31. nihon kobudo embu taikai - Muso Jikiden Eishin Ryu Iai

31. nihon kobudo embu taikai - Muso Jikiden Eishin Ryu Iai

kobudo
31. NIHON KOBUDO EMBU TAIKAI
(31. SJEZD A CVIČENÍ JAPONSKÉHO KOBUDO)
aneb jak jsme jeli do Nipponu 3.-18. 2.2008
Dne 10. února 2008 se ve městě Misakushi
v prefektuře Okayama ken konalo 31. Nihon
Kobudo Embu Taikai, velmi významná akce
celojaponského koryu/kobudo (starých škol/
starých bojových umění), které se zúčastnila
i naše škola Muso jikiden Eishin Ryu Iaijutsu
(Komei Jyuku), pod vedením samotného Sekiguchi Komei soke.
No a u této akce jsme samozřejmě ani my
z ČR nemohli chybět. Domluvili jsme se, že se
této akce zúčastní především Pawel Slawatycki
shibucho (vedoucí) pro ČR (České Budějovice)
a dva Komei Jyuku monjin z Brna – Mgr. Michal
Čoupek a RNDr. Zdeněk Minařík (mimo jiné
oba i představitelé Hakkoryu jujutsu pro ČR).
Takže 3. února 2008 jsme sedli ve Vídni
na letadlo British Airways a přes Londýn jsme
po 13 hodinách letu přistáli na letišti v Narita
(Tokyo). Nikdo z nás nebyl v Japonsku již
žádným nováčkem, který by teprve zjišťoval,
jak se kupuje v automatu jízdenka na vlak, tak
jsme nastoupili do správného vlaku (JR Sotobo line) směr Katsuura a navečer 4. 2. 2008
jsme dorazili do Nippon Budokan Training
Center v Katsuura (prefektura Chiba). Zde se
totiž konalo několikadenní přípravné soustředění pro nadcházející embu taikai. Setkali
jsme se zde nejenom se Sekiguchi sensei ale
i s mnoha přáteli a známými z celého světa
(Rakousko, Austrálie, Venezuela a samozřejmě
i členy Komei Jyuku z Japonska). Tak jen jsme
si uložili v budokanu osobní věci do nevytopeného pokoje, hodili jsme na sebe keikogi
a hakama a hned v podstatě po 24hodinové
cestě jsme nastoupili do dojo na první trénink
iaijutsu. Denně jsme v dojo cvičili 12 hodin
nejen nácviky vystoupení na embu taikai ale
88
Shimizu Sensei a Pawel Slawatycki
před sochou Miyamoto Musashi
zleva: Sekiguchi Komei Soke, Pawel Slawatycki,
Iwami Toshio Gensho soke
také mnohá tradiční kata, kumitachi a henkawaza školy.
Po vyčerpávajících cvičeních, ubytování
v tradičním stylu futonech na tatami, japonské
stravě a večerních ofuro jsme 8. 2. 2008 opustili Katsuura a přesídlili na jednu noc do Tokia
(hotel Tokyu inn na stanici Omori).
Druhého dne jsme kombinací shinkansenu a normálních vlaků přejeli do dějiště
embu taikai – rodiště Miyamoto Musashi
kensei – po němž byl pojmenován zdejší
budokan a v jehož stylu celé embu taikai probíhalo. Pořadatelé – Nippon budokan a Nihon
kobudo kyokai nás ubytovali v tradičním stylu
v ryokanu a navečer jsme všichni účinkující
na embu taikai byli pozváni na zahajovací
párty opravdu ve velkorysém stylu s bohatým tradičním programem - hra na tradiční
válečné bubny taiko, tanec s mečem, tanec
s vějířem, hra na příčnou flétnu ve stylu věrné
Otsu, a dalšími kratochvílemi.
Bylo to velkolepé, v podstatě jsme zde byli
jediní „Nejaponci“ a mnozí významní představitelé se přišli tedy s námi seznamovat. Také
jsme byli seznámeni s posledním 11. pokračovatelem Hyoho niten ichiryu (šermířská škola
založená Miyamoto Musashi kensei) Iwami
Toshio Gensho soke.
No a další den začalo vlastní embu taikai.
Miyamoto Musashi budokan je úchvatná
stavba, při pohledu ze strany připomíná
samurajskou přilbu a při pohledu zespodu
na strop a při leteckém pohledu je možné
vidět charakteristický tvar Musashiho tsuby
(mečové záštity).
Setkalo se zde celkem 27 z celého Japonska vybraných a 8 lokálních ryuha (škol).
Za všechny školy, které na tomto prestižním
embu vystoupily, bych chtěl zmínit především
ty nejznámější, kromě naší školy Muso jikiden
Eishin Ryu to byla škola Daitoryu aikijutsu,
Yoshin hontairyu jujutsu, Hyoho niten ichiryu,
a další.
Na celém embu bylo znát, že pořadatelé
si kladli za cíl předávat a přiblížit veřejnosti
tradice (dento) a historii (rekishi) japonských
kobudo. Záznam z vystoupení Komei Jyuku
Muso Jikiden Eishin ryu můžete zhlédnout
na stránkách http://www.guard7.cz/mjer/
uvod.htm.
Průběh embu:
Tameshigiri:
Sekiguchi Komei soke
Kumitachi:
Wolfschütz Sensei (Rakousko) - Slawatycki
Sensei (Česká republika)
Vollkron Sensei (Rakousko) – Hidai Sensei
(Japonsko)
Kata Toryu Bangai - Hayanuki:
Wolfschütz Sensei (Rakousko),
Slawatycki Sensei (Česká republika),
Vollkron Sensei (Rakousko),
Hidai Sensei (Japonsko),
Plunger Sensei (Rakousko),
Tow Sensei (Austrálie)
Kata:
Fujii Sensei, Noguchi Sensei, Shimizu Sensei, Obiki Sensei, Kojima Sensei a další monjin
z Japonska, včetne už výše zmíněných
Celá akce trvala asi 8 hodin a pro nás vlastně naším vystoupením oficiální část japonské
anabáze skončila a jednotlivé skupiny Muso
Jikiden Eishin Ryu se rozjely po Japonsku
s vlastním programem.
Jen o našem cestování by se dalo napsat
několik článků, ale stručně – nejdříve jsme
navštívili nezapomenutelný ostrov Miyajima
s ochočenými drzými srnkami, se známou
Pawel Slawatycki před Budokanem (vzadu tradiční výroba omochi)
89
svatyní Itsukushima a její „plovoucí“ torii,
pavilonem tisíce tatami, hlavní svatyní Daisho-in buddhistické sekty Shingon, kde jsme
navštívili zahradu „gohyaku rakan a také čajový pavilon, kde Hideyoshi taiko prováděl své
čajové obřady.
Další naše cesta vedla do města Hiroshima, neboť Miyajima je poměrně blízko,
a my jsme si nemohli nechat ujít její památky na atomovou bombu a hrad. Odtud jsme
přejeli do Himeji, kde jsme navštívili známý
Hideyoshiho hrad a ruční výrobu tradičních
rýžových tatami. Nezapomenutelný byl
také tzv. Capsel hotel, kde jsme z recese
strávili „v inkubátoru“ ne zrovna nepohodlnou noc. Snad jen trochu soukromí
scházelo.
Dále následovala Nagoya s hradem
a muzeum rodiny Tokugawa, kde jsou uloženy
všechny dary, které vládnoucí rodina obdržela
za 250 let své vlády nad Japonskem.
A z Nagoyi jsme už zamířili „domů“
do Tokyo, kde jsme měli zamluvený útulný
hostel poblíže největšího turistického centra
u chrámu Sensoji ve čtvrti Asakusa. V Tokyo
jsme se především zúčastnili cvičení iaijutsu
v honbu dojo Komei jyuku Muso Jikiden Eishin ryu pod vedením Sekiguchi sensei, cvičili jsme také kendo v Renshinkan dojo pod
vedením Obiki sensei, dále jsme navštívili
honbu dojo školy Hakkoryu jujutsu a Kokodo
kyushin ryu jujutsu a udělali povinné nákupy
suvenýrů a potřeb pro naše budo na tržnici
v Asakusa.
Je toho hodně, co všechno by se dalo
popsat, zmínit, vychválit, obdivovat, zveřejnit… Nicméně vše má svůj konec a my jsme
18. 2. 2008 také nasedli do boeingu směr
londýn a wien, jak jinak s lítostí a se slibem,
že naše cesta do země vycházejícího slunce
nebyla poslední, ba ani předposlední.
Napsal Zdeněk Minařík
Kumitachi s Obiki Sensei, Renshinkan dojo
90