali, a buďto je mrtvý, nebo má tvrdé spaní. A teď rozhovor s Patrikem Chlebovčíkem. Jaký to byl pocit, když si zjistil, že ta chlupatá kulička je ptáčátko? Byl to pro mě zážitek vidět na vlastní oči ptáčátko. Co by se stalo, kdybys ho na kole přejel? Asi bych si to nikdy neodpustil, bylo by mi to hrozně líto. Věděl jsi, že když ho vezmeš, tak ho už matka nepřijme zpět? To jsem věděl, ale když jsem viděl, že je zraněný, tak jsem se mu snažil pomoct. Když si viděl, že ostatní už to vzdávají, chtěl jsi udělat totéž? Ne, nechtěl jsem, patří k přírodě a doufal jsem, že to přežije. Myslíš si, že je opravdu mrtvý, nebo že jenom velmi tvrdě spí? To vážně nevím, ale nechci, aby se stala ta první možnost. Jakub Šponiar, 7.C Konzolové války aneb Jak spolu válčí Sony, Microsoft a Nintendo Předchůdcem prvních herních konzolí byl „Pong“. Účel hry byl jednoduchý, dostat čtvereček (Míček) za soupeřovu pálku (obdélník). Poté vystoupilo Nintendo se svým výtvorem „NES“ (Nintendo Evolution System). Jednu dobu byl velmi oblíbenou konzolí pro všechny věkové kategorie. Pak se na chvíli dostala do popředí SEGA se svým herním systémem SEGA SATURN. Časem upadla tato konzole též do zapomnění. Další konzolový pokus byl Dreamcast. Ten se však neuchytil a téměř okamžitě upadl do zapomnění. Poté přišel v té době obrovský gigant - PSX od Sony Entertaiment. PSX však měl stále slot na Cartridge. Poté byl opravdový nástup PS1. Ten zažil neuvěřitelný rozmach. Poprvé byl v Japonsku, poté v Americe a časem se dostal i do Evropy. Sony Entertaiment odstranil Cartridgeový slot. Zbyla pouze CD (Compact Disc pro ty co nevědí) mechanika. Od výroby PS1 byla vyrobena doslova tuna her. Ti, co PS1 měli (včetně nás), vědí, že jakmile jste se pustili například do Tony Hawka, nemohli jste přestat, dokud jste tuto hru neprojeli. 36 Tohoto rozmachu si všimnul Microsoft (tehdy nebyl Windows Xp ani Vista, ale starý Windows 98). Poté nastoupil věčný rival Play Station konzolí XBox. Někteří si snad mohou myslet, že Microsoft jenom okopíroval zařízení, změnil vzhled a název a nic jiného. Možná že to je pravda. Během této doby vyrobilo Nintendo hromadu takzvaných Handheldů (Herní konzole do ruky). Následně byl velký BOOM - oficiálně vyšel PS2. Obrovská základna příznivců PS1 zůstala, ovšem mnoho přešlo na PS2. Disponoval naprosto novou, fantastickou DVD mechanikou. Xbox se stáhl do ústraní a Sony vedl. Pak však nastal ohromný zvrat. Vyšel Xbox 360. Sony muselo rychle něco udělat, jestli nechtělo do konzolového nebe. Přišel dnešní konkurent XBoxu, nádherná lesknoucí se mašina, PS3! Chvíli na to vyšlo i nové Nintendo Wii. Nyní naše názory. Nejdříve od Jakuba Peňáze: „Asi před devíti lety mi rodiče koupili PS1 a hned za týden k tomuto produktu čip. Na PS1 jsem hrál jak divý. Tony Hawka, SpecNaz Quake 4 a také různé automobilky. Ovšem asi před rokem jsem si zakoupil PS2, která mě obzvlášť zklamala, hlavně čip, který nás stál dva tisíce korun a stejnak stále nešly vypálené hry. Takže jsem si moc na PS2 nezahrál. Ovšem na letošní Vánoce jsem dostal PS3, na kterém hraji snad nejlepší hry, které kdy vznikly. PS3 je vůně nebeských her.“ René Klimo, 7.C Teď Jakub Šponiar: „Vzpomínám, když si bratranec koupil PS2. Myslím, že ještě ten den si koupil čip. Asi pár měsíců potom, co se se strejdou přestěhovali, jsme trhli náš osobní rekord ve hraní. 15 hodin jsme to vydrželi. Poté jsme usnuli.“ Jakub Šponiar a Jakub Peňáz, oba ze 7.C OKÉNKO DO ŠKOLKY Život v naší mateřské školce Přemýšlím a jdu zpátky do školky. Tam, kde jsem byla tři roky a kde jsem se naučila, co a jak dělat. Tam, kde jsem měla ty nejhodnější paní učitelky pod sluncem. A vcházím. Jako první zamířím do Sluníčka, kde ovšem paní vychovatelku neznám. Alespoň se podívám, jak se to tu změnilo za tu dlouhou dobu. Děti vymalovávají obrázky, které jim paní učitelka předtiskla. Téma měsíce je ,,POZOR ČERVENÁ“, a tak používají převážně červenou pastelku. Ale já šla za paní učitelkou, abych zjistila 37 nějaké informace o tom, zda měli za poslední půl rok nějaké důležité akce. Na to paní učitelka zareagoval tak rychle, že se ani nemusela dívat do své třídní knihy. „Jely jsme dvě skupiny, jedna 4. až 9. května a druhá 1. až 6. června, do rekreačního střediska Šance,“ vysvětluje. „Dvacátého května byly besídky pro maminku, každá třída měla jednu besídku pro své rodiče,“ pokračuje paní učitelka. „Zrovna předevčírem jsme byly v kulturním domě na kouzlení Michala a děti to ohromně nadchlo.“ Taky jsem se dozvěděla, že každý týden mají děti kroužky - sportovní, taneční, pěvecké angličtina a každé dva měsíce je divadlo „Smíšek“. „Ale asi nejvíce, co nás potěšilo, bylo to, že rodiče dětí nám pomáhali natřít prolézačky, které tady děti mají nové,“ sdělily paní učitelky Mirka, Majka a Dáša. Soňa Pánková, 9.B Anketa Hraju si s autama, protože jsem kluk! Zeptala jsem se dětí ve školce, s jakými hračkami si nejraději hrají a jestli se jim líbí spíše vevnitř ve školce, nebo jsou raději venku. Markétka, Muchomůrka Nejraději si hraju asi s koníčkama, jsou takoví milí a protože s autíčkama si hrajou spíše kluci a s panenkami si tady skoro nikdo nehraje. Líbí se mi venku i vevnitř, ale nejvíce se těším, až půjdu do školy. Radimek, Muchomůrka Hraju si s autíčkama, protože jsem kluk. Obojí, jsem rád venku i vevnitř, strašně moc! Klárka, Motýlek Nejvíc si hraju s kuchyňkou. Jsem raději spíše tady vevnitř ve školce, protože tady nefouká a můžu si klidně s čímkoliv hrát. Mareček, Motýlek S kostičkami. Chodím radši ven, takže venku. Soňa Pánková, 9.B 38 Anketa Kam se chystáš o prázdninách s rodiči na dovolenou? Lukáš Blažek, 3.C S rodiči se o prázdninách chystáme do Chorvatska. Mirek Stojka, 1.C Prázdniny budu trávit na horách. Eva Pavlíková, 4.C Pojedu navštívit tetu do Čech. Denis Peter, 4.C Na prázdniny se moc těším, jedeme totiž do Španělska. Anna Niesporková, 5.A Na dovolenou jedu do Beskyd. Lucie Pleváková a Michaela Seidlerová, obě 9.C 39 Nikol Kotalová Moje kámoška Moje kámoška se jmenuje Danuška. Známe se z mažoretek už několik let a jsem za to strašně ráda. Má dobré vlastnosti a líbí se mi na ní úplně všechno. Vždycky se jí můžu svěřit opravdu se vším a díky tomu, že se známe ze stejného kroužku, tak se můžu bavit i o těchle věcech, protože tomu rozumí! A ví o čem je řeč. Vlastně taky to je důkaz, že nás baví stejné věci. Přeji si, aby se na našem přátelství nic neměnilo a všechno zůstalo tak, jak je. Lucie Sajbotová, 4.A Kateřina Holšánová, 9.C Škola v budoucnu Škola v budoucnu by byla kulatá, po celé třídě ve stěnách by bylo jedno dlouhatánské okno a bylo by speciální. I když je to okno tak velké a nepřerušené, dal by se otevřít jen kousek a ještě uprostřed na stropě by bylo také okno, všechna okna by byla stmavovací na povel hlasu. Třída by se dělila na čtyři části, na uklidňující část, ta by měla na zdech plakáty moře, potom by k ní byla přistavena dutá stěna a plavaly by v ní rybičky, navíc by byla protihluková. Byly by v ní pohodlná modrá masážní křesla s masírovací opěrkou na ruce pro upsané žáky, s modrými světly. Další část by byla taková herna, byla by žlutá s obyčejnými světly, byly by v ní žíněnky, hračky, počítače se spoustou her, papíry, fixy, barvy a pastelky na malování. Třetí část by byla doučovací, byla by bílá, také s obyčejnými světly. Byly by v ní počítače s internetem na doučování, tiskárna na psaní referátů, na těch počítačích by byly různé programy na počítání, na doplňování i/í,y/ý. Čtvrtá část by byla světle zelená, byla by v ní hodně podivná tabule, psalo by se na ní pomocí klávesnice a zvedala by se na tlačítka. Byl by tam světle zelený a hodně jemný koberec. Židle pro žáky by byla taková polstrovaná vajíčka na kolečkách, na kolečkách proto, abyste si mohli sednout, kam chcete, a kdyby Renata Míčková, 8.C byla ve třídě zima, automaticky by se zapnulo vyhřívání. Paní učitelka by měla dvoupatrový kulatý stůl se spoustou označených přihrádek, aby pořád nehledala nějaké věci. Měla by tam počítač, například místo knihy Pravidla českého pravopisu a ještě jednu klávesnici na ovládání tabule. Křeslo by bylo také kulaté s masáží zad a opěrkou hlavy. Paní učitelka by měla speciální sluchátka na to, aby když budou žáci řvát, tak je neuslyší, a když budou žáci říkat něco důležitého, uslyší je. Škola by měla vchody ze všech stran, aby se nemusela obcházet. Nevím, jestli jednou taková třída bude, ale bylo by to super. Nemyslíte? Vojta Neuwirth, 5.A 40 Akce, které se v poslední době konaly na prvním stupni 25. května byl v domě Akord den dětí. Tohoto dne se zúčastnila třída 1.C 20. května navštívily první třídy hudební pořad s Jaroslavem Uhlířem v kulturním domě Akord. 1. června děti druhých tříd navštívily lanové centrum na Landeku. 2. června byly na celodenním školním výletě v Novém Jičíně. 15. června byly třetí třídy ve škole v přírodě. 12. června se žáci účastnili přednášky v knihovně. 14. května se v baletním sále konal program pro čtvrťáky na téma, jak poskytnout první pomoc, abychom věděli, co máme v takových situacích dělat. Všechny čtvrté třídy jely do školy v přírodě do Liptova, kde si to určitě hodně užili. V letošní školním roce byly páté třídy na přednášce v Renarkonu, ale také v knihovně (téma kroje a folklor). Dále byli na dopravním hřišti, 16. června v ZOO a 24. června prožili sportovní odpoledne. Vendula Klimantová, 9.C Dobrodružství krtka Frantíka Jednoho dne přijely do malé vesničky kolotoče společně s cirkusem. Malé děti se už těšily, jak si zajezdí na řetízkovém kolotoči, ale nejvíc ze všech se těšil malý krtek Frantík, který den co den vykukoval ze svého domečku a vyhlížel, jestli jsou kolotoče postaveny. Jenže dny ubíhaly a kolotoče byly pořád ve stejném stavu, protože toho dne, kdy přijely, bez přestání pršelo. Frantík byl moc smutný, že kolotoče ještě nejsou postaveny a že si nemůže dát cukrovou vatu, kterou má tak rád. Tereza Králíková, 9.B V den, kdy měl krtek narozeniny, přestalo pršet. Frantík radostně vyběhl ven a vyhříval se na sluníčku. Za chvíli však zaslechl neznámé zvuky. Pomaloučku se blížil k tomu rachotu a najednou si uvědomil, že lidé, kteří tu přijeli, začali stavět kolotoče. Na druhý den byly kolotoče postaveny a děti se hrnuly k různým atrakcím, které čekaly jen a jen na ně. Frantík se také vypravil ke kolotočům a koupil si obrovskou cukrovou vatu, která byla snad větší než on. Když svou cukrovou vatu dojedl, šel vyzkoušet všechny atrakce, až se mu po chvíli začala točit hlava. 41 Domů se vrátil až k večeru, s pocitem, že tohle byly jeho nejkrásnější narozeniny, ale nevrátil se sám. Na kolotočích poznal svou novou kamarádku Janičku. Od té doby se stali nejlepšími přáteli a každý rok společně chodili na kolotoče. Lucie Frejková, Michaela Seidlerová, Lucie Pleváková, Pavlína Říháková, všechny 9.C VODA Žáci 4.A Příroda má moc a sílu, přiloží svou ruku k dílu. Pak přes veliké kameny, vyráží na povrch přes prameny. Každý pramen stojí zato, je to vlastně naše zlato. Voda ze všech skal padá dolů dál. Z malého pramínku stala se řeka, z kopce do údolí vesele stéká. Přes kameny poskakuje, rybička z ní vykukuje. Když se sejde s řekou řeka, dlouhá cesta ji pak čeká. Hlubokým korytem tiše se plouží, na konci cesty stane se louží. Kateřina Holšánová, 9.C Když sluníčko horkem sálá, z moře potom stoupá pára, z mraků déšť se spustí pak a země může nasávat. Voda je všude, tam i tady, nevěděli bychom si bez ní rady. Voda je všude, venku i v nás dlouho tu nebude- odtéká snáz. Máme ji k životu - ne však bez potu. Často je svěží, z kohoutku běží. Plýtvat by se nemělo, zemi by to chybělo. 42 Školní televize Reklama V novém školním roce se naplno rozjede vysílání naší televize Bělák. Kdo by se chtěl na tomto projektu podílet, ať už jako redaktor, moderátor, kameraman, střihač či grafik, může se ozvat panu učiteli Gojovi nebo Ošmerovi. Práce pro školní televizi bude probíhat od září v rámci kroužku „Kamera, klapka, jedem!“. Můžete klidně natočit krátké filmy z vašich prázdnin a poskytnout je naší TV do zářijového vysílání. Určitě bude taky vítán každý nápad na témata vysílání. 43 Naše škola, to je nejen výuka, ale taky sport, kroužky, projekty, výlety, kulturní akce, časopis, televize, zkrátka spousta zábavy! Školní časopis Chaos teenagerů Vydává: Základní škola a mateřská škola Ostrava - Bělský Les, B. Dvorského 1, příspěvková organizace Šéfredaktor: Jan Goj Redakční rada: žáci PVP žurnalistika Grafická úprava: Martin Ošmera Náklad: 40 výtisků 44