Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě – 2012

Transkript

Klíčové údaje o výuce jazyků
ve školách v Evropě
2012
Klíčové údaje
o v ý u c e j a z yk ů
ve školách v Evropě
Vydání 2012
Tento dokument vydala Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast
(EACEA P9 Eurydice a podpora politiky).
Publikace vyšla tiskem v angličtině (Key Data on Teaching Languages at School in Europe –
2012), francouzštině (Chiffres clés de l’enseignement des langues à l’école en Europe –
2012) a němčině (Schlüsselzahlen zum Sprachenlernen an den Schulen in Europa – 2012).
ISBN 978-92-9201-408-7
doi:10.2797/29100
Publikace je k dispozici také na internetu
(http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice).
Konečné znění textu: červenec 2012.
© Education, Audiovisual and Culture Executive Agency, 2012.
© Dům zahraniční spolupráce, 2014.
Obsah publikace může být částečně reprodukován, s výjimkou reprodukce pro komerční
účely. Výňatku musí předcházet odkaz na „Síť Eurydice” s datem vydání publikace.
Žádosti o povolení reprodukovat celou publikaci je třeba adresovat EACEA P9 Eurydice
a podpora politiky.
Education, Audiovisual and Culture Executive Agency
P9 Eurydice and Policy Support
Avenue du Bourget 1 (BOU 2)
B-1140 Brussels
Tel. +32 2 299 50 58
Fax +32 2 292 19 71
E-mail: [email protected]
Website: http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice
P Ř E D M L U VA
Jazyková a kulturní rozmanitost patří k největším aktivům Evropské unie, ale je také jednou z jejích
největších výzev. Během posledního desetiletí se evropská politika mnohojazyčnosti řídila cílem
stanoveným na zasedání Rady v Barceloně roku 2002, který volal po zdokonalování základních
dovedností, zejména prostřednictvím výuky alespoň dvou cizích jazyků již od nejútlejšího věku.
Upravovalo ji také sdělení Komise ‚Mnohojazyčnost: přínos pro Evropu i společný závazek‘ (2008)
a usnesení Rady o evropské strategii pro mnohojazyčnost (2008). Na základě těchto strategických
dokumentů se jazyková politika stala průřezovým tématem, které může být prospěšné pro všechny
ostatní politiky EU.
Zlepšení kvality a efektivity jazykové výuky se stalo jedním z klíčových cílů Strategického rámce pro
vzdělávání a odbornou přípravu (‚ET 2020‘). Tento rámec poukazuje na nutnost umožnit občanům
komunikovat kromě své mateřštiny ještě v dalších dvou jazycích, i potřebu podporovat jazykovou
výuku a umožnit přistěhovalcům, aby se naučili jazyk hostitelské země. Osvojování cizích jazyků také
získalo významné postavení v rámci stěžejních iniciativ integrovaných v celkové strategii Evropské
unie – ‚Evropa 2020‘ – prosazující inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Jazykové
dovednosti jako prostředek pro podporu přeshraniční mobility občanů EU hrají rozhodující úlohu
zejména v iniciativách Mládež v pohybu a Agenda pro nové dovednosti a pracovní místa.
S cílem dále podpořit osvojování jazyků v celé Evropě byl na zasedání Rady v Barceloně vysloven
požadavek, aby byl sestaven ukazatel jazykových kompetencí. Poté v roce 2009 následoval návrh
stanovit v této oblasti referenční úroveň. Proces stanovování referenční úrovně usnadnil rozsáhlý
průzkum – Evropský průzkum jazykových znalostí (European Survey on Language Competences).
Průzkum měřil zběhlost žáků v cizích jazycích na konci nižšího sekundárního vzdělávání a jeho
výsledky – zveřejněné v roce 2012 – poprvé umožnily získat představu o skutečné úrovni jazykových
dovedností žáků v Evropě.
V návaznosti na tuto politiku s potěšením předkládáme třetí vydání společné publikace Eurydice
a Eurostatu Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě, která podává vyčerpávající přehled
o stávajících systémech výuky jazyků ve 32 evropských zemích. Pojednává o různých aspektech
výuky cizích jazyků, zejména o její organizační stránce, úrovních zapojení i o přípravném a dalším
vzdělávání učitelů cizích jazyků. Zpráva se navíc zabývá modelem integrovaného osvojování obsahu
a jazyka (CLIL), ve kterém jsou nejazykové předměty vyučovány v cizích jazycích. Tato publikace jako
celek poskytuje odpovědi na řadu otázek, které jsou klíčové pro evropskou spolupráci v oblasti
vzdělávání a odborné přípravy.
3
Jsme přesvědčeni, že obsah této publikace nabízí originální a objevné poznatky o výuce jazyků a že
rozhodujícím způsobem pomůže uvést do těchto souvislostí výsledky Evropského průzkumu
jazykových znalostí. Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě doporučujeme všem
odborníkům a řídícím pracovníkům, kteří pracují v tomto oboru. Věříme, že tato publikace přinese
užitek těm, kteří mají na starosti přípravu a realizaci strategií zaměřených na jazykovou výuku ve
školách v celé Evropě.
Androulla Vassiliou
Algirdas Šemeta
Komisařka zodpovědná za vzdělávání,
Komisař zodpovědný za zdanění, celní unii,
kulturu, mnohojazyčnost a mládež
boj s podvody, audit a statistiku
4
OBSAH
Předmluva
3
Úvod
7
Hlavní poznatky
9
Kódy, zkratky a akronymy
15
KAPITOLA A – ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI
17
KAPITOLA B – ORG ANIZACE VÝUKY
25
Oddíl I –
Nabídka cizích jazyků v preprimárním, primárním a
sekundárním vzdělávání: počet nabízených jazyků
25
Oddíl II –
Nabídka cizích jazyků v kontextu CLIL
v primárním a sekundárním vzdělávání
39
Oddíl III –
Nabídka jazyků v primárním a sekundárním vzdělávání
45
KAPITOLA C – ÚČAST NA VÝUCE
55
KAPITOLA D – UČITELÉ
85
KAPITOLA E – PROCES VÝUKY
103
Oddíl I –
Motivace žáků a pedagogické přístupy
103
Oddíl II –
Doba výuky a počet žáků ve třídě
111
Oddíl III –
Očekávané výsledky učení a certifikace
127
Glosář, statistické databáze a bibliografie
137
Přílohy
145
Seznam obrázků
161
Poděkování
165
5
ÚVOD
Toto třetí vydání Klíčových údajů o výuce jazyků ve školách v Evropě obsahuje 61 ukazatelů
rozdělených do pěti kapitol – ‚Širší souvislosti‘, ‚Organizace výuky‘, ‚Účast na výuce‘, ‚Učitelé‘
a ‚Proces výuky‘. Tato zpráva je společnou publikací Eurydice a Eurostatu, která byla vytvořena
v úzké spolupráci s Evropskou komisí. Náleží do ediční řady Klíčové údaje, ve které se pojí statistické
údaje s kvalitativními informacemi o evropských vzdělávacích systémech.
Tato publikace obsahuje ukazatele vytvořené na základě údajů z několika různých zdrojů: Eurydice,
Eurostat, Evropský průzkum jazykových znalostí (European Survey on Language Competences –
ESLC) a mezinárodní výzkum OECD PISA. Je do ní zařazen i jeden ukazatel sestavený na základě
údajů z akcí dalšího vzdělávání v rámci programu Comenius, který je součástí Programu celoživotního
učení (LLP) EU. Ukazatele z různých zdrojů jsou často navzájem provázány, a podávají tak zajímavý
pohled na jazykovou výuku.
Informace shromážděné sítí Eurydice jsou převzaty z oficiálních zdrojů a referenčním rokem je rok
2010/11. Ukazatele Eurydice se týkají zejména primárního a sekundárního vzdělávání (ISCED 1, 2
a 3), avšak některé se vztahují i na vzdělávání preprimární (ISCED 0). Tyto ukazatele poskytují
přehled o politikách a doporučeních zavedených v evropských zemích, které ovlivňují výuku cizích
jazyků. Zabývají se organizačními aspekty, jako například počet vyučovaných jazyků, věková skupina
zúčastněných žáků a používané přístupy k výuce, i integrované osvojování obsahu a jazyka (CLIL).
Mimoto ukazatele zachycují také časové dotace přidělené této oblasti i úrovně zběhlosti, kterých mají
žáci dosáhnout. Některé ukazatele se věnují i přípravnému a dalšímu vzdělávání učitelů cizích jazyků,
které je pro osvojování jazyků zásadní. Zatímco údaje sítě Eurydice zahrnují všechny země Evropské
unie, všechny země Evropského hospodářského prostoru (EHP), Chorvatsko a Turecko, v případě
ukazatelů vytvořených na základě jiných zdrojů je počet zemí někdy nižší.
Statistické údaje Eurostatu, které se týkají školního roku 2009/10, podávají informace o míře účasti
žáků v osvojování cizích jazyků v primárním a sekundárním vzdělávání (ISCED 1, 2 a 3). Tyto údaje
se týkají jak všeobecného, tak předprofesního a odborného vzdělávání, zatímco údaje Eurydice se
vztahují jen na vzdělávání všeobecné. Je také třeba zdůraznit, že ukazatele Eurydice a Eurostatu
zahrnují pouze školy ve veřejném sektoru a dotované soukromé školy.
Údaje z dotazníků zaměřených na kontext vzdělávání získané v rámci Evropského průzkumu
jazykových znalostí (ESLC) 2011 byly použity především k doplnění ukazatelů Eurydice. Z 16 zemí
nebo společenství, které se výzkumu zúčastnily, zpráva přináší údaje o 15 z nich. Tyto údaje poskytují
informace o skutečné praxi výuky cizích jazyků, včetně informací o motivaci žáků ke studiu jazyků,
o tom, do jaké míry žáci přicházejí do kontaktu s cizími jazyky v denním životě, i informací
o vzdělávání a odborné přípravě učitelů cizích jazyků.
Několik ukazatelů bylo vytvořeno na základě údajů z databází, v nichž se uchovávají výsledky
dotazníku zaměřeného na kontext vzdělávání, který byl použit během mezinárodního výzkumu PISA
2009 (OECD). Umožňují seznámit se s mnohojazyčností tak, jak se ve školách v Evropě reálně
projevuje, a podávají informace o procentu žáků, kteří doma mluví jiným než vyučovacím jazykem.
Tato publikace obsahuje několik časových řad. Jsou převzaty ze zdrojů Eurydice a Eurostatu
a mimořádně dobře slouží ke sledování trendů, jež se v posledních letech a desetiletích ve výuce
jazyků projevují. Umožňují například určit to, do jaké míry se děti v primárním vzdělávání učí cizí
jazyky (jako povinný předmět) ve stále mladším věku a zda se procento žáků, kteří se učí konkrétnímu
cizímu jazyku, zvyšuje nebo snižuje.
7
‚Hlavní poznatky‘ z této zprávy jsou shrnuty v samostatném oddíle na začátku této publikace. Na
začátku zprávy jsou rovněž uvedeny používané kódy, zkratky a akronymy, avšak glosář, statistické
databáze a bibliografické odkazy se nacházejí na jejím konci. Za nimi následují dvě přílohy, které
obsahují nabídku cizích jazyků v jednotlivých zemích i informace o poskytování integrovaného
osvojování obsahu a jazyka (CLIL).
Toto vydání Klíčových údajů o výuce jazyků ve školách v Evropě je k dispozici i v elektronické formě
na internetových stránkách Eurydice (http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/) a Eurostatu
(http://epp.eurostat.ec.europa.eu/).
Všichni, kteří jakýmkoli způsobem přispěli k vytvoření tohoto společného díla, jsou uvedeni na konci
této zprávy.
8
H L AV N Í P O Z N AT K Y
Ukazatele v tomto vydání Klíčových údajů o výuce jazyků ve školách v Evropě se zaměřují na řadu
témat, která jsou předmětem úvah a diskusí o výuce cizích jazyků, jež v současné době v Evropě
probíhají.
Zabývají se mírou jazykové rozmanitosti ve školách v Evropě i nutností poskytovat vhodná opatření na
podporu žáků, kteří si osvojují vyučovací jazyk jako druhý jazyk. Projednávány jsou také otázky
ranější výuky cizích jazyků v primárním vzdělávání i úkoly, které to staví před učitele, a problémy
s rozdělením dostupné časové dotace mezi předměty vzdělávacího programu. Na úrovni
sekundárního vzdělávání se poukazuje na relativně nízké procento žáků, kteří se učí cizí jazyky
v odborném či předprofesním vzdělávání ve srovnání se žáky ve všeobecném vzdělávání, i na
poměrně omezenou škálu cizích jazyků, které se ve školách vyučují. Obě tyto otázky jsou
v mnohojazyčné Evropě a její stále více se globalizující ekonomice zásadní.
Aby výuka cizích jazyků byla účinná, jsou zapotřebí učitelé cizích jazyků s dobrou kvalifikací. Avšak
zdá se, že v některých zemích je pro ředitele škol hledání těchto učitelů pro obsazení volných
pracovních míst či pro zajištění zástupu za chybějící učitele obtížné. Kromě náležité kvalifikace
potřebují učitelé cizích jazyků také dostatečné a vhodné výukové zdroje i jasné metodické pokyny.
Avšak i tehdy, jsou-li také tyto potřeby uspokojeny, může být v některých zemích realizace oficiálních
doporučení problematická.
A konečně, jak ukazují výzkumy, klíčovým faktorem pro úspěšné učení je motivace a osvojování
jazykových dovedností usnadňuje kontakt s cizími jazyky. Vytváření příležitostí ke zvyšování motivace
žáků a umožnění většího kontaktu s cílovými jazyky může být pro některé školy v některých zemích
obtížné, avšak užitečnými postupy, které by se měly na území Evropy dále rozvíjet, jsou jistě projekty
přeshraniční spolupráce a výměnné pobyty žáků i učitelů.
Pokladových zdrojů pro tyto ukazatele je několik: Eurydice, Eurostat, Evropský průzkum jazykových
znalostí (ESLC) 2011, mezinárodní výzkum OECD PISA 2009 a Program celoživotního učení (LLP)
EU. Ke sledování trendů, jež se v posledních letech a desetiletích ve výuce jazyků projevují, slouží
několik časových řad.
JAZYKOVÁ ROZMANITOST ŽÁKŮ VE ŠKOLÁCH
•
Průměrně 92,9 % 15letých žáků v Evropě mluví doma vyučovacím jazykem (viz obr. A2). Ve
velké většině zemí je jen málo škol s větším počtem žáků, kteří doma nemluví vyučovacím
jazykem. Výjimky najdeme především v Belgii (Francouzském a Německy mluvícím
společenství), ve Španělsku, v Lichtenštejnsku a zvláště v Lucembursku, kde je mateřským
jazykem většiny žáků lucemburština, zatímco vyučovacím jazykem je francouzština nebo
němčina (viz obr. A3).
•
Podíl 15letých žáků, jejichž rodiče se narodili v zahraničí, se mezi jednotlivými zeměmi značně
liší: jejich největší počet je v Lucembursku (40,2 %) a nejnižší v Polsku, kde žádní takoví žáci
zaznamenáni nebyli. Polovina těchto žáků ve většině zemí mluví doma vyučovacím jazykem (viz
obr. A4).
•
Ve všech zemích s výjimkou Turecka se osvojování vyučovacího jazyka podporuje. Existují dva
typy této podpory: žáci jsou buď okamžitě zařazeni do třídy odpovídající jejich věkové skupině
(nebo v některých případech do třídy nižší) a při osvojování jazyka se jim dostává zvláštní
pomoci, nebo se po omezenou dobu vzdělávají odděleně a absolvují výuku přizpůsobenou jejich
potřebám. Ve většině oblastí Evropy jsou zavedeny oba tyto typy, avšak ve značném počtu zemí
je jediným dostupným typem podpory okamžité začlenění (viz obr. E6).
9
POSTAVENÍ CIZÍCH JAZYKŮ VE VZDĚLÁVACÍM PROGRAMU
•
Věk žáků v Evropě, ve kterém se musejí začít učit cizí jazyk, je obvykle 6 až 9 let. V Belgii
(v Německy mluvícím společenství) jsou žáci dokonce ještě mladší, protože se svůj první cizí
jazyk začínají učit v preprimárním vzdělávání od tří let (viz obr. B1). Tendence nabízet tuto výuku
v nižším věku, než tomu bylo doposud, je zřejmá v mnoha zemích (obr. B2), které již zavedly
reformy nebo pilotní projekty pro zahájení výuky cizích jazyků v ranějším věku (viz obr. B8). Od
školního roku 2004/05 do roku 2009/10 pokleslo procento žáků, kteří se v primárním vzdělávání
neučili cizí jazyk, z 32,5 % na 21,8 % (viz obr. C2).
•
Přestože se cizí jazyky stávají nedílnou součástí povinných předmětů ve vzdělávacích
programech pro primární školy, časová dotace na jejich výuku jako podíl z celkové vyučovací
doby v zemích, které pevně stanovují hodinové dotace předmětů, téměř nikdy nepřevyšuje 10 %
(viz obr. E11). Ve více než deseti zemích je podíl časové dotace cizích jazyků dokonce nižší než
5 %. Avšak Belgie (Německy mluvící společenství) (14,3 %), Lucembursko (40,5 %), Malta
(15,2 %) a Chorvatsko (11,1 %) jsou v tomto ohledu výjimkou.
•
Ve většině evropských zemí je osvojování dvou cizích jazyků po dobu alespoň jednoho roku
v průběhu povinného vzdělávání pro všechny žáky povinné (viz obr. B7). Ve většině zemí začíná
toto povinné osvojování v době, kdy jsou žáci ve věku mezi 10 a 15 roky (viz obr. B1). A jak lze
očekávat, z důvodu pozdějšího zavedení druhého jazyka se žákům do doby, než ukončí povinné
vzdělávání, dostane výrazně méně výuky tohoto předmětu, než tomu bylo u jazyka prvního (viz
obr. E10).
•
Vzdělávací programy se ve většině zemí začínají odlišovat na úrovni sekundárního vzdělávání.
Žáci jsou vybízeni k tomu, aby si vybrali z různých možností nebo aby si zvolili některý ze směrů
výuky, které nabízejí různé možnosti osvojování cizích jazyků (viz obr. B4 a B5). V Lucembursku,
na Islandu a v Lichtenštejnsku se žáci některých studijních zaměření musí učit až čtyři jazyky,
což je nejvyšší zaznamenaný počet jazyků v celé Evropě.
•
Ve školním roce 2009/10 se v průměru 60,8 % žáků v Evropě navštěvujících nižší sekundární
vzdělávání učilo dva nebo více cizích jazyků (viz obr. C5). To je v porovnání se školním rokem
2004/05 nárůst o 14,1 procentního bodu (viz obr. C7a).
•
V případě vyššího sekundárního vzdělávání existuje ve většině zemí výrazný rozdíl mezi
procentním podílem žáků, kteří se učí dva nebo více cizích jazyků ve všeobecném vzdělávání
(59,4 %) a v předprofesním/odborném vzdělávání (39,4 %), (viz obr. C5b a c).
•
Ve všech zemích s výjimkou Dánska, Řecka, Islandu a Turecka poskytují některé školy žákům
možnost učit se nejazykové předměty ve dvou různých jazycích (vzdělávání typu CLIL), (viz obr.
B9). Nejazykové předměty se například mohou vyučovat v jazyce státu a v cizím jazyce nebo
v jazyce státu a v regionálním/menšinovém jazyce. Avšak počet škol nabízejících vzdělávání
tohoto typu je velmi malý (viz Příloha 2), s výjimkou Belgie (Německy mluvícího společenství),
Lucemburska a Malty, kde jsou na bázi ‚CLIL‘ provozovány všechny školy. Malý výskyt tohoto
typu vzdělávání částečně vysvětluje, proč přibližně jen deset zemí nebo regionů zemí vydalo
speciální směrnice pro kvalifikaci, kterou musí učitelé mít, aby mohli pracovat ve školách
poskytujících vzdělání typu CLIL (viz obr. D8).
10
Hlavní poznatky
ŠKÁLA NABÍZENÝCH A VYUČOVANÝCH JAZYKŮ
•
Celkem ve 14 zemích či regionech je povinným jazykem angličtina (viz obr. B13). Angličtina je
nejčastěji vyučovaným cizím jazykem téměř ve všech zemích na všech úrovních vzdělávání.
Tendence vývoje od školního roku 2004/05 naznačuje nárůst procentního podílu žáků, kteří se
učí angličtinu, na všech úrovních vzdělávání a zejména v primárním vzdělávání (viz obr. C4
a C10). Ve školním roce 2009/10 se v EU učilo angličtinu průměrně 73 % žáků v primárním
vzdělávání (viz obr. C3). V nižším sekundárním a všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání
jejich procentní podíl překročil 90 %. Na úrovni předprofesního a odborného vyššího
sekundárního vzdělávání dosáhl 74,9 % (viz obr. C9).
•
Druhým nejčastěji vyučovaným cizím jazykem je ve většině zemí obvykle němčina nebo
francouzština. Němčina je zvlášť oblíbená v některých zemích střední a východní Evropy,
zatímco francouzština se vyučuje především v zemích jižní Evropy. Pozici třetího nebo čtvrtého
nejčastěji vyučovaného cizího jazyka zaujímá ve značném počtu zemí španělština, zejména na
úrovni vyššího sekundárního vzdělávání. Totéž platí pro italštinu, ale u menšího počtu zemí.
V Lotyšsku a Litvě, kde žijí velká společenství hovořící rusky, a také v Bulharsku na úrovni
nižšího sekundárního vzdělávání je druhým nejčastěji vyučovaným cizím jazykem ruština (viz
obr. C8).
•
Ve školním roce 2009/10 byl procentní podíl žáků, kteří se učí jiné jazyky než angličtinu,
francouzštinu, španělštinu, němčinu nebo ruštinu ve většině zemí nižší než 5 % a ve značném
počtu zemí tento podíl nepřesahoval 1 % (viz obr. C11). Nejvyšší procentní podíl žáků, kteří se
učí jiný jazyk než hlavních pět jazyků, měly země, kde alternativní jazyk byl jazykem povinným.
Mezi tyto jazyky patří švédština nebo finština ve Finsku a dánština na Islandu (viz obr. B13).
•
Z údajů Evropské komise (2009) vyplývá, že granty udělované na další vzdělávání v rámci
programu Comenius odrážejí stejnou skladbu popularity jako jazyky: většinou jsou udělovány pro
výuku vedenou v angličtině (76,4 %), francouzštině (11,3 %), němčině a španělštině (obě
přibližně 5 %) (viz obr. D11).
•
Podle úředních směrnic si lze ve značném počtu zemí osvojovat regionální a menšinové jazyky
(viz obr. B15), dokonce i v těch, kde těmto jazykům není udělen status úředního jazyka, jako
např. ve Francii (viz obr. A1). Přibližně ve 20 zemích se také používá několik regionálních
a menšinových jazyků jako vyučovací jazyk vedle jazyka státu (viz Příloha 2). Asi v polovině
všech evropských zemí nabízejí vzdělávací programy pro všeobecné vyšší sekundární
vzdělávání výuku latiny a klasické řečtiny (viz obr. B16).
SMĚRNICE PRO VÝUKU A POSTUPY VE VÝUCE CIZÍCH JAZYKŮ
•
Vzdělávací programy ve více než deseti zemích či regionech učitelům doporučují, aby při
zahájení výuky cizích jazyků u mladších žáků kladli větší důraz na ústní dovednosti (tj. na
poslech a mluvení). Avšak na konci povinného vzdělávání mají všechny čtyři komunikační
dovednosti téměř ve všech vzdělávacích programech rovnocenné postavení (viz obr. E14).
•
Ve většině evropských zemí stanoví úřední směrnice pro výuku jazyků minimální úrovně
studijních výsledků pro první i druhý cizí jazyk. Tyto úrovně odpovídají šesti úrovním zběhlosti
vymezeným Společným evropským referenčním rámcem, který vydala Rada Evropy v roce 2001
(viz obr. E15). Úřední směrnice ve většině zemí stanoví minimální úroveň při ukončení povinného
všeobecného vzdělávání mezi A2 a B1 pro první cizí jazyk a mezi A1 a B1 pro druhý (viz
obr. E16).
11
•
Ve většině zemí mají orgány veřejné správy normy pro maximální počet žáků na třídu, které se
vztahují na výuku cizích jazyků. V několika málo zemích jsou tyto normy určeny jen pro výuku
cizích jazyků. Tyto normy se mezi jednotlivými zeměmi značně liší, od 33 žáků ve Spojeném
království (Skotsko) po 17 na Slovensku (viz obr. E12). Jak uvádějí žáci testovaní v rámci
Evropského průzkumu jazykových znalostí (ESLC), většina z nich studuje cizí jazyk ve třídě, kde
je počet žáků nižší, než stanoví norma pro maximální velikost třídy (viz obr. E13).
•
Ve většině zemí nebo regionů, které se zúčastnily Evropského průzkumu jazykových znalostí, se
podle názoru žáků v jazykových hodinách informační a komunikační technologie (ICT)
nepoužívají pravidelně. Tato situace se však mezi jednotlivými zeměmi značně liší: v Nizozemsku
hlásí pravidelné používání počítačových programů 31,5 % žáků, avšak ve Francouzském
a Německy mluvícím společenství v Belgii to uvádí jen 3,6 %, a 3,2 % žáků (viz obr. E4).
•
V dnešní době existuje řada důkazů nasvědčujících tomu, že čím více budou žáci cizímu jazyku
vystavováni, tím větší bude jejich zběhlost. Jedním ze způsobů, jak zvýšit kontakt žáků s cizími
jazyky, je zajistit, aby při výuce jazyků používali cizí jazyk jak učitelé, tak žáci. Avšak téměř ve
všech zemích či regionech, které se zúčastnily Evropského průzkumu jazykových znalostí, učitelé
podle žáků cílový jazyk ve třídě ‚obvykle‘ nepoužívají, ale při některých příležitostech jej více či
méně používají (viz obr. E3). Používání cílového jazyka učiteli i žáky ve třídě je klíčové zejména
tehdy, když daným jazykem není angličtina, neboť žáci ve většině zemí, které se účastnily
Evropského průzkumu jazykových znalostí, uvádí, že s cizími jazyky jinými než je angličtina přišli
do kontaktu prostřednictvím médií méně často, než ‚několikrát za rok‘. Jak lze očekávat, kontakt
žáků s angličtinou je ve všech zúčastněných zemích větší (viz obr. E2).
•
Klíčovým faktorem úspěšného učení je motivace. To, jak žáci vnímají užitečnost jazyka, který se
učí, může ke zvýšení jejich motivace zjevně přispět. V 15 zúčastněných zemích či regionech je
procentní podíl žáků, kteří považují za užitečné učit se angličtinu pro své budoucí vzdělávání,
práci nebo získání dobrého zaměstnání, v průměru vyšší, než procentní podíl těch, kteří považují
angličtinu za užitečnou pro svůj osobní život. U jiných jazyků tyto procentní podíly dost výrazně
klesají (viz obr. E1).
•
Způsobem, jak posilovat zájem žáků o osvojování cizích jazyků, může být také organizování
odborných exkurzí nebo exkurzí souvisejících se vzděláváním v oblasti cizích jazyků. V průměru
pouze 28,1 % žáků v 15 zúčastněných zemích či regionech, uvádí, že se takových aktivit
v posledních třech letech zúčastnilo. Jejich největší procentní podíly najdeme v Belgii (ve
Francouzském společenství) a v Nizozemsku (38,5 %), nejnižší pak ve Švédsku (13,2 %) (viz
obr. E5).
12
Hlavní poznatky
UČITELÉ CIZÍCH JAZYKŮ
•
V zemích, které se zúčastnily Evropského průzkumu jazykových znalostí, prohlašuje průměrně
89,6 % učitelů cizích jazyků, že jsou pro výuku cizích jazyků plně kvalifikováni. Jejich procentní
podíl se pohybuje v rozmezí od 57,3 % v Estonsku až po 97,2 % ve Španělsku. Ve většině
zúčastněných zemí však uvádí velká část učitelů, kteří nemají úplnou kvalifikaci, že vlastní
dočasný, mimořádný, prozatímní či jiný doklad o kvalifikaci (viz obr. D6). Například v Estonsku
vlastní řada učitelů jazyků doklad o ‚rekvalifikaci‘, který jim umožňuje vyučovat jazyky, k jejichž
výuce původně vyškoleni nebyli.
•
V zemích, které se zúčastnily Evropského průzkumu jazykových znalostí, navštěvuje průměrně
25 % žáků školu, jejíž ředitel uvádí, že má potíže s obsazováním volných učitelských míst nebo
se zajišťováním zástupu za chybějící učitele jazyků. Tento průměr však skrývá obrovské rozdíly
mezi zeměmi. Nejkritičtější situace je v Belgii (ve Francouzském společenství), kde 84,6 % žáků
navštěvuje školu, jejíž ředitel uvádí, že se setkal s potížemi (viz obr. D7).
•
V celé Evropě učí podle oficiálních doporučení cizí jazyky v primárním vzdělávání jak
nespecializovaní, tak specializovaní učitelé (viz obr. D1), zatímco na úrovni sekundárního
vzdělávání jsou učitelé cizích jazyků zpravidla specializovaní (viz obr. D2). Ve většině zemí
mohou být specializovaní učitelé způsobilí vyučovat vedle cizích jazyků i další nejazykový
předmět (viz obr. D3). Kvalifikační profily učitelů cizích jazyků, jak je uvádějí sami učitelé
v Evropském průzkumu jazykových znalostí, jsou téměř ve všech zemích velmi rozmanité.
Výjimkou je v tomto ohledu Francie, kde 90,4 % učitelů cizích jazyků uvádí, že jsou způsobilí
vyučovat pouze jeden cizí jazyk (viz obr. D4).
•
Pouze v několika zemích doporučují oficiální předpisy, aby budoucí učitelé cizích jazyků
absolvovali stáž v zemi, kde se mluví jazykem, který budou vyučovat (viz obr. D9). V průměru
53,8 % učitelů cizích jazyků, kteří se zúčastnili Evropského průzkumu jazykových znalostí, uvádí,
že již strávili více než jeden měsíc v zemi, kde se mluví jazykem, který vyučují, za účelem studia
nebo absolvování kurzu. Tento průměr však skrývá obrovské rozdíly mezi zeměmi: Uvádí to
79,7 % španělských učitelů, přičemž v Estonsku tento údaj činil pouze 11 % (viz obr. D10).
•
Přijímání hostujících učitelů cizích jazyků není v zemích, které se zúčastnily Evropského
průzkumu jazykových znalostí, obecně rozšířené. Ve většině zemí navštěvuje méně než 10 %
žáků školu, jejíž ředitel uvádí, že v průběhu minulého roku přijal nejméně jednoho takového
učitele ze zahraničí na dobu alespoň jednoho měsíce (viz obr. D12).
13
K Ó D Y, Z K R AT K Y A A K R O N Y M Y
Kódy zemí
EU/EU-27
Evropská unie
PL
Polsko
BE
Belgie
PT
Portugalsko
BE fr
Belgie – Francouzské společenství
RO
Rumunsko
BE de
Belgie – Německy mluvící společenství
SI
Slovinsko
BE nl
Belgie – Vlámské společenství
SK
Slovensko
BG
Bulharsko
FI
Finsko
CZ
Česká republika
SE
Švédsko
DK
Dánsko
UK
Spojené Království
DE
Německo
UK-ENG
Anglie
EE
Estonsko
UK-WLS
Wales
IE
Irsko
UK-NIR
Severní Irsko
EL
Řecko
UK-SCT
Skotsko
ES
Španělsko
FR
Francie
Země
IT
Itálie
ESVO/EHP
CY
Kypr
tři země Evropského sdružení
volného obchodu, které jsou členy
Evropského hospodářského
prostoru
LV
Lotyšsko
IS
Island
LT
Litva
LI
Lichtenštejnsko
LU
Lucembursko
NO
Norsko
HU
Maďarsko
MT
Malta
Kandidátské země
NL
Nizozemsko
HR
Chorvatsko
AT
Rakousko
TR
Turecko
Statistika
(:)
Údaje nejsou k dispozici
(–)
Údaj se nevyskytuje
15
Zkratky a akronymy
Mezinárodní konvence
CEFR
Společný evropský referenční rámec pro jazyky
CLIL
Integrované osvojování obsahu a jazyka
ESLC
Evropský průzkum jazykových znalostí
Eurostat
Statistický úřad Evropských společenství
FYRM
Bývalá jugoslávská republika Makedonie
ISCED
Mezinárodní norma pro klasifikaci vzdělávání
OECD
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
PISA
Program mezinárodního hodnocení žáků (OECD)
UOE
UNESCO/OECD/Eurostat
Národní zkratky v originálním jazyce
AHS
Allgemeinbildende höhere Schule
AT
ZŠ/G
Základní škola/Gymnázium
CZ
GCSE
General Certificate of Secondary Education
UK-ENG/WLS/NIR
HAVO
Hoger Algemeen Voortgezet Onderwijs
NL
PGCE
Professional Graduate Certificate in Education
UK-ENG/WLS/NIR
VMBO
Voorbereidend Middelbaar Beroepsonderwijs
NL
VWO
Voorbereidend Wetenschappelijk Onderwijs
NL
16
ŠIRŠÍ SOUVISLOSTI
REGIONÁLNÍ ČI MENŠINOVÉ JAZYKY SE OFICIÁLNĚ UZNÁVAJÍ
VE VÍCE NEŽ POLOVINĚ VŠECH EVROPSKÝCH ZEMÍ
Jazyková mapa většiny evropských zemí je složitá a je utvářena velkou řadou jazyků, kterými se mluví
na jejich území. Některými jazyky se mluví po celém státě, některými naopak jen v určitém regionu.
Také je běžné, že v některých zemích se v příhraničních oblastech hovoří stejným jazykem, jako
v sousední zemi, což je důsledek jejich společné historie. Mnohojazyčnost Evropy lze posuzovat
z různých hledisek a jedním z nich je bezpochyby to, zda evropské, státní nebo regionální správní
orgány dané jazyky oficiálně uznávají.
1
V lednu roku 2011 uznávala Evropská unie 23 úředních jazyků ( ), které mají v jednotlivých členských
zemích status úředního jazyka státu. Zatímco ve většině zemí se jako úřední uznává pouze jeden
jazyk, čtyři země (Irsko, Kypr, Malta a Finsko) udělily status úředního jazyka státu dvěma jazykům,
kterými se na jejich území mluví. V Lucembursku jsou jazyky státu tři. Rovněž Belgie má tři úřední
jazyky, ty však nejsou uznávány jako administrativní na celém území země, ale používají se ve
vymezených jazykových oblastech.
Obr. A1: Úřední jazyky státu a regionální nebo menšinové jazyky se statusem úředního jazyka
v Evropě, 2011
1 úřední jazyk státu
2 úřední jazyky státu
3 úřední jazyky státu
Regionální nebo menšinové jazyky
se statusem úředního jazyka
Zdroj: Eurydice.
(1)
bulharština, čeština, dánština, nizozemština, angličtina, estonština, finština, francouzština, irská gaelština, italština,
lotyština, litevština, maďarština, maltština, němčina, polština, portugalština, rumunština, řečtina, slovenština, slovinština,
španělština a švédština.
17
Obr. A1 (pokračování): Úřední jazyky státu a regionální nebo menšinové jazyky
se statusem úředního jazyka v Evropě, 2011
Úřední
jazyk státu
BE
BG
CZ
němčina,
francouzština,
nizozemština
bulharština
čeština
DK
dánština
DE
EE
IE
EL
ES
němčina
estonština
angličtina, irská
gaelština
řečtina
španělština
FR
IT
francouzština
italština
CY
LV
LT
LU
HU
MT
NL
AT
Úřední
jazyk státu
Regionální a/nebo menšinový jazyk
PL
polština
PT
RO
portugalština
rumunština
dánština, lužická srbština
SI
SK
slovinština
slovenština
katalánština, valencijština,
baskičtina, galicijština
FI
finština,
švédština
švédština
němčina, polština, romština,
slovenština
faerština, němčina, grónština
SE
albánština, katalánština,
němčina, řečtina, francouzština,
furlanština, chorvatština,
ladinština, okcitánština,
provensálština, slovinština,
sardština
řečtina, turečtina kypro-maronitská arabština,
arménština
lotyština
litevština
němčina,
francouzština,
lucemburština
maďarština
bulharština, němčina, řečtina,
chorvatština, arménština,
polština, rumunština, romština a
bojanština, rusínština,
slovenština, slovinština, srbština,
ukrajinština
maltština,
angličtina
nizozemština
fríština
němčina
čeština, chorvatština,
maďarština, slovenština,
slovinština, romština
UK-ENG/
NIR
UK-WLS
UK-SCT
IS
LI
NO
TR
HR
Regionální a/nebo menšinový jazyk
běloruština, čeština, kašubština,
němčina, hebrejština,
arménština, karaimština,
litevština, romština, ruština,
lemkovština, slovenština,
tatarština, ukrajinština, jidiš
mirandština
bulharština, čeština, němčina,
řečtina, chorvatština,
maďarština, polština, romština,
ruština, slovenština, srbština,
turečtina, ukrajinština
maďarština, italština
chorvatština, maďarština,
polština, romština, rusínština,
ukrajinština
romština, ruština, laponština
(sámština), tatarština, jidiš
finština, Meänkieli (tornedalská
finština), laponština (sámština),
romština, jidiš
angličtina
angličtina
angličtina
islandština
němčina
norština (dvě
varianty: Bokmål
a Nynorsk)
turečtina
chorvatština
velština
skotská gaelština
finština, kvenština, laponština
(sámština)
albánština, bosenština,
hebrejština, maďarština,
italština, makedonština, polština,
rumunština, romština, rusínština,
ruština, černohorština,
slovenština, slovinština, srbština,
turečtina, ukrajinština
Vysvětlivka
Na obr. A1 jsou regionální, menšinové a neteritoriální jazyky zahrnuty pod název ‚regionální nebo menšinové jazyky‘.
Regionální a menšinové jazyky na obr. A1 (pokračování) jsou řazeny abecedně podle jejich kódového označení
ISO 639-3 (viz http://www.sil.org/iso639-3/).
Definice pojmů ‚úřední jazyk‘; ‚jazyk státu‘; ‚regionální nebo menšinový jazyk‘ a ‚neteritoriální jazyk‘ jsou uvedeny
v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie.
18
Poznámky k jednotlivým zemím
Belgie: Úřední jazyky se používají jen ve vymezených oblastech.
Belgie (BE fr, BE nl), Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Německo, Estonsko, Řecko, Španělsko, Kypr,
Francie, Maďarsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Rakousko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko a
Norsko: přiznaly status úředního jazyka znakovým jazykům používaným na jejich území.
Více než polovina všech evropských zemí oficiálně uznává používání regionálních nebo menšinových
jazyků na svém území k právním účelům nebo při výkonu veřejné správy. V těchto zemích se dané
jazyky uznávají jako úřední v příslušné geografické oblasti – mnohdy regionu nebo autonomní správní
jednotce, v níž se jimi běžně hovoří. Například ve Španělsku jsou v příslušných autonomních
společenstvích úředními jazyky a dalšími úředními jazyky vedle španělštiny, i katalánština,
valencijština, baskičtina a galicijština. Počet jazyků, jimž je přiznán úřední status, se v různých zemích
liší. Zatímco v některých zemích je počet těchto jazyků omezen na jeden či dva, v jiných zemích (např.
v Maďarsku, Itálii, Polsku, Rumunsku, na Slovensku a v Chorvatsku) je jejich počet mnohem vyšší.
Například v Rumunsku nebo na Slovensku se daný menšinový jazyk oficiálně uznává a může se
používat k právním účelům a při výkonu veřejné správy ve všech územněsprávních celcích, v nichž
menšinová populace představuje minimálně 20 % celkového počtu obyvatel.
Další součástí jazykové mozaiky Evropy je existence neteritoriálních jazyků, tj. jazyků používaných
určitými skupinami obyvatel daného státu, které „však […] nelze přičlenit k určité oblasti státu“ (Rada
Evropy, 1992). Typickým příkladem neteritoriálního jazyka je romština. V současné době přiznává
tomuto jazyku status úředního jazyka osm zemí – Česká republika, Rakousko, Polsko, Rumunsko,
Slovensko, Finsko, Švédsko a Chorvatsko.
Mozaika evropských jazyků by nebyla úplná, kdyby nebyly zmíněny znakové jazyky. Evropský
parlament v roce 1988 jednomyslně schválil usnesení o znakových jazycích (Evropský parlament,
1988) a vyzval všechny členské státy EU k tomu, aby je ve svých zemích uznaly jako úřední jazyky.
V současnosti oficiálně uznávají znakové jazyky asi dvě třetiny evropských zemí.
Pozornost by bylo třeba věnovat i jazykům, kterými mluví skupiny přistěhovalců, jež v některých
evropských zemích tvoří značný počet obyvatel. Tyto jazyky přispívají k jazykové rozmanitosti Evropy
a dotvářejí její jazykovou mapu.
VĚTŠINA 15LETÝCH ŽÁKŮ DOMA MLUVÍ
VYUČOVACÍM JAZYKEM
V rámci mezinárodního výzkumu PISA měli žáci uvést, kterým jazykem či jazyky doma většinou mluví.
Poslední cyklus výzkumu PISA, jehož údaje byly shromážděny v roce 2009, potvrdil již dříve
pozorovanou skutečnost, že téměř ve všech evropských zemích mluví doma většina žáků vyučovacím
jazykem. Ve 27 zemích EU, které se průzkumu zúčastnily, mluví doma vyučovacím jazykem průměrně
92,9 % 15letých žáků.
Avšak tento průměrný údaj, který se zdá být velmi homogenní, skrývá značné rozdíly v situaci
některých zemí, která je výsledkem jejich konkrétního jazykového prostředí. Zatímco v České
republice, v Maďarsku, Polsku, Portugalsku a v Chorvatsku mluví jen málo žáků doma jiným než
vyučovacím jazykem (méně než 2 %), v Lucembursku v roce 2009 uvedlo 88,9 % 15letých žáků, že
doma mluví jiným než vyučovacím jazykem. Jejich vysoký počet je způsoben tím, že 62,2 % 15letých
žáků v Lucembursku doma údajně mluví Letzeburgech (lucemburštinou), germánským jazykem, který
je v Lucembursku jedním ze tří úředních jazyků (viz obr. A1). Téměř všichni tito žáci (96,0 %) uvedli,
že jejich vyučovacím jazykem je němčina. Navíc 14,7 % 15letých žáků v Lucembursku doma mluví
portugalsky, což je jazyk značně odlišný od obou hlavních vyučovacích jazyků (francouzštiny
a němčiny).
19
V některých zemích mluví mnozí žáci jazykem jiným než vyučovacím z důvodu regionálních rozdílů ve
vyučovacím jazyce. Například ve Španělsku má 9,1 % žáků, kteří doma mluví španělsky, jako
vyučovací jazyk katalánštinu, zatímco 38,5 % žáků, kteří doma mluví valencijštinou, má jako
vyučovací jazyk španělštinu. V Německy mluvícím společenství Belgie mluví doma 10,6 % žáků
francouzštinou, ačkoli ta je vyučovacím jazykem jen pro třetinu z nich.
Pouze v několika málo zemích tvořili žáci-přistěhovalci většinu žáků, kteří doma mluví jiným než
vyučovacím jazykem. V roce 2009 ve Francouzském společenství Belgie hovořilo doma 4,6 % žáků
západoevropskými jazyky a 3,0 % arabsky. V Rakousku mluví doma 3,0 % 15letých žáků turecky.
Další informace o žácích-přistěhovalcích a jazycích, kterými hovoří, uvádí obr. A4.
Ve většině vzdělávacích systémů v Evropě zůstalo procento žáků, kteří doma mluví vyučovacím
jazykem, mezi dvěma posledními testovacími cykly výzkumu PISA v letech 2006 a 2009 poměrně
stabilní. Podíl žáků, kteří doma mluví jiným než vyučovacím jazykem, se však ve 27 zemích EU, které
se průzkumu zúčastnily, zvýšil o 1,0 %. Způsobily to zejména drobné změny v několika zemích.
Obr. A2: Podíl 15letých žáků, kteří doma většinou mluví jiným než vyučovacím jazykem, 2009
EU
BE fr BE de BE nl
BG
CZ
DK
DE
EE
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
LU
2009
7,1
17,7
19,0
6,8
10,9
1,3
4,5
10,5
2,8
5,8
4,8
18,1
7,1
4,9
x
9,4
4,3
88,9
Δ
1,0
:
-1,9
0,2
0,4
-0,3
0,0
1.5
-1,4
1,7
0,8
2,0
0,0
1,0
x
3,4
1,0
-1,6
HU
MT
NL
AT
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
UK-SCT
IS
LI
NO
HR
TR
2009
1,0
x
6,4
10,7
0,6
1,6
3,2
5,2
5,4
3,7
8,1
6,6
2,5
3,1
15,0
7,3
1,7
4,0
Δ
0,1
x
0,5
0,7
0,2
-0,7
0,4
-0,9
0,7
1,3
-0,1
1.5
0,7
0,9
2,8
1,6
0,3
1,6
Δ
Rozdíl oproti roku 2006
x
UK
(1)
Země, které se výzkumu nezúčastnily
UK (1): UK-ENG/WLS/NIR
Zdroj: OECD, databáze PISA 2009 a 2006.
Vysvětlivka
Pokud jde o rozdíly mezi roky 2006 a 2009, jsou hodnoty, které se statisticky významně (p<,05) liší od nuly, označeny tučně.
Další informace o databázi PISA jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie.
Belgie (BE fr): Ve výzkumu PISA 2006 přibližně 10 % odpovědí chybělo a jazyky, na které se výzkum dotazoval, se mírně lišily
od jazyků v roce 2009. V důsledku toho bylo Francouzské společenství Belgie ze srovnání průměrů EU vyloučeno a rozdíl není
uveden.
Belgie (BE de): Používání německého dialektu doma bylo považováno za používání němčiny.
Belgie (BE nl): Používání vlámského dialektu doma bylo považováno za používání nizozemštiny.
Itálie: Používání italského dialektu doma bylo považováno za používání italštiny.
Slovensko: Používání slovenského dialektu doma bylo považováno za používání slovenštiny (k tomuto rozlišení došlo pouze
v roce 2006).
20
JEN MÁLO ŠKOL PŘIJÍMÁ VELKÉ MNOŽSTVÍ ŽÁKŮ,
JEJICHŽ MATEŘŠTINA NENÍ VYUČOVACÍM JAZYKEM
Většina žáků v Evropě navštěvuje školy jazykově homogenní. Podle údajů z výzkumu PISA 2009
navštěvuje 90,4 % 15letých žáků ve 27 zemích EU, které se zúčastnily tohoto výzkumu, školy, ve
kterých minimálně 80 % jejich vrstevníků mluví doma vyučovacím jazykem. V některých zemích byly
populace žáků výjimečně jednotné. Například v Polsku v roce 2009 nenavštěvovali žádní žáci školy,
kde bylo alespoň 20 % žáků ve věku 15 let, kteří doma mluví jiným než vyučovacím jazykem. V České
republice, v Maďarsku, Portugalsku, ve Spojeném království (Skotsku) a v Chorvatsku se procento
žáků navštěvujících školy s jazykově rozmanitou populací blížilo nule. Ve všech výše uvedených
zemích mluví téměř všichni 15letí žáci doma vyučovacím jazykem (viz obr. A2).
Ve 27 zemích EU, které se v roce 2009 zúčastnily výzkumu, navštěvovalo v průměru jen 2,7 % žáků
školy, ve kterých většina žáků doma mluvila jiným než vyučovacím jazykem. Avšak 6,9 % všech žáků
navštěvovalo školy, ve kterých mluvilo doma jiným než vyučovacím jazykem 20−50 % žáků.
Jen málo vzdělávacích systémů, které se musí vyrovnávat s jazykovou rozmanitostí, jíž se vyznačuje
skladba populace přijímaných žáků, má na tyto žáky větší požadavky než na jiné žáky.
V Lucembursku je mateřským jazykem většiny žáků Letzeburgesch (lucemburština), která přesto, že
je germánským jazykem a jazykem státu, není jazykem vyučovacím. Proto téměř všichni 15letí žáci
(95,4 %) navštěvují školy, ve kterých alespoň polovina jejich vrstevníků mluví doma jiným než
vyučovacím jazykem. Žádná jiná evropská země jich tak vysoký podíl nemá.
Ve Francouzském a Německy mluvícím společenství v Belgii navštěvuje jeden ze tří 15letých žáků
školu, ve které více než 20 % jejich vrstevníků mluví doma jiným než vyučovacím jazykem. Takovou
školu navštěvovalo ve Španělsku a Lichtenštejnsku přibližně 25 % žáků, zatímco v Bulharsku,
Německu, Lotyšsku a Rakousku jich bylo kolem 10−20 %.
21
Obr. A3: Procento 15letých žáků navštěvujících školy s různým podílem žáků, kteří doma nemluví
vyučovacím jazykem, 2009
< 20
20-49
≥ 50
EU
BE fr BE de BE nl
BG
CZ
DK
DE
EE
IE
EL
ES
FR
IT
<20
90,4
66,6
66,8
90,5
81,7
99,6
95,0
84,0
97,4
96,4
94,7
72,4
90,7
20-49
6,9
27,3
33,2
7,7
12,6
0,3
4,2
14,3
2,6
1,8
3,0
11,7
≥ 50
2,7
6,1
0,0
1,9
5,8
0,1
0,8
1,7
0,0
1,8
2,3
16,0
HU
MT
NL
AT
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
CY
LV
LT
LU
96,2
87,2
94,4
1,9
8,4
2,2
8,4
3,8
2,7
0,9
1,7
4,4
1,9
95,4
UKUK (1)
SCT
IS
LI
NO
HR
TR
<20
99,0
92,5
82,7 100,0 99,8
95,1
92,4
92,8
97,9
90,6
91,5
99,3
97,9
74,1
94,0
98,6
93,6
20-49
1,1
6,2
13,5
0,0
0,2
3,5
7,0
5,4
2,0
7,1
6,6
0,7
2,1
26,0
5,5
0,8
3,9
≥ 50
0,0
1,3
3,8
0,0
0,0
1,4
0,7
1,8
0,1
2,2
2,0
0,0
0,0
0,0
0,5
0,6
2,5
UK (1): UK-ENG/WLS/NIR
Zdroj: OECD, databáze PISA 2009 a 2006.
Vysvětlivka
22
POLOVINA 15LETÝCH ŽÁKŮ, JEJICHŽ RODIČE SE NARODILI V ZAHRANIČÍ,
MLUVÍ DOMA VYUČOVACÍM JAZYKEM
Při projednávání otázek souvisejících s výukou jazyků ve školách v Evropě by se mělo brát v úvahu
to, do jaké míry děti, jejichž rodiče se narodili v zahraničí, mluví doma vyučovacím jazykem. Nejprve je
však třeba zjistit, kolik takových žáků školy v Evropě navštěvuje.
Výzkum PISA shromažďuje u žáků, kteří na otázky odpovídají, podrobné informace o jejich zázemí,
včetně informací o zemi původu jejich rodičů nebo zákonných zástupců. Podle této studie je žák,
jehož oba rodiče nebo zákonní zástupci se narodili v zahraničí, definován jako přistěhovalec. Na
základě této definice průměrně 9,3 % 15letých žáků ve 27 zemích EU, které se zúčastnily výzkumu
v roce 2009, byli přistěhovalci. Největší podíl 15letých žáků-přistěhovalců mělo Lucembursko, a to
40 %. Ve Francouzském a Německy mluvícím společenství v Belgii bylo přibližně 20−30 % žákůpřistěhovalců, stejně jako v Lichtenštejnsku. Naproti tomu v Bulharsku, Polsku, Rumunsku, na
Slovensku a v Turecku byl podíl 15letých žáků, jejichž rodiče se narodili v zahraničí, velmi nízký
(méně než 1 %) a tyto země jsou proto z následující diskuse vyřazeny.
Pokud má žák rodiče, kteří se narodili v zahraničí, neznamená to nutně, že dotyčný žák doma nemluví
vyučovacím jazykem. V roce 2009 bylo ve 27 zemích EU, které se zúčastnily průzkumu, v průměru
4,1 % 15letých žáků, jejichž rodiče se narodili v zahraničí a kteří doma mluví vyučovacím jazykem.
Podobné procento 15letých žáků (4,1 %) mělo rodiče, kteří se narodili v zahraničí a kteří doma
nemluví vyučovacím jazykem. Jinými slovy polovina 15letých žáků, jejichž rodiče se narodili
v zahraničí, uvedla, že doma mluví vyučovacím jazykem.
V některých zemích byl však počet žáků−přistěhovalců, kteří doma nemluví vyučovacím jazykem,
vyšší. V Lucembursku byl jeden ze čtyř 15letých žáků zařazen mezi přistěhovalce a nemluvil doma
vyučovacím jazykem. Ve Francouzském a Německy mluvícím společenství v Belgii, Německu,
Rakousku, Švédsku a Lichtenštejnsku bylo 15letých žáků, jejichž rodiče se narodili v zahraničí a kteří
uvedli, že doma nemluví vyučovacím jazykem, mezi 7 a 13 %. Tito žáci se většinou narodili v zemích,
jejichž úřední jazyk(y) se liší od vyučovacího jazyka v zemi, ve které právě navštěvují školu. Například
žáci-přistěhovalci v Lucembursku, kteří doma nemluví vyučovacím jazykem, se narodili v Portugalsku,
v některé z bývalých republik Jugoslávie nebo v Itálii. Většina takových žáků v Rakousku je narozena
v Turecku, Bosně a Hercegovině, Srbsku a Černé Hoře.
Naopak v České republice, Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Maďarsku, Portugalsku a Chorvatsku bylo
15letých žáků, jejichž rodiče se narodili v zahraničí a kteří doma nemluví vyučovacím jazykem,
nejvýše 1 %. V Estonsku a Lotyšsku to souvisí s převahou vyučování v jiném než úředním jazyce
země. Většina žáků-přistěhovalců v těchto zemích mluvila doma i ve škole rusky. Většina žákůpřistěhovalců v Portugalsku pochází z někdejších kolonií, jako například z Brazílie nebo zemí Afriky,
kde je úředním jazykem portugalština.
23
Obr. A4: Podíl 15letých žáků-přistěhovalců (rodiče narozeni v zahraničí) a jazyk,
kterým doma mluví, 2009
Nemluví doma
vyučovacím jazykem
Informace o jazyce, kterým doma mluví,
nejsou k dispozici
EU
BE fr BE de BE nl
BG
CZ
DK
DE
EE
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
LU
4,1
10,8
7,5
3,2
0,3
0,9
3,7
8,3
0,8
3,6
3,4
4,0
4,6
3,1
0,0
0,8
0,7
24,9
4,1
10,9
12,1
2,9
0,2
1,0
3,4
6,0
7,0
4,4
5,2
5,5
6,9
1,6
0,0
3,4
1,1
7,6
1,1
0,4
1,3
2,9
0,1
0,4
1,5
3,3
0,2
0,3
0,5
0,1
1,7
0,9
x
0,2
0,0
7,7
22,05 20,98 9,01
0,51
2,27
8,63 17,62 8,00
8,29
9,03
9,48 13,14 5,54
4,46
1,74 40,16
UK
HR
TR
Přistěhovalci 9,33
Přistěhovalci
Mluví doma
vyučovacím jazykem
HU
MT
NL
AT
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
0,1
0,0
4,5
8,6
0,0
1,0
0,1
3,9
0,1
1,9
6,5
5,1
2,0
0,0
6,1
3,1
0,0
4,1
0,2
3,2
0,4
0,7
3,3
5,7
0,0
x
1,6
3,5
0,0
0,4
0,0
0,7
0,0
0,0
1,9
2,1
0,0
12,1
15,2
0,0
5,5
0,3
7,8
0,5
2,6
11,7
Zdroj: OECD, databáze PISA 2009.
x
UKSCT
IS
LI
NO
2,2
1,8
12,7
5,2
0,3
0,1
1,7
0,5
14,2
1,6
10,2
0,5
0,4
0,2
0,1
3,4
0,0
0,2
0,0
11,2
4,0
2,4
30,3
6,8
10,7
0,5
(1)
Vysvětlivka
24
UK (1) = UK-ENG/WLS/NIR
ORGANIZACE VÝUKY
ODDÍL 1 – NABÍDKA CIZÍCH JAZYKŮ V PREPRIMÁRNÍM, PRIMÁRNÍM A
SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ: POČET NABÍZENÝCH JAZYKŮ
Obrázky B1 až B8 poskytují přehled o nabídce cizích jazyků na úrovni preprimárního, primárního
a sekundárního vzdělávání, kterou stanoví oficiální regulační rámec jednotlivých zemí. Jsou zaměřeny
na počet jazyků nabízených v rámci minimálního rozsahu poskytovaného vzdělávání (viz oddíl Glosář,
statistické databáze a bibliografie). Ukazatele znázorňují věk žáků při zahájení výuky prvního
a druhého cizího jazyka jako povinného předmětu, vývojový trend věku pro zahájení této výuky
a okolnosti, za kterých mohou mít někteří nebo všichni žáci příležitost osvojovat si další jazyky podle
zaměření jejich vzdělávání nebo podle možností, které jim poskytuje vzdělávací program jejich školy.
Jeden z ukazatelů se týká doporučení EU vyučovat dva cizí jazyky od raného věku. A konečně jsou
zde uvedeny i některé údaje o projektech vytvořených na podporu výuky cizích jazyků v rámci
minimálního rozsahu poskytovaného vzdělávání. Stručný přehled o nabídce cizích jazyků
v jednotlivých zemích, jež mají dokreslit informace uvedené v tomto oddíle, obsahuje Příloha 1.
VE VĚTŠINĚ EVROPSKÝCH ZEMÍ ZAČÍNÁ POVINNÁ VÝUKA
PRVNÍHO CIZÍHO JAZYKA VE VĚKU 6 AŽ 9 LET
Ve většině zemí se výuka prvního cizího jazyka jako povinného předmětu zahajuje ve věku 6 až 9 let.
V Belgii (v Německy mluvícím společenství) si všichni žáci začínají osvojovat cizí jazyk ve věku 3 let
při zahájení preprimárního vzdělávání. Ve Španělsku se žáci začínají učit cizí jazyk ve druhém cyklu
preprimárního vzdělávání, což je ve většině autonomních společenství již ve věku 3 let. Na opačné
straně této škály je Spojené království (Anglie, Wales a Severní Irsko), kde se všichni žáci začínají učit
cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 11 let při zahájení sekundárního vzdělávání.
Školy v Estonsku, ve Finsku a ve Švédsku mohou do určité míry nezávisle rozhodovat o tom, ve
kterém ročníku výuku prvního cizího jazyka jako povinného předmětu zahájí. Ústřední orgány školské
správy určují věkovou skupinu nebo rozmezí tříd pro zavedení výuky cizího jazyka: ve věku 7 až 9 let
v Estonsku a Finsku a ve věku 7 až 10 let ve Švédsku. Podle statistických údajů (viz obr. C1b) se ve
Švédsku učí 57,3 % 9letých žáků alespoň jeden cizí jazyk.
Některé země právě zavádějí reformy, které mají snížit věk pro zahájení povinného osvojování
prvního cizího jazyka. Na Kypru se od září 2011 musí všichni žáci učit angličtinu jako povinný předmět
od věku 6 let. V některých školách však začíná povinné osvojování angličtiny od věku 5 let a tento
požadavek by měl být do září 2015 rozšířen na všechny školy. V Německu se ve všech školách
zavádí požadavek na osvojování jednoho cizího jazyka jako povinného předmětu pro žáky mezi 8 až
10 lety. Školy na Slovensku zavádějí od roku 2008/09 povinnou výuku cizího jazyka od věku 8 let. Ve
školním roce 2010/11 však tato reforma stále nebyla zavedena pro všechny žáky ve věku 9 let. Kromě
těchto tří zemí zavede v roce 2013/14 Lotyšsko reformu, na základě které bude první cizí jazyk
povinný od věku 7 let.
Jedinými zeměmi, kde osvojování cizího jazyka ve škole není povinné, jsou Irsko a Spojené království
(Skotsko). V Irsku se všichni žáci učí irskou gaelštinu a angličtinu, z nichž žádná není pokládána za
cizí jazyk. Ve Spojeném království (Skotsku), kde není obsah vzdělávání předepsán zákonem, musí
školy nabízet výuku cizího jazyka (viz obr. B5), kterou ale žáci nemusí absolvovat.
25
ORGANIZACE VÝUKY
Obr. B1: Věk pro zahájení výuky prvního a druhého cizího jazyka jako povinného předmětu pro
všechny žáky v preprimárním, primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11
První cizí jazyk
jako povinný předmět
Plně
zavedena
Výuka se
zavádí
Věk zahájení
výuky
Výuka se zahajuje v různém
věku
Druhý cizí jazyk
jako povinný předmět

Žádné povinné cizí jazyky
neexistují
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Tento diagram zachycuje zejména jazyky, které vzdělávací program řadí do kategorie ‚cizích‘ (či ‚moderních‘).
Regionální a/nebo menšinové jazyky (viz obr. B15) a klasické jazyky (viz obr. B16) se berou v úvahu pouze v případě,
že jsou ve vzdělávacím programu stanoveny jako alternativa cizích jazyků.
Věk pro zahájení výuky vyjadřuje obvyklý věk žáků při zahájení výuky cizího jazyka. Nepřihlíží se k dřívějšímu či
pozdějšímu nástupu do školy, k opakování ročníku ani k jinému přerušení školní docházky (teoretický věk žáků).
Definice pojmů ‚cizí jazyk‘; ‚jazyk jako povinný předmět‘ a ‚výuka se zavádí‘ jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické
databáze a bibliografie.
Belgie (BE fr): Kód 'BE fr Bxl' se vztahuje k regionu Brusel-hlavní město; 'BE fr Bxl' se vztahuje ke zbytku společenství.
Německo: V některých spolkových zemích, jako například v Bádensku-Württembersku, se žáci musí začít učit první cizí
jazyk jako povinný předmět ve věku 6 let.
Španělsko: V 10 ze 17 autonomních společenství se výuka cizího jazyka poskytuje všem dětem od 3 let, které
navštěvují preprimární vzdělávání.
Nizozemsko: Žáci primárních škol se musí povinně učit cizí jazyk. V praxi tato výuka probíhá ve věku 10 až 12 let, ale
školy ji mohou zavést i v nižším věku.
Ve většině zemí jsou všichni žáci na úrovni všeobecného vzdělávání povinni učit se někdy průběhu
školní docházky dva cizí jazyky (viz obr. B7). Věk, ve kterém se žáci musí začít učit druhý cizí jazyk,
se v jednotlivých zemích značně liší a ve většině z nich se pohybuje v rozmezí od 10 do 15 let.
V tomto ohledu vyniká Lucembursko, kde se všichni žáci učí druhý cizí jazyk od 7 let. V Estonsku,
26
ODDÍL I – NABÍDKA CIZÍCH JAZYKŮ V PREPRIMÁRNÍM, PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ
pokud jde o výuku prvního cizího jazyka, požadují ústřední orgány školské správy, aby školy tuto
výuku zavedly v určeném věkovém rozmezí (věk 10 až 12 let).
V několika zemích začíná výuka druhého cizího jazyka jako povinného předmětu nejpozději tři roky po
zahájení výuky prvního povinného jazyka. Tak je tomu především v Lucembursku a na Islandu, kde se
žáci začínají učit druhý cizí jazyk jeden rok poté, co se začali učit jazyk první.
Ve dvou zemích právě probíhají reformy. Ve Slovinsku se ve školním roce 2010/11 teprve zaváděl
požadavek, aby se všichni žáci ve věku 12 až 15 let začali učit druhý cizí jazyk. Avšak na základě
rozhodnutí přijatého v listopadu 2011 byla tato reforma pozastavena. Na Slovensku by se všichni žáci
navštěvující všeobecné vzdělávání měli učit dva cizí jazyky ve věku od 11 do 19 let. Tento požadavek
se však uskutečňuje teprve ve třídách pro žáky ve věku 13 a 14 let (viz obr. B3).
Jedinými zeměmi, kde se všichni žáci ve všeobecném vzdělávání musejí učit jazyky tři, jsou
Lucembursko a Island. Avšak délka této výuky se značně liší: pět let (od 14 do 19 let věku)
v Lucembursku a jeden rok na Islandu (od 17 do 18 let věku).
Informace o délce osvojování prvního a druhého cizího jazyka jako povinného předmětu poskytují
obr. B2 a B3. V některých zemích se musejí žáci některých studijních zaměření nebo v některých
typech škol učit další cizí jazyky a někdy již od ranějšího věku (viz obr. B4). Mimoto umožňuje
v některých zemích školám autonomie, kterou mají, zavádět do vzdělávacího programu cizích jazyků
více (viz obr. B6).
POVINNÁ VÝUKA PRVNÍHO CIZÍHO JAZYKA ZAČÍNÁ
VE STÁLE NIŽŠÍM VĚKU
V posledních dvaceti letech se Evropa stala svědkem prodlužování délky povinné výuky cizích jazyků.
Tohoto nárůstu bylo dosaženo výlučně snižováním věku, v němž se výuka zahajuje. A skutečně se již
po dvě desetiletí všichni žáci na úrovni všeobecného vzdělávání musí učit cizí jazyk až do ukončení
vyššího sekundárního vzdělávání, s výjimkou Malty a Spojeného království. Itálie v roce 2010 zavedla
reformu, kterou se studium cizích jazyků stalo povinným pro všechny žáky až do konce sekundárního
vzdělávání. Na Maltě a ve Spojeném království (Skotsku) mohou všichni žáci studovat jazyky jako
volitelné předměty na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání, protože všechny školy musí nabízet
aspoň jeden z nich (viz obr. B5).
Pouze ve Spojeném království (Anglii, Walesu a Severním Irsku) orgány školské správy počet roků
povinného osvojování cizího jazyka pro všechny žáky snížily. Po přijetí zákona zavádějícího povinný
vzdělávací program v Anglii, Walesu (1988) a Severním Irsku (1989) byla povinná výuka cizího jazyka
předepsána pro všechny žáky ve věku 11 až 16 let. Následné změny ve vzdělávacím programu
v letech 1995 (Wales), 2004 (Anglie) a 2007 (Severní Irsko) zavedly pro žáky ve věku 14–16 let
volnější pravidla, která jim umožňují zvolit si, zda budou jazyky studovat. V Belgii (Vlámském
společenství) lze pozorovat snížení počtu let studia v Bruselu, kde se nyní uplatňují stejné zákony,
jako kdekoli jinde v tomto společenství.
V letech 1993/94 až 2010/11 nesnížilo věk pro zahájení povinného osvojování cizího jazyka všemi
žáky pouze devět zemí nebo regionů. Avšak ve dvou z nich (v Lucembursku a na Maltě) se od roku
1994 všichni žáci musí učit cizí jazyk od úplně prvního roku primárního vzdělávání. Ve Finsku a ve
Švédsku mají školy při stanovování toho, ve kterém roce se žáci začnou učit cizí jazyk jako povinný
předmět, jistou míru volnosti (Viz obr. B1). K nejzásadnějším změnám došlo v Belgii (Německy
mluvícím společenství) a v Lichtenštejnsku. V Belgii (Německy mluvícím společenství) předepsal
zákon přijatý v roce 2004 povinné herní aktivity v cizím jazyce, které se realizují na úrovni
preprimárního vzdělávání, a formálnější osvojování cizího jazyka od prvního ročníku primárního
27
ORGANIZACE VÝUKY
vzdělávání. Obě tyto formy jazykového vzdělávání v útlém věku byly předtím nepovinné, ale přesto se
ve většině škol po několik desetiletí používaly.
Od školního roku 2006/07 zavedlo sedm zemí nebo regionů reformy, které snížily věk pro povinné
osvojování cizího jazyka. Obzvlášť významné jsou tyto změny na Kypru a v Polsku. Další informace
o stávajících a budoucích reformách uvádí obr. B1.
Obr. B2: Věk pro zahájení výuky a délka výuky prvního cizího jazyka jako povinného předmětu
v preprimárním, primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání,
referenční roky 1993/94, 2002/03, 2006/07, 2010/11
Věk
Věk
Výuka cizího jazyka se zavádí

Výuka cizích jazyků není povinná
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivky
že jsou ve vzdělávacím programu ustanoveny jako alternativa cizích jazyků.
Věk pro zahájení výuky se týká prvního povinného cizího jazyka a vyjadřuje obvyklý věk žáků. Nepřihlíží se k dřívějšímu
či pozdějšímu nástupu do školy, k opakování ročníku ani k jinému přerušení školní docházky (teoretický věk žáků).
Délka výuky se týká kteréhokoli osvojovaného jazyka.
V případě roků 1993/94, 2002/03 a 2006/07 diagram uvádí věkové rozmezí, ve kterém by se žáci měli učit cizí jazyk jako
povinný předmět podle oficiálních předpisů/doporučení, i když tato výuka v referenčním roce neprobíhala ve všech
školách nebo v celé věkové skupině. V případě roku 2010/11 je opatření, které ‚se zavádělo‘ (viz oddíl Glosář, statistické
databáze a bibliografie), takto označeno, jestliže se ještě v roce 2010/11 plně nerealizovalo. Další informace o situaci
v roce 2010/11 uvádí obr. B1.
Definice pojmů ‚výuka se zavádí‘, ‚cizí jazyk‘ a ‚jazyk jako povinný předmět‘ jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické
28
Poznámky k jednotlivým zemím (obr. B2)
Belgie (BE fr): Francouzské společenství je odpovědné v (a) Bruselu, jestliže je vyučovacím jazykem francouzština,
a (b) ve frankofonní části Valonska.
Belgie (BE nl): Vlámské společenství je odpovědné v (a) Bruselu, jestliže je vyučovacím jazykem nizozemština, a (b) ve
Vlámsku.
Německo: V některých spolkových zemích, jako například v Bádensku-Württembersku, začíná povinné osvojování
cizího jazyka ve věku 6 let. Vyšší sekundární vzdělávání (Gymnasium) končí v některých spolkových zemích ve věku 18
let, v jiných ve věku 19 let. Jestliže si žáci nezvolí cizí jazyk jako předmět závěrečné zkoušky Abitur, mohou ho přestat
studovat rok před ukončením vyššího sekundárního vzdělávání.
Estonsko a Finsko: V letech 2010/11, 2006/07 a 2002/03 stanovily orgány školské správy jen to, že žáci se musí začít
učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 7 až 9 let.
Irsko: Výuka cizích jazyků není povinná. Všichni žáci se povinně učí úřední jazyky – angličtinu a irskou gaelštinu.
Španělsko: Po vydání zákona o vzdělávání v roce 2006 se ve většině autonomních společenství učí cizí jazyk všechny
děti od 3 let, které navštěvují preprimární vzdělávání.
Nizozemsko: Žáci primárních škol se musí povinně učit cizí jazyk. V praxi tato výuka probíhá ve věku 10 až 12 let, ale
školy mohou tuto výuku zavést i v nižším věku.
Švédsko: V letech 2010/11, 2006/07 a 2002/03 stanovily orgány školské správy jen to, že žáci se musí značit učit cizí
jazyk jako povinný předmět ve věku 7 až 10 let.
Spojené království (SCT): Před zavedením doporučení Ministerské akční skupiny pro jazyky (Ministerial Action Group
on Languages, 2000) považovala většina lidí výuku cizího jazyka za povinnou, i když nebyla oficiálně předepsána.
Zmíněná doporučení vymezila pro tuto výuku volnější pravidla.
REFORMY ZAVÁDĚJÍCÍ RANĚJŠÍ VÝUKU DRUHÉHO CIZÍHO JAZYKA NEJSOU BĚŽNÉ,
AVŠAK NEDÁVNO SE NĚKTERÉ USKUTEČNILY
Jen málo zemí, v nichž nebyla výuka dvou cizích jazyků v roce 2002/03 pro všechny žáky povinná,
zavedlo od té doby reformy, které by tuto situaci změnily. Výjimku představují v tomto ohledu Itálie
a Malta, kde se dva cizí jazyky staly povinnými předměty pro všechny žáky na začátku sekundárního
vzdělávání. Na Maltě se však ještě před školním rokem 2002/03 musela učit dva jazyky většina žáků
vstupujících do sekundárního vzdělávání. Naopak v Nizozemsku druhý cizí jazyk již není povinný pro
všechny žáky ve všeobecném sekundárním vzdělávání, ale je povinný pro žáky v některých typech
škol a některých studijních zaměření (viz obr. B4).
Většina dalších reforem týkajících se výuky druhého cizího jazyka jako povinného předmětu vedla
k posunutí začátku této výuky do ranějšího věku, aby se žáci začali tento jazyk učit ve škole dříve. To
platí zejména pro Belgii (Vlámské společenství) a Řecko, kde k těmto změnám došlo před rokem
2006/07, i pro Polsko, Island, Slovinsko a Slovensko, kde se reformy uskutečnily po tomto datu,
přestože ve Slovinsku a na Slovensku nebyly tyto reformy ještě v roce 2010/11 zavedeny ve všech
školách. Ve Slovinsku ale byla tato reforma na základě rozhodnutí přijatého v listopadu 2011
pozastavena. Ve Francii zavedly pozdější reformy druhý cizí jazyk jako povinný předmět pro všechny
žáky ve všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání.
Diagram pro školní rok 2010/11 znázorňuje, že osvojování druhého cizího jazyka jako povinného
předmětu obvykle začíná na úrovni sekundárního vzdělávání ve věku 10, 11, 12 nebo 13 let
2
v závislosti na struktuře vzdělávání v jednotlivých zemích ( ). Jedinými výjimkami jsou Řecko,
Estonsko, Lotyšsko, Island a Lucembursko. V prvních čtyřech zemích se osvojování druhého cizího
jazyka stává povinným na konci primárního vzdělávání ve věku 10 až 12 let v závislosti na těchto
zemích, i když v Estonsku mají školy při rozhodování o konkrétním věku pro zahájení této výuky
určitou autonomii (viz obr. B1). V Lucembursku se tato výuka zahajuje na začátku primárního
vzdělávání.
(2)
Informace týkající se souladu mezi teoretickým věkem žáků a strukturou vzdělávání jsou uvedeny v dokumentu Structure
of European Education Systems (Struktura systémů vzdělávání v Evropě) sítě Eurydice na této adrese:
http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/tools/108_structure_education_systems_EN.pdf
29
ORGANIZACE VÝUKY
Obr. B3: Věk pro zahájení výuky a délka výuky druhého cizího jazyka jako povinného předmětu
v preprimárním, primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2002/03, 2006/07, 2010/11
Výuka cizího jazyka se zavádí

Výuka druhého cizího jazyka není povinná
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Věk pro zahájení výuky se týká druhého povinného cizího jazyka a vyjadřuje obvyklý věk žáků. Nepřihlíží se
k dřívějšímu či pozdějšímu nástupu do školy, k opakování ročníku ani k jinému přerušení školní docházky (teoretický věk
žáků). Délka výuky se týká kteréhokoli osvojovaného jazyka.
V případě roků 2002/03 a 2006/07 diagram uvádí věkové rozmezí, ve kterém by se žáci měli učit dva cizí jazyky jako
povinný předmět podle oficiálních předpisů/doporučení, i když tato výuka v referenčním roce neprobíhala ve všech
školách nebo v celé věkové skupině. V případě roku 2010/11 je opatření, které ‚se zavádělo‘ (viz oddíl Glosář, statistické
databáze a bibliografie), takto označeno, jestliže se ještě v roce 2010/11 plně nerealizovalo. Další informace o situaci
v roce 2010/11 uvádí obr. B1.
Definice pojmů ‚výuka se zavádí‘, ‚cizí jazyk‘ a ‚jazyk jako povinný předmět‘ jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické
30
ŽÁCI NĚKTERÝCH STUDIJNÍCH ZAMĚŘENÍ NEBO URČITÝCH TYPŮ ŠKOL SE MUSÍ UČIT
DALŠÍ CIZÍ JAZYKY
Při zahájení sekundárního vzdělávání nabízejí některé vzdělávací systémy žákům různá studijní
zaměření, buď v rámci jedné školy, nebo v různých typech škol. V těchto zemích může být mezi
počtem cizích jazyků povinných pro všechny žáky a počtem jazyků povinných pro žáky určitých
studijních zaměření rozdíl. Tyto rozdíly existují asi v polovině všech zemí.
Stojí za zmínku, že v některých zemích (nebo regionech), ve kterých je pro všechny žáky povinný
pouze jeden jazyk, je po žácích určitých studijních zaměření požadováno, aby studovali další jazyky:
tak je tomu především v Nizozemsku, Rakousku (celkem až tři jazyky), a v Německu, Chorvatsku
a Turecku (celkem dva jazyky).
Lucembursko, Lichtenštejnsko a Island jsou jedinými zeměmi, kde se někteří žáci musí učit až čtyři
cizí jazyky. Tato výuka trvá v Lucembursku a Lichtenštejnsku čtyři roky a na Islandu tři.
Obr. B4: Výuka dalších povinných cizích jazyků u žáků určitých studijních zaměření
v primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11
Maximální počet vyučovaných cizích jazyků
podle věku studentů
Věk
1 jazyk (nepoužívá se)
2 jazyky
3 jazyky
4 jazyky
Věk
Další jazyky
Žádné další jazyky
neexistují
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
že se ve vzdělávacím programu považují za alternativu cizích jazyků.
Věk vyjadřuje obvyklý věk žáků a neodráží se v něm dřívější či pozdější nástup do školy, opakování ročníku ani jiné
přerušení školní docházky (teoretický věk žáků).
Definice pojmů ‚cizí jazyk‘; ‚jazyk jako povinný předmět‘ a ‚studijní zaměření‘ jsou uvedeny v oddíle Glosář,
statistické databáze a bibliografie.
31
ORGANIZACE VÝUKY
V POLOVINĚ EVROPSKÝCH ZEMÍ UMOŽŇUJE NABÍDKA POVINNĚ VOLITELNÝCH
PŘEDMĚTŮ ŽÁKŮM VE VŠECH ŠKOLÁCH OSVOJOVÁNÍ DALŠÍCH JAZYKŮ
Asi v polovině všech evropských zemí musí všechny školy nabízet všem žákům alespoň jeden cizí
jazyk jako povinně volitelný předmět a žáci se mohou sami rozhodnout, zda si jej zvolí nebo ne. Ve
Spojeném království (Walesu) budou mít od září 2012 všichni žáci ve věku 14−16 let v rámci
vzdělávacího programu právo na širokou škálu studijních možností. Osvojování cizího jazyka je
součástí jedné z pěti předepsaných oblastí učení, které musí být dostupné všem žákům a musí tedy
být zahrnuty do místního vzdělávacího programu.
Obzvlášť velký počet jazyků musí nabízet školy na Kypru a Maltě. Na Kypru se ke dvěma jazykům,
které se musí učit všichni žáci, připojuje pět jazyků jako povinně volitelné předměty (viz obr. B1). Na
Maltě platí stejná situace pro žáky ve věku 13 až 16 let. Kromě dvou cizích jazyků povinných pro
všechny žáky musí všechny školy nabízet pět dalších jazyků jako volitelné předměty. Od 16 let už
není osvojování cizích jazyků povinné (viz obr. B3), přesto však musí všechny školy nabízet devět
jazyků nepovinně. Vzhledem k velikosti Malty je v praxi někdy nutné, aby žáci, kteří chtějí studovat
určitý jazyk, byli připojeni k žákům z jiné školy, která jej nabízí.
Obr. B5: Nabídka cizích jazyků jako povinně volitelného vyučovacího předmětu v primárním a/nebo
všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11
Počet cizích jazyků, které musí školy nabízet jako povinně
volitelný předmět, podle věku studentů
Věk
1 jazyk
2 jazyky
3 jazyky
≥ 4 jazyky
Věk
Jazyky jako povinně volitelný vyučovací
předmět
Žádný cizí jazyk není povinně volitelný
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Věk vyjadřuje obvyklý věk žáků, neodráží se v něm dřívější či pozdější nástup do školy, opakování ročníku ani jiné
přerušení školní docházky (teoretický věk žáků).
Definice pojmů ‚cizí jazyk‘; ‚jazyk jako povinný předmět‘; ‚jazyk jako povinně volitelný předmět‘ a ‚studijní zaměření‘ jsou
uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie.
32
Stojí za zmínku, že některé ze zemí nebo regionů, kde je pro všechny žáky povinný jen jeden jazyk,
požadují, aby školy nabízely všem žákům ještě alespoň druhý volitelný jazyk. Tak je tomu především
v Belgii (Francouzském společenství), Dánsku, Německu, Španělsku a Chorvatsku. Ve Španělsku
musí všechny školy nabízet cizí jazyk jako volitelný předmět všem žákům od 12 let. V některých
autonomních společenstvích (Aragonie, Kanárské ostrovy, Galicie, Madrid a Murcia) je tento druhý
jazyk pro žáky povinný.
Ve většině zemí začíná výuka cizích jazyků jako povinně volitelného vyučovacího předmětu na úrovni
sekundárního vzdělávání. Výjimkou jsou v tomto ohledu čtyři země (Portugalsko, Švédsko, Spojené
království (Skotsko) a Chorvatsko). V Portugalsku musí všechny školy od roku 2008/09 nabízet
angličtinu žákům ve věku 6 až 10 let. Ve Švédsku, pokud jde o povinný cizí jazyk (viz obr. B1), mají
školy při rozhodování o tom, kdy začít nabízet volitelné cizí jazyky, značnou míru volnosti. Ve
Spojeném království (Skotsku) se žáci cizí jazyk učit nemusí, ale očekává se, že školy nabídnou
některý z nich jako volitelný žákům ve věku 10 až 18 let.
AUTONOMIE ŠKOL JE VŠEOBECNĚ ROZŠÍŘENÁ
A MŮŽE PODPOŘIT JAZYKOVOU VÝUKU
Ve většině zemí mají školy určitou míru autonomie, která jim umožňuje v rámci minimálního rozsahu
poskytovaného vzdělávání zavádět výuku některých vyučovacích předmětů, zejména cizích jazyků,
dle vlastního výběru. Ve většině těchto zemí se autonomie vztahuje na všechny úrovně vzdělávání
nebo alespoň na většinu z nich. V Irsku, ve Francii a v Lichtenštejnsku se týká jen sekundárních škol
a v případě Dánska jen vyšších sekundárních škol. Přestože v některých případech, například v Itálii,
existuje autonomie škol na úrovni primárního i sekundárního vzdělávání, nejvíce se jí využívá ve
vyšších sekundárních školách.
Školy tak mohou nabízet vzdělávací program, který je lépe přizpůsoben potřebám místní populace
a regionu, v němž sídlí. Obsah minimálního rozsahu poskytovaného vzdělávání se proto může do
určité míry v jednotlivých školách lišit. Škola se například může rozhodnout, že kromě jazyků, které již
nabízí v rámci stávajících předpisů a směrnic vydaných ústředními orgány školské správy, bude
nabízet další jazyk (viz obr. B1−B5).
Ve způsobu, jakým se tato autonomie uskutečňuje, existují mezi jednotlivými zeměmi značné rozdíly.
Například v Nizozemsku rozhodují o 70 % minimálního rozsahu poskytovaného vzdělávání na
primární úrovni ústřední orgány školské správy. Těchto 70 % zahrnuje zejména povinnou výuku
angličtiny. U zbývajících 30 % dostupné časové dotace si školy mohou samostatně rozhodnout, které
předměty budou nabízet. Mohou nabízet další cizí jazyk, jako například francouzštinu nebo němčinu,
jiné nejazykové předměty nebo mohou věnovat více hodin předmětům stanoveným ústředními orgány
školské správy.
Ve Spojeném království (Anglii, Walesu a Severním Irsku) se od škol očekává, že podle své konkrétní
situace stanoví další nabídku vzdělávání nad rámec poskytovaného minima. V souladu s tím mohou
školy, pokud chtějí, předepsat studium jazyka, přestože je povinné jen po dobu tří let (ve věku 11−14
let), jako povinné pro žáky ve věku 14–16 let. Na úrovni primárního vzdělávání vyučuje cizí jazyk
většina škol v Anglii a nejméně polovina škol v Severním Irsku. Ve Walesu vyučuje cizí jazyk malý,
avšak rostoucí počet primárních škol.
V Maďarsku vydávají ústřední orgány školské správy předpisy, které stanoví, jak by školy měly
přidělenou vyučovací dobu rozdělit. Tyto předpisy určují procentním vyjádřením dobu, kterou školy
mohou přidělit různým předmětům. Vyžaduje se, aby školy vynaložily na cizí jazyky 2 % až 6 %
celkové přidělené vyučovací doby během prvních čtyř let primárního vzdělávání. Oficiálně by se
33
ORGANIZACE VÝUKY
všichni žáci měli začít učit cizí jazyk od čtvrtého ročníku, kdy je jim 9 nebo 10 let, avšak školy se
mohou volně rozhodnout, že část přidělené vyučovací doby využijí na dřívější zahájení výuky cizích
jazyků (viz obr. B1). Také mohou část této vyučovací doby věnovat jiným předmětům, pokud budou
respektovat dolní i horní hranice stanovených procentních rozpětí.
Možnost, kdy školy mohou část doby přidělené určitým předmětům použít na výuku jiných předmětů,
existuje také v Belgii (Vlámském a Francouzském společenství), avšak platí v užším slova smyslu.
Ústřední orgány školské správy zde umožňují školám, aby část doby běžně přidělované povinným
předmětům využili výhradně na výuku cizího jazyka. Tak je tomu v primárním vzdělávání, v ročnících,
kde výuka cizího jazyka ještě není pro všechny žáky povinná. Díky tomuto manévrovacímu prostoru,
který mají školy k dispozici, může být výuka cizího jazyka zahájena dříve, a to v rámci minimálního
rozsahu poskytovaného vzdělávání. S výjimkou této velmi specifické okolnosti školy nemají potřebnou
autonomii na to, aby mohly mít flexibilní vzdělávací program.
Obr. B6: Pravomoc škol poskytovat výuku cizích jazyků z vlastní iniciativy v rámci minimálního
rozsahu poskytovaného preprimárního, primárního a/nebo všeobecného sekundárního vzdělávání,
2010/11
Věk příslušných žáků
Flexibilní vzdělávací
program
Školy nemají flexibilní vzdělávací
program
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Definice pojmů ‚cizí jazyk‘; ‚minimální rozsah poskytovaného vzdělávání‘ a ‚flexibilní vzdělávací program‘ jsou
uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie.
Rakousko: Školy mají takovou míru autonomie, která jim umožňuje poskytovat vzdělávání, jehož obsah se poněkud liší
od vzdělávacího programu stanoveného ústředními orgány školské správy. Nabízené předměty však musí být na
seznamu vyučovacích předmětů, který sestavují výše zmíněné orgány.
34
VE VĚTŠINĚ ZEMÍ SE BĚHEM POVINNÉ ŠKOLNÍ DOCHÁZKY MUSÍ VŠICHNI ŽÁCI UČIT
DVA JAZYKY PO DOBU ALESPOŇ JEDNOHO ROKU
Na zasedání Evropské rady v Barceloně v roce 2002 požadovaly hlavy států či vlád zemí EU, aby byla
učiněna další opatření, která povedou k „lepšímu osvojení základních dovedností, zejména
prostřednictvím výuky alespoň dvou cizích jazyků od nejútlejšího věku“. Toto doporučení navazuje na
iniciativu, která vznikla na zasedání Evropské rady v Lisabonu (2000), na němž si Evropská unie
stanovila strategický cíl stát se „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou založenou na
znalostech na světě“. Vzdělávací politiky většiny zemí požadavku tohoto doporučení v roce 2010/11
vyhověly a všem žákům umožnily učit se během povinné školní docházky minimálně dva cizí jazyky.
Tento cíl vyústil v situaci, kdy nejběžnější praxí v celé Evropě je to, že žáci se musí během povinné
školní docházky učit nejméně dva cizí jazyky po dobu alespoň jednoho roku.
Ve druhé skupině zemí je osvojování dvou cizích jazyků během povinné školní docházky všem žákům
umožněno, avšak není povinné. V těchto zemích je první jazyk povinný, zatímco výuku druhého
nabízejí všechny školy v rámci povinně volitelných předmětů. Když si tedy žáci mají vybrat volitelné
předměty, mohou se rozhodnout pro druhý cizí jazyk bez ohledu na to, jakou školu navštěvují.
Učit se dva cizí jazyky během povinné školní docházky neumožňuje všem žákům pouze menší počet
zemí. V Německu, Rakousku a Lichtenštejnsku mají možnost osvojovat si dva cizí jazyky jen ti žáci,
kteří absolvují všeobecné vzdělávání navazující na povinnou školní docházku. V Rakousku
a Lichtenštejnsku je druhý jazyk dokonce povinný.
Obr. B7: Výuka dvou cizích jazyků ve vzdělávacím programu pro preprimární, primární a/nebo
všeobecné sekundární vzdělávání, 2010/11
Minimálně dva cizí jazyky:
povinné pro všechny
všichni mají právo se
je učit
během alespoň
jednoho ročníku
povinné školní
docházky (PŠD)
pro všechny povinné
nebo všichni mají
právo se je učit
až po ukončení PŠD
jen pro někoho
povinné nebo jen
někdo má právo se je
učit
během a/nebo po
ukončení PŠD
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Tento diagram zachycuje zejména ‚cizí‘ (či ‚moderní‘) jazyky zmíněné ve vzdělávacím programu. Regionální a/nebo
menšinové jazyky (viz obr. B15) a klasické jazyky (viz obr. B16) se berou v úvahu pouze v případě, že jsou ve
vzdělávacím programu ustanoveny jako alternativa cizích jazyků. Další informace o cizích jazycích ve vzdělávacím
programu uvádí obr. B1 až B6 a příloha 1, která popisuje nabídku cizích jazyků v jednotlivých zemích.
Všichni mají právo (se učit minimálně dva cizí jazyky): první jazyk je zpravidla ve vzdělávacím programu povinný
předmět a druhý jazyk povinně volitelný předmět.
Jen pro někoho jsou (minimálně dva cizí jazyky) povinné nebo jen někdo má právo (se minimálně dva cizí
jazyky učit): jen někteří žáci jsou povinni nebo mají právo se učit dva cizí jazyky buď z toho důvodu, že jejich školy jim
35
ORGANIZACE VÝUKY
nabízejí možnost osvojovat si další jazyk, nebo protože mají daní žáci taková studijní zaměření, v nichž se výuka dvou
nebo více jazyků nabízí nebo je povinná.
Definice pojmů ‚cizí jazyk‘; ‚jazyk jako povinný předmět‘ a ‚jazyk jako povinně volitelný předmět‘ jsou uvedeny
v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie.
V Irsku a ve Spojeném království nemají školy povinnost poskytovat kdykoli během školní docházky
všem žákům příležitost učit se dva cizí jazyky. Rámcové vzdělávací programy jsou však dostatečně
flexibilní na to, aby školám umožnily výuku dvou jazyků během povinné školní docházky žákům
nabízet. Záleží to pouze na rozhodnutí školy. V Nizozemsku již není osvojování druhého cizího jazyka
povinné pro žáky některých studijních zaměření (asi 15 % populace žáků) na začátku nižšího
sekundárního vzdělávání. Typickým rysem mnoha studijních zaměření jsou nejméně dva povinné cizí
jazyky, to se však nevztahuje na všechny žáky. V Turecku se musí učit dva cizí jazyky jen žáci
v určitých typech škol a to ve vzdělávání navazujícím na povinnou školní docházku.
V porovnání se situací v roce 2006/07 (EACEA/Eurydice, 2008) by se měla věnovat pozornost
změnám zavedeným v Polsku a Slovinsku. Tyto dvě země nyní předepisují povinné osvojování dvou
jazyků tři roky před ukončením povinné školní docházky. Avšak ve Slovinsku byla tato reforma, která
se ve školním roce 2010/11 do všech škol teprve zaváděla, na základě rozhodnutí přijatého
v listopadu 2011 pozastavena.
DESET ÚSTŘEDNÍCH ORGÁNŮ ŠKOLSKÉ SPRÁVY FINANCUJE PROJEKTY USILUJÍCÍ
O ROZŠÍŘENÍ NABÍDKY JAZYKŮ NEBO SNÍŽENÍ VĚKU PRO ZAHÁJENÍ JEJICH VÝUKY
Deset zemí zavedlo projekty, které mají ověřit výuku většího počtu jazyků, než je počet jazyků
nabízených v minimálním rozsahu poskytovaného vzdělávání, nebo snížení věku pro zahájení výuky
cizích jazyků. Všechny tyto projekty organizují a financují nebo spolufinancují orgány školské správy.
V Irsku, Řecku, Lotyšsku, Litvě a Rakousku tyto projekty ověřují zavedení výuky cizích jazyků tam,
kde jazyky jako povinný předmět dosud vyučovány nejsou (viz obr. B1). V Litvě se v 26 preprimárních
zařízeních zavádí němčina. Podobně je tomu v Rakousku, kde řada projektů financovaných z různých
zdrojů – včetně zdrojů veřejných – zavádí angličtinu pro děti v preprimárních školách. Velmi malý
počet dalších projektů se zaměřuje na další jazyky. V Irsku, kde výuka cizích jazyků není povinná,
vyučuje více než 500 primárních škol (z celkového počtu 3 165) francouzštinu, němčinu, španělštinu
nebo italštinu v rámci Modern Languages in Primary School Iniciative (Iniciativy pro výuku moderních
jazyků v primárních školách). Projekty v Řecku a Lotyšsku ověřují novinky v jazykové výuce, které by
se měly brzy plně zavést. V Řecku 800 vybraných primárních škol vyučuje angličtinu pro žáky ve věku
6 až 8 let. V roce 2013 bude tato výuka rozšířena na všechny školy. Projekt v Lotyšsku ověřuje nový
program výuky jazyků (angličtiny, francouzštiny a němčiny) pro žáky ve věku 6 až 11 let.
36
Obr. B8: Pilotní projekty rozšiřující nabídku jazyků
v preprimárním, primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11
Věk příslušných žáků
Pilotní projekt(y)
Pilotní projekt(y) neexistují
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Tento diagram se zaměřuje pilotní na projekty, které rozšiřují výuku cizích jazyků nad rámec minimálního rozsahu
poskytovaného vzdělávání.
Definice pojmů ‚pilotní projekt‘ a ‚minimální rozsah poskytovaného vzdělávání‘ jsou uvedeny v oddíle Glosář,
V Dánsku, Nizozemsku, Portugalsku, ve Finsku a v Norsku dávají pilotní projekty žákům příležitost
naučit se kromě nejčastěji osvojovaného jazyka, kterým je ve většině případů angličtina, jazyky další
nebo alternativní (obvykle francouzština a němčina). Hlavním cílem projektů zaměřených na finštinu,
norštinu a dánštinu je přimět žáky, aby se učili více jazyků než jen angličtinu nebo aby je studovali
dříve, než se od nich podle vzdělávacího programu očekává. Ve Finsku je projekt zaměřen na žáky ve
věku 7 až 16 let. V Norsku je zacílen na žáky ve věku 11 až 13 let a otevřeně usiluje o rozvoj kladného
postoje k mnohojazyčnosti. Projekt bude probíhat od roku 2010 do roku 2012 a před přijetím
rozhodnutí o jeho případné všeobecné realizaci bude vyhodnocen. V Dánsku projekt nabízí žákům ve
věku 12 let možnost začít se učit francouzsky nebo německy dříve než ve věku 13 let, jak jim to
ukládá vzdělávací program. Jeden z projektů v Nizozemsku zkoumá, jak by mohla být do primárních
škol, kde se již všichni žáci musí učit anglicky, co nejlépe zavedena výuka francouzštiny a němčiny
(viz obr. B13). Druhý pilotní projekt je zaměřen na zavedení čínštiny na úrovni sekundárního
vzdělávání. V závislosti na typu školy se kromě dvou běžně vyučovaných jazyků (francouzštiny a
němčiny) nebo místo nich vyučuje čínština. Cílem pilotního projektu v Portugalsku je zahájit výuku
druhého jazyka u žáků ve věku 10 let místo ve věku 12 let, což je pro zavádění druhého jazyka jako
povinného předmětu běžný věk.
37
ORGANIZACE VÝUKY
ODDÍL II – NABÍDKA CIZÍCH JAZYKŮ
V KONTEXTU CLIL V PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ
INTEGROVANÉ OSVOJOVÁNÍ OBSAHU A JAZYKA JE SOUČÁSTÍ BĚŽNÉHO
VZDĚLÁVÁNÍ TÉMĚŘ VE VŠECH ZEMÍCH
Téměř ve všech evropských zemích poskytují určité školy takovou formu vzdělávání, v jejímž rámci
jsou nejazykové předměty vyučovány buď ve dvou různých jazycích, nebo v jazyce jednom, který je
podle vzdělávacího programu ‚cizí‘. Tento přístup je znám jako tzv. integrované osvojování obsahu
a jazyka (CLIL – viz Glosář, statistické databáze a bibliografie). Jedinými zeměmi, které tento typ
vzdělávání neposkytují, jsou Dánsko, Řecko, Island a Turecko.
Obr. B9: Existence vzdělávání typu CLIL
Vzdělávání typu CLIL ve všech školách
Vzdělávání typu CLIL v některých školách
Vzdělávání typu CLIL pouze v rámci
pilotních projektů
Vzdělávání typu CLIL neexistuje
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Vzdělávání typu CLIL v některých školách: Není nutné, aby tato praxe byla obecně rozšířená. Podrobné informace
o vzdělávání typu CLIL v jednotlivých zemích uvádí Příloha 2.
Obrázek nezachycuje:
•
programy pro usnadnění integrace dětí, jejichž mateřština není vyučovacím jazykem (jedním z vyučovacích
jazyků),
•
programy v mezinárodních školách.
Definice pojmů ‚CLIL‘ a ‚pilotní projekt‘ jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie.
Ačkoli vzdělávání typu CLIL existuje téměř ve všech zemích na úrovni primárního a všeobecného
sekundárního vzdělávání, není ve vzdělávacích systémech všeobecně rozšířené. Tento poznatek je
odvozen z informací o jednotlivých zemích uvedených v Příloze 2, která, přestože neumožňuje
porovnávat jednotlivé země důsledně, je užitečná, protože do jisté míry naznačuje, jak intenzivní tato
výuka je. Jedinými zeměmi nebo regiony, v nichž existuje vzdělávání typu CLIL ve všech školách
celého vzdělávacího systému, jsou Belgie (Německy mluvící společenství), Lucembursko a Malta.
Ve třech zemích je vzdělávání typu CLIL poskytováno jen ve školách, které se účastní pilotních
projektů. Projekt v Belgii (Vlámském společenství), který měl probíhat od roku 2007 do roku 2010, byl
39
ORGANIZACE VÝUKY
v devíti školách prodloužen až do roku 2012. Jeho cílem je vědecky zkoumat otázky, které vzdělávání
typu CLIL klade. Ve školách na Kypru bylo vzdělávání typu CLIL po několik let ověřováno v rámci
pilotního programu, ale od září 2011 se stalo součástí běžného vzdělávání. V Portugalsku se v rámci
projektu SELF (Secções Europeias de Língua Francesa), do kterého je zapojeno 23 škol na úrovni
sekundárního vzdělávání, vyučují nejazykové předměty ve francouzštině.
V Itálii mají všichni žáci od roku 2010 povinnost učit se v posledním ročníku vyššího sekundárního
vzdělávání jeden nejazykový předmět v cizím jazyce. Žáci jazykových směrů se jej musí začít učit ve
věku 16 let. Ve věku 17 let se žáci začínají učit druhý nejazykový předmět prostřednictvím druhého
cizího jazyka, který je jedním ze tří již osvojovaných jazyků. Podobná praxe je poměrně rozšířená
v Rakousku, kde jsou na úrovni sekundárního vzdělávání vyučovány různě velké úseky nejazykových
předmětů v cizím jazyce. Rakouské orgány školské správy se navíc rozhodly využít vzdělávání typu
CLIL ve výuce prvního cizího jazyka u všech žáků ve věku 6 až 8 let. Žáci mají jednu integrovanou
hodinu týdně, ve které jsou předměty vzdělávacího programu vyučovány v cizím jazyce. Podobná
praxe při výuce angličtiny u žáků stejného věku existuje také v Lichtenštejnsku. Kromě toho od roku
2010/11 nabízí výuku typu CLIL žákům jazykového směru jedna vyšší sekundární škola. Tento pilotní
projekt potrvá čtyři roky.
KROMĚ CIZÍCH JAZYKŮ SE VE VZDĚLÁVÁNÍ TYPU CLIL
ČASTO POUŽÍVAJÍ REGIONÁLNÍ NEBO MENŠINOVÉ JAZYKY
V zemích, kde se v rámci vzdělávání typu CLIL používají vyučovací jazyky dva, bývá status těchto
jazyků různý.
Kombinace jazyků používaných ve vzdělávání typu CLIL záleží do velké míry na jazykovém dědictví
každé země, zejména má-li více než jeden jazyk státu a/nebo více než jeden regionální/menšinový
jazyk, který má nebo nemá status úředního jazyka (viz obr. A1). Podrobné informace o jazycích
a úrovních vzdělávání, které s tímto druhem výuky souvisí, nabízí Příloha 2.
Dvacet evropských zemí nebo regionů zemí nabízí výuku typu CLIL, v rámci které jsou nejazykové
předměty vyučovány v regionálním/menšinovém jazyce i v jazyce státu (nebo podle situace v jednom
z jazyků státu). V praxi je tomu tak, že například v Maďarsku vyučují některé školy nejazykové
předměty v maďarštině a jiné ve slovenštině. Všechny tyto země, s výjimkou Slovinska a Spojeného
království (Walesu, Severního Irska a Skotska), mají i další modely pro používání jazyků.
Dvacet pět zemí nebo regionů nabízí výuku typu CLIL, v rámci které jsou nejazykové předměty
vyučovány v jazyce, který vzdělávací program považuje za ‚cizí‘, i v jazyce státu (nebo podle situace
v jednom z jazyků státu). Do této skupiny patří také typ vzdělávání, ve kterém jsou v cizím jazyce
vyučovány všechny nejazykové předměty. Ve všech těchto zemích, s výjimkou Bulharska, Německa,
Portugalska, Spojeného království (Anglie), Lichtenštejnska a Chorvatska existují i jiné kombinace
jazyků (například regionální nebo menšinový jazyk a jazyk státu). V Chorvatsku však některé školy
poskytují vzdělávání, v rámci kterého jsou všechny nejazykové předměty vyučovány v regionálním
nebo menšinovém jazyce. Tyto školy však nejsou pokládány za školy, které poskytují vzdělávání typu
CLIL (viz Glosář, statistické databáze a bibliografie).
Při bližším pohledu na cizí jazyky používané jako vyučovací, které jsou uvedeny v Příloze 2, se
ukazuje, že nejrozšířenějšími cílovými jazyky jsou angličtina, francouzština a němčina a rovněž
i španělština a italština. Tyto jazyky jsou také nejčastěji vyučovanými cizími jazyky ve školách
v Evropě (viz obr. C8 a a C8 b).
40
ODDÍL II – NABÍDKA CIZÍCH JAZYKŮ V KONTEXTU CLIL V PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ
Obr. B10: Status cílových jazyků, v nichž probíhá výuka typu CLIL
v primárním a všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
1 jazyk státu +
1 regionální, menšinový nebo neteritoriální
jazyk
1 jazyk státu +
1 další jazyk státu
Vzdělávání typu CLIL neexistuje
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Některé jazyky mohou patřit do dvou kategorií. Tak je tomu především v zemích s více než jedním jazykem státu.
V Lucembursku je například francouzština jak cizím jazykem, tak jazykem státu. Tato situace je důsledkem skutečnosti,
že tento jazyk je stanoven jako ‚cizí‘ ve vzdělávacím programu pro účely vzdělávání, avšak jeho status jako ‚jazyk státu‘
je politickým rozhodnutím. Prakticky to znamená, že pokud pro jeden jazyk platí dvě označení, převáží označení
politické.
Podrobné informace o vzdělávání typu CLIL v jednotlivých zemích uvádí Příloha 2.
•
jazyků),
•
Definice pojmů ‚neteritoriální jazyk‘, ‚regionální nebo menšinový jazyk‘, ‚jazyk státu‘, ‚cizí jazyk‘ a ‚pilotní
projekt‘ jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie.
Ve všech šesti zemích, které mají více než jeden státní jazyk, nabízejí některé školy vzdělávání typu
CLIL, v rámci kterého probíhá výuka nejazykových předmětů ve dvou úředních jazycích státu. V Belgii
(Německy mluvícím společenství), Lucembursku a na Maltě je toto vzdělávání poskytováno ve všech
školách. V Lucembursku se jako vyučovací jazyky používají vedle lucemburštiny dva ze tří jazyků
státu (němčina a francouzština); němčina na úrovni primárního a nižšího sekundárního vzdělávání
a francouzština na úrovni nižšího a vyššího sekundárního vzdělávání.
Ve čtyřech zemích (Španělsko, Lotyšsko, Nizozemsko a Rakousko) poskytují některé školy
vzdělávání typu CLIL, v rámci kterého se nejazykové předměty vyučují ve třech jazycích. Těmito
jazyky jsou jazyk státu, jazyk považovaný ve vzdělávacím programu za cizí a jazyk regionální nebo
menšinový. S tímto modelem se setkáváme jen velice vzácně a obr. B10, který zaznamenává jen
nejběžnější formy dvojjazyčné výuky, tuto nezvyklou alternativu nezachycuje.
41
ORGANIZACE VÝUKY
POUŽÍVÁNÍ KRITÉRIÍ PRO PŘIJETÍ KE VZDĚLÁVÁNÍ TYPU CLIL
NENÍ BĚŽNÉ
Přibližně ve dvou třetinách vzdělávacích systémů existují školy, ve kterých jsou nejazykové předměty
vyučovány v jazyce, který vzdělávací systém pokládá za ‚cizí‘ (viz obr. B10). Jedná se o tzv.
vzdělávání typu CLIL (typ A) a je obsahem následujícího ukazatele, který se týká kritérií podmiňujících
přijetí na základě znalostí a dovedností.
Obr. B11: Centrální doporučení ohledně kritérií podmiňujících přijetí ke vzdělávání typu CLIL na
základě znalostí a dovedností v primárním vzdělávání a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání,
2010/11
Stanovené předměty vzdělávacího
programu a všeobecné schopnosti
Jazykové dovednosti
Žádná konkrétní kritéria podmiňující
přijetí neexistují
Vzdělávání typu CLIL ani CLIL typu A
neexistuje
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Obrázek se týká jen vzdělávání CLIL typu ‚A‘.
Podrobné informace o vzdělávání typu CLIL v jednotlivých zemích uvádí Příloha 2.
Pokud byla v některé zemi vydána doporučení, která se týkají všech typů vzdělávání a nevztahují se konkrétně na
vzdělávání typu CLIL, obrázek je nezachycuje.
•
jazyků),
•
Definice pojmů ‚CLIL‘ a ‚CLIL typu A‘ jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie.
Ve většině zemí poskytujících CLIL (typu A) nebyla vydána žádná oficiální doporučení/předpisy, podle
kterých by školy při výběru žáků pro vzdělávání typu CLIL měly používat stanovená kritéria
podmiňující přijetí. Výjimkou jsou v tomto ohledu Polsko, Rumunsko a Lichtenštejnsko. V Rumunsku
se ověřují pouze jazykové dovednosti. V Polsku a Lichtenštejnsku se při výběru žáků ověřují i jiné
dovednosti, znalosti či schopnosti. Žáci v Lichtenštejnsku se vybírají na základě průměru jejich
známek za předchozí školní rok, známek v jazycích, matematice a zeměpisu, a konečně také
42
ODDÍL II – NABÍDKA CIZÍCH JAZYKŮ V KONTEXTU CLIL V PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ
výsledků jejich prognostických testů. Avšak na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání, kde tento
výběr probíhá, je vzdělávání typu CLIL dostupné jen v rámci pilotního projektu (viz obr. B9).
V některých zemích, ve kterých nebyla vydána oficiální doporučení nebo předpisy ohledně kritérií
podmiňujících přijetí ke vzdělávání typu CLIL na základě znalostí a dovedností, mohou školy nicméně
přijmout svá vlastní kritéria. Tak je tomu v České republice, Maďarsku, Nizozemsku, na Slovensku
a ve Finsku. V Nizozemsku například většina škol poskytujících vzdělávání typu CLIL používá kritéria
založená na dosavadních znalostech žáků, která kromě jazykových dovedností kladou značný důraz
na motivaci žáků. Naopak v Belgii (Francouzském společenství) zákon školám nedovoluje, aby
zaváděly jiná kritéria podmiňující přijetí než je pozice žáka na seznamu přihlášených.
V Bulharsku používají pro výběr žáků kritéria podmiňující přijetí všechny specializované vyšší
sekundární školy – nejen ty, které poskytují vzdělávání typu CLIL.
43
ORGANIZACE VÝUKY
ODDÍL III – NABÍDKA JAZYKŮ
V PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ
VE VĚTŠINĚ ZEMÍ OVLIVŇUJÍ NABÍDKU CIZÍCH JAZYKŮ
ÚSTŘEDNÍ ORGÁNY ŠKOLSKÉ SPRÁVY
Ve všech zemích, s výjimkou šesti, mají na výběr jazyků dostupných žákům v primárním
a sekundárním vzdělávání vliv ústřední orgány školské správy.
V 15 zemích nebo regionech ústřední orgány školské správy stanovují, které jazyky se žáci během
školní docházky musí učit. Tyto konkrétní předepsané jazyky musejí nabízet všechny školy ve svých
vzdělávacích programech (viz obr. B13).
Obr. B12: Doporučení školám ohledně zařazení konkrétních předepsaných jazyků do vzdělávacího
programu, primární a/nebo všeobecné sekundární vzdělávání, 2010/11
Seznam jazyků
Konkrétní požadavky na žáky
Konkrétní požadavky na školy
Výslovný odkaz na autonomii škol
Žádná doporučení neexistují
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
K některým zemím se může vztahovat několik kategorií s výjimkou kategorie ‚Žádná doporučení neexistují‘, která
všechny ostatní vylučuje. Obrázek nerozlišuje jednotlivé úrovně vzdělávání – jsou tu znázorněny všechny okolnosti bez
ohledu na úroveň vzdělávání.
Seznam jazyků: Obsahuje alespoň tři jazyky, ze kterých si školy mohou vybírat.
Konkrétní požadavky na žáky, aby studovali určité jazyky: Od žáků se vyžaduje, aby se učili jeden nebo více
konkrétních jazyků (například konkrétní předepsané jazyky).
Konkrétní požadavky na školy, aby nabízely určité jazyky: Školy musí do vzdělávacího programu zařadit určité
jazyky, aniž by tyto jazyky žákům předepsaly jako povinné.
Výslovný odkaz na autonomii škol: Oficiální předpisy nebo doporučení uvádí, že školy mají při rozhodování o tom,
které jazyky do vzdělávacího programu zařadí, určitou autonomii.
Definice pojmů ‚cizí jazyk‘ a ‚konkrétní předepsaný jazyk‘ jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze
a bibliografie.
V devíti zemích ústřední orgány požadují, aby školy žákům nabízely konkrétní jazyky. Pět z těchto
zemí patří také do předchozí kategorie, ve které je alespoň jeden konkrétní jazyk (např. angličtina)
žákům předepsán. V Dánsku musí všechny školy nabízet žákům od 13 let němčinu, ale kromě toho
mohou nabízet i francouzštinu. Ve Švédsku musí všechny školy nabízet během povinné školní
docházky alespoň dva z jazyků francouzština, španělština a němčina a na úrovni vyššího
sekundárního vzdělávání všechny tři jazyky. V Norsku musí všechny nižší sekundární školy nabízet
alespoň jeden z následujících čtyř jazyků: francouzštinu, němčinu, španělštinu nebo ruštinu. Na Kypru
jsou všechny školy na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání vyzývány k tomu, aby nabízely nejen
angličtinu a francouzštinu, které již na této úrovni nejsou pro žáky povinné, ale také němčinu, italštinu,
španělštinu, turečtinu a ruštinu. Na Maltě musí všechny sekundární školy na úrovni nižšího
sekundárního vzdělávání nabízet kromě angličtiny, která je pro žáky povinná, také italštinu,
45
ORGANIZACE VÝUKY
francouzštinu, němčinu, španělštinu, arabštinu a ruštinu. Na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání
k nim přibývá ještě řečtina a latina.
Poslední čtyři z devíti zemí, které po školách požadují, aby žákům nabízely konkrétní jazyky, žákům
neukládají žádnou povinnost tyto jazyky studovat. V Portugalsku musí všechny školy nabízet žákům
ve věku 6 až 10 let angličtinu. Ve Slovinsku musí být žákům od primárního vzdělávání nabízena
angličtina nebo němčina. Tytéž jazyky plus francouzština musí být od primárního vzdělávání zařazeny
do vzdělávacího programu v Litvě. V České republice musí školy nabízet žákům primárních škol
angličtinu dříve než kterékoli jiné jazyky. Pokud si žáci (nebo rodiče) zvolí jiný jazyk než angličtinu,
musí je škola informovat, že při přechodu na sekundární vzdělávání nebo na jinou školu nemůže
vzdělávací systém zaručit kontinuitu výuky zvoleného cizího jazyka.
V osmi zemích ústřední orgány školské správy výslovně odkazují na autonomii škol při stanovování,
které jazyky zařadit do vzdělávacího programu školy. Školy v těchto zemích však nemají autonomii
úplnou, protože stále existují některá omezení, buď co se týče žáků, nebo škol. Například ve
Spojeném království (Anglie, Wales, a Severní Irsko), kde se zdá, že je autonomie největší, mají školy
ve volbě vyučovaných jazyků do značné míry svobodu. V Severním Irsku musí být zvolené jazyky
úředními jazyky EU (jinými než angličtina a v irských školách, kde výuka probíhá v irské gaelštině,
irská gaelština). V Anglii a Walesu mohou školy vyučovat kterýkoli hlavní evropský nebo světový
jazyk.
VE 13 ZEMÍCH NEBO REGIONECH
JE POVINNÝM JAZYKEM ANGLIČTINA
Patnáct zemí nebo regionů uvádí, že určité jazyky jsou povinné, tj. všichni žáci se musí učit konkrétní
jazyk. V Belgii (Německy mluvícím a Vlámském společenství), na Kypru, Islandu a v Lichtenštejnsku
jsou konkrétní předepsané jazyky dva. V Lucembursku jsou tři – všichni žáci se musí během povinné
školní docházky učit němčinu, francouzštinu a angličtinu.
Ve 14 zemích nebo regionech zemí se musí všichni žáci učit angličtinu a ve většině případů je to první
jazyk, který si osvojují. Francouzština je častěji druhým povinným cizím jazykem. Ve třech z pěti zemí
nebo regionů, kde je povinným jazykem, je současně jedním z jazyků státu (viz obr. A1). V několika
zemích je studium určitých jazyků povinné z historických či politických důvodů, například v Belgii,
Lucembursku, Finsku a na Islandu.
Ve většině zemí (s výjimkou Itálie a Lichtenštejnska), v nichž bylo ve školním roce 2010/11 osvojování
konkrétního jazyka povinné na určitém stupni povinného vzdělávání, byla tato politika zavedena již ve
školním roce 1992/93. Na Slovensku má být počínaje školním rokem 2011/12 zavedena reforma,
kterou se povinným jazykem stane angličtina.
Tato opatření svědčí o sílící celoevropské tendenci prosazovat osvojování angličtiny. Současné
procentní podíly žáků, kteří se na úrovni jak primárního, tak sekundárního vzdělávání učí angličtinu,
jsou skutečně velmi vysoké (viz kapitola C). V České republice, Litvě, Portugalsku a ve Slovinsku
ústřední orgány školské správy nepředepisují povinné osvojování angličtiny, ale kladou konkrétní
požadavky na školy, aby angličtinu – a v některých zemích i několik dalších jazyků – zařazovaly do
vzdělávacího programu (viz obr. B12). V Portugalsku bude od roku 2012/13 angličtina povinná pro
žáky od 10 let. Lotyšsko, které ve školním roce 2002/03 doporučovalo, aby se všichni žáci učili
angličtinu, nicméně tuto politiku opustilo a nyní ponechává výběr jazyků na školách a na rodičích.
46
ODDÍL III – NABÍDKA JAZYKŮ V PRIMÁRNÍM A SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ
Obr. B13: Konkrétní povinné cizí jazyky předepsané ústředními orgány školské správy
(denní povinné vzdělávání), 1992/93, 2002/03, 2006/07, 2010/11
BE fr BE de BE nl
2010/11
BG
CZ
 
DK
DE
EE
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
LU






 
2006/07








 
2002/03







1992/93







MT
NL
AT
RO
SI
FI
SE WLS/NIR SCT
2010/11


fi/sv
2006/07


2002/03


1992/93


UK-ENG/

angličtina

PL
PT
francouzština

SK
němčina
 

 
UKIS
LI
NO


 da  
fi/sv


 da


fi/sv


 da


fi/sv


HU
da 
Žádný cizí jazyk není
povinný
HR
TR


Žádné konkrétní
jazyky
nejsou předepsány
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Uvedeny jsou pouze podmínky, které se týkají všech žáků bez ohledu na typ školy nebo studijní zaměření.
Jestliže je v dané zemi předepsána výuka několika konkrétních jazyků, jejich umístění ve výše uvedené tabulce
odpovídá pořadí, v jakém si je žáci osvojují.
a bibliografie.
Belgie (BE fr): Ve všech referenčních letech byla nizozemština v Bruselu (a v některých městech se specifickým
jazykovým statusem) konkrétním předepsaným jazykem ve všech případech, kdy vyučovacím jazykem byla
francouzština.
Belgie (BE de): Ve všech referenčních letech byla němčina konkrétním předepsaným jazykem ve školách, v nichž byla
vyučovacím jazykem francouzština a které navštěvovali příslušníci frankofonní menšiny sídlící v germanofonním
regionu.
Německo: V Sársku je povinná spíše francouzština než angličtina.
Irsko: Irskou gaelštinu a angličtinu se musí učit všichni žáci.
Finsko: Žáci musí absolvovat výuku druhého jazyka státu (švédštiny (sv) nebo finštiny (fi) podle toho, která je jejich
mateřským jazykem) jako konkrétního předepsaného jazyka.
Island: Žáci si mohou za určitých podmínek zvolit místo dánštiny (da) švédštinu nebo norštinu.
MÉNĚ POUŽÍVANÉ JAZYKY
SE ČASTĚJI NABÍZEJÍ NA SEKUNDÁRNÍ ÚROVNI
Téměř ve všech zemích se školám doporučuje, povoluje nebo se od nich vyžaduje, aby jejich
vzdělávací programy obsahovaly konkrétní cizí jazyky (viz obr. B12). Obr. B14 poskytuje přehled
těchto jazyků bez ohledu na jejich regulační status. Neobsahuje žádné informace o jazycích, jejichž
výuku školy v praxi skutečně nabízejí, ani o skutečném procentu žáků, kteří se konkrétní cizí jazyky
učí (viz kapitola C).
Jazyky, které ústřední orgány školské správy nejčastěji uvádějí v souvislosti se zařazením do
vzdělávacího programu, jsou nejfrekventovanější jazyky Evropské unie (tj. angličtina, francouzština,
němčina, španělština a italština) spolu s ruštinou. Jedná se současně o jazyky, které se žáci nejvíce
učí (obr. C8 a a b).
47
ORGANIZACE VÝUKY
Obr. B14: Cizí jazyky ve vzdělávacích programech stanovených v oficiálních dokumentech
ústředních orgánů školské správy, primární a/nebo všeobecné sekundární vzdělávání, 2010/11
angličtina
francouzština
španělština
němčina
italština
ruština
arabština
latina
čínština
japonština
turečtina
nizozemština
polština
klasická řečtina
dánština
švédština
moderní
hebrejština
finština
chorvatština
maďarština
portugalština
řečtina
slovenština
ISCED 2
ISCED 3
ISCED 2 a 3
ISCED 1, 2 a 3
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Obrázek znázorňuje jazyky, které ústřední orgány školské správy doporučují, požadují nebo povolují. Zachycuje pouze
jazyky, které vzdělávací program/oficiální dokumenty vydané ústředními orgány školské správy řadí do kategorie
‚cizích‘. Regionální a/nebo menšinové jazyky i klasické jazyky se berou v úvahu jenom v případě, že jsou v oficiálních
dokumentech vydaných ústředními orgány školské správy ustanoveny jako alternativa cizích jazyků. Nerozlišují se
studijní zaměření ani typy škol – jsou znázorněny všechny.
Jazyky jsou řazeny sestupně podle počtu zemí, které je započítávají do vzdělávacích programů/oficiálních dokumentů.
Jejich pořadí nezachycuje úroveň vzdělávání, pro kterou jsou doporučeny/požadovány. Obrázek znázorňuje pouze
jazyky, které uvádí více než jeden vzdělávací systém. Pokud některý jazyk jmenuje jen jeden vzdělávací systém, je
spolu s příslušnou zemí uveden v poznámkách k jednotlivým zemím.
a bibliografie.
Belgie (BE fr): V Bruselu se ve frankofonních školách může na úrovni ISCED 1 a 2 nabízet jen výuka nizozemštiny.
Bulharsko, Španělsko, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko a Spojené království (SCT): Ústřední orgány školské správy
nevydaly žádná doporučení.
Litva: Lotyština (úroveň ISCED 2 a 3)
Rakousko: Romština (úroveň ISCED 1), bosenština/chorvatština/srbština (úroveň ISCED 2 a 3), slovinština, čeština
(úroveň ISCED 1 až 3).
48
Slovinsko: Srbština, makedonština (úroveň ISCED 2). Za určitých okolností se za cizí jazyk může považovat i klasická
řečtina (úroveň ISCED 3).
Norsko: Laponština (sámština), bosenština, albánština, darí (afghánská perština), korejština, kurdština (sorání),
perština, somálština, tamilština, urdština, vietnamština, znakový jazyk (úroveň ISCED 3).
Angličtina je jediným jazykem, u kterého se doporučení nebo předpisy téměř ve všech zemích vztahují
na všechny tři úrovně vzdělávání. V Belgii (Německy mluvícím a Vlámském společenství)
a v Lucembursku se výuka angličtiny nenabízí na úrovni primárního vzdělávání, protože žáci na této
úrovni se musí učit jeden nebo více jiných jazyků (viz obr. B13). Španělština je ústředními orgány
školské správy uváděna o něco častěji než němčina. Španělština je však častěji zmiňována jako
předmět vzdělávacího programu na úrovni sekundárního vzdělávání, zatímco němčina je s ohledem
na všechny tři úrovně vzdělávání zmiňována u většího počtu zemí.
Méně frekventované evropské jazyky stejně jako jazyky mimoevropské jsou uváděny menším počtem
ústředních orgánů školské správy. Doporučení nebo předpisy se navíc téměř vždy týkají úrovně
sekundárního vzdělávání. Tak je tomu v případě arabštiny, čínštiny, japonštiny, turečtiny, polštiny
a nizozemštiny.
V některých zemích jsou součástí jazykového balíčku nabízeného ústředními orgány školské správy
pro zařazení do vzdělávacího programu i jazyky klasické (viz obr. B16) a jazyky se statusem
regionálního a/nebo menšinového jazyka. Tak je tomu například s regionálními a/nebo menšinovými
jazyky i latinou a klasickou řečtinou v Rakousku.
Jazyky uvedené u několika zemí jsou jazyky autochtonních menšin, jazyky přistěhovaleckých menšin,
jako například portugalština v Lucembursku, nebo jazyky sousedních zemí, jako je lotyština v Litvě.
U některých uvedených jazyků, jako je například dánština na Islandu, k tomu také vedly historické
i jazykové důvody. A konečně některé z těchto jazyků jsou jazyky státu, které se musí učit všichni
žáci, jako například finština a švédština ve Finsku.
Samotný fakt, že v některých zemích, například ve Francii, Rakousku a Norsku je nabídka jazyků
relativně široká, může vést současně k závěru, že se v nich realizuje politika prosazující jazykovou
rozmanitost. Nicméně i v těchto zemích, stejně jako ve všech ostatních, se jen malé procento žáků ve
školách učí jiné jazyky než ty, které jsou v Evropě nejrozšířenější (viz obr. C11).
TÉMĚŘ VE DVOU TŘETINÁCH ZEMÍ SE VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY NEBO JINÉ OFICIÁLNÍ
DOKUMENTY ZMIŇUJÍ O REGIONÁLNÍCH NEBO MENŠINOVÝCH JAZYCÍCH
V mnoha evropských zemích se mluví četnými regionálními nebo menšinovými jazyky i jazyky
neteritoriálními. V některých z těchto zemí mají status úředního jazyka (viz obr. A1). Téměř ve dvou
třetinách zemí ústřední orgány školské správy doporučují nebo vyžadují, aby určité regionální či
menšinové jazyky nebo neteritoriální jazyky byly zahrnuty do školního vzdělávacího programu.
V mnoha zemích se v doporučeních nebo požadavcích ohledně vzdělávacího programu objevují
všechny jazyky, kterým je přiznán status úředního jazyka. I Francie a Litva, které nepřiznávají úřední
status žádnému z regionálních či menšinových jazyků, nicméně uvádějí, že regionální či menšinové
jazyky mohou být do vzdělávacího programu zařazeny.
49
ORGANIZACE VÝUKY
fit
Jazyky
běloruština
bosenština
bretonština
bulharština
katalánština
valencijština
korsičtina
kašubština
čeština
velština
dánština
němčina
řečtina
baskičtina
faerština
finština
meänkieli(tornedalská
fra
frp
fry
fur
gla
gle
glg
hbs
heb
hrv
hun
francouzština
frankoprovensálština
fríština
furlanština
skotská gaelština
irská gaelština
galicijština
černohorština
hebrejština
chorvatština
maďarština
bel
bos
bre
bul
cat
cat
cos
csb
cse
cym
dan
deu
ell
eus
fao
fin
BE fr
BE de
BE nl
BG
CZ
DK
DE
EE
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
LU
HU
MT
NL
AT
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
UK-ENG
UK-WLS
UK-NIR
UK-SCT
IS
LI
NO
HR
TR
Kód
Obr. B15: Zmínka o konkrétních regionálních nebo menšinových jazycích v oficiálních dokumentech
vydávaných ústředními orgány školské správy, primární a/nebo všeobecné sekundární vzdělávání,
2010/11









  



 












 




finština)















  

Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Obrázek znázorňuje regionální nebo menšinové jazyky, které ústředními orgány školské správy ve vzdělávacím
programu uvádějí jako povolené, doporučené nebo požadované.
Nerozlišují se úrovně vzdělávání, studijní zaměření ani typy škol.
V některých zemích mohou uvedené jazyky existovat jen ve školách některých regionů.
Jazyky jsou řazeny podle svého třípísmenného kódu (norma ISO 639-3).
Definice pojmů ‚regionální nebo menšinový jazyk‘ a ‚neteritoriální jazyk‘ jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické
V několika zemích jsou některé regionální nebo menšinové jazyky pro všechny nebo pro některé žáky
povinné. To je případ katalánštiny, valencijštiny, baskičtiny a galicijštiny, které jsou konkrétními
předepsanými jazyky ve španělských autonomních společenstvích, ve kterých jsou vedle španělštiny
dalšími úředními jazyky. V Nizozemsku je pro všechny žáky v provincii Frísko povinná fríština. Ve
Spojeném království (Walesu) se všichni žáci musí učit velštinu.
50
hye
ita
kal
kdr
lit
lld
mkd
mwl
oci
pol
rcf
rmy
rom
ron
rue
rue
rus
slk
slv
sme
sqi
srd
srp
tah
tat
tpi
tur
ukr
wen
yid
Jazyky
arménština
italština
grónština
karaimština
litevština
ladinština
makedonština
mirandština
okcitánština
polština
kreolština
vlašská romština
romština
rumunština
lemkovština
rusínština
ruština
slovenština
slovinština
laponština
(sámština)
albánština
sardština
srbština
tahitština
tatarština
melanéské jazyky
turečtina
ukrajinština
lužická srbština
jidiš
BE fr
BE de
BE nl
BG
CZ
DK
DE
EE
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
LU
HU
MT
NL
AT
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
UK-ENG
UK-WLS
UK-NIR
UK-SCT
IS
LI
NO
HR
TR
Kód
Obr. B15 (pokračování): Zmínka o konkrétních regionálních nebo menšinových jazycích v oficiálních
dokumentech vydávaných ústředními orgány školské správy, primární a/nebo všeobecné
sekundární vzdělávání, 2010/11

 







 









 










 







 


















Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Obrázek znázorňuje regionální nebo menšinové jazyky, které ústřední orgány školské správy ve vzdělávacím programu
uvádějí jako povolené, doporučené nebo požadované.
Nerozlišují se úrovně vzdělávání, studijní zaměření ani typy škol.
V některých zemích mohou uvedené jazyky existovat jen ve školách některých regionů.
Jazyky jsou řazeny podle svého třípísmenného kódu (norma ISO 639-3).
Definice pojmů ‚regionální nebo menšinový jazyk‘ a ‚neteritoriální jazyk‘ jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické
V řadě evropských zemí se regionální nebo menšinové jazyky používají jako vyučovací jazyky v rámci
vzdělávání typu CLIL (viz obr. B10).
51
ORGANIZACE VÝUKY
PŘIBLIŽNĚ V POLOVINĚ VŠECH EVROPSKÝCH ZEMÍ EXISTUJÍ DOPORUČENÍ NEBO
PŘEDPISY PRO VÝUKU KLASICKÝCH JAZYKŮ NA VYŠŠÍ SEKUNDÁRNÍ ÚROVNI
Doporučení nebo předpisy pro výuku latiny a klasické řečtiny vydávané ústředními orgány školské
správy se značně liší, pokud jde o nižší a vyšší všeobecné sekundární vzdělávání. Na úrovni nižšího
sekundárního vzdělávání neexistují ve většině zemí ohledně této výuky žádná doporučení ani žádné
předpisy. Přibližně v polovině všech evropských zemí však ústřední orgány školské správy taková
doporučení nebo předpisy vydávají pro vyšší sekundární vzdělávání.
Doporučení nebo předpisy pro vyšší sekundární vzdělávání se u různých jazyků liší. Většina orgánů
školské správy školám doporučuje nebo od nich vyžaduje, aby latinu předepisovaly jen pro některé
žáky. Jsou to obvykle žáci studijních zaměření, která se specializují na moderní nebo klasické jazyky
nebo na humanitní vědy. Pokud jde o klasickou řečtinu, většina orgánů školské správy vyžaduje nebo
doporučuje, aby ji školy buď předepisovaly jen pro některé žáky, nebo aby pro některé byla volitelným
předmětem.
Obr. B16: Status klasických jazyků ve všeobecném sekundárním vzdělávání podle centrálních
předpisů/doporučení, nižší a vyšší sekundární vzdělávání, 2010/11
Klasická řečtina
Povinná pro všechny
Povinná pro někoho
Povinně volitelná pro všechny
Povinně volitelná pro někoho
Žádná doporučení ani předpisy
Latina
Povinná pro všechny
Povinná pro někoho
Povinně volitelná pro všechny
Povinně volitelná pro někoho
Žádná doporučení ani předpisy
ISCED 2
ISCED 3
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Obrázek zachycuje doporučení/předpisy vydané ústředními orgány školské správy ohledně způsobu výuky klasických
jazyků na úrovni sekundárního vzdělávání.
Povinná pro někoho: Týká se žáků určitých studijních zaměření nebo některých typů škol.
Povinně volitelná: Školy musí nabízet možnost osvojovat si latinu nebo klasickou řečtinu, ale žáci nejsou povinni tyto
předměty studovat.
Žádná doporučení ani předpisy: Znamená ‚žádná doporučení ohledně zařazení latiny nebo klasické řečtiny jako
volitelného předmětu do vzdělávacího programu všech nebo některých žáků‘ a ‚žádná doporučení ohledně povinnosti
pro všechny nebo některé žáky tyto jazyky studovat‘.
Dánsko: Na úrovni ISCED 3 by se všem žákům měla nabízet buď latina, nebo klasická řečtina.
Nizozemsko: Žáci většiny akademických studijních zaměření musí studovat buď latinu, nebo klasickou řečtinu, avšak
mohou studovat i obojí.
52
Oněch několik málo zemí, které vydávají doporučení ohledně výuky klasických jazyků na úrovni
nižšího sekundárního vzdělávání, se dělí do dvou skupin. V první z nich národní jazyk těchto zemí
přímo vychází buď z latiny, nebo klasické řečtiny. Tato situace se týká Belgie (Francouzského
společenství), Španělska, Francie, Rumunska, Řecka a Kypru. Do druhé skupiny patří země, kde se
poskytované vzdělávání od nižší sekundární úrovně diferencuje. V Německu, Lucembursku,
Nizozemsku, Lichtenštejnsku a Rakousku jsou žáci rozřazováni do různých typů škol. Klasická řečtina
a/nebo latina jsou povinnými nebo povinně volitelnými předměty pro žáky, kteří navštěvují školy
nejakademičtějšího typu, jako například Gymnasium v Německu, Rakousku a Lichtenštejnsku nebo
VWO v Nizozemsku.
Pouze čtyři země předepisují osvojování klasických jazyků všem žákům. Latina je povinná na úrovni
nižšího sekundárního vzdělávání v Rumunsku a na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání
v Chorvatsku. Klasická řečtina je povinná na obou úrovních v Řecku a na Kypru.
Kromě doporučení vydaných ústředními orgány školské správy se školy v zemích, kde mají flexibilní
vzdělávací program (viz obr. B6), mohou rozhodnout zavést do svého vzdělávacího programu latinu
a/nebo klasickou řečtinu.
Některé země, které nemají žádná konkrétní doporučení nebo předpisy ohledně toho, jak by se
klasické jazyky měly ve školách vyučovat, mohou přesto stanovovat podmínky, za kterých lze tyto
jazyky ve vzdělávacím programu nabízet. Tak je tomu například v Maďarsku, kde ústřední orgány
školské správy stanoví, že školy mohou nabízet výuku klasických jazyků (které nejsou jmenovitě
uvedeny) pod podmínkou, že moderní cizí jazyk se bude nabízet jako první.
53
ÚČAST NA VÝUCE
PROCENTO ŽÁKŮ, KTEŘÍ SE NA ÚROVNI PRIMÁRNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
UČÍ CIZÍ JAZYKY, SE ZVYŠUJE S VĚKEM
Prakticky ve všech evropských zemích začíná povinná výuka cizího jazyka během primárního
vzdělávání (úroveň ISCED 1). V některých zemích se však výuka cizího jazyka na tomto stupni
vzdělávání může zahajovat již v prvních ročnících, zatímco v jiných se stává povinným předmětem až
v posledních ročnících. Míra účasti na osvojování cizích jazyků v celé žákovské populaci v primárním
vzdělávání se tedy může v závislosti na požadavcích různých vzdělávacích programů v jednotlivých
zemích podstatně lišit.
Ve většině zemí, u kterých jsou údaje k dispozici, si více než polovina populace navštěvující primární
vzdělávání osvojuje některý cizí jazyk (viz obr. C1a). V Řecku, ve Španělsku, v Itálii, Lucembursku, na
Maltě, v Rakousku, Polsku, Norsku a Chorvatsku se všichni nebo téměř všichni žáci v primárním
vzdělávání učí alespoň jeden cizí jazyk. Z těchto zemí mají obzvláště vysoké podíly žáků, kteří se učí
dva nebo více jazyků, Lucembursko (83,6 %) a Řecko (46,7 %). Ve všech zemích uvedených výše se
výuka cizích jazyků zavádí v raném stádiu primárního vzdělávání, často na samém začátku povinné
školní docházky.
Profily několika zemí se vyznačují tím, že v primárním vzdělávání se učí jazyky poměrně malé
procento žáků. To se týká zejména Irska, kde se cizí jazyk učí jen asi 4 % žáků zapsaných
v primárním vzdělávání. Toto malé procento lze vysvětlit tím, že žáci v Irsku si nemusí osvojovat cizí
jazyk, ale všichni se musí učit irskou gaelštinu a angličtinu, což jsou dva úřední jazyky státu. Rovněž
pro Vlámské společenství Belgie, Nizozemsko a Portugalsko je charakteristické poměrně malé
procento populace žáků primárního vzdělávání, kteří se učí cizí jazyk.
Údaje z 18 vzdělávacích systémů uspořádané podle vybraných věkových kategorií (viz obr. C1b),
ukazují, že v zemích vyznačujících se vysokým celkovým podílem žáků v primárním vzdělávání, kteří
se učí jazyky, se všichni nebo téměř všichni žáci ve věku 7 let již učí alespoň jeden cizí jazyk (viz
Lucembursko, Malta, Rakousko a Norsko). V jiných zemích, pro něž jsou údaje k dispozici, je podíl
žáků ve věku 7 let, kteří se učí alespoň jeden cizí jazyk, menší a někdy dokonce zanedbatelný (např.
Slovinsko) či nulový (Irsko a Nizozemsko). Jak žáci stárnou, procentní podíl těch, kteří se učí cizí
jazyky, se zvyšuje. Lze pozorovat, že v několika zemích dochází v určitém věku, který odpovídá věku,
kdy se cizí jazyky stávají povinným předmětem pro všechny (například věk 8 let v Litvě, věk 9 let ve
Slovinsku a Turecku), k významné změně. Údaje odrážejí také skutečnost, že ve většině zemí mají
školy při zavádění jazyků do vzdělávacího programu určitý stupeň autonomie. Je tedy zcela běžné, že
se určité procento žáků učí cizí jazyk ještě dříve, než se stane pro všechny povinným. Diagram navíc
znázorňuje, že ve věku 10 let se téměř ve všech vzdělávacích systémech, u kterých jsou údaje
k dispozici, všichni nebo téměř všichni žáci již učí alespoň jeden cizí jazyk. Odlišná situace je pouze
v Irsku, kde se cizí jazyk učí jen 7 % žáků, a ve Vlámském společenství Belgie, v Nizozemsku a ve
Spojeném království, kde je podíl žáků, kteří se učí cizí jazyky, mezi 65 % a 75 %.
55
ÚČAST NA VÝUCE
Obr. C1: Procentní podíl žáků podle počtu osvojovaných cizích jazyků, primární vzdělávání
(ISCED 1), 2009/10
Obr. C1a:
Procentní podíl všech žáků v primárním vzdělávání,
kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 nebo více cizích jazyků
Neučí se žádný cizí jazyk
Zdroj:
Eurostat, UOE.
Učí se 1 cizí jazyk
Učí se 2 nebo více cizích jazyků
Tabulku s údaji uvádí obr. C2.
Obr. C1b:
Procentní podíl žáků ve věku 7, 8, 9 a 10 let,
kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 nebo více cizích jazyků
7 let
8 let
9 let
10 let
Zdroj: Eurostat, UOE.
Vysvětlivka
Započítávají se pouze jazyky, které se ve vzdělávacím programu zpracovaném ústředními orgány školské správy
považují za cizí jazyky. Regionální jazyky se berou v úvahu pouze v případě, že je vzdělávací program uvádí jako
alternativu k cizím jazykům. Nezapočítávají se jazyky, které se vyučují nad rámec učebního plánu jako nepovinné
předměty. Podíl žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 (nebo více) cizích jazyků, se vypočítá z celkového
počtu všech žáků ve všech ročnících primárního vzdělávání, i když se osvojování cizích jazyků nezahajuje v prvních
ročnících této úrovně vzdělávání. Počet žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 (nebo více) cizích jazyků,
se vydělí odpovídajícím počtem žáků na dané úrovni ISCED.
Obr. C1b: Obrázek zachycuje jen 18 vzdělávacích systémů. Údaje o dalších vzdělávacích systémech nejsou k dispozici.
56
ÚČAST NA VÝUCE
BE nl
0 CJ
96,0
7 let
1 CJ
3,9
2 CJ
0,1
0 CJ
93,2
8 let
1 CJ
6,6
2 CJ
0,2
0 CJ
86,6
9 let
1 CJ
13,2
2 CJ
0,2
0 CJ
28,8
10 let
1 CJ
70,9
2 CJ
0,3
IE
100,0
0,0
0,0
100,0
0,0
0,0
100,0
0,0
0,0
93,0
7,0
0,0
EL
:
:
:
4,1
93,7
2,2
3,9
92,9
3,1
3,6
9,5
86,9
CY
91,6
0,0
8,4
92,0
0,0
7,9
6,6
86,4
7,0
0,7
92,8
6,6
LT
92,7
7,1
0,2
6,2
93,5
0,3
6,7
93,2
0,1
1,0
98,8
0,2
LU
0,0
7,6
92,4
0,0
0,4
99,6
0,0
0,0
100,0
0,0
0,0
100,0
HU
64,3
34,9
0,8
58,3
40,9
0,8
39,0
59,8
1,2
8,9
88,9
2,2
MT
0,0
100,0
0,0
0,0
100,0
0,0
0,0
100,0
0,0
0,0
99,9
0,1
NL
100,0
0,0
0,0
100,0
0,0
0,0
100,0
0,0
0,0
33,3
66,7
0,0
AT
1,6
96,6
1,8
1,9
96,2
1,9
0,6
97,4
2,0
0,1
98,0
1,9
RO
79,5
19,5
1,0
62,3
36,8
1,0
8,8
90,2
1,0
3,7
95,4
0,9
SI
99,2
0,8
0,0
99,0
1,0
0,0
0,0
100,0
0,0
0,0
100,0
0,0
FI
92,3
6,6
1,1
86,4
12,5
1,1
1,4
96,8
1,8
0,8
77,0
22,2
SE
42,6
57,1
0,3
42,7
57,0
0,3
42,7
57,0
0,3
0,0
99,4
0,6
UK
25,5
74,5
0,0
25,5
74,5
0,0
25,5
74,5
0,0
25,5
74,5
0,0
IS
69,6
29,9
0,4
58,8
41,0
0,2
24,7
74,1
1,1
1,2
93,7
5,0
NO
0,0
100,0
0,0
0,0
100,0
0,0
0,0
100,0
0,0
0,0
100,0
0,0
TR
97,6
2,4
0,0
97,8
2,2
0,0
0,0
100,0
0,0
0,2
99,8
0,0
Poznámky k jednotlivým zemím (obr. C1)
EU (C1a): Celkový údaj pro EU se vypočítal na základě zemí, u kterých jsou dostupné údaje. Pokud údaje za referenční
rok nebyly k dispozici, byly pro výpočet celkového údaje pro EU použity údaje z předchozího/následujícího roku.
Belgie: Údaje nezahrnují nezávislé soukromé instituce.
Belgie (BE nl): Údaje nezahrnují speciální vzdělávání.
Estonsko (C1a) a Finsko: Národní jazyk vyučovaný ve školách, v nichž není vyučovacím jazykem, se započítává jako
cizí jazyk.
Irsko: Údaje se vztahují jen na veřejné instituce. Všichni žáci v irských primárních školách se ve škole učí irskou
gaelštinu.
Itálie a Island (C1a): Údaje zahrnují i žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.
Lucembursko: Všichni žáci v primárním vzdělávání se učí lucemburštinu, která se do údajů nezapočítává. Údaje
nezahrnují soukromé nezávislé školy.
Maďarsko: Celkový počet žáků zahrnuje i ty, kteří trpí kognitivní poruchou.
Slovinsko: Údaje se vztahují na konec školního roku. Nezapočítávají se žáci, kteří se učí druhý jazyk v regionech,
v nichž žijí jazykové menšiny.
Slovensko (C1a): Údaje zahrnují některé žáky, kteří se učí cizí jazyky ve speciálních školách.
Spojené království: Ukazatele jsou vypočteny na základě odhadovaných údajů o Spojeném království jako celku.
PROCENTO ŽÁKŮ, KTEŘÍ SE V PRIMÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ
UČÍ ALESPOŇ JEDEN CIZÍ JAZYK, ROSTE
V období od roku 2004/05 do roku 2009/10 pokleslo v Evropské unii procento žáků, kteří se
v primárním vzdělávání (úroveň ISCED 1) neučili cizí jazyk, přibližně o 10 procentních bodů, z 32,5 %
na 21,8 %. Při pohledu na situaci v jednotlivých zemích byl nejvýraznější pokles zaznamenán ve
Slovinsku, kde se podíl žáků, kteří se v primárním vzdělávání neučí cizí jazyk, snížil z 88,1 % v roce
2004/05 na 48,4 % v roce 2009/10. Poměrně značný pokles byl také ve Spojeném království (rozdíl
asi 34 procentních bodů), v České republice (asi 25 procentních bodů), na Islandu (asi 21 procentních
bodů), v Bulharsku a na Slovensku (obě přibližně 18 procentních bodů). Změny v těchto zemích jsou
často důsledkem reforem v oblasti vzdělávání zavádějících výuku cizího jazyka jako povinného
předmětu v ranější fázi vzdělávání (viz obr. B2).
57
ÚČAST NA VÝUCE
Pokud jde o změny mezi lety 2006/07 a 2009/10, nejvýraznější rozdíl zaznamenalo Polsko. V této
zemi stouplo procento žáků, kteří se na úrovni primárního vzdělávání učí alespoň jeden cizí jazyk,
z 54,5 % v roce 2006/07 na 97,7 % v roce 2009/10 (rozdíl asi 43 procentních bodů). Tento nárůst lze
vysvětlit zavedením reformy ve školním roce 2008/09, která předepisuje povinnou výuku prvního
cizího jazyka od 7 let.
Vezme-li se v úvahu podíl žáků, kteří se učí dva nebo více cizích jazyků, lze pozorovat, že mezi
jednotlivými referenčními roky zaznamenalo nevýraznější nárůst Řecko, Lotyšsko a Polsko (Řecko
v letech 2004/05 až 2009/10, Lotyšsko v letech 2004/05 až 2006/07 a Polsko v letech 2006/07 až
2009/10).
V jiných zemích, pro něž jsou údaje k dispozici, byly změny v podílu žáků, kteří se v primárním
vzdělávání učí cizí jazyky, méně výrazné a ve většině případů nepřekročily 10 procentních bodů.
Údaje (obr. C2)
0CJ
0CJ
0CJ
1 CJ
1 CJ
1 CJ
2
2
2
2005
2007
2010
2005
2007
2010
2005
2007
2010
0CJ
0CJ
0CJ
1 CJ
1 CJ
1 CJ
2
2
2
2005
2007
2010
2005
2007
2010
2005
2007
2010
EU
32,5
29,7
21,8
64,6
67,1
72,1
2,7
3,1
6,1
HU
:
49,0
44,5
:
49,9
54,3
:
1,2
1,2
BE fr BE de
43,8
:
45,3
:
49,7
:
56,2
:
54,7
:
50,3
:
0,0
:
0,0
:
0,0
:
MT
NL
0,0
66,7
0,0
66,7
0,0
67,7
100,0 33,3
100,0
:
99,9 32,3
0,0
0,0
0,0
:
0,1
0,0
BE nl
66,1
67,9
68,3
33,9
31,9
31,5
0,0
0,2
0,2
AT
2,2
:
1,1
93,7
:
97,0
4,1
:
1,9
BG
33,5
17,4
15,9
65,9
81,7
82,9
0,6
0,9
1,3
PL
:
45,5
2,3
:
53,2
83,8
:
1,3
13,9
CZ
53,5
36,5
29,0
44,2
60,3
67,5
2,3
3,2
3,5
PT
65,3
:
66,8
34,7
:
32,9
0,0
:
0,3
DK
32,8
32,3
32,7
67,2
67,7
67,3
0,0
0,0
0,0
RO
41,8
37,7
39,8
57,5
61,2
59,3
0,7
1,0
0,9
DE
:
:
:
:
:
:
:
:
:
SI
88,1
64,5
48,4
11,9
35,3
51,6
0,0
0,2
0,0
EE
20,5
22,2
:
53,3
48,4
:
26,2
29,4
:
SK
50,5
45,5
32,6
47,3
52,4
64,6
2,2
2,0
2,8
IE
95,4
95,2
95,7
4,6
4,8
4,3
0,0
0,0
0,0
FI
28,9
28,9
30,0
56,9
57,0
57,1
14,1
14,1
12,9
EL
11,1
:
3,8
86,8
:
49,6
2,2
:
46,7
SE
19,4
19,9
21,8
67,1
66,0
66,3
13,5
14,1
11,9
ES
8,6
7,3
0,7
87,1
88,0
93,4
4,3
4,8
5,9
UK
59,9
30,6
25,5
40,1
69,4
74,5
0,0
0,0
0,0
FR
:
:
:
:
:
:
:
:
:
IT
0,2
0,1
0,2
98,0
98,3
97,4
1,8
1,6
2,5
IS
53,0
46,2
32,2
30,8
37,8
50,7
16,2
16,0
17,1
CY
44,4
44,5
44,2
:
:
48,1
:
:
7,6
LI
:
:
:
:
:
:
:
:
:
LV
42,9
28,9
31,2
55,8
54,1
55,0
1,2
16,9
13,8
NO
0,0
0,0
0,0
100,0
100,0
100,0
:
0,0
0,0
LT
39,6
37,1
26,0
60,3
62,8
73,8
0,1
0,1
0,2
HR
:
:
0,5
:
:
81,4
:
:
18,1
LU
0,0
0,0
0,0
17,1
17,0
16,4
82,9
83,0
83,6
TR
:
:
36,9
:
:
63,1
:
:
0,0
Vysvětlivka
považují za cizí jazyky. Regionální jazyky se započítávají pouze v případě, že je vzdělávací program uvádí jako
alternativy k cizím jazykům. Nezapočítávají se jazyky, které se vyučují nad rámec učebního plánu jako nepovinné
počtu všech žáků ve všech ročnících primárního vzdělávání, i když se osvojování cizích jazyků nezahajuje v prvních
ročnících této úrovně vzdělávání. Počet žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 (nebo více) cizích jazyků,
se vydělí odpovídajícím počtem žáků na dané úrovni.
EU, Belgie, Estonsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Spojené království
a Island: Doplňující poznámky jsou uvedeny u obr. C1.
Malta: Časová řada byla přerušena v roce 2010.
Nizozemsko: Časová řada byla přerušena v roce 2009 z důvodu změn ve vzdělávacím programu.
Rakousko: Časová řada byla přerušena v roce 2009. Do roku 2009 ukazatele vycházely z odhadovaných údajů.
58
ÚČAST NA VÝUCE
Obr. C2: Vývojové tendence v procentním podílu všech žáků podle počtu osvojovaných cizích
jazyků, primární vzdělávání (ISCED 1), 2004/05, 2006/07, 2009/10
Žádný jazyk
1 jazyk
59
2 nebo více jazyků
ÚČAST NA VÝUCE
NEJČASTĚJI VYUČOVANÝM JAZYKEM V PRIMÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ
JE ANGLIČTINA
Ve všech evropských vzdělávacích systémech, pro něž jsou údaje k dispozici, s výjimkou Vlámského
společenství Belgie a Lucemburska, je na úrovni primárního vzdělávání nejčastěji vyučovaným cizím
jazykem angličtina (úroveň ISCED 1) a podíl těch, kteří se ji učí, během několika posledních let
neustále roste (viz obr. C4). Ve většině systémů se učí angličtinu minimálně 50 % všech žáků na
úrovni primárního vzdělávání. Takto vysoký podíl částečně souvisí se skutečností, že v několika
zemích stanoví řídicí dokumenty, že by se angličtina měla vyučovat jako první cizí jazyk (viz obr. B13).
Pouze v Lucembursku je nejčastěji vyučovaným jazykem němčina, kterou se všichni žáci musí učit
jako povinný předmět od věku 6 let. Tento jazyk je poměrně rozšířený také v České republice, Řecku,
Maďarsku, Polsku a Chorvatsku, kde se podíl žáků, kteří se v primárním vzdělávání učí němčinu,
pohybuje mezi 10 a 22 %.
Obr. C3: Procentní podíl všech žáků v primárním vzdělávání (ISCED 1), kteří se učí angličtinu,
francouzštinu a/nebo němčinu. Země, v nichž se jeden z těchto jazyků žáci učí nejčastěji, 2009/10
angličtina
francouzština
Nejčastěji osvojovaný jazyk
angličtina
němčina
angličtina
Další osvojované jazyky
EU
BE fr BE de BE nl BG
CZ
DK
DE
EE
73,0
10,0
:
0,2
73,1
61,6
67,3
63,9
-
:
31,5
1,5
0,6
0,0
4,2
francouzština 4,1
němčina
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
:
-
96,1
:
2,9
24,4
LU
99,1
:
98,9
56,0
66,9
73,0
0,0
5,4
-
1,0
2,1
0,6
0,3
83,6
:
4,0
1,1
:
0,0
3,0
10,3
0,0
-
:
0,8
22,4
0,6
0,3
0,0
3,2
0,7
100
HU
MT
NL
AT
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
UK
IS
LI
NO
HR
TR
33,7
100
32,3
98,6
88,0
33,0
43,8
49,0
58,4
67,6
:
-
67,8
:
100
90,9
63,0
francouzština 0,3
0,0
0,0
0,4
0,3
0,4
15,7
0,0
0,1
1,8
2,2
69,5
0,2
:
0,0
0,6
0,0
němčina
0,0
0,0
-
10,7
0,0
1,4
1,9
4,5
3,7
2,4
7,8
0,0
:
0,0
20,8
0,0
22,2
60
ÚČAST NA VÝUCE
Vysvětlivka (obr. C3)
předměty. Podíl žáků, kteří se učí cizí jazyky, se vypočítá z celkového počtu všech žáků ve všech ročnících primárního
vzdělávání, i když se osvojování cizích jazyků nezahajuje v prvních ročnících této úrovně vzdělávání.
a Island: Doplňující poznámky jsou uvedeny u obr. C1.
Nejčastěji vyučovaným cizím jazykem ve Vlámském společenství Belgie, v Irsku a ve Spojeném
království je francouzština. Učí se ji také většina žáků v Lucembursku, kde se od 7 let stává povinným
předmětem. Francouzština jako cizí jazyk je navíc poměrně běžná na úrovni primárního vzdělávání
v Řecku a Rumunsku, kde si ji osvojuje asi 24 % (Řecko) a 16 % (Rumunsko) žáků.
Rozdíly v součtu procentních podílů mezi jednotlivými zeměmi u těchto tří jazyků lze částečně
přisuzovat věku, ve kterém se žáci musí začít jazyk učit. Podrobnější informace o těchto aspektech
obsahuje kapitola B (oddíl 1).
PROCENTO ŽÁKŮ, KTEŘÍ SE NA ÚROVNI PRIMÁRNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
UČÍ ANGLIČTINU, ROSTE
V období od roku 2004/05 do roku 2009/10 zaznamenala většina zemí, pro něž jsou údaje k dispozici,
nárůst podílu žáků, kteří se v primárním vzdělávání (úroveň ISCED 1) učí angličtinu. Vezme-li se
v úvahu situaci v Evropské unii jako celku, procento žáků, kteří se na úrovni primárního vzdělávání učí
angličtinu, vzrostlo přibližně o 12 procentních bodů, z 60,7 % v roce 2004/05 na 73 % v roce 2009/10.
Pokud jde o situaci v jednotlivých zemích, nejvýznamnější nárůst zaznamenalo Slovinsko, kde podíl
žáků, kteří se učí angličtinu, stoupl z 11,1 % v roce 2004/05 na 49,0 % v roce 2009/10 (rozdíl asi 38
procentních bodů). Podobné zvýšení bylo zaznamenáno v Polsku, kde se v roce 2005 učilo angličtinu
50,7 % žáků a v roce 2009/10 již 88,0 %. Výrazné zvýšení podílu žáků, kteří si v období od roku
2004/05 do roku 2009/10 osvojovali angličtinu, byl zaznamenán také v Bulharsku, České republice, na
Slovensku, na Islandu a v Chorvatsku. Nárůst v těchto zemích se pohyboval mezi 20 a 30 procentními
body.
Lze poznamenat, že země, ve kterých byl nárůst podílu žáků, kteří se učí angličtinu, nejvýraznější,
odpovídají zemím, jež vykázaly největší celkový nárůst podílu populace žáků primárního vzdělávání,
kteří se učí cizí jazyk (viz obr. C2). To znamená, že ke zvyšování procentního podílu žáků na úrovni
primárního vzdělávání, kteří se učí cizí jazyky, dochází současně s rostoucí převahou angličtiny.
Přestože několik vzdělávacích systémů zaznamenalo mezi referenčními roky snížení (například
Francouzské společenství Belgie, Estonsko, Nizozemsko, Portugalsko, Finsko a Švédsko), v žádném
systému nebyl pokles procenta žáků, kteří se učí angličtinu, nijak významný.
61
ÚČAST NA VÝUCE
Obr. C4: Vývojové tendence v podílu všech žáků, kteří se učí angličtinu,
primární vzdělávání (ISCED 1), 2004/05, 2006/07, 2009/10
CZ
DK
DE
EE
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
LU
2005
EU-27 BE fr BE de BE nl BG
60,7
10,7
:
0,0
53,5
34,8
67,2
47,1
68,8
-
88,7
90,9
:
95,9
55,4
55,0
57,8
0,0
2007
63,4
10,4
:
0,2
68,2
49,0
67,7
55,4
66,2
-
:
92,3
:
98,2
55,4
69,1
61,6
0,0
2010
73,0
10,0
:
0,2
73,1
61,6
67,3
63,9
:
-
96,1
99,1
:
98,9
56,0
66,9
73,0
0,0
HU
MT
NL
AT
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
UK
IS
LI
NO
HR
TR
2005
28,5
100
33,3
97,4
50,7
34,2
35,2
11,1
35,6
68,1
80,6
-
47,0
:
100
72,0
:
2007
30,9
100
33,3
:
41,5
:
40,8
33,7
42,6
68,7
80,1
-
53,4
:
100
:
:
2010
33,7
100
32,3
98,6
88,0
33,0
43,8
49,0
58,4
67,6
:
-
67,8
:
100
90,9
63,0
Zdroj: Eurostat, UOE
Vysvětlivka
Podíl žáků, kteří se učí cizí jazyky, se vypočítá z celkového počtu všech žáků ve všech ročnících primárního vzdělávání,
i když se osvojování cizích jazyků nezahajuje v prvních ročnících této úrovně vzdělávání. Nezapočítávají se jazyky,
které se vyučují nad rámec učebního plánu jako nepovinné předměty. Započítávají se i žáci ve speciálním vzdělávání
s výjimkou případů, kdy trpí poruchou kognitivního vývoje.
a Malta: Časová řada byla přerušena v roce 2010.
Rakousko: Časová řada byla přerušena v roce 2009. Do roku 2009 ukazatele vycházely z odhadovaných údajů.
Island: Doplňující poznámky jsou uvedeny u obr. C1.
ŽÁCI VE VŠEOBECNÉM SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ SE BUDOU UČIT JAZYKY S VĚTŠÍ
PRAVDĚPODOBNOSTÍ NEŽ ŽÁCI V ODBORNÉM VZDĚLÁVÁNÍ
V nižším sekundárním vzdělávání (úroveň ISCED 2) neudává žádná země významný podíl žáků, kteří
se neučí cizí jazyk. Pouze v Irsku a Portugalsku zůstává tento podíl nad 10 %. Situaci v Irsku lze
vysvětlit tím, že osvojování cizího jazyka není povinné ani v nižším ani ve vyšším sekundárním
vzdělávání (viz obr. B1 a Příloha 1). Na opačném konci spektra jsou Řecko, Itálie, Kypr, Lucembursko,
Malta, Rumunsko a tři severské země (Dánsko, Finsko a Island), ve kterých si přes 80 % žáků
navštěvujících nižší sekundární vzdělávání osvojuje dva nebo více cizích jazyků.
Údaje o všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání (úroveň ISCED 3) ukazují, že několik
evropských zemí se vyznačuje vysokým podílem žáků, kteří si osvojují dva nebo více cizích jazyků. To
platí zejména pro Vlámské společenství Belgie, Českou republiku, Lucembursko, Rumunsko,
Slovinsko, Slovensko a Finsko, kde se všichni nebo téměř všichni žáci navštěvující všeobecné vyšší
sekundární vzdělávání učí alespoň dva jazyky. Naopak v Irsku, Řecku, Portugalsku a Spojeném
království se ve všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání učí dva nebo více cizích jazyků jen
62
ÚČAST NA VÝUCE
maximálně 10 % žáků. Z těchto zemí mají obzvláště vysoké podíly žáků ve všeobecném vyšším
sekundárním vzdělávání, kteří se neučí žádný cizí jazyk, Portugalsko (54,1 %) a Spojené království
(57,1 %). Situaci ve Spojeném království lze vysvětlit tím, že v Anglii, Walesu a Severním Irsku se žáci
musí učit cizí jazyk jen do věku 14 let.
Obr. C5: Procentní podíl žáků podle počtu osvojovaných cizích jazyků, nižší sekundární vzdělávání
(ISCED 2) a všeobecné a předprofesní/odborné vyšší sekundární vzdělávání (ISCED 3), 2009/10
Obr. C5a: Nižší sekundární vzdělávání (ISCED 2)
Tabulku s údaji uvádí obr. C7a.
Obr. C5b: Všeobecné vyšší sekundární vzdělávání (ISCED 3)
Tabulku s údaji uvádí obr. C7b.
Obr. C5c: Předprofesní a odborné vyšší sekundární vzdělávání (ISCED 3)
Tabulku s údaji uvádí obr. C7c.
63
ÚČAST NA VÝUCE
počtu všech žáků ve všech ročnících všeobecného sekundárního vzdělávání. Počet žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk
nebo se učí 1, 2 (nebo více) cizích jazyků, se vydělí odpovídajícím počtem žáků na dané úrovni ISCED.
EU: Celkový údaj pro EU se vypočítal na základě zemí, u kterých jsou dostupné údaje. Pokud nebyly k dispozici údaje
za referenční rok, byly pro výpočet celkového údaje pro EU použity údaje z předchozího/následujícího roku.
Belgie: Údaje nezahrnují nezávislé soukromé instituce. Údaje nezahrnují vzdělávání dospělých.
Belgie (BE nl): Údaje nezahrnují speciální vzdělávání. Nezapočítávají se údaje o učňovském vzdělávání a částečném
sekundárním vzdělávání na úrovni ISCED 3.
Bulharsko: Nezapočítávají se programy odborného vzdělávání pro dospělé za účelem získání určité úrovně odborné
kvalifikace.
Česká republika a Polsko: Údaje se týkají jen žáků v denním povinném vzdělávání.
Estonsko: Národní jazyk vyučovaný ve školách, v nichž není vyučovacím jazykem, se započítává jako cizí jazyk.
Irsko: Údaje se týkají jen žáků v denním povinném vzdělávání. Údaje se vztahují jen na veřejné instituce. Všichni žáci
v irských primárních a sekundárních školách (tj. ISCED 1, 2 a 3) se ve škole učí irskou gaelštinu.
Francie: Údaje o osvojování cizích jazyků se týkají 86 % celkového počtu zapsaných na úrovni ISCED 3, například
100 % žáků na úrovni všeobecného vzdělávání ISCED 3 a 68 % žáků na úrovni odborného vzdělávání ISCED 3 (pro
učně a žáky ve zdravotnických a sociálně zaměřených programech nejsou údaje k dispozici).
Itálie: Údaje zahrnují i žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.
Lucembursko: Všichni žáci v sekundárním vzdělávání se učí lucemburštinu, která se do údajů nezapočítává. Údaje
nezahrnují soukromé nezávislé školy. Údaje nezahrnují vzdělávání dospělých. Nezapočítává se ani ‚Ecole
transfrontalière‘ na úrovni ISCED 2.
Maďarsko: Celkový počet žáků zahrnuje i ty, kteří trpí kognitivní poruchou.
Rakousko: Referenčním datem je konec školního roku. Soubor údajů proto nezahrnuje absolventy, kteří odešli během
školního roku.
Slovinsko: Údaje se vztahují na konec školního roku. Nezapočítávají se žáci, kteří se učí druhý jazyk v regionech, kde
žijí jazykové menšiny (vztahuje se na ISCED 2).
Slovensko: Údaje se týkají jen žáků v denním povinném vzdělávání. Údaje zahrnují některé žáky, kteří se učí cizí jazyk
ve speciálních školách.
Finsko: Národní jazyk vyučovaný ve školách, v nichž není vyučovacím jazykem, se započítává jako cizí jazyk.
Nezapočítávají se žáci všeobecných vzdělávacích škol, kteří absolvují doplňkové vzdělávání (dobrovolný 10. ročník) ani
dospělí studenti na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání (ve vyšších sekundárních všeobecných školách pro
dospělé).
Švédsko: Údaje nezahrnují vzdělávání dospělých. Údaje o ISCED 2 a ISCED 3 se týkají pouze žáků navštěvujících
poslední ročník dané úrovně. Proto nejsou údaje plně srovnatelné s jinými zeměmi.
Spojené království: Ukazatele jsou vypočteny na základě odhadovaných údajů o Spojeném království jako celku.
Island: Údaje zahrnují žáky ve školách speciálního vzdělávání (vztahuje se na úroveň ISCED 2).
Při porovnání různých studijních zaměření ve vyšším sekundárním vzdělávání (tj. všeobecném a
předprofesním/odborném) jsou v některých zemích patrné značné rozdíly v podílech žáků, kteří se učí
cizí jazyky. To se týká zejména Francouzského společenství Belgie, kde se alespoň jeden cizí jazyk
učí téměř všichni žáci ve všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání, ale pouze kolem 50 % žáků
v předprofesním nebo odborném vzdělávání. Maďarsko, Řecko a Island se také vyznačují poměrně
velkým rozdílem mezi všeobecným a předprofesním/odborným studijním zaměřením (rozdíly přibližně
o 20 (Maďarsko), 30 (Řecko) a 40 (Island) procentních bodů ve prospěch žáků všeobecného
vzdělávání). V této souvislosti je výjimečná situace v Irsku a Portugalsku, kde je procento žáků, kteří
se neučí cizí jazyk, vyšší ve všeobecném vzdělávání než v oborech předprofesních/odborných.
Z údajů také vyplývá, že u žáků v předprofesním/odborném vzdělávání je méně pravděpodobné, že se
budou učit dva cizí jazyky, než u žáků ve všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání. Například
zatímco ve většině zemí se učí alespoň dva cizí jazyky více než 60 % žáků ve všeobecném vyšším
sekundárním vzdělávání, platí totéž o velmi malém počtu vzdělávacích systémů (Vlámské
společenství Belgie, Lucembursko, Polsko a Rumunsko), pokud jde o předprofesní/odborné
vzdělávání. Celkově lze říci, že kontakt s cizími jazyky je větší ve všeobecném vzdělávání než
u směrů předprofesních/odborných.
64
ÚČAST NA VÝUCE
ZEMÍ, KDE SE ŽÁCI UČÍ V PRŮMĚRU DVA CIZÍ JAZYKY, JE MÁLO
V nižším sekundárním vzdělávání (úroveň ISCED 2) se průměrný počet osvojovaných cizích jazyků
na žáka ve většině zemí pohybuje mezi jedním a dvěma. Tento průměr je nejvyšší v Lucembursku
(2,5), Nizozemsku (2,2) a Finsku (2,2).
Ve všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání (úroveň všeobecného vzdělávání ISCED 3) je
průměrný počet osvojovaných cizích jazyků na žáka ve většině zemí vyšší než v nižším sekundárním
vzdělávání (úroveň ISCED 2). Na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání dosahuje průměru, který je
vyšší nebo roven dvěma, sedm zemí. Ve všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání tohoto
průměru dosahuje devět zemí. V Lucembursku, Finsku, Švédsku, na Kypru, v Nizozemsku, Rumunsku
a na Islandu je průměrný počet osvojovaných cizích jazyků na žáka vysoký na obou úrovních.
Na úrovni ISCED 3 v předprofesním/odborném vyšším sekundárním vzdělávání je průměrný počet
osvojovaných cizích jazyků nižší než na úrovni všeobecného vyššího sekundárního vzdělávání,
s výjimkou Itálie, Irska, Portugalska a Turecka. V posledních třech zemích je průměrný počet
osvojovaných cizích jazyků u obou typů vzdělávacích programů zvláště nízký (nižší nebo roven
jedné). Rozdíl průměrů ve všeobecném a předprofesním/odborném vyšším sekundárním vzdělávání
je vyšší nebo roven jedné v Belgii (Francouzském společenství), Německu, Lucembursku, Švédsku
a na Islandu.
Obr. C6: Průměrný počet osvojovaných cizích jazyků na žáka,
sekundární vzdělávání (ISCED 2 a 3), 2009/10
ISCED 2
ISCED 3 všeobecné
65
ISCED 3 předprofesní a odborné
ÚČAST NA VÝUCE
Údaje (obr. C6)
EU
BE fr
BE de
BE nl
BG
CZ
DK
DE
EE
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
LU
ISCED 2
1,5
1,0
:
1,4
1,2
1,3
1,8
1,3
:
1,0
2,0
1,4
1,5
2,0
2,0
1,7
1,8
2,5
ISCED 3 všeobecné
1,6
1,9
:
2,5
1,7
2,1
1,6
1,4
:
0,9
1,0
1,2
2,0
1,3
1,9
1,9
1,5
3,0
ISCED 3 odborné
1,2
0,7
:
1,6
1,4
1,3
0,9
0,4
:
1,0
0,7
:
1,2
1,4
1,1
1,2
1,1
2
HU
MT
NL
AT
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE UK
IS
LI
NO
HR
TR
ISCED 2
1,0
1,8
2,1
1,1
1,3
1,4
1,9
1,4
1,4
2,2
1,8
1,0
2,0
:
1,7
1,5
-
ISCED 3 všeobecné
1,4
1,3
1,8
1,8
1,7
0,5
2,0
2,0
2,0
2,7
2,2
0,5
1,8
:
1,0
1,9
0,9
ISCED 3 odborné
0,8
1
:
1,2
1,6
0,7
1,8
1,3
1,5
:
1,1
:
0,6
:
0,5
1,3
0,9
Vysvětlivka
předměty. Každý žák, který se učí moderní cizí jazyk, se do údaje v čitateli započítává tolikrát, kolik je cizích jazyků, jež
si osvojuje. Jinými slovy žáci, kteří se učí více než jeden jazyk, se započítávají vícekrát v závislosti na počtu
osvojovaných jazyků. V úvahu se nebere klasická řečtina, latina, esperanto a znakové jazyky. Výpočet nezahrnuje ani
údaje, jež se týkají žáků-cizinců, kteří si ve zvláštních třídách osvojují svou mateřštinu, nebo se učí jazyk hostitelské
země. Součet jazyků se vydělí celkovým počtem žáků zapsaných na dané úrovni ISCED.
EU, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Irsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Rakousko,
Polsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko, Spojené království a Island: Doplňující poznámky jsou uvedeny
u obr. C5.
PROCENTNÍ PODÍL ŽÁKŮ, KTEŘÍ SE UČÍ DVA JAZYKY, ROSTE ZEJMÉNA NA ÚROVNI
NIŽŠÍHO SEKUNDÁRNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
Vývojové tendence v letech 2004/05 až 2009/10 v podílu žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se
učí jeden nebo dva cizí jazyky, se mezi úrovněmi ISCED 2 a 3 i mezi jednotlivými zeměmi značně liší.
Na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání (úroveň ISCED 2) vykazuje polovina zemí snížení podílu
žáků, kteří se učí dva jazyky, přičemž druhá polovina vykazuje růst. Ve většině zemí, kde se vyskytuje
snížení, je toto snížení poměrně malé, s výjimkou Dánska a Portugalska. Naopak u několika zemí,
které vykazují nárůst, je tento nárůst výrazný nebo velmi výrazný. Tak je tomu zejména v České
republice, Itálii, Lotyšsku, Polsku, ve Slovinsku a na Slovensku. A jak lze očekávat, když se procento
žáků, kteří se učí dva cizí jazyky, zvyšuje, procento žáků, kteří se učí jeden cizí jazyk, se zhruba
odpovídajícím způsobem snižuje. Procentní podíl žáků, kteří se neučí vůbec žádný cizí jazyk, je velmi
malý nebo téměř nulový s výjimkou Irska ve všech referenčních letech a Portugalska pouze v roce
2010.
Na úrovni všeobecného vyššího sekundárního vzdělávání (úroveň ISCED 3) není v řadě evropských
zemí patrný žádný významný vývojový trend. Jedinými zeměmi, které vykazují významný nárůst
podílu žáků učících se dva jazyky, jsou Estonsko a Malta a v mnohem menší míře Itálie, Lotyšsko a
Rumunsko. Rozdíly v zemích, ve kterých se podíl těchto žáků snížil, jsou malé s výjimkou Nizozemska
(31,1 procentních bodů) a Portugalska (13,4 procentních bodů) a také Dánska, Litvy, Polska a Islandu
(mezi pěti a deseti procentními body). Rozdíly v procentních podílech pozorované v Estonsku a
Nizozemsku lze téměř zcela vysvětlit rozdíly, které se vztahují k žákům učícím se jeden jazyk. Naopak
výrazný nárůst podílu žáků, kteří se učí dva jazyky (67,2 procentních bodů), na Maltě se vysvětluje
snížením podílu žáků, kteří se neučí žádný jazyk nebo se učí jazyk jeden. Portugalsko a Spojené
království, jež měly v roce 2005 zdaleka nejvyšší procentní podíl žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk,
jsou také jedinými zeměmi, kde tento počet významně vzrostl.
66
ÚČAST NA VÝUCE
Na úrovni předprofesního/odborného vyššího sekundárního vzdělávání (úroveň ISCED 3) je procentní
podíl žáků, kteří se učí dva jazyky, nižší než na úrovni všeobecného vyššího sekundárního
vzdělávání. Několik zemí, kde je již tento podíl vyšší než 50 %, vykazuje během posledních let
významný nárůst. To platí zejména o Rumunsku a Slovensku, kde se podíl žáků učících se jeden cizí
jazyk odpovídajícím způsobem snížil. V ostatních zemích se procentní podíl žáků, kteří se učí dva
jazyky, pohybuje v rozmezí jednoho až osmi procentních bodů s výjimkou Portugalska, kde je tento
pokles poměrně prudký (21,5 procentních bodů). Pokud jde o procentní podíl žáků, kteří se učí jeden
cizí jazyk, několik zemí vykazuje velmi významné odchylky. To je nejvíce patrné na Maltě, kde se
podíl žáků učících se jeden cizí jazyk zvýšil o 98,6 procentních bodů. Tento nárůst je velmi výrazný
také v Bulharsku a Portugalsku. V Bulharsku a na Maltě se tento nárůst vysvětluje poklesem podílu
žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk. Naopak v Řecku odpovídá pokles procentního podílu žáků, kteří
se učí jeden jazyk, přibližně nárůstu podílu těch, kteří se neučí jazyk žádný.
počtu všech žáků ve všech ročnících všeobecného sekundárního vzdělávání. Počet žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk
nebo se učí 1, 2 (nebo více) cizích jazyků, se vydělí odpovídajícím počtem žáků na dané úrovni ISCED.
EU, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko,
Slovensko, Finsko, Švédsko, Spojené království a Island: doplňující poznámky jsou uvedeny u obr. C5.
Francie: Údaje o osvojování cizích jazyků se týkají 86 % celkového počtu zapsaných na úrovni ISCED 3, například
100 % žáků na úrovni všeobecného vzdělávání ISCED 3 a 68 % žáků na úrovni odborného vzdělávání ISCED 3 (pro
učně a žáky ve zdravotnických a sociálně zaměřených programech nejsou údaje k dispozici). Údaje z let 2005−2007 se
vztahují pouze na Francouzskou metropolitní oblast.
školního roku. Časová řada byla přerušena v roce 2009. Do roku 2009 ukazatele vycházely z odhadovaných údajů.
Portugalsko: V roce 2008 se změnil rozsah programů na úrovni ISCED 2.
Údaje (obr. C7a)
0CJ
0CJ
0CJ
1 CJ
1 CJ
1 CJ
2 CJ
2 CJ
2 CJ
2005
2007
2010
2005
2007
2010
2005
2007
2010
0CJ
0CJ
0CJ
1 CJ
1 CJ
1 CJ
2 CJ
2 CJ
2 CJ
2005
2007
2010
2005
2007
2010
2005
2007
2010
EU
1,2
1,2
1,8
52,0
44,8
37,4
46,7
54,0
60,8
HU
:
5,6
4,6
:
88,6
89,9
:
5,8
5,5
BE fr BE de
0,2
0,0
0,2
:
0,7
:
99,2
:
99,6
:
99,3
:
0,7
:
0,2
:
0,0
:
MT
NL
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
4,9
20,8
0,0
20,8
4,2
24,1
95,1 79,2
100,0 79,2
95,8 75,9
BE nl
4,3
6,0
7,1
47,5
46,0
46,7
48,1
48,0
46,2
AT
0,3
:
0,3
90,4
:
90,8
9,3
:
8,9
BG
1,9
0,2
0,2
74,7
72,0
78,6
23,4
27,8
21,2
PL
:
1,9
1,8
:
89,6
32,9
:
8,5
65,3
CZ
2,7
3,3
2,4
91,5
83,8
66,1
5,8
12,9
31,5
PT
0,7
:
24,0
10,5
:
11,6
88,8
:
64,4
DK
0,0
0,0
0,0
0,6
0,7
16,5
99,4
99,3
83,5
RO
1,4
0,0
1,3
3,7
3,7
4,1
95,0
96,3
94,7
DE
:
:
:
:
:
:
:
:
:
SI
1,8
0,0
0,0
73,3
64,6
57,0
24,9
35,4
43,0
67
EE
0,1
2,0
:
16,5
3,4
:
83,4
94,6
:
SK
1,0
1,2
1,4
86,4
82,4
60,1
12,6
16,4
38,5
IE
12,3
12,7
11,9
75,6
76,6
78,0
12,0
10,7
10,1
FI
0,6
0,6
0,7
2,0
1,7
1,2
97,4
97,7
98,2
EL
0,2
:
0,1
5,5
:
2,7
94,3
:
97,2
SE
0,0
0,0
0,0
27,9
27,0
25,6
72,1
73,0
74,4
ES
0,9
1,7
0,9
58,6
58,3
59,7
40,5
40,0
39,4
UK
0,4
0,4
3,0
99,6
99,6
97,0
0,0
0,0
0,0
FR
0,3
0,2
0,2
50,5
49,0
48,0
49,2
50,8
51,8
IT
CY LV
LT LU
0,0 0,0 1,7 1,4 0,0
0,2 0,0 2,1 1,5 0,0
0,0 0,1 0,9 2,5 0,0
56,1
:
37,6 21,2 0,0
2,8
:
24,4 20,1 0,0
0,5 7,8 25,4 17,9 0,0
43,9
:
60,7 77,5 100,0
97,0
:
73,5 78,4 100,0
99,5 92,1 73,7 79,6 100,0
IS
LI
NO HR TR
0,7
:
0,0
:
0,7
:
0,0
:
0,8
:
0,0 0,1
0,6
:
:
:
0,8
:
39,4
:
1,8
:
32,1 51,3
98,7
:
:
:
98,5
:
60,6
:
97,4
:
67,9 48,6
-
ÚČAST NA VÝUCE
Obr. C7a: Procentní podíl žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 nebo více cizích
jazyků na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2), 2004/05, 2006/07, 2009/10
Žádný jazyk
1 jazyk
68
ÚČAST NA VÝUCE
Obr. C7b: Procentní podíl žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 nebo více cizích
jazyků na úrovni všeobecného vyššího sekundárního vzdělávání (ISCED 3), 2004/05, 2006/07, 2009/10
Žádný jazyk
1 jazyk
69
ÚČAST NA VÝUCE
Obr. C7c: Procentní podíl žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 nebo více cizích
jazyků na úrovni předprofesního/odborného vyššího sekundárního vzdělávání (ISCED 3), 2004/05,
2006/07, 2009/10
Žádný jazyk
1 jazyk
70
ÚČAST NA VÝUCE
Údaje (obr. C7b)
0 CJ
0 CJ
0 CJ
1 CJ
1 CJ
1 CJ
2 CJ
2 CJ
2 CJ
2005
2007
2010
2005
2007
2010
2005
2007
2010
0 CJ
0 CJ
0 CJ
1 CJ
1 CJ
1 CJ
2 CJ
2 CJ
2 CJ
2005
2007
2010
2005
2007
2010
2005
2007
2010
EU
4,6
2,5
3,6
33,3
34,8
36,9
62,2
62,6
59,4
HU
:
1,0
0,4
:
57,2
55,2
:
41,9
44,4
BE fr BE de
0,0
:
0,0
:
0,1
:
20,9
:
20,7
:
20,5
:
79,1
:
79,3
:
79,4
:
MT
NL
18,7
0,0
3,0
0,0
0,0
0,0
67,2
0,0
59,9
0,0
18,8 31,1
14,0 100,0
37,1 100,0
81,2 68,9
BE nl
1,0
1,8
0,6
0,0
0,0
0,3
99,0
98,1
99,1
AT
1,5
:
0,3
22,4
:
25,0
76,2
:
74,6
BG
1,7
0,4
0,4
21,4
22,7
26,0
76,9
77,0
73,7
PL
:
0,8
2,7
:
19,9
24,9
:
79,3
72,4
CZ
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
0,0
100,0
100,0
100,0
PT
44,9
:
54,1
38,0
:
42,1
17,1
:
3,7
DK DE EE
IE
4,2
:
0,0 18,3
0,0
:
0,5 18,8
0,0
:
:
18,5
28,5
:
19,1 72,8
39,2
:
2,1 73,0
40,3
:
:
73,8
67,3
:
80,9 8,9
60,8
:
97,4 8,2
59,7
:
:
7,8
RO
SI
SK
FI
0,0 1,9 0,0 0,0
0,0 1,4 0,0 0,0
0,0 1,5 0,0 0,0
8,2 3,0 0,7 0,3
7,9 0,4 1,7 0,2
1,7 0,8 1,2 0,3
91,8 95,0 99,3 99,7
92,1 98,3 98,3 99,8
98,3 97,7 98,8 99,7
BE fr BE de
41,2
:
40,9
:
47,6
:
37,8
:
38,6
:
38,6
:
21,0
:
20,5
:
13,8
:
MT
NL
98,6
:
:
:
0,0
:
1,4
:
:
:
100,0
:
0,0
:
:
:
0,0
:
BE nl
13,2
13,8
14,5
17,6
18,2
17,8
69,2
68,0
67,7
AT
4,1
:
1,4
68,5
:
75,7
27,4
:
22,9
BG
31,7
16,9
2,7
21,9
34,6
52,8
46,4
48,4
44,4
PL
:
3,8
4,7
:
36,1
32,1
:
60,1
63,3
CZ
4,8
2,4
3,0
67,5
71,1
67,0
27,6
26,5
30,0
PT
34,8
:
33,3
36,5
:
59,5
28,7
:
7,2
DK
6,0
6,0
6,0
94,0
94,0
94,0
0,0
0,0
0,0
RO
7,6
0,1
0,5
62,0
50,4
17,9
30,5
49,5
81,6
EL
1,1
:
1,0
92,2
:
93,3
6,7
:
5,7
SE
0,0
0,0
0,0
7,3
8,4
7,3
92,6
91,6
92,7
ES
3,3
3,9
5,0
68,5
67,8
71,5
28,1
28,3
23,4
UK
40,0
51,4
57,1
53,5
42,5
37,4
6,6
6,1
5,5
FR
0,0
0,0
0,0
10,3
10,0
9,1
89,6
90,0
90,8
IT
CY LV
LT LU
13,3 0,0 1,0 0,9 0,0
1,5 0,0 1,5 1,0 0,0
1,5 0,0 0,5 0,6 0,0
65,9
:
24,9 44,1 0,0
73,9
:
22,6 42,8 0,0
72,6 16,4 20,4 52,1 0,0
20,8
:
74,1 55,0 100,0
24,7
:
75,6 56,2 100,0
25,9 83,6 79,1 47,3 100,0
IS
LI
NO HR TR
10,4
:
:
0,0
:
14,5
:
:
:
:
12,9
:
:
0,0
:
21,9
:
:
9,4
:
22,2
:
:
:
:
24,4
:
:
11,0
:
67,8
:
:
90,6
:
63,3
:
:
:
:
62,6
:
:
89,0
:
Údaje (obr. C7c)
0 CJ
0 CJ
0 CJ
1 CJ
1 CJ
1 CJ
2 CJ
2 CJ
2 CJ
2005
2007
2010
2005
2007
2010
2005
2007
2010
0 CJ
0 CJ
0 CJ
1 CJ
1 CJ
1 CJ
2 CJ
2 CJ
2 CJ
2005
2007
2010
2005
2007
2010
2005
2007
2010
EU
7,4
5,8
6,1
59,0
59,3
54,5
32,9
34,3
39,4
HU
:
25,7
20,6
:
73,8
78,7
:
0,5
0,7
DE
:
:
:
:
:
:
:
:
:
SI
4,8
4,7
4,2
58,5
62,4
63,7
36,6
33,0
32,1
71
EE
IE
EL ES FR
IT
CY
0,0 6,9 19,7 0,0 1,7 4,6 0,0
0,0 7,2
:
0,0 1,9 4,1 0,0
:
6,2 33,9
:
2,0 4,1 0,5
16,1 90,9 78,8 96,4 87,9 55,7
:
4,1 90,4
:
97,4 88,0 57,7
:
:
91,0 66,1
:
80,5 56,2 90,8
83,9 2,2 1,4 3,6 10,3 39,6
:
95,9 2,4
:
2,6 10,1 38,2
:
:
2,8 0,0
:
17,5 39,7 8,8
SK
FI
SE UK
IS
LI
0,5
:
1,3
:
53,3
:
0,2
:
1,0
:
55,0
:
0,1
:
0,6
:
55,3
:
67,9
:
87,5
:
23,4
:
65,0
:
88,5
:
26,8
:
47,3
:
85,8
:
27,8
:
31,6
:
11,2
:
23,3
:
34,8
:
10,5
:
18,2
:
52,6
:
13,6
:
16,8
:
LV
:
:
:
:
:
:
:
:
:
NO
:
:
:
:
0,0
:
:
:
:
LT
21,3
23,6
14,5
64,1
63,6
66,0
14,6
12,8
19,5
HR
2,1
:
2,5
77,6
:
72,5
20,3
:
25,1
LU
10,6
11,6
10,8
27,4
25,2
24,8
62,0
63,2
64,4
TR
:
:
:
:
:
:
:
:
:
ÚČAST NA VÝUCE
VE VĚTŠINĚ ZEMÍ
JE V SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ DRUHÝM NEJČASTĚJI OSVOJOVANÝM JAZYKEM
NĚMČINA NEBO FRANCOUZŠTINA
Prakticky ve všech zemích je na úrovni ISCED 2 a 3 nejčastěji osvojovaným jazykem angličtina, jejíž
dominantní postavení se po několik let neustále upevňuje (obr. C10). Jedinou výjimku na úrovni
ISCED 2 představuje Belgie (Francouzské a Vlámské společenství) a Lucembursko.
Žáci ve Francouzském a Vlámském společenství Belgie se na prvním místě učí úřední jazyk druhého
společenství, konkrétně nizozemštinu a francouzštinu. Ve Vlámském společenství je osvojování
francouzštiny dokonce povinné. Ve Francouzském společenství se žáci, kteří navštěvují školy
v Bruselu, musí učit nizozemštinu (viz obr. B13). V Lucembursku se všichni žáci musí nejdříve učit
němčinu a francouzštinu. Ačkoli jsou to oba úřední jazyky státu, jsou vzdělávacím programem
považovány za ‚cizí‘. Na úrovni ISCED 3 je situace podobná s výjimkou Belgie (Francouzského
společenství), kde se nejčastěji osvojovaným cizím jazykem na této úrovni ISCED stala angličtina. Ve
většině zemí je také procentní podíl žáků, kteří se učí angličtinu, na úrovni ISCED 3 nižší než na
úrovni ISCED 2. Další komentář o žácích, kteří se učí konkrétní jazyky, uvádí obr. C9.
Po angličtině jsou nejčastěji osvojovanými jazyky na úrovni ISCED 2 francouzština a němčina a na
úrovni ISCED 3 se posiluje pozice němčiny. Zvláště oblíbená je němčina v několika středoevropských
a východoevropských zemích. Francouzština je běžnější v zemích jižní Evropy, zejména v zemích,
kde se mluví jazyky odvozenými z latiny (Španělsko, Itálie, Portugalsko a Rumunsko), ale také
v Řecku a na Kypru i v germanofonních zemích. V mnoha zemích zaujímá také němčina pozici třetího
nejčastěji osvojovaného jazyka, přičemž čtvrtým nejčastěji osvojovaným jazykem je francouzština.
Ve značném počtu zemí zaujímá třetí nebo čtvrtou pozici španělština, zejména na úrovni ISCED 3.
Jedinými zeměmi, kde je španělština druhým nejčastěji osvojovaným jazykem na úrovni ISCED 2 a 3,
jsou Francie, Švédsko a Norsko.
V Lotyšsku a Litvě, kde žijí velká společenství hovořící rusky, je druhým nejčastěji osvojovaným
jazykem na úrovni ISCED 2 a 3 ruština. Tuto pozici zaujímá ruština také v Bulharsku, ale pouze na
úrovni ISCED 2. Ruština je třetím nejčastěji osvojovaným jazykem v Polsku a na Slovensku na obou
úrovních, v České republice na úrovni ISCED 2 a v Bulharsku na úrovni ISCED 3.
V několika zemích si udržuje pozici třetího a čtvrtého nejčastěji osvojovaného cizího jazyka italština,
zvláště na úrovni ISCED 3. Druhým nejčastěji osvojovaným cizím jazykem je italština na Maltě, kde se
ji na úrovni ISCED 2 učí značné procento žáků.
Ve Finsku je pro žáky povinná švédština (nebo finština) a na Islandu dánština (viz obr. B13). Proto si
je osvojuje velké procento žáků, zejména na úrovni ISCED 2.
72
ÚČAST NA VÝUCE
Obr. C8a: Nejčastěji osvojované cizí jazyky a procento žáků, kteří si je osvojují, nižší sekundární
vzdělávání (ISCED 2), 2009/10
BE fr
BE de
BE nl
BG
CZ
DK
DE
EE
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
LU
NL
:
FR
EN
EN
EN
EN
:
FR
EN
EN
EN
EN
EN
EN
EN
FR
58,8
:
92,9
84,1
100,0
100,0
94,7
:
65,5
99,2
98,7
97,9
100,0
99,9
96,9
95,7
100,0
EN
:
EN
RU
DE
DE
FR
:
DE
FR
FR
ES
FR
FR
RU
RU
DE
38,8
:
46,2
21,5
22,6
75,4
25,3
:
20,1
48,0
36,9
35,0
72,3
92,6
62,4
63,9
100,0
DE
:
1,7
:
DE
RU
FR
ES
:
ES
DE
DE
DE
ES
DE
DE
DE
EN
9,4
3,7
9,2
3,1
:
12,0
43,2
2,5
14,9
18,8
1,8
12,4
14,3
53,7
:
:
FR
FR
4,1
3,0
RU
:
IT
1,3
:
0,7
PT
IT
DE
IT
FR
FR
0,1
3,2
8,7
0,9
0,9
3,5
HU
MT
NL
AT
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
UK
IS
LI
NO
HR
TR
EN
EN
:
EN
EN
EN
EN
EN
EN
EN
EN
:
EN
:
EN
EN
:
58,1
100,0
:
99,6
84,9
74,6
96,7
100,0
83,0
99,2
100,0
:
99,2
:
100,0
96,2
:
DE
IT
:
FR
DE
FR
FR
DE
DE
SV
ES
:
DA
:
ES
DE
:
35,2
50,7
:
4,7
38,4
52,8
85,8
35,7
37,6
91,9
38,7
:
96,1
:
30,1
40,8
:
SK
FR
:
IT
RU
ES
DE
FR
RU
DE
DE
:
ES
:
DE
IT
:
0,8
15,0
:
2,7
3,6
12,6
9,5
2,6
8,3
11,2
20,7
:
3,3
:
24,1
10,0
:
FR
DE
:
ES
FR
DE
ES
IT
FR
FI
FR
:
DE
:
FR
FR
:
0,5
5,8
:
0,7
1,7
0,5
0,5
2,2
2,2
6,1
15,5
:
2,0
:
13,4
1,3
:
4,7
3,5
:
9,6
10,6
5,1
7,7
10,3
8,1
:
13,2
:
17,6
:
8,7
14,4
0,6
IT
ES
:
ES
FR
DE
ES
ES
FR
:
FR
:
ES
:
FR
FR
3
1,2
:
5,8
6,3
0,5
1,1
4,5
7,5
:
9,9
:
16,1
:
5,2
3,9
Obr. C8b: Nejčastěji osvojované cizí jazyky a procento žáků, kteří si je osvojují,
předprofesní/odborné a všeobecné vyšší sekundární vzdělávání (ISCED 3), 2009/10
BE fr
BE de
BE nl
BG
CZ
DK
DE
EE
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
LU
EN
DA
EN
:
FR
EN
EN
EN
EN
:
FR
EN
:
EN
EN
EN
EN
EN
FR
64,4
:
90,4
81,9
84,6
81,5
61,9
:
60,6
83,7
:
97,8
96
94,4
91,6
87,4
84,7
NL
:
EN
DE
DE
DE
FR
:
DE
FR
:
ES
FR
FR
RU
RU
DE
angličtina
dánština
FR
NL
58,2
:
81,8
29,5
47,4
28,1
13,8
:
16,3
6
:
47,6
26,7
35,7
44,6
31,4
79,4
ES
:
DE
RU
FR
ES
ES
:
ES
DE
:
DE
DE
IT
DE
DE
EN
4,4
:
28,4
28,2
7,5
12
9,5
:
11,4
2,1
:
15,3
7,3
24,2
22,7
15,2
70,9
francouzština
nizozemština
DE
:
ES
FR
RU
FR
IT
:
IT
3,7
:
1,3
11,4
5,3
5,1
1,4
:
1,9
:
IT
ES
ES
FR
FR
ES
:
5,4
5,8
13,8
2,9
2,9
2
DE
SV
HU
MT
NL
AT
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
UK
IS
LI
NO
HR
TR
němčina
švédština
ES
PT
EN
EN
:
EN
EN
EN
EN
EN
EN
:
EN
:
EN
:
EN
EN
EN
66,4
100
:
98,8
86,4
46,9
94,2
91,7
85,2
:
99,6
:
60,9
:
47
87,7
84,9
DE
IT
:
FR
DE
FR
FR
DE
DE
:
ES
:
DA
:
ES
DE
DE
43,1
7,4
:
20,6
57,5
6,4
84,2
45,9
60,4
:
20,9
:
35,2
:
10,1
39,9
5,9
FR
FR
:
IT
RU
ES
DE
IT
RU
:
DE
:
DE
:
DE
IT
FR
španělština
portugalština
IT
SK
italština
slovenština
RU
FI
ruština
finština
Vysvětlivka
předměty. Obrázek se týká čtyř nejčastěji osvojovaných jazyků. Jazyky jsou řazeny sestupně podle počtu žáků, kteří se
je učí.
Belgie, Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Irsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Rakousko,
Polsko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Švédsko a Island: Doplňující poznámky jsou uvedeny u obr. C5.
73
ÚČAST NA VÝUCE
ZNAČNĚ VYSOKÉ PROCENTO ŽÁKŮ SE UČÍ ANGLIČTINU
BEZ OHLEDU NA TO, ZDA JE JEJÍ VÝUKA POVINNÁ
V převážné většině zemí se minimálně 90 % žáků na úrovni ISCED 2 a ISCED 3 (všeobecné
vzdělávání) učí angličtinu. Belgie (Francouzské a Vlámské společenství), Lucembursko a Maďarsko
mají na úrovni ISCED 2 těchto žáků poměrně malé procento. V Belgii (Vlámském společenství a jen
v Bruselu ve Francouzském společenství) a v Lucembursku se žáci dříve, než si začnou osvojovat
angličtinu, musí učit jiný(é) jazyk(y) (viz obr. B13), což může být důvodem tohoto poměrně nízkého
procenta. Na úrovni ISCED 3, ve všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání, se učí angličtinu
méně než 50 % žáků v Portugalsku a Norsku. V těchto dvou zemích může být osvojování cizích
jazyků v průběhu této úrovně přerušeno, což může tento poměrně nízký průměr vysvětlovat. Na úrovni
předprofesního/odborného vyššího sekundárního vzdělávání (úroveň ISCED 3 předprofesní/odborné)
je procentní podíl žáků, kteří se učí angličtinu, obecně nižší než na úrovni všeobecného vzdělávání
(úroveň ISCED 3 všeobecné) a ve většině zemí nedosahuje 90 %. To lze částečně vysvětlit
skutečností, že v předprofesních/odborných programech se žáci obvykle učí cizích jazyků méně než
v programech všeobecného vzdělávání (viz obr. C5).
V mnoha středoevropských a východoevropských zemích je poměrně oblíbená němčina. Kromě
Lucemburska, kde je povinným jazykem, je procento žáků, kteří si němčinu osvojují, poměrně vysoké
(přes 30 %) na obou úrovních ISCED 2 a 3 (všeobecné a předprofesní vzdělávání) i v Maďarsku,
Polsku, Slovinsku, na Slovensku a v Chorvatsku. V České republice je tento procentní podíl poměrně
vysoký na úrovni ISCED 3 jak ve všeobecném, tak v předprofesním/odborném vzdělávání. Na stejné
úrovni jsou tyto hodnoty poměrně vysoké také v Belgii (Vlámském společenství), Bulharsku, Dánsku,
Lotyšsku a Nizozemsku, ale jen ve všeobecném vzdělávání. Na úrovni ISCED 2 je tento podíl značně
vysoký v Dánsku, kde dosahuje 75 %, a v Řecku (43,2 %). Průměrný počet žáků v EU, kteří se učí
němčinu, je vyšší na úrovni ISCED 3 než na úrovni ISCED 2.
Na rozdíl od průměrného počtu žáků, kteří se učí němčinu, je průměr žáků EU, kteří se učí
francouzštinu, vyšší na úrovni ISCED 2 než na úrovni ISCED 3. Mnohé ze zemí, v nichž se alespoň
30 % žáků na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání a/nebo vyššího sekundárního vzdělávání učí
francouzštinu, patří do jedné z následujících dvou kategorií. Do první z nich patří země, kde je
úředním jazykem státu románský jazyk (Španělsko, Itálie, Portugalsko a Rumunsko). Druhou kategorii
tvoří země, kde je francouzština konkrétním předepsaným jazykem, což je případ Belgie (Vlámského
společenství), Kypru a Lucemburska (viz obr. B13): tyto tři vzdělávací systémy mají nejvyšší procentní
podíly (přes 90 %) na úrovni ISCED 2. Na Kypru, kde osvojování francouzštiny přestává být na úrovni
vyššího sekundárního vzdělávání (úroveň ISCED 3) povinné, tento procentní podíl nepřesahuje 40 %
v programech všeobecného vzdělávání a 6,8 % v programech předprofesních/odborných. V Irsku
kolísá procentní podíl žáků, kteří se učí francouzštinu, mezi 58,2 % a 65,9 %, v závislosti na dané
úrovni. Francouzština je v této zemi nejčastěji osvojovaným cizím jazykem (viz obr. C8a a b).
Procento žáků, kteří se učí angličtinu na úrovni sekundárního vzdělávání, je tedy ve všech zemích
velmi vysoké bez ohledu na to, zda je její výuka povinná. Naopak skutečnost, že němčina či
francouzština jsou předepsány jako povinné, má jasný vliv na podíl žáků, kteří si je osvojují.
A skutečně pouze v zemích, kde jsou tyto jazyky povinné, tento podíl neklesá pod 90 %. Avšak
Rumunsko, kde francouzština není povinným jazykem, vykazuje srovnatelné procento na obou
úrovních ISCED 2 a 3 jak ve všeobecném, tak v předprofesním/odborném vzdělávání.
Španělština se v zásadě vyučuje ve všeobecném vzdělávání na úrovni ISCED 2 a 3. Ve většině
případů jsou procentní podíly žáků, kteří se tento jazyk učí, nižší než 20 % (a často dokonce nižší než
10 %). V tomto ohledu jsou výjimkou severské země a Francie, konkrétně Francie (35 %), Švédsko
74
ÚČAST NA VÝUCE
(38,7 %) a Norsko (30,1 %) na úrovni ISCED 2 a Dánsko (24,8 %), Francie (64,6 %), Švédsko
(43,2 %), Island (22,8 %) a Norsko (21,8 %) ve všeobecném vzdělávání na úrovni ISCED 3.
A nakonec je ruština, která se vyučuje v několika středoevropských a východoevropských zemích, ale
také v Německu a Finsku na úrovni nižšího a všeobecného vyššího sekundárního vzdělávání (úroveň
ISCED 2 a 3 (všeobecná)) a také na Kypru a v Rakousku na úrovni ISCED 3 ve všeobecném
vzdělávání. Její procentní podíly jsou nízké s výjimkou pobaltských zemí a Bulharska. V případě
pobaltských zemí je ruština druhým nejčastěji osvojovaným cizím jazykem na všech úrovních
vzdělávání a v případě Bulharska na úrovni ISCED 2 (viz obr. C8a a b). V ostatních zemích se
vyučuje velmi málo, pokud vůbec.
Jak již bylo uvedeno výše, v mnoha zemích je škála vyučovaných jazyků širší, ale tyto další jazyky se
zpravidla učí jen menší procento žáků (viz obr. C11).
75
ÚČAST NA VÝUCE
Obr. C9: Procento žáků, kteří se učí angličtinu, francouzštinu, němčinu, španělštinu a ruštinu,
ISCED 2
1
EN
ISCED 3 všeobecné
2
FR
3
DE
76
4
ISCED 3 předprof./odb.
ES
5
RU
ÚČAST NA VÝUCE
ISCED2
1
EN
ISCED 3 všeobecné
2
FR
3
DE
77
4
ISCED 3 předprof./odb.
ES
5
RU
ÚČAST NA VÝUCE
ISCED 2
ISCED 3 všeobecné
EN
FR
DE
ES
RU
EU
93,7
32,7
16,9
11,4
2,4
BE fr
38,8
-
1,7
0,0
BE de
:
:
:
:
BE nl
46,2
92,9
0,0
ISCED 3 předprofesní/odborné
EN
FR
DE
ES
RU
EN
FR
DE
ES
RU
EU
92,7
23,2
23,9
19,1
3,5
EU
74,9
20,6
20,7
3,6
2,8
0,0
BE fr
91,2
-
6,1
7,5
:
BE de
:
:
:
:
0,0
BE fr
33,0
-
0,8
0,7
0,0
:
BE de
:
:
:
:
:
0,0
0,0
BE nl
99,1
99,4
52,2
2,5
0,0
BE nl
69,3
83,8
11,2
0,5
0,0
BG
84,1
4,1
9,4
1,2
21,5
BG
87,4
13,9
35,1
8,6
26,8
BG
76,8
9,0
24,2
1,1
29,6
CZ
100,0
3,0
22,6
1,1
3,7
CZ
100,0
25,0
61,0
11,1
7,7
CZ
78,9
1,1
42,4
2,2
4,3
DK
100,0
9,2
75,4
0,0
0,0
DK
91,7
10,6
34,7
24,8
0,0
DK
72,0
0,0
22,0
0,0
0,0
DE
94,7
25,3
-
3,1
1,3
DE
91,1
27,3
-
18,9
2,3
DE
34,5
1,1
-
0,7
0,0
EE
:
:
:
:
:
EE
:
:
:
:
:
EE
:
:
:
:
:
IE
-
65,5
20,1
12,0
0,0
IE
-
58,2
16,4
11,1
0,2
IE
-
65,9
16,2
12,3
0,1
EL
99,2
48,0
43,2
:i
0,0
EL
91,4
6,9
2,9
:i
0,0
EL
62,6
3,6
0,0
0,0
0,0
ES
98,7
36,9
2,5
-
0,0
ES
94,7
22,3
1,0
-
0,0
ES
:
:
:
-
:
FR
97,9
-
14,9
35,0
0,1
FR
99,5
-
21,6
64,6
0,7
FR
94,6
-
3,7
16,2
0,0
IT
100,0
72,3
8,7
18,8
0,0
IT
97,7
19,5
6,9
6,8
0,1
IT
94,7
32,0
7,5
5,1
0,0
CY
99,9
92,6
1,8
0,3
0,3
CY
93,7
40,0
2,5
15,9
2,9
CY
99,2
6,8
5,6
0,0
0,0
LV
96,9
0,9
12,4
0,0
62,4
LV
97,4
4,5
29,7
0,4
55,4
LV
81,4
0,0
10,2
0,0
25,5
LT
95,7
3,5
14,3
0,0
63,9
LT
92,2
3,5
16,5
0,4
35,7
LT
74,9
1,3
11,8
0,0
20,2
LU
53,7
100,0 100,0
0,0
0,0
LU
97,6
100,0 100,0
5,1
0,0
LU
57,1
76,8
68,7
0,3
0,0
HU
58,1
0,5
35,2
0,1
0,1
HU
76,5
6,1
45,4
2,4
0,7
HU
37.3
0,5
36.4
0,0
0,1
MT
100,0
15,0
5,8
4,5
0,2
MT
100,0
6,9
1,5
2,4
0,1
MT
100,0
0,0
0,0
0,0
0,0
NL
:
:
:
:
:
NL
100,0
33,2
43,5
0,0
0,0
NL
:
:
:
:
:
AT
99,6
4,7
-
0,7
0,3
AT
99,4
44,2
-
15,1
3,1
AT
98,6
13,0
-
2,7
0,3
PL
84,9
1,7
38,4
0,4
3,6
PL
92,4
8,6
52,4
1,8
9,4
PL
79,8
3,7
63,0
0,1
11,9
PT
74,6
52,8
0,5
12,6
0,0
PT
39,2
3,7
0,7
5,9
0,0
PT
59,2
10,6
0,3
3,8
0,0
RO
96,7
85,8
9,5
0,5
0,5
RO
98,7
86,3
11,8
2,2
0,6
RO
91,6
82,9
5,3
0,4
0,3
SI
100,0
2,6
35,7
2,1
0,0
SI
98,2
10,3
68,9
11,0
1,4
SI
88,1
0,2
33,4
0,9
0,0
SK
83,0
2,2
37,6
0,5
8,3
SK
98,5
16,4
64,8
7,9
8,2
SK
79,6
3,7
58,5
0,8
8,1
FI
99,2
6,0
11,2
0,0
1,2
FI
99,1
17,4
25,7
13,8
6,6
FI
:
:
:
:
:
SE
100,0
15,5
20,7
38,7
0,0
SE
100,0
21,0
27,1
43,2
1,2
SE
99,3
1,9
3,2
4,8
0,1
UK
-
:
:
:
:
UK
-
27,4
10,3
9,0
0,0
UK
-
:
:
:
:
IS
99,2
1,4
2,0
3,3
0,0
IS
72,7
13,0
25,1
22,8
0,1
IS
37.3
0,8
2,6
2,8
0,0
LI
:
:
:
:
:
LI
:
:
:
:
LI
:
:
:
:
:
NO
100,0
13,4
24,1
30,1
0,1
NO
43,5
11,2
18,8
21,8
0,1
NO
50,0
0,0
0,0
0,1
0,0
HR
96,2
1,3
40,8
0,1
0,0
HR
98,9
3,8
61,2
2,6
0,0
HR
83,2
3,9
31,3
0,2
0,0
TR
-
-
-
-
-
TR
81,9
0,9
10,1
0,0
0,0
TR
89,0
0,1
0,3
0,0
0,1
Vysvětlivka
Počet žáků, kteří se na sekundární úrovni učí angličtinu, francouzštinu, němčinu, španělštinu a ruštinu, se vydělí
odpovídajícím počtem žáků na dané úrovni ISCED. Nezapočítávají se jazyky, které se vyučují nad rámec učebního
plánu jako nepovinné předměty.
EU, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Irsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Rakousko,
u obr. C5.
78
ÚČAST NA VÝUCE
STÁLE VÍCE ŽÁKŮ SE V SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ UČÍ ANGLIČTINU,
ZEJMÉNA VE STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPĚ
Od roku 2004/05 se procentní podíl žáků, kteří se učí angličtinu, ve většině zemí, jak na úrovni
ISCED -2, tak na úrovni ISCED 3 příliš nezměnil. Pokud došlo k výraznějším odchylkám, většinou se
jedná o nárůst, který je zvláště patrný (více než 10 procentních bodů) v Itálii na úrovni ISCED 2 a
v několika středoevropských a východoevropských zemích, jako například v Polsku a Chorvatsku na
úrovni ISCED 2, v Lotyšsku, Litvě a Rumunsku na úrovni ISCED 3 a v Bulharsku, České republice a
na Slovensku na obou úrovních. Nejvyšší nárůst na úrovni ISCED 3 (63,8 procentních bodů) vykazuje
Malta.
Průměrný podíl žáků EU, kteří se učí francouzštinu, se ve většině zemí od roku 2004/05 víceméně
nezměnil. Avšak na úrovni ISCED 2 vynikají tři země: Malta a Portugalsko, kde procentní podíl žáků,
kteří si osvojují francouzštinu, značně poklesl (na Maltě o 27,4 a v Portugalsku o 35,3 procentních
bodů) a Itálie, která vykazuje výrazný nárůst (26 procentních bodů). Zanedbatelná není ani odchylka
v Řecku, kde nastal pokles o 11,4 procentních bodů. Na úrovni ISCED 3 se větší odchylky vyskytly
v Portugalsku a ve Spojeném království, kde došlo ke snížení těchto podílů na 15,9 (Portugalsko) a
12,6 (Spojené království) procentních bodů, a také v Rumunsku, kde podíl žáků, kteří se učí
francouzštinu, vzrostl o 16,4 procentních bodů.
Od roku 2004/05 se průměr procentních podílů žáků EU, kteří se učí němčinu, téměř nezměnil, jak na
úrovni ISCED 2, tak na úrovni ISCED 3. Avšak většina zemí, zejména na úrovni ISCED 3, vykazuje
mírný pokles tohoto podílu, přičemž nejvýraznější je v Dánsku na úrovni ISCED 2 (14,7 procentních
bodů). Nejvýznamnější nárůst se pohybuje mezi 7,5 a 8,7 procentními body a došlo k němu na úrovni
ISCED 2 v Řecku, Slovinsku a Chorvatsku.
Počet žáků, kteří se na úrovni sekundárního vzdělávání učí angličtinu, francouzštinu a němčinu, se vydělí odpovídajícím
počtem žáků na dané úrovni ISCED. Nezapočítávají se jazyky, které se vyučují nad rámec učebního plánu jako
nepovinné předměty.
Údaje (obr. C10a)
EN
EN
EN
FR
FR
FR
DE
DE
DE
2005
2007
2010
2005
2007
2010
2005
2007
2010
EN
EN
EN
FR
FR
FR
DE
DE
DE
2005
2007
2010
2005
2007
2010
2005
2007
2010
EU
90,2
92,2
93,7
29,3
33,3
32,7
17,4
16,6
16,9
HU
54,3
57,7
58,1
0,6
0,6
0,5
41,4
38,9
35,2
BE fr BE de
34,5
:
33,7
:
38,8
:
:
:
:
1,5
:
1,6
:
1,7
:
MT
NL
100,0
:
100,0
:
100,0
:
42,4
:
43,5
:
15,0
:
8,4
:
9,7
:
5,8
:
BE nl
48,4
48,0
46,2
95,4
93,9
92,9
0,0
0,0
0,0
AT
99,1
:
99,6
5,2
:
4,7
-
BG
64,1
73,1
84,1
10,8
9,0
4,1
16,2
15,5
9,4
PL
72,0
74,5
84,9
1,7
1,3
1,7
30,5
26,2
38,4
CZ
71,7
76,4
100,0
2,4
2,5
3,0
28,5
26,9
22,6
PT
98,3
:
74,6
88,1
:
52,8
0,6
:
0,5
DK
100,0
100,0
100,0
11,6
12,0
9,2
90,1
88,8
75,4
RO
93,1
96,4
96,7
86,1
87,3
85,8
10,9
0,0
9,5
DE
94,8
95,9
94,7
23,2
25,9
25,3
SI
93,1
97,3
100,0
1,6
2,6
2,6
27,4
32,7
35,7
79
EE
93,3
93,9
:
2,0
1,9
:
20,0
16,7
:
SK
65,2
70,7
83,0
1,8
1,9
2,2
37.3
32,8
37,6
IE
68,8
67,0
65,5
23,0
21,6
20,1
FI
99,2
99,2
99,2
7,5
6,6
6,0
15,8
13,3
11,2
EL
99,0
:
99,2
59,4
:
48,0
35,7
:
43,2
SE
100,0
100,0
100,0
17,7
16,8
15,5
26,6
23,1
20,7
ES
98,4
97,9
98,7
38,8
38,0
36,9
2,4
2,4
2,5
UK
:
:
:
:
:
:
FR
95,9
96,9
97,9
14,4
14,4
14,9
IT
89,1
99,4
100,0
46,3
75,4
72,3
4,9
7,6
8,7
IS
99,3
99,3
99,2
2,1
1,8
1,4
5,3
4,6
2,0
CY
98,6
99,9
99,9
92,9
94,5
92,6
1,1
1,3
1,8
LI
:
:
:
:
:
:
:
:
:
LV
96,2
96,0
96,9
0,8
0,8
0,9
17,2
18,3
12,4
NO
100,0
100,0
100,0
17,8
16,5
13,4
29,9
25,8
24,1
LT
88,7
92,9
95,7
4,5
3,6
3,5
25,5
21,0
14,3
HR
85,1
:
96,2
1,0
:
1,3
32,1
:
40,8
LU
52,9
52,3
53,7
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
TR
-
ÚČAST NA VÝUCE
Obr. C10a: Vývojové tendence v podílech žáků, kteří se učí angličtinu, němčinu a francouzštinu
v nižším sekundárním vzdělávání (ISCED 2), 2004/05, 2006/07, 2009/10
angličtina
francouzština
80
němčina
ÚČAST NA VÝUCE
Obr. C10b: Vývojové tendence v podílech žáků, kteří se učí angličtinu, němčinu a francouzštinu
v předprofesním/odborném a všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání (ISCED 3),
2004/05, 2006/007, 2009/10
angličtina
francouzština
81
němčina
ÚČAST NA VÝUCE
Údaje (obr. C10b)
EN
EN
EN
FR
FR
FR
DE
DE
DE
2005
2007
2010
2005
2007
2010
2005
2007
2010
EN
EN
EN
FR
FR
FR
DE
DE
DE
2005
2007
2010
2005
2007
2010
2005
2007
2010
EU
79,7
82,5
83,5
22,4
22,7
21,9
24,8
25,8
23,0
HU
62,1
65,7
66,4
4,8
5,1
4,7
48,7
48,0
43,1
BE fr BE de
67,3
:
67,3
:
64,4
:
:
:
:
3,9
:
3,9
:
3,7
:
MT
NL
37,8
:
36,2
:
100,0
:
4,0
:
5,0
:
3,5
:
1,0
:
1,1
:
0,8
:
BE nl
82,6
81,5
81,8
91,1
90,4
90,4
30,0
29,3
28,4
AT
96,3
96,3
98,8
25,0
25,5
20,6
-
BG
67,0
74,5
81,9
12,5
13,1
11,4
31,2
31,4
29,5
PL
82,0
83,1
86,4
9,0
7,6
6,3
65,0
62,1
57,5
CZ
73,0
78,2
84,6
6,9
7,4
7,5
56,2
52,9
47,4
PT
53,5
:
46,9
22,3
:
6,4
2,3
:
0,5
DK
76,9
54,3
81,5
7,6
5,0
5,1
34,7
55,1
28,1
RO
71,3
82,6
94,2
67,8
74,1
84,2
6,6
0,0
7,7
DE
62,2
63,3
61,9
13,4
13,0
13,8
SI
89,3
89,7
91,7
3,8
4,0
3,8
53,3
50,6
45,9
EE
87,6
91,2
:
4,4
6,3
:
36,1
33,9
:
SK
71,0
75,5
85,2
6,4
6,9
7,5
62,1
59,8
60,4
IE
64,0
61,8
60,6
18,3
17,6
16,3
FI
:
:
:
:
:
:
:
:
:
EL
85,0
:
83,7
10,2
:
6,0
1,7
:
2,1
SE
99,2
99,3
99,6
11,9
10,2
9,9
17,3
14,6
13,2
ES
93,3
92,9
:
26,5
26,2
:
1,9
1,8
:
UK
40,0
32,0
27,4
15,2
11,7
10,3
FR
97,5
97,6
97,8
17,5
15,4
15,3
IT
90,3
94,4
96,0
27,7
27,3
26,7
7,4
7,4
7,3
IS
63,1
61,3
60,9
11,8
10,8
9,0
22,4
19,3
17,6
CY
90,5
81,3
94,4
31,3
29,1
35,7
4,1
3,0
2,9
LI
:
:
:
:
:
:
:
:
:
LV
60,2
63,0
91,6
2,3
2,7
2,9
24,9
21,1
22,7
NO
56,4
100,0
47,0
8,2
4,6
5,2
13,4
6,8
8,7
LT
71,7
75,9
87,4
5,1
4,3
2,9
25,9
22,4
15,2
HR
82,4
:
87,7
3,9
:
3,9
42,1
:
39,9
LU
68,3
69,6
70,9
81,5
81,9
84,7
75,4
76,1
79,4
TR
:
:
84,9
:
:
0,6
:
:
5,9
Poznámky k jednotlivým zemím (obr. C10)
EU, Belgie, Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko,
Slovensko, Finsko, Švédsko, Spojené království a Island: Doplňující poznámky jsou uvedeny u obr. C5.
Francie: Údaje o osvojování jazyků se vztahují pouze na žáky v institucích řízených ministerstvem školství. V případě
úrovně ISCED 3 se odhaduje, že zahrnují 80–90 % celkového počtu žáků. Údaje z let 2005−2007 se vztahují pouze na
Francouzskou metropolitní oblast. Pokud jde o předprofesní úroveň ISCED 3, není započítáno 32 % studentské
populace (zdravotnické a sociálně zaměřené programy).
školního roku. Časová řada byla přerušena v roce 2009. Do roku 2009 ukazatele vycházely z odhadovaných údajů.
Portugalsko: V roce 2008 se změnil rozsah programů na úrovni ISCED 2.
82
ÚČAST NA VÝUCE
VE VĚTŠINĚ ZEMÍ SE ŽÁCI JINÉ JAZYKY NEŽ ANGLIČTINU, FRANCOUZŠTINU,
NĚMČINU, ŠPANĚLŠTINU A RUŠTINU BĚŽNĚ NEUČÍ
Ve většině zemí se jiné jazyky kromě angličtiny, francouzštiny, němčiny, španělštiny a ruštiny učí jen
velice malé procento žáků. Jinými slovy v převážné většině evropských zemí jsou jazyky, které si žáci
osvojují, téměř výhradně hlavními evropskými jazyky.
Obr. C11: Cizí jazyky jiné než němčina, angličtina, španělština, francouzština a ruština osvojované
žáky na úrovni sekundárního vzdělávání (úroveň ISCED 2 a 3) jako procentní podíl všech jazyků
osvojovaných na této úrovni, 2009/10
ISCED 2
EU
ISCED 3 všeobecné
ISCED 3 předprofesní a odborné
CZ
DK
DE
EE
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
LU
ISCED 2
:
59,2
:
0,0
0,7
0,1
0,0
1,1
:
0,7
:i
0,2
2,6
0,0
0,6
0,1
0,1
0,0
ISCED 3 všeob.
:
43,5
:
0,0
1,7
0,3
0,8
2,9
:
4,2
:i
0,3
5,4
0,2
17,1
0,6
0,2
0,6
1,0
ISCED 3 odb.
:
48,5
:
0,0
1,0
0,1
0,0
0,2
:
2,1
0,0
:
0,0
1,3
0,0
0,0
0,1
HU
MT
NL
AT
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
UK
IS
LI
NO
HR
TR
2,3
28,8
:
3,1
0,1
0,0
0,2
1,7
4,9
45,8
0,4
:
47,9
:
0,1
6,9
-
ISCED 3 všeob. 3,5
11,7
0,0
10,3
0,7
0,0
0,7
6,6
2,7
38,7
10,7
6,7
25,2
:
0,8
14,2
0,0
ISCED 3 odb.
0,0
:
6,4
0,1
0,0
0,4
6,6
1,5
:
3,9
:
31,3
:
0,0
7,2
0,0
ISCED 2
1,5
Vysvětlivka
předměty. V úvahu se nebere klasická řečtina, latina, esperanto a znakové jazyky. Výpočet nezahrnuje ani údaje, jež se
týkají žáků-cizinců, kteří si ve zvláštních třídách osvojují svou mateřštinu, nebo se učí jazyk hostitelské země.
Každý žák, který se učí angličtinu, francouzštinu, němčinu, španělštinu a ruštinu, se do údaje v čitateli započítává
tolikrát, kolik je cizích jazyků, jež si osvojuje. Každý žák, který se učí cizí jazyk, se do údaje ve jmenovateli započítává
tolikrát, kolik je cizích jazyků, jež si osvojuje. Jinými slovy žáci, kteří se učí více než jeden jazyk, se započítávají vícekrát
v závislosti na počtu osvojovaných jazyků.
83
ÚČAST NA VÝUCE
Belgie, Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Irsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Rakousko,
u obr. C5.
V Belgii (Francouzském společenství), ve Finsku a na Islandu podíl žáků, kteří se tyto jazyky učí na
úrovni ISCED 2 a 3 (všeobecné a předprofesní/odborné vzdělávání), převyšuje 25 %. V tom se odráží
skutečnost, že se žáci učí konkrétní předepsaný jazyk (viz obr. B13). Tímto jazykem je švédština
(finština pro švédsky mluvící žáky) ve Finsku a dánština na Islandu. V Belgii (Francouzském
společenství) si mnoho žáků osvojuje nizozemštinu, jež je jedním ze tří úředních jazyků státu v Belgii
(obr. A1) a konkrétním předepsaným jazykem v některých částech společenství (v Bruselu).
Procento žáků, kteří se učí jiné jazyky, je poměrně vysoké také na Maltě, zejména na úrovni ISCED 2.
V této zemi, kde významně působí kulturní vliv Itálie, se řada žáků učí italštinu (viz obr. C8).
Určité rozdíly se vyskytují mezi úrovněmi vzdělávání a na úrovni ISCED 3 mezi všeobecným a
předprofesním/odborným vzděláváním. Podíl žáků, kteří se učí jiné jazyky než pět výše uvedených, je
vyšší na úrovni ISCED 3 a zejména na úrovni všeobecného vzdělávání. Tyto relativně vyšší podíly na
Kypru, v Rakousku, Švédsku a Chorvatsku lze jistě vysvětlit významným podílem žáků, kteří se učí
italštinu.
84
UČITELÉ
V CELÉ EVROPĚ SDÍLEJÍ ODPOVĚDNOST ZA VÝUKU CIZÍCH JAZYKŮ V PRIMÁRNÍM
VZDĚLÁVÁNÍ JAK NESPECIALIZOVANÍ, TAK SPECIALIZOVANÍ UČITELÉ
Na úrovni primárního vzdělávání odpovídá za určitou třídu obvykle jeden učitel, tj. nespecializovaný
učitel, který vyučuje všechny předměty nebo většinu předmětů (EACEA/Eurydice, 2009). V mnoha
zemích však cizí jazyky vyučuje někdo jiný než tento učitel. Proto se profil učitelů odpovědných za
výuku cizích jazyků v rámci jedné země či mezi jednotlivými zeměmi často liší.
Asi v polovině evropských zemí se všeobecná či konkrétní doporučení týkající se výuky cizích jazyků
v primárním vzdělávání zmiňují pouze o jednom konkrétním druhu učitele – o nespecializovaném,
specializovaném nebo o učiteli s širší aprobací. Přestože nejběžnější je model nespecializovaného
učitele, šest zemí (Bulharsko, Řecko, Španělsko, Portugalsko, Slovensko a Turecko) svěřilo výuku
cizích jazyků učitelům specializovaným (tj. učitelům způsobilým vyučovat buď dva různé předměty,
z nichž jeden je cizí jazyk, nebo jeden či více cizích jazyků). V Dánsku vyučují cizí jazyky učitelé s širší
aprobací (tj. učitelé způsobilí vyučovat skupinu nejméně tří různých předmětů).
V deseti zemích se doporučení vztahují na dva typy učitelů, ale jejich kombinace je v různých zemích
různá (tj. nespecializovaní a specializovaní učitelé, nespecializovaní učitelé a učitelé s širší aprobací,
a/nebo učitelé s širší aprobací a specializovaní učitelé). A aby byla situace ještě složitější, stejné typy
učitelů nemusí nutně učit ve všech ročnících primárního vzdělávání. Například nespecializovaní
učitelé v Polsku mohou učit jen v prvních třech ročnících primárního vzdělávání. Aby mohli učit cizí
jazyk, musí získat další kvalifikaci. Ve vyšších ročnících primárního vzdělávání však cizí jazyky musí
vyučovat specializovaní učitelé.
Všeobecné pokyny a doporučení týkající se stupně předmětové aprobace, kterou by učitelé cizích
jazyků na úrovni primárního vzdělávání měli mít, se obvykle nemusí striktně dodržovat a školy mají
v tomto ohledu jistou autonomii. Například v České republice, ve Francii, v Itálii, Nizozemsku
a Lichtenštejnsku se očekává, že v primárním vzdělávání budou cizí jazyky učit nespecializovaní
učitelé, ale v praxi je vyučují také učitelé specializovaní nebo de facto specializovaní učitelé/učitelé
s širší aprobací (tj. nespecializovaní učitelé s dobrou znalostí cizích jazyků, kteří učí cizí jazyky
v několika třídách). K tomu často dochází proto, že ne všichni nespecializovaní učitelé mají pro tuto
oblast potřebné kompetence a/nebo kvalifikaci. V Turecku by cizí jazyky měli v ideálním případě učit
specializovaní učitelé, ale z důvodu nedostatku specializovaných učitelů cizích jazyků je někdy učí
učitelé nespecializovaní.
V Irsku, Lotyšsku, Lucembursku, Rumunsku, Finsku, ve Spojeném království a v Norsku nebyla
ohledně stupně předmětové aprobace pro učitele cizích jazyků vydána žádná doporučení, a proto je
praxe v těchto zemích různá. V některých z nich převažují nespecializovaní učitelé (například
v Lucembursku, ve Spojeném království a v Norsku), zatímco jinde je více specializovaných učitelů
(například v Rumunsku a Lotyšsku).
Celkově se zdá, že v primárním vzdělávání bývá často problémem nedostatek kvalifikovaných učitelů
cizích jazyků. Může tomu tak být proto, že děti se nyní učí cizí jazyky v dřívějším věku (viz obr. B2)
a vzdělávací systémy se těmto změnám ještě plně nepřizpůsobily. V celé Evropě byla přijata řada
opatření, která mají nedostatek učitelů cizích jazyků na úrovni primárního vzdělávání řešit. K těmto
opatřením patří programy pro zvyšování kvalifikace nespecializovaných učitelů i revize obsahu
přípravného vzdělávání budoucích učitelů pro primární vzdělávání.
85
UČITELÉ
Obr. D1: Doporučení ohledně stupně předmětové aprobace pro učitele cizích jazyků v primárním
vzdělávání, 2010/11
Nespecializovaní učitelé
Učitelé s širší aprobací
Specializovaní učitelé
Žádná konkrétní doporučení
k předmětové aprobaci neexistují
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Obrázek se vztahuje jen na běžné vzdělávání (tj. zvláštní třídy s rozšířenou výukou cizích jazyků se nezapočítávají).
Definice pojmů ‚nespecializovaný učitel‘, ‚učitel s širší aprobací‘ (cizích jazyků) a ‚specializovaný učitel‘ (cizích
jazyků) jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie.
Španělsko: V listopadu 2011 byla schválena vyhláška, která stanoví, že učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků
mohou být požádáni o výuku předmětů, které dosud učili učitelé nespecializovaní. Proto jsou od roku 2011/12 učitelé
cizích jazyků v primárním vzdělávání považováni za učitele s širší aprobací.
NA ÚROVNI SEKUNDÁRNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ VYUČUJÍ CIZÍ JAZYKY
ZPRAVIDLA SPECIALIZOVANÍ UČITELÉ
Ve všech evropských zemích s výjimkou Rumunska byla vydána oficiální doporučení, jež stanoví, jaký
stupeň předmětové aprobace musí mít učitelé cizích jazyků na úrovni všeobecného nižšího a vyššího
sekundárního vzdělávání. Ve většině zemí vyučují jazyky na této úrovni vzdělávání specializovaní
učitelé.
Přestože na obou sledovaných úrovních ISCED převažuje model specializovaného učitele, na úrovni
nižšího sekundárního vzdělávání je situace o něco pestřejší. V některých vzdělávacích systémech
vyučují cizí jazyky na této úrovni učitelé s širší aprobací (Dánsko, Německo, Švédsko
a Lichtenštejnsko), specializovaní učitelé a učitelé s širší aprobací (Vlámské společenství Belgie
a Estonsko) nebo nespecializovaní a specializovaní učitelé (Island). V Norsku je vyučují učitelé všech
těchto tří typů (tj. nespecializovaní učitelé, specializovaní učitelé a učitelé s širší aprobací).
Na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání vyučují cizí jazyky téměř v celé Evropě učitelé
specializovaní, s výjimkou Vlámského společenství Belgie a Norska, kde mohou cizí jazyky vyučovat
vedle specializovaných učitelů i učitelé s širší aprobací.
Učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků mohou mít aprobaci buď pro výuku dvou různých
předmětů, z nichž jeden je cizí jazyk, nebo mohou být zaměřeni pouze na výuku cizích jazyků
a nevyučovat žádné jiné předměty (další informace jsou uvedeny na obr. D3).
86
UČITELÉ
Obr. D2: Doporučení ohledně stupně předmětové aprobace pro učitele cizích jazyků ve všeobecném
nižším a vyšším sekundárním vzdělávání, 2010/11
ISCED 2
Nespecializovaní učitelé
ISCED 3
Učitelé s širší aprobací
Specializovaní učitelé
Podrobná doporučení k předmětové aprobaci neexistují
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Definice pojmů ‚nespecializovaný učitel‘, ‚učitel s širší aprobací‘ (cizích jazyků) a ‚specializovaný učitel‘ (cizích
jazyků) jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie.
Spojené království (ENG/WLS/NIR): Předpisy pro nábor učitelů pouze vyžadují, aby učitelé měli Status kvalifikovaného
učitele (Qualified Teacher Status) (v Severním Irsku aprobaci pro výuku). Příprava budoucích učitelů pro sekundární
vzdělávání však probíhá podle předmětů.
VĚTŠINA ZEMÍ NABÍZÍ UČITELŮM MOŽNOST SPECIALIZOVAT SE
VEDLE CIZÍHO JAZYKA JEŠTĚ NA DALŠÍ PŘEDMĚT
Obrázky D1 a D2 zachycující stupeň předmětové aprobace u těch, kteří vyučují cizí jazyky, ukazují, že
učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků učí hlavně na úrovni nižšího a vyššího sekundárního
vzdělávání, ačkoli existují i země, kde vyučují i v primárním vzdělávání. Tento ukazatel je zaměřen na
předměty, které jsou učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků způsobilí vyučovat, bez ohledu na
úroveň vzdělávání, ve které působí.
Asi ve dvou třetinách evropských zemí vyučují učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků buď jen
cizí jazyky, nebo vyučují dva předměty, z nichž jedním je cizí jazyk. Částečně je to způsobeno tím, že
ve značném počtu zemí neexistují k předmětové aprobaci žádná konkrétní doporučení a budoucí
učitelé si mohou zvolit jakoukoli předmětovou specializaci nebo kombinaci předmětů, které
vysokoškolské instituce nabízejí.
V 11 vzdělávacích systémech jsou učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků způsobilí vyučovat
pouze cizí jazyky (tj. jeden nebo více cizích jazyků). Do této skupiny patří sedm zemí (Kypr,
Španělsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a Turecko), ve kterých jsou učitelé
specializovaní na výuku cizích jazyků způsobilí vyučovat pouze jeden cizí jazyk a žádný jiný předmět.
Situace obvykle vypadá tak, že ve většině zemí je učitelům specializovaným na výuku cizích jazyků
nabídnuta možnost získat aprobaci pro výuku nejen cizího jazyka (nebo cizích jazyků), ale také jiného
předmětu. To lze považovat za příznivý předpoklad pro realizaci integrovaného osvojování obsahu
a jazyka (CLIL), v jehož rámci jsou nejazykové předměty vyučovány v cizím jazyce (další informace
o CLIL obsahuje oddíl Glosář, statistické databáze a bibliografie).
87
UČITELÉ
Obr. D3: Předměty, které jsou učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků způsobilí vyučovat
Učitelé způsobilí vyučovat:
dva různé vyučovací předměty, z nichž jeden je cizí
jazyk
jen cizí jazyky
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Pokud jsou uvedeny oba typy specializovaných učitelů, buď se stávající doporučení vztahují na oba typy učitelů
specializovaných na výuku cizích jazyků, nebo konkrétní doporučení k předmětové aprobaci pro učitele cizích jazyků
neexistují, a proto je znázorněna skutečná praxe, jak ji ústřední orgány uvádějí.
Definice pojmu ‚specializovaný učitel‘ (cizích jazyků) je uvedena v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie.
V NĚKTERÝCH ZEMÍCH JE VÍCE NEŽ 50 % UČITELŮ CIZÍCH JAZYKŮ
ZPŮSOBILÝCH VYUČOVAT KROMĚ CIZÍCH JAZYKŮ
I NEJAZYKOVÝ PŘEDMĚT
V rámci Evropského průzkumu jazykových znalostí (ESLC) měli plně kvalifikovaní učitelé cizích jazyků
uvést, které předměty jsou způsobilí vyučovat. Z výsledků vyplývá, že ve většině zúčastněných zemí
mají učitelé cizích jazyků různý kvalifikační profil: někteří jsou způsobilí vyučovat pouze cizí jazyky,
zatímco jiní jsou způsobilí vyučovat kromě cizích jazyků i nejazykové předměty. Avšak je třeba
zdůraznit, že poměr učitelů s jednotlivými profily se mezi zeměmi liší, a v některých zemích jeden
z kvalifikačních profilů jasně převažuje.
Ve Francouzském společenství Belgie, v Bulharsku, ve Španělsku, v Portugalsku, ve Švédsku
a v Chorvatsku je více než 70 % učitelů cizích jazyků oprávněno vyučovat pouze cizí jazyky. Z těchto
zemí má obzvláště vysoký podíl učitelů (90,4 %), kteří jsou způsobilí vyučovat jen jeden cizí jazyk,
Francie. Tento kvalifikační profil jasně převažuje také v Nizozemsku (72,3 %) a Polsku (1,8 %).
Naopak ve Francouzském společenství Belgie je většina učitelů cizích jazyků (73,3 %) oprávněna
vyučovat dva cizí jazyky.
V sedmi vzdělávacích systémech (Německy mluvící a Vlámské společenství Belgie, Bulharsko,
Španělsko, Portugalsko, Švédsko a Chorvatsko) je více než 50 % učitelů cizích jazyků oprávněno
vyučovat kromě cizího jazyka i nejazykový předmět. V rámci těchto zemí má nejvyšší podíl učitelů
cizích jazyků, kteří jsou způsobilí vyučovat jeden cizí jazyk a jeden nejazykový předmět (tento profil
uvádí 50,4 % učitelů), Švédsko, zatímco ve Vlámském společenství Belgie je většina učitelů cizích
jazyků (51,0 %) způsobilá vyučovat dva cizí jazyky a jeden nejazykový předmět.
88
UČITELÉ
Porovnání odpovědí učitelů a informací o regulačním rámci uvedených na obr. D3 ukazuje, že ve
většině vzdělávacích systémů posuzovaných podle obou ukazatelů mohou mít učitelé cizích jazyků,
pokud jde o jejich předmětovou aprobaci, různé kvalifikační profily. Nicméně jak již bylo zdůrazněno
dříve, v těchto vzdělávacích systémech převažuje jeden kvalifikační profil nad ostatními. Pokud jde
o země, kde jsou podle obr. D3 učitelé cizích jazyků způsobilí vyučovat jen cizí jazyky a žádné jiné
předměty, jsou tyto soubory údajů méně konzistentní. Údaje na obr. D3 a D4 odpovídají pouze
v případě Francie a Nizozemska, kde je většina učitelů způsobilá vyučovat pouze jeden cizí jazyk
a žádný jiný předmět. Avšak v Německy mluvícím společenství Belgie, Bulharsku a Španělsku se
kvalifikační profily učitelů cizích jazyků, které uvádějí sami učitelé, zdají být heterogennější než profily
uvedené u předchozího obrázku. To lze částečně vysvětli skutečností, že obr. D3 se týká hlavně
stávajících doporučení, zatímco obr. D4 analyzuje odpovědi učitelů všech věkových kategorií bez
ohledu na konkrétní doporučení platná v době, kdy přípravné vzdělávání učitelů absolvovali.
Obr. D4: Procentní podíl učitelů cizích jazyků podle předmětů, které jsou způsobilí vyučovat, 2010/11
TCJ a
další cizí jazyk
jen TCJ (testovaný cizí jazyk)
TCJ = testovaný cizí jazyk
EU
TCJ
50,4
7,5
0,0
1,8
TCJ a další cizí jazyk
10,2 73,3
TCJ a nejazykový předmět
24,1
TCJ, další cizí jazyk
a nejazykový předmět
TCJ a
nejazykový předmět
TCJ, další CJ a
nejazykový předmět
EE
EL
ES
FR
MT
NL
PL
PT
SI
SE
HR
25,9
42,0
55,2
28,1 90,4
46,0
72,3 63,0
3,4
21,4
1,1
25,2
29,8
10,2 17,5
32,5
2,0
5,1
0,6
11,3
14,7 13,0
46,6
32,3 30,4 22,3
2,0
40,1
37,0 44,4
22,9
30,1
33,7
7,4
32,7
12,6 22,2
27,7
41,7 50,4 33,5
15,3 17,2
30,1
51,0 12,2
2,6
12,7
33,1
1,6
10,1
0,3
22,4
4,6
1,8
18,2 19,1
Zdroj: ESLC 2011.
Vysvětlivka
Ukazatel vychází z odpovědí na 22. otázku učitelského dotazníku ESLC. Obsahuje pouze odpovědi plně kvalifikovaných
učitelů. Na obrázku jsou odpovědi učitelů seskupeny následujícím způsobem: kategorie ‚jen testovaný jazyk‘ zahrnuje
kategorii dotazníku ‚cílový jazyk‘, kategorie ‚další cizí jazyk‘ zahrnuje kategorii dotazníku ‚jeden nebo více dalších cizích
jazyků (včetně starověkých jazyků)‘, kategorie ‚nejazykový předmět‘ zahrnuje kategorie dotazníku ‚matematika‘, ‚jedna
nebo více přírodních věd, např. fyzika‘, ‚jedna nebo více humanitních a společenských věd, např. dějepis‘, ‚jeden nebo
více kulturních a uměleckých předmětů, např. hudební výchova, dějiny umění‘, ‚jazyk dotazníku‘, ‚jeden nebo více
předmětů odborných dovedností‘, ‚tělesná výchova‘. Průměr EU odpovídá váženým průměrům zemí zúčastněných
v ESLC, pro které jsou údaje k dispozici.
Respondenty byli ve všech zemích učitelé, kteří vyučují první testovaný jazyk. Téměř ve všech zúčastněných zemích
byla tímto jazykem angličtina, až na Belgii (Vlámské a Německy mluvící společenství), kde jím byla francouzština.
Další informace o Evropském průzkumu jazykových znalostí (ESLC) jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze
a bibliografie.
89
UČITELÉ
PŘÍPRAVNÉ VZDĚLÁVÁNÍ SPECIALIZOVANÝCH UČITELŮ CIZÍCH JAZYKŮ A UČITELŮ
S ŠIRŠÍ APROBACÍ ZPRAVIDLA TRVÁ ČTYŘI AŽ PĚT LET
Přípravné vzdělávání specializovaných učitelů cizích jazyků a učitelů s širší aprobací se ve všech
evropských zemích poskytuje na úrovni terciárního vzdělávání, obvykle v rámci programů, které trvají
celkem čtyři nebo pět let. Pouze v několika zemích trvá přípravné vzdělávání učitelů cizích jazyků jen
tři roky. Období přípravy je nejdelší v Itálii, kde trvá šest let.
Asi v polovině evropských zemí je pro výuku cizích jazyků nutný bakalářský titul (Bc.), přičemž
v ostatních zemích se požaduje titul magisterský (Mgr.). V některých zemích musí budoucí učitelé
cizích jazyků získat kvalifikaci, která vychází z třístupňového cyklu studia přijatého v rámci Boloňského
procesu. Například ve Spojeném království musí ti, kdo chtějí vyučovat cizí jazyky, nejprve získat
bakalářský titul, což trvá čtyři roky, a pak učitelskou kvalifikaci, což trvá jeden rok (celková doba studia
je tedy pět let). Rovněž ve Vlámském společenství Belgie musí budoucí učitelé cizích jazyků na úrovni
vyššího sekundárního vzdělávání získat magisterský titul, jehož dosažení trvá nejméně čtyři roky,
a poté absolvovat učitelský studijní program v délce jednoho roku.
V šesti zemích (Belgie, Dánsko, Estonsko, Nizozemsko, Rumunsko a Švédsko) závisí délka
přípravného vzdělávání učitelů, a/nebo typ potřebné kvalifikace na úrovni, na níž budoucí učitelé
cizích jazyků hodlají vyučovat. V Belgii a Rumunsku trvá přípravné vzdělávání budoucích učitelů
cizích jazyků na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání tři roky a vede k bakalářské kvalifikaci,
zatímco ti, kteří mají v úmyslu vyučovat ve vyšším sekundárním vzdělávání, musí absolvovat program
přípravného vzdělávání učitelů v délce pěti let zakončený získáním magisterské kvalifikace. Podobnou
situaci lze pozorovat v Dánsku, Estonsku a Nizozemsku, kde je jediným rozdílem to, že přípravné
vzdělávání učitelů cizích jazyků na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání trvá čtyři roky. Ve Švédsku
musí mít učitelé cizích jazyků na úrovni nižšího i vyššího sekundárního vzdělávání magisterský titul,
ale délka jejich studia je různá: čtyři a půl roku v případě budoucích učitelů nižšího sekundárního
vzdělávání a pět let v případě těch, kdo hodlají učit na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání.
Unikátní situace je v Rakousku na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání, kde délka přípravného
vzdělávání učitelů a titul nutný pro výuku cizích jazyků závisí na typu školy, ve které chtějí učitelé učit.
Ti, kteří mají v úmyslu vyučovat v allgemein bildende höhere Schule (tj. akademicky zaměřené škole
na úrovni nižšího i vyššího sekundárního vzdělávání) musí absolvovat delší přípravné vzdělávání než
ti, kteří hodlají učit v Hauptschule (tj. nižší sekundární škole).
Obrázek nepodává informace konkrétně o primárním vzdělávání, ale týká se kategorií
specializovaných učitelů nebo učitelů s širší aprobací (další podrobnosti uvádí obr. D1). Přípravné
vzdělávání těchto učitelů většinou probíhá podle stejného vzorce, jako u téže kategorie učitele
v nižším sekundárním vzdělávání. Ve Španělsku jsou však programy vzdělávání učitelů pro ty, kdo
chtějí vyučovat cizí jazyky v primárním vzdělávání, o rok kratší než programy pro učitele cizích jazyků
v nižším a vyšším sekundárním vzdělávání.
90
UČITELÉ
Obr. D5: Minimální délka přípravného vzdělávání specializovaných učitelů cizích jazyků nebo učitelů
s širší aprobací pro všeobecné sekundární vzdělávání, 2010/11
Obrázek D5a: Nižší sekundární vzdělávání
Roky
Roky
Roky
Obr. D5b: Všeobecné vyšší sekundární vzdělávání
bakalářské studium
magisterské studium
Roky
učitelé se vzdělávají v zahraničí
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Obrázek zachycuje pouze hlavní model(y) přípravného vzdělávání učitelů cizích jazyků. Podává informace o minimální
úrovni vzdělání potřebného pro výuku cizích jazyků a minimální celkové době (v letech) přípravného vzdělávání učitelů.
Definice pojmů ‚učitel s širší aprobací‘ (pro cizí jazyky) a ‚specializovaný učitel‘ (cizích jazyků) jsou uvedeny v oddíle
Glosář, statistické databáze a bibliografie.
Belgie (BE de): Většina učitelů, kteří vyučují na úrovni nižšího a vyššího sekundárního vzdělávání (ISCED 2 a 3),
studuje ve Francouzském společenství Belgie.
Itálie: Po získání diplomu se specializací na cizí jazyk (nebo cizí jazyky) absolvují budoucí učitelé před získáním
formální kvalifikace povinný šestý ročník aktivní praxe.
Lucembursko: Učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků, kteří učí na úrovni nižšího a vyššího sekundárního
vzdělávání, absolvují přípravné vzdělávání učitelů v zahraničí a požaduje se po nich získání magisterského titulu v zemi
cílového jazyka.
Rakousko: a) Hauptschule b) allgemein bildende höhere Schule. V Neue Mittelschule (Nová sekundární škola; věk
10 až 14 let) vyučují společně týmy učitelů, kteří mají doklad pro výuku na akademických sekundárních školách,
a učitelů, kteří mají doklad pro výuku na všeobecných sekundárních školách.
Spojené království (ENG/WLS/NIR): Akademická kvalifikace PGCE (Postgraduate Certificate in Education Postgraduální pedagogická kvalifikace) se získává minimálně na bakalářské úrovni, její součástí však může být
i studium předmětů magisterské úrovně, které může přispět k získání magisterského titulu.
Lichtenštejnsko: Budoucí učitelé se vzdělávají v zahraničí, většinou v Rakousku nebo Švýcarsku
91
UČITELÉ
VELKÁ VĚTŠINA UČITELŮ CIZÍCH JAZYKŮ JE PLNĚ KVALIFIKOVANÁ
V rámci Evropského průzkumu jazykových znalostí (ESLC) měli učitelé cizích jazyků uvést, do jaké
míry jsou způsobilí jazyky vyučovat. Z údajů, které zahrnují 15 vzdělávacích systémů, vyplývá, že
podíl učitelů, kteří uvádějí, že jsou plně způsobilí, kolísá mezi 57,3 % v Estonsku a 97,2 % ve
Španělsku. Ve většině vzdělávacích systémů – 11 systémů – uvedlo více než 80 % učitelů, že jazyk,
jehož znalost se u žáků v rámci průzkumu ověřovala, jsou plně způsobilí vyučovat.
Obr. D6: Procentní podíl učitelů cizích jazyků podle typu dokladu/kvalifikace, 2010/11
Dočasný, nouzový, provizorní
nebo jiný doklad
Plnohodnotný doklad
Žádný
doklad
EU
EE
EL
ES
FR
MT
NL
PL
PT
Plnohodnotný doklad
89,6
73,6
60,9
86,8 82,1
57,3
89,8
97,2 87,0
83,6
82,9 92,2
95,8
65,3 84,3 87,4
Dočasný, nouzový, provizorní
nebo jiný doklad
8,1
26,4
39,1
12,1 16,2
37,0
10,2
2,7
11,3
13,6
5,6
5,0
4,2
14,7
9,2
12,6
Žádný doklad
2,3
0,0
0,0
1,1
5,7
0,0
0,1
1,7
2,8
11,5
2,8
0,0
20,0
6,5
0,0
1,7
SI
SE
HR
Zdroj: ESLC 2011.
Vysvětlivka
Ukazatel vychází z odpovědí na 19. otázku učitelského dotazníku ESLC. Kategorie na obrázku odrážejí kategorie
dotazníku ESLC s mírnou úpravou kategorie ‚dočasný, nouzový, provizorní nebo jiný doklad‘, která zahrnuje kategorie
dotazníku ‚dočasný nebo nouzový doklad‘, ‚provizorní doklad, např. nově kvalifikovaný učitel‘, ‚jiný doklad‘. Průměr EU
odpovídá váženým průměrům zemí zúčastěných v ESLC, pro které jsou údaje k dispozici.
byla tímto jazykem angličtina, až na Belgii (Vlámské a Německy mluvící společenství), kde jím byla francouzština.
a bibliografie.
Estonsko: Učitelé zařazení do kategorie ‚dočasný, nouzový, provizorní nebo jiný doklad‘ jsou především ti, kteří mají
plnou základní kvalifikaci pro výuku cizích jazyků jiných než angličtina a získali dodatečný doklad o ‚rekvalifikaci‘ pro
výuku anglického jazyka.
Slovinsko: Vysoký procentní podíl nekvalifikovaných učitelů cizích jazyků lze vysvětlit pomocí terminologie používané
v dotazníku ESLC. V dotazníku bylo uvedeno ‚doklad‘, ale ve Slovinsku mají pojmy ‚doklad‘ a ‚kvalifikace‘ mírně odlišný
význam. Proto si mohli učitelé, kteří se dotazníku zúčastnili, otázku vykládat chybně.
92
UČITELÉ
Učitelé cizích jazyků, kteří nemají plnohodnotný doklad, často vlastní dočasný, nouzový, provizorní
nebo jiný doklad. To se může například týkat nově kvalifikovaných učitelů, kteří jsou uváděni do
zaměstnání, nebo plně kvalifikovaných učitelů různých předmětů, kteří získali doklad o ‚rekvalifikaci‘
v daném cizím jazyce. Nejvyšší podíl učitelů s ‚dočasným, nouzovým, provizorním nebo jiným
dokladem‘ lze pozorovat ve Francouzském a Německy mluvícím společenství v Belgii a Estonsku, kde
tento kvalifikační profil uvádí 26,4 % (BE fr), 39,1 % (BE de) a 37,0 % (Estonsko) učitelů. Naopak ve
Španělsku, Nizozemsku, Polsku a Portugalsku uvedlo tentýž profil jen maximálně 6 % učitelů cizích
jazyků.
Průzkum také odhalil procento učitelů, kteří nemají pro výuku testovaného jazyka žádný doklad.
Z údajů vyplývá, že v šesti vzdělávacích systémech – ve Francouzském a Německy mluvícím
společenství Belgie, v Řecku, ve Španělsku, v Portugalsku a Chorvatsku – je podíl nekvalifikovaných
učitelů cizích jazyků nulový nebo téměř nulový. Na opačném konci spektra je Nizozemsko
a Slovinsko, kde uvádí 11,5 % (Nizozemsko) a 20,0 % (Slovinsko) učitelů, že pro výuku testovaného
jazyka nemají žádný doklad.
V PRŮMĚRU 25 % ŽÁKŮ NAVŠTĚVUJE ŠKOLU,
JEJÍŽ ŘEDITEL SE PŘI OBSAZOVÁNÍ
MÍST UČITELŮ CIZÍCH JAZYKŮ SETKAL S POTÍŽEMI
V procentních podílech žáků navštěvujících školu, jejíž ředitel uvádí, že se při obsazování volných
učitelských míst nebo při zajišťování zástupu za chybějící učitele testovaného jazyka setkal
s potížemi, jsou v zemích, které se zúčastnily průzkumu ESLC 2011, značné rozdíly. Ve většině z nich
kolísají mezi 20 % a 40 %. Belgie (Francouzské a Vlámské společenství), Bulharsko a Nizozemsko se
nacházejí nad tímto rozpětím, zatímco Řecko, Španělsko, Malta a Portugalsko se nacházejí pod ním.
Obzvlášť zarážející je rozdíl mezi dvěma zeměmi, které mají nejvyšší a nejnižší procento těchto žáků:
V Belgii (ve Francouzském společenství) navštěvuje školu, jejíž ředitel uvádí, že se setkal s těmito
potížemi, 84,6 % žáků, zatímco v Řecku je to pouze 1,3 %.
Obr. D7: Procentní podíl žáků navštěvujících školu, jejíž ředitel uvádí, že se během posledních pěti
let při obsazování volných učitelských míst nebo při zajišťování zástupu za chybějící učitele
testovaného cizího jazyka setkal s potížemi, 2010/11
Vysvětlivka
Ukazatel vychází z odpovědí na 11. otázku
ředitelského dotazníku ESLC.
Respondenty byli ve všech zemích ředitelé,
v jejichž škole probíhal průzkum prvního
testovaného cizího jazyka. Téměř ve všech
zúčastněných zemích byla tímto jazykem
angličtina, až na Belgii (Vlámské a Německy
mluvící
společenství),
kde
jím
byla
francouzština. Průměr EU odpovídá váženým
průměrům zemí zúčastněných v ESLC, pro
které jsou údaje k dispozici.
EU
BE fr
BE de
BE nl
BG
EE
EL
ES
26,6
84,6
38,4
70,5
49,3
42,3
1,3
6,9
FR
MT
NL
PL
PT
SI
SE
HR
36,9
14,0
57,8
19,9
16,5
21,5
27,3
26,2
93
Další informace o Evropském průzkumu
jazykových znalostí (ESLC) jsou uvedeny
v oddíle Glosář, statistické databáze a
bibliografie.
Zdroj: ESLC 2011.
UČITELÉ
VE VĚTŠINĚ ZEMÍ NEPOTŘEBUJÍ UČITELÉ DALŠÍ KVALIFIKACI, ABY MOHLI UČIT
V MODELU ‚INTEGROVANÉ OSVOJOVÁNÍ OBSAHU A JAZYKA‘ (CLIL)
Ve většině evropských zemí existují školy, které nabízejí model integrovaného osvojování obsahu
a jazyka (CLIL), v rámci něhož jsou některé nebo všechny nejazykové předměty vyučovány v cizím
jazyce (tento typ CLIL se nazývá CLIL typu A (další informace obsahuje oddíl Glosář, statistické
databáze a bibliografie)). Avšak přesto, že tento model učení existuje téměř ve všech zemích, ve
většině z nich jej nabízí jen malý počet škol (viz Příloha 2).
Obrázek D8 se zaměřuje na kvalifikační požadavky pro výuku v rámci modelu CLIL. Ukazuje, že asi
ve dvou třetinách zemí je kvalifikace, která se obvykle pro výuku požaduje, dostatečná − pouze asi
deset zemí doporučuje nebo vyžaduje, aby učitelé získali speciální nebo další kvalifikaci.
Ve většině zemí, kde byly vydány předpisy/doporučení ohledně speciální kvalifikace pro CLIL, se tyto
předpisy/doporučení většinou týkají znalosti cílového jazyka. Po učitelích se buď požaduje, aby měli
v oboru cílového jazyka akademický titul (kromě titulu z předmětu, který chtějí učit) nebo aby poskytli
důkaz o tom, že jejich znalosti cílového jazyka jsou dostatečné. Požadovaná úroveň znalosti cizího
jazyka se často vyjadřuje pomocí pojmů Společného evropského referenčního rámce pro jazyky Rady
Evropy (více informací o CEFR obsahuje obr. E15), přičemž minimální úroveň odpovídá buď úrovni
zběhlosti B2 nebo úrovni zběhlosti C1. Doporučení se navíc mohou týkat i konkrétních
dokladů/zkoušek o znalosti cizího jazyka, které lze použít jako důkaz dostatečné znalosti cílového
jazyka (například státní jazyková zkouška na Slovensku).
V několika zemích speciální požadavky znalost cílového cizího jazyka překračují. Tak je tomu
například ve Francii, kde budoucí učitelé CLIL musí složit ústní zkoušku, při níž mají prokázat, že umí
cizí jazyk používat v předmětu, který mají učit. Podobně musí budoucí učitelé na Kypru, v Itálii,
Nizozemsku a Rumunsku absolvovat kurz o metodách a postupech výuky typu CLIL. Je však třeba
zdůraznit, že v případě Nizozemska tento požadavek neuložily ústřední orgány státní správy, ale je
výsledkem dohody škol v síti CLIL.
Ze zemí, kde se na výuku typu CLIL nevztahují žádné kvalifikační požadavky, zvažuje momentálně
jedna země − Litva − zavést doporučení, které by od budoucích učitelů CLIL vyžadovalo, aby předložili
důkaz o znalosti cizího jazyka odpovídající alespoň úrovni zběhlosti B2 Společného evropského
referenčního rámce pro jazyky. Několik dalších zemí uvedlo, že i když na výuku typu CLIL neexistují
žádné další formální požadavky, obecně se očekává, že by budoucí učitelé CLIL měli předložit doklad
o zběhlosti v cílovém cizím jazyce.
94
UČITELÉ
Obr. D8: Kvalifikace potřebná pro výuku ve školách používajících model CLIL (typu A)
Jen běžná kvalifikace plně způsobilého učitele
Běžná kvalifikace + další kvalifikace
Vzdělávání CLIL typu A neexistuje
Vysvětlivka
Definice pojmu ‚CLIL typu A a B‘
jsou uvedeny v oddíle Glosář,
Zdroj: Eurydice.
Typ požadovaných dalších kvalifikací
BE fr
Kvalifikace v cílovém jazyce nebo doklad (získaný na základě zkoušky) o důkladné znalosti tohoto jazyka.
BG
Doklad o důkladné znalosti cílového jazyka (týká se jen učitelů, kteří nemají v oboru cílového jazyka
akademický titul).
CZ
Znalost cílového jazyka odpovídající nejméně úrovni zběhlosti C1 CEFR (týká se jen učitelů, kteří nemají
v oboru cílového jazyka akademický titul).
ES
Doklad a/nebo zkouška prokazující důkladnou znalost cílového jazyka. Minimální požadovaná úroveň zběhlosti
je obvykle úroveň B2 CEFR, ale mezi autonomními společenstvími existují určité odchylky.
FR
Speciální ústní zkouška, která spojuje cizí jazyk a předmět, který má být vyučován.
IT
Jednoletý univerzitní kurz vzdělávání typu CLIL (60 kreditů).
CY
Studijní program pro výuku typu CLIL, který nabízí ministerstvo školství.
NL
Absolvování kurzu metod/postupů používaných při výuce typu CLIL a jazyková zběhlost odpovídající alespoň
úrovni B2 CEFR.
PL
Doklad prokazující zběhlost na minimální úrovni B2 CEFR (týká se jen učitelů, kteří nemají v oboru cílového
jazyka akademický titul). Součástí předpisů je i seznam dokladů o znalosti jazyka, které se pokládají za
rovnocenné úrovni B2 CEFR.
PT
Studijní program, který nabízí ministerstvo školství ve spolupráci s institucemi poskytujícími výuku cizích
jazyků.
RO
Kurz výuky nejazykových předmětů prostřednictvím cílového jazyka (pro ty, kteří jsou způsobilí vyučovat
nejazykové předměty a cílový jazyk jako samostatné předměty) nebo kurz výuky předmětů jiných než je cílový
jazyk (pro ty, kteří jsou způsobilí vyučovat jen cílový jazyk).
SK
Státní jazyková zkouška z cílového jazyka (týká se jen učitelů, kteří nemají v oboru cílového jazyka akademický
titul).
Zdroj: Eurydice.
95
UČITELÉ
POUZE NĚKOLIK ZEMÍ DOPORUČUJE, ABY BUDOUCÍ UČITELÉ JAZYKŮ ABSOLVOVALI
STÁŽ V ZEMI, V NÍŽ SE MLUVÍ CÍLOVÝM JAZYKEM
Asi v polovině zemí orgány školské správy doporučují, aby instituce pro přípravné vzdělávání učitelů
nabízely určité kurzy nebo aktivity, které budoucím učitelům umožní získat dovednosti potřebné pro
výuku cizích jazyků. V ostatních zemích nebyla vydána žádná oficiální doporučení a tyto instituce
mohou o obsahu přípravného vzdělávání učitelů, které nabízejí, rozhodovat samostatně.
Obr. D9: Existence doporučení ohledně obsahu přípravného vzdělávání učitelů a období kulturního
začlenění stráveného v zemi, v níž se mluví cílovým jazykem, 2010/11
Byla vydána doporučení ohledně obsahu
přípravného vzdělávání budoucích učitelů
cizích jazyků
Doporučení se týkají i strávení určitého
období v zemi, v níž se mluví cílovým
jazykem
>>>
Vzdělávání učitelů probíhá v zahraničí
Žádná doporučení neexistují
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Země, ve které byla vydána doporučení ohledně obsahu přípravného vzdělávání učitelů týkající se alespoň jednoho typu
učitele cizích jazyků (tj. nespecializovaní učitelé, specializovaní učitelé nebo učitelé s širší aprobací), je zařazena do
kategorie Byla vydána doporučení.
Pokud učitelé cizích jazyků stráví určitou dobu v zemi nebo regionu, ve kterých se mluví jazykem, který budou učit
(cílovým jazykem), může tato doba zahrnovat i dobu strávenou ve škole (jako asistent), na univerzitě (návštěva kurzů)
nebo pedagogickou praxi. Cílem je poskytnout studentům učitelství přímý kontakt s jazykem, který budou učit, a kulturou
dotyčné země.
Doporučení ohledně obsahu programu se mohou týkat různých aspektů, včetně teoretické přípravy na
výuku cizích jazyků, pedagogické praxe ve výuce cizích jazyků ve školách nebo stáže v zemi, v níž se
mluví cílovým jazykem. Tento ukazatel se zaměřuje na poslední aspekt a ukazuje, že pouze několik
vzdělávacích systémů (Francouzské společenství Belgie, Francie, Německo, Irsko, Lucembursko,
Rakousko a Spojené království) zavedlo doporučení, která stanoví, že budoucí učitelé cizích jazyků,
a zejména specializovaní učitelé, by před získáním své učitelské kvalifikace měli strávit určité období
v zemi, kde se mluví cílovým jazykem.
Délka tohoto období se mezi jednotlivými zeměmi liší. Nejdelší období je doporučováno ve Spojeném
království, kde musí ti, kteří se chtějí stát učiteli cizí jazyků, absolvovat jednoletý odborný vzdělávací
program, kterému předchází čtyřleté bakalářské studium, jehož součástí je jednoroční pobyt v zemi,
kde se mluví cílovým jazykem. V Irsku musí budoucí učitelé cizích jazyků v nižším a vyšším
sekundárním vzdělávání pro získání registrace u Teaching Council (Učitelské rady), která umožňuje
vyučovat ve školách dotovaných ze státního rozpočtu, strávit alespoň tři měsíce v zemi, kde se mluví
96
UČITELÉ
cílovým jazykem. O něco kratší doba se doporučuje ve Francouzském společenství Belgie – nejméně
dva týdny a v Německu – jeden měsíc. Je však třeba podotknout, že ve Francouzském společenství
Belgie se toto doporučení týká jen určitých kategorií učitelů cizích jazyků, a to učitelů germánských
jazyků na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání. Ve Francii a v Rakousku doporučují ústřední
orgány, aby učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků strávili určité období v zemi, kde se mluví
cílovým jazykem, ale jeho délka není stanovena.
A konečně situace v Lucembursku je unikátní tím, že budoucí učitelé cizích jazyků absolvují přípravné
vzdělávání učitelů v zahraničí a předpisy stanoví, že musí studovat v zemi, kde se mluví cílovým
jazykem.
MÍRA PŘESHRANIČNÍ MOBILITY UČITELŮ CIZÍCH JAZYKŮ SE V JEDNOTLIVÝCH
ZEMÍCH EVROPY ZNAČNĚ LIŠÍ
Přeshraniční mobilitu učitelů cizích jazyků lze chápat jako důležitou součást jejich profesionálního
vývoje. Dotazník pro učitele zaměřený na kontext vzdělávání v rámci Evropského průzkumu
jazykových znalostí (ESLC) shromáždil informace o tom, do jaké míry učitelé cizích jazyků strávili
alespoň jeden měsíc v zemi, kde se mluví jazykem, který vyučují. Uvádí také podrobné informace
o účelu přeshraniční mobility učitelů.
Z údajů vyplývá, že ve většině zúčastněných zemí jsou dvěma nejběžnějšími důvody pro pobyt učitelů
cizích jazyků na dobu alespoň jednoho měsíce v zemích, kde se mluví cílovým jazykem, dovolená a
vzdělávací kurz. Pokud jde o oba tyto účely současně, nejvyšší míru přeshraniční mobility mají
Francie a Španělsko. V těchto zemích strávilo 69,1 % (Francie) a 60,7 % (Španělsko) učitelů cizích
jazyků dlouhodobou dovolenou v zemi, kde se mluví cílovým jazykem, a 60,4 % (Francie) a 79,7 %
(Španělsko) těchto učitelů se zúčastnilo kurzu nebo studijního pobytu v délce nejméně jeden měsíc.
Na opačném konci spektra se nachází Bulharsko a Estonsko s 12,9 % (Bulharsko) a 15,1 %
(Estonsko) v případě dovolené a 13,3 % (Bulharsko) a 11,0 % (Estonsko) v případě účasti ve
vzdělávacím kurzu.
Z obrázku také vyplývá, že u učitelů cizích jazyků nejsou příliš běžné cesty za hranice pro získání
učitelské praxe v zemích, kde se mluví cílovým jazykem. Ve většině zúčastněných zemí tato hodnota
nepřekračuje 10 %. Jedinou zemí, kde více než polovina učitelů, kteří se zúčastnili průzkumu,
vyučovala déle než měsíc v zemi, v níž se mluví cílovým jazykem, je Francie. Přeshraniční mobilita
učitelů je poměrně vysoká i v Německy mluvícím společenství Belgie (24,0 %), ve Španělsku (23,2 %)
a ve Švédsku (20,1 %). Je však zajímavé, že ve všech vzdělávacích systémech s výjimkou Německy
mluvícího společenství Belgie a Francie uvedlo o něco vyšší procento učitelů, že strávili více než
jeden měsíc v zemi, kde se mluví cílovým jazykem, za účelem vykonávání zaměstnání ‚jiného než
výuka‘. Nejvýraznější rozdíl mezi výukou a zaměstnáním ‚jiným než výuka‘ lze pozorovat v Polsku (asi
26 procentních bodů) stejně jako v Bulharsku, ve Slovinsku a Švédsku (asi 12, 14 a 17 procentních
bodů).
A konečně ve většině zemí, u kterých jsou dostupné údaje, uvedlo nanejvýš jen 20 % učitelů cizích
jazyků, že již strávili více než jeden měsíc v zemi, kde se mluví cílovým jazykem, ‚pobytem v rodině’.
Toto procento je vyšší jen v Německy mluvícím společenství Belgie (48,6 %), v Řecku (32,1 %) a ve
Švédsku (29,5 %).
97
UČITELÉ
Obr. D10: Procentní podíl učitelů cizích jazyků,
kteří již strávili více než jeden měsíc v zemi, ve které se mluví cílovým jazykem,
podle účelu přeshraniční mobility, 2010/11
Dovolená
Studium/kurz
Jiné zaměstnání než
výuka
Výuka
Pobyt
v rodině
EU
BE fr BE de BE nl
BG
EE
EL
ES
FR
MT
NL
PL
PT
SI
SE
HR
Dovolená
50,9
31,8
50,8
31,0
12,9
15,1
36,1
60,7
69,1
33,4
38,4
35,6
19,6
37,1
41,7
15,6
Studium/kurzy
53,8
45,4
36,8
30,3
13,3
11,0
51,2
79.7
60,4
16,0
33,9
20,8
16,2
42,3
57,2
24,2
Výuka
25,4
7,3
24,0
11,1
1,9
2,0
14,8
23,2
52,8
3,8
11,7
2,7
3,1
5,4
20,1
6,5
Jiné zaměstnání než výuka 30,1
11,5
30,5
5,3
13,9
7,7
19,6
25,9
47,5
7,7
19,9
28,8
4,3
19,6
36,6
10,5
14,6
14,5
48,6
9,4
6,8
7,1
32,1
14,2
16,5
18,5
10,6
8,4
5,9
2,9
29,5
8.5
Pobyt v rodině
Zdroj: ESLC 2011.
Vysvětlivka
Ukazatel vychází z odpovědí na 12. otázku učitelského dotazníku ESLC. Diagram vyjadřuje podíl učitelů, kteří uvedli, že
již alespoň jednou strávili více než jeden měsíc v zemi, kde se mluví cílovým jazykem, přičemž účelem pobytu byla
‚dovolená‘, ‚studium nebo kurz‘, ‚výuka‘, ‚jiné zaměstnání než výuka‘ a ‚pobyt v rodině‘. Průměr EU odpovídá váženým
průměrům zemí zúčastněných v ESLC, pro které jsou údaje k dispozici.
byla tímto jazykem angličtina, až na Belgii (Vlámské a Německy mluvící společenství) kde jím byla francouzština.
a bibliografie.
98
UČITELÉ
NEJOBLÍBENĚJŠÍM JAZYKEM AKCÍ DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V RÁMCI PROGRAMU
COMENIUS JE ANGLIČTINA
Další vzdělávání učitelů hraje důležitou roli v tom, že učitelům jsou poskytovány znalosti a dovednosti
nezbytné pro jejich učitelskou kariéru. Od roku 2007 Evropská komise podporuje další vzdělávání
učitelů v rámci programu Comenius, který je součástí Programu celoživotního učení (LLP). Součástí
tohoto dílčího programu je zvláštní akce − další vzdělávání v rámci programu Comenius − věnovaná
podpoře odborného rozvoje učitelů a dalších pedagogických pracovníků. Cílem akce další vzdělávání
v rámci programu Comenius je zlepšování evropské dimenze vzdělávání učitelů i kvality
pedagogických postupů a řízení škol tím, že učitelům i dalším pedagogickým pracovníkům škol je
umožněno absolvovat školení v délce až šesti týdnů v jiné zemi, než ve které účastník běžně pracuje.
Z obrázku vyplývá, že zdaleka nejoblíbenějším vyučovacím jazykem při akcích, které jsou součástí
dalšího vzdělávání v rámci programu Comenius, je angličtina. V roce 2009 byla naprostá většina
grantů (76,4 %) v průměru udělena na kurzy vyučované v angličtině, ve srovnání s jen asi 11 % kurzů
ve francouzštině a přibližně 5 % v němčině a španělštině. Pouze zanedbatelné procento akcí dalšího
vzdělávání probíhalo v jiných jazycích (1,6 % pro všechny ostatní jazyky společně).
Obr. D11: Procentní podíl schválených přihlášek na další vzdělávání učitelů v rámci programu
Comenius podle jazyka kurzu, přihlášky podané v rámci výzvy v roce 2009
Angličtina
Francouzština
Němčina
Španělština
Zdroj: Evropská komise, Generální ředitelství pro vzdělávání a kulturu (Školní vzdělávání, Comenius).
99
Jiné
UČITELÉ
Údaje (obr. D11)
BE fr BE de BE nl
BG
CZ
DK
DE
EE
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
LU
Angličtina
Francouzšti
na
Němčina
Španělština
Jiné
76,4
Ø
25,6
0,0
78,6
83,6
83,3
76,3
79,3
88,3
48,6
90,4
86,6
82,1
80,7
100,0
74,6
93,5
50,0
11,3
64,1
0,0
20,7
7,8
3,5
3,5
3,7
3,9
38,9
6,2
10,0
5,3
13,8
0,0
2,5
2,8
21,4
5,4
0,0
0,0
0,7
7,8
7,0
16,2
13,6
5,2
1,4
3,4
1,1
3,1
1,6
0,0
23,0
1,9
28,6
5,3
5,1
0,0
0,0
0,0
4,5
1,7
3,0
1,3
8,3
0,0
0,0
7,6
2,1
0,0
0,0
0,0
0,0
1,6
5,1
0,0
0,0
0,9
1,7
2,3
0,5
1,3
2,8
0,0
2,2
2,0
1,8
0,0
0,0
1,9
0,0
HU
MT
NL
AT
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
UK
IS
LI
NO
HR
TR
Angličtina
Francouzšti
na
Němčina
Španělština
Jiné
80,0
97,3
89,3
73,2
86,5
93,2
66,9
89,3
88,1
84,6
77,5
18,3
78,3
25,0
49,6
:
98,1
5,3
2,7
4,3
3,4
1,3
3,6
31,6
0,0
1,2
5,0
3,3
44,2
0,0
0,0
4,4
:
1,4
11,6
0,0
3,3
20,3
9,0
2,8
0,3
7,1
9,5
5,4
7,3
3,0
7,2
75,0
8,0
:
0,5
1,6
0,0
2,8
0,8
2,8
0,4
0,5
3,6
1,2
2,7
8,0
30,4
8,4
0,0
37,2
:
0,0
1,6
0,0
0,3
2,3
0,4
0,0
0,7
0,0
0,0
2,3
4,0
4,2
6,0
0,0
0,7
:
0,0
Zdroj: Evropská komise, Generální ředitelství pro vzdělávání a kulturu (Školní vzdělávání, Comenius).
Vysvětlivka
Diagram znázorňuje procentní podíl kurzů podle jazyka kurzu.
Údaje se týkají učitelů a dalších pedagogických pracovníků, ale všechno nasvědčuje tomu, že 83 % účastníků byli
učitelé (zdroj: Evropská komise, GŘ VAK). Není však možné rozlišit mezi nimi učitele cizích jazyků a ostatní učitele.
Celkový počet grantů na zemi a jazyk se značně liší a tím je srovnatelnost údajů mezi jednotlivými zeměmi omezena.
Následující tabulka uvádí informace o počtu schválených přihlášek na každou zemi:
BE fr
BE de
BE nl
BG
CZ
DK
DE
EE
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
39
0
140
116
287
173
1091
77
72
178
1324
1139
731
49
122
108
LU
14
HU
MT
NL
AT
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
UK
IS
LI
NO
HR
TR
190
37
392
261
702
249
765
56
84
259
275
865
83
4
137
:
414
Chorvatsko se v referenčním období Programu celoživotního učení neúčastnilo.
Analýza na úrovni jednotlivých zemí ukazuje, že na Kypru si v roce 2009 všichni příjemci grantů zvolili
školení v angličtině. Procentní podíly byly velmi vysoké − přes 90 % − také v Řecku, Litvě, na Maltě,
v Portugalsku a Turecku. Na opačném konci spektra jsou Francouzské společenství Belgie, Spojené
království a Lichtenštejnsko, kde se aktivit, které probíhaly v angličtině, zúčastnilo jen maximálně 26 %
učitelů.
Míra účasti v akcích dalšího vzdělávání poskytovaných ve francouzštině byla ve většině zemí nižší
než 10 %. Výjimkami jsou Francouzské společenství Belgie (64,1 % školení probíhalo ve
francouzštině), Spojené království (44,2 %), Irsko (38,9 %), Rumunsko (31,6 %), Vlámské
společenství Belgie a Lucembursko (obě asi 21 %), Itálie (13,8 %) a Španělsko (10 %).
Němčina jako jazyk školení byla poměrně oblíbená mezi pedagogickými pracovníky z Lichtenštejnska
(75 %), Lucemburska (28,6 %), Lotyšska (23,0 %), Rakouska (20,3 %), Dánska (16,2 %) a Německa
(13,6 %). Avšak tyto procentní podíly jsou ve srovnání s učiteli z jiných zemí celkově nízké.
Téměř v celé Evropě se kurzů vyučovaných ve španělštině zúčastnilo méně než 5 % učitelů
s výjimkou učitelů z Norska (37,2 %), Spojeného království (30,4 %), Irska, Francie, Švédska, Islandu
(všechny kolem 8 %) a Francouzského společenství Belgie (5,1 %).
Celkově je možno říci, že jazyky používané při akcích dalšího vzdělávání v rámci programu Comenius
kopírují schéma pozorované u jazyků, které si žáci osvojují (viz obr. C3 a C8), přičemž nejčastěji
osvojovaným jazykem v Evropě je angličtina následovaná francouzštinou a němčinou.
100
UČITELÉ
VE VĚTŠINĚ ZEMÍ JE MÁLO HOSTUJÍCÍCH UČITELŮ CIZÍCH JAZYKŮ
Procentní podíl žáků navštěvujících školy, jejichž ředitel uvádí, že v minulém roce přijal ve své škole
alespoň jednoho hostujícího učitele testovaného jazyka ze zahraničí po dobu alespoň jednoho
měsíce, je téměř ve všech zemích, které se zúčastnily Evropského průzkumu jazykových znalostí
v roce 2011, nižší než 10 %. Výjimkami jsou Španělsko a Malta, jejichž procentní podíly dosahují
21,2 % a 1,8 %. V Belgii (Německy mluvícím a Vlámském společenství), v Řecku a Polsku nebyli
žádní žáci, kteří navštěvovali školu, jejíž ředitel uvádí, že tyto hostující učitele přijal.
Vezme-li se v úvahu celkový počet hostujících učitelů všech předmětů ve školách, jejich procentní
podíly se výrazněji liší mezi těmito zeměmi: v Belgii (Francouzském společenství), ve Španělsku a na
Maltě navštěvuje školy, jejichž ředitel uvádí, že tyto hostující učitele přijal, asi 20 % žáků – v Německy
mluvícím společenství Belgie tato hodnota značně přesahuje 50 %, zatímco ve Vlámském
společenství Belgie, v Řecku a Polsku byl jejich procentní podíl nulový.
Obr. D12: Procentní podíly žáků navštěvujících školy, jejichž ředitel uvádí, že v minulém školním
roce přijal ve své škole alespoň jednoho hostujícího učitele ze zahraničí po dobu alespoň jednoho
měsíce, 2010/11
Vysvětlivka
Ukazatel vychází z odpovědí na 18. otázku
ředitelského dotazníku ESLC. Odpovědi
ředitelů byly rozděleny do dvou skupin: Na ty,
kteří uvádějí, že neměli žádné hostující učitele,
a na ty, kteří uvádějí, že měli alespoň jednoho
hostujícího učitele. Průměr EU odpovídá
váženým průměrům zemí zúčastněných
Hostující učitel
testovaného jazyka
Všichni hostující
učitelé
EU
BE fr
BE de
BE nl
BG
EE
EL
ES
7,8
6,2
0,0
0,0
7,3
7,4
0,0
21,3
8,6
19,6
61,6
0,0
8,7
13,5
0,0
22,2
FR
MT
NL
PL
PT
SI
SE
HR
5,8
11,4
2,2
0,0
3,8
7,3
2,3
1,9
5,8
21,8
13,8
0,0
5,9
11,2
2,3
2,6
101
Respondenty byli ve všech zemích ředitelé,
v jejichž škole probíhal průzkum týkající se
prvního testovaného cizího jazyka. Téměř ve
všech zúčastněných zemích byla tímto
jazykem angličtina, až na Belgii (Vlámské a
Německy mluvící společenství), kde jím byla
francouzština.
Další informace o Evropském průzkumu
jazykových znalostí (ESLC) jsou uvedeny
v oddíle Glosář, statistické databáze a
bibliografie.
Zdroj: ESLC 2011.
PROCES VÝUKY
ODDÍL I – MOTIVACE ŽÁKŮ A PEDAGOGICKÉ PŘÍSTUPY
ŽÁCI VĚTŠINOU POVAŽUJÍ ANGLIČTINU ZA UŽITEČNĚJŠÍ NEŽ JINÉ JAZYKY PRO SVÉ
BUDOUCÍ VZDĚLÁVÁNÍ A PRO SVOU BUDOUCÍ PRÁCI
Z Evropského průzkumu jazykových znalostí (ESLC) vyplývá, že mezi tím, jak žáci vnímají užitečnost
osvojování si testovaného jazyka, a jejich jazykovou zběhlostí existuje pozitivní souvislost (European
Commission/SurveyLang, 2012). V rámci průzkumu byli žáci vyzváni, aby vyjádřili svůj názor na
užitečnost osvojování cizích jazyků pro následující účely: osobní život, budoucí vzdělávání, budoucí
zaměstnání nebo získání dobrého pracovního místa. Analýza odpovědí žáků umožňuje porovnat, jak
tito žáci vnímají užitečnost testovaných jazyků ve své zemi v souvislosti s těmito čtyřmi účely.
Obr. E1: Procentní podíl žáků, kteří považují za užitečné osvojovat si testované jazyky pro různé
účely, 2010/11
Testovaný jazyk 1
Osobní život
Budoucí vzdělávání
Budoucí zaměstnání
Získání dobrého pracovního místa
EU BE fr
50,4 58,9
87,7 88,0
81,9 82,7
90,2 93,2
BE de
82,7
89,4
85,5
89,0
BE nl
24,7
84,1
77,4
82,0
BG
64,7
91,4
89,5
94,4
EE
79,1
97,1
95,8
98,3
EL
70,0
87,8
91,2
94,1
ES
51,0
90,8
89,8
96,8
FR
47,6
81,8
68,5
83,0
MT
81,8
93,6
95,7
96,0
NL
40,8
85,4
83,6
88,4
PL
43,3
94,1
91,5
95,4
PT
72,6
94,9
94,4
97,1
SI
69,7
94,0
89,7
92,3
SE
67,0
92,2
90,7
94,2
HR
78,6
96,2
93,5
96,8
FR
27,1
60,6
40,0
54,9
MT
32,7
51,3
50,8
63,1
NL
10,5
54,4
52,1
55,9
PL
19,8
73,4
69,1
77,5
PT
37,1
74,3
74,4
79,8
SI
40,4
79,9
70,1
76,4
SE
13,5
60,3
40,5
44,2
HR
37,8
77,0
66,9
79,6
Testovaný jazyk 2
Osobní život
Budoucí vzdělávání
Budoucí zaměstnání
Získání dobrého pracovního místa
Pro osobní
život
EU BE fr
27,1 44,7
66,5 70,6
54,3 71,3
65,4 87,9
BE de
85,0
94,1
88,1
96,1
Pro budoucí
vzdělávání
BE nl
44,0
93,0
90,7
92,4
BG
33,9
72,1
65,1
77,8
EE
31,2
70,3
60,2
71,3
EL
56,0
83,9
86,7
90,9
ES
21,6
73,0
68,7
82,8
Pro budoucí
zaměstnání
Zdroj: ESLC 2011.
103
Pro získání dobrého
pracovního místa
PROCES VÝUKY
Vysvětlivka
Ukazatel vychází z odpovědí na 33. otázku žákovského dotazníku ESLC. ‚Užitečný‘ se vztahuje ke dvěma ze čtyř
možností uvedených v dotazníku, tj. ‚celkem užitečný‘ a ‚velmi užitečný‘. Prvním testovaným jazykem byla angličtina
téměř ve všech zemích kromě Belgie (Vlámského a Německy mluvícího společenství), kde jím byla francouzština.
Druhým testovaným jazykem byla němčina v Belgii (Francouzském společenství), Bulharsku, Estonsku, Nizozemsku,
Polsku, Slovinsku a Chorvatsku; angličtina v Belgii (Vlámském a Německy mluvícím společenství); francouzština
v Řecku, Španělsku a Portugalsku; španělština ve Francii a Švédsku a italština na Maltě. Dotazovaní žáci byli buď
v posledním ročníku úrovně ISCED 2 nebo ve druhém ročníku úrovně ISCED 3, podle toho, z které země pocházejí.
Průměr EU odpovídá váženým průměrům zemí zúčastněných v ESLC, pro které jsou údaje k dispozici.
Pokud jde o rozdíly mezi dvěma testovanými jazyky, jsou hodnoty, které se statisticky významně (p<,05) liší, označeny
tučně.
a bibliografie.
Profil vnímání užitečnosti cizích jazyků žáky je ve všech evropských zemích dost podobný. Velká
většina žáků považuje angličtinu za užitečnou pro své budoucí vzdělávání a zaměstnání − více než
80 % pro budoucí zaměstnání (s výjimkou Francie) − a ještě vyšší procento, pokud jde o získání
dobrého pracovního místa. Z toho vyplývá, že žáci angličtinu hodnotí jako významnou nejen pro
získání pracovního místa, ale pro získání dobrého pracovního místa.
Naopak méně významnou roli hraje angličtina v osobním životě žáků: jen 50,4 % z nich uvádí, že je
pro tento účel důležitá. V tomto ohledu vyniká Malta s přibližně 82 % žáků, kteří připouštějí užitečnost
angličtiny pro osobní život. Důvodem tohoto vysokého procenta je status angličtiny jako druhého
úředního jazyka státu.
Ostatní testované jazyky jsou ve většině evropských zemí vnímány jako výrazně méně užitečné než
angličtina. Nicméně pokud jde o čtyři zkoumané účely, jejich pořadí je podobné.
ŽÁCI MAJÍ PROSTŘEDNICTVÍM RŮZNÝCH MÉDIÍ
VĚTŠÍ KONTAKT S ANGLIČTINOU NEŽ S JINÝMI JAZYKY
Z Evropského průzkumu jazykových znalostí (ESLC) vyplývá, že mezi skutečností, že žáci jsou
prostřednictvím tradičních i nových médií v kontaktu s cizími jazyky, a jejich jazykovou zběhlostí
existuje pozitivní souvislost (European Commission/SurveyLang, 2012). V tomto průzkumu byli žáci
dotázáni, jak často přijdou do kontaktu s cizími jazyky prostřednictvím různých typů médií: knihy,
časopisy, hudba, filmy, televize, počítačové hry a webové stránky. Analýza odpovědí žáků umožňuje
srovnání jejich kontaktu se dvěma testovanými jazyky.
V devíti zemích žáci uvádějí, že prostřednictvím různých médií přijdou do styku s angličtinou jednou
až několikrát měsíčně, což je výrazně více, než je evropský průměr. Nejvyšší výsledek má z důvodu
své zvláštní jazykové situace Malta (až několikrát měsíčně), protože angličtina je v této zemi druhým
úředním jazykem (viz obr. A1).
Kontakt žáků s angličtinou je vždy častější než s kterýmkoli jiným jazykem. Tento rozdíl je obzvlášť
velký v Bulharsku, Estonsku, Nizozemsku a ve Švédsku. Je to také případ Belgie (Vlámského a
Německy mluvícího společenství), kde je kontakt žáků s angličtinou dokonce častější než
s francouzštinou, která je jedním ze tří jazyků státu. Pouze v Řecku a na Maltě je prostřednictvím
různých médií kontakt žáků s druhým testovaným jazykem (francouzštinou a italštinou) relativně
častější než v jiných zemích.
Navíc je zajímavé, že kontakt žáků s angličtinou je celkově vyšší v poměrně malých evropských
zemích. Média v těchto zemích pravděpodobně méně překládají do národních jazyků než ve větších
zemích, jako například Španělsko, Francie a Polsko.
104
Obr. E2: Četnost kontaktů se dvěma testovanými cizími jazyky prostřednictvím různých médií,
2010/11
Několikrát týdně
Několikrát
měsíčně
Asi jednou
měsíčně
Několikrát
ročně
Nikdy
Testovaný jazyk 1
Testovaný jazyk 1
Testovaný jazyk 2
EU
1,68
0,67
BE fr BE de BE nl
1,52 1,04 0,70
0,53 1,24 2,26
BG
2,27
0,79
EE
2,60
0,82
EL
2,37
1,78
Testovaný jazyk 2
ES
1,47
0,63
FR
1,32
0,43
MT
2,95
1,46
NL
2,36
0,49
PL
1,80
0,60
PT
2,34
0,90
SI
2,63
1,01
SE
2,68
0,45
HR
2,41
0,84
Zdroj: ESLC 2011.
Vysvětlivka
Ukazatel vychází z odpovědí na 31. otázku žákovského dotazníku ESLC. Index odpovídá průměrům výsledků všech
respondentů. Tyto výsledky byly vypočítány součtem hodnot pětibodové stupnice (0−4) uvedených každým
respondentem u každého z devíti bodů otázky 31 a vydělením výsledku devíti. Těmto pěti bodům postupně odpovídají
položky ‚Nikdy‘, ‚Několikrát ročně‘, ‚Asi jednou měsíčně‘, ‚Několikrát měsíčně‘ a ‚Několikrát týdně‘. Tedy například index
2 znamená, že žáci v průměru uvádějí, že do kontaktu s testovaným jazykem přijdou asi jednou měsíčně. Průměr EU
odpovídá váženým průměrům zemí zúčastěných v ESLC, pro které jsou údaje k dispozici.
Prvním testovaným jazykem byla angličtina téměř ve všech zemích kromě Belgie (Vlámského a Německy mluvícího
společenství), kde jím byla francouzština. Druhým testovaným jazykem byla němčina v Belgii (Francouzském
společenství), Bulharsku, Estonsku, Nizozemsku, Polsku, Slovinsku a Chorvatsku; angličtina v Belgii (Vlámském
a Německy mluvícím společenství); francouzština v Řecku, Španělsku a Portugalsku; španělština ve Francii a Švédsku
a italština na Maltě. Dotazovaní žáci byli buď v posledním ročníku úrovně ISCED 2 nebo ve druhém ročníku úrovně
ISCED 3, podle toho, z které země pocházeli.
Pokud jde o rozdíly mezi dvěma testovanými jazyky, hodnoty se ve všech případech statisticky významně (p<,05) liší.
a bibliografie.
PŘI MLUVENÍ VE TŘÍDĚ POUŽÍVAJÍ ŽÁCI CÍLOVÝ JAZYK
MÉNĚ ČASTO NEŽ JEJICH UČITELÉ
Používání cílového jazyka ve třídě se již stalo tématem řady průzkumů v oblasti výuky cizích jazyků.
Evropský průzkum jazykových znalostí (ESLC) zdůraznil, že mezi častějším používáním cílového
jazyka v hodinách jak učiteli, tak žáky a výsledky testů existuje pozitivní souvislost (European
Commission/SurveyLang 2012).
Analýza odpovědí žáků naznačuje, že v používání prvního testovaného jazyka učiteli a žáky ve třídě
jsou mezi evropskými zeměmi určité rozdíly. Existuje obecná tendence, že při účasti na aktivitách ve
třídě žáci používají cílový jazyk méně často než jejich učitelé. V některých zemích je rozdíl mezi
používáním tohoto jazyka učiteli a žáky značně velký. To je případ Belgie (Německy mluvícího
společenství), Španělska a Malty. Tento rozdíl je poměrně malý v Estonsku, ve Francii, v Nizozemsku,
ve Slovinsku a ve Švédsku.
Podle žáků v zúčastněných zemích komunikují jejich učitelé v cílovém jazyce v průměru celkem často.
Avšak dva vzdělávací systémy v tomto ohledu vynikají, a to Belgie (Německy mluvící společenství)
a Malta, kde se první testovaný jazyk používá nejčastěji. V těchto dvou vzdělávacích systémech se
105
PROCES VÝUKY
testovaný jazyk (francouzština v Belgii (Německy mluvícím společenství) a angličtina na Maltě) již od
velmi raného věku používá jako jazyk vyučovací.
Evropští žáci uvádějí, že cílový jazyk používají pro komunikaci s učitelem nebo ostatními žáky čas od
času. Avšak dvě země vynikají: Belgie (Vlámské společenství), kde žáci používají cílový jazyk ve třídě
méně často, a Švédsko, kde jej používají častěji než v jiných zemích.
A konečně je tu několik zemí, kde učitelé používají cílový jazyk celkem často (více než je evropský
průměr) a žáci také. Tak je tomu především ve Francii a Švédsku.
Obr. E3: Četnost používání prvního testovaného jazyka učiteli a žáky ve třídě, 2010/11
Vždy
Obvykle
Občas
Zřídkakdy
Nikdy
Učitelé
Učitelé
Žáci
EU
2,61
1,98
BE fr BE de BE nl
2,78 3,11 2,46
2,15 2,24 1,35
BG
2,62
2,02
EE
2,58
2,17
EL
2,63
1,80
Žáci
ES
2,60
1,74
FR
2,84
2,37
MT
3,22
2,28
NL
1,94
1,52
PL
2,31
1,62
PT
2,73
1,91
SI
2,39
2,08
SE
2,83
2,51
HR
2,78
2,16
Zdroj: ESLC 2011.
Vysvětlivka
Ukazatel vychází z odpovědí na 49. a 50. otázku žákovského dotazníku ESLC. Index odpovídá průměrům výsledků
všech respondentů. Tyto výsledky byly vypočítány součtem hodnot pětibodové stupnice (0−4) uvedených každým
respondentem u dvou položek otázky 49 (a tří položek otázky 50) a vydělením výsledku dvěma. Těmto pěti bodům
postupně odpovídají položky ‚Nikdy‘, ‚Zřídkakdy‘, ‚Občas‘, ‚Obvykle‘ a ‚Vždy‘. Tedy například index 2 znamená, že žáci
v průměru uvádějí, že oni a jejich učitelé mluví ve třídě testovaným jazykem jen občas. Průměr EU odpovídá váženým
průměrům zemí zúčastněných v ESLC, pro které jsou údaje k dispozici.
Respondenty byli ve všech zemích žáci, kteří si osvojují první testovaný jazyk. Téměř ve všech zúčastněných zemích
byla prvním testovaným jazykem angličtina, až na Belgii (Vlámské a Německy mluvící společenství), kde jím byla
francouzština. Dotazovaní žáci byli buď v posledním ročníku úrovně ISCED 2 nebo ve druhém ročníku úrovně ISCED 3,
podle toho, z které země pocházeli.
a bibliografie.
106
PODLE VELKÉ VĚTŠINY ŽÁKŮ SE V JAZYKOVÝCH HODINÁCH NEPOUŽÍVAJÍ
INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE (IKT) PRAVIDELNĚ
Ve většině zemí, které se v roce 2011 zúčastnily Evropského průzkumu jazykových znalostí (ESLC)
a u nichž jsou údaje k dispozici, nepřesahuje podíl žáků, kteří uvádějí, že v jazykových hodinách
pravidelně používají IKT (tj. internet nebo počítačové programy nebo jazykovou laboratoř), 20 %.
Vyšší procentní podíly vykazují Nizozemsko a v menší míře Slovinsko, alespoň u dvou ze tří
uvedených nových technologií.
Porovnají-li se tyto tři nové technologie, je tou, která se podle žáků používá nejčastěji, internet
(v zúčastněných zemích v průměru 18,4 %). Avšak rozdíly v používání internetu mezi jednotlivými
zeměmi jsou dost značné: nejnižší procentní podíly jsou v Belgii (Francouzském a Německy mluvícím
společenství) se 3,3 % a 4 % a nejvyšší v Nizozemsku se 43,4 %.
Ve většině zemí nejsou mezi procentními podíly žáků, kteří uvádějí, že se pravidelně používá internet,
a procentními podíly těch, kteří uvádějí, že se pravidelně používají počítačové programy, významné
rozdíly, s výjimkou Estonska, Nizozemska a Švédska. V zúčastněných zemích tento procentní podíl
v průměru dosahuje 16,2 %. Procentní podíl žáků, kteří uvádějí, že celkem pravidelně používají
jazykovou laboratoř, je všeobecně nižší. Ve všech zemích s výjimkou Řecka (15,6 %) a Nizozemska
(12,3 %) dosahuje maximálně 10 %.
Obr. E4: Procentní podíly žáků, kteří uvádějí, že se v jazykových hodinách pravidelně používají
informační a komunikační technologie (IKT), 2010/11
Internet
EU
Počítačové programy
BE fr BE nl BE de
BG
EE
EL
ES
Jazyková laboratoř
FR
MT
NL
PL
PT
SI
SE
HR
Internet
18,4
3,3
10,5
4,0
17,9
27,2
19,7
21,9
15,3
13,9
43,4
7,3
21,2
27,9
30,1
13,7
Počítačové programy
16,2
3,6
10,5
3,2
15,6
16,4
19,1
20,3
14,4
14,0
31,5
7,7
17,9
26,0
20,2
12,0
Jazyková laboratoř
8,1
6,2
3,6
3,8
8,4
7,3
15,6
9,3
7,4
10,5
12,3
5,4
8,1
10,0
7,8
6,0
Zdroj: ESLC 2011.
Vysvětlivka
Ukazatel vychází z odpovědí na 51. otázku žákovského dotazníku ESLC ‚Pravidelně‘ se vztahuje ke dvěma z pěti
možností uvedených v dotazníku, tj. ‚několikrát měsíčně‘ a ‚(téměř)‘ každou hodinu. Pojem ‚jazykové hodiny‘ se vztahuje
na hodiny angličtiny ve všech zemích s výjimkou Belgie (Vlámského a Německy mluvícího společenství), kde se týká
francouzštiny. Průměr EU odpovídá váženým průměrům zemí zúčastněných v ESLC, pro které jsou údaje k dispozici.
a bibliografie.
107
PROCES VÝUKY
MÉNĚ NEŽ JEDNA TŘETINA ŽÁKŮ SE V POSLEDNÍ DOBĚ
ZÚČASTNILA MIMOŠKOLNÍCH AKTIVIT V CIZÍM JAZYCE
Ke klíčovým prvkům moderní vzdělávací politiky patří mobilita žáků a mezikulturní výměny, zejména
pokud jde o osvojování cizích jazyků. Začlenění těchto aktivit při osvojování jazyků v době mimo
tradiční vyučování umožňuje pochopit užitečnost praktického mluvení v cizím jazyce, poskytuje nové
příležitosti k učení, obohacuje mezikulturní zkušenosti žáků a také zvyšuje jejich povědomí o jiných
jazycích a kulturách.
Obr. E5: Procentní podíl žáků, kteří se během posledních tří let zúčastnili mimoškolních aktivit
souvisejících s osvojováním cizích jazyků, 2010/11
Projekty ve spolupráci se školami v zahraničí
Spolupráce se
školami v zahraničí
Zájezdy a
exkurze
Zájezdy a exkurze
EU
BE fr BE de BE nl
BG
EE
EL
ES
FR
MT
NL
PL
PT
SI
SE
HR
24,3
23,0
17,5
24,6
25,0
18,5
22,8
31,2
27,4
31,1
24,0
9,0
17,7
42,3
25,7
14,7
28,1
38,5
35,3
29,9
19,5
34,5
26,6
33,2
32,9
30,4
38,5
13,8
14,8
29,4
13,2
20,1
Zdroj: ESLC 2011.
Vysvětlivka
Ukazatel vychází z odpovědí na 46. otázku žákovského dotazníku ESLC. Obrázek zachycuje podíl žáků, kteří uvedli, že
se během minulých tří let uvedených aktivit již alespoň jednou zúčastnili. Průměr EU odpovídá váženým průměrům zemí
zúčastněných v ESLC, pro které jsou údaje k dispozici.
a bibliografie.
Mobilita a mezikulturní komunikace může být ve škole zařazována do mimoškolních aktivit, které se
nějak vztahují k osvojování cizích jazyků. Evropský průzkum jazykových znalostí (ESLC) z roku 2011
se zajímal o účast žáků na projektech spolupráce se školami v zahraničí i na zájezdech a v exkurzích.
V daných zemích se těchto typů mimoškolních aktivit, které se vztahují k osvojování cizích jazyků,
zúčastnilo v průměru asi 25 % žáků. Ve Španělsku a na Maltě je účast poměrně vysoká: žáků, kteří
uvádějí, že se takových aktivit zúčastnili, je přes 30 %. Naopak v Polsku a Portugalsku těchto
příležitostí využilo méně než 18 % žáků.
108
Podle toho, co žáci uvádějí, častěji se účastní zájezdů a exkurzí vztahujících se k osvojování cizích
jazyků než spolupráce na projektech se školami v zahraničí. Rozdíl je obzvláště velký v Belgii
(Německy mluvícím společenství), v Estonsku a Nizozemsku. Například v první z těchto zemí uvádí
35 % žáků, že se zúčastnilo zájezdů a exkurzí, zatímco projektů se školami v jiných zemích se
zúčastnilo pouze 17 % žáků. Naopak žáci v Bulharsku, Slovinsku a ve Švédsku se v poslední době
častěji podíleli na projektech spolupráce se školami v zahraničí. Například ve Slovinsku překračuje
počet žáků, kteří se těchto projektů během posledních tří let zúčastnili, 40 %.
DVA HLAVNÍ MODELY POMOCI DĚTEM-PŘISTĚHOVALCŮM, KTERÉ SI OSVOJUJÍ
VYUČOVACÍ JAZYK JAKO DRUHÝ JAZYK.
Většina evropských zemí zavádí zvláštní opatření, která mají reagovat na potřeby především dětípřistěhovalců, a to zejména těch, pro něž je vyučovací jazyk druhým jazykem, aby tak zajistily jejich
začlenění do vzdělávacího systému. Pouze Turecko žádné takové opatření během povinné školní
docházky nepředpokládá. V Řecku se oficiální doporučení týkající se podpory pro děti-přistěhovalce
při osvojování jazyka vztahují pouze na primární vzdělávání.
Převládajícím modelem pomoci dětem-přistěhovalcům, které si osvojují vyučovací jazyk jako druhý
jazyk, je jejich okamžité začlenění do běžných tříd, ale spojené s další podpůrnou jazykovou výukou.
Asi v polovině zkoumaných zemí však tento model existuje v kombinaci s druhým modelem, kterým je
vytváření oddělených skupin nebo tříd pro děti-přistěhovalce na omezenou dobu. Jedinými zeměmi,
kde se po celou dobu povinné školní docházky používá pouze druhý model, je Německo a Rumunsko.
Přestože okamžité začlenění kombinované s další pomocí při osvojování vyučovacího jazyka převládá
na obou úrovních vzdělávání, je o něco běžnější ve vzdělávání primárním. V Belgii (Vlámském
společenství) a v Lucembursku jej na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání nahrazuje model
vytváření oddělených tříd. V Irsku, kde se na úrovni primárního vzdělávání používají oba modely, na
úrovni nižšího sekundárního vzdělávání také převažují oddělené třídy.
V některých zemích mohou o tom, jak nejlépe konkrétním potřebám a okolnostem vyhovět,
rozhodovat v rámci své autonomie regionální či místní správní orgány nebo orgány škol. Je tomu tak,
například ve Španělsku, v Nizozemsku a ve Spojeném království. Z tohoto důvodu nelze považovat
model okamžitého začlenění, přestože ve Spojeném království převažuje, za jediný model pomoci
dětem-přistěhovalcům, které se učí angličtinu jako druhý jazyk.
109
PROCES VÝUKY
Obr. E6: Modely pomoci dětem-přistěhovalcům, které si osvojují vyučovací jazyk
jako druhý jazyk v primárním a nižším sekundárním vzdělávání, 2010/11
jen ISCED 2
Okamžité začlenění
a pomoc při osvojování jazyka
Oddělené skupiny/třídy
(zvláštní vzdělávací program s jazykovou
podporou)
Žádná oficiální opatření neexistují
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Uvedeny jsou jen ty způsoby pomoci, o nichž se zmiňují oficiální dokumenty vydávané ústředními (nebo nejvyššími)
orgány školské správy.
Obrázek nezachycuje opatření na podporu osvojování mateřského jazyka, jež jsou zavedena pro děti-přistěhovalce,
doučování nad rámec oficiálního učebního plánu ani možnosti nabízené středisky pro žadatele o azyl.
Okamžité začlenění a pomoc při osvojování jazyka znamená, že děti-přistěhovalci se zapojí do běžné třídy
odpovídající jejich věkové skupině (nebo podle okolností do třídy nižší) v rámci běžného vzdělávání. Postupují podle
běžného vzdělávacího programu určeného pro všechny žáky, ale každému žáku-přistěhovalci se v průběhu tohoto
vyučování poskytuje individuální pomoc při osvojování jazyka.
Pro děti-přistěhovalce, které si osvojují vyučovací jazyk jako druhý jazyk, mohou být zřízeny oddělené skupiny/třídy.
Tito žáci se vzdělávají po omezenou dobu (v rozmezí od několika týdnů do jednoho nebo dvou školních roků) odděleně
od svých vrstevníků, aby jim mohla být poskytnuta výuka specificky přizpůsobená jejich potřebám a mohli být později
začleněni do běžných tříd. Nicméně mohou začít navštěvovat výuku některých předmětů v běžných třídách, jakmile se
bude zdát, že jsou na ni dostatečně připraveni.
Děti-přistěhovalci: děti, které navštěvují školu v zemi, která není zemí původu jich samotných nebo jejich rodičů či
prarodičů. Tato kategorie zahrnuje několik z právního hlediska odlišných postavení: uprchlíky, žadatele o azyl, děti
migrujících pracovníků, děti státních příslušníků třetích zemí, kteří v dané zemi dlouhodobě pobývají na základě
povolení k pobytu, děti pracovníků ze třetích zemí, kteří v dané zemi nepobývají dlouhodobě, děti, které na území
daného státu pobývají nelegálně, a děti přistěhovaleckého původu, které nutně nepožívají výhod plynoucích ze
specifických právních předpisů týkajících se vzdělávání. Tato definice nezahrnuje jazykové menšiny, které v zemích sídlí
více než dvě generace.
Česká republika: Školy nemusí při osvojování českého jazyka pomáhat žákům, kteří nepocházejí z členských států EU
a začleňují se do běžných tříd, ale v praxi se jim mimořádné pomoci přesto dostává. Pro žáky ze zemí EU pořádají
krajské úřady bezplatnou jazykovou přípravu.
Rakousko: Zvláštní třídy mohou být pro žáky, kteří v zemi pobývají teprve krátce, zřízeny jen ve výjimečných případech
a pouze se souhlasem příslušného orgánu.
110
PROCES VÝUKY
ODDÍL II – DOBA VÝUKY A POČET ŽÁKŮ VE TŘÍDĚ
VE VĚTŠINĚ ZEMÍ SE ROČNÍ ČASOVÁ DOTACE CIZÍCH JAZYKŮ VÝRAZNĚ ZVYŠUJE
OD ZAČÁTKU NIŽŠÍHO SEKUNDÁRNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
Asi ve dvou třetinách evropských zemí vydávají ústřední orgány školské správy doporučení ohledně
vyučovací doby v těch ročnících povinné školní docházky, kdy se cizí jazyky vyučují. Avšak v šesti
zemích mají školy při rozhodování o rozdělení časové dotace na výuku cizích jazyků určitou míru
samostatnosti: v Estonsku, Polsku, ve Finsku, na Islandu a v Norsku je doporučená časová dotace
stanovena pro každý vzdělávací cyklus, přičemž ve Švédsku je doporučen celkový číselný údaj pro
celé období povinného vzdělávání. V Belgii (Vlámském společenství), Nizozemsku a ve Spojeném
království je doporučena pouze celková doba výuky pro všechny předměty vzdělávacího programu
dohromady. Školy se tak mohou samostatně rozhodnout, jak rozdělí čas na výuku jednotlivých
předmětů podle své konkrétní situace.
V zemích, kde výuka prvního cizího jazyka začíná brzy (viz obr. B1), je vyučovací doba, která je na ně
během prvních ročníků vyčleněna, často kratší než v zemích, kde tato výuka začíná později.
A skutečně, v několika zemích (například Bulharsko, Španělsko, Francie, Itálie, Litva, Lichtenštejnsko
a Chorvatsko), kde se první cizí jazyk začíná vyučovat od prvního nebo druhého ročníku, se časová
dotace v prvním roce výuky pohybuje v rozmezí 29 a 54 hodin za rok. V zemích, kde se první cizí
jazyk zavádí ve čtvrtém nebo pátém ročníku (tj. Belgie (Francouzské společenství), Dánsko, Kypr,
Maďarsko, Portugalsko, Slovinsko a Turecko), se roční časová dotace v prvním roce výuky pohybuje
mezi 47 a 83 hodinami.
V Belgii (Německy mluvícím společenství), v Lucembursku a na Maltě však výuka cizích jazyků začíná
velmi brzy a se značně velkou časovou dotací. V těchto zemích se první cizí jazyk, který se žáci učí
rychle, stává jazykem vyučovacím. Musejí proto velmi rychle získat jazykové dovednosti na vysoké
úrovni, aby mohli prostřednictvím svého prvního cizího jazyka účinně absolvovat výuku nejazykových
předmětů. V Lucembursku se vyučovacím jazykem stává i druhý cizí jazyk, který se zavádí ve druhém
ročníku.
Vysvětlivka (obr. E7)
Obrázek zachycuje minimální počet celých hodin (60 minut) vyčleněných na povinnou výuku všech cizích jazyků během
denního povinného všeobecného vzdělávání na základě doporučeného minima, které vzdělávací programy jednotlivých
zemí stanoví pro uvedený referenční rok. Více informací o roční minimální časové dotaci vyčleněné zvlášť na první
a zvlášť na další cizí jazyky a podrobnosti o způsobu jejího výpočtu jsou uvedeny v dokumentu Recommended annual
taught time in full-time compulsory education in Europe (Doporučená roční učební plány pro denní formu povinného
vzdělávání v Evropě, 2010/11) (EACEA/Eurydice, 2011).
Denní povinné všeobecné vzdělávání se obvykle završuje ukončením nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2) nebo
vzdělávání v rámci jednotné struktury (ISCED 1 a 2). Výjimku tvoří Belgie, Bulharsko, Francie, Itálie, Maďarsko,
Nizozemsko (VWO a HAVO), Slovensko a Spojené království (Anglie, Wales a Severní Irsko), kde může být součástí
denního povinného všeobecného vzdělávání úroveň ISCED 3 nebo její část. Další informace jsou uvedeny v dokumentu
Structure of European education systems (Struktura vzdělávacích systémů v Evropě) (EACEA/Eurydice, 2010).
Ročníky v denním povinném všeobecném vzdělávání odpovídají různému věku žáků v závislosti na podmínkách
v jednotlivých zemích. Informace o souladu mezi teoretickým věkem žáků a jednotlivými ročníky jsou uvedeny
v dokumentu Structure of European education systems (Struktura vzdělávacích systémů v Evropě) (EACEA/Eurydice,
2010).
Definice pojmu ‚flexibilní časová dotace‘ je uvedena v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie.
111
PROCES VÝUKY
Obr. E7: Doporučená minimální roční hodinová dotace cizích jazyků jako povinných předmětů
v denním povinném všeobecném vzdělávání, 2010/11
Belgie –
Francouzské společenství
Belgie – Německy mluvící
společenství
Belgie –
Vlámské společenství
Bulharsko
Česká republika
Dánsko
Německo
Německo
Německo Grundschule + Realschule
Estonsko
Irsko
Řecko
Španělsko
Francie
Itálie
Kypr
Lotyšsko
Litva
Lucembursko
Maďarsko
Malta
Nizozemsko
Rakousko Volksschule +
Rakousko Volksschule +
ZŠ/G - RVP ZV

Flexibilní
časová dotace
Grundschule + Gymnasium
Allgemeinbildende höhere Schule
Počet hodin doporučený pro
rozdělení do konkrétních ročníků
Horizontální osa:
Grundschule + Hauptschule
Počet hodin na školní rok
112
n:
Denní povinné
všeobecné vzdělávání
Vertikální osa:
Ročníky
Hauptschule + Polytechnische Schule

Žádný cizí jazyk
není povinný
ODDÍL II – VYUČOVACÍ DOBA A POČET ŽÁKŮ VE TŘÍDĚ
Polsko
Portugalsko
Rumunsko
Slovensko
Finsko
Švédsko
Spojené království –
Anglie
Wales
Severní Irsko
Skotsko
Island
Lichtenštejnsko
Lichtenštejnsko
Lichtenštejnsko
Norsko
Chorvatsko
Turecko
Primární + Gymnasium

Flexibilní
časová dotace
Primární + Oberschule
Počet hodin doporučený pro
rozdělení do konkrétních ročníků
Horizontální osa:
Slovinsko
Počet hodin na školní rok
n:
Primární + Realschule
Denní povinné
všeobecné vzdělávání
Vertikální osa:

není povinný
Ročníky
Zdroj: Eurydice.
Belgie (BE fr): Zjištěné údaje se týkají pouze frankofonní části Valonska (viz obr. B2).
Česká republika: RVP ZV znamená Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání.
Francie: Druhý cizí jazyk v 9. ročníku není povinný pro 5,5 % žáků, kteří si zvolí předmět úvod do profesního života
(découverte professionnelle).
Rakousko: V prvních dvou ročnících primárního vzdělávání jsou cizí jazyky povinné a vyučují se v rámci vzdělávání
typu CLIL. K tomuto účelu je vyčleněno 30 vyučovacích hodin ročně. Údaje na tomto obrázku, které se týkají
Allgemeinbildende Höhere Schule (AHS), se vztahují i na Realgymnasium, což je typ Allgemeinbildende Höhere Schule
(AHS). Roční časová dotace v 7., 8. a 9. ročníku Gymnasium (typ AHS) činí 240, 180 a 270 hodin.
Slovensko: Celková doba uvedené výuky je osm let, přestože je zavedena ve 4. ročníku primárního vzdělávání a v 8.
a 9. ročníku sekundárního vzdělávání pouze částečně.
Lichtenštejnsko: V prvním ročníku primárního vzdělávání se cizí jazyky vyučují v rámci vzdělávání typu CLIL. K tomuto
účelu je vyčleněno 29 vyučovacích hodin ročně.
113
PROCES VÝUKY
V zemích, kde se žáci učí jen jeden cizí jazyk jako povinný předmět, se roční časová dotace na výuku
tohoto předmětu celkově zvyšuje s tím, jak žáci postupují do vyšších ročníků. Tak je tomu v Belgii
(Francouzském společenství), v Dánsku, ve Španělsku, v Lichtenštejnsku (Oberschule), v Chorvatsku
a v Turecku. Tato roční dotace v posledním ročníku denního povinného vzdělávání zřídka překročí
120 hodin.
V zemích, kde se žáci učí dva cizí jazyky jako povinné předměty, se časová dotace na výuku cizích
jazyků se zavedením druhého jazyka zvyšuje a někdy dost podstatně (viz obr. B1). Tak je tomu
v Řecku, ve Francii, na Kypru, v Itálii, Lotyšsku, Maďarsku, na Maltě, v Rumunsku a Portugalsku.
Například ve Francii, na Kypru a v Rumunsku se, doporučená roční dotace na výuku cizích jazyků
zdvojnásobí, jakmile začne výuka druhého jazyka. Hodinová dotace na výuku dvou cizích jazyků se
mezi jednotlivými zeměmi značně liší a pohybuje se v rozmezí od 90 v Řecku po 234
v Lichtenštejnsku (Realschule).
Stojí za zmínku, že v některých zemích, kde je povinný jen jeden cizí jazyk, může jeho roční časová
dotace překročit roční časovou dotaci na výuku dvou jazyků v jiných zemích. Například v posledním
ročníku denního povinného vzdělávání (9. ročník) v Lichtenštejnsku je roční časová dotace na jeden
cizí jazyk 117 hodin (Oberschule), zatímco v Řecku činí časová dotace na dva jazyky pouze 90 hodin.
Jak lze očekávat, v několika málo zemích, kde si žáci v určitém okamžiku denní povinné školní
docházky musí osvojovat jazyky tři, je roční časová dotace na výuku jazyků nejvyšší. Tak je tomu
v Lucembursku, kde se všichni žáci v 9. ročníku musí učit němčinu, francouzštinu a angličtinu.
V Německu a Lichtenštejnsku se musí učit tři jazyky pouze žáci, kteří navštěvují Gymnasium:
v 8. ročníku je na tyto jazyky vyčleněno 310 (Německo) a 322 (Lichtenštejnsko) hodin za rok.
V POSLEDNÍCH PĚTI LETECH BYLY V DOPORUČENÉ ČASOVÉ DOTACI CIZÍCH JAZYKŮ
VĚTŠINOU PROVEDENY JEN DROBNÉ ZMĚNY
Mezi zeměmi, ve kterých byla vydána doporučení ohledně časové dotace na povinnou výuku cizích
jazyků jak v primárním, tak v denním povinném sekundárním všeobecném vzdělávání, existují
v průběhu posledního desetiletí i nadále podstatné rozdíly.
V roce 2010/11 se průměrná časová dotace v primárním vzdělávání vycházející z doporučeného
minima na typický ročník pohybovala v rozmezí od 20 do 27 hodin v Belgii (Francouzském
společenství), na Kypru, v Maďarsku, Portugalsku a na Slovensku, a od 70 do 79 hodin v Řecku
a Itálii. Na úrovni sekundárního vzdělávání se tato hodnota pohybovala od 53 ve Švédsku do 244
v Německu (Gymnasium).
Nejvyšší doporučenou hodinovou dotaci pro výuku cizích jazyků mají kvůli své zvláštní jazykové
situaci Lucembursko a Malta. Lucembursko doporučuje 408 hodin pro primární a 423 pro sekundární
vzdělávání, zatímco na Maltě tyto počty činí 127 a 199 hodin.
V letech 2006/07 až 2010/11 upravila většina evropských zemí doporučenou roční hodinovou dotaci
pro výuku cizích jazyků v primárním a/nebo sekundárním vzdělávání jen nepatrně. Tyto změny
zpravidla nesouvisejí přímo s organizací výuky cizích jazyků, ale s kolísáním počtu školních dní
(například Česká republika, Lotyšsko, Maďarsko a Malta) nebo s významnými strukturálními změnami
vzdělávacích systémů (tj. Dánsko, Itálie a Portugalsko). V několika zemích (například Belgie
(Francouzské společenství), Estonsko, Rakousko, Finsko a Švédsko) zůstala doporučená časová
dotace na obou úrovních beze změny.
Některé země nicméně zavedly v časové dotaci pro výuku cizích jazyků významné změny, které
pramení z reorganizace výuky cizích jazyků (viz obr. B1 a B2). Polsko, Lichtenštejnsko a Island tak
114
vyčlenily na cizí jazyky jak v primárním, tak v sekundárním vzdělávání větší počet hodin. Tento nárůst
přímo souvisí s reformami, které v těchto zemích prodloužily dobu povinného osvojování cizích jazyků
(viz obr. B2). V několika jiných zemích lze tento nárůst pozorovat pouze na jedné úrovni vzdělávání.
Například Litva a Turecko zvýšily hodinovou dotaci na výuku cizích jazyků na primární úrovni, zatímco
Belgie (Německy mluvící společenství), Německo (Gymnasium a Realschule) a Slovinsko předepsaly
více hodin pouze pro všeobecné sekundární vzdělávání.
Roční časová dotace na výuku cizích jazyků se výrazně snížila jen v Bulharsku v sekundárním
vzdělávání. Tento pokles způsobilo dokončení pilotního projektu (1997−2007), který zaváděl výuku
druhého cizího jazyka během pěti let počínaje 5. ročníkem (žáci ve věku 11 let). V současné době je
druhý jazyk povinný jen v 9. ročníku (žáci ve věku 15 let).
Obr. E8: Vývoj doporučené minimální hodinové dotace na povinnou výuku cizích jazyků v typickém
ročníku v primárním a denním povinném všeobecném sekundárním vzdělávání, 2006/07 a 2010/11
Primární vzdělávání
Denní povinné všeobecné sekundární vzdělávání

Povinný předmět s flexibilní časovou dotací  Žádný cizí jazyk není povinný
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Obrázek zachycuje doporučený minimální počet celých hodin (60 minut) vyčleněných na povinnou výuku všech cizích
jazyků v primárním a denním povinném všeobecném sekundárním vzdělávání na základě doporučeného minima, které
vzdělávací programy jednotlivých zemí stanoví pro každý referenční rok. Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny
v dokumentu Recommended annual taught time in full-time compulsory education in Europe (Doporučené roční učební
plány pro denní formu povinného vzdělávání v Evropě, 2010/11), (EACEA/Eurydice, 2011).
Typický ročník se vypočítal tak, že celkový počet vyučovacích hodin v primárním a denním povinném sekundárním
vzdělávání se vydělil počtem ročníků, které tvoří tyto úrovně vzdělávání.
115
PROCES VÝUKY
Definici pojmu ‚flexibilní časová dotace‘ jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie.
Primární
Denní povinné
všeobecné
sekundární
2006/07 2010/11
Primární
2006/07
2010/11
BE fr
20
20
121
121
NL
2006/07

2010/11

BE de
121
121
142
182
AT - Volkschule
15
15
BE nl




AT - AHS
BG
41
41
175
88
AT - Hauptschule a PTS
CZ
52
53
87
88
PL
36
61
DK
50
43
90
90
PT
27
DE - Grundschule
28
28
RO
29
Denní povinné
všeobecné
sekundární
2006/07
2010/11


120
120
102
102
81
113
27
144
105
30
116
118
DE - Gymnasium
179
244
SI
39
39
88
136
DE - Hauptschule
124
105
SK

21
105
109
DE - Realschule
118
183
FI
38
38
133
133
SE
53
53
53
53
EE
66
66
158
158
IE




UK-ENG/WLS/NIR




EL
72
70
98
98
UK-SCT




ES
57
64
113
105
FR
40
43
176
176
IS
31
38
168
187
IT
79
79
165
139
LI - Primarschule
30
41
CY
24
23
124
120
LI - Gymnasium
180
197
LV
54
54
143
141
LI - Oberschule
113
110
165
161
76
151
LT
10
36
115
122
LI - Realschule
LU
396
408
479
423
NO
HU
20
21
113
115
MT - Primární
132
127
MT - Lyceum
216
199
MT - Sekundární
216
199

47
52
HR
:
53
:
79
TR
19
29
96
96
Povinný předmět

s flexibilní časovou dotací
není povinný
:
Údaje nejsou
k dispozici
Zdroj: Eurydice.
Belgie (BE fr), Francie, Rakousko a Lichtenštejnsko: Viz obr. E7.
Belgie (BE de): V předchozím vydání (EACEA/Eurydice, 2008) se na úrovni sekundárního vzdělávání rozlišovalo mezi
školami ve veřejném sektoru a dotovanými soukromými školami. Současná hodnota zachycuje časovou dotaci na
typický ročník ve školách ve veřejném sektoru v roce 2006/07. Hodnota pro dotované soukromé školy v primárním
i všeobecném sekundárním vzdělávání na typický ročník činila 162 hodin.
Dánsko: V letech 2006/07 až 2010/11 se doporučená časová dotace nezměnila. Pokles časové dotace v primárním
vzdělávání způsobila skutečnost, že preprimární ročník ve Folkeskole se stal povinným.
Itálie: V letech 2006/07 až 2010/11 se doporučená časová dotace nezměnila. Pokles časové dotace je způsoben
prodloužením denního povinného všeobecného sekundárního vzdělávání ze tří na pět let.
Portugalsko: V letech 2006/07 až 2010/11 se doporučená časová dotace nezměnila. Příčinou poklesu je skutečnost, že
denní povinné všeobecné sekundární vzdělávání bylo prodlouženo ze tří na šest let, ale osvojování cizích jazyků není
během těchto dalších let školní docházky povinné.
Rumunsko: Předchozí vydání (EACEA/Eurydice, 2008) rozlišovalo na úrovni sekundárního vzdělávání mezi Gimnaziu +
Liceu a Gimnaziu + Şcoala de arte şi meserii. Současná hodnota zachycuje časovou dotaci na typický ročník
v Gimnaziu + Liceu v roce 2006/07. Hodnota pro Gimnaziu + Şcoala de arte şi meserii na typický ročník v sekundárním
vzdělávání činila 97 hodin.
Švédsko: Časová dotace na výuku jazyků je stanovena pro celé denní povinné všeobecné vzdělávání (viz obr. E7).
Turecko: Přestože v tureckém vzdělávacím sytému formálně neexistuje úroveň ISCED 2, pro účely srovnání s jinými
zeměmi lze ročníky 1−5 považovat za úroveň ISCED 1 a ročníky 6−8 za úroveň ISCED 2.
116
ZEMĚ S NEJDELŠÍ DOBOU VÝUKY CIZÍCH JAZYKŮ NEMAJÍ NUTNĚ NEJVYŠŠÍ
ČASOVOU DOTACI
Dva faktory, které do velké míry ovlivňují výuku cizích jazyků, jsou doporučená minimální časová
dotace a délka této výuky ve školních letech. Pokud jde o první povinný cizí jazyk, tyto proměnné se
v jednotlivých zemích podstatně liší. Při souběžném zkoumání lze analyzovat rozdělení časové dotace
na výuku prvního povinného cizího jazyka.
Analýza údajů v jednotlivých letech povinné školní docházky odhaluje, že ačkoli některé země vyučují
první cizí jazyk stejný počet let jako jiné, liší se velmi podstatně, pokud jde o celkovou časovou dotaci
na tento předmět. Například během osmi let výuky v Rumunsku a Německu je celková časová dotace
na první jazyk v Rumunsku 472 hodin a v Německu (Realschule) 790 hodin. Podobně během deseti
let výuky cizích jazyků vyžaduje oficiální vzdělávací program v Itálii na první cizí jazyk celkem 891
hodin, zatímco v Norsku vyžaduje 593 hodiny.
Naopak v zemích, které mají podobnou celkovou časovou dotaci, můžou být značné rozdíly v počtu
let, na které se vztahuje. Například v šesti vzdělávacích systémech, a to v Belgii (Francouzském
společenství), v Řecku, Lotyšsku, Rumunsku, ve Slovinsku a ve Švédsku je pro výuku prvního cizího
jazyka doporučeno 472 až 492 hodin a délka této výuky se pohybuje v rozmezí pěti až devíti let.
Některé z těchto rozdílů mohou pramenit ze skutečnosti, že ne všechny země vyučují stejný počet
jazyků a že tento obrázek zachycuje pouze výuku prvního cizího jazyka. A skutečně, v zemích, kde je
jen jeden povinný cizí jazyk, může být pro jeho výuku ve vzdělávacím programu k dispozici více hodin.
Například ve Španělsku, kde je povinný jen jeden cizí jazyk, činí uvedená časová dotace 805 hodin
rozdělených na 10 let. Naopak v Rumunsku je pro první jazyk doporučeno 472 hodin po dobu osmi let
a pro druhý jazyk 354 hodin po dobu šesti let.
V Belgii (Německy mluvícím společenství), v Lucembursku a na Maltě je vzhledem k mnohojazyčné
povaze jejich společností a vzdělávacích systémů časová dotace nejvyšší v celé Evropě (viz obr. E7).
Oficiální vzdělávací programy v těchto třech vzdělávacích systémech předepisují více než 1100 hodin
po dobu devíti let v Německy mluvícím společenství, deseti v Lucembursku a jedenácti na Maltě.
V Belgii (Vlámském společenství) a ve Spojeném království (Anglie, Wales a Severní Irsko) nestanoví
oficiální doporučení počet hodin, které je nutno výuce cizího jazyka věnovat, ale pouze počet let, po
která se mají cizí jazyky vyučovat. Vzdělávací instituce v těchto zemích tedy mohou časovou dotaci
samostatně rozdělit mezi všechny předměty včetně cizích jazyků. V Nizozemsku mají školy při
přidělování časové dotace ještě větší míru autonomie, protože není předepsán ani počet vyučovacích
hodin, ani délka výuky.
117
PROCES VÝUKY
Obr. E9: Vztah mezi doporučenou minimální časovou dotací pro první povinný cizí jazyk a počtem
let, do nichž je tato výuka rozložena během denního povinného všeobecného vzdělávání, 2010/11
Počet let, v nichž probíhá výuka prvního povinného cizího jazyka
Minimální hodinová dotace pro první
povinný cizí jazyk
(v hodinách)
Minimální hodinová dotace pro první
povinný cizí jazyk
(v hodinách)
5
6
7
8
9
10
11
Počet let, v nichž probíhá výuka prvního povinného cizího jazyka
Zdroj: Eurydice.
BE_fr
BE_de
BE_nl
BG
CZ
DK
DE Grundschule + Gymnasium (a)
DE Grundschule + Hauptschule (b)
DE Grundschule + Realschule (c)
EE
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
LU
HU
MT Primární + Lyceum (a)
MT Primární + Sekundární (b)

Počet
let
Minimální
časová dotace
5
9
10
8
7
7
8
8
8
9

7
10
9
10
6
7
8
10
9
11
11
485
1153

551
617
570
733
741
790
551

473
805
783
891
361
488
540
1893
724
1381
1316
NL
AT Volksschule + AHS (a)
AT Volksschule + Hauptschule & PTS (b)
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
UK-ENG/WLS/NIR
UK-SCT

9
9
9
7
8
6
8
7
9
3

Minimální
časová
dotace

570
570
537
579
472
492
627
456
480


IS
LI Primarschule + Gymnasium (a)
LI Primarschule + Oberschule (b)
LI Primarschule + Realschule (c)
NO
7
8
8
8
10
453
556
644
614
593
HR
TR
8
5
525
432
Počet
let
Povinný předmět s flexibilní časovou dotací
Zdroj: Eurydice.
118

Žádný cizí jazyk není povinný
Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v dokumentu Recommended annual taught time in full-time compulsory
education in Europe (Doporučené roční učební plány pro denní formu povinného vzdělávání v Evropě 2010/11),
(EACEA/Eurydice, 2011).
Nizozemsko (VWO a HAVO), Slovensko a Spojené království (Anglie, Wales a Severní Irsko), kde může být součást
denního povinného všeobecného vzdělávání úroveň ISCED 3 nebo její část. Další informace jsou uvedeny
vdokumentuStructure of European education systems (Struktura vzdělávacích systémů v Evropě)(EACEA/Eurydice,
2010).
Definici pojmu ‚Flexibilní časová dotace‘ jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie.
Belgie (BE fr), Rakousko, Slovensko a Lichtenštejnsko: Viz obr. E7.
Estonsko, Finsko a Švédsko: Vzhledem k tomu, se žáci začínají učit první povinný cizí jazyk v různém věku,
započítává se věk, kdy se jeho výuka může zahájit nejdříve.
Francie: Druhý cizí jazyk v 9. ročníku není povinný pro 5,5 % žáků, kteří si zvolí předmět úvod do profesního života
(découverte professionnelle). V 10. ročníku je na první i druhý cizí jazyk vyčleněno 198 vyučovacích hodin a školy mají
právo rozdělit je mezi jazyky tak, jak jim to vyhovuje. Aby bylo možné učinit srovnání, byla tato časová dotace rozdělena
rovnoměrně mezi první a druhý cizí jazyk.
NEJVĚTŠÍ PODÍL ČASOVÉ DOTACE NA VÝUKU CIZÍCH JAZYKŮ
SE ZPRAVIDLA VĚNUJE PRVNÍMI JAZYKU
V naprosté většině evropských zemí jsou do programu pro denní povinné vzdělávání zařazeny dva
cizí jazyky. Ve všech těchto zemích s výjimkou Estonska, Řecka, Lotyšska, Lucemburska a Islandu se
druhý jazyk zavádí na sekundární úrovni. Třetí cizí jazyk je povinný pro všechny žáky v denním
povinném vzdělávání pouze v Lucembursku, zatímco v Německu a Lichtenštejnsku je třetí jazyk
povinný jen pro žáky Gymnasium (viz obr. B1 a B4).
V zemích, kde jsou povinné dva cizí jazyky, je celková časová dotace na výuku druhého jazyka
v typickém ročníku vždy nižší než dotace na výuku prvního cizího jazyka. Lze to vysvětlit tím, že ve
všech těchto zemích začíná výuka druhého cizího jazyka později a trvá měně let než výuka prvního.
V některých zemích je rozdíl v časové dotaci mezi těmito dvěma jazyky značný, jako například
v Bulharsku, Itálii, Rakousku (AHS: Realgymnasium) a Polsku. V těchto zemích se první jazyk začíná
vyučovat, když je žákům šest až osm let, zatímco druhý jazyk se zavádí o čtyři nebo více let později.
Ve všech těchto zemích trvá výuka druhého jazyka v denním povinném všeobecném vzdělávání
pouze několik let: tři roky v Itálii a Polsku a jeden rok v Bulharsku a Rakousku.
Naopak v zemích, kde začíná být výuka dvou cizích jazyků povinná v dřívějším věku (10−11) a trvá
tedy pět až šest let, je rozdíl v hodinové dotaci prvního a druhého jazyka obecně mnohem nižší. Tak je
tomu například v Německu (v Gymnasium), Estonsku, Řecku, Rumunsku a na Islandu, kde hodinová
dotace doporučená pro druhý jazyk tvoří více než polovinu doby doporučené pro jazyk první.
V Belgii (Německy mluvícím společenství) a na Maltě, kde se první cizí jazyk používá jako jazyk
vyučovací, je v hodinové dotaci prvního a druhého cizího jazyka značný rozdíl. Naopak v případě
Lucemburska, kde němčina i francouzština jsou vyučovacími jazyky, je rozdíl mezi oběma
bezvýznamný. Avšak rozdíl mezi druhým a třetím jazykem je větší, protože třetí jazyk se nepoužívá
jako vyučovací.
119
PROCES VÝUKY
Obr. E10: Doporučená minimální hodinová dotace v typickém ročníku na výuku prvního, druhého
a třetího cizího jazyka jako povinného vyučovacího předmětu v denním povinném všeobecném
Časová dotace:

BE_fr
BE_de
BE_nl
BG
CZ
DK
DE Grundschule + Gymnasium
DE Grundschule + Hauptschule
DE Grundschule + Realschule
EE
IE
EL
prvního jazyka
druhého jazyka
První
54
128
Druhý
Třetí



61
69
57
73
74
79
61
6








51
34



14
53
27





ES
81


FR
78
32

IT
CY
LV
LT
LU
89
40
54
60
189
20
15
29
24
175




49
42
35
HU
60
23

MT Primární + Lyceum
MT Primární + Sekundární
126
120
34
40



třetího jazyka
NL
AT Volksschule + AHS
AT Volksschule + Hauptschule & PTS
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
UK-ENG/WLS/NIR
UK-SCT
První
Druhý
Třetí


63
63
60
48
47
55
63
51
53
10















13



19
18
35
17
11
19
IS
LI Primarschule + Gymnasium
LI Primarschule + Oberschule
LI Primarschule + Realschule
NO
45
62
72
68
59
37
36




HR
TR
66
54




Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Viz obr. E8.
Belgie (BE fr), Francie, Rakousko a Lichtenštejnsko: Viz obr. E7.
Francie: Viz obr. E9.
120

26

RELATIVNÍ PODÍL ČASOVÉ DOTACE NA VÝUKU CIZÍCH JAZYKŮ JE VÝRAZNĚ VYŠŠÍ
V POVINNÉM SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ
Ve všech zemích s výjimkou Lucemburska je relativní podíl časové dotace cizích jazyků v poměru
k celkové vyučovací době mnohem vyšší v sekundárním než v primárním vzdělávání. Vedle tohoto
obecného trendu jsou mezi jednotlivými zeměmi na obou úrovních značné rozdíly. Tyto rozdíly mohou
souviset se systémovými faktory, jako například počet roků výuky v primárním a denním povinném
sekundárním vzdělávání, počet povinných jazyků v povinném vzdělávání i věk zahájení výuky cizích
jazyků (viz obr. B2 a B3).
Povinná výuka cizích jazyků v primárním vzdělávání zaujímá asi 10 % celkové vyučovací doby
s výjimkou Estonska, Řecka a Chorvatska. V Belgii (Německy mluvícím společenství) je na ni
vyčleněno 14 % celkové časové dotace, v Lucembursku se jí věnuje 39 % vyučovací doby a na Maltě
její podíl dosahuje 15 %, a to z důvodu jejich zvláštní jazykové situace (viz obr. B2). V některých
zemích nebo regionech, konkrétně v Belgii (Francouzském společenství), na Kypru, v Portugalsku
a na Slovensku podíl z celkové vyučovací doby, který je věnován výuce cizích jazyků, dokonce
nepřevyšuje ani 3 %.
V sekundárním vzdělávání se procentní podíl celkové časové dotace, který je věnován na výuku
cizích jazyků, v jednotlivých zemích pohybuje od 10 % do 36 %. Avšak dvě skupiny zemí v tomto
ohledu vynikají. Žáci v České republice, Dánsku a Španělsku si osvojují cizí jazyky po dobu, která
odpovídá maximálně 10 % celkové časové dotace, zatímco v Německu (Realschule), Estonsku, ve
Francii, na Islandu a v Lichtenštejnsku (Gymnasium) zaujímá výuka cizích jazyků asi 20 % celkové
vyučovací doby. V Německu (Gymnasium) a na Maltě dosahuje tento podíl asi 27 % celkové
vyučovací doby a v Lucembursku převyšuje dokonce 40 %.
Obr. E11: Minimální časová dotace cizích jazyků jako povinného vyučovacího předmětu vyjádřená jako podíl
celkové vyučovací doby v primárním a denním povinném všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11


Denní povinné všeobecné vzdělávání
Eurydice.
Zdroj:
121
PROCES VÝUKY
Údaje (obr. E11)
Primární
BE fr
BE de
BE nl
BG
CZ
DK
DE Grundschule + Gymnasium
DE Grundschule + Hauptschule
DE Grundschule + Realschule
EE
IE
EL
ES
FR
IT
CY
LV
LT
LU
HU
MT Primární + Lyceum
MT Primární + Sekundární
2,4
14,3
Povinné
všeobecné
sekundární
13,0
18,0


8,8
7,6
5,7
4,3
4,3
4,3
9,9

10,1
7,3
4,1
9,3
2,9
8,8
6,4
40,5
3,6
15,2
15,2
11.2
10,0
9,7
26,9
15,8
19,7
18,8

12,4
10,0
19,9
14,6
14,0
17,5
14,6
35,7
16,1
24,3
25,7
Primární
Povinné
všeobecné
sekundární

13,2
11,2
12,4
14,2
14,0
16,7
15,5
11,8
7,2


NL
AT Volksschule + AHS
AT Volksschule + Hauptschule & PTS
PL
PT
RO
SI
SK
FI
SE
UK-ENG/WLS/NIR
UK-SCT

2,2
2,2
8,5
2,9
4,7
5,9
2,4
7,8
IS
LI Primarschule + Gymnasium
LI Primarschule + Oberschule
LI Primarschule + Realschule
NO
4,4
5,1
5,1
5,1
7,0
18,9
19,6
11,1
16,2
17,7
HR
TR
11,1
4,0
12,4
13,3


Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Obr. E11 ukazuje poměr mezi časovou dotací na výuku cizích jazyků jako povinného vyučovacího předmětu a celkovou
vyučovací dobou během celého primárního a denního povinného vzdělávání. Výpočet vychází z minimální hodinové
dotace (60 minut), která je na celostátní úrovni doporučena.
Podrobnosti o způsobu výpočtu jsou uvedeny v dokumentu Recommended annual taught time in full-time compulsory
education in Europe (Doporučené roční učební plány pro denní formu povinného vzdělávání v Evropě 2010/11),
(EACEA/Eurydice, 2011).
Definici pojmu ‚flexibilní časová dotace‘ jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie.
Belgie (BE fr), Rakousko a Lichtenštejnsko: Viz obr. E7.
Švédsko a Turecko: Viz obr. E8.
122
JEN NĚKOLIK ZEMÍ STANOVÍ ZVLÁŠTNÍ NORMY PRO POČET ŽÁKŮ
NA TŘÍDU PŘI VÝUCE CIZÍCH JAZYKŮ
Přibližně dvě třetiny evropských zemí předepisují nebo oficiálně doporučují maximální počet žáků ve
třídě pro všechny vyučované předměty. Tyto normy obvykle platí pro primární i denní povinné
všeobecné sekundární vzdělávání. Je však třeba mít na paměti, že se nemusejí nutně shodovat se
skutečným průměrným počtem žáků ve třídě, který může být vyšší nebo nižší než je doporučené
maximum (viz obr. E13).
Normy týkající se velikosti třídy obvykle nerozlišují mezi cizími jazyky a ostatními předměty ve
vzdělávacím programu. Malá skupina zemí ale stanoví, že při výuce cizích jazyků má být ve třídě
méně žáků, a sice Česká republika, Litva, Polsko a Slovensko. Nicméně je třeba dodat, že v několika
dalších zemích mají školy v tomto ohledu autonomii a mohou při výuce cizích jazyků počet žáků ve
třídě snižovat nebo zvyšovat.
Obr. E12: Předpisy nebo doporučení, jež se týkají maximálního počtu žáků na třídu v primárním
a denním povinném všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11
Normy pro maximální počet
žáků pro všechny předměty
nebo většinu předmětů vyjma
cizích jazyků

Maximální počet
žáků na třídu pro
cizí jazyky
Denní povinné všeobecné sekundární
vzdělávání

Žádná doporučení
neexistují
BE
fr
BE
de
BE
UK UKBG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE 1
IS LI NO HR TR
nl
( ) SCT
 

 22 30 28 29 24  25 25  27 25  24 28 26 30  25  24 25 28 25    33  24  28 


 22 24 28 29 24  25 25  27 25  24 28 26 30  25 24 24 25 28 17    33  24  28 
BE
fr
BE
de
BE
UK UKBG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE 1
IS LI NO HR TR
nl
( ) SCT
 24

 26 30 28 29 24  25 30  28 25  30 28 30 30  25  28 30 28 28    33  24  28 
24

 26 24 28 29 24  25 30  28 25  20 28 30 30  25 24 28 30 28 17    33  24  28 
UK (1) UK-ENG/WLS/NIR
Zdroj: Eurydice.
Denní povinné všeobecné sekundární vzdělávání obvykle odpovídá nižšímu sekundárnímu vzdělávání (ISCED 2)
s výjimkou Belgie, Bulharska, Francie, Itálie, Maďarska, Nizozemska (VWO a HAVO), Slovenska a Spojeného království
(Anglie, Walesu a Severního Irska), kde může být součástí denního povinného všeobecného vzdělávání úroveň
ISCED 3 nebo její část. Další informace jsou uvedeny v dokumentu Structure of European education systems (Struktura
vzdělávacích systémů v Evropě) (EACEA/Eurydice, 2010).
Školy s programy intenzivní jazykové výuky nejsou na obrázku zachyceny.
V případě zemí, kde se předpisy ohledně maximálního počtu žáků na třídu liší v rámci téže úrovně vzdělávání, obrázek
znázorňuje normu, která se týká většiny žáků, a v poznámkách k jednotlivým zemím jsou uvedeny příslušné informace.
123
PROCES VÝUKY
Německo: Uvedená hodnota představuje průměrný maximální počet žáků na třídu v jednotlivých spolkových zemích.
Maďarsko: Podle zákona o veřejném vzdělávání mohou být třídy rozděleny do skupin. Maximální velikost skupiny
odpovídá 50 % maximálního počtu žáků ve třídě. Cizí jazyky se obvykle vyučují ve skupinách.
Malta: Norma pro počet žáků ve třídě je 25 žáků v posledních třech ročnících nižšího sekundárního vzdělávání.
Polsko: Doporučený maximální počet žáků v prvních třech ročnících primárního vzdělávání je 26 pro všechny předměty
včetně cizích jazyků. V ostatních ročnících primárního a denního všeobecného sekundárního vzdělávání existují
doporučení jen pro hodiny cizích jazyků.
Portugalsko: V prvním cyklu primárního vzdělávání (věk 6−10 let) je maximální počet žáků v hodinách angličtiny
stanoven na 25.
Slovensko: Na úrovni ISCED 1 je v prvním ročníku ve všech předmětech vyjma cizích jazyků doporučený počet žáků ve
třídě 22.
Spojené království (ENG/WLS/NIR): V primárním vzdělávání může být ve třídě s nejmladšími žáky maximálně 30 žáků,
přičemž cizí jazyky se na této úrovni vyučují převážně ve vyšších ročnících.
Spojené království (SCT): Počínaje školním rokem 2011/12 je maximální počet žáků ve třídě v prvním ročníku
primárního vzdělávání 25, ve druhém a třetím ročníku pak 30 žáků.
Celkové normy pro počet žáků na třídu (které se ve většině zemí vztahují i na výuku cizích jazyků) se
mezi jednotlivými zeměmi značně liší. V Evropě však maximální počet žáků na třídu nepřekračuje 33
žáků
íjsou
což
normy,
je lim it jež
ve upravují
S poje né m krá lovs tví (S ko
velikost třídy, v primárním a všeobecném sekundárním vzdělávání stejné. V šesti zemích, v nichž jsou
pro obě úrovně stanoveny odlišné limity (Bulharsko, Španělsko, Itálie, Maďarsko, Portugalsko a
Rumunsko), je maximální počet žáků na třídu vždy vyšší v sekundárním vzdělávání než v primárním.
Rozdíl mezi jednotlivými úrovněmi vzdělávání kolísá mezi jedním a pěti žáky na třídu.
Ve čtyřech zemích s konkrétními doporučeními pro počet žáků ve třídě v hodinách cizích jazyků jsou
stanoveny normy jak pro primární, tak pro všeobecné sekundární vzdělávání, s výjimkou Litvy, kde
tyto normy existují jen pro sekundární vzdělávání (20 žáků). Nejnižší normu pro počet žáků na třídu v
hodinách cizích jazyků má Slovensko (17 žáků), zatímco nejvyšší má Česká republika a Polsko
(24 žáků).
Reformy zavedené v několika zemích od roku 2008 vedly ke snížení celkových limitů pro počet žáků
na třídu. V Rakousku se počet žáků na třídu jak v primárním, tak ve všeobecném sekundárním
vzdělávání snížil z 30 na 25. Slovensko snížilo tento počet z 34 na 25 v primárním a na 28 ve
všeobecném sekundárním vzdělávání. V Estonsku a Řecku se limit pro počet žáků na třídu v
primárním vzdělávání použil i ve všeobecném sekundárním vzdělávání a snížil se z 36 na 24
(Estonsko) a z 30 na 25 (Řecko). Chorvatsko zavedlo v roce 2009 novou normu, která snížila počet
žáků na třídu z 34 na 28 jak v primárním, tak ve všeobecném sekundárním vzdělávání. Dvě země
naopak normu pro počet žáků na třídu zvýšily. V Itálii se počet žáků na třídu na úrovni primárního
vzdělávání zvýšil z 25 na 27 a na úrovni sekundárního vzdělávání z 25 na 28. V Rumunsku se na
úrovni sekundárního vzdělávání zvýšil z 25 na 30.
VĚTŠINA ŽÁKŮ SE UČÍ CIZÍ JAZYK VE TŘÍDĚ,
KDE POČET ŽÁKŮ ODPOVÍDÁ NORMÁM STANOVENÝM ORGÁNY VEŘEJNÉ SPRÁVY
Obrázek E12 ukazuje, že konkrétní doporučení týkající se počtu žáků ve třídě při výuce cizích jazyků
zavedlo jen několik zemí. Přibližně dvě třetiny evropských zemí nicméně vydaly obecná doporučení
ohledně maximálního počtu žáků ve třídě platná pro všechny vyučované předměty. Proto je zajímavé
porovnat, do jaké míry tato doporučení odpovídají skutečným počtům žáků ve třídách. Evropský
průzkum jazykových znalostí (ESLC) z roku 2011, ve kterém měli žáci uvést, jaký je u nich počet žáků
v hodinách cizích jazyků, takové porovnání umožňuje.
124
Obr. E13: Rozložení počtu žáků v hodinách cizích jazyků ve srovnání s oficiálně doporučenými či
požadovanými maximálními počty žáků na třídu, 2010/11
Žádné oficiální předpisy pro maximální počet
žáků na třídu neexistují
Percentil
Maximum podle oficiálních předpisů pro počet žáků na třídu
Percentil
EU
BE fr
BE de
BE nl
BG
EE
EL
ES
FR
MT
NL
PL
PT
SI
SE
HR
p10
14
12
12
12
p25
18
16
16
17
11
9
10
14
17
15
15
10
18
11
15
18
16
12
15
18
20
20
20
14
20
13
18
p50
23
20
20
20
20
22
15
20
23
25
23
25
19
23
15
20
23
p75
26
24
22
21
26
19
25
27
27
25
28
22
26
18
24
27
p90
29
26
24
24
28
22
27
30
30
26
30
26
27
21
28
30
Zdroj: ESLC 2011.
Vysvětlivka
Ukazatel vychází z odpovědí na 42. otázku žákovského dotazníku ESLC. Předpisy či doporučení týkající se
maximálního počtu žáků na třídu jsou převzaty z obr. E12. Průměr EU odpovídá váženým průměrům zemí zúčastněných
byla prvním testovaným jazykem angličtina, až na Belgii (Vlámské a Německy mluvící společenství) kde jím byla
francouzština. Dotazovaní žáci byli buď v posledním ročníku úrovně ISCED 2 nebo v druhém ročníku úrovně ISCED 3,
a bibliografie.
Z dostupných údajů vyplývá, že ve všech zemích, které zavedly doporučení ohledně maximálního
počtu žáků ve třídě, se učí nejméně 75 % žáků cílový cizí jazyk (tj. testovaný jazyk) ve třídách, v nichž
počet žáků nepřevyšuje maximální doporučenou hodnotu. Údaje však také naznačují, že v pěti
vzdělávacích systémech – ve Francouzském společenství Belgie, v Bulharsku, Řecku, Polsku a
Chorvatsku – alespoň 10 % žáků se učí jazyky ve třídách, kde počet žáků převyšuje nejvyšší hranici
125
PROCES VÝUKY
doporučenou orgány veřejné správy. Hodnota P90 však nikdy nepřekračuje doporučení o více než
dva žáky.
Obrázek také dokládá, že žáci se často učí cizí jazyky ve třídách s výrazně menším počtem žáků, než
uvádějí doporučení. Nejnižší střední hodnota, 15, kterou lze pozorovat v Estonsku a Slovinsku,
znamená, že 50 % žáků se v těchto zemích učí jazyky ve třídách, v nichž počet žáků nepřevyšuje 15.
V ostatních sledovaných zemích je střední hodnota o něco vyšší, ale vždy je výrazně pod
doporučovaným maximem. To potvrzuje informaci uvedenou pod obrázkem E12, podle které jsou
normy pro počet žáků na třídu obvykle považovány jen za orientační horní hranici a neodpovídají
skutečným počtům žáků ve třídách.
Počet žáků v hodinách cizích jazyků se tedy mezi jednotlivými zeměmi liší. Největší rozpětí z hlediska
počtu žáků v hodinách cizích jazyků (tj. největší rozdíl mezi počtem žáků v nejmenších a největších
třídách) charakterizuje profily Bulharska, Řecka, Španělska a Polska. Naopak profily Portugalska a
Slovinska jsou nejjednotnější.
126
PROCES VÝUKY
ODDÍL III – OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY UČENÍ A CERTIFIKACE
VŠECHNY ČTYŘI JAZYKOVÉ DOVEDNOSTI SE NA KONCI POVINNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ
POVAŽUJÍ ZA STEJNĚ DŮLEŽITÉ
Jedním z hlavních cílů výuky cizích jazyků je získat komunikační dovednosti, z nichž nejdůležitější
jsou čtyři: poslech, mluvení, čtení a psaní. Z analýzy oficiálních vzdělávacích programů plyne, že
15 evropských zemí vydalo doporučení, která všem čtyřem dovednostem přikládají stejnou váhu, a to
od zahájení povinné výuky cizích jazyků až po ukončení denního povinného všeobecného vzdělávání.
Tak tomu však není v 11 zemích, kde je na začátku povinné výuky cizích jazyků kladen větší důraz na
poslech a mluvení, tj. na ústní komunikaci. Výjimky existují v Dánsku, kde se preferuje pouze mluvení,
a v Řecku a Nizozemsku, které k ústním komunikačním dovednostem přidávají i čtení. Nicméně na
konci povinného vzdělávání se všechny čtyři komunikační dovednosti obecně považují za stejně
důležité a žádná z nich nemá přednost před ostatními. Pouze v Dánsku je také na této vyšší úrovni
důraz i nadále kladen na ústní komunikaci, zatímco Nizozemsko ve školách typu VWO a HAVO
výslovně preferuje čtení.
Sedm zemí se ve svých vzdělávacích programech otázkou priorit vůbec nezabývá. V některých
z těchto zemí však priority ohledně všech komunikačních dovedností nebo některých z nich stanoví
jiné řídicí dokumenty, například pokyny k hodnocení v Portugalsku.
Vývojové tendence z posledních několika let ukazují, že stejný význam těmto čtyřem komunikačním
dovednostem již od zahájení povinné výuky cizích jazyků přikládá nyní více zemí. Reformy v tomto
směru nedávno zavedlo Polsko, Malta a Rumunsko. Podobná reforma byla v roce 2011/12 zahájena
na Kypru. V Lichtenštejnsku, navzdory této tendenci, se z důvodu ranějšího zahájení povinné výuky
cizích jazyků přesunul hlavní důraz vzdělávacích cílů ze čtyř komunikačních dovedností na rozvoj
jazykového povědomí prostřednictvím ústní komunikace.
Jedné nebo několika komunikačním dovednostem je explicitně přiznána priorita: Oficiální programy pro výuku
cizích jazyků jasně a explicitně stanoví, že se na cíle spjaté s jednou dovedností nebo několika dovednostmi klade
v celém procesu výuky/učení větší důraz.
Všechny čtyři komunikační dovednosti jsou stejně důležité: Oficiální programy pro výuku cizích jazyků jasně
stanoví, že pokud jde o cíle, neměla by se žádné ze čtyř komunikačních dovedností dávat před druhými přednost.
Otázka priorit se neřeší: Oficiální programy pro výuku cizích jazyků nestanoví, zda by se na rozvíjení jedné nebo
několika komunikačních dovedností měl klást větší důraz než na ostatní.
Definice pojmu ‚čtyři komunikační dovednosti‘ jsou uvedeny v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie.
Nizozemsko: Ve škole typu VMBO na konci denního povinného vzdělávání není explicitně přiznána priorita žádným
komunikačním dovednostem.
Spojené království (ENG): Povinná výuka cizích jazyků končí před ukončením denního povinného vzdělávání.
127
PROCES VÝUKY
Obr. E14: Priorita cílů při osvojování čtyř komunikačních dovedností ve vzdělávacích programech
pro výuku cizích jazyků, denní povinné všeobecné vzdělávání, 2010/11
Čtyři základní
dovednosti jsou
stejně důležité

BE de



BE nl

BG



Psaní

Čtení

Mluvení
BE fr

Poslech

Psaní

Čtení
Mluvení
Otázka priorit se neřeší
Explicitně stanovená priorita
Poslech
Čtyři základní
dovednosti
jsou stejně důležité
Explicitně stanovená priorita
Obr. E14b: Na konci povinného
všeobecného vzdělávání
CZ


DK

DE

EE















IE

ES






FR

IT

CY

LV



HU


MT


AT

PL


PT

RO


SI


SK



FI

SE

UK ( )

UK-SCT




NL






LT



LU












EL

Otázka priorit se neřeší
Obr. E14a: Při zahájení povinné výuky prvního
cizího jazyka

1





IS

LI

NO



HR


TR

 Žádný cizí jazyky není povinný
Zdroj: Eurydice.
128
VÍCE NEŽ POLOVINA VŠECH EVROPSKÝCH ZEMÍ VYUŽÍVÁ PRO STANOVENÍ
MINIMÁLNÍCH ÚROVNÍ ZBĚHLOSTI V CIZÍCH JAZYCÍCH SPOLEČNÝ EVROPSKÝ
REFERENČNÍ RÁMEC PRO JAZYKY
Společný evropský referenční rámec pro jazyky (CEFR), který vydala Rada Evropy v roce 2001,
umožňuje hodnotit výsledky osvojování cizích jazyků mezinárodně srovnatelným způsobem. Usnesení
Rady Evropské unie z února roku 2002 doporučuje členským státům využít CEFR a na jeho základě
3
zavést systémy hodnocení jazykových kompetencí ( ).
Obr. E15: Existence doporučení ohledně využití CEFR pro vymezení minimálních úrovní zběhlosti na
konci denního povinného všeobecného vzdělávání nebo nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2)
a na konci všeobecného vyššího sekundárního vzdělávání (ISCED 3), 2010/11
ISCED 3
Předpisy nebo doporučení ohledně využití CEFR
pro vymezení minimální úrovně výsledků
Žádné předpisy nebo doporučení neexistují
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Společný evropský referenční rámec pro jazyky (CEFR) (Rada Evropy, 2001), který vytvořila Rada Evropy, stanovuje
podmínky pro osvojování a výuku cizích jazyků a pro hodnocení dosažených znalostí. Jeho hlavním posláním je
usnadnit transparentnost a srovnatelnost jazykového vzdělávání a jazykových kvalifikací. CEFR popisuje kompetence,
jejichž osvojení je předpokladem pro komunikaci v cizím jazyce, související znalosti a dovednosti i různé komunikační
situace. CEFR vymezuje šest úrovní zběhlosti A1, A2, B1, B2, C1, C2 (kde A odpovídá uživateli základů jazyka, B
samostatnému uživateli a C zkušenému uživateli), které umožňují měřit pokrok, jehož studující a uživatelé cizích jazyků
při jejich osvojování dosahují.
ukončením jednotné struktury vzdělávání (ISCED 1 a 2). Výjimku tvoří Belgie, Bulharsko, Francie, Itálie, Maďarsko,
V zemích, kde konec denního povinného vzdělávání neznamená ukončení nižšího sekundárního vzdělávání, obrázek
zachycuje situaci na konci nižšího sekundárního vzdělávání.
Portugalsko: Doporučení týkající se konce denního povinného vzdělávání zatím neexistují, protože od roku 2009/10 se
toto vzdělávání postupně prodlužovalo z 9 na 12 let. Existují však doporučení týkající se konce nižšího sekundárního
vzdělávání, které se dříve shodovalo s ukončením denního povinného vzdělávání.
(3)
Usnesení Rady EU ze dne 14. února 2002 o podpoře jazykové rozmanitosti a osvojování jazyků v rámci realizace cílů
Evropského dne jazyků 2001, OJ 2002/C 50/01.
129
PROCES VÝUKY
Velká většina evropských zemí využívá Společný evropský referenční rámec pro jazyky jako nástroj
pro hodnocení cizích jazyků a orgány školské správy se na tento rámec odvolávají v oficiálních
vzdělávacích programech, strategických programech a dalších nezávazných dokumentech. Více než
polovina všech evropských zemí vydala především předpisy nebo doporučení, jež stanoví minimální
úrovně zběhlosti v cizích jazycích, které odpovídají šesti úrovním zběhlosti vymezeným a popsaným
v CEFR.
Tato doporučení či předpisy zpravidla stanovují minimální úrovně zběhlosti v cizích jazycích, kterých
je nutno dosáhnout na konci denního povinného všeobecného vzdělávání a na konci vyššího
sekundárního vzdělávání. Avšak v Dánsku a Lichtenštejnsku se vztahují jen na konec denního
povinného všeobecného vzdělávání a ve Slovinsku na konec vyššího sekundárního vzdělávání.
Žádná doporučení ani předpisy pro konec denního povinného všeobecného vzdělávání nemají
Portugalsko a Slovensko. Tyto země, však stanovily minimální úrovně zběhlosti na konci nižšího
sekundárního vzdělávání.
VE VĚTŠINĚ ZEMÍ JE PŘEDPOKLÁDANÁ MINIMÁLNÍ ÚROVEŇ ZBĚHLOSTI
PRO PRVNÍ CIZÍ JAZYK VYŠŠÍ NEŽ PRO DRUHÝ
Ve většině evropských zemí byly pro žáky, kteří se učí cizí jazyky, stanoveny minimální úrovně
zběhlosti. Tyto úrovně byly zpravidla stanoveny jak pro konec denního povinného všeobecného
vzdělávání, tak pro konec vyššího sekundárního vzdělávání (viz obr. E15) − dva referenční body pro
tento ukazatel. Tyto úrovně zběhlosti se obvykle vztahují jak na první, tak na druhý cizí jazyk.
Výjimkami jsou Belgie (Německy mluvící společenství), Polsko a Lichtenštejnsko, kde se doporučení
týkají jen prvního cizího jazyka na obou úrovních vzdělávání, a také Turecko, kde je požadovaná
úroveň zběhlosti stanovena pro první i druhý cizí jazyk, ale jen na konci vyššího sekundárního
vzdělávání.
Minimální úrovně zběhlosti stanovené pro žáky učící se cizí jazyky se v jednotlivých zemích značně
liší. Protože se ale obvykle očekává, že žáci budou ve studiu dál pokračovat, všeobecně se ukazuje,
že úrovně zběhlosti stanovené pro konec vyššího sekundárního vzdělávání jsou vyšší než pro konec
nižšího sekundárního vzdělávání. To platí jak pro první, tak pro druhý jazyk.
Porovnají-li se úrovně zběhlosti v prvním a druhém cizím jazyce ve stejném referenčním bodě,
všeobecně se předpokládá, že zběhlost žáků je vyšší v případě prvního cizího jazyka než v případě
druhého. Společný evropský referenční rámec pro jazyky (CEFR) začíná stupněm A1 pro uživatele
základů jazyka a končí stupněm C2 pro zkušené uživatele (Rada Evropy, 2001). Na konci povinného
všeobecného vzdělávání se minimální úroveň zběhlosti obvykle pohybuje mezi A2 a B1 pro první cizí
jazyk a mezi A1 a B1 pro druhý cizí jazyk. Na konci vyššího sekundárního vzdělávání se minimální
úroveň zběhlosti pohybuje mezi B1 a B2 pro první cizí jazyk a mezi A2 a B2 pro druhý cizí jazyk.
Avšak v některých vzdělávacích systémech se výsledky pro první a druhý jazyk v témže referenčním
bodě očekávají stejné. To je případ Portugalska na konci nižšího sekundárního vzdělávání, Finska na
konci vyššího sekundárního vzdělávání i Vlámského společenství Belgie, Německa, Estonska
a Lotyšska na konci jak povinného všeobecného, tak vyššího sekundárního vzdělávání.
Na konci povinného všeobecného vzdělávání bývá úrovní zběhlosti pro první i druhý cizí jazyk
nejčastěji uváděna úroveň A2. Na konci vyššího sekundárního vzdělávání to bývá úroveň B2 pro první
a B1 pro druhý cizí jazyk. Lucembursko je jedinou zemí, ve které je minimální úrovní zběhlosti pro
první jazyk na konci povinného všeobecného vzdělávání úroveň B2 a na konci vyššího sekundárního
vzdělávání úroveň C1. Tato vysoká úroveň se předpokládá z důvodu zvláštní jazykové situace
Lucemburska, kde jsou němčina i francouzština vyučovacími jazyky (viz kapitola B).
130
Obr. E16: Předpokládané minimální úrovně zběhlosti na základě CEFR pro první a další cizí jazyk
(jazyky) na konci denního povinného všeobecného vzdělávání nebo nižšího sekundárního
vzdělávání (ISCED 2) a všeobecného vyššího sekundární vzdělávání (ISCED 3), 2010/11
Konec denního povinného všeobecného vzdělávání
nebo nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2)
Uživatel základů
jazyka

Konec všeobecného vyššího sekundárního
vzdělávání (ISCED 3)
Zkušený uživatel
Uživatel základů
jazyka
První cizí jazyk
Druhý cizí jazyk

Zkušený
uživatel
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Programy intenzivní jazykové výuky nejsou na obrázku zachyceny.
U zemí, které stanoví doporučené úrovně zběhlosti vztahující se k jedné či více ze čtyř komunikačních dovedností, je na
obrázku uvedena minimální úroveň.
131
PROCES VÝUKY
Dílčí úrovně CEFR nejsou na obrázku zachyceny.
úrovně ISCED 3 denní povinné všeobecné vzdělávání nebo jeho část. Další informace jsou uvedeny v dokumentu
V zemích, kde konec denního povinného vzdělávání neznamená ukončení nižšího sekundárního vzdělávání, obrázek
zachycuje situaci na konci nižšího sekundárního vzdělávání.
Belgie (BE nl): Na konci nižšího sekundárního vzdělávání jsou stanoveny různé úrovně zběhlosti v prvním a dalších
jazycích pro různé komunikační dovednosti: A2 pro poslech a čtení a B1 pro mluvení a psaní.
Estonsko: Podle nového vzdělávacího programu zavedeného v roce 2011/12 se na konci nižšího sekundárního
vzdělávání očekává úroveň zběhlosti v angličtině jako cizím jazyce B1 (pro psaní A2), zatímco u ostatních jazyků je to
úroveň A2.
Španělsko: Přestože ve vzdělávacím programu není uvedena žádná konkrétní úroveň, žáci na konci všeobecného
vyššího sekundárního vzdělávání, kteří chtějí vstoupit na Oficiální jazykovou školu, mají předepsanou úroveň B1.
Programa Integral de Aprendizaje de lenguas extranjeras (2010–2020) navíc jako jeden ze svých cílů stanoví, že na
konci sekundárního vzdělávání musí všichni žáci v prvním cizím jazyce dosáhnout úroveň B1.
Maďarsko: Očekávané úrovně zběhlosti v cizích jazycích jsou na obou uvedených úrovních vzdělávání stejné, protože
denní povinné vzdělávání obvykle končí završením vyššího sekundárního vzdělávání.
Rakousko: Přestože u prvního i druhého cizího jazyka je na konci denního povinného vzdělávání uvedena úroveň
zběhlosti A2, výsledek v prvním cizím jazyce částečně zahrnuje dovednosti spadající do úrovně B1, přičemž
konverzační dovednosti v druhém jazyce by měly dosáhnout úrovně A1. Ve vyšším sekundárním vzdělávání je
očekávaná úroveň zběhlosti pro druhý cizí jazyk ve čtení B2, zatímco u ostatních dovedností B1.
Finsko: Na konci denního všeobecného povinného vzdělávání je očekávaná úroveň zběhlosti u poslechu a čtení
v angličtině (jako prvním jazyce) B1, zatímco u jiných jazyků je to úroveň A2.
Ve dvou zemích stanovily ústřední orgány školské správy u konkrétních jazyků konkrétní úrovně
zběhlosti. V Rumunsku se na konci denního povinného vzdělávání požaduje minimální úroveň
v případě italštiny a španělštiny, které se vyučují jako první cizí jazyk, o něco vyšší než v případě
angličtiny, francouzštiny a němčiny. Pokud jde o druhý jazyk, v případě francouzštiny se jedná
o úroveň A1, zatímco v angličtině, němčině, italštině, španělštině a portugalštině je to úroveň A2. Ve
Finsku se pro angličtinu vyžaduje minimální úroveň zběhlosti o něco vyšší než pro jiné jazyky. Navíc
podobný rozdíl platí též mezi finštinou u švédsky mluvících žáků a švédštinou u finsky mluvících žáků,
protože oba tyto jazyky jsou povinné. Očekává se, že na konci povinného vzdělávání budou
dovednosti v oblasti psaní ve finštině u švédsky mluvících žáků o něco vyšší než u finsky mluvících
žáků ve švédštině.
Většina zemí přikládá čtyřem hlavním komunikačním dovednostem (poslech, mluvení, čtení a psaní)
v cizích jazycích na konci denního povinného všeobecného vzdělávání stejný význam (viz obr. E14).
Avšak v Belgii (Vlámském společenství) a v Rakousku jsou u určitých dovedností stanoveny různé
minimální úrovně zběhlosti. Tak je tomu i ve Finsku, přestože vzdělávací program výslovně nestanoví,
že by se některé ze čtyř dovedností měla dávat přednost. Ve Finsku je například očekávaná úroveň
u receptivních dovedností (poslech a čtení) vyšší než u produktivních dovedností (mluvení a psaní),
zatímco v Belgii (Vlámském společenství) je tomu naopak. V Rakousku se na úrovni vyššího
sekundárního vzdělávání očekává, že dovednosti v oblasti čtení budou vyšší než ostatní dovednosti.
A konečně některé země přehodnocují očekávané minimální úrovně zběhlosti v cizích jazycích
s účinností od školního roku 2011/12. V Estonsku ve vyšším sekundárním vzdělávání probíhá nyní
veškerá jazyková výuka na úrovni B1 nebo B2. Žáci jsou přiděleni do jedné z těchto úrovní podle toho,
jaká je úroveň jejich zběhlosti v cizích jazycích na konci povinného všeobecného vzdělávání.
Stanovená očekávaná minimální úroveň v angličtině je navíc o něco vyšší než v jiných cizích jazycích.
Na Kypru se posunula očekávaná úroveň zběhlosti pro první cizí jazyk na konci denního povinného
všeobecného vzdělávání z úrovně A2 na B1. Ve Slovinsku zavedl nový vzdělávací program minimální
úrovně zběhlosti v cizích jazycích na konci povinného všeobecného vzdělávání − A2 pro první a A1
pro druhý cizí jazyk.
132
VYSVĚDČENÍ VYDÁVANÁ NA KONCI POVINNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ OBVYKLE UVÁDĚJÍ
ÚDAJE O VÝUCE CIZÍCH JAZYKŮ
V převážné většině evropských zemí – s výjimkou Lucemburska, Nizozemska a Spojeného království
(Skotska) – dostávají žáci na konci denního povinného všeobecného vzdělávání vysvědčení. Téměř
ve všech zemích jsou na vysvědčení uvedeny informace dokládající skutečnost, že si žáci osvojili
jeden nebo více cizích jazyků. Avšak na vysvědčení v Belgii, ve Španělsku, v Rumunsku a Turecku
není údaj o osvojování cizích jazyků během povinného všeobecného vzdělávání výslovně uveden.
V zemích, kde vysvědčení informace o výuce cizích jazyků obsahuje, musí být tyto jazyky na
vysvědčení uvedeny povinně. Výjimku z tohoto obecného pravidla tvoří Irsko, Spojené království
(Anglie, Wales a Severní Irsko), Lichtenštejnsko a Norsko. V Irsku a Spojeném království záleží
začlenění cizích jazyků do vysvědčení na tom, zda si je žáci zvolí jako předmět, z něhož skládají
zkoušku, nebo na typu zkoušky. V Lichtenštejnsku je situace mírně odlišná, protože zařazení údaje
o cizím jazyce na vysvědčení závisí na studijním zaměření, který si žáci ve všeobecném povinném
vzdělávání zvolili.
Obr. E17: Uvedení údajů o cizích jazycích na vysvědčení vydávaném žákům na konci denního
povinného všeobecného vzdělávání, 2010/11
Cizí jazyk musí být
uveden na všech vysvědčeních
Cizí jazyk musí být na vysvědčeních
uveden v závislosti na získané kvalifikaci
Cizí jazyk není na vysvědčení uveden
Vysvědčení se nevydávají
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Školy s programy intenzivní jazykové výuky nejsou na obrázku zachyceny.
Údaj o výuce cizích jazyků: Tento údaj znamená, že žák si osvojil cizí jazyk, a v některých případech i uvádí, o které
jazyky jde, a/nebo výsledky hodnocení či dosaženou úroveň (úrovně) zběhlosti. Vysvědčení lze považovat za
vysvědčení, které obsahuje údaj o výuce jazyků, pokud je na něm uvedena kterákoli z těchto možností.
Definici pojmu ‚vysvědčení‘ je uvedena v oddíle Glosář, statistické databáze a bibliografie.
Nizozemsko: Vysvědčení, na němž jsou zmíněny cizí jazyky, získávají na konci nižšího sekundárního vzdělávání jen ti
žáci VMBO, kteří vykonali příslušné zkoušky. Žákům HAVO a VWO se po ukončení nižšího sekundárního vzdělávání
nevydává žádné vysvědčení, protože zkoušky skládají později, a to až při ukončení vyššího sekundárního vzdělávání.
Spojené království (ENG/WLS/NIR): Z každého předmětu se vydává samostatné vysvědčení.
133
PROCES VÝUKY
ÚDAJ O CIZÍCH JAZYCÍCH NA VYSVĚDČENÍ VYDÁVANÉM NA KONCI POVINNÉHO
VZDĚLÁVÁNÍ SE OBVYKLE ZAKLÁDÁ NA PRŮBĚŽNÉM HODNOCENÍ
Podkladem pro údaj o cizích jazycích na vysvědčení vydávaném na konci denního povinného
všeobecného vzdělávání (viz obr. E17) může být interní hodnocení (prováděné učiteli školy) nebo
externí hodnocení (řízené orgány mimo školu). Interní hodnocení se na této úrovni používá ve všech
zemích s výjimkou Irska a Spojeného království (Anglie, Walesu a Severního Irska). Tyto země
používají na konci povinného vzdělávání pouze externí metody hodnocení cizích jazyků. Asi v deseti
zemích jsou interní metody hodnocení doplněny externími.
Interní hodnocení se může zakládat na známkách a práci během celého roku (tj. na průběžném
hodnocení) nebo může mít formu interní zkoušky (organizované, zadávané a hodnocené na úrovni
školy) na konci povinného všeobecného vzdělávání. Průběžné hodnocení je nejrozšířenější metodou
interního hodnocení dovedností žáků v cizím jazyce pro účely certifikace (výjimkou je Maďarsko).
Přibližně v polovině zemí je průběžné hodnocení jedinou používanou formou interního hodnocení,
zatímco v sedmi dalších vzdělávacích systémech se používá v kombinaci se závěrečnou interní
zkouškou.
Obr. E18: Způsoby hodnocení, které jsou podkladem pro údaj o cizích jazycích na vysvědčení
vydávaném po konci denního povinného všeobecného vzdělávání, 2010/11
Interní hodnocení
Průběžné
hodnocení
Závěrečná interní
zkouška
Interní hodnocení
Externí hodnocení
Vysvědčení se nevydává nebo na něm nejsou
uvedeny cizí jazyky
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivka
Island: Dvěma povinnými cizími jazyky jsou dánština a angličtina. Na konci povinného vzdělávání žáci obdrží
vysvědčení z cizích jazyků jako povinných předmětů. Dánština se hodnotí jen formou interní zkoušky, zatímco angličtina
podléhá jak interní, tak externí zkoušce.
134
Externí hodnocení pro účely certifikace probíhá ve většině případů formou závěrečné zkoušky, kterou
obvykle sestavují, zadávají a hodnotí orgány školské správy mimo školu. V pěti zemích (Dánsko,
Německo, Lotyšsko, Malta a Polsko) jsou externí zkoušky z cizích jazyků pro všechny žáky na konci
denního povinného všeobecného vzdělávání povinné. V Estonsku a Maďarsku jsou volitelné podle
toho, jaké si žák zvolí předměty, ze kterých skládá zkoušku. V Portugalsku je externí hodnocení cizích
jazyků povinné pouze pro žáky jazykových a humanitních oborů. Ve Slovinsku a Norsku jsou externí
zkoušky někdy povinné v závislosti na rozhodnutí příslušných orgánů školské správy.
Ve Spojeném království (Anglii, Walesu a Severním Irsku), kde je studium cizího jazyka na konci
povinného vzdělávání volitelné, jsou žáci, kteří si tento předmět zvolí, hodnoceni formou externích
zkoušek, nejčastěji GCSE. Součástí hodnocení je jak externí zkouška (40 %), tak řízené hodnocení
(60 %). Řízené hodnocení se používá pro posouzení dovedností v oblasti mluvení a psaní. Zadání
provádí učitel podle pokynů certifikační organizace. Písemnou zkoušku hodnotí certifikační organizace
a ústní zkoušku hodnotí učitelé pod dohledem certifikační organizace.
135
GLOSÁŘ,
S TAT I S T I C K É D ATA B Á Z E A B I B L I O G R A F I E
I. Klasifikace
Mezinárodní norma pro klasifikaci vzdělávání (ISCED 1997)
Mezinárodní norma pro klasifikaci vzdělávání (International Standard Classification of Education –
ISCED) je vhodným nástrojem pro sestavování mezinárodních statistik o vzdělávání. Zahrnuje dvě
proměnné pro dvojné třídění: úroveň vzdělávání a obor vzdělávání; doplňkovými hledisky jsou
zaměření (všeobecné/profesní/předprofesní) a určení (orientace na další vzdělávání nebo na pracovní
4
trh). Současná verze, ISCED 97 ( ) rozlišuje sedm úrovní vzdělávání ISCED vychází z empiricky
podloženého předpokladu, že existuje několik kritérií, pomocí nichž lze vzdělávací programy zařadit
na úrovně vzdělávání. V závislosti na úrovni a na typu uvažovaného vzdělávání je nutné vytvořit
hierarchicky uspořádaný systém hlavních a vedlejších kritérií (typická vstupní kvalifikace, minimální
vstupní požadavky, minimální věk, kvalifikace vyučujících atp.).
ISCED 0: Preprimární vzdělávání
Preprimární vzdělávání je definováno jako počáteční stupeň organizovaného vzdělávání. Probíhá ve
školách nebo střediscích a je určeno pro děti, kterým jsou alespoň 3 roky.

ISCED 1: Primární vzdělávání
Vzdělávání této úrovně se zahajuje mezi 5. a 7. rokem věku, je ve všech zemích povinné a zpravidla
trvá čtyři až šest let.

ISCED 2: Nižší sekundární vzdělávání
Tato úroveň je pokračováním základního vzdělávání zahájeného na primární úrovni, i když výuka je již
výrazněji předmětově uspořádána. Ukončení této úrovně se obvykle shoduje s koncem povinného
vzdělávání.

ISCED 3: Vyšší sekundární vzdělávání
Tato úroveň většinou navazuje na povinné vzdělávání. Typický vstupní věk je 15 nebo 16 let. Vstup je
obvykle podmíněn určitým vzděláním (ukončení povinného vzdělávání) a splněním dalších minimálních
vstupních požadavků. Výuka je často ještě více zaměřena na jednotlivé předměty než na úrovni ISCED
2. Typická délka vzdělávání na úrovni ISCED 3 se pohybuje v rozmezí od dvou do pěti let.

ISCED 4: Postsekundární neterciární vzdělávání
Tyto programy se nacházejí na rozhraní mezi vyšším sekundárním a terciárním vzděláváním. Mají
rozšířit znalosti absolventů úrovně ISCED 3. Typickým příkladem jsou programy, které připravují žáky
ke studiu na úrovni 5, nebo programy koncipované jako příprava na bezprostřední vstup na trh práce.

ISCED 5: Terciární vzdělávání (první stupeň)
Vstup do těchto programů je zpravidla podmíněn úspěšným ukončením vzdělávání na úrovni ISCED 3
nebo 4. Tato úroveň zahrnuje akademicky orientované programy terciárního vzdělávání (typ A), které
jsou do značné míry zaměřeny teoreticky, a profesně orientované programy (typ B), jež jsou obvykle
kratší než programy typu A a připravují ke vstupu na trh práce.

ISCED 6: Terciární vzdělávání (druhý stupeň)
Tato úroveň je vyhrazena pro terciární vzdělávání, které vede k vyšší vědecké kvalifikaci (Ph.D. nebo
jiný doktorát).
4
()
http://www.uis.unesco.org/ev.php?ID=3813_201&ID2=TOPIC
137
II. Definice
Alochtonní jazyk
Jazyk, který v dané zemi není úředním ► jazykem státu ani ► regionálním či menšinovým jazykem
ani ► neteritoriálním jazykem. Například němčina je alochtonním jazykem v Irsku.
CEFR (Společný evropský referenční rámec pro jazyky)
Rámec, který stanovuje podmínky pro osvojování a výuku cizích jazyků a pro hodnocení dosažených
znalostí a který vytvořila Rada Evropy. Jeho hlavním posláním je usnadnit transparentnost
a srovnatelnost jazykového vzdělávání a jazykových kvalifikací. Rámec popisuje kompetence, jejichž
osvojení je předpokladem pro komunikaci v cizím jazyce, související znalosti a dovednosti i různé
komunikační situace. Společný evropský referenční rámec pro jazyky vymezuje šest úrovní zběhlosti
(od A1, což je uživatel základů jazyka, po C2, což je zkušený uživatel), které umožňují měřit pokrok,
jehož studující a uživatelé cizích jazyků při jejich osvojování dosahují. Další informace jsou k dispozici
na adrese http://www.coe.int/t/dg4/linguistic/Source/Framework_EN.pdf
Cizí jazyk
Jazyk, který se ve vzdělávacích programech stanovených ústředními (nebo nejvyššími) orgány
školské správy považuje za ‚cizí‘ a jehož definice vychází z pedagogických hledisek a nesouvisí
s politickým postavením jazyka. Proto určité jazyky, které se z politického hlediska považují za
► regionální nebo menšinové jazyky, mohou být do vzdělávacího programu zařazeny jako jazyky cizí.
Podobně některé vzdělávací programy mohou i určité ► klasické jazyky pokládat za cizí jazyky.
V některých vzdělávacích programech mohou být cizí jazyky charakterizovány jako moderní jazyky
(jako protiklad ke klasickým jazykům).
CLIL (Integrované osvojování obsahu a jazyka)
CLIL je akronym z anglického ‚Content and Language Integrated Learning’ (integrované osvojování
obsahu a jazyka). Tento akronym se používá jako obecný termín označující různé typy dvojjazyčného
vzdělávání nebo vzdělávání založeného na kulturním začlenění. Podle jazyků, které se pro výuku
nejazykových předmětů (předmětů jiných než jazyky a jejich literatura/kultura) používají, je nutné
rozlišovat dva typy CLIL:
Typ A: Vzdělávání, v rámci kterého probíhá výuka nejazykových předmětů v ► cizím jazyce (status
udělený v centrálním vzdělávacím programu). Počet nejazykové předmětů vyučovaných
prostřednictvím cizího jazyka se může v jednotlivých školách a zemích lišit. V některých školách
(případ 1) se v cizím jazyce vyučují všechny nejazykové předměty. V jiných (případ 2) se některé
nejazykové předměty vyučují v cizím jazyce a jiné v jazyce řídícího nebo správního orgánu školy.
V tomto druhém případě se tedy nejazykové předměty vyučují ve dvou různých jazycích.
Typ B: Vzdělávání, v rámci kterého probíhá výuka nejazykových předmětů v ► regionálním a/nebo
menšinovém jazyce nebo ► neteritoriálním jazyce nebo ► jazyce státu v zemích s více než jedním
jazykem státu a ve druhém jazyce, kterým může být kterýkoli jiný jazyk. Stručně řečeno, v těchto
školách se nejazykové předměty vždy vyučují ve dvou jazycích. V několika málo školách se kromě
těchto dvou jazyků používá ještě třetí jazyk. Těmito třemi jazyky jsou menšinový a/nebo regionální
jazyk, jazyk státu a cizí jazyk.
Čtyři komunikační dovednosti
Hlavní komunikační dovednosti ve výuce cizích jazyků: poslech (porozumění promluvě), mluvení
(ústní projev), čtení (porozumění psanému textu) a psaní (písemný projev).
138
Denní povinné všeobecné vzdělávání
Období, které se obvykle završuje ukončením nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2) nebo
ukončením vzdělávání v rámci jednotné struktury (ISCED 1 a 2). Výjimku tvoří Belgie, Bulharsko,
Francie, Itálie, Maďarsko, Nizozemsko (VWO a HAVO), Slovensko a Spojené království (Anglie,
Wales a Severní Irsko), kde denní povinné všeobecné vzdělávání může zasahovat na úroveň
ISCED 3 nebo ji zahrnovat celou (viz The Structure of the European education systems 2010/11:
schematic diagrams – Struktura vzdělávacích systémů v Evropě 2010/11: schematické diagramy).
Flexibilní časová dotace
Systém, v rámci kterého se školy mohou samostatně rozhodnout, jak velkou časovou dotaci vyčlení
na výuku povinných vyučovacích předmětů. Ústřední (nebo nejvyšší) kurikulární dokumenty uvádějí
pouze vyučovací předměty, jejichž výuka se musí zajistit, ale nestanoví jejich časové dotace.
Flexibilní vzdělávací program
Soubor vyučovacích předmětů, jež musí školy a/nebo obce vybrat a zařadit do vzdělávací nabídky,
aby tak zajistily ► minimální rozsah poskytovaného vzdělávání, který předepisují ústřední (nejvyšší)
orgány školské správy. Mezi těmito vyučovacími předměty mohou anebo nemusí být i jazyky.
Teoreticky lze rozlišit dvě alternativy:
1. vyučovací předměty zařazené do flexibilního vzdělávacího programu doplňují vyučovací předměty,
které se vyučují v rámci centrálního minimálního vzdělávacího programu;
2. neexistuje centrálně předepsaný obsah vzdělávání. Flexibilní vzdělávací program zahrnuje všechny
vyučované předměty, ať již ty, jejichž výuku jednotlivé školy označí za povinnou, nebo ty, které jsou
součástí souboru volitelných vyučovacích předmětů.
Jazyk jako povinně volitelný vyučovací předmět
V některých zemích vyžaduje centrální vzdělávací program, aby školy nabízely v souboru volitelných
vyučovacích předmětů alespoň jeden cizí jazyk. Žáci si musí z tohoto souboru vybrat minimálně jeden
vyučovací předmět (kterým nemusí být jazyk).
Jazyk jako povinný předmět
Jazyk, který se vyučuje jako jeden z povinných vyučovacích předmětů ve vzdělávacím programu
předepsaném ústředními (nejvyššími) orgány školské správy. Tento vyučovací předmět se musí učit
všichni žáci. Jestliže si jazyk (jazyky) vybrat nemohou, potom ten, který se učí, se označuje jako
► konkrétní předepsaný cizí jazyk. Jazyk jako povinný předmět může být součástí nabídky
► minimálního rozsahu poskytovaného vzdělávání (společného všem žákům) nebo specifických
vzdělávacích programů pro různá ► studijní zaměření.
Jazyk státu
Jazyk, který má status úředního jazyka v celé zemi. Kterýkoli jazyk státu je ► úředním jazykem.
Klasický jazyk
Starověký jazyk, jako například latina nebo klasická řečtina, kterým se již v žádné zemi nemluví
a jehož výuka tedy slouží jiným účelům než ‚komunikaci‘. K cílům výuky může patřit důkladnější
poznání kořenů moderního jazyka, který se z daného starověkého jazyka vyvinul, čtení a chápání
původních textů starověké literatury a seznámení se s civilizací, která jazyk používala a má kulturní
vazby na cílovou skupinu. Klasický jazyk nemá status ► jazyka státu, ► úředního jazyka,
139
► regionálního nebo menšinového jazyka ani ► neteritoriálního jazyka. V některých vzdělávacích
programech se považuje za ► cizí jazyk.
Konkrétní předepsaný cizí jazyk
Určitý cizí jazyk, jehož výuka je povinná pro všechny žáky (bez ohledu na ► studijní zaměření nebo
na typ školy), aniž by se jim nabízel výběr z jiných jazyků. O tom, který konkrétní jazyk musí žáci
studovat, rozhodují ústřední (nebo nejvyšší) orgány školské správy.
Minimální rozsah poskytovaného vzdělávání
Vztahuje se k minimálnímu vzdělávacímu programu a/nebo minimálnímu učebnímu plánu, který je
povinný pro všechny žáky a předepsaný ústředními (nebo nejvyššími) orgány školské správy bez
ohledu na ► studijní zaměření nebo typ školy. Tento minimální rozsah poskytovaného vzdělávání,
který může být stanoven na jeden rok nebo na určitý počet let, v některých zemích zahrnuje centrální
minimální vzdělávací program i ► flexibilní vzdělávací program.
Nespecializovaný učitel
Učitel s aprobací pro výuku všech (nebo téměř všech) vyučovacích předmětů ve vzdělávacím
programu včetně cizích jazyků. Těmto učitelům je svěřena výuka cizích jazyků bez ohledu na to, zda
v této oblasti absolvovali nějakou přípravu.
Neteritoriální jazyk
Jazyk, jímž mluví občané určitého státu a který není totožný s jazykem či jazyky, jež používá zbylá
část obyvatelstva dané země, ale který – ač tradičně používán na území daného státu – nemůže být
jednoznačně přiřazen k určité konkrétní oblasti na tomto státním území. (Definice vychází z Evropské
charty regionálních či menšinových jazyků – European Charter for Regional or Minority Languages,
Rada Evropy, 1992). Neteritoriálním jazykem je například romština.
Okamžité začlenění
Systém, v rámci kterého se cizojazyčné děti-přistěhovalci, jež si osvojují vyučovací jazyk jako jazyk
druhý nebo další, bezprostředně zařazují do tříd v hlavním proudu vzdělávání, kde se jim při běžném
vyučování dostává zvláštní pomoci při osvojování vyučovacího jazyka.
Pilotní projekt
Časově omezený experiment, který má ověřit proveditelnost určité inovace. Pilotní projekty zavádějí
a alespoň zčásti financují příslušné orgány školské správy. Pilotní projekty obvykle podléhají
systematickému hodnocení.
Regionální nebo menšinový jazyk
Jazyk, který ‚tradičně používají na určité části území daného státu občané tohoto státu, jež tvoří
skupinu početně menší, než je zbytek obyvatelstva dané země‘, a není ► jazykem státu v dané zemi.
(Definice vychází z Evropské charty regionálních či menšinových jazyků – European Charter for
Regional or Minority Languages, Rada Evropy, 1992). Zpravidla se jedná o jazyky skupin obyvatelstva
s etnickými kořeny v příslušných oblastech nebo populací, které v těchto regionech sídlí po generace.
Menšinové/regionální jazyky mohou mít status ► úředního jazyka, ale ten bude a priori omezen na
oblast, v níž se používají.
140
Specializovaný učitel (vyučující cizí jazyky)
Učitel s aprobací pro výuku jednoho nebo dvou různých vyučovacích předmětů. V případě učitele
specializovaného na výuku cizích jazyků to znamená buď jen cizí jazyky, nebo jeden cizí jazyk a jeden
další předmět.
Stáž studentů učitelství v zemi, v níž se mluví cílovým jazykem
Doba strávená v zemi nebo regionu, v nichž se mluví jazykem, který bude student učitelství vyučovat.
Tato stáž může zahrnovat pedagogickou praxi ve škole (ve funkci asistenta), studium na vysoké škole,
nebo dokonce i praxi v podnikatelském sektoru. Cílem je poskytnout studentům učitelství
bezprostřední zkušenost s cílovým jazykem a s ním spjatou kulturou.
Studijní zaměření
V některých zemích si musí žáci na sekundární úrovni zvolit z různých alternativ studijní zaměření.
Přesněji řečeno v některých případech si žáci musí zvolit studijní specializaci, například literární či
přírodovědná studia. V jiných případech si žáci musí vybrat mezi různými typy škol, například
Gymnasium, Realschule, atd. v Německu.
Teoretický věk žáků
Ve vzdělávacím systému je to obvyklý věk žáků v určitém ročníku nebo na úrovni vzdělávání, přičemž
se nebere v úvahu dřívější nebo pozdější nástup do školy, opakování ročníku ani jiné přerušení školní
docházky.
Učitel s širší aprobací (vyučující cizí jazyky)
Učitel způsobilý vyučovat minimálně tři různé vyučovací předměty, z nichž alespoň jeden je cizí jazyk.
Úřední jazyk
Jazyk používaný k právním účelům a při výkonu veřejné správy v přesně vymezené oblasti daného
státu. Úřední status může být omezen na část území státu nebo platit na celém státním území.
Veškeré ► jazyky státu jsou úředními jazyky, ale ne všechny jazyky se statusem úředního jazyka
musí být nezbytně jazyky státu (například dánština, která má status úředního jazyka v Německu, je
► regionální nebo menšinový jazyk, nikoli jazyk státu).
Vysvědčení
Oficiální doklad o kvalifikaci, který byl žákovi udělen po ukončení určitého stupně nebo celé úrovně
vzdělávání nebo odborné přípravy. Vysvědčení může být uděleno na základě různých forem
hodnocení. Závěrečná zkouška není nezbytným předpokladem.
Vyučovací doba
Doba, po kterou se žáci učí jeden nebo více předmětů vzdělávacího programu, obvykle vyjádřená
v hodinách. Nezahrnuje dobu, kterou žáci stráví domácími úkoly, prací na projektech nebo jiným
soukromým studiem. Stanovení její délky může podléhat doporučením nebo předpisům ústředních
nebo místních orgánů nebo může být ponecháno na rozhodnutí škol. Tento pojem se liší od ‚počtu
vyučovaných hodin‘, který se vztahuje na počet kontaktních hodin, které učitelé stráví výukou.
Výuka se zavádí
Proces, v rámci kterého se postupně zavádí nový právní předpis, aby ti, kterých se týká, měli čas se
mu přizpůsobit a připravit na plnění jeho požadavků.
141
III. Databáze
Evropský průzkum jazykových znalostí (ESLC) 2011
Cílem Evropského průzkumu jazykových znalostí (ESLC) bylo shromáždit informace o jazykové
zběhlosti žáků v posledním ročníku nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2) nebo druhém ročníku
vyššího sekundárního vzdělávání (ISCED 3). Průzkumu se zúčastnilo šestnáct zemí nebo
společenství (Francouzské, Německy mluvící a Vlámské společenství Belgie, Bulharsko, Estonsko,
Řecko, Španělsko, Francie, Malta, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Slovinsko, Švédsko, Spojené
království – Anglie a Chorvatsko). Tato zpráva však obsahuje údaje jen o 15 vzdělávacích systémech,
neboť údaje týkající se Anglie nebyly během přípravy této zprávy k dispozici.
Průzkum testoval cílovou populaci ve dvou jazycích ve dvou skupinách žáků: jedna pro první
testovaný jazyk a druhá pro druhý testovaný jazyk (každý zúčastněný žák absolvoval jen jeden test).
Těmito dvěma testovanými jazyky byly téměř ve všech zemích nebo společenstvích dva jazyky, které
se v daných zemích nebo společenství vyučují nejčastěji. Jedinou výjimkou bylo Francouzské
společenství Belgie (které u žáků testovalo druhý a třetí nejčastěji vyučovaný jazyk), a Bulharsko
s Estonskem (které u žáků testovaly první a třetí nejčastěji vyučovaný jazyk).
Skutečné testované jazyky byly následující. Téměř ve všech zúčastněných zemích nebo
společenstvích byla prvním testovaným jazykem angličtina, až na Belgii (Německy mluvící a Vlámské
společenství) a Anglii, kde jím byla francouzština. Druhým testovaným jazykem byla angličtina
v Německy mluvícím a Vlámském společenství Belgie; němčina ve Francouzském společenství
Belgie, v Bulharsku, Estonsku, Nizozemsku, Polsku, Slovinsku, Anglii a Chorvatsku; francouzština
v Řecku, ve Španělsku a Portugalsku; španělština ve Francii a Švédsku a italština na Maltě. Před
provedením testu studovala cílová populace cílový jazyk po dobu alespoň jednoho školního roku.
Kromě měření výkonu byly součástí průzkumu i čtyři dotazníky zaměřené na kontext vzdělávání:
jeden pro žáky, jeden pro učitele, jeden pro ředitele škol a celostátní dotazník, který vyplnil celostátní
koordinátor průzkumu. V této zprávě jsou použity vybrané údaje z prvních tří dotazníků. Pokud jde
o dotazníky zaměřené na kontext vzdělávání pro pedagogické pracovníky škol (tj. ředitele a učitele),
byli k vyplnění dotazníku vyzváni všichni ředitelé zúčastněných škol a všichni učitelé, kteří vyučují
cílový jazyk na testovací úrovni.
Podkladové tabulky s údaji z průzkumu ESLC (viz kapitoly D a E) neobsahují informace o směrodatné
chybě. Tyto informace však lze získat na webových stránkách Eurydice.
Mezinárodní databáze PISA 2009
PISA (Program pro mezinárodní hodnocení žáků) je mezinárodní výzkum, který se uskutečňuje pod
záštitou OECD a jehož cílem je měřit úroveň výkonu 15letých žáků v oblasti čtenářské, matematické
a přírodovědné gramotnosti. Výzkum je založen na reprezentativních vzorcích 15letých žáků, kteří,
v závislosti na organizaci vzdělávacího systému, navštěvují buď nižší sekundární, nebo vyšší
sekundární vzdělávání. Kromě měření výsledků vzdělávání jsou součástí mezinárodního výzkumu
PISA i dotazníky pro zjištění faktorů, jež souvisejí se školním prostředím a rodinným zázemím
a mohou pomoci zjištěné skutečnosti objasnit. Tři ukazatele, které se objevují v této publikaci, byly
sestaveny právě na základě odpovědí z takto zaměřených žákovských dotazníků. Všechny ukazatele
se týkají škol ve veřejném sektoru i soukromých škol bez ohledu na to, zda jsou dotované nebo ne.
Výzkum PISA se provádí každé tři roky. První se konal v roce 2000, další pak následovaly v letech
2003, 2006 a 2009. V současné době se připravují další hodnocení, která proběhnou v letech 2012
a 2015.
142
Ze zemí, jež se zapojily do sítě Eurydice, se sběru dat v rámci výzkumu PISA dosud neúčastnil Kypr
a Malta.
•
Při sestavování vzorků se nejprve vybírají školy a poté žáci. Tento postup byl veden snahou, aby
měl každý žák stejnou pravděpodobnost, že bude vybrán, bez ohledu na velikost či umístění školy,
kterou navštěvuje. Za tímto účelem byly školy před odběrem vzorků váženy tak, aby
5
pravděpodobnost, že budou vybrány, byla nepřímo úměrná jejich velikosti ( ).
•
Pokud se některé údaje považují za údaje vztahující se k celé populaci zemí, je nutné dodržovat
určité přísné požadavky, jako například analýza směrodatných chyb (měření chyb souvisejících
s výběrem vzorků), v důsledku které může být zřetelný rozdíl mezi dvěma údaji pokládán ze
statistického hlediska za bezvýznamný.
Podkladové tabulky s údaji z průzkumu PISA (viz kapitola A) neobsahují informace o směrodatné
chybě. Tyto informace však lze získat na webových stránkách Eurydice.
IV. Statistické termíny
Medián: Střední hodnota v rozdělení četností, kde počet hodnot pod a nad touto hodnotou je stejný.
Percentil: Hodnota na stupnici od 1 do 100, která označuje procento rozdělení četností, které je nižší
nebo rovné této hodnotě. Medián lze vhodně definovat jako 50. percentil. Například nejmenší výsledek
testu, který převyšuje než 90 % bodových výsledků všech absolventů testu, se považuje za
90. percentil. Stručně řečeno, percentily se rovnají 99 hodnotám, které rozdělují soubor statistických
údajů nebo rozložení četností na 100 dílů, z nichž každý obsahuje stejný (nebo přibližně stejný) počet
prvků.
Standardní chyba: Směrodatná odchylka v rozdělení populačního parametru při vytváření vzorku je
měřítkem stupně nejistoty, pokud jde o odhadovanou hodnotu populačního parametru odvozovanou
ze vzorku. Vzhledem k náhodnosti vytváření vzorků by skutečně bylo možné získat jiný vzorek a z něj
pak odvodit rozdílné výsledky. Předpokládejme, že na základě daného vzorku dosahuje odhadovaná
průměrná hodnota 10 jednotek a standardní chyba spojená s odhadem u tohoto vzorku činí 2
jednotky. Z toho lze s 95 % spolehlivostí odvodit, že průměr musí ležet mezi 10 plus a 10 mínus dvě
směrodatné odchylky, tj. mezi 6 a 14.
Statistická významnost: Značí 95 % hladinu spolehlivosti. Například významný rozdíl znamená, že
daný rozdíl je statisticky významný od nuly na 95 % hladině spolehlivosti.
(5)
Ve výzkumu PISA byly vzorky z malých škol (s méně než 35 žáky ve věku 15 let, kteří měli stejnou
pravděpodobnost, že budou vybráni, protože byli vybráni všichni) v zemích, ve kterých byly dostatečně
reprezentativní (přes 5 % v této kategorii), vybrány samostatně.
143
V. Bibliografie
Council of Europe, 1992. The European Charter for Regional or Minority Languages (ECRML).
Dostupné na: http://conventions.coe.int/treaty/en/Treaties/Html/148.htm [cit. 4. června 2012].
Council of Europe, 2001, Common European Framework of Reference for Languages: Learning,
teaching, assessment (CEFR). Cambridge: Cambridge University Press.
EACEA/Eurydice, 2008. Key Data on teaching Languages at school in Europe. Brussels: EACEA P9
Eurydice.
EACEA/Eurydice, 2009. Key Data on Education in Europe 2009. Brussels: EACEA P9 Eurydice.
EACEA/Eurydice, 2010. The structure of the European education systems 2010/11: schematic
diagrams. Brussels: EACEA P9 Eurydice.
EACEA/Eurydice, 2011. Recommended annual taught time in full-time compulsory education in
Europe, 2010/11. Brussels: EACEA P9 Eurydice.
EACEA/Eurydice, 2012. Key Data on Education in Europe 2012. Brussels: EACEA P9 Eurydice.
EU Council Resolution of 14 February 2002 on the promotion of linguistic diversity and language
learning in the framework of the implementation of the objectives of the European Year of Languages
2001, OJ 2002/C 50/01.
European Commission/SurveyLang 2012. First European Survey on Language Competences: Final
Report.
European Parliament, 1988. European Parliament Resolution on Sign Languages. Dostupné na:
http://www.policy.hu/flora/ressign2.htm [cit. 4. června 2012].
144
PŘÍLOHY
PŘÍLOHA 1: POPISY VÝUKY CIZÍCH JAZYKŮ V PREPRIMÁRNÍM, PRIMÁRNÍM
A VŠEOBECNÉM SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ V JEDNOTLIVÝCH ZEMÍCH (2010/11)
Úvod
•
Tyto popisy situace v jednotlivých zemích se vztahují pouze k minimálnímu poskytovanému
vzdělávání, tj. k minimálnímu vzdělávacímu programu a/nebo minimálnímu učebnímu plánu
povinnému pro všechny žáky na jeden rok nebo na určitý počet let a předepsaný ústředními
(nebo nejvyššími) orgány školské správy. V mnoha zemích je součástí tohoto centrálně
stanoveného minimálního poskytovaného vzdělávání i určitá flexibilita, která každé škole
umožňuje, aby o určité části vzdělávacího programu rozhodovala sama. Tyto popisy jsou
souhrnem informací z oddílu I kapitoly B (s výjimkou obr. B8) a z obr. B13 (oddíl II).
•
Tyto popisy se týkají pouze všeobecného vzdělávání. Proto když je v textu uvedeno ‚všichni
žáci‘, jedná se o všechny žáky ve všeobecném vzdělávání. Toto přesné vymezení je obzvlášť
důležité na sekundární a zejména pak na vyšší sekundární úrovni, kde téměř ve všech zemích
existují směry odborného vzdělávání a které tedy nejsou součástí popisu.
•
Pokud se počet cizích jazyků osvojovaných jako povinný předmět liší podle studijního zaměření
nebo typů školy, je v textu uveden pouze nejvyšší počet cizích jazyků, které si žáci některých
zaměření nebo některých typů škol musí osvojit. To se v mnoha zemích týká sekundárního
vzdělávání, kde existují různá studijní zaměření nebo typy škol.
•
Věk žáků odpovídá teoretickému věku žáků, tj. věku žáků ve vzdělávacím systému, kdy se
nebere v úvahu dřívější či pozdější nástup do školy, opakování ročníku ani jiné přerušení školní
docházky. Informace o vztahu mezi teoretickým věkem žáků a strukturou vzdělávání jsou
uvedeny v dokumentu Eurydice o strukturách jednotlivých vzdělávacích systémů na této adrese:
http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/tools/108_structure_education_systems
_EN.pdf.
•
Popis u každé země obvykle začíná věkem, ve kterém se cizí jazyk stává pro všechny žáky
povinným a který se mezi jednotlivými zeměmi značně liší, a končí věkem ukončení
všeobecného sekundárního vzdělávání, který se v jednotlivých zemích pohybuje mezi 18 a 20
lety.
Belgie (BE fr)
Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 10 let s výjimkou Bruselu, kde se
ho začínají učit ve věku 8 let. V Bruselu musí být tímto jazykem nizozemština. Tato povinnost trvá,
dokud žákům není 18 let. Školy se mohou rozhodnout, že část vyučovací doby, která je obvykle
vyčleněna na jiné předměty vzdělávacího programu, využijí na zavedení cizího jazyka u žáků ve věku
6 až 10 let (nebo v Bruselu 8 let) dříve, než se výuka cizích jazyků stane povinnou. Ve věku 14 let si
všichni žáci ve všeobecném vzdělávání mohou začít osvojovat druhý jazyk, protože všechny školy jej
musí nabízet jako povinně volitelný předmět.
Belgie (BE de)
Všichni žáci se začínají učit francouzštinu jako povinný předmět ve věku 3 let. Pro příslušníky
frankofonní menšiny sídlící v germanofonním regionu a navštěvující školy, kde je francouzština
vyučovacím jazykem, je povinným jazykem němčina. Druhý cizí jazyk, povinný pro všechny, se
zavádí, když je žákům 13 let. Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud žákům není 18 let. Ve věku
145
14 let si žáci mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde musí až do konce sekundárního vzdělávání
studovat tři cizí jazyky.
Belgie (BE nl)
Všichni žáci se začínají učit francouzštinu jako povinný předmět ve věku 10 let. Školy se mohou
rozhodnout, že část vyučovací doby, která je obvykle vyčleněna na jiné předměty vzdělávacího
programu, využijí na zavedení cizího jazyka u žáků ve věku 3 až 10 let dříve, než se výuka cizích
jazyků stane povinnou. Angličtina se jako povinný předmět zavádí, když je žákům 12 let. Povinnost
učit se tyto jazyky trvá, dokud žákům není 18 let. Ve věku 16 let si žáci mohou zvolit studijní
zaměření/typy škol, kde musí až do konce sekundárního vzdělávání studovat tři cizí jazyky.
Bulharsko
Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 8 let. Druhý cizí jazyk, povinný
pro všechny, se zavádí, když je žákům 15 let. Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud žákům není
19 let.
Ústřední orgány školské správy neurčují celý obsah minimálního poskytovaného vzdělávání, které
školy musí nabízet. Všechny školy pro žáky ve věku 3 až 19 let tedy mají při tvorbě školní části
vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že
budou klást větší důraz na cizí jazyky.
Česká republika
Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 8 let. Ve věku 13 nebo 14 let
(podle typu školy) se všichni žáci mohou začít učit druhý cizí jazyk, protože všechny školy mají
povinnost začít nabízet všem žákům v tomto věku druhý jazyk jako volitelný předmět. Tento druhý cizí
jazyk se pro všechny žáky ve věku 15 ve všeobecném vzdělávání stává povinným. Povinnost učit se
dva jazyky trvá, dokud žákům není 19 let.
Dánsko
Všichni žáci se začínají učit angličtinu jako povinný předmět ve věku 9 let. Tato povinnost trvá, dokud
žákům není 19 let. Ve věku 13 let se všichni žáci mohou začít učit druhý cizí jazyk, protože všechny
školy mají povinnost začít nabízet všem žákům v tomto věku tento druhý jazyk jako volitelný předmět.
Ve věku 16 let si žáci mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde musí studovat až tři cizí jazyky do
19 let.
školy musí nabízet na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání. Všechny školy pro žáky ve věku 16 až
19 let tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V důsledku toho se
některé školy mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky.
Německo
Všichni žáci se začínají učit angličtinu jako povinný předmět ve věku 10 let. Tato povinnost trvá, dokud
žákům není 19 let. Podle předpisů by povinné osvojování angličtiny mělo začínat v 8 letech. Tento
požadavek však ještě není plně zaveden ve všech školách. V Bádensku-Württembersku je cizí jazyk
povinný pro všechny žáky od 6 let. V Sársku je povinná spíše francouzština než angličtina. Ve věku
146
Přílohy
12 let si žáci mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde musí až do 16 let studovat dva cizí jazyky.
V některých spolkových zemích mají žáci tuto možnost již od 11 let. Ve věku 16 až 17 let se všichni
žáci mohou učit až tři cizí jazyky, protože vedle angličtiny povinné pro všechny žáky musí všechny
školy nabízet všem žákům v tomto věku alespoň dva další jazyky jako volitelné předměty.
Estonsko
Všichni žáci se musí začít učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 7 až 9 let. Přesný věk stanoví
školy samy. Druhý cizí jazyk, povinný pro všechny, se zavádí, když je žákům 10, 11 nebo 12 let
v závislosti na rozhodnutí školy. Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud žákům není 19 let.
Irsko
Výuka cizích jazyků není povinná. Všichni žáci si osvojují jazyky státu: angličtinu a irskou gaelštinu.
školy musí nabízet na úrovni sekundárního vzdělávání. Všechny školy pro žáky ve věku 12 až 18 let
tedy mají při tvorbě školní části vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V důsledku toho se
Řecko
Všichni žáci se začínají učit angličtinu jako povinný předmět ve věku 8 let. Druhý cizí jazyk, povinný
pro všechny, se zavádí, když je žákům ve věku 10 let. Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud žákům
není 15 let. Ve věku 15 let zůstává jeden cizí jazyk pro všechny žáky povinný až do věku 18 let. Avšak
všichni žáci se mohou i nadále učit druhý cizí jazyk, protože všechny školy jej musí nabízet jako
povinně volitelný předmět až do konce sekundárního vzdělávání.
Španělsko
Všichni žáci se musí začít učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 6 let, přestože obvykle se
všichni žáci začínají učit cizí jazyk ve druhém cyklu preprimárního vzdělávání, což může být ve
většině autonomních společenství již ve věku 3 let. Tato povinnost trvá, dokud žáci nedosáhnou
18 let. V autonomních společenstvích, která mají další úřední jazyk, se všichni žáci musí navíc učit
tento jazyk. Ve věku 12 let se všichni žáci mohou začít učit druhý cizí jazyk, protože všechny školy
mají povinnost začít nabízet alespoň jeden cizí jazyk jako volitelný předmět všem žákům až do 18 let.
Avšak v Aragonii, na Kanárských ostrovech, v Galicii, v Madridu a Murcii je tento druhý jazyk pro žáky
ve věku 12 let povinný.
Francie
pro všechny, se zavádí, když je žákům 13 let. Avšak od 14 let si tento druhý jazyk jako povinný
předmět ponechávají jen žáci určitých studijních zaměření/typů škol. Ostatní pokračují jen s jedním
povinným cizím jazykem. Ve věku 15 let studují všichni žáci ve všeobecném vzdělávání dva cizí
jazyky jako povinné předměty. Tato povinnost, poprvé zavedená ve školním roce 2010/11, trvá, dokud
žáci nedosáhnou 18 let.
147
Itálie
Všichni žáci se začínají učit angličtinu jako povinný předmět ve věku 6 let. Od 11 do 14 let se všichni
učí dva jazyky jako povinný předmět. Od 14 do 19 je pro všechny žáky povinný jen jeden cizí jazyk,
avšak žáci si mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde musí studovat až tři cizí jazyky do věku
19 let.
vzdělávacího programu jistou míru volnosti. V praxi je tomu tak, že i když autonomie škol existuje na
primární i na sekundární úrovni, školy nejčastěji tuto autonomii využívají na úrovni vyššího
sekundárního vzdělávání (žáci ve věku 14 až 19 let). V důsledku toho se některé z těchto škol mohou
rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky.
Kypr
Od září 2011 se všichni žáci začínají učit angličtinu jako povinný předmět ve věku 6 let. V některých
školách začíná povinné osvojování angličtiny od věku 5 let a tato povinnost by měla být do září 2015
zavedena ve všech školách. Francouzština se jako povinný předmět zavádí, když je žákům 12 let.
Povinnost učit se francouzštinu i angličtinu trvá, dokud žákům není 16 let. Ve věku 16 až 18 let se
všichni žáci musí i nadále učit dva jazyky, ale mohou si osvojovat jiný jazyk než angličtinu
a francouzštinu, protože všechny školy musí nabízet jako povinně volitelný předmět pět dalších
jazyků.
Lotyšsko
Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 9 let (od roku 2013/14 se tento
věk snižuje na 7 let). Druhý cizí jazyk, povinný pro všechny, se zavádí, když je žákům 12 let.
Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud žákům není 19 let.
Litva
Od roku 2008 se všichni žáci začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 8 let. Druhý cizí
jazyk, povinný pro všechny, se zavádí, když je žákům 12 let. Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud
žákům není 16 let. Od 16 do 18 let zůstává pro všechny povinný jen jeden cizí jazyk. Avšak všichni
žáci si mohou i nadále osvojovat jazyky dva, protože všechny školy musí žákům v tomto věku nabízet
druhý jazyk jako povinně volitelný předmět.
Lucembursko
Všichni žáci se začínají učit angličtinu jako povinný předmět ve věku 6 let. V 7 letech se všichni žáci
začínají učit francouzštinu jako povinný předmět. Ve věku 12 let se žáci určitých studijních
148
Přílohy
zaměření/typů škol musí učit angličtinu jako třetí jazyk. Ve věku 14 let se tento jazyk stává pro
všechny žáky povinným. Povinnost učit se všechny tři jazyky trvá, dokud žákům není 19 let.
V 15 letech začínají žáci určitých studijních zaměření/typů škol studovat čtvrtý cizí jazyk jako povinný
předmět až do věku 19 let.
Maďarsko
Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 9 let. Školy se mohou
rozhodnout, že část vyučovací doby, která je obvykle vyčleněna na jiné předměty vzdělávacího
programu, využijí na dřívější zavedení cizího jazyka u žáků ve věku 6 až 9 let. Od 10 let se žáci
určitých studijních zaměření/typů škol učí druhý cizí jazyk jako povinný předmět. Tento druhý cizí
jazyk se pro všechny žáky ve věku 14 ve všeobecném vzdělávání stává povinným. Povinnost učit se
dva jazyky trvá, dokud žákům není 18 let.
Malta
Všichni žáci se začínají učit angličtinu jako povinný předmět ve věku 5 let. Druhý cizí jazyk, povinný
pro všechny, se zavádí, když je žákům 11 let. Tato povinnost učit se dva jazyky (z nichž jedním musí
být angličtina) trvá, dokud žákům není 16 let. Ve věku 13 let si navíc všichni žáci mohou začít
osvojovat třetí jazyk, protože všechny školy musí nabízet jako povinně volitelný předmět alespoň pět
dalších jazyků. Vezme-li se v úvahu velikost Malty, je v praxi někdy nutné, aby žáci, kteří chtějí
studovat určitý jazyk, byli přidruženi k žákům z jiné školy, která jej vyučuje. Ve věku 16 let přestává být
osvojování cizích jazyků povinné. Všechny školy však musí nabízet alespoň 9 jazyků jako volitelný
předmět. Žáci určitých směrů se v tomto věku musí učit až dva cizí jazyky.
Nizozemsko
Všichni žáci ve věku 6 až 12 let se musí začít učit angličtinu. Ve skutečnosti ji většina škol předepisuje
jako povinnou pro všechny žáky od 10 let. Tato povinnost trvá, dokud žákům není 18 let. Od 12 do 15
let se žáci určitých studijních zaměření/typů škol musí učit až tři cizí jazyky. Od 15 let se žáci určitých
studijních zaměření/typů škol musí učit až dva jazyky, a to až do 18 let.
vzdělávacího programu jistou míru volnosti. Například na úrovni primárního vzdělávání mohou školy
svobodně rozhodovat o 30 % vzdělávacího programu. V důsledku toho se některé školy mohou
rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky.
Rakousko
Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 6 let. Ve věku 12 let si žáci
mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde musí studovat dva cizí jazyky a od 14 až do 18 let tři
jazyky. Od 15 let do 19 let se všichni žáci ve všeobecném vzdělávání musí učit dva cizí jazyky. Na
této úrovni musí být cizí jazyk jako povinně volitelný předmět nabízen všem žákům.
149
Polsko
Od roku 2008/09 se všichni žáci začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 7 let. Druhý cizí
jazyk, povinný pro všechny, se od roku 2009/10 zavádí, když je žákům 13 let. Povinnost učit se dva
jazyky trvá, dokud žákům není 19 let.
školy musí nabízet. Všechny školy pro žáky ve věku 7 až 19 let tedy mají při tvorbě školního
vzdělávacího programu (na základě národního vzdělávacího programu) jistou míru volnosti.
V důsledku toho se některé školy mohou rozhodnout, že budou klást větší důraz na cizí jazyky.
Portugalsko
Všechny školy musí nabízet angličtinu jako volitelný předmět všem žákům od 6 do 10 let. Žáci nemají
povinnost ji studovat, ale ve skutečnosti tak téměř všichni činí. Ve věku 10 let se všichni žáci musí
začít učit cizí jazyk, který může být jiný než angličtina. Od 12 do 15 let se všichni musí učit dva jazyky.
Od 15 do 17 let zůstává pro všechny žáky ve všeobecném vzdělávání povinný jen jeden cizí jazyk.
V tomto věku si však žáci mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde musí až do 17 let studovat dva
cizí jazyky. Od 17 do 18 let si všichni žáci mohou osvojovat cizí jazyk, protože všechny školy jej musí
nabízet jako povinně volitelný předmět.
Rumunsko
pro všechny, se zavádí, když je žákům 10 let. Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud žákům není
18 let.
Slovinsko
Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 9 let. Od 12 let se všichni žáci
musí učit druhý cizí jazyk až do doby, než dosáhnou 19 let. V roce 2010/11 se tento požadavek ve
všech školách pro žáky ve věku 12 až 15 let teprve zaváděl. Avšak na základě rozhodnutí přijatého
v listopadu 2011 byla tato reforma pozastavena. Kromě toho mají všichni žáci ve věku 12 až 15 let
možnost učit se třetí jazyk, protože všechny školy musí některý jazyk nabízet jako povinně volitelný
předmět. Ve věku 15 až 19 let se žáci určitých studijních zaměření/typů škol musí kromě dvou
povinných jazyků učit třetí jazyk.
Slovensko
Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 8 let. Od školního roku 2011/12
se všichni žáci musí učit právě angličtinu. Druhý cizí jazyk, povinný pro všechny, se zavádí, když je
žákům 11 let. Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud žákům není 19 let. Tyto požadavky však dosud
nejsou zavedeny na všech školách: v roce 2010/11 se žáci ve věku 9 let stále neučili jeden cizí jazyk
a žáci ve věku 13 až 15 let se stále neučili dva.
150
Přílohy
Finsko
Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 7, 8 nebo 9 let, a to podle
nabídky jednotlivých škol. Druhý cizí jazyk, povinný pro všechny, se zavádí, když je žákům 13 let.
Povinnost učit se dva jazyky trvá, dokud žákům není 19 let. Jedním z těchto jazyků musí být druhý
jazyk státu (švédština nebo finština podle volby žáků).
Švédsko
Všichni žáci ve věku 7 až 16 let se musí začít učit angličtinu. Školy si mohou zvolit, kdy ji začnou
vyučovat. Všichni žáci se ji však obvykle začínají učit, než dosáhnou věku 10 let. Kromě toho mají
všichni žáci možnost učit se druhý jazyk, protože všechny školy musí nabízet dva jazyky jako povinně
volitelné předměty. Školy se opět mohou rozhodnout, kdy je zavedou, ale v praxi k tomu dochází, když
je žákům asi 12 let. Od 16 do 19 let je pro všechny povinný jeden cizí jazyk, ale všechny školy musí
kromě angličtiny nabízet tři jazyky jako povinně volitelný předmět. Během těchto let si žáci mohou
zvolit studijní zaměření/typy škol, kde studují dva cizí jazyky jako povinné předměty.
Spojené království – Anglie, Wales a Severní Irsko
Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 11 let. Od 14 let už osvojování
jazyka není pro žáky povinné. Avšak v Anglii a Severním Irsku musí všechny školy nabízet žákům ve
věku 14 až 16 let alespoň jeden jazyk jako volitelný předmět. Ve Walesu to konkrétním požadavkem
není, ale velká většina škol některý jazyk nabízí. Všichni žáci ve věku 5 až 16 se musí učit velštinu.
budou ve školním vzdělávacím programu klást větší důraz na cizí jazyky. Na úrovni primárního
vzdělávání, kde výuka cizích jazyků není povinná, většina škol v Anglii a Severním Irsku některý
z jazyků vyučuje. Ve Walesu je počet škol, které tak činí, malý, ale stále se zvyšuje.
Pro žáky ve věku 16 až 18 let žádný rámcový vzdělávací program neexistuje.
Spojené království – Skotsko
Obsah vzdělávání není předepsán zákonem. V závislosti na konkrétní situaci jednotlivých škol mohou
školy a orgány místní správy směrnice vydávané ústředními správními orgány samostatně
interpretovat a přizpůsobovat je místním podmínkám. ‚Zkušenosti a výstupy‘ v oblasti moderních
jazyků vzbuzují očekávání, že školy začnou moderní jazyk nabízet dříve, než žáci dosáhnou 10 let.
Tato nabídka by měla pokračovat až do ukončení sekundárního vzdělávání.
151
Island
Všichni žáci se začínají učit angličtinu jako povinný předmět ve věku 9 let. Ve věku 10 let se všichni
žáci začínají učit dánštinu jako druhý povinný jazyk. Žáci si mohou za určitých podmínek zvolit místo
dánštiny švédštinu nebo norštinu. Třetí jazyk, povinný pro všechny žáky ve všeobecném vzdělávání,
se zavádí, když je žákům 17 let. Tato povinnost, kdy se všichni musí učit tři jazyky, trvá jen jeden rok,
protože mezi 18 a 19 rokem věku jsou pro všechny žáky povinné jen jazyky dva. Avšak ve věku 17 let
si žáci mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde studují až čtyři cizí jazyky jako povinné předměty
až do věku 20 let.
Lichtenštejnsko
Od roku 2010/11 se všichni žáci se začínají učit angličtinu jako povinný předmět ve věku 6 let. Ve
věku 15 až 18 let se musí všichni žáci ve všeobecném vzdělávání učit alespoň angličtinu
a francouzštinu. Podle zvoleného studijního zaměření/typu školy se žáci mohou učit více cizích jazyků
jako povinných předmětů. Tak je tomu u žáků ve věku 11 let, kteří si mohou zvolit studijní
zaměření/typ školy, kde musí studovat angličtinu i francouzštinu. Ve věku 13 let si žáci mohou zvolit
studijní zaměření/typy škol, kde studují až tři cizí jazyky jako povinné předměty. Ve věku 14 let si žáci
mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde studují do 18 let až čtyři cizí jazyky jako povinné
předměty.
Norsko
Všichni žáci se začínají učit angličtinu jako povinný předmět ve věku 6 let. Ve věku 13 let se všichni
žáci mohou začít učit druhý cizí jazyk, protože všechny školy mají povinnost tento druhý jazyk nabízet
všem žákům v tomto věku jako volitelný předmět. Od 16 let se žáci ve všeobecném vzdělávání musí
učit ještě jeden rok angličtinu. Také se musí učit druhý cizí jazyk až do 18 let, pokud jej začali studovat
dříve než v 16 letech, nebo jinak do 19 let. Od 16 do 19 let si všichni žáci mohou osvojovat třetí cizí
jazyk, protože všechny školy jej musí nabízet jako povinně volitelný předmět.
Chorvatsko
Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 6 let. Tato povinnost trvá, dokud
žáci nedosáhnou 18 let. Kromě toho se všichni žáci ve věku 9 až 18 let mohou učit další jazyk,
protože všechny školy musí některý jazyk nabízet jako povinně volitelný předmět.
Ve věku 14 let si žáci mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde studují dva cizí jazyky jako
povinné předměty až do konce sekundárního vzdělávání.
Turecko
Všichni žáci se začínají učit cizí jazyk jako povinný předmět ve věku 9 let. Tato povinnost trvá, dokud
žáci nedosáhnou 18 let. Ve věku 14 let si žáci mohou zvolit studijní zaměření/typy škol, kde studují
dva cizí jazyky jako povinné předměty až do konce sekundárního vzdělávání.
152
Přílohy
PŘÍLOHA 2: CLIL (INTEGROVANÉ OSVOJOVÁNÍ OBSAHU A JAZYKA)
V PRIMÁRNÍM A VŠEOBECNÉM SEKUNDÁRNÍM VZDĚLÁVÁNÍ
Podle definice výuka typu CLIL předpokládá výuku nejazykových předmětů alespoň ve dvou různých
jazycích. Jedinou výjimku z tohoto pravidla tvoří výuka, kdy jsou všechny nejazykové předměty
vyučovány v jazyce, který je ve vzdělávacím programu považován za cizí a kterým je obvykle některý
z hlavních evropských jazyků (tj. angličtina, němčina nebo francouzština, atd.). Tento typ výuky se
také považuje za výuku typu CLIL, ačkoli jsou nejazykové předměty vyučovány pouze v jednom
jazyce. Úplná definice CLIL je uvedena v glosáři.
Níže uvedená tabulka zachycuje vzdělávání typu CLIL v jednotlivých zemích, uvádí dva jazyky
používané jako vyučovací, udává jejich status a úroveň ISCED, na které toto vzdělávání existuje.
V případě, že jsou všechny nejazykové předměty vyučovány jen v jednom cizím jazyce, je druhý
uvedený jazyk jazykem (jedním z jazyků) státu příslušné země.
U každé kombinace jazyků používaných jako jazyky vyučovací tabulka uvádí také počet škol,
které toto konkrétní vzdělávání typu CLIL poskytují podle příslušné úrovně (příslušných úrovní)
ISCED. Proto v případech, kdy jedna škola nabízí několik programů CLIL, z nichž každý používá jinou
kombinaci vyučovacích jazyků, se tato škola počítá tolikrát, kolik je jazykových kombinací. Tyto údaje
jsou údaje národních oddělení Eurydice: ve většině případů je shromáždila ministerstva školství
jednotlivých zemí pro vlastní účely. Podle struktury vzdělávacího systému byly tedy údaje poskytnuty
zvlášť pro jednotlivé úrovně ISCED 1, 2 a 3 nebo společně pro úrovně ISCED 1 a 2 a zvlášť pro
úroveň ISCED 3 nebo společně pro úrovně ISCED 2 a 3 a zvlášť pro úroveň ISCED 1. V zemích, ve
kterých existuje několik různých struktur vzdělávacích systémů, mohou být údaje uvedeny souběžně
pro jednotlivé úrovně ISCED a pro některé úrovně ISCED mohou být spojeny. Referenční rok se
v jednotlivých zemích liší a je uveden v tabulce.
Údaje s hvězdičkou znamenají, že školy, které poskytují CLIL, tak činí v rámci pilotních projektů.
Symbol ':' znamená, že údaje chybí. Symbol '(-)' znamená, že údaj se nevyskytuje, protože výuka typu
CLIL neexistuje.
Informace o CLIL obsahuje i kapitola B (obr. B9 až B11) a kapitola D (obr. D8).
153
CLIL (Integrované osvojování obsahu a jazyka) v primárním a všeobecném sekundárním vzdělávání
Počet škol nabízejících CLIL podle jazykové kombinace a úrovně
(úrovní) ISCED (+ referenční rok)
Výuka ve dvou různých jazycích a příslušné úrovně ISCED
BE fr
1
+
2
2
+
3
1
+
2 +3
Referen
ční rok
Názvy příslušných
jazyků
Úroveň
ISCED
1
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
francouzština-angličtina
1-3
27
24
2010/11
1 jazyk státu +
1 jazyk státu
francouzštinanizozemština
1-3
104
69
2010/11
5
2010/11
Status jazyka
2
3
francouzština-němčina
1-3
3
BE
de
1 jazyk státu +
1 jazyk státu
němčina-francouzština
1-3
Všechny
školy
Všechny
školy
Všechny
školy
2010/11
BE
nl
1 jazyk státu +
1 jazyk státu
nizozemštinafrancouzština
1-3
5*
4*
1*
2010/11
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
nizozemština-angličtina
3
4*
2010/11
nizozemština-turečtina
1
2*
2010/11
nizozemštinašpanělština
1
2*
2010/11
nizozemština-italština
1
2*
2010/11
bulharština-angličtina /
bulharštinafrancouzština /
bulharština-němčina /
bulharština-španělština
/
bulharština-ruština /
bulharština-italština
3
BG
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
2010/11
čeština-angličtina
1- 3
3
6
2009/10
čeština-němčina
1-3
1
5
2009/10
čeština-francouzština
2-3
6
2009/10
čeština-italština
2-3
2
2009/10
čeština-španělština
2-3
4
2009/10
1 jazyk státu +
1 menšinový/regionální jazyk se
statusem úředního jazyka
čeština-polština
1-3
3
2009/10
DK
(-)
(-)
(-)
(-)
(-)
(-)
(-)
(-)
(-)
(-)
DE
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
němčina-angličtina
němčina-francouzština /
němčina-španělština /
němčina-italština /
němčina-ruština
1-3
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
estonština-angličtina
2- 3
1
2
2010
estonština-němčina
2-3
1
1
2010
estonština-švédština
3
1
2010
1 menšinový/regionální jazyk,
který nemá status úředního
jazyka + 1 cizí jazyk
ruština-angličtina
1
1
1 jazyk státu +
jazyka
estonština-ruština
1-3
28
IE
1 jazyk státu +
1 jazyk státu
angličtina-irská
gaelština
1
719
EL
(-)
(-)
(-)
(-)
CZ
EE
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
240
154
21
2010
18
66
2010
2009/10
(-)
(-)
(-)
(-)
(-)
(-)
Přílohy
Status jazyka
ES
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
1 jazyk státu +
1 jazyk státu +
statusem úředního jazyka +
1 cizí jazyk
FR
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
1 jazyk státu +
jazyka
1
+
2
2
+
3
1
+
2 +3
Referen
ční rok
jazyků
Úroveň
ISCED
1
španělština-angličtina /
španělštinafrancouzština /
španělština-italština /
španělština-němčina /
španělštinaportugalština
1-3
1706
948
2010/11
španělština-baskičtina
1-3
73
19
2010/11
španělština-katalánština
1-3
2430
1036
2010/11
španělština-galicijština
1-3
662
398
2010/11
španělštinavalencijština
1-3
španělština-baskičtinaangličtina nebo
francouzština
1-3
3
4
španělštinakatalánština-angličtina
nebo francouzština
nebo němčina
1-3
273
148
španělština-galicijštinaangličtina nebo
francouzština nebo
portugalština
1-3
španělštinavalencijština-angličtina
nebo francouzština
1-3
francouzština-arabština
2-3
francouzština-čínština
2-3
francouzština-dánština
2
3
187
2062
2010/11
160
2010/11
351
2010/11
57
2010/11
2
2010
5
2010
2-3
1
2010
francouzštinanizozemština
2-3
2
2010
francouzština-angličtina
2-3
975
36
2010
francouzština-němčina
2-3
512
6
2010
francouzština-italština
2-3
164
8
2010
francouzštinajaponština
2-3
1
3
2010
francouzština-polština
2-3
4
2010
francouzštinaportugalština
2-3
9
5
2010
francouzština-ruština
2-3
4
2
2010
francouzštinašpanělština
2-3
419
13
2010
francouzština-švédština
2-3
1
2010
francouzština-alsaština
1-2
138
47
2010
francouzština-baskičtina
1-2
66
8
2010
francouzštinabretonština
1-3
68
26
10
2010
francouzštinakatalánština
1-3
35
7
3
2010
francouzština-korsičtina
1-2
65
20
2010
francouzština-kreolština
1-2
(:)
(:)
2010
francouzštinaokcitánština-Langue
d’Oc
1-2
90
15
2010
francouzštinapolynéské jazyky
1-2
(:)
(:)
2010
155
283
2010/11
11
jazyků
Úroveň
ISCED
1
2
1
+
2
3
2
+
3
1
+
2 +3
Referen
ční rok
1 jazyk státu +
italština-francouzština /
italština-němčina /
italština-ladinština /
italština-furlanština /
italština-slovinština
1-3
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
italština-španělština /
italština-francouzština /
italština-němčina /
italština-angličtina
3
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
řečtina-angličtina
1
11*
2010
1 jazyk státu +
1 jazyk státu
řečtina-turečtina
1
1*
2010
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
lotyština-angličtina /
lotyština-francouzština /
lotyština-němčina /
3
1 jazyk státu +
jazyka +
1 cizí jazyk
lotyština-ruštinaněmčina /
lotyština-ruštinaangličtina /
1 jazyk státu +
jazyka
Status jazyka
IT
( 6)
CY
LV
LT
( 7)
(6)
(7)
(:)
(:)
1-3
(:)
lotyština-ruština
1-3
2
lotyština-ukrajinština
(:)
121
2010
1-3
1
2010
lotyština-polština
1-3
5
2010
1 jazyk státu +
jazyka +
jazyka
lotyština-ruštinaběloruština
1-2
1 jazyk státu +
jazyka
lotyština-estonština
1
1
2010
1 jazyk státu +
1 neteritoriální jazyk
lotyština-romština
1
1
2010
litevština-angličtina
1-3
(:)
(:)
(:)
(:)
litevština-francouzština
1-3
2
6
2
11
litevština-němčina
1-3
1
2
1
(:)
1
2010/11
litevština-ruština
1-3
6
8
1
2
40
2010/11
litevština-polština
1-3
12
26
1
1
35
2010/11
litevština-běloruština
1-3
1
2010/11
litevština-němčina
1-3
1
2010/11
lucemburština-němčina
1-2
lucemburštinafrancouzština
2-3
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
1 jazyk státu +
1 jazyk státu
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
1 jazyk státu +
jazyka
LU
(:)
(:)
53
1
Všechny
školy
2010
Všechny
školy
Všechny
školy
(:)
(:)
2010/11
2010/11
Všechny
školy
2010/11
Francouzština a němčina se ve vzdělávacím programu stanoveném ústředními orgány školské správy považují za cizí
jazyky. V některých regionech jsou tyto jazyky regionálními nebo menšinovými jazyky, kterým je přiznán status úředního
jazyka
Němčina se ve vzdělávacím programu stanoveném ústředními orgány školské správy považuje za cizí jazyk. V některých
regionech je tento jazyk regionálním nebo menšinovým jazykem.
156
Přílohy
Status jazyka
HU
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
1 jazyk státu +
MT
1 jazyk státu +
1 jazyk státu
NL
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
AT
Úroveň
ISCED
1
2
1
+
2
3
2
+
3
maďarština-angličtina
1-3
71
41
72
35
35
2010/11
maďarština-němčina
1-3
38
34
40
17
17
2010/11
maďarština-čínština
1-3
1
1
1
4
2010/11
maďarštinafrancouzština
2-3
7
7
2010/11
maďarština-španělština
2-3
7
7
2010/11
maďarština-ruština
2-3
1
1
2010/11
maďarština-italština
2-3
4
4
2010/11
maďarština-němčina
1-3
28
25
30
10
10
2010/11
maďarština-chorvatština
1-3
6
4
6
2
2
2010/11
maďarština-slovenština
1-3
4
4
4
1
1
2010/11
maďarština-rumunština
1-3
5
5
5
1
1
2010/11
maďarština-srbština
1-2
1
1
1
2010/11
maďarština-slovinština
1-2
2
1
2
2010/11
maltština-angličtina
1-3
Všechny
školy
Všechny
školy
Všechny
školy
2010/11
nizozemština-angličtina
1-3
12*
120
80
2010/11
1
1
2010/11
jazyků
Referen
ční rok
nizozemština-němčina
1-3
1*
1 jazyk státu +
1 alochtonní jazyk
nizozemština-fríštinaangličtina
1
40
2010/11
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
němčina-italština
1
(:)
(:)
1-3
(:)
němčina-francouzština
němčina-španělština
1 jazyk státu +
1 jazyk státu +
1 neteritoriální jazyk se statusem
úředního jazyka
PL
1
+
2 +3
(:)
(:)
3
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
němčina-chorvatština /
němčina-maďarština /
němčina-slovinština
němčina-čeština /
němčina-slovenština /
1-3
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
němčina/romština
1-3
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
1-3
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
1 jazyk státu +
jazyka
němčina-(bosenština |
chorvatština |
srbština)
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
němčina-chorvatštinaangličtina /
němčina-maďarštinaangličtina /
1-3
němčina-slovinštinaangličtina
2-3
(:)
(:)
(:)
(:)
němčina-slovinštinaitalština
2-3
(:)
(:)
(:)
(:)
polština-angličtina
2-3
72
38
2010/11
polština-němčina
2-3
26
18
2010/11
polština-francouzština
2-3
21
13
2010/11
polština-španělština
2-3
7
14
2010/11
polština-italština
2-3
2
1
2010/11
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
157
Status jazyka
jazyků
Úroveň
ISCED
1
2
1
+
2
3
2
+
3
1
+
2 +3
Referen
ční rok
1 jazyk státu +
polština-ukrajinština
1-3
1
1
1 jazyk státu +
polština-němčina
1-2
2
1
1 jazyk státu +
polština-ruština
3
PT
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
portugalštinafrancouzština
1-3
23*
2010/11
RO
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
rumunština-angličtina
2 9-3
145
2009/10
rumunštinafrancouzština
2-3
46
2009/10
rumunština-němčina
2-3
19
2009/10
rumunština-italština
2-3
7
2009/10
rumunština-španělština
2-3
12
2009/10
rumunštinaportugalština
2-3
2
2009/10
rumunština-maďarština
2-3
169
2009/10
rumunština-němčina
2-3
23
2009/10
rumunština-ukrajinština
2-3
3
2009/10
rumunština-srbština
2-3
1
2009/10
rumunština-slovenština
2-3
2
2009/10
rumunština-čeština
2-3
4
2009/10
rumunština-chorvatština
2-3
1
2009/10
rumunština-polština
2-3
1
2009/10
rumunština-bulharština
2-3
1
2009/10
rumunština-řečtina
2-3
1
2009/10
slovenština-maďarština
1-3
( 8)
1 jazyk státu +
SI
(8)
(9)
1 jazyk státu +
2
2010/11
2010/11
1
5
1
2010/11
2010/11
regionech je tento jazyk regionálním nebo menšinovým jazykem, kterému je přiznán status úředního jazyka.
Všechny údaje, které se týkají rumunštiny, se vztahují jen na poslední dva roky úrovně ISCED 2.
158
Přílohy
jazyků
Status jazyka
SK
( 10)
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
1 jazyk státu +
FI
1
2
1
3
7
2010/11
2
2
2010/11
slovenštinafrancouzština
2-3
5
2010/11
slovenština-španělština
2-3
7
2010/11
slovenština-italština
2-3
1
2010/11
slovenština-ruština
2-3
1
2010/11
slovenština-maďarština
1-3
15
14
36
2010/11
slovenština-ukrajinština
1-3
1
6
1
2010/11
slovenština-němčina
1-2
1
1
slovenština-rusínština
1
1
2010/11
2010/11
finština-švédština
1-2
(:)
(:)
(:)
(:)
1 jazyk státu +
úředního jazyka
finština-laponština
(sámština)
1-2
(:)
(:)
(:)
(:)
finština-francouzština /
finština-angličtina /
finština-němčina /
finština-ruština
1-3
83
64
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
švédština-angličtina
1-3
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
1 jazyk státu +
švédština-finština
1-3
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
1 jazyk státu +
úředního jazyka
švédština-laponština
(sámština)
1-3
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
angličtina-francouzština
/
angličtina-němčina /
angličtina-španělština
1-3
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
1462
angličtina-velština
1-3
1 jazyk státu +
jazyka
angličtina-irská
gaelština
1-3
1 jazyk státu +
angličtina-skotská
gaelština
1-3
15
4
(-)
(-)
(-)
(-)
(-)
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
3
(10)
Referen
ční rok
2-3
1 jazyk státu +
LI
1
+
2 +3
1-3
UKWLS
IS
2
+
3
slovenština-němčina
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
UKSCT
3
slovenština-angličtina
UKENG
UKNIR
1
+
2
1 jazyk státu +
1 jazyk státu
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
SE
Úroveň
ISCED
33
2009
223
(-)
2009/10
33
2010/11
2
8
1
2010
(-)
(-)
(-)
(-)
1*
2010/11
regionech je tento jazyk regionálním nebo menšinovým jazykem, kterému je přiznán status úředního jazyka.
159
Úroveň
ISCED
1
2
1
+
2
3
2
+
3
1
+
2 +3
Referen
ční rok
norština-laponština
(sámština)
1-3
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
(:)
norština-angličtina
1-3
3
3
1
9
2010/11
norština-němčina
3
1
2010/11
1
2010/11
2
2009/10
jazyků
Status jazyka
NO
1 jazyk státu +
úředního jazyka
1 jazyk státu +
1 cizí jazyk
HR 11
TR
norština-francouzština
3
chorvatština-angličtina
1-3
1
1
chorvatština-čeština
1-2
3
3
chorvatština-maďarština
1-3
4
4
1
2009/10
chorvatština-srbština
1-3
18
18
9
2009/10
chorvatština-italština
1-3
17
17
4
2009/10
1 jazyk státu +
chorvatština-maďarština
1-2
1
1
chorvatština-čeština
3
(-)
(-)
(-)
1 jazyk státu + cizí jazyk
2009/10
2009/10
1
(-)
(-)
(-)
(-)
2009/10
(-)
(-)
(-)
Zdroj: Eurydice.
Bulharsko: Tento údaj je pouze odhad.
Španělsko: Chybí údaje ze škol, které na Baleárských ostrovech, v Galicii a Baskicku poskytují vzdělávání typu CLIL,
v rámci něhož se nejazykové předměty vyučují ve španělštině a v některém cizím jazyce. Údaje o školách poskytujících
vzdělávání typu CLIL, v rámci kterého se nejazykové předměty vyučují v baskičtině, také nezahrnují školy v Baskicku,
ale pouze školy v provincii Navarra.
Itálie: Od roku 2010 se všichni žáci v posledním ročníku vyššího sekundárního vzdělávání musí učit jeden nejazykový
předmět prostřednictvím cizího jazyka.
Rakousko: Kromě škol, které jsou na výuku typu CLIL zaměřeny, je u mnoha škol na sekundární úrovni rozšířenou
praxí vyučovat některé moduly školních předmětů v cizím jazyce. Navíc výuku prvního cizího jazyka absolvují žáci ve
věku 6 až 8 let prostřednictvím vzdělávání typu CLIL.
Litva: V případě škol, které poskytují vzdělávání typu CLIL s litevštinou a němčinou jako vyučovacími jazyky, je údaj pro
úroveň ISCED 3 podhodnocen.
Nizozemsko: V 15 školách, které poskytují vzdělávání typu CLIL s nizozemštinou, fríštinou a angličtinou jako
vyučovacími jazyky, právě probíhá certifikace. 25 dalších o ni usiluje.
Švédsko: Některé školy pilotně zavádějí vzdělávání typu CLIL a vybírají si jazyk, na který se kromě švédštiny chtějí
zaměřit.
Spojené království (ENG/WLS/NIR): Některé z těchto škol mají možnost se na základě své jazykové situace
rozhodnout, do jaké míry budou nejazykové předměty vyučovat v obou jazycích (angličtině a irské gaelštině). Údaje
proto mohou být mírně nadhodnoceny vzhledem k tomu, že některé školy mohou vyučovat všechny nejazykové
předměty ve velštině (nebo irské gaelštině).
Lichtenštejnsko: Kromě jedné školy na úrovni vyššího sekundárního vzdělávání, která poskytuje vzdělávání typu CLIL
jako pilotní projekt, absolvují všichni žáci ve věku 6 až 8 let výuku angličtiny prostřednictvím vzdělávání typu CLIL.
(11)
Čeština a maďarština se ve vzdělávacím programu stanoveném ústředními orgány školské správy považují za cizí jazyky.
V některých regionech jsou tyto jazyky regionálními nebo menšinovými jazyky, kterým je přiznán status úředního jazyka.
160
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obr. A1:
Úřední jazyky státu a regionální nebo menšinové jazyky se statusem úředního jazyka
v Evropě, 2011
17
Obr. A2:
Podíl 15letých žáků, kteří doma většinou mluví jiným než vyučovacím jazykem, 2009
20
Obr. A3:
Procento 15letých žáků navštěvujících školy s různým podílem žáků, kteří doma nemluví
vyučovacím jazykem, 2009
22
Podíl 15letých žáků-přistěhovalců (rodiče narozeni v zahraničí) a jazyk, kterým doma
mluví, 2009
24
Věk pro zahájení výuky prvního a druhého cizího jazyka jako povinného předmětu pro
všechny žáky v preprimárním, primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání,
2010/11
26
Věk pro zahájení výuky a délka výuky prvního cizího jazyka jako povinného předmětu v
preprimárním, primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, referenční roky
1993/94, 2002/03, 2006/07, 2010/11
28
Věk pro zahájení výuky a délka výuky druhého cizího jazyka jako povinného předmětu
v preprimárním, primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2002/03,
2006/07, 2010/11
30
Výuka dalších povinných cizích jazyků u žáků určitých studijních zaměření v primárním
a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11
31
Nabídka cizích jazyků jako povinně volitelného vyučovacího předmětu v primárním
a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11
32
Pravomoc škol poskytovat výuku cizích jazyků z vlastní iniciativy v rámci minimálního
rozsahu poskytovaného preprimárního, primárního a/nebo všeobecného sekundárního
34
Výuka dvou cizích jazyků ve vzdělávacím programu pro preprimární, primární a/nebo
všeobecné sekundární vzdělávání, 2010/11
35
Pilotní projekty rozšiřující nabídku jazyků v preprimárním, primárním a/nebo
všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11
37
Existence vzdělávání typu CLIL v primárním a/nebo všeobecném sekundárním
39
Status cílových jazyků, v nichž probíhá výuka typu CLIL v primárním a všeobecném
sekundárním vzdělávání, 2010/11
41
Centrální doporučení ohledně kritérií podmiňujících přijetí ke vzdělávání typu CLIL na
základě znalostí a dovedností v primárním vzdělávání a/nebo všeobecném sekundárním
42
Doporučení školám ohledně zařazení konkrétních předepsaných jazyků do vzdělávacího
programu, primární a/nebo všeobecné sekundární vzdělávání, 2010/11
45
Konkrétní povinné cizí jazyky předepsané ústředními orgány školské správy (denní
povinné vzdělávání), 1992/93, 2002/03, 2006/07, 2010/11
47
Obr. A4:
Obr. B1:
Obr. B2:
Obr. B3:
Obr. B4:
Obr. B5:
Obr. B6:
Obr. B7:
Obr. B8:
Obr. B9:
Obr. B10:
Obr. B11:
Obr. B12:
Obr. B13:
161
Obr. B14:
Obr. B15:
Obr. B16:
Obr. C1:
Obr. C2:
Obr. C3:
Obr. C4:
Obr. C5:
Obr. C6:
Obr. C7a:
Obr. C7b:
Obr. C7c:
Obr. C8a:
Obr. C8b:
Obr. C9:
Obr. C10a:
Obr. C10b:
Cizí jazyky ve vzdělávacích programech stanovených v oficiálních dokumentech
ústředních orgánů školské správy, primární a/nebo všeobecné sekundární vzdělávání,
2010/11
48
Zmínka o konkrétních regionálních nebo menšinových jazycích v oficiálních
dokumentech vydávaných ústředními orgány školské správy, primární a/nebo všeobecné
sekundární vzdělávání, 2010/11
50
Status klasických jazyků ve všeobecném sekundárním vzdělávání podle centrálních
předpisů/doporučení, nižší a vyšší sekundární vzdělávání, 2010/11
52
Procentní podíl žáků podle počtu osvojovaných cizích jazyků, primární vzdělávání
(ISCED 1), 2009/10
56
Vývojové tendence v procentním podílu všech žáků podle počtu osvojovaných cizích
jazyků, primární vzdělávání (ISCED 1), 2004/05, 2006/07, 2009/10
59
Procentní podíl všech žáků v primárním vzdělávání (ISCED 1), kteří se učí angličtinu,
francouzštinu a/nebo němčinu. Země, v nichž se jeden z těchto jazyků žáci učí
nejčastěji, 2009/10
60
Vývojové tendence v podílu všech žáků, kteří se učí angličtinu, primární vzdělávání
(ISCED 1), 2004/05, 2006/07, 2009/10
62
Procentní podíl žáků podle počtu osvojovaných cizích jazyků, nižší sekundární
vzdělávání (ISCED 2) a všeobecné a předprofesní/odborné vyšší sekundární vzdělávání
(ISCED 3), 2009/10
63
Průměrný počet osvojovaných cizích jazyků na žáka, sekundární vzdělávání (ISCED 2 a
3), 2009/10
65
Procentní podíl žáků, kteří se neučí žádný cizí jazyk nebo se učí 1, 2 nebo více cizích
jazyků na úrovni nižšího sekundárního vzdělávání (ISCED 2), 2004/05, 2006/07,
2009/10
68
jazyků na úrovni všeobecného vyššího sekundárního vzdělávání (ISCED 3), 2004/05,
2006/07, 2009/10
69
jazyků na úrovni předprofesního/odborného vyššího sekundárního vzdělávání (ISCED
3), 2004/05, 2006/07, 2009/10
70
Nejčastěji osvojované cizí jazyky a procento žáků, kteří si je osvojují, nižší sekundární
vzdělávání (ISCED 2), 2009/10
73
Nejčastěji osvojované cizí jazyky a procento žáků, kteří si je osvojují,
předprofesní/odborné a všeobecné vyšší sekundární vzdělávání (ISCED 3), 2009/10
73
Procento žáků, kteří se učí angličtinu, francouzštinu, němčinu, španělštinu a ruštinu,
76
Vývojové tendence v podílech žáků, kteří se učí angličtinu, němčinu a francouzštinu v
nižším sekundárním vzdělávání (ISCED 2), 2004/05, 2006/07, 2009/10
80
Vývojové tendence v podílech žáků, kteří se učí angličtinu, němčinu a francouzštinu v
předprofesním/odborném a všeobecném vyšším sekundárním vzdělávání (ISCED 3),
2004/05, 2006/007, 2009/10
81
162
Seznam obrázků
Obr. C11:
Cizí jazyky jiné než němčina, angličtina, španělština, francouzština a ruština osvojované
žáky na úrovni sekundárního vzdělávání (úroveň ISCED 2 a 3) jako procentní podíl
všech jazyků osvojovaných na této úrovni, 2009/10
83
Doporučení ohledně stupně předmětové aprobace pro učitele cizích jazyků v primárním
86
Doporučení ohledně stupně předmětové aprobace pro učitele cizích jazyků ve
všeobecném nižším a vyšším sekundárním vzdělávání, 2010/11
87
Předměty, které jsou učitelé specializovaní na výuku cizích jazyků způsobilí vyučovat
88
Procentní podíl učitelů cizích jazyků podle předmětů, které jsou způsobilí vyučovat,
2010/11
89
Minimální délka přípravného vzdělávání specializovaných učitelů cizích jazyků nebo
učitelů s širší aprobací pro všeobecné sekundární vzdělávání, 2010/11
91
Obr. D6:
Procentní podíl učitelů cizích jazyků podle typu dokladu/kvalifikace, 2010/11
92
Obr. D7:
Procentní podíl žáků navštěvujících školu, jejíž ředitel uvádí, že se během posledních
pěti let při obsazování volných učitelských míst nebo při zajišťování zástupu za chybějící
učitele testovaného cizího jazyka setkal s potížemi, 2010/11
93
Kvalifikace potřebná pro výuku ve školách používajících model CLIL (typu A) v
primárním a/nebo všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11
95
Existence doporučení ohledně obsahu přípravného vzdělávání učitelů a období
kulturního začlenění stráveného v zemi, v níž se mluví cílovým jazykem, 2010/11
96
Procentní podíl učitelů cizích jazyků, kteří již strávili více než jeden měsíc v zemi, ve
které se mluví cílovým jazykem, podle účelu přeshraniční mobility, 2010/11
98
Procentní podíl schválených přihlášek na další vzdělávání učitelů v rámci programu
Comenius podle jazyka kurzu, přihlášky podané v rámci výzvy v roce 2009
99
Obr. D1:
Obr. D2:
Obr. D3:
Obr. D4:
Obr. D5:
Obr. D8:
Obr. D9:
Obr. D10:
Obr. D11:
Obr. D12:
Procentní podíly žáků navštěvujících školy, jejichž ředitel uvádí, že v minulém školním
roce přijal ve své škole alespoň jednoho hostujícího učitele ze zahraničí po dobu alespoň
jednoho měsíce, 2010/11
101
Procentní podíl žáků, kteří považují za užitečné osvojovat si testované jazyky pro různé
účely, 2010/11
103
Četnost kontaktů se dvěma testovanými cizími jazyky prostřednictvím různých médií,
2010/11
105
Obr. E3:
Četnost používání prvního testovaného jazyka učiteli a žáky ve třídě, 2010/11
106
Obr. E4:
Procentní podíly žáků, kteří uvádějí, že se v jazykových hodinách pravidelně používají
informační a komunikační technologie (IKT), 2010/11
107
Procentní podíl žáků, kteří se během posledních tří let zúčastnili mimoškolních aktivit
souvisejících s osvojováním cizích jazyků, 2010/11
108
Modely pomoci dětem-přistěhovalcům, které si osvojují vyučovací jazyk
jako druhý jazyk v primárním a nižším sekundárním vzdělávání, 2010/11
110
Obr. E1:
Obr. E2:
Obr. E5:
Obr. E6:
163
Obr. E7:
Obr. E8:
Obr. E9:
Obr. E10:
Obr. E11:
Obr. E12:
Obr. E13:
Obr. E14:
Obr. E15:
Obr. E16:
Obr. E17:
Obr. E18:
Doporučená minimální roční hodinová dotace cizích jazyků jako povinných předmětů
v denním povinném všeobecném vzdělávání, 2010/11
112
Vývoj doporučené minimální hodinové dotace na povinnou výuku cizích jazyků
v typickém ročníku v primárním a denním povinném všeobecném sekundárním
vzdělávání, 2006/07 a 2010/11
115
Vztah mezi doporučenou minimální časovou dotací pro první povinný cizí jazyk a počtem
let, do nichž je tato výuka rozložena během denního povinného všeobecného
118
Doporučená minimální hodinová dotace v typickém ročníku na výuku prvního, druhého
a třetího cizího jazyka jako povinného vyučovacího předmětu v denním povinném
všeobecném vzdělávání, 2010/11
120
Minimální časová dotace cizích jazyků jako povinného vyučovacího předmětu vyjádřená
jako podíl celkové vyučovací doby v primárním a denním povinném všeobecném
sekundárním vzdělávání, 2010/11
121
Předpisy nebo doporučení, jež se týkají maximálního počtu žáků na třídu v primárním
a denním povinném všeobecném sekundárním vzdělávání, 2010/11
123
Rozložení počtu žáků v hodinách cizích jazyků ve srovnání s oficiálně doporučenými či
požadovanými maximálními počty žáků na třídu, 2010/11
125
Priorita cílů při osvojování čtyř komunikačních dovedností ve vzdělávacích programech
pro výuku cizích jazyků, denní povinné všeobecné vzdělávání, 2010/11
128
Existence doporučení ohledně využití CEFR pro vymezení minimálních úrovní zběhlosti
na konci denního povinného všeobecného vzdělávání nebo nižšího sekundárního
vzdělávání (ISCED 2) a na konci všeobecného vyššího sekundárního vzdělávání
(ISCED 3), 2010/11
129
Předpokládané minimální úrovně zběhlosti na základě CEFR pro první a další cizí jazyk
(jazyky) na konci denního povinného všeobecného vzdělávání nebo nižšího
sekundárního vzdělávání (ISCED 2) a všeobecného vyššího sekundární vzdělávání
(ISCED 3), 2010/11
131
Uvedení údajů o cizích jazycích na vysvědčení vydávaném žákům na konci denního
povinného všeobecného vzdělávání, 2010/11
133
Způsoby hodnocení, které jsou podkladem pro údaj o cizích jazycích na vysvědčení
vydávaném po konci denního povinného všeobecného vzdělávání, 2010/11
134
164
PODĚKOVÁNÍ
VÝKONNÁ AGENTURA
PRO VZDĚLÁVÁNÍ, KULTURU A AUDIOVIZUÁLNÍ OBLAST
P9 EURYDICE A PODPORA POLITIKY
Avenue du Bourget 1 (BOU2)
B-1140 Brussels
(http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice)
Odpovědná redaktorka
Arlette Delhaxhe
Autoři
Nathalie Baïdak (koordinace), Olga Borodankova, Daniela Kocanova,
Akvile Motiejunaite (zpracování ukazatelů PISA)
Externí přispěvatel
Christian Monseur, University of Liège – Belgium (sekundární analýza údajů z Evropské studie
o jazykových kompetencích – ESLC)
Grafická úprava
Patrice Brel
Technická koordinace
Gisèle De Lel
Překlad do češtiny
PRESTO – překladatelské centrum s.r.o.
Redakce českého překladu
Stanislava Brožová
1
165
NÁRODNÍ ODDĚLENÍ EURYDICE
BELGIQUE / BELGIË
Unité Eurydice la Fédération Wallonie-Bruxelles
Ministère de la Fédération Wallonie-Bruxelles
Direction des Relations internationales
Boulevard Léopold II, 44 – Bureau 6A/002
1080 Bruxelles
Eurydice-Informationsstelle des Bundes
Project Management Agency
Part of the German Aerospace Center
EU-Bureau of the German Ministry for Education and
Research
Rosa-Luxemburg-Straße 2
10178 Berlin
Eurydice Vlaanderen / Afdeling Internationale Relaties
Ministerie Onderwijs
Hendrik Consciencegebouw 7C10
Koning Albert II – laan 15
1210 Brussel
Eurydice-Informationsstelle der Länder im Sekretariat der
Kultusministerkonferenz
Eurydice-Informationsstelle der Deutschsprachigen
Gemeinschaft
Autonome Hochschule in der DG
Hillstrasse 7
4700 Eupen
EESTI
Příspěvek oddělení: sdílená odpovědnost; experti: Christiane
Blondin (University of Liège, Unité d’analyse des systèmes
et des pratiques d’enseignement); Franck Livin (inspektor)
Graurheindorfer Straße 157
53117 Bonn
Příspěvek oddělení: Brigitte Lohmar
Příspěvek oddělení: sdílená odpovědnost
Eurydice Unit
SA Archimedes
Koidula 13A
10125 Tallinn
Příspěvek oddělení: Stéphanie Nix
Příspěvek oddělení: Kristi Mere (expert, International
Research & Analysis Centre, Foundation INNOVE)
BULGARIA
ÉIRE / IRELAND
Eurydice Unit
Human Resource Development Centre
Education Research and Planning Unit
15, Graf Ignatiev Str.
1000 Sofia
Příspěvek oddělení: expert: Irina Vasseva
Eurydice Unit
Department of Education and Skills
International Section
Marlborough Street
Dublin 1
Příspěvek oddělení: Pádraig Mac Fhlannchadha (Assistant
Chief Inspector), Joan Sutton (Senior Inspector)
ČESKÁ REPUBLIKA
Národní oddělení Eurydice
Dům zahraniční spolupráce MŠMT
Na poříčí 1035/4
110 00 Praha 1
ELLÁDA
DANMARK
Eurydice Unit
Ministry of Education, Lifelong Learning and Religious
Affairs
Directorate for European Union Affairs
Section C ‚Eurydice’
37 Andrea Papandreou Str. (Office 2168)
15180 Maroussi (Attiki)
Eurydice Unit
Danish Agency for Universities and Internationalisation
Bredgade 43
1260 København K
ESPAÑA
Příspěvek oddělení: Helena Pavlíková, Jana Halamová;
experti: Irena Mašková, Katarína Nemčíková,
Tereza Šmídová
Příspěvek oddělení: Evagelia Kaga (Honorární poradce,
Řecký pedagogický institut)
Eurydice España-Redie
Centro Nacional de Innovación e Investigación Educativa
(CNIIE)
Ministerio de Educación, Cultura y Deporte
Gobierno de España
c/General Oraa 55
28006 Madrid
DEUTSCHLAND
Eurydice-Informationsstelle des Bundes
Project Management Agency
Part of the German Aerospace Center
EU-Bureau of the German Ministry for Education and
Research
Heinrich-Konen-Str. 1
53227 Bonn
Příspěvek oddělení: Flora Gil Traver, Montserrat Grañeras
Pastrana (koordinátorky);
externní expert: Carmen Morales Gálvez
166
Poděkování
FRANCE
LIETUVA
Unité française d’Eurydice
Ministère de l'Éducation nationale, de l’Enseignement
supérieur et de la Recherche
Direction de l’évaluation, de la prospective et de la
performance
Mission aux relations européennes et internationales
61-65, rue Dutot
75732 Paris Cedex 15
Eurydice Unit
National Agency for School Evaluation
Didlaukio 82
08303 Vilnius
Příspěvek oddělení: Irena Raudienė
LUXEMBOURG
Unité d’Eurydice
Ministère de l’Éducation nationale et de la Formation
professionnelle (MENFP)
29, Rue Aldringen
2926 Luxembourg
Příspěvek oddělení: Nadine Van Der Tol;
expert: François Monnanteuil
HRVATSKA
Ministarstvo znanosti, obrazovanja i športa
Donje Svetice 38
10000 Zagreb
Příspěvek oddělení: Edmée Besch, Mike Engel
MAGYARORSZÁG
Příspěvek oddělení: Duje Bonacci
Eurydice National Unit
Hungarian Institute for Educational Research and
Development
ÍSLAND
Szalay u. 10-14
1055 Budapest
Eurydice Unit
Ministry of Education, Science and Culture
Office of Evaluation and Analysis
Sölvhólsgötu 4
150 Reykjavik
Příspěvek oddělení: sdílená odpovědnost;
expert: Marta Fischer
MALTA
Příspěvek oddělení: Margrét Harðardóttir;
expert: Erna Árnadóttir
Eurydice Unit
Research and Development Department
Directorate for Quality and Standards in Education
Ministry of Education, Employment and the Family
Great Siege Rd.
Floriana VLT 2000
ITALIA
Unità italiana di Eurydice
Agenzia Nazionale per lo Sviluppo dell’Autonomia
Scolastica (ex INDIRE)
Via Buonarroti 10
50122 Firenze
Příspěvek oddělení: koordinace příspěvku; expert: Maryanne
Spiteri (Assistant Director Languages, Department of
Curriculum Management and eLearning)
Příspěvek oddělení: Alessandra Mochi;
expert: Gisella Langé (Ispettore tecnico di lingue straniere
presso il Ministero dell'Istruzione Università e Ricerca)
NEDERLAND
Eurydice Nederland
Ministerie van Onderwijs, Cultuur en Wetenschap
Directie Internationaal Beleid U-team
Kamer 08.022
Rijnstraat 50
2500 BJ Den Haag
Příspěvek oddělení: Expert: Hans Ruesink
KYPROS
Eurydice Unit
Ministry of Education and Culture
Kimonos and Thoukydidou
1434 Nicosia
Příspěvek oddělení: Christiana Haperi;
experti: Koula Papadopoulou, Froso Tofaridou,
Maria Iacovidou, Sophie Ioannou-Georgiou (Ministerstvo
školství a kultury)
NORGE
Eurydice Unit
Ministry of Education and Research
AIK-avd., Kunnskapsdepartementet
Kirkegata 18
0032 Oslo
LATVIJA
Eurydice Unit
Valsts izglītības attīstības aģentūra
State Education Development Agency
Vaļņu street 3
1050 Riga
ÖSTERREICH
Příspěvek oddělení: sdílená odpovědnost společně s expertkou
Rita Kursīte (Národní centrum pro vzdělávání)
Eurydice-Informationsstelle
Bundesministerium für Unterricht, Kunst und Kultur
Abt. IA/1b
Minoritenplatz 5
1014 Wien
LIECHTENSTEIN
Informationsstelle Eurydice
Schulamt des Fürstentums Liechtenstein
Austrasse 79
Postfach 684
9490 Vaduz
Příspěvek oddělení: experti: Maria Felberbauer,
Michaela Haller, Karin Markut-Rüf
POLSKA
Příspěvek oddělení: Oddělení Eurydice
Eurydice Unit
Foundation for the Development of the Education System
Mokotowska 43
00-551 Warsaw
Příspěvek oddělení: Magdalena Górowska-Fells; národní
expert: Magdalena Szpotowicz (Varšavská univerzita)
167
PORTUGAL
SLOVENSKO
Unidade Portuguesa da Rede Eurydice (UPRE)
Ministério da Educação e Ciência
Eurydice Unit
Slovak
Academic
Cooperation
Svoradova 1
811 03 Bratislava
Direcção-Geral de Estatísticas da Educação e Ciência
(DGEEC)
Av. 24 de Julho, 134 – 4.º
1399-54 Lisboa
Association
for
International
Příspěvek oddělení: Carina Pinto, Anália Gomes
(expert/DGE)
SUOMI / FINLAND
Eurydice Finland
Finnish National Board of Education
P.O. Box 380
00531 Helsinki
ROMÂNIA
Eurydice Unit
National Agency for Community Programmes in the Field
of Education and Vocational Training
Calea Serban Voda, no. 133, 3rd floor
Sector 4
040205 Bucharest
Příspěvek oddělení: Kristiina Volmari,
Anna-Kaisa Mustaparta
SVERIGE
Příspěvek oddělení: Veronica-Gabriela Chirea ve spolupráci
s experty z Ministerstva školství, výzkumu, mládeže a
sportu:
•
Liliana Preoteasa (generání ředitelka)
•
Tania Mihaela Sandu (ředitelka)
•
Manuela-Delia Anghel (inspektorka pro
francouzštinu a španělské jazyky)
•
Adrian Marius Bărbulescu (inspektor pro lidské
zdroje)
•
Sorin Giurumescu (inspektor pro němčinu)
•
Anca-Mariana Pegulescu (inspektorka pro
angličtinu)
•
Mina Maria Rusu (inspektorka pro latinu a
starověkou řečtinu)
•
Vieroslava Elisabeta Timar (inspektorka pro jazyky
menšin)
Eurydice Unit
Department for the Promotion of Internalisation
International Programme Office for Education and
Training
Kungsbroplan 3A
Box 22007
104 22 Stockholm
TÜRKIYE
Eurydice Unit Türkiye
MEB, Strateji Geliştirme Başkanlığı (SGB)
Eurydice Türkiye Birimi, Merkez Bina 4. Kat
B-Blok Bakanlıklar
06648 Ankara
SCHWEIZ/SUISSE/SVIZZERA
Příspěvek oddělení: Dilek Gulecyuz, Osman Yıldırım Ugur,
Bilal Aday
Foundation for Confederal Collaboration
Dornacherstrasse 28A
Postfach 246
UNITED KINGDOM
Eurydice Unit for England, Wales and Northern Ireland
National Foundation for Educational Research (NFER)
The Mere, Upton Park
Slough SL1 2DQ
4501 Solothurn
SLOVENIJA
Eurydice Unit
Ministry of Education, Science, Culture and Sport
Department for Development of Education (ODE)
Masarykova 16/V
1000 Ljubljana
Příspěvek oddělení: Saša Deleja Ambrožič, Barbara Kresal
Příspěvek oddělení: Sigrid Boyd, Catherine Paterson
Eurydice Unit Scotland
Learning Directorate
Area 2C South
Victoria Quay
EdinburghEH6 6QQ
Příspěvek oddělení: Eurydice National Unit Scotland
Sterniša; experti: Karmen Pižorn (Pedagogická fakulta
Ljubljanské univerzity), Zdravka Godunc (Ministerstvo
školství, vědy, kultury a sportu)
168
EACEA; Eurydice; Eurostat
Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě
Vydání 2012
Brusel: Eurydice
2012 – 170 s.
(Klíčové údaje)
ISBN 978-92-9201-408-7
ISSN 1830-3218
doi:10.2797/29100
Deskriptory: certifikace, institucionální autonomie, Integrované osvojování obsahu a jazyka, jazyková
rozmanitost, jazykové dovednosti, menšinový jazyk, míra účasti na vzdělávání, nabídka cizích jazyků,
pilotní projet, počet vyučovaných jazyků, počet žáků ve třídě, primární vzdělávání, přípravné
vzdělávání učitelů, regionální jazyk, sekundární vzdělávání, srovnávací analýza, statistické údaje,
student s cizím mateřským jazykem, všeobecné vzdělávání, vyučovací doba, vyučovací předmět,
výuka cizích jazyků, ESVO, Turecko, Evropská unie
Síť Eurydice poskytuje informace o evropských vzdělávacích systémech a
o vzdělávací politice a zpracovává jejich analýzu. Od roku 2011 síť tvoří 37
národních oddělení se sídlem ve všech 33 zemích, které se účastní
Programu celoživotního učení EU (členské země EU, země ESVO,
Chorvatsko a Turecko). Činnost sítě koordinuje a řídí Výkonná agentura pro
vzdělávání, kulturu audiovizuální oblast v Bruselu, která navrhuje její studie a
databáze.
Síť Eurydice slouží zejména těm, kdo se účastní politického rozhodování v
oblasti vzdělávání jak na národní, regionální či místní úrovni, tak i v
institucích Evropské unie. Zaměřuje se především na to, jakou má
vzdělávání v Evropě na všech úrovních strukturu a jak je organizováno.
Publikace sítě Eurydice je možno rozdělit na popisy národních systémů
vzdělávání, tematické srovnávací analýzy a na statistické údaje a ukazatele.
Výstupy jsou zdarma dostupné na webových stránkách Eurydice nebo na
požádání v tištěné podobě.
EURYDICE na internetu:
http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice
EC-XA-12-001-CS-C
CS

Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě – 2012

Transkript

Podobné dokumenty

Jaký jazyk se učit? (Studujeme jazyky (1.)) Ivan Kupka Nejdříve se