Poslední pohané v christianizovaném římském imperiu

Poslední pohané v christianizovaném římském imperiu

/ COMMENTATIONES
40 I»L¡NKY
VAN PRCHLÕK
PoslednÌ pohanÈ
v christianizovanÈm
¯ÌmskÈm imperiu:
V, MyölenkovÈ z·zemÌ1
IVAN PRCHLÕK (Praha)
Minul˝ Ël·nek tÈto sÈrie byl zakonËen jak˝msi avÌzem, ûe tento se bude
vÏnovat myölenkovÈmu pozadÌ Ëi z·zemÌ situace poslednÌch pohan˘ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu, tedy konkrÈtnÏ tomu, jak se k tÈto situaci
a eventu·lnÌmu n·silÌ v˘Ëi pohan˘m vyjad¯ovaly osobnosti, kterÈ lze povaûovat za reprezentanty k¯esùanskÈho n·boûenstvÌ, tedy zejmÈna cÌrkevnÌ ËinitelÈ, ale i dalöÌ ve¯ejnÏ ËinnÈ osobnosti, vËetnÏ liter·t˘. To vöe za ˙Ëelem
posouzenÌ, zda nastÌnÏnÌ tohoto myölenkovÈho pozadÌ nep¯ispÏje k jednoznaËnÏjöÌmu objasnÏnÌ postavenÌ poslednÌch pohan˘ v christianizovanÈm
¯ÌmskÈm imperiu.
ZaËneme-li z·jmem o odmÌtav· stanoviska k n·silÌ v˘Ëi pohan˘m, p¯ÌpadnÏ v˘Ëi n·boûenskÈmu n·silÌ obecnÏ, lze jistÏ za jeho principi·lnÌ odmÌtnutÌ
povaûovat vyj·d¯enÌ Tertullianova a Lactantiova, ovöem ta pat¯Ì do obdobÌ,
kdy toto n·silÌ jeötÏ smϯovalo v˝hradnÏ proti k¯esùan˘m. P¯esto nebude od
vÏci ve struËnosti poznamenat, ûe oba v podstatÏ poukazujÌ na to, ûe n·silÌ
odporuje podstatÏ n·boûenstvÌ jako takovÈ, a Lactantius je k tomu prohlaöuje za ne˙ËinnÈ a za k¯esùany se ho explicite z¯Ìk·.2
1
Tento Ël·nek mohl vzniknout zejmÈna dÌky studijnÌmu pobytu na EberhardKarls-Universit‰t v T¸bingen koncem roku 2007. Proto je na mÌstÏ v¯elÈ podÏkov·nÌ DAAD a prof. Franku Kolbovi, jejichû stipendium, respektive doporuËenÌ mi
tento pobyt umoûnilo. P¯eklady citovan˝ch ˙ryvk˘ jsou mÈ vlastnÌ, nenÌ-li v˝slovnÏ
uvedeno jmÈno p¯ekladatele, v tom p¯ÌpadÏ lze zdroj ˙ryvku dohledat v seznamu
p¯ipojenÈm na konci Ël·nku.
2
Srv. TERT. ad Scap. 2,2; Apol. 24,6; 28,1; LACT. Div. inst. V 19,7-26; 20,3-11
a Epit. div. inst. 48-49 a k tomu GARNSEY 1984, s. 14nn., k Lactantiovi i DIGESER
(1998, s. 141nn.), podle nÌû je jeho postoj polemikou s aktu·lnÌm stanoviskem Porfyriov˝m, k nÏmuû srv. i shrnutÌ u PRCHLÕKA (2014b, I).
AVRIGA ñ ZJKF 56/2, 2014, s. 40-55
03-Prchlik.PM6
40
21.7.2014, 12:24
PoslednÌ pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu: V, MyölenkovÈ z·zemÌ 41
Po mocenskÈm vzestupu k¯esùanstvÌ nach·zÌm podobnÏ principi·lnÌ vyj·d¯enÌ jen u jednoho autora, cÌrkevnÌho historika (a laika, jimiû ostatnÏ byli
i oba p¯edchozÌ) SÛkrata Scholastika, kter˝ svÈ vylÌËenÌ besti·lnÌ vraûdy filosofky Hypatie uzavÌr· pozn·mkou: ÑVûdyù ti, kdo vyzn·vajÌ k¯esùanskÈ n·boûenstvÌ, nesmÏjÌ zabÌjet, v·lËit ani nÏco podobnÈho dÏlat.ì3 N·silÌ tedy neodmÌtal na z·kladÏ nÏjakÈho zcela obecnÈho principu, ale jako nÏco, co nenÌ
sluËitelnÈ s k¯esùanstvÌm. Jinak se vöak takov· vyj·d¯enÌ vyskytujÌ jen tÈmϯ
jako kuriozity. Jiû d¯Ìve bylo zd˘raznÏno, ûe Ambrosiovi je nab·d·nÌ k principi·lnÌ tolerantnosti v danÈ podobÏ vkl·d·no RadomÌrem Mal˝m do ˙st nepr·vem, protoûe se zasazoval jen o okamûitou toleranci.4 V pozitivnÌm svÏtle se ho vöak svÈho Ëasu pokouöel vylÌËit i Hans von Campenhausen, kter˝
ho dokonce prohl·sil za Ñein grunds‰tzlicher Verfechter der Gewissenfreiheitì, coû navzdory svÈmu p¯esvÏdËenÌ o opaku nebyl schopen doloûit, nicmÈnÏ jeho argumenty paradoxnÏ smϯujÌ spÌöe k pojetÌ RadomÌra MalÈho,
tedy Ambrosia jako alespoÚ odp˘rce n·silÌ v procesu christianizace. P¯inejmenöÌm v jednom momentu se vöak od nÏj liöÌ, Ambrosiovou motivacÌ
totiû je to, ûe n·silÌ by nebylo efektivnÌ, ba naopak spÌöe by bylo kontraproduktivnÌ.5
3
SOCRAT. SCHOL. VII 15,6 §llÕtrion g¢r pantelÂq tÂn wrono’ntvn t¢ Xristo◊ wÕnoi ka˘ m°xai ka˘ t¢ to’toiq paraplµsia (p¯eklad Josefa N OV¡KA ,
s. 129). K vraûdÏ HypatiinÏ srv. PRCHLÕK 2011, s. 71 a 73.
4
Srv. PRCHLÕK 2012a, s. 91n. a d·le GARNSEY 1984, s. 16. ProblematiËnost Ambrosiova hodnocenÌ RadomÌrem Mal˝m vynikne o to vÌce v konfrontaci s jeho hodnocenÌm jinÈ postavy: Ñvelmi chv·lyhodn· je razance, s jakou se postavil proti
tehdejöÌmu antisemitismu ¯ÌmskÈho obyvatelstva, kterÈ odÚalo mÌstnÌm ûid˘m synagogu a usilovalo o jejich n·siln˝ k¯est. ÿeho¯ toto rozhorlenÏ odmÌtl, na¯Ìdil vr·tit
ûid˘m synagÛgu a zak·zal jakÈkoliv n·silnÈ akce proti nimì (MAL› 2001, s. 70).
Ambrosius i ÿeho¯ Velik˝ si totiû svou chv·lu jistÏ zaslouûÌ, tak trochu bych ale
oËek·val, ûe schvaloval-li naopak Ambrosius n·silÌ proti éid˘m (k jeho odporu proti Theodosiovu na¯ÌzenÌ biskupovi mÏsta KallinÌku znovu vybudovat na vlastnÌ n·klady synagogu, kterou zap·lil fanatick˝ dav veden˝ mnichy, srv. AMBROS. Epist.
40-41 a DOLEûAL 2007 [2009], s. 160n.) a ÿeho¯ proti pohan˘m (srv. PRCHLÕK 2011,
s. 80), budou za to RadomÌrem Mal˝m pok·r·ni. Nejsou.
5
Srv. VON CAMPENHAUSEN 1929, s. 186nn., zejm. 188, kde je ovöem ponÏkud neöùastn˝ uû samotn˝ sled tÏchto argument˘. V˝öe citovanÈ hodnocenÌ Ambrosia totiû
n·sleduje potÈ, co von Campenhausen doloûil pouze to, ûe se Ambrosius osobnÏ pohan˘ nestranil a s nÏkter˝mi udrûoval p¯·telskÈ kontakty, aniû by ovöem uv·ûil, nakolik byly tyto kontakty p¯irozen˝m d˘sledkem spoleËenskÈho postavenÌ jejich nositel˘ a re·lnÈho zhodnocenÌ moûnostÌ svÈ doby, v nÌû by podceÚov·nÌ vlivu tÏchto
AVRIGA ñ ZJKF 56/2, 2014, s. 40-55
03-Prchlik.PM6
41
21.7.2014, 12:24
42 IVAN PRCHLÕK
O dalöÌch autorech lze v souvislosti s odmÌt·nÌm n·silÌ v˘Ëi pohan˘m pouze uvaûovat. Synesios z KyrÈny se sv˝m z hlediska svÈ osoby zamÌtav˝m
vyj·d¯enÌm snad ani nevymezoval p¯Ìmo proti n·silÌ; pokud ano, pak p¯estoûe nespecifikoval, ûe mÏl na mysli pohany, lze pr·vÏ k nim jeho slova vzt·hnout, protoûe vzhledem k heretik˘m se podobnÏ velkoryse nevyjad¯oval.6
pohan˘ bylo p¯inejmenöÌm netaktickÈ. N·sledujÌ argumenty, kterÈ toto hodnocenÌ
majÌ uû jen dokreslovat, nicmÈnÏ pr·vÏ ty zajÌmavÈ jsou. Ten nejzajÌmavÏjöÌ, totiû
Ambrosiovo ˙dajnÈ p¯esvÏdËenÌ, ûe sluûebnÌci Kristovi by mÏli lid zÌsk·vat nikoli
pruty a prost¯ednictvÌm strachu, ale l·skou a s meËem ponechan˝m v pochvÏ, je
ovöem citov·n nÏmecky a v pozn. 8 vadnÏ odkazov·n, takûe u Ambrosia samÈho
se mi nepoda¯ilo ho dohledat (nepomohl ani vyhled·vaË datab·ze Bibliothek der
Kirchenv‰ter <http://www.unifr.ch/bkv/suche.htm>), a posoudit je tak v n·leûitÈm
kontextu. ée je to totiû pot¯eba, ukazujÌ dalöÌ odkazy, s nimiû von Campenhausen
pracuje (p¯iËemû i v pozn. 7 je tento odkaz vadn˝, mÌsto ÑEbd. 134ì m· b˝t ÑEbd.
VII 134ì). NicmÈnÏ, AMBROS. Expos. Evang. sec. Luc. VI 104 skuteËnÏ nab·d·
k p¯esvÏdËov·nÌ pohan˘ argumenty, ale vz·pÏtÌ, ibid. 105, z p¯Ìkladu Pavlova postupu v AthÈn·ch vyplyne, proË: si a primo destruere uoluisset caeremonias idolorum, sermonem eius aures gentilium respuissent (Ñkdyby chtÏl od poË·tku niËit ob¯ady model, uöi pohan˘ by jeho ¯eË odmÌtlyì). A k tomu Ambrosius doporuËoval
metody, kterÈ dnes uplatÚujÌ nap¯. MoonistÈ: qui enim tractat, debet audientium
considerare personas; ne prius irrideatur, quam audiatur. quomodo enim Athenienses crederent, quia Verbum caro factum est, et de Spiritu sancto Virgo concepit, qui
irridebant, quia resurrectionem audierant mortuorum (ÑNeboù ten, kdo s nÏk˝m
jedn·, musÌ vzÌt v ˙vahu, jakÈ osoby ho poslouchajÌ, aby se mu d¯Ìve neposmÌvaly,
neû by ho poslouchaly. Jak by totiû AthÈÚanÈ vϯili, ûe Slovo bylo uËinÏno tÏlem
a Panna poËala z Ducha svatÈho, kdyû se posmÌvali, protoûe uslyöeli o vzk¯ÌöenÌ
mrtv˝ch?ì). Jinde je ovöem Ambrosius, pokud jde o mÌrumilovnÈ ö̯enÌ k¯esùanstvÌ,
jeötÏ explicitnÏjöÌ, srv. AMBROS. De fid. ad Grat. Aug. II 11,89: persuadeamus illis,
quod sibi prosit, obsecremus et ploremus ante Dominum, qui fecit nos. non enim
uincere uolumus, sed sanare: non insidiose agimus, sed religiose monemus. saepe
flectit humanitas, quos nec uirtus potuerit superare, nec ratio (ÑP¯emlouvejme je
k tomu, co jim prospÌv·, prosme a plaËme p¯ed P·nem, kter˝ n·s stvo¯il. Nechceme
je totiû p¯em·hat, ale lÈËit, nejedn·me ˙skoËnÏ, ale zboûnÏ napomÌn·me. »asto pohne lidskost ty, kterÈ nemohly zdolat ani ctnost, ani rozumì). Tato slova ovöem nejsou urËena pohan˘m, ale ari·n˘m. A navÌc, obÏ citovan· dÌla vznikla d¯Ìve (De fide
v roce 378, Expositio 388), neû v devades·t˝ch letech 4. stol. doölo ke konfrontaci,
za jejÌû spiritus agens b˝v· pr·vÏ Ambrosius, podle mÈho soudu opr·vnÏnÏ, povaûov·n (k tÈto konfrontaci v öiröÌm obecnÏ n·boûenskÈm kontextu srv. DOLEûAL 2007
[2009], s alternativnÌm pohledem na Ambrosiovu taktiku, k mÈmu v tomto konkrÈtnÌm ohledu nesouhlasnÈmu vyj·d¯enÌ PRCHLÕK 2012a, s. 92, pozn. 45).
6
Srv. PRCHLÕK 2012a, s. 90 a d·le cel˝ tam odkazovan˝ dopis t˝kajÌcÌ se heretik˘,
konkrÈtnÏ ari·n˘.
AVRIGA ñ ZJKF 56/2, 2014, s. 40-55
03-Prchlik.PM6
42
21.7.2014, 12:24
PoslednÌ pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu: V, MyölenkovÈ z·zemÌ 43
V z·sadÏ takÈ principi·lnÌ odmÌtnutÌ n·silÌ, v danÈm p¯ÌpadÏ v˘Ëi pohanovi,
klade hagiograf paradoxnÏ do ˙st pr·vÏ tomuto pohanovi, tedy Volusianovi,
kter˝ se chyst· k dobrovolnÈ konverzi a z·roveÚ se ob·v· o Ëistotu tohoto
aktu: ÑNeodejmi ode mÏ dar vlastnÌho rozhodnutÌ, jÌmû n·s b˘h uû od poË·tku vyznamenal Ö jestliûe to udÏl·m z rozkazu cÌsa¯sk˝ch z·kon˘, odhaluje
mÏ to jakoûto nÏkoho, kdo k tomu dospÏl n·silÌm, a ztr·cÌm odmÏnu svÈ
vlastnÌ volby.ì7 TÏûko tedy rozhodnout, zda dotyËn˝ hagiograf takto s·m
sm˝ölel, nebo mu tato slova jen vyplynula ze situace. MysteriÛznÌ autor
6. stol. se opÏt vyjad¯uje neurËitÏ jen o ÑnevÏdoucÌchì, jinak ale jeho vyj·d¯enÌ za principi·lnÌ povaûovat lze, tvrdÌ-li, ûe je Ñje t¯eba pouËovat a nikoli
trestatì.8 A k tomu m˘ûe b˝t, byù s notnou d·vkou nads·zky a jen za zast·nce okamûitÈ tolerance, prohl·öen i Prudentius, kdyû prosÌ za zachov·nÌ proslulÈ Symmachovy ¯eËi za obnovenÌ Victoriina olt·¯e, protoûe ho k tomu pochopitelnÏ nemotivuje jejÌ obsah.9
Naopak n·zor TheodÛrÈta z Kyrrhu, totiû ûe zniËenÌ jednoho z persk˝ch
chr·m˘ ohnÏ tamnÌm biskupem Abdou nebylo na prospÏch a ûe ani Pavel
v AthÈn·ch neboural olt·¯e, jako moûnÈ principi·lnÌ odmÌtnutÌ n·silÌ, byù
motivovanÈ stejnÏ jako v p¯ÌpadÏ AmbrosiovÏ, pouze vypad·. P¯i lÌËenÌ podobn˝ch incident˘ na ˙zemÌ ¯ÌmskÈ ¯Ìöe totiû TheodÛrÈtos proti podobn˝m
postup˘m neprotestuje, ba naopak.10
P¯esto lze od˘vodnÏnÏ p¯edpokl·dat, ûe i dalöÌ k¯esùanötÌ auto¯i se proti
n·silÌ vymezovali, Ëehoû ozvuk nach·zÌme u Libania, protestujÌcÌho proti n·silÌ v praxi uplatÚovanÈmu. P¯itom si totiû vöÌm·, ûe pod vlivem tohoto n·silÌ
doch·zelo ke konverzÌm, prohlaöuje je vöak za neup¯ÌmnÈ, a navÌc odporujÌcÌ tomu, co sami k¯esùanÈ ˙dajnÏ hl·sajÌ: ÑÿÌk· se, ûe n·silÌ nenÌ ani obsahem
jejich z·kon˘, schvalujÌ pr˝ p¯esvÏdËov·nÌ a n·silÌ m· u nich pr˝ öpatn˝
7
GERONTIVS Vit. S. Melan. Gr. 53: m∂ §w≠lÉq §pí Ømo◊ tŒ to◊ a⁄tejoys¯oy
dÂron, û ºm£q – QeŒq Øj §rx∑q Øt¯mhsen ... Ø¢n kat¢ prÕstajin tÂn basil≠vn to◊to poiµsv, efir¯skomai Íq kat¢ b¯an Øp˘ to◊to ØrxÕmenoq ka˘
§pÕllv tŒn misuŒn t∑q Øm∑q proair≠sevq. Ke kontextu srv. PRCHLÕK 2014a,
s. 35 s pozn. 72.
8
Srv. PS.DIONYS. AREOPAG. Epist. 8,5 [PG III col. 1096C]: did°skesuai g¢r, o⁄
timvre¡susi xr∂ to÷q §gnoo◊ntaq.
9
Srv. PRVDENT. Contr. Symm. I 632-634; 648-649 a k afȯe samotnÈ, bÏhem nÌû
dodnes dochovan· SYMM. Rel. 3 vznikla, d·le PRCHLÕK 2011, s. 70n.
10
Srv. THEODORET. HE V 39,3-4, ale proti tomu PRCHLÕK 2014a, s. 27. A ostatnÏ
i samotn˝ Abdas je vz·pÏtÌ vychv·len za to, ûe odmÌtl chr·m obnovit, protoûe by se
to rovnalo p¯ÌmÈmu uctÌv·nÌ ohnÏ.
AVRIGA ñ ZJKF 56/2, 2014, s. 40-55
03-Prchlik.PM6
43
21.7.2014, 12:24
44 IVAN PRCHLÕK
zvuk. ProË se tedy s takovou zu¯ivostÌ vrh·te na svatynÏ, a nedosahujete-li
niËeho p¯esvÏdËov·nÌm, musÌte sahat k n·silÌ? Vûdyù tÌmto zp˘sobem z¯ejmÏ
p¯estupujete i vlastnÌ z·kony.ì11
OpaËn˝m smÏrem, tedy k neodmÌt·nÌ n·silÌ, smϯujÌ uû i vyj·d¯enÌ nÏkter˝ch autor˘ p¯edconstantinovskÈho obdobÌ, respektive v jejich p¯ÌpadÏ jde
zatÌm jen o schvalov·nÌ jakÈhosi p¯inejmenöÌm vyuûitÌ okamûitÈ pozice sÌly
k ö̯enÌ k¯esùanstvÌ. SouËasnÌci apologety Aristeida se p¯itom jeötÏ omezovali na svÈ dom·cnosti,12 ale uû Kelsos k¯esùan˘m vyt˝k· jakÈsi pokoutnÈ ponouk·nÌ cizÌch dÏtÌ a ûen proti jejich rodiˢm a uËitel˘m, proti Ëemuû ”rigenÈs argumentuje jen tÌm, ûe se to dÏje k jejich prospÏchu.13
Constantinovsk˝ obrat tyto n·znaky intenzifikoval. »erstv˝ konvertita
Firmicus Maternus se na cÌsa¯Ìch Constantiovi II. a Constantovi doûadoval
okamûitÈho skoncov·nÌ s pohansk˝mi kulty.14 PozdÏjöÌ protipohanskou legislativu k¯esùanötÌ auto¯i, pokud se k nÌ vyjad¯ovali, schvalovali. Augustinus
kvitoval kriminalizaci postavenÌ pohan˘ a z·kony zakazujÌcÌ praktikov·nÌ
pohansk˝ch obÏtÌ povaûoval za samoz¯ejmou b·zi, na nÌû se chv·lou sejde
dokonce s donatisty.15 A dÏjepisci Orosius a SÛzomenos, ten druh˝ realistiËtÏji, ˙dajnou ˙spÏönost tÈto legislativy nadöenÏ oslavovali.16
11
Srv. LIBAN. Orat. XXX 28ñ29, zejm. lÕgoq dÆ mhdí Øn to¡q to’tvn a⁄tÂn
to◊to Øne¡nai nÕmoiq, §llí e⁄dokime¡n mÆn tŒ pe¯uein, kakÂq dÆ §ko’ein t∂n
§n°gkhn. t¯ o›n ma¯nesue kat¢ tÂn …erÂn, e≈ tŒ pe¯uein mÆn o⁄k ∞sti, bi°zesuai dÆ <de¡>; sawÂq g¢r ofltvq ka˘ to÷q fimet≠royq ¶n a⁄tÂn paraba¯noite nÕmoyq (p¯eklad R˘ûeny DOST¡LOV…, s. 332).
12
Srv. ARISTID. Apol. P2 15,5 [SChr 470, p. 298]: alla kai doyloyq h paidiskaq ean exvsin h tekna peiuoysin aytoyq xreistianoyq genesuai ina exvsin
eynooyq kai otan genvntai toioytoi adelwoyq kaloysin aytoyq ameristoi onteq (ÑNaopak i otroky Ëi sluûky, jestliûe je majÌ, Ëi dÏti p¯emlouvajÌ, aby se stali
k¯esùany a byli jim odd·ni, a kdykoli se jimi stanou, tito je naz˝vajÌ bratry a berou
je mezi sebeì).
13
Srv. ORIGEN. Contr. Cels. III 55ñ58. Do obludnosti p¯Ìpadu PavlÌka Morozova
mÏly tyto nejspÌö daleko, p¯esto je takov· praxe p¯inejmenöÌm ve svÏtle ËtvrtÈho p¯ik·z·nÌ ponÏkud zar·ûejÌcÌ.
14
Srv. FIRM. MATERN. De error. 16,4-5; 20,7; 28,6; 29,1 a k jeho myölenÌ ö̯eji
BARNARD 1990.
15
AVGVSTIN. Enarr. in Psalm. 88,II,12: nunc iam crimen est remanere paganum.
gratias Domino (ÑTeÔ uû je trestnÈ z˘st·vat pohanem. BohudÌkì); Epist. 93,10 cit.
PRCHLÕKEM (2014a, s. 25 v pozn. 27). D·le srv. AVGVSTIN. Epist. 97,2-4 cit. PRCHLÕKEM (2014a, s. 24 v pozn. 24 a s. 26 s pozn. 35), k Ëemuû je zde t¯eba up¯esnit, ûe
Augustinus zd˘razÚoval Ëastou pevnost vÌry tÏch, kdo ji p¯ijali ze strachu z proti-
AVRIGA ñ ZJKF 56/2, 2014, s. 40-55
03-Prchlik.PM6
44
21.7.2014, 12:24
PoslednÌ pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu: V, MyölenkovÈ z·zemÌ 45
DalöÌ lze d˘vodnÏ podez¯Ìvat nejen ze schvalov·nÌ protipohansk˝ch z·kon˘, ale i n·silÌ, kterÈ jejich prosazov·nÌ p¯in·öelo. Biskup severoitalskÈho
Taurina Maximus povaûoval za autora protipohansk˝ch z·kon˘ samotnÈho
Boha a obracenÌ pohan˘ za prvo¯ad˝ a neodkladn˝ ˙kol kaûdÈho k¯esùana.17
Pasivitu p¯i potlaËov·nÌ aktivit mÌstnÌch pohan˘ vyËÌt· sv˝m souvÏrc˘m
i biskup Brixie Gaudentius18 a p¯Ìmo k aktivitÏ vyz˝val ty, kdo majÌ moc
a vliv, Caesarius z Arelate, konkrÈtnÏ k tomu, aby zabraÚovali obnovov·nÌ
zbo¯en˝ch svatyÚ a niËili posv·tnÈ stromy a olt·¯e.19 O Ëinnosti syrskÈho askety SymeÛna StylÌta jsme informov·ni jen zprost¯edkovanÏ, nesla se vöak
v tomtÈû duchu: Ñnezanedb·v· ani starost o svatÈ cÌrkevnÌ obce. Jednou bojuje proti pohanskÈ bezboûnosti Ö Tu o tom pÌöe cÌsa¯i, tu povzbuzuje k boûskÈ horlivosti mÌstnÌ spr·vce Öì.20
V dalöÌch p¯Ìpadech je dÌky zasazenÌ do kontextu konkrÈtnÌch ud·lostÌ podez¯enÌ ze schvalov·nÌ n·silÌ p¯in·öenÈho prosazov·nÌm protipohanskÈ legislativy jeötÏ intenzivnÏjöÌ. IÛannÈs Chr˝sostomos se totiû v dochovan˝ch dopisech mnich˘m, kterÈ poslal do FoinÌkie jejÌ ˙Ëinnost vym·hat, explicite
zmiÚuje sice jen o n·silÌ, jehoû byli oni sami terËem ze strany pohan˘, nicmÈnÏ takÈ vyzdvihuje jejich schopnosti mu, a to nejspÌö tÈû n·silÌm, Ëelit:
ÑPouËovat nÏkoho o z·kladech vÌry v klidu a mÌru, kdyû se nikdo nestavÌ na
odpor, totiû m˘ûe, kdokoli se namane. Avöak postavit se srdnatÏ, kdyû Ô·bel
a ozbrojenÌ dÈmoni takto zu¯Ì, a vyrvat mu lidi, kte¯Ì jsou s nÌm v öiku, a jin˝m zabr·nit padnout mu do rukou musÌ muû srdnat˝ atd. Ö vÌme, ûe jako
jsi srdnat˝ vladyka, znal˝, jak osvÏdËit stateËnost, tak do vöeho vpadneö, pro-
pohansk˝ch z·kon˘. K Augustinovu v˝voji i nakonec negativnÌmu pohledu na
n·boûenskou toleranci obecnÏ srv. JOLY 1955 a ANDO 1996, s. 177 s pozn. 24 (s dalöÌmi odkazy), odliön˝ je pohled K÷TTINGŸV (1977, s. 38nn.). K diskusi s pohany
v AugustinovÏ korespondenci srv. ANDO 1996, s. 190nn.
16
Srv. PRCHLÕK 2014a, s. 25 s pozn. 28 a s. 27n. s pozn. 40.
17
K jeho n·zoru na protipohanskou legislativu srv. PRCHLÕK 2014a, s. 23 s pozn.
23, v˝zvy k obracenÌ jsou u MAXIM. TAVRIN. Serm. 91,2; 106,2; 107-108.
18
Srv. GAVDENT. BRIXIENS. Serm. 13 [PL XX col. 940B-941A] a k tomu i ibid. 4
[PL XX col. 870A-871A].
19
Srv. CAESAR. ARELAT. Serm. 53,2.
20
THEODORET. Hist. relig. 26,27: o⁄dÆ t∑q tÂn ®g¯vn ØkklhsiÂn §mele¡ promhue¯aq, n◊n mÆn ≤llhnikè dyssebe¯Ç maxÕmenoq ... ka¯ pote mÆn basile¡
per˘ to’tvn Øpist≠llvn, potÆ dÆ to÷q •rxontaq e≈q tŒn ue¡on z∑lon Øge¯rvn
ktl. (p¯eklad Ji¯Ìho PAVLÕKA, s. 122, s ˙pravou ÑpohanskÈì mÌsto ѯeckÈì) a d·le
u PRCHLÕKA (2014a, s. 25 s pozn. 29) srv. konkrÈtnÌ p¯Ìklad jeho angaûm·.
AVRIGA ñ ZJKF 56/2, 2014, s. 40-55
03-Prchlik.PM6
45
21.7.2014, 12:24
46 IVAN PRCHLÕK
budÌö leûÌcÌ, urËÌö pevnÈ mÌsto stojÌcÌm, p¯ivedeö zpÏt bloudÌcÌ, vyhled·ö
a nalezneö ztracenÈ a Ô·blovu falangu celou rozbijeöì.21 PodobnÏ pak i jeho
souËasnÌka, biskupa Antiocheie Flaviana, byù v jeho p¯ÌpadÏ se opÏt musÌme
spokojit jen se svÏdectvÌm Libaniov˝m: ÑKdyû pak lidÈ, jejichû majetek byl
zpustoöen, p¯ijdou k mÏstskÈmu past˝¯i, tak totiû naz˝vajÌ muûe nep¯Ìliö ¯·dnÈho, kdyû tedy k nÏmu p¯ijdou s n·¯kem na k¯ivdy, jeû utrpÏli, tu past˝¯ ty
prvnÌ [tj. mnichy, kte¯Ì toto n·silÌ p·chali] pochv·lÌ, ty druhÈ vyûene, jako by
byli zÌskali nÏjakou v˝hodu tÌm, ûe neutrpÏli jeötÏ vÏtöÌ ökodyì.22
Stranou v˝voje protipohanskÈ legislativy nest·la ani k¯esùansk· cÌrkev jako
celek, ale snaûila se jej urychlit, a to prost¯ednictvÌm jak jednotliv˝ch sv˝ch
p¯edstavitel˘, tak i koncil˘ a synod, zejmÈna tÏch konan˝ch poË. 5. stol.
v Karth·gu, jejichû k·nony shrom·ûdil Dionysius Exiguus. Ty totiû aktivnÏ
vyz˝valy cÌsa¯e k zp¯ÌsÚov·nÌ i uplatÚov·nÌ protipohanskÈ legislativy: Ñje
takÈ nutnÈ û·dat po zboûn˝ch cÌsa¯Ìch jinÈ nalÈhavÈ vÏci, aby po celÈ Africe
p¯ik·zali d˘kladnÏ potlaËovat zbytky model, neboù ve vÏtöinÏ p¯Ìmo¯sk˝ch
oblastÌ a v odlehl˝ch usedlostech tento klam st·le protipr·vnÏ kvete, aby na¯Ìdili niËit je samÈ a jejich chr·my, kterÈ jsou postaveny na zapadl˝ch pozemcÌch a mÌstech a v˘bec nejsou jejich okrasou, p¯ik·zali ˙plnÏ bouratì.23
21
K IÛannovÏ akci samotnÈ srv. PRCHLÕK 2014a, s. 27 s pozn. 39, dochovan˝mi
dopisy jsou IOANN. CHRYSOST. Epist. 123 a 126 [PG LII col. 676-678 a 685-687],
v nichû se pr·vÏ na nÏ a na presbytera Rufina obracÌ, povzbuzuje je v jejich Ëinnosti
a posÌl· materi·lnÌ pomoc. ObÏ citace jsou z druhÈho dopisu: tŒ mÆn g¢r Øn ºsyx¯Ç
ka˘ galµnÉ, ka˘ mhdenŒq polemo◊ntoq, kathxe¡n tinaq ka˘ tÂn tyxÕntvn
Øst¯n: tŒ dÆ ofltv to◊ diabÕloy mainom≠noy, ka˘ tÂn daimÕnvn “plizom≠nvn,
st∑nai genna¯vq, ka˘ Øjarp°sai to÷q metí Øke¯noy tetagm≠noyq tÂn §nur„pvn, ka˘ to÷q •lloyq kvl◊sai e≈q t¢q Øke¯noy xe¡raq Ømpese¡n, to◊to §ndrŒq
genna¯oy ... ∆smen, ”ti kau°per §riste÷q genna¡oq, ka˘ §ndragaue¡n e≈d‰q,
ofltvq ©panta Øpele’sÉ, to÷q mÆn keim≠noyq §nege¯rvn, to÷q dÆ ≤stÂtaq
≤dr°zvn ka˘ phgn÷q, to÷q dÆ planvm≠noyq Øpan°gvn, ka˘ to÷q §polvlÕtaq
§nazhtÂn ka˘ efir¯skvn, ©pasan to◊ diabÕloy sygkÕptvn t∂n w°lagga.
22
LIBAN. Orat. XXX 11: ∫n dí o… peporuhm≠noi par¢ tŒn Øn •stei poim≠na,
kalo◊si g¢r ofltvq •ndra o⁄ p°ny xrhstÕn, ∫n o›n ØluÕnteq œd’rvntai l≠gonteq ™ ∏d¯khntai, “ poim∂n o·toq to÷q mÆn Øpçnese, to÷q dÆ §pµlasen Íq
Øn tò m∂ me¯zv peponu≠nai kekerdakÕtaq (p¯eklad R˘ûeny DOST¡LOV…, s. 327).
Tato situace je ovöem odliön· v tom, ûe alespoÚ dle Libania tito mniöi aktu·lnÌ legislativu dokonce p¯ekraËovali berouce si ji ovöem za z·minku, k Ëemuû srv. LIBAN.
Orat. XXX 15-20 a k tomu d·le ibid. 8; 24-26 a 55.
23
DIONYS. EXIG. in PL LXVII col. 201CD: instant etiam aliae necessitates religiosis imperatoribus postulandae, ut reliquias idolorum per omnem Africam
AVRIGA ñ ZJKF 56/2, 2014, s. 40-55
03-Prchlik.PM6
46
21.7.2014, 12:24
PoslednÌ pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu: V, MyölenkovÈ z·zemÌ 47
P¯i obracenÌ pohan˘ se ovöem k¯esùanskÈ autority rozhodnÏ nespokojovaly s form·lnÌm p¯ihl·öenÌm ke k¯esùanstvÌ, ale brojily i proti jak˝mkoli projev˘m spojen˝m s tradiËnÌmi kulty. P¯itom se sice vÏtöinou obracely do
vlastnÌch ¯ad, takûe o netolerantnost v pravÈm slova smyslu spÌöe nejde, z·roveÚ vöak tepaly i p¯Ìmo pohanstvÌ samotnÈ, a jistÏ tak p¯ispÌvaly k negativnÌ atmosfȯe pr·vÏ v˘Ëi pohan˘m, o jejichû existenci v nepominutelnÈm
mnoûstvÌ i v 5. a 6. stol. s·m nepochybuji.24 UrËitou v˝jimkou je snad papeû
iubeant penitus amputari; nam plerisque in locis maritimis atque possesionibus
diuersis adhuc erroris istius iniquitas uiget: ut praecipiant et ipsas deleri, et templa
eorum, quae in agris uel in locis abditis constituta nullo ornamento sunt, iubeantur
omnino destrui (z mÈho p¯ekladu plyne, ûe vztaûnou vedlejöÌ vÏtu n·sledujÌcÌ po
spojenÌ templa eorum, quae vztahuji k chr·m˘m stojÌcÌm v ˙stranÌ obecnÏ, v jednom z anonymnÌch recenznÌch posudk˘ tohoto Ël·nku je vöak navrûeno ch·pat tuto
vÏtu tak, ûe jen nÏkterÈ chr·my, a to ty, kterÈ nejsou ozdobou, se majÌ bourat, ale
ostatnÌ nikoli). D·le srv. ibid. col. 207B item placuit, ab imperatoribus gloriosissimis peti, ut reliquiae idololatriae non solum in simulacris, sed in quibuscumque locis, uel lucis, uel arboribus omnimode deleantur (Ñd·le bylo schv·leno od slavn˝ch
cÌsa¯˘ û·dat, aby byly vöemi zp˘soby niËeny zbytky modlosluûby, nejen sochy, ale
jak·koli mÌsta nebo h·je nebo stromyì); col. 216C: placuit et illud, ut aduersus Donatistas et paganos, uel eorum superstitiones, legati missi de hoc glorioso concilio,
quidquid utile peruiderint, de gloriosissimis principibus impetrent (Ñbylo schv·leno
i to, aby proti donatist˘m a pohan˘m Ëi jejich povÏr·m byli tÌmto slavn˝m koncilem
vysl·ni leg·ti, aby od slavn˝ch cÌsa¯˘ dos·hli, cokoli by rozpoznali jako uûiteËnÈì);
col. 216D: legationem iterum suscepit Fortunatianus episcopus contra paganos et
haereticos (Ñbiskup Fortunatianus se znovu ujal posl·nÌ proti pohan˘m a heretik˘mì); col. 216D-217A susceperunt legationem Restitutus et Florentius episcopi
contra paganos et haereticos (ÑbiskupovÈ Restitutus a Florentius se ujali posl·nÌ
proti pohan˘m a heretik˘mì) a k tomu i ibid. col. 202AB. K aktivitÏ biskup˘ p¯i
iniciov·nÌ protipohansk˝ch z·kon˘ i jejich pozdÏjöÌho vym·h·nÌ srv. HARRIES 2001,
s. 95.
24
V modernÌ literatu¯e sice znaËnÏ p¯evaûuje pohled, ûe tyto projevy uû vÏtöinou
ztratily sv˘j n·boûensk˝ charakter, nÏkterÈ zpr·vy vöak naznaËujÌ p¯inejmenöÌm to,
ûe pohanÈ se jich nad·le ˙Ëastnili. CAESAR. ARELAT. Serm. 192,2 nap¯. oznaËÌ ˙ËastnÌky oslav Kalend nejprve jako pagani homines a vz·pÏtÌ jako miseri homines et,
quod peius est, aliqui baptizati (ÑbÌdnÌ lidÈ, a co je horöÌ, nÏkte¯Ì pok¯tÏnÌì). MARTIN. BRACAR. De correct. rust. 18 zmiÚuje jakÈsi illi, qui pagani sunt et ignorant fidem Christianum, idola daemonum colentes (Ñti, kte¯Ì jsou pohanÈ, neznajÌ vÌru
k¯esùan˘ a uctÌvajÌ modly dÈmon˘ì). Pokud jde o modernÌ p¯edstavy o rychlosti
christianizace ¯ÌmskÈho imperia, pak oproti p¯edstavÏ KAEGIHO (1966, s. 249), podle
nÏhoû pohanÈ p¯edstavovali 10-30 % jeho obyvatelstva na poË·tku 5. stol., ale ne
vÌce neû 1 Ëi 2 % na jeho konci a moûn· ani to ne, preferuji n·zor LOTŸV (1951,
AVRIGA ñ ZJKF 56/2, 2014, s. 40-55
03-Prchlik.PM6
47
21.7.2014, 12:24
48 IVAN PRCHLÕK
Gelasius, kter˝ p¯i zakroËov·nÌ proti kon·nÌ LupercaliÌ proklamuje osobnÌ
srozumÏnost s tÌm, ûe pohanÈ si je slavit mohou.25
U jin˝ch autor˘ se ovöem s niËÌm podobn˝m nesetk·v·me. Gregorius
z Turonu prohl·sil Agilu, vyslance kr·le hisp·nsk˝ch VisigÛt˘ Leuvigilda,
za hlup·ka a vyplÌsnil ho jako ochr·nce pohan˘ (jimû tedy û·dn· ochrana
nen·leûÌ?) potÈ, co se od nÏj dozvÏdÏl, ûe jeho ari·nsk· cÌrkev (respektive
nÏkdo, o kom Agila mluvÌ v prvnÌ osobÏ plur·lu) sv˝m vϯÌcÌm toleruje
Ñvyzn·vat to nebo onoì, coû je vz·pÏtÌ up¯esnÏno jako vzd·v·nÌ ˙cty u pohansk˝ch olt·¯˘ i v k¯esùansk˝ch kostelech, tedy nejspÌö soubÏûnÈ praktikov·nÌ pohansk˝ch i k¯esùansk˝ch ob¯ad˘.26 Severus z Antiocheie brojil pro-
s. 47), ûe pohanÈ se v ¯ÌmskÈ ¯Ìöi stali minoritou aû teprve v pr˘bÏhu 5. stol. A spÌöe
neû s ALLEN (1981, s. 232), dle nÌû Ñit is impossible to believe that paganism was
widespread in the Christian Byzantine empire of the sixth century, or that it was
seen as a serious threat to Christianityì, souhlasÌm s HALDONEM (1997, s. 330), ûe
Ñthe legislation of the sixth century demonstrates clearly enough that ëpaganismí
was still regarded as a living force in many parts of the empireì.
25
Srv. PRCHLÕK 2012a, s. 93n. s pozn. 53, a zde nÌûe na s. 49 jen n·znak podobnÈho sm˝ölenÌ u Salviana.
26
Srv. GREGOR. TVRON. Libr. hist. V 43: non deputatur crimine, si et illa et illa
colantur. sic enim uulgato sermone dicimus non esse noxium, si inter gentilium aras
et Dei eclesiam quis transiens utraque ueneretur. P¯eklady JaromÌra KINCLA, s. 225
Ñmezi lidem se u n·s ¯Ìk·ì a Ñproch·zÌ-li nÏkdoì povaûuji za zkreslujÌcÌ. MÌsto d·le
komentuje D÷LGER (1950), kter˝ se t·zal, nakolik aktu·lnÌ toto pohanstvÌ jeötÏ mohlo b˝t, jeho odpovÏÔ je ovöem ponÏkud mlhav·. Agilou p¯edstavovan· praxe m·
ovöem p˘vod ve zvyku Germ·n˘ p¯ijÌmat Krista jako nikoli jedinÈho, n˝brû jen jednoho z boh˘, jak poznamen·v· BEDNAÿÕKOV¡ 2003, s. 105 (Gregoriovi ji ale p¯edstavil skuteËnÏ Agila, zatÌmco ve sporu s jin˝m vyslancem Oppilou, kter˝ lÌËÌ GREGOR.
TVRON. Libr. hist. VI 40, pohanstvÌ zmÌnÏno nenÌ) a srv. i s. 169n. k p¯ijÌm·nÌ Krista
Germ·ny jako boha silnÏjöÌho neû jejich p˘vodnÌ a d·le TAT¡û 2001, s. 11 d˘leûit˝
aspekt pr·va jedince na v˝bÏr osobnÌho boûstva, ale nikoli odmÌtnutÌ ˙Ëasti na spoleËnÈm kultu, kter˝ VisigÛtovÈ, na rozdÌl od ÿÌman˘, evidentnÏ uplatÚovali i po
p¯ijetÌ k¯esùanstvÌ. Z tÏchto d˘vod˘ tato zpr·va nebyla zahrnuta mezi p¯Ìpady k¯esùanskÈ sn·öenlivosti v˘Ëi pohan˘m probÌranÈ PRCHLÕKEM (2012a), i tak nicmÈnÏ lze
pouk·zat na to, ûe samotnÈho Agilu k tomuto odhalenÌ p¯imÏla dehonestujÌcÌ pozn·mka Gregoriova o arianismu a Areiovi, na coû reagoval slovy: legem, quam non
colis, blasphemare noli; nos uero, quae creditis, etsi non credimus, non tamen blasphemamus (ÑNerouhej se z·konu, kter˝ nevyzn·v·ö! My se p¯ece takÈ nerouh·me
tomu, Ëemu vϯÌte vy, aËkoli tomu nevϯÌmeì; p¯eklad JaromÌra KINCLA, s. 225), takûe by v pod·nÌ tÏchto Germ·n˘ eventu·lnÏ mohlo jÌt o projev nejen respektov·nÌ
n·boûenskÈ svobody, ale i ˙cty k n·boûenstvÌ druhÈho.
AVRIGA ñ ZJKF 56/2, 2014, s. 40-55
03-Prchlik.PM6
48
27.7.2014, 20:10
PoslednÌ pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu: V, MyölenkovÈ z·zemÌ 49
ti ˙Ëasti sv˝ch vϯÌcÌch na divadelnÌch p¯edstavenÌch v DafnÏ, kter· prohl·sil za skrytÈ prov·dÏnÌ ob¯ad˘ Diov˝ch.27 I·kÛbos z Baten p¯Ìmo popisuje
pohanskÈ praktiky, totiû p·lenÌ myrhy a kadidla, kterÈ herci na jeviöti prov·dÏli, kv˘li Ëemuû podle nÏj sami nemohli neb˝t pohanÈ, a odsuzuje i p¯edv·dÏnÌ p¯ÌbÏh˘ z mytologie.28 DalöÌ brojili proti slavenÌ p˘vodnÏ pohansk˝ch
sv·tk˘, Asterios z Amaseie, IÛannÈs Chr˝sostomos, Neilos z Ank˝ry, Petros
Chr˝sologos a Caesarius z Arelate proti slavenÌ Kalend,29 Martinus z Bracary proti slavenÌ Kalend a VolcanaliÌ,30 a ostatnÏ i OlympijskÈ hry se bÏhem
pokusu o svÈ obnovenÌ staly terËem silnÏ odsuzujÌcÌch hodnocenÌ.31
Setkat se vöak dokonce lze s jak˝msi lustrov·nÌm myölenÌ konvertit˘.
Ambrosius varoval p¯ed p¯edstÌranou konverzÌ, jakkoli je doprov·zena ¯·dn˝m navötÏvov·nÌm kostela.32 Salvianus z Massilie p¯i komentov·nÌ situace
v Africe dosti v˝mluvnÏ prohlaöuje, ûe ÑpohanstvÌ je ovöem snesitelnÏjöÌ
a mÈnÏ bezboûnÈ u lidÌ, kte¯Ì se k nÏmu hl·sÌ. ZhoubnÏjöÌ a zloËinnÏjöÌ je to,
ûe mnoho z tÏch, kte¯Ì se vyzn·nÌm odevzdali Kristu, se myölenkami odd·vali modl·mì.33
27
Srv. SEVER. ANTIOCH. Homil. XCV p. 77 et 93sqq. [POr XXV] a k tomu d·le
IDEM Hymn. 269 [POr VII p. 716sq.].
28
Srv. IACOB. BATNENS. Homil. de spect. theatr. apud MOSS 1935, zejmÈna homilii III na s. 106.
29
Srv. ASTER. AMASEN. Hom. adv. Kalend. fest. [PG XL]; IOANN. CHRYSOST. In
Kalend. [PG XLVIII]; NILVS ANCYR. Epist. III 252; PETR. CHRYSOLOG. Serm. 155;
CAESAR. ARELAT. Serm. 192-193.
30
Srv. MARTIN. BRACAR. De correct. rust. 10 a zejm. 16.
31
K tomuto pokusu srv. PRCHLÕK 2012a, s. 92n., p¯ÌkrÈ vyj·d¯enÌ jakÈhosi Eusebia, charakterizovanÈho jako e≈q •kron e≈dÕta t¢ per˘ to’toy (Ñvrcholn˝ znalec
tÏchto vÏcÌì), referuje CALLINICVS Vita Hypatii 33,15-16 p°ndeinon e»nai ≤ort∂n
to◊ satan£ Ol’mpia ka˘ plhrest°thn e»nai e≈dvloman¯an ka˘ tÂn xristianÂn –lisuon ka˘ §p„leian (Ñsatanova slavnost Olympijsk˝ch her je hr˘zostraön·, je p¯eplnÏna öÌlenstvÌm po modl·ch a je n·strahou a z·hubou k¯esùan˘ì). A v podobnÈm duchu se vyj·d¯il i BASIL . S ELEVCIENS. Orat. XXVII [In Olymp.] 1 [PG
LXXXV col. 309B].
32
Srv. AMBROS. Expos. in psalm. Dav. CXVIII III 22; XX 48-49 [PL V col. 1230sq.;
1499].
33
SALVIAN. MASSIL. De gubern. Dei VIII 2,10: tolerabilior quippe est et minus
nefaria gentilitas in hominibus professionis suae: illud perniciosius ac scelestius,
quod multi eorum, qui professionem Christo dicauerant, mente idolis seruiebant.
Kontextem tÈto myölenky je ovöem takÈ vymezov·nÌ se v˘Ëi ˙Ëasti k¯esùan˘ na pohansk˝ch ob¯adech.
AVRIGA ñ ZJKF 56/2, 2014, s. 40-55
03-Prchlik.PM6
49
21.7.2014, 12:24
50 IVAN PRCHLÕK
NÏkterÈ k¯esùanskÈ autority se ovöem zcela nez¯Ìkaly ani brun·tnÈho n·silÌ. IÛannÈs Chr˝sostomos vyz˝val k jeho uplatnÏnÌ proti rouhaˢm, nicmÈnÏ
vz·pÏtÌ up¯esnil, ûe poËÌt· s tÌm, ûe jimi jsou éidÈ a pohanÈ: Ña jestliûe na
cestÏ nebo uprost¯ed agory uslyöÌö nÏkoho rouhat se proti bohu, p¯istup, pok·rej ho, a pokud si ¯Ìk· o v˝prask, neodmÌtni, dej mu facku, rozmlaù mu tlamu a tou ranou posvÏù svou ruku Ö aù éidÈ i pohanÈ poznajÌ, ûe ochr·nci tohoto mÏsta jsou k¯esùanÈì.34 A dalöÌ formulovali d˘vody k jeho uplatÚov·nÌ.
Sin˙thios z Athribi jednoho pohana ujiöùoval, ûe n·silÌ p·chanÈ opravdov˝mi
k¯esùany vlastnÏ ani n·silÌm nenÌ.35 PodobnÈho n·zoru byl i Hieronymus, zatÌmco nezn·m˝ stoupenec pelagianismu s odvol·nÌm na zkuöenost z minulosti varoval p¯ed shovÌvavostÌ, oba s odvol·nÌm na zejmÈna staroz·konnÌ
a v p¯ÌpadÏ toho prvnÌho i novoz·konnÌ exempla.36 A se zaötÌtÏnÌm toutÈû
autoritou odrazoval Augustinus od p¯ÌpadnÈho zast·v·nÌ se byù ne p¯Ìmo pohan˘, ale p¯edmÏt˘ jejich ˙cty p¯ed n·silÌm.37
34
IOANN. CHRYSOST. Ad popul. Antioch. homil. [De statuis] I 12 init.: [PG XLIX
col. 32] k¶n §ko’sÉq tinŒq Øn §mwÕdÑ, ∫ Øn §gorÜ m≠sÉ blaswhmo◊ntoq tŒn
QeŒn, prÕselue, Øpit¯mhson, k¶n plhg¢q Øpiue¡nai d≠É, m∂ paraitµsÉ:
Ô°pison a⁄to◊ t∂n –cin, s’ntricon tŒ stÕma, ®g¯asÕn soy t∂n xe¡ra di¢ t∑q
plhg∑q ... manuan≠tvsan ka˘ Ioyda¡oi ka˘ Û Ellhneq, ”ti svt∑r≠q e≈si t∑q
pÕlevq o… Xristiano˘ ktl.
35
Srv. SINVTH. ATHRIB. adv. Saturn. II [CSCO/Copt., ser. sec., tom. IV, cap. 24,
p. 44]: latrocinium non est iis, qui Iesum vere possident (ÑnenÌ loupeûÌ Ëin tÏch, kdo
up¯ÌmnÏ p¯ijali JeûÌöeì) a k Sin˙thiov˝m aktivit·m d·le srv. PRCHLÕK 2012b, s. 92;
95; 151n.; 171n. a 175 s pozn. 315.
36
Srv. HIERON. Epist. 109,3, jehoû v˝Ëet takov˝ch exempel, konkrÈtnÏ pouûitÌ n·silÌ v˘Ëi odp˘rc˘m jejich hrdin˘, je uzav¯en konstatov·nÌm non est crudelitas pro
Deo pietas (Ñoddanost bohu nenÌ krutostÌì), a Epist. de div. lege 5 [PL XXX col.
113D] Saul et Iosaphat reges fuerunt populi Israel, et dum misericordiam his, quos
Deus oderat, praestiterunt, Dei offensam in opere pietatis incurrunt. e contrario
Phinees, filiique Leui, gratiam Dei humana caede et suorum parricidio meruerunt
(ÑSaul a JÛöafat byli kr·li lidu israelskÈho, a kdyû prok·zali milosrdentsvÌ tÏm, kterÈ b˘h nen·vidÏl, narazili ve zboûnÈm dÌle na boûÌ nep¯ÌzeÚ. Naproti tomu Pinchas
a synovÈ LÈviho si boûÌ milost zaslouûili zabitÌm ËlovÏka a vraûdou sv˝ch p¯Ìbuzn˝chì). V obou p¯Ìpadech ovöem pohanÈ pouze vystupujÌ v odkazovan˝ch exemplech, terËi spisk˘ samotn˝ch nejsou.
37
Srv. AVGVSTIN. Serm. 360A,10: item Hieremias: secundum uias gentium ne
ambulaueritis. eia, fratres mei, nemo uestrum defendat idola. omnis idoli defensor
cultori uicinus est (ÑPodobnÏ Jeremj·ö: ÇnechoÔte po cest·ch pohan˘ë. Nuûe, brat¯i
moji, aù nikdo z v·s nebr·nÌ modly. Kaûd˝ ochr·nce modly je tÈmϯ roven jejÌmu
ctiteliì; cit·t z Hier. 10,2 je p¯eloûen samostatnÏ, neboù formulace ve standardnÌch
Ëesk˝ch p¯ekladech, vych·zejÌcÌch z hebrejskÈho origin·lu, se ponÏkud liöÌ).
AVRIGA ñ ZJKF 56/2, 2014, s. 40-55
03-Prchlik.PM6
50
21.7.2014, 12:24
PoslednÌ pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu: V, MyölenkovÈ z·zemÌ 51
BiblickÈ texty vöak mohly k obhajobÏ n·silÌ slouûit i p¯Ìmo, nikoli jen pomocÌ exempel. Usmrcov·nÌ tÏch, kdo nab·dajÌ k uctÌv·nÌ cizÌch boh˘ nebo je
uû uctÌvajÌ, na¯izujÌ z·kony MojûÌöovy.38 B˘h samotn˝ za provozov·nÌ pohansk˝ch ob¯ad˘ hrozil pouze vyobcov·nÌm.39 O vztahu k odp˘rc˘m boha
m· jasno i ûalmista: ÑZdaliû tÏch, kte¯Ìû tÏ v nen·visti majÌ, Û Hospodine,
v nen·visti nem·m? A ti, kte¯Ìû proti tobÏ povst·vajÌ, zdaû mne nemrzejÌ?
⁄hlavnÌ nen·vistÌ jich nen·vidÌm, a m·m je za nep¯·telyì.40 Nov˝ z·kon pak
tento p¯Ìstup koriguje pomÏrnÏ p¯ekvapiv˝m zp˘sobem, ani budoucÌ zahubenÌ t¯etiny modlosluûebnÌk˘ nebude mÌt oËek·van˝ efekt, protoûe ostatnÌ
u modlosluûby z˘stanou.41
V˝mluvnÈ jsou d·le postoje k¯esùansk˝ch autor˘ k postav·m, kterÈ v jejich lÌËenÌ k jejich radosti umÌrajÌ, coû ovöem tito auto¯i povaûujÌ za zaslouûen˝ trest za jejich provinÏnÌ. Ta jsou ale v n·sledujÌcÌch p¯Ìpadech p¯inejmenöÌm diskutabilnÌ. GrÈgorios z Nazianzu uzavÌr· spekulace o tom, kdo
zabil Iuliana, slovy: Ñr·nu dostal opravdu vËasnou a pro cel˝ svÏt sp·snou,
jednÌm tnutÌm vrahov˝m musel splatit trest za mnoho vnit¯nostÌ, jimû ke svÈ
zhoubÏ uvϯilì.42 Zacharias z MytilÈny kvituje jako zaslouûen˝ trest pohana
smrt jeho blÌzk˝ch. 43 A podle Euagria zase Ñnebyl sp·ch·n û·dn˝ hrozn˝
38
Srv. Deut. 13,2-16; 17,2-5. Jin˝, totiû v Exod. 22,19, se za obÏtov·nÌ boh˘m
spokojuje s klatbou.
39
Srv. Levit. 20,6.
40
Psalm. 139,21-22 v p¯ekladu Bible kralickÈ. TÈhoû n·zoru byl ostatnÏ i modernÌ romanopisec, kter˝ jednomu z nejnetolerantnÏjöÌch mezi k¯esùansk˝mi autory,
Athanasiovi, klade do ˙st v˝rok Ñ(Kristova) Ö slova o l·sce k nep¯·tel˘m vztahujÌ
se jen na osobnÌ nep¯·tele. Nep¯·tele boha a pravÈ vÌry musÌme nen·vidÏt Öì (srv.
METSAR 1983, s. 250). Athanasios samotn˝, paradoxnÏ, ovöem oceÚoval pomoc, kterou pohanÈ i za cenu vlastnÌho rizika poskytovali k¯esùan˘m bÏhem pron·sledov·nÌ
Maximianem, nicmÈnÏ jeho motivacÌ bylo oËernit o to vÌce ari·ny, kterÈ proto prohlaöoval za mnohem horöÌ, neû jsou pohanÈ, k Ëemuû srv. ATHANAS. Hist. Arian. 64.
41
Srv. Apoc. 9,13-20.
42
GREGOR. NAZIANZ. Orat. V [Contr. Iulian. II] 13: d≠xetai plhg∂n kair¯an
–ntvq, ka˘ pant˘ tò kÕsmÑ svtµrion, ka˘ miÜ tomè swag≠vq, pollÂn
spl°gxnvn §paite¡tai d¯khn kakÂq pisteyu≠ntvn.
43
Totiû Chr˝saoria z Trall˘, studenta pr·v v BÈrytu, kter˝ se, pravda, nachom˝tl
snad ke vöem pr˘övih˘m, kterÈ pohanÈ v celÈm ZachariovÏ lÌËenÌ zp˘sobili. ZACHAR.
MYTILEN . Vita Severi p. 74-75 [POr II] pak ovöem popisuje, jak si Chr˝saorios
k n·vratu dom˘ pronajal loÔ, na niû naloûil nejen veöker˝ sv˘j majetek, vËetnÏ magick˝ch knih, ale i svÈ dÏti a jejich matku, svou konkubÌnu. »as vyplutÌ samoz¯ejmÏ
stanovil zase za pomoci magick˝ch praktik, s·m se ovöem vydal dom˘ pÏöky. LoÔ
AVRIGA ñ ZJKF 56/2, 2014, s. 40-55
03-Prchlik.PM6
51
21.7.2014, 12:24
52 IVAN PRCHLÕK
Ëinì bÏhem ud·lostÌ, kdy byli odsouzenci do vyhnanstvÌ bÏsnÌcÌm davem za
ûiva up·leni v loÔce, ovöem biskup a soudci, kterÈ lid podezÌral ze zrady
k¯esùanstvÌ, byli za pomoci proz¯etelnosti zachr·nÏni.44
Je ovöem t¯eba pouk·zat i na to, ûe motivace k¯esùansk˝ch autor˘ k takov˝m Ëi podobn˝m postoj˘m nemusela nutnÏ pramenit jen z jejich n·boûenstvÌ. Tak nap¯. Eusebios z Kaisareie p¯Ìmo prohlaöuje tradiËnÌ kulty za
p¯ÌËinu v podstatÏ vöeho zla ve svÏtÏ.45 Orosius zase snad i vϯil tomu, ûe
stoupenci pohansk˝ch kult˘ svÈ okolÌ ohroûovali: ÑnebojÌm se boh˘ svÈho
hostitele, nebojÌm se jeho n·boûenstvÌ a svÈ z·huby, nenÌ takovÈho mÌsta,
jehoû bych se ob·val, na nÏmû by majiteli bylo dovoleno provÈst, co se mu
zachce, a cizinci nebylo dovoleno poËÌnat si tak, jak se sluöÌ, kde by bylo pohostinnÈ pr·vo jinÈ neûli mÈì.46
Jak je patrnÈ, ani postoj k¯esùansk˝ch autor˘ k n·silÌ v˘Ëi pohan˘m nebyl
jednoznaËn˝, neû pouze v tom smyslu, ûe cosi, co by bylo lze povaûovat za
programovÈ respektov·nÌ Ñz·kladnÌ n·boûenskÈ svobodyì, o nÏmû jako
o standardu byl p¯esvÏdËen RadomÌr Mal˝,47 tito hl·sali pouze v dobÏ, kdy
byli sami pron·sledov·ni. V dobÏ, kdy se k¯esùanstvÌ postupnÏ transformovalo v n·boûenstvÌ pron·sledujÌcÌ, se jeho p¯edstavitelÈ neshodujÌ spÌöe uû jen
na tom, zda k obracenÌ pohan˘ majÌ b˝t pouûity jen prost¯edky mÌrumilovnÈ,
se nicmÈnÏ se vöÌm, co na ni naloûil, potopila, v kterouûto formulaci hagiograf z¯ejmÏ zahrnul i Chr˝saoriovu rodinu, jejÌû osud uû v nadöenÌ z boûÌ spravedlnosti nezmiÚuje.
44
EVAGR. SCHOL. HE V 18: mhdenŒq Øk xeirÂn §topµmatoq genom≠noy (p¯eklad Josefa NOV¡KA, s. 115). K ud·lostem samotn˝m, bÏhem nichû byl d·le pohan
usvÏdËen˝ za pomoci BohorodiËky rozs·p·n v amfite·tru öelmami a potÈ jeötÏ povÏöen na k¯Ìû, srv. PRCHLÕK 2011, s. 76n. s pozn. 36 a 37 a 2014a, s. 33n. s pozn. 66.
45
Srv. EVSEB. CAES. De laud. Const. 16,2-3, kde je samoz¯ejmÏ vyj·d¯ena i myölenka, ûe k¯esùanstvÌ vöechno toto zlo odstranÌ. Up¯Ìmnost tohoto p¯esvÏdËenÌ snad
lze Eusebiovi vϯit, byù uplynul˝ch t¯icet let Constantinovy vl·dy, ke kterÈmuû v˝roËÌ byla ¯eË pronesena, si kritick˝ duch nemohl nevöimnout, ûe situace zdaleka nenÌ
tak jednoduch·. DalöÌ vÏcÌ ovöem je, ûe Eusebios kritick˝m duchem b˝t mohl, ale
p¯Ìleûitost k pr˘chodu tÈto p¯ÌpadnÈ kritiËnosti jistÏ nebyla vhodn·. A nabÌzÌ se
i paralela: po SametovÈ revoluci v roce 1989 jsme mutatis mutandis podobnÈ p¯esvÏdËenÌ asi sdÌleli tÈû.
46
OROS. Hist. adv. pag. V 2,4 non timeo deos hospitis mei, non timeo religionem
eius necem meam, non habeo talem, quem pertimescam, locum, ubi et possessori liceat perpetrare, quod uelit, et peregrino non liceat adhibere, quod conuenit, ubi sit
ius hospitis, quod meum non sit (p¯eklad Jana BURIANA, s. 72).
47
Srv. MAL› 2001, s. 58.
AVRIGA ñ ZJKF 56/2, 2014, s. 40-55
03-Prchlik.PM6
52
21.7.2014, 12:24
PoslednÌ pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu: V, MyölenkovÈ z·zemÌ 53
nebo i r˘znÈ formy n·tlaku i n·silÌ. Z toho vych·zejÌcÌ atmosfÈra, jiû svou
autoritou spoluvytv·¯eli, se mi vöak jevÌ dob¯e kompatibilnÌ se z·vÏry p¯edchozÌch Ël·nk˘ tÈto sÈrie. Dle mÈho n·zoru na jejich z·kladÏ lze konstatovat,
ûe pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu pron·sledov·ni byli, ale jen
v r·mci omezen˝ch moûnostÌ tehdejöÌho st·tu, s nimiû se navÌc ne vöichni jejich moûnÌ vykonavatelÈ identifikovali. V˝sledkem tak leckdy byla, v konkrÈtnÌch situacÌch a na konkrÈtnÌch mÌstech, faktick· tolerance v˘Ëi poslednÌm pohan˘m.
PouûitÈ zkratky
CSCO/Copt.
Corpus scriptorum christianorum orientalium/Scriptores
Coptici
PG
MIGNE, Patrologia Graeca
PL
MIGNE, Patrologia Latina
POr
GRAFFIN ñ NAU, Patrologia Orientalis
SChr
Sources chrÈtiennes
PouûitÈ ËeskÈ p¯eklady
EVAGRIUS SCHOLASTICUS. CÌrkevnÌ dÏjiny. P¯eloûil, ˙vodem a pozn·mkami
opat¯il Josef NOV¡K. »KCh 1991 [= Dev·t· patristick· ËÌtanka].
LIBANIOS. K cÌsa¯i Theodosiovi na obranu chr·m˘. P¯eloûila a pozn·mkami
opat¯ila R˘ûena DOST¡LOV¡. In Antick· prÛza. Tribuni v˝mluvnosti. Praha,
Odeon 1974, 324-339 a 433-435.
OROSIUS. DÏjiny proti pohan˘m. P¯eloûil Jan BURIAN. In BURIAN, J. Z·nik antiky. Praha: SPN 1972.
ÿEHOÿ Z TOURSU. O boji kr·l˘ a ˙dÏlu spravedliv˝ch. P¯eloûil JaromÌr KINCL.
Praha: Argo 2006.
SOCRATES SCHOLASTICUS. CÌrkevnÌ dÏjiny, druh˝ dÌl. P¯eloûil Josef Nov·k.
Praha: »KCh 1990 [= Osm· patristick· ËÌtanka].
THEOD”R…TOS Z KYRRU. Historia religiosa: bohumil· historie mnich˘ syrsk˝ch. P¯eloûil a p¯edmluvou opat¯il Ji¯Ì PAVLÕK. Praha: BenediktinskÈ
arciopatstvÌ sv. VojtÏcha a sv. MarkÈty 2005.
Citovan· literatura
ALLEN, Pauline. Evagrius Scholasticus, the Church Historian. Leuven 1981.
ANDO, Clifford. Pagan Apologetics and Christian Intolerance in the Ages of
Themistius and Augustine. Journal of Early Christian Studies, 1996, 4,
s. 171-207.
AVRIGA ñ ZJKF 56/2, 2014, s. 40-55
03-Prchlik.PM6
53
21.7.2014, 12:24
54 IVAN PRCHLÕK
BARNARD, Leslie W. Líintolleranza negli apologisti cristiani con speciale riguardo a Firmico Materno. Cristianesimo nella storia, 1990, 11, s. 505521.
BEDNAÿÕKOV¡, Jarmila. Antika, k¯esùanstvÌ a myölenÌ christianizovan˝ch Germ·n˘ pozdnÏ antickÈho obdobÌ a Ë·sti ranÈho st¯edovÏku. In Evropa mezi
vÏdou a vÌrou, hled·nÌ novÈ konfigurace. Vyd. M. KLAPETEK. Brno: VysokÈ uËenÌ technickÈ 2001, s. 9-17.
BEDNAÿÕKOV¡, Jarmila. StÏhov·nÌ n·rod˘. Praha: Vyöehrad 2003.
VON CAMPENHAUSEN, Hans. Ambrosius von Mailand als Kirchenpolitiker. Berlin und Leipzig: Walter de Gruyter 1929.
DIGESER, Elizabeth DePalma. Lactantius, Porphyry, and the Debate over Religious Toleration. Journal of Roman Studies, 1998, 88, s. 129-146.
DOLEûAL, Stanislav. St Ambrose: A Champion of Orthodoxy or an Èminence
grise at the Imperial Court? AUC ñ Graecolatina Pragensia, 2007 [2009],
22, s. 155-165.
D÷LGER, Franz Joseph. Die Ehrfurchtsbezeugung beim Durchgang zwischen
heidnischem Altar und Christlicher Kirche. Arianische Gewissensbet‰ubung in der Sp‰tantike. Antike und Christentum, 1950, 6, s. 69-70.
GARNSEY, Peter. Religious Toleration in Classical Antiquity. In Persecution
and Toleration. Vyd. W. J. SHEILS [= Studies in Church History, 21]. Oxford: Blackwell 1984, s. 1-27.
HALDON, John F. Byzantium in the Seventh Century: The Transformation of
a Culture, revised edition. Cambridge / New York / Melbourne: Cambridge University Press 1997.
HARRIES, Jill. Law and Empire in Late Antiquity. Cambridge / New York /
Oakleigh / Madrid / Cape Town: Cambridge University Press 20013.
JOLY, Robert. Saint Augustin et líintolerance religieuse. Revue belge de philologie et díhistoire, 1955, 33, s. 263-294.
KAEGI, Walter Emil. The Fifth-Century Twilight of Byzantine Paganism.
Classica et mediaevalia, 1966, 27, s. 243-275.
K÷TTING, Bernhard. Religionsfreiheit und Toleranz im Altertum. 27. Jahresfeier am 18. Mai 1977 [= Rheinisch-Westf‰lische Akademie der Wissenschaften, Geisteswissenschaften, Vortr‰ge G 223]. Opladen: Westdeutscher Verlag 1977.
LOT, Ferdinand. La fin du monde antique et le dÈbut du moyen ‚ge, Èdition
revue et corrigÈe, avec des notes additionnelles. Paris: Albin Michel 1951.
MAL›, RadomÌr. CÌrkevnÌ dÏjiny. Olomouc: Matice cyrilometodÏjsk· 2001.
METSAR, Leo. CÌsa¯ Juli·n. Praha: Melantrich 1983.
AVRIGA ñ ZJKF 56/2, 2014, s. 40-55
03-Prchlik.PM6
54
21.7.2014, 12:24
PoslednÌ pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu: V, MyölenkovÈ z·zemÌ 55
MOSS, Cyril. Jacob of Serughís Homilies on the Spectacles of the Theatre. Le
MusÈon, 1935, 48, s. 87-112.
PRCHLÕK, Ivan. PoslednÌ pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu, I: Z·kladnÌ fakta o n·silÌ v˘Ëi nim. Auriga (Zpr·vy Jednoty klasick˝ch filolog˘), 2011, 53, s. 66-84.
PRCHLÕK, Ivan. PoslednÌ pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu, II: Limity perzekuce. Auriga (Zpr·vy Jednoty klasick˝ch filolog˘), 2012 (a),
54, s. 82-100.
PRCHLÕK, Ivan. PoslednÌ pohanÈ a jejich postavenÌ v christianisovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu, disertaËnÌ pr·ce. Praha 2012 (b) [nepublikov·no, kopie dostupn· v knihovnÏ ⁄ÿLS FF UK].
PRCHLÕK, Ivan. PoslednÌ pohanÈ v christianizovanÈm ¯ÌmskÈm imperiu, IV:
Protipohansk· legislativa v praxi. Auriga (Zpr·vy Jednoty klasick˝ch filolog˘), 2014 (a), 56/1, s. 19-43.
PRCHLÕK, Ivan. K¯esùanstvÌ v ¯ÌmskÈm svÏtÏ: Co proti nÏmu mÏly jeho intelektu·lnÌ elity? Bibliotheca Alexandrina, 2014 (b), 2 (v tisku).
SUMMARY
The Last Pagans in Christianized Roman Empire: V, An Intellectual
Background
In the paper the Christian intellectual background to the position of the last
pagans in the christianized Roman Empire is considered. Basic religious
freedom, as maintained by RadomÌr Mal˝ to have been even practiced, was
advocated only by the authors of the earlier period of persecution of Christians. Opinions of the later church fathers on dealing with the last pagans differ only on whether violence should or should not be involved in the process
of christianization. This observation seems compatible with the conclusions
drawn in the previous papers of the series, that the last pagans can be said to
have had to face the persecution, which however from various reasons could
not be as efficacious as intended, thus implicating eventual practical toleration from time to time and place to place.
AVRIGA ñ ZJKF 56/2, 2014, s. 40-55
03-Prchlik.PM6
55
21.7.2014, 12:24