památky

Pražský hrad - náměstí U Svatého Jiří
Bazilika sv. Jiří
Na Jiřském náměstí stojí bazilika sv. Jiří, jedna z
našich
nejvýznamnějších
románských
památek, druhý nejstarší pražský kostel,
založený kolem r. 920 knížetem Vratislavem I. V
r. 925 zde byly uloženy ostatky babičky sv.
Václava, zavražděné kněžny Ludmily, první české
mučednice.
Nejpůsobivější pohled je na závěr starodávné
baziliky z Jiřské ulice. Kostelní portál z Jiřské
ulice je dílem huti Benedikta Rieda kolem r. 1520,
v tympanonu zdobený výjevem rytíře bojujícího s
drakem. Ve 14. st. bylo na západě vybudováno
nové průčelí, upravené v 17. st. ve stylu raného
baroka s typickou cihlově červenou fasádou.
Nejznámější pražské památky
Pražský hrad - Mariánské hradby
Nejznámější pražské památky
Letohrádek královny Anny
Královský letohrádek
Za hradbami Pražského hradu založil Ferdinand I. královskou (císařskou) zahradu a v ní dal budovat v
r. 1538 letohrádek pro svou choť Annu Jagellonskou, která se však dokončení stavby nedočkala a v r.1547 po
porodu 15. dítěte zemřela. Nedočkal se jí ani sám Ferdinand I., který po požáru r. 1541 opustil Prahu.Letohrádek
Královny Anny (nesprávně Belveder) je nejčistší vlašská renesanční architektura mimo italskou
půdu.
Unikátní měděnou střechu ve tvaru obráceného lodního kýlu tehdy zdobily červené a bílé pruhy a
malované znaky českého království. Přízemí s obytnými místnostmi bylo obklopeno arkádovým
ochozem, v patře taneční sál a galerie. Letohrádek nejlépe využíval Rudolf II., který zřídil v patře
astronomickou pozorovatelnu.
Pražský hrad - Královská zahrada
Nejznámější pražské památky
Míčovna
Architekt Bonifác Wohlmuth a Oldřich Aostalis ji postavili v letech 1567 - 69 na pokraji dolní části
Jeleního příkopu. Budova o rozměrech 68 a 13 m byla skutečným skvostem vrcholné renesanční
architektury. Mezi deseti jónskými polosloupy byla až do výše 14 m umístěna sgrafita - personifikace
čtyř živlů (země, vzduch, oheň, voda), sedmi hlavních ctností (předvídavost, umírněnost, milosrdenství,
naděje, spravedlnost, statečnost, věrnost) a osmi svobodných umění (teologie, astronomie, geometrie,
hudba, aritmetika, rétorika, dialektika, gramatika). V padesátých letech 20. století byla ve třetím oblouku
vlevo doplněna znakem pětiletky se srpem a kladivem jako alegorie průmyslu a zemědělství. (kuriozně
zachovaný jediný prvek socialistického realismu v areálu Pražského hradu).
Sousoší Noc z r. 1734 od Matyáše Bernarda Brauna, které stojí před Míčovnou mělo svůj protějšek Den, který byl zničen za pruskéh obléhání v roce 1757. Prostranství před Míčovnou dominuje Herkulova
kašna. V barokní nice podle návrhu architekta Francesca Carrattiho je socha Herkula bojujícího se saní
od Jana Jiřího Bendla z r. 1670.
Míčovna dnes slouží ke koncertním, výstavním a společenským účelům.
Alegorie noci
je významné barokní sousoší pocházející z
dílny Matyáše Bernarda Brauna. Bylo
vytvořeno roku 1733 nebo 1734 pro Královskou
zahradu Pražského hradu, kde bylo umístěno
před Míčovnou a kde se také dodnes nachází.
Vertikálně koncipované sousoší je umístěno na
původním kamenném soklu a tvoří jej dvě
vertikálně uspořádané postavy. Spící, esovitě
prohnutá sedící ženská postava zahalená
melodicky
traktovanou
draperií
posetou
hvězdami, představuje noc. Žena sedí na
rozeplatých křídlech sovy, který je tradičním
nočním ptákem. Nad touto postavou se ve
zvláštním, jakoby tanečním gestu „vznáší“ bdící
mladík, představující právě vycházející měsíc.
Sousoší noci bylo koncipováno jako protějšek
shodně koncipovaného sousoší Dne od téhož
autora. To však bylo roku 1757 zničeno při
pruském obléhání Prahy. Obě sousoší
alegoricky vyjadřovala přírodní cyklus střídání
noci a dne. Kromě těchto dvou sousoší dodal
Braun mezi lety 1730-31 do královské zahrady
ještě dvě sousoší lvů korunovaných malými
putti a dvě dekorativní barokní vázy.
Pražský hrad - III. nádvoří
Nejznámější pražské památky
Sv. Vít, Václav a Vojtěch - katedrála
- Hlavní a největší pražský chrám, duchovní symbol českého státu.
- V chóru je umístěn biskupský stolec neboli katedra, odtud termín katedrála.
Je zasvěcena třem svatým: kníže Václav (později prohlášený za svatého) založil na Hradě kolem r. 925
třetí kostel - rotundu sv. Víta. Získal totiž darem od saského císaře Jindřicha Ptáčníka vzácnou relikvii kost z paže sv. Víta, kterou v budované rotundě uložil. Po zavraždění sv. Václava se rotunda stala i
místem jeho hrobu a on sám pak patronem a světcem Čechů. Jeho svatostánek je zde dodnes. Třetí
světec, kterému je dnešní katedrála sv. Víta zasvěcena, je sv. Vojtěch, druhý český biskup, zabitý na
misijní cestě k polabským Prusům. Jeho ostatky byly přivezeny r. 1039 zpět a pohřbeny v přístavbě k
rotundě.
Prvním stavitelem byl Matyáš z Arrasu do r. 1352, po něm přišel třiadvacetiletý Petr Parléř ze švábského
Gmündu, který řídil stavbu i výzdobu do své smrti r. 1399. Stavba chrámu trvala téměř 600 let, mezi jeho
stavebníky byli Benedikt Ried, Bonifác Wohlmut, Hans Tirol, Oldřich Aostalis aj. R. 1859 byla založena
Jednota pro dostavbu chrámu sv. Víta. V 60. letech vedl obnovovací práce arch. Josef Kranner a r. 1873
byl položen základ k novostavbě podle projektu arch. Josefa Mockera, po němž pokračoval arch. Kamil
Hilbert, který dovedl stavbu v r. 1929 ke konci, kdy byl chrám u příležitosti Svatováclavského milénia
slavnostně vysvěcen.
Bylo to 12. 5. 1929 - slavnostní znovuvysvěcení.
Hlavní loď trojlodní katedrály je klenutá nepřetržitou síťovou klenbou Petra Parléře, použitou zde
poprvé na evropském kontinentu. Postranní nižší boční lodi jsou spojené kol dokola věncem devatenácti
kaplí a staré a nové sakristie. Kolem celého chrámu ve výši cca 14 m probíhá arkádový sloupový
ochoz, zvaný triforium, který se proslavil vzácnou portrétní galerií 21 bust, vytvořených parléřovskou
hutí v letech 1371 - 85. Plastiky, do té doby v Evropě ojedinělé, představují členy rodiny Karla IV.,
arcibiskupy, architekty a ředitele stavby.
Secesní okenní vitraj od
věhlasného umělce Alfonse Muchy
s výjevy počátků křesťanství v
českých zemích zdobí tzv. novou
arcibiskupskou kapli.
Socha arcibiskupa knížete Bedřicha
kardinála Schwarzenberga od sochaře
Josefa Václava Myslbeka patří k
základním dílům českého moderního
sochařství.
Opuková socha sv. Václava nad hlavním
oltářem Svatováclavské kaple je výjimečným
dílem tzv. krásného slohu. Jejím autorem byl
pravděpodobně sám chrámový architekt
Petr Parléř.
Čestné místo mezi bustami
triforiové galerie zaujímá
čestné místo podobizna
českého krále a římského
císaře Karla IV. Sochu
nejvýznamnějšího českého
panovníka a stavebníka
Svatovítského
chrámu
vytvořil zřejmě sám Petr
Parléř.
Karlův most
Předchůdci Karlova mostu
V místě mostu býval nejprve přechod přes
svázané klády, tzv. prahy. V 10. stol. už je
zmiňován dřevěný most, který ale býval
ohrožován každou větší vodou, proto nechal
Vladislav II. postavit kolem r. 1170 kamenný
most Juditin.
Karlův most (Kamenný, Pražský)
(název Karlův se vžil až kol. r. 1870 na základě
dřívějšího podnětu K. H. Borovského) je
nejstarším dochovaným pražským mostem.
Základní kámen položil Karel IV. 9. 7. 1357 v 5:31
ráno a toto datum a čas nebyly vybrány náhodou.
Když čísla zapíšeme následujícím způsobem: 1 3
5 7 (rok) 9 (den) 7 (měsíc) 5 3 1 (čas), získáme
vzestupnou a sestupnou stupnici s vrcholem 9:
....... 9
......7.. 7
....5 ..... 5
..3 ......... 3
1 ............. 1
Podobných magických souvislostí, týkajících se
Karlova mostu, je více a v současnosti je možné
se s nimi seznámit ve filmu promítaném ve
staroměstské mostecké věži.
Řízením stavby byl pověřen Petr Parléř, most byl
ale zcela dokončen až po jeho smrti počátkem
15. století;
Nejznámější pražské památky
Sousoší
Na zábradlí je rozmístěno 30 soch a sousoší, většina pochází z
období 1706 - 14. Ve 14. stol. tu byl umístěn první kříž, do r.
1503 byla postavena také socha Bruncvíka, z níž se dochoval
jen podstavec, dnes umístěný v Lapidáriu Národního muzea.
Nejstarší dodnes stojící sochou v původní podobě je sv.
Jan Nepomucký z r. 1683, poslední bylo umístěno sousoší
sv. Cyrila a Metoděje v r. 1928.
Sochy a sousoší, které byly později zničeny povodněmi, nebo
které byly poškozeny povětrnostními vlivy a restaurovány, byly
nahrazeny kopiemi soudobých umělců a originály umístěny
např. do Lapidária Národního muzea či do Gorlice na
Vyšehradě. Většina soch je z pískovce, sv. Filip Benicius je z
mramoru a sv. Kříž (Kalvárie) a Jan Nepomucký jsou z bronzu.
Sv. Jan Nepomucký
Jan Brokof (1683)
nejstarší plastika na mostě. Dřevěný
model (dnes v kostele sv. Jana na
Skalce) vyřezal Jan Brokof podle
hlliněné skici vídeňského sochaře
Matyáše Rauchmüllera.
Pět hvězdiček kolem světcovy hlavy,
rocheta, kříž a palma mučednictví jsou
jeho neodlučitelnými atributy. Hvězdy se
údajně objevily nad hladinou, když byl
Jan Nepomucký svržen do vody. Mají
symbolizovat 5 písmen latinského slova
"tacet", což znamená "mlčí".
Sv. Jan z Mathy, Felix
z Valois a Ivan
Ferdinand Maxmilián Brokof
(1714)
monumentální sousoší objednal
hr. František Josef Thun jménem
řádu trinitářů, který založili ve 12.
stol. sv. Jan a Felix a který měl
za úkol vykupovat křesťany z
pohanského zajetí.
Na skále stojí sv. Jan s
rozlomenými pouty, vedle něj sv.
Felix, o něco níže poustevník
Ivan, jako zástupce zemských
patronů. V dolní části skály je
zamřížovaná
jeskyně
s
uvězněnými křesťany, které hlídá
pes a Turek s důtkami a šavlí. Za
Turkem stojí jelen s křížem mezi
parohy, který připomíná období,
kdy oba zakladatelé řádu žili v
lesích jako poustevníci a při
rozjímání je vyrušilo zjevení
jelena s červenomodrým křížem
na hlavě.
Staroměstská mostecká věž
Praha 1 - Staré Město, Karlův most
Věž, která patří k nejpůsobivějším dílům civilní gotiky na světě, byla postavena podle
návrhu Petra Parléře ve 2. pol. 14. století Parléřovou hutí chrámu sv. Víta. Za stavbu
odpovídal sochař a stavitel Michael Savoyen, zeť Petra Parléře a syn architekta katedrály v
Kolíně nad Rýnem.
První patro má skrytou
symboliku
sluneční;
uprostřed je socha
patrona mostu sv. Víta,
stojící
na
modelu
mostu,
po
jeho
stranách sedí postavy
Karla IV. (už jako starší
muž) a Václava IV.
(jako
mladík),
zastřešené
trojúhelníkovým štítem
zdobeným 24 kraby symboly 24 hodin dne.
Oba panovníci mají na
hlavách
císařskou
korunu. Nad nimi jsou
postavy sv. Vojtěcha a
sv. Zikmunda.
Malostranské mostecké věže
Praha 1 - Malá Strana
Nižší mostecká věž, též zvaná Juditina, je v jádru románská, pochází asi z počátku 2. čtvrti 12. století.
Je zřejmě starší než byl Juditin most.
Vyšší mostecká věž byla postavena po roce 1464 na náklad Jiřího z Poděbrad na místě starší věže
románské. Její podoba navazuje na koncepci Parléřovy Staroměstské mostecké věže. Stavební materiál
tvoří velké pískovcové kvádry. Na věži jsou připravené výklenky, do nichž byly patrně plánovány i
monumentální sochy, jejichž provedení však nebylo realizováno.
Staroměstská radnice
Praha 1 - Staré Město, Staroměstské nám. 3, čp.1/I
Staroměstská radnice se stala centrem samosprávy Starého Města pražského v roce 1338, kdy získali k
jejímu založení měšťané souhlas od krále Jana Lucemburského.
Orloj má tři části: nejvýše jsou mechanické figury. Každou hodinu se ve dvou okénkách pod stříškou
objevuje 12 apoštolů, z nichž každý má svůj atribut. V levém okně z pohledu vnějšího diváka se jako první
objevuje sv. Petr s klíčem, sv. Matěj se sekerou, sv. Jan s kalichech, sv. Ondřej s křížem ve tvaru X, sv.
Filip s křížem, sv. Jakub s valchou, a v pravém okně sv. Pavel s knihou, sv. Tomáš s kopím, sv. Šimon s
pilou, sv. Tadeáš s deskami, sv. Bartoloměj s kůží, sv. Barnabáš se svitkem
Orloj má tři části: nejvýše jsou mechanické figury. Každou hodinu se ve dvou okénkách pod stříškou
objevuje 12 apoštolů, z nichž každý má svůj atribut. V levém okně z pohledu vnějšího diváka se jako
první objevuje sv. Petr s klíčem, sv. Matěj se sekerou, sv. Jan s kalichech, sv. Ondřej s křížem ve
tvaru X, sv. Filip s křížem, sv. Jakub s valchou, a v pravém okně sv. Pavel s knihou, sv. Tomáš s
kopím, sv. Šimon s pilou, sv. Tadeáš s deskami, sv. Bartoloměj s kůží, sv. Barnabáš se svitkem.
Původní figurky z raně barokního období jsou zčásti zachovány v Muzeu hl. m. Prahy.
Nahradily je dřevěné sošky apoštolů, které vytvořil v roce 1948 řezbář Vojtěch Sucharda.
S pohybem apoštolů jsou zároveň oživovány i figurky orloje po stranách. Kostlivec tahá za
provaz a vyzváněním zahajuje pochod apoštolů ve dvou okénkách. Kývá na Turka alegorie Rozkoše, který kroucením hlavy odmítá, Lakomec - alegorie Lakomství - pokyvuje
hlavou s měšcem v rukou a hrozí holí a vedlejší Marnivec - alegorie Marnivosti - se shlíží v
zrcadle. Kohout v otvoru po uzavření okének zakokrhá - probouzí k další hodině života a
hodiny na věži začnou odbíjet.
Na úrovni kalendářní desky jsou usazeny nepohyblivé dřevěné sošky nazvané Filosof alegorie Filosofie - s brkem, Hvězdář - alegorie Astronomie - s dalekohledem, Kronikář alegorie Rétoriky - s knihou a Archanděl Michael s plamenným mečem.
Kolem roku 1865 byla na orloji instalována nová kalendářní deska, která nahradila desku
mnohem starší. Jejím autorem je malíř Josef Mánes. Na desce jsou zobrazeny alegorie
měsíců. Obrázky měsíců se vyznačují venkovskou tematikou. Menší obrázky představují
znamení zvěrokruhu. Vnitřní obrázek se zlatými hradbami a věžemi je středověký znak
Prahy. Na okraji kruhu se nachází církevní kalendárium. Můžeme zde najít 365 církevních
svátků. Některá jména se samozřejmě opakují (např. Jan Křtitel, Jan Nepomucký…). Dále
jsou zde písmena označující dny v týdnu.
Sv. Jiří - Pražský hrad
II. nádvoří; bronzová socha sv. Jiří, který zabíjí draka, je významnou památkou gotického
kovolijectví ze 14. st. Autor není znám, práce je datována k r. 1373 a spojena s budováním
hradního vodovodu.
Podobenství s lebkou - Pražský
hrad u Daliborky vedle východu ze
Zlaté
uličky,
bronzová
socha
Jaroslava Róny.
Mistr Jan Hus - Staré Město - Staroměstské náměstí,
autor Ladislav Šaloun, architektonická spolupráce Antonín
Pfeiffer, kovolijecké práce provedla brandýská firma Srpek.
S návrhem na vybudování pomníku přišel Vojta Náprstek,
který byl předsedou příslušného spolku. Na pomník byla
uspořádána sbírka. Pomník z kamene a bronzu patří k
nejvýznamnějším secesně symbolistním pracím českého
monumentálního sochařství.
Dominantní je postava mučedníka Husa nad dohořívající
hranicí, hledícího k hlavnímu husitskému chrámu P. Marie
před Týnem. Dále skupiny lidu, bojovníků s pavézou a
cepem a proti je skupina pokořených lidí, představujících
exulanty v době pobělohorského útlaku. R. 1903 byl položen
základní kámen, r. 1915 byl neoficiálně odhalen pomník
(slavnostní akt byl zakázaný), slavnosti byly odloženy na
dobu příhodnější. Pražané tehdy alespoň pokryli pomník
květy. Po vzniku republiky byly teprve doplněny nápisy a v r.
1926 mísy pro ohně a zábradlí.
Nápisy na pomníku
- z čelní strany: Milujte se, pravdy každému přejte (autor
Hus)
- zleva: Živ buď, národe posvěcený v Bohu, neumírej.
- zprava: Věřím, že po přejití bouří hněvu vláda věcí Tvých k
Tobě se zase navrátí, ó lide český.
- vzadu: Kdož jsú boží bojovníci a zákona jeho.
Sv. Václav - Nové Město, Václavské náměstí; autor sousoší je Josef Václav Myslbek.
Pomník vznikl v letech 1887 - 1924, bronzová jezdecká socha sv. Václava je vysoká 5,5 m,
výška s kopím 7,2 m, váží 55 q. Socha je dutá, montovaná z odlitků podle sádrového
modelu. Modelem ke koni byl vojenský hřebec Ardo. Původně se uvažovalo o umístění
pomníku na rampě muzea, ale arch. Hlávka a další prosadili, aby stál pomník na náměstí.
Pomník byl doplněn českými patrony - při čelním pohledu vpředu vlevo socha sv. Ludmily,
za ní socha sv. Anežky (původně poustevník sv. Ivan), vpravo vpředu stojí socha sv.
Prokopa a za ním socha sv. Vojtěcha.
Pomník byl odhalen r. 1913 (ještě ne zcela dokončený), poslední sochy sv. Vojtěcha a sv.
Anežky byly instalovány až v r. 1924. Podstavec je z leštěné žuly vyrobila ho firma Víšek v
Praze v letech 1911 - 12. Na architektonické úpravě pomníku se podílel Alois Dryák a na
ornamentální výzdobě Celda Klouček.
Nápis na pomníku: Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, nedej zahynouti nám ni
budoucím.
Jan Žižka - Národní památník na Vítkově; autor prof. Bohumil Kafka v letech 1931 - 1941.
Pomník byl odhalen 14. 7. 1950, ve výroční den bitvy na Vítkově, v níž husité pod vedením
Jana Žižky zvítězili v těchto místech nad křižáckým vojskem. Autor se odhalení pomníku
nedožil, konalo se až 8 let po jeho smrti. V r. 1946 pomník podle Kafkova modelu odlila
karlínská slévárna V. Mašek z bronzu. Pomník má úctyhodné rozměry: výška pomníku
včetně podstavce je 22 m, dvě nohy jezdce váží 398 kg, ruka 195 kg, hlava 105 kg, meč 110
kg. Vlastní výška pomníku 9 m, délka koně 9,6 m, celková váha činí 16,5 t. Sestává z 39
bronzových dílů, které byly svařeny na místě. Jde o jednu z největších jezdeckých soch na
světě. K postavě Žižky byl modelem pražský zápasník Jiránek, jako model koně zapůjčilo
autorovi ministestvo zemědělství nejkrásnějšího koně z hřebčince v Tlumačově. Velmi
obtížné bylo vypočítat statiku tak ohromného a těžkého pomníku,