Olomoucká Rusalka tančí

Olomoucká Rusalka tančí
Napsal uživatel Zuzana Altmanová
Sobota, 22 Listopad 2014 21:11
Několik posledních premiér olomouckého baletu se neslo spíše v konzervativním duchu, což je
pro Moravské divadlo dosti typické. Labutí jezero, Romeo a Julie, Spící krasavice – to vše byly
kusy jistě zajímavé a dobře propracované, nicméně ničím zvláštní. Zkrátka klasický balet.
Po dřívějších experimentálních inscenacích typu Frida nebo Tarzan jako by se v Olomouci
slehla zem. V listopadu 2014 však šéf baletu Robert Balogh uvedl Dvořákovu Rusalku – snad
nejznámější českou operu převedenou do řeči tance. A právě Rusalka je nadějnou inscenací,
mírně postmoderním experimentem ve smyslu hereckém, scénickém i hudebním.
Jezero za svitu měsíce
Inscenaci tanečně drží především ústřední dvojice hrdinů. Irina Laptěva – alternuje ji Karolina
Zarach – v roli Rusalky je romantickou vodní vílou, která je schopná udělat pro svou lásku vše.
Laptěva je nejen dobrou tanečnicí, ale nezapomíná ani na důležitost mimiky, výrazu ve tváři. Na
rozdíl od řady kolegyň tak svou roli opravdu hraje. V jejím způsobu tance je evidentní klasická
ruská škola. V každém směru jejím důstojným protějškem není princ, ale vodník. Ivo Jambor je
v roli Rusalčina otce tak přesvědčivý, že divák pomine i očividnou skutečnost, že jsou oba téměř
stejně staří. Z vodníka vyzařuje majestát i láska k dceři a opovržení ke světu lidí. V jistém
smyslu provokativní je ježibaba v podání Jeleny Iliiny. Iliina už je v záporných rolích zběhlá,
nicméně její postavy zdaleka nejsou černobílé. Ježibaba v Rusalce tak není klasickou zlou
čarodějnicí s bradavicí na nose, ale krásnou stylovou dámou, která má pro Rusalku evidentně
1/3
Olomoucká Rusalka tančí
Napsal uživatel Zuzana Altmanová
Sobota, 22 Listopad 2014 21:11
větší slabost než třeba princ. Ten se v podání Marina Louise Delavauda opravdu příliš nezdařil.
Ve snaze o procítění role intenzivně přehrává a diváka několikrát mimoděk napadne, proč s ním
Rusalka vůbec ztrácí čas. Ani z tanečního hlediska není Delavaud nijak výrazný, nehledě na
výrazné zakopávání, které by se tanečníkovi stávat nemělo. Nejslabším článkem představení
byl Damani Campbell Williams v roli Měsíce, který byl evidentně silně vystresovaný a třásl se
natolik, že nezvládal základní pohyby. Velmi dobrý výkon naopak ve své menší dvojroli podala
Maria-Sara Richter, která zaujala již jako Dobrá víla ve Spící krasavici. V prvním dějství Rusalky
tančí Jednorožce, ve druhém pak Cizí kněžnu. V obou rolích vykazuje šarm a kouzlo osobnosti,
spojené s propracovaným hereckým i tanečním výkonem.
Něco takového jako je scéna Jana Duška už v baletu Moravského divadla dlouho nebyla.
Rusalka pracuje se dvěma základními druhy prostředí. Prvním je jezero obklopené jen zběžně
načrtnutými stíny stromů, druhým pak taneční sál v princově paláci. Divadlo konečně
rezignovalo na rádoby trojrozměrné sloupy a arkády a využilo kouzlo jednoduchosti, v tomto
případě zrcadel, která jsou snad všude. Jezero je jimi zevnitř pokryto a nakloněno v takovém
úhlu, že opravdu vytváří dojem křišťálově průzračné vody. Stejně tak je veliké zrcadlo využito v
palácových scénách – visí zde nad parketem a zdvojnásobuje velkolepou scénu plesu. Zrcadla
tak symbolizují nejen čistotu Rusalčiny duše, ale i zkaženost a povrchní líbivost princova světa.
Balet nebo opera?
Kostýmy Romana Šolce jsou poněkud rozporuplné. Pozitivním rysem jsou všudypřítomné
třpytky, které mají patrně evokovat Rusalčin vodní svět. Jednoduché Rusalčiny bílé šaty z
prvního a třetího dějství ostře kontrastují se svatební róbou z dějství druhého.
2/3
Olomoucká Rusalka tančí
Napsal uživatel Zuzana Altmanová
Sobota, 22 Listopad 2014 21:11
Velmi
jsou
kostým
ježibaby,
kostýmech
plese
tanečně
naopak
Rusalčiným
vězeňkyně
povinně
i inscenaci
šaty
má
výrazný
Měsíce
zasloužila
světlovlasé
ico
která
patrně
hudebně
Cizí
davových
koncentračních
sestrám.
je
kněžny,
vje
snepochopené,
naznačovat
něm
vodníkův
velkým
zářivě
propracovaná
–baletu
Má
scén
připomíná
kdyby
jejichž
srpkem
barevné
nejspíš
pak
táborů.
měla
jejich
zcela
něco
na
symbolizovat
zelený
scéna
kostýmy.
každá
nevýraznost
Divák
barva
hrudi.
převládá
mezi
–
kostým,
jinou
také
symbolizuje
jedna
Poněkud
Carmen
barvu
nevýrazná
jejich
a„usadit“.
zna
znuděnost.
těžko
nejvýraznějších
kterém
nepochopitelný
a
smutek,
vlasů,
Grizabellou
šedá
její
šedá
úlohu
působilo
jako
nesluší
bohužel
Je
barva.
femme
to
by
proč
zscén
však
jezero
vmuzikálu
však
by
závěrečném
vV
jsou
to
ní
fatale
vkdyby
škoda,
případě
zůstává
celém
osvěžujícím
však
ožívalo.
všechny
Cats.
nebo
vypadají
protože
baletu
dvořanů
kostým
dějství
Půvabné
V
stříbrný
dojmem.
-hudbu,
tato
jako
by
nanebo
si
Patrně
ale
souboru.
bylo
operu.
vbyť
Zpěv
nejproblematičtějším
jen
Některým
trochu
vve
tomto
použita
rozumět.
divákům
i zářivě
nahrávka
neměl
Inscenátoři
rysem
by
to
mohlo
nejmenší
Rusalky
původního
se
pomoci
patrně
je
smysl
skutečnost,
libreta
kza
nedokázali
atak
jen
vpochopí,
rozptyloval
orientaci
podání
že
herci
rozhodnout,
olomouckého
vlistopadu
tančí
ději,
divákovu
jestli
Dvořákovu
pozornost.
operního
ovšem
chtějí
balet
zpěvu
Olomoucká
je
nevysvětlené
Rusalky
Baloghův
publiku
tedy
jasné,
tuto
jsou
balet
Rusalka
může
inscenaci
že
opatrně
většině
se
olomoucký
inscenace
má
vyžaduje
experimentální,
případů
řadu
balet
pozitivních,
potřebuje
přesto
odvahu.
dobře
nabídnout.
však
zvolení
avšak
Rusalka
teprve
ale
vStejně
jistém
i jen
negativních
podat
tanečníci
smyslu
návštěvu
olomouckému
a
Některé
neobvyklá
rysů.
znamená
rozhodně
Recenze
její
veskrze
rysy
unikát.
scéna.
stojí
asi
je
konzervativnímu
zHlavním
V
–
zůstanou
druhé
tomto
patří
krusalky
premiéry,
smyslu
„tahákem“
tomu
je
lepšímu,
Moravské
divadlo
Olomouc
–rudá
Robert
Balogh:
Rusalka.
Choreografie
ana
režie:
Robert
Balogh.
Scéna:
Dušek.
Jan
Kostýmy:
Roman
Šolc.
Premiéra
14.
ači
15.
listopadu
2014,
recenze
psána
zlepší
premiéry
15.
2014.
Foto:
Pavel
Malý
3/3