Elektronické číslo Areportu 7/2005 ve formátu PDF

Komentáře

Transkript

Elektronické číslo Areportu 7/2005 ve formátu PDF
ÚVODNÍK
Z OBSAHU
Občas zajdu se svými kolegy novináři z civilních periodik na pivko. Bavíme se o všem
možném, sháníme, jak se říká, novinářské
drby. Jedno téma je však absolutně tabu:
kolik kdo bere za svou redaktorskou práci.
Na něco takového se vyptávat je jednak neslušné, jednak to ani nejde. Řada vydavatelů
totiž přísně utajuje výši odměn svých pracovníků a oni sami ji nesmějí nikomu prozradit,
často pod hrozbou tvrdé sankce, totiž vyhazovu.
Proč o tom píši? Protože docela chápu roztrpčení podplukovníka Ružičky (viz rubrika
Z redakční pošty v tomto čísle A reportu) ze
shromažďování nejrůznějších osobních údajů
pracovníků resortu obrany, často například se
zdůvodněním „kdo nemá co skrývat, ten údaj
poskytne“ nebo „takhle to děláme léta bez
problémů“.
I já si už léta chodím k naší finanční pracovnici každého patnáctého v měsíci pro
výplatu. A docela mě štve, že na hromadné
výplatnici si může kdokoli, kdo podepisuje
převzetí vlastního platu, klidně zjistit, kolik
berou jeho kolegové, případně i třeba náš pan
ředitel.
Smířil jsem se už s tím, co všechno musím
na sebe a svou rodinu prozradit při vyplňování bezpečnostního dotazníku. To by kamarádi z naší hospůdky koukali, co by se o mně
dozvěděli, kdyby to četli! Zde si však jsem
více méně jistý, že tyhle údaje nikdo nezneužije. Ale co ty další, které po mně někdo stále
požaduje stejně jako po panu Ružičkovi?
Třeba marně přemýšlím, jak se to stalo,
že na moji domácí adresu s přesně uvedeným jménem nedávno dorazil nabídkový
katalog zásilkového obchodu s erotickým
zbožím. Naštěstí jsem nemusel manželku
dlouho přesvědčovat, že od dané firmy jsem
si zatím nikdy nic neobjednal. Je právnička
a o ochraně osobních dat ví také své…
Oceněni
těžkým úkolem
str.
2
Zařízení
třetího
tisíciletí
str.
10
Vydává MO ČR – AVIS
Rooseveltova 23
161 05 Praha 6
IČO 60162694
Šéfredaktor:
Ladislav Lenk
Redakce:
Rooseveltova 23
161 05 Praha 6
Telefony:
šéfredaktor 973 215 931
sekretariát 973 215 916
Fax: 973 215 933
E–mail:
[email protected]
V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS,
Rooseveltova 23,
161 05 Praha 6,
pí Endlová,
tel. 973 215 563
Interní audit
není kontrola
str.
Čtrnáctideník
Ministerstva
obrany ČR
14
Válka
žlutých koberců
Tisk:
MERKURTISK a. s.,
Náchod
Nevyžádané rukopisy,
kresby a fotografie
se nevracejí.
Číslo indexu: 45 011
ISSN 1211–801X
Evidenční číslo:
MK ČR E 5254
Foto na titulní straně:
Jiří Hokův
A report v elektronické
podobě naleznete na:
Ladislav LENK
Internet:
www.army.cz
str.
26
Oceněni
Oceně
těž
ěžk
kým
úkolem
Armáda České republiky se přihlásila k možnosti převzít velení mnohonárodní brigády Střed v misi
KFOR v Kosovu. Tato nabídka je nejen oceněním práce českých vojáků,
ale zároveň příležitostí prověřit naše schopnosti při přípravě a vytváření brigádního uskupení. Poprvé
v historii bude mít rozhodovací procesy na starosti mezinárodní štáb řízený českými operačními postupy.
Čeští důstojníci tak získají rozhodující pravomoci při řízení nejenom
našich, ale i finských, švédských,
irských a slovenských jednotek.
Plukovníku Aleši Vodehnalovi, který byl pověřen výstavbou a přípravou kontingentu, jsme položili
několik otázek.
2
Od počátku letošního roku jste byl pověřen
výstavbou kontingentu, jehož součástí by měla
být i česká část štábu mnohonárodní brigády.
V jaké fázi je jeho příprava?
V současné době jsou zpracovány tabulky
počtů, které procházejí schvalovacím řízením.
V závěrečné fázi je výběr lidí na klíčové funkce,
probíhá jejich jazyková příprava. Hlavním komunikačním jazykem je samozřejmě angličtina,
která je rozhodující pro příslušníky štábu a velení roty, příslušníci mechanizované roty navíc
mají začleněnou i výuku základů srbštiny a albánštiny.
Existují nějaké problémy, které komplikují
výstavbu kontingentu?
Závažné problémy zatím nemáme. Armáda
totiž přistoupila k výstavbě kontingentu
jako k jednomu z hlavních úkolů. Důstojníci
Společného operačního centra, kteří mají zkušenosti s přípravou zahraničních misí, řeší úkoly
spojené se zabezpečením základny, naplňování
tabulek počtů je řízeno ze stupně společných
sil. Mechanizovaná rota je postavena na základě výborně připraveného a vycvičeného výsadkového praporu z Chrudimi. Nejedná se tedy
o práci jednotlivců, ale celého týmu lidí, zahrnujícího odborníky z celé armády.
Velitelství mnohonárodní brigády Střed v Kosovu
nebude sídlit na české základně Šajkovac,
ale ve finském Camp Ville
Kromě jiného bylo úkolem sestavit i podstatnou část štábu mnohonárodní brigády.
Je to doslova historický úkol, nic podobného
jsme zatím nedělali. Je k dispozici dostatek
kvalitních lidí s odpovídajícími prověrkami, jazykovými schopnostmi, popřípadě se znalostí
situace v Kosovu?
Česká armáda má dostatek velmi dobře připravených a vycvičených důstojníků – na rozdíl
od Finů a Švédů, kteří do těchto struktur posílají i záložní důstojníky. Prověrky jsou jen částečným problémem, zejména na nižších stupních
velení nejsou totiž tak vysoké nároky na stupeň
utajení. Stavíme přibližně polovinu počtů štábu
brigády, o zbytek se podělily ostatní země.
Určitým limitujícím faktorem je i skutečnost,
že v mnohonárodním štábu se musí vedoucí
funkce rozdělit mezi všechny zastoupené státy.
Jestliže bude velící důstojník z České republiky,
další zainteresované země požadují ostatní vedoucí funkce. Není tedy možné určit organický
štáb jedné brigády. Dalším limitujícím faktorem
je i skutečnost, že budeme využívat komunikační a informační systémy finské armády. To se
odrazilo i na nutnosti ponechat jejich struktury
velení a řízení. Musíme naše důstojníky připravit
na to, že budou jako příslušníci NATO velet i důstojníkům zemí, které členy NATO nejsou.
Nebylo by tedy za této situace jednodušší,
abychom si tyto prostředky pronajali přímo
od některé členské země NATO, anebo použili
vlastní, české?
I tyto varianty jsou samozřejmě zvažovány.
Bylo by to však finančně náročnější. Finský
systém je totiž již nainstalovaný a v provozu.
Ostatní prostředky bychom museli nejdříve vybudovat a testovat, což by stálo čas a peníze.
I to je důvodem, proč zatím neinstalujeme české
systémy velení a řízení. Na druhou stranu je potřeba objektivně říci, že by to byla vynikající
prověrka našich prostředků předurčených pro
brigádní uskupení.
Padlo už definitivní rozhodnutí, kde bude
sídlit štáb brigády? Bude to naše základna
v Šajkovaci, nebo finský Camp Ville?
Bude to Camp Ville. Velkou roli zde opět hraje
ekonomická otázka. V Šajkovaci bychom museli
budovat systémy velení a spojení s velitelstvím
KFOR, což by představovalo investici přibližně
čtvrt milionu eur. Navíc by s tím zřejmě byla
spojena složitá jednání s velením KFOR. Nelze
totiž přeorganizovat systémy velení při každém
převzetí vedoucí role dalším státem. Je zde ještě
problém s rozšířením ubytovacích prostor. Podle
současných standardů je totiž kapacita naší základny již na hranici únosnosti. To všechno vedlo
k tomu, že původní myšlenka umístit velení brigády na základně Šajkovac byla přehodnocena.
Proč si ale pronajímáme část finské základny, která je také poměrně zaplněna?
Nebylo by výhodnější si pronajmout některou
volnou základnu?
I tato možnost se zvažovala, jenže jedinou
volnou základnu v Prištině si od Britů pronajali
Portugalci, a tak se jako nejvýhodnější zase ukázala nabídka Finů.
S Finy spolupracujeme už léta. Projevilo se
to při jednáních o pronájmu, vyšli nám vstříc,
anebo se chovali jako tvrdí obchodníci?
Stále zdůrazňovali ochotu nám pomoci a vyjít
vstříc. Zároveň však vyjadřovali přesvědčení, že
tak lidnatá země, navíc alianční, by měla být velkorysejší. Takže se chovali spíše jako velmi tvrdí
obchodníci.
Výstavbu štábu brigády poněkud komplikují
rozdílné rotace švédského a finského kontingentu, ke kterým dojde letos na jaře…
Jako jednoznačný požadavek jsme stanovili,
že nová struktura štábu brigády, který je budován podle standardů NATO, bude platná od
května letošního roku. Vyplývá to opět z toho,
že Finové a Švédové rekrutují důstojníky štábu
ze zálohy a rezervistů. Tito lidé podepisují
smlouvu, ve které je uvedeno nejen místo, ale
i přesná doba nasazení. Pokud bychom tedy měnili organizační strukturu až v červenci, museli
bychom v průběhu mise převádět důstojníky
na nové funkce. Proto je námi navrhované řešení přijatelnější pro všechny strany. Znamená
to ale, že musíme na přechodné období doplnit
štáb brigády. Jinak by to ovlivnilo jeho funkčnost. Při jednání implementačního týmu bylo
dohodnuto, že část finských důstojníků si na
toto období prodlouží závazek a česká strana
vyšle na přechodné období skupinu důstojníků,
kteří již ve štábu mnohonárodní brigády pracovali. Po určitou dobu bude tedy štáb menší, ale
plně akceschopný. Od začátku srpna začneme
plnit operační úkol brigády již v plném počtu.
Když jsme spolu hovořili naposledy, měl jste
určité obavy, zda se vám na štábu brigády podaří vytvořit i odpovídající sociální zázemí.
Zda budete schopni zřídit dostatečně velkou
knihovnu či videotéku v angličtině. Řešíte nyní
také tyto otázky?
Samozřejmě že ano. Finská základna byla
a je vedena ve finštině. Je tedy třeba vnést do
ní více mezinárodnosti a přiblížit ji standardům
NATO. Jednou z možností je právě jazyk. Finové
umí anglicky velice dobře, ale zároveň si uvědomují, že jde o jejich základnu, a tak ji vedou
v národním jazyce. A to by bylo pro naše důstojníky problematické. Vybudování kulturních
a společenských kapacit bude vyřešeno v souvislosti s dostavbou základny. Také spojení má být
vyřešeno tak, aby vojáci měli přístup nejenom
ke služebnímu spojení do České republiky, ale
aby byla k dispozici i dostatečná kapacita spojení k rodinám, telefon i internet.
Jak tomu bude s logistickým zabezpečením
velitelství brigády? Budeme si ho kompletně
pronajímat?
Základnu Camp Ville si pronajímáme včetně
celého servisu. Jen některé speciální části zabezpečení musí být samozřejmě národní. A jak
jsem už řekl, je naším záměrem udělat základnu
více mezinárodní. Jako příklad lze uvést kuchyni. Dosud byla víceméně finská, chtěli bychom, aby součástí mnohonárodní logistické
jednotky byla i skupina českých kuchařů. Ti by
potom v této oblasti reprezentovali Českou republiku a zároveň bychom dosáhli mezinárodního charakteru. Některé součásti zatím Finové
neřešili vůbec, naším úkolem bude je vybudovat.
Například nakládání s utajovanými spisy. Finové
nejsou členy NATO, a proto dokumenty ukládají
podle národních standardů. Naším úkolem bude
vytvořit alianční systém práce s nimi.
S pozicí velení v mezinárodní brigádě je spojena nejen určitá reprezentace Armády České
republiky, ale dokonce i naší země jako takové.
Uvažujete o tom, že bychom vybudovali obchod
PX s českými výrobky, podobně jako to mají některé jiné země v Kosovu?
O reprezentaci naší armády a země skutečně
uvažujeme. Zatím si však nejsme jistí legislativním rámcem. Pokud by se podařilo tyto aspekty vyřešit, nevidím zásadní problém oslovit
některou z firem, která se touto činností zabývá.
Zřejmě bychom nemuseli ani budovat nový obchod. Stačilo by využít prostory stávajícího zařízení a vytvořit v něm české oddělení.
V souvislosti s převzetím velení brigádě
Střed se původně hovořilo o potřebách navýšení českého kontingentu o dvě stě lidí, řadu
služeb si ale budeme pronajímat. Odrazí se to
i na velikosti kontingentu?
Původní úvahy počítaly s nutností zabezpečení systémů velení a řízení, proto takové navýšení. S pronájmem služeb se ale tato potřeba
snížila, kontingent naroste zhruba o sto osob.
Text a foto: Vladimír MAREK
3
Povodněě?
Povodn
Bez hysterie!
Zima rychle ustupuje a její neobvykle štědrá sněhová nadílka
začala s vykukujícím sluníčkem
dělat vrásky lidem žijícím poblíž
vodních toků. Zejména těm, kteří poznali sílu nezkroceného živlu
v povodňových letech 1997, 1998
a 2002. Na velkou vodu z tajícího
sněhu se připravují všechny složky integrovaného záchranného
systému i samosprávy v obcích.
J
edním z představitelů města, které si před
třemi roky prožilo své, je starosta Českého
Krumlova František Mikeš: „Dneska (17.
března) je v okolí města spousta sněhu, ale zaplať pánbůh příroda je k nám momentálně milosrdná, protože přes den sníh odtává, ale přes
noc se tání zastavuje a toky stačí vodu odvést.
Chci věřit tomu, že převážná část vody odteče
v tomto pozvolném režimu... Snažil jsem se získat informace o chemickém a fyzikálním složení
sněhu. A zjistil jsem, že sníh padal v době, kdy
u nás panovaly velké mrazy, a že tedy neobsahuje tolik vody.“
4
Kontrola řečišť
i plánů
Přesto se ale město pouze na přírodu nespoléhá. Nutno připomenout, že jihočeská architektonická perla leží na soutoku Vltavy a potoka
zvaného Polečnice. „Vltavu nám reguluje Lipno,“
říká starosta, který je předsedou krizového štábu
jak města, tak spádového území v jeho okolí, „a
přes povodňovou komisi jsme nestále informováni o tom, co se na horním toku Vltavy děje.
Nyní má Lipno dostatečnou rezervu, přes milion
tři sta tisíc kubíků, což je zhruba metr osmdesát
až dva metry pod maximální hladinou.“
Jiné je to s Polečnicí. Však také ta v roce
2002 nadělala radním největší starosti a městu
největší škody. „Je to přírodní tok, který není
možno nikterak ovlivňovat,“ přiznává František
Mikeš. „Jediné, co můžeme dělat, je, že budeme
koryto udržovat v takovém stavu, aby vodu
mohlo odvádět. To znamená čistit ho a prosvětlovat břehové partie.“ Vzpomněl při tom na nedávný případ, kdy z potoka museli odstraňovat
načerno postavenou lávku.
Kromě kontroly řečišť si pracovníci města,
členové krizových orgánů i spolupracujících institucí v posledních týdnech ujasnili organizaci
všech činností při řešení povodňové situace. „To
znamená, že jsme zajistili, abychom byli všichni
kdykoli dosažitelní, abychom věděli, kdo, kdy
a jak zasahuje, abychom měli jasno, kdy máme
začít sledovat vodoznaky na tocích, kdo, komu
a co je povinen hlásit, kdo je oprávněn koho
svolávat a podobně,“ vypočítává starosta.
Ověřili si též, zda mají v krizových plánech aktuální informace o tom, kde jsou uloženy pytle na
pískování, kde je k dispozici technika k odstraňování zátarasů, a ujasnili si role všech účastníků, radnicí počínaje, přes hasičský záchranný
sbor, městskou policii, Policii České republiky
až po společnost Služby města, která má na starost obecní údržbu.
Vojáci městu chybějí
Při minulých povodních Krumlovu významně
pomohla armáda. Dnes tu ale posádka není.
Starosta však kalkuluje s případnou pomocí
příslušníků z nedalekého výcvikového prostoru
Boletice. „Zahrnuli jsme je do plánu jako každý
jiný subjekt a kromě spojení například víme,
jaké mechanismy mají vojáci v Boleticích k dispozici,“ glosuje František Mikeš. „Jinak nám tu
ale vojáci chybějí. Navíc kasárna při posledních
povodních fungovala jako evakuační středisko.“
I toto zázemí město nyní postrádá.
Na druhé straně si je první muž Českého
Krumlova vědom, že ku pomoci je připraven jihočeský záchranný prapor z Jindřichova Hradce,
jehož vojáci a technika v regionu působili už
v roce 2002.
Záchranné útvary
– stálá hotovost
A jak jsou vlastně přichystáni na podobné
krizové situace vojenští záchranáři vůbec? „V záchranných útvarech jsou každý den vyčleňované
síly a prostředky do stálých hotovostních směn,
které jsou připravené velmi rychle vyjet,“ vysvětluje major Marián Nižňan, náčelník operační
skupiny 15. ženijní záchranné brigády, pod jejímiž křídly je organizačně sdruženo 6 záchranných praporů pokrývajících svou působností
území celé republiky. „Do 60 minut vyjíždí záchranná výjezdová jednotka, kterou může tvořit
až 8 osob a 4 vozidla. Do 240 minut pak vyráží
záchranný vyprošťovací odřad v síle do 70 osob
a 30 kusů techniky. Jsou to asi jedny z nejtvrdších časových norem v armádě, když nebudu
počítat vzdušné síly nebo speciální jednotky.“
Jaká vozidla a jací specialisté budou do vyprošťovacího odřadu zařazeni, se upřesňuje
podle potřeby případ od případu. Při záplavách
by se s největší pravděpodobností jednalo o plovoucí prostředky – pásové obojživelné transportéry PTS-10 a čluny, případně o tatry na
evakuaci obyvatelstva.
Předpovodňová
příprava
Záchranné útvary jsou tedy ve stálé pohotovosti a přichystané na základě požadavku
krizového štábu kraje cestou operačního a informačního střediska integrovaného záchranného
systému vyrazit téměř okamžitě.
Je přesto možné se v době tání připravovat
nějak speciálně přímo na záplavy? „Teď se zaměřujeme na techniku,“ odpovídá náčelník
operační skupiny brigády. „Kontrolujeme stav
plovoucích transportérů a člunů, dále funkčnost
telefonních linek na operační střediska a prověřujeme bojové rozdílení. U záchranných praporů
jsou také příslušníci, kteří mají střelmistrovské
zkoušky a povolení od Českého báňského úřadu
provádět trhání ledových ker. Zjišťujeme proto
nyní, kdo z nich je na preventivní rehabilitaci,
na dovolené, nemocen a koho bychom v případě
potřeby měli k dispozici.“
Při rozsáhlých škodách by se do záchranných anebo obnovovacích prací zapojil
i 151. ženijní prapor z Bechyně. Ten má dobu
pohotovosti proti záchranným praporům delší,
12 hodin, a staví tak zvaný odřad záchrany osob
při povodních. „Je přesně určeno, jaký druh
techniky má vyvézt, s kolika lidmi a podobně,“
doplňuje mjr. Nižňan. „Tento odřad však vyjíždí
až na rozkaz Společného operačního centra
Ministerstva obrany.“
Až dvacet tisíc profíků
zových situací vyžadujících nasazení součástí
ozbrojených sil ČR ve prospěch Policie ČR nebo
integrovaného záchranného systému“. V něm se
na základě zkušeností z minulých let připouští
možnost vyčlenění až dvaceti tisíc vojáků s technikou v případě postižení převážné části republiky katastrofální povodní.
Střecha nad hlavou
Ale vraťme se k prvním pomocníkům veřejnosti ze strany armády – záchranným praporům.
Kromě již zmíněných plovoucích prostředků
a vozidel upotřebitelných při evakuaci osob jsou
jejich roty vybaveny i další technikou, jež se
během záplav osvědčila. Patří sem nejrůznější
buldozery, bagry, autojeřáby, cisterny... „Máme
i norné stěny, kdyby unikla nějaká chemikálie do
vody, máme i čerpadla pro vypumpování vody
ze sklepa,“ připomíná major Nižňan.
Zapomenout však nesmíme ani na tzv. základny humanitární pomoci, které slouží k dočasnému ubytování až 450 osob. Je to vlastně
stanový tábor, v němž jsou kromě ubytovacích
kapacit kuchyně s jídelnou, čistička a úpravna
vody, zdravotní ambulance, umývárny a toalety.
Pro obyvatele je to nouzová střecha nad hlavou,
než se pro ně najde lepší místo.
Nikdo si samozřejmě nepřeje, aby krizová situace v podobě záplav nastala. A nikdo to ani
nechce zakřiknout. Ale je asi dobré, když víme,
nakolik se s takovou okolností počítá a jak jsme
na ni připraveni. Možná že v době, kdy čtete
tyto řádky, už víte, jak to letošní tání sněhu nakonec dopadlo.
Společné operační centrum (SOC), jehož
ředitelem je zástupce náčelníka Generálního
štábu, samozřejmě vládne i dalšími armádními
zdroji. Rozhoduje například o nasazení záchranných vrtulníků a dalších sil.
V loňském září schválila vláda dokument
s dlouhým názvem – „Možné scénáře vývoje kri-
Jaroslav PAJER
Foto: autor, Jiří HOKŮV
TECHNIKA, KTEROU MOHOU ZÁCHRANNÉ PRAPORY NASADIT PŘI POVODNÍCH:
Automobilový jeřáb AD-20/AD-28
Automobily na přepravu osob, autobus
Cisterna kontejnerová CKV-7
Cisternová automobilní stříkačka s přívěsem
Elektrocentrály
Kolový nakladač KN-251
Motorové kalové čerpadlo
Nafukovací člun AVON/ZODIAK
Osvětlovací souprava
Pásový buldozer D-686
Pásový obojživelný transportér PTS-10
Plovoucí motorové čerpadlo
Přívěsná cisterna VESNA
Přívěsný kompresor DK-661
Souprava pneumatických přístrojů SPP-75
Univerzální dokončovací stroj UDS-110/UDS 114
Univerzální nakladač LOCUST-750
Vyprošťovací automobil AV-15
Vyprošťovací tank VT-55 / VT-72
Vysokozdvižná plošina SKY JACK
Základna humanitární pomoci
Zásahové vozidlo T-815
Ženijní laminátový člun RUS-B
5
Náčelník Generálního štábu
odpovídá na dotazy čtenářů
Z posádky Opava je od roku 2006 dislokační místo. Ale o 20 km dále, ve městě Hlučín, se posádka
zřizuje a buduje se záchranný prapor. Z taktického hlediska je tento prapor v případě takových povodní, jaké byly v roce 1997, sevřený dvěma vodními toky − Opavou a Odrou. V případě záchranných prací bude muset stejně použít komunikaci na Ostravu přes město Opavu. A to nemluvím
o ubytovacích a stravovacích kapacitách, které v současné době poskytují kasárna v Opavě, jež
byly v posledních pěti letech za několik desítek milionů zrekonstruované. Vedle stojí velká Slezská
nemocnice i s heliportem. Do zřizování nové posádky se z armádního rozpočtu budou znovu pumpovat miliony na něco, co už je někde hotové. Pro normální selský rozum nepochopitelné.
Vítězslav Sobarňa, Opava
Vážený pane Sobarňo,
v souladu s přijatou koncepcí reformy ozbrojených sil České republiky jsou Opava i Hlučín nadále
perspektivními posádkami, kde budou dislokovány
jednotky AČR. V Jaselských kasárnách v Opavě je
umístěno Centrum pasivních systémů a elektronického boje, v Hlučíně 157. záchranný prapor
a Ústřední vojenský veterinární ústav.
Záchranný prapor v Hlučíně působí již od roku
2001, a nezřizuje se tedy nově, jak tvrdíte ve svém
dopise. Rozhodování o umístění záchranného praporu do Hlučína se opíralo o komplexní hodnocení a analýzu možností posádek Hlučín a Opava.
Hodnotili jsme operační působnost, náklady, investice, funkčnost místa dislokace a sociální podmínky. Prostory, které záchranný prapor v Hlučíně
využívá, mu naprosto vyhovují. Jediné, co je potřeba v Hlučíně realizovat, je rekonstrukce kuchyňského bloku, na kterou jsou již vyčleněny finanční
prostředky. Nemohu souhlasit ani s vaším tvrzením, že v případě záchranných akcí budou muset
příslušníci praporu použít komunikaci na Ostravu
přes město Opavu. Pro Hlučín hovoří právě i jeho
poloha. Je mimo zátopovou oblast a je nejvýhodnějším výchozím místem pro přístup do dalších oblastí regionu.
Pozor!
Co se týče samotných kasáren v Opavě. Jaselská
kasárna jsou pro záchranný prapor malá, jejich kapacita nepostačuje pro umístění veškeré techniky praporu ani ve variantě umístění techniky
ve více areálech. Naopak svou velikostí vyhovují
jednotkám pasivních systémů a elektronického
boje. Dukelská kasárna v Opavě budou po zrušení
Výcvikové základny logistiky na konci letošního
roku pro záchranný prapor příliš velká a značně
převyšují potřebu praporu. Umístění praporu do
tohoto objektu by vedlo k daleko vyšším každoročním výdajům na údržbu a provoz, nehledě na
nutnost provedení rozsáhlé rekonstrukce objektů.
Dále zařízení autoparku je pro provoz nadrozměrné speciální pásové techniky záchranného praporu (včetně dílen a mycího zařízení) nevyužitelné
a nevybavené. Nutné úpravy by musely podstoupit
i všechny vjezdy včetně vrat. Chybí prostory pro
umístění materiálu Základny humanitární pomoci
pro obyvatelstvo, která by se rozvíjela v případě
potřeby v době krizové situace, a chybí také prostory pro centrální sklad zbraní. V neposlední řadě
nevyhovuje stav budov pro profesionální personál,
kde by bylo nutné provést generální opravu budov
z důvodu částečně prohnilých trámů, omezené
nosnosti stropů, vlhkosti a plísně. V Dukelských
kasárnách byl sice v roce 2000 zrekonstruován
stravovací blok, jak píšete ve svém dopise, ale už
se nezmiňujete o tom, kolik bychom museli investovat do dalších budov a objektů, které svým
stavem nevyhovují.
V Dukelských kasárnách je v současné době
dislokována Výcviková základna logistiky, která
bude k 31. prosinci 2005 zrušena. Pro tento objekt není v rámci resortu MO další využití a bude
po 31. 12. 2005 vyřazen z užívání AČR. Stěhování
157. záchranného praporu a Ústředního vojenského veterinárního ústavu do posádky Opava by
si vyžádalo minimálně o 10 mil. Kč vyšší náklady
než provedení potřebných úprav v posádce Hlučín.
K rozhodnutí o dislokaci záchranného praporu do
posádky Hlučín přispělo mimo vyhodnocení stanovených kritérií a všech souvisejících faktorů i vyhodnocení zvýšeného rizika průmyslových havárií
v ostravském regionu a žádost primátora města
Ostravy po povodních v roce 1997.
157. záchranný prapor je mimo další stanovené úkoly předurčen k provádění záchranných
a likvidačních prací v celém Moravskoslezském
kraji, tedy i v Opavě. Jednotlivé záchranné prapory
mají ale také celorepublikovou působnost a v případě složitých situací mohou být nasazeny k plnění úkolů po celé ČR. To znamená, že pokud by
bylo potřeba, může být po vyhodnocení situace do
ostravského regionu nasazen kterýkoliv další záchranný prapor. Co se týče vaší připomínky o existenci nemocnice a heliportu vedle kasáren v Opavě,
tak tato skutečnost nemá absolutně žádný vliv na
činnost a stanovené úkoly záchranného praporu.
Vrtulník může přistát i ve volném terénu a zraněné osoby transportovat do nejbližší nemocnice.
Nehledě na to, že v době krizové situace vojáci záchranného praporu budou operovat přímo v terénu, kde jich bude nejvíce potřeba.
Generálporučík Pavel ŠTEFKA
Foto: Jiří HOKŮV
Zajímá vás perspektiva vašeho útvaru nebo modernizace a nákup nové techniky? Chcete znát názor náčelníka Generálního štábu na situace, se kterými
jste se setkali? Přinášíme vám unikátní možnost zeptat se přímo náčelníka Generálního štábu na věci, které vás zajímají nebo trápí.
Své písemné dotazy můžete adresovat buď do redakce A reportu (fax: 973 215 933, e-mail: [email protected]), nebo do Kanceláře náčelníka Generálního
štábu (fax: 973 216 084, e-mail: [email protected]). S odpověďmi genpor. Pavla Štefky na vaše otázky se budete moci pravidelně setkávat na stránkách tohoto časopisu.
Redakce
6
Program jednodenní návštěvy obsahoval teoretické a praktické ukázky.
Velitel pozemních sil brigádní generál Ján Gurník přidělencům představil
společné síly Armády České republiky, velitel 4. brigády rychlého nasazení
plukovník Aleš Opata hosty seznámil se strukturou útvaru. Následovalo
předvedení výzbroje, výstroje a výcviku jednotek.
-le-
Začátkem března navštívil velitel WBK IV z Mnichova Velitelství sil podpory a výcviku ve Staré Boleslavi. Delegaci tvořilo 5 příslušníků WBK
IV v čele s generálmajorem Justusem Gräbnerem. První den návštěvy
byl zaměřen na vzájemné představení svých velitelství v rámci briefingů, které přednesli jednotliví zástupci z obou velitelství. V následné
diskusi si vyměňovali své zkušenosti a hledali cesty pro navázání vzájemné budoucí spolupráce v nových strukturách a v podmínkách obou
velitelství. Druhý den byla delegaci představena základna komunikačních a informačních systémů v Praze. Delegace rovněž navštívila nově
otevřenou expozici Pražského hradu.
Text a foto: mjr. Ing. Jiří PYTLÍK
G Koncem února se ve VVP Jince konalo další z odborných shromáždění vrchních praporčíků české armády. Jejich setkání bylo zaměřeno na seznámení s navrhovanými změnami, které se chystají v legislativě. Jednání se
zúčastnil i ředitel sekce personální MO brigádní generál V. Lavička, který přítomným vysvětlil hlavní zásady kariérního řádu a dvě verze novely zákona
221/1999 Sb., které jsou v současné době v připomínkovém řízení. Na jednání navázala přednáška nadporučíka R. Speychala z Vojenského historického
ústavu AČR. Ten přítomným předložil návrhy označení nových hodnostních
sborů v souladu se změnami v novele zákona. Odborníci z VHÚ AČR připravili
dva návrhy hodnostního označení vycházející z tradic první republiky. První se
váže k období před rokem 1937 a druhý po roce 1937.
-leG Ve dnech 25. – 26. února se dvacítka českých vojáků působících
v misi KFOR zúčastnila finského pochodu Cold Day March. Během pochodu,
kterého se účastnilo celkem 120 vojáků mnohonárodní brigády Střed, bylo
nutné zdolat 70 km v těžkém a členitém terénu v časovém limitu osmi hodin.
Pětičlenná družstva měla za úkol dojít z finské základny na okraji obce Lipjany
do obce Petrastica, tam přenocovat ve stanech a vrátit se jinou trasou zpět.
Každý účastník si nesl plnou polní výstroj a svou osobní zbraň. Pochod nakonec dokončilo jen 60 % z těch, kteří se předchozího dne postavili na startovní čáru. V časovém limitu jej zvládlo také 17 českých vojáků, kteří od
velitele brigády obdrželi za účast diplom a finský lovecký nůž.
-leG Dvacet devět vojenských a leteckých přidělenců akreditovaných
v České republice navštívilo 3. března 4. brigádu rychlého nasazení v Žatci.
Přidělenci se do žatecké posádky přijeli podívat vůbec poprvé. Jejich cílem
bylo seznámit se s historií a strukturou brigády a s plněním úkolů útvaru.
G Společnost AERO Vodochody, a. s., představila pokračovací cvičný
a lehký bojový letoun L-159B na 1. ročníku neveřejné letecké výstavy
AVEX 05, která se konala ve dnech 23. až 25. února na mezinárodním
letišti v egyptském Sharm El Sheikhu. Letoun L-159B byl na výstavě
středem pozornosti. Předvedl tu pro značný zájem veřejnosti celkem pět
letových ukázek, které byly provázeny vlastními komentáři pilotů Miroslava
Schütznera a Rostislava Stroina. Také v rámci statické ukázky byl letoun
L-159B v permanentním obležení návštěvníků.
-leG Na přelomu února a března absolvovaly zimní přežití vybrané
osádky vrtulníků základny vrtulníkového letectva v Přerově. Pod velením
vedoucího instruktora záchranné a výsadkové přípravy kapitána Petra
Juska nacvičovaly jednotlivé činnosti po nouzovém opuštění vrtulníku.
Extrémní počasí v Jeseníkách notně prověřilo fyzickou i psychickou zdatnost všech cvičících. Vždyť v noci klesala teplota pod minus 20 stupňů.
K tomu je ovšem nutné ještě připočítat prudký vítr o síle 10 – 15 m/s.
Navzdory těmto extrémním klimatickým podmínkám byly stanovené cíle
zaměstnání splněny.
-leG Ministři obrany zemí Visegrádské čtyřky (V4) Karel Kühnl, Juraj
Liška, Jerzy Szmajdzinski a Ferenc Juhász se v pátek 4. března sešli na
společném jednání ve Varšavě. Ministři jednali zejména o společném postoji vůči Evropské obranné agentuře (EDA) a o roli ozbrojených sil V4 ve
strukturách NATO a EU. Česká republika ústy ministra obrany na jednání
podpořila projekt vzniku mezinárodního centra leteckého výcviku v polském Deblinu. Toto centrum by mohlo používat pro pokročilý letecký výcvik pilotů letoun L-159. Polská strana toto stanovisko uvítala s tím, že
jednání o vzniku centra však zatím nejsou v takovém stadiu, aby se dalo
hovořit o výběru konkrétního letounu. V Deblinu je letecká akademie polských vzdušných sil, která kromě jiného nabízí ubytování pro 1500 osob,
simulátorové centrum, kompletní počítačové zabezpečení a bohaté sportovní a společenské zázemí.
-leG Cenu Jaroslava Jandy za významný přínos v oblasti bezpečnostní
politiky, která se uděluje každoročně u příležitosti vstupu České republiky
do NATO, letos získal diplomat Karel Kovanda, ústavní soudce Jan Musil
a bývalý náměstek ministra obrany Antonín Rašek. Ve studentské kategorii Bezpečnostní rada státu ocenila práce Jana Závěšického a Davida
Kocourka. Dosavadní český velvyslanec při NATO Karel Kovanda cenu získal
za aktivní a osobité působení ve funkci vedoucího stálé delegace České republiky při NATO a Západoevropské unii v Bruselu. Další z oceněných, Jan
Musil, byl prorektorem pražské Policejní akademie a v roce 2003 se stal
ústavním soudcem. Bezpečnostní expert, generál v záloze Antonín Rašek
působil začátkem 90. let jako náměstek ministra obrany, řídil i Institut pro
strategická studia. Student Jan Závěšický získal cenu za práci o postavení
a roli Bezpečnostní rady státu. Čestné uznání si odnesl David Kocourek za
práci o ekonomických aspektech mezinárodní spolupráce.
-le7
Injekce
za sedm miliard
Stěhování do nového. Radostný okamžik, na který se dlouho nezapomíná. Pravda, ne každého jedince však chytí za srdce.
I v resortu Ministerstva obrany jsme toho očitými svědky. Zámysl
Generálního štábu přesunout vojenský útvar z bodu A do bodu B, neboli přemístit 23. základnu vrtulníkového letectva Přerov
do Náměště nad Oslavovou, nejednoho vojenského profesionála dráždí jako býka červená barva. Ale co naplat. Reforma ozbrojených sil s sebou čas od času nese i pomyslné oběti.
Z trabanta
do mercedesu
Oprosťme se od emocí a podívejme se
pravdě do očí. Výstavba letecké základny
Náměšť nad Oslavou je nezvratná. Diskuse
o přesunu 23. základny Přerov na LZ Náměšť
nad Oslavou je marná. Armádní funkcionáři již
rozhodli a za svým verdiktem si do těchto dnů
pevně stojí.
Nezasvěceným připomeňme, že výše uvedené začalo před čtyřmi roky. Modernizaci
náměšťské letecké základny poté posvětila
i upravená reforma ozbrojených sil z listopadu
2003. „V roce 2001 byla vyhlášena veřejná zakázka na zpracování generelu výstavby letecké
základny Náměšť nad Oslavou,“ říká Vladislav
Růžička, vedoucí programový manažer z od8
boru infrastruktury a NSIP na sekci vyzbrojování Ministerstva obrany, a dodává: „Generel
výstavby schválil náčelník Generálního štábu
AČR v květnu 2003. Tím byly definovány základní cíle projektu. Následovalo další zadání,
a to zpracování projektové dokumentace výstavby. Z ní vyplynuly dva základní směry. Ten
první spočíval ve výstavbě komplexního zabezpečení a komunikačních systémů, druhý
ve zbudování jednotlivých objektů.“
Pozornému čtenáři zcela jistě neunikla
slova o cílech projektu. Jaké vlastně jsou?
„Jde o komplexní modernizaci infrastruktury
základny v souladu s platnou legislativou
i technickými normami, a to jak národními,
tak i normami Severoatlantické aliance,“
upřesňuje V. Růžička a pokračuje: „Jinými
slovy, letecká základna Náměšť nad Oslavou
Národní a alianční
programy
nám umožní bezproblémové nasazení tuzemské
i alianční letecké techniky a jednotek a vytvoří
odpovídající zázemí pro kvalitní plnění úkolů
příslušníkům vrtulníkového letectva.“
S tím nelze než souhlasit. Pravdou je, že většina stávajících objektů náměšťské základny už
něco pamatuje a je na hraně svojí životnosti. Na
základnu v posledních letech mnoho investic
neputovalo, tudíž zub času vykonal své. Po dokončení projektu zde budou vytvořeny základní
předpoklady k následnému růstu. „Přirovnal
bych to k přesednutí z trabanta do mercedesu.
Alespoň když srovnám stávající provozní objekty v jednotlivých bojových rozptylech s plánovanými objekty taktických letek. Nejde však
o žádný superkomfort, ale maximální účelnost.
Najdete tady kvalitu. Skutečně je na co se těšit,“
říká Vladislav Růžička za celý projektový tým výstavby letecké základny v Náměšti nad Oslavou.
Sedmina od NATO
Peníze jsou vždy na prvním místě. V případě
výstavby náměšťské letecké základny tomu
není jinak. Je potěšitelné, že do pomyslné kasičky přispívá také NATO. „Ano, je tomu tak.
Část projektů je zabezpečována z prostředků
Severoatlantické aliance, konkrétně z programu 307 450 (Bezpečnostní investice NATO).
Většina investic však plyne z projektů národních, a to z programů 307 390 (Zkvalitnění
výcviku a života vojsk vzdušných sil, tento program končí v roce 2005) a 207 810 (Výstavba
a rekonstrukce infrastruktury vzdušných sil),“
říká V. Růžička. Čísla a názvy programů však
nezasvěcenému moc neříkají. Zcela jasno do
toho může vnést konkrétní výše finanční částky.
„Celkové náklady na výstavbu, a to v souladu
se schváleným generelem, činí zhruba 7 miliard Kč. Z toho přibližně jednou miliardou přispěla Aliance. Samozřejmě že jde o ceny platné
v době zpracování generelu. První etapa výstavby končí v roce 2008, přičemž v roce 2007
bude registrován navazující program s dalšími
projekty v souladu s generelem výstavby a finančními zdroji. Cílový stav výstavby letecké základny Náměšť nad Oslavou lze odhadnout na
roky 2015 – 2016,“ konstatuje vedoucí programový manažer.
Další otázka je nabíledni. Jaký je současný
stav výstavby náměšťské letecké základny?
Následující – pokračuje výstavba inženýrských
sítí, realizuje se projekt výstavby ve stavební
části, v komplexním zabezpečení a v komunikačních systémech, nadále probíhá zadávání
a zahajování nových projektů. To zásadní však
spočívá v tom, že byla zpracována a schválena studie rozmístění vrtulníkové techniky na
LZ Náměšť nad Oslavou. A proč to nepřiznat,
právě tato skutečnost se stala žhavým tématem
nekonečných diskusí. „Kapacita náměšťského
letiště k rozmístění a provozování předpokládané vrtulníkové techniky bude postačující. Sice
za jiných podmínek než v Přerově, ale dovolím
si tvrdit, že v konečné fázi budou mnohem lepší.
Stání pro vrtulníky jak v bojových rozptylech,
tak před hangárem údržby bude představovat
moderní zázemí zcela odpovídající současným
požadavkům,“ dodává Vladislav Růžička.
V této souvislosti je třeba říci, že pokud
dojde k navýšení finančních prostředků
o 60 milionů Kč v roce 2007 a o dalších
60 mil. Kč v roce 2008, může se realizovat
1. a 2. etapa výstavby stání pro vrtulníkovou
techniku. Tedy všech plánovaných stání. Práce
započnou v roce 2006 v 1. bojovém rozptylu
(spojení stojánek S a M1). Pokračovat budou
v prostoru před hangárem oprav a následně
ve 2. bojovém rozptylu s postupným dokončováním jednotlivých stání až do roku 2008.
Celkem je na výstavbu 20 nových stání pro vrtulníky vyčleněno 332 milionů Kč.
Nejvyšší čas jít do podrobností ohledně výstavby na letecké základně. Nejprve krátce o již
dokončených tzv. národních projektech. Byla rekonstruována přípojka 22 kV pro MS Kladeruby
(cena díla 3,9 mil. Kč), dále se provedly rozvody
plynu (13,5 mil. Kč), proběhla rekonstrukce kanalizace (40,8 mil. Kč) a vodovodu (42,7 mil. Kč).
Koncem loňského roku skončila výstavba rozvodů
elektro pro světlotechniku za 26,4 milionů Kč.
Intenzita stavebních prací neklesne ani v nejbližším období. Na náměšťském vojenském letišti
proběhne rekonstrukce kanalizace kontaminovaných vod (upravováno ve vazbě na vrtulníkovou
techniku), dále se oplotí areály v Sedleci a Kladerubech, dokončí se výstavba objektu taktické letky ve
2. bojovém rozptylu. I nadále bude pokračovat výstavba komplexního zabezpečení a komunikačních
systémů na základně (rovněž upravováno ve vazbě
na přesun vrtulníkové techniky z Přerova).
Tím výčet připravovaných projektů samozřejmě
nekončí. Letem světem například vzpomeňme výstavbu hlavního vchodu a hydroforové stanice,
výstavbu automatizované telefonní ústředny, rekonstrukci mycího můstku včetně stanoviště požární nádrže, rekonstrukci ubytovny Kramolín,
výstavbu psince a BIOL, výstavbu objektu taktické
letky v 1. bojovém rozptylu či výstavbu štábní budovy. Většina těchto projektů by měla být realizovaná v letech 2006 až 2007. K tomu všemu je
třeba ještě přičíst vyhlášené veřejné zakázky (například výstavbu centra obrany nebo ubytovny
č. 3). Funkci zadavatele veřejných zakázek v národních projektech vykonává ředitel Vojenské ubytovací stavební správy Brno.
Přejděme k programu 307 450 neboli k projektům s účastí Aliance. Jak již bylo avizováno,
na celkových nákladech výstavby letecké základny Náměšť se NATO podílí jednou sedminou. V průběhu letošního roku bude v rámci
tohoto programu dokončena rekonfigurace vzletové a přistávací dráhy, dále instalace brzdicího
zařízení, výstavba parkovišť letounů, stanoviště
vybíjení a nabíjení a letištní světlotechnika.
V dalším období se počítá s výstavbou hangáru
údržby a dílen, stanoviště testování motorů,
muničního zařízení, Centra řízení letky nebo
také s výstavbou zásobníku tekutého kyslíku.
Pavel LANG
Foto: Ing. Vladislav RŮŽIČKA a archiv sekce
vyzbrojování Ministerstva obrany
9
Středa 16. března 2004 byla pro
Ústřední vojenskou nemocnici velkým svátkem. Výkonný ředitel Joint
Commission International pro Evropu
a Asii Paul Van Osterberg jí předal certifikát k mezinárodní akreditaci, čímž se jako jediná nemocnice
ze střední a východní Evropy zařadila mezi 55 nejprestižnějších zařízení
v Evropě a Asii. Nemocnice s obdobným certifikátem jsou například
v Irsku, Německu, Itálii, Portugalsku,
Saúdské Arábii, Dánsku a Španělsku.
Úst
střředn
edníí vojensk
vojenskáá nemocnice
získala prestiž
prestižní mezin
mezináárodn
rodníí
akreditaci
Zařízení
třetího tisíciletí
V
ýznam této události podtrhla i skutečnost, že slavnostního předání certifikátu
se zúčastnil prezident České republiky
Václav Klaus, ministryně zdravotnictví Milada
Emmerová, náměstci ministra obrany Pavel
Štalmach a Pavel Mašek a náčelník Generálního
štábu AČR Pavel Štefka.
Kvalitní i v minulosti
„Myslím si, že tato nemocnice byla kvalitní
i v minulosti, tedy před tím, než získala tento
certifikát. My, kteří jsme se zde léčili jako pacienti, to můžeme jenom potvrdit,“ řekl nám
prezident Václav Klaus. „Přesto jsem ale přesvědčen, že mezinárodní uznání je velice dobrá
věc. Pokud tento proces, trvající tři a půl roku,
aktivoval personál nemocnice, aby odstranil některé nedostatky, jednalo se samozřejmě o velice užitečnou záležitost. Prospěšné je i to, že
certifikace se každé tři roku znovu obnovuje.
Není tedy možné usnout na vavřínech,“ dodal
prezident.
Pacient, který přichází do akreditované nemocnice, musí mít jistotu, že se jedná o kvalitní prostředí, které garantuje špičkovou péči.
„Toto všechno je velice náročný proces, popsaný v patnácti stech standardech, z nichž
Ústřední vojenská nemocnice naplnila více
než 99 procent,“ vysvětlil nám jeden ze zástupců Joint Commission International David
10
Marx. „Certifikovaná nemocnice musí například
každý rok u středního zdravotnického personálu
a jednou za tři roky u lékařů prověřovat, zda
jsou stále ještě kompetentní pro práci, ke které
jsou vzděláni. Pacient v akreditované nemocnici
musí vědět, co mu je a jak se bude podílet na léčení. To se prověřuje tak, že se zastaví pacient
odcházející od lékaře a inspektor se ho zeptá, co
mu pan doktor řekl a jak se případně bude léčit.
Komunikace je totiž problémem zdravotní péče
nejen v Čechách, ale i v zahraničí.“
Náčelník Generálního štábu AČR genpor.
Pavel Štefka pro změnu uvedl souvislost mezi
získáním certifikace a profesionalizací naší armády. „Jestliže máme profesionální armádu,
tak se musíme umět odpovídajícím způsobem
o profesionály i postarat. Ústřední vojenská nemocnice je taková naše podpora lidem, kteří pro
armádu obětují všechno, zdraví nevyjímaje.“
Generál Štefka připomněl, že certifikace
není ani tak o penězích, jako o jiných kvalitách.
Přesto resort podporuje Ústřední vojenskou
nemocnici i ekonomicky. V posledních letech
bylo věnováno na její rozvoj zhruba 900 milionů korun. „Ostatní vojenské nemocnice, tedy
Brno a Olomouc, zatím na takovouto akreditaci nemají. Jsou v nich dosti složité podmínky.
Chceme ale i tato zařízení dostat hodně vysoko.
A možná že ve střednědobém horizontu o ni
budou moci usilovat,“ řekl Štefka.
Prestižní
a stále vojenská
Ústřední vojenská nemocnice opět potvrdila, že
jednoznačně patří mezi nejprestižnější lékařská zařízení v České republice. To k ní samozřejmě obrací
pozornost nejen vojenské veřejnosti. V roce 1994
se totiž Ústřední vojenská nemocnice otevřela i pro
civilní klientelu. V této souvislosti si někteří pacienti stěžují na to, že je stále méně a méně vojenskou nemocnicí, tedy zdravotnickým zařízením
pro vojáky. Narůstá v ní počet ošetřených civilních pacientů, údajně na úkor vojenské veřejnosti.
Veteráni si rovněž stěžují, že průkazky, které by jim
měly zajistit přednostní ošetření, lékaři v praxi většinou neuznávají.
„Je to velmi složitá záležitost. Obávám se, že
vydání průkazek veteránům, které jim mají garantovat přednostní ošetření ve vojenských nemocnicích, bylo v rozporu se zákonem,“ řekl nám k tomu
ředitel ÚVN plukovník Štefan Brunclík. „Současná
legislativa nedovoluje upřednostňovat žádnou skupinu pacientů. Musíme poskytovat všem stejnou
zdravotní péči bez jakýchkoliv výhod a předností
při vyšetření. Přesto se snažíme najít nějaké řešení. Zavedli jsme objednávání pacientů. Tito pacienti by měli být nejpozději do hodiny vyšetřeni. Na
sklonku loňského roku jsme zřídili tzv. žurnální ambulance, které slouží právě k těmto účelům.“
Text a foto: Vladimír MAREK
Jeho tým má devět osob. On a jeho zástupce – Holanďan – jsou vojáci. Ostatní spolupracovníci jsou
civilisté – Chorvati. Mezi nimi je
například právní poradce, tlumočnice, řidič, uklízečka i údržbář,
jenž má na starosti drobné opravy objektu, který v ulici Selska
v Záhřebu obývají. Náčelník sekce a hlavní styčný důstojník NATO
HQ Sarajevo pro Chorvatsko podplukovník Ján Gašparík je ve své
funkci od 26. listopadu 2004.
Jaké tu máte poslání?
Jsem hlavní kontaktní osobou a reprezentantem velitelství NATO z bosenského Sarajeva
pro Chorvatsko. To znamená, že všechny žádosti
z velitelství směřující k představitelům chorvatské vlády a k státním institucím jdou přes
naši sekci. A také naopak, všechny žádosti zdejší
vlády či státních orgánů adresované NATO
HQ Sarajevo projdou nejdříve přes nás. Mým
úkolem je také v plné míře podporovat jednotky
Evropské unie zapojené do mise Althea. Abych
byl konkrétnější, například v případě transportu
jednotek mnohonárodních uskupení přes území
Chorvatska pomáháme a usnadňujeme přejezdy státních hranic a zabezpečujeme použití
letišť i přístavů při rotacích jednotek EUFOR.
Jsme také nápomocni při naplňování práv svobodného pohybu příslušníků EUFOR a NATO po
území Chorvatska. Samozřejmě sem patří také
Náš člověk v Záhřebu
spolupráce s velitelstvími mnohonárodních úkolových uskupení EUFOR, jež sídlí v Banja Luce,
Tuzle a Mostaru, a spolupráce s misemi OSN
a dalšími mezinárodními organizacemi v Chorvatsku.
Máte nějaké specifické úkoly vůči Česku, respektive Armádě České republiky?
Ne, žádné zvláštní úkoly v tomto směru
nemám. Pravdou však je, že jsem několikrát
pomohl našim lidem při různých problémech.
Například nedávno jsem byl požádán o zabezpečení ubytování v Záhřebu pro rekognoskační
skupinu, která měla další dny v sousední Bosně
a Hercegovině jednání týkající se nasazení naší
vrtulníkové jednotky v rámci mise Althea. Stalo
se tak asi proto, že se v republice samozřejmě
ví, že tady jsem a že jsem znalý prostředí. Pokud
je to v mých silách, tak proč bych nepomohl?
Zintenzivnila se v souvislosti se zahájením
mise Althea nějak výrazně i vaše činnost například při zabezpečování přesunů, přeletů a podobně?
Podobné úkoly asi byly před začátkem mise
(Althea byla zahájena 2. prosince 2004 – pozn.
autora). Já jsem však do funkce nastoupil
koncem listopadu a v té době už byla většina
jednotek s výjimkou českého kontingentu na
svých základnách. Takže jsem zvýšený provoz
na letištích, po silnicích ani v přístavech nezažil. Nicméně zásobování a rotace jednotek
v Bosně a Hercegovině pokračuje a s využitím
chorvatských přístavů a letišť se počítá i v budoucnu. Myslím si, že ukončením mise SFOR
došlo k určitému snížení provozu a tím i objemu naší práce. V době, kdy probíhala operace SFOR v Bosně, tak byly její jednotky,
kupříkladu Holanďané a Kanaďané, i na území
Chorvatska. V posledních měsících však došlo
k jejich stažení. Dnes tu zůstalo jen pár vojáků
ve Splitu a v Ploči a EUFOR má v Záhřebu čtyři
britské zdravotníky, kteří patří pod velitelství
v bosenské Banja Luce. Takže nyní je tu jen minimum mezinárodních vojsk.
Obecně jste to již naznačil, ale můžete říci
konkrétněji, s jakými místními institucemi jednáte především?
Hlavně to jsou Ministerstvo zahraničních
věcí, Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra.
Na každém z nich je oddělení, kupříkladu na
Ministerstvu zahraničí tak zvaná divize 2, jejichž
úkolem je udržování kontaktů s mezinárodními a nevládními organizacemi, jako je NATO,
OSN, OBSE a další. Ovšem nejedná se pouze
o pracovní jednání s těmito institucemi. K mým
úkolům patří i účast na společenských akcích.
Byl jsem třeba pozván na recepci chorvatského
prezidenta Stjepana Mesiće. Je zde takový zvyk,
že pokaždé, když se v Záhřebu změní styčný důstojník, obnovuje Ministerstvo zahraničí seznam
pro diplomatický protokol, a tak jsem byl coby
reprezentant NATO na území Chorvatska pozván. Bylo to pro mě velice zajímavé, protože
jsem se tam setkal mimo jiné s mnohými zástupci diplomatického sboru, velvyslanci, vojenskými atašé i představiteli různých nevládních
organizací.
Je to vaše první služba v zahraničí?
Tohle je už má čtvrtá mise. Prvně jsem byl
shodou okolností také v Chorvatsku v roce 1994
jako příslušník českého praporu UNPROFOR.
Pak jsem působil jeden rok na přelomu let 1996
až 1997 jako vojenský pozorovatel v Gruzii
v misi UNOMIG. A potřetí jsem v roce 2000
pracoval jako styčný důstojník v misi SFOR na
území Bosny a Hercegoviny v Banja Luce.
Co musí adept na vaši současnou funkci splňovat?
Jsou to jazykové znalosti na úrovni STANAG
3 a prověrku na stupeň tajný.
Text a foto: Jaroslav PAJER
11
Už pátý rok fungují v některých
vojenských útvarech a zařízeních
kuchyně a jídelny, jejichž provoz obhospodařují najaté firmy.
„Outsourcing cateringu“ se tomu říká anglickými výrazy a tento pojem přejaly i naše odborné
orgány, které mají s nákupem
stravovacích služeb co do činění.
N
a počátku bylo „... snížení počtů zaměstnanců,“ říká Josef Kestler, vedoucí
pilotního projektu stravování z odboru
implementace Ředitelství logistické a zdravotnické podpory (ŘeLogZdrP) ve Staré Boleslavi.
Velení armády tak outsourcingem cateringu nahrazuje služby, které by s rušením tabulkových
míst v úseku stravování také zmizely.
Smlouva
Od rozhodnutí o nákupu stravovacích služeb
po odběr prvního oběda uvařeného civilní
firmou uplyne dlouhá doba. Trvá to obvykle
10 až 16 měsíců a do procedury vstupuje několik subjektů z nejrůznějších řídících úrovní.
V žádném případě ale nejde (nebo by jít nemělo) o jednání „o nás bez nás“.
„Jako první do procesu vstupuje velitel
útvaru, který si musí nadefinovat, co vlastně
chce,“ říká Josef Kestler. Velitel útvaru má pro
tento případ k dispozici „Prozatímní směrnici
pro implementaci outsourcingu“, v jejíž příloze
je tabulka, do které vpisuje „stravovací“ požadavky. „Z tabulky tak vyčteme průměrný počet
stravovaných, o jaká jídla – snídaně, obědy, večeře – má útvar zájem, zda se bude vařit jen
od pondělí do pátku anebo celoročně, a další
podrobnosti,“ vysvětluje vedoucí pilotního
projektu. Ten pak k ní také přidá své polínko
– například jestli bude třeba službu sledovat
odborem jakosti nebo jaké budou platební podmínky při fakturaci. Specifikaci požadavků současně konzultuje s manažerem majetkového
uskupení 1.0 (potraviny), který posuzuje jejich
správnost z hlediska výživových norem a dalších
pravidel. Poté se záležitosti chopí specialisté ze
správy veřejných zakázek ŘeLogZdrP, kteří připraví podklady k vypsání veřejné zakázky včetně
návrhu smlouvy k uzavření kontraktu. Ke konzultacím jsou přizváni také pracovníci z odboru
správy majetku a akviziční politiky Ministerstva
obrany, kteří materiály posuzují z právního hlediska. Pak se koná několikaměsíční veřejná
Talíř si musí útvar
ohlídat sám
12
soutěž, s jejímž vítězem se sepisuje smlouva,
kterou za resort, respektive útvar, podepisuje
ředitel ŘeLogZdrP. Pokud by si praxe vyžádala
nějaké změny ve smlouvě, musí řízení projít
stejným kolečkem konzultací jako nový kontrakt.
Zdlouhavé, ale nutné. To proto, že se jedná
o statisícové i milionové zakázky a soutěž má
minimalizovat náklady a maximalizovat porce.
Armáda si tedy hlídá, aby všechno probíhalo
podle zákona. „Centrálně se to dělá z toho důvodu, aby se držela jednotná linie a aby si každý
útvar nepořizoval něco jiného a jinak,“ vysvětluje Josef Kestler.
Nutno však říci, že se takto uzavírají jen
„velké“ obchody, konkrétně kontrakty na dobu
neurčitou, které, zjednodušeně řečeno, za rok
stojí víc než 500 tisíc korun, anebo smlouvy na
dobu určitou (například než se útvar přestěhuje
do jiné posádky), jejichž celková hodnota přesahuje 2 miliony. Menší kontrakty, zhruba do 150
strávníků, uzavírají velitelé útvarů sami.
Cena
Tak, jak možná laikovi připadá proces uzavírání smluv složitý, se mu může jevit i tvorba
ceny, kterou dodavatelská firma za stravovací
služby dostává.
„V první řadě se zaměřujeme na to, aby byly
dodržené právní normy, zejména resortní vyhlášky 266, 269 a 272, které o stravování hovoří,“ říká Ing. Josef Kestler. „To znamená, aby
vojáci s nárokem na naturální stravování, jako
jsou piloti, výsadkáři, žáci vojenských škol, vojáci na cvičeních a v celodenních směnách, dostali všechny náležitosti, které mají předepsány.
A za druhé chceme, aby při zabezpečení ostatních zaměstnanců závodním stravováním kvalita jídla neklesla.“
Odtud se odvíjí snaha logistiků pojistit si,
aby dodavatel nevytvářel svůj zisk na vrub kvality a množství potravin. Obě položky totiž zajišťuje smluvně dohodnutá průměrná cena surovin
vydaných na jednu porci jídla. „Ta v současné
době pro oběd odpovídající základní stravní
dávce činí 29,50 Kč, což je 31 Kč s 5% DPH, vaříme-li sami pro vojáky s nárokem na naturální
stravování, a 35 Kč s 19% DPH, vaří-li dodavatel nebo my sami pro závodní stravování. Ve
smlouvě je pak podrobně rozebráno, jakým způsobem musí firma dokládat skutečně provařené
množství surovin, přičemž je pamatováno i na
to, aby nenakupovala předražené či jinak nevhodné potraviny. Velitel útvaru tak na stůl pravidelně dostává přehled o porovnání skutečné
spotřeby potravin s náležitostmi podle vyhlášek
MO, seznam spotřebovaných surovin či rozpis
cen připravovaných jídel,“ říká Josef Kestler.
Pětatřicetikorunovou hodnotu potravin na
talíři tedy musí každý dodavatel jídel do armády
garantovat. Na jejím zaplacení se podílíme zejména my, strávníci. Armáda ji dotuje z fondu
kulturních a sociálních potřeb, letos konkrétně
11 korunami. Proto ve své „mateřské“ jídelně za
kompletní oběd platíme nějakých 24 Kč.
Možná teď někoho napadla otázka, z čeho
tedy dodavatel platí své zaměstnance a sebe?
Odpověď zní: z druhé části ceny, kterou hradí
armáda a o níž se vlastně hraje ve veřejné soutěži. „Tuto částku představují osobní režie, což
jsou platy zaměstnanců a odvody zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění za ně, dále
věcná režie, sem patří úklidové prostředky, oblečení pro zaměstnance, náklady na ztrátu nádobí, praní prádla atd., a posledním dílem je
marže čili zisk firmy,“ vysvětluje cateringový
odborník Josef Kestler. V současnosti výši této
části ceny udávají uchazeči ve svých nabídkách
jako sumu za celý rok. Veřejnou soutěž pochopitelně vyhrává ten, kdo chce po armádě nejmíň.
Přepočteme-li tuto částku na jeden uvařený
oběd, pak to – kuchyni od kuchyně – dělá mezi
20 až 30 korunami za menu.
Kontrola
„Naším zájmem je outsourcingem nejen nahradit bývalou formu stravování, ale zvýšit
jeho kvalitu. Například bezobjednávkovým systémem, rozšířením počtu druhů připravovaných
jídel či zavedením doplňkového prodeje,“ navazuje Ing. Kestler. Všechny uvedené příklady
strávníci jistě vítají, avšak jejich úplnou spokojenost z největší části tvoří kvalita pokrmů a velikost porce.
„Talíř si už musí ohlídat útvar sám,“ zdůrazňuje Josef Kestler. „Množství jídla i jeho cenu
sice máme smluvně ošetřené, ale zda se kupují
vhodné a nepřeceněné potraviny a zda jídlo
lidem chutná, musí kontrolovat velitel se svými
lidmi.“
Útvar má ke kontrole pokrmů hned několik
nástrojů, jež jsou obsažené v každé cateringové smlouvě. Kromě již dříve zmiňovaných dokumentů dostává velitel předem ke schválení
týdenní jídelní lístek, v němž je kromě jiného
uváděna i gramáž jednotlivých položek. Má pak
právo zvážením několika porcí (obyčejně je dohodnutý počet 30) přesvědčit se o dodržování
hmotnosti. Dále se může informovat, odkud a za
kolik kuchyně potraviny kupuje. Má také právo
kontrolovat hygienu v kuchyňských prostorech
i to, zda jsou pro případ onemocnění strávníků
z potravin na 48 hodin ukládány vzorky veškerých jídel.
Ke kontrole mohou významně přispět i sami
konzumenti. Jistě už každý v jídelně zaregistroval Knihu přání a stížností. Na jakoukoli
otázku, názor či námět by v ní měl představitel
cateringové firmy odpovědět. Zda se tak děje,
by pak měla sledovat velitelem jmenovaná stravovací komise, jejíž poslání vymezuje Věstník
o závodním stravování (NV MO č. 32/2000).
„Dalším institutem, který je ve věstníku definován, jsou besedy o stravování, jež by se
měly konat jednou měsíčně,“ připomíná Josef
Kestler. „Těch je povinna se účastnit i firma. Ze
strávníků tam může kdokoli přijít a říct, co se
mu na jídle nebo celém mechanismu stravování
líbí, nebo nelíbí.“
Jak jsou všechny tyto instituty využívány,
známe z praxe „své“ jídelny. Vedoucí armádního pilotního projektu stravování k tomu říká:
„Víme, že mechanismus, který by měl tlačit dodavatelské firmy ke kvalitě, k dodržování hmotnosti porcí a podobně, nefunguje, jak má. Ale
opět to záleží na veliteli, jak kontrolní prvky,
které mu smlouva dává do ruku, využívá.“ A také
jak ho k jejich užívání donutíme my, strávníci.
Text a foto: Jaroslav PAJER
13
Interní audit
Interní
neníí kontrola
nen
V dávné historii patřil audit spolu
s účetnictvím k metodám, které měly
chránit obchodníky před zbytečnými
ztrátami na jejich majetku kvůli podvodům či omylům v nesprávné evidenci. Interní audit je na zcela jiné
úrovni, permanentně se vyvíjí, je synonymem pro objektivitu a slouží jako nástroj pro zkvalitňování řízení.
Jeho cílem je pomoci vedení organizace dosáhnout maximální hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti při
využití svěřených rozpočtových prostředků. Odbor interního auditu byl
na Ministerstvu obrany, podobně jako v jiných resortech, vytvořen v roce 2001 po přijetí zákona č. 320/2001
Sb., o finanční kontrole ve veřejné
správě. V čele samostatného odboru,
který je přímo podřízen ministrovi
obrany, stojí ředitel Ing. Petr Šimek.
14
Existuje nějaký rozdíl mezi auditem a kontrolou?
Interní audit je nástrojem vrcholového vedení
a spočívá v nezávislém ověřování, porovnávání
a vyhodnocování činností. Jeho prioritním cílem
není určení viníka, ale odhalení nedostatku
v systému, odstranění duplicit a nežádoucích
jevů, které, pokud se včas neodhalí, v konečném
důsledku stojí nemalé finanční prostředky. Jde
tedy o pohled na věc spíše z hlediska funkčnosti
jednotlivých systémů. Jednou z povinností interního auditu je i prověřování účinnosti vnitřního kontrolního systému. Kontrolní činnost
spíše systematicky zjišťuje odchylky stavu skutečného od stavu žádoucího. Interní audit pomáhá také preventivně. Mám tím na mysli, že
v rámci svých možností permanentně sleduje –
monitoruje vybrané aktivity, do kterých plynou
„velké“ finanční prostředky, a to nejen ty, které
jsou schváleny v rámci rozpočtu MO, ale také ty,
které jdou z prostředků NATO.
Jaký je potom výsledek takového monitoringu?
Výsledkem je průběžné zjišťování, zda objem
peněz určených pro tu či onu věc je vynakládán
v souladu se zákony a v souladu s časovým
i věcným plánem, a to jak v návaznosti na střednědobý plán, tak na plány roční.
Takže v rámci monitoringů hlídáte jen to,
aby se peníze utrácely podle plánu?
I tak by se to dalo říct, ale není to tak jednoduché. Finanční prostředky je třeba vynakládat s rozvahou a vždy musíme nabýt určitého
stupně jistoty, že byly či budou vynaloženy hospodárně, účelně a efektivně. Využíváme k tomu
právě metody, které jsou vlastní monitoringu,
tedy sběr a vyhodnocování informací z různých
zdrojů v delším časovém úseku.
Jaký je rozdíl mezi hospodárností, účelností
a efektivností?
Tři slova − tři kritéria. Hospodárností chápeme dělat věci levně, efektivností pak dosahovat nejvyšší kvalitu za nejmenší cenu.
V účelnosti spatřujeme vynakládání prostředků
Hovoříme s ředitelem
odboru interního auditu
Ministerstva obrany
Petrem Šimkem
k dosažení stanovených cílů při plnění stanovených úkolů.
Co když v rámci auditů či monitoringů zjistíte nějaká pochybení?
Drobné prohřešky a na ně navazující rizika
projednáváme s veliteli jednotlivých útvarů
a navrhujeme jim opatření, která jsou tito velitelé schopni ze své úrovně realizovat. Závažnější
zjištění projednáváme s operačními veliteli nebo
přímo s gestory za auditovanou oblast a předkládáme jim doporučení, jejichž realizace se
neobejde bez jejich kompetencí. Zjištění, která
jsou zásadní, systémová, předkládáme formou
zprávy z auditu přímo ministrovi a současně navrhujeme doporučení, jak zjištěné nedostatky
napravit. Co se týká monitoringů, tak pokud se
vše odehrává podle pravidel, informujeme ministra obrany průběžně − jednou za půl roku.
Jestliže ale zjistíme, že některá činnost přesahuje přiměřenou míru rizika, jejímž následkem
by došlo k nehospodárným a neefektivním výdajům, případně ke vzniku dalších rizik (např.
nedodržení plánů, nesplnění cílů), je ministr informován neprodleně.
S jakými překážkami se v rámci své činnosti
setkáváte?
Se setrvačností v myšlení lidí, která brání
rychlejšímu prosazení kvalitativních změn
a brzdí je. To je ta největší překážka, se kterou se
setkáváme snad na každém kroku. Lidé se bojí
změn, bojí se otevřené komunikace. Z auditorů
mívají mnohdy obavu, která je ale, dle mého názoru, neopodstatněná.
Z čeho tyto obavy pramení?
Domnívám se, že z možných postihů. Mnozí
velitelé ještě stále cítí potřebu přijímat v rámci
vyhodnocování našich zjištění restriktivní opatření. A někdy i za každou cenu. Neuvědomují si
totiž, že pokud někdo dělá svou práci dlouho,
stává se z této práce rutina, která s sebou nese
menší ostražitost a otevírá tak dveře chybám. Já
tento stav nazývám „provozní slepotou“. Pokud
tato rizika objeví sice nezávislý, ale přece jen interní audit, lze zjednat nápravu bez trestů. Horší
situace pak nastane, pokud budou nedostatky
odhaleny sice nezávislou, ale vnější kontrolou, např. NKÚ. Něco
jiného ale je skutečnost,
když někdo opravdu vědomě porušil pravidla.
Odbor interního auditu existuje od roku 2001. Jaké nejzásadnější
prohřešky v systému jste již řešili?
Našli jsme problém například v zavedeném systému institucionální a účelové podpory, což jsou např.
finanční prostředky určené na podporu vědy a výzkumu pro vojenské školy. Ten systém byl dělán trochu
jinak, než by měl být. Udělali jsme analýzu tohoto problému a nyní se to již řeší i na úrovni Ministerstva financí. Další problémy jsme například objevili v oblasti
inventarizace nebo že chybí kritéria pro hodnocení
hospodárného a účelného výkonu státní správy. Tento
problém není jen problémem Ministerstva obrany, ale
celé státní správy.
Jaké úkoly vás čekají v letošním roce?
V současné době prověřujeme systém plnění
úkolů, které vydává ministr obrany. Naším cílem je
zjistit, jak jsou tyto úkoly předávány, splněny a vyhodnoceny. Prověřujeme také, jak jsou plněny a realizovány standardizační dohody STANAG, ke kterým se
resort zavázal. Zaměříme se také na současné komunikační a informační systémy, jejich vzájemné
propojení a integraci. Dalším cílem je pak ověření
způsobu a účelnosti zavádění outsourcingu služeb,
zejména v oblasti stravování, ostrahy a úklidu.
Zaměříme se i na funkčnost akvizičního systému,
budeme se věnovat auditu rozpočtu, kde chceme
prověřit plnění rozpočtu kapitoly Ministerstva
obrany a financování v návaznosti na strukturu
výdajů, činností a aktivit. Jednoduše řečeno, zda
původně rozpočtované finanční prostředky jsou
používány na ty účely, pro které byly vyžadovány.
Nakonec projdeme funkčnost vnitřního kontrolního systému. Mimo tyto plánované audity se budeme zabývat několika monitoringy, které budou
zaměřeny na likvidaci nepotřebného majetku, likvidaci ekologických zátěží u rušených a opouštěných
posádek a v neposlední řadě nemůžeme opomenout ani realizaci velkých investičních akcí a vybraných strategických zakázek.
Vyjmenoval jste nyní úkoly, které vás čekají.
Jejich rozsah a rozmanitost je značná, což určitě klade vysoké nároky na odbornost vašich
podřízených. Jak se vám daří získávat skutečné
odborníky do odboru interního auditu?
Máte pravdu, že nároky máme vysoké,
a proto výběr auditorů není nijak snadný. Máme
ve svém středu sice několik vyhraněných odborníků na tu či onu oblast, ale většina auditorů se
musí umět poprat s různými úkoly. V rámci přípravy na audit musejí nastudovat předmětnou
problematiku, a to nejen z předpisů, ale také
z příslušných zákonů, případně z jiných norem.
V procesu plánování se vedoucí snaží sestavovat
jednotlivé týmy tak, aby povědomí o auditované
oblasti bylo u jeho členů na odpovídající úrovni.
Samozřejmě že se nejedná o specialisty, protože
naše kapacity jsou malé a musíme se umět přizpůsobit. O to větší nároky jsou kladeny na kvalifikaci a zkušenosti.
Kolik pracuje ve vašem odboru lidí?
V současnosti 24 a z toho je 20 auditorů.
Existuje ještě externí audit. Čím ten se zabývá?
Externí a interní audit je vzájemně propojen,
a přesto se do značné míry odlišují. Když to
řeknu velmi zjednodušeně, tak externí audit je
zaměřen na vyhodnocení minulosti pro potřeby
třetích stran a provádějí jej externí nezávislé auditorské společnosti. Interní audit je zaměřen
zejména na budoucnost organizace, obvykle je
její nedílnou součástí a jeho závěry slouží k naplnění jejích strategických záměrů a cílů.
Jan ZEMAN
Foto: Jiří HOKŮV
15
Před šesti lety učinila Česká
republika zásadní krok na poli bezpečnostní politiky, když
se připojila k tehdy 16 státům
Severoatlantické aliance. Vstup
do NATO nám umožnil využívat
systém kolektivní obrany a zároveň jsme se zavázali plnit úkoly
vyplývající z členství v Severoatlantické alianci.
A
rmáda Česká republiky se během šesti let
úspěšně zapojila do činnosti vojenských
struktur Severoatlantické aliance a Česká
republika tak získala v rámci Aliance kredit spolehlivého partnera zemí NATO.
Vynikající jméno získali čeští vojáci, kteří
v uplynulých šesti letech byli nasazeni v aliančních a koaličních operacích na prosazení nebo
udržení míru. Od roku 1999 působilo v 10 zahraničních misích celkem 9368 příslušníků
Armády České republiky.
Armáda České republiky se v současné době
účastní 5 zahraničních operací. Jedná se o tyto
operace: MNF (I) na území Iráku, JOINT FORGE
(SFOR) na území Bosny a Hercegoviny (dnem
2. prosince 2004 došlo k ukončení mise a je-
16
Šest let v NATO
jímu přechodu na misi Evropské unie ALTHEA),
JOINT GUARDIAN (KFOR) na území provincie
Kosovo, ISAF-KAIA na území Afghánistánu
a ISAF-PRT rovněž na území Afghánistánu.
Poslední tři jmenované operace jsou v rámci působení českých jednotek v NATO.
Součástí příprav AČR na plnění úkolů v operacích jsou mezinárodní cvičení, která organizuje Severoatlantická aliance pro armády
členských zemí, případně společně i pro vojáky
ze zemí, jež se účastní programu Partnerství pro
mír (PfP). Od roku 2005 se však AČR cvičení
v rámci programu PfP neúčastní, neboť naši
partneři v tomto programu jsou již členy NATO.
Česká republika se za šest let svého členství
v NATO stala hostitelem některých významných
cvičení a pravidelně se účastnila cvičení s part-
nery v zahraničí. Jenom za poslední rok členství se příslušníci Armády České republiky účastnili 43 cvičení se zahraničními partnery v rámci
NATO a PfP. Z tohoto počtu se 16 cvičení uskutečnilo na území České republiky. Největším cvičením NATO bylo cvičení COLLECTIVE EFFORT
2004, kterého se zúčastnilo 870 vojáků z devíti zemí. Cvičení COLLECTIVE EFFORT 2004, jež
probíhalo ve Vojenském výcvikovém prostoru
Boletice a na letišti Planá u Českých Budějovic,
prověřovalo interoperabilitu logistik armád zúčastněných zemí.
Již od roku 1999, kdy Česká republika vstoupila do Severoatlantické aliance, vyčleňuje
Armáda České republiky ve prospěch NATO
část svých sil. V současné době jsou to tyto
V sobotu 12. března 2005 si česká veřejnost
připomněla již 6. výročí vstupu České
republiky do Organizace Severoatlantické
smlouvy.
síly: z pozemních sil mechanizovaný prapor,
rota chemické ochrany, rota speciálních sil
a mobilní jednotka pasivních sledovacích systémů, ze vzdušných sil letouny MiG-21, An-26,
Tu-154, vrtulníky Mi-17
a dále baterie SA-6KUB.
Vstupem České republiky
do NATO došlo k výraznému
posunu v kvalitě zabezpečení
našeho vzdušného prostoru.
Česká republika se zapojila
do společného a integrovaného systému protivzdušné
obrany, který je známý pod
označením
NATINEADS
(NATO Integrated Air Defence
System). Jednotkou primárně
vyčleněnou do tohoto sy-
stému je letka nadzvukových stíhacích bojových
letounů (v současné době MiG-21 ve verzi MFN)
z letecké základny Čáslav. Systém NATINEADS
je unikátní tím, že je aktivní v kteroukoliv dobu v míru, v krizi i ve válce.
Od pražského summitu NATO v roce
2002 věnuje Česká republika prioritní
pozornost jednotkám vyčleňovaným
do sil rychlé reakce (NATO Response
Force – NRF). V rámci NRF se Česká
republika v roce 2003 zavázala vystavět první mnohonárodní prapor radiační, chemické a biologické ochrany
NATO a stát v prvním roce v jeho čele.
Vedoucí zemí byla Česká republika
od 1. prosince 2003 do 31. prosince
2004. Za tuto dobu byla část praporu
nasazena při zajištění bezpečnosti istanbulského summitu NATO a část byla následně vyslána k zajištění bezpečnosti XXVIII. letních
olympijských her a XII. paralympijských her
v Řecku. I v současnosti se příslušníci AČR podílejí na činnosti mnohonárodního praporu, kde
vedoucí roli po nás převzala Spolková republika
Německo.
S členstvím v Severoatlantické alianci souvisí
povinnost členských zemí přispívat do společného rozpočtu NATO. V roce 2005 jsou plánovány výdaje spojené s členstvím ČR v Alianci ve
výši 359 391,0 (údaj v tis. Kč). Zahrnují mimo
jiné vklady do vojenského rozpočtu Aliance,
příspěvky na činnost agentur NATO a také prostředky na bezpečnostní investice NATO. Část
prostředků Aliance je
v současné době investována v České republice
při výstavbě leteckých
základen v Čáslavi a Náměšti nad Oslavou. NATO
rovněž hradí třídimenzionální radar v hodnotě
půl miliardy korun, jehož
výstavba probíhá u Slavkova.
Hlavními vojenskými
představiteli, kteří zastu-
pují Českou republiku ve strukturách NATO, jsou
vojenský představitel ČR při NATO a EU v Bruselu generálmajor František Hrabal, národní
vojenský představitel ČR na Vrchním velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) v belgickém Monsu brigádní generál Hynek Blaško
a zástupce vojenského představitele ČR pro EU
v Bruselu brigádní generál Jaroslav Jásek.
K 12. březnu 2005 působí v rámci mezinárodních vojenských štábů NATO a v národních
zastoupeních při jednotlivých velitelstvích NATO
téměř 200 generálů, důstojníků a praporčíků
Armády České republiky.
Iva RUSKOVSKÁ
Prezentace: partnerská koordinační buňka
v SHAPE
Foto: Jan PROCHÁZKA
17
Přes obtíže ke hvězdám
Na Slovensku mívaly mobilní jednotky ve znaku bílého koně. Ten je
také součástí erbu západoslovenského města Martin. Shodou okolností
se právě Martin stal domovem praporu okamžité reakce, v jehož znaku je bílý kůň v zeleném poli. Heslo
této elitní jednotky slovenské armády zní „Přes obtíže ke hvězdám“.
O jejím významu svědčí také skutečnost, že je jedinou jednotkou na
území Slovenska, které prezident
propůjčil bojovou zástavu. Stalo se
tak 18. ledna 2003.
18
R
ozkaz k založení jednotky, která tehdy
ještě nesla označení prapor rychlého nasazení, je datován 1. říjnem 1995. O rok
později už prapor hlásil připravenost k plnění
úkolů. Prvního dubna roku 2000 byl přejmenován na prapor okamžité reakce a prošel reorganizací. „Byl rozšířen o rotu radiační, chemické
a biologické ochrany, protiletadlovou raketovou
baterii a ženijně-technickou rotu. Jeho struktura odpovídá jednotkám NATO,“ upřesňuje podstatu reorganizace velitel praporu pplk. Martin
Stoklasa. Prapor má nyní tři mechanizované
roty o třech četách a je doplněn o tři čety palebné podpory – minometnou, protitankovou
a protiletadlovou.
Prvního března roku 2001 udělil ministr
obrany praporu okamžité reakce znak a čestný
název „Kapitána Jána Francisciho“. „Jméno
vybíral Vojenský historický ústav Bratislava.
Francisci byl za slovenského povstání v roce
1848 velitelem jednotky dobrovolníků,
což byla první čistě
slovenská samostatná vojenská
jednotka,“ vysvětluje velitel praporu.
Na začátku byl prapor
okamžité reakce podřízen přímo
Generálnímu štábu, později Velitelství
pozemních sil a od roku 2003 je v podřízenosti
lehké brigády v Topoľčanech. Kromě toho je
prapor předurčen i do struktur mnohonárodní
brigády, taktéž se sídlem v Topoľčanech, která
však v letošním roce svoji činnost končí. Spolu
s přepodřízením praporu pod lehkou brigádu
prošel útvar další reorganizací.
„Měla za cíl přiblížit naši jednotku ostatním
praporům ve slovenské armádě. Oddělila se
rota radiační, chemické a biologické ochrany,
jež je nyní prvkem pozemních sil, a také
protiletadlová raketová baterie a ženijně-technická rota,
které přešly do podřízenosti lehké brigády,“
pokračuje Stoklasa.
Posláním praporu okamžité reakce, který je zařazen do sil vysoké
připravenosti Ozbrojených sil Slovenské republiky, je obrana suverenity a územní celistvosti
Slovenska proti vojenským a nevojenským
ohrožením. Zároveň ale musí být připraven
Před deseti lety vznikl prapor okamžité reakce,
který byl první profesionální jednotkou
Ozbrojených sil Slovenské republiky
Velitel praporu okamžité reakce podplukovník Martin Stoklasa pochází ze
zbrojařské rodiny. Už jeho děda pracoval v plzeňské Škodovce a vlastní
dokonce několik patentů na vylepšení
kanonů. Po roce 1948, kdy se zbrojní
průmysl stěhoval na Slovensko, přešla
rodina Martina Stoklasy do Dubnice
nad Váhom. „Jablko nepadlo daleko
od stromu, protože to, co vymýšlel můj
děda, já nyní používám,“ říká podplukovník Stoklasa, který se narodil
v roce 1968. V roce 1986 absolvoval
vojenské gymnázium v Banské Bystrici
a od roku 1986 studoval na vojenské
vysoké škole ve Vyškově velitelsko-inženýrský tankový obor. Po skončení studia v roce 1990 nastoupil do
Kežmarku k tankovému pluku a později byl přemístěn k tankovému pluku
v Martině. V roce 1994 odchází z funkce
velitele roty do jazykového kurzu v Kanadě a vrací se na funkci důstojníka oddělení pro spolupráci se zahraničními
armádami. O čtyři roky později již je
zástupcem náčelníka štábu oddělení zahraničních vztahů na Generálním štábu
Ozbrojených sil Slovenské republiky. Ve
funkci asistenta náčelníka Generálního
štábu setrval jen krátce a v letech
1998 – 2000 působil jako štábní důstojník v partnerské koordinační skupině v SHAPE v Belgii. V roce 2000 se
stal náčelníkem štábu praporu okamžité reakce a od července roku 2003
je jeho velitelem. Je ženatý, má dvě děti
a s rodinou bydlí v Trenčíně.
samostatně nebo jako součást praporního uskupení k vedení společných a mezinárodních operací pod velením NATO.
To je také jeden z důvodů, proč byl v září minulého roku zahájen u praporu tzv. afirmační
proces. „Afirmace se podobá certifikaci, ale
certifikace má vyšší stupeň. Certifikačním procesem totiž procházejí jednotky, které jsou poskytovány ve prospěch NATO. Na jeho konci
budou integrované jednotky určené pro spolupráci s Aliancí podle schválených aliančních postupů. Například vaše chemická jednotka, jež je
v NRF, již prošla certifikací,“ popisuje velitel.
Podle dohody je v procesu afirmace partnerem praporu okamžité reakce 122. mechanizovaný prapor Bundeswehru, jenž je součástí
12. brigády. Během afirmačního procesu čeká
prapor okamžité reakce řada cvičení a konzultací. Vyvrcholením celého procesu bude afirmační cvičení v Německu na začátku prosince
letošního roku.
Výcvik praporu je zaměřen na vedení bojových konfliktů vysoké intenzity. „V současnosti
se více zaměřujeme na plánování a vedení operací podle taktické doktríny pozemních sil NATO.
Jde o taktickou přípravu, vedení bojových operací a konflikty vysoké intenzity. Ustoupili jsme
od intenzivnějšího procvičování mírových misí.
Můžeme si to ale dovolit, neboť dvě třetiny příslušníků praporu mírovými misemi prošly. Na
druhé straně je v požadavcích na afirmaci příprava na konflikty vysoké intenzity, což spočívá
v obranné a útočné činnosti a v boji na zdrženou,“ říká pplk. Stoklasa. Dodejme, že příslušníci praporu byli nasazeni v misích AFOR, KFOR,
UNDOF a ENDURING FREEDOM.
Prapor okamžité reakce byl v prosinci roku
2003 přezbrojen z bojových vozidel pěchoty
BVP-1 na BVP-2. Disponuje rovněž dvěma obrněnými transportéry Aligátor. „Původně jsme
jich měli mít šest. Slouží zástupci velitele nebo
náčelníkovi štábu, protože vozidlo je nejlépe vybaveno spojovacími prostředky, a když se dělá
tzv. skok velitelských stanovišť, dokáže krátce
suplovat i spojovací prostředek,“ popisuje vlastnosti vozidla velitel. Dodává však, že z hlediska
pohyblivosti v terénu vozidlo nesplňuje všechny
předpoklady. Vojáci z praporu si naopak nemohou vynachválit BRDM-2, které je vybaveno
odpalovacím zařízením 9P148. Šest těchto vozidel využívá rota palebné podpory.
Jednotka dále používá minomety ráže 82 mm,
které by však měly být letos nahrazeny novějším
typem. Ve výzbroji praporu je také tažený minomet vz. 97 ráže 98 mm, který má dostřel až
8 km, nebo protiletadlový raketový komplet
IGLA. Střední nákladní automobil Praga V3S postupně nahrazuje automobil 4 x 4 AKTIS, který
je montován v Bánovcích nad Bebravou.
Průzkumná četa je vybavena bojovými průzkumnými vozidly (BPzV), jež využívají podvozku BVP-1 a jsou určena k vedení samostatné
průzkumné nebo bojové činnosti zpravidla
v týlu protivníka. Vojáci z průzkumné čety disponují laserovými dálkoměry a přístroji nočního
vidění. Prapor má v současné době k dispozici
160 amerických prostředků nočního vidění poslední generace, které jsou používány i v Iráku.
Vojáci jsou vybaveni novými ochrannými maskami OM-99.
Prapor okamžité reakce má k dispozici také
systém ASTRA-PVO, který umožňuje získávat reálné informace o letecké situaci. Jednotka začala využívat i automatizovaný systém velení
a řízení (ASVR TS). Autorem softwaru je brněnská firma Del Info, která jej dodává i české
armádě. Vozidla praporu jsou vybavena výstupy
pro GPS, aby mohla být sledována jejich přesná
poloha. Systém velení a řízení vyžaduje utajovaný přenos dat, což však používané radiostanice RF-13 neumožňují. Počítá se ale s jejich
modernizací.
Jan ZEMAN
Foto: Jiří HOKŮV
Z pobaltských republik nejseverněji
položené Estonsko má na 1500 ostrovů a ostrůvků, jejichž plocha zabírá 10 % rozlohy celé země. I díky
jim dosahuje délka pobřeží těžko uvěřitelných 1300 km. Estonsko
oplývá i množstvím mělkých jezer a je zde znát finský vliv. Právě
s touto zemí Estonsko udržuje těsnou spolupráci v řadě odvětví a má
s ní největší obchodní výměnu.
Země 1500 ostrovů
O
zbrojené síly tvoří pravidelné jednotky
(Kaitsevägi) v počtu 3800 osob a asi 8000
příslušníků národní gardy Kaitseliit (Liga
obrany), kteří představují záložní sílu územní
obrany. Ze zmíněných 3800 osob je asi 1500
vojáků základní služby. Ta oficiálně trvá 12 měsíců a tato délka se týká především příslušníků námořnictva a specializovaných jednotek.
V případě vojáků ostatních složek se plánuje,
resp. již i provádí výkon 8 až 11měsíční základní
služby. Estonské ozbrojené síly jsou malé, letec-
Oficiální název: Eesti Vabariik
Rozloha: 45 227 km2
Počet obyvatel: 1 395 000
Hlavní město: Tallin (410 000 obyvatel)
Jazyk: estonština (úřední jazyk), ruština
Měna: Kroon (estonská koruna – EEK) = 100 senti
HDP na 1 obyvatele: 3700 USD (2003)
Výdaje na obranu: 100 milionů USD (2002) = 2 % HDP
Ozbrojené síly: 3800 osob
20
tvo prakticky neexistuje. Podle dnešních plánů
se počítá s určitým nárůstem početního stavu,
modernizací technického vybavení, zlepšením
logistického zabezpečení, systémů řízení/velení
a mobility.
Vrchním velitelem ozbrojených sil je prezident republiky, který má k dispozici poradní
sbor – Radu národní obrany – složený z premiéra, předsedy parlamentu, ministra obrany,
vnitra, zahraničních věcí a náčelníka obranných
sil. Tento orgán také vytváří základní směry
obrany země, podílí se na přípravě rozpočtu či
důležitých mezinárodních smluv týkajících se
obrany. Vlastní uskutečňování obranné politiky
garantuje ministr obrany. V čele ozbrojených
sil stojí náčelník obranných sil, kterému podléhají velitelé pozemního vojska, letectva, námořnictva i zmíněné tzv. Ligy obrany.
Pozemní vojsko tvoří asi 3300 příslušníků
organizačně rozdělených do 3 pěchotních praporů, strážního praporu, průzkumného praporu
(dnes představuje nejdůležitější armádní jednotku), dělostřelecké skupiny a roty vyčleněné
pro společný pěchotní prapor pobaltských států
BALTBAT. Tato jednotka, určená pro zahraniční
mírové mise, byla založena v roce 1994, přičemž
koordinaci projektu zajišťovalo Dánsko, výcvik
Velká Británie a na financování se podílely USA.
V rámci celkové restrukturalizace se za dánské
pomoci vytváří pěchotní brigáda, jejíž součástí
má být i jednotka rychlého nasazení na bázi praporu vyčleněná pro NATO. Prioritou pozemního
vojska pro nejbližší období je zlepšení nebo zvýšení schopností v oblastech mobility, ochrany
vojsk (včetně ZHN), boje s tanky, v protivzdušné
obraně a nepřímé palebné podpoře.
Výzbroj pozemního vojska tvoří přibližně
20 obrněných transportérů BTR-80/70,
7 BRDM-2, menší počet švédských pásových
vozidel Bv206, 18 kanonů M61 ráže 105 mm,
15 minometů ráže 120 mm a 41 ráže 81 mm.
Pro boj s obrněnými cíli lze použít protitankové
systémy MILAN s řízenými střelami MILAN II,
menší počet švédských BIIL 1, 30 bezzákluzových kanonů M-40A1 ráže 106 mm, asi 100 kusů
84mm bezzákluzových zbraní CARL GUSTAF
a pancéřovky RPG-7V a B-300.
Zajímavost představuje několik typů používaných základních útočných pušek – původních
sovětských AKM ráže 7,62 mm, amerických M14
stejné ráže, izraelských 5,56mm GALIL či švédských AK-4 ráže 7,62 mm.
Součástí pozemních sil je vojsková protivzdušná obrana vybavená 18 kusy 40mm kanonů L70.
Vojenské námořnictvo má přibližně 300 příslušníků, z nichž je asi 140 vojáků základní
služby. Jeho hlavním úkolem je hlídkování a vyhledávání/odstraňování min. Vzhledem k vybavení však má velmi omezené možnosti. Z jedné
základny operují 1 korveta ADMIRAL PITKA (modifikované plavidlo z výzbroje dánského námořnictva) 2 minolovky SULEV a WAMBOLA (starší
německý typ LINDAU), 2 hlídkové čluny a 2 pobřežní plavidla pro vyhledávání min.
Vojenské letectvo je nejméně početná složka
s asi 200 aktivními příslušníky plnící pouze limitované dopravní a spojovací úkoly. K dispozici
je jedna letecká základna (která by měla být
do roku 2010 modernizována dle standardů
NATO), 2 starší vrtulové transportní letouny
An-2 a 4 lehké spojovací vrtulníky Robinson R44.
Estonsko stejně jako obě další pobaltské republiky nedisponuje žádnými stíhacími letouny.
Proto ihned po vstupu všech tří republik do
NATO chrání jejich vzdušný prostor čtveřice bojových letounů z jiných členských zemí (Dánsko,
Belgie, Nizozemsko), které se střídají ve čtyřměsíčních cyklech.
Modernizace výzbroje a vybavení: Estonsko
zakoupilo ve Finsku 60 starších obrněných
kolových 6 x 6 vozidel XA-180, která by postupně měla nahradit ruské transportéry řady
BTR. Většina z nich má nalézt uplatnění v zahraničních misích, několik kusů se upravuje
na pojízdnou ambulanci a na velitelská vozidla. Pro vojáky nasazené v zahraničí bylo ve
Velké Británii zakoupeno 7 obrněných vozidel
MAMBA 4 x 4. Nejvýznamnější množství techniky a vybavení by mělo Estonsko obdržet z Německa. Kromě již zmíněných kompletů MILAN
by se mohlo jednat asi o 1200 starších vozidel
od lehkých terénních 4 x 4, až po nákladní automobily MAN či Mercedes s nosností 2, 5, 7
a 10 tun. Dále by měly z Německa přijít starší
tažené 155mm kanonové houfnice FH-77 pro
dělostřelecký prapor zmíněné pěchotní brigády.
V rámci programu vojenské zahraniční pomoci
dodávají Spojené státy radiostanice Harris.
Plány estonských ozbrojených sil hovoří o nákupu přenosných raketových protiletadlových
kompletů, systémů nočního vidění (3. generace
pro jednotky určené k rychlému nasazení, dvouapůlté generace pro ostatní) a nových neprůstřelných vest.
Zahraniční aktivity: Od roku 1995 vyslalo
Estonsko do misí pod vedením OSN nebo NATO
více než 900 vojáků, kteří byli nasazeni například v Bosně a Hercegovině (IFOR, SFOR), v Kosovu (KFOR), v jižním Libanonu (UNIFIL) nebo
v Iráku. V rámci ISAF je v Afghánistánu nasazena
jedenáctičlenná skupina estonských vojáků.
Výcvik a vzdělávání: Po absolvování základní
vojenské služby jsou vojáci přeřazeni do záložních jednotek, v nichž zůstávají 4 roky. První rok
jsou zařazeni ke konkrétním pěchotním nebo zabezpečovacím útvarům, u nichž pokračují v další
přípravě završené cvičením celého útvaru. Poté
jsou u své jednotky 3 roky vedeni jako příslušníci aktivních záloh. Během této doby podstoupí
14denní zdokonalovací výcvik. Na konci cyklu
jsou buď převedeni do struktury záloh územní
obrany anebo k nezařazeným zálohám.
Estonsko má 5 hlavních výcvikových středisek a vlastní Národní akademii obrany v Tallinu. V městě Tartu od roku 1999 také funguje
škola BALTDEFCOL, která připravuje vyšší důstojníky především ze všech pobaltských republik.
Michal ZDOBINSKÝ
Foto: autor, Ministerstvo obrany Estonské
republiky
21
Náčelník Generálního štábu
blahopřál novým plukovníkům
V pátek 11. března poblahopřál v atriu Vojenského muzea v Praze na Vítkově náčelník Generálního štábu
AČR generálporučík Pavel Štefka jedenácti plukovníkům, kteří do této nejvyšší důstojnické hodnosti byli jmenováni na sklonku minulého a začátkem letošního roku.
Generál Štefka ve svém projevu uvedl, že jmenování důstojníků do hodnosti, po níž následují už jen generálové, má mít svoji vážnost. Proto se oficiální jmenování odehrává v prostorách, kde si připomínáme historii
ozbrojených sil. Pavel Štefka poděkoval všem jmenovaným za dosavadní práci a vyjádřil přesvědčení, že jejich
další kroky v armádě budou v souladu s hodností, do které byli jmenováni. Poděkoval také manželkám jmenovaných plukovníků za vytváření dobrého rodinného zázemí. Za přítomné nově jmenované plukovníky přednesl
slavnostní slib osmatřicetiletý plukovník Jiří Dragan.
Součástí slavnostního aktu bylo i předání pamětních odznaků náčelníka Generálního štábu AČR praporčíku
Radoslavu Ježovi a podpraporčíku Josefu Kozelkovi, studentům Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany. Oba studenti 24. ledna 2005 ve večerních hodinách přispěli k zadržení osob, které páchaly kriminální činnost.
Miroslav ŠINDELÁŘ
Foto: Jiří KOUBA
Převzali ocenění se jménem hrdiny
V pondělí 21. března uplynulo 63 let ode dne, kdy si vzal život hrdina protifašistického odboje štábní kapitán Václav Morávek při obklíčení gestapáckou přesilou. U příležitosti tohoto výročí převzalo 13 vojáků v činné
službě a 15 vojáků v aktivních zálohách z rukou prvního zástupce náčelníka Generálního štábu generálmajora
Jaroslava Kolkuse čestný odznak nesoucí Morávkovo jméno.
Toto ocenění zřídil náčelník Generálního štábu k ohodnocení vojáků i civilistů za výjimečné výsledky, jichž
dosahují při výstavbě, řízení a plnění úkolů aktivních záloh. „Jsem velice rád, že si příslušníci aktivních záloh
vybrali štábního kapitána Morávka jako svůj vzor,“ řekl mimo jiné přítomným Jaroslav Kolkus. „Byl to statečný
voják a vlastenec schopný obětovat ve prospěch vlasti to nejcennější. Věřím, že aktivní zálohy i vojáci v činné
službě splní úkoly, které jsme postavili v koncepci ozbrojených sil a mobilizace.“ Po předání odznaku se ocenění
zúčastnili pietního aktu u památníku Václava Morávka na Prašném mostě.
-pajFoto: Marie KŘÍŽOVÁ
Vzdělávací konference o vyzbrojování
Za spolupráce francouzského Ministerstva obrany a sekce vyzbrojování MO ČR se u nás v týdnu od
14. do 18. března uskutečnil tradiční mezinárodní vzdělávací cyklus známý pod zkratkou SERA (Session
Européenne des Responsables d’Armaments). Cyklus se každoročně skládá ze tří týdenních bloků organizovaných francouzským Ministerstvem obrany a ze čtvrtého bloku, který zabezpečuje vybraná evropská země. Letos
se jí stala Česká republika jako první země střední a východní Evropy.
První den konferenci zahájil náměstek ministra obrany pro vyzbrojování Jaroslav Kopřiva, který kromě jiného
připomněl, že „v současné době se ve společném výzkumu členských států EU realizuje pouze 5 % vynakládaných prostředků“.
Letošní akce na téma „Budoucnost evropského obranného průmyslu“ se zúčastnilo asi 65 představitelů ministerstev obrany a armád 20 evropských zemí. Během svého pětidenního pobytu navštívili jak resortní zařízení
(Univerzitu obrany, chemickou brigádu v Liberci nebo VVP Dědice – Vyškov), tak i vybrané společnosti českého
obranného průmyslu – Aero Vodochody, LOM Praha, VOP 025, VOP 026, Tatru Kopřivnice a firmy zabývajícími se ochrannými prostředky proti ZHN.
Text a foto: Michal ZDOBINSKÝ
22
Loučení na Vítkově
Na pražský Vítkov se v úterý 15. března s kontingentem českých vojáků odlétajícím do jihoirácké Basry
přišel rozloučit zástupce náčelníka Generálního štábu generálmajor Emil Pupiš a další představitelé Armády
České republiky a rodinní příslušníci.
„Situace v zemi zůstává i po lednových parlamentních volbách neklidná. Vaše jednotka sehraje důležitou
roli v postupném předávání výkonné moci místním orgánům,“ upozornil vojenské policisty generál Pupiš.
V pořadí již šestý kontingent, který tvoří devadesát sedm vojáků, se na svůj úkol připravoval více než měsíc
ve Vyškově. V jednotce je tentokráte zařazen rekordní počet žen – devět. Tedy téměř desetina. Třetina vojáků
již v minulosti v Iráku působila, takže mají potřebné zkušenosti. Čeští vojenští policisté by měli na jihu Iráku pokračovat ve výcviku příslušníků místních bezpečnostních sil. Na základnách Shaiba a Az Zubajr budou vyučovat mimo
jiné kriminalistiku, vyšetřování trestné činnosti, zákroky a střeleckou přípravu.
Podle ministra obrany Karla Kühnla se náš kontingent postupně včlení do vznikající alianční mise v Iráku. Zatím
jsme výcvikovému projektu NATO v Bagdádu nabídli několik vojenských instruktorů. Ti by měli do Iráku odletět do měsíce.
-maFoto: Jan PROCHÁZKA
Cvičení LIVEX GRIPHO ve Španělsku
Ve dnech 2. – 11. března proběhlo ve španělské Valencii společné cvičení jednotek mnohonárodního praporu radiační, chemické a biologické ochrany pod názvem NATO LIVEX GRIPHO. Prvního stmelovacího cvičení, jež mělo za úkol sladit činnost přispívajících jednotek, se účastnili chemici z České republiky, Francie,
Nizozemska, Polska, Slovinska, Španělska a Turecka. Česká republika byla zastoupena dvěma družstvy radiačního a chemického průzkumu.
Výcvikové prostory Marines Barracks a Betera prověřily schopnost života jednotek v poli a připravenost
k plnění úkolů při eliminaci reálných hrozeb (teroristický útok, použití špinavé bomby, napadení prostoru
rozmístění jednotek, kontaminace potravin…). Některé jednotky musely potvrdit svoji připravenost k plnění
odborných úkolů podle standardů NATO během kontrolního zaměstnání Mobility Exercise „MOBEX“. Česká
jednotka získala tuto certifikaci již koncem února tohoto roku.
„Kvůli kopcovitému terénu jsme se potýkali s horším spojením,“ řekl k tomu velitel jednotky kapitán
Miloš Kaltenbrunner. „Španělé se ale postarali o dobré zázemí a cvičení mělo hladký průběh.“
Mnohonárodní prapor radiační, chemické a biologické ochrany NATO pod vedením Španělska dosáhne plných operačních
schopností 1. července 2005 a bude schopen zasáhnout kdekoliv ve světě.
Text a foto: kpt. Vlastimila CYPRISOVÁ
Slavnostní nástup před odletem
Ve středu 16. března se v areálu kasáren 15. ženijní záchranné brigády v Bechyni uskutečnil slavnostní
nástup příslušníků mise ISAF-KAIA (Kabul International Airport) před jejich odletem do Afghánistánu.
S příslušníky kontingentu se rozloučil jménem hlavních představitelů resortu Ministerstva obrany zástupce
ředitele Společného operačního centra MO brigádní generál Michal Pažúr. Ve svém projevu k vojákům vyjádřil přesvědčení, že jednotka je po náročném výcviku velmi dobře připravena. „Do mise odjíždějí zkušení
vojáci s vysokými odbornými kvalitami. Většina z nich již v zahraničí působila a věřím, že budou úspěšně
pokračovat v činnosti svých předchůdců,“ prohlásil generál Pažúr. Pro velitele kontingentu nadporučíka
Milana Pavlíka je to již jeho třetí mise a v Kábulu strávil v lednu v rámci odborné stáže dva týdny. „Vím, do
čeho jdeme a co nás čeká. Jsme již třetí rotací se stejným úkolem,“ uvedl.
Celkem 15 příslušníků AČR vystřídá své kolegy, kteří v Afghánistánu působí od září loňského roku.
Kontingent AČR v misi ISAF-KAIA je složen ze dvou částí – z pyrotechnického odřadu (EOD) a skupiny
METEO. Pyrotechnický odřad je dislokován na mezinárodním letišti v Kábulu a je určen k vyhledávání, lokalizaci, identifikaci,
bezpečnému zajištění a likvidaci výbušného a nebezpečného materiálu a k ženijnímu průzkumu cest v okolí letiště. Skupina
METEO se na letišti v Kábulu podílí na meteorologickém zabezpečení orgánů řízení letového provozu a letových osádek.
Text a foto: mjr. Mgr. Jana RŮŽIČKOVÁ
23
Posádkové velitelství Praha,
které letos v dubnu oslaví své
první narozeniny (byť navazuje na tradici starou bezmála
90 let), je v naší armádě ojedinělým útvarem. Posláním jeho
jednotek je zajišťovat důstojnost slavnostních ceremoniálů
a protokolárních aktů, jichž se
účastní vrcholní státní, vládní,
vojenští a zahraniční představitelé. Těmi reprezentativními jednotkami jsou dvě roty
Čestné stráže a Posádková hudba Praha.
S
tejně jako celá armáda prochází i tento
útvar reorganizačními změnami. Své první narozeniny oslaví hned několika novinkami. „Koncem roku 2004 jsme dobudovali
prostory, v nichž se nyní naši příslušníci připravují,“ říká velitel Posádkového velitelství Praha
plukovník Jan Černík. „Jedná se o místnosti, kde
má každá jednotka šatnu s novým vybavením
a velitelé družstev, čet, rot a výkonní praporčíci své kanceláře. Pro ostatní vojáky jsme zřídili
denní místnosti, ve kterých se zdržují, když nemají akci anebo výcvik. Od konce února jsou dokončené i učebny.“ V renovované budově přibyly
také kanceláře pro štáb a skladové místnosti.
Například v jedné, označené jako sklad posádkových záležitostí, se najdou vlajky snad všech států světa. „Myslím, že rekonstrukce objektu nás
posunula k těm lepším útvarům,“ pochvaluje si
velitel družstva štábní rotmistr Jaroslav Mikeš.
Druhou novinkou je, že pražské posádkové velitelství bylo pověřeno organizací mezinárodního fotbalového turnaje Miltropa Cup,
na který ve dnech 30. května až 2. června přijedou mužstva z obdobných útvarů z Berlína,
Varšavy, Bratislavy, Budapešti, Vídně a slo24
K vidění budou
historické prapory
vinské Lublaně. Pražská posádka se tohoto turnaje účastnila v první polovině devadesátých let
minulého století a pak až loňského roku, kdy ho
vyhrála.
V létě se skupina 8 příslušníků zúčastní mezinárodní střelecké soutěže čestných jednotek
v Bratislavě a na podzim se stejně početné
družstvo vydá do Maďarska na závod Patrola,
ve kterém změří svůj um a síly ve střelbě, hodu
granátem a přespolním běhu.
V zahraničí bude účinkovat také Posádková
hudba Praha. V červnu se zúčastní festivalu
vojenských hudeb NATO v polských městech
Krakov a Katovice a v září obdobného podniku
v německých obcích Sassendorf, Zwischeahn
a Andreasberg.
K další novince, jež postupně nabývá reálných obrysů, dal v loňském říjnu podnět prezident republiky Václav Klaus. Během návštěvy
ve Vojenském historickém ústavu inicioval vznik
expertní skupiny, která měla navrhnout změny
v konání pietních aktů s cílem zvýšit jejich důstojnost. Těch doporučení je několik, ale pro
diváky budou nejviditelnější dvě. Při ceremoniálech, jichž se mimo Pražský hrad a Lány účastní
prezident republiky, se k dosavadním jednotkám
Čestné stráže přidá i jednotka Hradní stráže,
čímž se markantně zvýší počet vystupujících vojáků, a dále bude na místo slavnostního aktu přinášeno 8 historických praporů reprezentujících
hlavní části našeho domácího i zahraničního
odboje. „Počítáme, že by se na Vítkově poprvé
realizovaly tyto změny při oslavách 60. výročí
ukončení 2. světové války a porážky nacismu,“
prozrazuje podplukovník Radim Studený, zástupce velitele Posádkového velitelství Praha.
Avšak ještě jednou podstatnou změnou
pražská posádka prošla. Od Nového roku funguje bez vojáků základní služby. Co je to za novinku, říkáte si asi, tak to přece funguje všude.
Ale jak podotýká štrtm. Mikeš: „Změnilo se
hlavně to, že záklaďáci tady byli z donucení
a většina profíků sem teď šla dobrovolně.
Změnil se tedy přístup lidí k práci.“
Nutno si uvědomit, že hlavní prací příslušníků čestné jednotky není příprava na boj, ale
provádění nejrůznějších cviků s puškou, se šavlí,
vlajkou, úkony při pokládání věnců a podobně.
A že jde o perfektní secvičení a sjednocení pohybů mnohačlenné skupiny. „Když ještě byli záklaďáci, tak nastupovali ve čtyřech turnusech
a každé tři měsíce se museli zaučovat noví lidé,“
vzpomíná střelec rotný Miroslav Cíp. „A to byla
únavná práce, protože i ti, kteří už vše uměli,
museli cvičit s nováčky stále totéž. Teď se do
jara naplní stavy a budou se secvičovat jen jedni
a ti samí. Takže postupně nebudeme muset tolik
trénovat slavnostní akty, ale zaměříme se na exhibiční cviky, které nás víc baví.“
Text a foto: Jaroslav PAJER
Lidskost do popř
popřed
edíí
Další ohlédnutí za nedávným
IV. sjezdem Českomoravského
odborového svazu civilních zaměstnanců armády.
Čtenářské ohlasy nás přiměly k tomu, abychom se i nadále zabývali činností ČMOSA
v uplynulém funkčním období. Důvodů je nemálo a nejsou pouze individuální. Po
problematice bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
a následně mzdovém a platovém vývoji, si tentokrát „posvítíme“ na oblast sociální.
S
těžejním úkolem armádních odborářů je
vytváření spravedlivé sociální politiky,
zejména v oblasti zdravotního a sociálního pojištění a důchodového zabezpečení. Jak
ČMOSA v této nelehké úloze obstál?
„Odborový svaz při jednáních se zástupci příslušných ústředních orgánů státní správy i prostřednictvím svého zástupce v legislativní radě
ČMKOS a nepřímo též prostřednictvím ČMKOS
při jednání tripartity prosazoval v rámci sociální politiky přijetí obecně platné právní úpravy,
jež by měla vést zejména ke zlepšení postavení
všech sociálních skupin našeho obyvatelstva,“
říká předsedkyně ČMOSA Jitka Šebková a uvádí
fakta: „Podíleli jsme se na podobě několika vládních materiálů a na projednávání řady návrhů
sociálních zákonů. Velký boj byl sveden mimo
jiné o podobu nové úpravy nemocenského pojištění, dále o navýšení bolestného za snížení společenského uplatnění, ale i za zvýšení minimální
mzdy s jejími dopady do sociální oblasti.“
Jak známo, pod křídly ČMOSA našly svoje
místo i podnikatelské subjekty. Také jich se sociální problematika bytostně dotýká. Například
v tom, aby do kolektivních smluv prosadily důchodové připojištění hrazené zaměstnavatelem
a vytvoření sociálního fondu k financování so-
ciálních programů u těch zaměstnavatelských
subjektů, na něž se nevztahuje povinnost vytvářet FKSP. „Tento programový úkol se daří
naplňovat již druhé volební období. Závazek
důchodového připojištění se podařilo zakotvit
do převážné většiny sjednaných kolektivních
smluv u zaměstnavatelů provozujících podnikatelskou činnost. Napomohlo tomu jistě i odbory
prosazované zlepšení podmínek pro poskytování státního příspěvku. Je potěšitelné, že ve
smyslu příslušných obecně závazných právních
předpisů se dařilo vytvářet a doplňovat sociální fondy u těch zaměstnavatelských subjektů,
kterým zákon neukládá povinnost vytvářet
FKSP,“ dodává Jitka Šebková.
Není sporu o tom, že hlavní pozornost armádních odborářů směřovala k vrcholnému
managementu resortu Ministerstva obrany.
V souladu s platnou dohodou o spolupráci mezi
MO ČR a ČMOSA odboráři vyvíjeli snahu, aby
všechny přijímané resortní normy, včetně vnitřních předpisů k sociální problematice dotýkající se občanských zaměstnanců, byly předem
projednány se zástupci odborového svazu.
„Smluvní partner ne vždy dodržoval přijatý závazek,“ zaznělo však na prosincovém sjezdu
Stěžejním úkolem
armádních odborářů
je vytváření spravedlivé sociální politiky
Českomoravského odborového svazu civilních
zaměstnanců armády.
Pozorný čtenář zcela jistě zaregistroval, že
doposud nepadlo ani slovo o penězích. Přičemž
ČMOSA poskytuje svým členům nenávratné
podpory, příspěvky v nezaměstnanosti a bezúročné půjčky z takzvaného podpůrného fondu
k překlenutí tíživých sociálních situací. A věřte,
že nejde o částky zanedbatelné.
„Není co tajit,“ říká Jitka Šebková a pokračuje: „V jednotlivých letech hodnoceného období
byla kladně vyřízena převážná většina podaných žádostí členů ČMOSA o poskytnutí některé
z forem sociálních příspěvků. Konkrétně, v roce
2001 bylo vyplaceno 34 členům 145 000 Kč,
v roce 2002 10 členům 46 000 Kč, v roce
2003 18 členům 130 000 Kč a v roce 2004
90 členům ČMOSA částka v celkové výši
284 000, přičemž tady drtivou většinu tvořily
příspěvky v nezaměstnanosti.“
To však nejsou jediné peníze, které ČMOSA
„investuje“ do svých členů. K částečné redukci
negativních vlivů pracovního prostředí a pracovních postupů odborový svaz zakoupil a distribuoval v uvedeném období cestou základních
organizací 1430 poukazů na týdenní rehabilitační pobyty ve zdravotnických zařízeních a v zařízeních VLRZ. Na uvedené pobyty byl poskytnut
příspěvek v celkové výši 1,33 mil. Kč. Konkrétně
v roce 2004 to bylo 350 pobytů s finančním příspěvkem ČMOSA ve výši 325 000 Kč. ČMOSA
rovněž v uplynulých letech zabezpečil pro své
členy a jejich rodinné příslušníky domácí rekreace v zařízeních již zmíněné Volarezy. Jejich
přesný počet byl 1165, z čehož vyplývá, že se
jedná zhruba o 300 poukazů za rok.
Nezanedbatelnou „pomocí“ členům ČMOSA
je i uzavírání výhodného úrazového pojištění
při sportovní, kulturní a rekreační činnosti organizované nebo spoluorganizované odborovými
orgány. Kromě těchto smluv byla uzavřena také
rámcová pojistná smlouva pro členy ČMOSA
o pojištění pro náhradu škody způsobené zaměstnavateli při výkonu práce zaměstnance.
Pavel LANG
Ilustrační foto: Jiří HOKŮV
25
Před devadesáti lety
byly poprvé v novodobé
historii použity chemické
zbraně
Válka žlutých
koberců
Říká se, že chemické zbraně jsou
staré pomalu jako lidstvo samo.
Historikové v této souvislosti často uvádějí starou Čínu, peloponéské války a Alexandra Velikého.
Skutečně efektivní využití chemických zbraní umožnil až prudký rozvoj chemie v devatenáctém století.
Toxické látky sice byly známy již od
šedesátých let daného století, stále
však chyběl rozvinutý chemický průmysl, který by tyto látky mohl pro
potřeby armády dodávat ve velkém.
Podmínka využití chemických zbraní
ve válce se začala pomalu naplňovat
v prvním desetiletí dvacátého století.
Barvírenský průmysl začal jako meziprodukt vyrábět otravné látky chlor
a fosgen. Zbýval již jen krůček k jejich válečnému využití.
tomu došlo v okamžiku, kdy manévrující
armády uvázly na podzim roku 1914 v zákopech. Vojáci i vědci usilovně přemýšleli,
jak zdolat zakopaného, opevněného protivníka.
Řešením byly nové zbraně. Kromě tanků se nabízely i chemické látky.
26
K
U Ypres poprvé
Za první chemický útok 1. světové války bývá
často považováno použití bojových plynů německou armádou 22. dubna 1915 na frontě
poblíž belgického města Ypres. Ve skutečnosti
Němci použili chemické látky již v lednu roku
1915 na ruské frontě. Jednalo se o dělostřelecké granáty ráže patnáct centimetrů 12T obsahující slzotvornou látku xylylbromid. Vzhledem
k nízkým teplotám se však plyn nerozšířil
a účinky byly minimální. A tak není divu, že historikové dávají v souvislosti s prvním bojovým
použitím chemických látek přece jen přednost
22. dubnu 1915.
Na šest až osm kilometrů dlouhém úseku
flanderské fronty mezi městy Langemarck
a Ypres tehdy využili Němci příznivého severovýchodního větru a z třiceti tisíc ocelových sudů
vypustili 168 tun plynného chloru. Z okopů
začal vystupovat žlutý kouř, který se pozvolna
blížil k francouzským, britským a belgickým
pozicím. Kouř se rozprostřel nad zemí jako asi
metr tlustý koberec. Účinky plynu byly zničující.
Celkem zasáhl patnáct tisíc vojáků, z toho pět
tisíc smrtelně. Ti, co se pokoušeli uprchnout, po
několika minutách začali kašlat krev, zčernal jim
obličej a zanedlouho se zadusili.
Hned jak se plyn rozptýlil, postupovali Němci
v plynových maskách rychle kupředu. A to na
většině úseků dokonce bez jediného výstřelu.
Po nepříliš dobrých zkušenostech z východní
fronty však ani ve snu nepočítali s tak výrazným
účinkem. Chyběl jim materiál, v místě útoku
nebyl soustředěn potřebný počet vojáků. Prostě
nebyli připraveni na další rozšíření průlomu na
frontě. A tak poskytli nepříteli dostatek času,
aby mohl vzniklou díru zacelit. Celkový postup
na bojišti tak nepřesáhl čtyři kilometry.
Dvě Haagské úmluvy
To vše se odehrálo v době, kdy existovaly
dokonce dvě úmluvy zakazující použití chemických zbraní. Již v roce 1899 přijala I. mezinárodní mírová konference v Haagu úmluvu, která
se týkala zákonů a zvyklostí platných v pozemní
válce. Druhá konference konaná opět v Haagu
v roce 1907 tyto zásady potvrdila. Ve speciálních konvencích bylo obzvlášť zakázáno používat jedovaté nebo otrávené zbraně, případně
zbraně, střely a látky, které vyvolávají zbytečné
útrapy.
Autorem nápadu použít chemické látky na
flanderské frontě byl tehdejší ředitel Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie v Berlíně-Dahlemu
profesor Fritz Haber. Tento pruský nacionalista
židovského původu s hodností kapitána dal
tehdy jednoznačné doporučení k použití chloru.
Na námitku, že je to v rozporu s Haagskou konvencí, argumentoval tím, že se nejedná o zbraň,
ale o chemickou látku.
Osud Fritze Habera je víc než symbolický.
V roce 1918 je mu ještě narychlo udělena
Nobelova cena. Snaha ochránit ho před odpovědností za použití chemických zbraní a před
případným vězením je v té době více než zjevná.
V třicátých letech ho však osud přece jen dostihl. S ohledem na svůj židovský původ si
musel zachránit život útěkem z Německa.
Chemické zbraně
se ujaly
Abychom ale byli objektivní, proti novému
způsobu vedení boje žádná z válčících zemí neprotestovala. Naopak, velice rychle se mu snažila přizpůsobit, a to jak nasazením vlastních
otravných látek, tak i ochranou proti chemickým
zbraním protivníka. Po chloru se na bojištích objevily další dusivé látky, jako fosgen, difosgen,
chlorpikrin, fenylkarbylaminchlorid, dichlordimetyléter. V mnoha případech převzaly iniciativu při nasazování nových látek státy Dohody.
Například v roce 1916 způsobil Němcům velké
ztráty v té době nový bojový plyn fosgen,
který na frontě nasadili Francouzi. Používaly
se i obecně jedovaté látky jako sulfan, kyanovodík a chlorkyan. Vrcholem pak bylo nasazení
plynů s výrazným kožním účinkem – yperit, etyldichlorsarsin a metyldichlorarsin.
Tady je potřeba připomenout, že belgické
městečko Ypres se mnohem více než při prvním
použití chemických zbraní proslavilo až později,
v roce 1917. V červenci zde použili Němci další
nový plyn, a sice dichloretylsulfid, nazývaný
také hořčičný plyn. Látka, která způsobovala na
všech odhalených částech těla těžké popáleniny,
získala nové pojmenování podle místa svého použití. A tak ji dnes známe spíše jako yperit.
Pouhé dva týdny
Šok z prvního použití chemických látek nevydržel ani dva týdny. Britští vojáci a po nich
i další si velice rychle opatřili alespoň provizorní ochranné prostředky. Ústa a nos si začali
zakrývat bavlněnou rouškou napuštěnou neut-
ralizačním solným roztokem. Průmysl se urychleně pustil do výroby dokonalejších plynových
masek. Jednou z nich byl francouzský model
M2 z roku 1916. Jednalo se o tzv. vlhkou masku
s lícnicí z mulových vrstev potažených voskovaným plátnem. Mulové vrstvy byly napuštěny neutralizačními látkami. Již v roce 1917
byli všichni vojáci bojujících armád vyzbrojeni maskami, v nichž čistily vzduch filtry s aktivním uhlím. Nové anglické ochranné masky
měly nosní svorky, dýchání ústy umožňovala
vzduchová hadice přímo spojená s filtrační nádobkou.
Samozřejmě nejlépe byla na vzniklou situaci
připravena německá armáda. Její vojáci byli již
v době útoku vyzbrojeni tzv. Rahmenmaske.
Tento typ masky měla k dispozici i rakouská
armáda. Jednalo se o poměrně kvalitní masku
užívající ve filtru dřevěné uhlí a další látky absorbující plyn. V roce 1918 byla pro nedostatek
potřebného materiálu guma na této masce nahrazena kůží. Tomuto typu masky se začalo
říkat „kožená“. Několik desítek tisíc kusů těchto
masek převzala po vzniku Československa v roce
1918 i naše armáda.
Celkem bylo během první světové války vyrobeno 125 tisíc tun otravných látek a vypáleno
na 60 milionů kusů chemické munice. Na konci
první světové války představovaly plynové granáty zhruba třicet procent spotřeby dělostřelecké munice. Chemické zbraně měly za následek
vyřazení 1 297 000 vojáků, z toho 91 200 jich
zemřelo. Účinnost chemických zbraní ve srovnání s klasickou municí byla podle statistik více
než dvojnásobná.
Vladimír MAREK
Foto: archiv VÚA
27
Brigádní generál
Bohumír Hrušák
doplatil na pomoc
výsadkářům životem
Legionář
B
ohumír Hrušák se narodil 5. ledna 1893
v Křenovicích u Kojetína. Vystudoval vyšší
reálku v Lipníku nad Bečvou a šest semestrů České vysoké školy technické v Praze. V roce
1914 nastoupil dvanáctiměsíční vojenskou službu u 4. pluku tyrolských císařských myslivců. Již
v následujícím roce však praporčík Hrušák zběhl
v průběhu bojů na Monte de Sei Buzi v Itálii. Dne
25. srpna 1917 se přihlásil do čsl. italské legie,
kde byl v hodnosti podporučíka zařazen k 33.
čsl. střeleckému pluku jako velitel 5. polní roty.
Koncem května 1917 byl jmenován velitelem 2.
polní roty, se kterou se zúčastnil bojů na Dosś
a posléze odešel do italské Modeny, kde vykonával funkci instruktora čs. poddůstojníků.
V roce 1918 se stal poručíkem italských legií.
Po vykonání zkoušky u italského armádního velitelství byl jmenován kapitánem a 22. dubna
1918 ustanoven velitelem 3. polní roty 33. čsl.
střeleckého pluku. Koncem roku 1918 se vrátil
do vlasti. Účastnil se operací na Slovensku
a později na severu českého pohraničí. Bohumír
Hrušák byl mimo jiné vyznamenán Čs. válečným
křížem a Italským válečným křížem.
Od roku 1920 do roku 1934 vykonával
funkce velitele roty na Slovensku, v ekvitační
škole v Brně, v Milovicích a v Kroměříži. V roce
1934 se stal 1. pobočníkem velitele pluku
a v roce 1937 byl ustanoven do funkce zatímního velitele III./40 praporu. Ještě v témže roce
ho však přemístili k 25. pěšímu pluku v Lučenci.
Osudným se rodině pplk. Bohumíra Hrušáka
stal rok 1942. V noci z 27. na 28. března 1942
byla u Ořechova nedaleko Telče vysazena sku-
28
pina českých parašutistů. Výsadek z Anglie
s krycím názvem OUT DISTANCE byl jedním
z dvanácti vysazených na území protektorátu
v letech 1941 až 1942. Jeho hlavním úkolem se
stala diverzně-sabotážní činnost. Měli podpořit
Bartošův výsadek SILVER A, připravit bombardování plzeňské Škodovky, vyřadit plynárnu
v Praze Michli a dopravit speciální naváděcí stanici pro příjem dalších výsadků.
Nedlouho po přistání parašutisté zjistili, že
chybou navigátora nebyli shozeni na Táborsku,
jak bylo původně plánováno. Domluvili se, že se
rozejdou a znovu se shromáždí na smluveném
místě na základě inzerátu v Národní politice.
Skutečnost však byla jiná. Velitel výsadku nadporučík Adolf Opálka odešel do Rešic, četař
aspirant Ivan Kolařík do Valašského Meziříčí
a rotmistr Karel Čurda do Jindřichova Hradce.
Znovu se už nikdy nesešli.
Po seskoku Ivan Kolařík ztratil náprsní tašku
se svými doklady, které se později dostaly do
rukou brněnské služebny gestapa. Ve falešném
občanském průkazu nalezli gestapáci fotografii
Kolaříkovy snoubenky s věnováním: „Věnuji
a až do smrti na Tebe budu myslet. Milada
Hrušáková, V. M. 1939“. Kolařík si uvědomoval
závažnost ztráty dokladů. Rozhodl se, že se obrátí s prosbou o pomoc na své rodiče a snoubenku. Dostal se do Valašského Meziříčí, setkal
se s Miladou Hrušákovou, s otcem, matkou,
bratrem i podplukovníkem Hrušákem. Dohodli
se, že se na čas ukryje u svého bratra ve Zlíně.
Gestapákům se snoubenku Ivana Kolaříka,
Miladu Hrušákovou, podařilo brzy najít, navští-
vili i její rodiče a nařídili jim, že musí vše, co by
se o Ivanovi dozvěděli, hlásit.
Z obavy, že bude gestapem vypátrán a zatčen, Ivan Kolařík 1. dubna 1942 zvolil dobrovolnou smrt. Smrti však neunikla ani jeho
rodina, ani rodina Hrušákových. Všichni, až
na čtrnáctiletou Květu Hrušákovou, byli 30.
května 1942, tři dny po atentátu na Heydricha,
stanným soudem odsouzeni k trestu smrti
a v brněnských Kounicových kolejích zastřeleni.
V roce 1945 byl udělen in memoriam
Československý válečný kříž 1939 pplk. pěchoty
Bohumíru Hrušákovi, jeho manželce Amálii
Hrušákové a dceři Miladě Hrušákové. V roce
1947 byl povýšen in memoriam do hodnosti
plukovníka a v roce 1991 do hodnosti brigádního generála.
Petr MAJER
Foto: archiv
Vítejte ve výjimečném
Sbírka leteckých
exponátů nedává
zapomenout
na slavné dačické
rodáky
S
V dačickém leteckém muzeu je rovněž několik desítek leteckých přístrojů, dále části letadel (např. křídlo získané z Moravanu Aeroplanes
z letounu Z-142 OK-XNB), uniformy a odznaky.
Spoustu cenných exponátů mi zapůjčila a neocenitelnou pomoc poskytuje Nadace Letecké a historické společnosti Vyškov, které jsem členem. Měl
jsem i několik desítek modelů od známého dačického kitaře Ladislava Lesného, jenž mi je zapůjčil,
ovšem nezletilí výrostci mi je po násilném vniknutí
do prostor leteckého muzea ukradli.
Prozatím je k dispozici zhruba 40 metrů čtverečných výstavní plochy. V příštím roce bych chtěl
zprovoznit jednou tak větší prostor.
Nyní se určitě ptáte, kde že se to dačické letecké
muzeum vlastně nachází. V Jihočeském kraji, asi
třináct kilometrů od rakouských hranic ve směru
na malé městečko Slavonice.
Kdy můžete muzeum navštívit? Od 1. června do
1. července je otevřeno pouze o víkendech. V době
prázdnin, kromě pondělí, každý den od 9 do 12
hod. a od 14 do 17 hodin.
Kde ho najdete? V dačickém zámeckém parku,
konkrétně v suterénu divadla v přírodě. Pokud
půjdete parkem, tak vás informační cedulky spolehlivě navedou. No a na závěr to nejdůležitější:
vstupné je a bude vždy dobrovolné.
muzeu
běr exponátů pět let, poté tři měsíce jejich
instalování. Letecké muzeum v Dačicích
bylo otevřeno 24. července 2004. Nejprve
jsem sbíral jen tak do „regálu“. Velice brzy však
byly mé prostorové možnosti vyčerpány, a tudíž
bylo nutné shánět větší, kde bych mohl vystavovat alespoň přes sezonu věci z letadel.
Hlavní důvod však spočíval v tom, že jsem
chtěl formou stálé expozice uctít památku občanů Dačic, kteří měli k letectví velice blízký
vztah.
Jedná se o V. Götha, stíhače RAF od 310.
čs. stíhací perutě v Duxfordu u Cambridge, létajícím na letounu typu Hurricane Mk. I NN-Y
(6643). Zúčastnil se bitvy o Británii a tři týdny
po tom, co byla peruť uznána za operační
(7. 9. 1940), ve vzdušném souboji sestřelil dva
německé letouny typu ME-110. V druhé polovině měsíce října byl tento pilot převelen k 501.
britské stíhací peruti, kde se při plnění bojových útoků srazil se strojem P/O MacKenzieho
a jeho Hurrican dopadl v prostoru Crowborough
– Tunbridge u města Staplenhurst. Tam V. Göth
tragicky zahynul. Ve věku 25 let se stal šestou
obětí čs. stíhacích pilotů v této slavné a rozhodující letecké bitvě. Na jeho počest byla po něm
v Dačicích nazvána ulice, ve které žil. V expozici
je zatím jen pár zkopírovaných fotografií, po-
dobizna a obraz vztahující se k Vildovi Göthovi,
nebo spíše k jeho letounu NN-Y. V jednání jsou
další jeho fotografie.
Dál je to Ondřej Leitkep, narozený 29. ledna
1902 v Dačicích, který od října 1926 létal u Československé letecké společnosti jako pilot.
Pravděpodobně vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek tragicky havaroval s dvojplošníkem AVIA BH-25 (L-BABE) dne 9. května
1929 poblíž Kasselu v Německu. Jeho hrob
najdete u pomníku se zlomenou vrtulí na
starém dačickém hřbitově. Ondřeje Leitkepa
v muzeu připomínají jak kopie pilotního
průkazu, tak smlouvy s ČLS a kopie článku
z dobového tisku. Poměrně vzácný exponát
vztahující se k Ondřejovi je dřevěná vrtule
letounu, kterou si obstaral v druhé polovině
dvacátých let.
Stálou expozici ve sbírce leteckých věcí má
i Oldřich Jakubů, který létal jako navigátor a radiotelegrafista u ČSA do roku 1970. Pro zajímavost – nalétal více jak tři miliony kilometrů a ve
vzduchu strávil neuvěřitelných 10 678 hodin.
Zemřel v důchodovém věku po těžké nemoci.
Po jeho smrti mě paní Jakubů věnovala zápisník
letů, průkazky navigátora a radiotelegrafisty, očkovací průkazy, diplomy s nalétanými kilometry
a samozřejmě i některé dobové fotografie.
Text a foto: Vlastimil KOLOMAZNÍK
DNY ARMÁDY NA MORAVĚ
6. - 7. května 2005 na Výstavišti v Brně
po oba dny od 9.00 do 18.00 hod.
Jako profesionálové Armády České republiky ZVEME VÁS,
kteří nám fandíte, i vás, kteří nám nedůvěřujete, na dny armády.
První potěšíme, druhé třeba mile překvapíme. Snažili jsme se.
Čeká na vás bojová technika i vojenská výzbroj, a navíc bohatý program ...
MŮŽETE SE TĚŠIT na ukázky boje zblízka – MUSADO i zásahu Vojenské policie.
Předvedou se také vojenští chemici, psovodi a záchranáři.
NUDIT SE URČITĚ NEBUDETE s válečnými veterány, veterány
zahraničních misí, armádními sportovci – reprezentanty
České republiky a Lucií Výbornou. A co ještě?
NA VLASTNÍ KŮŽI můžete okusit jízdu
armádních parašutistů z Dukly Prostějov.
K tomu všemu UVIDÍTE, USLYŠÍTE
finalistu televizní soutěže Petra Poláčka
a hudební skupiny Neřež,
Revival Louis Armstrong
a Maxim Turbulenc.
Těšíme se NA SHLEDANOU.
Změna programu vyhrazena. Vstup zdarma.
Bližší informace na www.army.cz
É
V
O
L
Á
N
I
S
E
F
PRO
S
E
F
O
R
P
NA VLASTNÍ OČI zhlédnete seskok
É
V
O
L
ION Á
ve vojenských terénních vozidlech na překážkové dráze.
VY
SE PTÁTE
?!
I Jsem vojákem z povolání a v současné
době pracuji jako velitel čety. Od srpna 1999
do července 2004 jsem byl studentem VVŠ PV
ve Vyškově. Za toto studium jsem na začátku
druhého ročníku sepsal dohodu o setrvání ve
služebním poměru, podle které musím v AČR
setrvat do května 2012, nebo zaplatit poměrnou část neodpracovaného závazku. Dostal
jsem ale nabídku pracovat pro Ministerstvo
vnitra a rozhodl jsem se ji přijmout. Svoji žádost o ukončení služebního poměru u AČR
jsem postoupil služebním postupem nadřízenému stupni. Chci se zeptat, zda je bezúplatný
převod možný a zda při přechodu z Ministerstva obrany na Ministerstvo vnitra musím
ukončovat služební poměr v AČR.
Vzhledem k tomu, že služební poměry vojáka
z povolání a příslušníka policie ČR (MV) upravují
dva různé zákony, je nutné příslušná personální
opatření řešit odděleně podle jednoho, nebo druhého zákona. Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích
z povolání, ve znění pozdějších předpisů, ani žádný
jiný právní předpis takovouto možnost, kterou uvádíte, nepřipouští. To znamená, že při přechodu od
Ministerstva obrany k Ministerstvu vnitra musí být
původní služební poměr VZP řádně ukončen podle
zákona č. 221/1999 Sb., se všemi důsledky, tj.
i s povinností uhradit alikvotní část nákladů za studium na vojenské škole. Následně pak lze uzavřít
nový služební poměr u Ministerstva vnitra.
I Jsem vojákyně z povolání a příští měsíc odejdu
na mateřskou dovolenou. Zajímá mě, zda budu
nadále pobírat přídavek na bydlení, případně
další finanční dávky.
Vojákyně z povolání, která nemůže vykonávat
službu ve svém služebním zařazení z důvodu mateřské dovolené, se určí, v souladu s ustanovením
§ 10 odst. 2 písmena d) zákona č. 221/1999 Sb.,
o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, do dispozice. Jestliže vám byl před nástupem
mateřské dovolené přiznán přídavek na bydlení,
pak ho po celou dobu mateřské dovolené budete
pobírat. Aby nárok na měsíční přídavek na bydlení
zanikl, muselo by dojít k ukončení vašeho služebního poměru.
Podle § 33 zákona č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství
a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve
znění pozdějších předpisů, platí pro vojákyně z povolání ustanovení tohoto zákona o dávkách v mateřství. To znamená, že jsou na mateřské dovolené
MY
ODPOVÍDÁME
zabezpečovány dávkami z nemocenského pojištění
obdobně jako ženy v pracovním poměru.
I V jakých případech mohu požádat o úpravu
vojenské hodnosti podle § 5 Vyhlášky MO
č. 89/1999Sb., jestliže jsem absolventem vysoké
vojenské školy – magisterského studia a jsem
nyní vojákem v záloze? Kdo tuto hodnost může
upravit? Dále by mě zajímalo, zda je možné nějakým způsobem (například vykonáním zkoušky
nebo účastí na cvičení) získat hodnost podporučíka v záloze.
Úprava vojenské hodnosti vojáků v záloze
je realizována podle zákona č. 585/2004 Sb.,
o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný
zákon), Vyhláškou MO č. 260/1999 Sb., kterou
se provádějí některá ustanovení branného zákona, a vojenským předpisem Zákl-3 Základní
ustanovení o průběhu základní služby, náhradní
služby, vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze.
Vojenská hodnost propuštěných příslušníků sborů se stanoví podle potřeb ozbrojených
sil; může se upravit podle hodnosti dosažené
v předchozím služebním poměru a splňuje-li
voják v záloze stanovené odborné a vojenské
požadavky.
Vojákům v záloze upravuje hodnost:
a) v hodnostním sboru rotmistrů ředitel
Hlavního doplňovacího úřadu,
b) v hodnostním sboru praporčíků a nižších důstojníků ředitel sekce personální MO,
c) majora a podplukovníka náčelník
Generálního štábu Armády České republiky,
d) plukovníka ministr obrany,
e) v hodnostním sboru generálů prezident republiky.
I Jsem občanský zaměstnanec a od roku
2004 mám založeno penzijní připojištění. Chci
se zeptat, zda zaměstnavatel – Ministerstvo
obrany České republiky – mi poskytne finanční
příspěvek k tomuto penzijnímu připojištění.
Ministerstvo obrany svým zaměstnancům
k penzijnímu připojištění finanční příspěvek neposkytuje.
I Před 10 lety jsem vykonal vojenskou základní službu, v současné době jsem nezaměstnaný a chtěl bych se stát profesionálním
vojákem. Jaké podmínky musím splňovat?
Podle § 3 zákona č. 221/1999 Sb.,o vojácích
z povolání, ve znění pozdějších předpisů, může
být do služebního poměru vojáka z povolání povolán pouze občan České republiky, který:
- složil vojenskou přísahu,
- vykonal základní nebo náhradní vojenskou
službu (pokud občan nemá absolvovanou
základní nebo náhradní vojenskou službu,
pak musí požádat krajské vojenské velitelství o dobrovolné převzetí branné povinnosti
a musí vykonat základní přípravu v trvání tří
měsíců),
- není ke dni povolání do služebního poměru
členem politické strany, politického hnutí,
- je trestně bezúhonný,
- je zdravotně způsobilý k výkonu služby,
- splňuje kvalifikační předpoklady stanovené
pro služební zařazení.
Bližší informace o možnostech služby v ozbrojených silách poskytují rekrutační střediska
AČR. Seznam rekrutačních středisek naleznete
na www. novakariera.cz
I Jsem voják z povolání a sloužím ve vojenském zařízení, které je umístěno mimo posádku. Nejbližší posádka je situována asi 35 km
od našeho vojenského zařízení. Jako VZP mi byl
určen lékař, kterého musím navštěvovat, rád
bych však přešel k jinému lékaři. Je to možné?
Zdravotní péče vojáků je řešena v § 94
zákona 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve
znění pozdějších předpisů. Podle odstavce 2
uvedeného zákona je zdravotní péče poskytována vojákům zpravidla ve zdravotnických zařízeních zřízených ministerstvem, a nejsou-li
zřízena, v jiných zdravotnických zařízeních na
základě smlouvy o poskytování zdravotní péče
vojákům uzavřené se zdravotní pojišťovnou stanovenou zvláštním předpisem (viz § 11 odst. 3
zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním
pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Ambulantní nebo ústavní péči poskytuje zdravotnické zařízení, které určil lékař, jenž poskytl
zdravotní péči podle věty první. Ošetřujícího
lékaře lze volit jen ze zdravotnického zařízení
uvedeného ve větě první nebo druhé, to se nevztahuje na případy poskytnutí neodkladné lékařské péče, nebo hrozí-li nebezpečí z prodlení,
a na volbu ženského lékaře.
-PEM31
Z redakční
pošty
Naše
recenze
Osobní údaje – věc veřejná?
Existuje několik právních norem řešících nakládání s údaji podle jejich charakteru. Zákon č. 148/1998 Sb., o utajovaných skutečnostech
v platném znění, je realizován v resortu MO strukturou bezpečnostních
důstojníků. Je to jistě také proto, že po porušení ustanovení zákona
o utajovaných skutečnostech následuje personální opatření, popř. jiné
opatření související s existenčními riziky jednotlivce, který zákon porušil. Další z právních norem, zabývající se nakládáním s údaji, je zákon
č. 101/2000 Sb., v platném znění, o ochraně osobních údajů. V této oblasti jsou rezervy – jak v realizaci, tak v pojetí a chápání osobních údajů
mnoha příslušníků resortu.
Začíná to například návštěvou posádkové ošetřovny, kdy se vás zdravotní sestra na recepci zeptá ne zcela diskrétně na teplotu, průjem
a jiné zdravotní komplikace a dožaduje se odpovědi od každého prvního v řadě žadatelů o vydání zdravotní knížky.
V období žádostí k daňovým úlevám se úřednice regionálního finančního odboru alibisticky dožaduje kopie stavebních smluv, životních
smluv v plném znění. Nepostačuje jí potvrzení zcela podle zákona zpracované příslušnou stavební spořitelnou nebo pojišťovnou.
A předseda bytové komise se telefonicky dožaduje zaslání nájemní
smlouvy od Správy vojenského bytového fondu faxem a kupodivu,
stane se.
Nejblíže k osobním datům mají jistě personální důstojníci, ovšem
i ti mají s realizací ochrany dat jisté potíže. Nedávno jsem poznal našeho nového personalistu, který je jinak jistě plně zapálen pro personální problematiku. Pokoušel se mi vysvětlit, že jsem povinen hlásit
změny osobních dokladů – přičemž já jsem se pokoušel hlásit pouze
změnu osobních údajů. Když jsem ho upozornil, že tato povinnost mi
zatím nebyla ničím stanovena, pokusil se (neúspěšně) nalézt příslušné
ustanovení v brožurce ne nepodobné brožurkám „Jak se stát vzorným
vojákem“. K čemu mě nebo jeho má tato brožurka zavazovat, jsem nepochopil. Bylo mi oznámeno, že v rámci zaváděných modulů informačního systému ISPP budu muset např. doložit, jaký typ bytu užívám
a různé další údaje, které se mi, jak se zdá, pravděpodobně nebude
chtít poskytnout.
Nelze za zcela normální považovat stav, kdy za účelem neznámým
se vytváří kolekce osobních údajů a dále se vyžaduje po poskytovateli
jejich průběžná aktualizace. Bohužel zejména pro vojáka z povolání je
mnohdy využívána cesta služebního orgánu – nadřízeného. Zde logická
cesta řešení, tj. odpírání poskytování údajů ryze privátního charakteru,
koliduje se zákonnými ustanoveními týkajícími se vztahu nadřízený
a podřízený a plnění rozkazů. Se zdůvodněním požadavku poskytování jakýchkoliv osobních údajů mohou být spojena různá vysvětlení
– „kdo nemá co skrývat, ten údaj poskytne“ nebo „takhle to děláme
léta bez problémů“ nebo „jste první, kdo s uvedením údaje má nějaký
problém“.
Taková zdůvodnění jsou zcela irelevantní, nesmyslná a nevhodná.
Jsou však transparentnější než zdůvodnění žádné nebo odkaz na vojenské povinnosti.
Pplk. Ing. František RUŽIČKA
32
Plk. Dr. Miroslav Šáda
Československé ruční
palné zbraně a kulomety
Jedním z předních úkolů mladého
československého státu bylo vybudování armády a její vyzbrojení. Po
rozpadu Rakouska-Uherska zůstaly
Československu pouze Škodovy závody vyrábějící děla, dvě muničky
a několik malých puškařských dílen.
Velké závody na výrobu ručních zbraní
bylo nutno ve složité poválečné době
teprve vybudovat. Nicméně po deseti
letech se Československo stalo největším exportérem kvalitních zbraní,
který vyvážel do třiceti států světa.
Z nových zbrojovek vzešla řada talentovaných konstruktérů a některé
z jejich zbraní dosáhly světové proslulosti. Poválečný vývoj reagoval na nové
poznatky, které přinesla válka. Tento
trend zachytila i poválečná generace československých konstruktérů.
Počáteční slibný nástup pak byl postupně utlumen ne zcela ujasněnými
požadavky na unifikaci a sílícím vlivem
Sovětského svazu.
Celé toto nesmírně zajímavé období zpracoval dlouholetý náčelník
Vojenského muzea v Praze plk. Dr. M.
Šáda ve své knize „Československé
ruční palné zbraně a kulomety“,
kterou původně vydalo v roce 1971
nakladatelství Naše vojsko. Autor
v osmi kapitolách podává zevrubný
přehled vývoje pistolí, samopalů,
pušek, samonabíjecích pušek, lehkých
a těžkých kulometů a protitankových
pušek. Čtenář se seznámí s řadou pokusných vzorů a sleduje spletité cesty
vývoje jednotlivých zbraní. Publikace
obsahuje velký objem informací získaných z dobové dokumentace i ze
vzpomínek pamětníků. Byla velmi brzy
rozprodána a zařadila se mezi základní
literaturu, ze které čerpal každý ctitel
zbraní a vojenské historie.
Oproti hubeným sedmdesátým
létům je současný knižní trh přímo
přesycen literaturou mapující problematiku ručních zbraní. Zdálo by
se proto poněkud neprozřetelné
uvádět na trh dílo přes třicet let staré.
Přestože původní text byl upraven jen
minimálně, současný čtenář zjistí, že
časem prověřená publikace neztratila
nic ze své vysoké odborné úrovně.
Kniha získala nový moderní vzhled.
Místo původní čtvercové, černobílé
publikace s obrázky nevalné kvality dostává dnešní čtenář do rukou
výpravnou publikaci formátu A4.
Fundované texty jsou doplněny černobílými fotografiemi jednotlivých
zbraní. Jako novinka je na závěr zařazena barevná příloha obsahující vyobrazení téměř dvou set zbraní, z nichž
některé jsou publikovány poprvé.
Autor si byl již v době vzniku této
knížky vědom určité disproporce, kdy
mnohé písemnosti byly v poválečném
období ztraceny. Zároveň však řadu
poznatků najdeme pouze v tomto díle,
neboť zdrojové informace vzaly za své
např. při povodních v roce 2002.
Dnešní čtenář by možná uvítal podrobnější popis činnosti jednotlivých
zbrojovek či detailnější studii o vývoji
poválečných zbraní. Na závěr knihy je
proto uvedena doplňující literatura našich současných badatelů a publicistů
zabývajících se danou tematikou.
Monografie plk. Dr. M. Šády
„Československé ruční palné zbraně
a kulomety“ neztratila léty nic ze
svých kvalit a stále představuje základní dílo v dané problematice.
Josef NOVOTNÝ
Vydalo nakladatelství
NAŠE VOJSKO, s. r. o.,
jako svou 6666. publikaci.
NAŠE VOJSKO, s. r. o.,
Vítězné náměstí 4, 160 00 Praha 6,
tel./fax: 224 313 071

Podobné dokumenty

Dostojevskij 241KB 6.4. 2008 04:38:21

Dostojevskij 241KB 6.4. 2008 04:38:21 Román je vystavěn na kriminální zápletce, ale ta nemá hlavní význam. Dramatičnost románu netkví v  dějové  linii,  která  je  poměrně  chudá,  ale  ve  vnitřním  morálním  a  psychickém  dramatu  h...

Více

Mapa_sesuvy - Liberecký kraj

Mapa_sesuvy - Liberecký kraj Kruh Roztoky u Jilemnice

Více

sborník 2009 - Sympozium Sychrov

sborník 2009 - Sympozium Sychrov (Faculty of Management and Economics, Department of Management and Marketing) [email protected] Abstrakt Měnící se demografická struktura pracovního trhu a posun věkové hranice odchodu do důch...

Více

Eskalátor na PF UK 2008

Eskalátor na PF UK 2008 Já strašně rád vzpomínám na Spartakiádu. Tehdy jsem byl v nultém ročníku a pracoval jsem v menze na Větrníku. Tam byly ubytované také starší dorostenky, které k nám chodily na jídlo. A my jsme tam ...

Více

číslo 8 stáhnout pdf

číslo 8 stáhnout pdf a konec namáhavé práce byl důvod k oslavě a  hodování spojenému s  hudbou a  tancem. V  podobném duchu jsou připraveny i  letošní dožínky. A  přesto, že dnes sklizeň úrody neprobíhá tak jako za sta...

Více

slovinsko - Slovenia

slovinsko - Slovenia Kde láska je slaná.

Více