zde - Tradice

Středoevropanství
Ing. Miroslav Pavlák, Ph.D.
(přednáška v rámci kurzu Hledání rodových kořenů)
1 Středoevropanství jako nadnárodní typ
Vycházím ze zásady, že střední Evropa existuje, i když mnozí její existenci
popírají. Střední Evropa není zeměpisný pojem. Není sice snadné určit její hranice,
avšak o existenci středoevropského aspektu lze jen ztěží pochybovat, procházíme-li
se ulicemi jejích měst. K tomu, abychom vytyčili kulturní a mentální hranice, jež
jsou patrně trvanlivější nežli hranice států, se musíme spolehnout na cítění a
myšlení obyvatel této oblasti.
Obr. č. 1: Střední Evropa. Fotografie z vesmíru.
Střední Evropa. Fotografie z vesmíru.
1
Navzdory rozmanitosti jazyků a národností je společná minulost této oblasti
přítomná v architektuře jejích měst a v tradici jejích univerzit. Jádrem říše
Habsburků nebyl žádný shluk náhodně získaných území. Její obyvatelstvo
především sdílelo společnou zeměpisnou oblast Dunaje, který po staletí sloužil jako
důležitá dopravní tepna (středověká dálnice) spojující národy obývající jeho břehy.
Dále zde byl faktor společného nepřítele v podobě Turků. Dvě stě let válek proti
otomanské Portě nemalou měrou přispělo k vytvoření pocitu společného osudu a
společných dějin. Národy monarchie byly také sjednocovány velmi vyspělou
byrokracií a svobodou pohybu, obchodu a zaměstnání uvnitř hranic říše jako celku.
Národnosti ve střední Evropě.1
Středoevropanství chápu jako nadnárodní typ, který vznikl promíšením
slovanských, germánských, maďarských, románských a židovských prvků a vytvořil
sounáležitost silnější, než jsou rasové, historické a regionální odlišnosti středoevropských národů.
Naše rodina je typickým příkladem rodiny středoevropské, nikdy netrpěla
nacionálními předsudky. Za Monarchie a První republiky se část roku pravidelně
trávila ve Štýrsku, kde jsme měli v Grazu (Štýrský Hradec) nemovitost a také v
Čechách na Rokycansku, kde byla vila sloužící k letním pobytům.
Sked, Alan: Úpadek a pád Habsburské říše 1815 - 1918. Panevropa. Praha. 1995. ISBN 80-8584600-4
1
2
2 Naši předkové v bojích za střední Evropu
3
2.1 Josef Pavlák
Můj děd.
Josef Pavlák se během studií na Průmyslové škole (Gewerbeschule) ve Vídni
přihlásil na jaře 1915 jako jednoroční dobrovolník do rakousko - uherské armády.
V květnu téhož roku byl při dobývání pevnosti Přemyšl v Haliči, která byla tehdy
obsazena Rusy, raněn. Po rekonvalescenci byl odvelen na rumunskou frontu. Tam
ho zastihl konec války. Byl dekorován těmito vyznamenáními: Karlovým vojenským
křížem2 a Medailí za zranění3.
Karlův vojenský kříž
Medaile za zranění
Pancéřová věž pro 8cm kanón vz. 1894 z přemyšlského fortu I.2
v expozici Vojensko-historického muzea ve Vídni. (Heeresgeschichtliches Museum Wien)4
Výřez z předchozího obrázku.
Podmínkou pro udělení Karlova vojenského kříže bylo nejméně tříměsíční nasazení na frontě, a to
v jednotce nižší než brigáda, což bylo zárukou přímé účasti v bitevním poli.
In: Kolektiv autorů: Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526 – 1918. Nakladatelství
Elka Press. Praha. 2003
2
Podle staré válečnické tradice byla zranění utrpěná v boji ozdobou každého vojáka. Vyznamenání za
zranění odlišovala válečné hrdiny od ostatních a dávala jim i jistá privilegia. Tato medaile byla
založena 12. srpna 1917 rozhodnutím císaře Karla.
In: Kolektiv autorů: Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526 – 1918. Nakladatelství
Elka Press. Praha. 2003
3
4
Kupka, Vl.: Pevnosti Krakov a Přemyšl. Architectura Militaris. 1999
4
Věren vojenské přísaze bojoval za monarchii až do jejího konce, nicméně ihned po
převratu nabídl své služby republice a jako důstojník Stráže Svobody č. III se
zúčastnil prudkých bojů proti maďarské Rudé armádě na Slovensku. Za svou účast
v bojích obdržel následující vyznamenání:
Československý válečný kříž
Československá medaile Za vítězství
Pamětní medaile Mezinárodní
federace starých bojovníků (FIDAC)
Pamětní medaile Československého
dobrovolce z let 1918 – 19,
tzv. Kříž „V těžkých dobách“
Pamětní odznak pro československé
dobrovolníky z let 1918 – 1919
Pamětní medaile Manifestačního
sjezdu dobrovolců z let 1918 – 1919
5
Josef Pavlák v uniformě důstojníka Pluku Stráže Svobody č. III.
6
2.2 Leonhard Pavlak
Bratranec mého děda.
Jeho jméno bylo zaneseno do Knihy cti Rakousko - uherské armády
(EHRENBUCH DER ÖSTERREICHISCH UNGARISCHEN WEHRMACHT5). V Knize
cti je o něm uvedena následující informace (překlad z němčiny):
Pavlak Leonhard: nadporučík, zeměbranecký pluk pěchoty 15. Vojenská bronzová
záslužná medaile. Věstník 98/14.
Leonhard Pavlak prodělal následující vojenskou kariéru6:
1902 Kadett-Feldwebel
1903 Leutnant
1910 Oberleutnant
1914 Hauptmann
1919 jako kapitán se přihlásil do služeb československého státu
16. prosince 1914 – Nejvyšší uznání za udatné chování před nepřítelem
6. ledna 1917 – Vojenský záslužný kříž 3. Třídy s válečnou dekorací
6. října 1917 – Uznání za statečné chování před nepřítelem
Dekorován byl stříbrnou i bronzovou Vojenskou záslužnou medailí (Signum
laudis), Karlovým vojenským křížem a Pamětním křížem 1912 – 1913.
Vojenský záslužný kříž7
Karlův vojenský kříž8
Ehrenbuch der Österreichisch Ungarischen Wehrmacht. Die Ausgezeichneten im Weltkrieg. 1. Band.
Allerhöchste Auszeichnungen. Verlautbart in der Zeit vom 1. August 1914 bis 31. Juli 1915.
Wien, Vlg. Vaterländisches Archiv 1917. [Alles Erschienene!] 4°. 5 Bll. 432, 51 S. Mit 2 Portr.-Taf. u.
16 farb. Ordenstaf. OLn. Mit reicher Goldpräg.
5
6
Vojenský ústřední archiv Praha.
7 Kolektiv autorů: Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526 – 1918. Nakladatelství
Elka Press. Praha. 2003
8 Kolektiv autorů: Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526 – 1918. Nakladatelství
Elka Press. Praha. 2003
7
2.3 Franz Klemens Pavlak
Bratranec mého děda.
Jeho jméno bylo zaneseno do Knihy cti Rakousko - uherské armády
(EHRENBUCH DER ÖSTERREICHISCH UNGARISCHEN WEHRMACHT9). V Knize
cti je o něm uvedena následující informace (překlad z němčiny):
Pavlak Klemens: nadporučík proviantní, pluk polního dělostřelectva 4 a pěší pluk 37.
Vojenská bronzová záslužná medaile. Věstník 90/15.
Klemens Franz Pavlak měl tento vojenský postup10:
1903 Korporal
1906 Feldwebel
1912 Leutnant
1915 Oberleutnant
1918 jako nadporučík se přihlásil do služeb československého státu
3. 7. 1915 Nejvyšší uznání za udatné chování před nepřítelem
1915 bronzová Vojenská záslužná medaile (Signum laudis)
19. 8. 1916 Zlatý záslužný kříž s korunou na stuze Medaile za statečnost
Desky Knihy cti rakousko – uherské armády
Vojenská záslužná medaile,
tzv. Signum laudis
Ehrenbuch der Österreichisch Ungarischen Wehrmacht. Die Ausgezeichneten im Weltkrieg. 1. Band.
Allerhöchste Auszeichnungen. Verlautbart in der Zeit vom 1. August 1914 bis 31. Juli 1915.
Wien, Vlg. Vaterländisches Archiv 1917. [Alles Erschienene!] 4°. 5 Bll. 432, 51 S. Mit 2 Portr.-Taf. u.
16 farb. Ordenstaf. OLn. Mit reicher Goldpräg.
9
10
Vojenský ústřední archiv Praha.
8
2.4 Ferdinand von Lindner
Můj nevlastní 2x praděd
Ferdinand rytíř von Lindner se narodil roku 1816 v Oboře u Smrkovic na Bydžovsku v Čechách. V roce 1832 je připomínán v Infanterie - Regimentu č. 28, ale již
v témže roce byl převelen k Infanterie - Regimentu č. 25. 1840 podporučík, 1846
nadporučík a převelen k Infanterie - Regimentu č. 54. 1848 kapitán, 1851 major,
1856 podplukovník v Infanterie - Regimentu č. 8 a 1859 plukovník a velitel tohoto
Regimentu. V květnu 1866 jmenován Brigadierem.11 Náhle zemřel 8. června 1866 u
lokality Altavilla.12 Během polního tažení 1859 obdržel Řád Železné koruny 3. třídy.
Od roku 1852 rovněž nositelem ruského Řádu sv. Stanislava 2. třídy a byl
jmenován čestným občanem města Wittingau (Třeboň). 13. 4. 1861 povýšen do
rytířského stavu.13
Altavilla na staré mapě Rakouského generálního štábu. Válečný archiv. Vídeň.
11
Geschichte des K. u. K. InfanterieRegiments Erzherzog Carl Stephan Nr. 8 (1642 - 1892)
Georg v. Alten Hanbuch für Heer und Flotte, Enzyklopädie der Kriegswissenschaften und verwandter
Gebiete. Wien.1909: Brigadier: rakousko - uherské označení pro velitele brigády (fr. général de
brigade, angl. brigade-general).
Altavilla je lokalita mezi městy Verona a Vicenza v severní Itálii jak je zřejmé ze staré mapy
rakouského Generálního štábu, jež je uložena ve Válečném archivu ve Vídni. (In: Adolf von Horsetzky
K.u.K. General der Infanterie: 41 Tafeln zur kriegsgeschichtlichen Übersicht der Wichtigsten
Feldzüge seit dem Jahre 1792. Wien. 1914).
12
Nobilitační diplom je uložen v Rakouském státním archivu ve Vídni. Další informace poskytují
následující publikace:
1. Geschichte des K.u. K.InfanterieRegiments Erzherzog Carl Stephan Nr.8. (1642 - 1892).
2. Armee - Verordnungsblatt 1859 (Personal - Angelegenheiten).
3. Peter Frank - Döfering: Adels Lexikon der Österreichischen Kaiserturms 1804 - 1918.
Wien.1989.
4. C. A. Schweigerd: Geschichte des K. K. Linien - Infanterie - Regiments Nr. 8 Erzherzog
Ludwig (1630 - 1856). Wien.1857.
5. Verzeichnis der Stabsoffiziere 1815 - 1900.Jmenný seznam vyhotovený Rakouským státním
archivem ve Vídni.
6. Georg v. Alten Hanbuch für Heer und Flotte, Enzyklopädie der Kriegswissenschaften und
verwandter Gebiete. Wien.1909
13
9
Řád sv. Stanislava14
Řád Želené koruny15
V roce 1859 se Infanterie – Regiment č. 8 pod velením plk. Ferdinanda rytíře von
Lindner zapojil do severoitalské kampaně. V bitvách u Magenty a zvláště u Solferina se vojáci pluku vyznamenali, přestože rakouská vojska utrpěla porážku.
Erb generála Ferdinanda rytíře von Lindner. Rakouský státní ústřední archiv. Vídeň.
14
Durov. A. V.: Ruská a sovětská vojenská vyznamenání. Nakladatelství Naše vojsko. Praha. 2006
Řád sv. Stanislava 2. třídy se nosil u krku. In: Lobkowicz, Fr.: Encyklopedie řádů a vyznamenání.
Libri. Praha. 1995
Řád Železné koruny 3. třídy se nosil na prsou. In: Lobkowicz, Fr.: Encyklopedie řádů a vyznamenání.
Libri. Praha. 1995
15
Kolektiv autorů: Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526 – 1918. Nakladatelství
Elka Press. Praha. 2003
10
Útok husarského regimentu č. 12 v bitvě u Solferina 24. června 1859
Bitva u Custozzy 24. června 1866
11
2.5 Ferdinand von Rummel
Zeť Ferdinanda von Lindner.
Ferdinand Edler von Rummel se narodil 3. 2. 1847 v Hořicích v Čechách. Od 1.
září 1863 působil u Infanterie Regimentu Freiherr von Bouvard Nr. 74. kde je v r.
1886 připomínán v hodnosti majora, 1. 5. 1897 podplukovníka a 1. 12. 1900 odešel
do pense v hodnosti plukovníka. Byl nositelem Vojenské záslužné medaile a
Vojenského záslužného kříže. 10. 1. 1894 povýšen do šlechtického stavu s titulem
Edler von. Za prusko - rakouské války (1866) se účastnil v rámci Severní armády
bitev u Skalice (28. 6.), Hradce Králové (3. 7.), Dubu (15. 7.). Byl rovněž činný
při okupaci Bosny a Hercegoviny (1878) v bitvách u lokalit Lipač (4. 9.) a Paclanica
planina (5. 9.)16
Vojenský záslužný kříž17
16
Vojenská záslužná medaile,
tzv. Signum laudis
Tyto údaje byly čerpány z následujících dokumentů a publikací:
1. Wohlverhaltungs - Zeugnis (Dobrozdání o výkonu vojenské služby datované 2. 9. 1893 a
přiložené k žádosti o nobilitaci. Uloženo v Rakouském státním archivu ve Vídni).
2. Peter Frank - Döfering: Adels Lexikon der Österreichischen Kaiserturms 1804 - 1918. Wien.
1989.
3. K. K. Armee - Verordnungen 1900 (Personalien).
4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die Kaiserliche und Königliche
Kriegs - Marine für 1897, Wien 1896 – Böhmisches Infanterie - Regiment Freiherr Friedrich
von Bouvard.
5. Verzeichnis der Stabsoffiziere 1915 - 1900. Jmenný seznam vyhotovený Rakouským
státním archivem ve Vídni.
Kolektiv autorů: Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526 – 1918. Nakladatelství
Elka Press. Praha. 2003
17
12
Dobové vyobrazení bitvy u Hradce Králové. Zatímco rakouská pěchota vlevo v popředí ještě útočí,
v pozadí se již k nástupu připravuje pruské jezdectvo.
Boje u Stolace/Kremenacu, 21. srpna 1878
13
Poručík Ferdinand von Rummel. Benátky. 60. léta 19. století.
Erb plukovníka Ferdinanda von Rummel. Rakouský státní ústřední archiv. Vídeň.
14