docText - Speleo.cz - Česká speleologická společnost
download 
Stížnost Transkript
Text - Speleo.cz - Česká speleologická společnost
OD REDAKÈNÍHO KRÝGLU (ÚVODNÍK) 25. výroèí zaloení ÈSS 25. výroèí vzniku Èeské speleologické spoleènosti je dobrým dùvodem k zamylení nad tím, co vechno toto dobrovolné sdruení jeskyòáøù za dobu své existence dokázalo. Kdy se ohlííme, nesmíme zapomenout na to, e ÈSS nevyrostla na zelené louce, ale vyla z dlouholeté tradice speleologie v naí zemi. Nai jeskyòáøi zkoumali jeskynì desítky let pøed vznikem ÈSS, take v tomto smìru se nejednalo o ten hlavní pøínos. Vznik ÈSS ale umonil lepí výmìnu zkueností mezi èleny, usnadnil komunikaci se zahranièím, vznikla partnerská organizace pro vyjednávání s úøady. Na kontì Spoleènosti jsou stovky domácích a zahranièních akcí. Jejich podrobný výèet ponechejme dìjepravcùm, kteøí budou jednou historii ÈSS hodnotit. Vzpomeòme jen nìkteré. Nìkolik mezinárodních setkání jeskyòáøù u nás, národní speleologické kongresy, rùzná sympozia a semináøe. Nemìli bychom také zapomenout na jednu z nejoblíbenìjích akcí, Speleofórum, která je od roku 1981 pravidelnou souèástí ivota Spoleènosti. Spoleènosti. Mapy desítek kilometrù jeskynních prostor, fotodokumentace, zprávy o prùzkumech u nás i v zahranièí jsou postupnì shromaïovány v archivu ÈSS, kde jsou k dispozici èlenùm i rùzným vìdeckým institucím a to nejen pro dneek, ale i pro budoucnost. Hlavní tíha èinnosti Spoleènosti vak leí na jejích èlenech, kteøí svou prací, prùzkumem a výzkumem krasových jevù u nás i v zahranièí naplòují poslání ÈSS. Jsou to právì výsledky jejich práce, které se pak objevují v publikacích, jsou prezentovány na kongresech a ukládají se v archivu Spoleènosti. Bez nich by ÈSS nemìla ádný význam. Pøi bilancování úspìchù nesmíme zapomenout ani na rizika, která speleologie pøináí. Èlenové Spoleènosti si vytvoøili pravidla pro zajitìní maximální bezpeènosti. Pro pøípad krizových situací byla ze èlenù ÈSS vytvoøena dobøe organizovaná a akceschopná Speleologická záchranná sluba ÈSS. Pøesto vechno za dobu existence zahynulo pøi èinnosti v jeskyních 12 èlenù. Nìkteøí z nich zahynuli pøi plnìní svých profesionálních povinností, protoe øada naich èlenù vykonává profese, které úzce souvisejí s jeskynìmi. Jako pøi vech èinnostech, které pøináejí urèitá rizika, jsou tyto obìti nejen dùvodem k zamylení, ale i výzvou k pokraèování. Èlenové ÈSS pùsobili a dodnes pùsobí v orgánech Mezinárodní speleologické unie UIS, aktivnì se úèastní na svìtových kongresech UIS. Velmi dùleitá je publikaèní èinnost. Pro informování èlenské základny vydávala ÈSS od roku 1979 informaèní buletin Stalagmit. Od roku 1990 vylo 37 èísel buletinu Speleo, který nahradil Stalagmit. V edièní øadì knihovny ÈSS vylo 38 titulù, které pokrývají iroké spektrum zájmù jeskyòáøù od výcviku pøes dokumentaci a po vìdecké výzkumy. Mimo to vyla øada publikací vydávaných pøímo základními organizacemi ÈSS nebo jejich èleny. Pøeji vem èlenùm a celé Èeské speleologické spoleènosti, aby i dalích 25 let bylo naplnìno èinorodou aktivitou, aby se jim daøilo pøi výzkumech a prùzkumech, aby jim práce v podzemí pøinesla mnoho nového poznání a uspokojení. A aby si svoji organizaci utváøeli a dotváøeli tak, aby jim v této práci pomáhala a byla pro nì uiteèná. Dùleitou úlohu plní ÈSS rovnì v oblasti dokumentace práce a výzkumù realizovaných èleny Ing. Michal Pikula, pøedseda ÈSS 1 AKTUÁLNÍ INFORMACE Informace z pøedsednictva filozofie fungování SZS se nijak nemìní, stále platí, e jeskyòáøi v nouzi dokáe pomoci zase jenom jeskyòáø a to jeskyòáø s patøiènými znalostmi, zkuenostmi a dovednostmi.Vznik jakýchkoliv profesionálních záchranáøù na tom zatím nic nemìní. Odpovìï na druhou èást otázky, tedy, je-li efektivní, u tak jednoznaèná není. Je skuteènì optimální mít ètyøi stanice SZS, kdy èlenové nìkterých z nich se vidí jedenkrát za rok? Není pøidìlování èásti odvodu z èlenských pøíspìvkù na provoz SZS v pøípadì stanice, která funguje v regionu, kde nejsou jeskynì, neúèelné? Tyto a dalí otázky hodlá pøedsednictvo øeit v nejbliím období, tak aby fungování Speleologické záchranné sluby bylo co nejefektivnìjí pro vechny èleny Spoleènosti a hlavnì aby vìdìli, e jejich dùvìra a prostøedky vloené do SZS budou opravdu úèelnì vyuity v pøípadì jejich vlastních nesnází. Smutná bývají výroèí tragických smrtí naich kolegù a kamarádù a o to smutnìjí, kdy ve dnech, kdy si je pøipomínáme, zahyne dalí z nás. Neastná událost v Záluné je navíc o to absurdnìjí, e se tak stalo pøi cvièení Speleologické záchranné sluby. Pøi cvièení, které mìlo zdokonalit a stmelit ty, kteøí mají pomáhat nám ostatním. Po kadé takové pøíhodì se otevírá prostor pro spousty otázek proè se tak stalo, co by se nestalo kdyby apod. Odpovìdi na tyto otázky zajisté dodá vyetøování celé události pøíslunými subjekty. V tomto pøípadì se vak kromì tìchto otázek otevøel prostor pro otázky dalí, spojené s fungováním a organizaèní strukturou Speleologické záchranné sluby. A to navíc v dobì, kdy vznikají podnikatelské subjekty nabízející záchranáøské sluby. Je tedy vùbec souèasné fungování Speleologické záchranné sluby pro ÈSS potøebné a efektivní? Odpovìï na první èást otázky, tedy je-li potøebné, je dle názoru pøedsednictva jednoznaènì ano, nebo Zdenìk Motyèka Pozor, pozor, pozor! Speleologické záchranná sluba, stanice è. 1 Èeský kras, zve vechny zájemce o jednolanovou techniku v sobotu 19. èervna 2004 do lomu na Chlumu u Srbska v Èeském krasu. Na lomové stìnì bude vystrojený trenaér a traverz. Pøijïte si zalézt a pøípadnì se nauèit nìco nového. Tato akce se koná kadoroènì ve stejném termínu, tj. tøetí sobotu v èervnu. otkoviny Autor pøíspìvku z minulého èísla Radko Tásler se omlouvá za mylné uvedení roku v názvu. Jeho správné znìní na str. 15 je: Julské Alpy 2002. 2 D OMÁCÍ LOKALITY Nová Rasovna v Moravském krasu opìt delí Richard Zatloukal (ZO 6-15 Holtejnská) Propadání Bílé vody - Nová Rasovna u Holtejna pøitahuje pozornost speleologù ji nìkolik století a e se jedná o pozornost zcela zaslouenou, svìdèí i následující zpráva. Výzkum systému Nové Rasovny je obtíný právì z dùvodu tak dlouholetého a intenzivního zájmu o tuto lokalitu. Moné smìry pokraèování jsou sice jasné, ale jen velmi obtínì øeitelné. Dosaené koncové body se pro svoji nepøístupnost stávají takøka definitivnì neprùchozí na mnoho desetiletí, dokud se vlivem technologického pokroku neposune trochu dále kupøedu pouívaná technika nebo výstroj. Protoe se nae skupina po skoro sedmileté nucené pauze, kdy zde výzkum provádìla Osvìtová beseda Holtejn, v roce 1998 pøejmenovaná na Moravský speleologický klub, do Nové Rasovny v závìru roku 2002 vrátila, rozhodli jsme se øeit dvì velmi nadìjná, ale zároveò obtínì pøístupná místa. Shodou okolností obì patøí k tìm, kde se bádat zaèalo ji v 19., resp. na poèátku 20. století. Z hlediska objevù se dnes ji ménì významnou jeví Komínová chodba, která ústí do Dómu II. V jejím pokraèování jsme oèekávali nadìji na nalezení cesty, která by umoòovala obejít nevyzpytatelný sifon Koleno, který po svém naplnìní vodou na dlouhý èas prakticky znemoòuje pøístup do vìtiny chodeb Nové Rasovny. Na výzkum, pøeruený v roce 1995, jsme navázali v létì 2003. Podaøilo se vylézt a k místu dosaenému v roce 1999 èleny MSK, pro které se zúení chodby skalním bøitem stalo bodem koncovým. Pomocí vrtaèky a patronek jsme neprùlezné místo rozíøili a postoupili o nìkolik metrù, kde chodba bifurkuje. Pokraèování v hlavním smìru je neprùstupnì uzavøeno, nebo výrazný erozní profil chodby zde pøechází do úzké pukliny, která dále pokraèuje nìkolika tlakovými kanálky o prùmìru do 0,10 m. Do tohoto prostoru ústí jetì druhá tlaková chodba, kterou po cca 3 m skoro v celém profilu uzavírá sintrová zátka. Monost dalího prùstupného pokraèování Komínové chodby je velice malá. Druhým místem, kam nae pozornost smìøuje ji øadu let, je zcela pøirozenì konec Lipovecké chodby. Mimoøádnì obtínì pøístupné místo bylo sice dosaeno ji v roce 1935 Rudolfem Vaòousem mlynáøem z Holtejna, ale na nìkolik desetiletí zùstalo místem nepøekonatelným. Kromì velké vzdálenosti, kterou je nutno absolvovat v bohatì Obr. 1. Nová Rasovna, Jeskynì pravìkých symbolù výzdoba v Dómu sloních uí (foto Z. Parák). Fig. 1. Nová Rasovna Cave, Cave of Prehistoric Symbols decoration in the Chamber of Elephant Ears (Photo Z. Parák). 3 a svými rozmìry neoèekávaných objevù. Po prvotní exploraci jsme nebyli z nových prostor nazvaných Jeskynì pravìkých symbolù pøíli moudøí. Kdy jsme se do objevù následujícího dne vydali zhotovit alespoò základní fotografickou dokumentaci, zaèalo detivé období a s tím spojené stoupání Bílé vody. Po návratu z Lipovecké chodby jsme byli svìdky zajímavého jevu, jak dochází k zaplòování sifonu Koleno vodou. Nevední úkaz, jak se nám uzavírá cesta pro návrat z jeskynì, jsme nevydreli pozorovat a do konce a naopak urychlenì Novou Rasovnu opustili. Bohuel, zvýený vodní stav panuje dosud a Koleno je stále plné. Protoe nae znalosti o Jeskyni pravìkých symbolù jsou v tuto chvíli prakticky nulové a poèasí se do uzávìrky sborníku Speleofóra nejspíe výraznìji nezlepí, rozhodli jsme se v jednom z novì objevených dómù uspoøádat v týdnu mezi Vánocemi a Silvestrem podzemní tábor, bìhem kterého se pokusíme vylézt èetné komíny a vyhotovit dokumentaci. V tuto chvíli je moné pouze konstatovat, e se podaøilo objevit kolem 300 m nových chodeb, 3 vìtí dómy (cca 15x5x7 m), dosud nespoèítané mnoství komínù a jednu propástku (14 m hlubokou). V celém systému jsme prozatím neobjevili aktivní tok, rovnì chybí i nìjaké jezírko nebo sifon a samozøejmì nemáme dalí pokraèování. Obr. 2. Nová Rasovna, Jeskynì pravìkých symbolù výzdoba v Øíceném dómu è. 18 (foto R. Zatloukal). Fig. 2. Nová Rasovna Cave, Cave of Prehistoric Symbols decoration in Colapsed Chamber No. 18 (Photo R. Zatloukal). Summary: The Nová Rasovna Cave in the Moravian Karst becomes longer again. Cavers of the Holtejn Group have discovered new galleries in the Lipovec Corridor of the Nová Rasovna Cave. High water levels have prevented further explorations and documentation, but it is supposed that this can be accomplished during several days of underground camping in December 2003. The length of the new galleries has been assessed at 300 m. provlhèených plazivkách, to byl paradoxnì velký prùvan vanoucí z koncového závalu, který dokázal spolehlivì odvát i poslední zbytky tìlesného tepla. Na Pracoviti na konci Vaòousova øeèitì se nedalo vydret déle ne hodinu. Pøesto jsme za pomoci vrtaèky a patronek postupnì rozebírali balvanitý zával, a se 4.10.2003 podaøilo proniknout do nových Tìsnì pøed uzávìrkou Vyuili jsme maximálnì nepøíznivého prosincového poèasí a zvýených vodních stavù, kdy bylo z vìtí èásti zatopeno nejen Koleno, ale rovnì nìkteré èásti Lipovecké chodby a ve dnech 26. 30.12.2003 uspoøádali v Dómu bez výzdoby podzemní tábor nazvaný Indoor Camp 2003. Bìhem tìchto dnù ètyøi holtejntí jeskyòáøi s podporou tøí transportních týmù zmapovali a nafotografovali nové prostory. Polygon je pevnì fixován hliníkovými nýty s èísly bodù a napojen na mìøièské body MSK v Lipovecké chodbì. Celková namìøená délka tak èiní necelých 400 m. Podaøilo se vylézt také nìkolik komínù, ale zde jetì dokumentace vyhotovena nebyla. Výzkum komínù pøece jenom odloíme na dobu s pøíznivìjími klimatickými podmínkami, i kdy pøedpokládáme, e na jejich prospekci opìt vyuijeme novì nabytých zkueností z podzemního tábora. 4 Z AHRANIÈNÍ AKCE Priebeh sondovacích prác v Camberovej sonde pri Liskovskej jaskyni Eduard Piovarèi (JS Adama Vallu) Miroslav Jureèka (OS Ruomberok) V tomto èlánku sa budeme venova objavnému prieniku v Camberovej sonde neïaleko Liskovskej jaskyne, ktorá zaujíma pozíciu 10. najdlhej jaskyne v Slovenskej republike. Za pomoci pyropatrónovej metódy sa tu podarilo úspene vystrie¾a 14 m hlbokú achtu a prekopa sa do nových priestorov jaskynného systému. Vráme sa ale do neïalekej minulosti, kde nás poèas jednej z naich akcií v Moravskom krase v roku 2001 zoznámil ná hostite¾ Igor Audy s Filipom Dolealom z Tartarosu, uznávaným pecialistom na strie¾anie pyropatrónami. Po názornej praktickej ukáke sme sa napokon dohodli a èlenovia z Tartarosu pre nás vyrobili kompletnú streleckú súpravu. Na spoloènej jesennej akcii v Malej Fatre sme si zastrie¾ali v pracovnej sonde 5 pokusy o prienik za pomoci primitívnych nástrojov sme povaovali za nerealizovate¾né. Situácia sa vak dramaticky zmenila na jar roku 2002, keï do Liskovej prichádza poèetný objavuchtivý team z Jaskyniarskej skupiny Adama Vallu. Po tom, ako nám predstavili techniku strie¾ania pyropatrónmi sme okamite vedeli, kde by sa dala aplikova. Oboznámili sme ich teda so situáciou a práce v sonde takmer okamite zaèali. Hneï na prvej akcii sa postúpilo o povzbudivý jeden meter dopredu. Bolo hneï jasné, e toto je tá správna metóda. Preto sme celé práce dôkladne naplánovali. Pri spoloèných konzultáciách priamo v teréne sa razenie achty zefektívnilo a bolo zárukou rýchleho napredovania. Váne skúsenosti na nás ete iba èakali. Ak by nám niekto zadal zákazku vystrie¾a za pomoci pyropatrónov do tektonikou narueného masívu 14 m hlbokú studòu, asi by sme sa do takej práce nikdy nepustili. Camberova sonda v nás naopak budila dojem rýchleho objavu nielen kvôli ve¾mi intenzívnym prievanom, ale i tesnou blízkosou Junácka pasovaèka pod Vencovou vo Vrátnej doline. Môeme teda poveda, e sme sa priúèali u majstrov z Moravského krasu. Priatelia z Moravy nám nechali na zaèiatok aj slunú zásobu munície. Krátko nato sme pod¾a intrukcií skúsených borcov nakúpili za sponzorské peniaze akumulátorovú vàtaèku Bosch a mohli sme zaèa realizova nae plány. Medzi tým objavili èlenovia Oblastnej speleologickej skupiny Ruomberok v masíve Mnícha neïaleko Liskovskej jaskyne nenápadnú sondu. V zime z nej stúpala para, ktorá následne kondenzovala a vytvárala na konároch pompéznych borovíc slieòovité útvary. Sonda ruomberských jaskyniarov okamite zaujala a práce sa zaèali hneï na jar. Najprv sme s pomocou lopát a krompáèa nadene kopali v druhej vetve. Práve tu vial najsilnejí prievan. Vyaili sme tu ve¾ké mnostvo materiálu, ktoré vzniklo rútením a kopaním prvej vetvy predchádzajúcimi prieskumníkmi. Postupne sme sa dostali na takmer kompaktné dno, ktoré sme zaèali rozbíja sekáèmi. Práca vak aj napriek ve¾kému úsiliu napredovala ve¾mi pomaly a ïalie 6 a s plným nasadením. Preto som chápal nedoèkavos domácich borcov, ktorí nad nami èasto lamentovali, e takto dlho im to v Liskovskej jaskyni pri prienikových prácach ete nikdy netrvalo. Ako malofatranci sme u vak boli zvyknutí na dlhé a èasto bezvýsledné sondovacie práce u nás na domácej pôde a cítili sme sa v tejto naoko nekoneènej robote ako ryby vo vode. Pracovné podmienky v sonde boli dobré. Ve¾mi silný prievan v zime i v lete nás nielen motivoval, ale ve¾mi dobre a rýchlo odvetrával splodiny a prach po odpaloch. Èastokrát bol prievan taký silný, e okamite po expanzii plynov a prachu bol tento oblak skôr ako dosiahol strelcovu tvár bleskovo vtiahnutý do nasávajúcej poruchy. Strie¾anie ma ako strelca - uèòa fascinovalo a desilo zároveò. Bola to priam výzva k prekonaniu hlboko zakoreneného existencionálneho strachu i strachu z expandujúcej sily, ktorú sa treba nauèi správne nasmerova a priam predvídavo a intuitívne ovládnu. Èlovek si na èelbe èasto pripadal tak trochu monumentálneho 4 km dlhého jaskynného bludiska Liskovskej jaskyne. Motivácia bola skutoène silná, pretoe medzi sondou a priestormi Liskovskej jaskyne bola v mape relatívne ve¾ká neznáma biela plocha. Oèakávania boli teda ve¾ké. Prekonanie 14 m hlbokej preráky v Camberovej sonde pri Liskovskej jaskyni nám za pomoci pyropatrónov zabralo od 9. 2. 2002 do 15. 2. 2003 celkom 20 ¾ahkých spoloèných akcií. O ¾ahkých akciách píem preto, e akcie zväèa - a na nieko¾ko málo výnimiek - nikdy netrvali dlhie ako pol dòa, èo bolo dané pecifickým èasovým obmedzením strelca è. 1. Joa Harániho. Ten ako podnikate¾ a sponzor viacerých naich akcií mal z objektívnych príèin neustále naponáhlo a vdy nás vyháòal zo sondy, aby mohol uteka za neodkladnými povinnosami nedostatkom èasu stíhaného podnikate¾a. Prielom do Harániho pekelného meandra pod Camberovou sondou sa preto mohol uskutoèni u ove¾a skôr, ak by sa na sonde pracovalo sústredene 7 ako na frontovej línii, kde bolo treba dobre zvláda techniky krytia. Dôleité boli ochranné pomôcky. Základom ochrany bolo priované gumené krytie s priemerom 50 cm plus dotesòujúci malý priový krúok na vytesnenie malých úlomkov mosadze z nábojnièiek, ktoré majú èasto snahu pod tlakom prenika okolo tàòa smerom k dlani strelca. Pri práci som osobne najradej pouíval protirezonanèné vystielané koené pilèícke rukavice, ktoré zaruèovali dokonalú pohodu tak pri samotných mikroodpaloch ako aj pri manipulácii s odstrelenými kusmi horniny. achty s malými etáami, hlboké zhruba 2,5 m sme spoèiatku kvôli prístupu a pohode na pracovisku rieili ve¾mi ve¾koryso, a to tak, e hneï na II. etái vznikol pohodlný malý dómovitý priestor s nepravidelným profilom 1,5 x 2 m vysoký 3,5 m. Tu sme postupovali do håbky pozdå dvoch paralelných porúch smerujúcich do masívu v smere na SZ. Tretia etá, hlboká 2,5 m, má trojuholníkový profil a bola tesaná v kompaktnej hornine, aby sme predili destabilizovaniu vo¾ných platní a blokov na zvislých poruchách, ktoré tu kriuje prieèna tektonika. Na dne tejto achty sa u objavovali prvé hlinité sedimenty a tie u bolo odtia¾ vidie prvý tesný priestor. Domáci tu medzièasom spravili ve¾ké upratovanie, vyaili vo¾nú sutinu a íly a pred nami bol naznaèený úzky priestor IV. medzietáe. Poèas jeho rozirovania nám zaèínalo by jasné, e vo¾nejie priestory u nie sú ïaleko. Na blokoch aených zo sedimentov bolo u vidie krásnu rieènu modeláciu, typickú pre meandrové chodby. Okrem toho gravitaèné sondovanie prezrádzalo, e pod nami sa nachádza vo¾nejí priestor - pravdepodobne priepasovitého charakteru. Na akcii 15. 2. 2003 teda zaèalo ís skutoène do tuhého. Na prieniku sa pracovalo u v VI. etái, ktorá bola zatia¾ ve¾mi stiesnená. Po celodennej lopote bolo u vidie do tesného, ale prielezného meandra pod nami. V ceste stál posledný zaklinený blok, ku ktorému bol zlý prístup a tak po zdanlivo daromnom mordovaní sme my - cezpo¾ní o 17.00 akciu ukonèili. Domácim vak na fajront prili èerstvé posily a tak sa im blok z poruchy predsa len podarilo vydriapa. O 19:00 Peter Sliaèan, Pavol Jureèka a Miroslav Jureèka prenikli do nových priestorov pod Malofatranským prielomom. Obr. 1. 15. 2. 2003 deò prieniku v Camberovej sonde (Peter Sliaèan, Pavol Jureèka, Peter Kozoò, Peter Jadroò, Jozef Haráni, Eduard Piovarèi). dåku 105 m s prevýením 23,5 m. V Malofatranskom prielome bolo uskutoènených celkom 311 mikroodpa¾ov, prièom sa spotrebovalo viac ako 1800 pyropatrónov v celkovej hodnote 6000 Sk. Pri streleckých prácach okrem nieko¾kých modrín na nohách a kolenách, ktoré nám spôsobili odrazené skalné úlomky, nedolo k iadnemu vánejiemu úrazu, alebo poraneniu. I keï raz som pri rámovaní steny len tak-tak nepriiel o chodidlo. aká skalná iletka sa zrútila tesne ved¾a mojej vibramy tak neèakane, e som nemal najmeniu ancu reagova. Dostal som dôleitú lekciu nikdy nema nohy v zóne dopadu úlomkov èi u pri samotnej stre¾be, alebo èistení steny po odstrele. Osobitné poïakovanie patrí Jozefovi Haránimu, ktorý materiálne podporil OSS Ruomberok a sponzoroval väèinu pyropatrónov pouitých pri prácach v sonde. Zo sondy sa vylámalo, vyailo a vo vedre v ivej reazi na povrch vynieslo viac ako 10 kubíkov materiálu. Bilancia strelcov: Rado Petroviè 4 akcie a 26 mikroodpa¾ov. Jozef Haráni 9 akcií a 95 mikroodpa¾ov. E. Piovarèi 18 akcií a 190 mikroodpa¾ov. Za jaskyniarsku skupinu Adama Vallu sa na prácach zúèastòovali èlenovia Peter Kozoò (8 akcií), Zdeno Puká (4 akcie), Jozef Haráni ml. (6 akcií), Tomá Hulla (5 akcií), Peter Krièko (4 akcie), Peter Janèiak (2 akcie), Peter Kopecký (2 akcie). Èlenovia OSS Ruomberok neraz odvádzali samostatné nároèné práce súvisiace s èistením dna Závereèná tatistika: Doterajím prieskumom v sonde sme dosiahli 8 Obr. 2. Strelci vo vybudovanom diele nad III. etáou. Obr. 3. Rado Petroviè pri vrtaní v II. etái. vo vertikálnej håbke viac ako 10 m. Na náhodných poobednajích akciách, keï sme neraz volali aj zlezených horolezcov, sa zúèastòovali: Miroslav Jureèka, Pavol Jureèka, Peter Sliaèan, Marek Lakotík, Marián Hrnèiar, Peter Jadroò, Július Stanèok, Michal Camber, Gabriel Galas, Martin Pálenèík a mnohí ïalí ochotníci, ktorí sa tie prièinili o prienik a chceme im touto cestou poïakova. z lesa na jednu ve¾kú sústredenú kopu. Tá sa napokon zmestila do desiatich vleèiek, z ktorých si ná priate¾ postavil základy domu v Liptovskej Teplej. Literatura: Dropa A. (1971): Geomorfologický výskum Liskovskej jaskyne v Liptovskej kotline. Èeskoslovenský kras, 20, 75 84, Praha. Jureèka M. (2002): Výsledky prieskumnej èinnosti v Liskovskej jaskyni (2.). Spravodaj SSS, 33, 1, 30 35, Liptovský Mikulá. A kde sa podelo také mnostvo vyaeného materiálu ? Celú haldu sme na ve¾kej brigáde premiestnili Mìsto duchù Waiuta Jiøina a Milo Novotní Bývalé mìsteèko Waiuta leí u té bývalého nejbohatího zlatodolu Jiního ostrova Nového Zélandu ve Victoria Forest Parku. Z hlavní silnice vedoucí po západním pobøeí Jiního ostrova odboèuje mezi mìsty Reefton a Greymouth praná cesta do mìsteèka Blackwater, z kterého zùstalo jen pár obydlených domkù v rùzném stupni rozpadu a pro turisty udrovaná kola z dob, kdy v ní bylo jetì koho uèit. Z Blackwateru cesta stoupá a klikatí se lesem na pláò, na které pozvolna zarùstají do zelenì pozùstatky døíve prosperujícího hornického mìsta Waiuta. (Waiuta je pravdìpodobnì nejbliím maorským pøekladem názvu Blackwater). Waiutì dal vzniknout poslední nejvìtí objev 9 zlata na západním pobøeí. Aèkoliv oblast byla zkoumána dlouhou dobu, nejbohatí loisko zùstalo neobjeveno a do poèátku 20. století. Na den narozenin Krále Edwarda VII. 9.11.1905 toto nalezitì objevili ètyøi prospektoøi. Pojmenovali ho Narozeninový útes a za 2.000 liber ho prodali spekulantovi. Poté, co byl zjitìn potenciál nalezitì, odkoupila ho za 30.000 liber londýnská Consolidated Goldfields Company. Bìhem roku 1908 ji plnì pracoval dùl Blackwater a v jeho tìsné blízkosti vyrùstalo mìsto Waiuta. Uprostøed 30. let zde ilo kolem 600 obyvatel. Mìli k dispozici rùzná zaøízení, bez kterých se musela obejít mnohá vìtí mìsta kostel, kolu, potu, nemocnici, pekárnu, obchody, policejní stanici, ubytovnu pro svobodné mue ètyømístné Red Huts stravování jim poskytoval místní penzion bazén a jiné. Po vìtinu doby, kdy se tìilo v dole Blackwater, byla vytìená hornina dopravována tunelem (èásteènì koòskou dráhou) z vertikální achty dolu na bøeh Snowy River do úpravny tzv. Snowy Battery. Zde se z horniny získávalo zlato. Horninu drtily elezné buchary a vzniklá kae byla hnána pøes mìdìné desky potaené rtutí, které zachycovaly jemné zlatinky. K zachycení zlata uniklého pøi tomto procesu bylo pouíváno velkého mnoství kyanidu. Do dneka se zde zachovala rozlehlá podzemní místnost, ve které bývala umístìna Peltonova turbína. V roce 1936 Spoleènost soustøedila tìbu do Prohibition shaft novì otevøené na kopci nad mìstem. Tato achta dosáhla hloubky 879 m a stala se nejhlubí na Novém Zélandu. Více ne tøetina achty leí pod úrovní moøe. Horninu ke zpracování do Snowy Battery dopravovala lanovka. V roce 1938 bylo v blízkosti Prohibition shaft postaveno zaøízení Obr. 1. Situaèní plánek Waiuty a okolí. na získávání zlata, nejmodernìjí na Novém Zélandì. Vytìený køemen mlely kulové mlýny a jemné zlato bylo zachycováno olejovou flotací. Zaøízení mìlo 2x vìtí kapacitu ne pùvodní Snowy Battery a bylo také podstatnì výkonnìjí jeho výtìnost byla 98 %. Horníci pracovali v sedmihodinových smìnách v horké, vlhké atmosféøe, zhorované slabým osvìtlením, výpary z trhavin a puchem hnijící výdøevy. Nejvìtím nebezpeèím byl køemenný prach, který zpùsoboval váné plicní onemocnìní silikózu. Ve 20. letech bylo zavádìno mokré vrtání a dalí opatøení, která mìla redukovat mnoství prachu, ale horníci je èasto ignorovali, protoe byli placeni za mnoství vytìené horniny. Konec tìby nastal uprostøed roku 1951. Tehdy se zøítila èást Blackwater shaft pouívaná pro ventilaci a odvádìní vody. Voda a jedovaté plyny pronikly do dolu Prohibition. Spoleènost, které v té dobì bojovala proti klesající produkci, fixní cenì zlata, nedostatku pracovních sil a zvyování mezd, prohlásila rekonstrukci dolu za neekonomickou a rozhodla se dùl uzavøít. To znamenalo ztrátu zamìstnání pro vìtinu obyvatel a konec Waiuty. Lidé odeli hledat práci jinam, vìtina domù byla rozebrána a odvezena, australské spoleènosti koupily nejlepí èásti dùlního vybavení, zbytek byl serotován nebo zanechán na pospas pøírodì a nahodilým hledaèùm pokladù. Obr.2. Mìsto duchu Waiuta - z nìkterých budov zùstaly alespoò komíny. 10 jsme nali jednu, v pravém dvì, ale to neznamená, e jich v trní není utajeno víc. toly jsou vysoké tak na pøikrèeného èlovìka, èásteènì øícené a hojnì obývané jeskynními kobylkami weta, které reagují na vyruení skoky do vech svìtových stran a nejèastìji do oblièeje a na hlavu vyruitele. Navíc zpomalují postup vpøed, protoe sedí i na zemi a komu by se v nich chtìlo lapat. Zlato jsme neobjevili, vlající pavuèinky svítících èervù ano. Opustili jsme mìsteèko a po prané cestì stoupající lesem jsme vyjeli na temeno kopce, k bývalé achtì Prohibition. I zde civilizace zaútoèila. Traverzami zamøíované ústí Prohibition shaft bylo obehnáno drátìným plotem a tráva kolem vysekána. Nadzvedli jsme pletivo, aby Tomá mohl prolézt k traverzám a hodit si kámen do nìkolikasetmetrové hloubky. Základním technickým problémem bylo nalezení vhodnì velkého kamene, co moná nejvìtího, ale prohoditelného asi patnácticentimetrovými ètverci mezi traverzami. Povedlo se, ale neozvalo se naprosto nic ani náraz, ani plouchnutí, jako by kámen neexistoval. Nocovali jsme hned vedle plotu a doufali jsme, e u díry vedoucí do nejhlubího a po katastrofì oputìného dolu by mohlo v noci drobátko strait. Po ránu jsme obeli trosky úpravny rudy zachoval se pomìrnì kompletní betonový tlustostìnný trezor, zdìný komín od pece, betonové základy budov a vude se povalující kusy rezivìjících plátù eleza spojované masivními nýty. Od nejvyího bodu transportní lanovky lze pøehlédnout celé mìsteèko leící pod kopcem - zachovalo se z nìj asi pìt stojících budov (nìkteré jsou vyuívané jako chaty) a záplava zelenì expandující z bývalých zahrad. Cestou dolù z kopce jsme vyhledali ústí tunelu, kterým vedla koòská dráha dopravující vytìenou horninu k Snowy River. V prùvodci stálo, ze tunel je colapsed and dangerous. Byl. Dno se krabatilo hromadami materiálu opadaného ze stropu a ze vech stran trèela shnilá a rozdrcená výdøeva. Ani se nám moc dovnitø nechtìlo. A závìrem citace z prùvodce: Nìkteré cesty ve Waiutì byly zpevnìny hluinou, která obsahovala kousky køemene jetì s èásteèkami zlata. Je tedy mono øíci, e silnice ve Waiutì byly dládìny zlatem. Obr. 1. Pozùstatky úpravny v blízkosti dolu Blackwater. Poprvé jsme Waiutu navtívili pøed tøemi lety nalákali nás ti duchové v názvu. Letos jsme se sem vypravili zámìrnì, abychom staré dùlní mìsteèko ukázali Tomáovi. Kdy se èlovìk vrátí na místo, které ho nìèím upoutalo, hrozí mu riziko, e ho dalí návtìva tého mùe ponìkud zklamat. Inu, stalo se. Bylo vidìt, e za ty tøi roky Waiuta zøejmì poposkoèila na ebøíèku turistických atrakcí. Poblí oploceného ústí Blackwater shaft vyrostly fungl nové záchodky s tekoucí vodou a kolem informaèních tabulí na místì bývalé poty právì procházel zájezd dùchodcù. Svírajíce v ruce plánek mìsta, vydali jsme se hledat místo prvního nálezu zlata, které na mapì oznaèoval køíek. V pomìrnì mìlkém údolíèku, v bøezích tvoøených alluviálními nánosy, se za rùznì trnitou vegatací ukrývají vchody do starých prospektorských tolek. V levém bøehu 11 PSEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ Støedovìké lochy v Holasicích u Brna Petr Kos Lucie Meliová Nejstarí vesnice na j. Moravì jsou na úrodných spraových pùdách nedílnì spjaty s budováním podzemních prostor tzv. lochù. Na území celé Moravy je jich v souèasné dobì evidováno více ne 100, nicménì pøístupných je jich pouze nìkolik. Vìtina tohoto historického podzemí na moravském venkovì ji nenávratnì zanikla, proto jsou kadé, i kusé, informace o objevu lochù nesmírnì dùleité. Klasickou lochovou oblastí je prostor Dyjskosvrateckého úvalu, kde se v prùbìhu kvartéru usadily na polohy terciérních sedimentù mocné polohy spraí. Na spraích se v prùbìhu vìkù vytvoøily úrodné polohy èernozemì, které sem pøilákaly v neolitu èlovìka zemìdìlce, který si zde zaèal budovat doèasná zemìdìlská sídlitì a za lepí pùdou migroval kolem vodních tokù dále k severu. Velká zmìna nastává poèátkem vrcholného støedovìku, kdy jsou budována sídlitì vesnického charakteru trvalejího rázu. V nejstarích dobách si lidé budovali ve sprai drobné zahloubené zásobní jámy, kam si shromaïovali pøedevím obilí a jiné potraviny. U nejstarích Slovanù se poprvé setkáváme s mohutnými obilnicemi vakovitého profilu s velice úzkým hrdlem. Tento jev se posléze udruje a do 16. stol., kdy jsou tato podzemní obilná sila vystøídána nadzemními sýpkami tzv. píchary. S lochy jako takovými se poprvé setkáváme na pøelomu 12. a 13. stol., kdy u nás dochází k tzv. vnìjí kolonizaci nìmeckým obyvatelstvem. Je otázkou, zda-li si tito pøíchozí lidé sebou pøináí také znalost budování podzemních chodeb, nebo zda-li se jedná o starí domácí prvek. Napø. výzkumy na ZSO Mstìnice u Hrotovic (Nekuda 2000) dokládají budování lochù na naem území ji na konci 12. stol. Sám autor archeologického výzkumu vak uvauje o stáøí podstatnì vìtím (snad ji v 9. stol.), co nebylo zatím patøiènì doloeno nálezy z jiných moravských lokalit. Náznaky budování lochù lze snad spatøovat v 11. stol. v obci Køianovice u Buèovic, kde byly pracovníky ÚAPP Brno prozkoumány celkem 3 fragmenty podzemních chodeb kopaných ve sprai (Kos a Matìjíèková 2002). Dalí nedávno zkoumané lochy se vak hlásí svým zaloením spíe do poè. 13. stol. (napø. Lipùvka srv. Kos 1996, Brno-Zelný trh sdìlení P. Kováèika ze spol. Archaia Brno, ul. Zámeènická, Panenská a ul. Josefská srv. Merta,Peka,Procházka a Sadílek 2000). Velmi pøínosným je objev lochu v obci Holasice v letoním roce 2003. Loch byl objeven propadem zatravnìného dvorku domu è.p. 27 na ulici Václavská (majitel p. R. Ungr). Na místo byli pøivoláni zamìstnanci ÚAPP Brno, kteøí provedli okamitý prùzkum místa i podzemních prostor, vázaných na mohutnou propadlinu. Celkem bylo zamìøeno cca 30 m polygonu a vyhotoven orientaèní plán podzemního objektu a také objektù nadzemních. Co se týèe historie místa, v roce 1974 byl pøi hloubení jámy pro septik MNV v Holasicích objeven otvor do lochu (Pekaø 1975). V jámì se objevil propad do místnùstky, která byla spojena chodbami s dalími. Podlaha chodeb leela asi 5 m pod povrchem. Významný byl objev komory, její èelo bylo opatøeno ètyønásobnì èlenìnými ústupky (oblouny). Ve styku vrcholnice a klenby s èelní stìnou byl na stropì z hlíny vymodelován 20 cm vysoký kuel. Protilehlá stìna byla lomená bez výstupkù. Podzemní chodby byly v komorách propojeny s povrchem nìkolika vzduníky o prùmìru 12 15 cm. Na stìnách lochu byly patrné vodní èáry po zaplavování a do výe 80 cm od úrovnì podlahy chodeb. V lochu byly nalezeny celkem 3 místnùstky propojené tìsnými chodbièkami s náznakem zavaleného niího patra. Stìna jedné z komùrek byla pokryta svislými, pøíènì pøekøíenými rýhami. Na nìkolika místech se naly i osvìtlovací niky pro instalaci kahánkù. I kdy nebylo v tomto lochu nic zajímavého nalezeno, klasifikoval I. Pekaø loch v souvislosti s blízkým kláterem v Rajhradì do støedovìkého období. Loch, zjitìný v roce 2003 pod domem p. R. Ungra, se nachází jen o jeden dùm na J od budovy dneního OÚ (bývalého MNV). Mezi obìmi staveními probíhá v souèasnosti výstavba dvojdomku na místì, kde byla donedávna prázdná parcela po zboøeném domku. I zde lze oèekávat pøítomnost 12 Obr. 1. Plán lokality Holasice 2 (okr. Brno-venkov) støedovìký loch v ulici Václavské pod domem è. p. 27 (majitel domu: R. Ungr). Mapovali: P. Kos, L. Meliová. Rok: 2003. Pomùcky: geologický kompas a pásmo. lochù. Zdá se tedy, e se mohlo jednat o soustavu vzájemnì propojených podzemních chodeb. Pro lepí pøedstavu o charakteru chodeb uvádím popis lochu, objeveného pod domem è.p. 27. Prùzkumem místa propadu na dvorku domu byl zjitìn pomìrnì rozlehlý systém chodeb a komor vykopaných umìle do spraového podloí. Komplex podzemních prostor sestával ze ètyø komor opatøených valenou klenbou, spojovacích chodeb o prùøezu ve tvaru plného a eliptického oblouku, vìtracího komínku (vzduníku) kruhového prùøezu, osvìtlovacího výklenku ve tvaru pøímého oblouku se zaoblenými rohy, závorových kapes parabolického prùøezu a stropní stìejky pro uchycení dveøí. 13 Celkový stav podzemních prostor byl znaènì naruen natékáním vody z povrchu, z prostoru vlastního propadu, ale i z jedné zdánlivì zavalené chodbièky, která stoupala jv. smìrem z centrální komory. Natékání vod zapøíèinilo nekontrolovatelné kavernování stropù a tvorbu sufozních jevù, které z velké èásti pozmìnily ráz celého objektu. Nejlépe patrné to bylo v komoøe S3, kde nezùstalo zachováno z pùvodních stìn a stropu témìø nic a vlastní komora dostala spíe ráz pøírodní sufozní jeskynì s náznakem trativodu, který by mohl signalizovat existenci dalích podzemních prostor vedoucích ssv. smìrem pod sousední parcelu. Vlivem vodní eroze dolo té k podmáèení a k odnosu materiálu ze stìn chodeb a jeho rozplavení po celém objektu v mocnosti rámcovì a kolem 1 m. Na povrchu náplav byly patrny zlomky cihel, døevìné uhlíky a vìtí hrudky pøepálené hlíny (pravdìpod. poárový horizont). Zdrojem náplav byl evidentnì prostor propadem naruené komory S1, a pravdìpodobnì zavalená chodbièka Ch4. Ze dna propadu (destrukèního kuele) pocházejí drobné zlomky keramiky, cihel a fragment zelenì glazovaného kachle ze 16. - 17. stol. Vlastní stáøí lochu bude ale zøejmì vyí. Dataci lochu neupøesòují ani epigrafické nálezy, které pøedstavuje nìkolik vyrytých køíkù nad vstupní chodbièkou do komory S4. Nejvíce ohroena je nyní hlavnì souèasná zástavba na povrchu, kde hrozí naruení statiky novì opraveného domu. To nyní pøedstavuje opravdový problém pro majitele domu. Kdy si shrneme dosavadní poznatky o holasickém podzemí, shledáme mnoho podobností ve stavebních prvcích zdejích lochù s lochy známými také z jiných oblastí Moravy i blízkého pohranièí Rakouska. Novìji prozkoumaný loch, oznaèený jako lokalita Holasice 2, se øadí mezi lochy defenzivního typu. Dùvodem je existence tzv. pomocné stavební achty, která slouila zároveò jako pùvodní vstup do lochu. Tímto místem probíhal té transport vytìeného materiálu na povrch pøi budování podzemních prostor. achta mìla pravdìpodobnì oválný prùøez o prùmìru cca 1,5 a 2 m a v hloubce 2,5-3 m ústila do první komory S1, která byla opatøena døevìnými dveømi zasazenými panty ve stìejkách. Za dveømi pokraèovala spojovací chodbièka Ch1, která byla po 1 m uzavøena dalími pøenosnými døevìnými dveømi, opatøenými otoènou závorou. Po transportu (nebo z výroby) tìchto dveøí se ve stropì chodbièky zachovala Obr. 2. Holasice 2 místo prùniku do volných podzemních prostor na dnì propadu (foto P. Kos). pøeruovaná rýha, co je dokladem toho, e závorové dveøe byly nejspíe zhotovovány na míru, nebo zde nebylo zjitìno zahloubené ostìní pro usazení dveøí. Za závorovými dveømi byla stìna nad chodbièkou pokryta drobnými rytými køíky, které snad mìly ukrývající se lidi ochránit pøed vetøelci mohlo se tedy jednat o napodobeninu jakési podzemní kaple, obdobnì, jako tomu bylo v pøípadì zvlátnì upravené komory na lokalitì Holasice 1. Nálezy podzemních chodeb v Holasicích dokládají budování lochù defenzivního typu (srv. Kos 2002) ji v pol. 13. stol. (I. II. fáze) a jejich teoretické vyuívání a do konce 17. stol. (III. IV. fáze), kdy byla vìtina starích domù v obci postiena poárem (1690). Tehdy zøejmì vyhoøela také èást zástavby na zadní parcele domu è.p. 27, kde musela existovat nìjaká døevìná stavba (stodola, mlat, atd.), ve které byl nejspíe ukryt vchod do lochu. Nálezy z poárového horizontu lochu (uhlíky, keramika, zlomek kachle atd.) by tomu mohly nasvìdèovat (srv. Duchoò 1999). Z hlediska typologického by se mohlo jednat o pokroèilou variantu III/B lochù typu III, kde vak postrádáme kruhové formace chodeb (tzv. záskoky) se støedovým pilíøem, které jsou u tohoto typu na Moravì bìné. Vzhledem k existenci neznámého pokraèování chodeb ve smìru pod sousední parcely lze pøedpokládat systém propojených lochù také pod ostatními domy v obci. Význam lochù je dán skuteèností, e vìtina lochù byla pozdìji pouita a upravena na klasické sklepy, které slouí dodnes. 14 Literatura: Duchoò B. (1999): Obec Holasice (1349-1999). Holasice. Kos P., Matìjíèková A. (2002): Køianovice (okr. Vykov). - PV 2001: 262-265. Brno. Kos P. (1996): Výzkum støedovìkého lochu v obci Lipùvka (okr. Blansko). - Speleo (Praha), 22: 41-44. Kos P. (2002): Výzkum lochù na Moravì. MS, Diplomová práce. FFMU Brno, Ústav archeologie a muzeologie. Brno. Merta D., Peka M., Procházka R., Sadílek J. (2000): Pøedbìné výsledky záchranných archeologických výzkumù v Brnì v roce 1999. - Pøehled výzkumù, 41 (1999): 35-62. Brno. Nekuda V. (2000): Mstìnice 3. Zaniklá støedovìká ves. Brno. Pekaø I. (1975): Støedovìké lochy v Holasicích (okr. Brno-venkov). - PV 1974: 73-74. Brno. Svoboda A. (2001): Brnìnské podzemí. Brno. tola pod konírnou ve Svobodì nad Úpou Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) lichobìníkového profilu do 1 m íøky a prùmìrné výky 170 cm. tola bìí subhorizontálnì zhruba jv. smìrem a na jejím konci se lomí do j. smìru. Zde je velmi mìlké hloubení. Za ohybem vak tola konèí. Celková délka je 10,5 m. tola je raena v chloritsericitických fylitech ve smìru foliaèních ploch 70/ 140°. Ve stropì jsou pecky sekreèních køemenù Okolí Svobody nad Úpou bylo studováno velice podrobnì z hlediska montanistiky hned pøi nìkolika geologických úkolech (napø. Tásler 1989). I nae ZO ji nìkolik let systematicky zpracovává tuto problematiku v Krkonoích jak ve své dobrovolné, tak i pøi profesionální èinnosti. Pøesto níe popsaná krátká tola unikala pozornosti odborné veøejnosti. Na existenci nìjakého otvoru na pravém bøehu Úpy jsme sice byli pøed lety upozornìni nìkolika pamìtníky, nikdy jsme vak ádný otvor nenali. Ústí toly bylo pravdìpodobnì pøekryto zvìtralinou napadanou ze skalnatého svahu a teprve povodòové stavy na Úpì v posledních letech obnaily skalní masiv a s ním i zmínìné ústí. Ústí toly se nalézá cca 1-1,5 m nad úrovní hladiny Úpy na jejím pravém bøehu ve Svobodì nad Úpou (k.ú. Svoboda nad Úpou) asi 50 m proti proudu od mostu pøes Úpu vedoucího ke konírnì. Poloha ústí je znázornìna na mapì 1 : 5 000, list acléø 4-8. Ústí toly je èásteènì zasypáno a za mírným svahem z nasypaného materiálu se otvírá tola Obr. 2. Èelba toly z tvaru stropu je dobøe patrná ruèní tìba. Obr. 1. Pohled ze toly do polozavaleného vchodu. 15 obklopené èernoedými fylity pravdìpodobnì s pøímìsí grafitu. V závìru toly a na jiní stìnì v zadní èásti toly jsou elezité povlaky. Ve tole nejsou nikde patrné vývrty ani stopy po elízku. Ty se vak vzhledem k navìtralým stìnám nemusely zachovat. Dno je pokryto jílovitopísèitou zvìtralinou a v zadní èásti je nìkolik drobných kamenù. Asi dvacet metrù proti proudu je moné na stejném bøehu nalézt malou skalní dutinu, která je vak pravdìpodobnì pøírodního pùvodu. V øeèiti je nedokonale vyvinutý obøí hrnec o prùmìru asi 50 cm. Zdokumentovaná tola je skromným pøíspìvkem do sbírky historického podzemí Krkono. Její význam je v tom, e vzhledem k absenci vývrtù bude TROCHA znaènì stará. Takových v souèasnosti pøístupných tol je v Krkonoích poskrovnu. V dostupných literárních pramenech jsme o tole nenali ádnou zmínku. V okolí Svobody probíhala tìba zlata a pøímo do Svobody umisuje Kratochvíl haldu po tìbì grafitu, ovem na protilehlém bøehu Úpy. Literatura : Kratochvíl J. (1963): Topografická mineralogie Èech -VI-311. - Nakl. Èeskosl. Akademie vìd. Praha. Tásler R. a kol. (1989): Èeský masiv-ovìøování prognóz Au. MS, Dílèí úkol : Rýchorské hory. Geofond Praha. HISTORIE Jak jsem do jeskyní pøiel aneb vzpomínky jednoho dìdka Josef Pokorný (ZO 6-11 Královopolská) Dostal jsem od pøedsednictva ÈSS dopis. Bylo v nìm krásné blahopøání k mým sedmdesátinám. Vdycky mne potìí, kdy si na mne nìkdo vzpomene. Pøi té pøíleitosti jsem zavzpomínal, jak jsem v jeskyních zaèínal a øekl jsem si, e by nebylo od vìci hodit to na papír a poslat to do Spelea. Nebyl jsem u tehdy pøíli mlád. Bylo mi devìtaètyøicet, kdy jsem s tím zaèal. O objeviteli Ochozské jeskynì píí souèasníci, e byl pomatenec. Mùete si øíct, e i já jsem nìco podobného. Snad. Ale myslím si, e ti, kteøí mají k jeskyním a jejich kráse citový vztah, mne pochopí. Øadu let pøed tím jsem si hrál s dìtmi. Vdycky jsem zastával názor, e hlavním smyslem lidského ivota je výchova mladé generace. Tak jsem to realizoval. V Pionýru jinde to nelo. Aby bylo od zaèátku jasno dobrovolnì, ve volném èase a bez jakékoliv odmìny. Výsledky, kterých jsem dosahoval, mne uspokojovaly a tuto èinnost jsem povaoval za své ivotní poslání. Nìkdy v roce 1980 pøiel na obvod Brno IV nový funkcionáø a zdálo se mu, e to, co dìlám, je málo ideologické. Nìkolikrát jsme se støetli a výsledek byl ten, e jsem musel pøedat vedení pionýrské skupiny, nebo èlovìk jako já prý nemùe vychovávat mláde. Byla to ztráta ivotní motivace a já jsem hledal novou. Moji tøi synové tehdy navázali kontakt s mladými èleny ZO 6-11, byli pøizváni ke spolupráci 16 a zaèali plnit pro tuto organizaci rùzné úkoly. Tak jsem se jednou vydal s nimi, abych poznal, co je to za partu. Tehdy mi jetì nenapadlo, e bych mohl být nìkdy jeskyòáøem. Ale dostal jsem se do míst, kde jsem pøed tím nikdy nebyl, práce party mi pøipadala potøebná a smysluplná, tak jsem el pøítì zas a pak zas. Zlomová situace v mém vztahu k jeskyním nastala pøi mé ètvrté výpravì do jeskynì. Na ten den nikdy v ivotì nezapomenu. Byla sobota, ètvrtého února. U jeskynì jsme se seli nìco po osmé. Bylo deset stupòù mrazu. V té dobì byl zèásti vyschlý Nouackhùv sifon, dal se pøekonat a vedení ZO pøipravovalo prùnik do Sifonové chodby, která konèí dvìmi mìlkými sifony a tøetím, hlubokým a køivolakým, který se dodnes nepodaøilo pøekonat. První prùnik do komory pøed tøetím sifonem uèinili nìmeètí jeskyòáøi z Verrein Deutsche Turisten Sekcion für Höhlenforschung v prosinci 1932. voda stéká ze vech stran po zmrzlém snìhu do propadání. Dr. Himmel naøídil okamitý ústup pracovních skupin v Nové Ochozské chodbì a do Velkých dómù, co bylo co nejrychleji vykonáno. Bylo jasné, e plánovanou akci nelze uskuteènit. Bylo rozhodnuto, e jako náhradní program bude lezecký výcvik v propasti Pìtadvacítce. Protoe mìla v pùl jedné pøijít k jeskyni jetì jedna skupina, dostal jsem za úkol èekat na tuto skupinu pøed jeskyní a a tito dalí úèastníci pøijdou, informovat je o zmìnì programu a pøijít s nimi do Labyrintu. Jeskyni jsem jetì moc neznal. Vìdìl jsem jen, e Labyrint leí za Nìmeckým sifonem a u jeho ústí jsem u byl. Pøedpokládalo se ale, e ti, co mají pøijít, jsou samí zkuení jeskyòáøi a já jsem mìl pak jít do Labyrintu s nimi. Venku lilo, jako kdy konev obrátí. Pøedtím jsem si vzal z výstroje u stolu gumák, tak mi to moc nevadilo. Èekal jsem venku do tøi ètvrtì na dvì, ale nikdo nepøiel. Bylo jasné, e náhlá zmìna poèasí pøivedla ty, co mìli pøijít, nejspí k názoru, e za tohoto poèasí se akce uskuteènit nedá, a tak nejeli nikam. Zamkl jsem tedy jeskyni a vracel se dovnitø. Kdy jsem vystoupil z chodby Hadice do Pøedsínì Velkých dómù, udivil mne zvlátní um, který jsem zde nikdy pøedtím neslyel. Èelovka na pøilbì nestaèila osvìtlit prostor. V té dobì jsem jetì nosil na kandì na krku motocyklový reflektor a v chlebníku pøes rameno motocyklový akumulátor, kterým jsem si pøedtím osvìtloval a prohlíel velké prostory jeskynì. Rozsvítil jsem tedy reflektor a zjistil jsem, e se po dnì jeskynì ke mnì blíí jakási vodní vlna, vysoká tak deset èi patnáct centimetrù. Ta pùsobila ten um. Z pøedchozího textu vyplývá, e jsem byl naprostý zaèáteèník bez zkueností a pøedstav, co vùbec mùe následovat. Nicménì jsem byl fotr témìø padesátiletý, v ivotì jsem u leccos zail, take jsem povaoval za nejefektivnìjí najít rychle ostatní úèastníky v Labyrintu, informovat vedoucího akce o situaci a zaøídit se podle jeho rozhodnutí. Vydal jsem se tedy rychle k Nìmeckému sifonu. Vìdìl jsem, e za ním musím prostoupit Pochvou (Pochva je úzký, asi 4 m vysoký komín, který je jedinou pøístupovou cestou do Labyrintu. Jeskyòáøi, kteøí to tam znají, øíkají, e projít Pochvou je porod, no a já to mohu potvrdit). Prostì jsem nedokázal Pochvu pøekonat, ani kdy jsem se svlékl. Vdycky budu velký do té úzké díry. (Pro obveselení ètenáøù mohu sdìlit, e zdola Ale vrame se k té sobotì 4. února. Vedoucí akce, Dr. Jan Himmel, tehdy prozíravì vyslal jednoho úèastníka akce, aby hlídal povodí Hostìnického potoka, zejména propadání, nebo dle jeho názoru prostoupení Nouackhova sifonu pøedstavuje vdy urèité nebezpeèí, které mùe být pøi rychlém vzedmutí vod i smrtelné. Jak prozíravé toto rozhodnutí bylo, to se doètete za chvíli. V té dobì jsme se vdy pøevlékali U stolu v Pøedsíni Velkých dómù, a také jsme zde nechávali svoje vìci. Po pøevleèení do overalù rozdìlil Dr. Himmel úkoly. Mým úkolem bylo pronést pøes vechny plazivky a do Nouackhova sifonu velký starý hrnec. Tento hrnec jsem mìl zakopat v náplavì, v nejniím místì pukliny pøed Nouackhovým sifonem, kam smìøuje spád celého sifonu. Plánovalo se, e do tohoto hrnce se usadí dálkovì ovládané kalové èerpadlo, kterým by se v pøípadì potøeby sniovala hladina vody v sifonu. Kdy jsem dorazil s hrncem pøed sifon, vytipoval jsem si místo, které bylo nejnií a zaèal jsem kopat jámu. Po chvíli jsem musel ustoupit, nebo k sifonu dorazila èelní útoèná skupina vedená Dr. Himmelem, která transportovala èerpadla a náøadí do Sifonové chodby. V dobì, kdy tato skupina vstupovala do sifonu, dobìhl k nám udýchaný Jirka Hruka, který byl hlídkou v povodí nad propadáním, s tím, e v prùbìhu posledních dvou hodin stoupla venku teplota o 20 °C (z -10° na +10°), zaèalo silnì pret a 17 nahoru se mi nepodaøilo pøekonat Pochvu nikdy. Shora dolù asi pìtkrát. - To se ovem musí vstoupit do jeskynì horním vchodem z Kamenného líbku ale vrame se k prostupu. - Musím levou ruku zvednout nad hlavu, pravou pøitisknout k tìlu a pak do té díry prostì skoèím. Zarazím se v úinì v takové poloze, e vrek mé pøilby je v jedné rovinì se dnem komory nad Pochvou. Pak musí nastoupit dostateènì hmotný kolega, postaví se mi na pøilbu a pérováním v kolenou se mne snaí prolápnout. Po chvíli to udìlá hvízd a oba vypadneme dole do chodby pøed Pochvou. Bývaly to docela zajímavé hrátky). Ale vrame se do Labyrintu v onu osudnou sobotu. krábal jsem se nahoru, ale sklouzl jsem vdycky zase zpìt. Jak u jsem sdìlil, zkusil jsem se svléknout, ale jediným výsledkem bylo, e jsem dostal do komory nad Pochvou jednu ruku a hlavu. Øval jsem jako pavián, abych na sebe kamarády aspoò upozornil. Jediným efektem bylo, e mi zaèali lítat kolem hlavy jacísi netopýøi. Asi jsem je svým øevem probudil. Pak jsem zase sklouzl zpátky. Tak jsem se zase oblékl a el se podívat, co dìlá voda. Ve Velkých dómech to nebylo nic moc. Horí to bylo v Hadici. Mìl jsem rybáøské holínky a po stehna. U Líeòského trativodu u mi do nich teklo vrchem Doel jsem k názoru, e musím co nejrychleji ven. Pokud voda zatopí vchod, ty, co jsou uvnitø, zaène nìkdo hledat nejdøív zítra. A já jsem mìl ve dvanáctièlenné skupinì v Labyrintu syna, který byl na vojnì, byl na dovolence a pozítøí se mìl vrátit k útvaru. Dost jsem si nedovedl pøedstavit, e bych pøiel na vojenské velitelství a sdìlil tìm pánùm, e syn je nìkde v zatopené jeskyni a vojáci musí poèkat a voda opadne. Navíc, pokud se veèer nevrátím se synem, tak bude moje ena v tìkém oku a budou dalí problémy. Vìdìl jsem, e nìkde v Kamenném líbku je horní vchod do Labyrintu. Vìdìl jsem také, e pro nìkolikeré pokození vstupních dvíøek tohoto vchodu a následné neádoucí vniknutí cizích osob do Labyrintu nechalo vedení ZO na kovovou zárubeò dvíøek pøivaøit tabuli 5 mm silného podestového plechu. Slyel jsem pøed tím, jak si o tom vykládali. Budu muset ta dvíøka najít! Pak nìkde v dìdinì, nejspí v Hostìnicích, vypùjèit u kováøe nebo v JZD autogen, tj. ocelové lahve s kyslíkem a plynem a øezák, dotáhnout to do Kamenného líbku k hornímu vchodu moná poádám o pomoc místní hasièe pak budu muset odøezat ten podesák a pak tam budu muset vlézt seshora a najít je! Zatím, co jsem takto pøemýlel, doel jsem a k Pochvì. Z bláta jsem uplácal placku, pøilepil ji na skalní stìnu a vyryl do ní noem: Voda stoupá jdu pro pomoc! Pak jsem se vrátil do pøedsínì Velkých dómù, ke stolu na galerii a pøebalil batoh. Úplnì dolù jsem ukládal vìci, o kterých jsem pøedpokládal, e je bezprostøednì nebudu potøebovat. Úplnì nahoru jsem uloil bundu, kalhoty a boty. Vytáhl jsem jetì nù a do desky stolu jsem vyøezal: Jdu pro pomoc! To, aby mne kamarádi nehledali a vìdìli, kam jsem zmizel. Pak jsem hodil batoh na záda a vydal se do Hadice. U Zkamenìlého srdce jsem se pod sníeným stropem jetì protáhl a tak jsem doufal, e se mi podaøí vylézt. U Líeòského trativodu mi voda sahala u po pás. Jak pozdìji kolegové zjistili, voda mìla teplotu +4 °C, ale já jsem chlad necítil. Asi jsem nemìl èas ten chlad vnímat. Stejný stav vody byl v Puklinové chodbì. U hada jsem vylezl na mùstek a za ním sestoupil zase do vody. el jsem chodbou a svítil si na proudící vodu. Ta se náhle zatoèila doleva a s hukotem mizela v jakémsi jícnu. Jak jsem u zdùraznil, já tu jeskyni jetì moc neznal a nevìdìl jsem, e tudy se voda propadá do povodòového kanálu. Drel jsem se stojanu elektrického rozvádìèe, který v tom místì je, aby mne proud nestrhl do jícnu a snail jsem se pøedstavit si, jak chodba dál pokraèuje, zda mám vùbec anci, jetì k tomu s batohem na zádech, proplavat. Mám se vrátit? To také nechci! Jak tedy dál? Snail jsem si v duchu pøedstavit, jak ta chodba vypadala, kdy v ní netekla voda. Uvìdomil jsem si, e tady se pøece chodba musí lomit doprava a ne doleva! Proè tedy teï voda teèe chodbou doleva? e bych si døíve, ve tmì neviml odboèky? Podíval jsem se na hodinky. Bylo za deset minut ètyøi (tj. 15,50 hod.). Otoèil jsem se o 180° a ejhle! Za mými zády zela chodba, která vystupovala z vody a dál byla suchá. Tak jsem se vydal po ní. Teï u jsem vìdìl, e jsem na správné cestì. O kus dál jsem doel ke schodùm, pod kterými zase proudila voda. Byl to výtok z povodòového kanálu. Sestoupil jsem tedy do vody a ta mi tady sahala po krk. Ale mezi hlavou a stropem zùstávalo jetì asi 30 cm, take to poøád jetì lo. Za zákrutem se strop jetì zvedl a já jsem vìdìl, e u jsem blízko vchodu. Jetì pár krokù k Trativodu za vchodem, chodba se lomila doleva a já u jsem vidìl pøes møíe obou bran denní svìtlo. O møíoví vnitøní brány se opírala bariéra velijakých klackù, kùlù a døev, které sem voda splavila z jeskynì. Tato bariéra zvyovala 18 hladinu v Hadici. Kdy se mi podaøilo otevøít obì brány a voda døíví odnesla, hladina jetì trochu poklesla a já jsem si s úlevou uvìdomil, e pøi souèasném prùtoku se dá Hadicí projít, by i za cenu vykoupání. Nemusím tedy hledat horní vchod, ani shánìt dalí pomoc. Teï lo o to, pøíli neprostydnout, zahøát se. Rozbalil jsem batoh. Suché byly jen vìci, které byly v batohu úplnì nahoøe. Byla to jen bunda, kalhoty a boty. Natìstí! Ostatní vìci, tj. rezervní prádlo a dalí výstroj vechno mokré. To, co jsem mìl na sobì, bylo taky mokré. Oblékl jsem si aspoò to suché, tj. kalhoty a bundu na holé tìlo, boty bez ponoek. Snail jsem se najít suché chrastí, abych mohl rozdìlat oheò pro ty, co teprve vylezou z jeskynì. Ale vechno døevo, co bylo v lese, bylo po pøedchozím lijavci tak mokré, e se mi nepodaøilo oheò rozdìlat ani se zápalkami vypùjèenými od kolemjdoucích turistù. Jako první vyel z jeskynì Tonda Tùma. Kamsi pospíchal. Pøemluvil jsem ho, aby se, dokud je mokrý, jetì vrátil a vyvedl ostatní. Dal jsem mu i svoje svìtlo, které mu ale v jeskyni selhalo, ale to u se natìstí spojil s ostatními a spoleènì vyli ven. Kdy jsme pøijeli domù, pøibìhla mì vstøíc moje ena, celá ustaraná, objala mne a øekla, e mne do jeskynì víckrát nepustí, protoe za deset minut ètyøi (kdy jsem stál nad jícnem povodòového kanálu) prý mìla velice nepøíjemný stísòující pocit, e jsem v nebezpeèí, nebo e se mi nìco stalo a od té chvíle prý nemá stání a je zoufalá. Já jsem jí ale nechtìl slíbit, e u do jeskynì nepùjdu. Ani jsem nemohl, protoe po tom, co jsem tam proil, jsem mìl k té díøe jakýsi podivný citový vztah. A nejenom k téhle díøe. Jenom jsem si uvìdomoval, e tato èinnost vyaduje rozvahu. A také vyaduje, aby èlovìk, který tam je, nepodceòoval ádnou okolnost, která mùe nastat, byl na ni pøipraven a umìl ji øeit. A to bylo právì to, co mne do jeskyní táhlo! Jenom nevím, co si mám myslet o tehdejím pocitu mé eny. Jako ateista nevìøím na duchovno. Kdybych proíval v tu chvíli nìjaké prudké hnutí mysli, tak bych øekl, e lo o telepatii. Ale já jsem tam jenom stál a pøemýlel, co udìlám, aby to nemìlo chybu! Proè zrovna ve stejnou dobu ona proívala strach o mne, to opravdu nevím. Rozhodl jsem se tedy, e budu jeskyòáøem. Zaøadil jsem se mezi mladé adepty zaèínající v tomto oboru. Pro nì poøádalo vedení ZO 6-11 tehdy kurs speleologického minima. Kromì pøednáek o karsologii a hydrografii krasu a získávání dalích teoretických znalostí jsem se uèil na Øíèkách pod vedením Dr. Himmela a na Stránské skále pod vedením Ing. Petra Homoly základùm jednolanové techniky. Abychom v kurzu získané znalosti umìli pouívat i v praxi, sjednával Dr. Himmel exkurze do jednotlivých jeskyní v krasu. Díky tomu jsem poznal Holtejnskou jeskyni, Rasovnu, Spirálku a Pikovou dámu, jeskyni C 13, Rudoleckého jeskyni, Starou Amatérku i Novou Amatérku, spodní patra Sloupských jeskyní, Ostrovskou vodní a dalí jeskynì. Kdy jsem slezl a vylezl Kvìtnickou propast, to u byl z Dr. Himmela kamarád Honza. V ZO 6-11, do které jsem se tehdy vetøel jako Alpa, se mi moc líbilo, jak se tam snaí vychovávat mladé. Protoe jsem to pøed tím dìlal øadu let jinde, jak jsem ji uvedl, pøipadalo mi to hezké a velmi úèelné. V té dobì poádal vedení ZO o vstup jistý P. H. se svojí drukou, kteøí odcházeli ze ZO 6-08 Dagmar. Hugo Havel nás tehdy varoval, abychom si na nì dali pozor, nebo, jak doslova uvedl, prý jim tato dvojice málem rozbila základní organizaci. My jsme ale byli vstøícní a tak dvojice zaèala pracovat v naí ZO. Protoe jsem absolvoval výcvik spolu s mladými èleny, pohyboval jsem se v jejich partì. P. H. se docela dobøe zapojil do kolektivu a zdálo se, e bude ve v poøádku. Nicménì, po nìjakém èase získával na mladé vliv. Ani já jsem v tom zprvu nevidìl nic patného. Kolektiv zpravidla vede a ovlivòuje nìkdo dominantní. Pokud je to ku prospìchu organizace, je vechno v poøádku. Ale parta mladých trávila víkendy na chatì ZO a tam se zaèalo pít. A objevily se rùzné podnìty, jejich smysl ani význam jsem zprvu nepochopil ani já. (Napø. P.H. rozpoutal kampaò kolem toho, e prý èlen, který pøijel odebrat vzorky, nepozdravil skupinu mladých, kdy kolem jejich pracovitì procházel. Problém byl ten proè by padesátiletý, dávný èlen mìl zdravit kluky o tøicet let mladí?) A tak zaèal ovlivòovat mláde. V týdnu se scházeli v Brnì, v rùzných lokálech. Asi dvakrát jsem se toho zúèastnil, protoe jsem k tomu kolektivu mladých mìl vztah. Ale nelíbilo se mi to tam, tak jsem tam pøestal chodit. Mìl jsem z toho sice nepøíjemný pocit, ale pøesto jsem povaoval za absurdní podezírat P. H. z toho, e chce na sebe strhnout vedení ZO. Nicménì bylo tomu tak! Vyvrcholilo to tím, e tito èlenové pøili na pøedem plánovanou akci o hodinu pozdìji, nevyspalí a napití jak houby. Vedoucímu akce Honzovi 19 Himmelovi nezbylo nic jiného, ne akci odvolat, pochopitelnì s kázáním viníkùm a pohrùkou, e bude-li se situace opakovat, nemùe s nimi ZO do budoucna poèítat. A to byla voda na mlýn P. H. Zaèal otevøenì vystupovat proti Dr. Himmelovi a poadoval jeho rezignaci. A tak se sela celá ZO a dopadlo to tak, e dvanáct mladých èlenù vèetnì P.H. a jeho druky B.. odelo ze ZO. Asi za rok jsem je potkal v Lipovci na Speleofóru. Byli nalití jak dìla, ale s jeskynìmi u skonèili. Pøi rùzných srazech a besedách, kterých jsem se v krasu zúèastnil, jsem se vyptával mladých jeskyòáøù, jak u nich probíhá výcvik, pøípadnì exkurze do jiných lokalit, jak jsou ke své èinnosti motivováni. Názory jsou v celém spektru zleva doprava. Za krajní povauji výrok: Já z jeskyní odcházím! Tøi roky se døu a nevidìl jsem nic jiného ne konec té jedné a té stejné díry! A slávu a návtìvy jiných lokalit vyírají druzí! I takové pomìry nìkde mohou být! (Tento výrok jsem slyel nìkdy pøed osmi èi desíti léty! I tak je pozoruhodný!) Já vak povauji za vrcholnì tragický dnení názor Dr. Himmela. Kdy jsem s ním nedávno na toto téma mluvil, prohlásil: Moje snaha, vychovat mladé, pouèené jeskyòáøe s urèitou úrovní byla v tomto pøípadì nevhodná a zbyteèná, byla jen ztrátou sil a mne jen odvádìla od vìdecké práce! Nevadilo mi, kdy jeskyòáøi, kteøí u nás a s námi vyrostli, pøeli do jiné základní organizace, jako tøeba bratøi lechtové do Plániv. To, co se u nás nauèili, zúroèili T ECHNIKA jinde a svoje zkuenosti pøedali dalím. To bylo v poøádku. Ale jednání téhle party bylo nakonec, za to, co jsme pro nì udìlali, pøinejmením nevhodné. Tolik Dr. Himmel. Nemohu si pomoci. Ale já si poøád myslím, e tak docela zbyteèná nebyla. Nìkteøí z tìch hochù si po létech uvìdomují, e lápli vedle. Ale cesta zpátky pro nì není a v tom je také tragika. Bratr Dr. Jana Himmela, pedagog Mgr. Petr Himmel, se po léta snaí vychovávat jeskyòáøský potìr. Je to sysifovská práce, nebo vìtina tìch áèkù s pøicházejícími léty získává jiné zájmy a zpravidla jeskynì opoutí. Ale Petr se nevzdává a bojuje s tím. A tak mu obèas jdu pomoci. Jednou jsem se ho zeptal, zda ho nemrzí, e velká vìtina jeho odchovancù ve vyím vìku odchází. Tu on mi na to øekl doslova: Jestlie jsme dokázali do jejich duí vloit cit, úctu a lásku k pøírodì, budou je mít v krvi, budou v prùbìhu ivota umìt o ivou i neivou pøírodu peèovat a chránit ji. To, co jsme do tìch dìtí vloili, bude vdycky pozitivní a nikdy to nebude ztracené! Uvìdomil jsem si, e tak uvauje pedagog. Rozdíl názorù mezi bratry je moná dán i jejich profesemi. A jak to vypadá u vás, na vaí ZO, s jeskyòáøským dorostem? A ZPRÁVY SZS Rozpojování hornin pomocí speciálních nábojek Petr Nakládal a kol. ve sloení: Kocour (moravský), Knak, rodina Gumákù, Wikky, J. Stankoviè, Z. Jánì a J. Dohnal Úvod Jako starý, vìkem selý kmet pozoruji, jak se do jeskyní infiltruje nejen skapová voda, ale i nová generace jeskyòáøù. Jak u to tak bývá, mladá generace pøi svých prùzkumech obèas pro nedostatek informací opakuje chyby svých pøedchùdcù. To jsem si uvìdomil na jedné z výprav na Slovensko pøi slovní rozepøi s Knakem o rozpojování hornin s pouitím speciálních nábojek. Tento zpùsob je veobecnì známý, avak vzhledem k choulostivosti problematiky se stal jakýmsi èeským jeskyòáøským tabu. S ohledem na moné problémy s orgány státní 20 správy nebyly zkuenosti s tímto druhem prací døíve veøejnì ventilovány. Protoe se chci vyhnout monému osoèení z vykrádání cizích nápadù, povauji za potøebné seznámit laskavého ètenáøe s postupným vývojem technologie rozpojování hornin pomocí speciálních nábojek, v jeho prùbìhu a potom dále v textu budu uvádìt pøezdívky nebo jména osob, které byly autory nebo zdrojem nových informací o podstatných úpravách ve zpùsobu pouití popisované technologie. Doufám, e mi bude odputìn jednostranný pohled na tyto práce z hlediska jednotlivce, obèas operujícího v Èechách, na Moravì èi na Slovensku. Je moné, e v jiných oblastech se vývoj technologie tìchto prací mùe jevit jinak. Na závìr úvodu bych rád pøipomenul, e tento elaborát je urèen hlavnì pro jeskyòáøskou veøejnost. Proto jsem si dovolil v dalích kapitolách hojnì pouívat názvù (vývrt, naraeè, selhávka, støelmistr), které jsou v zákonech definovány trochu odlinì (napø. zákon o hornické èinnosti a výbuninách). vloení nastøelovací nábojky od firmy Hilti pomocí nabijáku byl do otvoru zasunut naraeè. Práce s odpálením nábojky se ujal Mojmír. Opatrnì se pøikradl k naraeèi, kilogramovým kladivem do nìj ví silou udeøil a hbitì odskoèil. Poslední fáze jeho èinnosti se ukázala jako opodstatnìná. Po nìkolikátém úderu následovala tlumená rána a z balvanu se odloupl drobeèek pronásledující prchajícího Mojmíra. Poté, co jsme drobeèka ve tøech odklidili ponìkud stranou, pokraèovaly v lomu dalí pokusy s formátováním kamenù. Jen na okraj, s tím suákem na Chlumu nemáme nic spoleèného, ten u tam byl. Vzhledem ke zpùsobu zatloukání pádnými údery byl po nìkolika pokusech naraeè tak zprohýbaný, e bylo nutné ho kladivem opìt srovnat. Správný nápad mìl tenkrát Paján. Naraeè obloil speleovaky a roznìt realizoval lehkým zatloukáním. Jeho metoda odpalu se s ohledem na ivotnost naraeèe osvìdèila a pouívá se dodnes. Úspìnì se té vyzkouelo nabití vývrtu nìkolika nastøelovacími nábojkami. Úèinnost tìchto odstøelù byla v daných podmínkách a obdivuhodná. Pokusy byly ukonèeny rozlomením naraeèe v závitu u závaí. V hospodì v Srbsku pak bylo, vzhledem k situaci, kdy policie la po trhavinách jako ohaø, dohodnuto nabyté vìdomosti o technologii rozpojování hornin pomocí speciálních nábojek nepublikovat, ale pøedávat je pouze ústním podáním. Trochu historie z vývoje technologie Píe se rok 1994. Pøi jednom zimním pobytu v Moravském krasu u Plánivákù pozoruji Kobliha, jak se souká z jeskynì Rudoleckého. Za ním vylézá i moravskej Kocour a vytahuje jakési podivné náøadí, z nìho rozeznávám pouze vrtaèku, vidiový vrták Æ 8 a nastøelovací nábojky. Na dotaz, k èemu e ty nástroje jsou, je mi s potutelným úsmìvem odpovìzeno na rozklínování kamenù. Jak by s tìmi osmimilimetrovými tyèkami mohli rozklínovat utr, to mi bylo záhadou. Na jaøe tého roku pøichází Standa Bílek na cvièení speleozáchranky na Chlumu s novinkou, kterou prý publikovali v jednom èasopise francouztí jeskyòáøi. Údajnì jde docela dobøe lámat kameny pomocí nastøelovacích nábojek a nástrojù, v nich se dalo poznat Kocourovo náøadí. Standa neváhal a na cvièení také donesl vlastní náøadí, zkusmo vyrobené podle návodu v èasopise. Jednalo se o tzv. nabiják, zhotovený z ocelové kulatiny Æ 7 mm, urèený k nabíjení vývrtu nastøelovacími nábojkami Æ 8 mm, a naraeè ze stejného materiálu o prùmìru Æ 8 mm k jejich odpálení. Nabiják i naraeè byly opatøeny závitem k naroubování závaí z ocelové kulatiny Æ 40 mm, slouícího jako retardér zpìtného rázu. Pro první otestování jsme si vybrali kámen o velikosti kanceláøského stolu. Po navrtání otvoru a Technologii prací jsme si tedy vyzkoueli a získané poznatky bylo dále nutné ovìøit praxí. Po prvních pokusech bylo jasné, e nejvìtím problémem pøi práci bude zvládnout rozlet kamene. Podcenìní nebezpeèí rozletu bývá i v souèasnosti dùvodem vìtiny jak drobných tak u i váných zranìní. Jako pøíklad mohu uvést Síákùv knockout direktem do aludku pøi pracích v jeskyni nad Kaèákem a Wikkiho zásah pøesnì mezi oèi pøi odbìru vzorku ve tole na Mokrsku. Od té doby oba jmenovaní dodrují bezpeèný odstup od rozpojovaného kamene, jako kdyby se pouívaly standardní trhaviny. Jako první zpùsob ochrany byl pouit plexisklový tít na oblièej, overal z tuhé látky, s pøípadným pouitím zábrany z pevného materiálu. Pøi následných ovìøovacích pokusech v lomu Homolák, kde jsme za 8 hodin nalámali a odtìili cca 8 m3 horniny, mi jeden zbloudilý kámen lehce pochroumal holenní kost (ten hrbol tam cítím 21 dodnes). Pøi prezentaci na Speleofóru mi zase drobný odtìpek provrtal overal, svetr, triko a zarazil se pod kùi do ramene. To byl dosti výrazný signál, abychom zmìnili zpùsob ochrany proti rozletu. aspoò jeden naraeè navíc, take se opìt tahá víc eleza, ne je nezbytnì nutné. Øeení spatøujeme v návratu k vhodnì vyrobenému roubení ve formì vyuívané v souèasné dobì Knakem. Pouívat naraeèe bez závaí pùsobícího jako retardér zpìtného rázu povauji za vysoce riskantní. Jednou pøi odbìrech vzorkù ve Vlastìjovicích, kdy s ohledem na rychlost tìby Wikki nestaèil s geigrem vyhledávat v odtìeném materiálu nìjaké minerály obsahující thorium, dolo pøi odpalu k ulomení naraeèe z hlazenky v místì lisovaného spoje. Byl to poslední funkèní naraeè a mì bylo líto nechat ve skále sedm nepouitých nábojek. Proto jsem pokraèoval v zatloukání zbytku naraeèe do nabitého vývrtu. Pøi následné detonaci nábojek byly sice kameny zastaveny linem a speleovaky, ale zbytek naraeèe odlétl za svistu charakteristického pro projektily palných zbraní a zastavil se a o protilehlou stìnu rozsáhlé dobývky. Hledat zbytek naraeèe nemìlo cenu a bylo jasné, e opakovat podobný pokus v budoucnosti by nebylo pøíli vhodné. Pøi dalích pracích, hlavnì na prolongaci Lopaèe, jsme pro zamezení rozletu pouili kus linolea nebo tuhého filcu s dírkou pro naraeè. Filc a linoleum úèinnì zabraòovaly rozletu drobných èástic. K zamezení rozletu vìtích kusù jsme pouívali speleovaky, které tak dostávaly poøádnì zabrat. Na Lopaèi se té testovalo pouití levnìjích jateèních patron. Jejich nevýhodou vak je støedové umístìní zápalky a typ náplnì. Støelného prachu je v nich sice více, ale jeho rychlost hoøení je pravdìpodobnì mení ne u nastøelovacích nábojek. Pomocníci pøi prolongaci Lopaèe Pizíz a Ondra Dufek mohou dosvìdèit, jakým fofrem je dokázal letící naraeè prohnat po jeskyni. S ohledem na nedobré zkuenosti jsme se pokornì vrátili k nastøelovacím nábojkám firmy Hilti. Pokrok ve zvládnutí rozletu znamenaly práce pøi odbìru vzorkù v lomu v ulové na Jesenicku. Tehdy jsme s Wikkim zapomnìli na Rejvízu linoleum. Proto jsme jako zábranu pouili kus starého koberce, nalezeného na blízkém smetiti. Tímto poèinem se bezpeènost prací znaènì zvýila. Pøi pouití linolea toti obèas dolo k jeho mechanickému pokození a odletu naraeèe. Koberec nejene úèinnìji zabraòoval rozletu, ale té dokázal naraeè výraznì pøibrzdit. Naprosto revoluèní vak byl nápad tartarosáckého Kuby, který mì obdaroval kolem vyøíznutým z gumy pásového dopravníku s vyvrtanými otvory pro naraeè. Guma nejene úèinnì zabraòuje rozletu kamene, ale také významnì zamezuje odletu naraeèe. Pøi pouívání technologie rozpojování hornin pomocí nastøelovacích nábojek jsme naráeli nejen na problémy technického rázu, ale i na nejistotu v oblasti legislativních vztahù v rámci zákonù ÈR. Na jedné z mnoha cest na Slovensko mì Síák informoval o tom, e nový, velmi aktivní èlen skupiny Zlatý kùò jménem kramlík nabízí zadarmo urèité mnoství rozbuek a trhavin neznámého pùvodu, a to, prosím, nezitnì a zcela zadarmo. Nabízené zboí jsme sice nevidìli, protoe ale v té dobì jsme pracovali na získání støelmistrovského prùkazu, bylo nám jasné, e s tou nezitností nebude nìco v poøádku. Síákovi bylo také známo údajné napojení kramlíka na kruhy blízké policii. Protoe krátce pøedtím byl schválen zákon umoòující policejní provokace trestných èinù, tuili jsme, odkud vane vítr. Nìkterým policistùm toti nedá spát v teple jejich kanceláøí skuteènost, e po celý rok se v Èechách pohybují skupiny nadencù, hrabající se pod zemí a svìte div se, dokonce zadarmo. V tom urèitì vidí podhoubí bující trestné èinnosti. Jako dùkaz policejních snah o získání informací lze uvést utajené nelegální ofotografování neoficiální nástìnky zabývající se problematikou historického podzemí, visící na akademické pùdì pøírodovìdecké fakulty, nebo policejní vyetøování nìkterých mých spoluákù. Abychom snad nìkomu neublíili, rozhodli jsme se se Síákem kramlíka vyzkouet. Urèitým vývojem proel i naraeè. Nepøíjemnou vlastností naraeèù jsou deformace pøi zatloukání kladivem a zpìtným rázem zpùsobeným detonací nábojek. Zprvu se zdálo, e problém praskání závitù na spoji mezi naraeèem a závaím lze vyøeit lisováním za tepla. Protoe vak takový naraeè není rozebíratelný, bylo nutné tahat k pracím pomìrnì dost eleza. Na jednu akci bylo zapotøebí v prùmìru 3 a 4 naraeèe z hlazenky. Pøevrat nastal pouíváním naraeèù z houevnatìjího, avak draího materiálu, a to kulatiny z nerezové oceli. Takové naraeèe vydrí ji více akcí. Nevýhodou je, e vzhledem k moným selhávkám je dobré vdy mít 22 Øekli jsme mu, aby inkriminovaný materiál odnesl na boudu, uschoval jej tam a dál se o nìj nestaral. Tento postup byl vak pro kramlíka neakceptovatelný. Chtìl pøedat rozbuky a trhaviny konkrétní osobì z ruky do ruky. Protoe jsme rozpojování hornin pomocí nastøelovacích nábojek aplikovali na kdejaké lokalitì, prùvih na sebe nenechal dlouho èekat. Zmlsáni pomìry na Slovensku, kde rozíøení neprùlezné pukliny je pokládáno za chvályhodný poèin a tamní skupiny mají vymezené pracovní lokality ve velikosti Èeského krasu, jsme se s Petrem Oliarem pustili do prací v jedné puklinì v lomu Na kobyle. Co èert nechtìl, hned druhý den jakýsi kramlík referoval na ochranì pøírody v Karltejnì, e Oliar ze skupiny Zlatý kùò realizoval v lomu Na kobyle rozbukami trhací práce. Odnìkud urèitì vìdìl, e podobný prùmìr vývrtù je mimo jiné moné pouít na rozpojování hornin pomocí bleskovice nebo elektrických rozbuek k prùmyslovým trhavinám. S ohledem na vývrty Æ 8 mm bylo slubu konajícímu správci Ondrovi Jägrovi ve hned jasné a místo na policii volal Petrovi. Osobnì jsem si také od Ondry vyslechl nìco o volech a pitomcích s vysvìtlením, e v Krasu èeském to chodí trochu jinak ne na Slovensku. Závìr a si laskavý ètenáø udìlá sám. vysvìtlil, o co lo a jaké pøedpisy se na tuto èinnost vztahují. Svým zpùsobem jde o trhací práci, nebo k rozpojení horniny zde bylo uito chemické výbuchové energie (definice trhací práce), avak nejde o trhací práce ve smyslu zákona è. 61/1988 Sb. Tímto precedentem byla dána zelená dalímu pouívání popisované techniky rozpojování hornin i tomuto sepsání dosavadních zkueností s ní. Technický popis pouívaných nástrojù Nástroje, které pouíváme k rozpojování hornin pomocí nastøelovacích nábojek, byly pro úèel jejich popisu seøazeny podle toho, jak je postupnì budeme brát do ruky, a to následovnì: 1. vrtaèka, 2. vrták, 3. nastøelovací nábojka, 4. nabiják, 5. krytí odstøelu, 6. naraeè a 7. kladivo. 1. Vrtaèka Jako vrtaèku k vrtání otvorù pro nábojky lze pouít jak vrtací kladivo, tak i dle zkueností vrtaèky s pøíklepem. Rozdíl mezi vrtacím kladivem a vrtaèkou s pøíklepem je ve zpùsobu pùsobení nástroje na vrták. Vrtací kladivo vìtinu energie vloí do úderu pístu zezadu na vrták, který má v podélném smìru definovanou vùli, a po podrcení materiálu a odskoèení vrtáku jej pootoèí a opìt pøitlaèí na èelbu a udeøí. Vrtaèka s pøíklepem vrtákem pouze otáèí a pomocí pøíklepu (napø. rohatkou) s ním chvìje. Úèinnost vrtacího kladiva je ve srovnání s pøíklepovou vrtaèkou o stejném pøíkonu nesrovnatelnì vìtí. Proto se k tomuto úèelu nejlépe hodí profesionální vrtací kladiva s pneumatickým, pøípadnì pruinovým pøíklepem a upnutím nástroje systémem SDS plus. Hlavní nevýhodou tohoto vrtacího kladiva je pomìrnì znaèná cena, je je vak vyváena vysokým výkonem a spolehlivostí. Je nutno varovat pøed výrobky tzv. Hobby tøídy, které jsou sice levnìjí, ale mají nií výkon a pøedevím jsou stavìny pouze pro pøíleitostné pouití v domácnosti. Pøi nasazení v jeskyni obvykle nevydrí poadované pracovní zatíení a zejména vlhko, pøi akci èasto selhávají a náklady na opravy pak pohltí to, co jsme uetøili nií nákupní cenou. Po této události jsme ohlednì rozpojování hornin pomocí nastøelovacích nábojek dostali trochu strach, co na to zákon. Proto jsme v prùbìhu støelmistrovského kurzu poádali pracovníky Báòského úøadu o názor na tento zpùsob rozpojování kamene. Dozvìdìli jsme se, e je tento druh prací ze zákona nezajímá. Tuto informaci nám potvrdil i jeden ze známých potápìèù, státní zástupce a amatérský blázen do pøírodních vìd a veho moného, JUDr. Kamil vec. Po tìchto ujitìních jsme se opìt s klidným srdcem pustili do dalích prací. Zbyteènost naich obav potvrdila a zbytky strachu rozptýlila událost z Moravského krasu. Na jaøe roku 2000 dolo k uvíznutí nejeskyòáøe v jeskyni Kostelík u obce Køtiny. Bìhem akce Speleologické záchranné sluby byl mladý jinoch uvolnìn pomocí nastøelovacích nábojek ze sevøení, do kterého se dostal vlastním pøièinìním. Obvodní báòský úøad v Brnì se o této akci dozvìdìl ze sdìlovacích prostøedkù a zaèal proetøovat, zda SZS neporuila platné pøedpisy o trhacích pracích a pouití výbunin. Kocour, jako náèelník obvinìné SZS, zareagoval na tuto úøední iniciativu oficiálním dopisem, ve kterém Je-li dostupná elektrorozvodná sí, je moné pouít produkty s pøipojením do sítì, samozøejmì za dodrení pøísluných zásad bezpeèného pouití el. proudu v podzemí, jinak je nutné pouívat výrobky akumulátorové. Pøi pouití akumulátorových vrtaèek a vrtacích kladiv je nejvìtí problém se zásobou 23 Obr. 1. Typy vrtákù: a) plochý, b) køíový, c) vícebøitý. 2. Vrták Samozøejmì, e vrtáky k vrtání otvorù musejí být vidiové, uzpùsobené k vrtání do kamene a s úchytem do pøísluného typu vrtaèky. Nejèastìji pouívanými vrtáky jsou dle tvaru vidiové hlavy vrtáky ploché, køíové, pøípadnì i vícebøité (viz obr.1). Na trhu jsou dostupnìjí vrtáky ploché. Jejich nevýhodou pro popisovanou technologii rozpojování kamene je rychlejí opotøebení, projevující se mimo jiné i zmenením prùmìru vrtaného otvoru a významným poklesem produktivity vrtání (a na jednu desetinu výkonu), co je zvlátì podstatné u akumulátorových vrtacích kladiv. Zmenení prùmìru vrtaného otvoru pak zpùsobuje problémy se zasouváním nábojek a zatloukáním naraeèe. Bývá to také jedna z èastých pøíèin selhávek. V takovém pøípadì lze prùmìr otvoru trochu zvìtit opakovaným vytaením vrtáku za chodu a k ústí otvoru a opìtným zatlaèením zpìt a na dno vývrtu. Stopka vrtákù mùe být válcová pro upnutí do sklíèidla (pøíklepové vrtaèky). Pro vrtací kladiva se nejèastìji pouívá upínací mechanizmus typu SDS+. energie, nutnou pro vyvrtání poadovaného poètu dìr. Akumulátory dodávané firmami k vrtaèkám svou kapacitou umoòují vyvrtat pouze omezený poèet dìr. Pro práce vìtího rozsahu je tedy nutné si vytvoøit vìtí zásobu energie v podobì externí akumulátorové baterie. Protoe pracuji s vrtacím kladivem firmy Hilti, typ TE5A na napìtí 24 V s odbìrem cca 12 A, pouívám pro vrtání vìtího poètu otvorù olovìné gelové akumulátory v sestavì buï 2 × 12 V / 12 Ah, nebo 2 × 12 V / 17 Ah. Sestavy jsou zabudovány do kanystrù opatøených zásuvkou (3 × 380 V / 16 A) a jsou vzhledem k váze a objemu transportovatelné ve speleovacích po jeskyních. Zajímavý nápad mìli Gumáci pøi práci v jeskyni nad Kaèákem, kde vrtací kladivo Black & Decker na 220 V napájeli stejnosmìrným proudem z akumulátorové baterie, sestavené z 16. kusù gelových akumulátorù 12 V / 7 Ah spojených do série po ètyøech kusech do ètyø celkù. V této sestavì akumulátorù je podle zkueností dost energie na celodenní akci, je transportovatelná a navíc umoòuje pouití i klasické prodluovací òùry. Zkuenost s tímto cenovì dostupným zpùsobem vrtání je vcelku uspokojivá. 3. Nastøelovací nábojka Na základì dlouhodobých testù se jako nejvhodnìjí ukázaly nábojky o vnìjím Æ 8 mm, 24 délky 18 mm s okrajovým zápalem. Nábojky se støedovým odpalem a nábojky do jateèních pistolí nejsou pro popisované úèely vhodné. Schematický øez nejèastìji pouívanou nábojkou øady 6,8 / 18M vyrábìnou firmou Hilti je na obr. 2. Nábojka se skládá z kovového plátì, roznìtné vrstvy a pracovní náplnì z bezdýmného støelného prachu. Kovový plá nábojky bývá zpravidla z mosazi. Nelze vylouèit, e nìkteré firmy mohou vyrábìt plátì z jiných materiálù (plasty, ocel). Hlava nábojky je nevodotìsnì slisovaná do pièky a opatøena barevným nátìrem podle síly prachové náplnì. pièku lze zvodotìsnit pouitím jakéhokoliv vodotìsného tmelu nebo lepidla, pøilnavého ke kovu (napøíklad silikonové tmely). Pata nábojky je opatøena prolisem, vyplnìným roznìtnou chemikálií (nevím, o co se jedná, ale je to lutý homogenní materiál). Pozor nábojky èasem stárnou a jejich schopnost rozpojovat materiál se zmenuje. Po úderu do nábojky v místì roznìtné chemikálie dojde k explozivnímu hoøení roznìtné sloe, které se pøenese na prachovou pracovní náplò. Odhadovaná rychlost explozivního hoøení prachové náplnì by se mìla pohybovat v rozmezí 500 ÷ 900 m.s1. Podrobnìjí popis práce prachové náplnì bude rozveden v kapitole 6. Obr. 2. Øez nábojkou s okrajovým zápalem. nábojky v prùbìhu nabíjení (úprava podle J. Stankovièe). Nejèastìjí délka celého nabijáku se mùe pohybovat v intervalu 0,25 ÷ 0,4 m podle zpùsobu pouití. 5. Krytí odstøelu Krytí odstøelu je moné rozdìlit na hlavní a pomocné. Hlavní krytí chrání pracovníky hlavnì pøed rozletem drobných èástic po trhající se horninì a kovových støepin vytrených z plátì nábojek z otvorù kolem naraeèe. Tyto drobné èástice letící vysokými rychlostmi èasto rotují a jsou pøíèinou èastých a váných úrazù. Zèásti pak hlavní krytí chrání i pøed vlastním rozletem rozpojovaných hornin. Jako hlavní krytí je nutné pouít silnostìnný gumový materiál o prùmìru minimálnì 10 cm s vyvrtaným støedovým otvorem o prùmìru mením ne prùmìr naraeèe. Pouívá se napøíklad guma z pásového dopravníku nebo seøíznutý zvon k uvolòování zanesených odpadù. Vhodné je také podpoøit hlavní krytí kovovou deskou pevnì a hlavnì tìsnì pøichycenou k naraeèi. Úprava (podle 4. Nabiják Nabiják slouí k ládování vývrtù pøísluným poètem nábojek. Skládá se z obrobené ocelové tyèe a závaí (viz obr. 3). Obecnì lze øíci, e pro snadnou manipulaci s nabijákem ve vývrtu je vhodné pouít tyèoviny s prùmìrem o 1 ÷ 2 mm mením, ne je svìtlost vývrtu. Protoe pouíváme nábojky s prùmìrem 8 mm, jsou nae nabijáky vyhotoveny z tyèoviny o Æ 8 mm, odsoustruené na Æ 7 mm. S ohledem na okrajový odpal nábojky jsou nabijáky na jednom konci opatøeny rovnou plokou, na druhém konci závitem pro uchycení do závaí, nebo jsou do závaí zalisovány. Závaí o hmotnosti minimálnì 0,5 kg slouí pro preventivní zachycení rázu pøi moném roznìtu nábojky v prùbìhu nabíjení (hojné napøíklad u nábojek èeské výroby). Závaí lze napøíklad vyrobit z ocelové kulatiny o Æ 40 mm a délce 70 mm. Samozøejmì lze za podmínky stejného závitového spoje pouít totoné závaí jak k nabíjení tak i k odpalu. Vhodné je také osadit nabiják kovovou deskou pevnì a hlavnì tìsnì pøichycenou k naraeèi jako stínìní drobných úlomkù hornin a kovových støepin vystøelujících z vývrtu pøi náhodném roznìtu Obr. 3. Nabiják. 25 J. Stankovièe) byla realizována na základì zkuenosti, kdy kovová støepina prola mezi hlavním krytím a naraeèem, vnikla do ruky pod zápìstím a zastavila se pod loktem (odpal 14. nábojek!). (Praxe ukázala, e je vhodnìjí umístit ochrannou protiprùlehovou kovovou podloku pøed krycí gumu, tj. tìsnì na skálu.) Pokud je støelmistr vhodnì chránìn pøed rozletem hornin, napøíklad dostateènì dimenzovanou zábranou (podláka), není nezbytnì nutné pouít pomocné krytí. K pomocnému krytí odstøelu je nejvhodnìjí pouít desky o minimálním rozmìru 0,5 ÷ 0,5 m ze silnostìnného gumového materiálu s textilní vlokou (pás z dopravníku) s vyvrtanými otvory pro naraeè. Poèet otvorù o prùmìru 1 ÷ 2 mm mením ne je prùmìr naraeèe je omezen pouze pevností pouitého materiálu a ztrátou funkènosti zábrany (je jasné, e guma provrtaná v síti 1 x 1 cm bude k nièemu). Optimální poèet dìr je tak do deseti. Jako pomocné krytí je moné také pouít obloení hlavního krytí pevnými tuhými materiály, napøíklad koberci, pytli, mokrými hadry nebo v nouzi speleovaky. Pouívání speleovakù jako krytí vak velmi výraznì sniuje jejich ivotnost. V pøípadì pouití pomocného krytí spoèívajícího v obloení hlavního krytí je nezbytnì nutné zváit mechanické úèinky odpalu a rozletu hornin, aby nedolo k odhození nebo významné mechanické destrukci krytí a ke zranìní pracovníka letící horninou. Je samozøejmé, e mùeme vhodnì spojit funkci hlavního a pomocného krytí. Jako optimální se jeví kolo o prùmìru minimálnì 0,5 m (R = 0,25 m) nebo obdélník 0,5 × 0,7 m (varianta od moravského Kocoura) vyøíznutý z gumového dopravníkového pásu o tlouce 10 mm opatøený ètyømi otvory o prùmìru 7 mm (viz obr.4). Hlavní otvor je umístìn uprostøed a druhý ve vzdálenosti 1/2 R od støedu a zbylé dva jsou umístìny 1/3 R a 1/6 R od obvodu (v pøípadì Kocourovy varianty v rozích). Jeden z otvorù na obvodu nebo v rohu slouí k monému uchycení krytí, zbylé otvory se pouívají pro odpal nebo pro likvidaci selhávek. Pøesto, e vlastním popisovanou pomùcku, darovanou tatrarosáckým Kubou, pøi pouití vìtích dávek nábojek pro jistotu i tuto gumu obkládám jedním nebo dvìma speleovaky. Obr. 4. Krytí podle návrhu tartarosáckého Kuby. náplò pokud mono do co nejmeního prostoru a poté iniciovat roznìtnou náplò. S ohledem na okrajový roznìt pouívaných nábojek bývá naraeè na jednom konci nejèastìji obroben do ètyøbokého jehlanu. Hrot jehlanu je otupen do ploky, jen zatlaèuje nábojky. Pouívá se také hrot v podobì otupeného plochého sekáèe (viz obr. 5). Protoe síly vzniklé pøi detonaci nábojek na naraeè pùsobí velmi intenzivnì, bývá naraeè pracemi znaènì deformován. Je proto vhodné pouít na rozdíl od nabijáku kvalitnìjích ocelí. Jako plnì vyhovující se ukázaly naraeèe vyrobené z nerez nebo z kvalitní pérové oceli. V pøípadì pouití nábojek o vnìjím Æ 8 mm pouíváme naraeèe vyrobené z kulatiny Æ 8 mm. Zde je zdánlivý paradox, kdy do otvoru po vrtáku o Æ 8 mm vkládáme naraeè také o Æ 8 mm. Pouívané, na trhu dostupné vrtáky toti vytváøejí otvor o nìco málo vìtí ne je jmenovitý prùmìr vrtáku (8,4 ÷ 8,5 mm). S ohledem na fyzikální jevy v prùbìhu odpalu povauji za nevhodné realizovat otvory pro popisovaný typ technologie rozpojování hornin vrtákem s jmenovitým prùmìrem o 1 mm vìtím ne je prùmìr naraeèe. Tak jako u nabijáku je moné pro mení odpaly zmenit prùmìr alespoò èásti naraeèe, maximálnì vak do vzdálenosti 5 cm od jeho hrotu. Druhý konec naraeèe je nutné opatøit závaím - retardérem zpìtného rázu, jeho hmotnost by nemìla být nií ne 0,7 kg. Závaí, tak jako u nabijáku, se mùe s naraeèem spojovat roubením 6. Naraeè Hlavní funkcí naraeèe je stlaèit nábojky a jejich 26 nebo lisováním za tepla. Vhodným materiálem k výrobì závaí je kulatina z bìné konstrukèní oceli o prùmìru 50 ÷ 70 mm patøièné délky. Nic vak není jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Podle mého názoru bude tedy vhodné na realizaci jednotlivých bodù se podívat trochu podrobnìji. 7. Kladivo Kladiva pouívaná pro práci není nutné blíe popisovat. Jako nejvhodnìjí se ukázala ta s hmotností minimálnì 800 g. Pøi pouití lehèích kladiv vznikají potíe s odpalem. ad 1. Vhodné navrtání horniny je prakticky ta nejdùleitìjí èinnost výraznì ovlivòující produktivitu a bezpeènost naí práce. Jak horninu navrtat, aby nedolo k pøecenìní úèinnosti vloených nábojek, výraznì závisí na zkuenosti støelmistra. Jako urèitý pøibliný návod k situování vývrtù slouí kapitola 6. ad 2. Jako návod k dávkování nábojek do vývrtu slouí opìt kapitola 6. Vlastní nábojky zasouváme pomocí nabijáku do vývrtu vdy po jedné, orientované pièkou ke dnu vývrtu nebo k nábojce ji zasunuté. Pokud nábojka volnì nekloue vývrtem, mùeme jí pomoci poklepáním na nabiják. Pøestoe se k nábojkám od firmy Hilti chovám v tomto smìru velmi neohleduplnì, bìhem cca 6 let pouívání nikdy nedolo k odpalu nábojek bìhem ládování vývrtu. Pøesto je vhodné, hlavnì u nábojek èeské výroby, s touto eventualitou poèítat a pro jistotu mít nabiják o prùmìru minimálnì o 1 mm mením ne je nabíjený otvor, opatøený závaím k pohlcení energie zpìtného rázu. Z tohoto dùvodu není také vhodné stát pøi nabíjení pøímo ve smìru podélné osy návrtu. Bìhem ládování je nutné prùbìnì kontrolovat hloubku zasunutí nábojek. Stává se toti, e pøi nevhodnì vyèitìných vývrtech se nábojka ve vývrtu vzpøíèí, co má za následek selhávku. Ke stejné situaci mùe dojít pokud vrtáme otvor starým vrtákem s plochým ostøím, kdy vrtaný otvor bývá u èelby meního prùmìru ne prùmìr nábojky. V takovém vývrtu nemùe dojít k úplnému stlaèení nábojek do co nejmeního prostoru a vzniklé vzduchové mezery významným zpùsobem sniují úèinky odpalu. ad 3. Vhodné krytí odpalu bylo ji obírnì popsáno v kapitole 3. Jen pro úplnost by bylo vhodné pøipomenout, e v souèasné dobì je systém krytí pomìrnì dobøe propracován. Proto si mùeme dovolit vývrty slouící pouze k rozpojení hornin, nikoliv ale pro záchranu zaklínìných osob, mírnì pøeládovat. Zvýí se sice potenciální rozlet hornin, avak sníí se tím pravdìpodobnost nedostateèného rozpojení hornin z dùvodù pøecenìní úèinnosti nábojek. Vhodné zakrytí odpalu si musí kadý støelmistr rozmyslet dle vlastních zkueností a místních podmínek sám. Obecnì vak lze doporuèit, aby Metodika práce Metodika práce je pomìrnì jednoduchá 1. horninu vhodnì navrtáme a vývrt vyèistíme 2. zasuneme potøebný poèet nábojek a za pomoci mírného poklepávání kladivem do nabijáku je dopravíme po jedné na dno vývrtu 3. zakryjeme místo odpalu 4. nasadíme naraeè a za mírného poklepávání kladivem jej zaklepáváme do vývrtu 5. zdrháme pøed letícími kameny nebo naraeèem Obr. 5. Naraeè. 27 nejvíce pomocného krytí bylo instalováno smìrem do místa pobytu støelmistra v dobì odpalu. ad 4. Naraeè je vhodné pøed zasunutím do otvoru nejdøíve namazat olejem nebo vazelínou. Naraeè nejprve zasuneme do otvoru volnì rukou a mírným pootáèením zkusíme, zda jej bude moné zasunout hloubìji nebo ji dosednul na nábojky, pøípadnì se v otvoru vzpøíèil. Poté mírným klepáním na závaí naraeè zatloukáme hloubìji do vývrtu. Je vhodné pøitom sledovat rychlost posunu naraeèe v otvoru. Pokud naraeè nevniká dále do otvoru a kadý úder kladiva do závaí je provázen charakteristickým zvonivým zvukem, jedná se s nejvìtí pravdìpodobností opìt o selhávku z technických pøíèin. V pøípadì, e se z naraeèe odlomí v prùbìhu odpalu závaí, povauji za vhodné v zatloukání naráeèe nepokraèovat a odpal povaovat za selhávku. ad 5. Útìk nebo uhnutí pøed letícími kameny nepovauji za zbabìlost. Mít pro vechny pøípady rozmylenou ústupovou cestu z místa odpalu lze povaovat za prozøetelné. Nikdy toti nelze s naprostou jistotou stanovit, co se bìhem nebo po odpalu stane. Èasto se vak tento manévr nepodaøí celý úspìnì realizovat. Proto je lépe takové situaci pøedcházet. Stejnì jako krytí odpalu je dùleitá z bezpeènostních hledisek i pozice støelmistra bìhem odpalu. Nejnebezpeènìjí pozice je pøímo v ose vývrtu, kde je støelmistr pøímo ohroen letícím naraeèem. Dalí nebezpeènou pozicí je nacházet se v blízkosti odpalu opøen o skálu. Je ménì nebezpeèné a bolestivé, kdy nás zbloudilý kámen odhodí, ne kdy nás pøirazí ke skále. Vhodná pozice hlavy støelmistra je zhruba v úhlu 45o od osy vývrtu minimálnì ve vzdálenosti 0,6 m vlevo, vpravo nebo nad, ale nikdy ne pod závaím naraeèe. Tìlo støelmistra nech je dle vlastního uváení situováno kdekoliv, jen ne v místì pøedpokládaného dopadu rozpojených hornin. Pøi odpalu v úzkých prostorách je lépe pouít prodluovací tyèe. Jde o ocelovou tyè o délce 1 1,5 m a prùmìru kolem 20 mm, která je na jednom konci opatøena ocelovým nástavcem, jen lze nasadit na závaí naraeèe a úderem kladiva na opaèný konec tyèe provést odpal z bezpeèné vzdálenosti. Tou bývá obvykle místo pøed úinou, kde je více prostoru a støelmistr tak není nucen být pøi odpalu v úinì, kde nemùe zaujmout prakticky jinou pozici, ne pøímo pøed naraeèem. Selhávky a komplikace pøi odpalu Pokud pøi odpalu nedojde k výbuchu nábojky, jedná se o selhávku. 1. Selhávky bývají nejèastìji zpùsobené selháním nebo vzpøíèením nábojky, mením prùmìrem vývrtu, rozlomením naraeèe atd. Jejich spoleèným jmenovatelem je vysoká nebezpeènost pøi následné likvidaci. Ponechat selhávku svému osudu povauji za hazard se zdravím cizích osob. V rámci prací pøi jejich odstraòování mùe dojít k dodateènému odpálení nábojek s negativním dopadem na zdraví a psychiku, pøípadnì odìv okolo srocených pracovníkù. Je samozøejmé, e s uvízlým naraeèem radìji nemanipulujeme. Evidentnì tak máme zablokované hlavní, èasto i pomocné krytí odpalu. Bezpeèná likvidace selhávky spoèívá v navrtání nového vývrtu v ose a ve vzdálenosti minimálnì 0,1 m od vývrtu pùvodního tak, aby úèinky nového odpalu spolehlivì odstranily horninu i se selhávkou. Pro tyto úèely je vhodné nálo v novém vývrtu pøedimenzovat a ve vìtí míøe se pak chránit proti rozletu rozpojované horniny. Pro odstraòování selhávek je velmi dobøe pouitelné ji døíve vychvalované gumové kolo vystøiené z dopravníkového pásu opatøeného více otvory. V pøípadì, e v jednom z otvorù uvízne vlivem selhávky naraeè, mùeme bez problému realizovat s tímto krytím, ale s jiným naraeèem dalí odpal k odstranìní selhávky. Pouijeme pøi tom pouze nìkterý jiný vhodný otvor. Nalezené pokozené neodpálené nábojky ze selhávek je nutné odbornì zlikvidovat, nejlépe utopením ve vodì pøípadnì zahrabáním pod zem. Likvidace spálením je nepøípustná. 2. Nedostateèný úèinek odpalu Tyto komplikace, nepøedstavující nebezpeèí pro dalí práce, bývají nejèastìji zpùsobeny podcenìním pevnosti rozpojované horniny, pøecenìním úèinnosti nábojek nebo existencí neoèekávaných nehomogenit v horninì (puklina, kaverna). Pøítomnost nehomogenit v horninì vak lze odhadnout u v prùbìhu vrtání. Jedinou nepøíjemnou vlastností nedostateèného úèinku odpalu bývá èasto uvíznutí naraeèe ve vývrtu a zablokování hlavního krytí k dalímu pouití. Problém lze pøekonat pouhým vyjmutím naraeèe z vývrtu, nejèastìji kroutivými pohyby nebo opatrným vyklepáváním. Pokud naraeè nelze takto vyjmout, je nutné dále postupovat jako pøi likvidaci selhávky. Vývrt po nedostateènì úèinném odstøelu bývá èasto naruený, proto je nevhodné ho opìt 28 naládovat a pokusit se o opìtovný odpal. Tlak nutný k poruení horniny toti velmi rychle uniká puklinami po pøedchozím odpalu. Pokud není zbytí a je nutné realizovat druhý odpal ve stejném vývrtu, je nutné vývrt vyèitit od zbytkù nábojek, pøípadnì je natlaèit a na dno. Pro tento pøípad je nutno zvýit výkon náloe a dvakrát. Dá se to realizovat buïto pouitím dvojnásobného mnoství nábojek nebo nábojky o vyí úèinnosti. rozruovaného horninového masivu není schopen udret tlak plynù, jsou horniny vymeteny smìrem od vývrtu do volného prostoru. Tím je práce trhaviny ukonèena. Rozpojování pomocí nastøelovacích nábojek pùsobí na horninu naprosto odlinì. Opìt tedy pøedpokládejme ideální stav, kdy nábojka je umístìna na èelbì vývrtu v homogenní isotropní horninì a pùsobí pouze proti jedné volné stìnì (viz obr.7). Nábojka stlaèovaná hrotem naraeèe na minimální objem utìsòuje naraeè ve vývrtu. Po úplném stlaèení nábojky je teprve zaehnuta zápalka na jejím obvodì. Vliv explozivního hoøení støelného prachu uvnitø nábojky vak vzhledem k nepomìru mezi rychlostí hoøení støelného prachu a rychlostí zvuku v horninì vymizí v oblasti vývrtu. Má to vak za následek drobné podrcení hornin v jeho tìsném okolí. V malém prostoru omezeném stìnami vývrtu a naraeèem vzniká obrovský tlak, jen vytlaèuje naraeè z otvoru. Proti této síle vak pùsobí síla setrvaèná vyvolaná pohybem závaí po úderu kladiva. V tomto okamiku je døík naraeèe intenzivnì namáhán, co zpùsobuje jeho charakteristické zprohýbání pøi jeho dlouhodobém pouívání. Vyvolaný tlak v malém prostoru okamitì namáhá horninu mezi vývrtem a volnou plochou na tah. Hornina zaèíná smìrem od vývrtu praskat. Pøitom vyuívá drobné diskontinuity vlastní stavby (krystalické plochy, zkamenìliny, drobné trhlinky). V tomto okamiku povoluje sevøení naraeèe a uvolnìným prostorem mezi jím a stìnou vývrtu dochází k unikání tlaku plynù vzniklých po hoøení støelného prachu, vytlaèování naraeèe a vymetení drobné horninové drtì, vèetnì drobných støepin odtrených z plátì nábojky, vysokou rychlostí ven z vývrtu. Tlakové trhliny pak prostupují celou horninou od vývrtu a dosáhnou volné stìny. Zbytkový tlak plynù proniklý z vývrtu do puklin pak vymete rozruenou horninu smìrem od vývrtu do volného prostoru. Tím je práce nábojek ukonèena. Teorie rozpojování hornin (ke ètení jen pro otrlé teoretiky) Rozpojování hornin pomocí nastøelovacích nábojek je svými úèinky na rozruovanou horninu diametrálnì odliné od úèinku trhacích prací klasickými trhavinami. Pro zvýraznìní rozdílu povauji za vhodné nejprve ètenáøe seznámit s úèinky detonace trhavin na horninový masiv. Pøedpokládáme ideální stav, kdy trhavina je umístìna na èelbì vývrtu v homogenní isotropní horninì, pùsobí pouze proti jedné volné stìnì a je dobøe utìsnìna ideální ucpávkou chovající se jako horninový masiv (viz obr.6). Detonací trhaviny vznikne rázová vlna pøecházející z prostoru vývrtu do horniny. Pro nejúèinìjí pøenos energie rázové vlny do horniny je nutné, aby rychlost detonace trhaviny byla pøiblinì stejná jako rychlost zvuku v horninì. Rázová vlna se horninou smìrem od vývrtu íøí vemi smìry rovnomìrnì hlavnì jako vlna podélná. Pøíèné vlnìní vyvolané detonací je nyní proti vlnì podélné zcela zanedbatelné. Hornina je v tomto okamiku namáhána hlavnì na tlak. Tlaková pevnost hornin je vak vysoká, a proto se s horninou jetì nic nedìje. Kdy rázová vlna dorazí k volné stìnì, dojde k jejímu roztìpení na tøi komponenty. Jedná se o vlnu podélnou a pøíènou odraenou zpìt do horniny a o vlnu podélnou procházející do vzduchu. Protoe energie jednotlivých komponent závisí na zpùsobu íøení vln a pomìru akustických vodivostí prostøedí, lze pøedpokládat, e se smìrem zpìt do horniny odrazí vìtí èást energie ve formì vln pøíèné a podélné, jen zaènou namáhat horninu i na tah. Jen mení èást energie je odvedena vzduchem jako vlna podélná (pøíèné vlnìní se vzduchem neíøí). Pevnost hornin v tahu je pomìrnì malá, proto dochází ke vzniku trhlin smìrem od volné plochy k vývrtu. Hornina je tak smìrem od volné plochy rozruována a smìrem od vývrtu namáhána tlakem plynù po detonaci trhaviny. V okamiku, kdy zbytek Jak je z popisu patrné, na rozdíl od trhavin, kdy úèinek detonace prostupuje celou horninou, je vliv rozpojování pomocí nastøelovacích patron pro horninu etrnìjí. Proto se ho èasto pouívá pøi odbìru vzorkù hornin, minerálù a zkamenìlin. Dále je zøejmé, e s ohledem na rozdílnost fungování výe uvedených dvou principù rozpojování hornin nebude moné dostateènì úèinnì razit v homogenní horninì pomocí speciálních nábojek tolu nebo achtu. 29 Obr. 6. Postup výlomu trhavinou. V kolonce tabulky oznaèené bezpeèný kontakt s: jsou zaznamenány subjektivní pocity osoby (Knaka), který pøes tenkou podloku z mìkèeného PVC zkoumal úèinky odpalù na lidský organismus. Je zøejmé, e tabulka byla vyhotovena na základì empirického mìøení za pøesnì definovaných podmínek. Tìmi jsou pouití pouze jedné nábojky a trhání bloku vápence s orientaèní hustotou 2.58 kg.m3 oproti dvìma volným plochám. Tyto údaje lze vak velmi jednodue pøepoèítat na dalí pøípady nejèastìji pouívaných odpalù. Vyhotovit zálom potøebný pro dalí postup prací je metodou rozpojování hornin pomocí speciálních nábojek obtínì realizovatelné. Vytvoøená teorie rozpojování také osvìtluje konstrukci pouívaných pøípravkù a umoòuje pøepoèítávat základní parametry odpalu jako je geometrie vývrtu, mnoství pouitých nábojek a jejich síla. Na základì empirických zkueností byla vytvoøena tabulka dávkování nábojek pouívaných v nastøelovacích pistolí od firmy HILTI vèetnì geometrie optimálního vývrtu (obr. 8) a úèinku vyjádøeného v hmotnosti vylomené horniny. V tabulce jsou uvedeny také poznámky k úèinnosti odpalu na èlovìka pro pøípadné pouití pøi záchranných pracích. V prvních tøech kolonkách jsou uvedena identifikaèní oznaèení nábojek dle dostupného katalogu firmy Hilti. Ve sloupci oznaèeném íøka odlomu uvádíme doporuèenou vzdálenost vývrtu od nejblií volné stìny, paralelní s podélnou osou vývrtu tak, aby pøi vyvrtání otvoru o doporuèené délce (hloubka vývrtu) dolo po odpalu pøísluné nábojky k vylomení testované horniny pøiblinì o hmotnosti uvedené v pøedposledním sloupci. Nejdøíve by bylo vhodné definovat pojem volná plocha horninového bloku. Opíeme-li rozstøelovanému kusu horniny kvádr, pak volnou plochou rozumíme ty strany kvádru, jen splývají s povrchem horniny. Napøíklad hladký povrch skalního masivu má jen jednu volnou plochu, zatímco volnì loený balvan est. Dalí úvahy o dávkování nábojek se odvíjejí také od linearity vztahu mezi mnostvím trhaviny a hmotností vylomené horniny. Pøedpokládáme tedy, e za stejných podmínek vylomí dvojnásobné mnoství trhaviny dvojnásobné váhové mnoství horniny atd. Jak tedy pøi výpoètech postupovat? 30 Obr. 7. Postup výlomu nastøelovacími nábojkami. Napøíklad nábojka 6.8/18M èerná (v.è. 50604/ 8) pøi vrtání 12 cm od stìny bloku vápence (kolonka íøka odlomu v tabulce) do hloubky také 12 cm (kolonka hloubka vývrtu ) a dvou volných plochách vylomila 10 kg horniny (pøedposlední sloupec tabulky). Je otázka, jak velký volnì loený kámen stejného materiálu by byla schopna rozlomit. Volnì loený kámen má est volných ploch. Maximální hmotnost kamene by tedy nemìla pøevyovat pøípadì je to o 3Ö 2 ×, tedy 3Ö 2 × 12 @ 1,26 × 12 @ 15 [cm]. Je evidentní, e dalí poèítání je jenom vhodnou kombinací výe uvedených dvou pøípadù. Tabulka i výpoèty jsou ale platné pouze pro rozpojování vápence, v naem pøípadì o orientaèní hustotì 2.58 kg.m-3. Pøi pokusech o rozpojování jiných druhù hornin bude hmotnost výlomu úmìrná pomìru pevností v tahu rozpojované a testované horniny. Je vak nutné si uvìdomit, e uvedené teorie jsou pouze prvním pokusem kvantifikovat jevy související s technologií trhání hornin pomocí speciálních nábojek. Budu tedy nesmírnì rád, kdy se najde podobný blázen, který se bude snait zde nastínìné teorie a výpoèty zdokonalit a upøesnit. Osobnì si vak myslím, e nad vechny výpoèty a teorie je rozum a uválivost zkueného støelmistra. Jiný pøípad nastane, kdy místo jedné nábojky pouijeme dvì. Otázkou je, jak máme navrtat vývrt v pøípadì podle pøedposledního sloupce tabulky a dvou volných ploch. Vyjdeme z úvahy, e dvojnásobné mnoství trhaviny vylomí dvojnásobné mnoství horniny. Vylomenou horninu si lze pro zjednoduení pøedstavit jako krychli o objemu a3, kde a je délka hrany. Protoe pro krychli platí, e objem V = a3, lze pøedpokládat, e délku a hloubku vývrtu zvýíme 3Ö n krát kde n je poèet pouitých nábojek. V naem Nástin bezpeènostních pøedpisù a legislativní otázky Dodrování bezpeènostních pøedpisù nepatøí mezi silnou stránku obyvatel naí republiky, a proto bych radìji apeloval v rámci rozpojování hornin pomocí nábojek na zdravý rozum a rozvahu. Mimo 31 obecnì platné a pochopitelné ustanovení jako napøíklad nevìnovat pozornost pøi odpalu milostným hrátkám se sleènami atd. bych jen zmínil nìkolik bodù, vyplývajících z dlouhodobých zkueností, kterými by bylo vhodné se pøi pracích øídit. výbuchu hoølavých plynù a prachu. (Aèkoliv to není postøehnutelné, pøi odpalu dochází k prolehnutí havých plynù a vylétávání drobných havých úlomkù z vývrtu okolo naraeèe.) h/ Stát vùèi odpalu ve vhodné pozici. (Je jisté, e kdy budu stát pod odpalem, bací mì nìjakej utr do hlavy.) i/ Vìnovat pozornost obsahu CO a NO x ve vzduchu v místì prací. (U byl registrován smrtelný úraz zpùsobený kumulací zplodin hoøení v malém prostoru pøi rozpojování hornin pomocí speciálních nábojek.) a/ Pøed zapoèetím vlastní práce si dobøe rozmyslet, co vlastnì odpalem zpùsobíme a co se mùe stát. (Je jasné, e vyklízení suového komínu ze spodu rozstøelováním jednotlivých balvanù se rovná sebevradì). b/ Pøi práci s vrtaèkou je nutné dodret návod a bezpeènostní pøedpisy dané výrobcem. (Chtìl bych vidìt nìkoho, kdo leze s vrtaèkou na 220 V do sifonu ve snaze ho rozíøit.) c/ Dobøe zváit geometrii a nabití vývrtu. (Je nesmyslem pouít na 70 kg utr vápence 7 nábojek nebo se snait jednou nábojkou vylomit naráz 100 kg blok.) d/ Chránit se pøed rozletem hornin. e/ Nestát pøi odpalu ve smìru osy vývrtu. (Hrozí úraz letícím naraeèem) f/ V prùbìhu odpalu pouívat vhodné ochranné pomùcky (rukavice, pøilba). g/ Nepouívat popisovanou technologii v nevhodném prostøedí, zvlátì s nebezpeèím A na závìr trochu toho nezbytného pouèení o souvisejících zákonech získané od moravského Kocoura: Pouívání této technologie má jednu velkou výhodu nepotøebujeme pro ni povolení trhacích prací co je jinak znaèná úøední pøekáka. Zde vak ádný zdlouhavý a sloitý souboj s byrokracií podstupovat nemusíme. Zákon è. 61/1988 Sb. o hornické èinnosti, výbuninách a státní báòské správì v § 21, odst. 2, toti øíká, e pøedpisy o výbuninách se nevztahují na støelivo, a nae nábojky jsou jednoznaènì støelivem do jednoúèelových nastøelovacích pistolí, take jsme se tím dostali mimo +PRWQRVW 2]QDþHQtQiERMN\ 6tODQiERMN\ ýtVOR ât ND YL]NDWDORJ+LOWL YL]NDWDORJ+LOWL YêURENX RGORPX YêYUWX KRUQLQ\ FP FP NJ +ORXEND Y\ORPHQp %H]SHþQê NRQWDNWV 0EtOi YHOPLVODEi W OHP 0]HOHQi VODEi W OHP 0]HOHQi VODEi W OHP 0åOXWi VW HGQt W OHP 0åOXWi VW HGQt W OHP 0PRGUi VLOQi UXNRX 0þHUYHQi YHOPLVLOQi UXNRX 0þHUYHQi YHOPLVLOQi 0þHUQi QHMVLOQ Mãt 0þHUQi QHMVLOQ Mãt 3R]QiPND3URQHSDWUQ Y WãtYQ MãtSU P UMHQDEtMHQtQiERMHN DG\0REWtåQ Mãt 32 pùsobnost báòských pøedpisù. Zákon è. 49/1990 Sb. o zbraních a støelivech sice upravuje podmínky prodeje a skladování støeliva, ale na nai èinnost se nevztahuje. Od napsání tohoto èlánku u ubìhl nìjaký èas a tak pravdìpodobnì ji mnozí vyzkoueli tuto techniku. Novým adeptùm doporuèujeme nechat si ukázat pouití výe popsané metody v praxi od nìkoho zkueného. Pøejeme vem mnoho úspìchù a stálé zdraví! Obr. 8. Geometrie optimálního vývrtu (a íøka odlomu, b hloubka vývrtu). Informace o nábojkách pouívaných pro mikrotrhací práce ve speleologii Michael Krytof [email protected] 1. Úvodní slovo Informace vychází z pøednáky uskuteènìné na Speleofóru ve dnech 4. a 6. dubna v Rudici (Moravský kras). S tím korespondují i v informaci ponechané místopisné souvislosti. Nábojky pro mikrotrhací práce, jako téma této informace, pro mne zaèaly existovat na podzim 2001 v prodejnì zbraní vedle kostela sv. Jakuba v Brnì. Do té doby jsem nemìl tuení, e by nábojky do expanzních pøístrojù uívaných ve stavebnictví mìly nìjaký význam pro speleology. Do prodejny si el mùj syn koupit nù a koupil, protoe noe mìly. Mu stojící ve frontì pøed ním chtìl nábojky ráe 6,8/18 a nekoupil, protoe nábojky nemìly. Tím muem byl pan Straka z Lomnice u Tinova, který jeskyòaøí na Kvìtnici. Pro nábojky si ke mnì pøijel za nìjaký týden poté, co mu dal syn na mne spojení. Pan Straka mi tak znovu pøiblíil svìt jeskyní, ve kterém jsem pøed cca 42 roky, nìjakých sto metrù pod touto místností, poznával jejich krásy, jako nyní i vy. Nábojky, které pouíváte pro mikrotrhací práce, vyrábí ve svìtì více výrobcù. Mají rùznou kvalitu, vìtinou srovnatelné stupnì energie a rùzné ceny. Hovoøit budu zejména o èeských nábojkách firmy Sellier & Bellot z Vlaimi, dále jen S&B, a jejich jsem prodejcem. Pøipomínám, e nábojky uívané pro mikrotrhací práce jsou pùvodnì urèené pro vstøelování høebù expanzními pøístroji ve stavebnictví, a to za zcela jiných podmínek práce s nimi. Dnes u také vím, e nábojky pro mikrotrhací práce se poprvé zaèaly pouívat v ITÁLII, a to v roce 1992. 2. Historie vzniku výroby nábojek v ÈR Sellier a Bellot jsou jména zakladatelù firmy. Do Èech pøili tito pánové z Francie. Pan Sellier byl obchodník, pan Bellot chemik a vynálezce.Výroba se datuje od roku 1825, kdy tito pánové získali od císaøe Frantika I. privilegium k tovární výrobì kapslí na území tehdejího Rakouska. 3. Rozliení nábojek podle místa jejich odpalování, nabíjení a zpùsobu balení Bude hovoøeno o nábojkách, které se pro mikrotrhací práce ji pouívají a také o nábojkách, které by se pro tento úèel mohly pouívat. A/ Rozliení nábojek podle místa jejich odpalování a) nábojky s okrajovým zápalem Tyto nábojky mají na dnì nábojnice uloenou vrstvièku záehové sloe. Nárazem úderníku do okraje dna nábojky se uvnitø nábojnice odpálí záehová slo, od které se pak zapálí hnací náplò tvoøená støelným prachem. Protoe odpálení záehové sloe se uskuteèòuje na okraji dna nábojnice, øíká se tìmto nábojkám nábojky s okrajovým zápalem. Záehová slo je sice rozmístìna po celé ploe dna nábojnice, avak na 33 vìtinì kruhové plochy dna nábojnice je jen v minimální vrstvì. Maximální vrstva záehové sloe je sevøena v prostoru relativnì nízké dutiny lemu hlavy nábojnice s íøkou odpovídající íøce mezikruhového pùdorysu tohoto lemu. Po zasunutí nábojky do nábojové komory se nábojka o komoru tímto lemem tvrdì opírá. Místo opory lemu hlavy nábojky se tak chová jako kovadlinka u kapslí nábojek se støedovým zápalem (viz dále). Úder zápalníku do lemu hlavy nábojky v tomto místì je pak natolik tvrdý, e dojde k odpálení zápalné sloe. V ostatní podstatné ploe dna nábojnice nelze zápalnou slo standardním nárazem odpálit, protoe prostor nad ní je vyplnìn jen mìkkým støelným prachem nevytváøejícím dostateènì tvrdou oporu pro úder zápalníku. Jak se docílí rozvrstvení zápalné sloe na dnu nábojnice je vysvìtleno v odstavci 6. b) nábojky se støedovým zápalem U tìchto nábojek je zápalná slo v kovové kapsli, která je nalisována do prohloubení v ose dna nábojnice. Uprostøed prohloubení je výrazný výstupek zvaný kovadlinka, vytváøející tvrdou oporu pro prach záehové sloe. Nárazem úderníku do kapsle se na její kovadlince odpálí záehová slo, plamínky prolehnou skrz nejménì jednu zátravku, tj. malý otvor prostupující skrz dno, do nábojnice, kde zapálí hnací náplò - støelný prach. Protoe odpálení záehové sloe se uskuteèòuje ve støedu dna nábojnice, øíká se tìmto nábojkám nábojky se støedovým zápalem. Tyto nábojky jsou umístìné v zásobnících po 10 ks. Dodávají se v kartonech s 10 kusy naplnìných zásobníkù. Pro tyto nábojky je v této informaci dále pouíváno oznaèení - NÁBOJKY ZÁSOBNÍKOVÉ. Zahranièní i èeská verze tìchto nábojek má shodnou tíhlou pièku. tíhlý tvar pièky byl podøízen potøebì automatického navádìní nábojek umístìných v zásobnících do nábojových komor vstøelovacích pøístrojù. Pozn: Zahranièní výrobce dodával a dodává zásobníkové nábojky ráe 6,8/18 také sypané v krabièkách, zatímco nábojky ráe 6,8/11 jen v zásobnících. Èeský výrobce dodával zásobníkové nábojky ráe 6,8/18 jen sypané v krabièkách, zásobníkové nábojky ráe 6,8/11 jen v zásobnících. Firma S&B sice zásobníkové nábojky z konkurenèních dùvodù vyvinula, krátce vyrábìla, ale pro malý odbìr jejich výrobu zastavila. 4. Zjiování energie nábojek pøi jejich zkouení u výrobce Nábojky výrobce zkouí. Zkouí se expanzní tlak v místì nábojové komory a energie hnací náplnì. Expanzní tlak se zkouí vdy jen u nejsilnìjí nábojky dané ráe. S ohledem na podmínky této zkouky nejsou výstupní hodnoty zkouky expanzního tlaku pro jeskyòáøe pouitelné. Energie se zkouí pomocí balistické zbranì a zkuební støely. Rychlost se mìøí pomocí infraèervených hradel (závor) a elektronických èítaèù. Hradla jsou v páru, tj. vdy je jeden vysílaè IFÈ záøení a proti nìmu pøijímaè. Na pøijímaèi se indukuje konstantní napìtí. Prùletem støely mezi 1. párem hradel se zèásti toto napìtí zastíní. To je signál k poèátku mìøení èasu. Støela pak letí k 2. páru hradel, ten je o 2 metry dále a funguje jako stop pro mìøení èasu. Je tedy zmìøen èas prùletu støely na dráze dva metry. Protoe støed této vzdálenosti je 5 m od ústí hlavnì balistické zbranì, oznaèuje se zmìøená rychlost jako v5. Protoe známe u náhradní støely její hmotnost, ta èiní 3,66g, lze ze vzorce E = ½mv² vypoèíst kinetickou energii støely v joulech (J). Tato energie je energií hnací náplnì a tedy i nábojky. Energie nábojek kadé ráe je odstupòována. Stupnì energie lze sdìlit jejich uivatelùm pìti zpùsoby, a to: èíslem, barevným oznaèením, hmotností støelného prachu hnací náplnì, rychlostí zkuební støely a údajem o energii nábojek v jaulech. Nejvìtí vypovídací schopnost má hodnota energie v joulech. Pro uivatele nábojek, pøi vstøelování høebù expanzními pøístroji ve B/ Rozliení nábojek podle zpùsobu jejich nabíjení a balení Nábojky, kromì ráí a stupòù jejich energie vyznaèených na nábojkách èi obalech, se odliují také podle toho, jak se vkládají do nábojové komory vstøelovacích pøístrojù. Odlinost vkládání pak urèuje zpùsob jejich balení pro uivatele. a) nábojky urèené pro individuální vkládání do nábojových komor pøístrojù. Tyto nábojky se dodávají volnì sypané v krabièkách po 50 a 100 ks. Pro tyto nábojky je v této informaci dále pouíváno oznaèení NÁBOJKY SYPANÉ. Èeská verze tìchto nábojek má tupou pièku a do prázdných zásobníkù si je pøíleitostnì ruènì vkládali jejich uivatelé, kdy chtìli uetøit, protoe zahranièní nábojky jsou draí ne èeské. b) nábojky urèené pro automatické podávání do nábojových komor pøístrojù. 34 stavebnictví, se pouívá pro oznaèení stupnì jejich energie: -èíslo, -barva a slovní oznaèení. Hodnoty v J nemají pro tyto uivatele význam, a to proto, e v montáních pøíruèkách je vazba mezi druhem provádìných prací, pouitým pøístrojem a stupnìm energie nábojek, jednoznaènì pøedepsána. stupeò její energie. Pøi máèení pièek v laku jsou nábojky po 100 ks zavìeny hlavovým lemem v pyrotechnických lících. Po zaschnutí laku je nábojka pøipravena k balení a expedici. Nábojky se balí do plastových krabièek po 100 ks. Na barevném víèku krabièky, s barvou dle stupnì energie, jsou nezbytné údaje o nábojkách a výrobci. Krabièky se dodávají ve válcových papírových paketech vzniklých zabalením pìti krabièek. Paket tedy obsahuje 500 ks nábojek. Obì èela paketu jsou opatøena pøelepkami se shodnou barvou i údaji jako na víèkách krabièek. Skladování nábojek má probíhat v prostoru s teplotou -5 a +35 oC, pøi relativní vlhkosti 65% max. 5. Definice pojmu nábojka Nábojka je oznaèení pro plechovou, na èele uzavøenou nábojnici, bez støely, s funkèním obsahem, tvoøeným hnací náplní a záehovou sloí. Dle celního sazebníku patøí nábojky do skupiny zboí 9306. 6. Výroba, balení a skladování nábojek s okrajovým zápalem Vlastní nábojnice se vyrábí opakovaným taením a lisováním z mosazného plechu (viz dále). Pøitom se do dna nábojnice vyrazí èíselná znaèka energetického stupnì nábojky a znaèka výrobce. Nábojnici tedy tvoøí jediný kovový dílec zhotovený pouze tváøením. Taením se vyrobí nábojnice, která má tvar hladkého válce na jedné stranì uzavøeného dnem. V této fázi výroby nemá jetì nábojnice hlavové rozíøení lem. Pak následuje plnìní nábojnice funkèními látkami a dokonèení jejího tvarování lisováním. Nábojnice pøitom stojí na spodním lisovníku. Do válcové nábojnice, zatím bez hlavového lemu, se nasype záehová slo ve formì prachu. Pak se do nábojnice zasune horní opìrný trn a z vnìjku se na nábojnici nasune z èásti odpruené vodící pouzdro s tvarovým vybráním, ve spodní èásti, pro budoucí hlavový lem nábojnice. Pak je, pøi spøaeném pohybu spodního lisovníku proti opìrnému trnu, pøetvoøeno dno nábojnice tak, e stìna nábojnice vybìhne do stran - do tvarového vybrání vodícího pouzdra a vytvoøí se tak hlavový lem nábojnice. Pøitom je do dutiny lemu lisovníkem ze støedové oblasti dna nábojnice vytlaèena prachová substance záehové sloe. Lisování nemá úderový prùbìh, proto pøi nìm nemùe dojít k odpálení záehové sloe. Pak následuje plnìní nábojnice støelným prachem. Hmotnost obou náplní se odvauje s pøesností ± 0,007 g. To se dìje podle pøísluné TN a støelnièního výkresu. Pak následuje uzavøení èela nábojnice charakteristickým hvìzdicovým prolisem, který mechanicky uzavøe nábojnici. Tím se brání vysypání zrn prachu standardních rozmìrù pøi manipulaci s nábojkou. Následuje máèení pièek nábojek do barevného laku. Tím se nábojka uzavøe proti vnikání vlhkosti a souèasnì se barevnì oznaèí 7. Charakteristická vlastnost starích nábojek Zrnka støelného prachu hnací náplnì se pøi výrobì pokryjí látkou, která sniuje rychlost hoøení a tím i rychlost expanze nábojky. To se provádí s ohledem na dostupné pevnosti materiálu nábojových komor expanzních pøístrojù i zbraní s cílem zvýit jejich ivotnost pøi minimální hmotnosti. Látka se nazývá pro její úèinek flegmatizátor. Jedná se o difenylaminy nebo etyl- a fenyl- ové deriváty moèoviny. Bìhem èasu flegmatizátory sublimují, co má u starích nábojek za následek zvýení expanzního tlaku pøi expanzi, jako dùsledek vyí rychlosti hoøení hnací náplnì. To zvyuje energii nábojky a zvyuje namáhání materiálu nábojových komor expanzních pøístrojù. U mikrotrhacích prací je ovem nábojovou komorou vývrt ve vápenci, a protoe o roztrení této nábojové komory právì jde, lze se domnívat, e sublimace flegmatizátorù pro mikrotrhací práce je vlastností pøíznivou. S ohledem na potøebu mikrotrhacích prací se tedy nábojky chovají jako víno. Èím jsou starí, tím jsou lepí. Pøi jejich skladování v potoce to ovem neplatí. 8. Pouití nábojek dle výrobce Podniková norma výrobce øíká, e nábojky nesmí být pouity k jinému úèelu, ne pro vstøelování høebù ve stavebnictví. Toto tvrzení PN výrobce nemá ovem oporu v legislativì, a protoe nábojky lze koupit bez zbrojního prùkazu, nic nebrání jejich pouívání pøi objevování podzemních krás. Rezervovanost v publicitì mikrotrhacích prací ve speleologii je ovem na místì, protoe ádný úøad není prozíravé drádit. 35 9. Ráe neboli rozmìry nábojek s okrajovým zápalem Charakteristický rozmìr nábojek se udává jejich ráí. Ráe a k nim pøísluné detailní rozmìry nábojek urèuje mezinárodní norma C.I.P. ze 14.6.1984. U nábojek s okrajovým zápalem jsou to ráe 6,3/10, 6,8/ 11 a 6,8/18. První èíslo ráe udává Ø tìla nábojnice /dodreno vdy/, druhé èíslo pak maximální délku nábojnice po jejím uzavøení hvìzdicovým prolisem, který vytváøí pièku nábojky. Protoe rozmìr prolisu není závaznì pøedepsán, mohou být nábojky tée ráe od jednoho èi rùzných výrobcù také kratí, ne je max. délka. Nezávaznost tvaru pièky je pro mikrotrhací práce vyuitelná. Èím je pièka nábojky tupìjí, tím je mezi nábojkami ve vývrtu vzduchový prostor mení. Ze srovnání zásobníkových a sypaných nábojek /èeských/ je patrné, e èeské nábojky mají pièku tupou, zatímco zahranièní nábojky mají pièku tíhlou. Z tohoto pohledu mají tedy èeské nábojky jistou výhodu. Podle C.I.P. je u ráe 6,8/11 a 6,8/18: Ø tìla nábojnice shodnì 6,8 / pøesnì 6,86/ mm, délka nábojnice uzavøená/pøed uzavøením 11,00/11,80mm pro rái 6,8/11 a 18,00/ 18,70mm pro rái 6,8/18, - Ø hlavového lemu dna nábojnice shodnì 8,4 mm a výka hlavového lemu shodnì 1,45 mm. Nejdùleitìjí rozmìr je Ø dna nábojnice, který urèuje Ø vrtáku ke zhotovení vývrtu. Je zøejmé, e vrták s jmenovitým Ø 8 mm je pøi srovnání s Ø hlavového lemu dna nábojnice mení a je tøeba poèítat s rozhozením Ø vývrtu, aby do nìj po vyèistìní od vrtné mouèky la nábojka zasunout. Kromì toho je ovem moné vdy v prodejnì vybrat vrták se skuteèným Ø vìtím ne jmenovitý tedy bìnì 8,5 mm. Podle C.I.P je u ráe 6,3/10: Ø tìla nábojnice 6,3 /pøesnì 6,32/mm, délka nábojnice uzavøená/pøed uzavøením 10,30/10,80mm, Ø hlavového lemu nábojnice 7,6 mm a výka hlavového lemu nábojnice 1,25 mm a tìmto nábojkám jmenovitý Ø 8 vrtáku postaèuje. Pøehled rozmìrù nábojek a pøísluných vrtákù je tøetí pøílohou této informace. do závaí na konci úderníku. Úderník pøístroje pak odpálí nábojku v nábojové komoøe stejnì tak, jako odpalovák odpálí nábojku èi nábojky ve vývrtu. Princip tohoto pøístroje je patrný na obr. è. 4 prospektu (viz dále). Jedná se o nepøímý princip vstøelování, který je nejbezpeènìjí, ale nejménì výkonný. Pøístroj se sice jetì uívá, ale jeho výroba byla na podzim roku 2002 zastavena. Byl to jediný vstøelovací pøístroj èeské výroby. 11. Stupnì energie nábojek s okrajovým zápalem a jejich oznaèování a) Pro nábojky sypané se esti stupòovou stupnicí energie Nábojky sypané mají ráe 6,3/10, 6,8/11 a 6,8/ 18. Tyto nábojky mají esti stupòovou kálu stupòù energie, a to: 1-bílá-nejslabí, 2-zelená-slabá, 3lutá-støední, 4-modrá-silná, 5-èervená-velmi silná a 6-èerná nejsilnìjí. b) Pro nábojky zásobníkové se sedmi stupòovou stupnicí energie Nábojky zásobníkové mají ráe 6,8/11M a 6,8/ 18 M. Tyto nábojky mají sedmi stupòovou kálu stupòù energie, a to: 1-bílá /edá-ès/-nejslabí, 2hnìdá-slabí, 3-zelená-slabá, 4-lutá-støední, 5modrá-silná, 6-èervená-velmi silná a 7-èernánejsilnìjí. Písmeno M je prvním písmenem anglického slova MAGAZIN tj. sklad a také zásobník. Pozn.: V Èeské republice se krátce vyrábìly a plnily do zásobníkù jen zásobníkové nábojky ráe 6,8/11 M, a to stup.energie è.6-èervená s urèením do pøístroje s regulovatelnou expanzí HILTI - DX 450. U mikrotrhacích prací se èasto pouívá souèasný odpal vìtího poètu nábojek v jednom vývrtu. Optimální poèet nábojek urèují jeskyòáøi ve vazbì na podmínky odpalu, druh vápence, zkuenost a bezpeènost. Pro usnadnìní rozhodování které a kolik nábojek pouít bude jistì výhodnìjí exaktní znalost energetického obsahu nábojek v jaulech ne jen jeho slovní oznaèení jako dosud. Pro hodnoty stupòù energií jednotlivých ráí nábojek zásobníkových, lze vdy nalézt ekvivalent z nábojek sypaných a obrácenì. Nábojky od èeského a zahranièních výrobcù mají u shodných ráí, podle jejich stupòù, také i shodnou energii. 10. Vstøelovací pøístroj s odpalováním nábojek jako u mikrotrhacích prací Z nábojek rùzných ráí je energeticky nejnií ráe 6,3/10. Tyto nábojky jsou urèeny do vstøelovacího pøístroje Vz.72-S, urèeného pro stavební úèely a pøístroje Vz.72-H, urèeného pro hutní úèely. U tohoto vstøelovacího pøístroje se pouívá k odpálení nábojky kladivo, kterým se udeøí 12. Nábojky se støedovým zápalem Pro úplnost se uvádí té zmínka o nábojkách se støedovým zápalem. Tyto nábojky ji byly pro potøebu 36 mikrotrhacích prací testovány. K testování bylo pouito nábojek 9-JAT ráe 9x19,5 /pøesnì 9,63x19,50/, které se vyrábí jen v jednom energetickém stupni a to èervená-360 J /è.2-ji není uvádìno/ a jsou urèeny pro poráku hovìzího a podobného dobytka. Stupeò energie è.1-lutá-280 J, pro poráku vepøù a jiného dobytka, se v souèasnosti ji nevyrábí. Nízká energie, 360 J, vysvìtluje, proè jeskyòáøi, kteøí ji zkoueli, od dalích zkouek ustoupili. Nábojka mìla energii mení, ne pøíkladnì nábojka 6,8/18 stupeò energie è.3-lutá-400 J. Dalími pøedstaviteli tìchto nábojek jsou nábojky 9-TEMPO, ráe 9x27 /pøesnì 9,63x27/ se esti stupni energie, kdy energie estého stupnì je 1029 J. Ø dna jejich nábojnice je 11,00 mm, take vrták pro zhotovení vývrtu má Ø 12 mm. Tyto nábojky jsou urèeny do palných lisù uívaných v energetice pro pøipevòování kabelových ok. Stupnì a hodnoty energií jsou uvedeny v pøíloze 2. odpovídajícího støelného prachu bylo dosaeno u èeských zásobníkových nábojek stejného obsahu pevných zplodin jako u nábojek zahranièních. Rozborem záehové sloe zahranièních nábojek bylo dále zjitìno, e ádný z konkurenèních výrobcù nepouívá pro výrobu záehové sloe látku na bázi bezolovnatého DDNP tj. diazodinitrofenolu. To je tøaskavá látka pro záehové smìsi, která neobsahuje olovo, a pak tedy ani její plynné zplodiny neobsahují jedovaté kyslièníky olova. Látka je ale drahá a její pouití pro nábojky do vstøelovacích pøístrojù zbyteèné.Vstøelování se toti provádí v relativnì dobøe vìtratelných prostorách. Ze zde uvedeného vyplývá, e jedovatost plynných zplodin hoøení èeských sypaných nábojek je shodná s jedovatostí zahranièních zásobníkových nábojek. Pouze se lií obsahem pevných zplodin, které ovem pøi mikrotrhacích pracích nemohou vadit. Expanzní zplodiny jsou pestrou smìsí rùzných plynù i pevných látek, její sloení závisí na øadì faktorù, a to sloení prachu, tlaku pøi výbuchu, majíli zplodiny monost dále reagovat se vzduným kyslíkem atd. Co se týká toxicity, dominuje kyanovodík HCN, jeho mnoství je vak jen stopové. Nejvìtí zátìí pro organismus je kyslièník uhelnatý CO, který je stejnì jako HCN krevní jed, protoe se váe na hemoglobin pøednostnì pøed kyslíkem a blokuje tím jeho pøenos v lidském organismu. S ohledem na obvyklé rychlosti hoøení a konkurenci prvkù chtivých sluèování s kyslíkem pøi jejich hoøení, se pøíkladnì na olovo vázané v NEROXINu ji spíe kyslík nedostane a olovo vypadne z expanzního cyklu jako pevná látka bez toxických úèinkù. 13. Informace o podstatì záehové sloe a hnací náplnì nábojek urèujících jedovatost plynných zplodin jejich hoøení a) nábojky sypané -mají záehovou slo na bázi trinitrorezorcinátu olovnatého zv. NEROXIN.Tato látka je bez tøaskavé rtuti i bez chloreènanu draselného. Sloení èi název hnacího prachu NP 38.85 z roku 1992 neuvádí. Po SPELEOFÓRU 2003 bylo u výrobce S&B ovìøeno, e u nábojek s okrajovým èi støedovým zápalem nebyla v minulosti nikdy pouívána záehová slo na bázi tøaskavé rtuti. b) nábojky zásobníkové - èeské -mají resp. mìly záehovou slo rovnì na bázi NEROXINu. Jako hnací náplò uívají resp. uívaly støelný prach LOVEX 023 pro 1. a 5. stupeò energie a LOVEX D 010 pro 6. a 7. stupeò energie. c) nábojky zásobníkové - zahranièní - mají záehovou slo chemicky shodnou s trinitrorezorcinátem olovnatým. Poznámky: Dùvodem k vývoji èeských zásobníkových nábojek (6,8/11 a 18) M byl vìtí obsah pevných zplodin z hoøení hnací náplnì u nábojek sypaných. Pevnou zplodinou je vlastnì zpeèený popel ze spálené hnací náplnì. Pøi pouití èeských nábojek se musely hlavnì expanzních pøístrojù èastìji èistit. Toho vyuívali dodavatelé zahranièních nábojek pøi jejich prosazování u uivatelù. Rozborem hnací náplnì zahranièních nábojek a pouitím 14. Monost zlepení odvìtrání zplodin hoøení nábojek Pouití nábojek pøi mikrotrhacích pracích by mìlo probíhat alespoò s minimálním odvìtráním. Ve slepých plazivkách, kde pøirozený tah vzduchu nelze oèekávat, by snad pomohla nucená ventilace. Moná to nìkterá skupina jeskyòáøù dìlá. Mám tím na mysli to, aby si jeskyòáø na èelo raby dovlekl mimo ostatní pomùcky té hadici s Ø min 1 a jeho pomocník, pobývající mimo tuto zónu, by hadicí k nìmu vhánìl ventilátorem alespoò relativnì èerstvý vzduch ze svého místa. K tomu by pouil ventilátor s pohonem AKU èi na kliku, a to alespoò po odpalu nábojek ve vývrtu. Zmínku o takové monosti 37 kdy mne uèil na prùmyslovce v Jedovnicích, v sousedství Rudice s jejím propadáním, zkonstruoval pro obèanské atomové kryty ventilátor s pohonem pomocí jízdního kola na stojanu. To by lo prakticky a moná i s úsmìvem komerènì vyuít. V jeskyních by za mírný poplatek zájemci - astmatici vdechovali èistý chladný a vlhký vzduch, posilovali jako na rotopedu a dodávali èistý vzduch do místa odpalu vývrtù s nábojkami. Jeskyòáøi by zøídili koordinaèní centrum, a to by rozmisovalo astmatiky do té jeskynì, ve které by se právì provádìly mikrotrhací práce. uvádím proto, e v citovaných zdrojích o mikrotrhacích pracích, na konci této informace, je zmiòován pøípad úmrtí jeskyòáøe na následky otravy zplodin expanze nábojek. Ventilátor na AKU pohon není dnes ádný problém. Jako inspiraci uvádím i pøíklad ventilátoru na kliku. Je (nebo to spí byl) profi výrobek ze slitin Al urèený pro kryty CO v 60. letech. V 90. letech se to vyhazovalo. Sám jsem si jeden v r.1992 koupil ze rotu. Má pøevodovku do rychla. Provozní otáèky, jak kdo zvládne. Vzduchový výkon tohoto ventilátoru pøi el.pohonu a 2800 ot/min je 0,66 m3 /sec. Urèitì se v nìjakém krytu jetì povalují. e se nejedná o fikci ukazuje to, e kdy jsem skonèil informaci o nábojkách na SPELEOFÓRU, pøiel za mnou jeden z jeskyòáøù, který pùsobí na Býèí skále a øekl, e tento ventilátor mají a úspìnì pouívají. Protoe ale pøi instalaci vzduchového systému museli etøit, nepouili hadici s vnitøním povrchem hladkým, ale hadici na zpùsob husího krku. Dùsledkem toho je, e pøi vyím mnoství, a tím i rychlosti dopravovaného vzduchu, hadice huèí jako siréna. Jako druhou inspiraci uvádím poèin mého nezapomenutelného profesora a také plochodráního jezdec Ing. Frantika Volavého, který v 60. letech, Závìrem uvádím zdroje výe uvedených informací: jedná se o podnikovou normu S&B - NP 38.85 z roku 1992, firemní prospekty, rozhovory a korespondenci s pracovníky firmy S&B, vlastní zkuenosti z jejich prodeje a kontakty v brani. Také èetba dvou informací o mikrotrhacích pracích. První informací byl pøeklad z francouztiny èlánku Roberta Leveqe z Belgické speleologické koly z r.1996 a kterou mì vìnoval pan J. Straka z Lomnice. V èlánku se uvádí, e uívají sice také hlavnì nábojky 6,8/18, ale vývrty provádí vrtáky s Ø 10 mm. Druhou Pøíloha 1. Cenová úspora docílená uitím nábojek ráe 6,8/18 s nestandardní zn. stup. energ. è. 3 - modrá, proti nábojkám se standardní znaè. stup. energ. è. 6 - èerná. 1iERMN\UiåH 1HVWDQGDUGQt]QDþHQt 6WDQGDUGQt]QDþHQt 6WXSHQHUJþPRGUi 6WXSHQHUJþþHUQi (QHUJLH-NV (QHUJLH-NV SRþHW &HQD.þNV &HQD.þNV QiERMHN 6RXþDVQêRGSDOYtFHQiERMHNYHYêYUWX QiERMHN YHYêYUWX &HONHQHUJ YHYêYUWX &HONRYê &HONFHQD &HONFHQD &HONHQHUJ &HONRYê SRþHW ÒVSRUDFHQ\MHXNi]iQDQDS tNODGXQiERMHNYWDE]YêUD]Q QêFKWXþQ NVQiERMHNVQHVWDQGDUG]QDþþPRGUiPiHQHUJLL-DFHQX.þ NVQiERMHNVHVWDQGDUGQtP]QDþþþHUQiPiHQHUJ-DFHQX.þ 3RXåLWtPQiERMHNVQHVWDQGDUG]QDþHQtPXYêYUW WHG\S LSRXåLWtNV QiERMHNVWXSHQHUJLHþPRGUiSURWLNVQiERMHNVHVWDQGDUGQtP]QDþHQtP VWXSH HQHUJLHþþHUQiVHXãHW t.þD]tVNiR-QDYtF 38 informaci, kterou mi vìnoval P. Nováèek z Brna, sestavil kolektiv autorù: moravský Kocour, Knak, rodina Gumákù, Wikky, J. Stankoviè, Z. Jane a J. Dohnal, abych nikoho nevynechal. stupeò energie è.6-èerná. Cenová úspora je první pøílohou této informace. Pro potøebu výbìru druhu a ráí nábojek, dle stupòù jejich energie, cen, místa a zpùsobu jejich zakoupení je uveden pøehled nábojek. Nábojky lze koupit na uvedené adrese pøípadnì i zaslat na dobírku. Nelze je zaslat do zahranièí /Slovensko/, prodej do zahranièí je licencován. Lze si i ze Slovenska pro nì pøijet, vyplatí se to. Pøehled nábojek je druhou pøílohou této informace. Poznámka k pøílohám. Pro potøebu ekonomické rozvahy pøed uskuteènìním mikrotrhacích prací vìtího rozsahu je uvedena cenová úspora, pøi pouití nábojek 6,8/ 18 stupeò energie è.3-modrá proti nábojkám 6,8/18 Pøíloha 2. Energie a ceny nábojek do expanzních pøístrojù. 3 (+/('1È%2-(.YêUREN\ILUP\6(//,(5%(//279ODãLP -HGQiVHRQiERMN\SURYVW HORYDFtS tVWURMHYHVWDYEHQLFWYtSDOQpOLV\YHQHUJHWL FHMDWHþQpS tVWURMHS LSRUiåNiFKGRE\WNDDPLNURWUKDFtSUiFHYHVSHOHRORJLL &HQ\SODWtSURSRO ,1È%2-.<62.5$-29é0=È3$/(0 =QDþHQtVWXS 9NUDELþNiFKSRNV (QHUJLH HQHUJLHSRGOHUiåt 5iåHVWDQGDUG]QDþ %DUYDYtþNDNU þ]HOHQi ]HOHQi VODEi - &HQD.þNV EH]'3+ V'3+ þåOXWi VW HGQt åOXWi þþHUYHQi YHOPLVLOQi þHUYHQi þþHUQi QHMVLOQ Mãt þHUQi 5iåHQHVWDQGDUG]QDþ%DUYDYtþNDNUDELþN\ þPRGUi VW HGQt PRGUi þPRGUi YHOPLVLOQi þHUYHQi 5iåH 6ORYQt]QDþHQt þ]HOHQi VODEi ]HOHQi þåOXWi VW HGQt åOXWi þþHUYHQi YHOPLVLOQi þHUYHQi QHMVOLQ Mãt þHUQi VODEi ]HOHQi þþHUQi 5iåH þ]HOHQi þåOXWi VW HGQt åOXWi þþHUYHQi YHOPLVLOQi þHUYHQi þþHUQi QHMVLOQ Mãt þHUQi PLVWXS RYp DG\QiERMHNYSODVW]iVREQtFtFKSRWLNXVHFKEH]FHQ 5iåH 0 - 0 þEtOiãHGi 0 0 þKQ Gi QHMVODEãt VODEãt 0 0 þ]HOHQi VODEi 0 0 þåOXWi VW HGQt 0 0 þPRGUi 0 VLOQi 0 þþHUYHQi YHOPLVLOQi 0 0 þþHUQi QHMVLOQ Mãt 0 0 - 9ý5VHY\UiE O\QiERN\0Uiå H0VWXSHQHUJþþHUYHQiMHQY]iVRE UiåH0RGYãHFKVWXSHQHUJMHQYROQ V\SDQp9êUREDMHDOH]DVWDYHQD =iVREQtN\SODVWWLPtVWSURQiERMD&HQD.þNVEH]'3+ ,,1È%2-.<6(67 ('29é0=È3$/(09NUDELþNiFKSRNV 5iåH7(032[ %DUYDQDYtþNX - EH]'3+ V'3+ þEtOi VODEi EtOi þ]HOHQi VW HGQt ]HOHQi þåOXWi VLOQi åOXWi þPRGUi YHOPLVLOQi PRGUi þþHUYHQi ]YOiãW VLOQi þHUYHQi þþHUQi QHMVLOQ Mãt þHUQi 5iåH-$7[ þþHUYHQi þHUYHQi 1iERMN\O]H]DNRXSLWXILUP\QDQtåHXYHGHQpDGUHVH ,QJ0LFKDHO.5<â72)%RKXVODYD0$57,1 %UQRWHO]i]QDP ID[þPRELOHPDLOPNU\VWRI#FHQWUXPF] 1iERMN\O]HWDNp]DVODWQDGREtUNXDYãDNMHQSURRGE UDWHOH]ý5 39 Pøíloha 3. Pøehled rozmìrù nábojek a pøísluných vrtákù. 5R]P U\QiERMHN 7(032 -$7 P UQiERMQLFH 'pORWHY QiERMQLFH 'pOX]DY QiERMQLFH 3U 3U P UKODYOHPX 7ORXã NDKODYOHPX 3RXåLWHOSU PYUWiNX VÝROÈÍ A VZPOMÍNKY Dne 3.1.2004 se doívá v rakouském ústraní 50 let bývalý dlouholetý pøedseda ÚOK technické Ferdinand mikmátor zvaný Pupas. S Pupasem jsem strávil v komisi asi 10 bujarých let a pojí mì s ním dlouholeté pøátelství. Pod Pupasovým vedením vyvíjela komise plodnou èinnost, aè to obèas nìkteøí jeskyòáøi popírali a komisi napadali. Pupas toti obèas nìkoho nasral. Kdy si vzpomenu, jaký materiál nìkteøí lezci pouívali, byla èinnost komise velmi zásluná. Bylo to období bolevismu a veøejnost musela být seznamována s technickými novinkami. To se vìtinou odehrávalo na koleních technikù v hotelu Zlatá lípa v Lipovci. Byly to bujaøivé akce. A si dnení mlaïoi øíkají, co chtìjí, byl to zlatý vìk èeské speleologie. Nemonost se jinak realizovat vedla k velkému nadenectví. Tak jsme s Pupasem v roce 87 vyrazili na komisní akci do Rakous k Herrmannovi Kirchmayrovi. Od té doby v Höhlengebirge zeje na pustém srázu Pupasschacht. Pøi zpáteèní cestì jsme v Pupasovì kodovìnce vezli mnoství materiálu a byli jsme proto napadeni celníky, kde jsme na to vzali, kdy jsme jeli na pozvání. Pupas bez uzardìní opáèil, e nám to vìnovala jedna dáma. Na otázku, proè má více, odvìtil, e k nìmu má vøelejí vztah. Pupasa sral bolevismus èím dál více a na podzim 88 se rozhodl opustit rodnou otèinu a poklonkovat pøed pozlátkem kapitalismu. Na tajném zasedání komise ve tramberku pøedal komisi Matesovi a rozehnal se s námi. Netuili jsme tenkráte, jak rychle bolevismus zcepení a Pupas si proto chlapsky pobreèel. Po pádu bolevismu jsem Pupasa nìkolikrát navtívil v jeho novém pùsobiti, kde jsme se zpili a i nìjaký jeskynní sukces spáchali. Pupas si tam celkem ije jak vepø v drustevním itì. Pod dojmem tamních proitkù se ale dal k jakési sektì, která zapovídá pojídání masa a té chlast. Je vìru smutný pohled na Pupasa, jak v krèmì kvìták zapíjí minerálkou. Zvlátì pøi vzpomínkách, co konzumovával u Nìmcovky a jak jsem ho podroueného vodíval na základnu Tartarosu. V poslední dobì vak Pupas dostal rozum a u to je skoro zas ten starý Pupas. To Pupasi, a i v dalích letech jsou ocelové traverzy vrbovým proutím proti Tvému pøirození. Jiøí Urban - Ancha V. 40 Zemøel RNDr. Pøemysl Ryavý Dne 7. dubna 1951 pøi fotografování Suchého lebu z vrcholkù skal nad Rytíøskou jeskyní jsem pøiel k malé skalce, která se lomila a svírala tak pravý úhel. V rohu této skalky se nacházela trhlina, která se u úpatí roziøovala v jeskynní vchod . Dne 15. dubna 1951, tedy o týden pozdìji jsem se (Irain pozn. red.) vypravil se èleny ostrovské skupiny spel. klubu: Dobiáem, Novákem a Ryavým k bliímu prozkoumání této jeskynì, která dostala v rámci registrace jeskyní v Suchém lebì èíslo 56A .. Po odstranìní nìkolika balvanù u jjv. stìny byl zjitìn slabý prùvan vycházející z malého vyerodovaného otvoru svislého vodního járu podél stìny dolù. Zapálený papír, který jsme hodili tímto otvorem, dopadl v hloubce dvou metrù na dno a osvìtlil prostoru asi 1m irokou. Pro úzkost otvoru nebylo mono vidìt vìtí kus neznámé prostory Dne 22. dubna 1951 jsem s kolegou Dobiáem a Bublou zamìøil jeskyni è.29 v Hloku Dne 10. kvìtna 1951 jsme nivelovali k jeskyni v Hloku (è.27,28,29), dále jsme nivelovali k jesk. V Pøepáce (è.30). Nakonec jsme nivelovali k jesk. Ovèí (è.34) a k jesk. Husím. Dobiá, Musil, Ryavý Dne 14. kvìtna 1951 jsme pokraèovali v nivelování. Nejdøíve k jesk è.35 a 35B. Dále k jeskyni 51A. Dobiá, Musil, Kvasnièka .. Dne 19. kvìtna 1951. Pracoval jsem s kol. Dobiáem na odstraòování náplavy a jehlièí v jesk.è.30A. Vytìeno asi 10 kbelíkù náplavy a nìkolik balvanù .Vzduch v této jeskyòce páchne zatuchlinou a ztìuje dýchání. Proto se stává práce namáhavou .. Dne 26. kvìtna 1951 jsem pracoval sám . Dne 27. kvìtna 1951 jsem zamìøil s kolegou Ryavým jesk. È. 44 trnìného pracovitì J.Baláka a spol. Na konci se podaøilo kol. Ryavému vniknouti po odloupnutí zvrstvené hlíny ve stropì do malé síòky, která je vyzdobena krápníkovými tvary poruenými korosí .. Dne 3. èervna 1951 ..pøi pracích odstranìno nìkolik ouflíkù náplavy a nìkolik balvanù . Dne 10. èervna jsem pracoval s kol. Dobiáem na prùkopu v jeskyni èíslo 56A. Pøi sníení dna asi o 15 cm se nám jevilo jako nejpøíhodnìjí pokraèování ve smìru ..Konec chodbièky jsme nevidìli ani pøi osvìtlení baterkou, kterou jsme pøipevnili na hùl a prostrèili do otvoru Dne .barvení vod v Rudickém propadání . Dne .. Dne 19. 24. èervna 1951 Slovensko. Musil, Ryavý. 19.6. ráno 4.20 odjezd rychlíkem .. éfredaktorovi speleologického èasopisu SPELEO. Milý Honzo. Omlouvám se za netradièní zaèátek, ale jako navedení urèité atmosféry pøed padesáti lety plnì postaèuje. Chtìl bych Ti napsat pár øádek o skupinì kamarádù, kteøí za sebou nechali znaèný kus poctivé jeskyòaøiny. Jako malý i vìtí kluk jsem mìl tu èest je poznat. Skupina, která pracovala pøevánì v Suchém lebu a na Ostrovsku. Byl v ní mùj táta, Jindra Kvasnièka, Jan Balák, Bubla, Dobiá a Irain, z jeho deníku jsem sepsal první vìty. Vìtina z nich zakládala Speleologický klub v Brnì. Jako poslední z nich 23.10.2003 zemøel RNDr. Pøemysl Ryavý. Vynikající geolog, speleolog, autor mnoha publikací a èlánkù . Myslím si, e by alespoò on mohl být vzpomenut ve Tvém, pardon, vaem èasopise. Nebo ta totální arogance ÈSS, nezájem a nevímavost bude pokraèovat i nadále? Franci Musil 41 Sbohem (nashledanou) Roberte! Dne 18.10 2003 pøi centrální cvièné akci Speleologické záchranné sluby pádem do achty tragicky zahynul ná kamarád, jeskyòáø, záchranáø Robert idlický. Rozhodnì to nebyla pøítomnost pouze statická. U pouhá mylenka na dalí netuené monosti ho dokázala nastartovat. Robert byl typický týmový hráè, ideální stavební kámen kadé vyváené spoleènosti, kde síla jednotlivcù posouvá i hranice ostatních dál a hloubìji. Mít za zády Roberta znamenalo jistotu, znamenalo tlaènou sílu, znamenalo být blí k dosaení malých i velkých cílù. Jeho odhodlání a úsilí ho neomylnì zaøadilo mezi èleny Speleologické záchranné sluby a se stejnou pøirozeností naskoèil do rozjetého vlaku Koty 1000 a stal se jedním z jejích hlavních motorù. Rovnomìrnì dìlil své speleologické srdce mezi jednotlivé aktivity. Kolikrát jsme odjídìli na dalí expedici, kolikrát jsme se budili v bivaku hluboko pod zemí, kolikrát jsme si podali ruku po návratu na denní svìtlo, tolikrát se nae pøátelství stávalo samozøejmostí. Nikdo z nás netuil, e nae spoleèné dny se zaèínají krátit. Jako blesk z èistého nebe na nás dopadla tato bolestivá rána, která jetì dlouho zùstane nezahojena. Krutý osud Robertovy dny mezi námi nemilosrdnì seèetl, ale v nás zùstane navdy, protoe opravdové pøátelství nikdy nekonèí. Jestlie horolezci, jako osamocení bojovníci, mají monost zdolávat nejvyí vrcholy svìta, tak speleologové, jako jednotlivci, tuto monost nemají. Ale rozhodnì se my, jeskyòáøi, nemusíme cítit dotèenì. Jsem pøesvìdèen, e kadý úspìch je tím vìtí, èím víc nás ho proívá. Neznám snad lepí pocit, ne to intenzivní souznìní nìkolika vorvanejch èervenejch muíkù na dnì proklatì hluboký jámy. Právì tehdy pøestává být kamarádství frází, ba naopak dostává témìø hmatatelnou podobu. Pro mnohé z nás jsou tyto chvíle novým impulsem a hnacím motorem do dalích ivotních bojù. Ná Robert patøil mezi nì. Jeho nevyèerpatelné mnoství pozitivní energie ho øadilo mezi ty, s kterými byla radost sdílet snad cokoli. Umìl se radovat z kadé malièkosti. Pìkný den, hezká baba, nová karabina a u záøil jako árovka. Není lepího týmu, ne v kterém je pohodová atmosféra na denním poøádku. Robert byl ztìlesnìním návodu, jak si uívat ivot. S profesionálním nadhledem dokázal klièkovat mezi vedními starostmi a uetøené síly bez váhání vrhal smìrem, který nás spojoval nejvíc, k jeskyním. Neznám èlovìka, který by dokázal mít tak rychle své pevné místo snad v jakémkoliv kolektivu. Jeho pøítomnost byla vdy k prospìchu dané vìci. Za vechny Tvé opravdové pøátele SBOHEM (NASHLEDANOU) ROBERTE ! Michal Novák 42 vsem1.jpg - vstup do podzem LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY Rejpnutí do Zuzky Petr Nakládal Ve Speleofóru z roku 2001 uveøejnila Zuzana Vaøilová spolu s Václavem Cílkem èlánek o pseudokrasové podzemní prostoøe v údolí øeky Kamenice (Cílek V., Vaøilová Z.: Jeskynì Peklo v údolí Kamenice v Národním parku Èeské výcarsko, Speleofórum 2001, roèník 20, pp. 31-33, ÈSS Praha). Protoe v tomto kraji se pohybuji od roku 1967, inkriminované místo znám velmi dobøe. Jedná se vlastnì o kousek zøíceného utru do údolí øeky Kamenice. Prostora tedy vznikla tak trochu nekrasovì. Pár kilometrù stranou v oblasti Vemil existuje øada sice ménì rozsáhlých podzemních prostor, ale vzniklých postupnou erozí uvnitø drcených pásem tektonických poruch. I kdy ty nejdelí mìøí je nìkolik prvních desítek metrù, i tak jsou rozmìry tìchto jeskyní na místní pomìry sluné. V nìkterých vyvìrá voda, v nìkterých bychom mohli najít i náznaky výzdoby zatím Obr. 1. Vstupní portál (foto P. Nakládal). Obr. 2. Dalí jeskynì vyvinutá na pokraèování totoné tektonické pukliny (foto P. Nakládal). 43 neznámého mineralogického sloení. Prostory jsou obèas vyuívány tábornickými osadami, proto nezveøejòuji jejich pøesnou lokalizaci. Mohlo by se stát, e nìkteøí ochranáøi, kteøí chtìjí chránit pøírodu a do jejího úplného znièení, by tyto zajímavé lokality ihned otabulkovali a zaèali formou pokut vybírat vstupné. Drobný dodatek: Podobná místa se hojnì nacházejí i v Teplických a Adrpaských skalách. Jsou zde vyvinuty jak opravdové jeskynì vzniklé erozí kompaktního pískovce, které procházejí skrz horninový masiv, prostorné dutiny po vyklízení drcených pásem tektonických poruch, tak i prùlezné prostory v balvanitých sutích. O tìchto prostorách nìkdy pøítì (a tam zajedu a nafotím je). 37. speleologické sympozium Polskiego Towarzystwa Przyrodników im. Kopernika Jiøí Kopecký st. (ZO 5-03 Broumov) Konalo se ve dnech 24. 26. øíjna 2003 v obci Wojcieszów v Kaèavských horách v Dolním Slezku. Organizátory sympozia byly Sekcje Speleologiczna Polskiego Towarzystwa Przyrodników im. Kopernika, Instytut Geografii i Rozwoju Regionalnego Uniwersytetu Wroclawskiego, Speleoklub Bobry agañ, Walbrzyski Klub Górski i Jaskiniowy a Instytut Nauk Geologicznych UJ. Selo se zde témìø 50 úèastníkù z celého Polska, jak významných profesionálních karsologù, geologù èi geomorfologù (napø. prof. J. Glazek z UAM Poznaò, Dr. M. Gradziñski z JU Krakow, Dr. W. Sliwiñski z ING Wroclaw, Dr. A. Tyc U Sosnowiec, Dr. J. Urban z IOP Krakow, Dr. H. Zyzañska z IGUW Wroclaw a dalí), tak zástupcù øady amatérských speleologických skupin a klubù. Jediní zahranièní úèastníci na akci byli 2 èlenové ze ZO ÈSS 5-03 Broumov (O. Jenka a J. Kopecký st.), kteøí zastupovali i komisi pro pseudokras ÈSS. Témìø kadoroènì konané setkání polských speleologù mìlo program tradiènì zamìøený na zpøehlednìní hlavních a nejdùleitìjích výsledkù speleologických a karsologických aktivit za poslední roky formou pøednesu referátù a realizací terénních exkurzí. Ty probìhly jako povrchové i podzemní, jednak v tìsném pøíhranièí s ÈR (Broumovskem) se zamìøením na novì evidované pseudokrasové a krasové jevy objevené v sedimentárních i vulkanických horninách permu a triasu Walbøiské vrchoviny a Køeovské kotliny, dále na krasové jevy v okolí obce Wojcieszów v prvohorních vápencích. V pátek a v sobotu odeznìlo celkem 22 referátù tematicky zamìøených na klasický i sádrovcový kras, paleokras, pseudokras i historické podzemí, rovnì na hydrologii krasových vod, geochemii, geofyziku a biospeleologii. Ze speleologického hlediska byly významné referáty aktuálnì zpøesòující mìrná data pseudokrasových jeskyní ve flyi polských Karpat, kde napø. prùzkumem novì objevených prostor a jejich dokumentací byla délka jeskynì Jaskynia v Trzech Kopcach prodlouena z nedávných 942,5 m na 1228,0 m (viz Tab. 1). S trochou nadsázky se senzací pøednákové i exkurzní èásti sympozia stala novì zkoumaná oblast v okolí obce Kochanów, kde se v plochém terénu východní èásti Køeovské kotliny mìlce pod povrchem v permských dolomitech, pøi uplatnìní krasových i pseudokrasových procesù, vytvoøily systémy subhorizontálních jeskyní, z nich nejdelí Jaskynia z Filarami je 425 m dlouhá. Vchody do jeskyní se nacházejí v místech, kde pùvodní pøírodní erozní záøezy odhalující skalní výchozy byly v minulosti (v 18. a 19. století) antropogennì rozíøeny do podoby i nìkolika set metrù dlouhých lomù, vyuívaných k tìbì dolomitù pro pálení vápna. Èást jeskynních systémù je proto zcela odtìena, i souèasné vchodové èásti jeskyní jsou s urèitostí tìbou umìle rozíøené. Dosavadních 16 evidovaných a zdokumentovaných jeskyní (viz Tab. 2) urèitì není koneèným stavem a pokraèující výzkum provádí ho Walbrzyski Klub Górski i Jaskiniowy (A. Wojtoñ) a Instytut Geografii Uniwersitetu Wroclaw (Dr. W. Bogala) má v daném terénu jetì velkou perspektivu v poètu i délkách dalích jeskyní. Velkou zajímavostí této skupiny jeskyní je to, e jejich existence, která musela být známá ji v dobì tìby zdejí suroviny k pálení vápna, nikdy nebyla zaznamenána ve starí (pøedváleèné i pováleèné) nìmecké nebo polské literatuøe vìnované pøehledu jeskyní a krasu Dolního Slezka (Zotz, Kowalski, Pulina aj.). Dalí zajímavostí a výzvou pro èeskou stranu je, e geologická formace svrchního permu s výskytem tìchto jeskyní pokraèuje i na území ÈR v Broumovské kotlinì. K pøíleitosti sympozia byl také vydán sborník, 44 který obsahuje v prvé èásti popis tras a jednotlivých lokalit terénních exkurzí a v druhé èásti texty, pø. jen abstrakty pøednesených referátù vè. grafických a fotografických pøíloh (viz Literatura). Jedním ze závìrù úspìného sympozia byla také dohoda polských partnerù s pøítomnými zástupci z ÈR ohlednì konkrétní následné spolupráce: - polská strana UW Wroclaw a KGJ Walbbrzych se budou podílet na programové èásti pracovního semináøe v roce 2004, zamìøeného na geologii a geomorfologii svrchního karbonu a triasu v Broumovské kotlinì, organizaènì pøipravovaného Správou CHKO Broumovsko a ZO ÈSS 5-03 Broumov; - ZO ÈSS 5-03 Broumov zajistí koordinaci potøebné irí úèasti èeských partnerù na pøítím (38.) speleologickém sympoziu polských karsologù a speleologù plánovaném s realizací v terénech pískovcového pseudokrasu NP Góry Stolowe, jeskyòáøi z Broumova pro tuto akci pøipraví i pøeshranièní terenní exkurzi za povrchovými i podzemními pseudokrasovými jevy v Broumovských stìnách. Literatura: Gradziñski M., Szelerewicz M., eds.(2003): Materiály 37. sympozjum Speleologicznego, Wojcieszów, 24.26.10.2003.Sekcja Speleologiczna Polskiego Towarzystwa Przyrodników im. Kopernika. Popis terénních exkurzí str. 5 23, texty a abstrakta referátù str. 25 68, Krakow. Tab. 1. Nejdelí jeskynì ve flyi Karpat na území Polska. SR þ Qi]HYMHVN\Q UHJLRQ GpONDYP ODVNL -DVN\QLDZ7U]HFK.RSFDFK %HVNLG -DVN\QLD=EyMHFNDZ/RSLHQLX %HVNLG:\VSRZ\ 'LDEOD']LXUDZ%XNRZFX 3RJyU]H5R QRZVNLH -DVN\QLD1LHG ZLHG]LD %HVNLG6DGHFNL 0\VLRURZD-DPDZ=DJyU]X %HVNLG0DNRZVNL -DVN\QLD*OHERNDZ6WRORZLH %HVNLG ODVNL -DVN\QLD0DOLQRZVND %HVNLG ODVNL *DQJXVLRZDMDPD %HVNLG1LVNL -DVN\QLD0URF]QD %HVNLG1LVNL -DVN\QLD']LXUDZD %HVNLG0DO\ -DVN\QLD=ORWQLD VND %HVNLG6DGHFNL &]DUFL'yO %HVNLG:\VSRZ\ -DVN\QLD5R]WRF]D VND %HVNLG6DGHFNL -DVN\QLDZ6WUDFRQFH %HVNLG0DO\ -DVN\QLD&KORGQD %HVNLG -DVN\QLD&]DUQH']LDO\,,, %HVNLG0DO\ -DVN\QLDZ.OLPF]RNX %HVNLG ODVNL ODVNL -DVN\QLD6]NLHOHWRZD 3RJyU]H5R QRZVNLH -DVN\QLD6DOPRSROVND %HVNLG 6]F]HOLQD/LSRZLHFND %HVNLG1LVNL =ORWRSLH VND']LXUD %HVNLG:\VSRZ\ -DVN\QLDZ6RSRWQL:LHONLHM %HVNLG=LZLHFNL ODVNL 6HVWDYLO*.ODVVHND70OHF]HN; Tab. 2 (na následující stranì). Jeskynì v okolí Kochanowa (Køeovská kotlina) Polsko. 45 SR þ Qi]HYMHVN\Q GpONDYP -DVN\QLD])LODUDPL -DVN\QLD]5RQGDPL -DVN\QLD5R]GUR D -DVN\QLD3URVWD -DVN\QLD=DZDOLVNRZD -DVN\QLD5RYQROHJOD -DVN\QLD5R]NXWD 6FKURQLVNRZ.RFKDQRZLH, 6FKURQLVNRZ.RFKDQRZLH,, 6FKURQLVNRZ.RFKDQRZLH,,, 6FKURQLVNRZ.RFKDQRZLH,9 6FKURQLVNRZ.RFKDQRZLH9 6FKURQLVNRZ.RFKDQRZLH9, 6FKURQLVNRZ.RFKDQRZLH9,, 6FKURQLVNRZ.RFKDQRZLH9,,, 6FKURQLVNRZ.RFKDQRZLH,; 6HVWDYLO$:RMWR ; Z APOMENUTÉ A VÝZKUMNÉ NETRADIÈNÍ POSTUPY Dobrodruství skupiny s Vilémem Hordou z Kutné Hory Jiøí Prokop (ZO 6-18 Cunicunulus) pokraèování ze Spelea è. 37 odpovìdìl, to mi do petrolejky staèí. A hned zaèal nadenì líèit, co vechno má v plánu a èeho veho se s ním skupina zúèastní. Potom pochválil skupinì klubovnu a odporouèel se. A zase pokraèovala korespondence, na kterou Jirka Prokop jednou odpovìdìl, èím dodal Hordíkovi dalí elán pøi spøádání velkých akcí. Dopisy nepsal, zásadnì posílal hustì popsané pohlednice s fotografiemi Kutné Hory. Proto byla mezi jiným zaloena nová sloka s názvem: Korespondence od Cicvárka. Text pohledù býval velmi zajímavý, napø.: Adresa : Krouek geologù Orcus Hordova korespondence A od té doby se stal Hordík, èi Cicvárek, jak kdo chce, významným spolupracovníkem skupiny. Nael v ní zalíbení a zaplavoval jí schránku pohledy s pozdravy a výzvami k novým spoleèným akcím. Ale kdy se nìjak nemohl doèkat odpovìdí, vyrazil osobnì do Jihlavy. Tak se stalo, e se pøi jedné schùzi otevøely dveøe a v nich stál Horda! Tak jsem vás nael, pøátelé, øekl vítìzoslavnì. Vyuil jsem návtìvy u vás k nákupu petroleje, oznámil a sedl si. A kolik jste ho koupil?, zeptal se Standa Teplý, budoucí skupinový jednatel s Hordou. Malou lahvièku, 46 Jotova ulice Jihlava Text: Kutná Hora 17. 9. 1984 Váení pøátelé ! Pøi své poslední návtìvì jsem si zapomnìl ve vaem pøívìsném voze pøilbu. Buïte tak laskavi, a sem zase pøijedete, nezapomeòte mi ji vrátit Dozvìdìl jsem se, e ve dvou domech jsou sklepy, ve kterých jsou komíny z dùlních dìl. V jednom z nich je okresní podnik slueb a nemají od domu klíèe a do druhého mì nechce pustit MNV. Byl bych rád, kdy by jste s sebou vzali lana a v noci bychom se tam spustili. U obou domù jsou okénka do sklepù otevøena a dá se tam protáhnout. SNB v noci po mìstì nechodí a já budu mlèet. Napite, kdy pøijedete. Vilém Horda na zèernalé angretové stromky a smutnì mu øekl, e stromky jsou po mrtvici. Potom jsme popoli dál, a jsme uvidìli tøi veliké vany. Dvì vyhlíely na støedovìk a jedna mìla navíc veliké litinové opìrky. Vany utrily zaslouilý obdivný posmìch, ale Horda nám oznámil, e se máme van chopit a pøenést je k magnetovcovým dolùm u Maleova. Ve mám promylené, pøátelé, skøehotal nadenì, proplujeme s nimi magnetovcové doly. A ji nás hnal s vanami pøed dùm. Pøed domem dostal nápad Franta Eigel, který mìl v ruce kameru. Natoèíme vanový prùvod po Kutné Hoøe, to bude nìco! A tak si èlenové stoupli po ètyøech ke kadé vanì, dopøedu byl postaven Horda a na konec shromádil do dvojic Franta pøihlíející houf cikáòat. Potom pro vìtí malebnost ukecal Hordu, aby si do první vany sedl a vyrazilo se! Hordík na poádání kynul rukou z vany ven a Zemanova ulice se otøásala hlaholem. Lidi se zastavovali a zírali, co se to dìje, kdy v tom se otevøelo u Hordù okno a matka z nìj nadávala Hordovi, e ze sebe dìlá aka. Ale já chci pøátelùm udìlat radost, odpovídal jí Horda, ale pøece jen z vany po chvíli vylezl. Potom skupina vany odnesla zpátky na dvùr do Hordovy lodìnice a nikdo si jich u ani neviml. Hordovo divení, e s nimi nepokraèujeme smìr Maleov, nikdo nebral vánì. Potom Franta odjel za pøíbuznou do Pardubic a ostatní dostali chu na obìd a na pivo. Pane Horda, zaèal Pepí Janák, kde je tady nìjaká rozumná hospoda? Já restaurace nenavtìvuji, odpovìdìl Hordík, ale nedaleko nás je restaurace ètvrtého øádu, tøeba se tam obejdete. A tak vichni vyrazili. Nálada byla ohromná a èlenové skupiny bìhem chvilky radostnì zaplavili místní obèerstvovny. Jídlo i pivo bylo dobré a èlenové se dostávali do varu. Pepí Jeliko se Horda nedoèkal brzké odpovìdi, dne 19. 10. 1984 posílá dalí pohled, ve kterém akci urguje, znovu dodává, e SNB v noci po mìstì nechodí a e skupina nesmí zapomenout lana a jeho zapomenutou pøilbu. V dalích pohledech Horda nepíe o sklepech ve mìstì, ale plánuje dalí akci do magnetovcových dolù u Maleova. Mezi pokyny se objevuje: Vzít lana, nafukovací èluny, nepromokavé odìvy atd... V té dobì bylo zrovna volnìji, a tak skupina startovala auta smìr Kutná Hora. Dne 20. 21.7.1985 se uskuteènila dalí spoleèná akce skupiny do Kutné Hory, za naím smutnì proslulým Vilémem Hordou. Ani tentokrát Hordík nezklamal, ba minulé akce v mnohém pøedèil! Nocleh u Hordù Setkali jsme se tentokrát u toly sv. Antonína z Paduy a po velikém pøivítání jsme tolu navtívili. Potom následovala jetì návtìva jedné krátké tolky, u které Horda neznal název a potom jsme jeli k nìmu domù. Hordík nás provedl i s matkou domem a usoudil, e pár nás mùe pohodlnì pøenocovat na pùdì v senì. Odpoledne jsme li nejprve do muzea Hrádek, kde jsme jednali s øeditelem ohlednì povolení vstupu do dolu Oselského pásma. Øeditel pøislíbil, e se nám pokusí vyjít vstøíc a poádá o povolení na Ministerstvu kultury. Potom jsme se vrátili k Hordovi. Horda nás zavedl na dvùr. Nejprve ukázal Standovi Teplému 47 Janák si napøíklad zapálil tøi cigerety najednou, dvì hoøící si nacpal do uí a jednu do pusy a procházel se významnì po hospodì, co se vem náramnì líbilo. Kdy se pøiblíil veèer, skupina se spoøádanì vydala k Hordùm. To je dobøe, e jste pøili, zaradoval se Hordík, právì zaèíná velmi zajímavý pøírodovìdný seriál. S matkou jej pravidelnì sleduji. Po tìch slovech napìchoval celou skupinu do kuchynì s bláhovou pøedstavou, e vichni budou potichu sledovat v televizi hemení nìjakých hlodavcù. Ale skupina zaèala brzy vyruovat a Horda byl nucen ji ji po nìkolikáté napomínat. A zaèal být on i jeho matka nevrlý. Obdobnou návtìvu jejich tichý dùm zøejmì nepamatoval. A potom se vichni èlenové postupnì od televize zdejchli a v kuchyni zbyl pouze Hordík s matkou a Míra Lang. Míra toti jako jediný ze skupiny poøad v televizi opravdu sledoval. Ostatní uèinili na chodbì krátkou poradu. Jirka Prokop s Ivetou imkovou, Markem Krutiem a Jirkou Trnkou vyuili lechetnou Hordovu nabídku a ustlali si na pùdì. Ostatní se rozhodli, e v Hordovì domì nezùstanou, e radi pøespí v kempu v Maleovì a ráno sem pøijedou. Do toho pøibìhl Míra Lang, oèi navrch hlavy. Sedím v kuchyni, koukám na televizi, vedle mì Horda s matkou. Vichni jsme byli úplnì potichu. Najednou Horda vyskoèil, probodl mì voèima a køièí: ´Vám se ten poøad snad nelíbí!?´ Ale líbí, líbí se mi pane Horda, chlácholil jsem ho, ale von se pak na mì tak divnì koukal, e sem el radi pryè. A tak se pøeváná èást skupiny krátce rozlouèila s Hordovými a vyrazila hledat Maleov s autokempem. Franta Eigl odjel do Pardubic na návtìvu pøíbuzné a zbývající ètyøi, kteøí se rozhodli zùstat, se odebrali na pùdu. Ale nezùstali sami nadlouho. Pøipozdilo se a s pozdním veèerem pøiel poøádný slejvák, ve kterém se zbývající èlenové, s výjimkou Franty, vrátili vychutnat pohostinnosti Hordova domu. V samotáøském domì to huèelo jako v úle a Horda se netváøil zrovna pøívìtivì. Ale el, i kdy zjevnì nerad, èleny ubytovat. Budete nocovat v této místnosti vedle pùdy, oznámil. Nesmíte zde ale s nièím hýbat, od smrti otce je zde vechno netknuté. Proto ani nemùete spát v postelích. Nechte je zastlány a pøenocujete na zemi ve vlastních spacích pytlích. A s tìmi slovy Horda odeel. Èlenové se postupnì ubytovali na zemi a chvilku se potichu bavili. Kdo ví, jestli to napadlo Pepího, nebo Zbyòu hodit po nìkom první poltáø, ale v té chvíli se jim to zdálo jako dobrá zábava. Ale ne tak Hordovi, který byl v miku v místnosti a øval. Potom odeel a vichni se rozhodli, e u dají pokoj a budou spát. Mohlo být snad ji k pùlnoci, kdy Jirka Prokop cítil, jak s ním nìkdo tøese. patnej, vstávej, lomcovali s ním Zbyòa s Mírou. Je zle! Dole v kuchyni je hrozná hádka. Poï si poslechnout. A opravdu! Horda zrovna jeèel, a se stìny tøásly, e nìkoho zabije a e to matka urèitì øekla tìm nahoøe. Tys jim to øíkala, e ho zabiju, jeèel Horda, tys jim to øekla! A nic sem jim neøekla, bránila se matka, nic neví. Ví, jeèel dál Horda, ví, e chci zabít èlovìka, tys jim to øekla! Nic neví, odpovídala skøehotavì matka, a buï ticho, nebo tì uslyí! Nic neuslyí, spí na pùdì, jeèel dál Hordík, já ho zabiju a bude! Buï rád, e nejsi v blázinci, kárala ho matka. No, tak a jsem v blázinci, nebo v Bohunicích, ale napøed ho zabiju, jeèel dál Horda. Nahoøe na schodech u pùdy se nehnulo ani stýblo, vichni sedìli jako pøimraení a kadý v duchu pøemýtal, koho asi Horda vybral za svou obì. Urèitì asi kadý v duchu myslel na sebe, protoe veèer Hordík významnì loupl okem na kadého ze skupiny. Co budeme dìlat, lamentuje Míra. Já tady nebudu, já du pryè, je to blázen, povídá Pepí Janák. Dy mì v noci podkrtne, já du taky pryè, rozhoduje se rychle Zbyòa. A za chvíli se vichni èlenové shromádili na schoditi a kadý tøímal naprudko zmuchlaný balík se svými vìcmi. Míra Lang el jetì naposled zjistit, jaká je v kuchyni situace, ale v miku byl zpátky a lomil rukama, e je Hordík úplnì nepøíèetnej. Dole opìt zuøila hádka, ve které Horda stále ujioval matku, e nìkoho zabije. Skupina se definitivnì rozhodla, e uteèe. Musíme pryè, døív, 48 ne se Hordík objeví se sekerou, lamentovali vichni a v zápìtí se jako duch plíil had èlenù po schoditi dolù kolem kuchynì. Ale hrùza! Domovní dveøe byly zamèeny. Stateèný Míra Lang se znovu obìtoval a jako myka vklouzl do kuchynì. Horda s matkou byli zády k nìmu a Míra nepozorovanì sundal z vìáèku domovní klíèe. Jen odemkl, vechno pádilo ven. Zamèená branka ji nemohla nikoho zastavit, vichni házeli své vìci ven pøes plot a potom hup na plot a pryè z Hordíkova domu. Kdy se na plot vyhoupl Zbyòa, zaváhal a pleskl se do èela: Zapomnìl sem tam ty nový kecky, ale ivot je pøednìjí, a s tìmi slovy jako ostatní skoèil dolù na ulici. Do toho se ve dveøích objevil Horda a volal: Vichni jdete pryè, i ti co, spí na pùdì? Nìkteøí snad zùstanete u nás, ne? Ale nezùstala ani noha, vichni pádili k autùm. V jednom autì chrápal podnapilý Pepa Frühauf, který si za volantem udìlal lùkovou úpravu. Jako vìtina ostatních mìl v sobì dobré tøi promile a rozhodnì v této situaci nepoèítal s dalí jízdou. Kdy se pøiøítila osádka jeho vozu, v miku mu odroubovala opìradlo, které zvedla i se spícím Pepou, Libor Mare mu strèil ruce na volant a zaøval: Jeï! U Langovic Trabanta byly krátké dohady. Musí øídit ty, rozhodl Míra a ukázal na Pavlínu, tys toho vypila míò ne já, já øídit nemùu. Pavlína se vydìsila: Já Trabanta øídit neumím, tam je divný øazení! Musí, není èas, rozhodl Míra a mìl pravdu. Horda u odemykal branku a vycházel k autùm. Budu ti øadit, zaøval jetì za divokého Pavlínina startování. A kupodivu Trabant se rozjel jako první ze ètyø aut a cukavì se vzdaloval od Hordù. Za ním postupnì vyjeli dalí, jenom auto Pepy Frühaufa zatím stálo. Pøestoe mu Libor jako spolujezdec u nastartoval, Pepa teprve pomalu procital a divil se, co se to dìje. Ale to se u u okýnka objevil Horda a zaèal átrat po dveøích. To u Pepa za køiku osádky, a hned jede, pochopil vánost situace a bez dalích øeèí se rozjel. Skupina vyjela v prudkém slejváku, v noci, vichni podrouení, vèetnì øidièù, v cizím mìstì a nikdo nevìdìl, co dál. U jakéhosi parèíku Pavlína zastavila Traboe a ze vech aut vyskákalo nìkolik lidí k poradì. Rozhodl opilý Míra Lang: Budeme jezdit v kolonì po Kutné Hoøe, my pojedem první a a nìkoho potkáme, zeptám se, kudy se dostaneme do kempu do Maleova. A tak se taky stalo. Míra nastoupil do auta a podnapile pokynul bledé Pavlínì k dalí jízdì. Pavlína èerstvì absolvovala autokolu a její øidièská praxe po zkoukách mohla být asi 300 kilometrù a øízení Trabanta v noci za detì, v cizím mìstì, po tøech pivech s opilou posádkou, to byl pro ní nìjaký záitek! A jelo se! Bìhem bloumání nazdaøbùh po mìstì nebylo vidìt iváèka, ale stala se první kladná vìc dne, pøestalo pret. A potom se stal dalí zázrak. V jedné ulici se objevil chodec. Vypadal slunì a el rovnì a v obleku. U Trabanta zaskøípìly brzdy, otevøely se dveøe u spolujezdce a pak osádky ostatních vozù vidìly, jak vypadl Míra Lang. Chodec jdoucí proti nìmu se viditelnì lekl a zùstal stát. Jára Okøina tie tipoval, e ne se ho staèí Míra nìco zeptat, tak uteèe. Ale Míra duchapøítomnì vykøikl: Prosím vás, my potøebuje nutnì poradit! A plazil se po ètyøech k nìmu. Kdy se Míra doplazil ztìka a k nohám chodce a ze zemì se vyptával, kudy do kempu do Maleova, zaèaly osádky aut pøes vánost situace øvát smíchy. Bylo krásné sledovat, jak se chodec sklání nad Mírou a nìco mu vysvìtluje. Trvalo to dlouho, ale nakonec Míra cestu nìjakým zázrakem pochopil a skupinu dovedl do Maleova. Ale u vjezdu do kempu byla závora a vzbuzený recepèní nerudnì oznámil, e døív jak ráno nikoho do kempu nepustí. A tak nezbylo nic jiného, ne se utáboøit na cestì pøed kempem. Nìkteøí zùstali po zbytek noci v autech, ale vìtina si postavila pøímo uprostøed cesty povìstný veliký stan Jirkovy sestøenky Renaty. Zbytek noci probìhl klidnì, a ráno ucítil Marek po tváøi závan teplého vzduchu. Kdy otevøel oèi, uvidìl vlèáka, jak zvìdavì nakukuje do stanu a v zápìtí pøísluníka VB, jak mu prstem ukazuje, aby vylezl ven. Spíte mimo kemp, zaplatíte sto korun pokuty, sdìlil Markovi. A potom zkoprnìl, kdy se ze stanu postupnì vypotácelo osm lidí. Kadý zaplatil nìco kolem dvanácti korun pokuty, vzbudili ostatní, co spali v autech a na pøání Zbyni Obdlíka jeli zpátky do Kutné Hory k Hordovi pro kecky. Po zazvonìní se Horda bìhem chvíle objevil u dveøí, usmíval se a oznamoval: Pøátelé, vèera jste u nás nìkdo zapomnìl nové boty. To je dobøe, e jste se vrátili, pojedeme do magnetovcových dolù. Nikdo ale ji neví, jak se Horda tváøil, kdy Zbyòa popadl krabici s keckama a skupina bez øeèi vystartovala smìr Jihlava. Pokraèování pøítì . 49 Virtuální speleologie Libor Beny Bene S pøekotným rozvojem technických vymoeností pronikají nejrùznìjí nové trendy do vech oborù lidské èinnosti. Tak se nám i do speleologie dostávají nové objevné postupy, které v nás mohou pøi prvním seznámení vyvolávat rozpaky. Ty je vak tøeba pøekonat, protoe postup civilizace nelze zadret. Jev zde dále popisovaný jsem pracovnì oznaèil jako virtuální speleologii. Jeho pùvodcem je masové nasazení poèítaèù do dosud hmotného prùzkumu jeskyní a zmìny v chování jednotlivcù s tím spojené. Poèítaèe, kromì pomoci v dokumentaci, umoòují zmìnit i techniku výzkumu a prezentace. Jejich vliv na mnohé jeskyòáøe (a to i na døíve velmi aktivní) stojí za povimnutí. Vezmìme si takového zastánce hmotné èi klasické speleologie. Pokud je pøes týden nucen ít mimo krasové území, je èasto v mylenkách ponoøen do øeení speleologických problémù. V pátek (co nejvíce pátkù v roce) pak se co nejrychleji pøemisuje do krasu, aby ovìøil pøes týden pracnì budovanou teorii v praxi. Noøí se nejrùznìjími otvory do podzemí, kde tráví mnoho hodin pøemisováním sedimentù, vody nebo výdøevy. Po veèerech pak v kulturních støediscích probírá s ostatními, proè se tato teorie v praxi neosvìdèila (zda jeskynì vede jinudy, z jakého dùvodu a vede-li vùbec). V nedìli pak s tìkým srdcem opoutí krasové území a ji cestou pøipravuje plán dalí práce a tìí se na pøítí víkend na jeskynì i kamarády. Pokud má takový èlovìk monost ít v krasu i pøes týden (rentiér, výherce sportky, zamìstnání v místì, nezamìstnaný èi jiný astný jedinec) vìnuje se dennì výzkumu podzemnímu i povrchovému, prohlubování kontaktù s místními sleènami a dalímu budování zázemí pro speleologii. Opravdoví nadenci, u kterých ji dochází k závislosti na vdechování vzduchu mírnì obohaceného acetylenem, jsou schopni jedineèných èinù. Po dosaení krasového území ji odmítají toto opustit a na ivobytí si obstarávají prostøedky postupným rozprodáváním automobilu, kterým do krasu dojeli (autor toto spatøil 2.3.2003 pøed proslulou restaurací U Nìmcù v Moravském krasu). Jeskyòáø, koketující s virtuální speleologií, si oproti tomu poèíná jinak. Vìtinou se u nìho projevují níe popsané pøíznaky. Èím více bodù splòuje, tím obtínìjí je jeho návrat do reality: Vysvìtlení pojmù a zkratek: h.s. hmotný speleolog speleolog v kyberprostoru se vyskytující ménì ne v terénu, zastánce fyzické speleologie, milovník reálného bláta, atd. v.s. virtuální speleolog speleolog jeskyòaøící pøevánì v kyberprostoru. - Základním rysem v.s. je minimální pøítomnost v krasu a snaha o maximální zviditelnìní na internetu (tj. vyjadøovat se obírnì ke kadému problému, je jedno jak). Èetností prezentace na internetu je mnohdy budován pocit vlastní dùleitosti. - Dalím klasickým rysem je záliba v sestavování monstrózních výzkumných projektù (nikdy ne plánù èinnosti, vdy projektù) zaloených na zcela iluzorních pøedstavách o dìní v jeskyních a krasu (napø. Balák není cvièná lezecká lokalita ve Sloupu). - Zastánce v.s. zpravidla nevyniká pøíliným nadením k (manuální) práci. Holduje pøedevím opravdové speleologii(viz pøedchozí body). Opovrhuje vím, co ruí jeho soustøedìní na objevy (údrba speleologických základen, péèe o jeskynì a uzávìry vchodù, úklid po sobì samém, atd.). - Na èlenských schùzích bývá pøíznivec v.s. nepøehlédnutelným diskutérem. Zpravidla je konsternován pøízemními úvahami ostatních (kde vzít peníze a èas na akce, jak zorganizovat exkurzi pro spøátelené jeskyòáøe, èi komu zadarmo pomoci s výzkumem). - Dùraz je také èasto kladen na demonstrování vlastní tíivé finanèní situace, která je údajnì jedním z dùvodù sporadických hmotných dojezdù do krasu. - Pokud zastánce v.s. vypne poèítaè a odhodlá se k hmotné návtìvì krasu, poznáme to podle zvýeného nesouladu panujícího na základnì po jeho nedìlním odjezdu (pokud neodjede ji v sobotu, protoe musí neodkladnì dohrát jednu poèítaèovou hru). Zvýený nesoulad natolik pøekraèuje veobecnì dodrovaný standard, e se h.s. nezdráhají pouít k oznaèení stavu vulgarismu bordel. Z naznaèeného je zøejmé, e mezi h.s. a v.s. mùe èasem dojít k vytvoøení drobných tøecích ploch. Proto zde dále nastiòuji projekt(!) poèítaèové hry, která by umonila nevratnì postieným zastáncùm v.s. se jetì více ponoøit do vysnìného svìta a nenaruovat 50 monostech jeho PC sestavy). - Pak, pokud v.s. dobøe sladil projekt s pøedpokládaným objevem, dojde k objevu. - V.s. neprodlenì oslaví objev se svými virtuálními spolupracovníky v místnìpøísluné virtuální krasové restauraci. - V.s. poté èeká namáhavé zdokumentování objevených prostor a jejich prezentace u virtuální veøejnosti. - Na závìr uspoøádá v.s. virtuální semináø o svém objevu, kde se poplácá na své virtuální rameno a astnì znaven ukonèí pøipojení a vypne poèítaè. (Doporuèuje se nepokouet zveøejòovat tyto objevy na kadoroèním Speleofóru.) výzkum h.s. Sám v krasu I. Pøedpokladem úspìného dokonèení projektu je poèítaèový model krasového území, doplnìný obrazovými a jinými pøílohami (v souèasné dobì se intenzivnì pracuje na severní èásti Moravského krasu èást ji mono zakoupit na CD!). Kostra hry: - V.s. zkoumá zobrazené podzemní prostory, povrchové jevy, historické údaje, atd. Po dlouhých úvahách vybere na mapì nadìjné místo moného objevu. - V.s. pak vypracuje projekt (! nikoli plán èinnosti!) na ovìøení své domnìnky. Projekt by mìl obsahovat cíle výzkumu, èasové harmonogramy jednotlivých etap, poèty a sloení jednotlivých skupin, seznamy vybavení na jednotlivé akce, seznamy spolupracujících skupin a jednotlivcù, u nároènìjích akcí pak zajitìní speleopotápìèù (zohlednit místnìpøísluné skupiny!), potøebný software pro mapování a prezentaci, atd. - V.s. si poté vytvoøí tvar pøedpokládaného objevu (velikost a výzdoba závisí na fantazii tvùrce a Pokud by nìkdo byl schopen naznaèenou hru dotáhnout do konce, jednalo by se rozhodnì o zásluný èin. Uvìdomuji si samozøejmì, e tato hra by pøíznivce v.s. nezabavila nadlouho. Snad by se ale alespoò vytvoøil èasový prostor pro úklid po jejich poslední hmotné návtìvì. Pokud máte nìjaké dalí poznatky o pùsobení pøíznivcù v.s., neváhejte s jejich prezentací. LITERATURA , RECENZE Kolektiv (2003): Rudné a uranové hornictví Èeské republiky. 647 stran, 73 tabulek a 472 obr. Nakladatelství Anagram. Ostrava. ISBN-8086331-67-9. Na území ÈR leí asi 900 rudných a uranových loisek vìtinou malých rozmìrù a celkem 1400 lokalit s nálezy zlata. V evropském mìøítku hrály èeské zemì dùleitou roli zejména ve 13. století pøi tìbì støíbra a pak zejména v 16. století pøi tìbì cínu. V letech 1400-1600 bylo vydobyto asi a 100 tisíc 51 tun cínu a kolem roku 1550 poskytovala nae loiska asi 30% svìtové produkce. A bude v roce 2005 odstavena uranová achta v Roínce, nastane situace, jaká nemá v èeském a moravském rudném hornictví za posledních tisíc let obdobu poprvé po mnoha staletích utichnou vechny rudné achty na naem území. Nerostné bohatství a hornictví silnì ovlivòovalo ivot a vývoj státních útvarù støedoevropského prostoru. Pravdìpodobnì nejstarí iroce rozíøenou hornickou èinností na naem území mohlo být rýování cínu v Kruných horách a ve Slavkovském lese bìhem únìtické kultury starí doby bronzové (kolem roku 1800 pøed Kristem). Pøímé doklady zatím scházejí, ale vzhledem k tomu, e vìtí cínová loiska jsou v Evropì koncentrována jen do dvou oblastí do saských a èeských Kruných hor a do anglického Cornwallu, mùeme oèekávat, e Èechami procházely trasy dálkového obchodu, které vedly do støedozemní oblasti a moná i na Blízký východ. Podobnì málo dokladù existuje o keltském dobývání zlata a eleza, ale lokalizace hradi nedaleko od rudních loisek i obliba kovù mezi Kelty naznaèuje irokou hornickou èinnost. Slované sice vynikali pøi zpracování i velmi chudých elezných rud, ale hlubinnému hornictví se nejvíc uèili od saských horníkù. Bez jihlavského a kutnohorského støíbra by bylo stìí moné provést v roce 1300 pod vedením italských bankéøù mìnovou a daòovou reformu zaloenou na obìhu kvalitní støíbrné mince. Bez rudného bohatství by èeská a moravská mìsta rostla pomaleji, kostely a katedrály by nejspí byly mení a kdo ví, jak by dopadlo zaloení Nového mìsta praského, Karltejna a dalích stavebních podnikù konce 13. a v prùbìhu 14. století. Rudné bohatství pøivádìlo do Èech nìmecké horníky a podnikatele, kteøí zásobovali horní mìsta nejprve z nìmecké strany, ale postupnì rozíøili obchodní sítì do èeského vnitrozemí, kde zakládali obchodní stanice a roziøovali sféru svých aktivit. Tím pøispìli k celkové germanizaci zemì. Dalí dùleitá etapa vývoje místního prùmyslu je spjatá zejména z brdských elezáøstvím (Èecha jako kovárna monarchie) a po roce 1945 i kontroverzním uranovým hornictvím. Obsáhlá kniha velkého formátu vybavená mnostvím tabulek, historickými fotografiemi, archivními mapami, geologickými profily a úpravárenskými schématy pøedstavuje sice podle báòského historika L. Jangla epitaf rudného hornictví, ale jedná se o první monografii, která shrnuje za minulého reimu tajné údaje o zásobách a vytìeném mnoství rud. Napøíklad uranu bylo v letech 1946-2000 vytìeno 107 tisíc tun a z toho asi polovinu poskytlo pøíbramské loisko. Na území ÈR bylo zkoumáno 164 uranových loisek a tìeno 66 loisek. Uranové hornictví za sebou zanechalo 46 milionù m3 odvalù a 19 km2 odkali. V letech 1965-1990 byly uranovému prùmyslu poskytnuty státní dotace ve výi 38 miliard Kè. V roce 1946 pracovala v uranovém hornictví tisíc pracovníkù, v roce 1955 ji 46 tisíc (!) a v dalích letech byl dlouhodobý prùmìr kolem 30 tisíc lidí. Dlouhou dobu jsme v tìbì uranu zaujímali esté místo na svìtì. Dalí budoucnost rudného a uranového hornictví je neradostná, v mìøítku nejménì 20ti let nemùeme oèekávat, e bychom se k naim rudným surovinám vrátili. Za to na odvalech zvìtrává obrovské mnoství rudních minerálù. Jen pøíbramské odvaly mohou obsahovat a 200 tisíc tun uranu tedy dvakrát víc, ne bylo vytìeno v celém pováleèném období. Hrozivì pùsobí tabulky výtìnosti. Napø. výtìnost silnì toxického kadmia byla v Kutné Hoøe v letech 1985-1991 pouhých 0,23%. Zbytek leí na haldách a odkalitích, pomalu se uvolòuje ze ZnS a váe se do málo pevných vazeb v hydroxidech eleza. V dobrém i ve patném zùstalo po rudném a uranovém hornictví obrovské dìdictví. Problém je v tom, e tím dobrým jsme ji proli a teï zùstávají hlavnì problémy s placením úètù. Ale vrame se ke knize. Podobný pøehled u nás nikdy nevyel. Kniha je cenná tím, e èasto èerpá z nepublikovaných materiálù a zpráv, které se tak snadno beze stopy ztrácejí. O metalogenezi èeského masivu máme celou øadu publikací, ale scházejí informace o moderní historii achet, zpùsobu tìby a hlavnì úpravì surovin. Ty budou mít klíèový význam pøi budoucích sanacích kontaminovaných oblastí. Tím kniha dostává nový rozmìr není jenom vzpomínkou tìch, kteøí u toho byli, pomùckou geologù, montanistù a sbìratelù minerálù, ale také zdrojem informací pro referáty ivotního prostøedí (obsahuje napø. schémata louení uranových rud). Milovníky hornictví potìí archivní fotografie starých achet, dùlní plány a barevné fotografie minerálù. Z formálního hlediska mám jednu závanou výhradu. Kniha obsahuje seznam 79 autorù, hlavní editor Jan Kafka je uveden jen v tirái. Není zcela jasné, kdo napsal jaké kapitoly a kdo jsou editoøi jednotlivých oddílù celého díla. Knihu jsem zatím nevidìl 52 v prodeji, take pro pøípadné zájemce opisuji adresu vydavatelství: Anagram, Pøemyslovcù 832/50. Ostrava. Václav Cílek papíøe doprovázená celou øadou obrazové dokumentace vìtinou reprodukcí perokreseb rùzné kvality. Kniha obsahuje známá, ménì známá, ale i zcela novì publikovaná fakta o výzkumu jeskyní do 1. svìtové války. Knihy je pøehlednì èlenìna do jednotlivých kapitol podle osobností a badatelských období. Zajímavými kapitolami jsou pøehledy pouívání místních lidových názvù jeskyní a jejich èástí u jednotlivých badatelù, podobnì jako i dalí, která se v tomté ohledu vìnuje místním názvùm krasových jevù. -jv- Musil R. (2002): Sloupsko-oùvské jeskynì, jeskynní bluditì pod Bradinami jeho historie a význam. 178 stran. Gloria pro AOPK ÈR a Správu jeskyní Moravského krasu. ISBN 8086200-74-4. Kniha formátu A4 titìná na kvalitním køídovém K èlánkùm uvnitø èísla. Nedoporuèený zpùsob odpalu nastøelovacích nábojek. 53 Pokyny pro autory aneb jak nám pomoci (1-bit black and white !!) na 200 dpi, mení pak na 300 dpi. Ukládejte ve formátu *.tif nebo *.bmp. Fotografie bìné velikosti skenujte v odstínech edé (8-bit grayscale), tedy ne barevnì, a to s rozliením 200 dpi. Diapozitivy pak s rozliením 1200 dpi. Ukládejte ve formátu *.jpg. Takto zpracované podklady pak polete elektronickou potou Vaí nebo Vaich pøátel na emailovou adresu: [email protected] nebo v nejhorím potou na adresu: Jan Vít, Mathonova 38, 613 00 Brno (radìji nedoporuèenì vznikají zbyteèné sloitosti s pøevzetím). Pøípadné dotazy spojené s pøípravou je moné konzultovat tamté. Dùleité je i uvedení kontaktní adresy nebo tel. èísla autora, kde je moné konzultovat pøípadné problémy. Dùleitou vìcí je i pøípadný nesouhlas s uveøejnìním pøíspìvku na webových stránkách. Pøíspìvky jsou vítané celoroènì a budou zaøazené hned v nejbliím moném termínu. Obzvlátì vítané jsou vtipné nebo i váné perokresby z jeskyòáøského dìní a fotografie na výku na èelní stranu èasopisu. Jako ji tradiènì si dovolujeme pøipomenout, jak postupovat v pøípadì, e budete mít zájem poslat nám svùj pøíspìvek. Pøeètení tìchto øádkù a postupování podle nich je toti jediný zpùsob, jak nám úèinnì pomoci v naí mnohdy nelehké práci. Texty se pøijímají výhradnì digitální formì. Pouívejte, prosím, nìkterý z bìnìjích textových editorù. Jako první nech je v textu uveden název pøíspìvku a hned pod ním jméno autora(ù), popø. skupinová pøíslunost, adresa, e-mailová adresa. U pøíspìvkù zásadnìjího významu by mìlo být na závìr uvedeno shrnutí (summary) v anglickém nebo alespoò èeském jazyce. Pod vlastním textem uveïte i popisy k pøílohám, které vak dodávejte samostatných souborech. Pokud máte nìjaké obrazové pøílohy (perokresby, mapy), mìjte na pamìti, e budou zmeneny vìtinou do formátu A5 (výjimeènì na dvì strany A5, tedy A4), a proto pouijte radìji vìtí písmo. Podle potøeby by na pøílohách nemìly chybìt: oznaèení severu, mìøítko, lokalizace a legenda. Perokresby formátu A4 skenujte èernobíle!! Èeská speleologická spoleènost si Vás dovoluje pozvat na 3. NÁRODNÍ SPELEOLOGICKÝ KONGRES Datum konání: 7.-9. 10. 2004 (Místo konání: Sloup v Moravském krasu) Téma: Èeská speleologie na prahu nového tisíciletí (upøesòující informace naleznete v obìnících a dalím èísle Spelea) 54 OBSAH OD REDAKÈNÍHO KRÝGLU (ÚVODNÍK) ..................... 1 25. výroèí zaloení ÈSS ............................................................................................. 1 AKTUÁLNÍ INFORMACE ............................................... 2 Informace z pøedsednictva .......................................................................................... 2 DOMÁCÍ LOKALITY .................................................... 3 Nová Rasovna v Moravském krasu opìt delí /The Nová Rasovna Cave in the Moravian Karst becomes longer again/ Richard Zatloukal (ZO 6-15 Holtejnská) .................................................................................................... 3 ZAHRANIÈNÍ AKCE ..................................................... 5 Priebeh sondovacích prác v Camberovej sonde pri Liskovskej jaskyni Eduard Piovarèi (JS Adama Vallu) Miroslav Jureèka (OS Ruomberok) ................................................. 5 Mìsto duchù Waiuta Jiøina a Milo Novotní .................................................................................................................................. 9 PSEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ ....................... 12 Støedovìké lochy v Holasicích u Brna Petr Kos Lucie Meliová ......................................................................................................................... 12 tola pod konírnou ve Svobodì nad Úpou Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) ............................................................................................................... 15 TROCHA HISTORIE ................................................... 16 Jak jsem do jeskyní pøiel aneb vzpomínky jednoho dìdka Josef Pokorný (ZO 6-11 Královopolská) .................................................................................................... 16 TECHNIKA A ZPRÁVY SZS .......................................... 20 Rozpojování hornin pomocí speciálních nábojek Petr Nakládal a kol. ve sloení: Kocour (moravský), Knak, rodina Gumákù, Wikky, J. Stankoviè, Z. Jánì a J. Dohnal .................................................................................................................................................... 20 Informace o nábojkách pouívaných pro mikrotrhací práce ve speleologii Michael Krytof .......................................................................................................................................... 33 55 VÝROÈÍ A VZPOMÍNKY .............................................. 40 Pupas ........................................................................................................................ 40 Zemøel RNDr. Pøemysl Ryavý ................................................................................ 41 Sbohem (nashledanou) Roberte! .............................................................................. 42 LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY .................................... 43 Rejpnutí do Zuzky Petr Nakládal ............................................................................................................................................. 43 37. speleologické sympozium Polskiego Towarzystwa Przyrodników im. Kopernika Jiøí Kopecký st. (ZO 5-03 Broumov) .......................................................................................................... 44 ZAPOMENUTÉ A NETRADIÈNÍ VÝZKUMNÉ POSTUPY ..... 46 Dobrodruství skupiny s VilémemHordou z Kutné Hory Jiøí Prokop (ZO 6-18 Cunicunulus) ............................................................................................................ 46 Virtuální speleologie Libor Beny Bene ........................................................................................................................................ 50 LITERATURA, RECENZE ............................................ 51 56
Podobné dokumenty
%RKXGtN VH åiGQp ] W FKWR YêEXãQLQ
QHSRXåtYDMt MDNR WUKDYLQ\ Y ÄFLYLOX³ DOH
YêKUDGQ DWHMHVORYRERKXåHOYtFHQHåQD
PtVW YH YRMHQVWYt 1XNOHiUQt ]EUDQ VH DGt
PH]L ]EUDQ ...
Karnevalová zábava na ZŠ a MŠ Křižná Dle auditu minulé
a zefektivnìní podøízených spoleèností", píe se ve
zprávì.
Jak ji bylo øeèeno, o výsledky takto pojatého
materiálu nebyl ze strany minulého vedení mìsta
pøíliný zájem, spíe naopak. Materiál, kt...
Číslo 100
internetu všem, kteøí si tuto formu odbìru pøedplatili. Ostatní èlenové, kteøí zaplatili èlenský pøíspìvek na rok 2008 budou nadále dostávat Zpravodaj
poštou. Již toto èíslo Zpravodaje bylo zasláno...
zpravodaj zpravodaj zpravodaj zpravodaj zpravodaj
Podzemní louení z dùlních dìl
Ekonomické problémy spojené s tìbou blokù, které mají
nízký obsah kovu, vedly v roce 1968 k ovìøování podzemního
tlakového louení rudy v dobývacím bloku. Vzhledem k...
zpráva o revizním výzkumu jeskyně puklinové v údolí říčky
Vzhledem k charakteru prozkoumaných sedimentů se jeví jako pravděpodobná i možnost redepozice nálezů z plošiny nad jeskyní, do níž ústí hlavní komín zkoumané prostory.
V sondě umístěné u tohoto úst...
zpravodaj zpravodaj
rovnoprávným partnerem státních orgánù, ani by pøejímala
kompetence, které pro státní orgány vyplývají z pøíslušných
zákonù.
V tomto Zpravodaji obdríte i sloenku na zaplacení
individuálních èlen...
![Článek [Full article]](http://s1.doczz.cz/store/data/000391119_1-d3f2731f52142558779e1e8b18f67831-70x70.png "Článek [Full article]")
