Stáhni ZDE (formát PDF vel. souboru 14MB)

Stáhni ZDE (formát PDF vel. souboru 14MB)

STANISLAV GAZDIK
Founder President Grand Master Teacher IAODG
www.iaodg.cz
Co py r i g h t ( C ) I AO D G s . r.o. 2 01 5
OBSAH
IAODG s.r.o.
IAODG
O autorovi3
1. Historie IAODG4-7
2. Definice systému PRO DEFENCE
8
- Definice systému9-15
- Metodika systému15-17
- Taktická příprava17-19
- Psychologická příprava20-37
3. Teorie kontroly použití síly38-40
4. Právní podpora40-45
5. Jak správně dýchat45-49
6. Základy BSys PRO DEFENCE50
- Vize IAODG51
- Visuální zobrazení technik (foto technik)
52-88
7. Závěrem89-90
8. Autorova vize budoucnosti91
2
IAODG s.r.o.
O autorovi
Stanislav Gazdik
V únoru roku 2006 jsem se vrátil z cizinecké legie a to po 15 letech
(Medaille Militaire) vzorné služby plné nasazení, dobrodružství a pomáhaní lidem v nouzi. Hned po mém příjezdu už jsem věděl co chci a v
čem chci pokračovat a tak jsem založil firmu ODG (Operational Defence
Group) zaměřenou na výcvik profesní sebeobrany a taktiky boje.
V roce 2011 jsem firmu rozšířil na IAODG (International Association Operational Defence Group), dnes jsme i rozšířili aktivity jako výcvik ochránců,
máme i svůj ucelený system profesní sebeobrany PRO DEFENCE, střelecké
výcviky, zdravotní výcviky a všechny naše activity mají akreditaci MŠMT.
V průběhu 7 let co jsem pořádal školení po celém světě a to v US, Francii, Španělsku, Portugalsku, Mad’arsku, Slovensku, Polsku, Hong Kongu a
samozřejmě v ČR. Setkal jsem se z různou technickou vyspělostí a menStanislav Gazdik
talitou lidí, ale to vůbec nevadilo na to mě připravila cizinecká legie. Mohl
Zakladatel Prezident IAODG s.r.o.
bych jezdit dál mimo ČR, ale říkám si proč stále citím, že mohu lidem tady
doma hodně dát a hlavně předat zkušenosti, které nelze najít v žádném
manuálu odborné literatury. Můj cíl není kvantita, ale kvalita, jedu pomalu, ale jistě. Víme, že si mě všimlo už hodně lidí a to je dobře né každý
může být součástí mého Teamu.
Důležité lidské vlastnosti, které vyžaduji jsou poznat sami sebe, nikdy se
nevzdávat a věřit v to co děláme.
Stanislav Gazdik
Stanislav Gazdik, Autor
Dej člověku jednu techniku a pomůžeš mu v jedné situaci.
Nauč ho takticky přemýšlet a poskytneš mu ochranu na
celý život. „Stan Gazdik”
3
IAODG s.r.o.
1 Historie IAODG
IAODG s.r.o.
Kdo jsme ?
IAODG je organizovaná struktura mužů a žen, která v rámci svého přesvědčení organizuje a absolvuje speciální braně-sportovní činnosti, sebeobraný výcvik, střelecký výcvik, technicko-taktický výcvik, výcvik první pomoci, extrémní závody a psychologickou
přípravu z cílem zajistit u své osoby braně-bezpečnostní návyky, psychickou odolnost,
kdy tyto dovednosti mají být využitelné pro obranu svou, své rodiny
a
své
vlasti.
I u nás platí zákon farmy: musíme připravit půdu, zasít, kultivovat půdu i plodiny, odstraňovat plevel, zalévat a starat se o úrodu až do doby, kdy dozraje.
Být členem IAODG, at‘ už jako jedinec nebo organizace, není v dnešním světě
otázka volby, ale nutností. Je to cena, kterou musíme zaplatit za to, že se můžeme
zapojit do systému. Nový svět vyžaduje být víc než dobří, vyžaduje být vynikající,
být výjimeční. Vyžadujeme dělat věci neohraničeným elánem a nadšením, s možností a schopností významně přispívat k dění kolem nás.
4
IAODG s.r.o.
1. Historie IAODG
Cíl IAODG
Hlavním cílem bezpečnostní politiky IAODG je vybudovat a udržovat kvalitní bezpečnostní kulturu, která vytváří
a je zdrojem odolnosti prostředí, ve kterém jsou bezpečnostní hrozby rozpoznány a analyzovány dříve než se
projeví a způsobí firmě/nám vážnou újmu.
Pojem bezpečnost není ve vzdělávacích standardech všeobecného vzdělávání v českých zemích pojmem novým. Zmíněný pojem sice nabývá v rozličných obdobích různých významů a je provázán, podle typu aktuálního
faktického nebo očekávaného ohrožení společnosti.
V sedmdesátých byl zaveden do škol samostatný předmět branná výchova. V duchu tehdejší doby branná
výchova zahrnovala všechny oblasti výchovy občanů od výchovy v rodině, ve škole, v pracovním poměru, v rámci
přípravy na vojenskou službu, přípravu k civilní obraně a brannou výchovu dospělých jako nedílnou součást
činnosti všech organizací a orgánů. Účast na branné výchově byla popisována jako vrcholná povinnost a otázka
cti každého občana. V současnosti je branná výchova minulostí a také problematika obrany státu je ve výuce
prozatím spíše okrajovou záležitostí. Hrozby přesto stále existují.
Vzdělávání dětí i dospělých jako součást celoživotního učení, které má IAODG za svojí zvyšujicí prioritu.
Výchova mládeže je koncipována jako rodinná výchova s prvky řízené činnosti, spontánními hrami a pohybovou aktivitou, která by měla vytvářet předpoklady pro získání elementárních kompetencí (schopností, dovedností, vědomostí a postojů), které dítě pro život potřebuje. Mezi tyto elementární kompetence patří především
kompetence k učení, k řešení problémů, kompetence komunikativní, sociální a personální, kompetence činností a kompetence občanské Národ – Rodina - Dílo. Junioři chtějí napodobovat chování dospělých, kteří jsou
mu vzorem. Proto je nezbytně nutné k vytvoření základních návyků chránících dítě před tísňovou nebo jinak
nebezpečnou situací, do které by se mohlo dítě dostat.
Vzdělávání je jednou ze základních podmínek nutnou pro realizaci bezpečnostních strategií, které je nutno
vyvíjet za účelem ochrany státu. Tento směr může, díky svému správnému chování v případě ohrožení, pomoci
státním ochanným složkám.
Člověk nepotřebuje pouze mít v budoucnosti nějaký pevný bod. Stejně důležité je také to, co pro něj tímto
pevným bodem je. Čemu můžeme věřit, o co máme usilovat? Pouze vědomí pevného bodu v budoucnosti
pomáhá. Hodnota toho, co v budoucnosti přijde a k čemu přítomnost směřuje, nám dává sílu překonat i nepříjemnosti, které přítomnost přináší.
Ti co prošli našimi kurzy výcviku znají co je prevence, která jednoznačně předchází vzniku trestné činnosti. Ví
jak účinně a co nejrychleji situaci ukončit, znají nejúčinnější sebeobranou techniku. Nabízíme základní informace, jakým směrem lidé z civilního i státního sektoru vést, na co je upozorňovat a před čím varovat.
IAODG s.r.o. ® není jenom mezinárodní asociace pro výcvik a školení, je to určitý životní styl a naše odhodlání
předávat toto poselství, které nám pomáhá zlepšovat náš životní směr.
IAODG ACADEMY nabízí výcvikové kurzy a školení pro studenty z celého světa. Naši zkušení a certifikovaní instruktoři mohou nabídnout výcvikové programy pro osobní strážce, policisty, vojenské jednotky, bezpečnostní
agentury, ale i civilní sektor, zdravotní personál a všechny skupiny mající zájem o naše služby, zabývající se
bezpečnostními službami a problematikou prevence proti násílí.
„Skromným, odvážným, výjimečným lidem mezi námi, kteří jsou dobrým příkladem toho, že být v našem týmu není otázkou postavení, ale volby“.
Stan Gazdik
5
IAODG s.r.o.
1. Historie IAODG
Kořeny IAODG sahají do daleké historie a jsou úzce spjaty s bojovým uměním pencak silat, konkrétně se stylem
Persaudaraan Setia Hati Terate, posléze FISFO.
Zakladatel tohoto stylu Ki Ageng Soerodiwirjo se narodil v roce 1868 v aristokratické rodině ve městě Madiun,
které leží na východní Jávě v Indonésii. Vroce 1903 položil základy pro Pencak Silat Setia styl Hati Terate. Setia
Hati v překladu znamená „věrné srdce“. Člověk by se měl ve všech životních situacích říditnejenom racionální
stránkou, ale také emocionální. Srdce a intelekt by měly být ve vzájemné shodě. Pokud tyto dva prvky nejsou v
harmonii, pak jakékoliv přijaté rozhodnutí je špatné. Terate je lotosový květ. Symbolizuje odhodlání, schopnost
přizpůsobit se a odolnost.Tato květina může růst za všech podmínek – ve vzduchu, ve vodě, může kvést i v bahně a udržuje si stále svou krásu a čistotu. Stejně tak i student PSHT musí být schopen přizpůsobit se obtížným
situacím.
Cornelis Nicolaas Turpijn se narodil 28. srpna 1929 v Jakartě (Indonésie).
Byl přímým studentem Ki Ageng Soerodiwirjo – zakladatele stylu Setia Hati
Terate a následně učitelem Charlese Joussota, zakladatele FISFO.
Turpijn ve svých třinácti letech vstoupil do indonéské armády, která byla
v té době součástí japonské armády, aby mohl bojovat proti bílým kolonizátorům. Později však zjistil, že japonští instruktoři jsou ještě krutější než
Evropané. Z výcvikového tábora uprchl do džungle a snažil se najít útočiště
v islámském klášteře Pondokan Pesan. Zde se seznámil s Ki Ageng Soerodiwirjo, zakladatelem Pencak Silat Setia Hati Terate.
Následně se pod jeho vedením učil tomuto bojovému umění celých sedm
let, uzavřen od okolního světa. Po odchodu japonské armády z Indonésie
došlo k nejasné situaci, kdy o moc bojovali Britové, Indové a také Nizozemci.
Turpijn se účastnil Guerillové války a boje za svobodu, kde působil u jednotky smrti – partyzánů Siliwangi. Tito muži pracovali v malých skupinách
po třech až pěti lidech. Jejich úkolem bylo napadnout nepřítele, rychle ho
zneškodnit a neutralizovat jeho základnu. Často používali techniky lámání
vazů nebo otrávené čepele umístěné na prstech. Zde měl Turpijn možnost v reálných podmínkách, při boji
muže proti muži, zjistit účinnost technik svého stylu. Byl však velmi zklamán, když později zvolený prezident Sukarno nesplnil své sliby, že zajistí vzdělání pro ty, kteří se zasadili o nezávislost Indonésie. Opustil řady armády
a následně odchází společně se svou ženou do Holandska, kde dále rozvíjel styl Setia Hati Terate.
C. N. Turpijn byl jeden z nejdůležitějších průkopníků pencak silat v Evropě. Byl mistrem a držitelem 8. danu (mistrovský technický stupeň) pencak silat styl Setia Hati Terate. V době největší slávy měl v Holandsku otevřených
více než 26 sportovních škol, ve kterých se tento styl vyučoval. Díky jeho osobnosti si toto indonéské bojové
umění získalo velkou popularitu mezi veřejností a následně se rozšířilo do Belgie, Francie a Německa. Mistr
Turpijn zemřel dne 31. července 1996 v Holandsku.
Charles Joussot se narodil 3. března 1946 ve Francii. Byl přímým žákem Mistra Turpijna, u kterého studoval pencak silat styl Setia Hati Terate. V tomto bojovém umění dosáhl mistrovského stupně 5. dan. Je doposud žijícím
prezidentem a zakladatelem organizace FISFO.
6
IAODG s.r.o.
1. Historie IAODG
Mistr Turpijn musel po přestěhování do Evropy přizpůsobit svůj styl podmínkám a kultuře jiné země. V civilizovaném Holandsku byla situace jiná než v džungli Indonésie. Stejně tak i Charles Joussot reagoval a přizpůsobil
své umění duchu nové doby. FISFO postupně rozšířilo své působení do prostorů věznic a nápravných ústavů,
zdravotního odvětví, bezpečnostních organizací a v neposlední řadě i do civilního sektoru. V současné době má
ve Francii pevné kořeny, organizační strukturu a tým instruktorů, kteří vedou odborné semináře po celé zemi.
Stanislav Gazdik se narodil 21. června 1970 na severní Moravě v městečku Karviná.
Je zakladatelem & prezidentem mezinárodní asociace IAODG.
Od mládí ho přitahoval sport, vojenská uniforma a armádní život. Základní vojenskou službu strávil v letech 1989-1991 u průzkumného vojska v
Žatci. Na začátku roku 1991 viděl v novinách článek o odjezdu speciální
cizinecké jednotky CRAP do války v Perském zálivu. To ho inspirovalo a v
květnu téhož roku již klepal na vrata náborového střediska Cizinecké legie
ve Štrasburku. Začátky samozřejmě nebyly jednoduché, ale díky své píli
a výborným výsledkům v roli snipera (odstřelovače) se dostal jako první
člověk z východní Evropy do nejelitnější jednotky Commandos Parachutistes (GCP) v2 REP, kde vydržel devět let. Tato jednotka má pouze 25 vojáků
zcelkových 7200, kterými legie disponuje, a patří k nejprestižnějším speciálním jednotkám světa. S. Gazdík zde působil jako šéf instruktor pro boj z
blízka, současně měl na starosti výcvik a technickou přizpůsobivost v terénu. Během svojí kariéry se zúčastnil různých bojových misí v rozdílných
typech terénu, jak už na Africkém kontinentu, tak i v Evropě. V roce 2006
odchází z Cizinecké legie do civilu a začíná novou etapu života.
K bojovému systému FISFO se dostal poprvé v roce 1998 ještě za svého
působení v Cizinecké legii, kdy se účastnil stáže se speciálními policejními jednotkami na jihu Korsiky. Výcvik
zde vedl Bruno Phelousat, v té době profesor organizace FISFO. I přes to, že měl Gazdik bohaté zkušenosti s
bojovými sporty, zejména kickboxem, stále hledal nějaký bojový styl, který by nejlépe vyhovoval jeho potřebám.
FISFO ho svou účinností, rychlostí a diskrétností natolik nadchlo, že veškeré volné dny trávil v Paříži. Zde měl
možnost poznat mistra pencak silat styl Setia Hati Terate a zakladatele FISFO – Charlese Joussota. Získanými
dovednostmi zdokonaloval výcvik vsebeobraně i u své jednotky GCP. Netrvalo dlouho a mistr mu udělil diplom
instruktora FISFO. Následně si na Calvi otevírá svůj první klub na výcvik profesionální sebeobrany FISFO. Po
odchodu z Cizinecké legie zakládá v ČR firmu Operational Defence Group s.r.o., prostřednictvím níž se snaží
předávat své znalosti a zkušenosti nejenom profesionálním složkám armády a policie, ale také bezpečnostním
organizacím, zdravotnímu a civilnímu sektoru. Jako hlavní trenér ASP (systém USA na teleskopické obušky, pouta, letální mumici), od roku 2004 kdy byl přijat do rodiny trénérů ASP má dnes za sebou nespočetně seminářů
po celém světě v oblasti profesionálního výcviku. Od roku 2007 působí také v komisi trenérů ASP (dva trenéři
pro USA a dva trenéři pro Evropu), která má na starosti rozvoj sytému ASP po celém světě. Tyto jeho výkony byly
odměněny a to vedením jako Trainer Chef výcviku v Hong Kongu.
V roce 2010 se rozhodne Stano Gazdik osamostatnit a rozvíjet svojí myšlenku v oblasti bojového systému.
Zakládá mezinárodní asociaci IAODG (International Association Operational Defence Group) a bojový systém
PRO DEFENCE, který je souhrn jeho načerpaných zkušeností v reálném světě. V současnosti má IAODG díky S.
Gazdikovi zapuštěny pevné kořeny v podobě stálých cvičenců v České republice, Slovensku, Francii, Španělsku,
Portugalsku, USA, Hong Kongu. Pravidelné tréninky probíhají v Akademii v Praze a téměř každý měsíc jsou pořádány semináře pro civilní i ozbrojené složky.
,,Bezpečí je stav, při němž je pravděpodobnost vzniku
škody nebo újmy na životech, zdraví či majetku malá”
7
2 Definice systému PRO DEFENCE
IAODG s.r.o.
Definice systému PRO DEFENCE
Co to je za systém?
1. Definice bojového systému (BSys) PRO DEFENCE
2. Metodika BSys PRO DEFENCE
3. Taktická příprava
4. Psychologická příprava
8
IAODG s.r.o.
2.1. Definice bojového systému ( BSys) PRO DEFENCE
Metoda bojového systému PRO DEFENCE IAODG vychází z dlouhodobých zkušeností v terénu, kde tyto techniky
jsou založené na účinnosti v dané situaci. Má za úkol zodpovědět na různé typy agresivity logickou taktikou a
zvýšit naši sebekontrolu, kontrolu protivníka i situace obecně. Tento postup je vlastní všem, je jenom zapotřebí
jej správně využít. Měli bychom vědět, že ulice není místo na hraní a kdo si zde hraje, jednou se i spálí. Na ulici
nejsou žádná pravidla, není zde ani žádný rozhodčí, vše je bez omezení a zákazu, my máme jenom jednu šanci.
Techniky používané zločinci jsou velice zákeřné a bez pravidel, nejsou zveřejněné v žádném manuálu výcviku
a tak jenom výcvikem blížící se realitě můžeme těmto útokům čelit. Lidé vyhledávají styl boje, který by dokázal
vyhovět jejich požadavkům.
Někteří vyhledávají filozofii bojových umění, jiní kontakt a někteří zase pouze krásu pohybu. Být připraven v kterékoliv situaci každodenního života, každý musí byt schopen se vypořádat se slovními útoky a i jinými způsoby
provokace. Mnoho lidí nemělo dosud možnost se dostat do podobné situace a nevědí tedy jaký je pocit někoho
udeřit, dostat ránu a při reálnem přepadu nedokážou odhadnout své limity v sebeobraně. Je hodně otázek,
které si denně klademe v souvislosti se sebeobranou. Cvičíme li nějaký styl sebeobrany, v průběhu nácviku
technik dokážeme najít odpovědi právě na některé z těchto otázek. Útok není nikdy stejný, místa jsou také pokaždé jiná, útočník se mění a každý má svůj vlastní důvod k útoku. Jak odpovědět ??
Vidíme na různých případech, které se staly, že je už často pro některé účastníky konfliktu pozdě hledat odpovědi na otázky. Při našem cvičení se snažíme jenom o přiblížení k maximální realitě v každodenním životě.
Sebeobrana není žádné kouzlo a také není dokonalá. Jsou bojová umění, které mají jiný cíl než ostatní, jsou
metody které mohou i šokovat, ale každá disciplína má svou podstatu.
Je třeba si uvědomit, že tu nejsme proto abychom předělali svět. V sebeobraně nejsou žádná pravidla ani
kompromisy. Je třeba vědět, že přizpůsobivost na ulici je jiná než přizpůsobivost v tělocvičně. Nejsou žíněnky, necvičíme s kolegou, kdy vše funguje a kdy nálada je kamarádská. Při napadení s faktory jako zima, déšť,
nacházíme se v písku, sníh, jsme na schodech, v restauraci, v autě, jsme unaveni, nemocní. Můj útočník není
sám a já netuším kolik jich je přesně, váží přes 100 kg, je pod vlivem drog nebo alkoholu, nepodobá se mému
kamarádovi, se kterým pravidelně spolu cvičíme, nacházíme se ve výtahu, v uzavřené místnosti, ve vlaku. I kdybych chtěl křičet o pomoc nikdo mě neuslyší, mám na sobě věci které mi neumožní ani kopnout, doprovázím
své děti ženu, ona nebo on nikdy neviděla někoho udeřit.....
Jak budu reagovat ??? Shrneme li vše, dostáváme se k názoru, že i přes všechna cvičení co provádíme nikdy
nikdo není připraven na 100 % . Je mnoho faktoru, které přicházejí v boji a je hodně těch které neočekáváme.
Jedna z dokonalostí PRO DEFENCE, která patří k těm nejdůležitějším a spočívá ve třech bodech na sebe navazujících: pohyb, ochrana a úder pečlivě spojeno jak už při útoku tak i v obraně. Tvůj pohyb má být krátký, zůstaň
v uzavřené pozici a získej rychlost a sílu v rotaci boků. Plynulost pohybu je také velice důležitá. Náš velice
diskrétní, ale účinný bojový postoj nám umožňuje stálou pohotovost.
Reaguj rychle aniž by jsi uvažoval jakou bojovou pozici zaujmout, důležité je aby tvůj postoj umožnil diskrétní,
přesvědčivou, rychlou a účinnou odpověď. Nedělej žádné velké a široké pohyby, které tě odkrývají, a tím pádem
zmenšuješ svou pravděpodobnost úspěchu. Ať už se nacházíš v jakékoliv pozici, musíš být schopen udeřit v
kterékoliv pozici a situaci, vzpomeň si, že ulice není tělocvična, jenom obrana a úspěšnost se počítá. V některých případech dialog (ne agresivní) může předejít všem problémům.
Využití široké škály technik s důrazem na přesnost a přizpůsobivost danému útoku. Principem IAODG je dokázat vstoupit, předejít nebo vhodnou komunikací usměrnit daný útok. Diskrétnost fyzicky neprezentující bojový střeh, předvídavost možného útoku a důrazné a rychlé řešení vzniklé situace jsou hlavní atributy tohoto
bojového systému.
Nezbytným předpokladem je dokonalá znalost anatomie, motoriky člověka a využití moderních psychologických metod pro řešení konfliktních situací.
9
IAODG s.r.o.
2.1. Definice bojového systému ( BSys) PRO DEFENCE
Hlavními znaky bojového systému jsou:
•
•
•
•
•
•
poměrně rychlé zvládnutí funkčních a praktických technik
využití moderních metod komunikace a psychologické přípravy na konflikt (před ním, v jeho průběhu i po
něm)
vědecky přesná a reálná aplikace moderních metod, včetně techniky, zbraní a improvizovaných zbraní
znalosti a dovednosti staví na dokonalé znalosti anatomie a motoriky lidského těla
vysoce účinné a účelové metody likvidace útočníka v co nejkratším možném čase
reakce na současné požadavky a trendy účinnými protiopatřeními, podle daných specifických charakteristik
Techniky použité v BSys PRO DEFENCE využívají v maximální míře přirozených reakcí lidského těla a dokonalou koordinaci svalů a dechu. Každá technika je použitelná jako samostatný celek a při navazující kombinaci
na sebe techniky logicky navazují, tak aby obránce měl neustálý přehled a kontrolu nad útočníkem. Smyslem
obrany není za každou cenu útočníka zranit, mnohem důležitější je umět fyzické situaci předejít a vyřešit ji
vhodnou komunikací. Každou vzdálenost je vhodné použít pro různou příležitost a vzájemně se prolínají. Vždy
je nutné mít na paměti svou vlastní bezpečnost.
Bezpečná vzdálenost - je ta kde se cítíme bezpečně. Potřeba účinně reagovat na vzniklou situaci předpokládá
znalost bezpečné vzdálenosti pro obránce. V podstatě se jedná o tři úrovně: dlouhá, střední a krátká.
Dlouhá vzdálenost – pozorovací, která umožňuje z bezpečné vzdálenosti kontrolu situace. Využijeme ji při
vstoupení k danému incidentu. Je nutné vzít v úvahu příčinu konfliktu, kolik osob je zapojeno a pokud jsou
agresivní nebo pasivní, odhadnout další vývoj situace a také možnou pomoc. V této vzdálenosti využíváme
dialogu pro případné vyřešení vzniklého incidentu pouze slovně.
Střední vzdálenost – je zahrnuta mezi dlouhou a krátkou distancí a mimo dosah kopu zadní nohou útočníka.
Využívá techniky úderů, kopů, aplikace spreje a teleskopického obušku pro vlastní obranu. Neustálá kontrola
útočníka k předvídání a odvrácení možného fyzického útoku různého charakteru.
Krátká vzdálenost – pojímá distanc natažené paže a méně. Znalost citlivých bodů pro rychlou a bezpečnou
kontrolu útočníka, společně s technikou transportní, nasazení pout nebo aplikace zásahové deky.
Pohyb v postoji
Při vykonávání technik a kontrole útočníka se používá principu pohybu v trojúhelníku, tak aby váha těla byla
rovnoměrně rozložena na obě nohy. Při přesunech se využívá tzv. mrtvých úhlů, kdy je útok veden ze směru
mimo vizuální kontrolu útočníka a tak nabízí účinné řešení
Obr. základní prostorové řešení při přesunu
Anatomické zbraně
Zbraně není nezbytně stejná, stejně jako cílová oblast. Cvičenec se zaměřuje na takzvané vitální oblasti útočníkova těla, vytvářející pomyslnou podélnou smyčku začínající na vrcholu hlavy a končící ve slabinách. Šířka
tohoto pomyslného pásu je ekvivalentní s šířkou útočníkovi hlavy.
10
IAODG s.r.o.
2.1. Definice bojového systému ( BSys) PRO DEFENCE
Techniky rukou
Ruce mohou být formovány pro použití v boji v množství variant. Jejich použití je pro útoky na libovolné pásmo
a jejich intenzita závisí na účelu zvolené techniky. Techniky jsou vedeny zejména například na útočníkův krk,
žebra, rozkrok apod.
Při jejich nácviku je třeba brát ohled zejména na vlastní pohybové schopnosti, časové možnosti, motivaci,
univerzálnost a variabilitu jednotlivých technik vzhledem k jejich uplatnění v praxi. Jednotlivé údery je třeba
neustále procvičovat a po technickém zvládnutí je třeba je vyzkoušet v kontaktu.
2. Techniky nohou
Kopy jsou v sebeobraně velmi důležitým prvkem. Jejich účinnost je dána především jejich tvrdostí, razancí a
zejména jejich dosahem, který je delší než při úderu rukou. Kop vedený na svalnaté místo (např. stehenní sval)
vyřadí útočníka z boje pouze krátkodobě a v krajním případě zanechá krevní podlitinu bez vážnějších následků.
Použití kopů v sebeobraně má své opodstatnění zejména proti skutečně nebezpečnému útoku nebo početně
asymetrické obraně. Vedení kopů na spodní část lidského těla (např. oblast genitálií, stehenní sval, koleno,
bérec, kotník), lze poměrně obtížně vykrýt. Náročnost takto vedených kopů není vysoká a proto jejich účinné
provedení je snazší pro pohybově méně zdatné jedince.
Použití všech možných způsobů kopů je podmíněno určitým stupněm flexibility a síly nohou. Pravděpodobně
nejčastěji používaným je kop půlměsíce, který může být použit pro směr vpřed nebo vzad a také jako podmet
útočníkových nohou. Jako kop vpřed může být přímý, kdy chodidlo nebo koleno zasahuje cíl (hlava, krk, žebra,
slabiny, koleno) nebo obloukový nártem či holení z vnitřní nebo vnější strany pro narušení rovnováhy útočníka.
3. Techniky jinou částí těla
Podobně jako v jiných bojových uměních se pro boj zblízka využívá hlava k úderu do všech směrů. Rameno
slouží jako kontaktní bod na útočníkova žebra, dolní část zad a břicha, stehna spíše jako prostředek k jeho
povalení na zem. Podobným způsobem se při boji zblízka používá také boků a hýžd.
Pády
Používají se pády do všech možných směrů, jako výhodný moment překvapení, přiblížení se k útočníkovi,
následný útok a jeho kontrola.
Páky
Pro odvedení osoby ze zájmového místa se nasazují pákové a transportní techniky. Nasazení páky je pomocí
končetin, obušku nebo použijeme zásahovou deku. Pákou rozumíme přivedení pohyblivých, skloubených částí
lidského těla do nepřiměřené polohy, tj. na hranici pohyblivosti kloubu. Překročením této hranice je možno přivodit vážné poškození úponů nebo vykloubení. Páky slouží pouze ke znehybnění útočníka, způsobují intenzivní
bolest, která po jejich uvolnění zvolna odeznívá.
Tlaky na citlivá místa
Pokud nastane situace, kdy se po taktické chybě obránce dostane k těsnému kontaktu s útočníkem a k uchopení a jiné technické prvky nelze použít, využije k vyproštění tlaku na citlivá místa útočníka.
11
IAODG s.r.o.
2.1. Definice bojového systému ( BSys) PRO DEFENCE
Tlak na lidské tělo má různou formu přiložení (pomalé, prudké) i především rychlost působení. Rozhodujícím
prvkem je také velikost kontaktní plochy, která samotný tlak vyvolává, její tvrdost a poddajnost. Bolestivých
sfér lidského těla je celá řada, např. tlak palců na oční bulvy, místa ukončení trojklaného nervu nebo stisknutí
krčních tepen apod.
12
IAODG s.r.o.
2.1. Definice bojového systému ( BSys) PRO DEFENCE
Úderové plochy
13
IAODG s.r.o.
2.1. Definice bojového systému ( BSys) PRO DEFENCE
Úderové zóny
Červená zóna (zóna úderů s maximální kontrolou)
• hlava
• krk
• genitálie
Oranžová zóna (zóna úderů s kontrolou)
• hrudní koš
• páteř
• ledviny
• játra
• slezina
• plexus
• oblast srdce
• klíční kosti
Zelená zóna (zóna úderů upřednostněna)
• paže
• končetiny
Některé zóny a vitální body hodně využívané v jiných bojových systémech a uměních se pro kontrolu protivníka
téměř nevyužívají. Jedná se zejména o použití různých úderových technik na samotná ústa a jejich nejbližší
okolí a to z důvodu přenosu infekce a možného nakažení se nemocí obráncem.
Zbraně, pomůcky a prostředky (teleskopický obušek, zásahová deka, plastový boxer, pouta, střelná zbraň). Požadavek a následná realizace těchto produktů je založena na zkušenostech a potřebě neutralizovat nebezpečnou osobu a maximálně přiblížit realitu výcviku. Všechny pomůcky nabízí lepší a účinnější kontrolu nad
útočníkem a především zvýšení jeho bezpečnosti. Každá z nich nicméně vyžaduje určitou úroveň dovednosti
k jejich efektivnímu použití. Nejčastěji se využívají zejména tyto: zásahová deka, teleskopický obušek, plastový
boxer, pouta a střelná zbraň.
Nebezpečí číhá na každém rohu
14
IAODG s.r.o.
2.1. Definice bojového systému ( BSys) PRO DEFENCE
Zásahová deka
Tento produkt je zapsán na úřadě průmyslového vlastnictví. Zásahová deka Safe je určena k zabezpečení a
zpacifikování nebezpečné osoby. Zásahová deka je vyrobena z velmi pevného a lehkého materiálu typu ULENA, materiálové složení - polyester, plošná hmotnost do 300 g/m2. Tento materiál nijak neohrožuje pokožku
tváře. Zásahová deka má na každé straně pevné úchopy a uprostřed jsou průduchy na dýchání, které zabraňují
možnosti udušení. NOVINKOU je její zajišťovací systém, možný nasazení i v rukavicích a to pravou nebo levou
rukou, který usnadní eskortu osoby. Výhody zásahové deky: při přiložení deky na oči se osoba ocitne ve tmě,
překrytím obličeje a nárazem na nos se osobě znepříjemní dýchání, neslyší, co se kolem děje, dochází k dezorientaci a destabilizaci osoby a tím umožňuje provádět snazší kontrolu osoby, nasazení pout, vytažení z auta,
eskorty, atd.
Zásahová deka byla testována Celní zásahovou jednotkou SON, Pražskou zásahovou policejní jednotkou,
Brněnskou zásahovou policejní jednotkou, Libereckou Městskou policií, Orlovskou Městskou policií, Libereckou
bezpečnostní organizací S.G.2., policií v Hong Kongu, USA, Portuglasku, Španělsku, Francii, Polsku. Zásahová deka
je vyrobena z velmi pevného a lehkého materiálu typu ULENA, materiálové složení - polyester, plošná hmotnost
do 300 g/m2. Tento materiál nijak neohrožuje pokožku tváře. Zásahová deka má na každé straně pevné úchopy
a uprostřed jsou průduchy na dýchání, které zabraňují možnosti udušení.
15
IAODG s.r.o.
2.2. Metodika BSys PRO DEFENCE IAODG
Vykonání správné techniky bez jakéhokoliv zaváhání, s dostatečnou silou, přesností a rychlostí vyžaduje dokonalou fyzickou i mentální přípravu. Je potřeba neustále udržovat vysoký stupeň trénovanosti, aby tělo i mysl
reagovali absolutně lehce a přirozeně. Neustálé opakování jednoduchých technik a jednotlivých kombinací v
různých podmínkách rozvíjí potřebnou kreativitu a přizpůsobivost. K tomuto účelu jsou vytvořeny modely různé
úrovně možných útoků a jejich řešení. Důležitým prostředkem k vlastnímu rozvoji je cílené otužování celého
těla opakovanými údery po celém povrchu těla.
Pro celkový fyzický rozvoj jsou důležité zejména tyto složky:
•
•
•
•
•
•
•
rovnováha
odolnost kardiovaskulárního systému
pružnost
koncentrace
rychlost
fyzická síla
jednoduchost
Výuková jednotka
Výuková jednotka Bsys nesměřuje pouze naučit určitou techniku nebo zlepšit organickou schopnost, ale je
směřována pro všeobecné lidské vlastnosti (fyzička, psychika, intelekt).
Příprava výukové jednotky
Musí dodržovat tyto pravidla :
•
•
•
•
•
•
•
•
Stanovení celkového úkolu a požadavků pro výcvik.
Zhotovení plánu výukové jednotky.
Určení výučného progresivního postupu adaptovaného zdatnosti cvičícím.
Hlavní body metodiky Bsys PRO DEFENCE:
ukázat
pochopit
cvičit
opakovat
Při výukové jednotce je nutno dodržovat tyto body:
Nástup
• Ověření počtu cvičenců
• Ověření zdravotní přizpůsobivosti a daného oděvu určeného pro výcvik.
• Prezentace výukové hodiny
Otužování
• Důležitým prostředkem k vlastnímu rozvoji je cílené otužování celého těla opakovanými údery po celém
povrchu těla.
Rozcvička
• Spojená s výukovou hodinou
• Odpovědět na progresivní schopnosti, opakování, rytmus, kontrola srdeční činnosti a potu.
• Všeobecné rozcvičení – tykající se základních schopností pohybu
• Specifické rozcvičení – tykající se jednoho pohybu.
16
IAODG s.r.o.
2.2. Metodika BSys PRO DEFENCE IAODG
Náplň výcvikové hodiny :
•
•
•
Dodržovat plán výcviku, s možností adaptace na základě reakce a schopnosti třídy je-li zapotřebí
Kontrolovat každého účastníka výcvikové hodiny, jeho pohybové a mentální nasazení
Pozorovat, poslouchat, opravovat špatně provedené techniky
Přechod do klidu
Špatné naplánování výcvikové hodiny často vede k amputaci důležitých bodů, jako přechod do klidu. Toto je
velice důležitý bod který nám dále umožňuje :
•
•
•
•
dlouhodobou sportovní výdrž,
lepší vstup do následující činnosti,
shrnutí proběhlé výcvikové hodiny,
nabídka na další výcvikovou hodinu
17
IAODG s.r.o.
2.3. Taktická příprava
Taktická připravenost a vyspělost je v zápasech nesmírně důležitá. Ne nadarmo se říká, že starší cvičenci jsou
takticky vyspělejší, neboť za léta praxe mají taktickou stránku věci osvojenou (nejsou unáhlení, počkají si na
pravou chvíli k útoku i obraně, atd..). Za starých časů, od Japonska po Indii, od Číny po Evropu, od Indonésie po
Ameriku – všichni kdo praktikovali boj s čepelemi věděli, že všechny jejich techniky, ať už s krátkou nebo dlouhou zbraní, musí být založeny na solidních základních principech a strategiích. Na rozdíl od úpolových sportů
nebo různých soutěží, čepelová zbraň nic neodpouští a nedává druhou šanci, není zde místo pro vzájemnou
výměnou úderů a postoj typu „počkej, já ti to vrátím“ nevede k rozbitému obličeji či zlomeným kostem, ale k
proříznutým tepnám či končetinám a k velmi bolestivé smrti. Tyto základy, které zde uvádíme se možná více či
méně nacházejí i v jiných uměních, v závislosti na jejich potřebách, na společnosti a prostředí.
Předáváním z generace na generaci došlo k objevení těchto šesti základních principů. Mějme vždy na mysli,
že kdyby tyto základy nefungovaly tak jak mají, nebylo by je možné předávat další generaci. Taktika je způsob
vedení boje jednotlivce, skupin, nebo družstva, jehož cílem je optimální výsledek nebo vítězství. V tomto smyslu
je taktika soubor poznatků a zevšeobecněných zkušeností, ale i pravidel a návodu jednání, jichž se využívá v
konkrétním odvětví k tvorbě taktického plánu boje.
Taktická příprava je neoddělitelnou součástí PRO DEFENCE tréninku. Je to proces zaměřen na osvojování vědomostí a taktických doved- ností a na rozvoj schopností, které jsou v daném odvětví předpokladem úspěšného
jednání cvičence v boji se soupeři.
V taktické přípravě by cvičenec měl:
- Ovládat své emoce
Buďte klidní a relaxovaní, snažte se vyhnout napětí jak v tréninku tak v realitě. Jestliže trénujete s napětím,
budete stejně i bojovat. Při tréninku není vždy jednoduché zůstat uvolněný, když se učíme nějakou techniku
nebo pohyb poprvé. To je normální stav, s rostoucí zkušeností se jej brzy podaří odbourat.
Je několik důvodů, proč mají lidé tendenci udržovat svoje svaly v napětí:
•
jeden z nich je, že očekávají bolest a nebo se bojí následků úderu, pokud je zasáhne.
Mnoho lidí si myslí, že tím že zatnou svaly se stanou pevnějšími, silnějšími a odolnějšími vůči bolesti, ale to je
daleko od pravdy. Napětím svalů si nijak nepomůžete, za prvé napětím jenom svou bolest zvyšujete, za druhé
to zpomaluje
Vaše pohyby a reakce, napětím ve Vašich svalech se pohyby stávají strnulejší a pomalejší, daleko více je na
Vás předem vidět co chcete udělat, docházím k pauzám a zamrznutím mezi jednotlivými pohyby, což je velmi
nevýhodné když stojíte proti čepeli v rukou nepřítele.
Abyste dosáhli stavu klidu a uvolněnosti, měli byste svou mysl udržovat čistou a klidnou, beze strachu a obav.
Čistá mysl a dobré vědomí může být dosaženo pouze opakovaným dlouhodobým tréninkem s partnerem a tím,
že se stanete dobrým sparing partnerem a dobrým člověkem všeobecně.
Jenom klidem a uvolněností fyzickou i mentální můžete narušit a zlomit protivníkovu vůli ve chvíli kdy došlo
ke konfrontaci.
- Ovládnutí vzdálenosti
Jsou čtyři základní vzdálenosti
Bezpečná vzdálenost - Je ta kde se cítíme bezpečně. Potřeba účinně reagovat na vzniklou situaci předpokládá
znalost bezpečné vzdálenosti pro obránce. V podstatě se jedná o tři úrovně: dlouhá, střední a krátká.
18
IAODG s.r.o.
2.3. Taktická příprava
Dlouhá vzdálenost – pozorovací, která umožňuje z bezpečné vzdálenosti kontrolu situace. Využijeme ji při
vstoupení k danému incidentu. Je nutné vzít v úvahu příčinu konfliktu, kolik osob je zapojeno a pokud jsou
agresivní nebo pasivní, odhadnout další vývoj situace a také možnou pomoc. V této vzdálenosti využíváme
dialogu pro případné vyřešení vzniklého incidentu pouze slovně.
Střední vzdálenost – je zahrnuta mezi dlouhou a krátkou distancí a mimo dosah kopu zadní nohou útočníka.
Využívá techniky úderů, kopů, aplikace spreje a teleskopického obušku pro vlastní obranu. Neustálá kontrola
útočníka k předvídání a odvrácení možného fyzického útoku různého charakteru.
Krátká vzdálenost – pojímá distanc natažené paže a méně. Znalost citlivých bodů pro rychlou a bezpečnou
kontrolu útočníka, společně s technikou transportní, nasazení pout nebo aplikace zásahové deky.
Různé vzdálenosti vyžadují různé strategie a techniky. V jaké vzdálenosti budete bojovat záleží na tom, jakou
zbraň používáte, váš dosah proti dosahu Vašeho protivníka. Jestliže máte kratší zbraň a Váš protivník delší, pak
bude Váš dosah relativně kratší, než dosah Vašeho protivníka. Proto oba udržujete jinou vzdálenost a strategie.
Tím, že znáte svou vzdálenost, můžete efektivně uplatnit svoje techniky. Tady hraje největší roli práce nohou,
finty a nebo snaha o vylákání protivníka, spolu se snahou vstoupit a zaujmout takovou pozici, která bude vzhledem k našemu protivníkovi strategicky co nejvýhodnější. Kontrujte bez váhání, tím nejrychlejším způsobem.
Nezaujímejte obranný mentální postoj, akce vyvolává reakci. Kontrujte tím, že seknete nebo říznete směr odkud útok přichází náhle a bez váhání. Udeřte ve chvíli, kdy se objeví první náznak otevření s jasným záměrem,
precizností a náhle, takže se Váš protivník nebude schopen bránit.
Když postupujete takto, nemusíte být rychlejší než Váš protivník ale tím, že porozumíte načasování a pohybů
lidského těla Váš protivník nerozpozná přicházející útok.
Zkraťte vzdálenost, kterou čepel musí urazit tím, že jí vždy držíte ve strategicky výhodné pozici. A protože jsou
tyto principy založeny na pohybech s čepelovou zbraní, není to o tom jak rychle se úder pohybuje nebo jak
rychle dopadne, ale o tom který dopadne dříve.
Odhoďte stranou všechny komplikované manévry a strategie. Jejich estetické provedení může být skvělé ale
jejich účinek diskutabilní.
Přesměrujte přicházející útok
V našich základních technikách, formách se útok spíše odvádí stranou, než že bychom se ho snažili zastavit.
Zakládat svou strategii na síle, která by měla být větší než síla protivníka je špatné, protože s věkem síla odchází. A co budete dělat, když potkáte někoho silnějšího? Proto není dobré jít hlavou proti zdi, ale je vždy lepší
přicházející útok odvést stranou a přesměrovat jeho sílu v náš prospěch jinam. Toho docílíme tím, že bude pracovat na našem načasování a učit se aplikovat naši sílu tak, abychom blížící se útok dokázali přerušit, odvést
stranou a nebo jej nechat rozplynout do prázdna.
Využijte váhy našeho těla
Síla úderu podpořená hmotností Vašeho těla je mnohem větší než pouhá síla Vaší paže a může být velmi podstatná pro rychlé ukončení konfrontace. Používejte Vaše boky, snižte Vaše těžiště. Těžiště udržujte v perfektní
rovnováze, abyste nemohli být sraženi stranou a nebo strženi dolů.
Vyhraj jestli můžeš, podváděj když musíš
Pravidla byla vytvořena k ovládnutí chaosu, jediné pravidlo, na které byste měli myslet v boji je to, že musíte
udržet Vašeho protivníka pod kontrolou, nebojujte stejně jako on, tzn. nebojujte stejným způsobem jako on,
vždycky se snažte získat výhodu. Toto je JEDINÉ pravidlo, které by ale nemělo být vytesáno do kamene
,,buďte připraveni odhodit Vaše pravidla a naučit se novým, je-li toho třeba‘‘.
Získejte výhodu, není nutno bojovat fér, důležité je vyhrát a přežít na 100%. Většina z nás má rodiny a přátele,
kteří o nás pečují a udělat to co se má „protože je to správné pro férového bojovníka“ není správné řešení.
Jestliže si myslíte, že jsou určité věci, které Vám protivník neudělá jenom proto, že mu je neuděláte Vy, pak
nechápete co je realita.
19
IAODG s.r.o.
2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace
,,Poznej sám sebe‘‘
„Dělejte to, z čeho máte strach. A dělejte to opakovaně. To je nejrychlejší a nejjistější způsob, jak strach porazit.“
(Carnegie, 2010)
Už po staletí se lidé snaží rozeznávat či pochopit lidské emoce a chování v různých životních situacích. Ať si to
člověk uvědomuje nebo ne, prostupují emoce veškeré jednání člověka a emočně podbarvují každou jeho myšlenku a každý čin. Naše psychika obsahuje svérázné archivy: norem chování, alternativních výmluv, soucitných
formulek a argumentů, proč neděláme to, co bychom ve skutečnosti chtěli. Napětí, které provází rozhodování,
může při značné intenzitě zabránit jakémukoliv rozumnému řešení, nebo se může dostavit ztrnulé reagování. Je
tedy vhodné při rozhodování snížit svoje vnitřní napětí, například přiměřenou relaxační či náhradní technikou.
Obrana proti násilí představuje komplex aktivit, které vytvářejí pocit bezpečí, zvyšují schopnost řešit konflikty,
ubránit se násilí. Bránit se násilí znamená bránit se vlastnímu strachu. Vědět, kde jsou jeho zdroje a příčiny.
Znát sebe, své vnitřní konflikty a jejich vnější projevy. Umět včas rozpoznat příznaky hrozící konfliktní situace.
Při traumatické situaci jsou lidé náhle vydáni všanc katastrofě či násilí a reagují spíše na reflexní úrovni sebeochranou, stažením se či přizpůsobením za účelem přežití. Někteří lidé mají strach reagovat obranou či
konfrontací, jiní si namlouvají, že se jim nemůže nic stát.
Zvládat agresi vlastní i ostatních. Agrese je destruktivní chování namířené vůči jinému jedinci nebo skupině
osob, je většinou negativně hodnocena, ačkoliv může být ku prospěchu i dobré věci. Může sloužit k reaktivní
připravenosti, k adaptaci, udržení života, získání obživy, sebeprosazení či obraně. Jak uvádí Spurný, je nutné
vědět, čím a jak konfliktním situacím předcházet, a jak je řešit. A především chtít si to s permanentně hrozícím
násilím a svým strachem rozdat. Předpokladem efektivní obrany před násilím je pouze individuální, tvořivý
přístup člověka k předcházení a řešení konfliktních situací a incidentů, které mu hrozí, v nichž se ocitá. Bránit
se násilí znamená pochopit podstatu násilí, agrese, konfliktu. Znamená to umět vytvářet a používat vlastní
obranné strategie a postupy. Umět svoji vnitřní sílu vyjádřit ve svých vnějších projevech, v chování a jednání
(Spurný, 1996).
Dle Machače:,,Nízká koncentrace noradrenalinu v krvi souvisí s obavami a depresí. S vysokou koncentrací noradrenalinu naproti tomu souvisí zlost a vztek. Záměr ublížit, poškodit, diskvalifikovat, nejednat ohleduplně je
důležitým rysem lidského agresivního chování“ (Machač et al., 1985, s. 119).
Psychická příprava obsahuje metody správných způsobů a reakcí sebeobrany proti možným a hrozícím útokům. V celé formě psychické přípravy je důležité přijmout skutečnost, že do sebeobranné situace se můžeme
dostat kdekoliv a kdykoliv. Vzhledem k dnešní časové vytíženosti nemusí mít člověk vždycky čas na pravidelný
fyzický trénink, může si aspoň pravidelně představovat nejrůznější situace a scénáře.
Psychická příprava také dobře slouží k tomu, abychom dostaly naučené reakce na úroveň podmíněných reflexů
v podvědomí, taktéž pomáhá zlepšovat úroveň pohotovosti a bdělosti (Kojtík, 1989).
20
IAODG s.r.o.
2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace
Strach
Strach je pro každého člověka velmi užitečnou emotivní reakcí. Právě díky strachu člověk přežívá. Strach představuje tísnivý, nepříjemný, mučivý citový prožitek, projevující se různými vegetativními změnami, jako jsou
tremor, zblednutí, nevolnost a někdy i poruchy defekace a mikce. Spolu s vegetativními dochází i k psychickým
projevům strachu. K nim patří snížení podílu kognitivní úrovně psychické regulace, poruchy vůle a hodnotového systému. V důsledku přebírají regulaci geneticky starší podkorová centra mozku (Nakonečný, 2000).
Strach je emoce, vznikající jako reakce na stávající nebo hrozící nebezpečí, například na hrozbu bolesti a ztráty
života. Doprovázejí ho neurovegetativní projevy, zpravidla zblednutí, chvění, zrychlené dýchání, zrychlený tlukot
srdce, zvýšení krevního tlaku, někdy husí kůže, vystoupení studeného potu, pocit staženého hrdla a pocity
svíravosti, tísně, bezmoci. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení, která má jedince připravit na útěk, únik nebo obranu. Může sloužit jako varovný signál a usměrňovat myšlení a jednání k novým
způsobům hledání záchrany. Kromě ohrožení může lidi sjednocovat v obraně proti hrozícímu nebezpečí. Strach
motivuje k vyhnutí se nebezpečí nebo k útěku před ním. Pokud není vyhnutí se nebo útěk možný, strach se
často mění na agresi. V situaci, ze které nelze uniknout, vyvolává strach obranu bojem. Strach je vždy konkrétní, má určitý obsah, tj. víme, čeho se bojíme. Strach může mít různé stupně intenzity: obava, bázeň, je méně
intenzivní strach, který lze poměrně snadno překonat. Naopak hrůza, děs, zděšení je velmi intenzivní strach,
vystupňovaný v afekt. Strach je třeba odlišovat od úzkosti, která má zpravidla delší trvání a nemá jasné zacílení - člověk trpící úzkostí nedokáže přesně vyjádřit, čeho se bojí. Zvláštní formou strachu je tréma, strach z
neúspěchu a veřejného ponížení. Strach jako emoce se velmi snadno šíří na další osoby. Například při požáru
ve velké prostoře plné lidí může proto vypuknout panika. Lidé pak často prchají, aniž by věděli před čím. Strach
také podporuje sugestibilitu. Člověka, který má strach, snadno oklamou jeho smysly, takže věří, že vidí nebo
slyší něco hrůzného, proto se říká, že „strach má velké oči“. Právě vnímavost pro sugesci při strachu je jedním z
hlavních kořenů vzniku různých pověstí, strašidelných příběhů, historek o zjevení apod. Existují také chorobné
formy strachu - nepotlačitelný strach z konkrétních předmětů a situací se označuje jako fobie. Formy strachu
se u jedince vyvíjejí od jednoduchých úlekových reakcí u kojence, k reakcím na složitější situace, jakými jsou
neznámé prostředí nebo nečekaný smyslový podnět. S nárůstem prožitých zkušeností se strach stále více váže
na představivost (Nakonečný, 2000).
Strach je podmíněn jednak reálným nebezpečím, jednak vnitřním stavem, který jej vyvolává prakticky bez
vnějších podnětů. Strach je podobně jako bolest velice nepříjemný pocit a člověk zkusí téměř vše, aby se jej
zbavil. Existuje mnoho možností, jak se zbavit strachu a úzkosti, například užívání drog nebo společnost druhých lidí. Jednou z nejúčinnějších možností, jak se zbavit strachu, je, bohužel, agresivní chování. Když se člověk
dostane z pasivního stavu strachu a přejde do útoku, mučivý pocit obav zmizí. Nikomu se nepodaří sprovodit
strach ze světa, ale každý může udělat mnohé pro to, aby jej zvládal. Odvaha není nemít strach, nýbrž strach
zvládnout. Strach má v našem životě nepochybně užitečnou funkci. Brání nám, abychom se slepě řítili do zkázy.
Signalizuje: Pozor nebezpečí! Buď opatrný! Je na nás, jak na takovou výzvu zareagujeme: zda zmobilizujeme
všechny síly, abychom obávaný problém vyřešili, nebo zda se raději dáme na útěk.
Pokud je pro nás signalizované nebezpečí čitelné a my se cítíme dost silní, nemá strach šanci, aby nás zbavil
odvahy a jsme proto schopni vymyslet potřebná obranná opatření (Poněšický, 2005).
Strach je zapříčiněn buď okamžitým a přímým ohrožením, nebo se jedná o potenciální nebezpečí, které na nás
zákeřně a lstivě číhá za rohem. Uvědomit si strach a snažit se mu vyhnout proto nestačí. Musíme pochopit, z
čeho naše obavy pramení, a co je jejich základem. Hansard uvádí: ,,Strach je nejmocnější emoční zátěž, která
ovlivňuje všechny lidi bez rozdílu. Čím více vyrovnanosti a harmonie do našeho světa vneseme, tím méně strachu schopného ovlivňovat lidské životy v něm zůstane. To ovšem od nás vyžaduje odvahu a zralost, protože ze
všeho nejdřív musí každý z nás překonat strach v sobě samém.“ (Hansard, 2007, s.16).
Dle Machače: „Strach je reakcí na specifický podnět, který člověk vnímá jako bezprostřední ohrožení, jež nemůže zvládnout, proti němuž je bezmocný. Strachová reakce jako každá základní emoční reakce má svou poznávací, zážitkovou, neurovegetativní a motorickou stránku. Mezi strachem a úzkostí nejsou ostré hranice, ale
plynulé přechody“ (Machač et al., 1985, s.121).
Panika způsobuje ztrátu logické kontroly situace, poddávání se primitivnějším, emočně podmíněným způsobům jednání, strnulosti v reakci. Abychom panice zabránili, musíme využít všechny prostředky, odpočinek,
oddech, přerušení nebo zpomalení činnosti.
21
IAODG s.r.o.
2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace
Stres
Stres je stavem organismu nastupujícím po selhání normálních mechanismů udržujících homeostázu (stabilní
vnitřní prostředí). Jde o velmi složitou reakci, jež má odezvu v různých soustavách organismu a na rozličných
úrovních: chemické, biochemické, metabolické, fyziologické, neurohormonální aj. Provází jej emoční reakce,
která může mít podobu vzteku, strachu a lítosti. Stres může probíhat ve třech fázích. První fáze je obligatorní,
zbylé dvě jsou fakultativní a mohou, i když nemusí, následovat po první fázi, podle okolností.
První fáze je poplachová. Při ní dochází k náhlému narušení vnitřního prostředí organismu, které doprovází
aktivace sympatického nervového systému a zvýšená sekrece hormonů dření nadledvinek a mobilizace energetických zdrojů a všech pomocných mechanismů zachování života. To vede k urychlení tepové frekvence a
zvýšení krevního tlaku. Velké svalové skupiny, jemná motorika či pohyb očí je omezen až znemožněn a jiné
důležité tělesné orgány tak mají lépe zajištěnou dodávku krve a jsou tedy lépe připraveny na náročnou fyzickou práci, která bývá potřebná k vyrovnání se s příčinou stresu. Kortizol z dřeně nadledvinek mobilizuje organismus k obraně mimo jiné tím, že přemění glykogen uložený v játrech na glukózu. Zvýší se koncentrace cukru
v krvi a svalový a nervový systém tak má dostatek energie k činnosti. Organismus je tak lépe připraven k útěku
nebo k boji s nepřítelem. Poplachová fáze stresu je normální odpovědí organismu na těžkou fyzickou nebo
duševní zátěž. Její trvání a intenzita závisí na adaptivní schopnosti člověka a na závažnosti zátěže. Při slabém
působení dojde pouze k zakolísání, reakce rychle odezní, dojde k normalizaci.
Druhá fáze je rezistentní, při níž se postupně snižuje intenzita reakce organismu na nepříznivý vnější vliv. Organismus si na stresující faktor zvyká, lépe snáší narušení vnitřního prostředí.
Třetí fází je vyčerpání. Dochází k celkovému selhání adaptační a regulační schopnosti organismu. Výsledkem
může být vážné poškození organismu. Snížení obranné schopnosti může vyvolat onemocnění a dokonce i smrt
(Machač et al., 1985).
Rovněž psychické procesy mají schopnost adaptace na neustále se měnící podmínky prostředí. Člověk tím, že
se přizpůsobuje, získává obohacující zkušenost v procesech odpozorování, konání dle modelu pokus a omyl,
nácviku, učení, instruktáže. Jsou však situace, které přímo a bezprostředně narušují zdraví člověka. Příkladem
takových situací jsou katastrofy, neštěstí, pohromy. Tuto konfliktní situaci jednotlivec najednou není schopen
řešit, nedovede se s ní vyrovnat. Následkem zmíněného konfliktu dochází k duševnímu otřesu – psychotraumatu. Jedním z preventivních opatření proti následkům psychotraumatu je zvyšování odolnosti jedince vůči
konfliktním situacím (Janík, Raděj, 1975).
Jde tedy o mentální, emocionální nebo fyzické napětí, které je výsledkem vystavení člověka bojovým situacím.
Tato definice se dá velice snadno aplikovat i na sebeobranu.
Úzkost
Úzkost je přijatelnější tvář strachu. Říkáme-li, že máme pocit úzkosti, ve skutečnosti se prostě bojíme. Dle
Hansarda :,,Úzkostlivost je v naší době mnohem obvyklejší a rozšířenější, než kdykoliv dříve v dějinách. Žijeme
v neklidné době a není divu, že pro mnoho lidí se strach stal běžnou součástí života. Již předem očekáváme,
že budeme mít strach, a už ani nevíme, jaké je žít bez něj. Vyrovnanost nám připadá jako těžko dosažitelná
vlastnost.“ (Hansard, 2007, s.12).
Obecně je úzkost nerovnovážný stav, který v nás probouzí úsilí udělat něco pro zpevnění či obnovení rovnováhy, sebejistoty, pro posílení kladné emoční sféry (Machač et al., 1985).
Úzkost, která varuje před nebezpečím, má adaptační význam. Je faktorem, který zvyšuje aktivitu, pracovní motivovanost, stimuluje poznávací a sebevýchovné zájmy. Úzkost ale může být nebezpečnější než nebezpečí, před
kterým varuje, a pak je její vliv na chování destruktivní.
Příčinou úzkostí jsou interpretace, které si vytváříme sami, a věty, které si při různých událostech v našem životě
v duchu říkáme. Úzkost se od strachu liší v tom, že člověk, který ji zakouší, si o sobě navíc myslí, že je neschopný
konstruktivně čelit reálnému nebezpečí. Úzkost nemá obsah. Lidé nevědí, čeho se bojí. Doprovází ji předtucha
nejasného nebezpečí, tedy předtucha hrozby, kterou nejsme schopni přesně určit.
Úzkost, stejně jako další emoce, vyvolává dobře známé fyzické a psychické reakce:
22
IAODG s.r.o.
2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace
tlukot srdce, návaly horkosti, pocení, změny rytmu dýchání, v duševní rovině pak zmatek v myšlení, utkvělé
představy, obecné snížení schopnosti myslet jasně a realisticky. Všechny tyto tělesné a duševní projevy ovlivňují konkrétní chování úzkostlivého jedince. Působí na jeho reflexy, pohyby, které se mohou buď velmi zrychlit,
nebo naopak zpomalit až ke strnulosti. Realizace určité činnosti se pak stává obtížnější, nebezpečí chyb a omylů vzrůstá. Narůstají obavy, kvůli nimž dotyčná osoba pociťuje úzkost. Zvyšují se šance, že se tyto obavy naplní.
Únik ze situace s reálným nebo pomyslným nebezpečím je pravděpodobně nejužívanějším prostředkem boje s
úzkostí. Únik jako takový není zavrženíhodný. Při určitých nebezpečích, zejména fyzických, je dokonce nejúčinnější obranou. Jeho dlouhodobé používání však člověku škodí, hlavně tehdy, objevuje-li se nebezpečí často.
Odolnost lidí vůči úzkosti a strachu je různá. Závisí především na osobnosti jedince, typu jeho nervové soustavy, jeho schopnostech zkušenostech, dovednostech, motivaci, ale i na situaci, která strach či úzkost vyvolala
(Auger, 1998).
Fight or Flight – Bojuj nebo uteč
Víme, že stresová reakce v život ohrožujících situacích má přímý účinek na srdeční tep. Mozek vyšle zprávu
do tzv. autonomního nervového systému. Ten má dvě složky: sympatický a parasympatický nervový systém.
Sympatikus spouští reakci Fight or Flight (bojuj nebo uteč), uvolňuje energii a připravuje organismus k akci.
Tomu říkáme první fáze stresové reakce. Naproti tomu parasympatikus se stará o obnovu, vrací organismus
do normálního stavu. Mluvíme o druhé fázi stresové reakce. Aktivace sympatiku v první fázi stresové reakce
vede ke zrychlení srdeční činnosti. A to je důvodem typického bušení srdce při velké úzkosti nebo panice.
Dochází k intenzivnímu strachu. Pocit dušení se, vedoucí i k zrychlení dechu. Silné chvění nebo třes, příznaky
vznikají díky změnám v krevním průtoku. Organizmus se připravuje k boji nebo útěku. Krev se tedy přesunuje z
méně potřebných oblastí hlavně do velkých svalů (stehenních a bicepsů) jedinec ztrácí kontrolu nad jemnou
motorikou a to se projeví jako menší kontrola nad prsty, snížená citlivost a mravenčení. Zpracování úloh se
stává obtížnější, komplexní motorické schopnosti se stávají méně dostupnými, např. složitá obranná technika.
Stresová reakce bývá také spojená se zrychlením dýchání. Úzkostná potřeba zvýšeného dýchání může vyvolat
pocit nedostatku dechu a lapání po něm. Organismus však nedostatek kyslíku nemá, zvláště když nenásleduje
skutečná aktivita, vede ale ke snížení krevního zásobování hlavy. I když to není nebezpečné, vznikají nepříjemné
pocity jako jsou závratě, rozmazané vidění, pocit zmatku a nejistoty. Je dosti obtížné se zaměřit na blízký objekt.
Proto je potřeba v tréninku zlepšit prostorové vidění. Po zklidnění dechu rychle vymizí (Darren 2002).
Hickův zákon
Čas, který potřebujeme k tomu, abychom se dokázali rozhodnout na základě možností, které máme, nazýváme
reakční doba. Podle Hickova zákona je reakční doba na podnět závislá na počtu možných řešení situace, které
známe. Reakční doba na stimul je delší, pokud existuje větší počet variant reakcí. Postupně vylučujeme nevhodné reakce a zpřesňujeme svůj výběr. Zákon zkoumá rozpoznávací schopnosti výběru, jako reakci na určitý
stimul. Množství času, které daná osoba potřebuje ke zpracování informací, se nazývá stupeň získání informací.
Podle mnoha psychologických experimentů bylo zjištěno, že si člověk ukládá získané informace do kategorií.
A poté se rozhoduje tak, že si nejdříve vybere kategorii výběru na danou akci a v každém dalším kroku vyloučí
zhruba polovinu nevhodných reakcí. S každým dalším krokem postupně zpřesňuje svůj výběr. Neposuzuje tedy
postupně každou jednotlivou reakci v rámci každé kategorie, což by samozřejmě zabralo daleko více času na
rozhodnutí.
Výše uvedené fyziologické reakce organismu, vyburcují celý organismus do módu uteč nebo bojuj. Reakce organismu je bezprostřední a provází ji určité fyzické a fyziologické procesy, které jsou spouštěny autonomně a
jen snad dýchání a tím i tepovou frekvenci můžeme ovlivnit. Neurofyziologické a chemické reakce v těle mají
za následek zvýšenou tepovou frekvenci, mělký zrychlený dech, třes rukou, tunelové vidění, často halucinace
vizuální i sluchové, sluch lze „ztratit“, popř. se stane přecitlivělým. V boji je nejdůležitější rychlost, koncentrace
a schopnost obrany z jakékoliv pozice, obvykle ve stoji nebo na zemi. Pokud tedy přijmeme tuto skutečnost
jako výchozí realitu, potom je třeba hledat odpovídající výcvik, který bude harmonicky využívat danou situaci
a postupnou adaptací jedince (výcvikem) dané reakce ovládat a následně volit optimální řešení dané situace.
Je tedy zcela logické navázat a využít těchto faktů ke kultivaci sebeobranné reakce. Jednoduché, pokud možno
hrubé manipulační techniky, realizace na krátkou vzdálenost a hledání zátěžových faktorů, které adaptují frekventanty výcviku na stres boje.
23
IAODG s.r.o.
2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace
Sebeobranný střet je velmi rychle měnící se sled událostí a obránce v prvních okamžicích je tím, kdo musí
reagovat. Vytváření vzorců je významnou kategorizací a organizováním informací. Mozek se pokouší rozumět a
učit se hledáním a nacházením určitých modelů v přicházejících podnětech a u každého jedince tento proces
funguje jiným způsobem. Jelikož mozek vyhledává a vytváří vzorce, měl by tréninkový materiál být prezentován
v takové formě, aby byly smysluplné vzorce snadno rozpoznatelné.
Metody cvičení psychické přípravy
Uvedeme si metody, kterými můžeme emoce kontrolovat, využívat nebo potlačovat. Vzhledem k tomu, že každý
člověk reaguje jinak na daný podnět nebo vzniklou situaci, nemusí tyto metody fungovat na každého za stejných podmínek. Nikdo z nás neví, jak se zachová v sebeobranné situaci, dokud ji sám neprožije. Psychologická
příprava obsahuje metody správných způsobů a reakcí sebeobrany proti možným a hrozícím útokům. V celé
formě psychologická přípravy je důležité přijmout skutečnost, že do sebeobranné situace se můžeme dostat
kdekoliv a kdykoliv.
Psychická příprava také dobře slouží k tomu, abychom dostaly naučené reakce na úroveň podmíněných reflexů
v podvědomí, taktéž pomáhá zlepšovat úroveň pohotovosti a bdělosti (Kostík, 1989)..
Nedílnou součástí psychologické přípravy je sebekontrola a sebeovlivňování. V minulosti bylo vhodnou metodou neustálé opakování techniky, až došlo k jejímu vštípení do podvědomí. Nazýváme to svalovou pamětí, i
když přesný název používaný k popsání této skutečnosti je proceduální paměť. Pokaždé, když provádíte nějakou činnost dojde k stimulaci neuronů v mozku. Při opakování této činnosti se tyto neurony stávají více a více
účinnými ve své práci, až nakonec je třeba pouhého náznaku oné činnosti, aby byly neurony schopné vykonat
celou sekvenci. Jinak řečeno reagujete na něco ještě dříve, než to vaše vědomí stačilo zaregistrovat. Člověk se
v důsledku cíleného vedení a společenské zkušenosti učí zvládat situace, při kterých dostává strach. Stává se
proti strachu relativně odolnější a tréninkem v zátěžových situacích dokáže silně ovlivňovat intenzitu, délku
trvání a hloubku strachu. Trénink a intenzivní příprava lidí dává i reálné šance, aby lidé byli proti strachu odolnější a aby snáze a bez psychických rizik zvládali zátěžové situace. Když se octneme v konfliktní situaci, snažíme
se co nejrychleji na ní adaptovat, uvědomit si svojí roli v ní. Rychlá adaptace na vzniklou situaci, v níž jsme se
neočekávaně ocitli, spouští naše obranné reakce, pomocí nichž nastalé situaci buď aktivně čelíme, nebo se z
ní snažíme uniknout. Vytváříme si představu o možném konfliktu, včetně svých reakcí na něj. Zvyšuje to naší
připravenost a snižuje moment překvapení, strachu a úzkosti. Je účelné, abychom si uvědomovali, že každá
situace je řešitelná, a že máme dostatek sil a schopností, abychom aktuální situaci úspěšně vyřešili.
Na konfliktní situace lze nahlížet i jinak, uvědomujeme si, že základem agresivního chování je většinou strach.
Proto se snažíme během konfliktu působit vyrovnaným a sebejistým dojmem. Toho lze dosáhnout hlasovým
projevem a tempem řeči, držením těla, umírněnou gestikulací, mimikou a výrazem tváře. Prezentujeme svoje
dovednosti, návyky v používání prostředků fyzické obrany a dalších prostředků. Využíváme psychologické metody ovlivňování a přesvědčování, a to zejména sugesce, argumentace, kladných odpovědí a demonstrování
(Spurný, 1996).
Každý preferuje určité obranné mechanismy, které odpovídají jeho osobnosti. Jsou to ustálené dispozice k
příznačnému chování jedince v zátěžových situacích. Postoje, které vůči násilí zaujímáme, jsou psychologickým
základem veškerých obranných aktivit. Agresivní postoj protivníka mohu zmírnit tím, že na něj budu působit
vysvětlováním, argumentováním a přesvědčováním. Budu prezentovat svojí sílu a schopnost ubránit se.
Překonávání strachu je jedním z hlavních problémů sebeobranné výchovy.
Podle Hoška existují následující prostředky k překonávání strachu:
1. Výchova. Systematické vedení člověka k překonávání určitého rizika je pozitivním činitelem v boji proti strachu. Člověk se naučí považovat za běžné stavy nejistoty při realizaci rizikového rozhodnutí. Velkou roli v takto
zaměřené výchově hraje úspěch. Významnou formou při takovém učení je hra.
2. Výcvik. Výcvik chování v nejrůznějších strachových situacích minimalizuje riziko vzniku projevů strachu.
Výhodná je automatizace činnosti v podmínkách ohrožení a co nejširší paleta situací, které se mohou modelovat. Ve vlastních situacích vyvolávajících strach můžeme později počítat s určitým transferem specifické
odolnosti (odvahy).
24
IAODG s.r.o.
2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace
3. Využití racionality. Člověk se může naučit nepoddávat se strachu tím, že nadřazuje rozumovou korekci nad
city. Volná racionalizace může potlačit emoci. Říká se tomu chladnokrevnost, ale je to pouze zvyková převaha
kognitivních procesů nad emočními. Není to cesta pro všechny. Někteří lidé jsou emočně senzibilní a nepřekonají vznikající strach rozumovou úvahou.
4. Využití kolektivu. Je prokázáno že už samotná přítomnosti diváků, nebo zveřejnění výkonu vede k překonání
strachu. Ještě účinnější je soutěž a kolektivní podněcování. Prostředkem boje proti strachu je také blokáda
strachové nákazy ve skupinové situaci.
5. Ideová příprava. Vytvoření určitých postojů, spojených s motivační strukturou překonat nebezpečí, je
osvědčeným prostředkem likvidace strachu. Zdrojem jistoty jedince i kolektivu je víra, že prosazovaná věc je
správná a očekává se, že se prosadí. Předkládané ideály mohou mít takovou motivační účinnost, že jim jedinec
podřadí i své nejcennější hodnoty a z jejich ztráty nepociťuje strach, ale uspokojení.
6. Speciální prostředky. Relaxace, duševní hygiena, psychofarmaka, sugesce a hypnóza.“ (Hošek, 1976, s.69)
Vytěsnění strachu
Jedná se o vytěsnění strachu jinou silnou emocí. Například agresí, radostí, nadšením, zaujetím. V sebeobraně
se bude jednat o řízenou agresi (Hošek, 1997).
Je dobré vědět, že strach má každý člověk, ale je potřeba umět ho využít ve svůj prospěch.
Relaxace
Snížit negativní účinky strachu lze pomocí koncentrace a relaxace. Úzkost a strach obnáší zvýšenou aktivaci,
která způsobuje nepříjemné napětí psychické i svalové. Pokud je svalstvo uvolněné, nemůže vzniknout emoční
afekt. Svalové uvolnění, které se dá naučit je jednou z variant ke snížení psychického napětí a tím i k odstranění
nepříjemné emoce (Hošek, 1997).
Relaxaci provádíme pomocí autogenního tréninku, který představuje speciální formu autosugesce. Je to metoda, která po dokonalém zvládnutí přispívá k rychlé obnově sil a k odstranění příznaků napětí a neklidu. Cvičení
využívá objektivního uklidňujícího účinku svalové relaxace, autosugestivní cestou navozených představ klidu,
koncentrace na citově indiferentní podněty, pravidelného dýchaní atd. Nacvičovat ho můžeme samostatně,
vhodnější je však zejména v počátečních fázích nácvik provádět pod vedením odborníka. Při aplikaci relaxačních metod v bojových uměních a při sebeobraně začínáme nácvik z rozpoznávání, uvědomění si svého
psychického i fyzického napětí. Učíme se toto napětí postupně ovlivňovat a řídit podle našich potřeb. Ve fázi
vlastního nácviku se nacvičuje pocit tíhy a tepla v rukou a nohou, pocit klidného dechu, pravidelného tepu,
tepla v břiše, pocit chladu na čele.
Mezi základní výhody využívání této metody patří možnost krátkodobého osvěžení, zlepšení koncentrace, zlepšená výkonnost, zvýší se tendence na všechno reagovat klidem, sníží se síla afektů, zvýší se sebepoznání
a sebekontrola, vytvoří se možnost utlumení bolesti. Základní principy této metody jsou relaxace (uvolnění
svalstva) a koncentrace – bezvýhradné soustředění se na určitou představu, která pak ovlivňuje organismus
(Spurný, 1996).
Dalším rozšířeným způsobem relaxace jsou tělesná cvičení, která přispívají ke kompenzaci psychofyziologických problémů, které přináší civilizovaný způsob života. Člověk namáhá své svaly a provádí cviky, aby byl silnější,
rychlejší a vytrvalejší a zároveň aby zlepšil svůj životní pocit poznamenaným nedostatkem tělesné námahy.
Jedním z autorů, kteří se pokoušejí o autoregulační využití tělesných cvičení je Mariščuk. Jeho uvolňovací
trénink spočívá ve cvičeních, v jejichž rámci dochází k vypracování návyků svalové relaxace a ke snížení nadměrného emociálního napětí, respektive ke zlepšení sebekontroly emočních stavů. Autor doporučuje použití
své metody u sportovců a u profesí s nadměrným napětím nepříznivě ovlivňujícím výkon. Doporučené cviky
mají své těžiště v postupném napínání a uvolňování vybraných svalových skupin, v napínání jedněch skupin
při současném uvolňování skupin druhých, v rozvíjení schopností jemněji rozlišovat svalové napětí a uvolnění.
Důležitým momentem je také nácvik rytmického dýchání se zvýrazněnou fází výdechu.
25
IAODG s.r.o.
2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace
Cvičenec si musí uvědomit a zapamatovat rozdíl mezi napětím a uvolněním svalů. Musí mít pocit úplného
uvolnění (Machač et al., 1985).
Příklad cvičení: První cvik základní postoj – stoj rozkročný. První doba hluboký vdech, napneme svaly nohou.
Druhá až devátá doba výdrž. Desátá doba sed, výdech uvolníme nohy a promasírujeme. Druhý cvik základní postoj, stoj rozkročný, ruce volně podél těla. Ohneme paži v lokti, napínáme svaly, druhou rukou volně potřásáme
(asi 10 sekund). Uvolníme svaly obou rukou. Provádíme výměnu, procvičujeme celkem třikrát každou paži. Ke
znovunabytí klidu a duševní rovnováhy stačí někdy racionálně střízlivý rozbor situace, chvíle samoty, aby si
člověk stačil utřídit otázky, odlišit podstatné od nepodstatného, získat odstup od vlastních emocí, podívat se
na věci z jiného zorného úhlu, zaměřit pozornost jiným směrem.
Autogenní trénink Schultze patří mezi nejběžnější autoregulační metody s důrazem na uvolňování motorického i vegetativního systému. Princip autogenního tréninku spočívá v tom, že vyvoláme pomocí předepsaného
sledu představ a slovních formulí takový stav, který umožňuje vznik projevů, jež jsou analogické sugescí vyvolaným stavům známým z hypnózy. Autogenní trénink umožňuje dosažení blahodárného stavu klidu, podobného
spánku, bez ovlivňování jinou osobou. Jedná se o vyvolání stavů, při kterém se vnitřně oddáváme určitým
představám, předepsaným jednotlivými cvičeními. Teoreticky vychází autogenní trénink z představy o jednotě
psychického a somatického. Tuto jednotu Schultz demonstroval změnami pocitů, jež vznikají v závislosti na
změnách fyziologických a naopak změnami fyziologickými, které vznikají vlivem autosugesce. „Částečné uvolnění“ je technika, která je ideální k přerušení koloběhu strachu dřív, než nás začne zotročovat. Technika trvá
maximálně deset vteřin. Cvičení má čtyři fáze. Při první fázi stojíme rovně, ramena zvedneme k uším a klidně
se nadýchneme. V druhé fázi krátce zadržíme dech, paže volně visí. V třetí fázi volně spustíme ramena. Přitom
vydechujeme a představujeme si, že jsou ramena velmi těžká. Ve čtvrté fázi, když jsou ramena uvolněná a
dokončili jsme výdech, si pomyslíme „jsem naprosto klidný a nemám strach. Budu okamžitě jednat.“ Nikdo se
samozřejmě nezbaví svého strachu tím, že příležitostně vyzkouší toto částečné uvolnění, avšak když si zvykne
provádět jej jako samozřejmou součást každodenní činnosti, pak se toto cvičení může stát prvním rozhodujícím krokem ke zvládnutí strachu. Kdo se pustí do práce, aby se lépe naučil ovládat svůj strach, ten si současně
pěstuje schopnost ovládat své chování. To kromě jiného znamená umět se lépe soustředit, nenechat se tak
snadno strhnout hektickou všedního dne, pozorně si všímat manipulativních snah okolí a včas je rozeznat, aby
bylo možné udělat protiopatření.
Podstatnou součástí strachu je křečovité stažení, sevření těla i ducha, přičemž jedno vyvolává a podporuje
druhé. Sídlem tohoto křečovitého sevření jsou kromě jiného právě partie ramen jestliže tedy v první fázi cvičení zvedneme ramena, aktivujeme tak stažené partie, které pak v třetí fázi zcela uvolníme spuštěním paží.
Během této tělesné aktivity se už poprvé snažíme nahradit své dosavadní úzkostné myšlenky sebevědomě
řízením rozhodnutím s instrukcí: „moje ramena jsou velmi těžká.“ Znamená to, že už nepřenecháváte nekontrolovanému strachu to, co se s vámi děje, a zcela kontrolujete své jednání. Klidný, ale rozhodný výdech je
aktem osvobození. Osvobozujeme se tím takříkajíc od mučivého břemene – od strachu, že určitou záležitost
nedokážeme zvládnout.
Další cvičení:
Záměrně napneme celé tělo tak intenzivně, jak jen to jde, setrváme tak asi tři až pět vteřin a přitom zadržíme
dech. Pak se mírně zatřeseme. V zápětí se postavíme zpříma, jako by hlava vysela do prostoru, odkud si ze
shora na provázku, pomaloučku, klidně a zhluboka se nadechujeme do břicha. Necháme se svým dechem
prostoupit a jeho prostřednictvím si navodíme stav hlubokého uvolnění.
Autoregulační metody mají společný cíl: pomoci zajistit člověku vystavenému psychicky náročným situacím
pocit duševní harmonie, vyrovnanosti, zbavit ho negativních afektivních stavů, zejména úzkosti, duševního
rozladění a pocitu únavy, které zhoršují jeho náladu a ohrožují jeho výkonnost a někdy i zdraví. Tohoto cíle
může být dosaženo zahrnutím emočně vegetativní složky psychofyziologického dění do sféry úmyslné regulace.
Vyladění aktuálního psychofyziologického stavu se dosahuje v prvé řadě přirozenými cestami. K nim patří: dobrý vitální základ, správná pravidla chování, dobrá životospráva, sport nebo přiměřená fyzická námaha jiného
druhu. Autoregulační prostředky daleko překračují rámec možností přirozených a v běžném životě získaných
homeostatických mechanismů a kompenzačních aktivit.
26
IAODG s.r.o.
2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace
Zaměřte svou pozornost na typ strachu, který vás nejvíce obtěžuje. Jakmile toho dosáhnete, pozorujete svým
vnitřním zrakem, jak se strach vznítí, rozhoří se a nakonec se úplně rozplyne v plamenech. Dokud hoří, vy pociťujete tu pokojnou, uklidňující energii, která proudí z vašeho srdce do celého těla, mysli i každodenního života.
Pomalu se nadechněte a vydechněte a představte si, jak se svým dechem očišťujete od strachu, dokud zcela
nezmizí a stane se neviditelným. Strach je silný a spoutává nás ve všech ohledech. Abychom ho překonali,
musíme se vymanit z jeho područí. K tomu potřebujeme odvahu. Jakmile toho dosáhneme, začneme se měnit
v sebe sama, strach nás již nemůže ovládat.
Tím, že prostřednictvím tréninku sjednotíte své tělo, mysl a emoce, dáte znovu tvar svému životu (Hansard,
2007).
Autohypnóza
Hypnóza je změněný stav vědomí, v němž je pozornost zhypnotizovaného člověka dokonale soustředěna na
hypnotizéra a jeho sugesce. Také navozuje schopnost prožívat myšlenky a obrazy jako reálné. Hypnóza zahrnuje motivaci, relaxaci, sugesci. Existují dva druhy hypnózy heterohypnóza a autohypnóza. Heterohypnóza je
navození hypnotického stavu u jedince jinou osobou. Autohypnóza je navození hypnotického stavu u jedince
jím samým. Člověk si při ní navozuje sám relaxaci, po níž následuje hypnotický stav. Je to vliv naší mysli na
naše tělo. Navozením hypnotického stavu zvyšujeme svou sugestibilitu a jsme pak schopni ovlivnit své tělesné
funkce, nebo si můžeme v hypnotickém stavu dávat určité sugesce. Stálým opakováním sugesce nakonec dosáhneme svého cíle, ať je to ovládání citů nebo překonání určitého strachu nebo fóbie. Vytrvalou praxí můžete
svou vnímavost k sugesci zvýšit.
Autohypnózu v bdělém stavu můžeme navodit tak, že projdeme obvyklým postupem autorelaxace, zavřeme a
poté otevřeme oči a při tom si připomínáme, že jsme stále v hypnotickém stavu. Poté jsme připraveni k tomu,
abychom si dali nahlas nebo v duchu jakékoliv konstruktivní sugesce které chceme uskutečnit.
Deset obecných sugescí týkajících se strachu:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
Ve všech situacích jsem uvolněn a věřím si.
Mám důvěru ve svou vlastní schopnost rozhodnout se.
Jsem připravený a schopný.
Jsem dost dobrý.
Odpouštím si minulé prohřešky a těším se na každý nový den.
Jsem na každé své úspěchy hrdý.
Jsem silný a jsem k sobě upřímný.
Každý den provádím autohypnózu se stále zlepšujícími se pozitivními výsledky.
Jsem pánem svých reakcí.
Do budoucnosti hledím se silou a odvahou.
Jiný doporučený způsob nácviku autohypnózy doporučuje, abychom měli zpočátku oči otevřené. Pohodlně se
usadíme, tam, kde nebudeme ničím rušeni. S otevřenýma očima stále zíráme do jednoho bodu. Při upřeném
pohledu do tohoto bodu uvolňujeme svaly očí. Při tom nedbáme na to, že to, na co hledíme, začne být rozmazané nebo dokonce zdvojené. Čím budou oční svaly uvolněnější, tím větší celkové uvolnění budeme prožívat.
Poté se soustředíme na oči a oční víčka. Všímáme si jak začínají být postupně unavená a těžká. Myslíme na
únavu a tíži v očních víčkách a po dvou nebo třech minutách zjistíme, že je stále těžší a těžší udržet oči otevřené. Když tato chvíle nastane, necháme oči, aby se zavřely a myslíme na to, jak je příjemné oči zavřít. Aplikujeme
sebeinstrukci: „Má víčka jsou těžká a uvolněná. Je příjemné mít oči zavřené. Uvolnění očí se postupně šíří do
zbývajících částí obličeje. Ochabují svaly kolem očí a úst, uvolňuje se celý obličej. Uvolnění se šíří dolů přes
svaly na krku takže nyní mám pocit, že hlava je těžká a nechám ji pohodlně opřít. Uvolnění se pomalu šíří z
krku na ramena, postupuje dolů po nadloktí přes lokty k předloktí a dále dolů přes zápěstí do rukou a prstů.
Také svaly na hrudníku se uvolňují. Uvolnění pokračuje dále až k chodidlům a prstům na nohou. Každý sval
mého těla je ve stavu uvolněné rovnováhy. Zvuky, které mě dříve rušily už mi vůbec nevadí, vypadá to, jako by
se vzdalovaly a mizely v dálce, už nejsou důležité. Když budu počítat do pěti, ucítím, jak s každým číslem klesám
hlouběji a všechny rušivé vlivy budou mizet v dálce“. Jakmile to nastane, klidně si opakujeme předem připravené pozitivní sugesce. Před ukončením aplikujeme sebeinstrukci: „Až budu počítat od pěti do nuly, budu se
postupně vracet k plné bdělosti. Budu se cítit uvolněný, odpočatý jako po krátkém uvolňujícím spánku (Caprio,
Berger, 2000).
27
IAODG s.r.o.
2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace
Podobně můžeme začít s prožíváním pocitu uvolnění v rukou nebo relaxaci od chodidel, kdy budeme postupovat směrem nahoru. Autohypnózu můžeme též začít z plynulého dýchání, v jehož průběhu se začínáme
postupně uvolňovat a s každým výdechem se uvolňujeme stále více a více.
Sugesce
Umíte-li poručit své mysli a kontrolovat své nálady disponujete obrovskou silou. V tomto případě jste schopni
aktivního rozhodnutí jak se k té či oné situaci postavit. S touto vnitřní silou přichází i vnější síla. Máte moc
nad svým chováním i činy a z toho vyplývá, že máte vliv i na ostatní. Skrze své úvahy a vstřebávání informací
dosáhnete stavu, v němž jste schopni regulovat svou mysl.
Hansard uvádí:, ,Každá lidská bytost má potenciál k růstu vnitřní síly a ten začíná budováním sebedůvěry.
Člověk, který si věří, dokáže dělat mimořádné věci. Posilovat sebedůvěru začneme tak, že budeme opakovat sami pro sebe: všechno závisí jen na mně. Jakmile se rozhodneme splnit specifický úkol, pusťme se
do jeho realizace i za předpokladu, že to bude práce zdlouhavá, nepříjemná, těžká nebo odrazující. Plnění
náročného úkolu bývá leckdy únavné a vysilující. Nicméně přináší velký dar v podobě zvýšené sebedůvěry.
Musíte věřit sami v sebe a ve své schopnosti. Bez přiměřené sebedůvěry ve vlastní síly, byť s jistou dávkou
pokory, nikdy nebudeme úspěšní a šťastní. Třebaže si to většinou ani neuvědomujeme, myšlenky mají velkou moc. Naučíme-li se kontrolovat své myšlenky, jsme na správné cestě k dosažení hluboké vnitřní síly.
Lidský život by se neměl měřit počtem prožitých let nýbrž svou kvalitou: jak dobře dotyčný prožil svůj život.
Štěstí nespočívá v tom, abychom žili dlouho, ale abychom byli schopní čelit výzvám a odvážili se riskovat.“
(Hansard, 2007, s.73).
Autosugescí chápeme sebeovlivňování svého podvědomí, kdy stálým opakováním určité informace přimějeme
podvědomí, aby tuto sugesci začalo považovat za skutečnost a následně podle toho reagovalo v souladu s
obsahem tvrzení. Neboť je to naše podvědomí, nikoliv vědomí, kdo řídí naše tělesné funkce, tělesné pochody a
ve chvílích uvolnění a spánku i naše myšlenky. Principy a techniky autosugesce jsou velice jednoduché. Aby se
jím člověk naučil, musí vystihnout a pocítit velmi jednoduchý stav vědomí. Má velmi mnoho názvů. Adepti zenového buddhismu jej pojmenovali stavem prázdnoty, šamani stavem změněného vědomí, stoupenci východních
bojových umění rozptýlenou pozorností. Z mého hlediska nejlépe vystihuje tuto podstatu pojmenování zastavení vnitřního dialogu. Vnitřní dialog, který vedeme sami se sebou. Neustále diskutujeme sami se sebou, něco
promýšlíme, ospravedlňujeme se sami před sebou nebo si zpíváme nějaké písně. Jinak můžeme říci, že v nás
stále pulzuje myšlenková aktivita. Zastavit vnitřní dialog není vůbec těžké, jenom musíme soustředit pozornost
na něco v sobě, například na vlastní ruce. Zdvihneme ruce před sebe, aby bylo zápěstí maximálně uvolněné.
Nasměrujeme rozptýlený pohled mezi ně, můžeme rukama hýbat nahoru a dolu doleva i doprava. Když se soustředíme na pocit v obou končetinách a budeme to zřetelně cítit, pocítíme ten nový stav vědomí, kdy nemáme
v hlavě žádnou myšlenku. To je právě ten stav prázdnoty nebo zastavení vnitřního dialogu. Nemusím ho nějak
speciálně hledat, tento stav je nám známý. Právě tento stav je nutnou součástí sebe kódování.
Metodika autosugesce, která umožňuje několikanásobně zvýšit svojí fyzickou, intelektuální a psychickou schopnost, je v podstatě velmi jednoduchá. Můžeme ji rozdělit na čtyři složky:
1. definici psychického programu, cíle, na který se chceme zaměřit,
2. vstoupení do stavu prázdnoty a psychické naladění na cíl,
3. vystoupení ze stavu prázdnoty do obyčejného stavu vědomí, v případě potřeby vykonání psychického programu
4. spontánní vstoupení do stavu prázdnoty a jeho realizace
Jednoduše můžeme říci, že sebekódování se vykoná ve dvou krocích. Krok první řekl jsem, krok druhý vešel
jsem do stavu prázdnoty a uvěřil jsem. Uvěřil jsem v to, že řečené se stalo pravdou. Příkladem sebekódování
je vyslovené přání, aby moje pravá ruka byla mnohem silnější, než předtím. Cítím jak se moje ruka naplňuje
těžkou mocnou sílou. Potom vstupuji do stavu prázdnoty a reálně cítím, že se stala ruka stále mocnější, naplněná silou. S dalším tréninkem přicházejí lepší výsledky. Vsugerovat si, že určitý sval zesílil je jednoduché, vždyť
přece využíváme možnosti svého těla jen na 15%. Sebekódováním, autosugescí můžeme donutit tělo na 30%
využití síly, čímž zdvojnásobíme jeho možnosti nejenom fyzické, ale i psychické. Člověk snese neuvěřitelnou
zátěž. Lidské tělo je ve skutečnosti těžké poškodit, ale protože jsme to, co si o sobě myslíme, a když se cítíme
slabí a bezmocní, slabými a bezmocnými také zůstáváme. Když jsme naopak přesvědčeni o svojí moci, odolnosti, odvaze, znamená to, že takoví opravdu jsme. Musíme si osvojit psychický program: jsem silnější člověk.
28
IAODG s.r.o.
2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace
Přitom to pro nás musí být absolutní pravda. Samotná odhodlanost zvyšuje rychlost pohybu. Když chcete
zvítězit, musíte mít nezdolnou odhodlanost po vítězství.
Sebekódování, které zvyšuje efektivnost psychického programu při střetu s nepřítelem, se provádí velmi jednoduše. Koncentrujeme celou svojí nenávist, všechny svoje negativní vlastnosti a přenášíme je na osobnost nepřítele. Sebekódování zahrnuje elementy psychoanestézie. Existují následující způsoby psychoanestézie. První
způsob spočívá v přenášení bolesti do emoční sféry. Začínáme v sobě soustřeďovat zlost, zuřivost a agresivitu.
Zlost k nepříteli, zlost k sobě, prostě ke všemu na světě, ovládá nás chladná zuřivost.
Druhý způsob spočívá v tom, že pocit bolesti v sobě posílíme až do horního prahu citlivosti. Děláme to tak dlouho, až pocítíme, že ztrácíme vědomí. Když se přiblížíme k tomuto prahu, ihned „odhodíme“ uměle vytvořenou
bolest. Reálná bolest se nám zdá potom nepatrnou.
Můžeme v sobě také spustit program ‚není žádná bolest‘, a zároveň ho posílit pocitem, že jakákoliv bolest nám
nepatří. Jinými slovy oblast těla, kde bolest jakoby nám nepatřila. Nejdůležitější pro úspěšnou autosugesci
je jasná, zřetelná definice psychického programu. Vykonáváme jenom jednoznačné programy, které si člověk
může lehce představit. Věřím tomu pevně, tvrdě a odhodlaně. Potom přejdu do stavu prázdnoty, abych reálně
pocítil tento program. Musí se pevně uhnízdit ve vašem těle, ve vaší vůli, ve vaší nervové soustavě, v celé vaší
psychice. Když se to stane, váš psychický program se pro vás stane realitou, jsme to, co si o sobě myslíme.
Sebekódování je normální způsob komunikace se svým tělem. Je to umění dávat tělu rozkazy a podrobit si
ho vlastní vůli. Jenom tehdy, když se vaše tělo podřídí rozumu, uskuteční se slova Chenga Chung Waia: „tělo
je pochva pro čepel ducha“. Pocítíme, že tělo je mechanismus pro realizaci programu duševního rozumu. Od
teď vám tělo nediktuje jeho vůli, ale vy nutíte tělo sloužit vám. Autosugesce je jediný způsob jak podřídit svojí
nervovou soustavu rozumu a tělo svojí nervové soustavě (Schlachter, 2007).
Podmínek úspěšného ukončení násilného konfliktu je více, ale skoro vždy vyhrává ten, kdo je psychicky silněji.
Musíme mít silnou orientaci na vítězství. Už pouhé naladění psychiky na bezpodmínečné vítězství značně posílí
možnosti člověka.
V podstatě jsou tyto psychologické funkce opačné, i když mají některé vnější podoby. Rozum dává člověku
sílu, ale zároveň ho i oslabuje. Schopnost efektivně pracovat v boji vždy závisí na schopnosti vypnout rozum.
Jde o to, že je strach produktem rozumu, pud sebezáchovy je produktem těla. Myšlení na úrovni reflexů, které
předpokládá vypnutí rozumu a jehož výsledkem je úplná absence strachu. Existuje mnoho speciálních forem
tréninku, proto, aby člověk v sobě potlačil strach.
Pud sebezáchovy je něco jiného než strach. Musíme proto v sobě probudit pud sebezáchovy a kontrolovat ho.
Musíme se probít přes mlhu myšlenkových nánosů k svému původnímu zvířecímu svědomí. Musíme pochopit,
že všecky zásady, které nám byly vštěpované, nemají pro nás žádný smysl. Neexistují správné etické zásady jen
dobré nebo zlé. Probudit vnitřní sílu člověka, která je v každém z nás, která se občas projevuje v extrémních
situacích, tuto sílu nemůžeme uvolnit, pokud nás tíží přikázání a zákony a normy. Když je budeme moci v tomto
okamžiku zavrhnout, okamžitě pocítíme svobodu.
Ruge říká: ,,Vždy se snažím být přítomný ve všem, co dělám. Efekt přítomnosti člověka v tom, co dělá, je důležitý
pro psychický trénink. Tento efekt selhává, když se objeví strach. K tomu dochází v důsledku rozumových úvah.
Vědomí se jakoby rozdvojí. Právě s tímto rozdvojením vědomí je třeba bojovat“ (Ruge, 2006,s.46).
Přitom to pro nás musí být absolutní pravda. Samotná odhodlanost zvyšuje rychlost pohybu. Když chcete
zvítězit, musíte mít nezdolnou odhodlanost po vítězství.
Sebekódování, které zvyšuje efektivnost psychického programu při střetu s nepřítelem, se provádí velmi jednoduše. Koncentrujeme celou svojí nenávist, všechny svoje negativní vlastnosti a přenášíme je na osobnost nepřítele. Sebekódování zahrnuje elementy psychoanestézie. Existují následující způsoby psychoanestézie. První
způsob spočívá v přenášení bolesti do emoční sféry. Začínáme v sobě soustřeďovat zlost, zuřivost a agresivitu.
Zlost k nepříteli, zlost k sobě, prostě ke všemu na světě, ovládá nás chladná zuřivost.
Druhý způsob spočívá v tom, že pocit bolesti v sobě posílíme až do horního prahu citlivosti. Děláme to tak dlouho, až pocítíme, že ztrácíme vědomí. Když se přiblížíme k tomuto prahu, ihned „odhodíme“ uměle vytvořenou
bolest. Reálná bolest se nám zdá potom nepatrnou.
29
IAODG s.r.o.
2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace
Můžeme v sobě také spustit program ‚není žádná bolest‘, a zároveň ho posílit pocitem, že jakákoliv bolest nám
nepatří. Jinými slovy oblast těla, kde bolest jakoby nám nepatřila. Nejdůležitější pro úspěšnou autosugesci
je jasná, zřetelná definice psychického programu. Vykonáváme jenom jednoznačné programy, které si člověk
může lehce představit. Věřím tomu pevně, tvrdě a odhodlaně. Potom přejdu do stavu prázdnoty, abych reálně
pocítil tento program. Musí se pevně uhnízdit ve vašem těle, ve vaší vůli, ve vaší nervové soustavě, v celé vaší
psychice. Když se to stane, váš psychický program se pro vás stane realitou, jsme to, co si o sobě myslíme.
Sebekódování je normální způsob komunikace se svým tělem. Je to umění dávat tělu rozkazy a podrobit si
ho vlastní vůli. Jenom tehdy, když se vaše tělo podřídí rozumu, uskuteční se slova Chenga Chung Waia: „tělo
je pochva pro čepel ducha“. Pocítíme, že tělo je mechanismus pro realizaci programu duševního rozumu. Od
teď vám tělo nediktuje jeho vůli, ale vy nutíte tělo sloužit vám. Autosugesce je jediný způsob jak podřídit svojí
nervovou soustavu rozumu a tělo svojí nervové soustavě (Schlachter, 2007).
Podmínek úspěšného ukončení násilného konfliktu je více, ale skoro vždy vyhrává ten, kdo je psychicky silněji.
Musíme mít silnou orientaci na vítězství. Už pouhé naladění psychiky na bezpodmínečné vítězství značně posílí
možnosti člověka.
V podstatě jsou tyto psychologické funkce opačné, i když mají některé vnější podoby. Rozum dává člověku
sílu, ale zároveň ho i oslabuje. Schopnost efektivně pracovat v boji vždy závisí na schopnosti vypnout rozum.
Jde o to, že je strach produktem rozumu, pud sebezáchovy je produktem těla. Myšlení na úrovni reflexů, které
předpokládá vypnutí rozumu a jehož výsledkem je úplná absence strachu. Existuje mnoho speciálních forem
tréninku, proto, aby člověk v sobě potlačil strach.
Pud sebezáchovy je něco jiného než strach. Musíme proto v sobě probudit pud sebezáchovy a kontrolovat ho.
Musíme se probít přes mlhu myšlenkových nánosů k svému původnímu zvířecímu svědomí. Musíme pochopit,
že všecky zásady, které nám byly vštěpované, nemají pro nás žádný smysl. Neexistují správné etické zásady jen
dobré nebo zlé. Probudit vnitřní sílu člověka, která je v každém z nás, která se občas projevuje v extrémních
situacích, tuto sílu nemůžeme uvolnit, pokud nás tíží přikázání a zákony a normy. Když je budeme moci v tomto
okamžiku zavrhnout, okamžitě pocítíme svobodu.
Ruge říká: ,,Vždy se snažím být přítomný ve všem, co dělám. Efekt přítomnosti člověka v tom, co dělá, je důležitý
pro psychický trénink. Tento efekt selhává, když se objeví strach. K tomu dochází v důsledku rozumových úvah.
Vědomí se jakoby rozdvojí. Právě s tímto rozdvojením vědomí je třeba bojovat“ (Ruge, 2006,s.46).
a čím kratší je fáze ohrožení a varování. Má-li člověk byť minimální čas na reakci a vytvoření plánu svých činností, značně to zvyšuje jeho naděje na úspěch.
Ve stádiu varování se aktivují biochemické procesy organismu. Tuto aktivaci ovlivňují dva typy faktorů. Je to
intenzita vnějších vlivů a délka trvání zátěže. Obě tyto skutečnosti mají individuální mezní hodnoty, po jejichž
překročení není subjekt schopen pozitivní akce.
Krizová situace se dá zvládat také prostřednictvím automatického jednání na základě dynamického stereotypu
vytvořeného sérií návyků.
V neposlední řadě je důležité zvládání úzkosti a strachu. Úzkost je reakce na specifické podněty signalizující
nebezpečí, které se však nemusí opírat o nic konkrétního. Strach nesmí člověka ovládnout. Ochromení strachem, to je půl cesty k záhubě. Neexistuje ohrožení, z něhož by nebyla alespoň malá šance vyváznout. Tato
šance však člověku zůstává jen tehdy, když překoná paralyzující vliv strachu a zůstane aktivní (Drašar ,1989).
Modelování
Jedna z metod psychologické přípravy. Modelová situace je nácvik v uměle vytvořených strachových situacích s
využitím teorie adaptace, automatizace činností tzv. dril. Dnes se to spíše nazývá princip modelování. Tj. adaptace na zvládání určitých typů situací a počítání s transferem odvahy do činností obdobných (Hošek, 1997).
Jakmile pochopíme podstatu násilné kriminality, můžeme se ztotožnit s právem na vlastní sebeobranu, které
je v současné společnosti zamlženo zákony o občanských právech, které z tohoto hlediska přispívají k tomu,
že lidé zpravidla nevystupují proti útočníkovi dostatečně razantně. Proto musí být posilována snaha o přežití.
Jednou z vhodných cest je aplikace realistických a efektivních programů obranné taktiky, při nichž adepti čelí
různým simulovaným útočníkům.
30
IAODG s.r.o.
2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace
Z praxe je známo, že lidé vycvičení a připravení lépe zvládají nebezpečí, strach a úzkosti a mají lepší předpoklady k zachování osobnostní integrity. Adaptace zahajovaná až ve fázi nastupujícího ohrožení nemá dobré
předpoklady k dosažení úspěchu, poněvadž se odehrává v podmínkách emočně – vegetativních rušivých vlivů.
Psychofyziologickou charakteristikou strachu i úzkosti je zvýšené negativní emočně vegetativní napětí, které
představuje funkční jednotu s útěkovým, úhybovým nebo obranným chováním. Čím silnější je úzkostné napětí,
tím zřetelnější jsou averzivní tendence v chování a fyziologické známky aktivace. Rozumová kontrola je možná,
ale ne vždy dosti účinná. Zejména strach a ještě více úzkost mají předpoklady k tomu, aby za určitých okolností
vypověděly poslušnost rozumu. Při kontrole míry strachu musíme vzít z praktického hlediska v potaz, že častým
opakováním se jakákoliv situace stává pro nás více a více všední. To, co vnímáme jako nebezpečné a nové, se
stává všedním, nechává nás emočně klidným. Strach poznamenává všechny vzorce chování i vnitřního reagování charakteristickým způsobem (Machač et al.,1985).
Jakmile učiníme rozhodnutí bojovat místo toho, abychom utekli nebo se střetu vyhnuli, musí se oběť skutečně změnit v agresora, a musí rychle důrazně a efektivně provést protiútok. Instruktoři musí adeptům dobře
vysvětlili, co vše se může stát, pokud útočník nebude pacifikován. V některých případech je dokonce vhodné
předložit dokumentární materiál několika brutálních případů, a poté adepty vystavit řadě simulovaných útoků
za podpory instruktorů. Instruktor hrající útočníka musí být vyškolen tak, aby byl schopen zastrašit a reálně
imitovat verbální i fyzické prvky agrese jako opravdový nepřítel. Musí jednat realisticky a stejně tak i reagovat
na protiútoky zahájené adepty. Adepti jsou při tom vybaveni speciálním ochranným oblekem. Přestože jsou v
takových situacích vystavěni násilnému chování simulovaného útočníka, nemohou získat šokující zkušenost
překvapení z reálného útoku. Mohou si však alespoň vytvářet sebejistotu při reakci na útok. Simulující útočník
při tréninku zároveň učí adepty přemýšlet o útoku, vyhodnocovat jej a rozhodnout o nejvýhodnějším okamžiku
zahájení protiútoku. Hlavním cílem instruktora je zahalit se do tajemnosti, aby mohl předstírat pokus o pouliční násilnost nebo únos apod. Protože to, co nám nejvíce nahání strach, je vždy neznámé a nepředstavitelné.
Při rozhodování o tom, zda bojovat či nikoliv, je nutné také posoudit možný stupeň bolesti a rizika zranění,
případně úmrtí. To platí hlavně tehdy, když má protivník nůž nebo jiný ostrý předmět. Šance být pořezán je v
tomto případě velmi reálná. Pokud je boj přesto nevyhnutelný je lepší, když jsme na možnost zranění připraveni.
Adrenalin je schopen bolest zamaskovat, stále však musíme zůstat ve střehu, abychom mohli blokovat útok a
pokračovat v obraně s rázností a rozhodností.
Menší krátkodobá bolest je vždy snesitelnější než bolest dlouhodobá. Čím více chápe adept realitu a čím je
efektivnější jeho trénink, tím je adept ostražitější a sebejistější, schopnější identifikovat hrozbu a vyhnout se
útoku nebo získat čas k ústupu či přípravě na konfrontaci. Pokud útočník přichází zcela nečekaně, musí mít
pevně zakořeněné odpovídající reakce, které automaticky použije. To vše se lze naučit při modelování simulovaných útoků.
Hošek uvádí:,,Využití principu modelování, tj. adaptace na zvládání určitých typů situací a počítání s transferem
odvahy do činností obdobných. I když jsou strachy specifické, určitý podobnostní transfer existuje, podobně
jako v rizikovém rozhodování“(Hošek, 2003 s. 44 ).
Při modelování záleží na:
1. vnější situaci – stavíme adepty v tréninku do situací podobných vnějším podmínkám reálné situace. Patří
sem zejména prostředí (horko, zima, hluk, místo boje)
2. vnitřní situaci – jde o to dostat adepty sugestivně do podobného duševního stavu jako v boji. Jde zejména o
stavy strachu a úzkosti vznikající z obavy z existenčního rizika.
Praktickou pomocí je modelování tzv. handicapového tréninku, v němž jde o to, že adept je simulován do
obrany za ztížených podmínek. Například se může bránit jenom jednou rukou nebo bojuje beze zbraně proti
ozbrojenému útoku.
Při jakémkoliv modelování si však musíme uvědomit, že speciální výcvik může zlepšit autoregulační schopnosti
v laboratorních podmínkách, avšak toto zlepšení není dostatečné pro snížení strachu z napadení v reálné
situaci navozené výcvikem (Stehlík, 2008).
31
IAODG s.r.o.
2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace
Z pohledu komplexnosti i u praktických modelových situací hovoříme o dílčích modelových situacích, kde se
účastníci výcviku učí řešit konkrétní útok nebo taktický postup na jeden daný scénář. Komplexní modelové
situace zahrnují již více studijních cílů a mnohdy i z více profesních oborů. V takovémto případě hovoříme
i integrovaných praktických modelových situacích. Z pohledu navození modelové situace hovoříme o konfliktní situaci, kdy je cílem řešení jakéhokoliv konfliktu. U armád a bezpečnostních sborů jsou cvičeny bojové
modelové situace. Bojové modelové situace obsahují všechny tři fáze konfliktu: úvodní část, řešení fyzického
útoku na účastníka modelové situace a řešení situace po fyzickém útoku. V civilním prostřední bývají bojové
modelové situace označovány za sebeobranné modelové situace. S důkladností nácviku modelových situací se
zvyšuje i odolnost vůči časovému stresu, eliminuje se bezradnost. Z praxe je známo, že lidé, kteří byli podrobeni speciálnímu psychologickému výcviku, jsou schopni se lépe vypořádat s nebezpečím a se strachem. Mají
větší předpoklady k zachování duševní rovnováhy. Předpokladem je dostatečný výcvik, za různých modelových
podmínek s použitím stresorů tak, aby došlo k zautomatizování činností důležitých pro přežití. Dochází tak ke
zvýšení sebejistoty. Na tomto základě je pak možné předpokládat, že v případě ohrožení je člověk lépe schopen
situaci řádně zhodnotit, zaměřit se na její řešení a tím potlačit negativní emocionální vlivy.
Sebeobrana není zábavné pohybové cvičení, ale také studie dnešních útočníků, způsobů boje a protiútoků. Až
když adept začne rozpoznávat základní charakteristiku útoků a zjistí, že disponuje silou a schopností zneškodnit útočníka, pak teprve pociťuje správnou sebedůvěru a osobní sílu (Lonsdale 1995).
Sankalpa
Jedná se o prastarou jogínskou techniku, která slouží k sebevýchově. Sankalpa znamená spojení podvědomí
pro dosažení cíle, záměru, přání. Naformulujte si otázku či přání a tuto formulku si denně třikrát v duchu opakujte jako poslední aktivní myšlenku před usnutím. Když usneme, jistá část našeho vědomí vypne. Podvědomí
ale pokračuje v aktivitě. Sankalpu v duchu vyslovíme jako poslední aktivní myšlenku bdění.
Přicházejí-li samovolně další myšlenky i potom, nebráníme se jim, ale už je vědomě nerozvíjíme. Sankalpa je
formulována jasně, stručně a jednoznačně. Formulace se nemění. Žádné ze slov nemá dvojí možný výklad.
Můžeme ji užít k přestavbě osobnosti. Potlačovat nežádoucí složky, získávat nebo posilovat žádoucí (Špicnerová, 1982).
Alexandrova metoda
Člověk má tendenci k neustálému opakování navyklých stereotypních reakcí, a proto vše, co děláme, můžeme
buď dělat dobře a tím podporovat zdravé fungování organismu v oblasti fyzické i mentální, anebo tak, že dobré fungování poškozujeme. Myšlenkové rozhodnutí vždy předchází i tu nejjednodušší činnost, Alexander to
nazývá psychotělesnou jednotou. Důležitou součástí Alexandrovi metody je tedy vrátit se na vědomé vnímání
všech prováděných činností, pozornost zaměřit na jejich špatné provádění a tak vylepšit používání sebe sama
(Macdonald, 2006).
Vztah hlava – krk – páteř Alexander nazývá osou primární kontroly. Její užívání je vrozené, ale je deformováno
návyky, proto je tato technika zaměřena na zbavení se zakořeněných zlozvyků a na vyrovnávání se stresovou
situací. Nezbytnou součástí při snaze o změnu návykového chování je nácvik inhibice, tedy schopnosti nereagovat na stimul. Úkolem inhibice je připravit se na reakci koordinovaným a souvislým způsobem.
Cílem je korigovat a odstranit negativní posturální návyky a udržet je během všech denních činností, zvýšit
koordinaci pohybů a sebeuvědomování. Základní myšlenkou této metody je dát do souladu naší mysl a tělo.
Učíme se jak podpořit a usnadnit současné pohybové schopnosti a jak si osvojit nové. Vědomí vjemů, které nás
informují o držení těla a o pohybu se nazývá kinestézie – smyslové uvědomění. Jde o formu čití, které dodává
přesné informace o poloze těla v prostoru, o svalovém napětí, poloze a pohybu jednotlivých segmentů těla.
Alexandrova metoda směřuje k rozvinutí našeho smyslového uvědomění, aby nám poskytovalo plné a odpovídající informace, vědomou kontrolu (Barlow, 1973).
Podle mého názoru existuje ještě varianta obrany při ohrožení, a to střední cesta – pokus o verbální a neverbální techniky směřující k vyřešení situace nebojovou cestou.
32
IAODG s.r.o.
2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace
Verbální a neverbální sebeobrana
Verbální sebeobranou rozumíme obranu pomocí takticky vedené komunikace při napadení nebo obtěžování
na ulici, ale je i prostředkem řešení situací v běžném životě při problému na pracovišti a ve vztahu. V naprosté většině případů je na začátku nějakého konfliktu nejprve slovní kontakt, ze kterého se může nebo nemusí
vyvinout sebeobranná situace. I při fyzickém napadení můžeme dobře vedenou komunikací získat taktickou
výhodu ke zvýšení šance uspět během konfliktu.
Verbální sebeobranu dělíme na defensivní, ofenzivní a asertivní komunikaci. Rozhodující je chování agresora a
naše rozhodnutí jak situaci vyhodnotíme. Je nutné především odhadnout míru agresivity útočníka, zda se jedná
o jednání v afektu, nebo snahu nás okrást. Nejhorší variantou je násilník s touhou někomu ublížit. Z chování
útočníka je možné toto vypozorovat a podle toho přizpůsobit taktiku vedení verbální sebeobrany.
Při defenzivní komunikace se snažíme o potlačení agrese a vyhnutí se konfliktu, s útočníkem jednáme klidně
a rozvážně. Budeme hledat cestu ke smíru, omluvě, snažíme se útočníka uklidnit, rozmluvit mu jeho jednání.
Při komunikaci klademe otázky typu: proč to děláte, nevíte kolik je hodin, kam vede tato cesta, co tím myslíte.
Toto donutí protivníka si zformulovat odpověď a dává nám čas.
Ofenzivní komunikace je přesným opakem. Snažíme se vyvolat pocit, že nejsme snadná oběť. Naše chování i
verbální projev je agresivní a hlasitý. Můžeme používat i výhružky, nadávky – naší snahou je za každou cenu v
konfliktu získat navrch a dosáhnout ústupu útočníka. Možností je i hlasitý výkřik, který může odradit a někdy i
postrašit útočníka. Přitáhne pozornost ostatních lidí. Nespoléhejme se, že nám pomohou, ale útočník se může
obávat, že nám přijdou na pomoc. Když vykřikneme, musíme to provést jako zvíře. Povzbudí nás to a útočníka
zastraší. Křik je nutné provádět s divokým a agresivním výrazem ve tváři.
Asertivní komunikace je dovednost zdůrazňující aspekt sebedůvěry a sebeprosazení. Učí nás jednat aktivně,
nikoliv jen reagovat. Asertivita rozvíjí schopnost mít věci pod kontrolou. Asertivní jednání bude účinné tehdy,
pokud k němu přistoupí „řeč“ celého těla. Vždy se snažíme jasně a jednoznačně formulovat své požadavky.
Naše jednání je klidné, uvolněné, bez napětí a vnitřního neklidu. Máme hrdě zdviženou hlavu, nestydíme se za
svoje postoje a vystupujeme sebevědomě. Již to sebevědomí může případného útočníka odradit.
Důležitou složkou je také komunikace neverbální, která určuje další vlastní jednání. Člověk používá neverbální
komunikaci více než verbální, podíl neverbální komunikace na celkové komunikaci je asi 70%. Z hlediska sebeobrany je velice důležité sledovat neverbální projevy člověka. Již samotný postoj vypovídá mnoho o případném
útočníkovi. Mezi prostředky neverbální komunikace patří zrakový kontakt, kdy můžeme neústupným pohledem
ovlivnit situaci, odvést pozornost ustrašeným pohledem do strany apod. Dalším projevem je výraz tváře, mimika. Můžeme gestikulovat pohybem rukou. Pohyby těla v sociální interakci a jejich koordinací nebo sdělovat
fyzickým postojem těla, jeho držením. Příkladem je skrytý bojový postoj. Skrytým bojovým (obranným) postojem
z hlediska sebeobrany rozumíme vzájemné postavení nohou a rukou kdy není rozpoznatelné, že se jedná o
bojový postoj, ale obránce nebo útočník je připraven se bránit nebo útočit. Z hlediska útočníka laik nabude
dojmu, že žádné nebezpečí nehrozí a je poté větší moment překvapení. Z hlediska sebeobrany je výhodné
použít skrytý bojový postoj nebo defenzivní postoj s rozevřenými dlaněmi nataženými před sebe, které jako by
držely útočníka od sebe a zároveň vyjadřovaly přání, že se nechceme prát a máme prázdné ruce, ale zároveň
jsme připraveni se okamžitě bránit a nepustí si útočníka k tělu.
Historie psychologické přípravy pro boj v různých kulturách
Teorie sebeobrany vnímá konfliktní situaci jako základ vzniku bojových situací. Dostoupí-li konflikt do stádia,
kdy již není řešitelný diskuzí, domluvou nebo rozchodem a dochází k fyzickému násilí, jde o situaci bojovou.
Podle jejího účelu ji dělíme na útočnou a obrannou. Úspěšné řešení bojové i obranné situace je podmíněno
psychickou stabilitou, taktickou a technickou vyspělostí jejího účastníka. Incident je zvláštním typem konfliktní
situace, která vzniká náhle, má výrazně konfrontační charakter, rychlý průběh. Iniciátor kalkuluje s momentem
překvapení a svých cílů dosahuje převážně násilným způsobem.
Fromm tvrdí, že ve všech kulturách vidíme, že se lidé brání proti ohrožení svého života bojem nebo útěkem.
Destruktivita a krutost jsou v jedněch společnostech minimální, v druhých maximální. yto ohromné rozdíly
mezi kulturami se dají jen těžko vysvětlit. Skutečnost, že nejméně civilizované společnosti jako lovci a sběrači
a raní zemědělci projevují méně destruktivity než vyvinutější společnosti, hovoří proti názoru, že destruktivita
patří k lidské přirozenosti. (Fromm, 1997).
33
IAODG s.r.o.
2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace
Historie lidstva je historií násilí a válek. Válka je vysoce organizované násilí, jehož se účastní drtivá většina
občanů z obou bojujících stran. Jednotlivec musí ve válce plnit funkce, které mu organizátoři určí. Masakry a
krutosti bývají prezentovány a přijímány jako součást vojenské a politické strategie.
Začaly jako lokální střety, sloužící k řešení neshod, za účelem zvětšení teritoria a k získání kořisti od nepřítele.
Zpočátku tedy lidé řešili válkou základní existenční otázky, zejména zajištění potravy a životního prostoru, postupně však začali využívat násilí k získání slávy a majetku. Hlavními příčinami válek od starověku byly náboženství, obchodní zájmy, územní požadavky či touha vlastnit kolonie. Když civilizace pokročila a války se staly
častějšími, ozbrojená střetnutí začala ovlivňovat lidský pokrok.
Ve všech válkách docházelo během boje k poklesu morálky. Od začátků historických vojenských záznamů byly
příčinou ztráty odvahy vojáků stejné podněty, obava z neznáma, ze smrti, ze zranění a z hanby.
Co přimělo vojáky k odvaze v boji a ke ztrátě strachu? Mohla to být disciplína. Historie ukazuje řadu příkladů, kdy špatně vyzbrojené armády civilistů, kteří bojovaly za své ideály a rodiny, porazily na hlavu pravidelné
armády. Také hrdost na příslušnost k určité jednotce nebo armádě, vnitřní přesvědčení, pěstované po staletí
společných bojů, vycházející jak z přesvědčení o bratrské sounáležitosti všech mužů v jednotce nebo v armádě,
tak vzájemné důvěry, že společně vytrvají až do smrti, je zbavuje strachu. Zmíněná hrdost spojuje vojsko v pevnou, uzavřenou společnost a dává mu pocit vlastní nepřemožitelnosti (Keegan, 2004 ).
V antickém světě, byla nejvíce uznávanou armádou z celého Řecka Sparta. Sparťané toho nedosahovali pouze
lepší výzbrojí či taktikou, ale systematickou tvrdou přípravou na cvičištích a především tuhou vojenskou kázní.
Od mládí se chlapci učili spokojit se s prostým jídlem a nebát se tmy, ani být sám. Matka je koupala ve víně,
aby se zocelila jejich těla. V sedmi letech přicházeli chlapci do dětských táborů (agelai), kde se jejich výchovy
ujímali státní učitelé. Chlapci bydleli ve společných ubikacích. Jejich hlavním zaměstnáním byla fyzická příprava
zahrnující zápas, běh, hod diskem a kopím. Chodili málo oblečení, často bosí, zpravidla spávali pod širým nebem, aby se otužili a zocelili. Poslušnost se tu hodnotila výše než umění číst a psát. Chlapci se účastnili společných obědů (syssitií), kde naslouchali vyprávění o slavných činech. Stravu si mohli přilepšovat krádežemi,
aby si trénovali vychytralost a obratnost, užitečné vlastnosti v době války. Pokud byl mladík při krádeži chycen,
byl přísně potrestán, ne za krádež samotnou, ale za to, že se nechal chytit. Než se stali ve smyslu zákona dospělými, museli podstoupit rituální bičování před Artemidiným oltářem, při kterém nesměli dát najevo známky
strachu ani bolesti. Každý voják byl povinen přicházet denně na vojenské cvičiště, aby se udržoval v dokonalé
fyzické kondici, denně se musel zdokonalovat v zacházení se zbraní, neustále procházel ideologickou přípravou,
zdůrazňující velikost vlasti a slavné činy předků, povinná byla i účast v syssitiích. (Sekunda, 2008)
Featherstone uvádí že: ,,Při bitvě u Kúnax: ,,Řekové zpívali písně a začali postupovat proti nepříteli. Za pochodu
přední falangy (skupina pěchoty bojující v sevřeném útvaru oštěpy nebo kopími je jedna z nejstarších válečných formací), vyrazila kupředu a zadní část také začala postupovat dvojnásobnou rychlostí. Pak všichni ve
stejném okamžiku vykřikli Eleleu, což je pokřik věnovaný bohu války (Arés) a pak už se řítili kupředu. Přitom o
sebe buší oštěpy a štíty, aby vyplašili koně, ale Peršané se roztřásli strachy a prchli, ještě než se nepřítel přiblížil na dostřel jejich luků.“ Ohromnou vůli zvítězit dala Řekům kombinace jejich politické a vojenské kultury a
také víra, že bohové jsou s nimi. Díky tomu dokázali zaútočit na mnohem početnější armádu i za nevýhodných
podmínek.“ (Featherstone, 2001, s. 52).
Římané, kteří získali zkušenosti z bojů se poučili, že je výhodnější vzdorovat nepříteli na bitevním poli než na
hradbách, a proto věnovali maximální péči nácviku boje v sevřených formacích, který se proti méně ukázněným
protivníkům dokonale osvědčoval. Výcvik se věnoval také překonávání nejrůznějších překážek. To vše vedlo k
neustálému posilování vojska a růstu sebevědomí, bez těchto vlastností by římská republika v nejkritičtějším
období své existence patrně neobstála.
Conolly ve své knize uvádí: ,,Antické národy učinily z her s mečem hlavní součást svého výcviku: svoje štíty pletli
z vrbového proutí, konstrukce podobné košatině. Košatina měla dvojnásobnou váhu než normální oficiální štít.
Odvedenci také dostávali místo mečů dřevěné rapíry, rovněž dvojnásobné váhy. Každý rekrut musel vsadit do
země jeden kůl, který vyčníval ze země zhruba dva metry tak, aby pevně stál. Na kůlu potom odvedenec trénoval boj, jakoby šlo o nepřítele, a to s rapírem a košatinou, jakoby šlo o meč a štít. Mířil tedy na kůl tak, jakoby se
jednalo o hlavu a nepřítele, později začal své rány směřovat proti pomyslným bokům, poté se snažil přetnout
kolenní šlachy a nohy. Pak uskočil zpět, znovu přiskočil a opět útočil na kůl. Přitom používal metody útoku a
umění boje, jakoby se jednalo o skutečného protivníka.
34
IAODG s.r.o.
2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace
Zúčastňoval se i cvičných bojů, v nichž se používaly meče a oštěpy s hroty v pochvě, aby nedošlo k úrazům.
Římští vojáci byli silně pověrčiví. Pečlivě dbali, aby neurazili žádnou nadpřirozenou sílu, která ovlivňovala jejich
život. Uctívali mnoho bohů a též místního boha kraje, v němž tábořili.“ (Conolly, 1992,s.4).
Pro Řeky a Římany, s nimiž se utkávali, byli keltští válečníci barbary: muži mohutné postavy, nesmírně silní a
neskutečně krvežízniví. Lhostejní k ranám, vrhali se nazí do bitev, mávajíc strašlivým mečem, kterým stínali
hlavy nepřátel, a byli tak dokonalým protikladem vycvičených a disciplinovaných falang Sparťanů či římských
kohort. Tajné keltské učení v podstatě hlásalo, že duše po smrti nezaniká, nýbrž přechází do jiného těla, a že je
tedy bezpředmětné mít ze smrti strach.
Když se keltské vojsko chystalo do bitvy a dostalo se nepříteli na dohled, spustilo strašlivý ryk. Jeden každý
válečník se ze všech sil připojil k válečnému pokřiku, bezpochyby prokládanému posměšky, urážkami oplzlostmi mířenými na protivníka. Ke kakofonii hlasů samotných válečníků se přidal zvuk válečných rohů. Jestliže
hlavním smyslem toho všeho bylo protivníka vyděsit a zastrašit, pak mohl keltský válečník oprávněně tvrdit,
že uspěl. Tento nepřetržitý příval hluku měl neméně dramatický dopad na samotného válečníka. Mohl u něj
nastat změněný stav vědomí, někdy se dokonce dostal do transu zřejmě za přispění konzumace nápoje s obsahem alkoholu. Díky své naprosté důvěře v moc a ochranu strážných duchů byl přesvědčen o své převaze.
Stačilo, když nejvýše postavení vůdci dali znamení a bojovník se vrhl na nepřítele (Allen, 2008).
Cotterell uvádí:,,Víra v převtělování duší, příslib naděje na místo v ráji, učinila z Keltů neohrožené bojovníky,
dychtivé umřít v boji. Chtějí si vštípit jako jednu ze svých vůdčích zásad, že duše nezanikají, ale přecházejí po
smrti z jednoho těla do druhého, a domnívají se, že muži jsou touto zásadou do velké míry povzbuzováni k
chrabrosti a nedbají strachu ze smrti“ (Cotterell, 2008, s.62).
Válečnictví některých předkolumbovských národů Severní a Střední Ameriky se vyznačuje krutostí, které nemá
nikde na světě obdoby. V Mexiku Mayové věřili, že je jejich země peklem a že jediným způsobem úniku z pekla
je zemřít jako oběť nebo v boji. Nejsilnější a nejlepší atleti, zpravidla vojáci, mohli soutěžit v národní míčové
hře, která zahrnovala házení míčku přes kruhy umístěné vysoko na obou stranách stadionu. Ti, kteří vyhráli, byli
za odměnu zabiti, čímž utekli z pekla a putovali do ráje. Stali se tak posvátnými, obětovanými (Cotterell, 2008).
Všichni muži se rodili jako potenciální válečníci a měli šanci dosáhnout vysokého válečnického postavení
absolvováním výcvikových škol v obvodě svého rodného města. Tyto školy byly částečně klubem, částečně
klášterem a částečně cechem. Nováčkové, čerství absolventi výcvikových škol se drali o místo v bitevní linii,
aby se naučili získávat zajatce. Velitelé dbali na to, aby zkušení válečníci odstupňovaní podle množství zajatců
dostávali na bitevním poli místo podle svých zásluh. Nejvýše postavení, kteří již získali alespoň sedm zajatců,
bojovali v párech a odlišovali se nejnádhernějším válečným oděním. Tito válečníci dávali příklad odvahy ve
válečném boji. Byli přesvědčeni, že jsou dědici zakladatelů civilizace a jsou povolání k tomu, aby oživili nádheru říše. Kvůli tomu uspokojovali své bohy oběťmi, z nichž nejcennější byly oběti lidské. Mayové věřili, že pouze
opakované oběti bohům drží jejich krutost na uzdě. Proto bylo jejich prioritou zajmout co nejvíce nepřátel, z
nichž někteří měli být dobrovolnými účastníky své vlastní rituální vraždy (Keegan, 2004).
Aztéčtí kněží boha Tezcatlipoky užívali omamné látky, aby dosáhli patřičného stavu duše pro službu božstvu
a mohli vykládat jeho slova. Kněží se potírali teotlacualli, potravou bohů, z popele jedovatého hmyzu a plazů
smíchaného s velkým množstvím tabáku. Takto zbaveni strachu z divoké zvěře a dalšího nebezpečí vyráželi do
noci k návštěvám temných slují. Když chtěli komunikovat se svými bohy a obdržet od nich poselství, pojídali
rostlinu Ololiuhwui, aby dosáhli deliria a měli vidiny a halucinace. Třetí aztécká kultovní rostlina peyotlu obsahuje halucinogen meskalin. Po jejím užití se dostaví veselost, mizí hlad a žízeň. Tyto vlastnosti byly oceňovány
v boji a o peyotlu se tvrdilo, že zvyšuje odvahu a statečnost bojovníka (Furst, 1996).
Válečníci Inků žvýkali kokové listy, aby zvýšili svou bojovou sílu. Koku užívali také jejich běžci, o jejichž výkonech
kolovaly zázračné zvěsti.
K regulaci vojska se též často využívala náboženská víra. Židovští králové bojovali v rámci úmluvy se svým jediným a všemocným bohem. A zatímco králové – válečníci Izraele mohli ve svých malých a lokálních válkách čerpat sílu ze staré Úmluvy, novozákonní křesťané se po staletí mučili myšlenkou, zda vedení války je z morálního
hlediska přípustné či nikoliv. Křesťané se nikdy nesjednotili v názoru, zda válčící člověk může být také věřícím
člověkem. Ideál mučednictví byl vždycky stejně silný jako ideál spravedlivého boje a zůstává silný dodnes. Vojákům se předkládaly nábožensky motivované cíle jako osvobození svatého hrobu či vyhlazení pohanů.
35
IAODG s.r.o.
2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace
Již během jedenáctého století bylo v Evropě možné postřehnout rodící se ideál rytířství. Na konci dvanáctého
století bylo založeno mnoho řeholných řádů, které, ačkoliv se původně věnovaly udržování špitálů pro poutníky
do Svaté země a ochranou jejich bezpečí na cestě, na sebe mnohdy vzaly jinou funkci: bojovat při obraně Svaté
země samotné. Řádoví bratří byli poslušní a v bitvách se chovali disciplinovaně. Žili pod společnou střechou,
a od svých velitelů dostávali oděv a stravu a neměli žádné osobní vlastnictví.
Ve středověku vzniklý Islám a příklad jeho zakladatele Muhammada učinil z Arabů vojenský národ a inspiroval
jejich dobyvačná tažení. Jejich síla spočívala především v jejich víře a z ní plynoucí nesmírné odvaze (Keegan,
2004).
Z historie vojenských střetnutí a memoárů slavných vojevůdců se dozvídáme o takových pojmech jako ducha
vojska, bojová nálada, bojová morálka, válečné nadšení, morální síla. Tyto pojmy jsou ve své podstatě skupinovou motivační strukturou, která je předpokladem ochoty bojovat a setrvat v boji i za svízelných podmínek.
Jádrem této struktury jsou postoje k určitým věcem, jevům a ideám. Prostřednictvím vytváření a přetváření skupinových postojů se tak duch vojska reguluje. Nejčastějším účinným regulačním prostředkem byly především
sliby. Vojákům se slibovalo, že po vítězství nastane konec útrap a vojáky čeká nejen návrat domů a bohatá válečná kořist, ale také nehynoucí sláva. V souvislosti s profesionalizací válečnictví koncem středověku, kdy vzniká
vojenské řemeslo, je významným činitelem posilování ducha vojska žold. Dobrý žold a příslib ještě lepšího po
vítězství je v tomto smyslu významným činitelem.
Dle Hoška: ,,S duchem vojska těsně souvisí otázky ovlivňování strachu. Se stoupajícím strachem klesá ochota
bojovat. Likvidace strachu tedy nepřímo stimuluje duch vojska. Strach se dá vytěsnit jinou silnější emocí, například vztekem. Dá se také překlenout farmakologicky. Velmi často se před útokem používal na kuráž alkohol.
Spolehlivou prevencí strachu je dobře zaměřený výcvik (Hošek, 1976 s.7).
Také automatizace činnosti spolu s dokonalou disciplinou - dril byl ověřen v armádách jako účinný protistrachový prostředek. Vznikl v 18. století v tehdejším Prusku, v armádách dosud přetrvávala taktika boje v sevřených
útvarech a přitom se začaly užívat střelné zbraně ,,kosící,, řady pochodujících útvarů. Vojáci se báli, hlavně v
prvních řadách, a hrozilo, že se předčasně rozutečou. Dril vznikl za této situace jako východisko z nouze. Voják
nesměl přemýšlet o nebezpečí, nesměl projevovat iniciativu, musel mít zautomatizovány všechny činnosti a
svého velitele se musel bát více než palby nepřátelských děl. Dril tedy pomocí tuhé discipliny a automatizace
všech úkonů dosáhl toho, že voják spolehlivě prováděl nezbytné operace i v situacích, kde by za normálních
okolností byly tyto operace narušeny strachem. Po dvě století to byl účinný prostředek proti strachu v boji na
základě tvrdého výcviku až do automatizovaných detailních dovedností (Hošek, 2003 s.44).
Duch vojska se dá regulovat pomocí zvukových prostředků. Hošek uvádí: „Klasickým příkladem prostředků tohoto druhu je husitský chorál, jehož úlohu v bitvě u Domažlic zná každý. Stmeloval vlastní jednotky a soupeři
naháněl hrůzu. S podobným účelem byla v řadě armád zavedena hudba z typickými prvky a tradičním charakterem, například skotští bubeníci“ (Hošek, 1976 s.9).
V ruské armádě se vypracovává rozpis bojového výcviku pro útvary Specnaz ve spolupráci s nejlepšími ruskými
psychology. Ti zjistili, že v minulosti probíhal výcvik nesprávně na principu postupu od jednodušších prvků k
obtížnějším. Voják se nejprve učil skákat z malé výšky, balit padák a správně přistávat. Připravoval se na to, že
kdysi v budoucnu dojde ke skutečnému výsadku. Čím déle se ale proces úvodního výcviku protahoval a čím
déle musel voják čekat, tím více se seskoků obával.
Proto psychologové navrhli postup obrátit, na základě zkušenosti získaných z dřívějších válek kdy záložníci, kteří
absolvovali několikadenní výcvik a museli záhy do boje, podali ve většině případů znamenitý výkon. Nedostatky
ve výcviku se sice projevily, zato nikdy nescházela odvaha. První seskok padákem přicházel bez ohlášení. Krátký
instruktážní kurz, vzhůru do oblak a ven z letadla. Později voják podstoupil ucelený teoretický i praktický výcvik.
V tu dobu se však účastnil zaměstnání beze strachu, protože nejobávanější události měl již za sebou. Podle
mého názoru je tento způsob v dnešní době značně diskutabilní, zejména například v pojetí naší armády.
Takovýto postup si dnes nikdo nevezme na zodpovědnost, zejména vzhledem k vyšší míře možného zranění
vojáka při seskoku.
Oheň a krev jsou stálými atributy bojového výcviku. Dříve se předpokládalo, že voják si má na krev i oheň zvykat postupně. Odborníci však tento názor obrátili vzhůru nohama. První zážitek s ohněm i krví se má dostavit
překvapivě a zapůsobit důrazně.
36
IAODG s.r.o.
2.4. Psychologická příprava na sebeobranné situace
Bojovník se musí neustále a bez varování setkávat s nepříjemnostmi. Musí se tím zbavit zbrklých reakcí a veškeré bázně (Suvorov, 1996).
Toto tvrzení se mi jeví také poněkud odvážné. Podle mého názoru se naopak po takovémto křtu ohněm může
strach ještě zvýšit, zejména u citlivých osob, které mají se strachem negativní zkušenosti z dětství.
Postupný výcvik je sice déletrvající, ale bezpečnější. Důležitý aspekt je také ten, jaký měl voják předchozí výcvik
v mládí a zda podobnými situacemi neprošel již v méně obtížných podmínkách, například v rámci nějakého
oddílu bojových sportů nebo v rámci skautského oddílu.
V moderním výcviku armád NATO se klade důraz na fyzickou přípravu. Být v co nejlepší kondici umožňuje vyrovnat se s fyzickými i psychickými nároky, kterým budeme čelit. Součástí vojenských výcvikových programů jsou
nástroje, které připomínají, že při výcviku záleží na detailech. Vojáci speciálních jednotek jako je SEAL, Rangers,
Zelené barety nebo SAS musí mít situaci pod kontrolou, být iniciativní a uvědomovat si příslušná rizika. Tito
vojáci musí být schopni operovat zcela samostatně. Preferuje se týmová spolupráce, sebekontrola, motivace,
spolehlivost a nesobeckost. Výcvik je zaměřen na taktiku a modelování bojové situace, základní znalosti a dovednosti (Stilwell, 2007).
Přežít ve válce je věcí kondice, zdatnosti, tělesné i duševní. Ve válce si lidé sahají až na pokraj svých sil. A někdy
ještě dále… Válka je maximálně stresující situace. Hlavním stresorem je strach. V bojových podmínkách není
možné stres odstranit, není to ani žádoucí. Stres je vyvoláván nepřátelskými akcemi, které mají za cíl usmrcení,
zranění nebo demoralizaci vojáků. Mezi válečné stresory patří novost situace (být poprvé v boji), absolvování
těžkého boje s masivními ztrátami nedostatek spánku, otupující či neznámé prostředí a zprostředkovaně
nedostatečný výcvik, nízká bojová morálka, nedostatek důvěry ve schopnost velení, ve vlastní výzbroj, nízká
tělesná kondice.
Je nezbytné přesvědčit vojáky, že stres v boji i poruchy s ním spojené nejsou ani projevem zbabělosti ani
patologie, ale že se jedná o normální a adekvátní reakci na výjimečnou a krajně obtížnou a stresující situaci.
Jistá míra pozitivního stresu, který se vyvolává ve výcviku nebo v boji, vede ke zvýšení odolnosti a výkonnosti
(Duffack, 2007).
37
IAODG s.r.o.
3 Teorie kontroly použití síly
Teorie kontroly (TK)
Co to znamená ?
Teorie kontroly použité síly je vyvinutá na základě požadavku přesně definovat a
následně popsat okolnosti pro přiměřené použití síly. Je to mechanizmus na vysvětlení, jakou úroveň síly použít a okolnosti, při kterých byla tato síla použita. Když
dostaneme útočníka pod kontrolu a je první krok účinný, nesmí následovat další
použití síly. Další použití síly na osobě, kterou jsme dostali pod kontrolu, je trestné.
Nezáleží na kritikovi ani na člověku, který poukazuje na to, kde ten silný klopýtl nebo kde si ten,
kdo se odvážil do něčeho pustit, mohl počínat lépe. Uznání patří člověku, který je v aréně, člověku, jehož oličej je skutečně pokryt prachem, potem a krví… “Theodor Roosvelt”
38
IAODG s.r.o.
3. Teorie kontroly síly
Možnosti aplikace síly - Stupňový zásah. Tyto možnosti poskytují popisy reakcí, které jsou k dispozici, když stojíme tváří v tvář útočníkovi.
1. Přístup – fyzický vstup osoby do konání útočníka. Podle závažnosti daného činu se předpokládá různá
vzdálenost ve vztahu osoby a útočníka. Jiná vzdálenost pro řešení bude při pokusu o krádež a jiná při
fyzickém útoku na osobu.
2. Výslovný příkaz (dialog) – je základním použitím síly a současně nejlepší obranou taktikou. Dialog jako
prostředek k přesvědčení útočníka. Klidným rozhovorem s útočníkem lze předejít možnému konfliktu a
případnému nebezpečí fyzického kontaktu, ve kterém může dojít ke zranění osoby nebo útočníka.
3. Ochranný doprovod (transportní techniky) – jakmile je rozhovor neúčinný přichází použití transportní
techniky. Účelem této nenásilné techniky je přemístit útočníka z místa činu, kde by mohl ohrozit osoby
nebo případné kolemjdoucí. Toto je nejběžněji používaná technika.
4. Pohyb reakční rukou – když předchozí technika není účinná nebo by se mohla stát nebezpečnou je dalším řešením, technika způsobení bolesti. Při této technice je dovoleno zkroutit útočníkovi ruku do takové
míry, aby jej bolest zastavila od dalšího konání. Dáváme velký pozor, abychom jej nezranili. Používá se tam,
kde by bylo použití transportní techniky nevhodné nebo nebezpečné. V těchto případech je tato technika
vhodná a účinná a jiné použití síly nebude právně akceptováno.
5. Údery částí těla (úder, kop, omráčení) – je možností, pokud předchozí technika byla neúčinná nebo nevhodná. Použití tohoto stupně bude účinnější, jeho nevýhodou je možné zranění útočníka. Proto je její
použití pouze v takových případech, kdy předchozí techniky sel- haly nebo nejsou vhodné. K tomuto stupni
se také váže použití obranného spreje.
6. Médium – pokud je mechanická kontrola neúčinná, případně její použití je nevhodné je potřeba použít
účinnou zbraň. Obušek je středně účinná zbraň, jejíž efektivní úroveň použití se pohybuje mezi sebeobrannou technikou těla a použitím střelné zbraně. Při jeho nasazení je třeba zohlednit určitou úroveň
dovednosti v zacházení.
7. Střelná zbraň – v konečném důsledku, kdy je použití obušku neúčinné nebo nevhodné na zastavení útočníka, je možné použití střelné zbraně.
Kontrola útočníka – každá situace, kdy je osoba nucena použít fyzickou sílu, aby útočníka dostala pod kontrolu končí jeho ovládnutím. Výsledkem předchozích uvedených obranných opatření kontrola útočníka, jeho
spoutání a následné předání orgánům policie. V případě zranění útočníka podle svých možností a schopností
poskytnout první pomoc a přivolat rychlou záchrannou službu.
Dokumentace řešené situace a zajištění důkazních materiálů, detailní popis konfliktu a její řešení osoby je
předpokladem k zodpovědnosti a pro obhájení správného postupu ve vzniklé situaci v souladu s etickými a
právními normami. Současně je nutné zajistit všechno, co může pomoci k objasnění věci.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
Způsob kontaktu s útočníkem
Počet zúčastněných osob v konfliktu
Čas, prostředí a druh konfliktu
Co řekl útočník
Chování útočníka
Co jste řekli vy
Činy útočníka a vaše reakce
Detailní zpráva o vašem zranění, která by měla obsahovat fotografie (jestliže jsou k dispozici)
Detailní zpráva o zranění útočníka, která by měla obsahovat fotografie (jestliže jsou k dispozici)
Jména, adresy a telefonní čísla svědků, kteří se konfliktu zúčastnili.
Vaše reakce se vzájemně prolíná s konáním pachatele a možností aplikace stupnice síly. V několika různých
stupních intenzity nabízí logickou odpověď na vzrůstající násilí ze strany pachatele. Se zvyšováním hrozby a
odporu pachatele musí také narůstat vaše reakce, aby se vzniklá situace dala udržet pod kontrolou. Jediným
logickým cílem a následně výsledkem vašeho konání je v průběhu zásahu udržet pachatele pod kontrolou. To
vždy předpokládá maximální rozdíl rovnováhy sil mezi vámi a pachatelem, v ideálním případě 60% - 40%, ve
váš prospěch.
V průběhu konfliktu musíme vyhodnotit jakou techniku použít. Nejvhodnější techniky jsou takové, které nabízejí vysoký stupeň udržení sebekontroly a zároveň garantují co nejmenší újmy na zdraví pachatele. Jinak se vaše
konání vystavuje kritice veřejnosti.
39
IAODG s.r.o.
3. Teorie kontroly síly (TK)
Účelem TK je poskytnout vám rady, jak nejvhodněji vybrat stupeň použití síly a současně myslet na co největší
vaší ochranu. Není nutné využít všechny po sobě jdoucí stupně, ale naopak rozvíjet schopnost okamžitě se
vymanit z konfliktu nebo jeho průběh vystupňovat. Proto jsou nepřijatelné techniky, které nedovolují jeho vystupňování na uvedené gradační stupnici síly, a tak efektivně reagovat na danou útočníkovu hrozbu.
Faktory vaše / protovníka :
•
•
•
•
•
•
•
věk
pohlaví
výška a váha
fyzická kondice
echnická úroveň
počet přítomných
počet utočníků
Je samozřejmostí, že nesrovnalosti v urční věku, pohlaví, výšky a váhy, technické vyspělosti nebo dovedností
zůčastněných osob při konfliktu náš můžou ovlivnit při použití intensity síly. V situaci kdy jsme napadeni vice
útočníky je zapotřebí použít i větší intenzitu a nasazení síly.
Zvláštní okolnosti:
•
•
•
•
•
•
Střelná zbraň v dosahu
Speciální informace
Zranění nebo vyčerpaní
Poloha na zemi
Handicap
Bezprostředí riziko
Obr. Výchozím bodem je levý dolní roh a následně posun po diagonále do pravého horního rohu
40
IAODG s.r.o.
Právní podpora
4 Právní podpora
Co můžeme a co ne ?
Jedná se o souhrn metod a postupů jak zvládnout sebeobranu při konfliktních
situacích a to takovým způsobem, aby bylo zabráněno vykonávání trestného činu
nebo samotnému napadení. Součástí této sebeobrany je zvládnout i základní
střeleckou průpravu se střelnou zbraní, poutání, manipulace s obuškem, zásahovou dekou jako specifickými zbraněmi, které bývají součástí profesní sebeobrany.
Profesní sebeobrana obsahuje v první řadě údery a kopy, jako formy navolnění
útočníka, ale i páčení, a fixace sloužící k zadržení podezřelého z trestného činu.
Tato sebeobrana má specifiku v tom, že ze strany obránce musí být značná humánnost, neboť právní systém, ve které se tato sebeobrana učí vede k tomu, že
je třeba počítat s dalším právním postihem jak ze strany obránce tak útočníka.
Není jednoduché v tomto sebeobranném systému se ubránit, když se obránce má
bránit podle toho, jak mu zákon dovoluje, neboť útočník útočí za účelem sebezáchovy a to tedy bez jakéhokoliv uvědomění si právního postihu. Zde hraje taktika
a znalost principů sebeobrany větší roli, než samostatné zvládnutí tohoto systému. Bez znalosti taktiky je mnohem větší riziko, že obránce vyjde z konfrontace s
újmou na zdraví či životě.
Obrana proti násilně jednající osobě je vysoce emocionálně zátěžovou situací, při které je
extrémně těžké usuzovat racionálně a jednat podle teoretických pouček. Pud sebezáchovy je
velmi silným činitelem, hluboce zakořeněným v každém z nás, a obranné reflexy se spustí vždy,
když nám hrozí vážné nebezpečí (nebo když se o tom jen domníváme). Právě proto je třeba
znát sám sebe a také zákonné meze, které určují možnosti jednání v sebeobranné situaci.
41
IAODG s.r.o.
4. Právní podpora
Bránit sebe, své blízké nebo svůj majetek je nezadatelným morálním právem člověka. Právo na sebeobranu
je proto ustanoveno také legislativně. V případech stanovených zákonem má občan právo bránit zákonným
způsobem svá práva, a to i za použití přiměřeného donucení a násilí (Náchodský, 2006). Řešení konfliktních
situací spojených s fyzickým útokem často vyžaduje narušení práv jiných osob a může nést riziko zranění nebo
smrti účastníků na obou stranách. Takové jednání má zpravidla právní následky. Být dobře připraven na řešení
tak rizikové situace, jakou je sebeobrana, si vyžaduje alespoň základní znalost jejích právních aspektů. Jak je
všeobecně známo, neznalost zákona neomlouvá. Každý občan by proto měl být alespoň v hrubých rysech obeznámen s právní podstatou sebeobrany a tím snížit riziko právního postihu za své jednání, kterého se veřejnost
často obává.
Obrana proti násilně jednající osobě je vysoce emocionálně zátěžovou situací, při které je extrémně těžké
usuzovat racionálně a jednat podle teoretických pouček. Pud sebezáchovy je velmi silným činitelem, hluboce
zakořeněným v každém z nás, a obranné reflexy se spustí vždy, když nám hrozí vážné nebezpečí (nebo když
se o tom jen domníváme). Právě proto je třeba znát sám sebe a také zákonné meze, které určují možnosti
jednání v sebeobranné situaci. Tyto znalosti by měl každý občan zohlednit při přípravě svého strategického
plánu. Možná si teď říkáte, že žádný takový plán nemáte? A to je právě chyba. Strategie osobní sebeobrany
je možná tím nejdůležitějším, co pro svou osobní bezpečnost můžete udělat. Měli byste umět vyhodnotit své
fyzické, kondiční, psychologické, technické a taktické předpoklady k obraně. Ty určují reálný způsob a intenzitu
vaší obrany. Hranice mezi legální sebeobranou a překročením zákona je často velmi tenká. Znalost závazných
právních norem je nezbytná také pro trenéry a učitele úpolových disciplín, kteří jsou zodpovědní za jejich
správný výklad a předávání klientům.
O sebeobraně, boji z blízka nebo pouličním boji se často mluví jako o protikladu úpolových sportů, protože
zde neplatí žádná pravidla. To však není zcela pravda. Samozřejmě, útočník žádné morální zásady nebo právní
normy nerespektuje. Ale je to právě on, kdo stanovuje „pravidla“, za kterých se konfliktní situace odehraje. Na
to musí obránce pamatovat a podle toho se na případný útok takticky připravit. Dále existují pro obranu „pravidla“, která stanovuje právní řád. Pokud se má obránce vyhnout právnímu postihu za porušení zákona, musí tyto
meze dodržovat. V rámci obrany se většinou občan musí dopustit jednání, které by za obvyklých okolností bylo
posouzeno jako protiprávní. Zákon na tyto situace pamatuje a stanovuje tzv. okolnosti vylučující protiprávnost
činu.
Přímý vztah k sebeobraně mají:
•
nutná obrana
•
krajní nouze
•
oprávněné použití zbraně
V případě, že se výsledná sebeobranná situace stane předmětem trestního řízení, bude oprávněnost jednání
obránce posuzována především podle těchto právních norem.
Okolnosti vylučující protiprávnost činu
Princip okolností vylučujících protiprávnost činu spočívá v tom, že osoba, která jedná za těchto podmínek,
naplní obvykle formální znaky trestného činu, ale přitom se trestného činu nedopustí. Její jednání není nedovolené, není tedy protiprávní. Svými rysy se podobá trestnému činu, trestným činem však není. Zákon tak
umožňuje každému občanovi odvrátit přímo hrozící nebo trvající útok na jeho život, zdraví a majetek nebo
život, zdraví a majetek svých spoluobčanů. Pokud při svém jednání dodrží podmínky stanovené zákonem, je mu
podle právního řádu zaručena beztrestnost.
Trestní zákoník definuje okolnosti vylučující protiprávnost činu takto:
§ 28 Krajní nouze
(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není
trestným činem.
(2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí
hrozilo, povinen je snášet.
42
IAODG s.r.o.
4. Právní podpora
§ 29 Nutná obrana
(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.
(2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
§ 32 Oprávněné použití zbraně
Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem.
České trestní právo pod pojmem okolnosti vylučující protiprávnost činu rozumí určité okolnosti, které způsobují, že čin, který se svými rysy podobá trestnému činu, není škodlivý pro společnost, a není tedy ani trestným
činem (absentuje společenská škodlivost jako materiální znak trestného činu). Společenská škodlivost je vyloučena především u činů právním řádem dovolených, neboť trestným činem mohou být pouze činy nedovolené
trestním zákonem, protiprávním činem pak jen ty činy, jež jsou v rozporu s právním řádem jako celkem. Okolnosti vylučující protiprávnost činu jsou tedy takové zákonem předpokládané okolnosti, které vylučují společenskou škodlivost (materiální znak trestného činu) v jednání osoby, která jedná na obranu zájmů chráněných
společností.
Princip okolností vylučujících protiprávnost činu spočívá v tom, že osoba, která za těchto podmínek jedná, naplní obvykle formální znaky trestného činu, ale o trestný čin nejde, protože její jednání např. v nutné obraně
nebo v krajní nouzi není protiprávní – chybí mu společenská škodlivost jako materiální znak trestného činu
(Náchodský, 2006).
Krajní nouze
Za stav krajní nouze bývá označována ta skutečnost, kdy je možné chránit určitý zájem, který je chráněný též
právním řádem, jen tím, že se obětuje zájem jiný, rovněž právním řádem chráněný. V podstatě jde o kolizi
právních norem a jimi stanovených povinností.
Shrnutí podmínek pro jednání v krajní nouzi:
Někdo (tedy kdokoliv) odvrací nebezpečí.
1. Nebezpečí hrozí zájmu chráněnému trestním zákonem (osobě i věci).
2. Nebezpečí přímo hrozí zájmu chráněnému trestním zákonem.
3. Nebezpečí nebylo možno za daných okolností odvrátit jinak.
4. Způsobený následek je nižší než ten, který hrozil.
Nebezpečím se při tom rozumí ohrožení života, zdraví, majetku apod., avšak nemá charakter útoku trestně
odpovědného člověka. Pramenem tohoto nebezpečí mohou být přírodní síly, nebezpečná lidská jednání (např.
osoby mladší 15 let, choromyslné apod.), kolize povinností, napadení zvířetem, technické nedostatky. Zpravidla tedy nepůjde o odvracení trestného činu, ale o ochranu života, zdraví a majetku. O jednání v krajní nouzi
nepůjde tehdy, kdy se nejednalo o skutečné nebezpečí, toto nebezpečí nehrozilo přímo – bezprostředně, bylo
jej možno za daných okolností odvrátit jinak a následek je stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který
hrozil. Takový stav označujeme za překročení podmínek krajní nouze (exces) (Náchodský, 2006).
Nutná obrana
V případě této okolnosti vylučující protiprávnost jde vlastně o zvláštní případ krajní nouze. Podstatou jednání
v nutné obraně je skutečnost, že čin toho, kdo útok odvrací, je ve shodě s právní normou – nahrazuje tedy
vlastně zásah veřejných orgánů. Z výše uvedeného vyplývá, že institut nutné obrany je výslovně upraven trestním zákonem v § 29 a čin provedený v nutné obraně není postižen nejen trestem, ale ani žádnou jinou sankcí.
Z uvedeného vyplývá, že k jednání v nutné obraně je v zásadě oprávněn kdokoliv – útok tedy nemusí směřovat
proti osobě těžící z tohoto institutu (pomoc někomu v obraně). Toto jednání musí vždy směřovat k ochraně
společenského zájmu chráněného trestním zákonem. Jinými slovy nutná obrana směřuje proti útoku, který
ohrožuje společenské vztahy mající povahu zájmů chráněných trestním zákonem.
43
IAODG s.r.o.
4. Právní podpora
Útok musí přímo hrozit nebo trvat. Z jednání útočníka a okolností události jednoznačně vyplývá, že útok bezprostředně nastane (útočník všemi svými vnějšími projevy dává najevo, že útok bude bezprostředně následovat). Není však nutno čekat, až útok nastane a útočník přímo zaútočí. Každá akce je rychlejší než reakce, proto
při očekávání útočné iniciativy nastává riziko nevyblokování tohoto útoku. Pro takovou situaci však nestačí pouhá výhružná gestikulace či plané vyhrožování – obrana tedy nesmí být předčasná. Ohrožené osobě musí být
zcela jasné, že útok bude bez prodlení a určitě následovat. Přímo hrozící útok tedy nesmí být domnělý. Přímo
hrozící útok je vždy vázán na vzdálenost ve vzájemném postavení (Náchodský, 2006). Pro posouzení přímo
hrozícího útoku je zásadní krácení vzdálenosti útočníkem směrem k obránci.
O jednání v nutné obraně však nepůjde tam, kde útok již skončil a jednání napadeného vůči útočníkovi vykazuje znaky oplácení. Snaha vypořádat se s útočníkem po ukončení útoku není jednáním v nutné obraně, ale
překročením jejích podmínek (exces).
Shrnutí podmínek pro jednání v nutné obraně:
1. Někdo (tedy kdokoliv) odvrací útok člověka.
2. Jedná se o útok na zájem chráněný trestním zákonem.
3. Útok přímo hrozí nebo trvá.
4. Obrana není zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
Důležité je také chápání toho, co znamená „obrana zcela zjevně přiměřená útoku“. Jednání v nutné obraně
nevyžaduje proporcionalitu ve vztahu ke způsobenému následku. Tzn., že následek způsobený útočníkovi obranným zásahem může být stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil napadenému. Způsob
obrany tedy ze zákona nesmí být zcela zjevně nepřiměřený způsobu útoku. Obrana produkovaná napadeným
však nepřiměřená a intenzivnější být musí! Pokud by tomu tak nebylo, pak by zcela logicky útok nebyl odražen
a taková obrana by byla zbytečná.
Způsob obrany musí být proto takový, aby zcela spolehlivě a s minimálním rizikem útok odvrátil a ukončil.
Nepřípustná je tedy taková obrana, která stanovené meze přiměřenosti přesáhne zcela zjevně. Pouze a jenom
útočník musí nést odpovědnost za svůj čin. Zaútočit bylo jeho svobodné rozhodnutí. Nebyl k vedení útoku nikým nucen, proto pouze on sám nese riziko, že tento útok také nemusí přežít. Rozhodující je vždy poměr mezi
způsobem vedeného útoku a způsobem obrany napadeného, a to v okamžiku střetu. Způsobený následek je
při jednání v nutné obraně sekundární záležitostí (Náchodský, 2006).
Srovnání obou uvedených institutů trestního práva:
1. Jednání v nutné obraně výslovně nevyžaduje podmínku, že je možnost útok osoby za daných podmínek
odvrátit jinak, tak jako je tomu u jednání v krajní nouzi.
2. Způsobený následek jednáním v krajní nouzi musí být vždy nižší (je tedy vyžadována proporcionalita mezi
jednáním a následkem), kdežto jednání v nutné obraně je možno způsobit útočníkovi následek přiměřeně
i vyšší.
3. Způsobený následek jednáním v nutné obraně je možno způsobit pouze útočníkovi (či útočníkům), avšak
při jednání v krajní nouzi komukoliv (Náchodský, 2006).
Oprávněné použití zbraně
Právní institut oprávněného použití zbraně se netýká osobní sebeobrany. Je zde uveden především proto, aby
si čtenář uvědomil rozdíl mezi dvěma různými definicemi zbraně podle zákona a možnosti jejího použití.
Použití zbraně je v těchto případech vázáno na podmínky stanovené v příslušných zákonných normách. Ty také
stanoví, co se rozumí „zbraní“, neboť tento pojem není v jednotlivých zákonných předpisech identický. Jinými
slovy, využití institutu trestního zákona oprávněné použití zbraně podle § 32 jako jedné z okolností vylučující
protiprávnost je možné pouze a jenom pracovníky ozbrojených sborů a složek. Zbraní se zde rozumí zbraň v
technickém smyslu, zejména zbraň střelná, bodná, sečná, hromadné účinnosti apod. Pojem zbraň je tedy užší
než v ustanovení § 118 trestního zákoníku:
„Trestný čin je spáchán se zbraní, jestliže pachatel nebo s jeho vědomím některý ze spolupachatelů užije
zbraně k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe; zbraní se tu
rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu
důraznějším.“ Pro občana (pokud není příslušníkem ozbrojeného sboru či složky) oprávněné použití zbraně
podle § 32 neplatí.
44
IAODG s.r.o.
4. Právní podpora
Běžný občan může zbraň použít pouze za podmínek nutné obrany nebo krajní nouze.
Soustředíme-li se pouze na technickou část sebeobrany, pak její podstatou je odvracení útoku. Nejdříve je však
třeba vysvětlit co je to útok. Útok je úmyslné protiprávní jednání člověka (útočníka nebo útočníků) nebo i např.
člověkem poštvaného zvířete (psa apod.), které je jeho nástrojem. Obrana proti útoku je tedy odvracením trestného činu. O útok nepůjde v případě, pokud nebyl skutečný (byl domnělý). Za útok je tedy možno považovat
pouze úmyslné konání, výjimečně opomenutí. Za útok nepovažujeme jednání dovolené (např. zadržení pachatele). Proti zadržení se nelze bránit. Útoky dětí, choromyslných osob a obranu proti nim je třeba chápat jako
jednání v krajní nouzi. O útok nepůjde ani v případě nezaviněného jednání člověka či jeho jednání z nedbalosti.
Obranou rozumíme tedy odražení, odvracení útoku. Odvracet útok je možné např. blokováním, krytím útočných
technik, uvolněním z úchopu či objetí útočníkem apod.
Pro
•
•
•
•
•
odvracení útoku platí:
útok můžeme odvracet holýma rukama, použitím předmětu, anebo také zvířete
obrana proti útočníkovi může směřovat přímo nebo nepřímo
obrana musí směřovat proti útočníkovi
je-li však útočníků více, může obrana směřovat proti kterémukoliv z nich, nikoliv jen proti hlavnímu útočníkovi
každý je oprávněn odvrátit útok, i když sám útokem dotčen není, neboť k nutné obraně je oprávněn kdokoliv; nutnou obranou lze tedy hájit nejen zájmy vlastní, ale i zájmy jiného (tzv. pomoc v nutné obraně)
Sebeobrana není však jen odvracením útoku v defenzivním smyslu. Z pohledu taktiky je optimální proaktivní
pojetí sebeobrany. Bránit se proti útoku, který „přímo hrozí nebo trvá“ znamená, že obránce může anticipovat
jednání útočníka a jednat ještě dříve, než k útoku dojde. Může jednat podle všeobecně známé zásady „nejlepší
obrana je útok“. Jak již bylo výše uvedeno, bránit se můžeme proti útoku přímo hrozícímu, tedy již v okamžiku,
kdy je z jednání útočníka celkových okolností zcela zřejmé, že útok bezprostředně nastane. Ohrožené osobě
musí být zcela jasné, že útok bude bezprostředně a bez prodlení následovat. Obránce tedy nemusí čekat, až
útočník přímo zaútočí, ale může zahájit obranu útokem. Resp., obránce „nesmí“ za těchto okolností na útok
čekat, protože by se tak dopustil vážné taktické chyby.
Současně musí obránce dodržet zásadu, že bránit se může proti útoku, který trvá. Trvající útok je takový, který již
nastal a stále probíhá. Jde tedy o obranné akce před neustálými a faktickými útočnými aktivitami (dochází ke
střídání či souběhu útoku a obrany). Jednání v nutné obraně není časově omezeno, je přípustné do ukončení
protiprávního stavu. Jestliže útok skončil, skončilo i protiprávní jednání a obránce již není oprávněn vykonávat
obranu. Pokud by jednání napadeného vůči útočníkovi vykazovalo znaky oplácení po ukončení útoku, nejednalo by se nutnou obranu, ale o vybočení z jejích mezí (exces).
Každá sebeobranná situace je zcela odlišná a tuto hranici nelze všeobecně stanovit. Proto je naznačena jako
mlhavá oblast na počátku útoku. Je to oblast, ve které musí obránce učinit rychlé rozhodnutí, kdy zahájit obranu. Důležité je jeho subjektivní posouzení nebezpečí.
Způsob obrany, který bude napadeným použit (jak intenzivní, zda s využitím zbraně či bez zbraně apod.), určuje
vždy útočník. Toto tvrzení může být překvapující, a proto je třeba ho dále vysvětlit. Tímto úhlem pohledu na věc
je myšleno, že přiměřenost nebo nepřiměřenost obrany všeobecně se svou podstatou nevztahuje ke konkrétní
obraně jako takové, ale ke způsobu útoku. Způsob útoku je v podstatě vyjádřením všeho, co je významné pro
jeho intenzitu a nebezpečnost (jde tedy o faktor technický a jeho praktické využití při napadení – útok vedený
údery, kopy, se zbraní, dosah zbraně, intenzita použitých útočných technik, směr a rytmus útoku, počet útočníků
apod.). Z uvedeného vyplývá, že o způsobu obrany je do značné míry předem rozhodnuto způsobem útoku.
Jestliže útočník zaútočí např. nožem, nedává obránci jinou možnost, než se bránit nejtvrdšími technickými prostředky a způsobit útočníkovi zranění případně i smrt. Z taktického pohledu totiž není obrana proti útočníkovi
s nožem bez takto tvrdého postupu možná a obránci nezbývá jiná možnost.
Současná zákonná úprava dává právo komukoliv odvracet útok, který je veden proti zájmu chráněnému trestním zákonem. Může tedy jít o vlastní obranu (jednání v sebeobraně) nebo o pomoc v obraně jinému. Může
však jít i o ochranu napadeného majetku či jiného důležitého zájmu, který je trestním zákonem chráněn (např.
osobní svoboda, domovní svoboda atp.). Ten, kdo jedná v nutné obraně nebo je napadený, není povinen utíkat,
ale má právo zájmy napadené útokem chránit. Útočníkovi může být tedy způsoben následek stejně závažný
nebo ještě závažnější než ten, který hrozil napadenému.
45
IAODG s.r.o.
5 Jak správně dýchat
Dechová cvičení
Dýcháme správně ?
Správné dýchání je základem života, jeden z nezbytných atributů přijmu energie
pro člověka a jeho pohybové aktivity z pohledu harmonizace pohybů, všech činností i aktivit člověka, jeho dobrého a pevného zdraví je nezbytné se zabývat i učit
správnému dýchání. Téměř všechny discipliny týkající se studiem člověka a kvality
jeho života se tomu věnují, těmito problémy se podrobně zabývají a tyto věci jsou
i rozsáhle vědecky zkoumány. Nejinak je tomu i v systému PRO DEFENCE.
Díky správnému dýchání se tělo dobře okysličuje a orgány a svaly pracují tak, jak
mají. Tělo se očišťuje a energizuje. Dech ovlivňuje nejenom správné fungování
těla, ale také psychiku – duševní stav jedince.
46
IAODG s.r.o.
5 Jak správně dýchat
Správné dýchání je základem života, jeden z nezbytných atributů přijmu energie pro člověka a jeho pohybové aktivity z pohledu harmonizace pohybů, všech činností i aktivit člověka, jeho dobrého a pevného zdraví je
nezbytné se zabývat i učit správnému dýchání. Téměř všechny discipliny týkající se studiem člověka a kvality
jeho života se tomu věnují, těmito problémy se podrobně zabývají a tyto věci jsou i rozsáhle vědecky zkoumány.
Nejinak je tomu i v systému PRO DEFENCE.
Rozvoj dechových cvičení probíhá při každé tréninkové jednotce PRO DEFENCE. Jsou nedílnou součástí tohoto
bojového systému, protože se zde jedná o přípravu organismu pro nastávající cvičení techniky PRO DEFENCE
a často vnější forma při dechových pohybech je totožná s některými, byť dílčími pohyby, ze kterých se skládá
mozaika pohybových prvků jednotlivých technik.
Špatná technika dýchání ovlivněná např. nervositou, tepelným diskomfortem či prostě špatným návykem se
bohužel odráží i v kvalitě našich výkonů. Velké procento lidí dýchá převážně do hrudníku. Během dýchání pak
zapojují zejména mezižeberními svaly, které rozpínají a zvedají hrudní koš. Tento způsob dýchání je obecně
považován za méně efektivní, namáhavější a dokonce vyžadující vyšší tepovou frekvenci než dýchání do břicha
tzv. hluboké brániční dýchání. Při dýchání do břicha se vzhledem k zapojení dalších svalů plní nejen střední a
horní plicní laloky, ale i nižší laloky bohaté na krev a kyslík.
Přerývavé mělké dýchání, které cvičenci velmi důvěrně znají z doby těsně před začátkem cvičení či z jinak stresových situací, nezabezpečí dostatečný přísun kyslíku do svalů, což může mít negativní vliv na odbourávání
škodlivých látek přirozeně vznikajících při práci svalů. Napětí způsobené nedokonalou ventilací navíc narušuje
správnou koordinaci pohybů a koncentraci na danou aktivitu. Mnozí špatně dýchající vystresovaní cvičenci u
sebe navíc pozorují i tzv. „pomalý rozjezd“. Správná technika dýchání, kterou se lze samozřejmě naučit, pak přináší potřebný klid a vyrovnanost.
V dnešním civilizovaném světě je nedostatečné břišní dýchání způsobeno především dvěma faktory. Jedním je
sympatický nervový systém (podílí na řízení činnosti vnitřních orgánů a cév; jeho centra jsou v oblasti hrudní a
bederní míchy; nervy odtud vycházející se přepojují v gangliích nervových uzlinkách poblíž páteře, odkud vedou
vlákna k cílovým orgánům), který ovlivňuje pohyb bránice v důsledku chronického stresu, strachu a dalších
negativních emocí.
Druhým významným faktorem, který negativně ovlivňuje činnost bránice, je nadměrné svalové napětí a špatné
uzpůsobení kosterní struktury.
Doplácíme na špatné návyky
Dítě se naučí jako malé sedět dlouhé hodiny ve škole, dospělý člověk v tom pokračuje v zaměstnání, a nezřídka
i doma u televize v pohodlném křesle, kde s ohnutými zády a sevřeným hrudníkem, je správné dýchání jen
těžko realizovatelné. K tomu se přidá i nedostatek pohybu, který by nás jinak nutil k zadýchání a důkladnému
provzdušnění plic. Výsledkem je, že dýchací svalstvo ochabuje, hrudník ztrácí pružnost, pohyblivost a dýchání
se stává povrchní a neúplné.
Protože všichni nemají možnost pravidelně sportovat a vytvářet tak dobré podmínky pro činnost dýchacího
ústrojí, je možné osvojit si dechová cvičení, která vám pomohou vrátit dýchacím svalům jejich funkčnost, hrudníku jeho vrozenou pružnost a pohyblivost a dýchání jeho plnou hodnotu.
Cílem cvičení je naučit se správně dýchat
Správným dýcháním můžeme nazvat takové dýchání, které odpovídá nárokům dané situace, plně využívá kapacity plic a stejnoměrně je provzdušňuje. To znamená, že jinak dýcháme při sportu a tělesné námaze a jinak,
když odpočíváme.
Z pomocných důvodů je možné rozdělit dýchání na 3 typy (fáze):
•
•
•
břišní (brániční, abdominální),
dolní žeberní (kostální)
horní žeberní (podklíčkové, klavikulární).
47
IAODG s.r.o.
5 Jak správně dýchat
Jak dýcháme ?
Proces dýchání probíhá především v hrudní dutině, kde je uložen vlastní dýchací orgán, plíce. Plíce jsou rozděleny na pravou a levou, přičemž pravá je větší a dělí se na tři laloky, zatímco levá má laloky dva. Při dýchání
je třeba, aby byly vdechy a výdechy pravidelné (rytmické) a aby rychlostí i hloubkou odpovídaly aktuálním
potřebám organismu. Dýchání věnujeme pozornost jen málokdy. Když se na něj ale zaměříme, můžeme vypozorovat, že dýchací ústrojí pracuje jako sací čerpadlo na základě změn tlaku v plicích. Zdravé dýchání zahrnuje
harmonickou koordinaci svalů.
Vdech se uskutečňuje pomocí stahů bránice a mezižeberních svalů, díky kterým se zvětší objem hrudní dutiny.
Vdech je děj aktivní, výdech je děj pasivní, svaly se po vdechu vrací zpět účinkem elastických složek plic a hrudníku. Lepšímu výdechu můžeme napomoci stažením břišních svalů.
Brániční dýchání by mělo převažovat
Dýchání založené na špatných návycích, tedy takových, které nedovolují bránici plně se roztáhnout a aktivovat rytmický pohyb břišních svalů, vnitřních orgánů a tkání, má mnoho škodlivých účinků na náš organismus.
Snižuje výkonnost plic, omezuje přívod kyslíku do buněk. Pokud při dýchání převládá činnost žeber, mluvíme o
žeberním dýchání, pokud převládá činnost bránice, jedná se o brániční dýchání (nebo také břišní).
Zjistěte, jak dýcháte
Než přistoupíte k nácviku správného dýchání, měli byste sami na sobě vypozorovat, jak vlastně dýcháte. To
znamená zjistit frekvenci, která se u dospělého zdravého člověka pohybuje mezi 14 až 18 dechovými cykly za
minutu, ale i průběh dýchání. Často objevíte neúplné (zvlášť ve výdechu) nebo nedostatečné zapojení hrudníku
či břicha do dýchacích pohybů. Zaměřte se také na plynulost a uvolněnost. Zjistěte, zda vaše dýchání není
přerývané, křečovité a nepravidelné.
Pro začátek je vhodné provádět dechová cvičení na rovné podložce a v pohodlném oděvu, který nás nikde netísní. Ležte volně, klidně, se zavřenýma očima.
- Lehněte si na záda na rovnou tvrdší podložku.
Položte dlaň jedné ruky na břicho a pokoušejte se dýchat tak, aby se vám ruka zvedala a klesala. Na prováděnou činnost se plně soustřeďte.
Po chvíli začnete v oblasti břicha cítit během nádechu mírné napětí a při výdechu uvolnění, které postupně
přichází do celého těla.
Pokoušejte se dýchat tímto způsobem rytmicky a pravidelně, dokud napětí nezmizí. Po osvojení břišního dýchání
v horizontální poloze, můžeme přejít do nácviku vsedě a dále i ve stoje. Praxí časem zvládneme břišní dýchání
„na povel“, prakticky kdekoliv.
Dýchej v rytmu
Pokud již máte v malíčku brániční dýchání, můžeme se pokusit svůj dech ovládat ještě o něco dokonaleji:
pokuste se dýchat nejen do břicha, ale také rytmicky. Toto cvičení se vám opět bude hodit ve chvílích velkého
stresu a tlaku, a to jak při cvičení, kdy vám pomůže dosáhnout lepších výsledků či výkonů, ale samozřejmě i v
každodenním životě, kde vám umožní najít potřebný klid. Nicméně vraťme se k zvládnutí rytmického dýchání.
Během nádechu i výdechu počítejte do tří (později i do čtyř nebo pěti, jak vám to vyhovuje), po provedeném
nádechu na chvíli zadržte dech, během výdechu si opět v duchu počítejte. Ve fázi chvilkového zadržení dechu
pocit napětí dokonce vzrůstá, abyste se jej spolu s rytmizovaným výdechem definitivně zbavili. S dechem si
pak můžete pohrávat jak s míčkem, rytmus můžete zrychlovat, zpomalovat, jak je vám v danou chvíli příjemné.
48
IAODG s.r.o.
5 Jak správně dýchat
Dechová vlna
Vždy bychom se měli snažit o přirozené dýchání, které je každému jedinci vlastní. Klidný vdech se provádí s vizualizací do hara, následuje klidný, poněkud prodloužený výdech. To znamená, že se snažíme o tzv. „brániční
dýchání“.
Dýchání probíhá v dechových vlnách: „Rozvíjí se tedy mimo dolní části hrudníku jeho horní a střední část v pořadí od shora dolů podle velikosti inspirace. Vzniká tzv. „inspirační vlna“. Při exspiraci pak aktivita inspiračních
svalů ustává směrem zdola nahoru. Čím hlubší byla předchozí inspirace, tím větší aktivita dolních skupin interkostálních svalů přetrvává. Postupně se vrací jako „výdechová vlna. „Vedle vždy přítomné účasti bránice se také
aktivně účastní interkostální svaly směrem od shora dolů a to podle hloubky inspirace.
Dýchací svaly
Při prohloubeném dýchání se na výdechu spoluúčastní i výdechové svaly. Jsou to mezižeberní vnitřní svaly,
které sklánějí žebra dolů. Jako pomocné výdechové jsou označovány svaly šikmé, přímý a příčný břišní, pilovitý
a čtyřhranný bederní. Tyto svaly stahují při výdechu žebra dolů a komprimují obsah dutiny břišní. Jejich účast je
významná i při dalších funkcích jako regulaci výdechu při řeči, kašli a při použití břišního lisu.
V některých případech může nastat únava dýchacích svalů. Je to v případě, když se snažíme dech ve velké míře
ovlivňovat a regulovat. Tyto všechny nepříznivé vlivy se snažíme odbourat neustálým cvičením. „Při prohloubeném dýchání i při dušnosti se může po určité době objevit únava dechových svalů. Tato únava se projevuje
povrchním dýcháním a zvýšenou frekvencí.
Únavu zjistíme ze snížené kontraktilní síly bránice při pohmatu břišní stěny. Při klidovém dýchání v poloze na
zádech cítíme vyklenování břišní stěny způsobené přesunem útrob směrem dolů, stoupá nitrobřišní tlakové
pohyby hrudní stěny jsou v této poloze omezené.
Podobně jako v ostatních bojových uměních i v PRO DEFENCE se konečná fáze akce-techniky provádí zásadně
s krátkým výdechem.
Dýchání je základní biologický proces a přímo či nepřímo souvisí se všemi fyziologickými funkcemi organismu.
Dýchat znamená žít. Každá živá buňka našeho těla potřebuje kyslík, aby v ní mohla probíhat látková přeměna
(metabolismus). Dýchací soustava spolu se srdečně-cévní soustavou zajišťuje přísun nezbytného kyslíku ze
vzduchu až k příslušným tkáním, a také pomáhá odstraňovat z organismu oxid uhličitý, jednu ze zplodin metabolismu.
I krátká dechová gymnastika pomůže nabrat novou energii, hodit aktuální problém na chvíli za hlavu, srovnat si
myšlenky a rychle se zregenerovat, zrelaxovat. Pravidelná cvičení navíc pomáhají zkvalitnit práci plic, protáhnout
břišní a mezižeberní svaly.
Dýchat znamená žít pro své nejbližší.........
49
6 Základy Systému PRO DEFENCE
IAODG s.r.o.
Základy systému PRO DEFENCE
Naše vize budoucnosti...
Národ
Náš národ zaujímá v naší vizi nepostradatelnou roli. Jeho působnost začala již v dávném
věku a vždy ve prospěch lidských bytostí. Vysoce vyvinutý cit a smysl pro ušlechtilost a
spravedlnost, moudrost a lásku, byla tomuto národu dána jeho poutí, tedy cestou plnou
zla, násílí a negativ s to formou uvědomění si své vlastní podstaty, při této cestě. Toto
uvědomění národ přijal a setrval v něm po dobu, kdy bylo potřebí zbudovat spolehlivé
základy charakteru slovanství. IAODG pokračuje touto cestou.
Rodina
Člověk nepotřebuje pouze mít pro budoucnost nějaký pevný bod. Stejně důležité je také
to, co pro něj tímto pevným bodem je. Čemu, komu můžeme věřit, o co máme usilovat?
Pouze vědomí pevného bodu v budoucnosti pomáhá. Hodnota toho, co v budoucnosti
přijde a k čemu přitomnost směřuje, nám dává sílu překonat i nepříjemnosti, které
přitomnost přináší. Pevná rodina je základ úspěchu. Nedokážeme si představit, že
Dílo
Lidé IAODG mají principy a umějí si vychutnat život. Jejich jistota má vnitřní, nikoli
vnější původ, nemájí potřebu všechno a všechny kategorizovat a kritizovat jenom
proto, aby získali pocit jistoty a předvídatelnosti. Jejich iniciativa, důvtip, nápaditost,
duchapřítomnost, tvořivost, silná vůle, odvaha, vitalita a přirozená inteligence spíše než
zabezpečení, ochrana a hojnost míst, kam se mohou uchýlit a cítit jako doma či zón
Každý člověk má možnost rozhodnout se žít tak, aby jeho život byl
výjimečný, aby jednotlivé dny jeho života nebyly dobré, ale vynikajicí!!
50
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Bezpečnostní proces
Znáte opovědi ?
Odpovězte si na otázky možnosti hrozby..
Kde Proč Kdy ?
Kdo Jak Co Jste terčem !
Hledejte vaše zranitelná místa
????? y m
???? ??? ?? ? IAODG se řídí principy a postupy jako při ovládání s kompasem, vždy nám ukazují cestu. Když víme, co říkájí,
neztratíme se, nenecháme se zmást či oklamat, konfliktními názory a hodnotami.
Můžeme se domnívat, že k tomu, abychom změnili hluboce zajeté principy a postupy, postačí, když si dáme nové
cíle. Staré principy a postupy jsou jako železná košile a opustit ji není vůbec snadné.
51
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Vizuální připomenutí základů PRO DEFENCE
Postoj
Před přístupem k samotným technikám je důležité naučit se nejdříve dobře stát – tzn. vytvořit si svůj vlastní
bojový (obranný) postoj, který bude stabilní, bude nám umožňovat dynamické přesuny, zároveň nám poskytne
ochranu zranitelných míst a přitom nebude agresivní.
Důležitá je šířka postoje, kterou získáme rozkročením na šířku svých ramen, zakročením na šířku ramen získáme
potřebnou hloubku.
Těžiště držíme ve středu těla, váha je rovnoměrně rozložena na obou končetinách, kolena lehce pokrčena. Vytočení přední nohy nás chrání před útokem na genitálie.
Ruce chrání střed těla, lokty u sebe (ochrana žeber). Dlaně máme otevřené můžeme gestikulovat, slouží k lepším uchopení a nezvyšujeme tím agresivitu osoby, proti které zakročujeme. Přední ruka je dále od těla slouží
k případným blokům úderů, zadní blíže ochrana hlavy a obličeje.
Obrázky znázorňují správné zaujetí postoje.
Ruce chrání střed těla, lokty u sebe (ochrana žeber). Dlaně máme otevřené můžeme gestikulovat, slouží
k lepším uchopení a nezvyšujeme tím agresivitu osoby, proti které zakročujeme. Přední ruka je dále od těla
slouží k případným blokům úderů, zadní blíže ochrana hlavy a obličeje.
52
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Výhoda postoje: •
•
•
•
neagresivní
stabilní
ochrana těla a genitálií
umožňující dynamické přesuny
Na obrázcích jsou znázorněny chyby v postoji.
Zóny (vzdálenost)
Rozlišujeme čtyři druhy vzdáleností:
1) Bezpečná (bezpečná vzdálenost)
Je vzdálenost a zóna kde se cítíme bezpečně.
2) Pozorovací (velká vzdálenost)
Zde jsme vzdáleni od potencionálního rizika napadení několik desítek až stovek metrů. Nehrozí nám nebezpečí,
nemusíme dělat žádná opatření, pouze sledujeme situaci eventuálně najdeme strategii dalšího postupu.
3) Komunikační (střední vzdálenost)
Od možného agresora jsme vzdáleni tak, aby na nás nedosáhl kopem nohou. Zde už musíme být obezřetní, sledujeme chování druhé osoby, její gesta, ruce, zda není ozbrojena, změny postoje, nálad.
4) Kontaktní (krátká vzdálenost)
Jsme v dosahu úderu pěstí a kopem nohou. Hrozí nám největší riziko
napadení a zranění! V případě jakéhokoliv náznaku agresivního
chování – zvýšená opatrnost, kontrola vzdálenosti, zaujetí postoje
53
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
V každé situaci bychom si měli uvědomit, v jaké zóně (vzdálenosti) k případnému útočníkovi jsme a jaká nám
tím hrozí rizika. Důležité je nepodceňovat vzdálenost! I dobře vycvičený příslušník ozbrojených složek, který
navíc útok očekává, není schopen na vzdálenost 7-9 metrů vytáhnout a použít střelnou zbraň na útočící osobu
s nožem, aniž by nebyl poraněn a pořezán!
Úhyby
Útoku osoby je nejlépe se vyhnout. K tomu nám slouží úhyby. Obrázek nám ukazuje výchozí pozici, z které provádíme úhyb na levou stranu a úhyb na pravou stranu.
Úhyb provádíme současně s blokem protivníkova úderu či kopu. Udržujeme stále stabilní postoj.
54
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Blokování úderů
Jak již bylo zmíněno, nejlépe je kombinovat blok společně s úhybem do stran. V některých situacích je útočník
již příliš blízko, útočí velkou silou nebo zbraní a není možné útok zmírnit úhybem. V této situaci si musíme krýt
nejcitlivější místa, na které útok směřuje, což je nejčastěji hlava a obličej.
Praktické využití bloku v konkrétní situaci
Citlivé body lidského těla
Je nutné si uvědomit, že v sebeobraně nejsou žádná pravidla ani kompromisy a mnohdy máme jen jednu
šanci odvrátit útok. Z těchto důvodů je důležitá znalost citlivých bodů lidského těla, které můžeme využít
k odvrácení útoku na naší osobu a následné pacifikaci protivníka.
Jsou to :
-karotýda
-
solar plexus
-
genitálie 55
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Přehled úderů na citlivá místa
Údery na karotýdu
56
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Údery na solar plexus
Údery na genitálie
57
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Údery otevřenou rukou
Mezi další údery, které můžeme použít patří údery otevřenou rukou. Záměrně nepoužíváme údery zavřenou
pěstí. Při kontaktu pěsti může lehce dojít ke zranění jak protivníka, tak naší ruky zlomené zápěstí, odřeniny, tržné
rány od zubů apod..
Vystavujeme se tím riziku nákazy žloutenky, viru HIV aj..
Obrázek ukazuje možnost odstrčení agresivní osoby, a provedení úderů otevřenou rukou.
58
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Střihový úder
Na obrázcích vidíme názornou ukázku „střihového úderu“. Pravá ruka provádí úder otevřenou dlaní na tvář
protivníka a současně levou rukou provádíme úder na karotýdu. Ruce dopadají současně a údery jsou vedeny
střihově. Při správném provedení úderu osoba ztratí orientaci, což nám umožní její další zpacifikování, popř.
útěk a přivolání pomoci.
59
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Bodový úder na srdce
Dalším možným úderem, jak vyřadit protivníka z boje, je bodový úder na srdce. Je prováděn hranou ruky, která
dopadá pod úhlem na prsní sval, což je znázorněno na níže uvedených obrázcích.
Kopy a vzdálenost u kopů
Kopy představují další možnost účinné obrany proti napadení. Nutno si uvědomit, že kopy na hlavu, z otočky a
jiné „parádičky“ patří pouze do filmů a v reálné situaci nám moc nepomohou. Nejúčinnější jsou krátké, nízké a
diskrétní kopy do citlivých míst lidského těla, které jsme schopni kopnout vždy, v jakékoliv situaci či oblečení.
Na zřetel musíme brát opět vzdálenost, v jaké se nacházíme od potencionálního útočníka, a podle toho zvolit
vhodnou techniku kopu viz. kop kolenem z blízké vzdálenosti a přímý kop na delší vzdálenost.
60
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Kopy do genitálií
Mezi nejúčinnější a zároveň lehce proveditelné patří kopy do oblasti genitálií. Různé možnosti kopů vidíte na
obrázcích.
Kopy do stehenního svalu
Velice účinné a bolestivé jsou nízké kopy na vnitřní či vnější stranu stehenního svalu. Vidíte kop směřující na
vnitřní stranu stehna protivníka. V bližší vzdálenosti je možno provést se stejným účinkem kop kolenem. Foto
znázorňuje kop na vnější stranu stehenního svalu.
61
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Obrázky znázorňují variantu kopu na stehenní sval se současným zašlápnutím kotníku přední nohy protivníka.
Kop do kotníku
Kopy můžeme směřovat buď do svalů, holení nebo kloubů případného agresora. Pro úspěch je důležitý správný
odhad vzdálenosti, dostatečná razance a rychlost provedení. Série obrázků ukazují možnou variantu kopu do
kotníku s následným znehybněním osoby. Pro požadovanou účinnost techniky je zapotřebí mít boty s pevnou
špičkou.
62
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Obrana proti přímému úderu
Existuje celá řada možností vykrytí a blokování úderů. Vše závisí na způsobu vedení úderu, technice, vzdálenosti
a mnoha jiných aspektech. Pro lepší představu je na obrázcích znázorněna obrana proti přímému úderu. Je
zde patrná blokace úderu, následné navolnění kopem do genitálií, opětovné navolnění úderem lokte do oblasti
ledvin a konečné znehybnění osoby pomocí fixace kotníku.
63
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Obrana proti bočnímu úderu – „háku“
Druhým nejčastěji vyskytovaným úderem, kterým můžeme být napadeni, je boční úder tzv. „hák“. Na obrázcích
je znázorněna obrana proti tomuto úderu. Protivník se snaží obránce zasáhnout bočním úderem do hlavy. Ten
odpovídá blokací se současným navolněním protivníka úderem na karotýdu. Poté je protivníkovi nasazena páka
na loket a je tlačen k zemi. V tuto chvíli je plně pod kontrolou obránce. Obránce dále fixuje hlavu protivníka
stiskem mezi své stehna, má pod kontrolou i jeho druhou ruku, a následně ho svádí k zemi, kde je znehybněn.
64
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Obrana proti úchopům
Vyproštění z podání ruky
Určitě se vám někdy při podávání ruky stalo, že jste se necítili dobře, stisk byl příliš silný a osoba, která vám
ruku podala, chtěla být nad vámi dominantní. V horším případě jste se z úchopu nemohli vyprostit. Na níže
uvedených obrázcích vidíte jednoduché řešení, jak se z takové situace dostat.
65
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Vyproštění z úchopu za ruku
Na obrázcích je patrná obrana proti úchopu jedné ruky. Základem je vytočení naší ruky hřbetem dolů se současným pohybem do strany. Tím se dostaneme ze sevření a můžeme protivníkovi nasadit páku na loket.
Vyproštění z úchopu za oděv
Protivník nás uchopil jednou rukou za oděv. Jeho ruku si přidržíme a současně naší druhou rukou provádíme
navolňovací úder do jeho bicepsového svalu. Pokračujeme úderem lokte z vrchu do jeho ruky, čímž dojde k jejímu uvolnění a vyproštění z úchopu.
66
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Obrana proti škrcení
Obrana proti škrcení jednou rukou
Obranu provádíme (podobně jako při úchopu za oděv) přichycením škrtící ruky se současným navolňovacím
úderem do bicepsového svalu. Následně vedeme úder otevřenou rukou na hlavu protivníka.
67
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Obrana proti škrcení obouma rukama
Obranu provádíme úderem a protlačením lokte do protivníkové paže společně se současným pohybem a rotací
boků.
68
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Obrana proti nasazení „kravaty“
Pokud jste se dostali do situace, kdy vás protivník škrtí a má vás v tzv. „kravatě“ , pravděpodobně jste někde
„zaspali“ a nemáte už moc šancí se z této lapálie dostat. I zkušeným judistům to činí problémy. Proto je důležité
takovým situacím předcházet již v zárodku viz. obrázky níže.
Protivník se snaží nasadit kravatu. Obránce kontroluje jeho ruce a současně se kryje. Jakmile protivník dává
ruku kolem jeho krku, obránce ji ihned uchopí a současně provádí pohyb dozadu, čímž protáhne hlavu a uvolní
sevření krku. Následně protivníka kontroluje pomocí odváděcí páky tlakem na loket a fixací palce.
69
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Práce na zemi
Můžeme se dostat do situace, kdy zakopneme, někdo do nás strčí, uhodí nás a my spadneme na zem. Tato
pozice je nevýhodná a na zemi jsme velmi zranitelní. Proto je důležité dokázat se ubránit fyzickým útokům i
v této pozici.
Detail postoje na zemi s následnou obranou
Výhoda postoje : •
•
•
možnost pohybu
krytí zranitelných míst
možnost protiútoku
Ležící osoba
Přístup k ležící osobě
Mnohdy i osoba, která leží a nejeví známky života, může pro nás představovat velké riziko. Nevíme, co se jí stalo,
kdo to je, zda není pod vlivem alkoholu, drog, zda nemá zbraň. Proto je na místě postupovat obezřetně a vyvarovat se možným rizikům. Velkou pozornost věnujte především rukám osoby, nikdy se k osobě nesklánějte!
70
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Obrázky znázorňují správný přístup k neznámé osobě, a přesný opak.
Využití techniky při správném přistupu k neznámé
osobě.
71
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Znehybnění osoby fixací kotníku
Důležité je správné provedení techniky, kdy zašlapujeme vnější stranu kotníku s tím, že vnitřní strana je na zemi.
Osobu máme plně pod kontrolou, znemožňujeme jí jakýkoliv pohyb či přetočení.
Přetočení osoby ležící na zádech
Na níže uvedených obrázcích vidíme bezpečné přetočení osoby na břicho a její následné znehybnění zakleknutím paže. Při přetáčení si musíme všímat zejména druhé ruky osoby, která může schovávat zbraň.
72
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Přetočení osoby ležící na břichu
U osoby leží na břichu často nevidíme její ruce ani obličej. To nám situaci velmi znesnadňuje. Na obrázku
vidíme bezpečný přístup k osobě. Následně svou nohou překřížíme nohy u ležící osoby aniž by jsme se k ní
nakláněli a poté ji zašlápnutím vnější strany kotníku přinutíme k tomu, aby se otočila.
73
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Obranné pomůcky
Teleskopický obušek
Teleskopický obušek je výborným pomocníkem při sebeobraně. Můžeme ho použít jak zavřený, tak i otevřený.
Jeho velkou výhodou je diskrétnost a skladnost. Slouží k blokování útoků, provádění úderových technik, technik
páčení i škrcení.
Teleskopický obušek – zavřený
Zavřený teleskopický obušek držíme pevně v ruce, palcem bráníme jeho nechtěnému vysunutí. Na obrázcích
vidíme diskrétní držení zavřeného teleskopického obušku.
Údery provádíme vyčnívajícím koncem obušku nebo pěstí. Při úderu pěstí nám obušek zpevňuje sevření a zvyšuje razanci úderu.
74
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Využití zavřeného obušku jako obrany proti úchopu ruky vidíme na níže uvedených obrázcích.
Teleskopický obušek (tyč) – otevřený
Pro lepší znázornění je na fotografiích použit cvičný obušek červené barvy. Otevřený obušek držíme pevným
úchopem nad jeho zadní částí. Na obrázcích vidíme diskrétní a aktivní prezentaci otevřeného obušku.
75
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Při použití teleskopického obušku je důležitý stabilní postoj. Přední ruka slouží k odražení útoku, zadní k provedení samotného úderu. Teleskopický obušek držíme vodorovně na rameni, lokty máme u sebe.
Na obrázcích jsou znázorněny jednotlivé možnosti provádění úderů otevřeným teleskopickým obuškem.
76
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Využití otevřeného teleskopického obušku k provedení odváděcí páky na ruku protivníka, a techniku škrcení za
pomocí teleskopického obušku.
77
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Ne vždy máme po ruce teleskopický obušek. Stejně dobře nám může posloužit např. deštník, smotané noviny
či časopis. Vidíme využití smotaného časopisu, který nám nahrazuje teleskopický obušek. Zaujetí postoje a
techniky jsou totožné.
78
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Zásahová deka
Zásahová deka je určena k zabezpečení a zpacifikování nebezpečných osob. Je vyrobena z materiálu, který neohrožuje pokožku tváře, na každé straně má pevné úchopy a uprostřed průduchy na dýchání.
Výhody zásahové deky:
Při přiložení deky na oči se osoba ocitne ve tmě, překrytí obličeje a náraz na nos znepříjemňuje dýchání, osoba neslyší co se kolem děje a je dezorientována. To nám umožní její bezpečné zpacifikování, aniž by došlo ke
zranění.
Na níže uvedených obrázcích vidíme správné provedení techniky se zásahovou dekou. Důležité je agresorovi
způsobit šok nárazem deky na obličejovou část a následně mu fixovat lokty záda, aby nedošlo k jeho protočení
nebo případnému zranění krční páteře.
79
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
BONUS
Je spousta technik, které jsou pro Vás připraveny z našeho systému PRO DEFENCE, zde je ukázka dalších možností v obraně proti napadení. Větší možnost naleznete u nás v Academy IAODG (www.iaodg.cz).
Obrana proti napadení injekční štříkačkou
Důležité body: krátká vzdálenost, kontrola paže
80
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Nasazení páky pro ochraný doprovod
Záháknutí palce a protočení paže dovnitř
Protočení paže
směrem dovnitř,
důležitým bodem
je kontrola lokte
po celou dobu
nasazení klíče.
Kontrola osoby a
ochraný doprovod.
81
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Kontrola osoby sezadu
Důležité Body: - Kontrola lokte
- Úder na ledvinu
- Kontrola páteře
Kontrola osoby zepředu
Důležité body:
•
•
•
•
střihový úder tvář, rameno, stlačení
přesun za osobu zezadu
kontrola páteře
kop
82
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Možnost obrany v sedě u stolu
První varianta
Rozražení osoby údery na paže, kontrola osoby na stole.
83
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Možnost obrany v sedě u stolu
Druhá varianta
Stažení osoby za citlivý bod (mezi bicepsem a tricepsem), úder loktem na páteř.
84
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Obrana v sedě pomocí kopů a pák
Zastavení osoby
pomocí kopu na
koleno.
Zastavení osoby
pomocí kopu na
genitálie.
Stažení osoby k zemi pomocí kopu do podkolení jamky.
85
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Obrana v sedě pomocí kopů a pák
Chycení zápěstí agresívní osoby, přetočení, kontrola lokte a nasazení páky na zápěstí.
86
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Kontrola osoby a přetočení
- Přetočení pomocí tlaku kolena na loket.
- Pokračovat v tlaku na loket směrem dolů.
- Přikleknutí tricepsu, kontrola zápěstí. Kontrola obou paží.
87
IAODG s.r.o.
6 Základy systému PRO DEFENCE
Nikdo z nás si nepřeje být napaden nebo ohrožován, ale když už se to stane umíme
se tomu správně postavit ?
88
7 Závěr
IAODG s.r.o.
Závěr
Náš směr s cíl.
IAODG je organizovaná struktura mužů a žen, která v rámci svého přesvědčení organizuje a absolvuje speciální braně-sportovní činnosti, sebeobraný výcvik, střelecký výcvik, technicko-taktický výcvik, výcvik první pomoci, extrémní závody a psychologickou
přípravu z cílem zajistit u své osoby braně-bezpečnostní návyky, psychickou odolnost,
kdy tyto dovednosti mají být využitelné pro obranu svou, své rodiny
a
své
vlasti.
I u nás platí zákon farmy: musíme připravit půdu, zasít, kultivovat půdu i plodiny, odstraňovat plevel, zalévat a starat se o úrodu až do doby, kdy dozraje.
Být členem IAODG, at‘ už jako jedinec nebo organizace, není v dnešním světě
otázka volby, ale nutností. Je to cena, kterou musíme zaplatit za to, že se můžeme
zapojit do systému. Nový svět vyžaduje být víc než dobří, vyžaduje být vynikající,
být výjimeční. Vyžadujeme dělat věci neohraničeným elánem a nadšením, s možností a schopností významně přispívat k dění kolem nás.
89
IAODG s.r.o.
Náš směr a cíl
IAODG je mezinárodně uznávanou organizací zabývající se výukou profesní sebeobrany a připravenosti.
Bylo zmapováno z jakého bojového umění vychází, v jaké zemi má své kořeny, podrobně byl popsán vznik a
vývoj tohoto sebeobranného systému a jeho postupné rozšíření, včetně zaměření a specifikace výcviku.
Žijeme v zemi s vysokou a stále mírně rostoucí kriminalitou, ikdyž si to moc nepřiznáváme. Nejmarkantnější
nárůst zaznamenala kriminalita majetková, kdy je policií ročně vyšetřováno okolo 230 000 případů.
Roste tedy nejen četnost, ale i brutalita útoků, proti kterým jsou lidé téměř bezbranní, neví, jak nebezepčným
situacím předcházet když nastanou a jak se bránit.
Vidíme, že součástný stav zanlostí občanů v oblasti bezpečnosti a připravenosti je mizivý, lidé ve většině situacích problém nedokáži správně zhodnotit nebo předvídat její nebezpečnost. Proto považuji za nezbytně
důležité pokračovat s našim cílem IAODG předávat naše zkušenosti. Je zbabělé zavírat oči před pravdou, zázrak
se nestane, kriminalita na ústupu není a ani v nejbližších letech nebude právě naopak.
Pojem bezpečnost není ve vzdělávacích standardech všeobecného vzdělávání v českých zemích pojmem novým. Zmíněný pojem sice nabývá v rozličných obdobích různých významů a je provázán, podle typu aktuálního
faktického nebo očekávaného ohrožení společnosti.
V sedmdesátých byl zaveden do škol samostatný předmět branná výchova. V duchu tehdejší doby branná
výchova zahrnovala všechny oblasti výchovy občanů od výchovy v rodině, ve škole, v pracovním poměru, v rámci
přípravy na vojenskou službu, přípravu k civilní obraně a brannou výchovu dospělých jako nedílnou součást
činnosti všech organizací a orgánů. Účast na branné výchově byla popisována jako vrcholná povinnost a otázka
cti každého občana. V současnosti je branná výchova minulostí a také problematika obrany státu je ve výuce
prozatím spíše okrajovou záležitostí. Hrozby přesto stále existují.
Vzdělávání dětí i dospělých jako součást celoživotního učení, které má IAODG za svojí zvyšujicí prioritu.
Výchova mládeže je koncipována jako rodinná výchova s prvky řízené činnosti, spontánními hrami a pohybovou aktivitou, která by měla vytvářet předpoklady pro získání elementárních kompetencí (schopností, dovedností, vědomostí a postojů), které dítě pro život potřebuje. Mezi tyto elementární kompetence patří především
kompetence k učení, k řešení problémů, kompetence komunikativní, sociální a personální, kompetence činností a kompetence občanské Národ – Rodina - Dílo. Junioři chtějí napodobovat chování dospělých, kteří jsou
mu vzorem. Proto je nezbytně nutné k vytvoření základních návyků chránících dítě před tísňovou nebo jinak
nebezpečnou situací, do které by se mohlo dítě dostat.
Vzdělávání je jednou ze základních podmínek nutnou pro realizaci bezpečnostních strategií, které je nutno
vyvíjet za účelem ochrany státu. Tento směr může, díky svému správnému chování v případě ohrožení, pomoci
státním ochanným složkám.
Člověk nepotřebuje pouze mít v budoucnosti nějaký pevný bod. Stejně důležité je také to, co pro něj tímto
pevným bodem je. Čemu můžeme věřit, o co máme usilovat? Pouze vědomí pevného bodu v budoucnosti
pomáhá. Hodnota toho, co v budoucnosti přijde a k čemu přítomnost směřuje, nám dává sílu překonat i nepříjemnosti, které přítomnost přináší.
Koncept Profesní Připravenosti IAODG, jsou intenzivní tréninkové programy určené široké veřejnosti. Programy
jsou přizpůsobeny potřebám běžné populace tak, aby byly co nejefektivnější pro získání komplexních znalostí.
IAODG je především výzva změnit životní styl a připojit se ke skupině lidí, která má pevný cíl:
ochrana Rodiny – Národa - Vlasti.
90
IAODG s.r.o.
Děkuji!
Moje vize budoucnosti.
Vzpomínám a není tomu tak dávno, když mi bylo
možná 12 let a začal jsem vnímat věci kolem sebe.
Doma jsme neměli video, to bylo ještě nedostupné zboží, bony do tuzexu také nebyli k běžnému
dosažení a táta měl doma akorát luksus elektroniky a to paskový přehrávač. Táta byl fotbalista a
kvůli fotbalu se přestěhoval z Trenčína na severní Moravu a hrál chvíli za Baník Ostrava, ale jinak
povoláním horník. Do KSČ táta nevstoupil a tak
politická vize v naší domácnosti nebyla a vlastně
si ani nepamatuji, že by nějaká vize doma vyzařovala. Bylo to spíše pro rodiče z práce do práce a pro mě ze
ségrou, ze školy na trénink a zase do školy. Prostě stereotypní život, který mě už v mládí moc nebavil.
Až dnes si uvědomuji, že po celou dobu jsem v sobě měl a mám i dodnes něco co mě táhne jako silný magnet. Vždy jsem si přál něco dokázat a být v tom co dělám nejlepší. Trvalo to, dnes již mám 44 let a vím, že
jsem stále na začátku, ale s jiným pohledem na svět. Po 15 letech v cizinecké légii, kde jsem odešel ve svých
22 letech a i tam mě hnal po celou dobu ten tajný magnet, který mi dodával sílu a naději na lepší budoucnost. Je Pravda, že jsem si vybral velmi těžkou cestu, ale o to více si dnes všeho co mám velmi vážím a hlavně
nejsem nikomu nic dlužen. Jsem dnes silý, jelikož jsem si naplnil své chlapské ego a splnil dříve nemožné cíle,
už si nemusím nic dokazovat, vydávám se na čistou cestu života.
Oproti mému mládí, kde si nepamatuji co bylo mojí vizí budoucnosti, tak dnes je tomu jinak. Při poznání
Řádu strážců koruny a meče vidím a mám před sebou již z půlky dokreslený obrázek života, který jsem
maloval dodnes. Vidím více barev, každý tah tužky má neskutečně mnoho detailů a i přesto, že obrázek je
dobarven jen z větší poloviny ta druhá mě teprve čeká. Řád mi svým světlem, ukázal cestu do budoucnosti.
Je to ještě delší cesta než doposud, ale o to vetší výzva se podílet na dokončení mého životního díla, který
je určen pro mojí rodinu, můj národ. Vše jde moc rychle vpřed, věda se nustále rychle rozvíjí a možná se naučíme i ovládat zemské klima. To vše, ale nebrání v tom abychom hlavně dělali něco pro svůj budoucí národ.
Dnes to jsou naše děti, zítra to budou naše vnoučata a pokud nám čas dovolí poznáme i pravnoučata, to je
moje vize pro budoucnost.
Stan Gazdik
Stan Gazdik, Autor.
Více informací naleznete na www.iaodg.cz
91
YOU WANT - IAODG SUPPLY
WWW.IAODG.CZ